Ekologické zemědělství

Komentáře

Transkript

Ekologické zemědělství
3. EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ
3.1. Vymezení základních pojmů
3.2. Cíle a principy ekologického zemědělství
3.3.Vývoj ekologického zemědělství v České republice
3.4. Vývoj ekologického zemědělství v EU a ve světě
3.5. Akční plán rozvoje ekologického zemědělství v ČR
3.1. Vymezení základních pojmů
Podle Směrnice FAO/WHO Codex Alimentarius pro ekologické potraviny je
ekologické zemědělství
"holistický systém řízení produkce, jenž podporuje a zlepšuje
zdravotní stav agrárního ekosystému, včetně biodiverzity, biologických cyklů, a biologické
aktivity
půdy.
Zdůrazňuje
používání
výrobních
způsobů
proti
používání
výstupů
z hospodaření, a přitom se řídí tím, že regionální podmínky vyžadují systémy přizpůsobené
danému místu. Toho dosahuje používáním, kde to je možné, agronomických, biologických, a
mechanických metod, oproti používání syntetických materiálů, s cílem dosáhnout všech
specifických funkcí systému." Ekologické zemědělství má ve společnosti dvě role. Je současně
poskytovatelem veřejných
statků (financovaných z veřejných prostředků) a přitom
specifickou metodou výroby potravinářských produktů (podléhající pravidlům trhu).
Evropská unie přijetím Nařízení Rady (EHS) č. 2092/91 a Nařízením Rady (ES) č. 1804/1999
vytvořila pro Společenství rámec, který podrobně stanoví požadavky na zemědělské výrobky
a potraviny a odvolává se na výrobní metody používané v ekologickém zemědělství.
Nejvyšší legislativní normou pro ekologické systémy zemědělského hospodaření
v České republice je Zákon o ekologickém zemědělství. Je v souladu s legislativou EU tj.
nařízením
č. 2092/91
EEC
včetně
doplňku
tohoto
nařízení,
tj. nařízení č. 1804/99 EEC týkajícího se chovu hospodářských zvířat v ekologickém
zemědělství.
Ekologické zemědělství je zvláštní druh zemědělského hospodaření, který dbá na životní
prostředí a jeho jednotlivé složky stanovením omezení či zákazů používání látek a postupů,
které zatěžují životní prostředí nebo zvyšují rizika kontaminace potravního řetězce a který,
pokud dochází k chovu hospodářských zvířat, dbá jejich etologických a fyziologických potřeb
v souladu s požadavky zvláštních právních předpisů.
1
Ekofarma je uzavřená hospodářská jednotka zahrnující pozemky, hospodářské budovy,
provozní zařízení a případně i hospodářská zvířata, sloužící ekologickému zemědělství.
Podnikatelský subjekt, který hodlá v souladu se zákonem o ekologickém zemědělství
podnikat na ekofarmě je povinen se registrovat u Ministerstva zemědělství. Registraci je
možno provést pro pěstování rostlin nebo pro pěstování rostlin i chov zvířat.
Bioprodukt je surovina rostlinného nebo živočišného původu získaná v ekologickém
zemědělství a určená zejména k výrobě biopotravin, na níž bylo vydáno osvědčení o původu
bioproduktu.
Biopotravina je potravina vyrobená z bioproduktů, povolených přídavných a pomocných
látek a také vyhláškou povoleného podílu surovin nepocházejících z ekologického
zemědělství a to za podmínek stanovených vyhláškou. Také na biopotravinu musí být vydáno
osvědčení o původu.
Osvědčení o původu bioproduktů a biopotravin vydává kontrolní orgán (MZe ČR resp. jím
pověřená osoba – KEZ – Kontrola ekologického zemědělství).
Osvědčení se vydává na 1 rok a to do 60 dnů po provedené kontrole. Kontrolu obvykle
provádí jedenkrát ročně ve vegetačním období pracovník kontrolního orgánu.
Kopii osvědčení o původu bioproduktu a osvědčení o biopotravině je ekologický podnikatel
povinen předat při uvedení do oběhu osobě, která je do oběhu uvádí.
V celém řetězci od prvovýrobce až ke spotřebiteli je stále adresně kontrolovatelné množství
i původ bioprodukce. Po vydání osvědčení o původu bioproduktu resp. biopotravin je možné
je označit slovem „bio“ nebo „eko“ nebo chráněným grafickým znakem spolu
s identifikačním kódem kontrolního orgánu.
Zákon stanoví podmínky pro pěstování rostlin a chov zvířat v ekologickém zemědělství a
podmínky pro výrobu biopotravin. Dále upravuje systém osvědčování původu bioproduktů a
biopotravin a jejich označování i výkon kontroly a dozoru nad dodržováním tohoto zákona.
Na zákon o ekologickém zemědělství navazuje prováděcí vyhláška která rozvádí a
upřesňuje dílčí podmínky zákona. Přílohou vyhlášky jsou vzory žádostí o registraci pro
ekologické zemědělství, seznamy povolených přípravků na ochranu rostlin, hnojiv,
pomocných přípravků a krmiv, dále normativy pro ustájovací plochy hospodářských zvířat,
vzory evidenčních a záznamových karet.
Přílohy obsahují i seznam povolených postupů, materiálů, prostředků a přídatných látek
při zpracování a skladování biopotravin, způsoby označování bioproduktů a konečně i soubor
podkladů potřebných pro vývoz biopotravin.
2
Všeobecné podmínky pro podnikání ve výrobě, zpracování, balení, skladování a
uvádění na trh všech zemědělských výrobků včetně zemědělských výrobků pocházejících ze
systému ekologického zemědělství upravuje obchodní zákoník, živnostenský zákon a některé
další právní předpisy (hygienické, veterinární, rostlinolékařské, atd.).
