Arnošt Valeš Bolest bez naděje

Arnošt Valeš
Bolest bez
První
Ten den byl jako každý jiný. Dnes však
sklo vozu a
aby
obkreslily kontury známé denní cesty.
Muž za volantem zánovního vozu byl rozrušen.
posilující
do denního boje.
v kruhu rodiny
co
ono
Gustav Bittner byl pohledný muž, jemuž pod
jeho hustých
koukala
teprve
Byl vyšší postavy, ne zcela širokých ramen, zato kolem pasu pár kil, které
nechávaly jeho zjev
dojmem figurky z kreslených karikatur. Jako antická váza. Ten
rozmar
obrovské boty.
Neladný zjev postavy
Byl pohledný a jeho
dokázal
strhnout a okouzlit. Vlasy, podobající se svou barvou
ignorovalo husté,
Zrovna tak
Jako dva
uhlíky, dokázaly se do svých
vpálit, dokázaly je
uhranout.
Po svém arijském otci
vzhled
vlny a barvu
pase.
Ale jak jsme již
cestou. Z
Gustav výšku postavy a
barvu hustých
jejich
i
po italské matce. Zrovna tak ten kulatý objem
v
jeho
byl neodolatelný.
golf GTI s poznávací
Windecken do Frankfurtu.
Gustav byl ženatý a
náladu dnešního rána. Na pokraji
A
Hanau pendloval den co den stejnou
jejich matka, jeho žena,
tu mrzutou
stály
domky a jeden byl na prodej.
Carola byla jako matka docela ucházející. Jako manželka nestála za moc.
Windecken byla vesnice v pravém slova smyslu. Sedláci tu
statky a polnosti a i
dobytek.
sedláci se dali zlákat vysokými cenami
a
ty nejblíže
vesnici, prodali. Obecní
dal povolení ke
a tak si takzvaná
vrstva kupovala
domky, které svou polohou nebyly tak vzdálené
Hanau a Frankfurt, kde byly
pracovní
Dalo se
Protože pozemky byly
než na
vznikala tu tak zvaná spící
Spící proto, že tu
den prakticky
nikdo nebyl. Teprve
se domky naplnily životem.
Gustav Bittner bydlel s Carolou v
vybudovala byty k pronájmu.
u sedlácké rodiny, která ze stodoly
Gustav i Carola pocházeli z Frankfurtu a i jejich
stále vyšší, rozhodli se
na venkov.
se tam narodily. Protože nájmy byly
Bylo to, po
radosti z mnohem menšího nájmu, dost zmatené. Rodina
známé
jen ve
tam
kamarády, a tak se stále
na
a to, co
rodina na nájmu, vydala za benzín.
komplikovaná vzdáleností pomalu ochabovala.
si našly nové kamarády a
manželé se seznámili se sousedy,
také nikoho neznali. Mezi nimi byli i takoví, co
nebydleli v nájmech u
ale koupili si domky. Carola
domek.
To byla
debata u dnešní
která Gustava mrzela. V bance, kde pracoval,
podle svého názoru tak dobrý plat, aby si
mohli dovolit. Carola zase tvrdila, že platit
nájem a nebo splácet
je stejné vydání. Rozdíl je jen v tom, že jednou, na stará kolena,
bude
jejich. Byl to rozumný názor, nemohl mít námitky a to ho štvalo.
musí mít
žena vždycky pravdu?
vyjel z lesa a najednou
pršet. Gustav
plyn, aby
v
zácpy ve
náskok, když tu zahlédl malé
jak
rozbité
kolo. Školní ruksak
na zádech a
se
Kolo bylo asi píchlé. Gustav zpomalil
a jel chvilku vedle
krokem.
s dlouhými vlasy, na
koulelo
Bylo jisté, že jelo do školy.
na
s kapucou a obligátní modré
džíny. Na nohou
také
tenisky. To, že Gustav jel vedle ní krokem,
pojednou
dívenku
pohled ji
ze svého zajetí. Protože
se
dívat na cestu, znenadání upadla. Brašna jí
hlavu a dívka ležela na
svém kole. Muselo jí to
bolest, protože
Vesnice byly
malé na to, aby si mohly dovolit mít každá svou školu, a tak
Byl sice v provozu školní autobus, který žáky svážel, ale
se to
nehodilo, a tak bylo po kraji neustále
jezdící na kolech.
t
Gustav
pak ho
dnes zase
na
vztek. Matka
jak
Záchod byl pod schody a
nikdy
zaslechl kroky na
jednoduše
- obsazeno -.
Gustav chodil do
ruka. Nejprve chlapce zmlátila a
se na míse, a když uživatel
venkovské školy. Za své návaly vzteku byl vždy trestán.
ho
do
do jeho úložného prostoru, nebo na záchod. Dnes byl
na
a tak s neustálou vytrvalostí kopal do
Mohl si je kdykoliv
a vyjít do
haly, to mu ale jeho vrozený vzdor nedovolil.
kopal tak dlouho, dokud to nervy jeho
matky vydržely. Když to bylo i na ni
jednoduše
a pustila ho.
ho
vztek? Odmítl jít do školy.
Rodina obývala
velký
u potoka. Mimo otce, který byl k
jen
žila
v
Gustavova nevlastní sestra Hilde. Byla o
let starší. Do vesnické školy již
nechodila,
do blízkého
Chodila do devítky a ta u nich ve vsi již nebyla.
Tady se dalo chodit jen do
Musela vstávat
aby chytla ranní vlak.
Gustav mohl
lesní cestou, co vedla do prudké
nad domem,
dráhy, dojít na jakousi náhorní planinu, kde
nádraží a
starou,
jejichž prostorách byla škola.
Jedna polovina
ve
byly
V té druhé místnosti byli druháci a
Více místností
Gustav
pana Kolendu, docela rád,
Kolenda si hrál, o tom byl chlapec
na doktora a
prohlížel. Musel si
této
svléknout i kalhoty.
byla prázdná, protože byla velká
koleje
vilu, v
a druhá
jít dnes do školy. Pan
ho v prázdné
a všichni žáci museli
po
Hraní na doktora Gustav znal.
kámoše Svena Niemeyera a tuto hru v
v
domu jeho
hráli. Ale pan Kolenda byl na tu hru již dost starý. Ani to Gustava s
ním nebavilo. Proto
jít do školy. Pravý
nemohl matce
protože ona o
podobných hrách nemohla mít zdání. Ona nebyla
Ona nežila ve
vesnických
Druhá
Když Gustav dojel do Frankfurtu, ranní provoz se již dávno uklidnil.
nemohl tu dlouhou dobu, co na dnešní cestu
V
podivným
prázdno.
ho
do
vzduchoprázdna. Jako by nikdy nebyl
vzbuzovaly, byl však zcela reálný.
„Dobré jitro, pane Bittner,
si
Gustav se se
také. Kravatu
mu zrcadlila v
jste nehodu?
použít,
si
vzpomínky na
Ten strach, který v
byste si
boty,“ oslovila ho žena v bance, se kterou
podíval na své boty. Byly plné bláta. Kalhoty a sako
rameno a vlasy rozcuchané.
ho
která se
dost
žena.
nehodu? To je docela možné, ale nemohl se upamatovat. Ale jako omluva by se to dalo
pozdní
musí:
„Ano, paní Wagnerová, dostal jsem smyk a vjel s vozem do
jsem skoro
na cestu.“
Byl takový liják, že
Ten známý zvyk,
si namluvit, co se
nestalo, se
dostavil, takže
si už
najednou docela
vybavoval cestu deštivým lesem a smyk vozu.
že
která
službu, se zase navrátila. Jeho
mu svojí
pomohla.
Gustav se šel do personální místnosti upravit a pak se již
denním
Jeho práce nebyla složitá.
u telefonu a
pokyny
se
jednalo o nákup a prodej akcií a cenných
Vykonával jejich
rady
dávat, to nebylo vedením banky povolené. Riziko
bylo ponecháváno
na zákaznících. Paní Wagnerová
tutéž práci. Byla to již žena v letech a
krátce
penzí. Gustava
od prvního okamžiku ráda, zahrnovala ho
Gustav
starší nevlastní sourozence.
Jeho otec, Werner Bittner,
Žil sám se
Protože
ve Frankfurtu
povoznictví,
v
na výchovu
si tedy na svou milenku, Italku
z Verony. Jmenovala se Kristina Luciatteová. Již dávno jejich romance
a Kristina
byla zase doma, ve
když ji Werner telefonicky požádal, aby
Byla tenkrát
mladá dívka. Dvacet let byl rozdíl mezi milenci. O to
bylo
že si Wernera
vzala za muže a snažila se vychovávat jeho
Krátce po
porodila Gustava. Bylo to
jejich
Wernerova
matka jeho první ženy, na ni
Její milovaná
nyní macechu, a tak všechnu bolest nad ztrátou jediné dcery
do nenávisti k této
Italce. Nikdy ji neoslovovala, jen o ní mluvila, jako by
jméno: VONA.
„Vona zavinila, že vám maminka
slýchávat.
Kristina Luciatteová
domluvila,
jí
byla
slova, která
snadnou pozici. Neznala
dialekt.
Gabriela a Thomas byli starší ze
vší
co
s úmrtím své ženy,
musely z jejích úst
a když se
a žili u
ve Frankfurtu. Werner Bittner, ke
o podnik.
V té
byl již s Kristinou ženatý. Konkurence byla
a Werner
držet krok.
Snažil se situaci zachránit nákupem nových nákladních vozidel a zadlužil se. Pak mu soudy
zabavily
ve Frankfurtu i se všemi auty.
jich tenkrát skoro dvacet. Pozemky firmy
vzaly také za své.
Jediné jeho
bylo, že mu jeho kamarád, doktor práv, poradil, aby nemovitost, co dávno
úmrtím své první ženy koupil ve
v Taunusu, nechal napsat na své
Tady
soudy narazily na zákony, chránící práva
Tak
rodina Bittnerova
nad hlavou.
Gabriela, nejstarší dcera, se tenkrát, když si otec vzal Kristinu, rychle vdala a zase se po
roce rozvedla. Thomas, o rok mladší bratr, byl v
Takže v taunusské
v domku pod lesem, žila Kristina jen se
Gustavem a s Hildou. V noci tu
otec a manžel, Werner.
Werner
závozníka u firmy, která kdysi
z vody. Gustavovi byly tenkrát dva roky a
Do
poštu.
svolává
s
jemu, a dal se na pití. Kristina musela
sedm let.
vstoupil, jako vždy bez zaklepání,
co rozvážel po
banky
ji na
paní Wagnerové a
dal Gustavovi. Pak
oznámil, že „starej“
do
místnosti, na
hodiny odpoledne.
„To bude zase otrava,“ mínila paní Wagnerová a
dodala:
„Ne abyste tam zase usnul, Gustave!“
které „starej“ svolával, byly vždy nudné. Jeho monotónní hlas Gustava
uspával a ty novinky, které
šéf
každý znal z denních
bankovních
Ale „starej“ se asi rád poslouchal. Dnes byla
Gustavovi
protože
špinavé šaty. Boty se daly
ale látka obleku ne. Paní Wagnerová se sice
snažila, ale nic kloudného z jejích
nevyšlo. Navíc
rád
upravené
spolupracovníky.
Však to byla také jeho první otázka, když už všichni
u oválného stolu:
„Pane Bittner, všiml jste si, jak jste
„Všiml, pane Meyer, dostal jsem ráno smyk a
dál než na
a
jsem
„Ale
jste
jsem v
Byl jsem však už
pane Bittner, není-liž pravdou?“
„Pravdou to je. Když jsem byl v
pravda… pravdou“ ironicky
spisovnou mluvu
nemohl jsem
mladý muž.
v
není-liž
byl pro svou
Vtipálek ve
byl
Bittner.
se
salvou smíchu.
Meyer mávl jen
rukou a
se svým uspáváním. Paní Wagnerová dávala pozor a
musela do
Gustava po chvíli
protože
usínat. Klimatizovanou místností, která byla celá
prosklená a nechávala do prostoru nahlížet nízké mraky, co se
válely nad Frankfurtem, se
nesly nudné Meyerovy výklady. Za
bylo odtud, ze
patra budovy
banky,
až do Taunusu. Dnes však ne. Od rána vytrvale pršelo.
Když se Gustav Bittner vracel
stále
pršelo.
se lil a vozy, valící se
páchnoucí lavinou, tentokráte
z
se
snažily ujet jeho
Bylo proto již dost
když Gustav dojel k místu, kde dostal smyk. V tomto
úseku, kde musel projet mezi lány polí, co se tu z leva i zprava rozprostíraly do dálky, a kde
musel vjet do lesíka, který pohled na kraj trochu
stálo plno
Policie a vojsko a
postávalo tu i plno lidí.
Gustav sem dojel
v okamžiku, kdy z lesa vycházel houf
Muži šli v široké
asi dva metry od sebe vzdáleni, a pozorovali zem
svýma nohama. Asi se tu
pomyslel si mladík. Pak
policistu, co mu dával znamení, aby zastavil. Stáhl
okno svého golfa a
Muž ho oslovil:
„Kam jedete, pane?“
z práce.“
„Kde bydlíte?“
„Nedaleko, ve Windecken,“
„Je to vaše stálé
„Ano,
Gustav.
pane?“
jsme z Frankfurtu, ale
jste tudy dnes ráno?“
tu už léta bydlíme.“
„Ano.“
„Nevšiml jste si malého
jedoucího na kole?“
„Ne, pane, byl takový liják, že jsem sotva
na cestu.“
Gustav Bittner byl zcela klidný. Policista ho
požádal o osobní
jméno a ustoupil od vozu na znamení, že
jet dále. Když se rozjel a
tu také plno policejních
Gustav si
že se nezeptal,
Co se stalo? Nezeptal se proto, aby nemusel
o své bolestné
Zapsal si jeho
lesíkem,
tu je tolik lidí?
Gustav zažíval záhadný zmatek
Znal ten
strach, který dokázal vyvolávat jiné
vrstvy jeho duše. On o nich
O
jiných vrstvách
ale neznal jejich tmavá,
odlehlá a zapomenutá zákoutí.
že ta zákoutí
na jistá hesla,
ale
nepamatoval si, co v nich prožíval. Ta hesla,
k jeho neznámu,
dal vždy jeho okolní
Když projel lesíkem a zase jel polnostmi v
znenadání v lese
uvolnilo se
které ho
t
Sestra Hilde
z koupelny, když
Gustav zrovna v úmyslu do ní vejít. Bylo
v noci a chlapec dostal
a tak se
napít. Jen tak, z vodovodu.
Hilde byla
a
na
slovo a vešla do pokoje, ze kterého on
koupelny.
jen župan,
vyšel. Asi
Koupelna však nebyla prázdná, jak chlapec
nikdy
nahého
si ho v
také
zapínala.
ani
pomyslel si Gustav a
Byl zde otec. Byl zcela nahý. Gustav
než dostal od otce facku, leknutím nevydal ani slovo, si
Kamarád Sven a i on sám
docela malé.
budou i jejich
jednou
ale tak velké si
že tak velké
že
„Padej do postele a
tak
syknul otec a Gustav šel spát žíznivý. Nijak si nedal
souvislosti dohromady, spíše se zabýval velikostí otcova pohlavního údu.
Lehl si do postele. Pokoj si
se svou sestrou Hilde. Na pravé
stála jeho postel a na levé zrovna taková, Hildina.
proti
které
na východ.
Gustav by
zase usnul, kdyby nezaslechl
poslouchal, zda se nemýlí a pak se pro jistotu posadil ve
nevelké místnosti
zabíralo velké okno,
z Hildiny postele. Chvíli
pokoje na posteli.
Hilde plakala.
více si byla jistá, že Gustav spí, tím více byl její
srdcervoucí. Chlapec usedl na pelest
postele a
ji hladit po vlasech. Cítil, jak se
lekla a jak její
ztuhlo, asi tak, jako když otec vypil
množství slivovice, kterou si
sám pálil, a
dát Gustavovi facku. Facku dostával Gustav
a
i více najednou.
„Co je, Hildo,
však to bylo
se ti zdálo?“ oslovil sestru. Zase pocítil reakci jejího
Zvedla hlavu a podívala se na bratra:
„Gustí, já to už asi nevydržím, já se otrávím, o…“ zase propukla v
„Kdo
otrávil?“
chlapec, co
sestra na mysli.
ve škole?
kdo to byl, a já ho s kluky zmlátím. - Když nás bude
tak
to zvládneme,“ dodal po chvilce, protože si
že Hilde chodí do devítky a tam jsou
kluci už
plakat, ta pozornost a bratrova
jí
„Gustí, to bys ani
kdybych ti to
je to vše má vina… jen má vina.
Lepší bude, když
spát, ráno musíme do školy,“ posílala bratra do postele.
být
sama se svými myšlenkami a se svým utrpením. Gustav ale nejevil zájem o spánek, ta ranní
škola mu
„Hilde, také si hrajete s holkama… hrajete na… nebo jste si hráli na…“ Chlapec ztichl.
To byl okamžik, kdy se
se svými starostmi. Sestra nebyla
ale nebyla již
Hilde však
svoje problémy a tak ten okamžik chlapcova
ta
chvilka pravdy, která
jeho duši, na povrch nevyšla. Gustav šel
spát, ale dlouho nemohl usnout. Slyšel, jak se Hilde v posteli
ale již spolu
nepromluvili.
jejich
byla od sebe metry vzdálená, vzdálenost mezi nimi byla
Gustav Bittner dojel
Jejich byt byl
velký, místnosti byly vysoké a na
podlažích a navíc se rodina musela
se
více
dlouhými schody. Byt byl
ve staré stodole, ve které ten sedlácký architekt zachoval
vysoká vrata, vjezd do dvora.
Když se kdysi sedláci vraceli s povozem a s
byl byt postaven na tolika podlažích, protože
byl ale prostorný a levný.
sena, musela být vrata tak vysoká. Proto
místnosti byly nad oním vjezdem. Byt
Windecken byla malá
ale noví
z Frankfurtu a z Hanau jí postupem
dávali nový ráz. Fotbalový klub tu již býval,
tenisový spolek. Hospoda tu
byla jen jedna,
pizzerie. Na pokraji, jakoby stranou a z
rostlo
nové Windecken.
domky s malými zahrádkami. Na jednom trochu
pozemku si
majitel nechal postavit bazén.
Bazén! To bylo pohoršení. Chlapi to
Ano, to jsme zcela
- jeden
však škola, benzínová pumpa, pošta,
nedalekém
v Bruchköbel.
v
a ženské dopoledne u kupce.
se smíšeným zbožím tu také byl. Nebyla tu
a ani lékárna. Tyto služby se nacházely v
Gustav zaparkoval Golf GTI
obrovskými vraty. Mohl si to dovolit, do malého,
ale romantického dvorku se
Na dvorku si hrály
Sedlákovy a jeho. Gustav
syna a dceru.
bylo
a
Lukášovi osm let. Verena chodila do
a Lukáš do druhé
musely
do Bruchköbel. Svážel je autobus,
však jely na kolech. Matka to nerada
protože
se
vracely každé
Noviny byly
plné
kterým se ztratilo
to byla
ale
i chlapci.
Carola, Gustavova žena, tyto zprávy
nesla. Co to musí být za utrpení!
bolestí, báli se okamžiku, kdy se ztracené
najde, a pravidlem bylo, že
bylo zneužito a zabito.
„Co tady
randál,
nejste na
jako jindy?“ divil se otec.
„Mami nám to zakázala,“ hlásil Lukáš.
„Zakázala?“ divil se Gustav.
„Jo,
se stalo za lesem, mami
a nechce nám nic
Verena. Gustav
rameny a šel do bytu. Carola
rudá od
Gustav pozdravil a hned se ptal:
„Co se
nesmí
„Asi zase
menšího bratra
v kuchyni a její
byla
na
zneužil malé
Carola.
„Zase? A kde?“
„Hned za lesem, když se jede do Bruchköbel. Našli jen její kolo a školní brašnu!“
„To je strašné,“ povzdechl si Gustav. Pak se ale hned optal:
„Ví se,
to bylo
„Jo, to se ví, ale my ty lidi neznáme, bydlí tu teprve
Koupili polovinu toho
dvojdomku, co nedávno
To je
co tu druhou polovinu chceme koupit.“
„Chceme koupit,“ nafoukl se Gustav.
jsme o tom dnes u
mluvili! Ale
ti ani nevím, jestli ten
chci. To
musí být hrozné, mít sousedy, co prožívají takové utrpení!“
Carola a spustila se zase do
je
a
mínil Gustav. Carola najednou
se na
„Co se stalo?
jsi tak špinavý?“
„Špinavý?“ divil se Gustav.
„No, celý jsi od bláta, to jsi si nevšiml?“ Gustav si teprve
„Ach jo,
jsem ráno smyk a spadl jsem do
„To nám
špínu, já to dám do
Carola nebyla
co Carola myslí.
zase oprava auta. No jo,
že se
nic nestalo. Svlékni tu
a od té doby, co si vzala do hlavy, že si koupí ten domek,
Do hlavy si to vzala teprve dnes ráno. O prodeji domku se
v místním plátku.
Bruchköbelský list se ty noviny jmenovaly. Celé dopoledne si
plány a poznámky, kde
se dá v domácnosti
Nejvíce se jí nelíbilo vydání za tenisový klub. Nebyly to ty
co jí
starosti, ty byly zanedbatelné. Ale to
Každé dopoledne
hrávala s dámami tenis a nemohla
nosit stále stejné hadry. Nakoupit si
u Quelle si
nemohla dovolit, to by kamarádky hned
co to stálo. Musela do
U Gustava to nebylo tak zlé, chlapi si toho tolik nevšimnou. A mimo to, on hrával
To byla položka, která jí
starosti. Kdyby rodina z klubu vystoupila, kdo by pak
obdivoval jejich nový
Byl to
který se
stále rychleji,
se jím
zabývala. Pak u ní zaklepala sousedka, také
z Frankfurtu, ale nebylo to na ní
Vypadala spíše, jako by se na vesnici narodila. Byla to docela milá žena a Carola jí
co
ale ukázat se s ní nemohla. Ona, Carola, a její rodina
když
sousedka
zprávu o ztraceném
Pak to až do
a stále Carole
její
situaci, protože ona
ze školy, našly
matku a nic k
Gustav se mezitím
kterých se už, podle
do domácího úboru, což byly zpravidla tenisové obleky, ve
názoru,
ukázat na
Dnes názor
„To sis musel brát ty zelené? V
se na manžela.
jsi
jsi
mohl hrát ty vaše
zápasy!“ osopila
že v nich už nesmím na ulici, tak co máš?“ divil se Gustav.
To bylo
dnes je to jiné, musíme
Víš už, co to bude stát?“
„Na jakou
„No
probíraly. Sousedka
má. Tak se stalo, že
se
podívat na tu
divil se muž.
jsi
smyk a spadl jsi do
ne?“
„A, tohle myslíš, vozu se nic nestalo, asi to tam bylo všechno
našel
rychle výmluvu.
by
ten
být špinavý, pomyslel si, ale Carola se uklidnila:
„Tak to jsme
kdybys nejezdil jako blázen, tak by se to nestalo.“
Carola se
o tu záležitost se smykem zajímat. O to více se tím
zabývat Gustav.
Tu celou nehodu mu namluvila paní Wagnerová.
že žádný smyk
že
do práce a šaty
špinavé. Co se stalo?
To, co se
stalo, Gustav
tou
skulinou své
panickou
Není
zcela normální, že ztratí po
do
hodiny, a
neví, co se v nich
že když se bude dále tou záhadou zabývat, dostaví se jeho
bolest.
To jméno pro tento stav své duše si dal sám. Ve
to vždy byla neovladatelná
chvilka strachu. Jako by mu
položil na prsa kru ledovou. Pocit zimy stoupal pomalu
a krkem se dostával do hlavy. Myslel vždy, že ztratí
V nejhorším okamžiku,
kdy
konec, smrt, se pomalu dostavovalo
V
chvílích se snažil
svou mysl odpoutat.
prací, a nebo jen pobíháním po pokoji. Od té
doby, co byl ženatý a
zabýval se
Vymyslel si vždy
hru, a
se to
ani jeho
zrovna nehodilo, nutil je, aby se s ním zabývali.
do bytu a hlásily, že mají hlad. Carola již
Byl chléb a
od
„Mami,
u stolu
jsme
na
s plnou pusou
prohlížela si jakýsi katalog.
„Protože jsem si to
to ti musí, Lukáši, jako
nachystanou
Lukáš. Verena se debaty
odsekla matka.
„Tati, mohla bych si objednat tenhle dres, u nás v družstvu ho už skoro všechny holky
mají,“ vyžadovala pozornost Verena.
„Oni ho už všichni mají?“ divil se otec.
„Jo, už dávno,“ namíchla se Verena.
„Pokud vím, tak máš vždycky nové
jako první, dcero,
„Tati, ten nový mobil je super, kdy mi ho koupíš?“
jsi mne zklamala.“
se Lukáš k
Carola byla
v kuchyni a poslouchala debatu z povzdálí. Ten mobil ji dorazil. Jak
ke stolu mísu se salátem, praštila s ní
desky a skoro
„Nic! Nic se nebude kupovat,
„My
na
na
Od kdy?“ divila se Verena.
„Jen když bude s bazénem, jinak se odtud nehnu,“ prohlásil Lukáš a nacpal si salám do
pusy, aniž by k tomu
chléb. Carola mu vlepila facku, až se chlapec zapotácel.
„Lukáši, neber si jídlo rukama a jez k salámu chleba…“ dále se nedostala. Gustav
od stolu, až za ním spadla židle na zem.
ústa
protože
k tomu domu dodat, ale již to
Gustav chytil Carolu za ruku, kterou
pohlavkovala Lukáše. Druhou, volnou rukou ji chytil za vlasy.
„Moje
mlátit nebudeš. To si v mém
nedovolíš. To bylo naposledy, co jsem to
zažil.
si, co s tebou
ty… ty…“
Lukáš už dávno
v
pod
stolem a Verena se snažila zcela se
na
jídelny. Její
byly navrch hlavy.
Gustav ztichl, ale Caroliny vlasy
z ruky. Jen stisk té ruky, kterou ji držel za paži,
uvolnil. Pak ale vlasy pustil a plácl manželce facku. V okamžiku byly
u mámy.
se otec zastával jejich,
práv,
byla matka najednou ta slabší a poražená.
„Abys
jak taková facka bolí,“
pustil si televizi. Dávali zprávy. Snažil se
nešlo…
udýchaný Gustav, šel do obývacího pokoje a
na hlas a slova hlasatele, ale
mu to
t
Gustav šel,
usilovné protesty, do školy. Byl nevyspalý. V poslední chvíli
Vždycky z dálky slyšel
vlak, tentokrát ho však
Když se parní lokomotiva s
vagóny
v
tak rychle, byl bych
mrtvý.
Kdybych
blízkosti jeho
z
oddychl si.
Mrtvý.
nad tím slovem. Jaké to musí být, být mrtvý.
co jednou
docházel do školy na hodinu náboženství, to
je
v nebi, nebo v
pekle. V každém
není již tady, na zemi. Nemusí jít do školy a
až pan
Kolenda bude zase chtít
jeho zdravotní stav. Být mrtvý je docela fajn.
Možná. Gustav si již nebyl tak jistý.
Ze zahrady, z díry v
Sven
vylezl Sven.
se ke Gustavovi a tak šli
a Gustav už na Kolendu nemyslel.
si na Kolendovy prohlídky až do velké
Po
hnaly s povykem ven, na zahradu, položil mu
ruku na rameno.
když se
„Gustave, ty tu chvilku
hned se vrátím,“
a vyšel na chodbu za
povykem. Gustav se posadil do své lavice a
ani
minuty a
byl
Zamkl
a usmál se. Sedl si za
a vytáhl z šuplete sešit, který Gustav již znal.
„Tak se na to podíváme, jak jsme na tom,“
sem,
studoval v notýsku a
bude to hned odbyté.“ Gustav se šoural ke stupínku.
si poznámky.
Možná,
Gustav, tady Kolenda jen tak
a ve
studuje medicínu.
To, co se tam
kde studuje,
musí na
vyzkoušet. To bude asi ono. Nic jiného
to
být. Gustav se uklidnil, protože
pravý
Kolendových prohlídek.
„Tak
ústa a
á,“
chlapci a díval se mu
tom do úst a osahával
krk.
„Dobrý, vše v
Gustavova prsa.
Svlékni si
já si poslechnu,“
a
své ucho na
zase uvažoval chlapec, on studuje na doktora. Asi jsem mu
se,
ke
zády a stáhni si kalhoty, neboj, hned to bude.“ Gustav si
rozepnul pásek a popustil si kalhoty, jen trochu
boky. Kolenda mu je stáhl až po kotníky.
se, jen se na to podívám.“ Gustav se
a
roztáhl
jeho
Osahával mu dlouho
Pak se musel
a v tom mu bránily kalhoty,
co ležely na kotnících.
mu je
boty. Gustav stál zcela nahý
kde
chvilkou bylo plno
Kolenda mu ze zadu, mezi nohama ohmatával varlata. Pak
se musel Gustav zase
a muž, co možná studuje na doktora, se dlouho zabýval jeho
Pak se
netrvalo,
obléci a jít za
do zahrady. V
hoch a sedl si pod
Byla plná
to nebylo nic zlého a dlouho to
Bylo jaro.
Kluci hráli fotbal a
si pletla z pampelišek
Gustav
s kluky hrát
a tak jen
a pozoroval.
si k
Boris. Byl to
a jinak docela prima kluk.
Chvíli
a pak se zeptal:
„Taky prohlížel?“ Gustav se lekl. Jak to mohl Boris
Bylo to jeho tajemství a on
se za Kolendu hluboce
Nikdy, opravdu nikdy by to nikomu
tedy
hloupého:
„Co jsi
„Jestli
Kolenda taky prohlížel. Jestli se ti hrabal v zadku a pak ti osahával ptáka?“
by to
„Protože
to
Boris
Gustav
už dva roky.
vzdal.
jsi
na
ty. Mne si už asi prohlédl,“
„Také se ti dívá do krku?“
„Jo,
tak to vždycky
Pak ale
u ptáka a hrabání na pytli.“
„On asi studuje medicínu, nemyslíš?“
„Medicínu? Ta se studuje
jinde a ne na vesnické škole,“
Boris.
„Tak
to
Z houfu
hrajících fotbal,
jejich
Boris
rameny, že jako neví, a kopl do meruny.
se do houfu a pak již hrál do konce
fotbal. Tak vida, nejsem sám, pomyslel si Gustav.
Carola
ztraceného
do obýváku zrovna v okamžiku, když ve zprávách ukazovali podobiznu
Na obrazovce byla po celou dobu redaktorova
fotografie.
dlouhé vlasy a
Gustav pozoroval ten obraz
jako v transu. Carola byla uražená a tak si jen sedla a dívala se také. Pojednou Gustav
promluvil. Jen tak pro sebe, protože o
své ženy
„Džíny a
zeptala:
tenisky.“ Pak zase
„Co jsi
Gustav se lekl.
„Já? Já nic
„Ne,
Carola muže chvíli pozorovala a pak se
To se ti asi
jsi - džíny a
zdálo.“
tenisky - já to slyšela.“
„Takový nesmysl bych
trval na svém Gustav.
„No, nesmysl to je, protože na fotce bylo
nemohl
co
na
Gustav chvilku
jen do
takže bys to ani
a pak se zase ozval:
„Co to bylo za
„No
to ztracené, tady z vesnice.“
„Oni ji
nenašli?“ divil se Gustav. Carola pochopila, že se s manželem na toto téma
nedá mluvit. Škoda, se sousedkou se o tom bavila hodiny.
debatu z jiného džbánku.
„Co to
znamenat?“
„Nechápu, co myslíš,“ lhal Gustav.
„Ta facka, co jsi mi
„Ty jsi také
dal!“
mnou fackovala Lukáše,
„Tomu se
výchova
to visí všechno na
„Tebe také
manželovi nahrála.
všemi!“
ale o to ty se nezajímáš, jsi celý den zalezlý v bance a tady
Carola a roztáhla ruce.
mlátili?“
rameny.
Gustav. Carola
pocit, že
„Nevzpomínám si.“
„Ale já… já také ne, ale musí to být hrozný, ta bezmocnost… Jestli zase
mých
jednu vlepíš, tak to schytáš ode mne.“
z
„Tvoje
A moje to nejsou?“
„Jsou, tak se podle toho chovej. A
mají!“
ty tepláky objednej. Když je už ostatní
„Ten mobil Lukášovi také?“ dloubla si Carola.
„Ne, na to je
Vytáhl ze
Carola mu to
malý.“ Gustav se zvedl.
si, že je smluven v klubu na
na
tenisovou tašku a šel.
v ní nic na
ale
si
co má s tou domácností práce.
Tenisový klub
klubovna.
kurty. Za terasou, ze které byl
všechny
stála
Byla to jednoduchá budova s plochou
šaten, dámských a mužských, tu
byla
docela
restaurace. Za kuchyní se nacházel byt pronajímatele.
Manželský pár, který restauraci vedl, byl
Oba byli pracovití lidé,
již
léta
a jen jejich slovanský dialekt prozrazoval jejich
Byli velice
oblíbení.
Gustav se posadil na terase a nabídku hostinské, že mu ráda
k pití, odmítl.
na partnery. Byl tu o celou
než bylo domluveno. Pozoroval
Na prvním kurtu hrál otec se svými syny. Otec byl trochu korpulentní a synové hráli bez
elánu. Bylo
že by
u
nebo
cokoliv jiného, než aby
poskakovali podle otcových
Gustav tohoto muže znal jen od
Hrál
jen se svými syny. Kdykoliv
na sport,
že se jde do klubu.
žádné potíže s hledáním partnera.
Bylo to zneužívání
otec náhodou základnu nenávisti
k tomuto sportu?
Pakliže ano,
si to.
Po chvíli
muži, se kterými byl Gustav domluven na
a tak rodinka musela uvolnit
kurt. Muži hráli skoro do
a pak popíjeli u baru. Gustav se nemohl osprchovat, v tašce
nic na
o tom.
se
sportu moc nepotil a když,
nevydávaly jeho
výpary žádný zápach, jak tomu u mnohých bylo.
na
ztracené
„Ta holka je už dávno mrtvá,“ mínil jeden ze
„Nemaluj
na
„Takové
by bylo nejlepší hned
Gustav
hlasité
nebylo
nic. Pozoroval ženy, které po tréninku svého družstva popíjely sekt. Jejich
celou klubovnu. Nechaly si
i
k jídlu. Ztracené
jejich hovoru.
V té samé
Petra uplakaná. Syn,
Co mohl
hlásil se o slovo druhý.
rodina Müllerových u stolu a
se
chlapec
Starší sestra
kterou jela ráno do školy.
utrpení
a její kolo bylo,
Otec byl
a matka
nijak. Jmenoval se Gerd.
cítit?
se školním batohem, nalezeno u cesty,
Od hodiny, kdy se
sestra vrátit, se v
netrhly
policisté, psycholog,
a
I starosta
To se
sousedech,
tu senzaci
mít z úst postižených.
odpoledne tu byli
o
Matka Petra se chvíli dívala na televizní zprávy, ale
necitlivých hlasech
málem zhroutila. Mluvili o jejím
jako o
na dálnici. Na všech
podobizna její milované dcery tou
senzací.
Petra však
aby byla Karin senzací,
však její bolest byla plná
aby byla doma a
se
byla
s nimi u jídla.
Když se dcerka nevrátila ze školy, rozjela se matka se svým malým autem
k
Bruchköbel. Rychle našla
kolo s ruksakem. Jela rovnou na policii. Pak nastala mela.
policejní stanice v
byla povinna
hlásit na
a za krátkou chvíli
tu byli odborníci z Frankfurtu.
se ujal major Budirski. V jeho stínu chodil neustále
jmenoval Weber. Major Budirski ho neoslovil jinak než Karle.
a ten se zase
Budirski byl asi odborník, na podobné
specializovaný. Nevyptával se
jednu
dvakrát a chránil rodinu
šílenými reportéry. Karel Weber musel mít
psychologické školení, dokázal matce a otci ztraceného
dodat
a klid.
O tom však postižená rodina
násilným
vyrváno ze
kompetenci
na
zdání. V
strachu o
které bylo
rodiny, neprojevovali
žádné pochopení pro
Budirski byl opravdu kapacita frankfurtské policie,
násilí na
že
vede marný boj. Vše v tomto
sexuálnímu deliktu. Karin Müllerová jela
na kole do školy a
píchla. Šla tedy, vedouc kolo,
a její bezbrannost zlákala
náhodného pachatele.
Pachatel,
muž
žena, únos
neplánoval. Že by
po
Müllerových
vyžadoval výkupné,
v úvahu. Rodina byla zcela
zadlužená koupí
nového domku a pozadí rodinných
bylo také zcela
Budirski
že když
se
nenajde do
má prohráno.
s jistotou tvrdit, že je mrtvé. Postižené
své zkušenosti
nemohl. Úkolem policie však bylo ji na to
Od toho tu byl
Karel. Byl to sice
mladý muž, ale Budirski si ho velice vážil. Karel
schopný.
dlouhé
sexuálními delikty na
po odhalení pravdy udržoval kontakt s rodinami, postiženými
Pátrání probíhalo podle
rutiny. Policisté prohledávali lesy. Vojsko bylo také
zapojeno. Nad krajem prolétávala vojenská trysková
Její
skenery
dokázaly v kraji nalézt neobvyklosti.
Mrtvé, tlející lidské nebo i
vydává
teplo.
registrují. Doposud však nenašly nic, co by se dalo nazvat stopou.
skenery to
Budirski a Weber se zabydleli u starosty a nechali na
vyhledat všechny muže
mladšího
ve Windecken a v okolních vesnicích. Budirski
pocit, že ta
strašná sexuální úchylnost se vzbudila v muži, jedoucím do
že by to mohla
být i žena. Jeho šestý smysl mu
bylo, že dokud nemá mrtvé
S
že to byl muž. To, co
nemá žádné stopy.
a co nemohl
tmy ustalo prohledávání kraje. Pátrání bylo odloženo na druhý den.
Müllerových nastala první noc utrpení. První noc, co nebyla Karin doma. Co
Ráno
Müllerové
nic netušící slunce, které
kaluže z
Carola Bittnerová se po odchodu
do školy
Do tašky
i
špinavý oblek. Ve
pak šla po nákupech.
dne.
na nákup. Jela do Bruchköbel.
ho nejprve odevzdala do
a
Gustav Bittner jel do práce jako vždy, ve stejnou hodinu. Na
kde dostal smyk, ten
vymyšlený, ale v jeho fantazii pravdivý smyk, stálo zase spoustu
policie a každý
kolemjedoucí
byl zastaven. Všichni
dostávali stejnou otázku. Jel jste tudy
ráno? Nevšiml jste si
neobvyklého?
byly vždy stejné: byl takový liják, že
byli rádi, že
na cestu. Nic, co
by pro majora Budirského bylo
se v
nenašlo. Když
Gustav k
policejní hlídce,
být neklidný. Krátké výslechy vedl Karel Weber. Budirski je
poslouchal a
si poznámky.
„Vaše jméno, pane?“
„Gustav Bittner,“
Gustav a krajina se mu
halit do mlhy.
„Jezdíte tudy každý den, pane?“
„Ano,“ pípl Gustav a ledový obklad jeho hrudi se zase ujal své vlády.
„Všiml jste si
zvláštního
ráno?“
„Ne, pro ten liják jsem sotva
na cestu.“
pocit, že mu nedostatek kyslíku roztrhne plíce.
dech se
zrychlovat,
„Kdy jste dorazil do
„Jako vždy -
trochu
protože Hanauer byla jako obvykle zcela ucpaná.“
„Myslíte Hanauer Landstrasse? Pracujete ve Frankfurtu?“
„Ano, pane.“ Gustav
pocit, že omdlí, jestliže ten výslech
Landstrasse byla široká a dlouhá ulice ve Frankfurtu, která
a
množství
východním
Dnes a
Jen v
a v noci tu byl klid.
Hanauer
„Kde pracujete, pane?“
„V
bance, ve
Mrazivý obklad ledu již
krkem do hlavy. Musím vydržet, to jsou jen nervy,
se.
„Tak, to je vše, pane.
pokyn k
Na
stoupat Gustavovým
jet dále.
cestu,“
Karel Weber a dal rukou
další auto a stejné otázky. Gustav se rozjel…
t
Školní
Kolenda,
se chýlilo ke konci a Gustav stále
o slovech Borise. Pankrat
si jeho duševní
všiml, ale nic
Takže, Kolenda Borise prohlížel již dva roky. Boris si to nechal líbit a nikomu nic
Gustav se mu nedivil, on by také nic
Sven Niemeyer, jeho nejlepší kamarád, se nikdy
nezmínil, že by ho
také prohlížel.
Teprve o letošních prázdninách poznali chlapci navzájem svoji sexualitu. Jejich hry na
doktora byly vzrušující, byli však
že to je jejich tajemství. Žádní jiní chlapci,
nikde na
to
Místa svých her
vyhledávali, aby nebyli prozrazeni.
To, že
Svenovi
Gustavovi
Kolenda znal tuto hru, byl pro Gustava
poznatek. Bude to muset
Ten bude koukat. Tu jejich hru zná více lidí. Že by ji znal jen Kolenda, to se
nezdálo.
Ale - když to Svenovi
Gustav.
bude muset
Cestou
a Sven také nic
s jednoduchou otázkou:
i o Kolendovi. Tak mu to snad radši
Asi o
„Co ti
Kolenda? O velké
tak snadnou a tak se pokoušel
hloupého.
Pak se na kamaráda
V Gustavovi hrklo.
se mu nezdála
„Kdy myslíš?“
„No, dnes o velké
naléhal Sven.
„Ale, nic!“
„Že to tak trvalo,“ divil se kamarád.
„Trvalo?“
Sven se však
prohlížel.
vyptávat a zavedl
jinam. Stále si však Gustava
odpoledne do stohu?
tam prý mají
blázen!“ nabízel kámošovi odpolední zábavu.
Stoh slámy stál na druhém konci vesnice. Vesnice, její stará
potoka.
stavení, nádraží i škola, byla postavena na
skluzavky. Jezdí to jak
se nacházela v údolí u
jižní pláni nad vsí.
Na severní pláni, kde byla jen pole, stál stoh. Byl provrtán jakýmisi tunely, do kterých se
malí chlapci vešli. Jestli tyto tunely
není jisté. Vesnické
si to
myslely. Vylézt na stoh, rozhlédnout se po kraji a pak se s
projet jako po skluzavce
to byla jejich zábava.
Gustav a Sven si dlouho povídali, až teprve
jim
„To bude doma binec,“
divil se Sven.
si Gustav.
to byl vlak, co v
z
„To je na denním
utíkal
Ani nemusím
ze školy,“
kamarádovi a
Že je doma
malér, chlapec zjistil,
než vešel do domu. Vchodové
byly
a pes
haly. Ten
do domu
Matka,
jež zrovna
z
zarudlé
od
Jak Gustava
a bez
udání
do
mlátit. Hlava nehlava. Chlapec chvilku
držel, neplakal.
že když
plakat, matka
s výpraskem. U otce to bylo jiné. Ten mlátil,
dokud se ze svého stresu nevybil. Zda Gustav plakal nebo ne, nebylo pro
Když už
výprask Gustavovi
najedl. Podle prostírání usoudil, že Hilde
„Ségra
Matka
a
aby se
není doma.
divil se.
„Ne,
ne a prý už nikdy
„Jak, nikdy
matka.
ona
„Ne, napsala dopis, že toho má už dost a
na ni
„Kdy?“
„Co kdy?“
„No kdy ten dopis psala?“
Gustav.
„Co já vím, kdy ho psala, našla jsem ho, když jsem vám stlala ten váš binec, ve vašem
pokoji.“
Kristina Bittnerová
její výslovnost a
jazykem
nadávka.
matku
mazlit.
„Píše bude ono,“
silný italský akcent, ale chlapec ho nevnímal. Od narození znal
mu zvláštní. Jen jeho kamarádi ho na její podivné zacházení s
Taliánka,
jeho matce a Gustavovi to
jako
její výbuchy
rád. Byly i vzácné chvilky, kdy se s ní mohl
má dost?“ napadla chlapce
by mohla mít dost? Toho jejího flákání a
si matka situaci po svém.
Asi dostala málo facek, to
„Možná, že má dost táty…“
„Táta je táta,
vypadalo?“
cokoliv, je to otec.
ho musí poslechnout. Jak by to na
„Když myslíš…“
„Hele, co to má znamenat? To jsem ti nenafackovala dost? Že jsi drzý? Jak to myslíš, že
má dost táty?“
plakala a
že mi to ani
a že to už
vydržet. Myslela tím
tátu.“
„Protože je to vzpurná potvora. Když otec
to!“
chce, tak musí poslechnout. Pamatuj si
Gustav si to pamatoval. Když
otec
Šel do koupelny a zapálil petrolejová kamínka a
ani se nad zmizením dcery nepozastavoval.
pálit slivovici.
Když Gustav již spal, probudilo ho v jeho posteli
teplého. Bylo to otcovo nahé
Svlékl s chlapce pyžamo a
se oddávat své vášni. Gustav byl zticha a neprotestoval.
že musí otcova oplzlá
vyplnit.
u
mu to matka nakázala.
Když otec ukojil svou nemravnou touhu, odešel do manželské ložnice a Gustav dlouho
nemohl usnout. Plakal. Hilde tu nebyla. Nemohla jeho
duši uklidnit.
