Editace fotografií v programu Zoner

Komentáře

Transkript

Editace fotografií v programu Zoner
Vysoká
Vysokáškola
školaekonomická
ekonomickáv vPraze
Praze
Univerzita
Univerzitatřetího
třetíhověku
věku
Editace
Editacefotografií
fotografiívvprogramu
programuZoner
Zoner
doc.
doc.Ing.
Ing.Stanislav
StanislavHorný,
Horný,CSc.
CSc.
Praha
Praha2011
2011
Určeno pro studenty Univerzity třetího věku VŠE v Praze
© Stanislav Horný, 2011
Typography © Stanislav Horný, 2011
This edition © Tribun EU, 2011
ISBN 978-80-263-0070-0
Obsah
1. GRAFICKÉ PROGRAMY
1.1 Funkce a princip grafických programů
1.2 Typy, parametry a použití grafických programů
1.2.1 Bitmapové programy pro retušování a montáž
1.2.2 Bitmapové malovací grafické programy
1.2.3 Vektorové grafické programy
1.2.4 Podpůrné grafické programy
1.2.5 Formáty dat
2. POSTUP PRÁCE PŘI EDITACI - WORKFLOW
2.1 Z karty na disk
2.2 Postup práce s fotkou 2.2.1 Přípravné operace - úvod
2.2.2 Globální úpravy - úvod
2.2.3 Detailní úpravy (retuš) - obecně
2.2.4 Montáž - obecně
2.2.5 Finální operace - obecně
3. PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ PROGRAMU ZONER
3.1 Nejdůležitější předvolby
3.2 Hlavní okna modulu Správce programu Zoner
3.3 Modul Editor
4. PŘÍPRAVNÉ OPERACE
4.1 Převrátit, otočit 4.2 Ořez
4.3 Natočení a ořez
4.4 Horizonty, svislice, sbíhající se linie
4.5 Rozměry a objem obrázků
4.5.1 Krok 1.: rozměry obrazu
4.5.2 Krok 2.: objem obrazu (konverze)
4.5.3 Krok 3.: lehké doostření
5. PREVIZUALIZACE - HISTOGRAM
6. GLOBÁLNÍ ÚPRAVY
6.1 Šum na fotce
6.2 Vylepšení kontrastu
6.3 Vylepšení jasu (zesvětlení, ztmavení) 1
6.4 Vylepšení jasu (střední tóny) 2
5
5
7
7
8
9
9
10
12
12
13
13
13
14
15
16
17
17
19
21
22
22
23
24
25
25
26
26
26
26
27
27
28
29
29
6.5 Globální úpravy - barevnost 6.5.1 Barevná teplota, barevné posuny „nádechy“
6.5.2 Barevnost - zásadní změny
6.5.3 Barevnost - převod do šedé
6.6 Globální úpravy - selekce
7. DETAILNÍ ÚPRAVY
8. FINÁLE: DOOSTŘENÍ
8.1 Princip a aplikace
8.2 Parametry operace
8.3 Detailní doostření
9. DODATKY
9.1 Červené oči jednoduše
9.2 Panorama
29
29
30
31
31
33
35
35
36
36
37
37
38
Kapitola 1: Grafické programy
1. GRAFICKÉ PROGRAMY
1.1 Funkce a princip grafických programů
Vizuální komunikace, obraz jako
nositel informace, grafické programy
V minulosti sloužily obrazové prvky převážně jako ilustrace tj. jako doplňkový
prvek k textu. Dnes se situace u určitých typů dokumentů obrací, nebo je minimálně vyvážená. Obraz (fotografie, kresba apod.) se v některých případech stává i hlavním nositelem informace, protože může být snadno přijímán jako ucelený a univerzální způsob komunikace se čtenářem. Kvalita a druh obrazových
prvků v dokumentech jsou daleko více sledovány a jsou na ně kladeny mnohem
vyšší nároky než dříve. Je nezbytně nutné, aby obrazové prvky měly silnou a jasnou vypovídací schopnost. Jen tehdy je člověk, který je nyní prakticky neustále
vystaven permanentní vizuální komunikaci, schopen přijímat a rozlišovat informační obsah obrazových prvků.
K pořízení textu a k tvorbě jednodušších druhů dokumentů slouží textové programy. K pořízení grafiky a k tvorbě převážně grafických typů dokumentu slouží
grafické programy. K integraci textových a grafických prvků do podoby, odpovídající požadavkům na přesné rozvržení a umístění těchto prvků v ploše stránek
a k tvorbě profesionálních barevných dokumentů slouží především tzv. sázecí
programy (např. Adobe InDesign, příp. Microsoft Publisher).
Funkcí grafických programů je především úprava digitální podoby
zdrojových obrázků (kresby, fotografie a diapozitivy), a případně určitý podíl (ve spolupráci se skenerem)
na konverzi obrazových předloh do
počítačové podoby. Další (a rovnocennou) funkcí grafických programů je tvorba ilustrací - tj. kreslení a
malování pomocí počítače.
Kapitola 1: Grafické programy
Dnes se hlavní aplikační oblasti zpracování grafiky na osobních počítačích
nacházejí v následujících oblastech:
− komplexní zpracování obrazových částí budoucích dokumentů a práce s veškerými dalšími grafickými prvky v dokumentech (tvorba a úprava grafiky tj.
např. retuše, rotace, zvýrazňování detailů, tónování)
− reprografie, umělecká tvorba a design - zpracování fotografií a kreseb, jejich
vyhodnocování a změny (retuše, změna kontrastu, jasu,...), využití grafických aplikací k tvorbě původní grafiky a k návrhu obalů a předmětů
− prezentační grafika - analýza dat a jejich grafické znázornění pomocí grafů a
schémat, podporovaná prostředky pro prezentaci
− animace a speciální vizuální efekty ve filmu - např. podpora vytváření kreslených animovaných filmů
− multimediální aplikace - integrace různých typů dat v jednotném prostředí
(zpracování grafiky, obrazu, textu, zvuku, animace a video signálu)
− tvorba reklamních klipů, titulků, počítačové hry.
Princip grafických programů je založen na dokonalých prostředcích pro práci s
jednotlivými body nebo objekty obrázku. Grafické programy jsou orientovány
na snadnou manipulaci s jednotlivými částmi obrázku, na snadnou aplikaci filtrů, efektů, změn jasu a barev apod.
Podle primární orientace na určitý druh grafiky se rozlišují grafické programy bitmapové a vektorové. Toto dělení grafických programů vychází ze dvou
základních druhů grafických souborů, ve kterých jsou uloženy obrazové informace. První skupina je orientována na tzv. bitmapovou grafiku (obraz je tvořen
body), druhá skupina je orientována na tzv. vektorovou grafiku (obraz je tvořen objekty a tyto jsou definovány matematickým zápisem). Ve většině případů
jsou však grafické programy schopny, byť v omezené míře, pracovat i s druhým
typem grafiky, než na který jsou primárně zaměřeny.
Bitmapově orientované grafické programy lze využít pro retušování, montáž
nového obrazu z různých zdrojových objektů a další úpravy obrazových předloh (tzv. retušovací a malovací programy - například Adobe Photoshop, CorelPhoto-Paint, Zoner Photo Studio) a dále pro volnou grafickou tvorbu simulující klasické malířské nástroje (tzv. malovací programy - například Corel Painter
nebo Fractal Design Sketcher pro černobílé kresby. Ve většině případů vystupují
bitmapově orientované grafické programy pouze jako nástroj pro vytváření dílčích obrazových prvků budoucích dokumentů - pro konečnou podobu dokumentu se využívají pouze ve výjimečných případech. Vyjímkou je stále se rozvíjející využití programů při editaci fotografií, kde výsledkem práce je upravená, doostřená, nebo jinak vylepšená fotografie.
Shrnutí – grafické programy jsou:
− omezené, pokud jde o práci s rozsáhlými texty
− výborným nástrojem pro tvorbu a úpravu vektorové nebo bitmapové grafiky
− založeny na principu integrace grafiky s textem i bitmapovými obrázky do
fyzicky jediného celku
− schopny speciálních grafických funkcí (nástroje úpravy grafiky, speciální
efekty, dokonalá správa barev)
− schopny zpracovávat text jako samostatný grafický prvek, dokáží importovat
velké množství nejrůznějších grafických i textových formátů dat
− využívány profesionály v oboru grafického návrhu a tvorby jako hlavní