3.2. Cíle a principy ekologického zemědělství
Hlavní cíle ekologického zemědělství
Mezi hlavní cíle ekologického zemědělství patří:
1. Trvalé udržení a zlepšení půdní úrodnosti.
2. Ochrana genofondu a udržení biodiverzity.
3. Zachování krajinných prvků a jejich harmonizace.
4. Hospodaření s vodou, udržení vody v krajině, ochrana povrchových a spodních vod před
znečištěním.
5. Efektivní využívání energie, orientace na obnovitelné zdroje.
6. Snaha o maximální recirkulaci živin a zábrana vnosu cizorodých látek do
agroekosystému.
7. Produkce kvalitních potravin a surovin.
8. Optimalizace životních podmínek pro všechny organismy včetně člověka.
Základní ustanovení pro pěstování rostlin v ekologickém zemědělství
Důkladná znalost uvedených předpisů je nezbytným předpokladem pro projektování
ekologických systémů hospodaření. Následující text uvádí výtah hlavních zásad ekologického
hospodaření vyplývajících ze zákona o ekologickém zemědělství a z prováděcí vyhlášky.
Osevní postup musí být pestrý a vyvážený, zaměřený na udržení a zvyšování úrodnosti půdy a
zajištění živin pro růst rostlin a minimalizaci ztrát živin. Osevní postup musí umožnit:
-
střídání plodin s různou konkurenční schopností vůči plevelům, škůdcům a původcům
chorob s cílem snížení jejich populační hustoty;
-
využívání zeleného hnojení, podsevů a meziplodin;
-
udržení nebo zvyšování obsahu humusu v půdě;
-
zařazení jetelovin nebo luskovin či směsek s nimi.
Obdělávání půdy se provádí šetrným způsobem s ohledem na zlepšování fyzikálních
vlastností půdy, úrodnosti a protierozního působení.
3
Trvalé travní porosty musí být pravidelně sklízeny nebo spásány. Zatížení pastvin zvířaty a
organizace pastvy nesmí způsobovat devastaci drnu. Nevyužitou travní hmotu nelze ponechat
na pozemku, nýbrž ji kompostovat. Drn trvalých travních porostů musí být ošetřován. Louky
musí být pravidelně hnojeny statkovými hnojivy nebo kompostem.
Regulace škodlivých činitelů je v ekologickém zemědělství založena zejména na
preventivních opatřeních:
-
optimální osevní postupy,
-
smíšené kultury,
-
zelené hnojení mulčováním.
Přímá regulace plevelů se provádí především mechanicky (tj. plečkováním, vláčením,
podrýváním). Jsou povoleny fyzikální metody regulace včetně termických.
Regulace chorob a škůdců je možná pomocí postupů a přípravků povolených vyhláškou.
Jedná se především o mechanické a biologické metody regulace.
Rozmnožovací materiál musí pocházet z rostlin, které byly pěstovány ekologickým způsobem
(do 31. 12. 2003 je povolena výjimka k použití konvenčních osiv a sadby, pokud nejsou
příslušné ekologicky rozmnožované materiály k dispozici).
Výživa a hnojení rostlin
V ekologickém zemědělství je výživa rostlin založena především na čerpání živin z půdní
zásoby neustále doplňované hlavně živinami ze statkových hnojiv a zeleného hnojení.
Statková hnojiva nepocházející z ekofarmy nebo z přechodného období musí být
kompostována nebo fermentována. Přitom nesmí být používány chemické startéry. Je
zakázáno používat statková hnojiva pocházející ze systémů chovů hospodářských zvířat pro
ekologické zemědělství nevhodných, ze systémů klecového chovu drůbeže a trvalého ustájení
na roštech. Dále čistírenské haly a odpadní vody, kromě kalů a odpadních vod z vlastní farmy,
pokud vyhovují předpisům. Je zakázáno spalování slámy a travní hmoty.
Nejvyšší roční průměrná dávka dusíku aplikovaná ve statkových hnojivech na orné půdě a
u trvalých kultur činí 150 kg N.ha-1 a 85 kg N.ha-1 na neobnovovaných loukách a pastvinách.
Hnojiva povolená vyhláškou lze používat jen při nízké nebo vyhovující zásobě živin v půdě a
to v množství, které nevede ke zvyšování obsahu rizikových prvků v půdě (u fosforečných
hnojiv nesmí obsah kadmia překročit 50 mg/kg P205 a celková roční dávka Cd do 2 g/ha).
Sklizňové a posklizňové technologie i dopravní a skladovací prostředky a zařízení musí být
čisté a v takovém stavu, aby neobsahovaly žádné látky, které by bioprodukty mohly
kontaminovat.
4
Základní ustanovení pro chov zvířat v ekologickém zemědělství
Přirozené systémy chovu jsou základem živočišné produkce v ekologickém zemědělství.
Ekologický podnikatel je povinen chovat pouze druhy a plemena vyjmenovaných zvířat
adaptované na místní podmínky, chránit zvířata před utrpením, bolestí a poškozováním
zdraví.
Celkový stav hospodářských zvířat nemá na ekofarmě přesáhnout 1,5 velké dobytčí jednotky
na 1 ha zemědělské půdy.
Vyhláška stanovuje maximální zatížení a další podmínky chovu zemědělské půdy pro
jednotlivé druhy a kategorie.
Reprodukce vyjmenovaných hospodářských zvířat v ekologickém podniku je přednostně
zajišťována přirozenou plemenitbou. Přednost má trvalá přítomnost plemeníka ve stádě.
Zapouštěny mají být jen zdravé a tělesně dobře vyvinuté plemenice. Nepřipouští se
hormonální synchronizace říje. Je zakázáno používat takové způsoby reprodukce, které by
vedly k poškození samice nebo plodu (nevhodné hybridizace masnými plemeny, přenos
embryí). Při porodu je nutné zajistit jeho spontánní průběh a bezprostřední kontakt matky
s novorozeným mládětem.