Pátá
Hanauer Landstrasse, dlouhá ulice ve Frankfurtu, byla dnes volná, a tak Gustav
paní Wagnerovou.
noviny, když vešla. Žena
pozdravila a hned se
zajímat, jestli její kolega
o tom
v
„Co to musí být za chlapa, co takhle ublíží nevinnému
Já bych ty lidi hned
Chápete to, pane Bittnere?
„Ano, zcela s vámi souhlasím, ubližovat
ženu, hned…“
Když si vzpomenu na moji
„Vaše žena? Co s tím má
„Milá paní,
by se
taková milá paní…“
vlepila Lukášovi facku, až málem upadl.“
„No, no, pane Bittnere, jedna facka
neškodí…“
„Jedna ne, ale ty ostatní
Paní Wagnerová se po mladém muži podívala.
již delší dobu, že jeho manželství
není takové, jaké by
být. Ale kde je všechno akorát? Povzdechla si a zapnula
Otvírací doba banky byla od devíti.
v tu dobu se
Mezi požadavky
museli, ona a Gustav, posílat
perná práce. Nejvíce však zdržoval starej, pan
Meyer.
telefony na jejich stolech.
na burzu. Bývala to
Dnes se telefony
devátou. Kursy akcií lítaly nahoru a
a zákazníci
byli nervózní. Jeden požadavek byl domlouván a telefonní
signalizoval další
zájemce o hovor.
po dobu
poslouchali ve sluchátkách vážnou
hudbu.
Gustav pracoval zcela automaticky a práce mu šla od ruky. Byl šikovný a vykazoval bance
spousty dobrých
Banka byla
mezi zákazníky, více
zákazníci kupovali dobré, špatné akcie, nebylo
vyžadovala jak
koupi, tak
prodeji akcií.
majetnými, a burzou. Jestli
byl poplatek, který banka
Dnes byl perný den. Pohyby, prodeje a i jejich hodnoty mohl
sledovat na svém
ve své
Bylo pravidlem, že
takovém stresu nebyli Bittner a Wagnerová
rušeni.
nebyl
banky. Pouze tohoto
hrábl si rukou do hustých
když
a
podával
pokyny burze,
Gustav proto
vcházet. Protože
muži pozornost.
vykulil
zákazníka na
a
do
na aparátu
jejího
hovoru, ale dalšího zákazníka Bittnerovi nedovolil vzít.
k paní Wagnerové.
se na displeji
v sedm.
„Pane Bittner, musíte se mnou, jsou tu muži od policie,
mladého muže. V Gustavovi by se krve
„Pane Meyer, to
„Já vám hned
s vámi mluvit,“ oslovil
já ten dnešní nápor nezvládnu,“ nervovala Wagnerová.
pošlu,“
ji
já
jsou to
zákazníci pana Bittnera,
s ním mluvit,“
paní s lamentováním. Gustav se již zvedl ze židle a oblékal si sako.
mu
a Gustav, zcela
vyšel na chodbu jako první.
V
dva muži. Gustav je znal. Ráno ho u lesa
major Budirski a Karel Weber. Budirski požádal Gustava, aby se posadil, a
aby je nechal chvilku o
Meyer se
V
ticho. Pak promluvil Budirski:
Byli to
poprosil
nastalo
„Pane Bittnere, toto je rutinní
Pochopte, že hledáme stopu pachatele.
jsme se, že jste
dost
do práce. Pokud jste vyjel z domova ve vaši
obvyklou dobu,
jste
bych tak
hodiny.
nám objasnit,
kde jste v té
byl?“ Gustav
na židli,
k oknu, a ranní slunce mu
Karel Weber
k oknu a
se o
se díval do mužova
Gustav byl zcela klidný, žádný strach nebo panika nezasáhla jeho duši.
„Ano, je to docela jednoduché
Dostal jsem smyk a vjel jsem do
Trvalo mi dlouho, než jsem se dostal ven. Vím, že jsem hledal
a dával je pod kola.
Vozy jezdily kolem a žádný z
mne asi
Nikdo mi nepomohl. Byl takový liják,
že jsem to nikomu nezazlíval.“ Gustav domluvil a oddechl si. Ale jen tak v duchu.
Karel Weber se nechal mužovým klidem zmýlit. Viník se chová jinak.
jste nám to
zeptal se.
bych vám to
Ani jste se na to neptal,“
mladému. Starý
policista si
pohled s mladým a byli domluveni. Tahle stopa nikam nevede. Budirski
se však
zeptal:
„Kde se vám to stalo?“
„Co, prosím?“
„Ten smyk.“
„Jo, to kdybych
najít, asi by to trvalo. V každém
to bylo v lese,“ dodal
Gustav. Ta myšlenka byla dobrá a
rychlá. V lese bylo vždy plno
Na
která vede polnostmi, žádné klacky nejsou. Budirského asi
uspokojila, protože
Gustava propustil.
stál
a snažil se
vedl. Rychle odstoupil a zeptal se:
jít zase na vaše
rozhovoru, který se za
pane Bittnere?“
kam bych
„To je
jinam jít?“ divil se Gustav.
já za vás žádnou náhradu nenašel, dnes mají všichni plno práce.“
„Pochybuji, že jste
hledal, pane Meyere,“ dloubl si Gustav a šel.
Ne však do své
nejhorších
které prožil.
se ho zase
jeho stav. Byl to snad jeden z
Gustavovy záchvaty se
projevovat na konci jeho puberty. Bylo to v
kdy již
nežil doma, když se
z Oberemsu do Frankfurtu a
studovat. Když
gymnázium,
se v
bance a zde již
Protože byl pracovitý a bystrý, rychle
se na pracovním
pohyboval
nahoru. Výše již nemohl, musel by
studovat. V té
byl již ženatý a
S jeho záhadnými stavy si žádný
rady. Gustav byl
zdravý a jeho
záchvaty
považovat za simulování. Dostal spousty
které více
pomáhaly. Po dlouhé
se Gustav
se svými problémy žít. Tušil, že jejich
leží
v minulosti. Minulost však byla
díra. Hluboká propast, které se bál.
Dnes, po nervovém
výslechu
policisty, se dostavil zase jeho záhadný
pocit. Cítil ledový pot, který stékal po celém
se mu nohy i ruce, musel si sednout
v
pro personál. Musel být chvilku sám. Byl bledý a
dýchal. Když do místnosti bez
oken vstoupily
ženy, které pracovaly ve styku se zákazníky,
se mu ulevovat. Šel
tedy zase k paní Wagnerové a pustil se do práce. Paní Wagnerová byla
kde Gustav
byl, ale zeptala se, až když se kšeft uklidnil.
„Byla tu policie. Rutina, vyptávají se všech, kdo to ráno projeli onou silnicí, kde se
ztratilo. Zjistili, že jsem
do práce, a tak jsem jim to s tím smykem
Paní Wagnerová se s
spokojila.
Gustav však spokojen nebyl. Ten smyk, který se mu
nabýval v jeho
barevných
Tak podrobných, že tomu sám
Trápilo ho však
že neví,
co se
dvou hodin
dvou ztracených hodin, to by mohla být
titulní stránka všech novin.
Gustav
spis.
že
jeho duše, jež nesla název - nikomu
! - obdrží nový
t
Chlapec nebyl k probuzení. Kristina Bittnerová musela dvakrát vystoupit po schodišti,
které vedlo z
domku, a vejít do
pokoje, který se spolu s manželskou ložnicí
nacházel v podkroví. Když tam šla
stáhla z Gustava deku. Chlapec byl zcela nahý.
Zacloumala s ním a hoch se probudil. Jeho pyžamo našla Kristina pod dekou.
ses svlékl?“ otázala se rozespalého
spal. Mžoural
a prohlížel si své obnažené
Gustav se
díval.
„Asi jsi na
tumloval, že se nestydíš. Víš
že na sebe nesmíš sahat! To je
to vás v náboženství
se matka a pomáhala chlapci s oblékáním.
Kristina pocházela z pobožné rodiny, jak to v Itálii bývá zvykem. Že
nemají onanovat,
od italského
Tenkrát, když jim to
náboženství kladl na srdce,
o
starý sluha Boží mluví. Jen se
na mysli.
pochopila, co
Mezi italským
a
názory.
Teprve když dospívala,
hlasatelem víry leželo celé lidské pokolení.
O tom všem
malý
chlapec ani zdání. Ale jednou se svému
když se
na první
zkušební
názor a
nezájem o tomto tématu mluvit, to nešlo chlapci do hlavy. Hrát si však se svým
chlapcovu starost lehce
„To je zcela
Gustave, to není
v tvém
To
všichni chlapci na celém
to kdybys lhal, nebo kradl, to by bylo horší.“
Chlapec byl rád, že
ani slovo. V jeho
Z Gustavovy
Proto na to
prožili.
Hned po
doktora.
bylo
strach se zeptat a že
mysli se rozložil klid.
asi
Byla to
nic zakázaného. Matce však
pochopil, že chlapec není sám, kdo se s touto
hodina náboženství, kterou chlapci a
školy, o letních prázdninách,
trápí.
Gustavova a Svenova hra na
Gustav se poddal
pomoci s oblékáním. Když se její ruka dotkla jeho
což je
v této
nevyhnutelné,
si na noc s otcem. Rozplakal se. Kristina
zdání,
ale
si
úsudek.
„No, tak už
Co se stalo, to se stalo,
sahat. Když to už víckrát
Pán
ti odpustí. A
školy.“
vidíš, jaký to je
nebo
na sebe
do
Gustav si nebyl jist, jak dát ty
dohromady. On na sebe nesmí sáhnout a otec to
smí? Otec
osahávat jeho
a nutit, aby on otci
to samé? S
si
na jeho orgasmus.
zdání, co se s tím velkým,
Ve své
si myslel, že ho táta
Muselo to však
poslouchat. Nakonec, i
svou!
k poslušnosti
Asi ano,
matka
že musí tátu
to
každou hodinu, tvrdil to samé: Cti otce svého a matku
Jednu
však Gustav
že se mu to nelíbí.
se to nelíbilo ani
jeho
Proto tolik plakala. Asi také musela poslouchat a ctít otce. Tím, že odešla z domova, se
dopustila
Jenže, ona je
Kdyby však
je jistá, to
mluvit nesmí.
a asi ví, kde bude spát. Gustav byl malý a
zdání, kam by šel.
odešel, stal by se
Odejít znamená neposlechnout otce! Jedna
Nikdo ve škole o tomto
nemluvil. To znamená, že se o tom
Gustav si ani nedovedl
bylo tak ošklivé! Vše na
Svenovo
nebylo tak cítit,
jak by o tom mohl
To obrovské, nahé otcovo
bylo
a
I ten ostrý zápach byl nesnesitelný.
jejich hrách bylo také nahé.
Gustavovi se zápach otce pojednou
vybavil a musel zvracet. Matka mu
ústa jeho pyžamo.
co chlapci je. Ve své bezradnosti mu vlepila facku.
pod
„To máš z té své nemravnosti, parchante, jdi se umýt a již to nikdy
Gustav nemohl
snídani
ani sousto. Šel tedy do školy hladový.
Šestá
Byl to perný den a Gustavovi se
tušila, že se chce
zeptat.
panna a nikdo na ni
A tak se
oslovil:
„Nezašla byste se mnou na
hned
Trochu otálel a paní Wagnerová
však nic.
také. Byla stará
dlouho zabývala odchodem z
Pak ji
paní Wagnerová?“
„Ale, vy starej proutníku,
máte doma rodinu.
jeho
Nebylo to však
co s kolegou po
banky, v klidu vypila kávu a
mladej,“ dodala, když si
v
proti
banka si ve Frankfurtu postavila obrovskou, vysokou budovu. Dva
mrakodrapy, které
ostatní o hlavu. Dole, v
byly tyto babylonské
propojeny
palácem. Tady však Gustav s paní Wagnerovou nepracovali. Byli
v
která se nacházela v ulici,
jako paprsek slunce k
hlavnímu nádraží. Jméno této ulice bylo honosné a i staré budovy prozrazovaly, že tu
bydlela honorace. Byla to
Kaiserstrasse.
však byla v nekladném slova smyslu. Kdysi po válce se honorace pro rušnost této
na frankfurtské
a vlády se tu ujala prodejná láska.
podniky se striptýzy, bordely a obchody s pornografií daly ulici novou
Spoustu
se vším možným tu
Turci, Italové, Indové, Židé a i jiné národnosti.
se stáhli do jiných
a Kaiserstrasse
být v rukou
co
peníze. Peníze byly pro
banku vždy zajímavé, a tak se tady se svojí
filiálkou
proti této
byla malá italská kavárna.
dokonce stolky a
na
chodníku
vchodem. Tady
sedávali
banky. Bylo to
posezení,
pro
zastávající styk s
Tak se jmenovali ti, co stáli v bance
za
Cítili se tu mezi kurvami, pasáky a tureckými
jako jedna rodina.
svá místa, kde
na zákazníky. Když se vracela z rita, nebo šla do „práce“,
prohodila pár slov se
banky, co popíjeli kávu u Itala. Znali se již léta.
si
navzájem tykali.
Obchodníci nosili tržby do banky, a tak se také znali.
Gustav a paní Wagnerová takový
vztah s ulicí
pracují s akciemi. Stávalo se
že si k nim
nahoru. Paní Wagnerová se držela
a
bez záruky.
Jednou jakýsi
banky s jedním
mu za
po
až
poskytl.
spousty
mladý burzián
ale
se
že
pasák a
tip. Co koupit, co
ale Gustav vždy poradil.
tenkrát
vchodem
tak se Gustavovi v ulici
a
byl pasák. Své jméno si zasloužil proto, že nosil neustále krátký
a nebo
drzé zákazníky jím jednoduše zmlátil.
a neposlušná
Gustav tenkrát
jak se má zachovat, ale
se ujalo vedení. Bylo hezké a milé.
Každý druhý
v Kaiserstrasse byl malý hotýlek, kde
holky pronajaté pokoje. Tam
byl Gustav
Zpráva o mladém Burziánovi, který nepohrdal
jejich náklonnosti
využil.
se ulicí rychle
Gustav
Gustav a paní Wagnerová se posadili v
ulici. Ulice vedla jihozápadním
a tak
v pozdním odpoledni,
paprsky. Když obdrželi objednanou kávu a
srkat horký nápoj,
Gustav
jak k nim
si nevšiml, že starší žena,
co
u Gustavova stolu, je jeho
Teprve když už stál u jejich stolu, to
pochopil. Paní Wagnerová totiž
Gustavovi
A tak to, co
na srdci,
zkrátil v jednu
„Burziáne, vše je OK.“ Paní Wagnerová oslovení pochopila jinak. Myslela, že
se
ptá: Burziáne, je vše OK? On se však neptal. On Gustavovi
že
je OK.
Gustav to tak pochopil.
v hloubi jeho
propasti, se
na
svou zásluhu. Gustav si však nemohl vzpomenout, co to bylo. A tak jednoduše
„Vše naprosto v
se vzdálil. Asi však
Jeho práce
Gustavovi
za optání.“ Pak se již bavil s paní Wagnerovou a
protože
pozoroval jeho
v tom, že neustále své
„Pane Bittnere,
si povzdychla a kroutila
hlídal a tak nebyl nijak nápadný.
se mi to nelíbí, jak jste s tím
tom
hlavou. Gustav se rozesmál:
jsou to naši nejlepší zákazníci a jejich
myslíte, že si naše banka drží toto místo?“
„Ale
„Vidíte to
Takový
má víc
banka a kurvy? To
Paní Wagnerová
je legalizováno! Platí i
myslet
pane Bittnere!“
paní Wagnerová,
banka a peníze, tak to musíte chápat.
než já a vy dohromady. A kde je má?“
Drobná šedesátnice si dala leknutím ruku na rty. Asi
Bittner
by se
nahlas.
„Já to snad ani nechci
pocit, že myšlenka, kterou pan
pane Bittnere,“ pípla.
„Má je u nás, paní Wagnerová, u nás, a z
jeho
dostáváme naše výplaty. Když
se to tak vezme, s nadhledem a polemicky, jste vy a já to samé, co ti pasáci. Jsme to samé, co
„Pane Bittner, to
myslet
srovnávat mne s panem
žena. Nebyla však
aby si tu souvislost
ryze polemicky.
Gustav
že jeho
stará panna, se ráda bavila nemravnými tématy. Nebyl si jist,
zda poznala mužské objetí a
Domníval se, že ne. Možná proto tyto rozhovory
vyhledávala.
se
který neznala,
Gustav se
smál, protože
nikdy neslyšel, že by
- pan
bylo to jméno a
to byl zasloužený titul. Titul, který si svým
Paní Wagnerová si to komické oslovení také
a
se smát:
„Naše povolání se
do „služeb“, to
byl
vybojoval.
srovnávat!“
mocné odbory nás
do rubriky služeb, ale kdyby ti muži, co
nebyli puritánští,
by tam i kurvy. Ty také
slouží,“
Gustav. Paní Wagnerovou zajímalo to
velí,
„Pane Bittnere, již jste si jejich službami také nechal posloužit?“
Gustav se
smát. Posloužit si nechal, ale to
této
Bylo i tak
nezvyklé, že si o takových
povídali. Byli jen kolegové a vykali si. Gustav však
tu
drobnou ženu rád. Tu její nezkušenou
v
Jinak to byla moudrá a
osoba.
pane Bittner, to jsem asi zašla
do vaší intimnosti,“ omlouvala se.
„Ne, nemusíte se omlouvat. Posloužit jsem si nechal… jednou…“ sám se lekl své
Wagnerová vykulila
Hned si však
že musí svou
krotit.
by však
vše do všech nejmenších
Ale najevo to dát
co by si o ní
mladý muž pomyslel. Jednu otázku si
„A… a byl jste spokojen? Myslím,
Gustav svou kolegyni
mezi ženou a mužem.
byla ve
její neznalosti, ale
že musí
vám to, co jste
pohledem.
by
podrobnosti o lásce
jeho matky. Jakýsi stud mu zabránil se posmívat
„To je jednoduché. Je to, jako když si jdete do obchodu koupit vejce. Vejdete, pozdravíte,
vyslovíte své
a zaplatíte. Pak jdete s vejci
Nic více, nic
Paní Wagnerová nasadila zklamaný
vzrušující neznámo k vejcím, nechápala.
Gustava:
Jak mohl mladý muž
to pro ni
nic. Jakási sdílnost však v tomto okamžiku
„Paní Wagnerová, také se vám stane, že
zapomenete?“
zapomenete? Co myslíte tím
jednoduše zapomenu.“
Já zapomínám
co si nenapíšu, to
„Jo, to je normálka, ale já
zapomenu
Hodinu, nebo
a nevím, co jsem
Gustav nasadil smutný
a i paní Wagnerová se zasmušila. Zapomenout hodinu
nebo
kam Gustavovu starost
Také si nepamatovala, co
týdnem, ale nijak se tím
Ten její mladý
musel mít na mysli
jiného.
u ní hledal pomoc.
„Myslíte, pane Bittnere, že máte chorobné výpadky
To byste
jít k
„Dejte mi pokoj s
s tím, co si nemohou osahat, nebo se jim to neobjeví na
monitoru, si neporadí. Ne, chorobné výpadky to nejsou, jen
Jako bych byl jinde, v
jiném
Wagnerová se zamyslela a pak
zda tu myšlenku, která jí šla hlavou, má vyslovit.
„Pane Bittnere, myslíte
na vaše
že byste mohl mít nehodu, jaksi jste
budou mít její slova
Gustav se však nijak
Ten smyk? Než jsem vám
kde jste byl!“
jaký
Zaplatili.
Na rohu ulice se strhl
povyk, byly slyšet ženské hlasy a mužské nadávání.
který
neustále pozoroval
se k maléru
Když
u stolu již
jiní lidé. Gustav nebyl nikde
Major Budirski se nedopátral žádné stopy.
prohledávaly data
již byli
pro násilí na
trestáni, ale ani tady se nenašlo nic
Ony kritické
dny
situace. Noviny psaly o všem možném, a pokud policie neposkytovala
zajímavé novinky,
to, o
již všichni
byla
postižená rodina Müllerova.
matka Petra byla
v televizi. Otec Harald
Müller byl na pokraji zoufalství a zakázal
Zabavil dálkové ovládání, což
protesty chlapce Gerda, který
své oblíbené
Ale senzace o ztracení
Karin se nevyhýbala ani
vysíláním.
stáli
domkem
rodiny a
novou,
senzaci.
Vojáci a policie
prohledávat okolí a letadla nad krajem již nelétala.
den bylo
po senzaci. Jen hluboká bolest v
v domku na
Windecken, byla stále horší.
Harald se
do sebe a
s nikým mluvit. O
dcery nebyl schopen
snažil se tu bolest v
Petra byla jiná.
mluvit jen o své dcerušce Karin.
Propast mezi manželi byla stále hlubší.
si
Petru každý ze
vyslechl, ale den ze dne jim lamentující matka lezla
déle tím více na nervy.
se jí
všichni vyhýbat.
Gerd byl zcela sám.
se ho stranily a tak
zalezlý ve svém pokoji.
Dvojdomek, jehož jedna polovina byla
neobydlená, neprodaná, se stal domem
Sousedi nabyli
že se jen tak snadno neprodá. Kdo by
mít to utrpení pod
Carola Bittnerová
jinak. Byla posedlá koupí domu. Nejprve však o
ztratila
zájem, zrovna jako ostatní, nepocítila touhu bydlet s tou
za zdí. Pak ji ale zasáhla
myšlenka. Ten
nemá
žádnou cenu! Investor, který dvojdomek postavil,
na svém dluhu. Tam se žádný
Celé dopoledne se zabývala tímto
si tu
Carola investora znala. Shodou okolností to byla
z její
která se nacházela na pokraji novostaveb v tom
dopoledne
Paní Reissová, tak se dáma jmenovala, hrála tenis.
Realitní
ve
Olga Reissová studovala architekturu,
si její otec
aby se
kravám.
Byla
z Windecken. Po
smrti se do vsi vrátila a
se
matce.
Olga byla jediným
sedláka Reisse. Když i matka
skoupila nebo
plno
na západních polích
vesnicí, kde sama vlastnila
lán. Pak
s výstavbou. Za krátký
se stala váženou osobností v obci, protože poskytla novým
nad hlavou. Ta
sama by nebyla tak
Noví obyvatelé byli
a to
obci zisk na daních.
procento z daní, které musí
lidé platit, jde do pokladny jejich
Olga si postavila ten
a ve
si
realitní
a prodávala stále více. Se starostou byla
jediná
starost, kterou
bylo získávání dalších
sedláci totiž
zisk.
Olga Reissová tenis hrát
bylo, že paní architektka hrála
to pro dámy ze
s nimi.
nebylo
Celé to divadlo, co se každou
na prvním kurtu odehrávalo, vzbuzovalo u Marie
Novotné
ve
Josef, její manžel, se divil její
Josef a Marie Novotných byli nájemci klubové restaurace a i jinak se starali o celý luxusní
majetek klubu.
Dámy
dbaly, aby
zápas
každou
sektu.
od
jiné
Marie se
ve
oblékala velice
protože
znala
pražský a
velice elegantní vkus.
že dámy dají mnohem
spropitné, když bude
vypadat jako popelka. Chválila dámám
a obleky a v kuchyni se s Josefem
smála jejich hloupým
Josef
sis nevzala tu sukýnku, co jsi
ptal se.
„To si nemohu dovolit, takovou tady ve Windecken
„No a?
jim
ukázat, co se nosí ve
ale ony by
vystoupily z klubu,“ namítla Marie.
„Mariéééééé,“ zaslechli v kuchyni
„Aha,
trochu
na
namítl Josef.
se bavící manželé volání z
rychle Marie manželovi a šla.
hrají teprve patnáct minut,“
Nepochopil, co Marie již dávno
ale
událost.
si pod knír Josef a
do guláše
pro dámy to nebyl sport, ta jejich
„Mariééééé,“ opakovala se paní inženýrka Olga, „postav nám
Mummu a
sklínky tamhle do stínu,“ a ukázala pod košatý strom, kde dámy
sedávaly. No,
nejsem zcela pitomá, myslela si Marie,
tam sedáváš pokaždé. Mumm byl nejdražší
sekt, co
manželé Novotných na nápojovém lístku, a zdaleka ne tak dobrý, jako jejich
domácí
která nesla na své
i jméno klubu. Ale byl drahý. Další volání
Mariin pochod, ne,
elegantní, ladnou
za hostinský pult:
„Mariééééé,“ nechala se Olga zase slyšet.
„Ano, prosím, Olgo, co si
Marie s
vychlazenou láhev, vezmi ji ze zadu lednice,“ poradila a pozorovala na dámách
svých slov. Byly
Marie zase s
že ano, že si dá pozor, aby
byla láhev ze zadu.
Když odcházela, pozorovala Olga její ladnou
Bože, kdybych tak
její postavu,
pomyslela si a hodila raketu do obrovské sportovní tašky.
se a
ani slovo, až
do vypití první sklínky. Ostatní dámy se také
Usmát se si dovolily, až když se
Olga zcela
zabývat malým pejskem, který
z klubu. Byl to
všech
a
Novotným.
Carola
jak na trní,
v klubu nebavila.
to tak
Olgu oslovit na ten
Olga se
o svých kšeftech
a nahlas, že to slyšel i Josef v kuchyni. Josef se
o
klubu a o jejich život a povolání nezajímal. O Olze však
domy.
že staví a prodává
Když se dámy rozhodly, že budou
ve
dolila Carola Olze rychle
Olga malou chvilku
boj mezi sektem a sportem. Vyhrál to sekt.
„Dámy, rozehrajte se, my hned
poradila. Její rada byla však pro dámy
rozkazem. Tak se rozehrávaly, ale myšlenky
jinde. Co to má ta Bittnerová za
s Reissovou a popíjet bylo to
blaho, co tyto
prosté kreatury mohlo
potkat. Carola nemeškala:
„Jak jdou kšefty, Olgo?“
rozhovor. Olga se
„Hele, Carolo,
víš, že se o
a prodeji mých
nebavím.“
to tak
že to zaslechl i Josef v kuchyni. Aby se
o
se mluví, to si Carola zrovna
Pochválila tedy Olze
a zavedla
na její perlu.
Perle se v
kruzích
Ne že by dámy
to k jisté vyšší životní úrovni a noblese, dovolit si tento
Vypila velký doušek Mummu a povzdechla si:
ale
Olga se uklidnila.
„Ale, když jsi už
o
kšeftech mluvit, Carolo, nevíš, jaké mám potíže s tím
dvojdomkem. Ten je prakticky neprodejný!“
že Carola
který
Olga myslí, ale
„Ty máš problém s prodejem,
poptávka…“
ze sebe hloupou.
se
že
jaká je
„Poptávka je, ale ten
co se ztratilo to
ten nikdo nechce. Než
nemovitost ukázat,
sousedi a prozradí to. Co je mi do toho, že se
harant
ztratí a
jsou
jako by si nemohli
jiného.“ Olga si povzdechla.
že dámy
na
a objednala u Marie další láhev sektu. Carola
pokyvovala
hlavou. Bylo
že s Olgou cítí.
„Kolik bys mohla dostat za ten
„Jeho cena je 450 tisíc.
mezitím
láhev a již od
letmo se, jen tak do
zeptala.
ho nabízím za 400 tisíc a nemohu se ho zbavit.“ Marie
hlásila:
„Je
studená, ze zadu,“ a
nalévat. Olga si hostinskou prohlížela. Kdyby se
trochu oblékla, tak by nás
všechny do kapsy,
Je taková
nebo nám
bulíka na nos?
se umí obléknout, uvažovala dále, pak ji ale v náhlém nápadu
oslovila:
„Marie,
bys koupit
Má jen jednu vadu, bydlí v
smutní, postižení lidé.
No, nebylo by to
pro vás, pro tebe a pro Josefa?“ Marie se usmála a docela mile
slova, pro která by se jiný
hanbou propadl do
„No, Olgo, lepší bydlet se smutnými lidmi, než s bezcitnými.
Ale kde bychom na to s Josefem vzali?“
je nejlepší
„Vám bych ho prodala za 350 tisíc, je tam vše, co by sis mohla
„Já mám vše, co si
mám Josefa,“
jakou Olga byla, byla Mariina slova
Marie a odešla. I pro tak necitnou ženu,
do její namyšlené
za štíhlou
hostinskou. Ne, to není
že Josef s Marií koupili
její spokojenost ji, Olgu,
ta je
než my všechny dohromady,
vsi a že doma, v jejich vlasti, mají
nejvíce.
jeden. Ale ta
„Za 350 bych ho koupila sama,“ pípla Carola. Olga se
na ženu, se kterou
zdolávala již druhou láhev Mummu.
jí
alkoholem, ale rozum docela
pracoval: pozemek zaplatila ta rodina s tím ztraceným fakanem, za
dala stavební
250 tisíc, 100 tisíc by
Lepší
než nic.
jak
ta
Müllerová
až jí to mrtvé
ukážou. Že je
mrtvé, o tom byla
Lepší
by bylo, aby se objektu zbavila.
„Dobrá, Carolo, ale jen ze známosti a nesmíš nikde
co jsi za
zaplatila. Jestliže
do dnešního
ke
s Gustavem
a podepíšeš smlouvu, tak je
S Carolou
se
Její sen nabyl hmotné podoby. Proti takové
ani Gustav nic
namítat.
láhev
nebyla dopita,
se ke klubu a
„Marieééééé,
jednou Mumm,“ a dodala „na
Když se Gustav vrátil
byl byt
tichý a chladný. Nahlédl do
obalové techniky místní pizzerie pochopil, že se dnes
Carolu našel v obýváku s
na
Carola nebyla zvyklá pít, nesnášela alkohol.
dáma a popíjí s ní sekt.
Carola
nic.
vstala a s
a podle
Olga ji pokaždé
k pití. Taková
zdání, v jaké
Olga žije.
že ta bohatá žena
všechno a
se snažila držet s ní krok.
v tom pití. Jakmile zahlédla Gustava, hned
se pustila do poslední bitvy:
nesvlíkej se, musíme jít k paní Reissové podepsat smlouvu, musí to být
dnes, jinak o to
„Jakou smlouvu?“ nechápal Gustav.
„Nabídla mi dnes
tenise ten
Za 350 tisíc!“
svá slova.
„Ten, co jsi
„Jo,
ten.“
„Ten má cenu
milionu,“ divil se Gustav.
„Já vím, já jí ukecala,“
Carola.
„To musela být nalitá.“
„No dovol, taková dáma? Nalít se umíte jen vy, chlapi.“
Gustav se musel posadit. Koupit
který by obratem mohl prodat o 150 tisíc dráže, byla
i pro
zajímavá myšlenka. Dávno
že kdyby do nemovitosti vložil
svých
100 tisíc, co má v bance
uloženo, byly by splátky nižší, než co
musí platit jako
nájem. Pak ho napadlo:
„Co je ti?
máš ten hadr na
Nejsi opilá?“
„Ne, mám jen migrénu, drahoušku,“ lhala Carola.
„Nejmenuje se náhodou Olga, ta tvoje migréna?“
„Hele, nech
a
musíme jít,“
a již stála u
Olga Reissová
Bittnerovým prodala
za 350 tisíc. Ve
v
odstavci 13 b) se psalo, že se manželé zavazují, že o
domu nebudou
nikým mluvit.
malou zahrádku, byl zcela podsklepen, v
byl obývák, jídelna a
Záchod pro hosty tu také byl. V prvním
byly
pokoje a velká koupelna.
vedlo dále až na
kde by se dal také
pokoj. Vývody pro topení a
tu již
byly
Manželé byli toho
jako již dlouho ne. Gustav pozval rodinu
na
Tak se stalo, že Verena a Lukáš
toho dne v poledne i
obložení. Gustav
i víno, ale Carola pila jen sodovku.
pizzu. Objednali si ale jiné
t
Gustav se ve škole nemohl
Dvakrát
Kolendy dovolil. Musel zvracet. Pouhý pohled na
Otcova
mu nešla celý den z hlavy.
ze
aniž by se pana
muže mu
nevolnost.
Musel opravdu malý kluk ve všem poslechnout otce? Lámal si hlavu nad tou
nespravedlností.
totiž k názoru, že ano. Ano, on je
a otce poslechnout musí.
Tak to
matka,
i ve škole se o tom
Asi si bude muset zvyknout.
O velké
si ho
Kolenda nepozval na prohlídku. Boris ale nebyl
nikde
takže asi Kolenda s prohlížením u toho
Gustav zase
pod svým oblíbeným stromem, když si k
a rudý ve
Boris
Byl
chodí do páté, nebo už do šesté? Tenkrát, když to
a musel
opustit školu.“
vynadal
však nic. Gustav ho chvilku pozoroval a pak se sám zeptal:
„Zase
„Hm,“
osahával?“
Boris a nic dále nekomentoval.
„Co kdybychom
že to nechceme, že se nám to nelíbí?“
„To už tu bylo,“ povzdechl si Boris.
„Ty jsi mu to už
Co ti na to
„Já ne, ale Alex, ten
mu Kolenda
jeho
„Oni mu
„Ne, copak
namlátil,
na
takovým hloupostem
že si vymýšlí.“
„Ty jsi byl u toho?“ divil se Gustav.
Byl jsem u toho, jak mu táta
„No,
náhodou.
to ve
a
že jsem v kabinetu. Ani jsem
nedutal.
jsem
o co jde. Když jsem z kabinetu vyšel, byl v místnosti jen
Kolenda. Koukal na mne jako vejr a pak mi
že se nevyplatí lhát a
které jsou
jen mezi ním a Alexem. Abych si to pamatoval.
ani týden a
s prohlídkami u
„Nevíš, co z toho má?“ divil se Gustav.
Boris
rameny. Chvíli
a pak
„Asi se mu to líbí, co já vím?“
táta to s tebou
Myslím, trochu jinak než Kolenda…“
„Táta?“ divil se Boris, „ne, táta to
by to
copak je
se zase
divil Boris. Chlapci
chvilku sami se svými myšlenkami. Gustavovi to jaksi nedávalo
smysl a pak se Borise zeptal:
„Máš bráchu nebo ségru?“
„Ségru, myslím, že chodí s vaší Hildou do
rozdíl
let byl u
Jejich zájmy byly
Borisovou
uklidnil. Takže
zeptal:
v tomto životním období vysoký plot, jako mezi
rozdílné. Skoro o
nic
Gustav se
táta se zatím zabývá jeho ségrou. Pro jistotu se
tvoje sestra? V noci
„Moje ségra? Ta bulí každou chvíli, je to
Ze školy šli jako vždy: Gustav a Sven Niemeyer. Škola stála na
pod lesem. Mezi
budovou školy a lesem byl sad, který se zvedal do kopce.
sadu, na skoro nejvyšší
v kraji, byla
betonová nádrž na vodu. Chlapci
kdo ji
a na co. Voda v ní byla, jen když dlouho pršelo. Aby do ní nikdo nespadl, byla nádrž
oplocená, což pro vesnické kluky nebyla žádná zábrana. Kolem betonové nádrže, která se
podobala malému koupališti,
kdysi zasadil kosatce.
kvetly. Kluci tam chodili na
kytky a nosili je matkám.
na kytky?“
si Sven. Gustav byl v myšlenkách
jinde a tak se
zeptal:
„Kam?“
„No, kam se chodí na kytky, k nádrži
Sven nemohl pochopit,
je kamarád
poslední dobou takový jiný. O tom, že by ho mohlo
trápit, nebo že by mohl mít starosti,
o tom chlapci v
letech
Kluci a venkovští k tomu,
se zrovna nenudili,
jeden den po druhém, jak dny
vždy
zábavu. Když nic nebylo, tak se nudili. Když
lumpárnu a pak se
báli výprasku, až to praskne. Brali
a využívali jejich náhodných
O
duši a jejích pocitech se nebavili. Na to byli
nemohlo napadnout, jakou
Gustav má.
Svena proto
Možná, že se nudí, myslel si. Když se
kluk nudí, tak to je otrava. Ale on se ve vsi
vždy našel
chlapec, který otravu
Sven kamarádovu špatnou náladu
návrhem jít na kosatce.
ukrást bylo strašné dobrodružství. Ten strach, který
krádeži
vždy
je šimral
pod
Jít na kosatce k nádrži sice nebylo to pravé
dobrodružství, protože se
komu to tam
Ale jít v
na
do zahrad
letních chat, které tu u lesa
to bylo jiné kafe. Ale na
bylo
brzo, a tak
šli na kosatce.
Když dorazili k plotu, tam kde
již letitou díru, zarazili se.
díru spravil. Sice to
kluky trochu udivilo, ale nedalo jim práci
novou. Tak se do toho s chutí pustili.
„Asi to
„Prosím
koupil,“ mínil Sven.
kdo by to
je to nanic,“
odpovídal Gustav.
Chlapci
rozpletli plot a Gustav tam vlezl první.
tu bylo plno. Celé fialové
pole. Ale to, co z pohledu na plochu
vypadalo
bylo po utržení chudé. Chlapci
hned pochopili, že musí natrhat celou
aby to
dojem. Šli tedy polem a vybírali ty
a zašli i za roh nádrže, která se tu
nad jejich hlavami, protože terén tu
šel z kopce. Najednou
Byli to sice mladí lidé, ale pro kluky byli ti, co se již
dožili tak vysokého
jako
osmnácti let,
Již to nebyly
ale
tedy
Navíc se tito
zabývali
co kluci znali, když museli jít s
za samcem, aby mohl
ramlovat. Jediný rozdíl byl v tom, že samec dobíral
ze zadu a tihle
si leželi na
Jinak to vypadalo
Kluci se ani nemuseli domlouvat, aby byli potichu, ta podívaná jim vyrazila dech.
„Co to s ní
šeptal užasle Gustav.
„On ji asi ramluje, ale je to divné, copak holky dostávají
„Já bych se
holkou nesvlékl, to tedy ne,“
prohlásil Gustav. Asi to
zhurta, protože mladý muž, ve svém nepochopitelném zápase, zvedl hlavu a zahlédl je.
Hned
a nahý, jak byl, se za kluky
se mezitím
co se kolem nich válelo.
Chlapci vzali nohy na ramena a rovnou k
Gustav si roztrhl kalhoty.
na nich
skobu. Utíkali sadem až k
kolejím a ani se neohlédli. Kdyby se totiž
byli by
že nahý
dírou v
neprolezl.
si své
a vrátil se.
Teprve za kolejemi
chlapci stát a
vlak co
v
od pronásledovatele. Na chvilku. Když vagóny, které v tomto
stoupání, kolem nich pomalu projely,
již nebyl
Chlapci na sebe
v
co ti dva tam spolu
„Možná, že bychom se
„Toho ze
ten je
z
úžasu. To bylo zase dobrodružství. Ta
byla vzrušující.
zeptat Borise,“ mínil Gustav.
malý!“
„Jo, ten by to mohl
„Myslíš? Ale
si ti
jen tak hráli, jako my, na doktora,“ mínil Sven.
je
docela
že
„Prosím
kluk a holka na doktora? To bych se hanbou propadl,“ ošíval se znechucený
Gustav. Sven chvíli
Ta myšlenka se mu zdála dobrá. Hned ji Gustavovi
„Asi musel se
k ramlování a
to zkusit.“
„Zkusit?“
„Jo,
zkusit, co ten
a
Najednou si to Sven
„Co když musí lidi také ramlovat, aby dostali
„Ty jsi
blbý, víš
že
nosí
namíchl se Gustav.
„Jo, to vím. Ale co tam tedy
Chlapci tu záhadu
Sven prolezl dírou v
ze školy. Pak se chvilku díval na chudý puget
„Na, vezmi si je,
Gustav šel
lesa. Tady
již projel, což bylo znamením, že zase
jejich zahrady, protože to byla nejkratší cesta
a pak je podal Gustavovi.
ta tvoje kytka vypadá k
Mezi plotem Niemeyerovic zahrady a dráhou vedla cesta.
až u
cesta
zase kolem plotu, ale
do údolí k potoku, kde stál
Koleje se ztrácely v lese, západním
Na vesnicích, v
Gustavova
žili sedláci a i rodiny, které
Slepice, králíky a
i prase si však držely všechny. Když
doba, aby ramlice byla
a
zase
aby bylo maso na stole, byli
chlapci posláni k
za samcem. Tato
venkovských
se jmenovala ramlování
samice. K
se chodilo proto, že to byla jiná stáj. Chlapci se
dívali na toto
divadlo, aniž by
zdání, k
to slouží.
však, že když se ramlování
dostane
Když se
museli jít se samicí znovu. K
bližšímu
ze strany
nedocházelo, chlapci se na nic neptali. Již jako
malí doprovázeli starší sourozence, pak chodili sami.
to jednoduše k venkovskému
životu.
Gustav
schody ve stráni a byl v
jak si zpívá.
si zpívala, ale
zemi do školy. Má asi dobrou náladu,
pozemku u potoka. Již z dálky slyšel matku,
italské
neznala, nechodila v této
hoch a vesele vstoupil do
Sestra Hilde
u stolu a jedla. Italská matka neznala
a tak se u
jedly samé nudle. Gustav ani
jak se všechna jídla jmenují a s kamarády o
své matky
nemohl. Kyselé zelí se soleným masem, nebo s játrovou klobásou,
což byla typická
jídla, naopak neznal.
Matka byla
ráda, že se Hilde vrátila. Dokonce se na Gustava usmála. Když
které jí podával, dala chlapci pusu.
Jak rád cítil
jídla.
než
Spokojen se odvrátil a
usednout ke stolu a pustit se do
dosednout, chytla ho matka za vlasy a
do
bušit.
„Ty parchante, kde jsi lezl, podívej se na ty kalhoty. Copak máme na nové?“ Hilde se
bratra zastala:
se to zase zašije, ani to nikdo nepozná…“
žena pustila Gustavovy vlasy a chytla vlasy Hildiny.
„Ty se do toho
kurvo jedna malá, couráš se po nocích a otci je to jedno. Kdybych
si to já, v tvém
dovolila, asi by mne
táta zabil!“
a fackovala dceru.
„Mami, nech jí,
ráda, že se vrátila,“ namítnul Gustav a zase chytil
Když se matka vybila, práskla
a byla
Puget
se válel na
„To jsou moc
kytky, Gustave, fialovou já mám ráda,“
„Já mám zase rád, když jsi doma,“
Hilde si vzdychla, ale
Hilde.
se usmál mladší bratr.
se. Ve
se jí objevila šmouha. Smutné
„Neboj, hned jak jsi odešla, tak se mnou
tak to budeš mít
Gustav
svou sestru
pochopila, že to ve své prosté,
facek.
táta to, co
s tebou. Jestli nás bude
ale docílil opaku. Hilde se
podívala na bratra. Pak
duši mínil
Vstala a objala ho.
Sedmá
Byl to dnes již druhý
budou Bittnerovi
který
Harald Müller vyšel
Harald byl rád, že se do druhé
velkém
s
své ženy sám.
vykládali.
a
jednou se musí vrátit, pak
se ptal, zda by mohl
dvojdomku
pomoci.
noví nájemníci.
si ve
Petra Müllerová
být
Naopak. Od doby, kdy se jejich dcerka Karin
ztratila, bylo její zoufalství stále
Znovu a znovu
jak našla povalené kolo a
školní tašku svého
Znovu a znovu a znovu.
Sousedé, jak ji
že vychází z domu, rychle se schovávali. Nikdo ji už nemohl
poslouchat. Nikdo jí také nemohl pomoci.
Harald
již delší dobu dlouho po
šichty v
možným. Oddaloval
své ženy však neutekl.
Pak již
svým
a zabýval se vším
nechodil, šel rovnou do hospody. Petra však na
a lamentovala nad
O domácnost se již dlouho nestarala a chlapce Gerda zanedbávala.
Harald Müller
že by
být oporou své ženy.
se snažil, hledal
slova
filosofoval nad významem života, ale Petra jednoduše
Když jí
jednoho dne
že by
jít k psychiatrovi, byl
na
Ona, která tolik trpí, je posílána vlastním mužem do blázince? Ona, která
jedinou dceru, má snášet mužovu bezcitnost?
Petra Müllerová si
že není sama v
steskem po starší
po Karin.
však
vyžíváním se ve vlastním zármutku.
o
o
kdo
ztrátu. I malý Gerd
nevšímavostí, jejím topením se,
nesblížilo rodinu, naopak,
jí
nových
tragédii bezbrannému Gustavovi.
rozbíjet.
Petra Müllerová již hodinu
o své
s Lukášem. Co mu síly
pomáhal
Gerd Müller se všude pletl a navazoval
chlapci se
jeho nového pokoje.
Carola vše organizovala a nabídku pana Müllera
nemohl odtrhnout.
protože se Gustav od Petry
Carola Gustava znala - jeho slušné a ohleduplné jednání ke všem lidem. Od
ženy
mu však nepomohla,
že by se v jejím vodopádu
octla sama. Bylo to od ní
sobecké, protože
jak nerad se Gustav vybavuje s cizími lidmi.
Gustav však kupodivu tu
ženu vnímal.
uložené jeho
A jak Petra Müllerová
který na jeho bahnitém
zakrýval jednotlivé
Vždy, když
škraloup a vše
Tato
osudem,
v hloubi jeho neznáma bylo
pocit, že poodhrnula škraloup,
nebo padla otázka, jaké to bylo, když jsi byl malý,
schoval. Gustav
na své
vzpomínky.
onen
žena však dokázala oním škraloupem zahýbat.
ženou, zlomenou
Gustav pocit, že stojí
zrcadlem. Že nahlíží do svého nitra.