nástroj (grafici, návrháři, typografové)
− schopny (většinou) vytvořit podklady pro tisk barevných dokumentů (barevné separace).
Kapitola 1: Grafické programy
1.2 Typy, parametry a použití grafických programů
Grafické programy vycházejí ze dvou základních druhů obrazových - grafických
souborů, ve kterých jsou uloženy obrazové informace. Podle primární orientace
na určitý druh grafiky rozeznáváme tzv. bitmapové a vektorové grafické programy. První skupina je orientována na bitmapovou grafiku, druhá skupina je orientována na vektorovou grafiku.
Vektorová
a bitmapová
grafika
Skupiny grafických
programů
Grafické programy lze z hlediska použití členit i podle jejich hlavního aplikačního zaměření. Z tohoto pohledu je vhodné, aby univerzální grafické pracoviště
bylo pro případné použití vybaveno alespoň jedním programem z každé z následujících aplikačních skupin:
− bitmapově orientované programy pro retušování, montáž nového obrazu z různých zdrojových objektů a další úpravy naskenovaných obrazových předloh (např.: Adobe Photoshop, CorelPhoto-Paint)
− bitmapově orientované programy pro volnou grafickou tvorbu simulující klasické malířské nástroje (tzv. malovací programy - například CorelPainter,
Live Picture, CorelPhoto-Paint, Adobe Photoshop)
− vektorově orientované programy pro volnou grafickou tvorbu a pro aplikaci
vektorových efektů na text a další vektorové objekty (tzv. kreslicí programy například CorelDRAW, Adobe Illustrator)
− programy pro podporu skenerů, konverzní programy (Adobe LightRoom),
prohlížeče a editory fotek (Zoner Photo Studio) a programy pro snímání
obrazu z monitorů (CorelCapture) - tzv. podpůrné grafické programy
− ostatní programy se speciálním určením (programy pro prostorové modelování, animaci, prezentační, střihové a další podobné programy - nejsou však
podmínkou pro běžnou práci - například 3D Studio, PowerPoint, Adobe Premiera.
Toto členění vychází z primárního zaměření jednotlivých programů. Hranice
mezi jednotlivými aplikačními skupinami programů nebudou a ani nemohou být
jednoznačné, jednotlivé programy se v mnohém překrývají či doplňují.
1.2.1 Bitmapové programy pro retušování a montáž
Společným znakem těchto programů je bohatý sortiment funkcí nejen pro práci
s jednotlivými body, ale i se skupinami společně označených bodů obrazu. Velmi široká je nabídka retušovacích i kreslicích nástrojů, pomocí kterých lze upravovat případné nedokonalosti zdrojového obrazu, nebo změnit vybrané oblasti
podle představy výtvarníka, fotografa nebo zákazníka. Většinu funkcí lze aplikovat na celý obraz, nebo pouze na jeho označené oblasti. Velké množství nástrojů a filtrů umožňuje v těchto programech realizovat nejrůznější efekty a manipulace s obrazem.
Kapitola 1: Grafické programy
Nejdůležitější
funkce retušovacích programů
Vzhled zdrojového obrazu lze takto změnit k nerozeznání v mnoha směrech:
− odstranění nebo vložení částí obrazu
− speciální efekty - různá zakřivení obrazu, reliéfy, podložení obrazu pozadím
nebo překrytí obrazu vrstvou
− změny jasu, kontrastu, barevnosti
− práce s objekty určenými barvou či nepravidelnou křivkou, atd.
V současnosti nejpoužívanějším programem této kategorie je AdobePhotoshop.
1.2.2 Bitmapové malovací grafické programy
Bitmapově orientované malovací grafické programy jsou především určeny pro
volnou grafickou tvorbu v prostředí bitmapové grafiky. Tomuto účelu odpovídají i jejich funkce:
Nejdůležitější
− filtry - zaostřování obrazu, mlžení obrazu, změna kontrastu a jasu, ovládání
funkce malovajednotlivých barevných složek (RGB) v obrazu
cích programů
− manipulace s obrazem - inverze, převrácení obrazu, rotace, atd.
− speciální filtry - pokládání určitých masek na obraz, např. sklo, vítr, reliéf,
vlna, mozaika, atd.
Tyto hlavní funkce jsou doplněny standardními nástroji, takže lze obraz doplnit
grafikou a textem. Nástroje obsahují velké množství různých typů štětců, typů
barev (simulace různých typů barev - např. vodové, olejové, tuš, inkoust, různě tvrdá tužka, aj.). Před kreslením si můžeme vybrat z nabízeného typu papíru,
pro povrchy objektů lze vybírat z rozsáhlé knihovny textur. Aby bylo kreslení a
úpravy obrazu co nejsnazší a přirozené, využívá se k ovládání především tablet.
Tyto programy jsou určeny pro použití výtvarníky, ilustrátory a všemi, kteří se
snaží pomocí počítače vytvářet umělecká díla.
V současnosti nejpoužívanějším programem této kategorie je Corel Painter.
Kapitola 1: Grafické programy
1.2.3 Vektorové grafické programy
Obrázek lze vytvořit také jedním ze široké škály vektorových kreslicích programů. Dovolují definovat na kreslicí ploše objekty nejrůznějšího tvaru (včetně textu), které lze upravovat a dále s nimi manipulovat. Takto vznikne vektorová grafika.
Nejdůležitější
Objektový přístup těchto programů umožňuje rozsáhlé možnosti manipulace s
funkce vektoro- vybranými objekty. Objekty lze přesouvat, měnit velikost, přebarvovat či měnit
vých programů
výplně a provádět nejrůznější speciální efekty, jako například:
− torzi a deformace objektu
− přiřazovat text ke křivkám, atd.
Funkce těchto programů dále zahrnují:
− funkce pro kreslení - čára, kružnice,
elipsa, pravoúhelník, mnohoúhelník,
aplikace speciálních efektů (přechody mezi objekty, aplikace tvarů na
objekt, aplikace perspektivy a dalšího rozměru apod.)
− textové funkce - nastavení různých druhů písma (fontů), měnitelná či zkřivitelná písma
− práce s vrstvami, možnosti manipulace se vzájemnou polohou objektů.
Velmi žádanou funkcí této skupiny programů je možnost manipulace s objekty nejen v rovině, ale i v prostoru. Špičkové produkty této skupiny umožňují manipulaci s třírozměrnými objekty včetně jejich stínování, určování umístění a typu zdroje světla v prostoru a dalších náročných efektů. Programy jsou většinou doplněny rozsáhlou knihovnou obrázků a výplní. Nedílnou součástí jsou
i knihovny řezů písma. V současnosti nejpoužívanějším programem této kategorie jsou programy CorelDRAW a Adobe Illustrator.
1.2.4 Podpůrné grafické programy
Speciální programy pro podporu skenerů jsou dodávané s příslušným technicProgramová
podpora skenerů kým zařízením a disponují základními funkcemi pro ovládání scanneru. Dále
tyto programy umožňují nastavit nejrůznější parametry pro snímání obrazových
předloh - jas, kontrast, barevnou hloubku, typ předlohy, funkci pro vyvážení
barevných odstínů v obraze, volbu práce s barvou v různých barevných systémech. Pro vlastní zpracování obrazu však funkce těchto programů nestačí, a proto jsou použitelné pouze v první fázi zpracování snímané předlohy.
Programy pro převod grafických formátů umožňují provádět konverzi mezi jedKonverzní a
zobrazovací
notlivými grafickými formáty - bitmapovými, vektorovými i ostatními. Jejich
programy
další funkcí je obvykle i schopnost rychle zobrazovat obsah souborů. Pro zobrazování obsahu obrazových souborů však existují i samostatné programy.
Kapitola 1: Grafické programy
10
Program pro
konverzi RAWů,
prohlížení a editaci bitmap