Ustájení zvířat musí zajišťovat životní podmínky odpovídající jejich etologickým a
fyziologickým potřebám. Především dostatek prostoru pro jejich pohyb, možnost přirozené
ventilace a osvětlení, přirozený způsob odpočinku, péči o vlastní tělo a podestýlku
z přírodních materiálů. Je zakázáno trvalé ustájení v uzavřených prostorách bez přístupu do
výběhu nebo na pastvu, trvale vazné ustájení u skotu a klecové chovy, použití roštů, vytápění
staveb (s výjimkou staveb pro selata). Zvířatům chovaným bez ustájení musí být zajištěna
dostatečná ochrana proti větru, dešti, slunci a extrémním teplotám.
Vyhláška stanovuje detailní pravidla ustájení pro jednotlivé druhy a kategorie hospodářských
zvířat (maximální velikost stáda, zatížení plochy, minimální plochy pro ustájení, technické
podmínky stavebního uspořádání ap.).
Výživa a krmení hospodářských zvířat musí být zajišťována především vlastními krmivy.
Nakupovaná krmiva z přechodného období mohou tvořit nejvíce 30 % sušiny, z vlastní
přechodné produkce až 60 % sušiny krmné dávky. Krmiva nepocházející z ekofarmy
(konvenční krmiva) nebo z přechodného období mohou činit nejvýše 10 % roční krmné dávky
přežvýkavců a 20 % u ostatních zvířat. Maximální povolené procento konvenčních krmiv
v denní krmné dávce nesmí překročit 25 % její sušiny. Výživa přežvýkavců je zabezpečována
přednostně krmivy z víceletých pícnin a trvalých travních porostů ekofarmy. Pro dospělé
5
přežvýkavce musí objemná krmiva představovat nejméně 60 % z celkového denního příjmu
sušiny. V letním období jim musí být zajištěna pastva nebo přístup k zelené píci.
Zdroje minerálních látek a stopových prvků mohou být používány za předpokladu, že jsou
přírodního původu nebo syntetické v téže formě jako přírodní látky. Je povoleno pouze
podávání doplňkových látek a premixů uvedených ve vyhlášce.
Je zakázáno krmit mláďata savců krmnými směsmi ze sušeného mléka a násilné krmení
zvířat.
Ochrana zdraví je zajišťována především přirozenými metodami chovu eliminujícími
negativní vlivy prostředí. Základním principem ekologického chovu zvířat je prevence
onemocnění. V případě onemocnění nebo podezření z něj je nutné neodkladně zabezpečit
zákrok veterinárního lékaře a podle výsledku vyšetření přednostně použít přírodní a
homeopatické přípravky. Použití alopatických léčiv je možné na základě diagnózy stanovené
veterinárním lékařem. Po ukončení aplikace léčiv se prodlužují ochranné lhůty na
dvojnásobek. Léčená zvířata musí být označena.
Je zakázáno podávání léčivých přípravků, doplňkových látek (stimulátory růstu, antikokcidika
a chemoterapeutika) u zdravých zvířat.
Z jiných než zdravotních důvodů nesmí být prováděny zákroky měnící vzhled nebo funkci
orgánů zvířat, zejména oddrobování, kastrace a upalování zobáků (výjimky povoluje
vyhláška). Vyhláška vymezuje i způsob přepravy zvířat a porážky tak, aby byl minimalizován
stres zvířat.
3.3. Vývoj ekologického zemědělství v České republice
V České republice se ekologické zemědělství začalo rozvíjet teprve po roce 1990 a
největší rozvoj nastal po roce 1998 kdy byla obnovena státní finanční podpora. Dotace do
českého ekologického zemědělství průběžně rostly ze 48 mil. Kč v r. 1998 až na cca 292 mil.
Kč v roce 2004. V návaznosti na to rostl i počet ekologicky hospodařících subjektů z 211
v roce 1997 na 836 subjektů v roce 2004 a zvyšoval se i podíl ekologicky obhospodařované
půdy na celkové výměře zemědělského půdního fondu z 0,47 % v roce 1997 (20 239 ha)
na
6,2 % v roce 2004 (263 300 ha).
ČR má sice relativně vysoký podíl ekologicky
obhospodařované půdy, ale téměř 91 % této půdy tvoří trvalé travní porosty, zatímco podíl
orné půdy tvoří pouhých 7,70 %, podíl trvalých kultur, tedy sadů, vinic a chmelnic, na
celkové výměře ekologicky obhospodařované půdy tvoří pouhých 0,36 % a ostatní plochy
6
1, 08 % (stav za rok 2003). Podíl orné půdy na celkové výměře zemědělského půdního fondu
je tak jen 0, 005 %.
Ekologické zemědělství v ČR tak plní především environmentální mimoprodukční
funkci (údržbu krajiny). Tento vývoj byl ovlivněn státní dotační politikou vycházející
z Nařízení vlády z roku 1997, kterým se stanoví podpůrné programy k podpoře
mimoprodukčních funkcí zemědělství, k podpoře aktivit podílejících se na udržování krajiny a
programy pomoci k podpoře méně příznivých oblastí. Realizace uvedených programů přispěla
k restrukturalizaci zemědělství především v horských oblastech, kde došlo k výraznému
snížení ploch orné půdy zatravněním a téměř výhradnímu využití půdy pro chov skotu bez
tržní produkce mléka. Podobná situace je ve světě v Austrálii a Argentině, kde mají největší
plochu certifikovaných ekologických ploch zemědělské půdy, ale využívají ji hlavně pro
pastvu. V Evropě bychom našli podobný trend pouze v Estonsku. V ČR navíc není převážná
část bioprodukce vůbec certifikována nebo je část certifikované produkce umístěna na
konvenčním trhu za konvenční ceny. Například ve Švédsku jsou zemědělci také podporováni,
aby přispívali k agro-environmentálnímu prospěchu tím, že přijmou metody ekologického
zemědělství, i když neprodávají své produkty jako produkty ekologického zemědělství, ale
tato země má jedno z nejvyšších zastoupení ekologicky obhospodařované půdy v Evropě,
relativně méně obyvatel a jeden z nejlépe bioprodukty saturovaných trhů. Paradoxně tak,
ačkoliv je ČR na šestém místě v Evropě v relativním zastoupení ekologického zemědělství na
veškeré zemědělské půdě, je průměrný podíl biopotravin na celkové spotřebě potravin v EU
40krát vyšší než v ČR. V EU činil v roce 2003 průměrný výdaj na občana za biopotraviny
800 Kč, zatímco průměrný český spotřebitel utratí za biopotraviny okolo 20 Kč/rok. České
ekologické zemědělství tak neplní svoji produkční funkci. V současnosti největší produkční
potenciál je u hovězího biomasa. Není však využit pro nedostatek zpracovatelských kapacit a
nerozvinutá distribuční sít způsobuje, že drtivá většina biomasa končí jako klasická konvenční
potravina.