Petra Müllerová byla fascinovaná tím novým mužem, budoucím sousedem.
nikdo
nedokázal tak
vyslechnout její zármutek. Navíc se jí, což se
nikdy po
Karin nestalo,
ulevilo.
to tentokrát byla Petra, která
rozhovor.
být sama s tím pocitem
který se po týdnech marné
na návrat dcerušky znenadání dostavil.
panu Bittnerovi za rozhovor, s podotknutím, že má
práce, a šla
Když
do druhé poloviny již zabydleného domu, zjistila, jak zanedbaná je její
domácnost. Pustila se s chutí do práce. Když se vrátil Gerd,
ho objala.
k
Chlapec s
tulil a
Petra si s
se mazlil. Pak
nemohl
že dnes bude povšimnut.
mohl vyplakat své utrpení.
se
jak byla sobecká.
Když však
o panu Bittnerovi, došlo jí, že
nic
Že jen poslouchal a
na ni se svým záhadným
Ten muž, napadlo ji, v
nosí
bolest.
Když se
vrátil Harald, její manžel, pocítila zase tu
Zchladla a chovala se k Haraldovi jako všechny ty dny
se
na
které byly
života po jejím ztracení.
Tu bolest bez
tím.
ta
po tom. Její život
zmizením Karin - a ta
Harald
nic. Již
že svou starostí otravuje lidi v celém okolí. Bylo
lepší, pro
když jí to
sami. Toho dlouhého rozhovoru, který žena vedla s novým
sousedem, si všiml, ale
si to Bittner
sám. O tom, že se
ulevilo,
zdání.
Šel, aniž by
dobré noci, spát. Tak to u nich bylo zavedené od doby, co se jeho Karin
nevrátila. Znovu ho
ta bolest.
jí podrobnými plány, jak s mužem, který
dcerušce ublížil, naloží. Jak mu
a nechá ho dlouhou, bolestivou smrtí
umírat. Pak
usnul.
U vchodu do banky stál
Bylo jasné, že
Gustav se usmál a setkání mu bylo
dluží, zasáhl jeho duši.
však co.
na Gustava. Hned jak ho
neznámý pocit, že
šel k
na vás, Burziáne,“
„Na mne, ale já musím do práce, mám
divil se Gustav.
„Hodinka nebo
pro vás není problém, to víme
na
k
Italovi,“ vybídl ho
a Gustav, sám sebou
ho následoval. Zasedli k prázdnému
stolku, ale ne venku na ulici,
„Býval jsem vám zavázán, ale
jste vy dlužníkem, Burziáne,“
když se
vzdálil. Kavárna byla touto dobou zcela prázdná.
rozhovor,
„Nebudeme se o té
bavit, ani
ale za to mi poskytnete dobré informace.
Co koupit a co prodat. To je
jednoduché, pro vás, Burziáne. Navíc vás to nic nestojí!“
Ledová kra zase
mrazit Gustavova prsa.
že ho poslechne. Že ho bude muset poslechnout.
sice, co má
na mysli, ale
byl chlap jak hora. Celé jeho
bylo kožené. Pod bundou
jen
jen
jakousi
Hlavu
vyholenou, tím si byl Gustav zcela jist. Pod ostrým nosem
mohutný knír. Boty
s vysokým podpatkem, jen ostruhy
Za opaskem
svou vizitku:
„Jak si to,
Víš, že to nesmím! Když ti však požadované informace
dodám, nemám žádnou záruku, že budou správné. To se nikdy neví…“
„Nejsem blbec, Burziáne, vím, že je to risk. Ale vy ty informace máte z první ruky! Kdo
jiný by to
než vy?“ Gustav si povzdychl:
ale bez záruky! O tom, co máš koupit a co prodat, rozhodneš ty. Ty jediný.
Nikomu však nesmíš nic
to by byl
konec…“
„Kdybych
byl byste už
dávno, Burziáne. Že umím
o tom byste
už
dívaje se z okna.
venku
co musel dát do
Proto rychle
debatu a
na ulici. Gustav zaplatil,
Kaiserstrasse a
zmizel v bance. Ledovou kru již necítil. Za to se dostavil ten známý pocit, že musí
poslechnout a že nemá východisko.
být
t
Hilde
„Nechte
objímala mladšího bratra, když matka zase vešla do
intimností, jste sourozenci. Ty, Gustave, svlékni ty kalhoty, já ti je zašiju.“
Gustav se svlékal a
co to je za slovo, ty intimnosti.
ho nikdy neslyšel. Ale
asi to bude mít
s Hildiným objetím. Asi to bude zakázané. Že by se matka s
otcem v jeho
objali, na to si chlapec nepamatoval.
si nemohl vzpomenout,
že by
k
byli
Gustav si myslel, že to tak má být.
poslouchat je
jen
Gustav si nikdy nevšiml, že by otec
matku poslechl. Když mu
že nemá chodit do hospody, byl tam o to déle. Když
a byl cítit
co nedokázal chlapec nikam
matka ani slovo. Ale
podle toho, jak se
asi jí táta také
Gustav stál, zapomenut v
ke stolu a zašívala roztržené kalhoty. Hilde myla nádobí.
jen v trenýrkách. Matka si sedla
„Co já to mám za život,“ vzdychla si. Hilde se od
„A co máme za život my?“
„Jak my, myslíš vy,
Vy se máte nejlíp, nemáte žádné starosti, na stole je vždy jídlo a
prádlo máte také vyprané!“ Kristina se
oknem z
Jako by tam bylo
k
divil se Gustav.
Domek stál pod strání a z
okna nebylo nic
Jen ta
Kristina však
slunnou Itálii a rodný
Otec,
z práce, plácl matku vždycky
zadek.
Ta se po
ohnala, ale bylo
že jí to
Kristina
na starosti
a její
brácha Michele se staral o
Tenkrát,
když byla mladá,
matka na
Každý
muselo být
do kamen, jinak by ráno otec
kafe. Bylo plno
starostí v jejich chudé
ale bylo tam také plno
Tady v
v jejím manželství, to bylo
jinak. Werner, její muž, nebyl zdaleka
tak
jako býval její otec k matce.
si to Kristina
on
nebyl.
Jako by o ni, o ženu, nestál. Jejich milování bylo vždy hned odbyté. Kristina nebyla
uspokojena. Byla tak zabraná do vzpomínek, že neslyšela, nevnímala Hildu.
ze sebe tak hloupou, nebo jsi slepá. Dokud si otec dovoloval jen na mne, byla
jsem zticha, ale
na
i Gustav…“ Hilde musela sebrat všechnu odvahu, co
aby tato slova mohla
a Gustav se celý rozklepal. Nebylo to však nic platné, matka
nevnímala. Jen ta poslední slova si vyložila jinak:
„Však nemá tak
již budou zašité.“ Myslela kalhoty. Hilde
podruhé již odvahu k vyslovení té
nenašla.
rameny a
Gustav šel na zahradu. Hrál si. Zahrada bylo jeho království a dokázal se tu celé hodiny
zabývat sám sebou. Nejvíce ho fascinoval potok.
tu
hranici po celé severní
jejich pozemku.
potok vedla lávka na druhou stranu, kterou musel chlapec každý
chodívat. Bylo to v
dojení krav a Gustav vždy dostal bandasku a šel pro
mléko.
Za potokem byli sedláci, co vlastnili
krávy. Ve
bylo vždy teplo a
to
páchlo. Nebyla to
to ne, ale byl to takový
zápach. Selka
na malé
mezi nohama, a dojila. Kravské vemeno, které
rukama
a
pohybem sjela vždy
chlapci
nemravné.
však nic a stál a
pozoroval ženu. Vždy, když
dost nadojeno, aby mohla naplnit bandasku, musel Gustav
a selka
mléko do nádoby, kterou hoch držel. Byl v blízkosti krávy, která se
po
a tak se bál. Selka se vždy smála.
„Žádné strachy,
peníze. - Poslyš,
Kolenda sahá! Slyšel jsi o tom
ti nic
matce, že tady už má dost velký dluh,
Sven Niemeyer prý
své
že na
„Sahá?“ Gustav si pod otázkou selky nedokázal nic
Sahá se na klacek, na
kámen a na spoustu jiných
Ale aby se sahalo na Svena, to bylo
divné. Ale protože
bylo spousta
které
a kterým
nijak se tím netrápil. Jen
rameny a nedal žádnou
Šel
jako vždy. Selka se za ním chvilku
dívala a pak se pustila zase do dojení.
Když se vracíval z chléva, bývala již tma. Jít
lávku za tmy, to se Gustav bál.
naproti jejich domu, ale trochu výše, v
stráni, bydlel pan Kalisch. Ten touto
dobou chodíval na pivo. Protože hospoda byla na jejich
potoka, kousek stranou od
jejich domu, musel pan Kalisch
lávku. A tak na
Gustav vždy
Kalischovi byl
strach k smíchu a strašil ho vymyšlenými historkami. Takže se
Gustav bál
více.
lávku sám. Hned u lávky byla vrata jejich zahrady, ale
k domu to bylo
dvacet
Tak to vždycky Gustav bral poklusem. Do
vpadl
celý
a matka ho kárala:
„Zase jsi se bál, posero jeden?“ Chlapec na
nadávání nedal, byl rád, že je doma,
v teple a ve
Horší to bylo, když byl doma otec. To chytil hned pohlavek.
„Bittner, který se bojí, to tu
nebyl doma a ani Hilde nebyla
„Kde je?“ zeptal se matky a
„Kdo?“
naškrobený ubrus.
nebylo,“ doprovázel facku vždy stejnými slovy. Dnes
bandasku na
matka a dala chlapci pohlavek, protože na stole byl
„To nevidíš, že jsem
budu mít
z chléva na ubruse, od té
špindíry selské.“ Takové facky Gustav ani nevnímal. Ty dostával každý den. Ale
si
na
slova:
„Mami, mám
peníze,
selka. Kde je Hilde?“
„Ta šla do sálu, mají zkoušku,“
jedním dechem.
matka.
Na sále se
že šla do hospody, kde se za
nacházela velká místnost, která
sloužila k
zábavám a
se tam hrálo i divadlo. Hilde chodila do ochotnického
kroužku. Hrát divadlo, to byl
sen. Ale sestra mu
že je
moc malý a
že
nikoho
Tak si Gustav hrál divadlo
sám, na
když si
myslel, že ho nikdo nepozoruje. Nebo dirigoval mohutný orchestr.
k tomu kousek
klacku.
„To už zase chce peníze?“ divila se matka.
jsem ti dávala nedávno!“ Jestli mu
matka dávala peníze nedávno, chlapce nezajímalo. Peníze nehrály v jeho mladém
žádnou roli. Nikdy také peníze nedostával a i kdyby, ve vesnici nebyla možnost je utratit.
Rozhodl se, že
spát.
si
zuby a až bude houkat motorák, tak necháš toho
„Ano, dobrou,“
Gustav a šel po schodech nahoru, do svého pokoje,
Motorák byl vlak, který v
deváté jezdil
houkal.
do
a zhasneš!“
Vždy, když vyjel z lesa a
Gustav
baterkou
rád
Když zahoukal motorák, zhasl lampu a zalezl pod
dál. Matka na jeho trik
Dnes se
dlouho
a když slyšel otvírání
sestra. Pro jistotu zhasl baterku a skoro ani nedýchal.
a s
jeho pokoje, myslel, že se vrací
Nebyla to však Hilde, ale otec. Byl jen v županu, pod kterým nic
pokrývku, župan ze sebe shodil a lehl si ke Gustavovi do postele.
Odhodil chlapcovu
Gustav zatnul zuby a
se svlékat… Vždy, když otec pocítil svou oplzlou touhu, musel
mu jít po
Otec
mnoho
milování se svým nezletilým synem a vždy se
rozvzteklil, když Gustav
nepochopil, co zrovna chce. Nerozeznával ty
druhy
lásky, byly všechny odporné, páchnoucí a hrozné.
Osmá
Ten den šel Siemens nahoru, jako blázen.
se proslechlo, že má
nový model mobilního telefonu. Gustav se o podobné hlášky nestaral a
otázky neodpovídal.
Akcie
Wagnerová
aniž by se
po
burzy
Gustav
slova:
na trh
na
skok a pak lezly stále nahoru. Když si paní
mobilu. Když zaslechl známý hlas,
„Kup Siemens.“
„Jasné, Burziáne,“
a hovor byl
Když se paní Wagnerová vrátila,
Gustavem ležel na stole.
její pohled hned na mobilním telefonu, který
Ten pocit
který jej polil, Gustav znal,
se schovával v jeho nitru. Protože
mobilní telefon Gustav v
nepoužíval, myslel si, že paní Wagnerová pojala
Ona však
názor na mobilní telefonování samotné, proto se podívala na tu
novodobou blbost, jak
pak svou drahou plastikovou krabici s víkem a nabídla
mladému muži, jako vždy, zákusek.
Gustavovi se ulevilo. Rád zákusek
paní Wagnerová
chutí pustil do jídla, telefon schoval v kapse.
péci.
než se s
jich na stole
Ale
Bylo asi tak hodinu
služby a telefony se uklidnily. Burza
Gustav a paní Wagnerová
zakládali nebo dávali do
obchody. To už nebyl stres. Gustav se v
protáhl a do práce se mu
Wagnerová na
pohlédla:
a tak
denní
Paní
mohl zavolat
z pevného telefonu,
zda se hovory jdoucí z banky neposlouchají.
„To dá zabrat, to
že jo, pane Bittner,“
a nechala také práce.
„Jo, doufám, že to bude naposledy.“
„Ale to víte že jo,
zahradu?“
se
do vlastního. Ani jste
jak máte velkou
pán
skoro žádnou. Jen dva metry
bude muset zasadit tráva a pak sekat…“
vchodem a asi šest za domem. To se
„Ale
to vás bude bavit, když je to na vašem pozemku,“ povzdychla si žena, „ mít
vlastní
to byla vždy má touha! Ale pro koho? Jsem sama,
nemám,
si
s
sebou nic nevezme!“
„Nevezme?“ divil se Gustav.
„Tam na onen
si nic nevezme, myslím. Ta poslední košile nemá žádné kapsy. Jo,
když má
to je
jiného. Vy ale máte také spoustu
že ano, pane
Bittnere. Vídáváte se
s Hildou si
telefonujeme, nejstarší sestra se mnou nemluví, protože jsem se
na venkov. Pro to ona nemá pochopení. Také jsem asi
vždy více
než jí bylo milé. Starší bratr bydlí v
po
tam
jedem. On je sice trochu
ale dá se s ním vyjít.“
„A Hilde, co ta
vdala se? Má
„Ne, ta
na jméno.“
co se jí
Gustav
co se jí
Byla otcem od
mládí
a byla duševní troska. Mohl to
paní Wagnerové? Nebylo to
osobní?
rodinné? Když si ale pomyslel, že sedí více jak osm hodin, den co den, s touto
starší ženou v
trochu do jeho rodiny? Ne, do jeho rodiny
ale mohl jí
o kterých doma mluvit nemohl. Gustav si
že nemá na
jediného
kterému by
ta
tajemství.
„Ona byla
„Ježíši Kriste, pane Bittner, to je strašné, chudák malá, ví se, kdo to…“
od mládí!“
To bylo
než paní Wagnerová mohla snést. Zcela automaticky
šuplík svého psacího stolu a vyndala láhev
Gustav o ní
že se
napije a také Gustava
pozvala na sklínku. Tentokrát postavila
na
nalila.
než Gustavovi podala tu jeho,
svoji prázdnou a znovu si nalila.
„Otec byl jejím trýznitelem. Nešli jsme mu s Hildou na
Gabriela nemluví.“
„Vy jste to
že to otec vaší
Nic jste nepodnikl?
a
Od té doby se mnou
jste to matce?“
„Nevím,“
„Jak to myslíte, nevím? Nevíte, jestli jste to
nechápala
„Já to vím jen z
nebo jestli jste to
matce?“
mé sestry.“
„Ona to matka
„Nevím, nejsem si jist,“
Gustav
myslel na sebe. Na své zapomenuté
a
mluvil s paní Wagnerovou o
od Hildy
že
život,
než se ho ujala Gabriela, shodou okolností také sestra, ale
sklínka.
V paní Wagnerové zmizela
„A Gabriela, vaše starší sestra, to
„To nevím, nikdy jsem s ní o tom nemluvil. U nás v
Hildou jsem o tom nemluvil, jen jsem poslouchal její
nikdy s nikým nemluvil, teprve
s vámi, paní Wagnerová.“
se objevily slzy v
se o
nemluví, ani s
já jsem o tom
Chvilku polykala a pak
„Já také s nikým nerozprávím, jen s vámi, pane Bittnere. Kdyby to nebyla tak strašná
ta s vaší Hildou, byla by to pro mne
že jste se mi
Ale
se spolehnout, u mne
to bude jako v
To Gustav
Žena se v bance s nikým nestýkala,
žádné
klepy, jak tomu u jiných bývá. Ona
jen s ním.
„A co
vaše matka?“
„Ta se už dávno vrátila do Itálie, žije tam v
po
Má sice bratra, strýce
Michala, ale s ním vychází
Postavil jí v
jejich pozemku jakýsi pavilónek a tak
tam máti žije. Mluvit se s ní o tom ale nedá, nic si nepamatuje. Nebo to
„Takže jste ji na tu
oslovil?“
„Ne, to jsem si nikdy netroufal.“
„A ona nic neví,“ konstatovala suše paní Wagnerová.
V
ve které již nevládla ta mocná carevna, pracovní doba, bylo dlouho ticho. Paní
Wagnerová bojovala boj, který až do svého vysokého
vždy prohrála. Boj, má-li se
ne. Zdálo se, že ho tentokrát vyhraje:
„Já… také… Já také nebyla v mládí
rychle vyslovila
zrcadlem, jako by se
krásnou pro toho, kterému to jednou
zkušenosti
že
se je
velice
a
promluvila:
kterou si
Gustav
Ze
nemožné. Žena pak
otec mlátil mou maminku. Dlouho a vytrvale. Jednou jeho nával vzteku
Wagnerová
musela popadnout dech. Gustav ale
že
se
odvážila dále:
„Když ji umlátil k smrti, zavolal doktora a ten podepsal úmrtní list…“
plakat.
žena byla pro Gustava velkým problémem. Nedokázal najít slova
spíše si
že by nad
ženy sám
Wagnerová ale nebyla ve svém
zvyklá, že by jí
chvilku
a tak na
„Víte, co v tom úmrtním
stálo, pane Bittnere?“
Jak to mohl Gustav
„Že
na selhání srdce. Náhle a
a
že jí to
otec. Tenkrát jsem
nemocen, nebo posedlý zlem, ale na toho
vraždu utajil.“
„Jak dopadl?“ zeptal se Gustav.
jí ten samý
její
na muže, ne na otce, ten snad byl
který to celá léta sledoval a nakonec
„Myslíte otec?“
„Ano.“
„To byste nikdy
To snad ani
být pravda. Ale byla. Já byla
malá a
tak, když se táta zase oženil, musela jsem s ním bydlet u macechy. Jednou ji také
mlátit,
ale ona ho
zbila. Od té doby byl vzorným a pozorným manželem.“ Wagnerová si
vzdychla.
žije?“
Gustav.
„Otec? Ten již dávno
„Myslel jsem… ta macecha,“ tiše svou otázku
„Ta
Wagnerová.
Gustav.
žije, je
ve starobinci. Byla mi lepší matkou, než má vlastní. Nikdy
že se otec pokoušel ji zmlátit, a tak nade mnou
jak
zasnila se
za ní chodím, ale je to už jen
bez duše. Hodná žena to byla!“
Papíry se válely po stolech, nikdo nezakládal a nedával denní tržbu do
Spíše se otvíraly tajné
dvou lidských
Paní Wagnerová si to
jako první a
denní obchod srovnávat do
To bylo známé heslo, že se to
zítra. Gustav se chytl jejího vzoru.
„Vám se dnes nechce
pane Bittnere,
„Tak dobrý rozhovor jsem
Wagnerová.“
žena.
ve svém
„Ano, byl to
rozhovor, také jsem
omládl. Jakou sílu dokáže dodat
nevedl, tak se nezlobte, paní
takový nezažila,“
starší žena. Její
rozmluva dvou lidí?
Kde se nachází to bohatství, které dokáže dodat energii k novému životu, k novému dni,
pouhým slovem? V srdci
v rozumu? Je to vzájemná sympatie, co otvírá železná,
neprodyšná vrata? Je to souhra
náhod, soulad okolností? Nebo pouze
kapka, co naplní
duše? Gustav ani Wagnerová o tom
bylo
jim
Windecken,
v malebném kraji u Frankfurtu, ležela zaplavená pozdním sluncem.
domem, jako náhodou, narazil Gustav na paní Müllerovou. Sousedka se zabývala
zakládáním trávníku.
domky
pouze dva metry pozemku, který je
od chodníku.
k vchodovým
toto místo
zabíraly, a tak tu nebylo mnoho, co by se muselo
udržovat. Müllerová
svou
dvojdomku hotovou a
uhrabávala pozemek
já bych to
se Gustav po pozdravu.
paní Müllerová, jen co se
pustím se do toho,“ bránil
„To já ráda
víte, nemám doma stání, všude vidím tu mojí dcerušku,
trochu zapomene,“ bránila se sousedka.
„Když jinak nedáte, ale já hned
domu, ale pak se zastavil.
a
vám,“
Gustav a
práci se
již vejít do
já ani nevím, jak se seje tráva, to mi budete muset poradit, paní Müllerová!“
„Vy si myslíte, že to tady
z
ví? Ale jen
vaše
mi
žena k hrábím, kterými
zase zpracovávat
neupravený terén kolem novostavby. Gustav na ni chvilku
než zašel do domu.
byl prázdný, ani žena ani
doma nebyly.
se a zase vyšel
„Kde jsou?“ zeptal se pracující ženy.
„Jeli do
prý jim chybí
chvilka, co odjeli.“ Gustav
žádný
který
jejich sklep.
„Tak mi
práci za nás…“
motyku,
do bytu.
jet také. Je to jen
a tak se jen díval, jak žena zápolí s jílem,
jí asi
pomyslel si.
vám,
nám… jak k tomu
„No, víc se dnes
nedá, musí se koupit zemina a pak se teprve bude moci
zasít
zeleného. Ale
k nám,
vám kafe a chvilku si sedneme,“
a aniž
by
na
názor, vešla do svého domu a nechala za sebou
Gustav
šel za ní.
byl zcela stejný jako jejich, jenže bylo vše jako v zrcadle, obrácené. Bylo
již více zabydlený. Gustav stál v
když zaslechl ženin hlas:
že je
si do obýváku, hned jsem tam s kávou!“
Gustav se posadil a rozhlédl se. Všude visely fotografie. Nejvíce jich bylo s
Dlouhé blond vlasy a veškeré
Velké modré
Gustav se
pohledu na
tyto podobizny necítil
bylo ohnisko jeho neklidu, jeho bolestné
Ale
kde? Byly to ty velké, nevinné
Ta
barva?
tušil, že jeho
nepokoj
z
nedokázal z nich spustit
Bloudil pohledem po
místnosti, až
jak vede kolo. Podobizna zachytila
až po kolena, pod
džíny. Boty již
nebyly.
tenisky… tenisky,
Gustav se
„Ano, pane Bittnere, nosila vždy všechno
i tenisky,“
Müllerová a
s kávou a zákusky na
Gustav na ni
jako by nebyla z tohoto
„Poslužte si,“ pobídla mladého muže. Sama se posadila proti
tác
a upila kávy.
„Abych k vám byla
pane Bittnere, myslela jsem si, že se nad ztrátou Karin
zblázním, že to
Ale od toho
rozhovoru s vámi se mi
mnohem lépe.
Ne že by ta bolest byla menší, to ne, ale lépe ji snáším.“
„To bylo… to je… víte…“ Gustav
jak dál. Zármutek této ženy ho
a
Zármutek této ženy mu dával pocit povinnosti. Jako by byl
jejího
Jeho
mu nedávalo klidu, protože…
t
„Ty mne jednou
do hrobu, podívej se, jak jsem
bundu, šmejde jeden zatracená…“
Gustav stál a
nacházela ho v
dnes ráno jsi
na výprask.
Kristina Bittnerová
hledat své
jinde,
Zmlátila chlapce, že nemohl popadnout dech. Nedostatkem kyslíku se
dávit. Chvíli
facku.
možná pocítila jistou obavu, ale pak chlapci vlepila
„Hele, nech toho simulování!“
Gustav
po urputném zápase se svými plícemi popadl dech a zanechal simulování.
Odešel beze slova ven, do zahrady. Vzadu za domem, tam kde vedly schody strání k lesu, po
kterých chodil
do školy,
svou skrýš. Bylo to
zcela vzadu a vysoko.
Gustav byl
že to místo nikdo nenajde. Bylo jen jeho. Tam vylezl a sedl si a
koukal
k potoku. Mezi stromy byla
i cesta, co se mezi domy za potokem táhla k
západní
vesnice. Tam to Gustav moc neznal, nechodíval tam.
matce
tedy a
co to je za slovo, to simulování.
otci nelíbilo, nebo když ho
bolelo, bylo to simulování.
když
Jednou
v noci kašel, že nemohl spát. Nemohla spát ani matka, a tak
pokoje, a také
aby nesimuloval.
co se
do
si, že když
chodil do
školky, dostával k
kalhoty. Ty
rád.
vždy vytahaná kolena a matka mu vždy vynadala a zpohlavkovala
ho. To ale nebylo simulování. Jednou, když napadl po celém kraji sníh, vzala ho Hilde s
sebou na lyže. Nebyly tu v celém kraji žádné kopce, ale to
nevadilo,
s malým
bratrem túru,
dlouhou.
Gustav spal jak zabitý, ale ráno, když
jít
do školy, nemohl se postavit na nohy. Jak vstal z postele, tak upadl. Kristina
chlapce pozorovala a pak zpohlavkovala Hildu:
„Co jsi s tím klukem
Hilde se
bránila, nebyla si žádné viny
nemohl opravdu postavit,
pak matka:
Protože se Gustav na nohy
„Tak si zase vlez do postele, ty simulante jeden!“
Takže,
na to Gustav, když
Byl spokojen, jak ten problém
a rozhodl se, že
Sven Niemeyer žil v domku nad vesnicí, tam kde
plošina. Domek byl malý a jaksi utopený ve velké
tak je to simulování.
za Svenem Niemeyerem.
stoupání a kde
náhorní
která se táhla kolem kolejí.
Sven žil u
se jmenovali jinak než on. Oni se
a Sven
zcela jiné jméno, ale nikdo ho neznal. Všichni mu
matka, to chlapci
tak
V
na
jmenovali Niemeyerovi
Niemeyer. Kde byla jeho
zahrady byla ona díra, kterou Sven chodil do školy, a tudy
nízké chalupy a stará žena mu
i Gustav. Zaklepal
„Dobrý den, mohl bych si hrát se Svenem, paní Niemeyerová?“
„Ale to víš, že jo, hned chlapce zavolám,“
zahulákala:
„Sveeeen, máš tu kamaráda,
se do
tmavého domu a
ven.“
Stará žena byla zcela malá, snad menší než Gustav.
než
hlavu
Byl také malý. Byl však
a dal se s Gustavem do
Sven vyjít,
„Až si v té psí
nechali
tam
vyhrajete, tak tam Rexe zase
je to jeho bouda.
jste
a než jsem na to
byl pes mokrý jako slepice, protože lilo. Co
Gustav zrudl, protože
zdání, že
o tom ví, že si v té psí
hrají. Byla to
prapodivná bouda. Vysoká, že v ní chlapci mohli
stát, a velká asi na
metry.
plochou jako mívají domy v Africe. Gustav je
na obrázku a myslel si,
zcela
že to je africká vesnice. Jeho starší sestra Gabriela
doma takový
obraz. Bílé domy, spíše kostky, bez
modré nebe a
vlny. Z celého obrazu byla
cítit samota a
Tak
vypadala Niemeyerovic psí bouda. Byla ale v travnaté
schovaná mezi stromy, které tu
rostly. Více než mohla zahrada snést.
Rex byl
dobré povahy, ale byl uvázán na
které viselo od
ke
švestce, napnuté mezi stromy, a
jenž byl karabinou k lanu
psovi
skoro po celé
Budilo to dojem, že je zlý. Ale nebyl. Kdykoliv si chlapci v
hrát, vždy je
pustil a ležel
vchodem.
psí boudy
kožené
panty, a tak se musela vždy
otvírání nadzvedávat.
Sven
vyšel z domu a kluci si šli hrát. Když je Rex zahlédl,
boudy a zaujal svou pozici pod rozkvetlou
Jednou
k
v
podívali.
Boris.
„Tak a máme po
„Co
„Nic,“
prohlásil Gustav. Sven nic
vylezl z
Kluci se tím
ale také se
ptal se Boris a pozoroval, jak kluci vylézají z boudy.
popsal
„Aha,“ chápal Boris.
Sven.
bychom mohli
podniknout?“ navrhl.
„Jo, mohli,“ mínil Gustav.
„Co kdybychom šli do lomu?“ dostal Sven nápad.
„Máte zase
pukavce?“ napadlo Gustava.
s
spoustu slepic a
tím pádem i vajec. O existenci lednice
zdání, a tak, když nebyl
vajec, byly i pukavce. Pukavce byly zkažená, páchnoucí
Když trefila
cíl, vždy
pukla a
lépe
Stará paní Niemeyerová zkažená vejce nechávala v ošatce za kurníkem, byla dobrá do
kompostu. Chlapci jich tam našli
Každý si tedy vzal,
páchnoucí granáty a
šli do lomu. V lomu se již asi
dlouho nelámal kámen, byl
zarostlý stromy,
a trávou. Mezi lomem a Niemeyerovic zahradou vedla dráha. Bylo to to místo, kde
koleje mizely v lese.
Chlapci bloumali lomem a hledali
cíl. Z lesa zaslechli houkání vlaku. Vždy houkal,
protože mezi lomem a
která vedla
k domu Bittnerových, byl
Chlapci po
pohlédli a všichni
stejný nápad. Jejich cíl se blížil z lesa.
Jak vlak chlapce míjel, schytal všech
Jeden
na parní
druhý na uhláku, což byla
mašiny, další pak na jednotlivých vagónech. Vejce vždy
praskla, rozlila
páchnoucí obsah a namalovala po vozech dráhy
barevné, fantastické
obrazce. Chlapci byli nadšení. V posledním voze bylo
okno a vejce, které Gustav
vrhl, zmizelo v útrobách vozu. Takže nepuklo. Nejprve to bylo všeobecné zklamání, co
se zobrazilo v chlapeckých
pak
To vejce muselo puknout
mezi cestujícími. Kluci si to
a utekli do lesa. Teprve u studny se zastavili, aby
popadli dech.
„Myslíš, že
„Ne, to
zabrzdil vlak?“ obával se Gustav.
ne, vlak smí zastavit jen ve stanici,“
Boris.
„Jak to víš?“ divil se Sven.
„Na to je
to by vlaky mohly nabourat,“
Boris.
„Jo,
je, aby nezastavil jen tak pro nic za nic… ale když tam vlétne pukavec…?“
Gustav se nemohl uklidnit, již
ty facky, co budou doma létat.
to byl poslední vagón, než ty lidi
Sven.
„Jak by
namítl Boris.
mohli lidi dojít ke
ke
budou už na nádraží!“
tam je uhlák a ten se projít nedá,“
Kluci se uklidnili a posadili se na studni, která tu v lese z neznámých
nepoužíval, široko daleko nebylo stavení, jen les a zase les.
nikdy nenašli,“
„Jak mohli
byla. Nikdo ji
že když byla malá, tak sem do té studny spadl kluk z vesnice a už ho
si Sven na varovná slova, která doma den co den slýchával.
že tam spadl, když ho nikdy nenašli?“ divil se Gustav.
Sven
rameny, také si tu nesouvislost
Boris držel v ruce stéblo trávy, a
protože
za Svenem,
ho jím šimrat na uchu. Chlapec se chvilku
protože si
myslel, že to je moucha. Gustav se však
smát, protože to jednoduše k smíchu bylo. Sven
se
a
Borise.
„Nesahej na mne, nebo
shodím do té studny!“
Ta
slova Gustava zaujala. Nesahej na Svena, sahá na Svena… Chvíli se
díval, jak mravenci v obrovském mraveništi
pracují a pak se zeptal:
„Ptala se
selka, co k ní chodím pro mléko, že jsi
sahá? Je to pravda?“ Sven se cítil
ale mezi kluky se dá vše
„Ne, to nebyla máma, které jsem to
Pro Gustava byla
jak se
za matku. Boris však
sám:
že na tebe Kolenda
proto
ale
že celá vesnice považuje kamarádovu
a když se Gustav nehodlal dále vyptávat, zeptal se
„On na tebe sahal? Jako… myslím… že ti sundal kalhoty a prohlížel
„Jo, jako když si s Gustavem hrajeme na doktora,“ lehce
protože to bylo
jejich tajemství. Boris pochopil, že se
ale Sven si žádné starosti
Sven. Gustav se
co
„Jo, hrál si se mnou na doktora, sám se ale nesvlékl,“
pravidel hry. Gustav vyvalil
si na hrozné otcovo
protože to bylo narušení
a
„O moc jsi
Devátá
když Gustav Bittner dopil kafe, bylo slyšet bouchání
od vozu. Carola s
se
vrátila.
Gustavovi to bylo docela milé, protože obrázky dívky v
pokoje paní Müllerové, nabývaly stále
„Tak já zase
obývacího
paní Müllerová, žena se mi vrátila.“
„Jo, to musíte, rodina má
sousedka.
Za co,
po
se usmál:
jste
A… moc vám
pane Bittner,“ chápala
náš pozemek?“ divil se mladý muž.
„Protože mi vaše
prospívá,
víte, ta bolest nad ztrátou dcerky.“ Gustav
mávl jen rukou, jako že se to rozumí samo sebou. Po celou dobu, co strávil s ženou v jejím
nebyla o
dcery
Gustav si to teprve
a byl rád. Bavit se o
modrookém
v
mu
Teprve
si
že
být dávno mrtvé, že mu
asi ublížil.
si na svou dceru a skoro se mu
podlomila kolena.
se to mohlo stát i jí!
Gustav se dlouho doma nezdržel, musel do klubu,
trénink. Žena
spoustu
barevných
a
se s
co vše je
do domu koupit. To zapálení
jeho rodiny na
kýval hlavou a pak oznámil, že jde hrát tenis.
Nikdo ho nevnímal, tak tedy šel.
byl však
protože
kde
má
tenisovou tašku.
„Kde máš tašku?“
a
nemají svá místa.
„Tu jsem
myslím… ve
Carola, než si
Jo, ve
že jsou
v místnosti pro party!“
„My máme místnost na party? To jsou novinky,“
Gustav a šel po schodech do
sklepa. Usoudil, že ta jedna prostora, ta
bude asi jednou domácí bar.
tašku
našel, krátce do ní nahlédl a
opustil
U klubu se
to
Gustav již z dálky. Spoustu policejních
a mezi lidmi dominovala Olga.
zrovna odešla, chudák, byla z toho celá rozplakaná,“ vykládala
Gustav musel chvilku postát, než pochopil, co se stalo.
obsadilo
a nahlas.
Marie Novotná, hostinská klubu, šla jako obvykle se psem na procházku do nedalekého
lesíka. Pojednou se pejsek
v hustém porostu a na volání Marie se nevracel. Vlezla
tedy do houští a
psa, jak
vyhrabával. K její
to byla mrtvola.
mrtvola, to Marie poznala podle velikosti. Více jí žaludek nedovolil, aby zjistila. Popadla psa
a utíkala do klubu a volala na policii.
„Já bych ten pohled nesnesla, asi by to se mnou prásklo o zem,“ vykládala Olga dále,
zrudlá pozorností
„Tihle cizinci mají
jen lepší nervy,“ dodala.
Co s tím mají
cizinci, pomyslel si Gustav.
tenisových dvorcích bylo prázdno.
bylo plné
a na
Marie plakala Josefovi na rameni. Stáli ve
a
do prázdného lokálu.
Josef
že to pro ženu musel být strašný zážitek, ale více ji konejšit, nemohl. Marie se po
chvilce od manžela odtáhla a
pivo.
„Josefe, podej mi láhev Mummu, až Olga domluví, bude tu nával.“ Josef
má vždycky pravdu. Vyndal z lednice Mumm a šel si
saláty do
bude kšeft.
že žena
Major Budirski nebyl nadšen tou dámou, co na sebe upoutávala pozornost na parkovišti
klubu.
v klidu pracovat.
co
stopy, již mrtvolu vyhrabala ze
i on
sám se na
v lese byl podívat. S Marií Novotnou již mluvil. Jen krátce, protože neustále
plakala. Byla tím nálezem rozrušená. Když mezi postávajícími zahlédl Gustava Bittnera,
k
Cestou se setkal s kolegou Karlem, a tak ho požádal, aby zašel za hostinskou.
Pak se již obrátil k Bittnerovi.
„Dobrý den, pane Bittnere, co tady
jsem si
„Vy jste
zahrát tenis, ale v tom zmatku asi všichni
sem
klubu?“
„Ano.“
„Jak dlouho?“
„Jak dlouho,“
Gustav,„od té doby, co tady ve Windecken bydlíme.“
„Stává se, že by tu
tady venku, když hrají tenis?“
„Jo, to se už
stalo, ale ne že by je
jen se cizí chlapi dívali a
se cítila pozorovaná. Možná že
trochu více fantazie.
zprávách, co se
matky
není divu, že jsou bojácné!“
„Myslíte matky, nebo
„No asi obojí. Co se tu
stalo?“ zeptal se Gustav.
Budirski mladého, neforemného muže
pozoroval. Musel pozvednout
aby do jeho
probral celý život Gustava Bittnera a nenašel nic
nedokázal se zbavit pocitu, že stojí
pachatelem. Pocit mu však k
„Našla se v lese mrtvola
„Myslíte, že to je to
Gustav zbledl.
ze vsi?“
„To si zrovna nemyslím, podle prvního dojmu patologa tam leží
déle, než se
z Windecken ztratilo. Myslíte, že byste pro mne mohl
pane Bittnere?“
„Já… no, když vám mohu být nápomocen, rád,“ divil se Gustav.
Budirski vyndal svou navštívenku a podávaje ji muži,
„Navštivte mne v
dnech na policejním prezidiu. Ve Frankfurtu,“
Neudal
však
Gustav si navštívenku prohlížel.
se ho pocit strachu a nejistoty.
Budirski
žádný pádný
zvát Bittnera na policejní prezidium, ale jeho
dojem ho nenechával v klidu.
mít v archivu jeho genetický otisk a
kolem toho
žádný velký povyk. Pošle ho do
a nechá mu, pod
záminkou,
úst. Kdyby se dostal do
vážného
nechá Bittnera pozvat
jednou,
Karel Weber byl v lokálu tenisového klubu jako první. Marie Novotná mu s
nabídla pivo. Dal si kávu a ve
vitrínce ho zlákaly
vypadající
však jen lákavé na pohled, byly také velice dobré. Takovou
Karel neznal.
ženou dostat do hovoru, aby mohl posoudit její psychický stav.
„Paní hostinská, takovou dobrotu jsem
smát. Byla to
otázka, kterou musela cizím
Nebyly
se s
nejedl, kde to kupujete?“ Marie se
zodpovídat.
„Takové nikde nekoupíte, ty
sama, jsou to
recepty.“ Karel
vykulil
k tomu dva
jednak byly
opravdu dobré a dále, nervový stav ženy,
která
chvilkou našla mrtvé
byl stabilní. Nemusel mít žádné obavy. K hovoru by už
nenašel
protože se
a do místnosti vplula, následována dámami, Olga
Reissová. Posadila se ke svému oblíbenému stolu a v okamžiku
že Marie má za
sebou
a
jí pohrdlivým tónem
„Marieee, dáme si Mumm a
bych si vylomit zub,“
Josefovi,
nám
a pozorovala
se sýrem a chléb. Ale
svých slov.
Dámy byly ale opravdu zdeptané nálezem v lesíku a Olgy si nevšímaly. Neustále tu
hroznou
do
probíraly,
žádné podrobnosti neznaly. Pak
jedna
a
žena a ohlásila, že
odvezl
jel zrovna
kolem. Tím ustoupila
Olgy zcela do pozadí. Reissová si tedy dolila sekt z láhve,
která byla již dávno prázdná a upozornila stolující, že objednává další. Aby
že na
to „ona“ má. Pak se již celý zbytek
Náladu jí zlepšil
pana
Bittnera.
Gustav si sedl k baru a dal si Weizen, což bylo
pivo. V
posadila vedle
nemohla to
žen již poslouchat.
ho rád píval. Olga se
„Hallo Gustave, jak se ti bydlí? Doufám, že mne pozveš na sklenku. Ženské se baví jen o
tom harantovi, co Marie našla, jako by jich na
nebylo dost!“ Gustavovy
se
s
Marie, jež stála za barem. To je ale „kráva“,
si jejich pohledy.
„Marie,
pro Olgu, prosím.“
„Je mi líto, Gustave, ale Mumm nerozléváme, jen naši domácí
Marie
„No však,
Marie
sklínky.
tu mám na mysli,“
láhev s
Gustav.
„Tenisový klub Windecken“ a nalévala do
„Doufám, že má
nevnímali.
Olga se pak
nedostane Gustav v
nadšen její
bublinky,“
Olga, ale Gustav ani Marie ji
bavit na téma, jak se Gustavovi bydlí a pak
dvakrát. Myslela tím, jak
mu
a tak odsekl:
že takovou „šanci“
prodala. Gustav nebyl
„Pochybuji, že jsi na tom prodeji
Marie myla sklo a
že rozhovor neposlouchá. Když do lokálu vstoupil president
klubu, zabrala si ho Olga pro sebe. Aniž by
Gustavovi, opustila bar. Tomu se
ulevilo a
pocit, zase jen
Marii.
ho
prodat za 350. Kolik
na
„Zrovna tolik, ale nemám o tom mluvit,“
Gustav.
Marie
zvláštní postavení. Pro svou veselou povahu byla oblíbená, ale
svou
vzbuzovala u všech
klubu pocit
Všichni jí všechno
Marie
zachovávala
tajemství,
o všech jejich soukromé tajnosti. Protože obchod
vyžadoval, aby byla s každým
nikdo na myšlenku, že by mohla
všechny obyvatele této malé tenisové obce
Vše ale
Josefovi, který to se zájmem poslouchal a citáty
To však
u
doma, pod
korunoval vtipnými
„Ale, Gustave, já kdybych
promluvit, tak bychom mohli tady to loutkové divadlo
Marie. Gustav se rozesmál. S chutí a dlouho se smál. Pak se zeptal:
„Má bublinky?“ Marie hned
co myslí:
má bublinky!“
„Tak si dej
Pak se obsazené
práce.
na
a
dej
jeden Weizen.“
jako na povel, do restaurace a Marie
plné ruce
Major Budirski
špatnou náladu.
z lesa u tenisového klubu ve Windecken
nebylo totožné se ztracenou Karin. Byl nucen pátrat ve všech
postrádaných
Mrtvola ležela v lese již osm
v této
však nikdo v celé zemi
nepostrádal. Jediné
co se ztratilo
na severu, ale již
nebylo identické s nálezem.
Gustav Bittner se také dostavil do prezidia a Budirski ho poslal do
kde mu
asistent
úst.
mu, že je to pro jeho vlastní ochranu, protože se jednak
pohybuje v blízkosti zapadlého klubu ve Windecken a
silnicí, na které se
tenkrát ztratila Karin Müllerová. Mladý muž se s udanými
spokojil, neprojevil žádnou
nelibost.
si nezákonnost Budirského
nebo to
Genetický otisk, jedna z
a
kriminalistických zbraní,
žádný výsledek. Ani na mrtvole z lesa, ani na kole a tašce ubohé Karin se stopy
Gustava Bittnera nenašly.
Major Budirski
o svém pocitu pochybovat. Pocit, který mu vždy
stojí
pachatelem, ho asi tentokrát oklamal.
šeptal, že
t
Za domem
rodina Bittnerových
Zadní
se
nad potokem, takže tu nebyl žádný
podle
takže byla
každá jiná. V té první
Kristina Bittnerová angorské králíky. Ráda pletla a
zásobovala rodinu více
modely
Protože v tehdejší
byl v zemi všeho nedostatek, nebyla ani vlna na trhu.
Dürrová, jejíž manžel vlastnil skoro všechny polnosti v okolí vesnice,
poradila, že
plést z angory.
jednou
Tak Bittnerová založila chov
do továrny. Po
došla zásilka vlny v
malého Gustava.
Vlna
Musely se tedy
se
od
podle
museli
a vlna se posílala
a tehdy také
utrpení
ve
a ta se nehodila na pletení, protože se tak
neodvíjela.
Gustav
na židli, ruce
a matka
mu, svým italským temperamentem,
vytrhla z rukou a Gustav chytil
pohlavek.
Nikdo si
jak dlouhou dobu
ruce dokázaly bolet. Gustav
Dnes byl takový den. Gustav
a ruce ho bolely a matka vlnu z jeho rukou odvíjela a
tentokrát
dodávku než jindy a
mermomocí ze všech
Jako by mohla plést
najednou, myslel si Gustav. Když
Sven Niemeyer, matka ho poslala
„Gustav nemá
si budou
musí mi pomáhat,“
stroze. Co asi mohl chtít,
Gustav.
hrát a já nebudu
kde. Dodal si odvahu a
smlouvat:
„Mami, jaký budeš plést svetr?“
„Nevím, asi
matka.
s tím zeleným pro Hildu,“
nechápajíc
úmysl,
„A na ten zelený máš už dost
to
„Té
bradou na
uplést
pro tebe.“
máš ale také dost, budeš to míchat s tou žlutou?“
co
musel držet.
bych to
míchat, ty máš dnes
Gustav a ukazoval
naštvala se matka a vytrhla chlapci vlnu z
rukou.
se válelo po zemi a vlna se
Gustav dostal nejednu facku.