Program pro
snímání obsahu
obrazovky
Některé programy disponují také prostředky pro snímání obsahu obrazovek, což
lze velmi dobře použít při přípravě dokumentace k programům nebo při výkladu
určité problematiky v prezentačním programu. Jejich výhodou je možnost volby
různých rozlišení a barevného prostoru. Obsah obrazovky lze uložit buď do souboru, nebo do paměťové schránky a dále jej zpracovat. Snímat lze celou obrazovku, aktivní okno, určenou část obrazovky, apod.
1.2.5 Formáty dat
Data jsou informace uložené v datových
souborech na disku, disketě, CD-ROM
apod. Formát souboru je způsob organizace, jak jsou data uložena ve formě
souboru. Komprese je proces, zmenšující datový objem obrázku, rozeznáváme:
− formáty nekomprimované (BMP)
− formáty s neztrátovou kompresí
(TIFF)
− formáty se ztrátovou kompresí
(JPEG)
− RAW (formát x surovina?).
Kapitola 1: Grafické programy
Formát TIFF
Formát JPEG
11
Formát TIFF (*.tiff, hloubka 24bit):
− nejlepší pro snímky určené jako předlohy
pro tisk
− rozměry a tabulky barev se ukládají jako
přívlastek („tag“) do záhlaví datového souboru
− možné potíže s kompatibilitou
− obrazová informace může být komprimována bezeztrátově metodou LZW
− objem se zmenší průměrně o polovinu,
zpomaluje se otevření souboru.
Formát JPEG (*.jpg, hloubka 24bit):
− nej pro fotky na monitor, archivaci
− obrazová informace komprimována metodou JPEG
− při každém ukládání VŽDY komprimace a tím se zhoršuje kvalita!!!
Export do JPEG
a GIFu
Formát GIF (*.gif, 256 barev):
− pouze 256 barev, barvy v tzv. paletě (kde je lze i dále editovat)
− lze komprimovat LZW
− pro obrázky obsahující grafiku (větší plochy jednotné barvy)
− ne pro jemné tónové přechody
− lze (v některých editorech) ukládat na sebe, definovat pořadí a dobu jejich
zobrazení (efekt animace), lze definovat průhlednou barvu (nebo masku).
Formát RAW
Formát RAW (*.raw):
− data snímače, která neprošla procesem zpracování
− tzv. „surová data“, zapsaná 8, 10 nebo až 16 bity na
bod
− ne v barevných kanálech
(datově menší než TIFF)
− lze měnit například barevnou teplotu, ostrost, je lepší interpretace barev a jasů
− zpracování je pod kontrolou
− lze vyzkoušet několik variant převodu a vybrat nejlepší pro zamýšlený účel
DNG - formát
− ideální pro archivaci špičkových fotografií (s ohledem na budoucnost)
budoucnosti pro − převodníky RAW formátů (Camera Raw, Adobe LightRoom, Capture One)
digitální foto− každý výrobce aparátů má „svůj“ RAW, řešením bude formát DNG.
grafie
Formát GIF
Kapitola 2: Postup práce při editaci - workflow
12
2. POSTUP PRÁCE PŘI EDITACI - WORKFLOW
Zapomeňte na
kabel
Čtečka karet!
Zálohovat!
2.1 Z karty na disk
Před vlastní editací (úpravou) fotografie je nutno zkopírovat (ano zkopírovat!)
obsah karty do počítače. Víme, že fotoaparát ukládá fotografie na kartu v podobě
datových souborů. A s těmito soubory musíme správně zacházet, jinak o ně přijdeme! Následuje několik praktických rad:
− nedoporučuji kopírovat data z aparátu
pomocí výše zobrazeného USB kabelu, byť
to výrobci v návodech doporučují
− nejjistější cestou je použití USB čtečky
karet - karta se po připojení k počítači zobrazi jako nový samostatný disk a datové
soubory (nafocené fotografie) zkopírujeme
na vhodné místo na pevný disk (tj. do správně pojmenovaného adresáře - viz dále)
− nikdy neodstraňujte data z karty prostřednictvím funkce DELETE v počítači,
jediná správná cesta je příkaz FORMAT z menu fotoaparátu
− doporučuji kartu formátovat až když všechny fotografie skutečně uvidíte
zobrazené na monitoru na
pevném disku počítače (ať
již ideálně pomocí Zoneru, nebo méně komfortněji
například v Total Commanderu, apod.).
Na žádný disk se nelze stoprocentně spolehnout. Je proto
vhodné zkopírovaná data ihned
zazálohovat i na další (externí)
disk. Nebo alespoň pravidelně (a často) zálohovat všechna
důležitá data.
Velmi důrazně doporučuji
důsledně oddělit tzv. archivní a
pracovní prostor. Tzn. že nikdy
nebudeme upravovat originální data v archivním adresáři,
ale vybrané fotografie zkopírujeme do jiného (pracovního)
adresáře.
Je vhodné dodržovat i smysluplný pořádek v názvech adresářů s fotkama!
Kapitola 2: Postup práce při editaci - workflow
13
2.2 Postup práce s fotkou
Nutno dodržovat
postup!
Ořezem lze
zachránit špatnou kompozici
Při úpravách fotografií je nutno dodržovat postup, který je založen na následujích po sobě jdoucích krocích:
− přípravné operace
− globální úpravy (s celkem nebo se selekcí)
− detailní úpravy - retuš (se selekcí nebo retušovacím nástrojem)
− montáž
− finální operace.
2.2.1 Přípravné operace - úvod
Přípravné operace jsou prvními a většinou i nezbytnými úpravami fotografií.
Mezi přípravné operace patří především:
− převrátit
− otočit
− ořez
− horizonty, svislice, perspektiva, soudkovitost
− zákl. retuš.
Například správným oříznutím fotografie lze někdy zdařile zachránit špatně
komponovanou fotografii. Důvodů ořezu ale může býti více, budeme se jimi i
více zabývat.
Základní retuší rozumíme opravdu velmi snadno realizovatelnou úpravu,
například odstranění drátů na plošně
stejně modré obloze.
Odstranění modré tabule je již detailní
operací a provádí se až po globálních
úpravách!
2.2.2 Globální úpravy - úvod
Globální úpravou rozumíme takovou
úpravu fotky, která se dotkne:
− celé fotografie
− větší části fotografie, která je ale
snadno vymezitelná pomocí tzv.
selekce.
O selekcich více Pozn.: selekce je dočasně vymezená
na konci skript část fotografie. Dokud je selekce platná, jsou všechny následné upravy fotografie aplikvány pouze na oblast vymezenou selekcí (více o selekcich dále).
Kapitola 2: Postup práce při editaci - workflow
14
Bylo možno ale
také vymezit
selekci oblohu a
následně selekci
invertovat
V tomto příkladě bylo cílem prosvětlit tmavé oblasti, ale zachovat světlost oblohy. Selekcí (nástrojem Kouzelná hůlka) se vymezila tmavá oblast, a ta byla
následně prosvětlena
Mezi globální operace patří především řešení těchto problémů:
− šum
− jas, kontrast
− barevná teplota, barevnost obecně.
2.2.3 Detailní úpravy (retuš) - obecně
Detailní úpravou, nebo-li retuší se obvykle snažíme:
− „něco“ rušivého odstranit, přemalovat, zamaskovat
− nebo naopak doretušovat „něco“ co chybí (ať již ve zdrojové fotografii, nebo
po následné montáži.
Detailní úpravy provádíme vždy až po přípravných operacích a po globálních
úpravách!
Vytváření někPodle velikosti a druhu plochy, kterou potřebujeme retušovat, používáme dvě
terých selekcí
metody (nebo jejich kombinaci):
může být nároč− selekcí vymezíme plochu, kterou je nutno měnit a do této selekce provedeme
né!
změnu (nejčastěji tzv. klonováním - viz dále (příklad: lidé nahrazeni oblohou))
− vhodným nástrojem (například klonovacím razítkem nebo retušovacím štětečkem) řešíme drobné problémy (například pihy).
Selekcí se vymezila oblast s lidmi a následně se
do ní „napustila“ barva oblohy (klonovacím
razítkem - viz
dále)
Klonovacím
razítkem se
„nabrala“ neporušená část obličeje a následně
!vypustila“ na
tmavou skvrnu
Kapitola 2: Postup práce při editaci - workflow
