Pohled veřejnosti na problematiku eutanázie

Komentáře

Transkript

Pohled veřejnosti na problematiku eutanázie
Vyšší odborná škola zdravotnická Vsetín
náměstí Svobody 809, 755 01 Vsetín
Absolventská práce
2012
Markéta Kubějová
Vyšší odborná škola zdravotnická Vsetín
náměstí Svobody 809, 755 11 Vsetín
„Pohled veřejnosti na problematiku eutanázie“
Absolventská práce
(PRŮZKUMNO - VÝZKUMNÁ PRÁCE)
Zpracovala:
Markéta Kubějová
studentka denního studia
oboru diplomovaná všeobecná sestra
Vedoucí práce: PhDr. Soňa Stiborová
Vsetín, březen 2012
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité
prameny jsem uvedla v seznamu literatury. Souhlasím také s prezenčním zpřístupněním mé
práce ke studijním účelům.
Ve Vsetíně 30. března 2012
Podpis autorky
……………………………
PODĚKOVÁNÍ
Chtěla bych poděkovat vedoucí mé práce PhDr. Soni Stiborové za pomoc při psaní mé
absolventské práce. Velké dík patří i kamarádům, kteří mají podíl na výstupu mé práce.
Děkuji také rodičům a hlavně Bohu, že mě stvořil tak podivuhodně.
Motto
„Lidé by neměli umírat rukou druhého člověka,
nýbrž v jeho náručí.” Horst Köhler
6
Obsah
Kapitola
strana
1
Úvod……………………………………………………………………...
8
2
Cíl práce a pracovní hypotéza………………………………………….
9
2.1
Cíl práce…………………………………………….................................
9
2.2
Pracovní hypotézy……………………………………………………….
9
3
Teoretická část…………………………………………………………..
10
3.1
Pojem eutanazie a její charakteristika…………………………………
10
3.1.1
Hlavní modely eutanazie………………………………………………..
10
3.1.2
Podmínky pro vykonání eutanazie……………………………………..
11
3.1.3.
Důvody žádosti o eutanazii……………………………………………...
12
3.1.4
Další modely eutanazie………………………………………………….
12
3.1.4.1
Asistovaná sebevražda…………………………………………………..
12
3.1.4.2
Postupy DNR…………………………………………………………….
13
3.1.4.3
Marná léčba……………………………………………………………...
13
3.1.4.4
Living will………………………………………………………………..
13
3.1.5
Historie eutanazie……………………………………………………….
14
3.1.5.1
Eutanazie a antičtí myslitelé……………………………………………
14
3.1.5.2
Nacistický program eutanazie………………………………………….
15
3.1.5.2.1
Dětský program eutanazie……………………………………………...
15
3.1.5.2.2
Dospělý program eutanazie…………………………………………….
16
3.1.5.3
Zrod eutanazie a T4……………………………………………………..
16
3.2
Vzory a pohledy na eutanazii ve světě…………………………………
18
3.2.1
Nizozemský model……………………………………………………….
18
3.2.2
Švýcarský model………………………………………………………...
19
3.2.3
Postřehy ze světa………………………………………………………...
20
3.2.4
Pohled na problém v ČR………………………………………………..
21
3.3
Lékař a eutanazie………………………………………………………..
24
3.3.1
Práce lékaře……………………………………………………………...
24
7
3.3.2
Hippokratova přísaha…………………………………………………...
25
3.3.3
Dr. Smrt………………………………………………………………….
25
3.3.4
Česká lékařská komora…………………………………………………
25
3.4
Přístupy náboženství k eutanazii……………………………………….
26
3.4.1
Judaismus………………………………………………………………..
26
3.4.2
Islám……………………………………………………………………...
26
3.4.3
Křesťanství………………………………………………………………
27
3.4.4
Ostatní pohledy………………………………………………………….
27
3.5
Ekonomika umírání……………………………………………………..
28
3.6
Legalizovat eutanazi? Ano, či ne?...........................................................
28
3.7
Hnutí pro život…………………………………………………………..
30
4
Metodika…………………………………………………………………
31
4.1
Charakteristika dotazníku……………………………………………...
31
4.2
Charakteristika jednotlivých otázek dotazníku……………………….
31
5
Výsledky výzkumu………………………………………………………
36
5.1
Zjištěné výsledky………………………………………………………...
36
5.2
Analýza zjištěných výsledků……………………………………………
52
6
Návrh řešení zjištěných nedostatků průzkumu……………………….
54
7
Závěr……………………………………………………………………..
56
8
Resume…………………………………………………………………...
57
8.1
Resume v českém jazyce………………………………………………..
57
8.2
Resume in English……………………………………………………….
58
9
Seznam použité literatury………………………………………………
59
9.1
Monografie………………………………………………………………
59
9.2
Internetové zdroje………………………………………………………
59
10
Seznam příloh a přílohy………………………………………………...
60
11
Seznam vypůjčovatelů…………………………………………………..
71
8
1 Úvod
To, že jsme na světě není náhodou. Každý člověk je originální, výjimečný a má velkou
cenu. Když rosteme, přicházíme na to, že život není lehký. Někdo je od mládí upoután
na rehabilitační vozík, někdo trpí, protože mu zemřela milovaná osoba, jiný má bolesti.
Proč to tak je? Má vůbec cenu žít? Co je to normální život? Může být život člověka bez
nohou šťastný? Není lehké najít odpověď na tyto otázky.
V dnešní době se často mluví o volbě tzv. milosrdné smrti – eutanázii, kdy člověk musí
splnit určité podmínky a poté může ukončit svůj život. Má na to člověk právo rozhodnout
o svém životě? Je to správné? Zajímal mě pohled veřejnosti na tuto problematiku, proto jsem
si zvolila právě tohle téma.
Tato práce je určen pro každého. Myslím si, že díky ní si může čtenář udělat svůj vlastní
názor na eutanázii.
9
2 Cíl práce a pracovní hypotéza
2.1 Cíl práce
Cíl 1: Zjistit informovanost laické veřejnosti o problematice eutanázie.
Cíl 2: Zjistit, kolik % lidí souhlasí s legalizací eutanázie v České republice.
Cíl 3: Zjistit, kolik % lidí zná organizaci Hnutí pro život.
2.2 Pracovní hypotézy
Pracovní hypotéza č. 1:
Předpokládám, že více než 60% respondentů zná pojem eutanázie.
Pracovní hypotéza č. 2:
Předpokládám, že více než 80% respondentů nesouhlasí s legalizací eutanázie v České
republice.
Pracovní hypotéza č. 3:
Předpokládám, že méně než 40% respondentů zná organizaci Hnutí pro život.
10
3 Teoretická část
3.1 Pojem eutanázie a její charakteristika
Pojem eutanázie pochází ze staré řečtiny a je odvozen ze dvou výrazů: „eu“ (dobrá)
a „thanatos“ (smrt), proto je chápána jako „dobrá smrt“. Ekvivalentem dobré smrti je „lehká
smrt“, popřípadě krásná, která přichází po spokojeném a dlouhém životě, bezbolestně, rychle
a ve spánku. Podle nizozemské definice je eutanázie úmyslné ukončení života jinou osobou
než člověkem samotným (= lékařem), na jeho vlastní žádost.
K eutanázii je zapotřebí souhlasu minimálně dvou lidí: tedy pacienta (který žádá) a lékaře
(který provádí).
Podle Světové lékařské asociace (World Medical Association – WMA) je eutanázie
„vědomé a úmyslné provedení činu s jasným záměrem ukončit život jiného člověka“
za následujících podmínek:
•
subjektem je kompletně informovaná osoba s nevyléčitelnou chorobou, která
dobrovolně požádala, aby její život byl ukončen;
•
jednající ví o stavu této osoby a o jejím přání zemřít a páchá tento skutek s prvořadým
úmyslem ukončit život této osoby;
•
skutek je proveden se soucitem a bez osobního zisku.
(viz lit. č. 1, 3, 4, 5)
3.1.1 Hlavní modely eutanázie
Aktivní eutanázie (Active Voluntary Euthanasia = AVE) je akt, který lékař vykoná
u nevyléčitelně nemocného, trpícího nesnesitelnými bolestmi na jeho vlastní uvážlivou
a svobodnou žádost. Bývá nazývána strategií „přeplněné stříkačky“. Pacient, který k ní dává
platný souhlas, nesmí být pod tlakem a duševně chorý. Vykonavatelem aktivní formy je lékař.
Ten pak podniká kroky vedoucí k ukončení života. Lékař může mít navzdory všemu
iracionální a věcnou pochybnost, a to je důvod, proč není aktivní eutanázie nikde ve světě
uzákoněna.
11
O aktivní eutanázii se jedná tehdy, když:
•
smrt byla důsledkem použití látky, kterou on nebo kolega pacientovi předepsal, dal mu
ji nebo ji nechal jím užít, aby se urychlil konec života;
•
pacient si tuto látku vzal sám;
•
lékařovo rozhodnutí bylo výslovně na přání pacienta.
Někdy nelze splnit požadované podmínky pro aktivní eutanázii, proto se používá celá řada
zpřesňujících výrazů. Eutanázie nevyžádaná je taková, kdy pacient není schopný validním
a předepsaným způsobem žádat o urychlenou smrt. Lze předpokládat, že by s ní souhlasil,
kdyby mohl. Jedná se tedy o formu nevyžádanou, ale v zásadě chtěnou. Eutanázie
nedobrovolná je nechtěná, nevyžádaná. Nelze zde validně doložit, zda si dotyčný člověk
eutanázii přál, případně nepřál.
Pasivní eutanázie bývá ve zdravotnickém prostředí nazývaná jako strategie „odkloněné
stříkačky“. Mluvíme o ní, když se už nečiní žádná opatření prodlužující pacientův život, která
vedou ke smrti. Tento pojem bývá často vykládán nejednoznačně, proto se vedou diskuse
o tom, že by se neměl vůbec používat. Nejednoznačnost spočívá v cíli a úmyslu, kterého se
má dosáhnout. Neprodlužováním utrpení je v podstatě umožněno klidně a důstojně odejít,
když k odchodu dozrál čas a životně důležité orgány dosloužily. Prakticky k ní dochází
při vyčerpání dosažitelných forem pomoci. Výjimkou jsou pacienti napojení na celou řadu
přístrojů, které je nejen nutné, ale i možné jednoho dne vypnout.
Problémy spojené s eutanázií jsou způsobené tím, že lékař je nucen vykonávat něco,
co nespadá do jeho lékařské kompetence. Vždyť jeho hlavním posláním je život chránit.
V případě, že chce pacient svůj život ukončit sám, vzniká mnohem méně právnických
a etických problémů.
(viz lit. č. 1)
3.1.2 Podmínky pro vykonání eutanázie (tzv. rotterdamská pravidla):
•
pacient musí důrazně a dobrovolně žádat o ukončení svého života a tohle přání musí
dobře zvážit;
•
musí se jednat o přání trvalé;
•
utrpení umírajícího musí být beznadějné (bez vyhlídky na zlepšení) a neúměrné a jeho
nemoc nevyléčitelná;
12
•
lékař se musí o svém předsevzetí vykonat eutanázii a o situaci pacienta poradit s jiným
kolegou.
(viz lit. č. 3)
3.1.3 Důvody žádosti o eutanázii
K principům moderní lékařské etiky patří respekt k autonomii nemocného. Autonomie
předpokládá dobrovolné rozhodování s jasnými záměry a cíli. Na tento princip se často
odvolávají zastánci eutanázie. Je evidentní, že v důsledku těžkého onemocnění, ale
i v umírání, často dochází ke ztrátě autonomie. Je možné, aby se člověk v takovéto situaci,
který je navíc pod vlivem léku, leží v mnohdy odlišném prostředí nemocnice bez přítomnosti
svých blízkých, rozhodoval o svém bytí a nebytí?
Ti z vás, kteří máte zkušenost s umírajícími a těžce nemocnými a kteří máte představu
o
jejich duševních pochodech, dosvědčí, že takováto žádost je spíše voláním po lásce
a pomoci a nikoliv vyjádřením touhy po zabití.
Hlavními důvody žádostí jsou:
•
pacienti nejsou schopni se adaptovat na vzniklou životní situaci, cítí se opuštěni
a osamělí;
•
ztráta smyslu života;
•
strach ze smrti a umírání;
•
nesnesitelné bolesti;
•
umírající nechce být nikomu na obtíž;
•
strach ze ztráty vlastní lidské důstojnosti;
•
deprese.
(viz lit. č. 3, 5)
3.1.4 Další modely eutanázie
Na základě svého přání a splnění určitých podmínek může pacient dopředu žádat o smrt.
3.1.4.1 Asistovaná sebevražda (physician assisted suicide = PAS) je zvláštní formou
eutanázie. V tomto případě si pacient přeje zemřít, protože má nesnesitelné bolesti, je
nevyléčitelně nemocný a onemocnění má nepříznivou prognózu. Žádá proto lékaře
o prostředek nebo metodickou radu, jak realizovat odchod ze života. V téhle souvislosti se
občas hovoří o návodu k vysvobození. Akt ukončení však nevykonává lékař, ale za jeho
13
asistence tak činí nemocný sám. Této možnosti většinou využívají onkologicky nemocní nebo
velmi vzdělaní pacienti.
Zákon stanovuje podmínky, které je nezbytné splnit, aby lékař nemusel být trestně stíhán
pro předepsání proskribujícího přípravku za účelem sebevraždy nemocného:
•
pacient musí požádat svého lékaře v rozmezí 15 dnů třikrát po sobě o tuto proskripci;
•
jeho písemné prohlášení musí potvrdit dva svědkové;
•
musí jít o plnoletého, právně způsobilého pacienta, který je schopen se rozhodovat
o vlastní zdravotní péči;
•
při výdeji proskribovaného přípravku musí být lékárník s účelem jeho použití
seznámen;
•
pouze vlastní rukou smí pacient spáchat sebevraždu;
•
lékař je nucen každý případ asistované sebevraždy hlásit na ministerstvu zdravotnictví
a ten je povinen data ověřovat, analyzovat a zveřejňovat;
•
lékař smí smrtelnou dávku přípravku předepsat jen tehdy, pokud je přesvědčen o smrti
pacienta do 6 měsíců. Musí mu však poskytnout informace o alternativách asistované
sebevraždy a o dalších možnostech úlevy od bolestí.
3.1.4.2 Postupy DNR (do not resuscitate) nebo v českém písemnictví častěji jako NR
(neresuscitovat) jsou takové, které dovolují za určitých podmínek s přihlédnutím na přání
nemocného, které je dáno dopředu (forma living will), zastavit léčbu. Bezprostředním
důsledkem pro pacienta je smrt. Často se používají na jednotkách ARO.
3.1.4.3 O pojmu marná léčba se neustále intenzivně diskutuje. Zatím byl v hrubých obrysech
konkretizován pro situace, kdy se zvažuje použití mimořádných léčebných postupů. Vhodným
příkladem mohou být pravidla marné kardiopulmonální resuscitace (Futile Cardiopulmonary
Resuscitation).
3.1.4.4 Living will v USA zakazuje prodlužování života v určitých situacích. Jde o prohlášení
občanů pro případ osobní neschopnosti vyjádřit se ke své léčbě. Občané si sami předem
rozhodnou, které léčebné zákroky odmítají pro případy, kdy nebudou moci komunikovat
s lékařem. Občan si také může zvolit osobu, která bude kontrolovat plnění jeho přání. Pokud
se tak neděje, může rodina vyvolat soudní spor.
(viz lit. č. 1, 3, 7)
14
3.1.5 Historie a eutanázie
Lidé a jejich postoj k eutanázii se postupem času mění. Velkou roli zde hraje politický
