Untitled

Vodník! Ú!
Ano, jsme jen studenti, nesnědli jsme
všechnu moudrost světa (byť si někteří šli přidat alespoň 6x) a podle
obecného mínění máme zalézt do
kouta, zavřít pusu, sklapnout podpatky a jít se zas spořádaně šprtat. Ctím
cizí názory. Opravdu. Ale na toto doporučení mám vždycky chuť zazpívat
podobným „rádcům“ jednu poměrně
známou písničku od Lily Allen. Ok.
Revoluce prý nemá smysl. Uznáváme. Ale proč bychom nemohli otevřeně vyjádřit svůj názor?
El Chlebounová, sexta
Úvodní slovo
Proč bychom měli jen tak sedět a
koukat, jak se kolem nás věci mění,
aniž bychom do toho zasáhli, i když
snad jen slovem. Jasně povětšinou
jsme sobci, co si hrabou na vlastním
písečku, jde nám o to dostudovat,
pokud možno cestou co nejmenšího
odporu. Většinou nebýváme nebezpečně aktivní. A teď se na nás podívejte. Spojení jedním velkým tématem, a jak nám jde všechno od ruky!
Najednou držíme spolu jako otroci
bez Spartaka. Nejde o převrat, nejde
o rebelii, jenom prostě nechceme
stát opodál. Koneckonců jaké jste si
nás vychovali, takové nás máte.
Barbora Fričová, oktáva
´s not that!
2
Obsah
Shrnutí… 3
Názor z Libně...3
Ze schůzky… 4
Škola nebo firma? Atmosféra či výsledky?... 4
Roman čili o výchově… 5-6(66)
Názor z Nového PORGu… 6
Legenda o svatém Martinu… 7
Lekce rétoriky… 8
Očima novoporgána… 8
Názor z Libně (II.)… 9
Názor ze zahraničí… 9
„Kauza Roman“… 10
Chvilka poezie… 10
Očima novoporgánky… 11
Zamyšlení nad uplynulými týdny… 11-12
V čem byl problém?... 13
Názor z Nového PORGu (II.)… 14
Názor ex-porgánky… 14-15
Chvilka poezie po anglicku… 15
Robin Good (+komentáře)… 16
Časopis vydaný studenty PORG Libeň a Nový PORG
Redakce: Barbora Fričová, Jakub Holubkov, Eliška Chlebounová,
Petra Vávrová, Jáchym Knězů, Petra Mikolášová; Sophie Rudić,
Vojta Vávra, Betty Bavorová, Pája Těšínská
Šéfredaktor(ka): Eliška Chlebounová
Ilustrace: Sára Zeithammerová
Sazba, grafická úprava: Eliška Chlebounová
Korektura: korektura ani cenzura neproběhla, žádný člen profesorského sboru nenese za toto vydání nejmenší zodpovědnost
Cena: 10 Kč
Časopis vyšel v únoru 2014 v nákladu 200 výtisků.
Shrnutí
Po skvělých prázdninách, které byly bez sněhu, ale byly, se všichni dostavili opět do školních
lavic. Začalo to tradičně. Učení, zkoušení, testy…
Zdálo se, že svět se točí ve vyježděných kolejích.
Zdálo se to. Sněhových bouří jsme se nedočkaly, ale
přišla bouře v našich školách. Najednou, bez varování tak, jak bouře umí.
Ve čtvrtek 16. 1. 2014, po patnácti letech ve
škole rezignoval jeho dosavadní ředitel, pan Klaus.
Dopisem, který všichni známe. Nikdo nevěděl, o co
jde. Učitelé nevědí, studenti zatím změnu ani nezachytili. Odstupuje pan Metelka, ředitel Nového Porgu. Ten den svolává paní ředitelka Výšková na druhý den o přestávce schůzi učitelů. Bude to setkání
s panem Romanem.
V pátek 17. 1. 2014 přišel pan Roman o hlavní
přestávce do sborovny vysvětlit situaci. Studenti si
špitají co se to děje, protože učitelé přicházejí do
tříd se zpožděním. Večer vyjde dopis pana Romana.
Také ho známe, ale pro připomenutí. Jmenuje
v něm paní Dluhošovou, ředitelku Ostravy, ředitelkou celého „ holdingu“. Píše také, že mají s panem
Klausem jiné názory na další cestu vývoje školy. Pan
Roman naznačuje své vize, které spoustu lidí vyděsí. Hlavně zastánce „ reálného“ směru gymnázia.
O víkendu byla schůzka učitelů s panem Romanem. Jednalo se. O strategii? O budoucnosti libeňského Porgu?
V pondělí 20. 1. 2014 se schází v tělocvičně
učitelé, studenti, rodiče a mnozí bývalí studenti
s panem Romanem. Nevíme stále nic konkrétního o
rozporech v budoucím směřování škol. Jsme zmateni.
V úterý, 21. 1. 2014 se mluví, spekuluje, ale nic neřeší. Alespoň ne veřejně.
Ve středu, 22. 1. 2014 vydává paní Dluhošová, ředitelka celého Porgu prohlášení, že je situace uklidněná. Pan Metelka se vrátil na post ředitele Nového
Porgu. V podvečer se schází na Novém učitelé, rodiče, studenti s panem Romanem. Setkání řídí paní
Dluhošová. Opakují se informace z pondělka. Naši
zvědaví studenti s připravenými dotazy nedostali
slovo. Nevíme nic nového, nic konkrétního.
Ve čtvrtek 23. 1. 2014 je opět klid. Klid?
Celá situace mi připomíná název knihy, později Eisensteinova filmu: „ Deset dní, které otřáslo
světem“. Novinář a korespondent John Reed popisuje ruskou revoluci. Sám za tři roky zemřel, ale jeho idealizovaný pohled na převrat zůstal
v podvědomí světa. V našem případě to byl týden.
Za tu dobu se otřásla škola v základech, její budoucí
vývoj, pověst na veřejnosti, ve třídách předmaturitní soustředění, klid v kuloárech, ve sborovně, jistota dohod mezi rodinami studentů a školou… Po týdnu nejsme chytřejší. Nikdo s námi řádně nejednal.
Mnozí studenti ani nepostřehli, že se něco děje. Ze
dne na den jsme přišli k hotovému. Budeme my za
tři roky vzpomínat na tyto dny? Mávneme nad touto sněhovou bouří rukou, neboť se po třech letech
nic nestalo?
(Anonymka)
Z Libně
Hele. Fakt o tom pořádně nic nevím, ale myslím, že
vy taky ne. Pamatuji si, jak jsme před rokem všichni
nadšeně lobovali za odstoupení Klause v souvislosti
se zesměšněním Schwarzenberga... A jak rychle to
pak pominulo. Kolik škol to má, že dostanou obrovský finanční dar. Ne moc, co? Ale my to máme a ještě s příslibem, že do chodu té naší školy nikdo nechce moc zasahovat. Tak na co si sakra stěžujeme.
Před tím jsme byli Klausova škola, teď jsme Romanova. Ani jedno není ideální, ale obojí jde skousnout.
A ještě si nakonec myslím, že je nanejvýš neprofesionální, posílat jako člen profesorského sboru
nižšímu gymplu na Facebooku pozvánky do Antiromanovské skupiny. Prostě uvidíme. Nedělejme
uspěchané závěry.
(Anonymka)
3
Schůzka v Libni
Ve sborovně se zase radí. Cítíme napětí, ale ničemu
nerozumíme. Další minuty ubíhají. Pár „vyvolených“
zjevně něco tuší. Nikdo nic nechce říct. Když dokonce i největší drbny drží tajemství, víme, že už opravdu začíná jít do tuhého…
Krycí název „Státní převrat“ nebyl zdaleka tak
krycí, jak si někteří mysleli. Z ne úplně jasných důvodů (možná kvůli další bokové dohodě či výměně
prostředků) V. Klaus ml. hodil flintu panu Romanovi
a z PORGu se vypařil jak pára nad hrncem, ve kterém momentálně probíhá převážně skrytý var. Studentský underground zachytává útržkovité informace. Profesoři nám mluví do duše. Ve výsledku ale
stejně nikdo nic neví.
Schůzka s p. Martinem Romanem začíná
v rebelském duchu. Rodiče nevěří, profesoři věří,
ale nevědí, rodiče vědí, že chtějí vědět.