V České republice hospodařilo k 1. 1. 2004 celkem 810 ekologických zemědělců –
velkých firem i malých soukromníků, kteří celkem obhospodařovali 254 995 hektarů
zemědělské půdy, to je 6 % z celkové výměry zemědělského půdního fondu České republiky.
Pohled na strukturu půdního fondu ekologického zemědělství ukazuje největší podíl trvalých
travních porostů 90,86 %, orná půda činila 7,70 %, trvalé kultury 0,36 % a ostatní plochy
1,08 % celkové výměry. Ze zaregistrovaných pozemků bylo 59 779 hektarů půdy
v přechodném období. V České republice bylo k výše uvedenému datu ohlášeno celkem
96 výrobců biopotravin a 189 osob ohlášených jako uvádějící biopotraviny a bioprodukty do
7
oběhu (širší statické údaje jsou k dispozici na www.kez.cz). V ČR jsou registrovány dva
svazy ekologických zemědělců (Libera, PRO-BIO).
Sortiment biopotravin zahrnuje především rostlinné produkty (výrobky ze špaldy,
pohanky, pečivo, těstoviny, sušené i čerstvé ovoce, zelenina, čaje a koření, víno), mléčné
výrobky (jogurty, sýry, tvarohy, mléko) a masné výrobky (hovězí, vepřové, jehněčí).
Biopotraviny jsou prodávány jak v síti supermarketů, tak v maloprodejnách – celkem je asi
300 prodejních míst v celé ČR. Sortiment 50 bioprodejen registrovaných ve svazu
ekologických zemědělců PRO-BIO je již nyní tvořen z 10 až 40 procent biopotravinami.
Tab. 1: Vývoj výměry zemědělské půdy v ekologickém zemědělství ČR
Rok
2006
Počet
podniků Výměra
zemědělské Procentický
podíl
celkem
půdy v EZ v ha
zem. půdního fondu
912
274 859
6,45
829
254 982
5,98
ze
(31.10.)
2005
Tab. 2: Vývoj struktury půdního fondu v ekologickém zemědělství ČR
2006
2005
Plochy (ha)
(31.10.)
Orná půda
23 162
20 766
TTP
225 983
209 956
Trvalé kultury
988
820
Ostatní plochy 24 726
23 440
Celkem
254 982
274 859
8
Tab. 3: Počet podniků zařazených v EZ
Podnikatelské subjekty
podle předmětu
činnosti
Ekologičtí podnikatelé,
2006
(31.10.)
2005
912
829
148
125
60*
295*
Výrobci vstupů do EZ
21
19
Celkem
1141
1268
žadatelé o registraci
Výrobci biopotravin
(včetně vlastní
distribuční činnosti)
Osoby uvádějící
bioprodukty a
biopotraviny do oběhu
Legislativa, kontrola a certifikace
Zákon o ekologickém zemědělství stanoví podmínky hospodaření v ekologickém
zemědělství a podmínky pro výrobu biopotravin, upravuje systém osvědčování původu
bioproduktů a biopotravin a jejich označování. Stanovuje systém pro výkon kontroly a dozoru
nad dodržováním tohoto zákona. V období po vstupu ČR do EU je hlavním účelem zákona
doplňovat nařízení Rady 2092/91, a to zejména v oblasti administrativních postupů.
Dohledem nad dodržováním zákona jsou MZe pověřeny kontrolní organizace které zároveň
provádí osvědčování bioproduktů a biopotravin.
Státní podpora ekologického zemědělství od roku 1990
Rychlý rozvoj ekologického zemědělství a růst počtu ekologických farem v posledních
letech byl způsoben především obnovením státní finanční podpory. Již koncem roku 1990
byly uvolněny první finanční prostředky na podporu vzniku ekologicky hospodařících
podniků. Dotace pokračovaly až do roku 1992 a byly hlavním důvodem nárůstu ploch až na
cca 15 000 ha. V letech 1993 - 1997 státní podpora pro ekologické zemědělství nebyla
poskytována, byla obnovena v roce 1998 a byla hlavní příčinou dynamického nárůstu počtu
9
ekologicky hospodařících farem. Státní podpora je ekologickým zemědělcům od roku 1998
poskytována na základě nařízení vlády, kterým se stanoví podpůrné programy k podpoře
mimoprodukčních funkcí zemědělství.
Tab. 4: Výše finanční dotace pro ekologické zemědělství pro rok 2003
Kultura
Výše dotace (Kč/ha)
trvalé travní porosty
1000
orná půda
2000
trvalé kultury
3500
zelenina na orné půdě
3500
Tab. 5: Vyplacené finanční prostředky na ekologické zemědělství v letech 1998-2003
Rok
Vyplacené finanční
prostředky (Kč)
1998
48 091 000
1999
84 168 000
2000
89 101 971
2001
167 966 104
2002
210 861 131
2003
230 810 809
K největšímu nárůstu ekologicky obhospodařované plochy došlo mezi roky 1997 –
2003, a to především v návaznosti na obnovení státní podpory ekologického zemědělství
v roce 1998, která tak navázala na státní podporu v letech 1990 – 1993. Tato podpora byla
realizována formou přímých dotací na základě nařízení vlády k podpoře mimoprodukčních
funkcí zemědělství. Pokud bychom porovnali výši poskytnutých prostředků v období let 1998
- 2003, bylo v roce 1998 vyplaceno na ekologické zemědělství cca 48 mil. Kč (cca 1,6 mil.