režim země, doba, ve které žijí a také to, v co nebo čemu věří.
3.1.5.1 Eutanázie a antičtí myslitelé
Pro klasické starověké národy to, co bychom my dnes nazvali eutanázií, nutně
neznamenalo metodu nebo skutek usmrcení nebo urychlení smrti. Důraz kladli spíš na způsob
umírání a základní otázka byla: Jak se postaví člověk k dobrovolné smrti? Jaký je duševní
stav umírající osoby v blízkosti smrti? Nejdůležitější bylo, aby člověk umíral dobrou smrtí,
ve vyrovnaném stavu mysli, za sebekontroly a v klidu. Jednotliví filozofové pohlíželi na tento
problém jinak.
Pythagorejci (následovníci Pythagora, 572 – 497 př. Kr.) s ní zásadně nesouhlasili
z důvodů náboženských a apelovali na respekt k lidskému životu na základě představy, že
bohové hodnotí každou vtělenou duši. Pozemská existence je podle nich spojená s bolestí
a snad i s těžkou smrtí proto, že se jedná o tresty za předchozí hříchy. Vtělená duše má určitou
dobu trvání od bohů a její ukončení je hrubým porušením proti božskému řádu.
Sokratův (470 – 399 př. Kr.) názor na smrt se zdá být poznamenám různými okolnostmi,
související s předjímáním své smrti, a s jeho odsouzením na smrt. Uvažoval tak, že strach ze
smrti je něčím nemoudrým. Smrt je pouze bezesným spánkem, z něhož se buď nevzbudíme,
tedy se bát nemusíme, nebo budeme přeneseni tam, kde budeme s lidmi, kteří nás předešli
– a to by mělo být naopak důvodem k radosti. Sokratovým přesvědčením bylo, že nic nemůže
uškodit dobrému člověku, ať v životě anebo po smrti. V utrpení a bolestné nemoci viděl dobrý
důvod nelpět na životě, a namítal proti tomu, aby lékaři přirozený proces umírání protahovali.
Platón (427 – 347 př. Kr.) na sebevraždu pohlížel negativně, ovšem v případě zničující
a agonizující choroby by v určitých případech ukončení života schvaloval. Ve spise
„Politeia“ vystupuje velmi radikálně. Odmítá názor, že člověk vděčí za život bohům a že
nemá právo takto ukončit utrpení. Dokonce podřizuje hodnotu jedince a jeho schopnosti
ostatním – státu. Platón by tedy schvaloval eutanázii chtěnou nezpůsobilých a nevyléčitelně
nemocných.
Aristoteles (384 – 322 př. Kr.) s tímto názorem nesouhlasil. Vystupoval hlavně proti
ukončování života v případě různých těžkostí. Podle něj přivození smrti nenáleží člověku
15
statečnému, ale zbabělci. Zdůrazňoval, že lidé musí zůstat produktivními co nejdéle pro dobro
státu. Každý by se měl ke smrti postavit chrabře. Eutanázie tak zbavuje společnost svých
členů. Takový čin je ukázkou nejvyššího stupně ukvapenosti a zbabělosti.
Stoikové přistupovali na možnost volby eutanázie tehdy, pokud člověk nebyl v souladu
s pociťovanými potřebami a poznáním sebe sama, díky bolesti, tělesným abnormalitám
a chorobě. Musely být splněny dvě podmínky: motivace musela být odpovídající a vše muselo
být zváženo vzhledem k ostatním. Stoikové chtěli mít jistotu, že ukončení života nebude jen
na základě přání uniknout povinnostem života.
(viz lit. č. 4)
3.1.5.2 Nacistický program eutanázie
Koncem
devatenáctého
století
němečtí
badatelé
přenášeli
Darwinovo
učení
i na společnost. Měli obavy o degeneraci lidské rasy a snažili se prosadit nový druh hygieny
- hygienu rasovou. V polovině dvacátých let se část stoupenců ztotožnila s národním
socialismem. V roce 1930 Adolf Hitler začlenil rasovou hygienu do státní politiky. Vyučoval
se i předmět „rasová hygiena“. Praktickým vyústěním všeho byly zákony o sterilizaci,
Norimberské zákony a „Akce eutanázie“.
3.1.5.2.1 Dětský program eutanázie
Případ, který urychlil celou akci, se odehrál kolem roku 1938. Otec dítěte, kterému se
narodilo dítě slepé, jemuž chyběla část ruky a noha‚ a které „vypadalo jako idiot“, požádal
písemně Hitlera, aby jej zbavil vlastního dítěte. Na základě tohoto případu započal Hitler
dětský program eutanázie. Pověřil svého osobního lékaře Karla Brandta a nacistického
funkcionáře Filipa Bouhlera, aby i v ostatních případech podobně postupovali. Životy těchto
dětí nebyly považovány za hodné žití (lebensunwertes Leben).
Oběžník z roku 1939 nařizoval evidenci všech novorozenců, u nichž bylo podezření na
postižení:
•
idiocie a mongolismus (se spojením se slepotou a hluchotou);
•
mikrocephalie;
•
hydrocephalus (výraznějšího stupně nebo progresivní povahy);
•
obrny, včetně Littleovy choroby;
16
•
deformity, obzvláště chybějící končetiny, spina bifida.
Takovéto děti byly posuzovány a odsuzovány k zabití v nepřítomnosti a dokonce i proti
vůli svých rodičů. Některé z těchto dětí byly převáženy na speciální dětské kliniky, kde byly
odsouzeny ke smrti hladem, nebo jim byla podána smrtící injekce, či zemřely následkem
nemocí, způsobených podvýživou. V této věci byl nechvalně aktivní lékař Werner Catel
z Lipska.
3.1.5.2.2 Dospělý program eutanázie
Začíná prohlášením Filipa Bouhlera, že účelem eutanázie není jen zbavit se životů
nehodných žití, ale i boj proti genetickým vadám a uvolnění lůžek v nemocnicích v počínající
válce. V roce 1939 byl účel převeden na ekonomickou rovinu s výpočtem na množství lidí.
Výpočet zněl 1000:10:5:1. Znamená to, že z 1000 lidí 10 vyžaduje péči psychiatrickou,
z těchto 5 i ve formě hospitalizace a 1 bude zahrnut do programu. Tento program, nazývaný
T4, probíhal dle plánu. Roku 1941 byl zastaven. Zabito bylo 70 273 lidí, především mentálně
postižených. Po této akci probíhala i další skrytá nebo divoká eutanázie pomocí léků
a vyhladovění. Odhadem bylo zabito kolem 70 tisíc osob.
Tyto programy nám mohou pomoci poskytnout přesvědčivé argumenty proti moderním
hnutím pro eutanázii. Jako tehdy, tak i dnes se jedná o kvalitu života s tím, že pokud není
kvalita, potom není ani hodnota a lze uvažovat o zabití. A zabití ani dnes není smrtí dobrou.
(viz lit. č. 5)
3.1.5.3 Zrod eutanázie a T4
Slovo eutanázie původně znamenalo smrt dobrou, tedy lehkou. Bezbolestný a rychlý
způsob odchodu ze života nebyl nikdy pravidlem. Lékař při skonu pacienta měl bolest
odstraňovat a až do poslední chvíle bojovat za záchranu života a ochraňovat život. Například
ve starém Řecku lékař, který usoudil, že se už nedá pro nemocného nic udělat a že je reálné
očekávat skon, odmítl pečovat o takového člověka.
Hlavním úkolem lékaře bylo tlumit bolest. O nemocného pečoval společně s rodinou
v plném významu slova dochovat. Výrazně uplatňoval situační etiku. V případě, kde byl boj
prohraný, utrpení značné a konec neodkladný, podal dostatečné množství utišujících
prostředků. Je otázkou, zda prostředek proti silným bolestem, tedy morfium, lze zpětně
v moderním slova smyslu hodnotit jako eutanatický. Lékař věděl, že podáním morfia urychlí
17
vstup smrti. Svou činnost pravidelně vysvětloval jako snahu o dobrou (lehkou) smrt. Situační
etika se v modelu péče dobře uplatňovala.
Historie eutanázie jako fenoménu je mladšího data. Nejprve byl problém v oblasti soucitu
a fenoménu kvality života, později pak faktory dříve neznámé, jako distanázie jako důsledek
terapeutické horlivosti, problematika nesnesitelných bolestí a právo na sebeurčení každého
člověka.
Roku 1885 vyšla v Německu kniha „Právo zemřít“ od Adolfa Jorsta. Obsahem jsou
návrhy jistých forem usmrcení z milosrdenství, ovšem nedočkala se zvláštního ohlasu. V roce
1920 se v Německu objevil spis, který byl populární a posloužil ideologům k teoretickému
zdůvodnění cílených vyhlazovacích akcí určitých skupin obyvatel. Kniha nese název
„Poskytnutí souhlasu ke zničení života, který žití není hoden“ a autory jsou právník Karl
Binding a lékař Alfred Hoche. Tragédie, která následovala, se opírala o nezvratné a vědecké
argumenty, že lze určit, který život není hoden žití, a tím člověka i odstranit. Prvními obětmi
se stali nevyléčitelně duševně nemocní a to dospělí i děti. Byli zabíjeni i homosexuálové.
Ušetření nezůstali ani Židé. Hodnotili se jako neplnohodnotní lidé. Jejich likvidace probíhala
již zmiňovanou promyšlenou akcí T4. Odhadem jich bylo asi 20 000. Teprve po II. světové
válce vyšlo najevo, co znamenaly eutanatické akce, zejména program T4. Název je odvozen
od jména a čísla ulice v Berlíně (Tierrgasse 4), kde byly prováděny likvidace životů
nehodných k žití. Na této adrese byla v roce 1940 zřízena organizační centrála programu pod
názvem Program eutanázie. Později bylo konstatováno, že eutanázie nebyla milosrdenstvím,
ale vraždou.
(viz lit. č.1)
18
3.2 Vzory a pohledy na eutanázii ve světě
Eutanázie je ve světě málo kde uzákoněna. Nizozemsko a Švýcarsko mají vytvořený
model, podle kterého je možné provádět eutanázii. V České republice je brána jako trestný
čin.
3.2.1 Nizozemský model
V současné době je eutanázie respektována v Nizozemsku. Nizozemský model je vzorem
k diskusím o této problematice. Nizozemská justice se již v 19. století zabývala o pomoc při
sebevraždě a ukončení života na vlastní přání. V roce 1858 žádala silně depresivní žena
z obce Amstelveen jistého muže, aby ji zabil. Za tento čin, který vykonal, mu zaplatila. V tom
samém roce se jeden nizozemský důstojník rozhodl spáchat se svou dívkou sebevraždu,
protože jim nebyl dovolen sňatek. Ona se usmrtila morfiem, k čemuž se on nakonec
neodvážil. Nebyl poté odsouzen, protože dívka si smrtelnou dávku sama vzala. Na podkladě
těchto dvou případů byl roku 1869 přijat zákon, který zakazoval vzít život druhému nebo mu
při tom pomáhat. Teprve roku 1952 byl v Utrechtu vynesen rozsudek ve věci, jejíž podstatou
byla za účasti lékaře eutanázie. Obžalovaný doktor poukazoval na to, že jednal na základě
svého svědomí. Byl mu udělen jen podmínečný trest.
Nizozemí reprezentuje vysoce liberální přístup k eutanázii. Tento případ bývá často
mytizován, přestože ani tam není uzákoněna aktivní eutanázie. Stále platí zákon, podle něhož
je eutanázie trestným činem. Trest se může vyšplhat až na 12 let odnětí svobody. Tato
skutečnost nebrání provádět eutanázii a někteří lidé jsou přesvědčeni, že vysoká trestní sazba
je vysokou pojistkou proti zneužití.
Historie nizozemského přístupu se začala psát v roce 1969, kdy lékař Jan Henrik van den
Berg zveřejnil svou knihu „Lékařská moc a lékařská etika“. V ní navrhuje lékařům, že by
měli být ochotni zabít své těžce nemocné pacienty, hlavně ty ve vegetativním stavu. V roce
1973 rozvířil hladinu veřejného mínění případ jedné doktorky. Ta usmrtila svou inkontinentní
a imobilní matku, která ji údajně prosila o ukončení jejího strastiplného osudu. Tento proces
lze považovat za klíčový, máme – li na mysli toleranci k eutanázii, která je v Nizozemí. To
proto, že doktorka byla odsouzena jen symbolicky k podmíněnému trestu odnětí svobody na
jeden týden a také proto, že byly v souvislosti s tímto případem poprvé formulovány zásady,
19
tzv. rotterdamská pravidla, podle kterých je možné připustit zabití trpícího a nemocného
člověka.
V průběhu několika let se praxe usmrcení na žádost šířila a bylo zapotřebí ji nějak
reflektovat. Roku 1993 došlo k novelizaci zákona o pohřebnictví. Ten povýšil určitá kritéria
pro provedení eutanázie na normu zákonnou. Především zakotvil beztrestnost pro toho
doktora, který ji vykonal.
Pokud by byla aktivní eutanázie skutečně uzákoněna, pak by její neprovedení bylo trestné.
Velmi propastný je rozdíl mezi uzákoněním a beztrestností eutanázie. Lékař by byl ve svém
právu ukrácen, protože by neměl možnost odmítnout eutanázii. Proto princip z důvodu
svědomí musí být zachován.
V následujících letech logicky rostl počet osob, které byly na vlastní žádost usmrceny
milosrdně. Konkrétní počty takovýchto osob se liší. Jasné ovšem je, že počet osob, které
zemřely nějakou formou eutanázie, výrazně stoupá. Nizozemský model byl proto také dalším
zákonem liberalizován. Stalo se tak roku 2001, kdy byl schválen návrh zákona pod názvem
„Prověření ukončení života na žádost pacienta a pomoc při sebezabití“. Bylo zdůrazněno, že
se nejedná o legalizaci eutanázie, ale o rozšíření možností požádat o vlastní smrt. Obsahuje
například ustanovení o tom, že i nezletilí mohou požádat o ukončení svého nemocí
zkoušeného života.
Roku 2004 byla světová veřejnost seznámena s Groningenským protokolem. Jeho cílem
je umožnit eutanázii i u novorozenců. Obsahuje pět podmínek:
•
novorozené dítě musí velmi trpět;
•
není naděje, že mu pomohou léky nebo operace;
•
rodiče musí se zamýšleným ukončením života svého dítěte souhlasit;
•
postup musí schválit nezávislí lékaři.
Ukončení života má být provedeno šetrně. Ročně se podle dostupných pramenů provede
10 u 15 případů novorozenecké eutanázie.
(viz lit. č. 1, 3)
3.2.2 Švýcarský model
Zvláštní postavení má k této problematice Švýcarsko. Roku 1975 byly podány návrhy
zákonů umožňujících eutanázii, které v roce 1979 byly zamítnuty. Řadu let v tomto státě
působí organizace Exit a Dignitas (Důstojnost). Obě poskytují asistovanou sebevraždu těm,
20
kteří o ni žádají s poukazem na zákon z roku 1942. Pomoc k sebevraždě není trestným činem,
pokud za ní nestojí egoistické zájmy.
Celý proces probíhá následujícím způsobem: umírající projeví zájem o ukončení života,
kontaktuje důvěrného lékaře ze zmiňovaných firem. Po konzultaci s ním sepíše žádost a je mu