15
Hodina práce při
vytváření selekcí
(pro tyto operace je lepší využít
PhotoShopu a
jeho vrstev!)
Cyklisté byli zkopírování z jiného
obrázku (montáž), štětečkem
následně dokresleny stíny.
Zvažte smysl a
náročnost případné montáže
Autorem „válečných“ fotografií
je student U3V
VŠE - pan Bohumil Veselý!
2.2.4 Montáž - obecně
Montáž je předposlední fází práce s fotografií v počítači. A zdůrazňuji, že nepovinnou, v mnoha případech zbytečnou a pouze ve vyjímečných případech užitečnou.
Jedná se zásadně o:
− přesun nebo kopírování části fotky na jiné místo dotyčné fotky
− přesun nebo kopírování části jedné fotky do jiné fotky.
Cílem může být například:
− obtížně „řešitelná“ retuš, kterou lze „vyřešit“ právě montáží
− snaha někoho pobavit, oslnit, nebo si jen tak s fotkama a nápadem pohrát.
Montáž zpravidla vyžaduje více času, dobrou myšlenku, promyšlený postup a
především odpovídající HW a SW vybavení.
Kapitola 2: Postup práce při editaci - workflow
16
Kámen z jiné fotky pomohl zakrýt
nevhodný objekt.
Autorem montáže je student
předmětu Vizuální komunikace.
2.2.5 Finální operace
- obecně
Finální operace jsou tečkou za úpravami fotografií a měly by se opravdu realizovat až na závěr! Mezi tyto operace patří především:
− jemné doostření
− příprava pro tisk
− zmenšení fotky za účelem publikování na webu nebo za účelem odeslání
mailem.
Slovo „jemné“ při doostření je velice důležité!
Přehnaným doostřením
se celá námaha s editací
fotky může proměnit ve
zkaženou fotku!
Přiblížit si fotku Doostřujte vždy při
nejlépe 1:1
zvětšeném pohledu na
fotku!
Zmenšení fotky se realizuje vždy na kopii již upravené fotografie.
Doporučuji proto vybrat z upravených fotek
ty, které se budou například odesílat mailem a
zkopírovat je do nového adresáře!
Kapitola 3: Pracovní prostředí programu Zoner
17
Shrnutí
postupu
3. PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ PROGRAMU ZONER
3.1 Nejdůležitější předvolby
Možnosti
CTR+M
Záchrana rozložení oken:
ALT+0
Prvním krokem, který je vhodné učinit po instalaci a prvnim otevření programu
Zoner Photo Studio, je přizpůsobení programu, tj. nastavení vzhledu a chování
programu. Lze to přirovnat k nastavení zpětných zrcátek, volantu a bezpečnostních pásů v autě.
Říkáme tomu předvolby a jsou přístupné pomocí:
− příkazu Okna v levé horní části okna programu. Po kliknutí se rozvine nabídka - viz dále
− ikonky Nastavení (vedle ikonky Nápovědy) v pravém horním rohu programu. Po kliknutí na tuto ikonku se rozvine nabídka, ze které volíme příkaz
Možnosti (klávesová zkratka je CTRL+M).
Z nabídky příkazu Okna
ponechte volby dle následujícího příkladu a zapamatujte si klávesovou
zkratku ALT+0. Příkazem
Okna se totiž specifikují
hlavní zobrazované sekce
(okna) programu. Volba
Výchozí rozložení oken
je záchranou, pokud se
povede některé okno špatně zvětšit / zmenšit, případně nechat zmizet!
Kapitola 3: Pracovní prostředí programu Zoner
Tmavý vzhled
šetří oči!
18
Dialogové okno Možnosti nabízí velké množství
více či méně srozumitelných a užitečných předvoleb. V tomto textu budeme řešit pouze ta
opravdu podstatná a užitečné nastavení odpovídající úrovni začínajícího uživatele.
Na levé straně okna je seznam sekcí dialogového okna, v pravé části se zobrazují volby podle vybrané sekce. Tlačítko Výchozí vlevo dole
nastavuje „tovární“ hodnoty pro aktuální sekci
(záchrana pro případ nějakého omylu).
V sekci Vzhled lze volbou Vizuální téma prostředí změnit barevný vzhled programu. Náhled umožňuje shlédnout vybranou volbu. Doporučuji volbu Tmavé
(šetří oči).
Pozn.: v tomto textu nezmiňované volby není důležité řešit, případně lze pouze
zkontrolovat zda se vyobrazené volby shodují s Vaším nastavením.
Dvojklik: Editor
V sekci Všeobecné je důležitá nabídka Při dvojkliku na náhledu obrázku v Průzkumníku spouštět. Volby Prohlížeč nebo Editor umožní změnit chování fotografií otevíraných z okna Průzkumník poklepáním. Doporučuji důrazně volbu
Editor!
Pozn.: Editor je na pouhé prohlížení obrázků pomalejší než Prohlížeč!
V sekci Náhledy si lze zvolit velikost náhledů v okně Průzkumník. Přenastavení může ale trvat i několik minut. Doporučuji mít proto jednu z verzi programu
s velkými náhledy a druhou s malými! Další volby doporučuji zaškrtnout dle
následujícího obrázku.
Kapitola 3: Pracovní prostředí programu Zoner
19
3.2 Hlavní okna modulu Správce programu Zoner
Zoner má nyní 4
moduly
Prostředí programu Zoner obsahuje čtyři hlavní moduly: Správce, Prohlížeč,
Editor a RAW. Lze mezi nimi přepínat pomocí tlačítek v pravé horní části programu. Okna jednotlivých modulů se otevírají v záložkách v levé horní části programu (kliknutím na záložky lze mezi nimi přepínat).
Modul Správce
má 4 okna
Modul Správce slouží k procházení a organizaci fotografií a obsahuje vždy alespoň jedno okno Průzkumník a dále volitelně jedno
okno Navigátor, Náhled a Informace. Okno Navigátor umožnuje
pohyb v adresářové struktuře disků. Kliknutím na ikonku „plus“
nebo na název disku / adresáře se
rozvinují / zavinují podadresáře a v
okně Průzkumníka tak lze zobrazit
obsah adresářů s fotografiemi.
Kapitola 3: Pracovní prostředí programu Zoner
20
Modul Prohlížeč se používá pro rychlé prohlížení obrázků. Modul Editor slouží
k úpravě fotografií. Modul RAW slouží ke zpracování fotografií ve formátu
RAW/DNG.
Jedním kliknutim na náhled v Průzkumníkovi se
náhled zobrazí v okně
Náhled (posunem hranic
mezi okny si lze nastavit
jeho velikost). Dvojklikem
se fotografie otevře v Editoru nebo v Prohlížeči (viz
výše).
Průzkumníkovi lze
Konvence ozna- V
čování souborů vybrat i více fotografií
CTRL a SHIFT!
(konvence CTRL a SHIFT)
a tyto například:
− hromadně upravovat (POZOR! - je
rychlá, ale nevratná operace, nutno zvážit zda se daná úprava opravdu
hodí na všechny označené fotky)
− fotografie kopírovat / přesunovat do
jiných adresářů (ALT+C / ALT+M) - zobrazí se dialog pro volbu cílového
adresáře.
Prohlížení obsahu adresáře lze
aktivovat klávesou F3
Horní řádek okna programu Zoner obsahuje tzv. hlavní nabídku (přístup do jednotlivých menu programu. Druhý řádek obsahuje ikony, kterými se spouští jednotlivé operace s fotkama. Po najetí myší nad ikonu se zobrazí název příkazu.
Takto lze npříklad hromadně otočit fotky, nebo na ně aplikovat některé důležité
operace.
V okně Průzkumníka lze fotografie seřadit podle atributů jednotlivých souborů –
jméno, velikost souborů, přípona, typ, datum, uživatelsky a pokročile. Volba se
provádí nejrychleji ikonkou Seřadit podle z panelu nástrojů.
Kapitola 3: Pracovní prostředí programu Zoner
Uživatelské řazení
21
Uživatelské řazení – v tomto režimu si lze fotky libovolně přeskupit přetažením
náhledu myší na nové místo. První přepnutí na uživatelský režim řazení zachová aktuální pořadí.
Nyní lze jednoduše myší
přesunout obrázek na vhodnou pozici – červená čára
naznačuje budoucí pozici.
Uživatelské řazení je možné z místní nabídky kdykoliv vynulovat. Řazení podle jména je nejrychlejší.
V levé dolní části modulu Správce je okno Náhled, které lze zaměnit za okno