„Nemohli bychom to
„Ne,
zamotala. Matka se
rozmotávání vztekala a
jindy, když té zelené máš dost?“
to dnes, co je hotovo, je hotovo,“ zvýšila hlas matka.
„Já bych radši za Svenem,“ odvážil se Gustav.
Kristinu Bittnerovou asi práce také již nebavila. Komandovat se od
to si ale nemohla
nechat líbit. To by jí ten parchant brzo
hlavu. Jak se zabývala rozmotáváním
ji
vztek, že
hlava nehlava
mlátit. Byly to surové rány a
Gustav pro jistotu plakal hned od samého
aby to
matka brzo odbyté a on
mohl za Svenem.
zlost nebrala konce a Gustav
ztrácet dech. V
se zajíkal a
nedostatkem kyslíku zrudl.
Rudne zase zlostí, myslela si Kristina a mlácení zesílila. Byla již
nevzdávala boj.
já, nebo on.
vysílená, ale
jí šlo o princip.
Gustav
pocit, že se zadusí. Nebyl to vzdor k matce, to, co
Byl to pouhý boj o
život, boj o vzduch. Vší silou do
matky
vytrhl se a
ven. Matka, jež to
musela
dva kroky
a narazila na židli, co stála za ní.
ni
a
na
Teprve
ji zlost
Ležela, jednu nohu ve výšce na
židli a
si
že to asi s tím mlácením
Nejprve
za
synem a ztrestat ho za
pád. Pak si však
že to nebyl
úmysl, tu židli za
ní
se za své
a rozplakala se. Pak si
že Werner, její
manžel, ji už skoro dva
si jako
jako
jako kus
mašiny, která má za úkol v domácnosti jen fungovat. Bylo jí
a tak za Gustavem nešla.
Rozmotávala
vlny sama.
Gustav popadl dech teprve
králíkárnou.
zachvátila jeho malou, nevinnou duši.
se mu
kruhy a neznámá síla
Když mu to
o
mluví. Gustav totiž v okamžiku, kdy
angorské králíky, kterým již zase
od posledního
jemné
angorské vlny, se ztratil v jakémsi bezedném prostoru. Jeho
bylo rychlé a
v normálním psychickém stavu nemyslitelné, zcela umné.
Vedle
s králíky byla
sekera. Byla tam vždy. Gustav
usekl sekerou hlavu.
Když bylo jeho dílo, nebo lépe
sedm hlav a zrovna tolik
na
ní stál špalek a na
byla zaseknutá
tahat králíky z
jednoho po druhém, a každému
dílo té neznámé síly, dokonáno, leželo kolem špalku
Dva kotce se
králíky
jeho
Pak chlapec pohodil sekeru na zem a šel po schodech ve stráni ke Svenovi. Když došel ke
kolejím, k
za kterým byl
lom,
úmysl a
v
lomu. Sedl si na velký, mechem porostlý balvan a koukal se. Nic však
Teprve za tmy
ho chlad
do normálního
Zvedl se a šel
Mohl to
brutální dílo chlapec chodící do
Gustavova povinnost byla
kotce. Musel pomáhat se
štípat
vlny!
Dokázat?
musel krmit králíky a
V kuchyni bylo plno. Selka od naproti radila, kde by se
Kalisch popíjel pivo u stolu a Hilde
od
Gustav nebyl.
jejich
ztracený chlapec hledat, pan
se zprávou, že u nich
Gustav vešel zcela tiše do
teprve všiml návalu v kuchyni a
a
si vodu do
pozdravil.
si teprve
protože
Pak si
návrat.
„Kde jsi byl?“ vyjel na
otec zvýšeným hlasem. Byl by již Gustava
cizích lidí mu v tom zabránila.
„Nevím,“
Gustav a
pravdu.
„Jak, nevíš, my tu trneme
a ty nevíš?“ zvedl otec ruku k
mléko sama, mu v tom zabránila:
„Helejte, Bittnere, to byste se
než chlapcovo
na
mlátil, ale
mlátit malé
Selka, co dnes
Podívejte se na vaši
„Ale je to mé
se do výchovy, ženská,“
paži. Selka byla od rány, a tak do Bittnera
je
otec. Bittnerova ruka
„Ta rána, co jsem chytla za malého, by ho zabila, dobytku,“
piva a povstal od stolu. Stoupl si mezi muže a ženu a svým mohutným
Pan Kalisch se napil
je
„Sousede, vzpamatujte se,
už máte
doma, to je
to hlavní,“
klidným,
ale rozhodným hlasem. Hilde se schovala v
a nebylo jisté, která z žen v tom
objetí hledá
Kristina
hystericky plakat.
„Nech toho
nestalo.“
ty italská
kdybys
vychovávala, tak by se to
Sousedé, selka a pan Kalisch, byli tímto výrokem
co by se nestalo.
Mysleli si, že jde jen o zatoulané
O zabitých králících Bittnerovi nic
Bylo to
i na
silné dílo.
V kuchyni nastalo ticho, všichni na sebe s úžasem
Do toho ticha
„Tak já jdu spát, dobrou noc.“ Vyšel z
a
schopni žádného
Kalisch si dal s Bittnerem
matka s Hildou
zmizely.
Gustav.
za sebou
jedno pivo, selka šla
nebyli
a
Gustav
té noci neklidné spaní.
ho otec nenavštívil, nezneužil této noci svého
syna, prožíval chlapec to
zneužití svého
ve všech barvách
a zápaších. Otcovo
bylo
velké, vlhké a nakonec ho jeho obrovský pohlavní úd
dlouze, s
vytrvalostí
Když se ráno vzbudil, zjistil, že je
Pak,
když si
co tomu
matka,
zvracet.
Tak ho našla Kristina. Když zjistila to
oblékla. Pak Gustava poslala do kurníku pro
byla
pochoutka, jakou hoch znal.
ven, ale
byl zpátky a bez vajec.
„Mami, kam zmizeli králíci? Jsou tam jen
nic
Svlékla ho, vykoupala a
že mu je
k snídani míchaná. To
mu
je ukradl?“
Kristina Bittnerová
na syna v
úžasu. Zabitá
ležela již od
sklípku ve stráni a sekera byla zase zaseknutá ve špalku. Ostatní stopy smyl
ve
Hoch
si
nic ze svého
myslela si matka a nic
nepamatoval. Asi se tím mým
Gustav však
mlácením pominul,
Žena bojovala boj sama se sebou. První své reakci,
zase zmlátit, se ubránila.
druhou reakcí,
syna ze lži, utekla ven. Šla pro vejce.
Venku se zrovna rozpršelo. Kristina vždy za deštivých
vzpomínala na svou rodnou a
slunnou Itálii. I
si
si
na
a lásku svých
Nepamatovala si, že by
dostala výprask. Ani Michele, její bratr, nebyl bit.
Pak najednou
co
zadnici, jak do ní otec plácnul, a hned na to
na další plácnutí…
Kristina myslela, že se zblázní. Její
Dokáže si k tomu
i nevinné,
Pochopila, že její
dokáže zabíjet.
ruce!
Vybrala snesená vejce a vrátila se do
kde Gustav
popíjel kakao.
Umíchala mu
na cibulce a namazala chléb s máslem. Pak si dokonce k hladovému
synovi sedla ke stolu. V Itálii jedli vždy všichni
u jednoho stolu!
to nezavedla
tady?
ji Werner neplácne
po zadku? Nemá pro
zadek lákavý?
„On je asi v noci
ukradl,“ dala synovi
Desátá
Když Gustav Bittner
z tenisového klubu, kde si sice nezahrál tenis, ale
se
pobavil s Marií a s Josefem, stála sousedka, paní Müllerová,
domem a bylo zjevné, že
Gustav si lehce domyslel na koho. Ta žena mu nebyla
co ho
ale
se toho
bál. Nebyla to však její ženskost, jako ženu ji
nevnímal. Snad to byl její zármutek, její bolest bez
ke které
Byla to vskutku
hezká žena.
Na okamžik ho
nádech vzteku, který se
v pocit povinnosti. On je
jediný, kdo
této
pomoci. Její utrpení zmírnit. Jestliže je jediný, nemá jiné
východisko. Je to v tom
jeho úkol, jeho
Jak vystupoval z vozu a usmál se na
ženu, najednou
že tuto situaci již jednou zažil. Že již jednou musel
ženu. Jenže
kde a kdy to bylo.
„Pane Bittnere, slyšel jste o tom nálezu v lese? Prý tam našli
To
nebyla moje
Karin?“ V jejích
Gustav
Usmál se svým milým a neodolatelným
si
nás,“
a
zda byste se mnou nevypila šálek kávy, paní Müllerová? Ale tentokrát u
ke
jejich domku. Sousedka mladého muže následovala.
Carola se dívala v obývacím pokoji na televizi a z Lukášova pokoje byl slyšet hovor dvou
Gustav se
podíval po schodech nahoru a paní Müllerová hned podala
„To je náš Gerd, on je u vás
To od té doby, co zjistil, že váš syn má v
pokoji
Mezitím
do chodby domu Carola. Jak to v manželství bývá, nasadila
- co tu chce? - a Gustav zase mimikou svého pohledu - co já vím? Nedá se nic
„Dobrý den, paní Müllerová,
dál,
tu na
chodby v
domcích malé, ale co vám mám povídat, to
nabídnout?“ šveholila Carola.
To je hrozné, jak jsou ty
víte také! Co vám
nám kafe,
my si sedneme v
ke stolu,“ rozhodl Gustav a vedl ženu
obývák do jídelního koutu… Müllerová se posadila a rozhlížela se.
„Náhodou jsem mluvil s majorem Budirským,
se ho na to zeptal,“ dodal Gustav.
to nebyla vaše dcerka.
jsem
„Vy jste na mne myslel, pane Bittnere, vy jste zlatý
A kdo to byl?“ Žena se
vryla do Gustavova
Carola ji pozorovala od
linky a kroutila hlavou.
Bittner ji
Müllerová
zády k ní. Tentokrát jeho pohled
žádnou zprávu
neposlal.
„Nemám zdání, co tam v lese našli, ale vaše dcerka to nebyla, na to jsem se
Já, na vašem
bych neztrácel
Musíte doufat,
ptal.
„Já už nedoufám a
jsem už zabalila do lodního kufru. Dala jsem tam všechny
Karininy
Manžel to odnesl na
Jednou musím zase
žít… já nemít vás… asi
bych už…“
to, máte muže a
vás
si totiž, že samotná jeho
Že musí
téma, že musí mluvit o banálních
Musíte, musíte…“ Gustav
ženu
že nemusí
Carola již dávno
postavila kávu a po chvilce tichého pozorování svého muže a
sousedky pochopila, že je tu
Sedla si tedy zase k obrazovce. Nevnímala však
co ty dva v
k
poutá. Kdyby to byla láska, z Gustavovy strany,
by ji sem do domu. Napadla ji však
z doby, kdy
Bydleli
tenkrát v
mládeneckém pokoji. Byla to ve
jen jedna místnost ve
velkém
který obývaly
staré ženy. Asi
dost
na zaplacení nájmu, a tak
dva pokoje pronajímaly. Koupelna a
tu byla jen na
Ženy
vypracovaný
jakýsi jízdní
kdo a kdy tato
smí používat.
Jednoho dne jedna z žen
Carola
zdání, jaké
pouto tyto
k
vázalo, ale ta
velice truchlila a jen v
se cítila
lépe.
i bez zaklepání, vstupovat do jejich pokoje. Gustav s ní
obrovskou
Tenkrát ho obdivovala. Hrál se
kanastu a
u ní
dlouho
Když je však
jednoho dne
milostném aktu a nehodlala místnost opustit,
našla Carola nový byt a donutila Gustava ke
Gustav musí mít,
dále,
cit pro
Tenkrát,
ve Frankfurtu, mohla odejít. Ale dnes? Jak
odejít s
manželem z domu, který jim
si
starosti, zda by bývalo bylo
tento
nekupovat. Pak ale chmurné myšlenky zahnala a
sledovat hovor v
s
„…to jsou takoví hodní lidé,
byste se tam jednou vydat,
na kole. Je to krásná
krajina, takové údolí, a
si tam
jako na dovolené. Marie, to je naše hostinská,
výborné
by vám její veselý optimismus pomohl.“ Müllerová
z Gustavovy
„Vy jste takový milý
pane Bittnere, asi máte pravdu, musím mezi lidi. Víte, kdo
to tam našel?“ Gustav myslel, že ženu odvedl od její neúprosné zvídavosti, která se
jen
kolem její dcery, a proto nepochopil hned její otázku.
„Co myslíte?“
„Kdo tam tu mrtvolu našel?“
Gustav se
„Byla to Marie Novotná, lépe
tak tam za ním vlezla.“
její pes. Když se
„Pane Bože, to musela být pro ni
ležela na stole, vedle vypitých
kávy. Gustav
tento dotek vydržel.
„Dáte si
také
napadlo a hned to
a neustále
chytla Müllerová mužovu ruku, která
styk s žádnými lidmi rád, ale
jedno kafe, paní Müllerová?“ a jako by
„Ne, musím
stolu. Gustava
vrátit ze
své soukromí,“
„Slyšel jsem o organizaci, která se zabývá lidmi,
Mohl bych vám sehnat adresu a telefon.“ Žena na
jít
nové, ruku odtáhl.
rychle a
že vstává od
podobnou ztrátu jako vy.
av
nastalo ticho.
„Myslíte, že bych
jít do blázince, do Niederadu?“ Gustav se usmál, pochopil, že
narazil na
bolestné místo. Niederad byla frankfurtská
kde stál ústav pro
nemocné.
blázinec.
„Ne, paní Müllerová, vy do blázince
organizace, co mám na mysli, je skupina lidí,
o svém utrpení. Prý to má pomáhat.“
na to jste
silná a zdravá. Ta
pod školeným dozorem sedí a
si
„Prý, ale není to jisté. Já jsem už
našla! Ve vás, pane Bittnere. Když mi dovolíte,
od
abych s vámi mohla prohodit pár slov, bude mi
A je to tady, pomyslela si Carola. Vstala z
„Dáte si
a vešla do jídelny:
zhurta a sklízela ze stolu nádobí.
„Ne, už
nezlobte se, paní Bittnerová, že jsem
muže je pro mne lék.“
ale
vašeho
„Pro mne také,“
Carola. Ten její tón se Gustavovi nelíbil. Protože Müllerová již
povstala, doprovodil ji ke
Dupání po schodech je upozornilo, že chlapci
v
pokoji dohráli.
„Mami, máme hlad a
hlásil Lukáš.
„Tak vám
Gerde, my jdeme
dlouho,“
Müllerová, popadla chlapce za ruku a odešla.
„Jo, to máš pravdu, už jsi tady byla dost dlouho,“
„Co máš? Je to
žena,“ divil se Gustav.
už jsme tu otravovali dost
Carola k
vchodovým
„Toho jsem si všimla, hledá
u mého muže! Ona doma žádného nemá?
ten její,“ mlátila nádobím a Lukáš na matku zíral v
úžasu.
„Co
ji
máš už napsané úkoly?“ osopila se i na
Tak to bylo naposledy, co jsem se s Müllerovou bavil u nás doma. Budeme muset najít jiné
Jiné místo na naše rozhovory, pomyslel si Gustav.
Druhý den ráno, když Gustav nasedal do svého
pojede do práce, stála Müllerová vedle
„Vaší paní to nebylo milé, že jsme
sledovala okna sousedova domu.
spolu
Golfa GTI a chystal se, že
pane Bittnere,“
a
„Asi ne. Bude lepší, když si promluvíme jinde… Víte co?
tak v šest
hodin do klubu. Od sedmi jsem domluven na zápas, tak si v klidu posedíme,“ dostal Gustav
nápad.
Müllerové se návrh také zalíbil.
„Myslíte do tenisového klubu? K Novotným?“
„Jo,“
Gustav pozvání a odjel.
t
Gustav byl již cestou do školy nevrlý. Jednak
o ztracených, nebo jak
matka
ukradených králících a jednak proto, že Sven Niemeyer
kde
byl, že ho jejich Hilde u nich hledala.
Gustav však
zdání, že ho
hledal, a pocit, že se
ztratil, také
prázdnotu
dne však cítil. Byl však
malý, aby dokázal svým
dát jméno. Aby dokázal o nich s
mluvit. Byl
jen nevrlý a roztržitý.
Celý den byl ve škole nepozorný.
Kolenda jeho duševní stav poznal a byl shovívavý.
Chlapec Gustav
zdání, jak jeho
smýšlel. Gustav nosil
vždy dobré
známky,
nebyl zdaleka tak chytrý a chápavý jako jiní spolužáci. Ti „jiní“ nebyli
Kolendovi oblíbenci. Nebyli pro muže, který zastával tak
úlohu, tj. výchovu
si tuto
ani Gustav ani ti „jiní“.
Mluvilo se jen o nespravedlnosti. Postavení venkovského
bylo
Byl to v
i
Sven Niemeyer se již
vyptávat. Šli
ze školy a Sven neustále
sebou kopal
do prázdné dózy od coca-coly.
by si chlapci dózu podávali a
zkrátili
nudnou cestu. Gustav si však dnes nekopl ani jednou. Místo toho se na kamaráda
„Že to baví, jsi jako malé
Sven nechápal Gustavovu náladu, protože
ho
to kopání do dózy bavilo. Nafoukl se a plechovku zvedl. Když došli ke kolejím, položil ji na
kolejnici. Chlapci si sedli na mez a
na
„To jsem
co
až vlak vykolejí,“
Gustav, ale
již o poznání lepší
náladu.
co se s plechovkou stane, až ji
vlak, bylo vzrušující.
„Nevykolejí,
„Vo co?“
se,“
Sven.
„Vo… vo…
cigaret,“ vypadlo
„Ty máš
ze Svena. Gustav vykulil
cigaret? Kde jsi ji vzal?“
u nás byla moje máma a
ji,“
„Co když se pro ni vrátí? Co budeš
„Jo, ta se vrátí, ale
Gustav se
cigaret toho byly
tak za
ztišil Sven hlas.
pak?“ obával se Gustav.
roku a to na ni dávno zapomene!“
probral z dnešní melancholie. Vlak, který možná vykolejí, a
„A kde ji máš?“ zajímal se.
„Schovanou, ve psí
„Ty umíš
divil se Gustav.
„To je jasné, to každý kluk umí,“ vytahoval se Sven. Mezitím se
již blížil a
kluci
s plechovky. Vlak opustil nádraží, které bylo
z místa, kde hoši
Mírná
a stoupání dráhy
že mohutná mašina na sebe
a oblaky páry. Vlak projel polem a blížil se k
byl obecný název pro skupinu letních chat, která se na malém vrchu halila do
spousty
Na hranici
byl
a cesta, která vedla
do vsi a
na panské sídlo
Dürra. Plot velkostatku se táhl podle
dráhy až k plotu Niemeyerových.
naproti tomuto plotu, u díry, kterou Sven prolézal,
když chodil do školy, ležela plechovka na kolejnici.
Mašina se s ohlušujícím kraválem dovalila k plechovce. Ocelová táhla, která
sílu
parního stroje na kola, se kmitala a
se
pozorováním
hlavy. Pak
první kolo dorazilo k dóze a hoši by
že slyšeli to mlasknutí, jak z ní váha stroje
placku. Vlak nevykolejil, šinul si to
a
dál. Když poslední vagón
minul rozpláclou plechovku, jež se již dávno válela mezi pražci, kluci
a hnali se na
koleje.
Dóza byla zcela placatá a
výkonem lokomotivy žasli.
„To je síla,“
Pak si
Sven a Gustav jen
„Tak a je to! Kdo
„No já
„Jak
prohnutá. Byla
pusu a
vyhrál tu
teplá a Gustav se Svenem nad tím
ji na dlouhou dobu
cigaret?“
když nevykolejil,“ ujistil Gustava Sven.
vyhrát
co už máš?“ divil se Gustav.
„To nevadí, tak to mám
„Jak, dvakrát, to von ten vlak
vtipkoval Gustav.
dvakrát.“
že jsi vyhrál a dal ti do psí boudy
„Ty jsi blbej, to se jen tak nevidí,“ urazil se Sven.
jednu?“
„Dáš mi
„Jo,
po
a vezmi s sebou
starý chleba!“
„Starý chleba? Na co?“ divil se Gustav.
„Abychom to
mohli zajíst, jinak doma poznají, že jsme hulili,“
kamaráda
Sven. Kluci byli dohodnuti a rozešli se. Gustav šel kolem dráhy k lomu, aby mohl pak
k potoku, a Sven zmizel v
plotu.
Gustav šlapal
lesní
do údolí. Vždy
pocit, když ho kopec táhl
že letí.
Že se vznáší jako pták. Hned pod lesem vedla silnice do
a za ní byla zase prudká
co
u potoka.
v té stráni byly ony schody, které musel každý den
Pojednou zaslechl chlapec hudbu.
se ze vsi. Byla to
a smutná muzika a
Gustav hned
že jde
V jejich vsi nebyl
a tak byli nebožtíci doprovázeni
do
vzdáleného
kilometry. Už byl
na hlavách
krásné,
a
zbarvené
a táhli
byl prosklený,
a
lemovaný. Za sklem vozu, jako ve výkladní
byla
rakev.
šla kapela a
za vozem
Nejprve rodina a pak sousedé.
Gustav se
a
stát v lese.
z
perspektivy. Srdce se
rozbušilo a
se stáhlo
to bylo pro chlapce
strašného. Protože ho
stále musí trestat, není asi hodný, dostane se do pekla. Peklo, jak
pan
to musí
být
hrozného. Gustavovi se
husí
a ve stínu lesa mu
být zima.
Najednou zahlédl matku. Stála na druhé
silnice, hned tam, kde
schody, a
pozorovala
Chlapci se trochu ulevilo. Ti
lidé najednou nebyli tak
strašidelní. Proto, když
a vzdaloval se k
rychle
z lesa a utíkal k
matce.
„Mami, mami, kdo to
„Stará Pollová, má to za sebou, já také brzo
všimla zasmušilého synova
„Ty
dostalo do
Gustav
stát ve svém
hrozného strachu.
„Ty… ty… ty nesmíš
co bych si
Kristina Bittnerová, aniž by si
do
Celé jeho
se
bez tebe?“ dal se do
„Ale to víš, že
a brzo. Ty mne totiž utrápíš,“
matka a
sestupovat po
schodech k potoku, na jejich pozemek. Nebyly to
schody, jen vždy dva do
které držely prkénko, za kterým byla udusaná hlína.
voda je
vymílala a chodilo se po nich velice
Gustav na byl zvyklý, byl skoro jediný, kdo je
používal. Na pozemek byla
cesta kolem potoka a
s uhlím musela brodem,
projet vodou.
Chlapec se díval, jak matka
schází ze
Ona mi opravdu
pomyslel si.
Jeho strach se
v paniku, srdce mu bušilo skoro v krku. Po chvíli nevnímal nic jiného,
než tlukot svého srdce.
U jídla
zasmušilý a pozoroval matku.
ve dne se neumírá,
si. Pojednou Gustav
tady v kuchyni nebo v noci v posteli? Ne,
vnímat oblou italskou postavu a zdravou
venkovskou barvu matky a
mít dojem, že vypadá velice
ve
u
noc. Byly to
Bittner
zneužívat svého syna.
Hilde nebyla doma,
ty noci, kdy Werner
Gustav si
s jakou nechutí a odporem tyto noci prožíval. To ale nesmí, uvažoval
dále, musí otce poslechnout, jinak mu také
Díval se po velké kuchyni a
co
by si
kdyby byl na
sám.
neumí ani
by. Ano, hned by také
Za
vozem by šla jen Hilde. Ale - vejdou se do vozu rakve?
Chvíli o tom
a pak se rozhodl, že se
Prolezl dírou v
zeptat Svena.
a narazil na pana Niemeyera.
„Dole máme vrata, to neumíš
smích.
jako
ale v
mu byl
„Dobrý den, pane Niemeyer, ono je to rychlejší tou dírou. Tak se prosím nezlobte,“
hoch provinile. Za mužem se objevila
Rozmluvu asi slyšela, protože hned Gustava
bránila:
„Dej pokoj s tím hudrováním,
To jsi
mne namlouval?“
nic
ale asi
„Jak se ti
Gustave, jsi
bledý,“
na ty díry, co jsi prolézal, když sis
protože se usmíval.
žena.
paní Niemeyerová.“
„Ale jdi, co
trápí,
nebolí koleno jako
divila se.
„Maminka mi
„Cože?… Kdo ti to
„Maminka, že prý ji utrápím,“
si
starost a vzala jeho zarostlou hlavu do
hoch. Stará žena vycítila klukovu
rukou.
„Ty máš vlasy husté jako naše Madla vlnu. Maminka ti
ona jen tak trápí, to
ženy
Tvojí mamince bude sto let.
mi,
tak jak je tvoje máma
zdravá, je málokterá,“ chlácholila Gustava. Chlapci to
Madla byla
jediná ovce, kterou Niemeyerovi vlastnili. Mezi tím
Sven z domu a tak si kluci šli hrát
do psí boudy. Pes Rex jim
místo.
„Já nechápu, co ty moderní matky mají za problémy, takhle strašit
mužovi.
nic
ale zajel
rukou pod sukni.
jeden stará, to jsi
dost?“ smála se žena.
stará žena
to ale
Jedenáctá
Dnes byl
letní den, který
chladným,
ránem. To jsou dny, kdy se i
ti
odvážní rozhodnou jet do práce autem. Tramvaje, které
Hanauer
Landstrasse
vlastní travnatý pruh, jezdily zcela prázdné. Ty dva pruhy vozovky, co vedly
do
byly plné aut, která jen chvilkami
však stála a
Slunce na to svítilo a slibovalo horký den.
Gustav
ve svém
Golfu GTI a poslouchal HR 4. Radiová stanice Hesensko 4
byla jeho
Tady hráli
hity a
v
„muzika leží ve
vzduchu“, staré šlágry. Na to novodobé, co poslouchala Verena nebo i Lukáš, nebyl.
mu dnes silný, lenivý provoz nevadil. Paní Wagnerová jezdila do práce podzemní dráhou a
ten první nával po
burzy odchytí. Ta se nikdy nezpozdí.
o jejich posledním rozhovoru. Fascinovalo ho, jak dokázala mluvit o svém
Gustav obdivoval lidi, co
na
vzpomínky. On žádné
Jeho život,
bráno pozpátku,
u jakési nezdolatelné zdi. Jediná jeho vzpomínka byla na otce, jak ho
on se svalil k potoku a
Gustav opustil domov navždy. Co však bylo
jeho trestu,
Byly tu
jakési úryvky vzpomínek na
sestru Hildu.
že ji otec zneužíval, ale to mu
až po
smrti. Když nejstarší sestra Gabriela
volala, že otec
aby
s Hildou na
zdráhala se Hilde jít. Tenkrát mu to
Vzpomínal si, že mu tvrdila, že byl také otcem
zneužíván, ale nemohl tomu
Nepamatoval si na to. Tu
co mu tenkrát sestra
má však navždy v
„Muselo to být tak hrozné, co jsi prožíval, že to
rozum vymazal z tvé
však, hluboko v
to
a dokud to nenecháš vyplavat a ty zážitky nezpracuješ, jsi
bomba. Jednou se to
provalí. Gustave, nech si pomoci, jdi k
psychiatrovi!“
tenkrát na Zeilu,
nákupní ulici Frankfurtu, a bojkotovali
Hilde
o jejich
a Gustav
pocit, že mluví o
jiném. Jediné, co si z jejího
zapamatoval, byla ona
a dojem, že Hilde ví víc než on.
netoužil vlastnit
její vzpomínky. Bál se své minulosti. Do své rodné vsi a domu se vrátil, teprve když v
již
bydlel starší bratr Thomas. To byl již ženatý s Carolou a
Matka tam již nežila,
vrátila se do Itálie.
Gustava probralo ze zamyšlení troubení
že se plechová lavina dala zase
do pohybu.
zvonit jeho mobilní telefon. Ohlásil se.
„Burziáne, kde jste?
projela Gustavovým
„Jak to, že znáš moje
do
jste mi
jsem vám
tady
bankou a vy nikde?“ Byl to
Vlna nelibosti
divil se.
volal, jak jste mi dával ten tip, Burziáne, dal jsem si vaše
že to byl dobrý tip,
jsem spoustu
„To mne
ale
zrovna sedím ve voze na Hanauer.
nevím, co bych pro tebe mohl
„Ne, to nemám na mysli, mám pro vás
budete mít polední
Je to gratis, dalo by se
jednu?“ Gustav
mít telefonát za sebou a tak
„Jo, v jednu, ale mám jen hodinku, více
telefonu.
v jednu hodinu, jak slíbil, stál
tam
Mohl sice
že má
povinnost mu to nedovolil.
tu s sebou nemám, tak
Budu
u vchodu budovy, až
provize za ten dobrý kšeft. V
nemám,“ a
OK na mobilním
vchodem banky. Gustav by byl rád, kdyby
práce, a nevyjít z budovy, ale jeho smysl pro
se ujal vedení a Gustav se snažil zdržovat se krok za ním. Nebyl by rád
v jeho
sluncem
ulici a zahnul hned za první roh. Lehké dívky se
tu nabízely, vnucovaly kolemjdoucím
ale Gustava si žádná nevšimla. Pak
vešel
do nenápadného domu, který
luxusním
Hned v prvním
byla jakási
recepce, kde posedávala
v mohutných klubovkách.
všech národností.
Za recepcí byly nenápadné
Vstoupili do
z mnohých
Byl to pohledný,
a
následován Gustavem, do nich vešel.
tmavé, jen
lampami
dlouhé chodby. Najednou, z
vyšel chlapec, skoro
na
jen koupací bílý
kluk, asi malajské národnosti.
se
vulgární
„What` cha doin` here, damn` fuckin` son of a bitch? Piss off and get your job done!“
Gustav pochopil, že se ho
ptá, co že tu
kouká zmizet a
se své práci.
Chlapec
ale vešel do prvních
které
již minul. To, co Gustav v
místnosti zahlédl, i když to byla jen
ho
to muselo
hrábnout do jeho minulosti, protože se celý rozklepal. V místnosti totiž zahlédl staršího,
muže, jak se na široké
miluje s malým chlapcem. Mužovo
bylo
zpocené a
páchlo. Jeho mohutné ruce se
s chlapcovým
Obrovské,
vzrušené pohlaví, vnikalo do všech
mladého
že za tu chvilku, kdy chlapec v koupacím plášti vcházel do
to, co se v
mysli vybavilo, nemohl
Ale jeho
silná a barvitá, jako by to sám prožíval. Jako by byl tím chlapcem v
pot a zápach obludného
cítil. Jako v transu šel za
Gustavovo
jedny z dalších
dal mu pokyn, aby vstoupil. Místnost byla zcela
chvilkou nahlédl. Nikdo v ní však nebyl.
ohavné
byla tak
I ten slaný
chodby a
jako ta, do které
si pohodlí, Burziáne, hned tu budete mít mé
Ale,
jste mi
dávno, jaký máte vkus. Nemusel bych po vás uklízet v tom lesíku tu prasárnu. Ne aby vás
napadlo si to tady zopakovat, to by byl
malér,“
a zmizel.
Gustav se rozhlížel. Sedl si na válendu, jiná možnost k sezení tu nebyla. Do místnosti vedly
jedny
Nebyly
a tak bylo
že je to koupelna s velkou vanou, která
stála
nevelkého prostoru. Všude bylo
a vedle vany, na malém stolku, byly
naskládané
Koupelna byla vykachlíkovaná zrcadlovými kachlíky a místnost,
kde se Gustav
nacházel,
rudé tapety. Na
a na všech
byla
zrcadla. Kam pohlédl, všude se
bylo vkusné,
To je asi velmi drahý
bordel, pomyslel si Gustav.
Pak se pomalu
co vedly do chodby, a do místnosti vstoupilo
dlouhé blond vlasy. Na
jen
župánek. Nebylo
ani deset let staré.
Gustavovi se
kruhy
si
na Karin, ztracené
Nebyl schopen pohybu a stále zíral na
i když tam již
nebylo. Teprve
dotyk ruky ho
do
bylo již nahé, odložilo župánek.
ruka se
zabývat jeho páskem u kalhot.
„Já pán
vše, co on
Teprve
se Gustav
Pán
co má rád?“ promluvilo
do
velice špatnou
muselo mít odbarvené vlasy, prozrazovala to jeho
to bylo cikánské
nebo indické.
již
kalhot a zajelo do jejich útrob. Když se
dotkla jeho
Pomalu uchopil
ruku a odtáhl ji od svého
„Jak se jmenuješ,“ zeptal se, aby odvrátil pozornost
pár
„Já se jmenovat Gitta, pán… pán
které
k
„Gitta, oblékni si župánek, moc ti sluší,“
od jeho úlohy.
co má rád?“ Gustav pochopil, že Gitta umí jen
nemorálního sexu.
a podával
„Já muset milovat s pán… já muset… muset!“
„Já vím, že musíš, ale já
nemám
mi líbila a že jsi moc dobrá milovnice!“
a
poklopec Gustavových
Gustav se vzpamatoval.
tenký kus
svou povinnost.
Budeme si jen povídat a já pak
se dívalo
na Gustava.
„Já pán
Já muset milovat… pán
pokoušelo dostat se na Gustavovo
Trochu
že ses
co má…rád!“ a již se zase
dal
najevo, že si to
„Já pán nelíbit?“ pochopilo pojednou
„To víš, že se mi líbíš, ale já nemám zájem o takovou prasárnu,“ naštval se mladý muž.
ale povstalo a
poslední pokus o získání jeho
„Pán koupat? Já pán vše umýt a všude šáhnout!“
„Ne, nechci se koupat, ráno jsem se sprchoval. Ale víš co? Dojdi pro
„Pán mluvit s pán
zeptalo se
a
plakat. Gustav pochopil, v jaké situaci
je. Když ho neuspokojí, bude potrestáno. Jak si mohl
dovolit,
ho do
takových okolností? Co mu k tomu dalo
aniž by se obléklo, na
a plakalo. Aby bylo potrestané, to si
Gustav
se
na
Dal dívce najevo, aby vstala a
se k
zády.
to
a záda samé
Zmocnil se ho panický
strach. Aby zabránil násilí na bezbranném
musel by se s ním milovat. To však
Oblékl
župánek, sedl si na válendu a pokynul, aby si sedlo vedle
Pak
vzal do
a konejšil ho. Nic
že mu
nerozumí.
Když
více jak
hodiny, zvedl se a šel. Když prošel dlouhou chodbou, za jejímiž
slyšel zvuky prodejné lásky, vstoupil do recepce. U baru
Hned se zvedl, jak
Gustava zahlédl.
„Byl jste spokojen, Burziáne?“ Gustav pokývl jen hlavou, a aniž by
jediné slovo,
bordel opustil.
domem vyndal mobilní telefon a zavolal paní Wagnerové.
jí, že se
mu
a že do práce už dnes
Slyšel její starostlivý hlas, otázky, ale
a
vypnul. V podzemní garáži si sedl do svého golfa a vyjel do
dne. Jel zcela automaticky.
mu to
Pak, když
vnímat okolí, zjistil, že je u tenisového klubu.
Budova a dvorce tenisového klubu ve Windecken byly položeny v romantickém
Celý majetek
ležel pod strání, na které rostlo plno ovocných
Byly tu
jen louky a pole a v pozadí les.
lesem bylo jezero, které poskytovalo útulek
vodních
Cesta, která sem vedla ze zapadlého koutku
Málokdo sem zabloudil náhodou.
se ztrácela
v lese.
Klubová restaurace byla
manželé Novotných drželi od jedné do
polední klid.
Gustav to
a tak se nepokoušel vzít za kliku restaurace. V
která byla v tuto hodinu
se
sedl si pod
na terase a díval se po kraji.
na kolech a šli hrát tenis,
na jejich slušný pozdrav. Pak
pozoroval, jak hrají.
Po chvilce
Marie s konví a
zalévat spousty
které byly její vášní.
„Copak, Gustave, máš dnes volno?“ zeptala se po pozdravu.
„Mám a nemám,
podívala.
„Máš
jsem si volno,“
Marie se
po mladém muži
starosti? Chceš mluvit?“ zeptala se a pak se rozhodla:
„Víš co? Já nám
kafe a
si v klidu jednu cigaretu!“
a postavila
konev s vodou tam, kde
byla, a zmizela v
Za chvilku byla zase venku s
podnosem s
šálky kávy. Sedla si ke Gustavovi ke stolu a zapálila si. Nic
Gustav
pocit. Nic
ve
Marie nebylo
bylo to
Po chvilce se Marie usmála a promluvila:
radost mi
jak
ty
voní. Jako by
trumpety,
ty žluté. To si nedovedeš
vylil konev medu, tak sladce jsou cítit!“
„To je tvoje
„To je
je
život, Gustave, za nic bych
Ten kout tady, moje práce a Josef… to
Život dokáže být bohatý, když ho umíš vnímat.“
„To byla krásná slova… Marie, ty jsi hotový básník,“ s obdivem
Pojednou pocítil
této zvláštní
bohatá byla!
klubu byli
pozorovaly letmé doteky, pohledy a
Gustav.
všechno
Jak jednoduchá,
prostá a
jejich manželské náklonnosti. Ženy
Marie a Josef,
pár.
„Ne, básník je Josef, já jen probouzím jeho
energii,
pak hledáme v
to
to…
Co
„To
k tomu
zahlédla na
na který se
rukama v zeleni:
aby bylo v
dívala,
„Musíš s nimi mluvit, oni to cítí a
„Co
„Maluje,
smála.
s tím
více barvy,“
zvadlý
Marie a protože zrovna
povstala a probírala se
rostou,“
Josef?“
si, že si zamazal tu nejdražší košili, ani neví, co stála,“ Marie se
„Co zrovna maluje?“
za kterými je rudé nebe. Já bych rudé nebe nenamalovala, ale vypadá to
To bych
Ale já když
namaluji, tak nikdo nepozná, co jsem
v
úmyslu malovat.“
„Ty jsou u vás, v Praze, že?“
„Co?“ nepochopila otázku Marie.
„No, ty
Gustav.
„Jo, jsou tam na kopci,
„Ne,
„Když
cítil
bys
kafe?“
máte polední klid, nechci
omlouval se.
ty, tak je to
jiný,
se nic
ale najednou,
položená Mariina otázka ho
„Co ty, co
smála se žena. Gustav se
trápí, máš doma trable?“
„Doma ani ne, spíše sám se sebou,“
a sám se té
lekl.
V práci? Neboj, jednou se vyspíš a bude to
i
„Kdybys
pravdu, bylo by to jednoduché. Já si nepamatuji, co jsem prožil v
mi
vypadne z hlavy
hodina.“
„Ty si nepamatuješ
na své
Gustava pozorovala. Pak došla k
a
Myslíš… na nic?“ Marie si zase sedla ke stolu.
„Tak asi nestálo za nic a
rád, že jsi to
Žij dnes a plánuj
co bude
to poznáš, to ti
To kafe bylo na mne. Já
jdu za Josefem, on mne má rád
kolem sebe,“
popadla konev, tu a támhle
zalila
a byla
Gustav se za ní s
pak mu ale
Jakou to vyslovila Marie myšlenku? Protože jeho
za nic nestálo,
ho!
všechny
z
jako se zapomene koupit mléko? Hilde
pravdu!
Musel prožít
tak hrozného, že to mozek vymazal z
Najednou byl zase v tmavé
a
zahlédl zpoceného, páchnoucího chlapa, jak se…
t
Gustav se držel
a pes
matkou nakupovat. Na kole. Gustav kolo
vedle nich. Jeli z
nebyly na
peníze, tak
kde byli s
za matkou na
bylo vzdálené
kilometry a
se chodilo
Jezdil tam sice vlak, ale
od jejich domu u potoka byla cesta, stoupající do kopce k nádraží,
dva kilometry dlouhá
a zrovna tak bylo vzdálené nádraží
k
kde byly obchody. Tak bylo
jet vlakem.
Bylo to dámské kolo a tak musel Gustav
aby mohla matka šlapat do
a aby je
intervalech
na
Nohy musel držet
od sebe,
do kola. Kristina mu to v pravidelných
„Dej ty nohy dál, to necítíš, jak naráží do mých a nemohu šlapat? Dej je od sebe, nebo se
dostanou do kola a spadneme na zem!“
Gustav
nevnímal, pozoroval
si, my se tu vezeme a on musí
Pes
blízkosti.
psa, jak
vedle kola. Chudák, myslel
vyplazený jazyk a
se držel chlapcovy
To, co nedokázal Gustav, to se
Jak se
díval po chlapci,
se matce pod
kolo a najednou byli oba na zemi. Kristina
a
chlapec
za ní.
si oba namleli. Pes
lízat Gustavovu
Matka
hystericky
a Gustav plakal. Když se
ten uzel lidských
kola a nákupu
rozmotal,
žena zcela
hocha mlátit:
jsem ti
abys dal ty nohy dál,
to byl
jeden!“
snažil se chlapec upozornit, jak se
udála, ale s matkou
nebyla
budeš drzý? Šmejde jeden, já snad jednou zabiju -“
zcela
se od
jejich
blížilo auto. Byl to starý Obermeyer,
Jako jediný z vesnice vlastnil auto. Zastavil a vystoupil.
„No, to jste tomu dali, to kolo
vyhodit.
zbavená.
ze vsi.
si sednout, já vás dovezu
Zkroucené kolo nacpal do kufru vozu a Kristina zaujala místo vedle
a Gustav na
zadním sedadle. Na psa si nikdo
Jen Gustav pozoroval, jak za nimi
jak se
snaží zvládnout rychlost vozu, ale pak
pozadu a za
u mlýna se ztratil
chlapci z dohledu.
„Mami,
už není
bychom
se nám zatoulá,“
prosil. Matka mu však odsekla, aby neotravoval, a Obermeyer asi neslyšel, nebo slyšet
Pod lesem, u
k potoku, zastavil a spolujezdce vysadil. I s rozbitým
kolem. Gustav stál
dlouho na silnici a díval se
k
ale pes
nebyl.
Chlapec chodil celé odpoledne k silnici a také se díval do psí boudy.
se vždy
hluboko naklonil do psí skrýše,
tam
Když si šel
matce do
dostal facku. Tak
na dvorku, sám se svým strachem, a
psa. Ten se
však nevracel.
se stmívat a Gustav se bál. Pak musel pro mléko,
lávku. Selka si
všimla, že je hoch uplakaný, a tak se zajímala, co že se stalo. A tak se
jež
u
vemene krávy,
„Neboj, on
možná, že už je doma.“
není, možná, že si
jak se
do kola,“
chlapec.
„To je docela možné a jestli je
tak
zalezl a
až ho to
bolet.
Pak
Kde by našel tak hodného pána, jako jsi ty, Gustave,“ zabývala se
selka neustále vemenem. Gustav chvilku postával ve
a pak pozdravil a šel
Byl zcela zmatený a tak si nebyl jist, zda pan Kalisch již šel na pivo, a nebo teprve
tmavý potok a úzkou lávku se však bál. Pojednou mu
olízlo ruku. To je
vodník, byla jeho první myšlenka. Že jsou v potoce vodníci, to
mu to
pan Kalisch. Jak se lekl, upadla mu bandaska s mlékem. Nejprve se mléko
vylévat do
potoka a nakonec tam bandaska spadla a bylo
jak chvilku plavala, než se potopila.
Gustav
skoro nedýchal. Teprve
si
že to
ho neustále líže. Pak ho to
do
a to moc
znal. To
jen
Zcela
se
a vzal
psa kolem krku. Ten mu
nechal líbit.
olizovat
a Gustav,
to
rád, si to
„Kde jsi byl, moulo, já
takový strach! Ale
že jsi doma.“ Pak si Gustav
na bandasku, která již ve
neplavala, asi šla ke dnu. Skoro se mu
nevolno, jak si
co to bude doma za binec. Pan Kalisch nešel, asi už
v
Se psem by se
odvážil
lávku, ale bez mléka
nemohl
Rozplakal se a pes mu olizoval slzy. Pak vstal a šel. Ne
lávku, ale
Pes
ho nepustil z
byl stále v jeho blízkosti. Když Gustav došel ke stavení, kde selka dojila
krávu,
chvilku stát, jako by se rozmýšlel. Pak se dal cestou doleva, kolem domu pana
Kalische, a šel
ke mlýnu,
k
ale za potokem. Tady se moc
nevyznal, jeho rajón byl na jejich
Byla již úplná tma. Od
vody bylo slyšet
žáby a
pták prolétl Gustavovi kolem hlavy, až leknutím
Pes
musel
strach cítit, byl totiž stále v dotyku s jeho
Tak došli až ke mlýnu.
Byl to pravý mlýn, jako z pohádky. Rozlehlý
s ochozem v prvním
Vedle domu
bylo mlýnské kolo, které
voda z náhonu, z malého jezírka, jež se napájelo
vodou. Gustav
znal.
dceru, která s ním chodila do
za
chodíval a pozoroval, jak mlýnské kameny drtí zrní, jak se síta s velkým rámusem
a
sejí mouku. Všude byly kožené
a celý ten zázrak, ten neustálý pohyb, dávalo
do chodu mlýnské kolo.
vozil pytle se zrním a pak zase pytle s moukou. Slova tu
nebylo
muselo se neustále
v noci tu bylo ticho. Ani kolo se
a stavidlo, kterým se voda jindy valila na
mlýnské kolo, bylo
Gustav vešel do dvora a
se
s fenkou, se kterou se
znal a která
byla zticha, vydávala jen radostné pískání. Pak
do mlýnice, jejíž
byly
Gustav šel za nimi a hned u vchodu zakopl o
haldu prázdných
co tu
po ruce. Padl do
a tak
ležet.
se k
do
a jeho psí
totéž. Jejich
chlapce
a tak
po chvíli usnul. Spal tu až do rána.