EURO), v roce 2002 to bylo už více než 210 mil. Kč (cca 7 mil. EURO). Za rok 2003 se
vyplatilo ekologickým zemědělcům více než 230 mil. Kč (cca 7,7 mil. EURO).
10
Finanční podpora je ekologickým zemědělcům v ČR poskytována po celou dobu jejich
ekologického hospodaření, není omezena pouze například na období přechodu farmy na
ekologické zemědělství, tzv. období konverze. Dotační program pro ekologické zemědělství
je jedním z agro-environmentálních opatření a navázal tak na dotační politiku MZe v období
před vstupem ČR do EU. Výše plateb je 3520 Kč/ha orné půdy, 1100 Kč/ha travního porostu,
12 235 Kč/ha trvalých kultur a 11 050 Kč/ha zeleniny a bylin na orné půdě.
Zásadním problémem českého trhu s bioprodukty je nedostatečná nabídka biopotravin
(zejména hotové výrobky v kvalitě bio) a pro spotřebitele silně omezená dostupnost těchto
potravin, možnost jejich nákupu. Zcela nedostatečný je počet prodejních míst biopotravin,
z nichž většinu tvoří prodejny zdravé výživy. Pouze část obchodních sítí (např. Delvita,
Tesco, Carrefour) zavedla prodej biopotravin, řada dalších ale biopotraviny nenabízí.
Maloobchodní řetězce mají často rezervovaný přístup k biopotravinám, nabídka bioproduktů
je malá s čímž úzce souvisí nízká poptávka po biopotravinách i nízké povědomí lidí o tom, co
vlastně
biopotraviny
jsou a jaké mají přínosy. Významným problémem je také velká
administrativní zátěž zemědělců a byrokracie, složité a někdy i příliš přísné právní předpisy
vztahující se k registraci a kontrole především v oblasti zpracování a distribuce. Vzhledem
k povaze bioprodukce chybí vyjasnění některých pravidel. Zejména se jedná o existenci
velkého množství požadovaných evidencí, kterým chybí jejich provázanost nebo jsou příliš
složité a nepřehledné, případně mohou být i nadbytečné. Překážkou jsou i příliš přísné
hygienické předpisy a požadavky, které brání výrobě biopotravin a regionálních specialit a
prodeji těchto produktů přímo na ekofarmách. Také chybí definice „prodeje ze dvora“ a
stanovení podmínek, které by podporovaly tuto formu prodeje biopotravin přímo ke
spotřebitelům. To brzdí rozvoj ekologického systému hospodaření především v produkčních
oblastech a využívání celé šíře možností zvyšování atraktivity venkova, vytváření nových
pracovních míst, ale i rozvoj zpracovatelského sektoru a prodeje biopotravin ve velkém.
Pokud má ekologické zemědělství splnit svou základní úlohu, produkci kvalitních biopotravin
a šetrné hospodaření na zemědělské půdě, je potřebné rozšířit ekologické způsoby
hospodaření do produkčních oblastí, zvýšit objem a sortiment bioprodukce na orné půdě,
zlepšit podmínky pro zpracování a zhodnocování základní bioprodukce, zajistit snadnou
dostupnost biopotravin a výrazně zvýšit dosavadní nízké povědomí lidí o tom, co vlastně jsou
biopotraviny a jaké mají přínosy. Tím se zvýší i poptávka po biopotravinách, které se tak
stanou i ekonomicky přitažlivým artiklem. Cílem
českého
Akčního
programu
rozvoje
ekologického zemědělství je přispět k vytvoření takových podmínek, které zajistí, aby se
11
ekologické zemědělství po vzoru trendů v EU stalo také v ČR plnohodnotnou součástí
zemědělské výroby a aby byly využity všechny jeho celospolečenské přínosy.
3.4. Vývoj ekologického zemědělství v EU a ve světě
V Evropské unii rostl během posledních deseti let rychle počet zemědělců provozujících
ekologické zemědělství i počet spotřebitelů kupujících bioprodukty.V EU vytváří ekologické
zemědělství v průměru okolo 2 % hodnoty celé zemědělské produkce. Odhadovaný podíl
bioproduktů na celkovém prodeji potravin rovněž činí okolo 2 %. Podle OECD byla produkce
biopotravin na počátku 21. století odhadována na 26 miliard USD ročně v celém světě, z toho
v Evropě na 11 miliard USD, v USA na 13 miliard USD, v Asii na 400 – 450 milionů USD
zatímco Oceánie a Jižní Amerika jsou poměrně malé trhy pro bioprodukty každá o velikosti
okolo 100 milionů USD. Bioprodukce je obecně nejrychleji rostoucí sektor v zemědělství
s meziročním přírůstkem 15 - 30 %, i když z velmi nízké základny.
Stěžejní bariérou rozvoje bioprodukce je vyšší nákladovost. Na úrovni podniku jsou
hlavními důvody pro vyšší náklady obecně nižší výnosy, nižší zatížení půdy hospodářskými
zvířaty, které vedou k vyšším produkčním nákladům, dodatečné náklady na pracovní sílu, i
nižší stupeň specializace na úrovni podniku a náklady na inspekci a certifikaci. Průměrný
cenový rozdíl mezi bioprodukcí a konvenční produkcí,
který v konečné podobě mají
spotřebitelé zaplatit, je okolo o 50 – 60%. Protože cena, kterou dostávají zemědělci, je
obvykle pouze menší částí konečné ceny, studie ukázaly, že sektory zpracování a maloprodeje
dostávají při prodeji biopotravin vyšší podíl.