Informace. Okno Informace zobrazuje informace o fotce (např. datum vzniku,
čas, clonu, histogram, apod.).
3.3 Modul Editor
Fotky upravujeme v Editoru
Modul Editor (resp. jeho okno) slouží k úpravě jednotlivých fotek pomocí nástrojů a příkazů menu (filtrů). Nástroje jsou ve sloupci panelu nástrojů po levé části. Každý nástroj má
navíc svůj vodorovný panel, kterým lze
modifikovat chování
příslušného nástroje
(např. tloušťku štětce).
Okno Editor se zavře
stiskem ESC nebo
Ctrl+F4, pokud v
obrázku byly provedeny změny, zobrazí
se nabídka k potvrzení nebo odmítnutí
změn před uložením.
Kapitola 4: Přípravné operace
22
V dolním řádku okna Editor jsou informace o obrázku, o aktuální pozici ukazatele myši. Pokud existuje nějaká selekce, zobrazuje se zde ještě její šířka a výška.
Režim zobraze- Editor (i prohlížeč) lze přepnout do celoobrazovkového režimu (Ctrl+F) nebo
ní na celou obra- stiskem kolečka myši. V tomto režimu jsou nabídky i panely skryté. Zpět do
zovku
normálního režimu zobrazení se přepnete dalším stiskem Ctrl+F nebo stiskem
kolečka myši.
Fotky lze mazat v okně Průzkumníka (DEL), nebo také přímo z Editoru
(CTRL+DEL).
Funkce Lupa (Měřítko - Z) slouží pro
zvětšení a zmenšení pohledu na obrázek. Tuto funkci je
výhodné používat z
numerické klávesnice stiskem (Num +) a
(Num −) pro zvětšení
a zmenšení, (Num *)
pro 100% měřítko,
(Num 0) pro zobrazení celého obrázku.
Funkce
Ručička
(Posun - P) slouží k
posunu zobrazeného
obrázku. Posun lze provádět i bez zvolení tohoto nástroje stiskem kolečka na
myši a tažení požadovaným směrem. K posunu lze používat také kurzorové klávesy.
4. PŘÍPRAVNÉ OPERACE
4.1 Převrátit, otočit
Důvodem je: chybný sken, focení
na výšku, vylepšení kompozice...
Začínáme upra- Realizace 1: v okně Průzkumníka
vovat fotky
(lze i více označených fotek najednou, takto lze realizovat většinu operací, je to rychlé, jsou však nevratné, nelze vrátit zpět (CTRL+Z)).
Realizace 2: v okně Editoru.
Kapitola 4: Přípravné operace
23
4.2 Ořez
Ořez pomůže
vylepšit kompozici!
Důvodem je: vylepšení kompozice, změna poměru stran 4:3 / 3:2, zjednodušení,
odstranění nadbytečných a rušivých prvků.
Správný ořez může zachránit špatně komponovanou fotku - zde jsou nejčastější chyby jejich odstranění:
− ve směru pohybu / pohledu má být více místa
− hlavní objekt by obvykle neměl být ve středu fotky
− ořezem lze snadno odstranit rušivé objekty v okrajích fotek
− ořezem lze soustředit pozornost na vybraný objekt
− příliš mnoho „nezajímavé“ oblohy nebo popředí
− objekty jsou tak malé, že nejsou zřetelné.
Kapitola 4: Přípravné operace
24
Realizace: v okně Editoru, nástrojem Ořez, nebo pomocí rozbalovacího seznamu
volbou poměrů. Vytvoří se ořezový rámeček a potvrdí tlačítkem Oříznout. Ořezový rámeček lze posunovat (myší v rámečku) a libovolně modifikovat (tahem
za strany nebo rohy). Rámeček lze zrušit tlačítkem ESC.
Mřížka je
pomůckou při
vylepšování
kompozice!
Klávesou TAB lze v ořezovém
rámečku zobrazit mřížku (třetiny nebo zlaté řezy). Mřížka je
dobrým pomocníkem při „tvorbě kompozice“ ořezem - připomeňme si základní pravidla:
− vertikálně orientované objekty komponujeme na svislé
linky mřížky
− horizontálně orientované objekty komponujeme na
vodorovné linky mřížky
− obličeje, okna, kompaktní objekty komponujeme na průsečíky linek.
POZOR! Ořez má své hranice, zvláště u fotek s malým rozlišením. Rozumný
průměr je do cca 20ti procent na každé straně. Lidi a zvířata nikdy neřežeme
v kloubech!
4.3 Natočení a ořez
Důvodem je: např. vytvoření iluze strmějšího kopce, urychlení pohybu.
Realizace: dialogové okno Přesně otočit.
Pozn.: na tomto místě budeme poprvé pracovat s dialogovými okny, proto je nutno
uvést některé postupy práce s těmito okny a některá jejich tlačítka obecně:
− po prvním otevření se toto okno zobrazí v jednoduché podobě bez náhledů,
doporučuji proto kliknutím na označenou ikonu aktivovat rozšířenou podobu
s náhledy (vlevo je vždy stav před aplikací a vpravo je ukázka, jak to bude
vypadat se změněnými parametry
Kapitola 4: Přípravné operace
25
− tahem za okraje a rohy lze přizpůsobit velikost dialogového okna
− tlačítko s modrou kulatou šipkou nuluje poslední nastavení
(okno si totiž pamatuje poslední nastavené parametry
− ikonou u tlačítka Náhled se
aktivuje pravé, náhledové
okno - lze tak sledovat, jak se
změny parametrů promítnou
do vzhledu fotky.
4.4 Horizonty, svislice, sbíhající se linie
Tyto opravy
mohou pokazit
fotku.
Lepší je nafotit
to správně (sbíhajícím liniím
zamezíte větším
odstupem a příblížením)
Důvodem je naklonění aparátu, rovina linií není souběžná s rovinou snímače,
vylepšení kompozice apod.
Realizace: nástroje (viz obrázky). Např. horizonty se rovnají položením pomocné linky v souladu s chybnou linií horizontu. Následně tlačítko Použít a většinou
i Automatický ořez. Pomocné linky se odstraní aktivací nástrojem Lupa!
4.5 Rozměry a objem obrázků
Tyto operace
provádíme vždy
na kopii upravené fotky!
Digitální fotografie jsou často dosti objemné datové soubory. Je-li nutno jejich
objem zmenšit, např. z důvodů zasílání mailem, lze využít jedné z metod (nebo
obou postupně).
Tato operace patří samozřejmě v postupu operací až na závěr. A také je většinou
nutno následně fotku mírně doostřit - podrobněji o doostřování viz dále.
Protože však může (čistě teoreticky) nastat situace, kdy po provedení přípravných operací již není nutno se s fotkou dále editovat, následuje subkapitola věnovaná zmenšení fotek pro mail. Je to posloupnost tří operací: zmenšení rozměrů,
zmenšení objemu a lehké (!) doostření.
Kapitola 5: Histogram
26
4.5.1 Krok 1.: rozměry obrazu
− vytvoříme si nový adresář, do kterého zkopírujeme (!) fotky určené
ke zmenšení
− označíme všechny fotky v adresáři (CTRL+A)
− aplikujeme příkaz Upravit / Pokročilá změna rozměrů – viz dále (šířka cca 800 – 1280).
4.5.2 Krok 2.: objem obrazu (konverze)
− aplikujeme příkaz Upravit / Konvertovat soubor
− jezdcem JPG kvalita nastavujeme
a v náhledovém (pravém) okně
sledujeme objem
− objem by měl být cca 100 –
500Kb (dle počtu fotek, které
potřebujete odeslat).
4.5.3 Krok 3.: lehké doostření
− aplikujeme příkaz Upravit /
Vylepšit / Doostřit
− hodnoty nastavíme podle následujího obrázku (Síla efektu cca 15 40).
5. PREVIZUALIZACE - HISTOGRAM
Ještě před globálními i detailními úpravami je
nutno si rozmyslet co chceme s fotkou udělat a
hlavně co lze s fotkou udělat. Odborně se tomu
říká previzualizace.
Previzualizace je vyhodnocení tónů fotky,
vytvoření cílové představy o tom jak má fotka po editaci vypadat. Je stanoven cíl případné editace, následuje volba nástrojů a postupů. Nástroji previzualizace je oko, mozek, paměť, fantazie, představivost a hlavně histogram.
Histogram je grafické znázornění množství tmavých a světlých bodů v obrázku (jednoduchý histogram z Editoru: CTRL+H). Výška grafu udává, kolik je v
obrázku světlých / tmavých bodů. Je-li:
1. graf příliš „nalepen“ na levou stranu, obsahuje obrázek mnoho souvislých
tmavých ploch, ze kterých „nelze nic vytáhnout“ - je podexponovaný