Kristina Bittnerová
v kuchyni a
si
koleno a loket.
se.
Venku bylo již tma. Gustav nebyl doma, ale žena se ve svém zahloubání nezabývala svou
osobou jako matkou, ale jako ženou. Werner, její manžel, si jí už
sedm
nevšiml. Sedm dlouhých
nepocítil
lásky. Kristina si to
v tomto
okamžiku,
Život na vesnici a v
u potoka, obklopeného velkou zahradou, která se táhla kolem
vody
domem i za domem a
vedla i do svahu, nebyl jednoduchý. Práce tu bylo
vždycky dost.
co
se odehrávalo stejné divadlo. Kristina šla spát a hned
usnula a Werner
dole v obývacím pokoji, poslouchal rádio a pil. Pak šel zneužít svého
syna Gustava.
Hilde
v týdnu ve
u kamarádky, bývala doma jen v sobotu a v
Její
nedokázala Kristina
a otec, Werner, se o dceru nezajímal. Spíše mu to
vyhovovalo,
pokoj s Gustavem, pro sebe, byl nerušen.
Po ukojení své
odcházel spát do manželské ložnice. O jeho sexuálním
Kristina zdání. Jednou se probudila, a když zjistila, že manžel není ve své posteli, procházela
domem a nenašla ho. Do
pokoje nešla. Když se druhý den ptala, kde byl, odbyl ji
výmluvou.
Kristina byla v té
pohledná žena, ale zájmu
z vesnice odolávala,
se to její
povaze.
Dürr byl
ve svých námluvách. V okamžiku, kdy se ve
svých úvahách dostala k myšlence, že se Dürrovi poddá,
Werner.
a
pak si všiml ženiných
„Co jsi
ani
hovado, jak to vypadáš?“ Hovado bylo
mužovo oslovení, Kristina si
neznajíc tak
jeho ponižující význam.
„Byli jsme s Gustavem ve
a spadli jsme s kola, pes nám
do cesty,“
„Co kluk, také si namlátil? Kde je
„Kdo?“ zeptala se bez zájmu Kristina.
„Kdo? No
Gustav! Ty jsi tupá jak poleno,“
„Ten snad sedí
na
za námi. Když jsme
se Werner.
a
na
tu nebyl.“
nás vzal z
vozem a pes
Manžel se dále nestaral a
hledat
mléko. Každý
vypil celý litr, než se
pustil do slivovice. Mléko však nenašel, ani prázdná bandaska tu nestála. Tak manželé zjistili,
že tu chybí i Gustav. Obešli
stavili se i u selky za potokem. Ta jim mohla jen
že
mléko chlapec již odnesl a že se bál o psa. Gustav nikde nebyl.
Tenkrát Werner svou ženu
Kristina šla spát a Werner
zmlátil. K
podlitiny a modré oko.
v kuchyni a pil. Pak šel spát také. Chlapec Gustav jim toho
Dvanáctá
Marie Novotná
jako každý den, klubovou restauraci ve
hodiny. Gustav stále
na terase a pozoroval trénink
mezi tou kopou ratolestí jen dva chlapce,
nadání. Ostatní tu byli proto, že si to
Být v tenisovém klubu,
provozovat bílý sport, bylo otázkou prestiže.
Marie se nad jeho neustálou
sice divila, ale nedala nic najevo. Na vedlejší židli
si Gustav
sako a kravatu a vyhrnul si rukávy.
Marie byla ráda, že si objednal
k jídlu, že nemusela
Když mu
pokrm
u
s pejskem, který tou dobou vždy chodil na Weizen. Povídali
si.
Hosté,
se baví mezi sebou, jsou
Ti, co sedí v restauraci sami, se
bavit s hostinským, nebo s obsluhou a to vyžaduje
Takových bylo
a
každý
jiné starosti. Marie je musela vnímat, i když jejich hovory byly zcela nezajímavé a
nezáživné. Navíc ji dlouhá konverzace v
unavovala. Tak byla vždy ráda, když
a vysvobodil ji.
Pozemek klubu
a byl pronajat na 99 let, za
Byl to tak zvaný „Erbpacht“, stanovený zákonem. Stát tímto
obyvatel.
Budova, mající
hodnotu,
dvouletých intervalech, na valné
cenu jedné marky.
podporoval sportovní
Správní rada, kterou
za majetek zodpovídala.
volili v
Místo to bylo opravdu kouzelné.
které se svažovaly k jakési
byly plné
ovocných
Okolní louky
u lesa,
nímž bylo zarostlé jezero, domov
ptactva. Potok, který pramenil ve stráni, tekl v
blízkosti
a klubovny. Nic neprozrazovalo blízkost Windecken a nedalekých
Hanau a
Frankfurt. Byla to pro sportovce dovolená za humny. Dovolená na hodinu, den, odpoledne.
Prostá povaha a
hosty, slavili tu narozeniny,
hostiny. Josef
co
Novotných
Novotných si získala srdce
a
a mladí lidé v klubové restauraci
Byli tu
svatební
u Gustava a pozoroval se zájmem, jak s chutí jí, se
o podniku
„Dobrý, že? on umí
Já tu slavil šedesátiny a sedmdesátiny a dcera se tu vdávala,“
vykládal a mžoural do slunce.
„Hm,“
dál:
Gustav s plnými ústy.
se však nenechal rušit a
svým hessenským
„Je to tu na úrovni,
sem chodí jen velcí páni!“ Gustav se
ty pány hledal a polkl:
„No, já tu
velké pány
všichni musí chodit do práce. Jo,
vystupují. To jsou však ti, co mají nejhloub do kapsy.“
divil se
„já myslel, že si ten tenis
možná, ale
na to každý má. V dnešní
kroutil hlavou, jako že se diví, a
zahlédl Marii.
si objednal
jedno pivo. Marie vzala
chutnalo, a jestli chce
k pití. Dal si
„To je
pro celou vesnici,“
jako by
se tak cítí a
každý dovolit!“
hrají ti opravdoví páni golf.“
pejskovi
pochoutku.
prázdný
zeptala se, zda mu
se sodovkou.
starý muž, dívaje se za hostinskou.
„Co myslíte?“
„Ti Novotný! Kdybyste
jak si dali do kupy ten
co
koupili, to byste se
divil. Taková barabizna to byla a
je to chlouba celé vesnice.“ Gustav neodpovídal.
Nad hlavou jim
rodinka divokých kachen a tak se za nimi díval. Bylo
že
nebyla tak
v letu, ale
se snažila
pozadu. Ano, pomyslel
si,
je krásný, jak
Marie. Potíž byla v tom, že
ty
ho
krásným. Kdo však v této
ty
vnímat?
si na
z frankfurtského bordelu. Ledový dotyk jeho
záchvatu se pokoušel
zmocnit jeho prsou. Zmocnit, aby se
strachem
tu neznámou sílu,
k
mozku.
Ústa
sedícího u jeho stolu se pohybovala,
ale Gustav nevnímal ta
slova, co
Koutkem oka zahlédl Marii, jak
jak mu
ukazovala. To
byla
barev na
Pojednou
registrovat, co mu barvy
Voda,
která byla rudá, ale
že je ve
modrá. Starý most, který se nad ní
schovával za sebou hrad,
reflektory. Nebe za ním bylo rudé…
obraz ukázat,“
jsme mluvili o
Marie s hrdým
to je Josef zrovna maloval.
jsem ti ten
„Jo, to je v Praze, tam jsme byli v loni na
Manželce tam ukradli
kabelky, ani si toho nevšimla. To je krásné
zase tam pojedeme,“
Gustavovi se ulevilo. Ukradli jim tam
má vrozený smysl pro to, co je v
manžele Novotných jako
pro obec,
kde byl okraden, ví, kde jsou v
z
ale zase tam pojedou. Ten starý
z vesnice,
asi sedlák, vnímá
jsou to
vnímá krásu
místa, která platí!
ho
do místnosti s
které se s ním
vyspat? Co mu dalo
že se domníval, že o to stojí? Gustav
pocit, že to
nabývá neobvyklých
to slovo
do luk, co svou sytou zelení sebraly lesu v pozadí veškerou
barvu. Místo toho však
namaloval rudé nebe?“
„Protože
dát tomu krásnému
než Marie
duši,
dát
ozval se
zachytit ten okamžik.“
„Okamžik?“ divil se Gustav.
„Ano, okamžik, ten dokáže
celý život. Lidi ho však
Již dlouho Gustavovi nikdo
Pojednou se cítil
Ano, tátové
svým
Tátové… táta… otec… Gustav se zase ztratil ve své
bezedné
„Tak to jste
moc
pane Wolla, to musím
se vám obraz líbil,“
Marie a zmizela v
Josefovi, ten se bude radovat, že
„No, musím jít, žena by se bála, kde tak dlouho jsem,“
že
zaplatit.
pan Wolla, a
„Ne, pane Wolla, jsem rád, že jsem se s vámi seznámil, a to pivo za vás zaplatím,“
rozhodl Gustav. Cítil, že to byl okamžik, který v
platí! Ten starý romantický pán mu
dal bolestný pocit, že je mladý muž bez otce. Bolestný a
pocit.
„Máte
zeptal se
muž.
„Jo, kluka a holku.“
„Tak k nám
máme krávy, králíky a prase. Hned vedle kostela, ten statek,
ten je náš.
jsou pro
duše velice
a vám se u nás také uleví. Neberte ty
svoje starosti tak
vám život teprve
Co bych
já?
rok mi bude 79 let.
ochutnáte
nadojené mléko, to je
jiného, než ty
balené kostky v samoobsluze!“
t
Potok protékal malebným údolím
od západu k východu. Od nedalekého
se
linul
krajem, loukami. U mlýna se dostal do
strání. Na jejich svazích byla
s malými domky, statky a
Pod vsí se zase nechal laskat sytými
pastvinami.
Paprsky ranního slunce skákaly jako neposedné
po vlnách
vody a
jeden zabloudil až do mlýnice. Tak dlouho šimral Gustava do nosu, až se chlapec vzbudil.
se
zvedl a pozoroval
které
zase usnulo. Pes se
do
a
chlapcovo
Stará fenka
pohled sice
tu již nebyla.
že mají v mlýnici
u pána v kuchyni a pozorovala, jak snídá. Její
ale pán to nechápal.
Muž
na
bílou
byl již
do práce. Poškrábal fenu za ušima a vyšel
na
se zastavilo
mlýnské strojovny a
po
hlavou,
však, jako každý den, šel rovnou ke stavidlu. Sotva voda uvedla mlýnské kolo do pohybu,
nastal v mlýnici kravál. Kožené
daly do pohybu spoustu kol,
a Gustav
za ním. Ve
se všichni srazili.
Gustav a
Fenka si
lehla
práh domu a její moudré
tys to nepochopil, že máme
„Gustave, co tu
tak brzo po ránu? To se podívejme,
celé odpoledne, asi jsi ho naštval,“ lekl se muž. Gustav se lekl
nemohl
je tu
více a
tu byl
tu byl, to si
„Já… já, já jsem tu asi spal, pane
„Ty jsi tu spal? To
vaši nehledali?“ divil se svalnatý muž, ale bylo
myšlenkách již v mlýnici a
o své práci.
„Jdi do
doprovázel. Fenka
domu.
že je v
žena chystá
snídani, bude
jít do školy.“ Chlapec šel a pes ho
vchodem se zvedla a dívala se, jak mizí v temné
staletého
koukala, ale nedala na
nic znát. Namazala
jeden krajíc chleba s
máslem a postavila
chlapce hrnek s
nápojem. Bylo to mléko. Bára s Gustavem
si povídali, ale jen do chvíle, kdy chlapec nahlédl do hrnku, co
ním stál. Když
ten
bílý nápoj,
si na
a dal se do
Do usedavého srdcervoucího
poslala dceru do školy a
hocha chlácholit:
ty jsi nebyl v noci doma?“
„Ne,
uplavala bandaska na mléko, tak jsem nemohl jít
jsi nemohl jít
se stane každému,
Uplavaná bandaska na mléko není
když je
tak malý jako ty.“
vzlykal hoch.
chalupa. Taková
se zamyslela:
„Jaká byla ta bandaska?“
„Taková plechová, jako… jako tamhle ta,“
Gustav a ukazoval na špajzku. Stála tam
zrovna taková bandaska. Selka ji popadla a podala ji chlapci.
„Na, vezmi si ji a jdi
v náhlém pochopení.
ale… já…“
„Ty se bojíš,
podívali, aby se
žena a sundala si
bálo jít
Kam by
rázovala po
sedlákem, co zrovna
byla zrovna tak
„Já
s tebou, to bychom se na to
jinam jít než
a do manžela, který stál u
cenu za semletí, málem vrazila. Muž
jako on.
„Jdu k
to té Taliánce nedaruji, takhle zacházet s
dohledu. Gustav jí sotva
povozu a dohadoval se
Jeho žena
houkla a byla z
rázovala jako Napoleon do války.
do
na silnici, co vedla z
a když došla k Bittnerovým
pustila se zase
k domu u potoka. Slepice, co
zrovna dostaly zrní a
zobaly, se
jejím zjevení rozutekly. S
kdákáním se
rozprchly a
vylétly do koruny
co tu stínila.
se hnala dál. Rozrazila
domu a zastavila se až v kuchyni, kde stála
Kristina.
„Tady ti vedu
ty italská
se, že tam u vás máte rádi
to ty
jsi asi výjimka. Spal celou noc v mlýnici, protože ztratil bandasku na mléko. Ty jsi
nikdy
nic neztratila?
Kristina Bittnerová
na
jako na zjevení. Zrovna
jít do
pokoje vzbudit Gustava.
ale stálo za
ženou a drželo v
ruce bandasku.
„On… on nespal doma? Co na
ty… ty hovado,“
si na jedinou
nadávku, kterou znala.
byla v ráži a o tom, že Italka zná jen tuto nadávku,
To hovado se jí však nezamlouvalo. Vlepila jí facku. Pak
jednu. Poté se uklidnila.
„Jestli
jednou na
sáhneš, tak sem
s mužem a to teprve
kopla
do židle, protože se z
nacházela
stolu, a odešla. Kristina
že komando má doma ona,
a
jako beránek, a tak se
strachem.
zažiješ,“
a ne u
je hodný
Gustav stál jak
Facky doma lítaly, ale
na jeho nebo Hildinu hlavu. Že
také
na
to
Pak si
na slova
jednou sáhneš - ! Od jisté doby
tato slova pro Gustava zlý význam:
Kolenda sahal
na Svena, na Borise a otec sahal na
na Gustava. Ale matka? - ta
na
nesahala?
Pomyslel si, že by to
objasnit, ale copak
o takových
mluvit s
„Ty jsi nespal doma? Spratku?“ oslovila Gustava Kristina.
„Ne,
jsem ztratil bandasku, otec by
namlátil…“
„A co to držíš v ruce? Idiote?“ Chlapec se podíval a
„Tu mi dala paní
stála u nich na špajzce,“
„Takže oni ti ji ukradli, asi k nim
„Jak jim mohla
pozoroval bandasku.
Copak
„Proti
krmit králíky.
Gustav
toho dne
vlasech. To pohlazení a ten
Kolenda na
zase bude sahat.
Kristina.
rozhodla Kristina. Gustav
zcela
proti proudu?“
drzý a padej do školy,“
a šla
do školy.
Kolenda se jen usmál a pohladil ho po
chlapec znal. O „velké“ bude zase podroben prohlídce.
Terasa tenisového klubu ve Windecken se
plnit.
v
odpoledních
hodinách to byla
mládež. Teprve
Gustav pocítil, že sem v tuto hodinu
Šel
Carola se divila, že je tu tak brzo, ale nic
Její
však prozrazovala, že je
naštvaná.
v klidu vysát prach a
chodbu.
Úklid velkého domu ji zmáhal.
své touze vlastnit domek,
se mezi
na tuto
nepomyslela.
ta jednotlivá patra a
Gustav se jí pletl, a tak byla špatná nálada na vrcholu,
ta
kapka…
„Olga má
docela levnou,
elektrického motoru. Gustav
co
má volné termíny,“
Ale
že nerozumí:
hluk
„Coooo?“
„Že bych
hulákala Carola.
„Hele,
si na kurtech na ty svoje dámy, a ne na mne,“
a levou rukou si zajela do
To bylo vždy
se snažil situaci zahrát do autu.
Gustav. Carola vypnula
boje. Gustav to znal a tak
„Už jsi
místo, kde budu mít sportovní tašku?“ Na tuto otázku nehodlala Carola
Byla to
a ona to
„Kdo že tu
sem,
to
jednou! Kdo tu
muž alergický,
její hessenštinu, která mu
zvýšila hlas,
„Hochdeutsch“, spisovnou
vždy pocit, že si sedl do
„Hele, nešišlej, jediná, kdo tu
jsi ty. A víš co?
Na zvýšený hlas byl mladý
vulgární. Vždy, když Carola
ponechala stranou. Gustav
jsi
tak si uklízej.“
Carolu vždy nejvíce namíchlo, když ji upozornil na slabost mluvit dialektem. Pocházela z
malého domku v Sachsenhausenu, což byla nejstarší
Frankfurtu. Mnohem starší než
Römer, radnice, kde byli korunováni králové dávno zašlých dob. I Václav IV. tu obdržel svou
korunu.
Domky,
starodávným
byly romantické, malé a vahou svých
let nehorázným
Jeden sem a druhý tam. Dnes tu již lidé skoro nežijí, z
každé chaloupky je
hospoda, je to atrakce
Frankfurtu. Tady Carola
a
mluvila tou šišlavou
které cizinci ani nerozumí. Teprve ve škole poznala
spisovnou
která se
mezi
jazyky, protože byla vyvinuta, ano, dalo by se
vymyšlena, v Praze, na
To vše se událo již dávno a Gustav po Carole
vyžadoval, aby mluvila jako ve
se nechala opravovat ráda, vzala si
muže ze
a sama se do té
vrstvy „lepších lidí“
dostat. Ve vzteku
však vždy spadla do svého
a to jí už Gustavovo
bylo
„Ty namyšlenej puráku, já si budu hanykovat, jak mi zobák narost, aby ses nepochyndil!“
„Štumfuj si, štumfuj, já jdu hrát tenis.“ Gustav totiž zahlédl paní Müllerovou, jak,
ustrojená, prochází pod okny jejich domu.
si, že ji pozval do klubu.
sklepa, popadl tašku a
se k odchodu. Jednu poznámku si však neodpustil:
„Co by tomu
Olga, kdyby
do
slyšela takhle hanykovat? Štumfovat? Dámo!“ a práskl
Carola byla zlostí bez sebe.
si
že to
pomyslela, že by ji Olga slyšela. Takhle mluvit. Tolik si
se
ten
z
když si
když
byly splátky nejvyšší,
ukázat?
ji
se
Olgou jen tak
Gustavovy peníze chodily na konto, o které se starala jen ona.
co si mohou
dovolit a co ne. Na
tam zrovna finance nezbývaly. Spíše tam
od Caroly.
si to
ale Gustav se nikdy nezmínil.
Gustav byl
co dokázal opustit
bez jediné marky v kapse. Benzín platil kartou,
to bylo jediné, co musel obstarat. V klubu za
platila útratu ona,
u Marie
Nemluvila o tom, ale
že ona tam utratí více než on. Co by
Pojednou si
tu
v jejich manželském vztahu. Kdy to
Ano, od toho
dne, kdy si umanula, že chce
Tenkrát, když se ztratilo to Müllerovic
Ano, to bude
tím domem. Tím, že ho
Major Budirski byl volán do terénu. V naprosté blízkosti Hanauer Landstrasse, poblíž
starého
u
Mainu byla letitá,
továrna.
investor pozemek koupil a
dal se do investic.
bourání
spadlých budov se našla mrtvola.
mrtvola.
Pohozené mrtvoly
to byla práce
majora Budirského.
Budirski byl starý mládenec, nikdy nebyl ženatý.
si
že nemá
rád a nedovedl si
tu
kdyby je
On znal ty páchnoucí,
odkazy
Každého
ztraceného
se ujal tisk a
více škody než užitku.
byla již v plné práci. Budirski byl jejím
nebylo na tomto
zneužito,
sem bylo dopraveno a byl
pokus ho spálit.
své profesi, jaké
ten strach, co by musel
tu
bolest
ve své
za senzací
informován:
jeho mrtvé
Pohled na spáleninu, zbytky
strašný.
jež byly na kostech
byl
Budirski odvrátil hlavu a zadíval se do vody
široká.
Mainu, která v tomto
byla dost
Pozemek byl
než se stroje, bagry a
s obrovskou koulí, která jako kyvadlo
bourala staré domy, dostaly až k nálezu,
všechny
stopy.
Genetický otisk mrtvoly prozradil zcela
z Windecken.
z
Genetický otisk tohoto
které se našly v
že se jedná o Karin Müllerovou. Ztracené
se již nacházel v databázi
pokoji.
Budirski ho nechal
Mrtvola
usekané všechny prsty u rukou, nenacházely se nikde na
nálezu. Za
nehty
by se mohl nacházet
který by prozradil pachatele. Vrah, nebo ten
co sem mrtvé
dopravil, se vyznal.
Jakýpak vyznal, uvažoval major Budirski. Všechny televizní stanice, rozhlasové hry,
noviny
popisují práci
Každý
to
myslící
by podobným
zahladil stopy. Jeho úvaha,
myslící“ Budirského pojednou zaujala.
co se nechá zlákat svým
nedokáže
myslet! Budirski
že se
takový
ta zvrhlost, dokáže v duši
dlouho skrývat. Pak
a muže
ženu zcela ohromí. Pak se
stává, že pachatel
nemorální
stále opakuje. Nebývá
to však pravidlem. V každém
však pachatel nedokáže
myslet. Spíše se
nachází v hrozném zmatku
a
Ten, kdo dopravil
Karin Müllerové do staré
továrny, dokázal
Budirski usoudil, že vrah a ten, co
nález schoval, musí být
osoby.
v policejním presidiu se
nenašla však žádné jiné genetické otisky, než
Karininy. Ani
smrti se nedaly
Nastala nejhorší
práce
mrtvolu
Budirski se však zdráhal,
vymohl si oddálení této
povinnosti. Stále
že pachatelem
je pan Bittner.
však žádný
Proto také
právní podklad a povolení k tomu,
co nechal
Nechal odtáhnout
golfa. Hned ráno jednoho dne,
když Gustav zajel do podzemní garáže Deutsche Bank. Nechal ho v
prohlédnout.
Po
byl
zase na svém
Gustav Bittner o tom
zdání.
Ve voze se však nenašlo nic, co by
Karin Müllerové potvrdilo.
Petra Müllerová
na terase klubu a
Gustava, pana Bittnera. Petra tohoto
muže, co na ni
tak záhadný,
vliv, ve svých myšlenkách oslovovala - Gustave.
Ve
si vykali.
Ta
procházka krásnou krajinou jí
U elegantní ženy, hostinské, si
objednala kávu a zákusek. Byl to kynutý
se žmolenkou, velice dobrý.
vrtalo hlavou to kynuté
Takové sama nedokázala.
zda by se
mohla zeptat na recept, nebyla si však jista, zda se to hodí. Z jejích úvah ji vyrušila Marie:
„Chutnalo vám, paní?“ Petra se
do ušlechtilé úzké
vzpomínka na obraz
jí projela myslí:
ženy a jakási
„Chutnalo… moc… ale…“
„Ale?“
se usmívat Marie.
„Víte, paní… nevím, zda se…“
„Marie,
mi Marie, paní. Jen se zeptejte, co byste
„Petra,“
aniž by
Tak dobré ho neumím,“ dodala s
„Petra Müllerová, já jsem se divila tomu kynutému
Mariin
ztratil svou
„Paní Müllerová, ta, co se jí ztratilo
„Bohužel,“
Petra trpce.
„To je mi líto, Bože, to je mi líto,“ skoro šeptala Marie. Slova této ženy byla plná
a
zármutku. Jako by kousek té její bolesti
urvat a naložit si jej na svá bedra.
to
se cítit v
ženy se slovanským
v
Pak
ucítila dotyk její ruky na rameni. Jak
dát
o jehož existenci
chvilkou
tolik
„Jednou vám ho prozradím, ten recept. Je to
Petra zahlédla Gustava, tak
po mé
Máte
tu na pana Bittnera, tak
co si dá on.“ Marie kývla hlavou a odešla.
Nechávala hosty vždy
pronést slova vítání a hledání místa, aby se mohli v klidu
usadit. Pak se teprve zeptala na
Gustav
do smluveného souboje
pozdravil a usedl u jejího stolu.
hodinu
se s paní Müllerovou
Terasa klubu se nacházela na východní
budovy. V odpoledních hodinách tu byl
chládek. V jarním a podzimním období to byl
nedostatek. Hosté
stoly za
paprsky a Josef, když
uklízel, nevrle
že by si to
dovolit. Marie to
jinak. - Celý den musí pracovat,
jen to
co stojí
a my? My jsme jejich majetek,
tu k
nech jim
tu radost.
se tu cítí
Když myslíš,
Josef a bylo po
Marie.
jsem zdání, jaký
„Jo, naše Marie,
„Její
koutek tu máte, pane Bittnere,“
z toho to nejlepší,“ potvrdil Gustav.
je opravdu dobré,
„Josefovo jídlo také,
Petra
jste pravdu.“
si sem
na
s rodinou,“ navrhl Gustav.
„S rodinou…“ povzdechla si Petra.
„Copak, máte starosti?“
„Od té doby, co se stalo to
už asi rodina nejsme,“
Jednu
si
však nechala pro sebe. Že
s rodinou není v
pocítila teprve, když poznala
Gustava. Mladý muž
Pozoroval ženu, co
proti
Byla mladší než
Carola a mnohem
Plnoštíhlá postava,
s náznakem
ve
tmavé,
kaštanové vlasy, velké
na
velice
Cítil její
Myslel si, že
ji cítil, ve
Petra žádný parfém nepoužívala. Pojednou s jistotou
ho
tolik upoutává.
mu matku. Vzhledem.
však tu
kterou v
matky vždy míval.
v
Jakousi svobodu v
mysli, v dechu a
Lekl se
myšlenek.
„Co si dáte, paní Müllerová? Já si dám weizen, když vám to nebude vadit,“
„Weizen? Co to je?“
„To je
pivo. V
zažene
„To si dám také,“ prohlásila.
„Jste si jistá? Už jste to pila?“
„Ne,
ne, a tak je
pozoroval a pak se zeptal:
abych ho okusila.
Žena zmlkla. Gustav ji chvíli
„S vámi, pane Bittnere,
bude chutnat vše,“
a
se jí
jako mladé
dívce.
ten samý pocit
Gustav také. Nikdy však, nikdy by se neodvážil o tom
mluvit.
slovy ty nejhlubší,
pocity, to nedokázal. Jeho ústa
mluvit a
on žasnul nad slovy, která pronesla:
je s vámi také
slova vedená zvýšeným hlasem, pohlavek…
prudké odsunutí židle,
„Petra,
mi Petro… Gustave,“ slyšel ten milý hlas a cítil její ruku na
Gustav vždy, když
u stolu,
na jeho desce položené ruce.
Marie to
a
své
první. Když už nesla druhou rundu weizenového piva, nakoukla do
„Gustav Bittner se zamiloval, moc jim to sluší,“ hlásila Josefovi.
„To se mu nedivím, tu jeho Carolu bych
Hodina
kterou Gustav
chlapi. Petra mu však dala
zápasem
„Marie mi slíbila recept na kynuté
ani u nádobí,“
Josef.
se stala
Nerad se
když
zítra sem zase touhle dobou
Na tenis se Gustav dnes nedokázal
Neustále v duchu mluvil s tou vzrušující
ženou.
tolik slov, která jí
Zítra, zítra jí vše poví…
Ta zpráva ji zastihla zcela
a major Budirski.
„Chci jí
Když Petra
na ni Karel Weber
neustále opakovala. Slova Karla Webera nevnímala.
„Chci jí
musím… jsem jí to dlužná… je to moje…“ Pak propukla v hysterický
Major Budirski zavolal pohotovost a
se Petry ujal. Pak usnula v obýváku na
Na
celá vesnice. Sousedi ze slušnosti, starousedlíci ze
podpíral manžel, Harald. Chlapec Gerd byl zcela ztracen v davu. Nesl
strach sám, nepovšimnut
Pojednou ho
vzal za ruku a
obrovskému
Petru
smutek,
k svému
Byl to Gustav.
Carola jeho
gesto nekomentovala. Vzala
za druhou ruku a
To, co
Gustav
se jí nelíbilo. Nemohla si nepovšimnout
sousedky, které
nad
hrobem stále vyhledávaly jejího manžela. O tom, že Gustav
s touto ženou v klubu na
terase, již
Vesnice byla
malá, aby se to dalo utajit.
Carola
pozorovala ženu, která i ve svém smutku byla krásná.
t
v
Hilde již
nejezdila. Jednoho dne
dopis z Frankfurtu, od její
oznamovala, že Hilde bude
bydlet u ní. Kristina, která dopis
bez sebe, až se Werner vrátí.
Odpoledne se táhlo a Gustav navíc nešel ze školy. Vracíval se vždy, když
V
Pochopila, že
tohoto vlaku je pro
pojem.
Stará žena
vlak z
Pak zaslechla houkání vlaku a
„Hele,“
blatníky,
jídlo. Gustav se však stále nevracel.
o velké
Sven Gustavovi, „Jakub dostal kolo,
se na
podívat?“
Jakub byl chlapec
s
všemi
a
nové, i s
stanice dráhy. V zadní
venkovského nádraží, v nevelké
malý byt. Kluci si lámali hlavu, kde na kolo vzali. Dohady se táhly
byla myšlenka, kterou pronesl Boris:
„Možná, že ho našli v nákladním voze!“
Malá venkovská dráha, která vedla z Frankfurtu a
v taunusských lesích nedaleko za
Oberemsem, protože dále krajina nebyla již
ke
železnice,
pro kluky
tajemné kouzlo. Parní lokomotiva, což byl stroj nevídané velikosti, táhla za sebou uhlák, pak
byl
což byl vagón pro zavazadla, kde se nacházela i pošta, a pak teprve
osobní vozy.
Ten
byl
v
muž, co všechny ty poklady hlídal a na
každé stanici
vyložil. Tam musely být poklady!
kluci
doma „Májovky“,
knihy od Karla Maye, a ti to
zcela
Když Boris vyslovil tu
že kolo
bylo v onom
bylo po dohadech.
Silnice, která vedla od nádraží
do vsi, byla
s kopce.
bez
závor, který
ukrýval troje koleje, aby se protijedoucí vlaky mohly vyhnout,
jakýsi
zlom. Nad nádražím vedla silnice po
na této
parta venkovských
Jakubovo nové kolo.
novotou,
cítili
barvy. Kluci se
Gustav již jezdil na
kole,
nedosáhl však ze sedla na pedály a tak jezdil ve stoje. Na
kole na pedály dosáhl.
Když
na
nasedl a
to všem ukázat.
se na tu událost také
podívat. Gustav se rozjel a holky se po
koukaly. Vždy, když šel kolem
jejich
si
šeptala. Hoch
co, ale myslel si vždy - to jsou holky, ty
jsou takové.
Cítil, jak mu vítr vane do
Byl to
pocit.
a
drncala
koleje. Pak už jel s kopce a stále rychleji. Vzduch, který se mu
do
a
kterého tu bylo na
dost, se pojednou nedal dýchat. Gustav si v té rychlosti
že se mu
že
vnímat okolí, že kolem nastala tma. Pak již
o
Když se probral z
a cizí neznámá žena v bílém plášti
prohledávala jeho
mu to
Žádnou bolest necítil.
Holkám se Gustav vždy líbil,
pro své
vlasy a
Tak se
dívaly, jak jede na kole. Když se
nádražím
a nevracel se, jako to
ostatní
chlapci,
se parta za ním, aby mohla sledovat, jak jede s kopce. Gustav s kopce
dlouho nejel. Pojednou
silnicí
a posléze
v
Nevšimli
si, že by
svém pádu narazil do
patníku, které tu silnici lemovaly.
však
nehybný. Byl v
Houf
na ležícího chlapce
zcela
Pak napadlo
Svena, že by
zavolat
z
Utíkali tedy na nádraží.
Jakubova matka hned
a když se jí
a položila na poštovní pytel na podlahu.
chlapce oživit, donesla ho do
Gustav ležel na prkenné podlaze
bledý a vedle hlavy
nápis Deutsche Bahn.
písmem tu dráha oznamovala, že ten pytel je její. Žena pak zavolala záchranku a ta
odvezla Gustava do frankfurtské nemocnice. Za mizícím vozem se dívalo spoustu
již dávno projel Oberemsem a již na nedaleké
„obracel“, aby v
nastoupil cestu
Pak si teprve jedna z žen
že by
zajít k
telefon na vesnici vzácné
a ve vsi ho
jen na nádraží.
nabídla, že do domku u potoka zajde.
Tenkrát byl
Dürrová se
Kristina Bittnerová již v kuchyni nevydržela. Chodila po
Pes
byl neobvykle
neklidný. Neustále
Kristinu
do stehen, pak zalezl do boudy, zase
vylezl,
po schodech do
a zase
Nakonec
výt.
Ve
v údolí u potoka
husí
každá chalupa psa. Tak netrvalo dlouho a vytí
Kristina si
na svou italskou
Tenkrát si myslela, jak to takový pes
Byl to
a
když vyje pes,
To psí vytí jí
zvuk a nesl se celým údolím. Když její nervozita nabírala vrcholu,
Dürrovou. To mi
myslela si. S
s jakou
Kristina již dávno podlehla
stohu slámy nad vesnicí.
naléhání a nadbíhání.
se s ním vyspala ve
Ze severní
nad vsí byl krásný výhled po kraji.
tu ležela jako na dlani.
Myslela si, že ji všichni vidí. Nejlépe však byl
také na kopci, ale za
údolím. Když mu o své
Dürr se smál. Pak se již scházeli v lesní
na
nedaleko za vesnickou školou.
Takže když Kristina Dürrovou
„Bittnerová, odvezli vám
špatné
do špitálu. Namlátil si na kole,“ hlásila.
Kristina si oddychla, ale jen na chvíli. Jedna starost
druhou.
„Jak si mohl namlátit na kole, když žádné nemá?“ protestovala.
„Nádražní koupili jejich Jakubovi kolo, to by mne zajímalo, kde na to vzali?“
„Našinec se
chlapa pro samou práci doma nevidí a kolo… to si dovolit
Jo, abych
kluk byl v
a snad si nic nezlomil. Bude mít asi
mozku, to je
„nádražní“, že si od nich ze stanice
do
zavolat. Odvezli ho do Heilige Geist, to je až u Mainu. Tak jsem vám to
Bittnerová, jdu
musím dojit.“
Selka šla. Kristina
za silnou ženou. Pro samou práci není doma… za ženskýma
chodí, kdo by s tebou spal, klisno!
Pak nechala
zatelefonovat.
domem, nezamkla a
na nádraží. Žena
poznamenané na papírku.
stanice se ženou
„nádražních“.
zajisté jméno, ale nikdo ze vsi jim
stanice ji nechala
jinak než
jenž
v nemocnici u „Svatého ducha“ službu, Kristinu uklidnil. Žádná
žádné zlomeniny, jen
mozku.
„Ne, dnes sem už
zeptal se
když
chlapec spí.
ženin jižní, italský
až zítra po
Víte, kde jsme?“
„Ne tak
„Od hlavního nádraží se dejte k
a pak proti proudu, až dojdete k nemocnici,“
slušný hlas a
Proti proudu? To
Gustav a Kristina tomu
Zeptá se manžela. Šla
a stále si to -proti proudu- opakovala, aby to
Werner
Nebylo
zeptání, co se
domem na lavici, která stála pod
oknem. Byl vzteky rudý.
pro mléko nikdo nedošel a až na psa nebyl nikdo doma. Bez pozdravu a
namlátil. Pak se teprve
co se stalo.
Když Kristina
znásilnil. Po mnoha
mléko, strhal s ní všechno šatstvo a
zatoužil po jejím
Kristina se bránila, cítila se
Cítila i odpor k mužovu
Když Werner uhasil svou touhu, nechal ji, tak jak byla.
roztaženýma nohama a plakala.
Když
v kuchyni na stole, ji
dlouho ležela na stole, nahá, s
do manželské ložnice, muž spal a chrápal.
jako když se
si na dopis jeho
na to, že Hilde u nich již nebude bydlet. Ani mu to
Carola vnímala Gustavovu chladnost. Skoro s ní poslední dobou nemluvil. O to více se
plnil jejich
- chodit hrát tenis.
Gustav hrál v prvním družstvu
sezóny se hrály meziklubové zápasy.
Hessenský tenisový svaz
termíny, a tak se život rodiny
podle této neviditelné
organizace.
když se hrál zápas v jiném klubu, jezdívala Carola s Gustavem,
již o to oba
nestáli.
Gustav
nejezdil sám - doprovázela ho Petra.
Tenkrát, jak se
na
druhý den setkat, našla se zneužitá a
Dlouho se
Jednoho dne, Gustav hrál zrovna
zase
pozorovala muže.
o tomto sportu zdání,
0:15, 0:30, 0:40, a nakonec
Ten hezký
její pozornost.
Gustav zase
hrát s každým a bez
Karin. Pak se konaly
Sedla si
na terasu a
tomu, pro ni nesmyslnému
kdo vyhrál. Nebylo to však pro ni
toho muže, jehož postava byla trochu nechlapská, znovu a znovu lákal
myslet na hru. Když na terase zahlédl Petra, mladíka, jenž byl ochoten
požádal ho o zástup ve
naklusal.
„Hallo,“
oslovil Petru Müllerovou. „Osprchuji se a
Nebylo to oznámení
jeho úmyslu, spíše otázka. Sprchování zabere
který by mohl strávit s tou krásnou
ženou. Usmála se a zakroutila hlavou:
„Pro mne se sprchovat nemusíš, naopak, vypadáš takhle, jak jsi,
klukovsky,
roztomile…“ Petra se lekla své
Bylo horko a pot na
stydlivého muže,
propocené
a od
antuky zbarvené bílé ponožky ji vzrušovaly. Skoro cítila jeho
pach,
si, jak její
klouže po jeho vlhkosti. Protože Gustav neodpovídal,
se topit v rozpacích.
Gustav však stál jak solný sloup. Cítil své
jak mu signalizuje vzrušení. Ona by ho
tak, jak je? Zpocen? On se jí líbí! On se jí asi opravdu líbí! Cítil, že se chová
Zlatá Marie, pomyslel si, když ji
Marie totiž vyšla z klubovny a na tácu
piva.
„To je dnes
teplo, že? Ale
paní Müllerová,“
zase s
vysoké sklenice zvláštního tvaru.
weizen a popelník. Usmála se:
je studené. Na zdraví. Tady máte ten
a již byla
Na stole stály ty
pivo velice
a muselo se proto nalévat do speciálních sklenic.
Navíc se do
vhazovalo pár
rýže, která
neustálé stoupání bublinek ze
dna. Gustav se
vzpamatoval a posadil se vedle Petry. Dotkla se jeho nohy, pod
stolem, a protože
krátké kalhoty, dotkla se jeho zpoceného
„Ty
zeptal se a na dotyk
„Jestli ti to nevadí,
„Ty
ale jen
nereagoval. Jeho vzrušení však stále stoupalo.
slavnostních
Petra.
slavíš?“ divil se.
„Jo, naše shledání. Gustave, já si život bez tebe už nedovedu
Oslovený muž
nasadil ten
výraz zamilovaného kluka. Ten výraz, za kterým se schovává všechno
tohoto
že ho chápe, že aniž by vyslovil ta správná slova, ví, že cítí to samé.
Jeho
byla
nesmyslná:
„Tys je objednala?!“
„Co?“
„Ty piva!“
„Ne, já myslela, žes je objednal ty!“
Ty
piva z nich nikdo neobjednal.
je Marie. Pamatovala si, co spolu
pili. Tak si
na shledání. Ten opar, který kolem nich
sílit, je doprovodil až k lesu.
Rozhodli se, že se
projít. Louky byly
posekané a
Les zase
smolou.
Po kraji nebylo
Tak si té
ženy a muže v tenisovém dresu
nikdo nevšiml. Nešli po lesní
šli mezi stromy. Pojednou došli k malému lesnímu
jezírku. Bylo zde, v
rezervaci, ponechané
žádná lesníkova ruka nezasahovala do
jeho divoké vegetace. Zlákala je zelená mez. Usadili se a pojednou
zmlkli. Celou
cestu mluvili, stále o
jiném, stále bylo o
mluvit.
zmlkli. Pak Petra
bych
„Já tebe také,“
nahého.“
to tiše, že ani les kolem nich to nemohl slyšet.
Jejich vášnivou lásku, milování, les
Asi se mu to spojení dvou
líbilo, protože tiše
„Ty poslední dobou
moc utrácíš,“ konstatovala Carola nad
který jí dnes
dopoledne,
dámském zápase, Marie
Položila si
vedle svého místa u stolu,
aby na
„Utrácím, jak to myslíš?“ divil se Gustav. Jediné, co sám obstarával, bylo kupování
benzínu a to
platil kartou.
„Tolik piva jsi
„Ty jsi mi
„Jo,
nepil!“
piva?“
jsi vypil jedno, nebo
jsou to
i šest.“
jsou
než ten váš Mumm.“ Gustav si
že Marie
na
i piva, co vypila Petra. Kam by je
jinak
Bude si muset platit útratu
sám. Na tohle nepomyslel. Protože se nehodlal
o množství piva, co vypil,
zmlkl. Carola
to velké
Ztichla také. U jídla bylo
To
i
Venku lilo. Gustav
smluvenou
s Petrou. Vždy
že jde hrát tenis. Dnes to
nemohl. Nebyl si jist, zda tam sousedka
a také nebylo jisté, zda Marie nemá
„Když prší, nikdo sem
Tak Gustav strávil
tak si s Josefem
volno,“
u televize.
„To je dost, že jste tady, pane Bittnere,“ vítala Gustava
paní Wagnerová.
„Už dvakrát volal ten pan
Gustav to poslouchal s nelibostí. Bál se zase
zájem. Rozhodl se, že
až
zase zavolá.
„provize“ a o tu
Akcie na burze se držely dole a nehodlaly stoupat. V
se stáhli do ulit, jako šneci
Bylo krátce
byl
klid,
letními prázdninami.
„Kam pojedete letos na dovolenou?“ zeptala se Wagnerová. Gustav na ni
Ano, dovolená,
budou mít volno a jindy si už prohlíželi katalogy cestovních
Letos se doma
nikdo nezmínil. Možná, pomyslel si Gustav, byla ta debata
vedená v jeho
Carola
že na dovolenou nemají. Vydali se z
posledního feniku. Veškerou hotovost vložili do
domu.
na
„Pojedeme asi na balkoniji,
už ani balkon nemáme… tak tedy do zahradnije,
cestu
nemáme,“ vtipkoval Gustav. Paní Wagnerová si vzdychla:
mít všechno…
zdraví a…
Poslyšte, pane Bittnere, není mi
do toho nic, ale vaše žena poslední dobou už dvakrát volala a vyptávala se…
Bylo
že
to
jde
rty. Gustav
„Vyptávala? A na co prosí-“
svou mohutnou rukou:
protože zazvonil telefon. Gustav po
hrábl
„Deutsche Bank, Bittner, prosím?“ ohlásil se. Ten hlas znal.
stáhlo:
„Burziáne, musím s vámi
mluvit, je to
u Itala,“ a aniž by mohl Gustav
pozorovala, jak
hledí na telefonní
a pak
že se mu
v
V polední
na vás
Paní Wagnerová mladého muže
„Vyptávala se, jestli nemáte
známost, tady, v bance. Byl to trapný hovor. Já vím,
že tady v bance žádnou známost nemáte, tak jsem jí to
Nechala
dávala tím najevo, že ví více než
Gustav však byl myšlenkami
jinde. Wagnerová
jen zakroutila hlavou a pustila se do práce. Již se k tomuto tématu nevrátili.
se spustil
který vydržel až do rána. Ráno však nad odvážnými budovami
Frankfurtu zase vysvitlo slunce.
oken a jejich
noblesa
na
diváka
ani za špatného
však byla okna, umytá
více
oslepující.
Ta malichernost správních rad
ale i všech
bankovních
byla
Každá
postavená budova byla vyšší než ta nejvyšší, naposledy
I ta malá banka, co se schovávala v ulici lásky, na Kaiserstrasse, byla jako
vymydlená.
Nyní, v poledním klidu
tu bylo rušno.
hodinku i
aby se najedli a nadýchali živého vzduchu. Ten
vzduch, kterým budovy zásobovala
klimatická
byl pro
z nich nedýchatelný.
Major Budirski šel,
rušnou ulicí a poslouchal výklad Karla Webera.
však zabýval vlastními myšlenkami, protože na zcela nesmyslném
výkladu
Karla otázkou:
se
„Máš také hlad?“ Karel zalapal po dechu. Udání, které
bylo pro
brutální svým nehorázným nemravným obsahem. Tady, v centru
v
bankovním srdci
v bankovní centrále celého evropského
se
praktikovala
prostituce. Již prošli
ale
nenašli.
To bylo Budirskému jasné.
vyptávání bude od samého
zdánlivého zákazníka, zájemce o sex s
„Když jste mi to
trápí hlad, není s ním
u nich v presidiu špehy.