poskytnuta smrtící látka přes recept. Vlastní akt se provádí v prostorách organizace. Pokud je
nemocný v nemocnici, bývá převezen do těchto zařízení. Je i velký zájem ze strany cizinců.
V roce 2003 zažádalo celkem 260 lidí z toho 93 cizinců. V roce 2005 to bylo 350 osob, a to
i přesto, že jsou služby poměrně drahé. Dignitas si účtuje za provedenou asistovanou
sebevraždu 5000 švýcarských franků včetně kremace a dále ještě přijímá sponzorské dary.
Exit je levnější, neboť ceny jsou od 0 - 1200 švýcarských franků, podle délky doprovázení.
Vznikly však obavy z dalšího vývoje a dokonce i z tzv. eutanatické turistiky. Turisté smrti
přijíždějí do Švýcarska pro svůj poslední hořký nápoj. Uvedená situace budí značnou
pozornost veřejnosti a diskutuje se o problematice kritérií pro milosrdnou smrt a úloze státu.
Mezi kritéria patří:
•
pacient musí být v terminálním stádiu života;
•
byly vyčerpány veškeré léčebné možnosti;
•
není naděje na zlepšení stavu;
•
trpí nesnesitelnými bolestmi;
•
uvážlivě a trvale žádá o asistovanou sebevraždu.
Převažuje stále názor, že rozhodovat o svém odchodu ze života musí pouze pacient sám.
Stát dohlíží na dodržování pravidel společnosti, na příslušně vyškolený personál
a transparentní financování. Situace je ovšem vážná, proto se občané domnívají, že by bylo
potřebné vypsat celonárodní referendum.
(viz lit. č. 1)
3.2.3 Postřehy ze světa
Přehled o snahy legalizace eutanázie nejsou k dispozici. Patrně první zemí na světě, která
ji posuzovala jako privilegovaný trestný čin, bylo Norsko. Ani nebyla podmínka žádosti ze
strany nemocného.
V USA po II. světové válce se diskutovalo o této problematice a případném trestu za
provedení. Navrhlo se, že by právo na milosrdnou smrt bylo zakotveno do Charty Spojených
národů. Návrh přijat nebyl. Ve zlomovém roce 1954 vydává Joseph Fletscher kontroverzní
21
knihu „Morálka a medicína“. Své sympatie k dobré smrti neskrýval, což vzhledem k jeho
vzdělání a zaměstnání bylo zajímavé. Byl teolog a kněz. Průlomovou se stala práce Elisabeth
Kübler-Rossové s názvem „O smrti a umírání“ z let 1969. Tím začala diskuse o umírání,
smrti a eutanázii.
Často
docházelo
k medializaci
zajímavých
případů.
V roce
1975
vstoupil
do eutanatických dějin případ Karen Ann Quinlanové. Její rodiče bojovali řadu měsíců za její
smrt následkem odpojení od přístrojů. Když soud vydal kladné rozhodnutí, nastala neobvyklá
situace. Zdravotní sestra, která se o Karen v katolické nemocnici starala, začala pacientku
postupně odvykat od závislosti na ventilátoru. Ta začala spontánně dýchat a žila dalších deset
let. Kauza přispěla k emotivním a věcným diskusím nad tímto problémem. Došlo se k názoru,
že právo rozhodnout o svém životě a smrti může jen člověk sám.
V roce 1980 byla založena organizace Hemlock Society. Ta poskytuje všem zájemcům
o bezbolestnou sebevraždu praktické i metodické rady. Stranou nezůstali ani oponenti, kteří
založili významné hnutí „Právo na život“ (Right to Life). U nás je známo jako „Hnutí pro
život“.
Nutno dodat, že celá řada lékařů nesouhlasí nebo pochybuje o případné praxi milosrdné
smrti. Za všechny lze jmenovat významnou americkou osobnost lékařské etiky Leona R.
Kasse. Svůj názor, že doktoři nesmějí zabíjet, povýšil na základní pravidlo. V publikaci „Ani
za peníze, ani z lásky“ popsal důvody, proč lékař nesmí zabít.
Trendem je, že o závěru života má rozhodnout člověk (nebo rodina či opatrovník).
Asistovaná sebevražda se toleruje v některých státech USA, je povolena např. ve státě Ohio.
Aktivní eutanázie není uzákoněna v žádném státě USA.
Mezi země, kde je eutanázie určitým způsobem povolena, patří Nizozemí, Švýcarsko,
USA, Belgie a Lucemburk.
(viz lit. č. 1)
3.2.4 Pohled na problém v České republice
Eutanázie a asistovaná sebevražda jsou v ČR zakázány a jejich provedení by bylo bráno
jako trestný čin. I v dávných dobách byly snahy o její legalizaci, či snížení trestu při jejím
provedení.
Dne 18. 5. 1996 ministr spravedlnosti navrhl podmínky, za nichž by byla eutanázie
beztrestná, nizozemský model tak doporučoval. Roku 2005 Poslanecká sněmovna schválila
novelu trestního zákona, podle níž je eutanázie činem trestným, ale se sníženou trestní sazbou.
22
Obsahuje i nulovou variantu tedy beztrestnost. Miroslav Kalousek se k tomuto vyjádřil slovy:
„Sněmovna otevírá Pandořinu skříňku a hraje si s rizikem, jehož konce nemůže dohlédnout“.
Později došlo k odlišení trestních sazeb za vraždu z útrpnosti a za normální vraždu.
Za normální vraždu se trest zvýšil až na 30 let vězení, zatímco pro vraždu milosrdnou učinili
rozsah trestu od nuly do výše maximálně šesti let. Uvažuje se o tom, že by se u vraždy
z milosrdenství zcela upustilo od trestu. S tímto rozhodnutí jsou spojená i rizika.
Při usmrcení z milosrdenství je zapotřebí ověřit následující kritéria: osoba prosící musí
být starší 18 let, nesmí být zbavena ani omezena ve své způsobilosti k právním úkonům. Tyto
požadavky musí splňovat i pomáhající občan. Musí se brát v úvahu soucit s trpící osobou
a fakt, že žádající osoba trpí nevyléčitelnou somatickou, nikoliv psychickou nemocí. Osoba
také musí učinit rozumný, určitý, svobodný a vážný projev své vůle už nežít dál. Ověření
věku a způsobilosti je snadné. Velmi sporná jsou však ostatní kritéria. Je ale také možnost
poskytnutí vhodnější a lepší péče. O lidi trpící, strádající a umírající se starají reprezentanti
hospicového hnutí. Kdyby ovšem veřejnost více věděla o paliativní léčbě a péči, nepřemýšlela
by o rychlém a elegantním způsobu řešení tíživé situace.
Umírající dobře ví, kolik námahy musí vyvinout soba, která o něj pečuje. Nikdo se proto
nechce stát břemenem pro pečující, zvláště jedná-li se o osoby milované a blízké. Nebude
možná tento soucit naruby jedním z motivů, proč lidé žádají o milosrdnou smrt?
S ošetřováním umírajících se pojí i problematika ekonomických nákladů.
Pokud strádá tělo, strádá i duše. Může se člověk psychicky nemocný správně rozhodovat?
Rozhodoval by se stejně, kdyby netrpěl psychickou nemocí? Nemůže být také v depresi
osoba, která je požádána o akt? Proto možná je lepší informovat o možných řešení jejich
náročné situace.
Do budoucna budou muset lékaři formulovat své zásadní stanovisko ke smrti milosrdné
i k metodám, které ji mohou učinit reálně dostupnou. Budou se muset vypracovat pravidla
a podmínky pro lékařsky asistovanou sebevraždu, jak je tomu v jiných zemích.
V současné době je úmyslné usmrcení na žádost kvalifikováno jako trestný čin vraždy.
Právní systém ČR nezná pojem eutanázie.
Trestní zákon ČR v sobě zahrnuje trestné činy proti životu a zdraví. Zákon č. 140/1961
Sb., trestní zákon § 219 říká: „(1) Kdo jiného úmyslně usmrtí, bude potrestán odnětím
svobody na deset až patnáct let. (2) Odnětím svobody na dvanáct až patnáct let nebo
výjimečným trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1:
a) na dvou nebo více osobách,
23
b) zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem,
c) opětovně,
d) na těhotné ženě,
e) na osobě mladší než patnáct let,
f) na veřejném činiteli při výkonu nebo pro výkon jeho pravomoci,
g) na jiném pro jeho rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické
přesvědčení, vyznání nebo protože je bez vyznání, nebo
h) v úmyslu získat majetkový prospěch nebo v úmyslu zakrýt nebo usnadnit jiný trestný
čin, anebo z jiné zvlášť zavrženíhodné pohnutky.“1
Dále je k této problematice v § 230 „Účast na sebevraždě“ uvedeno:
„(1) Kdo jiného pohne k sebevraždě, nebo jinému k sebevraždě pomáhá, bude potrestán,
došlo-li aspoň k pokusu sebevraždy, odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
(2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin
uvedený v odstavci 1 na osobě mladší než osmnáct let, na těhotné ženě nebo na osobě stižené
duševní poruchou nebo duševně nedostatečně vyvinuté.“
V Listině základních práv a svobod v článku 6 se píše:
„(1) Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením.
(2) Nikdo nesmí být zbaven života.
(3) Trest smrti se nepřipouští.
(4) Porušením práv podle tohoto článku není, jestliže byl někdo zbaven života v souvislosti
s jednáním, které podle zákona není trestné.“2
(viz lit. č. 1, 9, 11)
1
Www.business.center.com [online]. 1998 - 2011 [cit. 2011-12-11].
Http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni_zakon/cast2h7.aspx. Dostupné z WWW:
<www.business.center.com>.
2
Www.psp.cz [online]. 2006 [cit. 2011-12-11]. Http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html. Dostupné z WWW:
<www.psp.cz>.
24
3.3 Lékař a eutanázie
Lékařova odpovědnost v jeho práci je velká. Jeho povinností je uzdravovat, starat se
o dobro klientů a dodávat jim naději. Avšak dělá tohle lékař, který klientovi nabízí eutanázii?
3.3.1 Práce lékaře
Lékařovo počínání, nebo lépe utváření vztahu pacienta a lékaře, má být zacíleno na smysl
celé medicíny. Vztah musí být vždy léčebný. Jeho dlouhodobým cílem je zdraví,
krátkodobějším léčba a péče se zmírňováním potíží. Cílem nejbližším a okamžitým je správné
a mravné rozhodnutí o postupu každého pacienta. Rozhodování lékaře musí být jednoznačně
podřízené jasným zásadám lékařské mravnosti. V případě umírajícího pacienta nelze uvažovat
o uzdravení či vyléčení. Avšak lékař může zvolit dobré rozhodnutí pro kvalitní paliativní
léčbu.
Pacienti v konečné fázi nemoci bývají křehcí a lehce přijímají jakékoliv nápady lékařů,
jimž často důvěřují. V případě eutanázie lékař hraje jakoby roli druhého, podobně jako
v případě dvojité sebevraždy, kdy se dva vzájemně ve svém jednání a úmyslu podporují.
V našem případě je výsledkem zabití pacienta. Lékař přežívá a je to on, který zabil. Jedná se
o nejhorší selhání následovníka Hippokrata, jehož se lze dopustit. Zabije-li lékař nemocného,
pak omluvou není přání klienta.
Lékař nemá právo posuzovat život člověka jako nehodného života, musí nemocným
pomáhat v jejich utrpení. Nesmí jejich trápení řešit zabíjením! Každý lékař je plně
zodpovědný za to, co dělá. Ani zákon či společnost jej nemůže považovat za automat, který
vyhovuje jakékoliv žádosti pacienta. Úmyslné zabití je nesmírně závažným skutkem. I lékař
je autonomní bytostí a mravnost medicíny není totožná s vyhověním každé žádosti pacienta.
Riziko narušení integrity lékaře je obrovské. Odpovědnost doktora je i v uvědomění si, že
z každého se stává takový typ podle toho, jak jedná. Jednání ovlivňuje jeho charakter. Pokud
často lžu, stane se ze mě lhář. Zabíjím – li své nemocné, zvyknu si na to, a jsem pak schopen
zabíjet s čistým svědomím následující pacienty. Praxe zabíjení podkopává pravý vztah
k pacientovi.
(viz lit. č. 4, 5)
25
3.3.2 Hippokratova přísaha
Byla sepsána asi kolem roku 460 – 370 př. Kr. zřejmě Hippokratem, nebo někým, kdo byl
stoupencem učení filozofa Pythagora. Jedná se o přísahu, ze které vyplývá, že všechna práce
s člověkem nemocným je skutečným povoláním a posláním.
V přísaze čteme: „Nepodám nikomu smrtící látku, i kdyby ji ode mne žádal, a ani nikomu
tuto možnost nenavrhnu.“ Přísaha zásadně odmítá eutanázii. Jednoznačně stanovuje, že se
doktor ani prosbami nedá přesvědčit k podání smrtící látky. Jak je ale možné, že někteří lékaři
provádějí eutanázii, navzdory slibu, který kdysi dali? Je to správné?
(viz lit. č. 4)
3.3.3 Dr. Smrt
Mezi kontroverzního zastánce aktivní eutanázie řadíme Jacka Kevorkiana, známého jako
Dr. Smrt. Tento lékař z Ameriky se zabýval plánovanou smrtí. Uznával, ale také praktikoval
eutanázii prostřednictvím zvláštního přístroje nazvaného Mercitron. Nabízí zde nevyléčitelně
nemocným formou asistované sebevraždy smrt. Američtí lékaři často kritizovali jeho počínání
a po několika letech mu byla odebrána licence k výkonu jeho povolání. Roku 1999 byl
odsouzen do vězení za videozáznam se závěrem života člověka, kterému pomohl
k bezbolestné smrti. Chtěl tím dosáhnout legalizace dobré smrti. Kevorkian zavraždil
i pacienty, kteří zemřít nemuseli. I když jejich nemoc byla dlouhodobá a vážná, neohrožovala
je na životě.
Roku 1996 vzniká kniha „Vražda nebo milosrdenství“ napsaná dvěmi obdivovateli Dr.
Smrti. Více o Dr. Smrti se dočtete v příloze č.1.
(viz lit. č. 1)
3.3.4 Česká lékařská komora
V etickém kodexu ČLK je jednoznačné vyjádření: „Lékař u nevyléčitelně nemocných
a umírajících účinně tiší bolest, šetří lidskou důstojnost a mírní utrpení. Vůči neodvratitelné
26
a bezprostředně očekávané smrti však nemá být cílem lékařova jednání prodlužovat život za
každou cenu. Eutanazie a asistované suicidium nejsou přípustné.“3
Jednohlasně členové ČLK vyjádřili tento svůj postoj: „S úctou k životu a při poznání smrti
jako neodvratného ukončení života, respektujeme etický kodex ČLK, podle kterého nemá lékař
prodlužovat utrpení nemocného s nevyléčitelnou chorobou, avšak eutanazie a asistovaná
sebevražda jsou nepřípustné. Eutanazie i asistovaná sebevražda jsou projevem násilí.“ Každý
stát musí ochraňovat životy svých občanů a ne legalizovat jejich likvidaci. V příloze č. 1
uvádím také prohlášení Světové lékařské asociace k eutanázii.
(viz lit. č. 4)
3.4 Přístupy náboženství k eutanázii