Z neznámého popudu někteří, od kterých je očekávána podpora a pomoc s doplněním informací, po
dobu debaty radši postávají u umýváren. Asi aby to
měli blízko až se jim z celé té „show“ zvedne žaludek. I když vzhledem k zaujímanému postu by se
dala očekávat větší odolnost.
Všichni zúčastnění jsou zahrnuti proudem slibů a ústupků, které (čestné pionýrské) budou reali-
zovány. Mimoto si ještě značně rozšiřujeme anglickou slovní zásobu a naši znalost „manažerské mluvy“. Poměrně brzy se ale ukazuje, že názorů na problém a jeho řešení je mnoho. A někteří libeňští rodičové si chtějí ohřát jen svou polívčičku, a řešit
osud naší sesterské školy je ani nenapadne.
S ubíhajícím časem se ale přece jen dostáváme do té správné nálady (na tomto místě vyjadřujeme velký dík panu A. Goldflamovi, který přispěl
značným dílem k naladění na správnou vlnu). Také
se dozvídáme plno zajímavých informací, které nám
pomáhají lépe pochopit, kde je zakopané jádro
pudla. (Kam se hrabe Ježíš s podobenstvími.) Dříve
růžový PORG se nyní stane fialovým, zjistíme, že
pan Roman by loupežníkům nevzdoroval, ať by mu
ukradli cokoli, ale kdyby chtěli sáhnout na jeho ženu, vrhl by se na ně, byť sám a ve spodním prádle.
Konečně správný gentleman, pánové, učte se! Též
padala silná slova o „záchranné brzdě“, ale vzhledem k počtu trumfů a loutek, které p. Roman drží v
rukou, bylo poměrně těžké se zorientovat, o čem to
přesně chtěl mluvit. Debatu ukončil sám. Asi ho
přestalo bavit, jak se mu celá tělocvična směje…
Bohužel, kdo se směje naposled, nemá nikdy
jistotu, jestli nebude nahrazen novějším smíškem.
Škola nebo firma? Atmosféra či výsledky?
Je to smutné, ale je to tak. Na žádném setkání
ve věci „Co bude s PORGem?“ nezaznělo ani jedno
slovo o atmosféře školy. Mluvilo se hodně. Probírala se koncepce, řešily se výsledky a záruky, zmínili
se investoři, mecenáši, zákazníci, právníci a firmy,
ale téměř se nemluvilo o „zboží“ – jímž jsme my
studenti – a o tom, proč vlastně studujeme na PORGu.
Já – a myslím, že i většina mých spolužáků a
kamarádů – jsem sem nepřišla kvůli jiskřivé budoucnosti na prestižních zahraničních školách, ale
proto, že jsem věděla, nebo mi aspoň bylo řečeno,
že si na PORGu najdu přátele s podobnými zájmy a
vlastnostmi. Že se ocitnu na škole, kam si profesoři
nechodí dovykládat svůj pětačtyřiceti minutový monolog, ale jsou otevření studentům ke konzultacím
a jednají s nimi (skoro) jako se sobě rovnými. Že
mají studenti svobodu směřovat, kam si přejí a nemusí trpět kvůli osnovám. To se mi částečně splnilo
(ovšem poslední bod se myslím dost zásadně mění
a mělo by se s tím něco dělat), a tak mi přijde, že je
škoda, jak málo se o této skutečnosti mluví.
4
Je samozřejmé a smutné, že když je PORG
soukromou školou, nahlíží na něj část populace jako
na školu „dětí zbohatlíků“. V poslední době jich je
však čím dál víc a víc. Nemyslím si, že si to škola s
takovou atmosférou zaslouží. Nemyslím si, že si to
zaslouží studenti a profesoři, se kterými člověk může probrat i mimoškolní záležitosti. A koneckonců,
nezaslouží si to ani „značka“ PORG. Proč se z internetu dozvídám, že si „výsledky maturit mohli žáci
koupit“, nebo že „komunističtí gauneři VUML, polistopadoví gauneři mají PORG“? Mají se studenti za
svou školu stydět? Ač to tak vlastně není, pořád bychom měli být víc škola než firma, tvořit PORG zespoda studenty a profesory. Nespoléhat se na nějaké výsledky a peníze, ale vzpomínat si na léta na
škole jako na příjemnou část života, kdy všechno
tak nějak fungovalo, i když to občas bylo složité. A
maturanti by měli mít možnost řešit svůj maturitní
ples a nezabíjet volné večery chozením po schůzkách a strachováním se o to, jestli vůbec budou mít
možnost řádně odmaturovat – i kdyby to snad nebylo nejlépe v republice.
Barbora Fričová, oktáva
Roman čili o výchově
Pan Roman považuje Nový PORG
za "své dítě" (jak několikrát zaznělo na pondělním setkání v Libni), čímž zdůvodňuje neochotu
předat část práv na určování
směřování školy do rukou učitelů.
Sám tento postoj nazývá
"nutností mít záchrannou brzdu" (citace z téže diskuse), za kterou zatáhne pouze v případě
„odbočení z koncepce“ (znovu
cituji), u které panuje s pány
Hopfingerem i Metelkou shoda
(podle slov pana Romana se
shodli na 95% požadavků, pan
Hopfinger dokonce hovořil o
110%). Na pondělní dotazy ohledně oněch problematických
pěti procent pan Roman reagoval
pouze ujištěním, že se jednalo
"jen o detaily" a přidal jako příklad např. výuku rétoriky na škole
v přírodě.
Rezignaci pana Metelky
na pozici ředitele školy, která je i
jeho "dítětem", kvůli takovýmto
drobnostem snad nikdo nemohl
považovat za pravděpodobnou
ani logickou. Na středeční schůzce poté pan Metelka objasnil, že
problémy byly ve vymezení kom-
petencí. Vymezení kompetencí
mezi panem Romanem (jinými
slovy dozorčí radou) a panem
Klausem (čili superředitelem) bylo očividně nastaveno mnoha
ústními dohodami, které bylo
potřeba po Klausově odchodu
jasně a na papíře definovat. Stejně tak fungoval i vztah ředitele
Nového PORGu pana Metelky se
superředitelem a Klausův odchod
zde buď vytvořil mocenské vakuum, nebo jedna ze stran (nejspíš
pan Metelka) zjistila, že její reálná moc je bez dohod s panem
Klausem mnohem menší, než by
si přáli.
Jelikož obě strany deklarovaly shodu a na středečním setkání vystupovaly jako spojenci,
změny v kompetencích jednotlivých ředitelů a změna rozložení
sil v dozorčí radě tuto stranu
uspokojily, a budou-li skutečně
obsaženy ve změnách stanov (a
to co nejvíc srozumitelně a přehledně), pak je zřejmě tato krize
zažehnána a všichni se mohou
vrátit do školních lavic nebo do
práce a na vše pomalu zapomenout. Nebo ne? Jsou tu nějaká
rizika, na která tato týden dlouhá
situace poukázala a která nebyla
vyřešena?
Na první takové ukazuje
neochota pana Romana zvětšit
pravomoci ředitele na Novém
PORGu; pan Roman krčskou školu označuje za „své dítě“, asi z něj
chce vybudovat svou ideální školu s co nejmenšími kompromisy.
Nicméně by coby otec mohl vědět, že pro rozvoj dítěte je potřeba dát mu dostatečnou svobodu
a že si správný rodič do svého
potomka nepromítá za každou
cenu své sny a představy o jeho
budoucnosti. Tento volnější přístup platí mnohonásobně víc ve
chvíli, kdy je oním dítětem vzdělávací instituce se stovkami klientů – rodiči. Těm jde také o své
děti a na rozdíl od "dítěte" pana
Romana se nejedná pouze o
vzletnou formulaci, nýbrž o nijak
nepřibarvený fakt, že Novému
PORGu svěřili výuku a tím i možnost formovat své potomky. Tak
učinili na základě rozhodnutí formovaného podle obrazu, jakým
se škola prezentovala v době po(Pokračování na stránce 6)
5
dání přihlášky. Zásadněji měnit
koncepci školy bez avizování této
změny několik – ideálně pochopitelně osm - let dopředu není férové jednání jak vůči rodičům,
tak vůči studentům samotným.