že jejich
zrovna, koho by nasadil jako
když ho
hlad.
pane Budirski,
jo,“
Karel.
Šli zrovna kolem italské kavárny a tak vešli.
Žádná italská kavárna se neobejde bez spousty
okna byl
jeden stolek volný. Stolek pro
osoby.
Když už popíjeli espreso a
se dívali na
alkoholem, což byla pozornost podniku, bylo již v
kafe a celkem nelákavý.
„Co je to?“
sklínce
Budirski a
že když kolegu
nudlí. Bylo tu plno, jen u
miniaturní
s
poloprázdno. Nápoj byl
od mladšího kolegy
„Ramazzotti, bylinkový likér, to Italové po jídle pijí,“
Budirski:
Protože
jako
Weber si ke
již zaplaceno,
„Tak ho tam kopneme a jdeme,“ a pozvedl sklínku. Jejich listina, jež nesla názvy
nebyla
zcela vyškrtaná. Jak
hlavu zvrácenou a nechával do úst stékat ten
sladkonápoj, zahlédl Bittnera. Byl v doprovodu
jednoho muže.
si
že ten muž, celý v
holohlavý s plnovousem, se k
jaksi nehodí. Pak si
že tu Bittner naproti pracuje.
Muži povstali od stolu a opustili kavárnu. Vlhké teplo jim šlehlo do
projít druhou stranu ulice a pak si „posvítit“ na postranní
v úmyslu
Gustav sice registroval dva muže u stolku u okna, nedošlo mu však, kdo jsou. Táhlo ho to
do zadní
kavárny, aby byl z dohledu lidí. Že se
s
ve
lokálu, mu
nebylo milé. Z gruntu rozdílní muži se usadili proti
„O co jde,
zelené nudle a
zeptal se Gustav, když se
jen
k pití.
vzdálil s objednávkou. Gustav si dal
„Burziáne, prodali tu starou továrnu a našli tam to
reagovat. Jeho
byl velice udiven:
a
jak bude jeho
„Jo, byla to
naší sousedky. V novinách o tom psali… také jsme jí byli na
Gustav mluvil zcela
ale o tom, že je velice
s matkou
se
Ten má nervy, pomyslel si
Jo, na burze to tak asi musí být! Pak vytáhl
poslední trumf z rukávu:
„Burziáne, odtáhli vám, bez vašeho
auto z garáže a nechali ho prohlédnout!“
to
ten major Budirski, má
že mne musí od
chránit. Pozval mne do presidia a nechal mi
genetickou analýzu.
Myslel si, že nevím, co
co má v úmyslu.“ Gustav se pustil s klidem do jídla a
žasnul.
Takhle si Burziánovu povahu
Když Gustav spolkl sousto zelených nudlí,
dodal:
„Nechal jsem ho
„Burziáne,
tom!“
bychom dávat pozor, aby si nás nikdo nedal dohromady!“
„To ti,
mu dával. Tipy na koupi
to by bylo velice
prodej akcií. Na to si
Gustav, mysle na ty tipy, co
také
„Co by se dalo koupit, Burziáne?“
nic,
dej ruce
od burzy. Možná až po prázdninách.“
t
Ráno, když se Gustav probudil, nejprve
kde je. Celá neznámá místnost byla
prosvícená sluncem a
to tu páchlo. Ležel na bíle
posteli. Mimo té, na
které ležel, tu byly
jiné, ale nikdo v nich nebyl. Pokud to mohl zmatený malý
chlapec posoudit, ani v nich nikdo nespal. Byly
ustlané.
Náhle pocítil, že musí na záchod, a tak
s postele.
než se dostal k tomu, aby
uvažoval, kde tu místnost najde,
se mu
Zamotala se mu hlava, upadl na zem,
na zelené linoleum, které vydávalo onen
pach.
zvracet. Nebylo však co,
v žaludku nic, od
rána nejedl. Byly to jen takové zelené
které
ponechávaly
v ústech. Chlapec se díval na tu
co jeho nevolnost
natropila. Pak ucítil na zádech a
neobvyklý chlad. Teprve nyní si všiml, že je
do jakési košilky, která byla sice u krku svázaná stužkou, ale na zádech
tak bílá, jako
postelí.
Byla zrovna
Pak se
a do místnosti vstoupila žena. Byla
a
kulatý
Bílá
nebo šaty, které na
byly dlouhé až k jejím
botám. Na
co se podobalo šátku, jaký nosily u nich na vsi
Vypadalo to však
trochu
jinak. Byla to
sestra Svatého ducha, to však Gustav nemohl
Pocítil strach a
stud, protože na ženu vystrkoval nahý
Žena nasadila vážný, starostlivý
„Takový
„Máš
hned se však
chlapec jsi a tak nerozumný,“
mozku,
usmívat a
promluvila:
hlubokým hlasem.
musíš ležet v posteli,“ mile mu domlouvala.
„Když… já musím na záchod,“ vypravil ze sebe Gustav.
„To se hned
ten zvonek a já hned
chlapce na
a
pochopila:
a vyndala ze stolku u postele
zazvoníš tady na
ukazujíc na
které viselo nad postelí. Posadila
Když nezaslechla hned ten zvuk, který prozrazoval, že se
„Ty se stydíš,
já
za
a za chvilku
já pak uložím… jak se jmenuješ?“
Ty ale
na
„Gustav.“
„Gustav, to je
jméno,“
a vyšla ven.
Gustav se díval na
ale
to chvilku trvalo, než se mohl
Pak ho
napadlo, že žena, až se vrátí, jeho
uvidí. Myslel si, že by ji mohl vylít do umyvadla, které
tu bylo. Ale stále se mu motala hlava a pocit, že bude muset zvracet, se zase dostavil. Tak
a
Žena po chvíli
položila ho do postele a
zvratky. Pak vlhkým šátkem
celé chlapcovo nahé
a
ho
Stále se usmívala a Gustav se cítil
Poté mu položila vedle hlavy
plenu a
„To kdyby se ti zase
zvracet. Hned mi však dej tady tím zvonkem znamení, já zase
Nejlepší by bylo, kdyby ses pokusil spát. Pak se na tebe
podívat pan doktor,“
stále mluvila svým hlubokým,
hlasem a hladila
po vlasech. Takovou
vlídnost hoch
v
nepoznal.
cizí, by jen
To je ale
hodná teta. Musím se zeptat, jak se jmenuje,
Gustav a záhy usnul.
Když se vzbudil,
zase u jeho postele a
si
v
knize se zlatým
Byla to Bible. Nezpozorovala hned, že je
Gustav chvilku pozoroval její
Vnímal
její klid a dobrotu. Byla vlídná, jako by s ním rozmlouvala, jako by mu
slova a
byla zticha. Pocítil hlad a
Již
promluvit, pak ale nic
Ten pocit,
jakým
neznal. Bylo mu tak
že se mu
plakat. Jeho prostá duše
nikoho
Netušil, že to zpravidla mají být mámy, které dokáží to, co tato
neznámá žena. Najednou ji
obejmout a políbit. Ale copak
dát pusu cizí
Kdyby
jak se jmenuje. Když se zeptá, nezmizí to kouzlo? Když pozná, že již
nespí a bude mluvit,
mu vynadá za to, jak se pozvracel. Tak pro jistotu zase
Ten
pocit se
ztrácet, když ji
Bylo to dilema. Tak zase
neubránil se však hlubokému povzdechnutí. Žena pozvedla
a usmála se. Nic
nenadávala. Zase tu byl ten
vjem, který se rozložil po celém jeho
tu, až se vzbudíš, Gustave, musíš se napít a
sníst,“
a hned se
pustila do práce, obstarávala chlapce, dala mu pít,
nadzvedla jeho
Stále tiše mluvila, Gustav vnímal tón, melodii jejího hlasu, aniž by chápal slova, co
„Takový hezký chlapec jsi, vlasatý a okatý, Pán
ti dal
o které musíš
které musíš chránit
až pojedeš na kole, musíš být
Tvé
je
tvé duše,
A duše, ta
Bohu. Ty musíš dbát, aby
bydlení. Že si už
dáš pozor,
Slib mi to!“
si
na Jakubovo kolo. Jestli ho rozbil, to bude facek. Rozplakal se.
sestra vzala jeho
do dlaní a palci stírala slzy.
nic, ale její
byly tak teplé a
Asi ho nerozbil, jinak by nebyla ta žena tak milá.
jak se jmenuje.
„Paní… teto… jak se jmenujete?“
„Gabriela,
Gustav zahnal
Zase se usmála:
mi sestro Gábi,“
„Ale vy… ty… nejsi moje sestra Gabriela,“ protestoval.
„Nejsem, ale v mém povolání se to tak
pomáhají a já musím také pomáhat.“
sama nevím
Možná proto, že si sestry a
„Ty musíš pomáhat? Kdo ti to
„To nám všem
Já se pro to rozhodla sama. Vždy, když
smutek,
bolest, cítím se jak v nebi.“
zaženu
„Jak v nebi? To ty asi budeš
Jo… proto máš takovou divnou
tam máš asi
pochopil najednou. Gabriela se
rozesmála. Její smích byl
a chápal
duši.
Gustavovi se
ním
být vždy.
v
dostalo pochopení,
v jeho malém a
rozmlouval, bral ho
On to však
Neznal, že by to tak
s
„Až ti pan doktor dovolí vstát z postele, tak ti ukážu
i ty jejich
žena
a opustila místnost. Gustav se dlouho díval
ke
Bylo mu
Nepamatoval
si, že by mu
bylo tak
Pak ucítil u pravé ruky, která ležela na dece,
tvrdého.
Byla to knížka. Gustav byl vášnivý
se.
Ani si nevšiml, že do místnosti vstoupil
Teprve když u jeho postele promluvil, zvedl
od knihy. Pohled na muže mu nahnal
se podobal otci, jen ten
bílý
táta nenosil. Gustav se
po celém
„Jsi Gustav Bittner,
Neodpovídal, jen jeho
nabývaly na velikosti.
„Musím
prohlédnout,
se ti chce zvracet?“
mu tlouci
si
reakce
všiml, nic však
Odhodil
a nadzvedl bílou
košilku.
Byla
pojednou jen kolem Gustavova krku. Pak poslechl chlapcovo srdce. Až na jeho
vzrušené bušení bylo zdravé jak zvon. Pak
jeho
a osahával
Pak se usmál,
zase
a pohladil ho po vlasech:
„No, jezdit na kole je prima,
si starosti,
se v
u nás poležíš a budeš zase jak rybka.“ Chvilku si
zapisoval a pak se
„Zítra
zase, pak mi povíš, co
díval.
jeho prohlídce mu ani jednou nesáhl na
Na
se
najezdíš. Pár dní si
a odešel. Gustav se za mužem
setkal se sestrou Gábi.
„Po
má
chlapcova matka, sestro Gabrielo,
navštíví syna,“
Polekala se:
bych s ní mluvit
než
vážného, pane Bože, je tomu chlapci zle? Doktore?“
„Ne,
je zcela zdráv, mám pocit, že je
a zašel do dalšího pokoje.
sestra se
Boha, aby to nebyla pravda.
zneužíván,
se mu, prosím,“
Již na to také myslela, ale prosila
Patnáctá
Chýlilo se k
a ve
prodejné lásky
být živo.
Major Budirski a Karel Weber již dávno procházeli postranní
vešli do
nenápadného domu, který je
pompézním
Hned v prvním
byla
místnost, která
recepci honosného hotelu.
se bavila s mužem, který
k nim
zády. Byl
v kožených kalhotách a zrovna tak v kožené
Na nohou
boty s vysokými podpatky a s dlouhými
Hlava se mu leskla, byl
holohlavý, ale Budirski hned poznal, že nebyl plešatý. Spíše
vyholen.
U koženého opasku se mu houpalo
vchod, se
hned ujala.
co se podobalo
která sledovala
Po celém dnu, stráveném v tomto
nebyl Budirski
na
prodejných
Neodsuzoval je a bral jejich starosti
že mnoho z nich nemá jinou
možnost, že to všeobecné odsouzení - se chytnou
práce, ta jim ale nevoní - nebývá
vždy objektivní.
však znovu prožívat jejich snahu prodat svá
a pak jejich
zklamání, když zjistí, že je od policie. Vyndal tedy
a požádal o rozmluvu se
šéfem.
ukázalo na muže v koženém, který se již
Robert Kluger, známý pod jménem
muže znal.
své lidi ve všech
policie. Byl však natolik
že sám byl jako nepopsaný list.
tady ve Frankfurtu.
deseti lety
z Mnichova, tam
své jméno a tam se také
Když byl
malér kolem jeho „podniku“
své lidi, které vyslal a
to
„slízli“. Sám
v pozadí. Když „trh“ vyžadoval sex s
byl mezi prvními. V
na jižním
schovával a jen na objednávku vozil do „firmy“. Byly to
koupené
z východních
Evropy.
O anonymním udání, které do frankfurtského policejního presidia dorazilo,
a tak
„podnik“
Varoval i ostatní. Tuto záležitost
žádnému poskokovi, to si
sám.
„Co pro vás mohu
pánové?“ vstal od
pultu a s
šel
Slova se vždy ujímal Karel Weber, major Budirski vždy pozoroval. Jak Karel
jejich
se pohledem muži v koženém.
pocit, že ho zná.
Byl
jak silný ten dojem byl.
Prošli celým „podnikem“ a Budirski byl
první
pomyslel si.
jeho
a vybavením. To je bordel
Exkurze
v
která
okno do dvora.
k podnikání. To nejlepší z nejlepších.
tu nic, co je z techniky
Robert Kluger
všechny papíry, co byly k podnikání
I
hlášené, podle
Major Budirski
v
Firmu
být zde, v tomto
navštívit jeho byt. Kluger se zdráhal:
„To je zásah do mého soukromí, pánové, na to jste
Budirski se usmál:
mít povolení k prohlídce,“
to máte pravdu, však to bylo jen mé
Na druhé
o povolení mohli zažádat a mohli zase
Zdálo se, že Kluger
listovat v barevném prospektu jeho podniku.
víte, že bychom si
a Budirski
„Amor“ se firma jmenovala a nabízela širokou paletu služeb. Lásku s ženami každého
a národnosti, nabízeni byli muži, chlapci, pro
ženy i muže. „Paleta našich
služeb na tomto
svá
stálo tu velkými písmeny.
pomyslel
si Budirski,
také nabízí, ale nebudou to tu psát! Jeden prospekt si vzal. Zdálo se, že
Kluger své
a
„Tak
to mám za sebou!“
pod
domu
muž v koženém
apartment. Budirski si
v duchu písknul. Na to by si on, z výplaty policisty, nikdy
Bylo tu vše zrovna tak
a luxusní jako v celém
Major Budirski procházel místnostmi a ten pocit, že tu
nikdo nebydlí, stále sílil. Když vešel do
nahlédl do kávovaru. Papírový filtr
obsahoval starý lógr a
která byla již zaschlá, prozradila majorovi, že si tu již týdny
nikdo kávu
Major však
nic a posléze se on a Karel Weber
Venku byla již tma. Ty miliony lidí,
den
Frankfurt obývali, chodíce sem do
práce, byly
Rozjeli se do širokého, blízkého i vzdáleného okolí, do svých
svou
stála na „štacích“ a „pracovala“, muži si vybírali a pasáci
hlídali. Obchody
a v jejich vchodech,
železnou roletou, se
obchodovalo s drogami.
radní to
policie to
ale nebylo síly, která by tomuto
mohla zabránit. Budirski se nad tou bezmocností
pohoršoval. Dnes již
Ale
Karla Webera mu vehnalo letmý
do
také býval mlád!
„Karle,“
zcela
„máš
„Tu otázku jste
kluka, co se vyzná v
životu
klidným.
Weber se na šéfa podíval
položit jinak, šéfe!“
„Jinak? A jak?“
„No znáš
kluka, co se v
nevyzná, to by bylo horší!“
mladík.
„Mám tady ten prospekt, toho „Amoru“. Mají tam taky tu adresu, jak se hledá v tom
inter… interne… no ty víš, co myslím,“ zakoktal se starý.
„Myslíte internet a že tam mají svou stránku, homepage?“
„Jo, nech
se na to podívá. Jako že bych
„To zvládnu sám, dejte sem ten papír,“
Pak se muži rozešli. Byli již
hodin ve
mít sex s
Karel a Budirski mu lesklý prospekt podal.
t
Kristina Bittnerová vystoupila na hlavním nádraží ve Frankfurtu a snadno našla cestu k
Tekla nedaleko. Protože stále
co to je „proti proudu“, zeptala se na
nemocnici „U svatého ducha“.
V té
bylo
poznamenané následky války. Kristina míjela spousty
Cizinci tenkrát ve
nežili, ten slavný vlak s „hostujícími pracovníky“
až o pár let
Takže první
kterého se zeptala, jí snadno ukázal cestu. Byla
to starší žena, která neskrývala údiv nad Kristininou komickou výslovností. Sama Kristina
musela zapojit všechnu fantazii, aby té divné
kterou stará mluvila,
sestra, která
službu u
požádala Kristinu, aby chvilku
zavolala sestru Gábi a ta odvedla matku Gustava k
jak si doktor
Lorenzo Bonaffini byl mladý muž, Ital,
Heidelbergu a
se
zase vrátit
se o
nemocnice praly.
Pak
ze severu Itálie. Studoval medicínu v
ale nesehnal místo. Zato ve skoro
Nejlepší nabídku mu
Frankfurt, nemocnice Heiliger Geist. Lorenzo se zde usadil.
Byl již ženatý a
Jeho
byla spisovná,
sestry,
ho
že žádný
nemluví tak
jako on.
Když sestra Gabriela uvedla Kristinu do jeho
posadil ji do
svým
psacím stolem a
se do Gustavova spisu. Moc se v
o chlapci nenacházelo, byl,
mozku, který byl diagnostikován, zcela zdráv.
Ale Lorenzo
své: se
zneužívanými
se již ve své praxi setkal. Tak, jak
chlapec reagoval, nemohl se mýlit.
že pouhé optání je pro
zrovna tak strašné, jako
zneužívání samo.
to musí
jinými slovy a
zcela jinde. Musí to
najednou,
musí se to z
vyvalit. Nejlepší je navodit situaci, kdy to nevinná
jakoby ve
Sám na to
spojence z nejbližšího okolí
Bude toho ta žena, co sedí
ním, schopna?
„Paní Bittnerová, váš chlapec je zdráv, má jen
poležet, ale mám…“
mozku a musí si u nás pár dní
„Já myslela, pane doktore, že si ho mohu vzít
jste
tedy volal, když tu musí
být? Víte, jakou dálku jsem musela jet…“ Kristina se
nadechnout, aby mohla dále
své
ke
do Frankfurtu, ale Lorenzo jí vpadl do
Což však
nemohla
mluvil italsky, její rodnou
Již léta tuto
neslyšela.
Zaposlouchala se do její melodie a nevnímala, co
vypráví:
„Mám pocit, signora, že je váš chlapec zneužíván a naší povinností je zjistit kým a
zabránit tomu.“
na její reakci a
do tupého, nechápavého pohledu. Pohledu,
který se navíc
usmíval.
„Signore dottore, vy mluvíte mou
To jsem
odkud jste?“
na ženinu
otázku
Za chorobopisem malého Gustava, pochopil jeho
Matka, žena,
co sedí proti
je možná
ta, která chlapce porodila. Matka? Matka, máma,
maminka to ale není. Kdyby byla,
by
poznala. Vycítila by ji. Povzdechl si a
pak zastavil italský vodopád slov, který
žena chrlila:
„Paní Bittnerová,
zticha!“ Zvýšil hlas a
„Váš syn je
se
Kristina zmlkla.
zneužíván a vy to víte!“ Lekl se svého hlasu a
„Signore, co že je?
je to
To je zlé
co mi tu povídáte!“
Lorenzo Bonaffini
ženu znovu oslovil.
že bude muset
„Musím to oznámit
jediný. Není jediná
mluvili.“
to nemyslíte
to, co
- Ne, to bych musela
Již
hlasem, s lítostí
a bude se u vás ve vsi
Možná, že váš chlapec není
za Gustavem, ale ani slovem se nezmíníte, o
jsme
„Nezmíním? To víte, že si ho vemu na paškál, takové nesmysle si vymýšlet!“
houkla. Lorenzo byl pojednou seznámen se situací. S tím strašným životem malého chlapce.
„Tím byste mu
A on si
ale já to poznal - znám to.“
Kristina si pojednou již nebyla tak jista.
si na chlapcovo ranní zvracení, na
Hildy a její
na
kdy si jí manžel nevšiml. To strašné
které
doutnat v její mysli, se zrcadlilo v její
bolestí
pocítil lítost:
„Víte o tom
signora?“ Ale jen zakroutila hlavou a povstala od stolu:
„Mohu jít
za synem, signore dottore?“ Lorenzo Bonaffini ji propustil. Když odešla,
nechal se spojit s
pro nezletilé. Požádal o
osoby pro zneužívání
Šestnáctá
major Budirski probral všechny spisy, co mohl, Robert Kluger se v žádném
nenacházel. Karel Weber majorovo pošetilé
nekomentoval.
Karel byl, na
ohleduplný. Pocházel z bohaté rodiny, jak z
strany, tak z otcovy. Jeho
však nebyli
za blahobyt, ve kterém žili, byli to
Proto si mohli otec i matka dovolit studovat. Byli to inteligentní lidé,
hmotnou
nikdy nezažili a v
majetku
smysl života.
majetku dost.
Otec byl advokát a matka
Karel, jediný syn, studoval psychologii a pak kriminologii.
Pro jeho
bylo
že jejich
svou cestou. Jim také nikdo nebránil
sledovat cíl, který si dali. Dali mu však do života
a
Proto Karel Weber využil
okamžiku a Roberta Klugera prosvítil pomocí
V mžiku
spoustu dat, která o onom muži byla zanesena
za jeho
mnichovské éry.
Bylo toho dost, nikdy to však
co Kluger žil ve Frankfurtu, o
na
potrestání. Samé
nebyl žádný nový zápis.
Od doby,
Karel
že to nebylo tím, že by se polepšil, ale tím, že se
Pak
být opatrný.
Roberta Klugera na psacím stole šéfa.
Major Budirski
taktní
tah prokoukl. Kdybych
mít syna, myslíval si,
tak takového, jako je Karel.
spisy a pochopil, že majitel noblesního bordelu je všemi
mastmi mazaný. Pro okamžik nebylo nic, co by mu mohli
Anonymní udání bylo
jak to bývalo
u klasických psacích
Frankfurtu
do šuplíku. Takových
a žádné písmenko tam z
nevyskakovalo,
Tak se
prodejného sexu ve
tam spalo více.
Gustav již ty tísnivé ataky strachu nemíval. Byl zamilován a
dávala takový cit, takové
které v
nikdy nezažil.
Carola
nepojedou.
na dovolenou.
byl milován. Petra mu
že letos, když mají ten nový
nikam
Verena prohlásila, že jí to je jedno, ona by
s
nikam nejela, už není „malá“.
Lukáš
vyloudil na
k internetu a trápil se již
jak to na
dovolené bez
vydrží.
Carola mínila, že bude trávit dovolenou v klubu, Olga také nikam nejede, protože má
a musí být dosažitelná. Mimo to si
ve
svého domu
saunu a tak tam dámy dvakrát v týdnu trávily volný
Protože
celé rodiny byly
na otce, prohlásil Gustav, že on pojede navštívit do Itálie matku, že jí je to dlužen.
Všichni si oddechli, protože po nich nevyžadoval, aby jeli s ním.
Jednou tam byli, to bylo již
rádi.
let, a nikomu se tam nelíbilo,
Gustav si oddechl. Sám
že to bude tak jednoduché. Cestu
naplánovanou, jen
jak na to.
Petra si nechala napsat od
a muž jí to
se mezi manžely neustále prohlubovalo.
otcovu matku
už s Petrou
To odcizení po smrti dcerky Karin
Pan Harald Müller se na odjezd ženy
Gerd byl
nehnuli od
Tak se Harald
na ticho, které v
bylo, ale bylo tíživé.
stále u
chlapci se
bude, které tu sice již dávno
Odvezl ženu do Frankfurtu na nádraží,
že jede do Baden-Badenu, ale hned v
Darmstadtu vystoupila a padla do
Gustavovi, který tu na ni už
Když vyjeli z
na dálnici, jež v tomto
stop tam a
vydali se jižním
Když míjeli Heidelberg, zeptala se Petra, kam jedou.
„Na jih, lásko, za našim
to
Pohlédla na
golf byl Gustavem veden v té nejpomalejší
jako úlevu.
Její muž se vždycky
jí
cestami jako
dálnice, nejezdil rád rychle. Petra
a ona se bála. Nyní si
Ale tento muž, po jejím boku, cítil jako ona a
jí. Bude mu to
že vše, co
vracet.
Tušila, že
na
své duše má bolavé místo.
Stále pozorovala profil jeho
Husté
neustále
tvar, jak si s nimi pohrával vítr, který
jeho profilem ubíhaly kopce
odenwaldských
jeho
odpoledním sluncem.
Gustav cítil její pohled,
nemá špatné
vlasy mu padaly do
a
ve
Za
Nevnímala cestu, vnímala jen
však
mluvit. Bál se toho
Opustil rodinu a je mu tak
které se v
Je to sobectví?
Jede tu s cizí ženou a
mu rve dech. Jak k tomu mohlo dojít? Nepodala mu Carola
kdysi pomocnou ruku? Nevytáhla ho z
co už nemohl snést? Co to bylo? Kdy to bylo?
Pak ucítil
ruku na svém
Nejprve mu ten dotek nahnal
a strach. Tam
kde v tom okamžiku zrovna byl, znamenal takový dotek
špatného, zlého,
hnusného. Pak ale zaslechl hlas, který dotek doprovázel, a dotek se stal rázem
„Gustave, kde jsi? Lásko, já tam
s tebou,
uklidíme ten
„Nevím, lásko, kde ten
je… bojím se toho, že bych ho
jednou najít… ale…“
Petra
hladit Gustavovo koleno a ruku
do jeho zátylku. Pohrávala si s jeho
vlasy. Tento dotek byl pro
tak erotický, že mu
mráz po zádech.
„Já vím, že ten
pozorovat a pak do
„Ty… ty
musíš najít. Najdeme ho
Ale nejprve ho budeme dlouho
vejdeme. Já
první,“ skoro zašeptala Petra.
první? Ale… kde je? Kde je?“
„Je
na dosah ruky, zcela blízko nás. My však
nejsme tak daleko, abychom ho
v té mlze minulosti
Takže nejprve se budeme
nám! Gustave, kam jedeme?“
Teprve
na ni pohlédl a zcela se lekl její krásy. Ani nechápal slova, která
„Jedeme si pro
dlouho ticho. Jen
ozvala Petra:
je
„Kdo je
ale
od toho… domu.“ Zase
vítr se svým hvizdem bránil
toho domu?“
„kdo je
„Moje matka!“
na cestu
sebou a ve voze bylo
vozu, jež jej
Znovu se
se mu skoro zastavilo srdce. Ona se nezeptala „kde
si to teprve po jejím zeptání. Zcela
a pak se mu dostavil klid, jaký
nezažil.
Projeli kolem Stuttgartu, pak
na Augsburg a po té uhnuli na Füssen. To již jeli
zelení líbezného kraje, jež nesl jméno Allgäu. Na obzoru se
objevovat hory.
„Gustave, vidíš tu krásu? Na vrcholcích leží sníh!“ zvolala unešená Petra. Usmál se:
„To jsem si také myslíval,
dodal. Dálnice pojednou
zpomalil. Oni však
to není sníh, to jsou jen ty skály bílé. Bílé jako sníh,“
a dále již museli
vesnicemi. Provoz se zhustil a
malebnými vesnicemi s
„To je jako by to tu
domy.
namaloval, to snad ani není pravda,“ divila se.
„Krása toho kraje dala
lidem
takhle
Podívala se letmo, jestli to
myslí
Myslel to
Cítila, že muž po její levici žil doposud s
duší, ale
lekla se své moci tu duši otvírat. Pomalu,
si, musím ji otvírat pomalu.
Pak najednou vjeli do pohádky.
hrad?
„To je Neuschwanstein. Jeden z
Již se nedívala, zda to myslí
nimi se v celé své
kráse
zámek,
pohádkového bavorského krále,“
mu.
t
Kristina vešla do
pokoje. Chlapec Gustav
na posteli a pozoroval
Pozoroval je již delší dobu. Když matka došla od frankfurtského nádraží k
pocítilo
její blízkost.
Mainu,
Gustav
nikdy v
nespal mimo domov. Trochu se mu stýskalo, ale ne moc. Sestra
Gabriela byla
a on ji
do svého
srdce. Nejvíce vzpomínal na
a na Svena. Na otce nepomyslel ani jednou.
ani máma mu
až teprve, když došla k
dojem, že je
poblíž. Jeho mysl však nezaplavila vlna radostného
spíše
si své
možná tady v nemocnici ani
v
ten
Byla to
že to kolo rozbil.
V duchu
nenávistné pohledy
že to krásné, nové kolo vzalo jeho jezdeckým
za své.
paní „nádražní“, jak mu zdálky hrozí rukou,
kudy bude
muset chodit, až bude mít cestu kolem nádraží. Tam se
nebude
ukázat.
Jeho
se topilo v ledových
A Sven? Bude s ním
strachu.
kamarádit? Koho
bude mít, až se vrátí
Najednou mu slovo
zvláštní. Do Do, to je jako když se vleze do psí
boudy u
a
Co to
je Ani kráva
ta
Jak si lidé
mohli vymyslet takové slovo, které mu
nedávalo žádný význam.
Bezvýznamnost neležela v tom
nesmyslným. Jak to však
jeho
ale v jeho smyslu, který byl pro chlapce
Matka pro
byla
trestu. Otec byl jen
trýznitel. Nepamatoval si, že by s
ním
mluvil, že by mu
že by jemu, Gustavovi,
Jako
netvor
a ukájel se jeho
Ale - Gustav si myslel, že to tak musí být. Jen to pro Boha nikdo nesmí
to bylo nemyslitelné.
Pojednou se zarazil ve svém
zpotil, když si
že by to
stává zlou. Jako
ta byla
Pak si
naposledy.
na Hildu, už si
Málem to totiž
její milou
zlá!
Gabriele.
jak se
nedokázal vybavit, jak vypadá a kdy ji
se
se
jak se
Když se
a v nich stála jeho máma, pocítil strach a radost,
a obavu z
trestu.
tedy
a nechal matku, aby sama došla k posteli.
až dojde k té železné
s matrací, na které
a kterou
opustit, to
sestra Gábi. A ta
vzpomínka na tu dobrou ženu mu vehnala
do
Kristina si myslela, že se raduje,
protože ji vidí.
„Tak, tady jsi. To
nezajímalo, že jsem na tebe
Pro trochu bolení hlavy se
necháš odvézt do nemocnice! Víš ty
co já s tebou mám za potíže? Jednou mne utrápíš
k smrti.“ Kristina prošla pokojem, aniž by se chlapce dotkla. Zastavila se až u okna a dívala se
ven. Gustav se za ní
a nic
Matka hudrovala do skla v bílém rámu:
„Co to prosím
vyprávíš,
„Co jsi to
„No,
Víš ty
co to je sexuální zneužívání?“
vyvalil chlapec
to, co ty tady kecáš.“
„A co to je, mami?“ Kristina se
a
jí zrudla.
by namlátit, až by
kde mu hlava stojí. To by se asi tady moc nehodilo, uvažovala. No,
až
Gustav tento pohled znal.
si, že musí ležet a tak honem zalezl pod deku.
„Simulante, až
nemocnici.
tak si
s otcem podáme,“
matka a opustila
Otec! To slovo bylo pro
zobrazením
Rozplakal se,
Tak ho našla sestra Gabriela. Trvalo jí dlouho, než chlapce utišila.
„A co to
být, když mne bolí
„Tebe bolí
A kde? Jak dlouho,“ lekla se sestra Gábi.
„Ne, nebolí, ale jen se ptám, co to
být, kdyby mne bolelo,“
Gustav.
Gabriela se uklidnila a dala se do výkladu:
„No,
v
zácpa, a nebo když se
toho je, co by mohlo bolet, ve tvém ale nejspíš by to mohla být
„A když se
a nemám zácpu, co by to mohlo bolet pak?“
hlavou nad jeho vyptáváním, ale
od doktora Bonaffiniho instrukce s
ve
„To by mohlo být slepé
Gustav se uvolnil v
smíchu.
„Takže
mají
a jedno je slepé?“ to mu
byla ráda, že má dobrou náladu. Celý den po
odchodu s ním nebyla
a smutný. Chudák, pomyslela si.
„Ukaž, já ti ukážu, kde bolí slepé
rozchechtal, protože to šimralo.
„Bolí
to tam?“
„Ne, sestro Gábi, ale lechtá…“
sestra kroutila
mluvit a být
Gabriela
Byl zamlklý
a nahmatala to místo. Chlapec se zase
Doktora Bonaffiniho se již Gustav nebál. Lorenzo, otec
si s hochem
Když poznal jeho
mu z domova knížku a našel si i
Gustav visel na mužových rtech a prožíval
na
na malého kluka.
nepoznanou slast:
mu
muž si
Jednoho dne
v doprovodu doktora, dva muži a jedna žena. Byli všichni milí a
vyptávali se
na jejich vesnici, na kamarády, na školu a na jejich domov. Gustav
co
a ani se nedivil, co to bylo za visitu. Ti lidé
bílé
jako ostatní,
personál.
Pak
den, kdy doktor Bonaffini po zevrubné prohlídce prohlásil, že zítra
Neušla mu ta
Gustavova
To bylo dopoledne. Po
Gabriela, oblékla chlapce a
chlapec
sestra
se
podívat na ty
Gustav hned
a pak se divil, když
procházeli
kaplí. To je divné, myslel si hoch. Je to tu jako u nich ve vesnické
ale byla to jedna místnost velkého
areálu. Kostel má být
s
a se zvonicí, a musí stát sám na kopci.
„A kde máte zvon?“ divil se.
„Ten je venku na
vysoko a proti celé
a zavedla ho do
takový malý.
„To je divný kostel,“
zahrady.
své podivení.
„Žádný kostel není „divný“, ale každý je jiný. Jedno mají všechny
k Bohu. Chodíš také ke
jsme mu
ne, ale pan
že již brzo
Ale jednou jsme to
vše, co nás trápí. I naše
tajemství.“
„A co jsi mu
a pak
„To je
ujelo Gábi, hned si však chybu
tajemství,
se
„Škoda, že nejsi
tam byl,
jsi tam blíže
a mohli
Gustav byl dlouho zticha
dodal.
to máš pravdu, já jsem na to
s lítostí.
bych
vše
a zcela
vzal robustní ženu za ruku. Ta energie jejich
vzájemné sympatie projela jejich
Její masitou paží a jeho útlou rukou.
„Máš
co bys
Když si už myslela, že její otázku nevnímal,
„Hm.“
„Tak mi to
se ti uleví!“
„To nejde, o tom se nesmí mluvit,“
a již se k
více
to
Chlapec se svíjel v bolestech. Ukazoval na
na místo, kde se
nachází slepé
co
službu, podnikl vše, co bylo v jeho silách. Ledové
obklady nepomohly, a tak se v zoufalství,
rozbor krve
akutnímu
slepého
rozhodl k operaci. Gabriela
také volno.
Sedmnáctá
Ubytovali se na statku s výhledem na jezero, za kterým se v lese schovával pohádkový hrad
Ludvíka II., bavorského krále. Neuschwanstein.
Selka je div neukládala sama do postele. Byla to
žena. V obrovské kuchyni jim
podala vydatnou
a stále se vyptávala, huba se jí nezastavila ani na chvilku.
Celá usedlost byla
senem a kravským chlévem. Pak, když už nad jezerem ležela
noc, je selka teprve propustila, ale nemohla si nechat ujít
doprovodit je do jejich
pokoje, rozestlat postele a
Pak jim, nerada,
dobré noci a odešla.
ale zase
a ptala se, co budou chtít k snídani. Nechali to na ní,
si
pochutnají. Pak
odešla a Petra s
zjistila, že se pokoj nedá zamknout.
Bylo to tu
selský nábytek
oknem byla cítit voda.
„Myslíš, že sem už
postelí, sprchový kout,
zeptala se
a
a zabývala se svým kufrem.
„Ne, to by si nedovolila, je jen ráda, že tu jsme,“
Gustav a myslel na svou matku. Ta
snad nebyla nikdy ráda, že u ní
je. V tom okamžiku se ozvalo
zaklepání na
si výmluvné pohledy a
„Dále!“
se
sklenice s mlékem.
a na prahu stálo
s podnosem. Na
Gustava a Petry se nedalo popsat slovy.
krásné modré
kroj s nabranými rukávky jí slušel.
jsem vám
dobré noci.“
vzpamatoval Gustav:
hezounkou
a dlouhé
vlasy. Bavorský
nadojené mléko, teplé! Maminka se
a mám vám
poznalo vzrušení letních
však tomu. První se
„To je milé. Jakpak se jmenuješ?“
„Bára, pane,“ píplo
Gustav zajel do kapsy saka a nahmátl
„Tady máš od cesty, Báro,“
„To nejde, to já nesmím…“
„Psst,“ dal si Gustav prst na rty, „my nikomu nic
A
už jdi!“
si
peníz vzalo,
a vmžiku bylo
Pak bylo ticho. Gustav se díval na
selské
a Petra si sedla na postel vedle
kufru. Oba nebyli schopni slov ani
pohybu. Pak
Petra vzlykat.
Gustav její vzlykot dlouho nevnímal. Byl
v hlubinách své tajemné duše. Celá jeho
bytost se topila v stále se
pocitech. Nejprve to bylo silné vzrušení jeho pohlaví.
Pak stud, který
strach. Pak zlost, strašná nenávistná zlost. Pak se
jeho
duševním zrakem zjevovat malý chlapec, jak se poddává vášni starého muže. Nejprve myslel,
že to je onen výjev z
bordelu, pak ale zjistil, že ten chlapec je on sám. Polila ho
Celé divadlo jeho
se zrcadlilo v jeho
Protože se stále díval do
nemohla Petra
v jeho
Petra však vnímala jen bolest. Bolest nad ztrátou dcerušky. Jak musela být ve své poslední
chvíli sama? Co musela
Jakou
smrt? Policie jí nic
Major Budirski
tvrdil, že se to nedalo zjistit. Její mrtvé
také
zhlédnout!
se prosadit.
Pak si oba
Promluvili
své spolubytí. Gustav ji vzal do
a ona mu vyšla svými pažemi
„On mne
„Byla tak sama… když
tento
sena a
trávy. Jejich touha je
Když se pomilovali a leželi,
z okna:
na
„Ona vypadala jako Karin,
Oba vnímali svá
jezera a chléva,
dala jim zapomenout, dala jim
a cítili vzájemný pot, promluvil Gustav, dívaje se
tvá dcera.“
„Nikdo
vypadat jako Karin, ale podobala se jí… opravdu… trochu… v
a také se dívala z okna. Nad jezerem vyšel
Písmenko C
sílu
kouzelnou noc.
tu
„Jak jsi mohla tu bolest
„Tys mi dával sílu…
jsi - ON
Kdo?“
„Otec… myslím… ale možná, že to byl jen klam, fantazie mých vzpomínek,“ šeptal.
Pojednou se jeho minulost zase stáhla do hlubin a on si už nebyl jistý.
„Jak to, že sis
po… potom?“
pohledu na to
„Nevím,“
a
hygienu. Jejich
odpoutá…
na Karin?
jsme se poznali až po…
tím pravdu. Pak usnuli, aniž by si vybalili zavazadla
byla
do sebe, jako by se bála, že je
Ráno byl den jak vymydlený. Jen nad jezerem se
ji záhy vsálo do svých
moc
šmouha mlhy, ale slunce
Když se Petra vzbudila, Gustav vedle ní nebyl. Poznala však, že se oblékl, že se sprchoval.
Sešla
do
nimi šla. Poznala
která
hlas i
Selka dojila a Gustav plácal
zamilovanými pohledy. Byla to
„Dívej se, Petro, už se nebojím,
snídaní. Ale nikdo tu nebyl. Zaslechla hlasy a tak za
z chléva.
po
podívaná:
si na
„Ty ses bál krav?“ divila se Petra. Každá
Krávy tu
oplácely
sáhnu,“ chlubil se mladý muž.
jejich povah byla pro
nová.
„Ale to víte, mladá paní,
vemene.
lidi se bojí všeho,“
selka a
si stále
Gustav si
že
na to
Že se bál krav. Kdy to bylo? Kde to
bylo? Pak mu došlo, že se s
pomocí vrací do minulosti. Má se bát? Má se radovat? A
je tu to hluboké znepokojení?
„Tahle potvora se nechá podojit jen ráno, primabalerína,“ hudrovala selka a kráva se
a
až se Petra lekla.
„Ani jsem
že tak brzo vstanete,
rádi vyspávají. Ale mám už všechno
hned bude
žena a šla do domu.
„Vidíš, Gustave, se mnou se
jednou bát, lásko. Ale krávu hladit nebudu,“
Petra po dlouhém polibku. Selka je pozorovala z
jsou to mladí milenci, nebo tu
zanáší… jak ta Kropenka, pomyslela si. Kropenka byla její nejlepší slepice, nosnice.
byla vydatná, selská.
Karel Weber byl v
ospalky v
a
policejního presidia ve Frankfurtu
majora Budirského.
brzy.
„Ty nemáš postel?“ divil se Budirski, když
„Mám, ale moc jsem v ní nepobyl, šéfe.“
„Kde jsi byl? Za holkama? No,
na to máš, mohl by ses už i oženit,“
Budirski a s
si
na svého bývalého ženatého kolegu.
tenkrát více manželských
než kriminálních
jsem u
byl jsem na internetu…“
„Vy mladí na tu novodobou techniku jednou zajdete,“ povzdychl si starý a
„Tak, do
se k práci.
se pustíme, Karle?“
„To se ani nezeptáte, co jsem hledal?“
„Co jsi hledal?“
„Sex s
„Ty prase…“ pak mu to došlo, „no, a našel jsi
„Jo!“
V tom zazvonil telefon. Karel se ohlásil. Chvíli poslouchal a pak položil sluchátko.
„Jde se do terénu, zase se našla mrtvola.“
se zeptal Budirski.
„Jo, to by nám jinak nevolali,“
Karel Weber.
jednu noc pobyli Gustav a Petra ve
Ried am See, v
Allgäu. Pak se vydali dále na jih. Insbruck, Brixen, pak
tím divem
jímž tu byla dálnice, která vedla
Alpy Brennerským
- Brennerautobahn. Pak
míjeli Bolzano, Lago di Garda, Gardské jezero,
vesnicemi na jeho
Malcesine, Garda a pak byli už nedaleko Palazzola, ale Gustav prohlásil, že
v
Jezero byl klenotem v zajetí hor. Dlouhé 51
jezero v Itálii.
a místy až 18
široké,
Vládne tu mírné klima,
se tu olivy, citrony a fíky. Jezero zasahuje do
italských
provincií: Verona, Trient a Brescia. Je
po ledovci.
která ho napájí svou
vodou, se jmenuje Sarca a
vytéká
Minco, která se vlévá do Pádu.
ležící mezi jezerem a Veronou na
cesty, jež byla Gustavovým cílem, se jmenovala
Palazzolo. Tam se narodila jeho matka a tam
zase žila.
je to pouhých 23
divila se Petra.
„Ne,“
a
je
Gustav krátce a zastavil u
to bychom mohli stihnout
hotýlku na
za
jezera. „Dnes ne!“
Prošli se idylickým starým
a pak
na terase hotýlku, která byla
nad
jezerem. Tady bylo již cítit
Mocná hradba hor na severu chránila jezero
severním
proto se mohlo nechat zcela opájet
jižního klimatu.
Jakási
a nejistota se dostala mezi dva lidi, které sblížilo
Gustava a Petru.
hrála hudba a oba
pocit, že se stále
Pak byla slyšet zcela
a brzy
se za záhybem jezera objevila
se spoustou
muzikou a
páry.
jsem ti, že
„Ne,
miluji?“ ozval se Gustav.
ne.“
„Ale víš to?“
„Ne, vím jen, že bez tebe nemohu dýchat.“
„To je zvláštní…“
„Co je zvláštní, Gustave?“
„Že to dokážu vyslovit,“
„Ty jsi to
s tichým údivem.
nedokázal? Ty jsi nedokázal
- miluji
„Ne, vždy jsem si myslel, že ten cit je mnohem
než aby se dal vyslovit
slovy.“ Zase vyšel srpek
a hrál si s vlnami.
bylo jezero
a plné
okolních hor. Zase mu položila ruku na jeho. Tentokrát ji obrátil a
do své
„Myslel jsem, že se to dá
„Ano, tím se to
také dá
jen pohledem, myšlenkou…“
ale slova to potvrdí. Ty neznáš jejich sílu?“
„Slova ubližují…“
„A dokážou
laskat… tebe matka
„Matka?“ Gustav se zamyslel. Co o ní
Zradu? Takhle o ní
nikdy
když jsi byl malý?“
Znal jen její zlou
Petra vnímala jeho
a cítil její zradu.
boj. Nerušila ho.
„Ona mne zradila,“
a nehodlal nic
napadla, ale byla tu a nemohl se jí zbavit.
ztvárnit ji ve slovo. To bylo v jeho
Sám si nebyl jist,
ho ta myšlenka
ji vyslovil. On svou myšlenku mohl
zcela nové.
„Myslíš, že byla s tvým otcem
že se milovali?“ zeptala se Petra.
„Ne, s ním nemohl být nikdo
skoro
ta slova Gustav.