Víra, kterou člověk přijal, dává jasný pohled a odpovědi na určité otázky – i na eutanázii.
3.4.1 Judaismus
V židovsko-křesťanské tradici je naprostý negativní přístup k ukončování života násilím.
Židé byli od počátku největšími zastánci práva na život. Záchrana života má přednost před
ostatními příkazy s výjimkou zákazu incestu, modlářství, vraždy a cizoložství. I v případě
beznadějných stavů byla povinnost zachránit život samozřejmostí, kromě stavu bezprostředně
nastupující smrti.
3.4.2 Islám
U islámu není eutanázie přijímána. Milosrdenství totiž nepovažují za důvod k zabití.
Každý život má být chráněn a je darem od Boha. Zabití je povoleno jen v případě cizoložství,
jako trest za nespravedlivé zabití jiného člověka a také jako trest za opuštění islámu, Boha,
z různého důvodu.
(viz lit. č. 4)
3
MUNZAROVÁ, MUDr. Marta. Eutanazie, nebo paliativní péče?. Praha : Grada Publishing, 2005. 108 s. ISBN
80-247-1025-0.
27
3.4.3 Křesťanství
Lidský život je posvátný, protože již od počátku zahrnuje činnost Boha, Stvořitele. Jen
Bůh je pánem nad životem od jeho začátku až k jeho konci. Umírající by měli prožívat
poslední chvíle důstojně a pokojně. Měli by být podpoření modlitbou svých příbuzných. Ti se
starají, aby nemocný přijal ve vhodnou dobu svátost Pomazání nemocných. Jejím cílem je
udělit zvláštní milost křesťanům, který zakouší těžkosti kvůli nemoci či stáří. Připraví tak
člověka na přechod do věčného života.
Pro křesťany je nepřípustná vražda, pomoc při vraždě, sebevražda a eutanázie. Žádný
z těchto způsobů odchodu ze života nepatří k humánním řešením životních problémů
a utrpení. Všechny činy proti posvátnosti života jsou závažným proviněním. Ten, kdo
napomáhá člověku při umírání, se prohřešuje proti pátému přikázání. Je žádoucí, aby byly
nemocnému podávány tišící léky proti bolesti. Avšak užití těchto medikamentů nesmí cíleně
směřovat ke smrti ani jako smrtící prostředek.
V deklaraci kongregace pro doktrínu víry z roku 1980 Jan Pavel II. odsuzuje zabíjení
nemocných, tedy i eutanázii. Na život musíme hledět jako na dar od Boha. Smrt je ale
nevyhnutelná. Proto je potřeba, bez jakéhokoliv urychlení hodiny smrti, přijmout ji
odpovědně a s plnou důstojností. Mírnící léčebné zákroky jsou výsostným projevem nezištné
lásky. Pozemský život smrt ukončuje, ale otvírá cestu do věčného života.
(viz lit. č. 2, 8)
3.4.4 Ostatní pohledy
V ostatních náboženských kulturách a tradicích je jasně patrný nesouhlas či nepřiznání
dostačujícího důvodu pro zabíjení chorých. Hinduismus smrt nestaví do protikladu vůči
životu nýbrž vůči narození. V budhismu je přijímána představa, že fyzickou smrtí život lidský
nekončí. Pokračuje dále ve věčnosti a karma dobrá i špatná je s ním nesena dál do budoucna.
(viz lit. č. 4)
28
3.5 Ekonomika umírání
Laická veřejnost často bývá přesvědčena, že smrt člověka lze oddálit, a někdy i přelstít.
Příbuzní často naléhavě žádají o pokračování léčby, která je marná v tom smyslu, že
pacientovi už nepřináší prospěch, ale utrpení. Je pravdou, že paliativní péče o nemocné je
ekonomicky vysoce náročná. Tomu by mohla pomoci eutanázie, která se mnohým jeví jako
vysoce humánní, ale i ekonomicky přijatelný způsob smrti.
Moderní medicína je drahá. Čím lepší, tím je dražší. Dopřát každému vše, co medicína
umí, nelze a v závěru života je vhodné od některých nákladných procedur upustit. Mnohdy
i dobře míněná terapeutická horlivost může být pacientovi na obtíž. Je zapotřebí hledat
optimální a reálné řešení. Pomocné nám mohou být základní pravidla bioetiky:
•
samostatnost – svébytnost – autonomie;
•
nepoškozování a ochrana osobních a intimních dat;
•
směřování k dobru;
•
spravedlnost.
Velkým problémem je stanovení kritérií, za jakých podmínek a do kdy ještě léčit a od kdy
a za jakých podmínek už nikoli. Rozhodujícím faktorem je zájem pacienta. Konkrétní
postupy, kdy léčbu ukončit a jak dlouho léčit, jsou známy na ARO. Medicína by měla být
rozvážná a zdrženlivá. Její úlohou není učinit tělo nesmrtelným, ale pomoci lidem prožít
omezený počet let co nejzdravěji a poslední dny života co nejdůstojněji. Správná a dostatečná
aplikace analgetik není formou eutanázie, ale někdy může urychlit vstup smrti. Dobrá je
paliativní, zejména analgetická léčba pomocí v umírání, nikoli pomoci ke smrti. Reálným
cílem péče o umírající lze považovat umožnění vstupu smrti, přenechání ji žezla vlády,
nebránit ji nesmyslnou a drahou terapií, ale nabídnout lidskou účast a citlivou péči.
(viz lit. č. 1)
3.6 Legalizovat eutanázii? Ano či ne?
Reprezentanti jednoznačného ano se odvolávají hlavně na humanitu a domnívají se, že
jedině eutanázie je uchrání před velkými bolestmi a těžkým umíráním. Tvrdí také, že člověk
trpící je schopen nezvratně a odpovědně posoudit svou situaci a že jeho vůle zemřít je
29
vrcholným projevem práva na sebeurčení. Jsou přesvědčeni, že ke zneužití dojít nemůže,
protože lékaři jsou schopni stanovit podmínky vylučující nežádoucí a účelovou manipulaci.
Moderní společnost má tendenci chápat akt milosrdného usmrcení jako humánní
prostředek, který ji zbaví obtížné povinnosti starání se. Tvrdí, že chce milosrdenství nikoli pro
sebe, ale pro druhé. Také kult násilí podporuje či má vztah k intenzivnímu volání po
eutanázii.
Poučenější a opatrnější lidé častěji vyjadřují zamítavé stanovisko. Jasné „ne“ lze odvodit
na základě těchto námitek:
I když je člověk nevyléčitelně nemocný, jeho nemoc je klasifikována jako smrtelná, vždy
může dojít k překvapivému zvratu. Pro eutanázii se často vyjadřují lidé, kteří jsou zdraví
a kteří ještě nesetkali s nemocí a bolestí některého člena rodiny. Své mínění zpravidla
radikálně mění, když se dny žití začnou krátit jim nebo někomu blízkému.
Taktéž jsou lidé, kteří se stali svědky bolestivého umírání svých příbuzných. Proto se jim
zdá být nejlepším a odborným řešením eutanázie. Netuší však, že bolesti se mohou stát
zvladatelnými a že svízelná situace je důsledkem nedostatečné paliativní péče.
Žádost o milosrdnou smrt je většinou ambivalentní. Na jedné straně si člověk přeje
vysvobození, na druhé se těší ze života, i když jej provází celá řada obtíží. Z tohoto důvodu
lze považovat za neetické, aby člověk žádal o vlastní smrt. Věřící k tomu dodávají, že člověk
ač je pánem svého života, nemá právo rozhodovat o něm. Život je dar Boží a Bůh rozhoduje
právě tak o životě, jako o smrti.
Lékař především chrání život pacienta. Myšlenka na eutanázii je pro lékaře prohřeškem
proti etice a základnímu učení jejich profese. Jediným mravně ospravedlnitelným
rozhodnutím je kvalitní paliativní léčba, popřípadě možnost nechat zemřít (upustit od zásahů,
které jsou označeny za marné). Mnoho lékařů má určitě zkušenost, kdy se pacientův stav
nečekaně zlepšil, kdy došlo ke smíření nemocného a jeho blízkých. V příloze č. 2 si můžete
přečíst příběhy, které jsou k zamyšlení.
Stále dochází k většímu obdivu rychlého a ekonomicky výhodného řešení, což je
eutanázie. Řada zemí přijímá příslušné liberální zákony, nevyjímaje ČR. Proto i Světová
lékařská asociace v roce 2004 uvedla, že: „eutanázie je v konfliktu se základními etickými
principy lékařské praxe“. A vyzývá je, aby odmítali účast při eutanázii.
V naší kultuře byla vždy zdůrazňována posvátnost a nedotknutelnost lidského života. Proč
bychom měli a chtěli rozbíjet tuto tradici? Lze tvrdit, že neexistuje žádné morální, legální
nebo sociální opodstatnění pro legalizaci eutanázie.
(viz lit. č. 1, 5)
30
3.7 Hnutí pro život
Hnutí pro život ČR je sdružením občanským. Má za cíl obnovit úctu k lidskému životu ve
všech jeho fázích - od početí do přirozené smrti a uznání jeho plné právní ochrany a obnovení
úcty k manželství a rodině jako základům naší společnosti. Bojují proti zabíjení dětí před
narozením (potraty, antikoncepce), chtějí obnovit vědomí důstojnosti všech lidí, nemocných
i zdravotně postižených. Sdružení poskytuje praktickou pomoc, šíří a vydává informace,
pořádá informační kampaně a přednášky, podporuje systematické modlitební úsilí a
spolupracuje na legislativních změnách. Tato organizace v ČR funguje od roku 1992.
(viz lit. č. 10)
31
4 Metodika
4.1 Charakteristika dotazníku
Průzkum na téma: Pohled veřejnosti na problematiku eutanázie budu provádět formou
anonymního dotazníku (viz. příloha č. 3) u laické veřejnosti. V mém průzkumu bude 100
respondentů náhodně vybraných. Dotazník budu rozdávat osobně. Budu zjišťovat pohled
veřejnosti na eutanázii, její legalizaci a znalost organizace Hnutí pro život.
Dotazník bude obsahovat 16 položek, které budou otevřené, uzavřené a polootevřené.
Dotazník bude rozdělen na část sociodemografickou, kde respondenti vyplní pohlaví a také
své náboženské vyznání a část věnovanou informovanosti respondentů k mému tématu.
Plánuji udělat tzv. pilotní předvýzkum u deseti respondentů, abych si ověřila, zda
respondenti rozumí zadaným položkám.
4.2 Charakteristika jednotlivých otázek dotazníku
Pohlaví
a) žena
b) muž
V této otázce budu zjišťovat zastoupení žen a mužů, kteří vyplní můj anonymní
dotazník.
Hlásíte se k určitému náboženství?
a) ano, křesťanství
b) ne, jiné (jaké)…………………………………………………………………………….
c) ne
32
Víra ovlivňuje život věřícího člověka v jeho chování, postojích, žebříčku hodnot,
a dalších věcech. V této polootevřené otázce budu zjišťovat postoj věřících a nevěřících
k eutanázii.
Položka číslo 1:
Víte, co je to eutanázie?
a) ano
b) ne
V této uzavřené otázce budu zjišťovat, zda respondenti ví, co je eutanázie. Poslouží mi
k ověření první hypotézy.
Položka číslo 2:
Kde jste se s tímto termínem poprvé setkal/a?
a) tisk
b) TV, rádio
c) škola, zaměstnání
d) jiné, ……………………….
V této polootevřené otázce mohou respondenti vybírat ze 4 odpovědí. U poslední
možnosti mohou uvést vlastní odpověď, kde se poprvé setkali s pojmem eutanázie.
Položka číslo 3:
Vysvětlete stručně pojem eutanázie?
……………………………………………………………………………………………
Touto otázkou bych chtěla zjistit, zda respondenti skutečně ví, co eutanázie je. Otázka je
otevřená a vztahuje se k první hypotéze.
Položka číslo 4:
Myslíte si, že žádají lidé o eutanázii?
a) ano
33
b) ne
c) nevím
V této uzavřené otázce bych chtěla zjistit, zda si respondenti myslí, že lidé žádají
o eutanázii.
Položka číslo 5:
Z jakého důvodu lidé žádají o eutanázii?
………………………………………………………………………………………………
Důvody, proč lidé žádají o eutanázii, jsou různé. Zde respondenti mohou otevřeně
napsat, co vede žadatele o eutanázii k takovému rozhodnutí. Otázka je otevřená.
Položka číslo 6:
Souhlasili by jste s legalizací eutanázie v ČR?
a) ano, proč? ……………………………………………………………………………….
b) ne, proč? ………………………………………………………………………………...
c) nevím
Legalizace eutanázie – ano, či ne? Touto polootevřenou otázkou chci zjistit postoj laiků
k této problematice. Poslouží mi pro ověření druhé hypotézy.
Položka číslo 7:
Víte, ve kterých zemích je eutanázie povolena?
………………………………………………………………………………………………
V této otevřené otázce bych chtěla zjistit, kolik lidí ví, ve kterých zemích se eutanázie
provádí.
Položka číslo 8:
Dokážete si představit, že by jste vy či vaši blízcí žádali o eutanázii?
a) ano
34
b) ne
c) nevím
V této uzavřené položce bych chtěla zjistit, zda si respondenti dokáží představit, že by
sami nebo jejich nejbližší žádali o eutanázii.
Položka číslo 9:
Myslíte si, že je eutanázie snadno zneužitelná?
a) ano, proč?………………………………………………………………………………..
b) ne
Touto polootevřenou otázkou chci zjistit, zda si respondenti myslí, že se dá eutanázie
zneužít.
Položka číslo 10:
Myslíte si, že je v dnešní době právo na život každého člověka dodržováno?
a) ano
b) ne
Má každý člověk právo na život? V této uzavřené otázce by mě zajímalo, co si
respondenti myslí o dodržování práva každého člověka na život.
Položka číslo 11:
Myslíte si, že dokáže dnešní medicína zajistit umírání bez bolesti?
a) ano
b) ne
Touto uzavřenou položkou zjistím, zda si dotazovaní myslí, že lze umírat v dnešní době
bez bolesti.
Položka číslo 12:
Znáte organizaci Hnutí pro život?
a) ano
35
b) ne
Touto uzavřenou otázkou chci zjistit, zda lidé znají organizaci Hnutí pro život. Položka
se vztahuje k hypotéze třetí.
Položka číslo 13:
Tato organizace hájí
a) úctu k lidskému životu od početí do přirozené smrti
b) rozšíření eutanázie
c) rozšíření interrupce
V této uzavřené otázce chci ověřit, zda respondenti opravdu znají organizaci Hnutí pro
život. Položka se vztahuje k třetí hypotéze.
Položka číslo 14:
Setkali jste se někdy se zařízením, které poskytuje umírajícím možnost prožít závěr
svého života v důstojnosti?
a) ano, jakým? ……………………………………………………………………………
b) ne
V této polootevřené otázce chci zjistit, zda respondenti znají zařízení, která se starají
o umírající.
36
5 Výsledky výzkumu
5.1 Zjištěné výsledky
Položka : Pohlaví
V této první sociodemografické otázce jsem zjišťovala pohlaví svých respondentů.
Z celkového počtu 100 respondentů (100%) anonymní dotazník vyplnilo 70 žen (70%) a 30
mužů (30%). Je zde znatelná převaha žen.
Tabulka: Pohlaví
Možnost
Absolutní četnost
Relativní četnost
žena
70
70%
muž
30
30%
celkem
100
100%
Graf: Pohlaví
Pohlaví
počet odpovědí