Změna z „ryze české školy s mezinárodními
standardy“
na
„gymnázium kombinující český
učební plán s mezinárodními
programy“ (obojí citace z
porg.cz, ta první na stránkách
vydržela mnoho let, než byla cca
před třemi týdny nahrazena druhou formulací) zásadní bezpochyby je, a fakt, že tato změna
nebyla probrána jak s klienty, tak
s profesory, ukazuje na nebezpečný trend postrádající dialog i
ohleduplný postoj ke studentům,
kteří se hlásili na onu „ryze českou“ školu.
Další problém je samotný
původ této krize. Neinicioval ji
pan Metelka, nýbrž nejasnosti v
rozdělení kompetencí, které si
vymezili před sedmi lety pánové
Klaus a Roman. Nikdo kromě
nich dvou neví, co všechno bylo
obsahem těchto dohod a nebublají-li na PORzích další nejasnosti
v základních otázkách. Proto se
určitě vyplatí věnovat všem činům pana Romana a paní Dluhošové zvýšenou pozornost.
V pořadí třetí problém
trvá stejně jako ty předchozí již
delší dobu a pouze se mu nyní
začala věnovat pozornost. Jedná
se o nejasné financování PORGů
nejlépe vyjádřené faktem, že do
nástupu pana Romana škola dostávala dary v rámci desetitisíců
korun, zatímco za sedm let pod
vlivným podnikatelem, se kterým
je spojených několik nejasných
kauz ohledně státních peněz, získala na české poměry neuvěřitelnou částku sto čtyřiceti milionů
korun. Zde je obtížné cokoli
dokázat a samozřejmě se musí
6
na pana Romana nahlížet jako na
nevinného, nicméně tyto nejasnosti jsou pro školu potencionálním Damoklovým mečem. Nezbývá než doufat, že pozornost
věnovaná tomuto tématu v novinách nebude pouze jednorázovým výkřikem zabaleným do
dobře se prodávajícího bombastického titulku a že se novináři
budou snažit své dohady podpořit nějakými důkazy a tím svá obvinění vyvrátit či potvrdit. Do té
doby můžeme pouze nervózně
čekat…
Poslední nepříjemnost je
pro PORG velmi důležitá; je jí
mediální obraz školy, který kvůli
výše uvedenému (obzvlášť kvůli
poslednímu bodu) velmi utrpěl. V
internetových diskusích si dokonce PORG vytvořil nevábnou pověst školy pro prominentní děti
(třetí nejlépe hodnocený komentář z idnes.cz, že „to, co byl pro
komunistické gangstery VUML, je
pro ty polistopadové PORG,“ nejlépe dokumentuje obraz PORGu
v očích veřejnosti) a s touto situací půjde přetěžko něco dělat.
Ukazují-li internetové diskuse
alespoň zčásti názory lidí, pak
přichází doba, kdy se PORGán
bude stydět, když bude říkat, na
jakou školu chodí. Navíc pokud
by tento obraz PORGu přetrval
dlouhodobě, ovlivní to mimo jiné
i počet přihlášek do primy.
Nejasností je mnoho a
jasných odpovědí se zřejmě jen
tak nedočkáme. Takže jaké nám
plyne „poučení z krizového vývoje?“ Studenti i rodiče mohli na
vlastní kůži pocítit, jak chutná
absence informací ohledně fungování školy. Tohle je to jediné,
co můžeme (a nechceme-li tutéž
nejistotu zažít znovu, pak musíme) žádat po vedení PORGů: zveřejnění změn ve vymezení kompetencí a jejich vysvětlení, zve-
řejnění nejen tohoto, ale i složení
dozorčí rady a zástupců zřizovatele na webu a obecně lepší a
průhlednější komunikace s rodiči
i pedagogy! Tyto všechny kroky
jsou zcela logické a zřejmě je vedení v čele s paní Dluhošovou v
průběhu dalších týdnů udělá (ke
zveřejnění složení v dozorčí radě
má koneckonců podle nového
občanského zákoníku i povinnost), nicméně pokud by se tak
nestalo nebo pokud by nebyly
zodpovězeny všechny otázky ohledně nadcházejících změn, nebojme se ozvat! A to je nejlepší
rada pro kohokoli, komu nejsou
věci okolo něj jedno.
Kuba Holubkov, oktáva
Z Nového PORGu
Po absolvování všech schůzek s
panem Romanem (rodičovská
schůze na PORGu Libeň, studentská schůze v kvintě a septimě, rodičovská schůze na Novém PORGu) toho nevím o nic
víc, než člověk, který se zúčastnil pouze jedné. Neustálé používání podobenství, obrazných
pojmenování a metafor mi poněkud popletlo hlavu. Ovšem
nejvíce mi zamotaly hlavu odpovědi pana Romana. Na otázku
jednoho studenta, zda můžeme
čekat nějaké koncepční změny,
jsme nejdříve dostali odpověď ne, potom možná, a nakonec, že
kromě snížení hranice u malých
maturit ne. Tedy ještě je tu to,
že by nerad, aby studenti psali
více, jak jeden test denně. To je
pěkné, ale (podle IB) nemožné.
V této souvislosti padla ještě
jedna otázka, "vy máte právo
přímo ovlivňovat koncepci?", na
tuto otázku bylo odpovězeno
pomocí podobenství o Nokii.
Sophie Rudić, NP, septima
Legenda o svatém Martinu
musí pomáhat všem, dokonce i
porgům, jejichž duše jsou černé
jak mostecké
uhlí.
Udatný rytíř Martin z Appianu
jede na koni po svém panství,
těžce vybojovaném mečem i slovem v nebezpečných dobách devadesátých. Z každého pohybu
jeho i koně sálá jeho energie i to,
že je to v jádru čeztný muž. Dnes
se však nemůže těšit z krásného
zimního dne, neboť jede uklidňovat vzbouřené poddané kmeny
porgů. Porgové, jak každý pán ví,
se vyznačují podezřívavostí a nevděčností vůči šlechtě z let devadesátých a jsou známí svou urputnou snahou vládnout si sami.
Martin z Appianu od nich ale
sedm zim zpět jejich panství odkoupil od zemana Václava z Hradu. Ten se ale nyní rozhodl spálit
mosty poté, co se dožadoval vlivu
zcela neúměrnému jeho postavení. Porgové se vzbouřili a zpochybňují nadvládu pána z Appianu dokonce i na univerzitě, kterou jim za své peníze zbudoval!
Takhle se lůza odvděčuje šlechticům, kterým nepřijde Škoda věnovat svůj majetek na výchovu
poddaných, povzdechl si Martin,
když se loučil se svou matkou. Ta
jej od jeho dobrodiní odrazovala,
ale pán z Appianu nemůže jinak –
Počasí se mění k horšímu a rytíř
vidí jen na pár kroků před sebe,
ruce svírající otěže pálí a Martin
se skrývá před krutým mrazem
do svého fialového pláště. Náhle
se z chumelenice vynořují obrysy
postavy ležící u cesty; po pár dalších momentech v ní Martin rozpoznává Meteleje, bývalého rektora rytířovy univerzity, který celou vzpouru započal. Ach, jak
spravedlivé by bylo jej za tu drzost na místě setnout! Martin
však sesedá z koně a přistupuje k
promrzlému nuzákovi. „Hele, mohu vám nějak pomoci?“ optá se
vlídným hlasem. „Ach vznešený
pane, vaši manželku bych chtěl!“
odpovídá Metelej drzým hlasem.
„Hele, což takhle slipy?“ nabízí
vznešený Martin alternativu. To
ale žebrákovi nestačí nebo se
pouze chce hádat a dobrotivému
Martinovi je líto nepomoci. Nakonec, když vidí Metelejovu tvrdohlavost, vytahuje meč a půlí svůj
nádherně fialový plášť v půli. Tu
kratší polovinu podává žebráku,
který po ní chňapne rukou bez
špetky vděku a zahalí se do něj s
takovou samozřejmostí, která
kohokoli vychovaného zarazí a
znechutí. I udatný Martin je překvapen, ale přesto bídákovi ještě
nabídne místo na koni až do vesnice porgů. Znovu bez díků Metelej přijímá a v tichu dojedou k
prvnímu stavení. Rytíř se sice
snaží začít rozhovor o tom, jak
moc má rád své dítě a o nutnosti
instalace záchranných brzd u koní, ale s Metelejem není kloudná
řeč. Porgové návrat málem umrznuvšího profesora vítají se svou
typickou podezřívavostí a dotěrnými otázkami. Plášť okamžitě
odnášejí, aby jej nabarvili na nechutnou růžovou, která vyšla z
módy snad před dvaceti lety a
dnešní elita by si ji na sebe ani
zaboha
nevzala.