V distribučním řetězci je důvodem pro vyšší
náklady kombinace velkoprodeje, zpracování a maloprodeje, vyšší nákupní cena surovin a
problémy s trvalými dodávkami, vyšší náklady na čištění a separaci v jednotkách, které nejsou
určeny pro velkoobchod a zpracování, chybějící úspory vznikající růstem velikosti, vyšší
dopravní náklady a malý objem produkce vedoucí k vysokým jednotkovým distribučním
nákladům, více neprodaných produktů a odpadu a náklady na inspekci a certifikaci. Aby se
snížila cena konečných produktů, je důležité vytvořit postupy, které mohou snížit náklady,
aniž by to ovlivnilo správné používání norem pro ekologické zemědělství. V distribučním
řetězci se průběžně objevuje trend přímých dodávek od farmáře ke spotřebiteli. Tento systém
může rovněž posílit vazbu mezi zemědělci a spotřebiteli, která patří k základním ideám
ekologického zemědělství. Na většině trhů v Evropě i ve světě je však nejrychleji rostoucím
distribučním kanálem prodej biopotravin přes supermarkety. Pro spotřebitele nakupující
12
bioprodukty v supermarketech jsou
ohledy na životní prostředí méně významné oproti
spotřebitelům nakupujícím produkty v obchodech specializovaných na bioprodukci. Proto
Akční plány navrhují zahájit víceletou informační a podpůrnou kampaň v celé EU, jejímž
cílem bude informovat spotřebitele, stravovny ve veřejných institucích, školách a jiné klíčové
činitele v potravinářském řetězci o výhodách ekologického zemědělství, zvláště o jeho
přínosech pro životní prostředí, zvýšit povědomí spotřebitelů a uznání bioproduktů, vytvořit a
vést internetovou databázi uvádějící různé soukromé a národní normy (včetně mezinárodních
norem a národních norem na hlavních exportních trzích) ve srovnání s normou EU a zvýšit
účinnost loga bioprodukce. Logo EU pro organické produkty bylo zavedeno v roce 2000, aby
zlepšilo důvěryhodnost bioproduktů u spotřebitelů v EU i aby zajistilo lepší identifikaci těchto
produktů na trhu, ale toto logo stále není na bioproduktech běžně používáno.
Podpora poptávky po bioproduktech může být dále rozvíjena využíváním nových
možností v rámci kapitoly o kvalitě potravin ve vyhlášce o rozvoji venkova, stejně jako již
dnes existující možnosti pro marketing a zpracování bioproduktů. K dispozici jsou i další
možnosti, jak vytvořit spojení s typickými produkty nebo venkovskou turistikou jako dalšími
metodami pro rozvoj trvale udržitelné a ekologické výroby. Vedle podpůrných aktivit se
zavádí kapitola “o kvalitě potravin” jako podnět určený na podporu zemědělců, aby se
účastnili v programech na zvyšování kvality. Bude jim k dispozici dočasná podpora, aby se
mohli připojit do programů schválených na úrovni EU a na národní úrovni a účastnit se jich
(včetně ekologického zemědělství, označení původu (denominations of origin) a zeměpisného
označení, tradičních specifik a kvalitních vín produkovaných v určitých regionech). Stejně
mohou být subvencovány podpůrné aktivity skupin výrobců těchto produktů.
Poskytování snadného přístupu k informacím o metodách ekologického zemědělství pro
zemědělce je důležitou součástí každé politiky směrované na rozvíjení ekologického sektoru.
Sektor biopotravin a ekologického zemědělství je velmi dynamický, vykazuje rychlý růst a
trvalý rozvoj, jenž je třeba podporovat účinnou výměnou informací o dostupnosti nových
technologií. Proto jsou školení a výzkum důležité na všech úrovních, od přijetí výzkumných
programů na vysokých školách nebo jiných výzkumných institucích, až po školení na farmách
pro zajištění vhodného transferu informací pro zemědělce. Transfer výsledků výzkumu do
zemědělské praxe spolu s těsnou spoluprací mezi výzkumem, poradenskými službami již v
některých členských státech probíhá, ale existuje potřeba zlepšit spolupráci v této oblasti v
dalších členských státech a mezi samotnými členskými státy.
13
Tab. 6: Prodej bioprodukce ve světě
Celkové
za
tržby Podíl
bioprodukce
bioprodukty celkových
tržbách
(milion USD)
potraviny ( %)
Velká Británie
1 700
1,8
Německo
3 000
2,0
Itálie
1 000
1,3
Francie
1 250
1,3
Nizozemí
450
1,3
Belgie
225
1,3
Rakousko
350
2,3
Švýcarsko
750
3,5
Dánsko
350
2,5
Švédsko
375
1,5
Evropa celkem
11 000
2
Spojené státy
13 000
2,3
Kanada
1 000
1,8
ČR
10
0,1
Japonsko
350
<0,5
Oceánie
100
<0,5
Latinská
100
<0,5
26 000
2,0
na
za
Amerika
Celkem
Komise EU přijala v roce 2003 Doporučení o směrnicích pro koexistenci GMO
s konvenčními organismy a ekologickým zemědělstvím. Stanovení specifických limitů pro
nevyhnutelnou přítomnost GMO je nezbytné. Podobně nebyly dosud stanoveny obecné limity
pro osiva. Řeší se otázka stanovení specifických limitů pro GMO a pro osiva používaná
v ekologickém zemědělství.