80%
70%
60%
40%
30%
20%
0%
žena
muž
37
Položka: Hlásíte se k určitému náboženství?
U druhé sociodemografické otázky respondenti měli zatrhnout, jakého jsou vyznání.
Z celkového počtu 100 respondentů (100%) se ke křesťanství hlásí 64 respondentů (64%),
k jinému náboženství se hlásí 2 respondenti, kteří uvedli, že vyznávají náboženství
římskokatolické a Bahai. Bez vyznání je 34 respondentů (34%). Větší část mých respondentů
je věřících.
Tabulka: Hlásíte se k určitému náboženství?
Možnost
Absolutní četnost
Relativní četnost
ano, křesťanství
64
64%
ano, jiné
2
2%
ne
34
34%
celkem
100
100%
Graf: Hlásíte se k určitému náboženství?
Hlásíte se k určitému náboženství?
70%
64%
počet odpovědí
60%
50%
40%
34%
30%
20%
10%
2%
0%
ano, křesťanství
ano, jiné
ne
38
Položka č. 1: Víte, co je to eutanázie?
V této položce respondenti odpovídali, zda ví, co je to eutanázie. Dotazovaní měli na
výběr ze dvou možností. Z celkového počtu 100 respondentů (100%) možnost a) ano zatrhlo
99 respondentů (99%) a možnost b) ne 1 dotazovaný (1%).
Tabulka č. 1: Víte, co je to eutanázie?
Možnost
Absolutní četnost
Relativní četnost
ano
99
99%
ne
1
1%
celkem
100
100%
Graf č. 1: Víte, co je to eutanázie?
Víte, co je to eutanázie?
počet odpovědí
120%
99%
100%
80%
60%
40%
20%
1%
0%
ano
ne
39
Položka č. 2: Kde jste se s tímto termínem poprvé setkal/a?
V této položce mě zajímalo, kde se s termínem eutanázie poprvé setkali. Z celkového
počtu 100 respondentů (100%) možnost a) tisk volilo 14 dotazovaných, možnost b) TV, rádio
zatrhlo 57 respondentů (57%), možnost c) škola, zaměstnání zvolilo 15 respondentů (15%)
a poslední možnost d) jiné zatrhlo 14 dotazovaných (14%).
Dále respondenti k odpovědi d) jiné uváděli: kostel, internet, náboženství, vlastní
zkušenost.
Tabulka č. 2: Kde jste se s tímto termínem poprvé setkal/a?
Možnost
Absolutní četnost
Relativní četnost
tisk
14
14%
TV, rádio
57
57%
škola, zaměstnání
15
15%
jiné
14
14%
celkem
100
100%
Graf č. 2: Kde jste se s tímto termínem poprvé setkal/a?
počet odpovědí
Kde jste se s tímto termínem poprvé setkal/a?
60%
50%
40%
30%
20%
10%
0%
57%
14%
tisk
TV, rádio
15%
14%
škola,
zaměstnání
jiné
40
Položka č. 3: Vysvětlete stručně pojem eutanázie.
V této položce měli respondenti stručně charakterizovat pojem eutanázie. Z celkového
počtu 100 dotazovaných správně odpovědělo 89 respondentů (89 %) a špatně odpovědělo 11
dotazovaných (11%).
Uvádím zde nejčastější odpovědi respondentů:
•
„ukončení života nemocného na jeho vlastní žádost“
•
„dobrovolná smrt spáchaná doktorem”
•
„smrt z milosti”
•
„dobrovolný odchod ze života”.
Tabulka č. 3: Vysvětlete stručně pojem eutanázie.
Možnost
Absolutní četnost
Relativní četnost
správná odpověď
89
89%
špatná odpověď
11
11%
celkem
100
100%
Graf č. 3: Vysvětlete stručně pojem eutanázie.
Vysvětlete stručně pojem eutanázie
počet odpovědí
100%
89%
80%
60%
40%
11%
20%
0%
správná odpověď
špatná odpověď
41
Položka č. 4: Myslíte si, že lidé žádají o eutanázii?
Zde respondenti odpovídali, zda lidé žádají o eutanázii. Dotazovaným jsem nabídla 3
možnosti. Z celkového počtu 100 respondentů (100%) možnost a) ano zatrhlo 84
dotazovaných (84%), možnost b) ne volili 2 respondenti (2%) a možnost c) nevím uvedlo 14
respondentů (14%).
Tabulka č. 4: Myslíte si, že lidé žádají o eutanázii?
Možnost
Absolutní četnost
Relativní četnost
ano
84
84%
ne
2
2%
nevím
14
14%
celkem
100
100%
Graf č. 4: Myslíte si, že lidé žádají o eutanázii?
Myslíte si, že lidé žádají o eutanázii?
počet odpovědí
100%
84%
80%
60%
40%
14%
20%
2%
0%
ano
ne
nevím
42
Položka č. 5: Z jakého důvodu lidé žádají o eutanázii?
V této položce respondenti vypisovali, proč lidé žádají o eutanázii. Z celkového počtu 100
respondentů (100%) si myslí 30 dotazovaných (30%), že lidé žádají o eutanázii z důvodu
bolesti a bezmocnosti, 22 respondentů (20%) z důvodu trápení, 20 respondentů (20%) kvůli
nevyléčitelné nemoci. 9 dotazovaných (9%) si myslí, že je to z důvodu závislosti na druhých,
7 respondentů (7%) odpovědělo, že lidem chybí smysl života a 12 respondentů (12%) vypsalo
jinou odpověď.
Někteří uvedli, že důvodem je strach, samota, beznaděj, strach žít, život bez Boha,
psychické onemocnění, těžká životní situace.
Tabulka č. 5: Z jakého důvodu lidé žádají o eutanázii?
Možnost
Absolutní četnost
Relativní četnost
bolest, bezmocnost
30
30%
trápení
22
22%
nevyléčitelná nemoc
20
20%
závislost na druhých
9
9%
chybí smysl života
7
7%
jiná odpověď
12
12%
celkem
100
100%
Graf č. 5: Z jakého důvodu lidé žádají o eutanázii?
30%
7%
chybí smysl
života
12%
jiná odpověď
9%
závislost na
druhých
20%
nevyléčitelná
nemoc
22%
trápení
35%
30%
25%
20%
15%
10%
5%
0%
bolest,
bezmocnost
počet odpovědí
Z jakého důvodu lidé žádají o eutanázii?
43
Položka č. 6: Souhlasili by jste s legalizací eutanázie v ČR?
Respondenti zde měli na výběr 3 možnosti, kdy u dvou mohli zdůvodnit svou odpověď.
Odpověď a) ano zvolilo 27 dotazovaných (27%), možnost b, ne zatrhlo 46 respondentů (46%)
a odpověď c) nevím uvedlo 27 dotazovaných (27%).
Pro zajímavost uvádím některé argumenty, proč legalizovat eutanázii:
•
„záleží na každém, jak se rozhodne“
•
„pomoci nemocnému i rodině od utrpení“
•
„co když budu nemocen a nepůjde mi už pomoci?“
•
„v moderní době by člověk neměl trpět“.
Argumenty, proč nelegalizovat eutanázii:
•
„život jsme si nedali, nemáme právo si ho sami brát“
•
„je tu možnost zneužití“
•
„je to vražda podobná potratu“
•
„odporuje křesťanské nauce, je to proti Božímu zákonu, život smí vzít jen Bůh“
•
„nikdo nemůže zastoupit roli Boha“.
Tabulka č.6: Souhlasili by jste s legalizací eutanázie v ČR?
Možnost
Absolutní četnost
Relativní četnost
ano
27
27%
ne
46
46%
nevím
27
27%
celkem
100
100%
Graf č.6: Souhlasili by jste s legalizací eutanázie v ČR?
Souhlasili by jste s legalizací eutanázie v ČR?
46%
počet odpovědí
50%
40%
30%
27%
27%
20%
10%
0%
ano
ne
nevím
44
Položka č. 7: Víte, ve kterých zemích je eutanázie povolena?
V této otázce respondenti vypisovali země, ve kterých je eutanázie povolena. Nizozemí
označilo 23 respondentů (20,18%), Švýcarsko uvedlo 20 dotazovaných (17,54%), Belgii
uvedlo 6 respondentů (6%). Špatně odpovědělo 12 respondentů (10,52%). Velmi často
uváděli Velkou Británii, Austrálii a Německo. 53 respondentů (46,5%) neznalo odpověď na
mojí otázku.
Tabulka č. 7: Víte, ve kterých zemích je eutanázie povolena?
Možnost
Absolutní četnost
Relativní četnost
Nizozemí
23
20,18%
Švýcarsko
20
17,54%
Belgie
6
5,26%
špatná odpověď
12
10,52%
nevím
53
46,5%
celkem
114
100%
Graf č. 7: Víte, ve kterých zemích je eutanázie povolena?
Víte, ve kterých zemích je eutanázie povolena?
46,50%
počet odpovědí
50,00%
40,00%
30,00%
20,18%
20,00%
17,54%
5,26%
10,00%
10,52%
0,00%
Nizozemí
Švýcarsko
Belgie
špatná
odpověď
nevím
45
Položka č. 8: Dokážete si představit, že by jste vy či vaši blízcí žádali o eutanázii?
V této položce dotazování odpovídali, zda by si dokázali představit, že by oni nebo jejich
blízcí žádali o eutanázii. Možnost a) ano zatrhlo 36 respondentů (36%), možnost b) ne uvedlo
47 respondentů (47%) a možnost c) nevím zvolilo 17 dotazovaných (17%).
Tabulka č. 8: Dokážete si představit, že by jste vy či vaši blízcí žádali o eutanázii?
Možnost
Absolutní četnost
Relativní četnost
ano
36
36%
ne
47
47%
nevím
17
17%
celkem
100
100%
Graf č. 8: Dokážete si představit, že by jste vy či vaši blízcí žádali o eutanázii?
Dokážete si představit, že by jste vy či vaši blízcí
žádali o eutanázii?
47%
počet odpovědí
50%
40%
36%
30%
17%
20%
10%
0%
ano
ne
nevím
46
Položka č. 9: Myslíte si, že je eutanázie snadno zneužitelná?
Zde respondenti uváděli, zda si myslí, že je eutanázie snadno zneužitelná. Možnost a) ano
zatrhlo 75 dotazovaných (75%) a odpověď b) ne uvedlo 25 respondentů (25%).
Uvádím některé odpovědi respondentů, kteří vypsali nejčastější důvody zneužití
eutanázie:
•
„jsou různí lidé“
•
„vztahy v rodině“
•
„peníze, zlá povaha, zištnost“
•
„nemocný může změnit názor“
•
„zbavení nemocného a bude to legální vražda“
•
„tlak na nemocného“.
Tabulka č. 9: Myslíte si, že je eutanázie snadno zneužitelná?
Možnost
Absolutní četnost
Relativní četnost
ano
75
75%
ne
25
25%
celkem
100
100%
Graf č. 9: Myslíte si, že je eutanázie snadno zneužitelná?
počet odpovědí
Myslíte si, že je eutanázie snadno zneužitelná?
80%
70%
60%
50%
40%
30%
20%
10%
0%
75%
25%
ano
ne
47
Položka č. 10: Myslíte si, že je v dnešní době právo na život každého člověka dodržováno?
V této položce respondenti uváděli svůj názor na dodržování práva každého člověka na
život. Možnost a) ano zatrhlo 19 dotazovaných (19%) a možnost b) ne uvedlo 81 respondentů
(81%).
Tabulka č. 10: Myslíte si, že je v dnešní době právo na život každého člověka dodržováno?
Možnost
Absolutní četnost
Relativní četnost
ano
19
19%
ne
81
81%
celkem
100
100%
Graf č. 10: Myslíte si, že je v dnešní době právo na život každého člověka dodržováno?
počet odpovědí
Myslíte si, že je v dnešní době právo na život
každého člověka dodržováno?
100%
81%
80%
60%
40%
19%
20%
0%
ano
ne
48
Položka č. 11: Myslíte si, že dokáže dnešní medicína zajistit umírání bez bolesti?
U této otázky respondenti uváděli, zda dokáže dnešní medicína zajistit umírání bez bolesti.
Možnost a) ano zatrhlo 65 dotazovaných (65%) a možnost b) ne uvedlo 35 respondentů
(35%).
Tabulka č. 11: Myslíte si, že dokáže dnešní medicína zajistit umírání bez bolesti?
Možnost
Absolutní četnost
Relativní četnost
ano
65
65%
ne
35
35%
celkem
100
100%
Graf č. 11: Myslíte si, že dokáže dnešní medicína zajistit umírání bez bolesti?
počet odpovědí
Myslíte si, že dokáže dnešní medicína zajistit
umírání bez bolesti?
80%
65%
60%
35%
40%
20%
0%
ano
ne
49
Položka č. 12: Znáte organizaci Hnutí pro život?
V této položce mě zajímalo, zda respondenti znají organizaci Hnutí pro život. Z celkového
počtu 100 respondentů (100 %) zatrhlo odpověď a) ano 51 respondentů (51%) a možnost b)
označilo 49 dotazovaných (49%).
Tabulka č. 12: Znáte organizaci Hnutí pro život?
Možnost
Absolutní četnost
Relativní četnost
ano
51
51%
ne
49
49%
celkem
100
100%
Graf č. 12: Znáte organizaci Hnutí pro život?
počet odpovědí
Znáte organizaci Hnutí pro život?
52%
51%
51%
50%
50%
49%
49%
48%
51%
49%
ano
ne
50
Položka č. 13: Tato organizace hájí
U této položky jsem ověřoval, zda respondenti opravdu znají organizaci Hnutí pro život.
Z celkového počtu 100 respondentů správně odpovědělo 77 dotazovaných (77%), možnost b)
rozšíření eutanázie zvolilo 22 respondentů (22%) a možnost c) rozšíření interrupce uvedl 1
respondent (1%).
Tabulka č. 13: Tato organizace hájí
Možnost
Absolutní četnost
Relativní četnost
správná odpověď
77
77%
rozšíření eutanázie
22
22%
rozšíření interrupce
1
1%
celkem
100
100%
Graf č. 13: Tato organizace hájí
Tato ogranizace hájí
počet odpovědí
100%
80%
77%
60%
40%
22%
20%
1%
0%
správná odpověď
rozšíření eutanázie
rozšíření interrupce
51
Položka č. 14: Setkali jste se někdy se zařízením, které poskytuje umírajícím možnost prožít
závěr svého života v důstojsnosti?
U této položky mě zajímalo, zda se respondenti setkali s nějakým zařízením, které
umožňuje důstojné umíraní nemocných. Z celkového počtu 100 respondentů (100%) odpověď
a) ano zatrhlo 61 dotazovaných (61%) a možnost b) ne označilo 39 respondentů (39%).
Pro zajímavost uvádím nejčastější zařízení, které respondenti vypsali: hospic Citadela,
Institut Krista Velekněze Choryně a domov.
Tabulka č. 14: Setkali jste se někdy se zařízením, které poskytuje umírajícím možnost prožít
závěr svého života v důstojnosti?
Možnost
Absolutní četnost
Relativní četnost
ano
61
61%
ne
39
39%
celkem
100
100%
Graf č. 14: Setkali jste se někdy se zařízením, které poskytuje umírajícím možnost prožít
závěr svého života v důstojnosti?
počet odpovědí
Setkali jste se někdy se zařízením, které poskytuje
umírajícím možnost prožít závěr svého života v
důstojnosti?
80%
61%
60%
39%
40%
20%
0%
ano
ne
52
5.2 Analýza zjištěných výsledků
Svůj anonymní dotazník jsem rozdala mezi 100 respondentů, z toho 70 ženám a 30
mužům. V dotazníku jsem požadovala také zaznamenání vyznání mých respondentů pro
případné zajímavosti ve výsledcích.
Pracovní hypotéza č. 1:
Předpokládám, že více než 60% respondentů zná pojem eutanázie.
Položka č. 1: Víte, co je to eutanázie?
Ze 100 respondentů (100%) uvedlo 99 dotazovaných (99%), že znají pojem eutanázie.
1 respondent (1%) uvedl, že tento pojem nezná. Vzhledem k tomu, že 99% respondentů ví, co
je to eutanázie, má první hypotéza se potvrdila. Výsledky jsou pro mě překvapivé. Z této
položky můžeme usoudit, že eutanázie není pro veřejnost něčím cizím.
Položka č. 3: Vysvětlete stručně pojem eutanázie
V této otázce měli dotazovaní možnost volné odpovědi. V této položce jsem si ověřovala,
zda respondenti skutečně ví, co je eutanázie. 89 respondentů (89%) odpovědělo správně,
u zbývajících 11 dotazovaných (11%) byla odpověď špatná. Z toho vyplývá, že má první
hypotéza se opět potvrdila. I když 99 respondentů (99 %) v položce č. 1 uvedlo, že zná
pojem eutanázie, 10 z nich (10%) mělo špatnou odpověď v položce č. 3.
Pracovní hypotéza č. 2:
Předpokládám, že více než 80% respondentů nesouhlasí s legalizací eutanázie v České
republice.
Položka č. 6: Souhlasili by jste s legalizací eutanázie v ČR?
Respondenti měli v této položce na výběr ze tří možností. Možnost a) ano uvedlo 27
respondentů (27%), možnost b) ne označilo 46 dotazovaných (46%) a možnost c) nevím
zvolilo 27 respondentů (27%). Z výsledků je zřejmé, že má druhá hypotéza se nepotvrdila.
Výsledky jsou pro mě nečekané. Není lehké se rozhodnout, co je pro umírajícího nejlepší.
Eutanázie? Proto asi možnost c) nevím volilo 27 respondentů (27%). Do budoucna by bylo
zajímavé provést výzkum u lékařských i nelékařských profesí, jaký mají postoj k legalizaci
53
eutanázie, protože pomáhající procese se často setkávají se smrtí. Pro zajímavost v příloze
č. 4 uvádím pohled podle náboženského vyznání mých respondentů na legalizaci eutanázie.
Položka č. 10: Myslíte si, že je v dnešní době právo na život každého člověka dodržováno?
V této položce mě zaujalo, že 81 dotazovaných (81%) si myslí, že právo člověka na život
není dodržováno. Zbylých 19 respondentů (19%) tvrdí, že právo na život je dodržováno.
Myslím si, že tato otázka úzce souvisí s mou druhou hypotézou, neboť eutanázie ruší právo
člověka na život. Interrupce a eutanázie jsou si velmi podobné v jednom, že obě rozhodují
o životě člověka. Do budoucna by bylo zajímavé provést výzkum na téma právo na život
a eutanázie.
Pracovní hypotéza č. 3:
Předpokládám, že méně než 40% respondentů zná organizaci Hnutí pro život.
Položka č. 12: Znáte organizaci Hnutí pro život?
Hnutí pro život je organizací, která hájí úctu k lidskému životu od početí do přirozené
smrti. Z mých 100 respondentů (100%) organizaci znalo 51 dotazovaných (51%) a 49
respondentů (49%) ji nezná. Z výsledků vyplývá, že má třetí hypotéza se nepotvrdila.
Položka č. 13: Tato organizace hájí
V této položce měli respondenti zaznačit, o co se snaží organizace Hnutí pro život.
Správnou odpověď zvolilo 77 dotazovaných (77%), špatnou odpověď označilo 23
respondentů (23%). Z výsledků je patrné, že i když 49% respondentů tuto organizaci nezná,
v této položce volili většinou správnou odpověď. Má třetí hypotéza se nepotvrdila.
54
6 Návrh řešení zjištěných nedostatků průzkumu
Svůj anonymní dotazník jsem rozdala laické veřejnosti. Díky rozboru dotazníku jsem
zjistila odpovědi na své hypotézy, ale i určité nedostatky. V mé skupině respondentů bylo 70
žen a 30 mužů, 66 respondentů je věřících a zbylých 34 dotazovaných je bez vyznání. Cílem
mé práce bylo zjistit pohled veřejnosti na problematiku eutanázie, jaký má názor na její
legalizaci a jestli zná organizaci Hnutí pro život.
Při vyhodnocování dotazníků jsem dospěla k názoru, že veřejnost je informovaná
o eutanázii, i když ne všechny odpovědi byly správné. Ovšem dokáží si lidé představit, co
eutanázie způsobí? Má život nevyléčitelně nemocného pacienta smysl? Má velký smysl. Čas,
který nemocnému zbývá, je časem velmi vzácným. Je časem milosti. Zde jde o všechno,
neboť jde o duši.
Můj návrh na řešení zjištěných nedostatků je:
•
zvýšit informovanost veřejnosti o problematice eutanázie
•
propagování informačních materiálů a publikací od organizace Hnutí pro život a
odkázaní na internetové stránky (www.prolife.cz)
•
rozšířeni publikací zabývajících se eutanázií, smrtí a věčným životem
•
poskytnutí mého videoklipu o eutanázii pro studijní účely
Zdá se, že velká část veřejnosti by řešila bolesti a trápení nemocného eutanázií. Ovšem je
tohle řešení? Smrt se týká každého z nás, nevybírá si, nehledí na to, jestli je člověk bohatý
nebo chudý, nehledí ani na věk. Myslím si, že o smrti se moc lidé nechtějí bavit. Navrhovala
bych proto zorganizovat veřejné besedy, na kterých by se debatovalo o smrti a problémech
s ní spojených. Zde by se veřejnost mohla i více dozvědět o domácí paliativní péči, která se
poslední dobou využívá. I v TV a rádiu by se mohlo více debatovat na tohle téma.
Jako velký nedostatek pokládám informovanost veřejnosti o organizaci Hnutí pro život.
Právě díky ní by se mohli lidé dozvědět i jiný pohled na eutanázii a uvědomit si, jakou úctu
má mít lidský život. Organizace by mohla více propagovat své informační materiály a také
informovat veřejnost o celorepublikových kampaních, které pořádá. Výsledky výzkumu
poskytnu této organizaci.
55
V dnešní době existuje mnoho knih, které se právě zabývají eutanázii, smrtí a životem po
smrti (Záblesk věčnosti; Proč NE eutanázii aneb Být, či nebýt?; Stála jsem u brány nebe
a pekla; Hospice a umění doprovázet). Často jsou v nich uváděny příběhy lidí, které se
skutečně staly. Tyto knihy doporučuji každému, aby si je přečetl.
U některých otázek mě překvapil křesťanský pohled na tuto problematiku, kdy někteří
respondenti uvedli, že eutanázii volí ten, kdo žije bez Boha. Proto jsem vytvořila společně
s partou mladých lidí videoklip, ve kterém se snažím lidem ukázat jinou cestu, než je
eutanázie, protože i utrpení může mít hluboký smysl. V příloze č. 5 uvádím komentář
k videoklipu. Chci tento videoklip šířit po všech školách a také jsem ochotná prezentovat
svou práci s jejími výsledky. Videoklip budu posílat organizaci Hnutí pro život a také televizi
Noe pro jeho rozšíření.
56
7 Závěr
Cílem mé absolventské práce s názvem „Pohled veřejnosti na problematiku eutanázie“
bylo zjistit, jaký má veřejnost názor na eutanázii a taky její informovanost o organizaci Hnutí
pro život.
Oslovila jsem 100 respondentů, 30 mužů a 70 žen. Informace jsem zjišťovala pomocí
anonymního dotazníku, který obsahoval 2 sociodemografické otázky a 13 otázek týkajících se
eutanázie a organizace Hnutí pro život.
Ve své práci jsem si stanovila 3 hypotézy:
1. hypotéza: Předpokládám, že více než 60% respondentů zná pojem eutanázie.
Z analýzy výsledků, je zřejmé, že 99 dotazovaných (99%)zná pojem eutanázie. Má
první hypotéza se potvrdila.
2. hypotéza: Předpokládám, že více než 80% respondentů nesouhlasí s legalizací
eutanázie v ČR. Z výsledků jsem zjistila, že 46 dotazovaných (46%) by nesouhlasilo
s legalizací eutanázie. Hypotéza se proto nepotvrdila.
3. hypotéza: Předpokládám, že méně než 40% respondentů zná organizaci Hnutí pro
život. Z výsledků jsem zjistila, že tuto organizaci zná 54 respondentů (51%). Hypotéza
nebyla potvrzena.
V návrhu řešení nedostatků jsem vytvořila videoklip s názvem „Neboj se, On bude
s tebou“, kterým chci ukázat křesťanský pohled na tuto problematiku. Doporučovala bych
i větší propagaci knih o eutanázii a smrti a větší informovanost o Hnutí pro život.
Do budoucna bych doporučovala provést výzkum, který by se týkal pohledu lékařských
i nelékařských profesí na problematiku eutanázie.
Tato práce mě utvrdila v mém negativním názoru na eutanázii, neboť život každého z nás
je jedinečný, jiný a život je velkým darem.
„Kde je tvůj poklad, tam bude i tvé ♥.“ (Mt 6, 21)
57
8 Resumé
8.1 Resumé v českém jazyce
Jako téma mé absolventské práce jsem si vybrala „Pohled veřejnosti na problematiku
eutanázie“. Zjišťovala jsem pohled veřejnosti na eutanázii a informovanost o organizaci Hnutí
pro život. Ke zjištění výsledků jsem použila anonymní dotazník, který obsahoval 15 položek.
Ty bylo otevřené, uzavřené a polootevřené. Dotazníky jsem rozdala 100 respondentům
(100%), 70 ženám (70%) a 30 mužům (30%).
Stanovila jsem si tyto tři hypotézy:
1. hypotéza: Předpokládám, že více než 60% respondentů zná pojem eutanázie. 99%
respondentů zná pojem eutanázie. Tato hypotéza se mě potvrdila.
2. hypotéza: Předpokládám, že více než 80% respondentů nesouhlasí s legalizací
eutanázie. Pouze 46% respondentů by nesouhlasilo s legalizací eutanázie. Hypotéza se
nepotvrdila.
3. hypotéza: Předpokládám, že méně než 40% respondentů zná organizaci Hnutí pro
život. Organizaci zná 51% respondentů. Hypotéza se nepotvrdila.
Návrh na řešení k mé práci je videoklip, který může ukázat lidem křesťanský pohled na
eutanázii. Má práce nenavazuje na žádný výzkum.
Závěrem chci říct, že život je velký dar a každého dne si musíme vážit.
58
8.2 Resume in English
As the theme of my graduate work, I have chosen „Public wiew on the issue of
euthanasia“. I tried to find public’s wiew on the euthanasia and the awareness of the
organization „Movement for life“. For results detectin I used an anonym questionnaire
containing 15 questions. The questions were opened, closed and semi – opened. I handed out
these questionaires to 100 respondents to 70 women and 30 men.
I set the following three hypotheses:
1. hypothesis: I suppose that more that 60% of the respondents know the concept of
euthanasia. 99% of respondents know concept of euthanasia. This hypothesis was
confirmed to me.
2. hypothesis: I suppose that more that 80% of respondents disagree with the
legalization of euthanasia. Only 46% of respondents would disagree with legalization
of euthanasia. The hypothesis was not confirmed to me.
3. hypothesis: I suppose that less than 40% of respondents know the organization
„Movement for life“. 51% of respondents know this ogranization. The hypothesis was
not confirmed to me.
My proposal for solution of my work is a video clip which can show people a Christian
view on euthanasia. My work is not attached to any research.
Finally I want to say, that life is a great gift and we have to appreciate each day in our
life..
59
9 Seznam použité literatury
9.1 Monografie
1. HAŠKOVCOVÁ, Helena. Thanatologie. Praha : Galén, 2007. 244 s. ISBN 978-807262-471-3.
2. Katechismus katolické církve. Praha : Zvon, 1995. 793 s. ISBN 80-7113-132-6.
3. KUTNOHORSKÁ, Jana.Etika v ošetřovatelství. Praha : Grada Publishung, 2007. 164
s. ISBN 978-80-247-2069-2.
4. MUNZAROVÁ, MUDr. Marta. Eutanazie, nebo paliativní péče?. Praha : Grada
Publishing, 2005. 108 s. ISBN 80-247-1025-0.
5. MUNZAROVÁ, MUDr. Marta. Proč ne eutanazii aneb Být, či nebýt?. Kostelní
Vydří : Karmelitánské, 2008. 87 s. ISBN 978-80-7195-258-9.
6. POLLARD, Brian . Eutanazie ano či ne?. Praha : Dita, 1996. 210 s. ISBN 80-8592607-5.
7. VORLÍČEK, Jiří; ADAM , Zdeněk. Paliativní medicína. Praha : Grada Publishing,
1998. 480 s. ISBN 80-7169-437-1.
8. Youcat. Kostelní Vydří : Karmelitánské, 2011. 301 s. ISBN 978-80-7195-564-1.
9.2 Internetové zdroje
9. Www.business.center.com [online]. 1998 - 2011 [cit. 2011-12-11].
Http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni_zakon/cast2h7.aspx.
Dostupné z WWW: <www.business.center.com>.
10. Www.prolife.cz. Hnutí pro život ČR. design 2G, 1999 - 2011 [cit. 2011-12-22].
Http:://www.prolife.cz. Dostupné z WWW: <www.prolife.cz>.
11. Www.psp.cz [online]. 2006 [cit. 2011-12-11].
Http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html. Dostupné z WWW: <www.psp.cz>.
60
10 Seznam příloh a přílohy
Příloha č. 1 Dr. Smrt a Světová lékařská asociace
Příloha č. 2 Skutečné příběhy
Příloha č. 3Dotazník
Příloha č. 4 Srovnání postoje věřících a nevěřících respondentů k eutanázii
Příloha č. 5 Komentář k videoklipu
Příloha č.1
Ve své kariéře se původně věnoval patologii. Nikdy jej nepropustili, i když byl kolegy
ostře kritizován. V období důchodu provozoval svou podivnou praxi. Dveře bytu měl
označen:
Jack Kevorkian, M.D.,
Bioetika a obitiatrie
Speciální poradenství v otázkách smrti
Kevorkian byl člověk, kterého celý život smrt fascinovala. Medicidou nazval návod, jak
zbavit člověka utrpení. Eutanázii propagoval jako „šťastnou“ smrt. Obitiatrií nazval
plánovanou smrt a sám sebe obitiatrem. Roku 1991 vyšla jeho kniha Medicida s podtitulem
„O dobru naplánované smrti“. Svou teorii opřel o názory filosofa Thomase Moora.
Žena, Janet Adkinsová, poprvé využila možnosti asistované sebevraždy. Trpěla
Alzheimerovou chorobou a zemřela s použitím Mercitronu. Takto zemřelo dalších 37 osob.
Jack odmítal, že se jako lékař prohřešuje proti Hippokratově přísaze a 5. přikázání
„Nezabiješ“!
Světová lékařská asociace
Deklarace Světové lékařské asociace (WMA – World Medical Association) o eutanázii
z roku 1987 prohlašuje: „Eutanázie, to je čin promyšleného ukončení života pacienta, byť i na
pacientovu vlastní žádost nebo na žádost blízkých příbuzných, je neetická. To nezabraňuje
lékaři, aby respektoval přání nemocného nechat proběhnout přirozený proces umírání
v konečné fázi choroby.“
Vyjádření WMA o asistované sebevraždě s pomocí lékaře v roce 1992 jasně prohlašuje:
„Asistované suicidium za pomoci lékaře, stejně tak jako je tomu v případě eutanazie, je
neetické a musí být odsouzeno lékařskou profesí. Lékař jedná neeticky tehdy, je-li jeho
asistence úmyslná a promyšlená s cílem umožnit jedinci svůj vlastní život. Nicméně odmítnout
léčbu je základním právem nemocného a lékař nejedná neeticky dokonce ani tehdy, když
respektování tohoto přání má za následek smrt pacienta.“
WMA rozhodla také takto: „Světová lékařská asociace znovu potvrzuje své pevné
přesvědčení, že eutanazie je v konfliktu se základními etickými principy lékařské praxe.
Světová lékařská asociace silně povzbuzuje všechny Národní lékařské asociace a lékaře, aby
odmítli účast při eutanazii a to i tehdy, pokud by ji národní zákon povolil anebo za určitých