Rytíř z Appianu lůzu zná, ví, že
nemůže čekat díky ani pochopení, a tak jen vyvrátí pár největších
lží, slituje se nad rozmrzajícím
Metelejem, vrátí mu funkci a ve
svém o polovinu kratším plášti
odjíždí zpět do svého hradu za
svou krásnou ženou a matkou.
Bez díků, bez pochopení a bez
jediné poskvrny na svém svědomí. Jako pravý světec! Jediné, co
potřebuje ke svatořečení, je mučednická smrt…
Kuba Holubkov, oktáva
7
Lekce řečnictví
Martin Roman je bezpochyby skvělým řečníkem,
což předvedl na obou schůzkách, jak v Libni, tak v
Krči. Má naučené metody a obraty, které se mohou
hodit každému, kdo se chce přiučit nějaké ty „noncognitive skills“. My vám nyní přinášíme pár rad,
kterak mluvit na veřejnosti a nemuset se obávat, že
posluchači uspořádají defenestraci.
Romanovým oblíbeným prostředkem je nechat si potvrdit jasnou pravdu zástupcem opozice.
Na libeňském PORGU jsme viděli, jak si nechával
svá slova potvrdit paní ředitelkou Výškovou. I z tohoto důvodu se schůzky neúčastnili další profesoři,
kteří by na jeho „Souhlasíte?“ v naprosto jasné situaci museli odpovědět kladně. Pokud si nejste jistí v
kramflecích, radši začínejte něčím naprosto očividným, například stačí během proslovu poukázat na
fakt, že je dnes pondělí a následovat refrénem: „Je
to tak, pane/paní?“. Opravdu nemůžete prohloupit!
Dalším způsobem, jak zaujmout posluchače,
je nabízet mu příměry a metafory. Slyšeli jsme tak,
že „nechceme být jako Nokia“ a propadnout se z
předních příček „firem“ na poli vzdělávání. Také je
nám jasné, že by se pro nás vzdal všeho. Hodinek,
peněženky, slipů, ale manželku by nám nenechal. Z
této informace nám vychází jako člověk, jenž obětuje vše pro blaho společnosti, ale i tak si váží rodinných pout a morálka je pro něho svatá. A také nám
nezůstal upřen fakt, že je pan Roman tak trochu
rebel, a i když to jeho maminka nevidí ráda, stále
dělá dobro a pomáhá lidem. Ze zkušeností redakce,
bych vám radši doporučila, ať do svého rozhovoru
maminku netaháte, mohlo by se vám to vymstít.
Pokud jste ovšem někdy hodili žebrákovi nějaký
menší obnos, zmiňte to. Posluchači se na vás hned
budou dívat jinak.
Pokud chcete znít obzvlášť světácky a sečtěle,
používejte cizí výrazy, a to co nejčastěji. Pokud
možno jimi nahrazujte i běžná česká slova. Jedinou
nevýhodou v tomto bodě může být přítomnost učitele českého jazyka. Pravděpodobně vám za to bude chtít utrhnout hlavu. I na to však známé řešení,
milí čtenáři. Najděte si své lidi a pošlete je do davu,
aby vás na přítomnost možného nebezpečí mohli
upozornit.
Ovšem i takové kalibry, jakým pan Roman bez
pochyby je, se mohou zlepšovat. Od pondělní
schůzky v naplněné tělocvičně starého PORGu se
pan Roman poučil a nechal mezi sebou a posluchači
pár metrovou mezeru. Asi ho zděsilo, že by mu nějaký porgán mohl strčit do stupínku, protože seděl
moc blízko, anebo že neviděl na lidi, kteří stáli za
ním. Pokud nemáte dostatečný prostor, raději si
pořiďte řečnický pult, za nímž se můžete cítit aspoň
trochu v bezpečí.
Řečníkovou velkou zbraní, a zároveň nepřítelem, je bezpochyby opakování. Zopakovat nějaký
povedený výrok není chybou, právě naopak. Posluchači si obrat zapamatují a porozumí mu. Pokud
ovšem opakujete nějaké parazitní slovo. Zkuste si
svou řeč nejprve před zrcadlem. Pan Roman vým
může být vzorem, neboť od pondělí vylepšil i počátky svých vět a vypustil z nich své oblíbené „Hele.“
Doufám, že jste nyní moudřejší a váš proslov
se vám povede a dočkáte se za něj kladné zpětné
vazby. Já už se nemohu dočkat veřejného vystupování, protože jsem nyní o tolik chytřejší a znalejší
„non-cognitive skills“, že se celá třesu na možnost
ukázat je celému světu. Tak rétorice zdar!
Barbora Fričová, oktáva
Očima novoporgána
PORG v posledních dnech prochází velmi vyhrocenou krizí. I přes řadu nových informací, stále ještě v
úplnosti nevíme, proč vlastně vznikla. Jaké může
být její konsenzuální řešení? Jedna rovina je personální či, chcete-li, poziční, k níž patří dle mého názoru ne definitivně řešené složení správní rady a
zakladatele - sdružení PRO GYMNÁZIUM (často
chybně označováno jako zřizovatel; zákon
248/1995 Sb. o obecně prospěšných společnostech
však tento pojem nezná). Dále se nabízí obecná
otázka o úloze mecenášů darujících finanční prostředky. Další rovinou je koncepce směřování jed-
8
notlivých PORGů a vlastně i celého „konsorcia“.
Podmínkou evolučních koncepčních změn je důkladná a dlouhodobá diskuze, neméně důkladná
příprava pedagogického sboru a citlivá realizace,
která jediná zajistí, že negativními dopady nebudou
bezprostředně a náhle zasaženi studenti. Středeční
debata s rodiči (22. ledna), která se nakonec změnila v nechtěnou tiskovou konferenci, byla jedním
velkým faux pas, a potvrzením, že nic takového
současným debatám nepředcházelo, což jen posílilo
pocit, že o koncepci školy zřejmě vůbec nejde.
Filip Žáček, NP, sexta
Velmi křehké PORGvody
Václav Klaus jr. uklouzl po vlastním hovně. Jeho domněnka o možnosti bezchybné spolupráce s Martinem Romanem bez toho, aniž by postupně nevyvstaly neshody, byla mylná, a tak se právě dr. Roman stal tím, kdo chtěl držet kormidlo. Ano. Investoval do školy peníze. Sice v tuto chvíli nemůžeme
říct přesně, jakou částku. Nejprve se hovořilo o 100
000 000 Kč, nyní se provalilo, že to asi bylo trochu
jinak. V této kauze ohledně financování školy se nechci moc babrat. Víme ale, že to tehdy asi bylo jinak, než nám dr. Roman ještě nedávno vštěpoval.
V této situaci bylo jméno školy obrovskou
měrou poškozeno a nebude lehké jej očistit. Každému by však mělo být asi jasné, že pan Roman v tuto
chvíli nebude tím, kdo by to dokázal. Očistit dobré
jméno školy, která má pobočky na třech místech,
obrovské množství studentů i zaměstnanců a je mediálně velmi známá, vypadá zdánlivě jako nadlidský
úkol, avšak jsou to právě studenti a kantoři, kdo
může tuto situaci uklidnit a ukázat, v čem tkví
úspěch PORGu, jehož studenti dokázali u maturit
změnit smýšlení široké veřejnosti o soukromých
školách, které v ČR byly vnímány jako nepříliš kvalitní a spíše elitářské, než elitní. Tento unikát jsme si
drželi po dlouhá léta. Romanova vize spočívala v
tom, že místo absolventů s úžasnými vědomostmi,
se kterými by se dokázali usadit prakticky kdekoliv,
by životní dráha absolventů PORGu pokračovala po
gymplu na prestižních vysokých školách v zahraničí
a poté na vysokých postech v managementech firem. Uznávám, že ony „non cognitive skills“ se pro
tyto lidi hodí, ale ne každý to chce dělat.
Pan Roman mluvil o rozdílných vizích V.