V souvislosti se vzrůstající globalizací ekologického zemědělství se objevuje potřeba hodnotit
stávající režim ekvivalence. Ve světě má stále více zemí zájem o ekologické zemědělství a
vytvořilo si příslušnou legislativu. Na mezinárodní scéně vytvořil světovou směrnici Codex
14
Alimentarius (FAO/WHO). Úkolem pro nejbližší období je vytvořit systematické srovnání
mezi normou EU pro ekologické zemědělství, směrnicemi Codex Alimentarius a normami
IFOAM, zahájit práce na globální harmonizaci a rozvoji mnohostranného pojetí ekvivalence
na základě směrnic Codex Alimentarius ve spolupráci s členskými státy, třetími zeměmi a
soukromým sektorem a posílit uznání norem a kontrolních systémů EU o ekologickém
zemědělství ve třetích zemích.
3.5. Akční plán rozvoje ekologického zemědělství v ČR
Hlavní cíle Akčního plánu ČR:
-
Posílit postavení ekologického zemědělství v ČR.
-
Zvyšovat pozitivní vliv ekologického zemědělství na přírodu a krajinu.
-
Zajistit životaschopnost ekologických farem.
-
Zvýšit konkurenceschopnost českého zemědělství v EU.
-
Zvyšovat důvěru veřejnosti v ekologické zemědělce.
-
Propagovat životaschopná venkovská hospodářství.
-
Zlepšovat životní podmínky a welfare zvířat chovaných na ekologických farmách.
-
Zajistit ochranu produktů EZ před kontaminací geneticky modifikovanými organismy.
-
Rozšiřovat hospodářské aktivity s vyšší přidanou hodnotou.
-
Přispět prostřednictvím ekologické produkce k ochraně zájmů spotřebitelů.
-
Posilovat pozitivní vnímání kvality biopotravin u spotřebitelů.
-
Rozšiřovat trh s biopotravinami, s rostoucím trhem zefektivňovat produkci a zpracování
produktů EZ.
-
Zlepšit odborné poradenství, vzdělávání a výzkum v EZ.
-
Dosáhnout v roce 2010 podíl cca 10 % zemědělské půdy v EZ na celkové výměře
zemědělské půdy.
Priority Akčního plánu ČR
1. Vztah EZ k ŽP a pohodě zvířat (WELFARE)
Vazba ekologického zemědělství na ochranu životního prostředí je široce chápána jako
cesta k udržitelnému rozvoji. Je však skutečností, že některá pozitiva ekologického
zemědělství nejsou veřejnosti dostatečně známá a je nutno je trvale vysvětlovat. Pohoda zvířat
je jedním ze základních principů ekologického zemědělství, který v posledních letech nabývá
15
na významu a důležitosti. Proto je v rámci Akčního plánu zdůrazněno zlepšování životních
podmínek a welfare zvířat především prostřednictvím zlepšování chovatelských technologií a
výživy zvířat jako faktorů ovlivňujících např. kvalitu produkce. Výrazný je nárůst zájmu
spotřebitelů o kvalitu potravin ve spojení se zachováním a zlepšováním životního prostředí a
krajiny. Obdobně jako v evropském agrárním sektoru, kde došlo ke změně priorit s cílem
zajistit produkci kvalitních potravin s minimálním rizikem kontaminace nežádoucími látkami,
mění se mínění veřejnosti také v ČR.
2. Posílení důvěry spotřebitele - PROPAGACE
Posílení důvěry spotřebitele a zajištění trvalé informovanosti o otázkách EZ a
ekologické kvality potravin považujeme za prvořadý úkol. V této souvislosti je důležité
vysvětlovat spotřebiteli základní rozdíly mezi EZ a konvenčním zemědělstvím a mezi
biopotravinami a konvenčními potravinami. Zároveň je nutná prevence situací, ve kterých je
důvěra ztrácena. Do aktivit spojených s budováním důvěry musí být postupně zapojeni
zejména zástupci resortu zdravotnictví, národní statistiky a školství. Velký prostor po vstupu
do Evropské unie vytvoří program ochrany spotřebitele a kvality potravin. Pro posílení důvěry
spotřebitele
v ekologické
zemědělství
je
také
důležité
zajistit
absenci
geneticky
modifikovaných organismů v EZ, v opačném případě bude důvěra spotřebitelů ztrácena.
Spotřebitelé ve většině případů odmítají geneticky modifikované potraviny konzumovat a
požadují jejich značení. Lze předpokládat, že z tohoto důvodu budou mít na trhu komparativní
výhodu právě biopotraviny, které spotřebitelé aktivně vyhledávají také proto, že neobsahují
geneticky modifikované organismy.
3. Zpracování a marketing
Otázka zpracování a marketingu produktů ekologického zemědělství je hodnocena
jako jedno z nejslabších míst, které je klíčové pro další rozvoj EZ v ČR. Státní správa bude
v otázce podpory marketingu biopotravin využívat marketingový odbor zaměřený na
propagaci českých potravin. V rámci aktivit nevládních organizací se navrhuje založit tzv.
BIO Fond, společný fond pro marketing biopotravin, který by fungoval např. jako sdružení
členů na základě dobrovolnosti, kdy by např. 1% z tržeb bylo určeno na reklamu. Dále je
nezbytné zajistit podporu sdružování producentů a zpracovatelů, podporovat regionální
zpracovatele, působit na prodejce. Také je žádoucí podporovat investice do zpracování
biopotravin, provádět průzkumy trhu a marketingové studie a zařadit problematiku zpracování
a marketingu do Kodexu ekologického zemědělství, výroby a prodeje biopotravin.
16
4. Schopnost podnikat a ekonomická životaschopnost
V ekologickém zemědělství ČR je nejvíce rozvinutá produkce obilovin, bylinných
čajů a koření, mléka a mléčných výrobků a hovězího masa. Producentů zeleniny, ovoce,
olejnin nebo vepřového a drůbežího masa je velmi málo, také celková plocha orné půdy je
nedostatečná. Zpracovatelský sektor dosud nedostatečně zareagoval na současný rozvoj EZ,
množství a sortiment produktů EZ, jen velmi málo podniků se dosud zaměřilo na jejich
zpracování. Zemědělské podniky ani zpracovatelé nemají zkušenost s přípravou dobrých
podnikatelských záměrů, SWOT analýzou, v této oblasti chybí i poradenství. Pro zvýšení
ekonomické životaschopnosti farem je důležité využít také regionální dimenzi ekologického
zemědělství, např. výrobu regionálních specialit nebo agroturistiku.