podmínek dekriminalizoval.“
Představitelů WMA si musíme nesmírně vážit, dělají vše pro to, aby ochránili naše
nemocné před zabíjením, a nás samotné před vlastní zkázou. Vědí, že na otázky zásadního
rázu nelze odpovídat jasně ano nebo ne. V případě eutanázie a asistované sebevraždy
samozřejmě ne!
(viz lit. č. 1, 4)
Příloha č. 2
Skutečné příběhy
Není lehké se vžít do člověka, který má před sebou posledních pár dní svého života. Co
tak asi může prožívat, nad čím uvažuje? MUDr. Marta Munzarová ve své knize uvádí pár
příběhů, které se opravdu staly.
Bolest, na kterou neplatí opiáty (MUDr. Viola Svobodová)
Pracuji jako lékařka v hospici už osmý rok. Za tu dobu, ač doprovázíme v posledních
týdnech života onkologicky nemocné, jsem se s žádostí o eutanázii setkala výjimečně.
Odhadem z 800 těžce nemocných lidí jen osmkrát. Jednou z nich byla paní K. Při svém
onkologickém onemocnění nebyla vůbec trpělivá, spolupracovalo se s ní jen s obtížemi.
Jednoho dne začala volat o eutanázii. Sestra jí trpělivě vysvětlovala, že my život neumíme
prodloužit, ale ani ho nezkracujeme. Protože pacientka začala být agresivní, zavolali mne.
Pacientka nechtěla nic slyšet, používala hrubá slova, prý jsme nelidští, nedala se uklidnit.
Byla jsem si jista, že léčbu bolesti má dostatečně zavedenou a problém musí být někde jinde.
Bylo to na počátku mé praxe v hospici a přiznám se, že jsem se cítila v první chvíli bezradná.
Co mohu této těžce nemocné paní říci já, zdravá… Věděla jsem, že v agresivní fázi nelze
člověku nic vysvětlovat, ani ho těšit, povzbuzovat, ani mu radit. V agresivní fázi je třeba být
s nemocným. Přisedla jsem tedy k jejímu lůžku. Přiznala jsem, že jí asi nedokážu více
pomoci, ale chci její bolest sdílet s ní a zda u ní mohu být. Ujistila jsem ji, že chápu, že po tak
dlouhé době už nemá sílu to trápení nést, že bych asi na tom jejím místě nebyla lépe.
A požádala jsem ji o svolení, zda ji mohu vzít za ruku. A protože jsem skutečně před její
nevyslovenou bolestí byla bezradná, dovolila jsem si mlčet. To už po smrtící injekci přestala
volat. Po delší chvíli, jak jsem u ní seděla, začala mluvit sama: „Vy jste ke mně všichni tak
hodní, pozorní, já jsem protivná a vy mi to nevracíte… Já jsem kdysi opatrovala svého muže,
který měl rakovinu… Byl také takový netrpělivý, jako jsem já teď… Nebyl schopen za nic
poděkovat a já jsem byla už úplně vysílená z té služby ve dne v noci… a když byl zase
nespokojený, ani já jsem na něho už nebyla hodná… A nepodala jsem mu vodu, kterou
chtěl…“ Rozplakala se. V tu chvíli jsem poznala, že se vyjevila velká bolest – ne tělesná, ale
duchovní bolest – pocit viny, poznání, že co se stalo, už nemůže napravit… Bylo potřeba jí
říct, že i tato bolest se dá zahojit. Pošlu za ní odpoledne kněze – v civilu. Nemusí se bát. Stačí,
když mu řekne jen to, co řekla mě a uvidí, že se pomoc najde. A nepochybně se našla, protože
když jsem k ní přišla druhý den, vyzvala ona mě, abych si k ní sedla. A chtěla ona mou
ruku… Chtěla mě ji políbit, a se slzami v očích řekla: „Paní doktorko, já vám tak moc děkuji,
že jste mi tu injekci včera nedali…“ Svěřila se mi, že dva roky neviděla svého syna a včera
večer za ní syn sám přišel, ona měla sílu mu odpustit a oba se smířili. Poslední týden jejího
života z ní pokoj a klid přímo sálal, o žádnou eutanázii už nežádala. Žádost o eutanázii je
vlastně výkřik nemocného: „Vyslechne mne už konečně někdo? Najde si někdo konečně už
na mne čas? Stojí ještě o mne někdo? Má mne někdo ještě rád?“ a my se musíme tyto
nevyslovené výkřiky slyšet. Jde tu taky o bolest, ne tělesnou, ale duchovní. Tu
diagnostikujeme, jen máme-li na nemocného čas, když mu nasloucháme a když získáme jeho
důvěru. Duchovní bolestí trpí i lidé tzv. nevěřící. Vždyť kdo z nás někdy neutrpěl zklamání,
ponížení, výsměch, zneužití, neocenění, pohrdání, opuštění, samotu atd. toto všechno jsou
duchovní bolesti, které mohou člověka přivést až k zoufalému volání po eutanázii. Lékem na
ně je odpuštění a láska.
Zkuste ten čas přijmout jako dar (MUDr. Viola Svobodová)
Byl ještě celkem v dobrém stavu, ale rodina měla obavu, že péči doma nezvládne. Požádali
o hospic. Po pár dnech mi nemocný řekl: „Vím, že umřu. Nic už nemůžu dělat, nic mě nebaví,
nevidím na televizi, číst už nemohu, jídlo mi nechutná… Lékaři mi řekli, že mám před sebou
měsíc života. Na co takový život? Nebylo by lepší zemřít hned?“
Vzpomněla jsem si v tu chvíli , jak nešťastná je jedna moje známá. Manžel jí zemřel náhle
při autohavárii a oni se ráno před jeho dojezdem pohádali. Už se s ním nemůže smířit… Řekla
jsem mu: „Pane N., když někdo náhle zemře při autohavárii, nemá možnost se s blízkými ani
rozloučit. Jak je to pak pro pozůstalé těžké. Na tento váš čas se můžete dívat negativně: „Na
co je tento čas nemoci?“ Ale také se na něj můžete podívat z jiné stránky a říci si: „Tento čas
až do smrti mi byl dán jako dar.“ Zpozorněl a já jsem pokračovala: „Možná vám ještě někdo
neřekl to pravé slovo, někdo vám ještě nepoděkoval, nepožádal vás o dopuštění – nebo jste to
ještě neudělal vy… Je spousta možností, k čemu vám je tento čas dán. Přemýšlejte a přijměte
tento dar a naplňte svůj život. A vaše duše nalezne pokoj.“ Odpoledne za ním přišla manželka
a domluvili se, že půjde ještě domů. Byla jsem si jistá, že už v tu chvíli bezpečně věděl, co má
udělat, a že už nalezl pokoj. Skutečně: poslední chvíle člověka nemusí být jen chvíle utrpení je to také velmi důležitý čas, v němž se může v našem životě dovršit něco důležitého…
Dnes to vidím jinak (Mgr. Monika Marková)
Dovolte mi, abych vám převyprávěla příběh klienta, k jehož sedmapadesátileté manželce
jsme dojížděli z Mobilního hospice sv. Štěpána. Začal o tom mluvit sám, nad šálkem kávy,
kterou mi uvařil ve své kuchyni, když jsem se za ním stavila den po manželčině smrti. Ač je to
už přes dva roky, nesmazatelně se mi ta chvíle vryla do paměti.
„Víte, ještě před dvěma roky bych tvrdě obhajoval eutanázii. Bojoval bych za právo umřít
rychle a bez bolesti s pomocí lékaře. Argumentoval bych tím, že je nedůstojné nechat trápit
člověka, když zvíře se rozhodne utratit, pokud ho nemůže vyléčit. I jsme si to s manželkou
slíbili, když ji odoperovali ten nádor na prsu. Slíbili jsme si, že kdyby se měl jeden z nás trápit
s nějakou rakovinou, tak se ten druhý postará o to, aby to jeho trápení brzy skončilo. Byl jsem
přesvědčený, že by to pro nás někdo z doktorů udělal…
Ale teď, po tom, co jsme spolu prožili, se na to dívám jinak. Když se manželce objevily ty
metastázy v lebeční kosti, začala jako lvice bojovat o každý den života. Stála o operaci, i když
věděla, že to nepovede k vyléčení. Dcera v té době čekala miminko a ona se na něj moc těšila.
A pak, když se to vrátilo (objevily se nové metastázy), byly malé už tři roky. A chodila sem za
babičkou každý den, sedávala jí na posteli a povídaly si. Tehdy, to manželka ještě
komunikovala, chtěla po mě jediný slib: abych jí nechal až do konce doma. Řeknu Vám
upřímně, měl jsem z toho strašný strach. Představoval jsem si všelijaké hrůzy, bolesti a já
nevím co ještě. Ale slib jsem jí dal. Pak přišel ten první epileptický záchvat a to jsem myslel,
že to nemůžu zvládnout. Ale je zvláštní, že jsem vůbec neuvažoval o tom našem prvním slibu,
ale o tom druhém. Začal jsem se pídit, jak by to šlo, a snacha se pak dozvěděla o vás. Vy jste
sem poprvé přišli, když už manželka vůbec nemohla komunikovat slovy, ale pamatujete si ty
její oči? Ty mluvily za všechno a nejšťastnější byly, když jsme kolem ní seděli celá rodina,
dcera se synem se špičkovali, malá tu poletovala a všechno bylo jako normálně. Překvapuje
mě, že neměla žádné bolesti z té hlavy, jen tu čím dál větší spavost a že nemohla mluvit.
A občas ten záchvat, který jsme vždycky díky těm čípkům od vás zvládli. Já jsem si to vůbec
neuměl představit, jak bude pro nás každý den důležitý a vzácný a jak ona může i na té
posteli, nekomunikující a nehybná, být šťastná, že je s námi.
Ani nevíte, jak jsem vám vděčný, že jsem jí mohl ten druhý slib splnit. A nějak si už vůbec
nejsem jistý, jak je to s tou důstojností a s eutanázií. Já sám po dětech žádný slib chtít nebudu,
ale přál bych si takovou smrt, jakou měla ona.“
(viz lit. č. 5)
Příloha č. 3
Milí respondenti.
Jmenuji se Markéta Kubějová a jsem studentkou III. ročníku Vyšší odborné zdravotnické
školy na Vsetíně. Ráda bych vás požádala o vyplnění dotazníku, který je anonymní. Zabývá
se problematikou eutanázie a poslouží pro vypracování mé absolventské práce. U otázek
vyberte prosím jen jednu z odpovědí a zakroužkujte ji, nebo vaši odpověď vypište.
Děkuji za vaši ochotu a váš čas.
Studentka Markéta Kubějová III.DVS
Pohlaví:
a) žena
b) muž
Hlásíte se k určitému náboženství?
a) ano, křesťanství
b) ano, jiné (jaké?) …………………………………………………………………………
c) ne
1. Víte, co je to eutanázie?
a) ano
b) ne
2. Kde jste se s tímto termínem poprvé setkal/a?
a) tisk
b) TV, rádio
c) škola, zaměstnání
d) jiné, ……………………
3. Vysvětlete stručně pojem eutanázie
……………………………………………………………………………………………….
4. Myslíte si, že žádají lidé o eutanázii?
a) ano
b) ne
c) nevím
5. Z jakého důvodu lidé žádají o eutanázii?
……………………………………………………………………………………………….
6. Souhlasili by jste s legalizací eutanázie v ČR?
a) ano, proč?……………………………………………………………………….
b) ne, proč?………………………………………………………………………...
c) nevím
7. Víte, ve kterých zemích je eutanázie povolena?
……………………………………………………………………………………………….
8. Dokážete si představit, že by jste vy či vaši blízcí žádali o eutanázii?
a) ano
b) ne
c) nevím
9. Myslíte si, že je eutanázie snadno zneužitelná?
a) ano, proč?……………………………………………………………………….
b) ne
10. Myslíte si, že je v dnešní době právo na život každého člověka dodržováno?
a) ano
b) ne
11. Myslíte si, že dokáže dnešní medicína zajistit umírání bez bolesti?
a) ano
b) ne
12. Znáte organizaci Hnutí pro život ČR?
a) ano
b) ne
13. Tato organizace hájí
a) úctu k lidskému životu od početí do přirozené smrti
b) rozšíření eutanázie
c) rozšíření interrupce
14. Setkali jste se někdy se zařízením, které poskytuje umírajícím možnost prožít závěr
svého života v důstojnosti?
a) ano, jakým?……………………………………………………………………
b) ne
Příloha č. 4
Pohled veřejnosti podle náboženského vyznání na problematiku eutanázie
Pohled věřících respondentů na legalizaci eutanázie
Z mých 100 respondentů se 66 hlásí k náboženství. Odpověď a) ano u položky č. 6
(Souhlasili by jste s legalizací eutanázie v ČR?) zvolilo 9 respondentů (13,6%), odpověď b)
ne uvedlo 42 dotazovaných (63,7%) a možnost c) nevím zvolilo 15 respondentů (22,7%).
Tabulka č. 15: Pohled věřících respondentů na legalizaci eutanázie
Možnost
Absolutní četnost
Relativní četnost
ano
9
13,6%
ne
42
63,7%
nevím
15
22,7%
celkem
66
100%
Graf č. 15: Pohled věřících respondentů na legalizaci eutanázie
počet odpovědí
Pohled věřících respondentů na legalizaci eutanázie
70,00%
60,00%
50,00%
40,00%
30,00%
20,00%
10,00%
0,00%
63,70%
22,70%
13,60%
ano
ne
nevím
Pohled nevěřících respondentů na legalizaci eutanázie
Z mých 100 respondentů se 34 nehlásí k žádnému náboženství. Odpověď a) ano
u položky č. 6 (Souhlasili by jste s legalizací eutanázie v ČR?) uvedlo 18 dotazovaných
(53%), možnost b) ne zvolili 4 respondenti (11,7%) a možnost c) nevím zatrhlo 12
respondentů (35,3%).
Tabulka č. 16: Pohled nevěřících respondentů na legalizaci eutanázie
Možnost
Absolutní četnost
Relativní četnost
ano
18
53%
ne
4
11,7%
nevím
12
35,3%
celkem
34
100%
Graf č. 16: Pohled nevěřících respondentů na legalizaci eutanázie
počet odpovědí
Pohled nevěřících respondentů na legalizaci
eutanázie
60%
50%
40%
30%
20%
10%
0%
53%
35,30%
11,70%
ano
ne
nevím
Příloha č. 5
Videoklip – Neboj se, On bude s tebou
Postavy: Bůh, člověk, bolest, lékař, zdravotní sestřička, členové rodiny, pokušení
– alkohol, zlý.
Bůh člověku ukazuje, jak krásný svět pro něj stvořil. Podá mu fotografii, na které je jeho
rodina, aby se necítil v životě opuštěn. Na krk mu dá přívěšek s křížem. Je to znamení utrpení,
které člověk ponese a zároveň také víry a Boží Lásky, která mu je oporou.
Na scénu přijde postava, která představuje bolest. Sráží člověka až na zem. Poté přichází
lékař se zdravotní sestřičkou. Chladným přístupem a bez zájmu sděluje nemocnému diagnózu.
Nemocný člověk je zoufalý. V tom okamžiku přichází někteří z rodiny a pacient zjišťuje, že
v těžké chvíli ani těm nejbližším nezáleží na něm samotném, ale na majetku, který vlastní.
Možná příbuzní nedokáží nabrat sílu, aby jej ve chvíli nemoci povzbudili a postarali se o něj.
V těžké situaci hledá člověk útěchu v alkoholu. Chce zapomenout na své trápení, tento pocit
ale trvá jen chvíli a rozhodně nevyřeší žádný problém.
Bůh tohle všechno pozoruje, má o člověka starost a čeká s otevřenou náručí. Nemocný
trhá smutně fotku rodiny, odhazuje kříž. Přichází černá postava s injekční stříkačkou a nabízí
nemocnému řešení situace volbou eutanázie. V nemocném probíhá vnitřní boj a v té chvíli
také dává Bohu možnost, aby ho zachránil. Bůh své děti miluje, odpouští a zachraňuje.
11 Seznam vypůjčovatelů