Klause a sebe tak, že někdo má rád fialovou a někdo
růžovou. OK, ale když po sedmi letech zničehonic
začne váš růžový svetřík chytat fialový nádech, až se
po několika dalších letech změní na barvu krávy Milka, tak vás to nenechá na pokoji. A tedy: Nechcete,
abyste chodili na jinou školu, než na kterou jste se
hlásili a to je snad pochopitelné.
Jáchym Knězů, sexta
Co si myslí zahraničí?
Já o tom s tátou mluvila. Můj postoj je takový,
že Klaus ani Roman nám něco podstatného
nejspíš neříkají (nač mají plné právo), a tudíž si
na to asi těžko můžeme udělat úplný názor.
Přijde mi ale, že nejzásadnější problém je v
tom, že hodně lidi není ochotno přijmout ten
FAKT (nikoli možnost), že PORG je do určité
míry řízen jako firma. A netroufám si to posoudit z dálky, ale z toho co jsem slyšela, tak se
nejšpatněji zachovali naši profesoři, kteří se
snažili studenty i rodiče zmanipulovat tak, aby
byli proti Romanovi.
(Anonymka)
Henry Ford komentoval rozmanitost svých produktů v roce 1909 následovně: Každý zákazník si může
vybrat jakoukoliv barvu auta, jestliže to bude černá.
Martin Roman včera na schůzi s Libní prohlásil, že Václav Klaus si představoval Nový PORG růžový - ale
tomu nikdy NP nepatřil. Romanův Nový PORG bude údajně fialový.
Zdroj: PNR
9
„Kauza Roman“ aneb dění na PORGu
Zkratka PORG se už dávno stala značkou – zárukou
kvalitní výuky a skvělé atmosféry. A všichni ti, kteří
s ní mají něco společného, si budou pamatovat
předposlední lednový týden ještě několik dalších
let, ne-li do konce svého života. Ptáte se proč? Protože v pondělí 20. ledna rezignoval výkonný ředitel
Nového PORGu. Protože profesoři stáli za ním a
studenti se rozdělili na dva tábory, jejichž ostré výměny názorů byly v krizových dnech na denním
pořádku. Bohužel značka PORG byla díky nepříjemným událostem výrazně poškozena.
Všichni jsme si udělali nějaký názor na dění u
nás ve škole a ani já nebyla výjimkou. Od odstoupení váženého ředitele Martina Metelky z funkce,
jsem si nepřála nic jiného, než aby svoji rezignaci
vzal zpět – ostatně jako drtivá většina lidí na škole.
Pološílená jsem začala vyhledávat články na internetu, které by prozradily něco více a snažila jsem
se spojit se studenty, kteří by mi mohli poskytnout
další informace o celé „kauze“. Pak jsem si začala
dávat dohromady jednotlivé díly skládačky, které
do sebe najednou začaly perfektně zapadat. Konečně jsem měla ponětí o tom, co se opravdu děje.
Čím více detailů jsem znala, tím jistější jsem si byla
svým názorem, že náš ředitel je člověk na správném místě. I přesto, že nám bylo několikrát doslova podsouváno, že pan Martin Roman chce pro
školu to nejlepší, že změny, které plánuje, nejsou a
nebudou „žádnou revolucí“ a že se vše změní k lepšímu, jen málokdo z nás změnil svůj původní názor.
I já zůstala věrná tomu svému. Všichni dobře víme,
proč nedokázal přesvědčit mě a ostatní studenty.
Možná jsme mu jednoduše nevěřili sladce znějící
naučené manažerské fráze, které mu napsal někdo
z PR agentury, aby nás dostal na svoji stranu.
Dva dny neskutečného stresu, bezesných nocí a strachu z toho, co bude dál, byly obrovskou
zkouškou mých nervů a loajality k lidem, kterých si
vážím, protože mě už několik let učí a ovlivňují nepřímo tak můj charakter. Po bezpočtu přečtených
fejsbukových komentářů, několika dávkách kofeinu
a mnoha rozhovorech s lidmi s odlišným názorem
než tím, který jsem zastávala já, se ve středu ráno
(po jednání pana Romana s kantory) začalo šuškat,
že pan Martin Metelka je zpátky ve funkci. Hodinu
na to nám to potvrdili i profesoři. Převážná většina
z nás se culila po zbytek dne, ale někteří vypadali,
jako kdyby jim právě uletěly včely. Ale nám – těm
s upřímným úsměvem na tváři – nemohlo toho dne
10
zkazit náladu už vůbec nic. Vše konečně bylo tak,
jak mělo, a já věděla, že ve vedení je opět někdo,
kdo nad námi bude držet ochrannou ruku. Ale nenechte se zmást, nemyslím tím paní Dluhošovou –
pro Nový PORG to byl, je a vždy bude pouze a jen
pan výkonný ředitel Martin Metelka.
(Anonymka, NP)
Básnické okénko
Chci jenom, abys pochopil,
že mě už nebaví luštit jak křížkovy
jaký že bokovky a čí že bankovky
ovlivňujou mojí školu (prachy ze škodovky),
že mě nebaví luštit zpod čí taktovky
se řídí ten kterej fond,
ty který lidi, ten kterej PORG,
že když podporuju Metelku,
tak ti nechci vzít manželku.
Bohužel si nerozumíme; prej
jsem na tebe moc růžovej,
jsem na tebe moc kognitivní,
a lidé, co chtějí být dnes vlivní,
musí být jiní - vždyť fakta najdeš
na webu; a pak stačí faleš,
a velmi snadno - až mě z toho mrazí se z faktů a polopravd stanou důkazy.
Eldorádo pro Barony Prášily,
co nemaj svědomí a maj nekognitivní skilly.
Rád bych si o tom s tebou popovídal,
zeptal se, proč zrovna fialová,
problém je - ač opak bych si přál,
že když vede debatu Dluhošová,
ke slovu se dostanou jenom někteří.
A ti, co maj rádi rovnost svých páteří,
se můžou jen tvářit, že se divadlo
rovná diskusi, že je vše správně a krásně,
a potom zkoušet nastavit zrcadlo.
Vecpat svou pravdu do krátký špatný básně.
Kuba Holubkov, oktáva
Očima novoporgánky
Během uplynulého týdne prošla škola, kterou letos
navštěvuji už šestým rokem, nečekanou a z mé
strany i dost nepříjemnou krizí. Proč tato krize nastala a co pro nás znamená a bude nadále znamenat, je stále otevřená otázka, na kterou není nikdo
schopný odpovědět. Já osobně jsem ale trochu
zklamaná (ikdyž vlastně i potěšená) z toho, že k
nám (studentům) se informace o tom, že se něco
děje, dostaly až v té nejvyhrocenější fázi celé
„aféry“. Cením si celého pedagogického sboru, který dokázal odvádět svou práci bez viditelných problémů po celou dobu řešení. Zároveň mi ale přijde,
že nejen studenti, ale i rodiče by si bývali přáli, aby
alespoň náznak toho, že se něco děje, dostali s urči-
tým předstihem, než ho naservírovala média celé
ČR. Podporuji pana Metelku a jsem velice ráda, že
díky studentské, učitelské i rodičovské iniciativě se
podařilo (alespoň prozatím) vyřešit problémy, kvůli
kterým rezignoval. Bohužel musím říct, že minulý
týden mi vzal důvěru, že v čele naší školy jsou lidé,
kterým jde doopravdy pouze o vytvoření skvělé české školy s rozšířenou výukou anglického jazyka, a
ačkoli už je to pár dní, co se situace na Novém PORGu relativně uklidnila, tak se osobně stále obávám,
že za týden, měsíc či rok přijdu jednoho rána do
školy a celá situace se bude opakovat.
Natálie Pastorková, NP, sexta
Zamyšlení nad uplynulými týdny
Vzpomínám si, že když jsem stál 1. září 2008 před
budovou nového krčského gymnázia s modrým balónkem v ruce, byl jsem plný nadšení a představ o
tom, jaké to v nové škole asi bude. I přes značnou
míru nervozity jsem do této školy nastoupil pln optimismu. Důvod pro můj optimismus byl vlastně docela jednoduchý, měl jsem se totiž stát studentem
PORGu! Tedy, přesněji, Nového PORGu. Vzpomínám
si na chodby libeňského PORGu, kterými jsem procházel pár měsíců předtím při příležitosti DOD.