Kapitola 6: Globální úpravy
Naučte se interpretovat histogram!
1.
27
2. graf příliš „nalepen“ na pravou stranu, obsahuje obrázek mnoho souvislých
světlých ploch, ze kterých „nelze nic vytáhnout“ - je přeexponovaný
3. graf plochý a uprostřed je vysoký, je obrázek málo kontrastní a většinou jej
nelze rozumně „vylepšit“
4. graf příliš „nalepen“ na levou i pravou stranu, je příliš kontrastní a editace
bude obtížná
5. graf víceméně rovnoměrně rozložen v celém rozsahu, fotka je OK.
Pokud nemáme kvalitní a drahý monitor, je histogram jedinou pomůckou, která nám usnadní rozhodování, zda se obrázek pokusit editovat, neba zda jej odeslat do koše... Histogram si lze nechat ke každému zobrazovat v okně Prohlížeče
(vlevo dole, Informace, volba Histogram) nebo z Editoru (CTRL+SHIFT+H)
2.
3.
4.
5.
6. GLOBÁLNÍ ÚPRAVY
6.1 Šum na fotce
Odstraňování šumu je experimentování s
parametry
Šum je většinou první a/nebo poslední globální operací s obrázkem (je-li míra
šumu neúnosná, patří ale do koše). Příčinou šumu jsou: malé buňky čipu digitálního fotoaparátu, vysoké ISO, dlouhý expoziční čas, teplo, elektromagnetické
vlnění, následné doostřování a zesvětlování v počítači.
Kapitola 6: Globální úpravy
28
Rozeznáváme šum:
− barevný / Color (Zoner:
Pepř a sůl): barevné skvrny
v obrázku
− světelný / Luminance (Zoner:
Aditivní): tmavší skvrny v
obrázku.
Šum odstraňu- Program Zoner je při řešejeme nejlépe při ní tohoto problému účinným
přiblížení 1:1!
nástrojem (Vylepšit / Šum). Nutno si ale uvědomit, že odstraňováním šumu obrázek rozostřujeme. Protože platí, že co fotka, to
jiný charakter a množství šumu
nezbývá než experimentovat s
parametry příkazu a v náhledovém okně sledovat změny.
POZOR! je nutno si přiblížit (zvětšit) zobrazení tlačítky v levém horním rohu
dialogového okna.
6.2 Vylepšení kontrastu
Automtiku lze
aplikovat i na
více podobných
obrázků najednou v Průzkumníkoví
Tímto způsobem se zpravidla
vylepší i barevnost!
Vylepšení kontrastu je první opravdu podstatnou operací, kterou je nutno
skoro vždy a skoro s každou fotkou z
digitálního aparátu realizovat.
Realizace 1: Vylepšit / Úrovně
(Shift+L), volba Automatická korekce
barev / Automatický kontrast.
Realizace 2: chceme-li ale mít míru
úpravy kontrastu pod svojí kontrolou
je lepší automatiku vypnout a kontrast
nastavit ručně.
Vycházíme opět z analýzy histogramu.
Vypadá-li podobně jako na vedlejším
obrázku, víme, že kontrast je malý.
Princip této operace je v posunu jezdců
pod histogramem v tomtéž dialogovém
okně. Krajní jezdce posunujeme směrem do středu až na místo, kde se histogram zvedá. Čím blíže jsou jezdci ke
středu, tím je kontrast větší.
Realizace 3: pokud víme, kde se má
nacházet černý a bílý bod, lze využít
kapátek v dialogovém okně úrovně.
Kapátkem pro černý bod klikneme v
jednom z náhledových okének na nejmavší oblast.
Pokud nejsme s výsledkem spokojeni, lze podobně druhým kapátkem kliknout na nejsvětlejší oblast.
Kapitola 6: Globální úpravy
29
6.3 Vylepšení jasu (zesvětlení, ztmavení) 1
Vycházíme opět z analýzy histogramu.
Vypadá-li podobně jako na vedlejších
obrázcích, víme, že obrázek je příliš
tmavý (graf posunut doleva), posuneme
pravý jezdec doleva pod náběh grafu.
Je-li příliš světlý (graf posunut doprava): posuneme levý jezdec doprava pod
náběh grafu.
6.4 Vylepšení jasu (střední tóny) 2
Nedostatek
středních tónů
na histogramu
V předchozích postupech jsme obrázek tzv. tonálně vyrovnali. Tj. správně jsme
nastavili bílé a černé body (bílá je skutečně bílou a černá černou). Často se ale
stává, že fotografie je správně exponována (nebo předchozími postupy správně
upravena), a přesto vypadá špatně, velké plochy jsou „utopeny“ ve stínech.
Problém je ve středních tónech. Histogram většinou signalizuje mnoho tmavých
a světlých bodů a nedostatek tónů středních. Je nutno změnit rozložení jasů ve
středních tónech a zachovat nejtmavší a nejsvětlejší bod.
Realizace 1: příkaz Vylepšit
/ Projasnit stíny. Toto dialogové okno lze využít k:
− projasnění stínů
− ztlumení příliš silných
jasů (světel).
Efekt se jemně „doladí“
jezdcem střední tóny (princip gamma korekce). Lze i
experimentovat se Zdrojem
masky, tj. volit si barevný
kanál, ve kterém je operace
nejlepší.
6.5 Globální úpravy - barevnost
6.5.1 Barevná teplota, barevné posuny „nádechy“
Po úpravě tonálního rozsahu, je na řadě nastavení barevného vyvážení. Tím lze
(resp. lze se snažit) opravit případné nechtěné barevné nádechy celých snímků, případně se opravují špatně nasycené barvy. Nástrojů na barevné korekce je
mnoho a jejich detailní zvládnutí nelze bez dlouhé praxe.
Jeden z častých problémů barevného snímku může být barevný nádech způsobený např. chybně nastaveným vyvážením bílé při fotografování. Nejsnazší oprava
takového snímku je pomocí korekce neutrálních tónů (např. šedé), tak aby neobsahovaly žádný převažující barevný nádech - zbytek obrazu se pak srovná auto-
Kapitola 6: Globální úpravy
30
m o d rá
maticky. Nalezení neutrálních tónů není pochopitelně vůbec
jednoduché a některé obrázky je neobsahují vůbec.
Teorie: např. ubráním modré se posilují „protější“ barvy (čerPraxe je často obtížná, proto vená a zelená) a žlutá, která je z obou „protějších“ míchána.
je lepší nastavit
správně barev- Cíl: vyvážit bílou – tj. aby:
nost již v apač e rve n á
ze le ná
bílá byla bílou
rátu!
− neutrální (šedá) byla bez barvy
− zmizel bar. nádech.
Princip:
− označená barva se neutralizuje
− sníží se její podíl v obraze
− zvýší se její protějšek (tzv. komparativní barva).
Důsledek: někdy nechtěné barevné posuny. Rada: níkdy podle zcela bílé/černé.
Realizace: příkaz Vylepšit / Upravit teplotu
barev.
V tomto dialogovém
okně lze experimentovat s volbami:
− Automaticky, nebo
− Ručním nastavením
neutrálního (šedého) bodu - kapátkem
klikneme na reálně šedivou plochu v
náhledu
− v mnoha případech
je vhodným řešením
provést nejdříve Automatickou úpravu, odklepnout a otevřít okno znovu,
tentokrát s Ruční určením.
Pozn.: kapátkem naposledy „načtenou“ barvu vynulujeme zpětnou šipkou pod
levým náhledem.
6.5.2 Barevnost - zásadní změny
Pro dramatičtější změny barevnosti jsou nutné alespoň minimální
základy znalostí barevných režimů.
Při amatérském zpracování fotografií se pracuje nejčastěji s režimem
RGB, kdy každý bod fotografie je
složen z kombinace R=červená,
G=zelená, B=modrá. Různou kombinací těchto tří složek vzniká libovolná další barva.
Je-li tedy nutno manipulovat s červenou, tak stačí nastavit hodnotu R,
ale jak ovlivnit žlutou? Protože žlu-
Kapitola 1: Grafické programy
31
tá barva je inverzní k modré, stačí zvýšit modrou složku RGB modelu. Obdobně je magenta (purpurová) inverzní k zelené a cyan (tyrkysová) inverzní k červené.
Konkrétní korekci barevného nádechu v popsaném duchu lze provést např. v
Zoneru příkazem Vylepšit / Upravit barvy.
Automatické funkce korekce barev (Vylepšit / Úrovně, volba Automatické úrovně) bohužel fungují z principu pouze u některých typů scén (např.: podzimní slunečný den, ale s lehkým oparem, nebo zimní podmračený den).