Podobné dokumenty

Proč NE eutanazii aneb Být, či nebýt?

Proč NE eutanazii aneb Být, či nebýt? jí daří. Vidím dosud výraz její tváře a slyším zvuk jejího hlasu. V odpovědi „je to řehole, paní doktorko“ zazníval smutek, ale i jakési smíření a především skutečná důstojnost. Sestry mě informova...

Více

Stáhnout ve formátu PDF

Stáhnout ve formátu PDF svědectvími a spornými fotografiemi obludy žijící údajně ve skotském jezeře Loch Ness (odtud její název Nessie), které je součástí Kaledonského průplavu. Podle odhadu by měla měřit 6 – 10 m, měla b...

Více

Eugene Gladstone O`Neill (1888 –1953)

Eugene Gladstone O`Neill (1888 –1953) překvapenými) reakcemi. Již v roce 1934 byl Smutek sluší Elektře uveden také v pražském Národním divadle v režii Karla Huga Hilara. Počínaje stejným rokem, kdy byla uvedena pražská premiéra Elektry...

Více

Obsah

Obsah Nerovnoměrně rozvržená pracovní doba viz rovnoměrně a nerovnoměrně rozvržená pracovní doba . . . . . . . . 107 Neuspokojivé pracovní výsledky (Unsatisfacotry Work Results) . . . 107 Neverbální komu...

Více

Veřejné pálení "neněmeckých" knih v roce 1933

Veřejné pálení některých místech byli odváženi pouze muži, neboť nacisté předpokládali, že se k nim ženy a děti stejně připojí, někdy byly transportovány také ženy a děti. Mezi zadrženými byli také staří lidé, z ...

Více

Proč ne eutanazii?

Proč ne eutanazii? Pacient má právo přijmout nebo odmítnout léčbu poté, co byl adekvátním způsobem informován Pacient má právo očekávat, že jeho lékař bude respektovat důvěrný charakter všech jeho lékařských a osobní...

Více