Vzpomínám si, že budova byla prosáklá nesmírně
rodinnou a přátelskou atmosférou – přesně v souladu s tím, jak se škola prezentovala. Kolem PORGu
visela jakási aura intelektuálnosti a přátelskosti. Nepopisuje se mi to snadno, ale nebál bych se snad říci
pravdoláskařství. Možná to spojení nevyzní tak, jak
bych chtěl, ale nemohu se ubránit této asociaci a
věřím, že mnozí z vás mi rozumí. A Nový PORG měl
být tím samým, navíc ale s rozšířenou výukou anglič-
tiny a možností zakončení studia mezinárodní maturitou.
Tím, že Nový PORG byl škola nová a my měli
být prvními studenty, dalo se těžko předpokládat,
že koncepce by se měla v budoucnu měnit a vzdalovat od té libeňské – tedy kromě té angličtiny. A tím
se dostávám k turbulentním událostem minulého
týdne. Rodiče dali své děti v roce 2008 na Nový
PORG – ryze českou školu s mezinárodními standardy, tak to donedávna hlásaly i naše webové stránky.
Jiná vizitka vznikající školy než, že jde o PORG, totiž
neexistovala. Ostatně podobnost Libně a Krče je
všudypřítomná, zmíním třeba sdílený školní řád. Během minulého týdne ovšem opakovaně zaznělo z
úst M. Romana, že nebýt něj, naše škola by neexistovala a že se cítí být vlastníka knowhow Nového
PORGu. V tomto bodě s panem Romanem v žádném
případě souhlasit nemohu. Bez jeho daru bychom
(Pokračování na stránce 12)
11
s největší pravděpodobností nevznikly, avšak daleko důležitější je pro charakterizaci naší školy značka
PORG. Podle pana Romana by na stejném místě
stála bilingvní škola ať by to byl PORG, či nikoli. To
možná ano, ale rozhodně by na ní nestudovali ti
samí studenti. Kolik ze současných septimánů a
sextánů, tedy prvních studentů školy, by se před
šesti lety hlásilo na ryze „Romanovu školu“?
Dále, pokud má dojít k sebemenším změnám
v koncepci školy, je třeba takové kroky konzultovat.
Ponechme stranou, proč kvůli marginálním koncepčním změnám rezignuje ředitel, důležité je to,
že Nový PORG je zkrátka ryze česká škola s mezinárodními standardy. Na takovou školu jsme se totiž
přihlásili. Pokud by se orientace naší školy měla jakýmkoli směrem měnit, což naznačuje třeba to, že
zmíněná formulace od minulého týdne na školním
webu není stejně jako osobité časové vymezení
začátku výuky, je potřeba to konzultovat s rodiči,
kantory a studenty. Škola je komplexní institucí,
která nemůže být ve vlastnictví jedné osoby. Škola
patří do rukou všech, kteří ji spoluutvářejí. Tedy
vedení, profesorský sbor, studenti a rodiče. Role
rodičů je obzvláště zásadní v případě soukromých
škol, kdy jsou zároveň opravdovými investory.
Ohlédnu-li se za uplynulými roky, mohu šťastně říci, že má očekávání, která jsem měl před nástupem do školy, se naplnila, ba byla dokonce překonána. Máme za sebou pět let stabilního vývoje,
na kterém se podílejí zejména učitelé a studenti,
kteří utvářejí atmosféru na chodbách a ve třídách.
Jsem bytostně přesvědčen o směru vývoje, že je
smysluplný a vede k úspěchu. Jsem nesmírně hrdý
na to, co jsme za těch téměř šest let společně vybudovali. Výjimečnost atmosféry, která na porzích
panuje a projevuje se například v úrovni komunikace založené na dobrých vztazích a nikoli buzeraci, je
podle mne to nejcennější na celé značce.
Další klíčovou věcí je to, že jak rodičům a profesorům tak i studentům záleží na blahu školy a není jim lhostejný vývoj této instituce. A to mimo jiné
ukázaly události minulého týdne, kdy studenti, učitelé i rodiče napříč pražskými pobočkami demonstrovali soudržnost a schopnost táhnout za jeden
provaz. Za to jim všem patří můj upřímný dík.
Co mě velmi mrzí, je pachuť, která zůstává.
Vše pochopitelně ve formě těžko uchopitelných a
popsatelných pocitů. Jakási směsice dojmů z debat
a diskusí, ať už při osobních setkáních či na sociálních sítích, po kterých se nemohu zbavit pocitu,
jakoby hranici mezi vykrystalizovanými tábory tvo-
12
řilo to, kdo si tyká s Martinem Romanem. Z toho je
mi úzko.
Nastalá otázka dalšího směřování (Nového)
PORGu již jistě není o osobě Václava Klause. Jeho
návrat se nezdá být reálnou variantou, možná ani
dobrou variantou. Otázka vývoje PORGu a jeho budoucího směřování je jistě na místě, nelze předstírat, že za branami našich škol se nic neděje nebo se
nás to netýká. Proto je nesmírně důležité využít
této příležitosti k otevření dialogu mezi všemi stranami tak, aby rozhodnutí o směřování školy nepřicházela z jedné strany, ale aby byla výsledkem vzájemné shody vedení, profesorského sboru, rodičů,
ale i studentů.
Já sám se cítím po minulém týdnu o mnoho
starší. A také cítím, že atmosféra, která v Krči panovala ve středu 22. 1., tedy bezprostředně po nalezení kompromisu, je to, proč chci, aby jednoho dne
i moje děti vstoupili do budovy některé z PORGů
(kdoví, třeba ještě někde úplně jinde než v Praze
nebo Ostravě) plné ideálů, které budou naplněny.
Proto mi není lhostejná budoucnost této nesmírně
kvalitní instituce, záleží mi na jejím blahu a mám
radost, že nejsem sám.
Vojtěch Vávra, NP, septima
V čem byl problém?
Co se vlastně dělo na našem gymnáziu? Bylo opravdu nutné dohnat to takhle daleko? Myslím si a doufám, že většina na to má stejný
názor, že URČITĚ ne. Proč to bohužel takhle dopadlo??
Byl jsem osloven studenty, jestli bych neosvětlil, jak jsem tuto situaci vnímal já. Zkusím tedy
shrnout, co vše se dělo, z mého určitě ne nezávislého pohledu, za poslední čtyři měsíce na Novém
PORGu.
Pracuji na Novém PORGu třetím rokem a jsem
tady rád. Myslím, že je na škole skvělá parta učitelů
vedená schopným ředitelem, který ví, co dělá a co
od svých učitelů chce. Škola má jasné směřování a
my jako učitelé víme, co máme učit (dodržujeme
ŠVP i RVP a školní osnovy), kdy a kde máme učit, a
způsoby, jak učíme, jsou pravidelně kontrolovány a
konzultovány hospitacemi od vedení školy. Vše
v rámci možností funguje a všichni máme radost, že
pomáháme budovat opravdu dobrou školu. Většina
indicií nám tuto myšlenku potvrzuje a my jí věříme.
Vážíme si důvěry rodičů i studentů, kterou
nám velmi často různými cestami dávají najevo – na
třídních schůzkách či korespondencí či jen tím, že
do naší školy dávají i druhé či třetí dítě.
Skoro bych řekl – idylka. Problémy samozřejmě vznikají, ale řeší se DIALOGEM a ani jedna strana nemá pocit, že její názor nemá smysl, či že by
nebyl brán vážně.
A najednou do toho vstupuje pan Roman se
svými dozajista dobře míněnými radami a názory,
které však bohužel neprezentuje úplně nejšťastnějším způsobem. Od září chodí sám a někdy i se svojí
ženou na hospitace učitelům do hodin. Nedává jim
žádnou zpětnou vazbu a oni neví, co si o takovýchto krocích mají myslet. Nikdo s nimi nic nekonzultuje, jen se ze zákulisí dozvídají, že má pan Roman
názory od některých rodičů (kterých?), že to a to se
učí ve škole špatně a chce si to prověřit. Z jakého
mandátu toto však činí? Jako rodič či jako předseda
správní rady? Nevíme. Myslíte však, že proběhla
nějaká debata, kde se mohli učitelé vyjádřit k těmto
informacím? Nebo že by někdo oslovil větší procento rodičů než ty, kteří jsou panu Romanovi úplně
nejblíže??