6.5.3 Barevnost - převod do šedé
Šedové fotky
Někdy se s tím nic nedá dělat, než převést do šedi (mdlé podobně barvy, přepámají své kouzlo, lené barvy, podexponovaný snímek). Některé fotky si naopak o převod do šedi
zpravidla oživí
prezentaci plnou říkají svojí atmosférou.
barevných fotek! Postup:
− 1. Upravit Barvy (CTRL+1) /
Desaturace
− 2. Úrovně (SHIFT+L) / Zvýšit
Kontrast.
6.6 Globální úpravy - selekce
Globální úpravy se realizují buď na celé ploše obrázku, nebo na větší části, které je vymezena tzv. selekcí (někdy se používá termín „výběr“). Proto si nyní
vysvětlíme princip selekci a základy práce se Selekcemi.
Selekce je dočasně
vybraná část obrázku, na kterou lze aplikovat některé operace, jako např. změnu
barevnosti, kontrastu
apod. Zbytek obrázku je po dobu aktivní selekce od těchto
operací „ochráněn“.
V programu Zoner
se selekce vytvářejí pomocí nástrojů ve svislém Panelu nástrojů. Každý
nástroj má svůj vodorovný Panel vlastnosti, kde lze nastavit detailní parametry
nástroje. Selekci zrušíme pomocí tlačítka ESC.
Kapitola 6: Globální úpravy
32
Selekce se vytvářejí ve většině bitmapových programů podobným způsobem a
podobnými nástroji např.:
− Obdélník: obdélníková selekce (kliknutí v rohu budoucí selekce a při stisknutém tlačítku tah do pravého dolního rohu, uvolnění tlačítka)
− Laso: libovolný tvar, „kreslí“ se myší, po uvolnění tlačítka se selekce uzavře
− Polygonální laso: libovolný hranatý tvar, „kreslí“ se klikáním myší, dvojklikem se selekce uzavře
− Kouzelná hůlka: vybere se oblast s barvou podobnou té, do které se kliklo.
Kouzlo nástroje Nástroj
Kouzelná
Kouzelná hůlka
hůlka má určitá specifika. Jak již bylo
uvedeno, vybere se
vždy oblast s barvou
podobnou té, do které se kliklo.
Míra „podobnosti“
barvy je určena hodnotou v políčku Tolerance. Hodnota Rozmazání je stejná jako
u výše uvedených
příkazů.
Důležitá je však volba Spojitý:
− volba nezaškrtnuta: vyberou se všechny oblasti v obrázku, které mají barvu
podobnou té, na kterou bylo kliknuto, rozhoduje hodnota v políčku Tolerance
− volba zaškrtnuta: vybere se pouze sousední oblast v obrázku, která má barvu podobnou té, na kterou bylo kliknuto (rozhoduje hodnota v políčku Tolerance).
Selekce - para- Důležitým paramemetr Rozmazání trem každé selekce je tzv. Rozmazání (někdy nazývané
„prolnutí“). Určuje,
jak ostře bude editace v selekci přecházet do okolní plochy.
Vybranou plochu lze
snadno zaměnit za
selekci zbytku obrázku tlačítkem Invertovat.
Posledním zásadním
parametrem je způsob, jakým bude / budou selekce vytvářeny. Existují tři
podstatné režimy vytváření selekcí:
− nová selekce: v tomto režimu je vždy vytvořena nová
selekce a stará je zrušena
− rozšíření selekce: v tomto režimu je stávající selekce
zachována a rozšířena o novou (lze libovolně měnit
nástroje a další parametry)
Selekce - nástroje
Kapitola 7: Detailní úpravy
33
− odečet selekce:
stávající selekce je zmenšena o plochu nově
vytvořené selekce.
7. DETAILNÍ ÚPRAVY
Detailní úpravy
vždy až na závěr
práce s fotkou!
Důvodem je odstranění jednoduchých i složitých problémů způsobených prachem na čipu, na objektivu, rušivými objekty, apod.
Klonovací razítko vyžaduje cvik!
Realizace 1: nástrojem Klonovací razítko. Princip klonování spočívá v:
1. kliknutí do zdrojové oblasti (kde „nasajeme“ správnou plochu), realizuje se s
CTRL
2. kliknutí (tah) bez CTRL v poškozené oblasti
Políčko Poloměr slouží k nastavení šířky. Políčko Krytí určuje intenzitu klonovacího efektu (někdy je lepší klonovat vícekrát s menší intenzitou). Políčko Rozmazání určuje, jak ostře bude klonovaná oblast přecházet do původní plochy.
Kapitola 7: Detailní úpravy
34
Kapitola 8: Doostření
35
Realizace 2: nástrojem Žehlička.
Nástroj Žehlička se používá k vyhlazení jemných detailů, např. u portrétní fotografie nebo drátů na obloze. Tento nástroj je také v Panelu nástrojů (U).
8. FINÁLE: DOOSTŘENÍ
8.1 Princip a aplikace
Doostřovat s
mírou!
Na světě snad není fotografa, který by občas nevytvořil rozostřený snímek. Vybrat místo k ostření, nastavit správné hodnoty, uvědomit si vztah ostření k expozici a
hlavně to vše stihnout v okamžiku
akce se prostě občas nepovede.
Doostření by měla být vždy
poslední operace provedená až po
všech ostatních úpravách!
Algoritmus zaostření pracuje již
v digitálním fotoaparátu. Existují
poměrně velké rozdíly mezi fotoaparáty a jejich mírou doostřování snímků. I u levnějších fotoaparátů se však lze setkat s možností přednastavit míru tohoto filtru.
Je ale lepší pro doostření snímku použít až počítač, protože lze
podle potřeby konkrétního snímku nastavit parametry zaostření a
navíc je zde možnost přímé kontroly nad výsledkem.
Princip tohoto algoritmu je v tom, že vyhledá sousední body s určitým rozdílem hodnoty jasu a tento rozdíl ještě mírně zvýší podle zadané určené hodnoty. Tomuto nastavení odpovídá nastavení posuvníků v dialogovém okně příkazu
Vylepšit / Doostřit. Realizace doostření:
− na celou fotku (aplikace filtru Doostřit (CTRL+5) na celou plochu)
− na větší plochu (aplikace filtru Doostřit (CTRL+5) na tzv. selekci)
− detailní doostření (např. hran (Efektový štětec (B)).
Ostrost a JPEGNa ostrost obrazu reaguje i velikost JPEG. Platí jednoduchá zásada, že čím ostřejší je snímek (obsahuje více detailů) tím větší soubor JPG bude.
Pouhá aplikace filtru doostření na původní soubor je tak schopná výrazně zvětšit JPEG data!
Kapitola 8: Doostření
Doostřovat na
zvětšené (přiblížené) fotce, nejlépe 1:1!
36
Každá fotka potřebuje doostřit trochu jinak a doostřováním vzrůstá šum
(doostřování je podobné přidávání výšek u muziky). Co je to doostření? Programy vycházejí ze stejného principu –
najít hranu a v jejím blízkém okolí zvýšit kontrast. Hranou se přitom rozumí
pixely odlišného jasu či barvy.
8.2 Parametry operace
Síla efektu.
Určuje, jak moc bude hrana zvýrazněna. 100 % znamená, že původní kontrast hrany bude zvýšen na dvojnásobek. Zvýšení kontrastu hrany však znamená, že se kolem hrany objeví z jedné strany světlá a z druhé strany tmavá linka.
Normální hodnoty jsou 50-150%, pro speciální účely i více.
Poloměr.
Určuje, kolik pixelů kolem nalezené
hrany bude doostřováno (bude jim zvyšován kontrast - strmost). Rozsah je 0.1
až 250.
Normální hodnoty jsou 0.8-1.5, pro speciální účely i méně.
Práh.
Minimální odlišnost pixelu od svého okolí, aby byl zostřen (jinak zůstane beze změny). Rozsah je 0 až 255.
Nastaví-li se 0, ostří se vše, což vede ke
zvýšení šumu (ostří se i šum)!
Normální hodnoty jsou 0-10. Aby se zabránilo zostření šumu nebo posterizaci
obrazu je vhodné nastavit práh na hodnoty kolem 2 - 3.
8.3 Detailní doostření
Detailní doostření lze
využít,
potřebujemeli doostřit pouze velmi
malé oblasti - například
hrany nějakého objektu.
Realizace:
pomocí
nástroje Efektový štětec s volbou Efekt: Doostření.
Kapitola 9: Dodatky
9. DODATKY
9.1 Červené oči jednoduše
37
Kapitola 9: Dodatky
9.2 Panorama
Literatura:
autorovy podklady k přednáškám a cvičením.
Literatura:
autorovy podklady k přednáškám a cvičením.
38