„Mlátil
„Ne, to obstarávala máma docela
Každý den
jiný
„Tak co ti
otec?“ To byla otázka, která Gustava
Jeho hezký
se
že se Petra lekla. Vytrhl svou ruku z její a v okamžiku byl
Ne, jeho
schránka tu byla,
stále na
stolu. Ale jeho duch tu nebyl. Již se toho
nevrátil. Šli brzy spát.
Petra nemohla usnout a
o
reakci. Otec! Tady je to jeho bolavé místo.
On mne
si, že to nebyl on, kdo to
že to bylo jeho
jím
Co
tomu okamžiku? To malé
s mlékem! Jak
mohl
že se podobalo její dcerušce, Karin? Gustav již spal a Petra pocítila strach.
t
Když sestra Gabriela pronesla ta slova, konference v
všichni se na ni
„To je moje vina,
jsem o tom mluvit, ale
šéfa nemocnice ztichla a
mi to takové
Chlapec Gustav byl po operaci slepého
co
službu, narychlo sehnal
personál a pustil se do zákroku. Vše
hladce, žádné komplikace, Gustav se již probral
z narkózy a cítil se
Když ho Lorenzo Bonaffini
dnes ráno prohlédl a
mu, že
neunikl mu
„Co vám
zeptal se Bonaffini.
„Vyptával se, co by to mohlo být, kdyby ho bolelo
„A vy jste mu popsala bolesti slepého
„Chudák, v jakém
povzdechl si Bonaffini.
„Takže on to na mne nahrál,“
Sestra Gabriela se
že?“
doktor.
musí žít, když se
se mladý
Její milá
nechá operovat, než aby mohl jít
jenž
být už dávno doma.
se
„Co mu
„Nic! Budeme
debatu Bonaffini.
jako že to byl nutný zákrok.
z
se však
jednou ozval:
„Ale, kde se vzala ta vysoká teplota…?“ Bonaffini na
„Máte
„Nemám.“
pane kolego?“
má horší starosti…“
chvilku
pohledem:
po
„Na vysokou teplotu vám
když má
„Lampu na
pochopil mladší
Gustav si pobyl za dobré nálady
sanitkou.
na
týden v nemocnici. Pak ho nechal Bonaffini odvézt
Sanitka v
rodné vsi byla
vzrušením,
když chlapec tvrdil,
že se k nim musí jet
potok. Byl tam
vraty jejich pozemku
brod, ale
tudy jen nákladní auta s uhlím. Osobní auta projela úzkou cestou kolem potoka.
Gustav
ale dojem, že sanitka, ve které se vezl, je velké auto.
se zdráhal vjet do
vody, nedokázal odhadnout hloubku. Jak se dohadovali,
selka ze statku a i pan a paní
Kalischovi
Rozruchu si všimla i Kristina za potokem.
„A ty, Gustave,
„Chudák malá, je
chodit?“ divila se selka.
na
litovala paní Kalischová.
„Já bych tou vodou nejezdil,“ radil pan Kalisch.
„Co se pro Boha
vám
Bittnerová a již k nim
a je na tom tak
že
po lávce na druhou stranu.
chodit,“ hlásila selka.
„Láry fáry, simulant to je. Gustave, vylez a mazej
slova
matka.
že chlapec vystoupil z vozu a vydal se,
zcela zdráv,
lávku
„Vona je to
kývala hlavou.
italská, slovem
šeptala Kalischová selce. Ta
„Mladej,
na pivo,“ lákal Kalisch
v
tady z toho konce
najde cestu
do
omylem
a už stála sanitka ve vodním proudu.
by si
polobotky.
Muž ale nešel, bude rád, když
Jak
dát
dostal tam
ani nemohl z auta vylézt, protože
Kde se tu vzal Sven, to Gustav nemohl
Jakuba s jeho novým kolem.
i s Borisem. Za nimi zahlédl Gustav
ale
Kolo bylo v
a tak se Gustavovi ulevilo. Kluci si sedli na lávku, nechali nohy viset
nad vodou a pozorovali
jak se radí, co s tou sanitkou
„Bittnerová, vy máte oko u Dürra,
„Hele, nechte si
sem
s traktorem,“
selka.
já se vám také nepletu do chléva,“ zrudla Kristina.
„No, vás bych do chléva ani nepustila,
má
mu,
by kráva
dojit,“ nedala se selka.
ten by záchranku mohl vytáhnout,“ uvažoval Kalisch.
„Nechte si
rad, mám motor, tak to projedu,“ myslel si
A hned
plyn a
auto
a pak se motor zasekl a
voda téci do kabiny, protože tam,
kde
stát, bylo
asi nemilý pocit, protože jak mu
téct do bot,
zoufale volal o pomoc. Skoro hystericky
Možná, že
potok beze dna.
„Abyste si,
do kalhot, také jste nemusel
stát tam, kde je
nejhloub,“
Kalischová. Pak si Kalisch všiml, že tu je Jakub s tím novým kolem. O
tom mluvila stejnak celá vesnice, kde že „nádražních“ vzali tolik
A také už šla po vsi
fáma, že ho ukradli.
„Hele, ty spratku
lávce. Kluci se po
vydal do mlýna.
za
sem
s
podívali, kdo že z nich krade, ale jen jeden
houkl
k
kolo. Tak se Jakub
Netrvalo dlouho a byl
kolo o plot a sedl si zase na lávku, do první
divadla.
se stále dohadovali a chlapci
zábavu.
nešel.
„Tak co? Kdy
ten
že
Jakub.
si Kalisch.
ale bude to chvíli trvat, protože se zrovna chystá pustit stavidlo a mlít,“
si Kalisch
když
pustí stavidlo, stoupne voda v
potoce:
„Helejte, mladej, vylezte si na sedadlo, voda bude stoupat!“
mladého
Muž si
myslel, že horší už to nebude a
vylezl na sedadlo. V
nával vody.
„Možná, že by
aby to stavidlo
„Kdo by se tam
dívala se k sanitce.
sousedko,
z
obávala se selka.
má už všechno mokré,“ mínila Kalischová a
„Jestli se mu dostane voda do karburátoru, tak se ho nezbavíme,“
si Kalisch.
by si ten k…rátor
nenašla správné slovo selka. Voda
stoupat a šofér dostával záchvaty strachu.
„No, tak
zavolejte
záchranku,“ volal z auta.
„To se vám to mluví, zvyklý na
pohodlí. My tu máme ve vsi jen jeden telefon a
záchranku tu už máme. V potoce,“ dodal Kalisch.
Kluci na lávce se dali do
protože na jevišti
„Hele, byli tady takoví páni a
Gustavovi hlášení Sven.
divadla se nic nového
se a pak vyhodili ze školy Kolendu,“ podával
Kolendu?“ divil se Gustav.
„Jo,“
Boris.
„A
„No, protože… protože…“ nemohl se
„Protože se nám hrabal na pytli a v zadku,“
Sven.
Boris.
„Cože
zajímal se Jakub. Protože asi nebyl vyvoleným Kolendy,
zdání, o
se mluví.
„Hele, jezdi si na kole a nestarej se,“ zpražil chlapce Sven.
Jakub
„Takže von to
nevycházel z údivu Gustav.
„Ne, je to trestné a
do basy,“
„Kam
Gustav.
„Do
Boris.
záležitost Boris.
s
a bylo zase na co koukat.
vedl
v ruce držel popruhy a odhadoval situaci.
to
asi nejlépe,
uvažoval a již vedl
potokem.
sice holínky, ale voda byla hlubší, a tak mu do nich
téct. Ani si toho nevšímal. Lehce našel v
sanitky
popruhy a
zrovna, když
pobídnout
aby zabral,
po druhé
auto s frankfurtskou
poznávací
Auto zabralo jediné místo, které bylo na úzké
a
vjezdem na
pozemek
„U
se
mele, holka, to je už dneska druhé auto,“ divila se selka.
„No,
jsem vám to
jinak sem
auto, jak je rok dlouhý,“
souhlasila Kalischová.
se však nedivil.
popruhy a
se k tomu, že je
vzadu a uvázlou sanitku vytáhne na druhou stranu, ke statku.
„Tady je to jak u hlavního nádraží,“
ale protože nemohl vzadu najít
volal
na
mi ukázat, kam to mám
„Koho to k nám
nesou?“ divila se Kristina.
„Jak vám to mohu ukázat, když je to ve
divil se
nemocnice.
„No je to moje auto, nebo vaše?“ ztrácel
„Nemocnice,“
„Tak
mladík.
si svléknou stejnokroj a lezou ve
„Ženská, nechte toho, on to
naboso,“ mínila jen v legraci selka.
lekla se Kalischová.
Mezitím z vozu, co
na druhou stranu potoka, vystoupili dva muži v oblecích a s
kravatami a pozorovali, co se
v potoce. Boris dloubl Gustava:
„To jsou oni, jdou k vám!“
„Co
„No,
toho Kolendu,“ objasnil Boris.
„Aha,“
Gustav, ale prozatím byl jeho zájem
jen ve spodních kalhotách pomáhal
hledat zadní
nosili jen kluci, a tak se ženské pohoršovaly:
na potok.
se totiž svlékl a
Krátké kalhoty v té
„Že se nestydí…“ mínila selka.
„Sodoma Gomora na tenhle
mladíkova stehna a zadek, jež se
odplivla si Kalischová, ale
rýsoval ve spodkách. Kalisch to
pozorovaly
„Aby vám nevypadly
ženské,
také a myslila si: já ne, já to doma nevidím.
to máte doma každý
Kristina se dívala
Když
našli
a
zabral, byla sanitka natotata z vody venku.
oblékl ponožky, kalhoty a boty, ženské ho
pozorovaly,
ho tentokrát
„Docela
selka a Kalischová mínila:
„Ujde.“ Kristina se jen
Nyní se ozvali muži
„Jsme tu
u
„Co tu
divila se Kalischová, položila otázku selce.
„To je
si zase
tomu
prase, sahal na malé chlapce,“
Bittnerovic vraty, co
tím
selka.
„Mámo,
do tohohle nám nic není,“
Kalisch a již vedl ženu
Selka
šla také po svých. Kristina si upravila sukni a
po lávce
zase na druhou stranu
potoka, ale protože tam
kluci, nebylo na projití dost místa.
„Tak zase zmizte, parchanti, a ty, Gustave, jdi
Kluci, jak když do
zmizeli a Gustav šel se
Muži se
jednou zeptali, zda jsou tu
svým italským
hlavou
a Kristina nevrle houkla, že jo.
„Musíme
ten
Kolendy.
nás pozvat do domu…?“
jeden z
Kristina si teprve
že
stojí na lávce a že slova vyslovená v
ve kterém vesnice ležela, se nesou do dáli. Kývla tedy hlavou a šla k domu a muži ji
následovali. Uvedla je do obýváku.
„Mám zavolat Gustava?“
„Ne, nejprve bychom rádi mluvili jen s vámi. Manžel, otec
ne, ale touhle dobou chodívá,“
ozvaly kroky a volání.
„Už je tady,“
Kristina a
sem, máš tu
není doma?“
a pohlédla na stojací hodiny. V tom se v hale
Bez pozdravu houkla na muže:
jednání,“ a
se k tomu, že místnost opustí.
tady, paní Bittnerová, toto je i vaše záležitost.“
Gustav se vítal na
se svým milým kamarádem, psem
Osmnáctá
Byla to okouzlující krajina. Mírný svah se zvedal za vesnicí, která vypadala jako stavebnice
kamenných
Byl poset olivovými stromy, jež se prohýbaly pod váhou
Bylo
sklizní. Mezi stromy se v mírném oblouku, aby
stoupání, vinula kamenná
cesta.
Cesta nejprve narazila na
za obzorem zmizela.
jež se ospale díval do kraje, a pak vedla dál, do kopce a tam
co tu stál, byl staletý
Bránil výhledu do kraje
budovám, jež se
ním schovávaly. Za nimi, v jakémsi sadu, stál
jeden domek, ten byl ale nový.
výzdobu usedlosti
citroníky a fíkovníky. Kousek pod
obytným domem, na jakési
lidskou rukou, se nacházela zeleninová
zahrádka. Bylo tu vše, co italská matka
nabízela:
cukety, cibule,
petržel,
oregano, bazalka, lilek a vše se halilo do poklopu omamné
Žena, co zrovna plela záhon,
byla
statné postavy, ale vlasy
zcela šedivé.
jehož
barva se leskla v dopoledním slunci, se po kamenné
blížil k domu.
Žena ho zahlédla, už když
z vesnice, ale
mu pozornost. Za obzorem, kam
cesta vedla, byla usedlost, jejíž majitelé pronajímali pokoje letním
U nich se zastavilo auto málokdy.
Toto však
zabývala,
jejich domem stát. Žena to pozorovala s nelibostí a
zeleninou, než se
aby se podívala, kdo to
Když se Gustav ráno probudil, byl zase jako vždy. Ty chmury
tu
Okno jejich pokoje rámovalo obraz Lago di Garda, jezera, jež se ve svitu slunce
modrý topas, drahokam, pohozený v záhybech
zeleného brokátu.
Toho rána byla Petra první na nohou. Gustav ji
toho obrazu, jak se prochází bosa na
dlouho se
nebyly.
jako
díval se na ni jako na dobarvení,
Jezero jí slušelo.
Neodolal a
se za ní. Byla cítit vodou a rybami. Tady od
byl úchvatný pohled
na svahy, které
a jinde
padaly do vody. Domy, vily a
co by se
mohlo nazvat malé zámky, vše se schovávalo v zeleni palem,
a
nebylo
barvy, která by tu nebyla zastoupena ve všech odstínech. Nad krajem ležela omamná
az
kraje
italská ranní
která však byla kdykoliv ochotna
stát a dát
si espreso. Lago di Garda.
„Jsi krásná, jako to ráno…“
„Brepto…“
„Miluji
„Já více, ale mám hlad a ty spíš,“
„Tak na co
V
„Na tebe… celý život jsem
Petra a nechala se
už je
jen na tebe!“
jsem tady, tady mne máš,“
„Jsi si jistý, že to není sen?
jeho objetím.
Gustav.
jsi byl najednou
„Já vím, ale tam, kde jsem byl… kdybych
daleko…“
kde to bylo…“
Petra zajela prsty Gustavovi do
a usmála se. Gustav si
závislý, jako narkoman na droze.
jak je na její dobré
„nejprve se najíme a pak se vydáme na cestu. Budeme hledat
Palazzolo, vesnice, která byla jejich cílem, byla nedaleko. Gustav však jel pomalu a
více se k cíli blížil, tím byl
Petra to vnímala. Neustále
na krásu
kraje,
jeho pozornost odpoutat od
boje, jenž
Když pochopila, že to je
marné, oslovila ho. Lépe o tom mluvit, než to v
se na shledání s matkou?“
„Nevím… asi ne,“
po chvilce
„Možná, že ona sama také trpí, že si
Poznala, že na takový rozhovor
navzájem.“
„Matka? Ta nikdy
„Byl jsi
vnímal jsi
jinak. Kdy jsi odešel z domova?“
„Z domova,“ prsknul
„z toho domu od potoka, myslíš? Bylo mi dvanáct let?
Ano, více mi nemohlo být,“ rozhodl. Jak bych mohla
že jeho domov byl u potoka,
myslela si Petra. Tušila však, že potok hraje v
roli.
„Byly v
ryby?“ zeptala se.
„Ryby? Kde myslíš?“ nepochopil Gustav její otázku.
jsi, že jste
u potoka a v potoce
bývají ryby.“ Gustav se usmál.
Byl to
Nyní již
do vesnice, Petra to poznala podle
cedule, Palazzolo na ní stálo, Gustav to však nekomentoval. Rozhlížela se po domech.
jich byla
z kamene a všechny
taškové
všude byla spousta
a Gustav jel dále, nezdálo se jí, že by u
domku
zastavit. Když už projeli
celou vesnicí a
nimi se objevila
plná olivových
Gustav:
„Ano, bylo v
spoustu ryb… támhle to je,“ dodal a ukázal na
který prosvítal
mezi stromy. Petra sledovala
jeho ruky a
objevila mezi stromy starý
„Chytali jste je?“ Gustav se dal do smíchu, celý se uvolnil.
„Jo, jednou s bráchou.“
„Ty máš bratra? Jak se jmenuje?“
„Thomas, je ale mnohem starší,
jen otce.
má už rodinu a žije tam, v
Tady musím
je to
nevlastní brácha, máme
u potoka.“
myslela si Petra, dostaneme se na to
dno jeho duše oklikou.
„A s ním jsi chytal ryby?“
„Jo, jednou
Thomas starý polní telefon, takový, jak se musí
Petra to neznala, ale nic
Gustav
„Thomas tenkrát tvrdil, že bude chytat ryby na proud.
potoka, propojili k telefonu a
klikou. Proud,
to být
jsme je pak
jen posbírat…“
„A…?“
klikou. Znáš to?“
jsme
ryby
lopatky do
a my
„Co a, nic se nestalo, tak jsme to zase zabalili a bylo po
Ony
nebyly k
jídlu, jen
a všechny byly malé…“
golf dojel až k domu a Gustav zastavil.
se však k tomu, aby vystoupil. Jen
a
se utopil sám do sebe. Petra
„Je to tvoje matka, ta žena tam dole?“
„Jo…“
„Hezká paní, mluví
„Jestli to
tak jo.“
„Ty ses od ní italsky
„Ani slovo!“ Petra si povzdychla. Žena se mezi tím
musíme ji pozdravit,“
a
a
k domu.
vystupovat z auta. Gustav ji chytil za paži:
„Mám takový divný pocit… strach,“
„Já také,“
a vystoupila. Žena došla k autu a pozdravila.
„Buon giorno…“
„Dobrý den, paní, jste paní Bittnerová?“ Nevrle
„Ano,
mi tak
jméno. Co pro vás mohu
ve voze.
ke špatné
ale to bylo jinde,
si nechám
Petra se cítila
zase Luciatte, moje
proto, že Gustav stále
jsme vás navštívit, já a Gustav.“
„Gustav? Ten
ale jinou ženu a
také, kde jsou?“
„Nejsem jeho žena, jen známá.
jsou doma, u matky.“ Žena se
Bylo zjevné, že jí
není
Gustav vystoupil a ona ho
opovržlivým pohledem.
než
„Co chceš?“
jsem
strachem. I držení jeho
matko,“
se
„No, tak mne vidíš a co dál?“
a Petra se lekla toho hlasu. Byl bojácný,
byl jako malý chlapec, co
trest.
matka. Petra se vmísila do hovoru:
„Mohli bychom si sednout a popovídat si, paní Luciatteová,“ navrhla.
„Jo, to bychom asi
když jste jeli takovou dálku,“ rozhodla a šla k domu. Gustav
matku následoval. Petra šla poslední.
pocit, že jde za malým chlapcem, co
dostal
nakázáno jít
Žena došla až k domu, nevešla však
ho obcházet po
ušlapané
Gustav zpomalil krok, takže, když zašla za roh, byli chvilku sami:
„Kam jde?“ zeptala se Petra Gustava.
„Vzadu za domem má malý
Michele,“ objasnil Gustav. Za domem byly
krávu ve
Petra také zahlédla. Mezi
tady,“ ukazuje na velký
budovy, byly tu
stájemi byl malý
„bydlí strýc
ovce, kozy a
do sadu. Mezi
olivovníky,
stromy, bylo
a
malý domek. Do
Kristina vešla a nechala
vešla do
a
za sebou. Mladí, než se odvážili vstoupit do domku, prohodili pár slov:
„Už
chápu, Gustave,“
-a
tiše Petra.
„Chápeš?“
„Tu
cítím tu
co ty…“
Domek se skládal z
obývací
ložnice a malé koupelny. To bylo vše. Když
vešli,
Kristina již
na stole víno, bílý chléb, košík s
a
nesla
kameninovou mísu s olivami.
„Z vlastní
Kristina Luciatteová.
je
podotkla. Pak všichni usedli kolem stolu a bylo ticho.
ho
„Na podzim
letos je oliv
Michele shání lidi na výpomoc, ale to
Všichni mladí odjeli na sever, za prací, a tady… tady se musí
hudrovala.
oliv?“ zajímala se Petra.
„Jo, mladá paní, to je naše obživa. Když ty káry dovezeme do továrny,
„A
„No
chcete
nad
je tam vozíte?“ nechápala Petra. Gustav se
se z nich olej. Olivový olej, za který pak máme peníze. Co tu
Na podzim jste mohli pomoci,
jste tu
„Jsou jako švestky,“
Petra. Gustav se pustil do jídla a Petra také nemohla odolat.
Stará je pozorovala bystrým okem. Když
že jim chutná, vstala a
sýr.
„Co je jako švestky, mladá paní?“ zeptala se.
„Ty stromy tady kolem.
zelených oliv a
aromatickou
„Je mezi stromy zelených a
Kristina se zase posadila a
mi švestky.“ Petra vychutnávala jemnou
oliv
rozdíl?
mi všechny stejné.“
pohlédla na Gustava.
„Ty jsi ale vyrostl, když jsem
naposledy, byl jsi
Ne, mladá paní, mezi
stromy není žádný rozdíl, zelené olivy jsou nedozrálé a
jsou zralé. To je vše. Kolik ti
bylo, když jsi utekl?“ Byla to
otázka a Gustav musel
„Asi dvanáct let? Ale
jsem tu byl s
a se ženou, to jsi
„Hm, to to letí. A vy, mladá paní, znáte se dlouho? S Gustavem myslím.“ Petra
pocit, že se v té
nevyzná. Matce
když je mu dvanáct let, na
si nepamatuje, nebo si pamatovat nechce, co to je za rodinu?
mít
„Známe se krátce, jsme sousedi. Poznali jsme se teprve, když mi zabili… když mi… když
jsem
o dceru,“
Petra, aniž by o dcerce Karin
mluvit.
„Jeho žena a ty jeho parchanti se mi
nelíbili, vy se k
to s ním nebude mít žádná, to má po otci,“ jakoby bez souvislosti
hodíte lépe. Jednoduché
Kristina.
Tak
si pamatuje, že tu byl, pomyslila si Petra.
dvanáctileté
nehledala, když všichni zaslechli zvenku kroky a
se ptal, ale
co.
se
zeptat,
mužský hlas.
Pak muž vešel. Byl starší, než Kristina, ale jeho
byla
od neustálého smíchu.
Když
Gustava,
se s ním pozdravil. Mluvil
ale jeho
výslovnost byla
milá, veselá,
pocit, že se musí smát. I Gustav
vstal a
se se strýcem objal:
„Buon giorno,
Michele…“
„Gus-stavo, chlapto jsem rád, že vidím. Kde máš bambini?“ Pak pohlédl znalecky
na Petru a
jí políbil ruku:
mne, signora…?“
„Petra, pane Michale,
muži pocítila.
mi Petra,“
tou náklonností, co k tomu
„Pet-tra, to jméno je
než vy, signora,“
smál se a dloubl do
Gustavových zad. Být
je v Itálii asi vysoce
myslela si Petra, ale dobrá nálada
ji
Naopak. Muž zcela jiné povahy, než
jeho sestra Kristina, je pak ujistil, že
ve starém
je dost místa a že tu mohou pobýt, jak dlouho budou chtít. Pak
krátce
italsky, vzal Gustava a Petru za ramena a
je
do starého domu.
t
Když muži v šatech a s kravatami vyšli z domu, zabýval se Gustav stále svým psem.
byl starý dobrák a nechal si od
vše líbit. Jeden z
k
k potoku, tam,
co byl odstaven jejich
Druhý se však u Gustava zastavil. Podával mu malý lístek.
„Ty máš ale
psa,
jak se jmenuje?“
Gustav.
„To je
mít kamaráda. Gustave, tady na té cedulce je moje jméno a telefonní
Kdybys
jakékoliv potíže, tak mi
zavolat.“
pane.
pane,“
Gustav. Muž chlapce pohladil po vlasech a
odcházel také k vozu. Gustav se
dále: jak
zavolat, telefon nemáme a ani
nevím, jak se to
uvažoval. Ale
lístek do kapsy. Pak zaslechl otcovo volání.
z domu, z
se
Kristina se
vrátila do pokoje, jak muž
a posadila se na
rozhlédl po mužích, co
v jeho pohovkách a
„Co se
pánové, jestli jste od
já nic nemám, to musíte
Werner Bittner
nejlépe.“
„Jste pan Bittner?“ zeptal se jeden.
„No a kdo bych mohl být?“
„Dobrý den, my
od sociálního
mládeže a
„A co chcete? Kluk má co jíst,
je také a že si namlátil na kole? Za to snad
nebo?“ vkradla se nejistota do Bittnerova hlasu. Kristina si hodila nohu
nohu a rozhodla se, že se bude dívat z okna. Okno obýváku, zrovna jako
vedlo do
a tak tu v
nebylo co
Ale navykla si tomuto
pohledu, který ji
do
a mládí. Byla to pro ni jakási meditace. Rozhovor
nevnímala.
„Jedná se o sexuální zneužívání
na zdejší škole.
vašeho Gustava byl již ze
školy
a
ho trest,“
se jeden z
Protože jeho, Wernerova,
pohovka byla obsazena, sedl si s nelibostí k jídelnímu stolu.
tím však sáhl po láhvi
slivovice, a aniž by se zeptal, zda pánové mají také
nalil si a rázem
vypil. Pak
pohledem
co jako pánové
takto postižené mají
velké psychické potíže. Zjistili jste
povahy u vašeho chlapce?“ Werner Bittner
otázku a stále
co bude dál.
Kristina nevnímala.
„Pane Bittnere…“ ozval se po chvíli muž,
na
„Jo, co je?“ houkl.
„Má váš syn
potíže?“
„Ne, co by
Muži
Je zdráv jako ryba… až na to slepé
pohledy. Teprve
zjistili, že
nic
Slova se ujal druhý muž:
„Na sexuální zneužívání nás
váš syn, pane Bittnere, tak se mu
nemocnice
že se nechal operovat na slepé
aniž by
„Cože?“ Bittner
si nohy. Jeden z
od stolu, „to si s tím smradem
povstal také.
z
Kristina se lekla a
„Ne, to si nesmíte dovolit.
ho na to téma neoslovujte, jen se mu více
Kdyby
citové potíže, zavolejte nám, pošleme ho k psychiatrovi.“
„K psychiatrovi? U nás v
tón hlasu pán domu.
„Ne, on se tak choval.
také zneužíváni, nám to
nikdo žádného
z nemocnice na to
Asi se kluci mezi sebou
on vám to
a kamarádi vašeho syna,
byli
jak že se jmenoval?“
„Kolenda.“
„A co
„Osahával jim
zajímal se Bittner.
a
„Nic víc?“ vypadlo z Wernera. Muži se
„No dovolte, to snad
„No jo, vy tomu asi rozumíte lépe,“
Bittner a povstal, dávaje najevo, že by rozhovor
mohl
Muži zareagovali
Povstali a
se k odchodu. Nechali na stole ležet
vizitky. Kristina zaregistrovala pohyb v místnosti a odvrátila hlavu od okna. Nasadila
a podala
ruku. Když odešli z domu, aniž by je jeden z
vyprovodil,
Werner:
„Slyšela jsi to?“
„Co?“
Kristina.
„Ty jsi a
hovado, co je k jídlu?“ zeptal se manžel a šel do
králík,“
si na syna.
Kristina a nosila na
Když byl
skoro prázdný,
„Gustavééééé!“
Chlapec byl v mžiku v kuchyni.
„Ano, tatí?“ zeptal se,
zcela klidný, za tu dobu, co byl v nemocnici stouplo jeho
jeho strach zmizel, byl
„Ty ses nechal operovat na slepé
otec.
„Já… já jsem
bolesti… tady,“
hoch a ukazoval na místo, kde
Pocítil zase tu
a strach, sebejistota se zmenšila.
„Ty šmejde,
bych
„Nech ho,“
Kristina. Na mlácení tu byla ona. „Já si to s ním
jizvu na
zmlátit…“
„A ten Kolenda, co s tebou
otec dále. Gustav zrudl. Jak se to mohl
otec
to bylo jeho tajemství, myslel si chlapec.
„Kolenda? Náš
Co myslíš, tatí?“ snažil se oddálit neodvratné.
„Prý ti sahal na binbáska a hrabal se ti v zadku? Je to pravda?“
„To on nás prohlížel… jako pan doktor… to nic neby…“ Kristina tentokrát poslouchala.
jí ta
nešla do hlavy, ale její respekt
byl hluboký.
slyšíš, co
prohlížel je…“
„Prohlížel? Nikdo nebude sahat na mého syna. To si mohu dovolit jen já!“
kuchyni. Gustavovi se
mdlo.
po
„Ukaž, jak
prohlížel,“
Hochovo srdce se rozbušilo. Vykulenýma
sledoval matku, co tomu
Kristina, stále si nic nemyslíc,
„Ukaž to otci!“ Gustav se
po celém
Ale
svlékat kalhoty a pak se rozplakal. Otec
popadl a svlékl z
ruky jeho
a druhou mu roztahoval
jeho
„Takhle to
Nebo to
„Nech toho, nejsi doktor,“
„Jo, takhle to
mu vrazil facku, až
jinak?“ neustále
si
do
otec.
Kristina.
ale nebolelo to, jako od tebe…“ v
upadlo. Pak se teprve uklidnil.
„Co tím myslel?“ zeptala se
to mysleli
kalhoty. Vzal
chlapec. Werner Bittner
matka.
„Nech ho, už toho má dost,“
manžel a vyšel z
Gustav i matka. Chlapec tiše plakal a Kristina
nedívala. Nesnažila se
konejšit. Po delší
Práskl
a oba se lekli.
u stolu. Oknem do
se však
„Gustave,
bys jít spát. A natáhni si
ty kalhoty.“ Gustav poslechl a
oblékání nahmatal
co
tím dostal od toho muže. V jeho
se
vybarvovat takový vzdor, že se Kristina lekla. Takovou nenávist u
nezažila.
„Spát?“
„tady už spát nikdy
„A kam
„Nevím,“
Gustav a šel halou z domu.
„Wernerééé,“
na manžela. „On chce utéct.
sem…“ zoufale volala, ale
nebylo to zoufalství. Byl to zcela
strach, co zachvátil její bytost. Bittner vyšel z
obýváku a
situaci.
a zahlédl chlapce, jak jde k brance, k
u
potoka.
se za ním. Za vraty ho dohonil a chytl ho za vlasy. Chlapec se však bránil.
To otec
a tak mu jednu vrazil, až se
skutálelo k brodu v potoce. Otec se
k
hnal, ale hoch se postavil, vešel do vody a prošel potokem na druhou stranu. Již se
neohlédl, šel a šel…
Otec mávl rukou. Však on se vrátí, až bude mít hlad, myslel si.
Po celý zbytek svého života Werner Bittner Gustava nikdy
Devatenáctá
Major Budirski byl
Našli zneužité a zardousené
malého chlapce. Našli ho
na západní
Frankfurtu. Pohozeného ve velkém kontejneru. Byla to
panelových
Po válce se tak
aby byly byty. Dnes tam již žádný
dbalý na
dobrou
dostat se do
nebydlel. Bydleli tu jen cizinci a
protože
domy kdysi koupilo a
z nich sociální byty, asociálové.
Již samotné vyptávání bylo úmorné, nikdo tu nemluvil
snažil, ale i jeho školené
mu
službu. Budirski ho
hlas. Vzal ho za ruku a tiše mu domlouval:
„Karle, vzpamatuj se, oni za to
že neumí naši
„Šéfe, máte pravdu, ale místo aby šli
Mladý muž nebyl k
tak tu prodávají
„Jo, oni ale nic jiného nemají…“ Weber se na šéfa
a
podíval.
„To je ale neomlouvá,“ povzdechl si starý kriminalista. Znal oplzlé
již dávno k názoru, že to asi
k lidské rase
„Dnes tu už nic nezjistíme, Karle,
inter… no, jak tomu
„Internet, šéfe,“
Zase
na jídlo,
jsi mi
lépe než mladý
o tom
Karel a trochu se uklidnil.
u Itala,
„Carbonara,
Karel Weber se
jak zvýšil
již
špagety se smetanovou
se tak jmenují?“ zeptal se Budirski Karla.
„To by mne také zajímalo, víte, co to je?“
se šunkovými
„Ne, copak umím italsky?“
starý.
to znamená, že jsou to špagety
To by
„No, jo,
jo, ale copak je
pokrm
to bylo takové
a docela mi to
být
že?“
mne napadlo, co jsme to pili
vzpomínal Budirski.
„To bylo Ramazzotti, šéfe. Dáme si?“
„Jo, objednej nám,“
starý.
Když
bravurním
tak, jak to dokáží jen Italové,
Budirski hlavu, aby mohl pít, pak ale postavil sklenku zase na
a
„Karle,“
nedonesl.
„já na to
co šéfa napadlo.
nápoj, zvrátil
Karel se tak lekl, že Ramazzotti k
také
„Pamatuješ, jak jsme
na Kaiserstrasse, naproti Deutsche Bank, jak tam
Bittner? Byl tam
s jedním mužem,
vím, kdo to byl!“
„Jo, vím, pak jsme byli u toho Klugera. O
jsem vám
mluvit Karel, „má na internetu stránku a nabízí
ten
Podle všeho,“
šéfovu reakci.
„Jo,“
Budirski a vypil naráz Ramazzotti, „ten muž, co doprovázel Bittnera, byl
Robert Kluger!“
Oba ztichli, jen jejich kriminalistické mozky jely na plné obrátky. Nastávaly nové
okolnosti, jež se týkaly vraždy Karin Müllerové.
„Už jsem myslel, že mne zklamal,“
Budirski.
„Kdo?“
šestý smysl,“
major,
Strýc Michele byl šaramantní
Dokázal se
za Gustavovy
takovým milým
že i mladý muž byl pyšný. Pyšný na ženu, kterou
kraje, který dokáže nejlépe na
svými
lásku. Itálie.
do toho
Petra byla nejvíce okouzlená strýcem Michelem. Gustav zase jeho ženou. Taková,
uvažoval, by
být máma.
Laura bylo její jméno. Dokázala se
postarat o mladé lidi a dokázala být
mladé
v mžiku vymazala léta, která
vepsaná v
skoro bez
šest
samé syny, a všichni žili na
„severu“. Petra brzy poznala, že severem je myšleno
zázrak této
ukradl rodinu. Nebyla však zatrpklá, ráda se chlubila, že všichni synové jsou v té
zemi na severu samostatní a
se jim
Do jednoho
za ženy a mnoho
Rádi jezdili
jejich domova
nenechala vzít tu práci a
po celém stavení stará kamenná
stále na
ohni.
jež se nacházelo na zadní
spoustu
a i jiných
tam, kde byl
Laura si
ve výši stolu, bylo široké a hluboké a
která byla jejich prvním jídlem, byla grilovaná nad
tím pomazaná
jakousi pastou z oliv,
a
Byla tak výborná a domácí víno dokreslilo
pokrmu, že si mladí
jak v sedmém nebi.
„Signora Laura, tak božský požitek jsem
nezažila,“ chválila Petra.
„No, no signora Pet-tra, to si musím promluvit s Gust-tavem, božské požitky jsou jeho
úlohou,“ vtipkoval
Michele. Gustav se smál s mastnou bradou a zdaleka
nehodlal
s jídlem
Petra s chutí popila víno, postavila sklenku na
a
„Gustave, to víno si musíme vzít
já nikdy
že víno
být tak dobré.“
Michele se rozesmál a i Laura se
„To víte, mladá paní, že si
Petra se divila:
vzít
Ale chutnat vám nebude!“
by mi nechutnalo?“ Laura
„Naši mladí to zkoušeli
a pak toho nechali…“
„Signora Pet-tra, víno si
ale jeho duch, jeho síla a aroma, to
doma. Víte, náš
vzduch, klima a naše pokrmy ho dobarvují. Tak
chutná jen
tady v Itálii,“ dal se do výkladu Michele a Laura mu visela na rtech. Pane Bože, myslela si
Petra, tu historku vykládal
tisíckrát a jeho žena ji stále ráda poslouchá! Láska mezi
stárnoucími manželi je mladá jak první paprsek ranního slunce, co zaklepe do tmy
noci. Jak
dokáže být láska, když si jí lidé váží…
Laura
znovu plnila
mohla se pochlubit svým
a v její
se
koho pohostit,
„Pomalu, pianko, matko, aby zbylo na mne,“ nechal se slyšet
„Ty mlsná hubo, už jsi
se obrátila k
dost… ale to víš, že tu
„Když jsme sami doma, tak si jen
„Co já za to
Pak
„Je od
Po
stále po
mám pro tebe, žroute.“ Pak
a má dost…“
Když vidím, jak mladému chutná, dostanu
tiramisu.
se.
omlouvala se, „ale to chutná nejlépe.“
si sedli
nejprve muži, protože ženy poklízely v kuchyni. Laura Petru
okukovala a nakonec si dodala odvahy:
„Se svou ženou není
nenacházela slova. Tak se
ty jsi jiná…“ Petra
drhnutí
co myslí, ale
hrnce.
„Ty saze z
nedostaneš, to my nemyjeme,
se to hned
ale je to dobrák. Je jen postižen, jako jeho máma Kristina…“
„Co se mu stalo, když byl
Laura si povzdychla:
Stále na to nemohu
ani on to
co má
On
Petra promluvila:
najít, ale…“
„Snažila jsem se to dostat z Kristiny, ale ona je
do sebe. Co jí Michele postavil
ten domek vzadu a to už je let, je tam stále zalezlá. Na práci je jak drak, v
nám
jde k ruce, ale jak
práce, zaleze a už ji nikdo nevidí. Sem do domu
nechodí… a
je to
její rodný
tekly slzy po
Petra nic
„Možná, že by se o tom
mluvit, možná je lepší nechat tu bolest spát… kdybych jen
co je správné?“ Petra obdivovala tu ženu, co v jednom okamžiku dovedla být veselá a
hned zase smutná, starostlivá. Pak jí
ústa mluvit, žasla nad
slovy:
„Pohodlné je nechat tu bolest spát - a jednoduché. Ale Gustav prožívá chvilky strachu a
neví
To není spravedlivé…
by se o tom mluvit. - Proto jsme
aby si s
matkou promluvil.“
„Tu odvahu našel u tebe, Bože,
našel správné
Ženy našly k
cestu,
se znaly tak krátkou dobu.
Laura a objala Petru.
ve
máš vždy
duši.
však nevíš, kde a v kterém
bydlí. Pak
ten okamžik, dva pohledy a pár slov a jsi u cíle své cesty. Jsou to vždy okolnosti
náhodné Nejsou to
energie, které se
Muži
domem si zapálili cigára.
Byla
noc,
se
na kterou všichni mysleli.
to až do
a
ženskou
neukázal. Do tiché pohody vložila Petra slova,
tu s námi nesedí Kristina?“
Pod domem leželo plodné údolí s
krajem, jen tak v náznacích.
usedlosti
na sebe
a ani blízká vesnice
nestydatostí
Celý
život, vše tu bylo, jak má být. Den hrál barvami Morgana Russella a noc halila kraj do
Nic tu nebylo
navíc,
si
dokázal
bytí lidí, co tu bez vymožeností techniky žili
staletími. Pak promluvil Michele:
„Jednoho dne
s jedním kufrem, bez
a
že je tu. Tenkrát byli
všichni chlapci doma, práce bylo dost.
že
muže. Postavili jsme jí vzadu ten
domek, ale nestála o to. Ubytovala se v
kde
bydleli pacholci. Hned vedle
chléva. Laura to
dovolit, tak se nakonec
S nikým z rodiny se
nesblížila. Jen pracovala. Na tom se do dnešního dne nic
Po chvíli ticha
promluvila Laura:
„Nikdy se na nic neptá, každou práci vidí a
se jí tenkrát ptala, kde nechala
že žádné
vlastní, našeho Gustava.“
jídla a pití nic
„Když si pomyslím, jaká to byla veselá holka, když jsme byli
se tak
to je mi záhadou,“
Michele.
vyvdala
Když jsem
a jedno
co musela prožít, že
Tenkrát, když jsi tu byl se ženou a s
vložila se do debaty Laura, „jsem se
Gustave, ptala, kdy jsi odešel z domova. Ale nedostala jsem
páry
se
na mladého muže…
t
Gustav byl po pás mokrý, voda mu
v botách, ale nedbal na to a šel. Potok ho
vedl.
že potok
do Mainu a Main protéká Frankfurtem a tam na jeho
je
nemocnice „U svatého Ducha“ a v ní sestra Gabriela.
že k ní jde. Jen
v
mu
- jdi tam, kde
Potok se prodíral údolím a vedla tu také dráha. Gustav
po kolejích, tok malé
byl
mají rádi.
brzy na to, že je jednodušší jít
Chvilkami se bavil tím, že jako provazolezec šel po železné kolejnici, pak zase po pražcích,
což ho nutilo
kroky jiné délky, než byl zvyklý, a
šlápl
vedle, do
Pak
kolik
strefí, aniž by se minul. Bylo jich
víc a více. Pak ale,
když
být unaven, šlapal do
Najednou se
ním objevil tunel. Znal ho. Když jezdil k
do Frankfurtu, byly na
dva. Jeden docela krátký a jeden dlouhý. Ten dlouhý byl však až za
vlak musel
nejprve
most. Tam ale Gustav nemusel, nemocnice byla
na této
A tak, protože
že tento tunel je krátký, rozhodl se, že jím projde.
si
totiž, že to, co mu
krátké, když
v jedoucím vlaku, je docela dlouhé, když musí
tu vzdálenost projít
Když už byl v
tunelu a srdce mu bušilo úzkostí, zaslechl
vlak.
od
tedy proti
Najednou
zdali má rychle
v
nebo se vracet. Jeho nerozhodnost
že
stát na
V tom okamžiku vjel vlak do tunelu a
zapískal.
Zvuk, který Gustav znal, který se nesl lesy, údolím nebo loukami, byl tady v tunelu
ohlušující. Chlapec se probral ze své ztrnulosti,
stranou a
se na
skálu. Mohutný, horký a páchnoucí stroj ho míjel v
blízkosti.
pocit, že se s ním
celý tunel. Pára, kterou stroj
každém pohnutí
zahalila Gustava svou
horkou sprchou - zdálo se mu, že délka mašiny je
Pak již drkotaly vozy a po chvíli
byl klid. Ticho. Bolestné ticho, protože v uších stále dozníval pekelný randál.
Teprve
pocítil strach a
a sedl si na mez na kraji lesa. Usnul.
První ranní vlak, vezoucí
nemohl si vzpomenout, kde je a
snídani. Jejich velká
šel dále.
si, jak se po celém
Rychle
z tunelu
do práce, ho vzbudil. Gustav se
v ranním chladu a
Najednou se snesly
volavky k potoku. Asi hledaly
Gustavovi
a ty zase sestru Gabrielu. Zvedl se a
Pohled na chudé, hladové a neupravené
co se toulaly
byl
tenkrát
Na své
k nemocnici „Zum heiligen Geist“ nevzbudil Gustav pozornost.
Pak stál v
a pozoroval
na
tu, které se tolik divil a co se mu
nehodila k jeho
o kostelu. Nic však už
Okolní
vnímat.
Tak ho našla sestra Gabriela a ujala se ho. Chlapec nemluvil,
dokázal, bylo dát najevo, že chce být u Gábi.
jíst, jediné, co
Doktor Bonaffini ho prohlédl a shledal, že je
zdráv, ale
vyvedený z míry. Stále
se
a byl lekavý a jen u Gabriely se cítil lépe. Doktor tedy dovolil, aby se ho ujala. První
týden
mít službu, tak bolestivé bylo pro hocha, když ho
opustit. Vzala si tedy
dovolenou a
v
blízkosti.
Bonaffini
že
mládeže mu nedali žádnou
poslat
na místo v
ale na sociálním
pro
útulku.
mu: víte kolik lidí nemá
dnes ani to
Gabriely, aby Gustav
Ani
u ní.
nad hlavou? A tak bylo nejjednodušší splnit
sestry
Chlapec sice již
jedl a dokázal se sám zabývat hraním v
ale
nemluvil. Když už jeho
trvalo
se doktoru Bonaffinimu najít
chlapcovu
Ta ale o
té italské
ani slyšet.
Gustav stále nemluvil.
Pak se Gabriela sama za starou ženou vypravila. Nezastihla ji doma, zato však narazila na
Hildu. Když se doptala, kdo Hilde
je,
jí, co se jejímu nevlastnímu bratrovi
slíbilo, že chlapce navštíví.
Pak Hilde
Gustav ji
pozoroval a po chvíli najednou
„Hildo, jak se máš?“
Od té doby mluvil, ale Bonaffini zjistil, že
celý
dosavadní život. Reagoval
zbrkle, skoro hystericky, když Hilde, která ho
na
doktora
Bonaffiniho
o
Po
pokusech se
rozhodl, že duševní klid
nebude rušit.
Gustav bydlel u sestry Gabriely, ale pak
kdy musel do školy. Jeho
ho
neustále varovalo:
pozemek nemocnice, budeš muset tam, kde nemají rádi, kde
ti ubližují!
Nebylo jednoduché
ho projít vchodem nemocnice. Gabriela
chodit s
chlapcem
každý den o kousek dál, až jednou došli až ke škole. Pozorovali
jak
jdou do
a pak po poledni, jak se zase vracejí
se jednou podívali i do
budovy školy.
která o jeho problému
ho
a Gustavovi se
líbila.
Pak
docházet do školy. Školních
nebo vycházek se však
se
Gustav žil u sestry Gabriely až do maturity. Zkoušky absolvoval s vyznamenáním a byl pak
na zaškolení do Deutsche Bank. Zde mu také nabídli podnájem u dvou starých dam.