Ne. Názory takovýchto skupin bohužel celou
dobu nikoho moc nezajímaly..:-(.
Toto běží tři měsíce a vyvrcholí to odchodem
pana Klause. Co vše se zatím skrývá, nikdo z nás ne-
tuší. Ale když nám je najednou předkládána od pana Romana nová koncepce školy, kde je nám vysvětleno, že se toho MOC měnit nebude, ale na
druhou stranu je z jeho prezentovaných názorů jasné, že si každý vykládá slovo MOC trošku jinak, máme po právu pocit, že se tu děje něco, co úplně dialogem není. A z nastavených mechanismů je jasné,
že s tím nikdo nebude moci nic udělat, protože vše
chce ovládat jediný člověk, který byť třeba veden
dobrými úmysly, opravdu pedagogem není a hned
tak nebude i po přečtení milionů publikací a návštěvě spousty škol v zahraničí.
Martin Metelka je naštěstí tak velká osobnost, že se dokáže vzepřít a jasně formulovat své
představy ohledně kompetencí ředitele a ohledně
fungování školy. A až v téhle chvíli je tu najednou
snaha o komunikaci… Ale proč se tato snaha neobjevila mnohem dříve? Proč nejsou informováni rodiče? Proč místo toho Martin Roman vysvětluje své
kroky studentům? Navíc ve chvíli, kdy nikdo
z učitelského sboru oficiálně neví, že je pan Roman
ve škole! Odůvodnění, že přišel na pozvání studentů vysvětlit chystané změny ve výuce, které netuší
nejen rodiče, ale ani učitelé, je všeříkající! Myslím,
že se v tuto chvíli nikdo nemůže divit, že jsme se
snažili jasně dát najevo, že takhle to nepůjde…
Takto to bylo z mého pohledu učitele Nového
PORGu, kterému velice záleží na tom, aby se na
škole opravdu učilo a studenti něco uměli.
Závěrem bych chtěl poděkovat oběma stranám, že se nakonec dohodly, a pevně doufám, že
jakékoliv další snahy o cokoliv budou mnohem
transparentnější a budou konzultovány nejen
s učiteli, ale i s rodiči. Protože…nalejme si čistého
vína. To, že je PORG jedna z nejlepších škol v ČR, je
právě proto, že se tu trvá na akademických hodnotách, které se ale snažíme učit ne nudně a nezajímavě, ale tak, aby to studenty bavilo.
Navíc, když se dnes podíváme na nejrychleji
se vyvíjející a nejúspěšnější školy na světě, jsou to
právě ty, které kladou důraz na akademické vzdělání, a ty nejsou bohužel ani v Anglii ani v USA...Věřte
mi, že není daleko doba, kdy si západ bolestně uvědomí, že právě učení pořádných základů a propojených znalostí, byť třeba i s jinými metodami výuky,
je správným vkladem do budoucnosti.
Mgr. Ondřej Bílý, NP, člen učitelského sboru
13
N(P)ázor
Když jsem v pátek 17. ledna zjistil, že rezignoval
pan ředitel Klaus, byl jsem poměrně překvapen a
nevěděl jsem, zda se radovat, nebo se obávat převratných změn. Řekl bych, že v poslední době byly
činy našeho exředitele poměrně často kritizovány
ze strany části studentů, avšak jaká je jeho reálná
role ve vedení školy vyplavalo na povrch až v posledních dnech. Důvod mé zaskočenosti při čtení
Klausovy rezignace bylo totiž jeho tvrzení, že příčinou jeho odstupu z funkce byly dlouho trvající spory s předsedou správní rady Romanem. Nebylo jasné, o jaké spory jde, ani co přesně tyto měny znamenají (myslím si, že stejně jako u Klause nechovala významná část studentů žádné velké sympatie
ani k Romanovi). Vše pak vyvrcholilo odstoupením
ředitele Nového PORGu Metelky ze všech funkcí v
pondělí 20. ledna. Za panem Metelkou jsem stál
svým způsobem už od začátku, ale teprve následující vývoj událostí mě přesvědčil, že jedině pan Metelka může ještě naší školu zachránit. Byl bych totiž
moc rád, kdybych mohl být pyšný na předsedu
správní rady a hlavního mecenáše mé školy (kde
studuji už 6. rokem!) Romana a také abych mu
mohl být vděčný. Avšak myslím si, že za člověka
tohoto typu nemůže být vděčná žádná vzdělávací
instituce. Samozřejmě jistou chybu udělal už v roce
2007 Klaus, kdy začal jednat s Romanem a nastavil
správní radu tak, jak fungovala donedávna. Chápu
Romanovi pohnutky, proč chtěl zasahovat do vedení a směřování školy do které dal peníze, ale na to
je jednoduchá odpověď: Škola není firma, pane Romane! Jedná se totiž o akademickou záležitost a
akademická půda by, jak je známo, měla zůstat nezávislá a jediný způsob jak toho dosáhnout, je co
nejvíce omezit vnější vlivy. Že se však jedná o běžnou praxi? V Uzbekistánu je například běžnou praxí
korupce policie, ale znamená to, že se jedná o
správnou věc. Ani náhodou. Tak si prosím vezměte
zpět své peníze (je mi jedno jakého jsou původu) a
zkuste to o dům dál. Dokud se tak nestane, budu
stát za naším pedagogickým sborem a vedením Nového PORGu a budu doufat, že brzy převezme funkci ředitele společnosti nová osobnost, alespoň tak
silná a zodpovědná jako byl pan Klaus (omlouvám
se mu, za nedostatečnou důvěru po dobu jeho vedení školy) a že už nic nebude zasahovat do mého
studia a narušovat ho až do doby kdy za dva roky
(snad) svobodně a nezávisle odmaturuji.
Josef Tajovský, NP, sexta
Libeň nejen sobě
Ve smršti událostí, které v posledních týdnech na
a kolem PORGu proběhly, se mi v mnoha směrech
špatně orientuje. Mezi fragmenty informací, které
se ke mně dostaly, jsem si všimla jednoho jevu, ke
kterému ovšem považuji za vhodné se vyjádřit,
právě proto, že mnoha současným studentům připadá nejspíš natolik samozřejmý, že mu vůbec nevěnují pozornost.
převážně v jakési legitimizaci a utvrzování dobré
pověsti školy pomocí úspěšných výsledků u maturit
– a spolu s tím, jak krčští studenti stárnou, se i důležitost této úlohy bude jen oslabovat. Libeňští studenti horlivě zbrojí proti něčemu, co se jejich života
přímo osobně nedotýká – a vůbec to nikomu nepřipadá divné. To je skvělá zpráva!
Nemusím asi nikomu vysvětlovat, že studenti
v roce 2008 sledovali otevření nového PORGu se
Ráda bych se pozastavila nad angažovaností, s níž značnou nevraživostí (k popisu událostí těchto let
se současní libeňští studenti stavějí k situaci na No- jsou tu ostatně rozhodně povolanější osoby, kupřívém PORGu. Primárně se jich tyto problémy přeci kladu nějaké, které byly v té době starší patnácti
netýkají – libeňská větev je proti zásadním změnám let). Bez okolků se přiznám k tomu, že když jsem
v koncepci, ceně školného a vůbec drtivé většiny někomu sdělovala, na jaké že to chodím gymnázijevů, které mají potenciál způsobit nějaké radikální um, nezapomněla jsem zpravidla připomenout, že
změny v krátkodobém vývoji školy, poměrně dobře jsem z Libně a ne z Krče, ačkoliv mým posluchačům
chráněná. To, že centrem finančního zájmu i peda- to bylo bezpochyby úplně jedno. Pamatuju si na
gogicko-výchovných ambicí je Krč, nikoho příliš ne- nesčetné, nejspíš do značné míry dodnes živé,
překvapuje, s trochou nadsázky by se dalo říct, že předsudky libeňských studentů vůči těm krčským.
hlavní role Libně v rámci celého koncernu spočívá
(Pokračování na stránce 15)
14
Na velmi jasnou distinkci na „my“ a „oni“. Věkový
rozdíl mezi mnou a současnými studenty je zcela
zanedbatelný, přesto jsem si jistá, že by valná část
mých spolužáků i starších studentů zdaleka nebyla
s Novým Porgem tak solidární, jak je dnes běžné.