Podobné dokumenty

Základy fotografování a editace fotek

Základy fotografování a editace fotek V principu lze digitální obrazový záznam vytvořit buď pomocí fotografického přístroje či videokamery, nebo pomocí skeneru. Možnosti, jak s ním dále nakládat, jsou pestřejší, protože například finál...

Více

Grafika a sazba, souhrn (+korekturní značky)

Grafika a sazba, souhrn (+korekturní značky) –objekty lze dále modifikovat: změny tvarů, proporcí, barevnosti a lze na ně aplikovat speciální efekty (odvozené objekty)

Více

ArcGIS9 manuál

ArcGIS9 manuál . Po kliknutí na ikonu se objeví okno, kde vyhledáte cestu k adresáři obsahující data, se kterými budete pracovat. Můžete nastavit přístup ke složce přímo na lokálním disku a také na jakémkoliv mís...

Více

63/2013 - Psí víno

63/2013 - Psí víno k poezii / musí být poezie tvrdá k zemi“ (Básnický deník, s. 40), někdy až téměř nenávistně: „Můj milý sešite / polib mi prdel“ (ibid., s. 81), „Prase je víc než básník“ (ibid., s. 72). Právě tím, ...

Více

Stáhnout v - i

Stáhnout v  - i si uživatel může založit tolik sešitů, kolik jich potřebuje. Může si sem přidávat externí soubory, jako je například obrázek nebo video, upravovat je a vyhledávat. Dále může využít možnosti sdílení...

Více

Praktická cvičení z biologie - ZS - Ústav biologie

Praktická cvičení z biologie - ZS - Ústav biologie a) Zapněte osvětlení mikroskopu, otáčením šroubu pro hrubý posuv („makrošroub“) snižte stolek a zařaďte do optické osy objektiv 10× zvětšující. Na stolek upevněte preparát a nastavte ho tak, aby by...

Více

SW pro převod mezi rastrovou a vektorovou grafikou

SW pro převod mezi rastrovou a vektorovou grafikou rasterizace se může měnit rozlišení, pozadí a případně zvolit výstupní efekty na vyhlazení obrázku.  Tento převod se velmi často používá například v návrhových CAD systémech, kde dochází k exportu ...

Více

Návod k používání

Návod k používání (A 49). A nejen to, videokameru můžete mít v režimu ručního zaostřování a přepnout na automatické zaostřování pouze při detekci tváře, a tím zajistit ostrost důležitých objektů.

Více

zde - Jakub Krompolc

zde - Jakub Krompolc záběrů od úplného začátku až po finální render a kompozici (vede grafiky, kteří na jeho sekvenci pracují), sám může mít zároveň roli generalist TD (textury, shadery, svícení atd.) • visual effects ...

Více