Sestru Gabrielu však Gustav stále
až do její smrti. Oplakával ji jako vlastní
mámu, když
O svém
se dozvídal od sestry Hildy, se kterou se
vídal.
se však s ní o
tom bavit,
v
ty obrazy, které ho
Hilde nedokázala zmírnit zármutek
nad smrtí Gabriely. To se
Carole, kterou Gustav v té
poznal.
Dvacátá
Major Budirski se dal do práce. Nasadil na Klugera dva schopné lidi a brzy vyšlo najevo,
kde
bydlí. Na jižním
Frankfurtu vlastnil velkou vilu, schovanou v
lesích, které se táhly až k Neu Isenburgu. Zjistilo se, že tam ukrývá i
Karel Weber
že šéf
zátah a tentokrát se mýlil. Budirski hodlal
ho
zajímaly vozy, které
vlastnil. Do jeho konceptu se hodil van, francouzský minibus.Ten si
prohlédnout.
Když
do
jednou trochu
parkoval v centru
nechal ho odtáhnout a poslat
Byla to trefa. Kriminalisté zjistili, že ve voze byla
Karin Müllerová,
Nebylo jasné, zda živá,
mrtvá. Pouhá její
Budirskému
Pak nechal Roberta Klugera zatknout. Výslech se táhl,
nehodlal
pravdu.
výslechu nechal major prohledat jeho vilu. Poslal tam Karla. Našly se zde
o
prostituci. Pak
polevil.
Že nabízel
bylo již dost silné
vraždu slíznout
tedy, jak to bylo: jednoho dne mu volal známý, jmenoval ho „Burzián“ a tvrdil, že jeho jméno
nezná, a prosil ho, aby mu pomohl z maléru. Zabil a znásilnil malé
On, Kluger, mrtvé
odvezl do staré továrny a
pokus
spálit. To je vše.
To je vše, pomyslel si major Budirski a
se mu zvracet. Necítil však žádné
že ho jeho šestý smysl nezklamal. Rozjel se do Windecken zatknout Gustava
Bittnera. Karel Weber ho doprovázel.
Otázka
starým, kamenným domem v teplé italské noci, Gustava
Již
dávno si dokázal vybavit, kdy z domova odešel. Ale
to mu nebylo jasné. Léta, která
prožil u sestry Gabriely, se mu uchovala v
Co však bylo
tím,
Nad
prolétl netopýr a Petra se lekla. Zvuk cikád se mísil s
zrajících
a
Pelargónie v oknech
rudé
Zdálo se, že svítí
do tmy. Pohoda.
Ty chmurné myšlenky, které se vkradly do duší lidem kolem stolu, se sem jaksi nehodily.
Avšak i v zemi, kde trávíme prázdniny a neznáme její starosti a úzkosti, vede život po
cestách. Jednou loukami plnými
a jednou divokými skalami.
Myšlenky tu byly a byly neodbytné. Strýc Michele, zrovna jako jeho žena Laura pochopili,
že Gustav prošel
peklem. Muselo to pro
být tak hrozné, že mu
ochranný
mechanismus jeho duše vymazal toto období z
po
bolestivá jizva, která
na sebe
svou
bolestí. Co se pod ní skrývá? Bude moci Gustav
jednou
žít? Promluví matka Kristina, nebo se bude dále halit do
ticha,
oddávat se
co jsou od pradávna symbolem tajemství!
Ticho toho krásného místa nad údolím porušily
kroky. Všichni se
po zvuku.
Pojednou stála u stolu Kristina.
Laura
ze židle a nabídla ji švagrové. Pak
pro sklenku a nalila
víno. Stoupla si za muže a položila ruce na jeho ramena. Ve vzduchu bylo
Pak
Kristina promluvila:
svou dceru Hildu… a mého syna Gustava… svého syna, o mne nejevil
jsem tomu zabránit, ale netušila jsem… ne, já o tom
Pak jsem to už
Mluvila
dívala se do
jako by své tajemství
té plodné italské
zemi, kde se narodila. Petra
pocit, že
popadnout dech.
zájem.
Michele se snažil
váhu jejích slov.
dojem, že jejich podstatu by nesnesl.
Laura
plakat. Gustav si
jako v divadle, když se v sále pomalu zhášejí
a
se zvedá opona. Každým slovem, které matka
se mu poodhalovalo jeho
Ta pospolnost, která mezi synem a matkou vždy je, byla i mezi nimi. Byla však narušena
zradou, které se Kristina na Gustavovi dopustila. Jako
její
a ochranu.
tušil to bezpráví, tu
a
by mámino slovo, pohlazení. To však
s
na ženu, jež ho
na
a
si, jak
jsou pro ni ta slova:
„Tenkrát, když jsi odešel, po tom, co otec nutil, abys ukázal, jak
prohlížel,
jak zneužíval, a já
v jeho
tu oplzlou slast, když ti sahal do rozkroku, byla jsem
ráda, že jsi utekl.
z toho domu
Hned jsem tušila, kam jsi šel.“
Kristina stále
je
jako by ta slova již dávno
jako by prahla po tom
vyslovit.
„Co jsem se nachodila ke škole ve Frankfurtu a pozorovala, jak chodíš s Gabrielou, jak ji
držíš za ruku, jak jsi našel
mámu. Já jsem
Gustave, nechala ve štychu, já
zradila, podvedla…
jsem ti brát to
které jsi
našel. Ten klid, na který
jsi
právo.“ Ani po
oslovení svého syna nepozvedla Kristina
Cikády na chvilku zmlkly a lehký vánek
dala Kristina znovu do
vyšel srpek
ze svahu jiné
V okamžiku, kdy se
však neubral.
„Už tenkrát, když jsi zabil, usekal našim
hlavy, jsem
Já však byla
žena, provdaná za muže, co o mne nestál, ukájel svou sexualitu na svých
Za to mé
jsem trestala tebe, synu. Zasloužila bych ten
trest. To, jak se mnou
otec
zacházel, jak mne mlátil a tyranizoval, když jsi už nebyl doma, je málo.“
Gustav se oddal svému náhlému citu, vstal a matku objal.
„Ne, mami, už nemluv, to vše nebyla tvá vina…“
„Ale byla,
lásku. Abys poznal ten
Pak položil hlavu do
která se
posypané
jsem se sebrat a odjet, vzít s sebou,
cit a abys ho pak
dávat… svým
klína, jak to
mu vždy
sem, abys poznal
když byl
Vdechoval její
sladká, jako mandle s cukrem,
Najednou se vrátilo
se vším všudy. Byl tu Sven, Boris i nádražních s novým
kolem. Také otec! Ty strašné noci. Rozplakal se a Petra si
že
jako chlapec.
Dokonce se i v
zajíkal, nemohl popadnout dech.
Kristina ho konejšila.
jejím prvním doteku Gustavovo
výprasku, ale pak se uvolnilo.
ztuhlo, jakoby v
se
dívala na toho
chlapa, co si teprve
v
mohl
vyplakat své
slzy. Ta scénka byla pro
bolestná, srdcervoucí, intimní. Všichni
však chápali, že se
naplnila nádoba
slz, které matka se synem,
každý pro sebe,
do svých samot, proplakali.
Tušili, že
noci a pozorovali
rušit jejich návrat, setkání jejich srdcí. Tak popíjeli víno,
do letní
Ze tmy
a lísala se kolem Laury. Laura byla
že se
zabývat. Vzpomínka ji zavedla k jejím
k jejímu milujícímu manželovi a otci.
se
když si
ten krásný život po jeho boku, co
za sebou. Ne, že by
bylo vždy
ale i ty
chvilky byly s odstupem
prožili Kristina s Gustavem. Mile se na Michela usmála.
Michele se
„Už
bože, jak ho miluje, i když se
nikdy neopustím,
slova, kterým nikdo
„Já vím, paní Niemeyerová
Ani matka
si
krásné, nesrovnatelné s tím, co
Kristina tiše promluvila:
s takovou
že Gustav
zase vzlykat. V
že tu budeš do sta. Že jsi zdravá jako
co tím myslí, ale
to bylo pro
že
muselo hledat
u cizích lidí.
vzpomínka z
„To, co jsi prožil, je za tebou, Gustave. Nezbývá ti nic jiného, než se
zapamatuj, jak zlo dokáže ublížit. Jak dokáže podlomit i
lásku, která by
Bože… jak se stydím…“
Po
slovech
pohled na
zaražený a potom ohromený. Zdálo se, že se mu
poznáním:
si
být
Jeho pohled byl nejprve
pak
poznáním. Hrozným
„Já ji zabil! Já ji zabil a nechal ležet… já nevím, co jsem s ní všechno
ta slova a
tom na Petru.
chudinka.“
„Gustave, co to mluvíš?“ nechápala.
„Já jsem zabil tvou dceru Karin…!“
„Cože? To nemyslíš
„Já nevím, to auto, a ona tam ležela a nehýbala se… kdybych mohl pro ni
a vrátit
jí tím život…“ Gustav se
rozplakal. Kristina ho
hladit. Michele si dolil víno a
jedním rázem ho vypil. Laura nedokázala
stát.
od stolu k domu a zase
nutkání
ale nebylo co. Petra
se však po celém
a
nakonec jí
zuby. V teplé italské noci. Pak se v ní prolomil žal:
„Ne, ne… ne, to není možné! To si namlouváš.“
„To by bylo nejjednodušší, ale… já ji tam
ni nic
Hanau-GB, jako moje jméno…“
jak leží, už byla mrtvá, nemohl jsem pro
na Gustava Bittnera
Lauru
napadlo, co by mohla
do domu pro pálenku a všem nalila. Kristina se bála toho, co její syn
„Ne, tys to
V nejhorším
zla, co ti otec dal do života.“
to
„To je možné, ale mne to neomlouvá. Musíme
tvé ruce. Povely dostávaly od toho
musím za majorem Budirským.“
Gustav byl rozhodnut a kdyby nebylo
zákazu strýce Michela, snad by se hned
rozjel do Frankfurtu. Nechal se
a odložil odjezd na ráno. Pak se
dívat na
Petru, vyhýbal se jejímu pohledu. Nechal si ukázat, kde
spát, opustil rodinu a pokoušel
se usnout. Do rána však
oko.
spát v jednom pokoji se ženou, pro kterou
jeho srdce. Nechápal, jak se mohl dopustit takové zrady.
o
domem byla chvíli
a jeho problému mluvit. Nikdo však
jak
„Nevím, neznám toho mladíka tak
„Ne,
to
ale…
ne…“
když Gustav odešel spát, mohlo se
Nakonec promluvil Michele:
mi
že to
tiše Kristina.
Petra na ni
a topila se v
že by
vraha své dcery
ale nikde tu nenávist ve své duši nenacházela. Místo toho tu byl
ten cit. Ten
blažený pocit, který považovala za lásku. Bude s ním muset
Ale co se dá
s
citem? Je cit
ovladatelný? Dá se mu
Na druhé
milovat
co
život, který zrodila. Pak si
jak Kristina
o
králících. Zeptala se jí, co to tenkrát bylo za
Žena se na Petru dlouze
a
zdálo se, že vzpomíná.
„To byla
moje vina. Nebyla jsem s Wernerem
dnes už to vím a trestala
jsem
Chlapec si tenkrát
jít hrát s kamarádem a já ho nutila k práci. Nakonec jsem
ho zmlátila. Musel se dostat do
šoku, vytáhl z králíkárny
a usekl jim
hlavy sekerou. Nebylo to pro
žádné
do kamen také musel štípat, obstarával
a pomáhal mi i
vlny. Byly to angorští králíci. Druhý den o
divil se, kde jsou. Myslel si, že je
ukradl…
Kristina se dala do
„On pak o
„Ne,
je zneužíván
žasla Petra.
si na to nemohl vzpomenout a já o tom nemluvila. To jsem
a otcem také,“ v
Kristina.
že
„On byl Gust-tavo zneužíván otcem i
Svatá matko Boží, to nikdo nemohl
se strýc Michele. Kristina se již nedívala do
do
ostatních.
„No, to byla taková doba, po válce, lidi
jiné starosti než chránit zneužívané
jsi o tom?“ zeptala se Laura. Držela v ruce jakýsi kus látky a stále si utírala
Petra se v duchu
vzdálila. Gustav dokázal zabít a
o tom. Králíky.
„Nikdy se mi, Lauro,
Já sama hledala
nefungovala. Nedala jsem synovi do života
nic.
Kristina se
k odchodu. Laura k ní však
já tam
do pekla, a
jako matka
a objala ji:
švagrová. Neodcházej, byla jsi už dost dlouho sama. A také není všechno tvá
vina. Vypij si s námi
a vypovídej se… víš, co jsou moje
z domu,
bych si
promluvit… mezi ženami…“ Pojednou Kristina
objetí
oplatila:
„Já vím,
vrátila:
se také stýská po
zašeptala. V tomto okamžiku se Petra
„On ty králíky zabil a pak si nemohl vzpomenout? Jen tak pro nic, za nic je zabil?“
„Ne, pro nic za nic to nebylo, já ho tenkrát tak zmlátila, že nemohl popadnout dech.
Nacházel se v šoku, v
stavu. Dva lidi, ke kterým
ve svém
s
vzhlížet, ho zneužívali a já mu neposkytla oporu. Místo toho jsem ho zmlátila.“ Kristina zase
u stolu a upila vína. Petra sledovala stopu svých myšlenek:
„Když zabil mé
byl také v
„On ho nezabil, basta,“
šoku?“
Michele.
„Mé srdce to také tvrdí, ale
rozum
myslet jinak…“ Petra se rozhodla, že
také spát. Tušila, že bude ležet a dívat se do stropu tak dlouho, až do svítání. Pak si
že Gustavovi slíbila, že ten tajemný
s ním najde a že do
vejde
první. Že ten
co slíbila uklidit, bude tak hrozný, netušila.
Major Budirski a Karel Weber se vraceli z Windecken s
V
Gustava
Bittnera našli jen dva malé chlapce: jeho syna a sousedovic kluka.
- v parném
-v
pokoji u
Policisté se
že matka
šla a otec jel do Itálie
za
Tak rychle se nevrátí, má dovolenou a teprve
dny odjel.
Když muži vstoupili do
jejich
v policejním presidiu ve Frankfurtu,
hlásil jim kolega, co se zabýval nezbytným papírováním, že mají
„Muž a žena,
zeptal:
Bittner a to ženské jméno jsem
Karel se
co
„Jo,
doznání a pak
mlel ten chlap
kolega, protože
tom psal
do
Asi
hodin
Budirski a Weber na sebe pohlédli.
Gustav byl na nohou,
než spustili ptáci
o ztracené
být
celkem mimo
hotov, bylo již skoro šest
ranní koncert.
Po chvilce se na svazích, v jednom bodu na druhé
údolí,
a posléze
vystoupilo nad krajinu slunce. Bylo
zcela rudé a
tu sílu jako za dne. Stálo nad
nedohlednými háji olivových
a dávalo rannímu obrazu nádech impresionismu.
Kristina
domem a spravovala jemné zelené
Byla to
kopa, ve které
se
a když našla díru,
ji zašívala. Gustav pozdravil. Matka poznala, že
celou noc nespal. Petra také zrovna vyšla
„Co to
hned, že ten
mami?“ zeptal se Gustav, nemaje
zdání,
pocit, když s ní
mluvit, tu již není.
„Ty
dáváme pod stromy, když sklízíme olivy. Je sice
hotovo. Ty ses moc nevyspal? Já to vidím,“ starala se.
„Dobré jitro, signora Luciatteová, to jste už
se zabývá.
si
ale co je hotovo, je
Tak brzo?“ pozdravila Petra.
jsem vás propásnout, tak jsem si krátila chvíli spravováním sítí,“
Kristina. Pak se ve
domu objevila Laura s tácem
jídly k snídani. Petra jí
pomáhala
byste
pár dní pobýt, ten Frankfurt vám
navrhovala Laura. Petra
rameny. Celou noc
jak se má ke Gustavovi chovat. Došla k
že
nenávistí si
a Karin to neoživí. Nejvíce ji zaráželo, že se její cit a postoj ke
Gustavovi
Stále ho milovala.
„Ne, musím jet, musím se dostavit do presidia a mluvit s majorem Budirským,“ trval na
svém mladý muž. Protože se strýc Michele neukazoval, pozvala Laura všechny k snídani.
Michele rád vyspával. Zato
kdy bere
do taverny, ale
sedával se ženou
Gustavovo naléhání
a vyrazili na cestu.
konce.
chodil
do Palazzola
domem. Když posnídali, mladí se na
Kristina se dlouho se synem objímala a plakala.
jádru nevinen.
Jeli tou
nemluvili.
se stane cokoliv, Gustav je v
cestou ke Gardskému jezeru, ale kouzlo krajiny nevnímali. Skoro
Gustav
o té záhadné lehkosti, kterou najednou k matce cítil.
se to
tenkrát, když tu byl s Carolou a s
Ale
již to nehraje
žádnou roli. Stal se vrahem a
do
Kolika lidem
ublížil?
jejímu manželovi… sám
po otci bylo
smrtonosné.
si
na
Kolendu. Na Svena a Borise, najednou
celé své
Každý koutek cesty
mu
jinou
Pak se
na
dostavil zase jeho tísnivý strach: led zabalil jeho
snad
myslel si. V nejhorším okamžiku pohlédl
a usmívala se. Hned se mu ulevilo. Nervy, myslel si, to jsou nervy.
a postupoval k
k
Dívala se
Petra byla také zamyšlená. Jedu tady s vrahem mé dcery, nebojím se,
ho, miluji
ho. Jak
život dát tolik
do jednoho dne?
se, jak
kam by Gustava
schovala.
kde by ho
pro sebe. Ale jestliže
zabil její dceru, musí být
potrestán. On
za tím trestem do Frankfurtu
On se nechce schovat
za
On je to v
poctivý dobrák. On to
Pohlédla na
a usmála se. Jejich pohled se
a Petra pochopila, že se bojí, ale že mu její
pomohl. Když dojeli v
až k dálnici,
vozu.
Gustav hned usnul a probudil se, až když na Frankfurtském
opustila dálnici a vjela do
Jen poprosil:
„K policejnímu presidiu, Petro, k majoru Budirskému.“
Major Budirski a Karel Weber vstoupili do své
povstal.
„Dobrý den, pane Bittnere,
Budirski a pak se
na Petru.
Petra
ale Gustav
jsme se vrátili z Windecken, nebyl jste doma,“
„Nejste vy paní Müllerová, ta, co ztratila dceru…“
„Ano, to jsem já, byli jsme tady s Gus… panem Bittnerem na cestách,“
Petra.
„Aha, na cestách… a co vás k nám
„Pane Budirski, já jsem asi zabil to
Gustav
stál a pomalu
tu Karin, dceru tady paní Müllerové…“
„Asi?“
„Jo.“
„A
jste nám to
mluvit:
hned?… Vy jste to
paní Müllerová?“
Petra nic
Budirski se mezitím posadil a Karel zaujal své oblíbené místo tak, že se
o
okna a pozoroval.
„Paní Müllerová o tom
„Takže vy jste zabil
„Ne. Víte, já
a já také ne.“
a nic jste o tom
mám… takový problém… trauma z
„Trauma z
se
trochu lépe?“
Gustav
a Petra
doplnila jeho
poslouchali. Když probrali, co bylo, až po Kristinino
se dále vyptával, k
„Takže si
na vaše
„Do všech podrobností,“
Karel a Budirski
major Budirski, aniž by
již vzpomínáte?“
se Gustav.
„A jak jste zabil Karin?“
„Nevím.“
„Jak, nevíte? Nejprve jste ji znásilnil a pak udusil a potom spálil, nebo byl postup v jiném
„Moje dcera byla spálena? Spálena!
mi o tom nikdo
Petra ta slova
Budirski si
že by u výslechu
být. Požádal ji, aby
venku, u
kolegy. Teprve když se
za Petrou
Gustav
„Já nevím, vím jen, že tam ležela a byla mrtvá. Byla zcela
bezmocná…“
„Kde to bylo?“
„Pod lesem u splavu, je tam takový
„Tam jste ji znásilnil?“
„Proboha, to já nevím, jen tam ležela…“
„A byla nahá, to jste už
Vy jste ji vzal do svého vozu?“
„Ne, jen jsem zpomalil a díval se na ní.
propíchnuté kolo a
„No a vy jste zastavil a vzal ji do vozu a zajel tam
nervózní. Karel Weber si
poznámky.
ho.“
ke splavu!“ Budirski
být
„Ne, zastavil ten bílý opel… ale, asi máte pravdu, jak jinak bych ji mohl zabít.“
„Bílý opel? Vy máte
golfa, jestli se nemýlím. Nebo máte dva vozy?“
„Ne, my máme jen jeden
Carola do práce nechodí, tak zatím nebylo
dva vozy.“ Do výslechu se vložil Karel Weber:
„Pane Bittnere, když jste si po
na vaše
stala se tenkrát v
mít
po tom, jak jste byl zneužíván, zase
kdy jste se dopustil
násilí?“ Gustav
na mladého kriminalistu jako na zjevení. Tuto souvislost si dosud
„Ano,“
„Co to bylo?
nám o tom
Gustav tedy
s králíky. Karel
poslouchal a pak
za svými
poznámkami velkou
je tento muž zralý na psychiatrii, nebo je tak vykutálený a
hraje na to, aby se tam dostal. V každém
se dlouhá léta na svobodu nedostane.
„Budeme si vás tu muset nechat, pane Bittnere,“
„Já vím,“
Budirski.
Gustav.
„Chcete se
s tou paní…“
„Myslíte s paní Müllerovou? Rád bych, jestli je to možné…“
major,
a pozval paní dále. Pak s Karlem opustili
místnost.
Petra a Gustav na sebe chvilku
„Budu tu muset
„Já si to myslela… ty jsi Karin spálil?“
„Ne, o tom jsem se
„Co
až z novin…“
s tvým vozem?“
„Zeptej se pana Budirského, musí tu mít
moci odpustit?“
garáže pro… mé
Petro, budeš mi
„Nevím, jestli jsi to opravdu
tak asi ne! Ale, slíbila jsem ti, že ti
hledat
ten ztracený
že tam vejdu jako první, copak jsem mohla tušit, že se mezi smetím bude
povalovat i má Karin? Gustave,
mám stále ráda?“
„To, co jsem
to nejsem já. To je
„Co to bude za lásku? Ty budeš
svému muži už
vrátit…“
zlo, které nemá se mnou nic
tady a já
venku! …Gustave, já se ke
„Já vím, já ke Carole také ne.“ Pak se usmál. „Já to mám ale
já jsem za
tak se rozumí samo sebou, že k ní
Ale Karin, ta bude stále mezi námi,
„Ta bude stále mezi námi, to máš pravdu.“
„Jednou tu
naše láska nevydrží,“ obával se Gustav.
„Asi ne, asi ne… já už budu muset jít… lásko.“
„Ty se mne nebojíš?“
„Ne, já se bojím jen svých
a
Petra Müllerová vyšla z
a podala Karlovi
od vozu. Pak se
zda by
tu mohla být
platná, a jelikož muži byli toho názoru, že ne, šla
Hned na ulici
si však
že
za
dny
z lázní.
co má
a
si
na Marii, hostinskou tenisového klubu ve Windecken. Vzala si taxi a udala adresu.
Zavazadlo, kufr, který si vezla do „lázní“,
u Gustava v
Major Budirski a Karel Weber
s Bittnerem spoustu papírování. Bylo již dost
museli sehnat
soudce, který by podepsal
a státního návladního, který
vazbu. Gustav
tiše v
a pozoroval, co s ním mají práce.
Zvláštní, uvažoval Budirski, nejprve zapíral a
se sám
a
z dovolené. Celý ten
se zapomenutým
byl za vlasy
to pravda,
si najednou. Kdyby vše bylo tak, jak to
oddaný svému osudu, pak by vše pasovalo.
„Pane Bittnere, vy jste se asi
pravdu?“ Karel Weber zvedl hlavu od
napadlo?
trápil tím, že jste
který zrovna
se
tomu vrátil
nebo? Nebo je
tento muž, co tu
své
mám
Co zase šéfa
„Ne,
Jen jsem
nesnesitelné psychické stavy a tušil jsem, že ve
je
co nemohu zpracovat. Bylo to jako… jak bych vám to popsal, jako když si
vzpomenout na
jméno a
více na to chcete
tím více se vám zdá, že to máte v
Nemohl najít správné slovo.
„Prázdné, vygumované,“ pomohl mu Karel.
„Jo, jenomže mnohem horší.“
„Když tam najednou, u toho splavu leželo to
dostalo do staré frankfurtské továrny?“
zavolal a on
mrtvé a nahé, jak jste
jsem si na
on se pohybuje v takovém tom…
a
to. Co však
to nevím.“
jak se
Tak jsem mu
„Kdo to je, ten
„No, on má u nás za rohem takový
s…“
„S kurvami?“
„Jo.“
„A jak se jmenuje?“
„To nevím, všichni mu
„On je to pasák a má bordel nedaleko Kaiserstrasse, že ano,“ ujistil se Budirski.
„Ano, ale… dostali jste ten dopis?“
„Dopis, jaký dopis?“ divil se Karel.
„No, já to nemohl pochopit, víte. On mi
dal provizi,
na
hodinku a jednou mi poslal do pokoje svého podniku
Malé
Já nechápal
Také jsem zahlédl muže, co se miloval se
malými chlapci - náhodou. Tak jsem vám to
napsal… to
není správné…
prostituce… já vím, jak se takový malý
cítí… On si asi myslel, že o to stojím. Po tom, co jsem
se mu už nedivím.“
„On vám dával provizi? Za co?“ Gustav byl
v tísni, protože to, co
zakázané. Pak si ale
svou situaci, že už je to
jedno:
„Párkrát jsem mu dal tip na koupi akcií a on trochu
Budirského moc nezajímala. Únik informací nespadal pod jeho
jiného:
„Vy jste se tím
bylo
To byla
která
Zajímalo ho však
vyspal?“
„Ne,
jsem, aby zavolalo
Tak jsem s ní
asi hodinu, a
skoro
„To místo u jezu, jak
ale ona se bála, že by si myslel, že
jí historky.
mi asi
nebyla po
mluvila
jste znal? Myslím tam, jak jste našel mrtvou Karin.“
„Ne, bydlíme krátce ve Windecken.“
„A jak vás tedy napadlo tam jet?“
„Ten bílý opel tam zajel,“
do svých
bez rozmýšlení Gustav. Karel Weber rychle nahlédl
„Ten, co zastavil u Karin?“ zeptal se.
„Jo, Hanau GB, jako mé jméno.“
Co stále mluví o bílém oplu,
Budirski. Byl u vraždy a zneužití
jiný? Karel Weber
mezitím
všechny papíry, když na
zaklepali kolegové,
odvést vraha. Byli
vybaveni,
na boj se vzdorujícím
Nejprve mu nasadili pouta. To nemuselo být, pomyslel si Budirski, ale
je
Dlouho
na
kterými Gustava odvedli.
„Máš také takovou
„Mám, šéfe, taky,“
v ústech, Karle?“ zeptal se.
Karel Weber.
Dvacátá první
Tenisový klub ve Windecken byl tak
že taxík, který vezl Petru,
ani
nemusel projet vesnicí. Petra se nechala zavézt až dozadu na
zaplatila a na terasu
došla
Bylo
velké teplo a tak na kurtech hrálo jen pár mladých. Sotva dosedla, již
tu byla Marie.
jako vždy:
„To máme teplo, že. Když je zima, nadávají, a když je horko, tak také. Copak si dáte,
paní Müllerová?“ Petra si
že celý den nejedla.
„Dala bych si
k jídlu, jestli vám to nebude vadit,“
„Ale to víte, že ne, Josef
že
a nikdo sem v tom vedru nejde. Ale
se budou
jen co se ochladí. Hned vám
Na
která sem do klubu vedla,
zastavilo auto. Bylo
jen kapotu motoru, zbytek vozu byl schovaný za hustým
Marie se na stojící
podívala a lekala se:
„Je, Olga
a já nemám vychlazený Mumm, hned jsem tu, paní Müllerová,“
a
rychle odešla. Teprve
bylo
ženu, co vystoupila z vozu, nesouc obrovské tenisové
tašky.
se rozjel, aby vzadu na parkovišti zaparkoval. Za volantem
Olga Reissová.
Petra ji znala, kupovali od ní s manželem jejich
Petra si pochutnala a pak pozorovala dámy, jak hrají. Olga Reissová to
ale její partnerka,
její hru tolerovala.
„Mohu vám nabídnout
odnést prázdné
„Ne, ale
na strávení?
sladkost bych si dala,“
moc
šnaps?“ ozvala se Marie, když
Petra.
„To je dobrý nápad, paní Marie, ty jsem jedla naposledy v Rakousku na dovolené.“ Marie
již
odejít a dát Josefovi objednávku, když ji Petra zastavila otázkou:
„Je to ta Reissová? Co prodává domy?“
„Ano, paní Müll…“ Petra Marii
do
mi Petro, na tom jsme se už
Marie, vy znáte auta všech
„Ne, zdaleka ne, Josef je zná lépe.
byl
dohodly, pokud se nemýlím. Poslyšte,
se ptáte?“
„Protože když
paní Reissová, tak jste hned
jen
jejího vozu!“ Marie se zasmála:
že je to ona, ale ve
„To je taková móda poslední dobou. Spousta lidí, když si
nový
nechají si
dát
písmena svých jmen. HU je jako Hanau a pak OR jako Olga Reissová. Podle
toho jsem to poznala.“
„Ach, to jsem
„Copak
Gus… pan Bittner?
„Ne, ten jen tak brzo
tu na
Petra
je… na dovolené.“
„Ale, a sám? Carola hraje každý den dopoledne tenis s dámami,“ divila se Marie nahlas.
Petra však na otázku
si totiž na podivná slova, která
Gustav v
Itálii
starým domem:
„On pan Bittner má také GB v poznávací
„Ne, ten není tak ješitný, ale jeden
Petra
všechny smysly:
s touto
vozu?“
tu máme. Je to také
klubu.“
A jak se jmenuje?“
„To je pan Gunter Braun. Takový divný patron. Nic proti
slušný, jestli víte, co mám na mysli,“
Marie.
„Jo, takové znám. Víte, kde bydlí?“
nemám, ale je takový
„Ne
ale myslím, že je to starousedlík z Windecken. Ale
už musím do
nebo se
Petra se
zeptat na model vozu, ale hostinská byla
Olga Reissová stála u
a
své partnerce
vykládala. Pak se
sebraly a šly na terasu. Olga si Petru
prohlédla opovržlivým pohledem a na její pozdrav
Sedla si s tou lepší
pod strom a z plna hrdla zvolala:
„Marieeeeee…“ Z
prosklených
restaurace se ozvalo:
„Už to nesu, Olgooooo!“ Olga Reissová
a své
„To je hic, doufám, že jí to napadne a dá to do kýble s ledem.“
Po chvilce vyšla Marie z lokálu, nesla nádobu s ledem a v
láhev Mummu,
a
Nejprve postavila pokrm
Petru,
dobré chuti a pak
se
dámám.
láhev a nalila do sklínek perlivou tekutinu.
„V tom vedru nemáte do
píchnout, že, Marie?“
Olga s
„No, je toho
ale my to
sekla Marie
a šla k
Olga
pozorovala s nelibostí Mariiny štíhlé nohy. Petra si toho pohledu všimla. Marie oslovila Petru:
„Tak to auto je opravdu pana Brauna, je to
opel. Bydlí ve starém Windecken, Josef
to
„To se na to podívejme! Je to mladý, nebo starší muž, ten pan Braun?“
„No, starý
rázem vše, co
být, dojíždí do Frankfurtu do
Petra
Petra.
Marie jedním
Potom se
ochlazovat a tenisové kurty se plnily. Na terase se zastavilo
jež byly v tom kouzelném koutku Windecken na procházce.
aut s hosty
na
Petra sledovala, zda mezi nimi bude
který má v poznávací
GB, ale takový
Pozorovala Marii, jak
brala objednávky, s
nosila
pití a
plnila
než je
vyslovit. Olga se
a vždy, když hostinská
nejvíce práce,
na Marii požadavky.
To
myslela si Petra. Pak ji napadlo, že by své
Budirskému. Mezitím se již
stmívat, to má
po
Rozhodla se, že si nechá
zavolat taxi a
v penziónu ve Frankfurtu a ráno hned zajde do policejního presidia.
Major Budirski
že se na
spal. Bylo to vždy znamení, že
zeptat.
Proto, když Karel Weber
chybu, že
do služby, našel svého šéfa zabraného do práce.
„To je dost, že jsi tu,“ houkl Budirski.
mám
„No a, co tu tedy
skoro
hodiny
tak brzo?“
jsem spal.“
„Tak to jsme dva. Tak se s tím vytas, co jsme
do
služby, šéfe!“
nebo
„Myslím, že to bude ten
opel, dvakrát se o
význam.“
HU - GB, co jel, nebo ukázal Bittnerovi cestu k tomu jezu!
zmínil, nedával mu však žádnou vinu ani
jeho
„Vycházíme-li z
že mu
kterého se na
dopustil otec,
bychom si to
pokyvoval hlavou. Karel
o tom samém také
potíže, že v
násilí,
uvažoval nahlas Budirski a
Pak nechali poslat pro Bittnera.
Gustav Bittner
spal, trápilo ho špatné
a celou noc
co spáchal, bude moci vyrovnat. Když vešel do
vypadal dost
„Dobré jitro, pane Bittnere,
usmál:
se prosím,“
jak se s tím
majora Budirského,
Karel. Budirski se na mladého muže
„Když jste tenkrát opustil jako malý chlapec domov, kam jste šel?“
„K
maturity.“
Gabriele do nemocnice Heiliger Geist tady u Mainu. Tam jsem žil až do
„Vy máte sestru?“
„Sestry mám
nevlastní, toto byla
sestra a v nemocnici pracovala. Když jsem
si jednou namlátil na kole a odvezli mne do nemocnice,
se mne ujala. Je už mrtvá,
byla to
moje máma.“
„Škoda. Pamatuje si
na ten váš pobyt?“
doktor Bonaffini, pokud už není v penzi,“
Gustav. Budirski pohlédl na Karla a
kývl hlavou. Weber
opustil místnost. Muži byli dlouhou spoluprací sehraní. Karel
telefonoval ve vedlejší místnosti do nemocnice.
„Vy jste tedy Karin Müllerovou
zabil a znásilnil, a pak jste jí
Gustav vyvalil
Nejprve dlouho
a pak
„Že bych jí
to si nepamatuji, ale asi jo, když to
„Není spíše možné, že si
na nic nepamatujete?“
„Ležela tam… nahá… já jsem byl moc pomalý, já se bál,
„Nejprve jste ji zabil a pak znásilnil, že ano,“
všechny
jsem
Budirski.
„Já… ano.“
„Když jste ji svlékal,
to
„Nevím, ale asi jo… víte, jaké to je ponížení pro takovou
„Kdy
ten bílý opel?“
„Musel jet za mnou, vzpomínám si, že jsem se bál to
jí zastavil…“
se
duši?“
Gustav polkl. Ten
pocit, který ho
v dešti s propíchnutým kolem, se
vrátil.
vzít do vozu a ten v tom oplu
když
bezmocné
jak
pomoci, odvézt ho do školy, ale bál se, že jí ublíží. Ano, bál se, že ji
bezmocnou zneužije, jak to
jeho otec a jeho
její
ve svých rukou a
pocítil vzrušení. Sexuální vzrušení, které by tu
být. Možná, že cítil otcovu nemravnou
slast, pochopil jeho pohnutky k
hrozným
které doprovázely jeho
Napadala ho možnost, že tento
sklon
po otci. Nyní, po
si
ty nechutné noci, které s ním strávil.
mu bylo mnohé jasné: ano, on se
za otce, na
pomstít.
se pomstít za zlo, které bylo na
vykonáno.
ho
vraždit, které se bál. Které odolával, ale která nad ním
Jednou vrátit to ponížení, jemuž byl jako malý chlapec vystavován, vychutnat
kterou
by
nad nevinným
Gustavovi se
zle. Stále se potýkal se
že si na samotný akt
nepamatuje. Omámil mu jeho
všechny smysly?
si
teprve
Karin, až když leželo zneužité a mrtvé u jeho nohou? S jistotou
že nebyl pánem svých
Ale to jeho vinu
a Karin to život nevrátí. Pak
vnímat hlas muže,
který ho
pozoroval:
„Ten v tom oplu jí zastavil. A
jste to
dostává do jakéhosi transu, že je mimo své reálné
Budirski si všiml, že se Bittner
jsem, že z té polní cesty zase vyjede, že se bude vracet. Stál jsem u
bál
jsem se a pak
když jsem se s vozem
a jel se tam podívat, ležela Karin mrtvá,
tak, jak jsem ji zabil…“
„Vy jste ji zabil?“
„Ano a
rychle zeptal:
„Jakou
Mladý muž se
vracet do
Budirski se proto
to auto poznávací
„HU - GB… jako moje jméno a
ty ale neznám.“ Major si
poznámku, a hned jak vešel Karel Weber, také s lístkem v ruce, ten
mu podal, takže si
papírky
Karel zase odešel. Gustav se
a Budirski
zprávu od
Karla.
Bonaffini
nedal.
v nemocnici pracuje, na Gustava si pamatuje. Ruku do
by za Gustava
posoudit, jakým vývojem prošel jeho další život. Je docela možné, že ho jeho
k podobnému
nabádá. Ale mezi touhou po sexuálním zneužití a jeho
vykonáním je dlouhá cesta. Je
vysokou zdí zábran, které asi Gustav není schopen
zdolat. Asi, to však není záruka, že by to
nemohl dokázat. Jeho problém bude spíše
jeho matka, která byla také
zneužívána.
Pak se zase obrátil na Bittnera:
„Našel byste to místo u splavu?“
„Ano,
pane Budirski.“
„Tak nám to tam ukážete,“ rozhodl. V tom zazvonil telefon. Major nevrle
sluchátka. Nebylo zvykem, aby byl
výslechu rušen. Telefonát byl
se zaposlouchal. Pak
do
„Hned
Karin zabil?“
Musíte tu chvilku
pane Bittnere, hned se vrátím. Jste si jist, že jste
„Bohužel ano…“
V
jeho
„Co pro vás mohu
Petra Müllerová. Karel
u
paní Müllerová?“
„Nevím, zda je to
ale jak jsme
tím starým domem v Itálii, tam, kde
Gustavova matka promluvila,
tu špínu minulosti, tam si pan Bittner
že
zabil mou dceru. Mezi jiným
bílý opel GB, jako mé jméno.
jsem zjistila, že ve
Windecken žije muž,
Gunter Braun, má bílého opla a
HU - GB. Pracuje a
dojíždí do Frankfurtu.“ Petra ztichla a
Budirski
Pak je vylekalo bouchnutí
do psacího stolu.
„To souhlasí, jsou
jen
vozy HU - GB a jen jeden je bílý opel.
HU-GB-418 ,
Gunter Braun, 43 let, pracuje na Hanauer Landstrasse u firmy Luva.
Bydlí ve Windecken, Sonnenstrasse 15. Trestán byl za zmlácení své ženy, která ho poté
opustila. Jinak žádný zápis,“
Karel a
povytahoval výtisk z tiskárny
Dvacátá druhá
Prohlídky místa
se
i Petra.
si to
K jezu pod lesem vedla
docela
polní cesta. Pole, co se pozvolna svažovalo od lesa, od toho lesíka, který byl
policií a vojskem prohledáván, když se
Karin ztratilo, se za cestou
v louku,
která dále padala k
protékající krajem.
Z Frankfurtu
do Windecken vyrazily z policejního presidia
vozy. V jednom
Weber s Bittnerem a dva uniformovaní
policie, v druhém Budirski s Petrou
Müllerovou. Ve
byli policisté i se psem a jeho psovodem a
jel do
Sonnenstrasse ve Windecken.
toho vozu za úkol nejprve navštívit firmu
Luva, která se nacházela v Hanauer Landstrasse, a zatknout Guntra Brauna.
Major Budirski sledoval ranní dopravní ruch ve
a byl rád, že jedou z
proti proudu. Weber s Gustavem ve voze se ujal vedení. Teprve když už
promluvil Budirski na Petru:
„Co si o
rameny:
že
pana Bittnera myslíte, paní Müllerová?“ Petra chvilku
„Myslím si, že je pan Bittner trochu pomatený. Abych se
co
Budirski
jen
tedy
krajem,
a pak
mám pocit,
pokyvoval hlavou.
Zanedlouho dorazily vozy k místu, kde musely ze silnice uhnout na polní cestu. Ta je
až na malý
u
kde se nacházel jez. Cesta sama tu však
vedla
dále. Místo bylo skryté mezi mnoha stromy, vrbami a
Když všichni vystoupili z
první otázka majora Budirského:
„Kam vede ta cesta?“ Nikdo z
to však
Proto
jednomu
policistovi, aby jel s jedním vozem po polní
a zjistil to. Gustav se
po celém
kterému je zima,
na ta chladná místa
sáhne
rukama. To však
mladý muž
nemohl, protože
podle
pouta.
„Sundejte mu ty pouta,“
podíval. Nic však
major jednomu z
Karel Weber se po šéfovi
Gustav šel
kousek k
a u jednoho
uválené místo. Nebylo ani ze samotného
se zastavil.
hustý bez.
zíral na trochu
Ideální místo pro milence, když podlehnou své touze, pomyslel si Budirski.
„Tady ležela?“ zeptal se. Gustav jen
„Jak jste ji tu našel,
„Když se ten
muž
je to
v
divil se dále major.
ten
opel, nevracel z tohoto místa,
že jsem tu lítal jako pomatený. Pak jsem ji
jsem takový strach, že ten
chudinku…“
„Takže vy jste ji
nezabil, vy jste ji tu jen našel, tu vraždu si jen namlouváte,“ tiše,
že to mohl slyšet jen Gustav,
Budirski.
„Cože? …myslíte, že bych si mohl takovou
jen namluvit?“
„Myslím že jo, po vašich zážitcích z
by to mohlo být možné,“
a položil svou ruku na Gustavovo rameno. Ten dotek, který
být
projel jako elektrický spoj Gustavovým
„Myslíte, pane Budirski, že jsem nevinen? Že jsem
kriminalista
a omluvou
mé Petry nezabil?“
„Vy paní Müllerovou milujete, že ano?“
„My se milujeme navzájem, je to taková…“
„Já vím, je to žena vašeho života. Ona vás však musí velice milovat, protože, i
to
strašné
stála
vás. Dokonce
našla pravého vraha!
Gunter
Braun, je majitelem toho vozu.“
„Gunter Braun? Ten je u nás v klubu, je
znám… HU - GB a
ten že to
„418 jsou ta
družstva starších
ano, jeho
ale zatím nám chybí
Budirski se
od silnice sem totiž
policejní
ten, který byl vyslán na
Policista vystoupil z vozu a podal hlášení. Nejprve dojel k
tenisovému
klubu a pak do vesnice Windecken a poté, vesnicí, po silnici zase dojel sem.
„Aha,“
major Budirski a
klubu. Jak se jmenovala? Marie?
si na
mrtvolu, co našla ta hostinská z
Pes, který s psovodem prohledával terén,
našel.
se
Když byla
donesena k veliteli,
se Petra hroutit do mdlob. Gustav ji v posledním okamžiku
zachytil. Když se Petra natolik vzpamatovala, že mohla mluvit,
nalezené
jako
jednu tenisku a
své dcerky Karin. Zpod zelených
kterými byly tyto kusy
potažené,
barva.
Guntra Brauna zatkli policisté na pracovišti.
potvrdila, že se Karin nacházela v
jeho voze. Genetický otisk tohoto muže se našel i na nalezených
u jezu. Mrtvola,
kterou našel pes hostinské tenisového klubu ve Windecken, nesla také jeho otisky. Gustav
Bittner byl zbaven
a
Léto
a podzim se ujal své úlohy: bylo deštivo a
Na kurtech hráli jenom
otužilci. Marie již otvírala jen
Olga Reissová sem nechodila, pila
Mumm v hale,
v krytých kurtech v nedalekém
Marii
Skoro
tu sedávali milí hosté: Gustav a Petra. Marie byla do
jejich lásky
Neoblomné lásky, která hned ve svých
prošla tvrdou zkouškou. Smrtí
Karin. Petra byla v požehnaném stavu:
od Gustava
že to bude
dcera. Oba, když
jak se bude jmenovat, mysleli totéž, ale báli se to jméno
vyslovit.
Petra opustila svého muže Haralda a Gustav ženu Carolu. Byt u sedláka, kde Gustav
bydlel, byl
volný. Tam se
syn Gerd bydlel u nich a
syn
Lukáš byl u nich
Gerdovi
„bráško“.
Když se Marii
že budou mít
radovala se hostinská s nimi. Hned
„Já se
jmenuji Anna - Marie, kdybych
dceru, dala bych jí jméno Anna.
jsem mé matce zazlívala, že mi dala takové jméno. Anny byly služky v pražských
domech velkých
Ale teprve tady, v
jsem poznala, jak je krásné. Je to jméno,
které je krásné ve všech
a
je stále menší.“
Gustav a Petra na sebe
pohlédli. Na jméno Karin
památkou na ten krátký život, který
myslet.
Již
že Karinina smrt nebude stát mezi nimi, ale bude je poutat. Poutat tou
kterou si navzájem dali: Gustav, když si myslel, že
zabil, hned se své
milované
Petra, která vnímala jeho slova
svému srdci,
své lásce, kterou k
cítila.
Když se malá Anna narodila, byli Marie a Josef pozváni na
Marie se stala kmotrou a
dala
dárkem zlatý
se
Josef namaloval
obraz, který si
Bittnerovi hned
v obýváku.