Přikládám tomu veliký význam. Uzavřenost a
do sebe zahleděnost vždycky patřila k základním
vlastnostem porgánské komunity. Už jenom tak
zdánlivě banální záležitost jako průběh letošního
vánočního PORGu na EX a nenásilná integrace studentů z Krče jako diváků i účinkujících, pro mě byla
příjemným překvapením. Jistě nepřišla náhodou a
předcházel jí nějaký postupný sled událostí. Nebyla
jsem u něj, zaspala jsem ho. Určitě nejsem sama.
S lehkým idealismem doufám, že tento trend
půjde ještě dál. Se stejným potěšením sleduji i organizaci PORGMUNU. Marně hledám v paměti jiný příklad situace, kdy studenti věnovali tolik energie organizaci akce, která byla otevřená všem, která programově překonávala hranice naší hýčkané uzavřené komunity. Třeba se podobné věci odehrávaly i
v oněch polomytických zlatých časech, kdy byla naše
škola opravdu sama sebou či kdovíco. Mám o tom
svoje pochybnosti. Mezi všemi viditelnými i předjímanými negativními změnami v životě naší školy je
tato otevřenost něčím, co je třeba ocenit. Právě proto, že si její vzácnost současní studenti možná ani
sami neuvědomují.
Veronika Dvorská, ex-porgánka
Dlumbridgeová
Rat, Bear and Ants
Slimy Rat with its pack,
They almost reached the peak.
Covered up, all in black, ...
It happened in a week.
On Monday, all sleepy,
The Lion was the cheeky.
Had to go, leave them all:
“Let them build their wall.”
On Tuesday, all shady,
Who is that weird lady?
Elephant, the huge,
Nothing but a stooge.
On Wednesday, all gloomy,
The bush becomes roomy.
Beardy Bear leaves them all,
‘Till they show their tol.
On Thursday, all taboo,
The Ants got to know too.
“We just want our Bear,
This is so not fair.”
On Friday, all smugly,
Things get a bit ugly.
They both make up their plans,
Gathering the ants.
On Saturday, all sad,
The animals gone mad:
Struggling with each other,
We need our father.
On Sunday, all tenses,
Rat came to its senses.
The Beardy Bear is back,
Thought still there’s a crack.
Pája Těšínská, NP, sexta
(Bílé místo,
aby bylo jisto,
že náš časopis
byť je aktuální a nový,
umí být také oddechový…)
15
Roman Good
Náš pan předseda správní rady se vidí jakožto nevinný cestovatel uprostřed lesa. Najednou - zničehonic
- jej přepadnou loupežníci a chtějí po něm jeho klobouk. Pan předseda jej tedy odevzdá. Ale oni chtějí
ještě hodinky. Ty taky odevzdá. Vlastně odevzdá
téměř všechno, co po něm loupežníci žádají. Odevzdá i trenky. Ale pak jeden loupežník zakřičí: "A teď
manželku!". Ale tu už pan předseda nedá. Manželka
je totiž, pro účely tohoto přirovnání, Nový PORG.
Když pomineme to, že nás pan Roman označil
za loupežníky (a to ještě značně nenažrané) - nevíme, zkrátka, pořád nám to nějak neštymuje. Dovolili
jsme si tedy toto podobenství poněkud rozvést:
Pan obchodník (také známý jako pan předseda) jede se svým povozem taženým čtyřmi koňmi
(říkejme jim členové správní rady) lesíkem. Odehrává se to, dejme tomu, někde v Anglii, ten lesík se
jmenuje třeba Sherwood. Rázem se zpoza stromů
vyřítí chrabrý hrdina, ochránce nižší třídy (tj. obecně
chudáků, žebráků a studentů PORGu). Hrdina má
dva koně, a když vidí obchodníka, řekne si: "my chudí, chrabří hrdinové, ochráncové nižší třídy, máme
jen dva koně. Jak můžeme vzdorovat panu obchodníkovi, když on má čtyři?" a rozhodne se čtvrtého
koně nárokovat pro dobro nižší třídy - jinými slovy,
ukrást. Ví, že když bude mít každý tři koně, nastane
spravedlnost a celá Anglie se bude radovat. Obchodník si toho ale všimne a z povozu vytáhne svoji
věrnou pušku - říká jí zřizovatel, poněvadž každého
vždy totálně zřídí. Zamíří pušku na našeho chrabrého hrdinu a praví: "víš, že moje koně tě dokážou
převálcovat. Není nic, co bys mohl udělat - můžeš
na mne pouze bezmocně civět, zatímco já provedu
své velké obchodnické plány. Vlastně by bylo lepší,
kdyby ses vzdal."
Zdroj: PNR
Komentáře
PORGÁN 1: „Skoda ze ten nas chrabry hrdina, po velmi kratke konverzaci s obchodnikem a nabidce casti jeho zbozi,
ktere si veze ve voze, se nakonec rozhodl se prestat snazit o ukradeni tretiho kone a to i prestoze pomocnici onoho
chrabreho hrdiny byli spokojeni s dary, ktere jim obchodnik nabidl a jeste ho premlouvali, aby tento boj nevzdaval.“
PORG NENÍ ROMANOVO:„Moudrý chrabrý hrdnina totiž poznal, že obchodník volí taktiku "vlk se nažere a
koza zůstane celá". Tedy, prozatím celá. A příště, až vlk přijde, podstatně méně obezřetná. Možná, že kdyby
ten vlk odprezentoval koze svůj jídelníček, koza by poznala, že jí ublíženo nebude. Ale pokud je jídelníček
tajný, může koza mít opodstatněné pochybnosti, zda-li není hlavním chodem.“
PORGÁN 1: „Podporovatele chrabreho hrdiny bohuzel sve zavery usuzuji pouze z nejakeho obrazu obchodnika, jako bohateho muze, ktery chce na vsem vydelavat. Neuvedomuji si ale, ze prave jejich hrdina odmitl
jednat i pres opacny nazor jeho pomocniku a jejich prohlaseni, ze jednani byla uspesna a prospesna prave
pro ne. Bohuzel lidi, kteri obchodnika znaji, vi ze se skolou neudela nic spatneho protoze na ni ma 2 dcery a
uvedomuji si, ze obchodnik byl vstricny a snazil se najit kompromis, je malo a vnimaji ho jako toho, ktery
jednani zpomaloval a nakonec chtel i ukoncit a necha se rad premlouvat. Bohuzel je to naopak a proto minimalne u teto mensiny lidi vznikl obraz chrabreho hrdiny, ktery je vsak unahleny, a nezodpovedny.... a pohadky byl konec uz me nebavi byt vypravecem a tvorit pribeh na takto absurdni strance.“
PORGÁN 3: „Vskutku obdivuhodné... Dovolím si však otázku: Jak lze do tohoto inspirativního příběhu zařadit multimilionovou investici zmíněného obchodníka, díky které přežíva flora Sherwoodu a lesní zvířátka (rikejme jim třeba
zamestnanci NP) mají co žrát? Navíc tento příběh opomíjí, že kdysi dávno, před sedmero řekami, kopci a lety se setkal obchodník s chrabrým hrdinou a domluvili se na spolupráci. (!!!)
Znění prvního dílu tohoto příběhu je jednoduché - obchodník si serve levou nohavici kalhot, promění ji v
samoplnící krmelec pro celý les a za tuto oběť si rozdělí koně v poměru čtyři ku dvoum. Chrabrý hrdina si řekne:
"hmm, to je fér - ostatně já mam kalhoty stále celé, takže koně tuto naší pozici jaksi vyrovnávají". Chrabrý hrdina a
obchodník se tímto stávají společníky, brázdí les se svými koňmi a koukají, jak krásně vzkvétá. Zvířátka se mají díky
krmelci báječně a všichni jsou nadšení.
Léta plynou a dobrá nálada a atmosféra v lese zůstavají. Všechno funguje jak má a všichni už zapomněli
proč. Krmelec se stal samožrejmou součástí lesa. Avšak hrdinu (už vlastně vůbec ne chrabrého) najednou něco napadá. Proč má obchodník čtyři koně a já jen dva? Sedm let je zřejmě příliš dlouhá doba…“
Zdroj: Facebook
16