SWOT analýza ekologického zemědělství v ČR
1. Silné stránky
Silné stránky reprezentují „vnitřní“ faktory sektoru ekologického zemědělství, na nichž
je možné stavět při podpoře rozvoje EZ.
-
Mnozí zástupci organizací, které se problematikou EZ systematicky zabývají, jsou
angažovaní a jsou natolik zodpovědní, že na nich lze stavět realizaci vytvořených strategií
(s velkým potenciálem pro zlepšení).
-
Technické zázemí těchto zástupců je vyhovující.
-
Ekologické zemědělství má fungující systém kontroly (KEZ o.p.s.) akreditovaný na
národní i mezinárodní úrovni, který zahrnuje také mechanismy zpětné vazby (řešení
sporných případů atd.).
-
V ČR je stabilní skupina zpracovatelů suchých produktů (stále je zde potenciál pro
rozšíření kapacit a počtu zpracovatelů).
-
Existují pravidla pro dodržování principů pohody zvířat.
-
Jsou zavedeny podpory ekologického zemědělství jako platby na plochu.
-
Je ustanoven právní rámec ekologického zemědělství (zákon o ekologickém
zemědělství), jehož znění (a navazujících předpisů) je nezbytné průběžně aktualizovat.
2. Slabé stránky
Slabé stránky reprezentují „vnitřní“ faktory sektoru ekologického zemědělství, z nichž
je nezbytné vytvořit silné stránky pro podporu rozvoje EZ.
17
-
Nedostatečný stupeň koordinace a společného postupu při prosazování většiny
klíčových faktorů v rozvoji EZ v okruhu hlavních aktérů (nízká komunikace, nízký stupeň
organizovanosti, nevládní aktéři nejsou v mnoha případech dostatečným partnerem pro
MZe, tým na MZe zabývající se problematikou EZ je malý atd.). Spolupráce důležitých
aktérů nedosáhla úrovně, která by jim umožňovala spojit své zkušenosti (a získat nové)
jako předpoklad účinné pomoci, rady a asistence zemědělcům, zpracovatelům a
prodejcům stejně jako nacházet finanční zdroje (sponzory, projekty výzkumu a vývoje
atd.) a financovat podpůrné aktivity pro lepší fungování EZ.
-
V postojích producentů, zpracovatelů, členů odbytových organizací, prodejců a ostatních
aktérů je značný prostor pro zlepšování postojů a názorů, odpovídajících principům
ekologického zemědělství (spolehlivost, přesvědčení, příklad ostatním atd.), které usnadní
tvorbu odbytových vazeb, družstev atd.
-
Propagace a reklama: logo „BIO – produkt ekologického zemědělství“ není veřejnosti
dostatečně známé, šíření odpovídajícího životního stylu, obaly, vzhled a úroveň
samotných obchodů a produktů ne vždy napomáhají propagaci, veřejnosti nejsou
dostatečně známé výhody EZ, nedostatečná osvěta dokonce i uvnitř EZ, nedostatečná
spolupráce s resortem zdravotnictví, není dostatečně chápáno pojetí kvality v EZ atd..
-
Výzkum, vzdělávání a poradenství jsou v ČR v současné době ve svých počátcích, a
proto je nedostatečná znalost situace a především příčin některých jevů. Např. je
nedostatečná znalost rozsahu/potenciálu trhu jednotlivých komodit, není dostatek
odborných lektorů, není vytvořena síť vzorových/výzkumných farem, nedostatečný
systém vzdělávání zemědělců a kontrolorů, je nezbytné zdokonalit metodiky pro pěstování
rostlin a chov zvířat, neexistují metodiky např. v oblasti výživy a krmení zvířat v EZ a
v oblasti alternativní léčby zvířat, nejsou odzkoušené vhodné odrůdy a plemena, jejich
regionální vhodnost atd.. Výše uvedené faktory jsou také příčinou nedostatečného
působení na mládež, jako budoucího spotřebitele.
-
Zpracování a odbyt čeká značný rozvoj a v případě některých komodit (maso, mléko
atd.) jsou teprve na začátku svého vývoje. Produkce je roztříštěná a tento fakt není
vyvážen odbytovými organizacemi (nízký stupeň organizace trhu), nové zpracovatelské
organizace nejsou stabilní, nejsou dostupné výsledky průzkumu trhu a není dostatečně
propracován a zvládnut marketing. Vývoj nových výrobků se vyskytuje jen zřídka, stejně
jako alternativních způsobů prodeje (např. „ze dvora“). Pro zpracování některých
produktů přímo na farmě existují objektivní překážky (podmínky pro porážení a bourání
zvířat na farmě atd.).
18
-
Vztah k životnímu prostředí není dostatečně vyzdvižen v komunikaci se spotřebiteli a
dostatečně posilován při školení zemědělců. Ekologické zemědělství má značné možnosti
zvýšit svůj kladný vliv na životní prostředí a živou přírodu.
-
Důvěra spotřebitele v ekologické produkty a celý systém ekologického zemědělství není
cíleně budována, a proto může být lehce otřesena v případě ojedinělých selhání systému.
Je velký prostor pro zvyšování jakosti surovin v EZ, cílenější zveřejňování výsledků
kontroly a pro zpřísnění postihů při úmyslném porušení pravidel (zde je nezbytná lepší
spolupráce při monitoringu hygienické jakosti produktů EZ).
-
Ekonomická životaschopnost a schopnost zemědělců podnikat jsou pro EZ, jako
rostoucí odvětví zemědělství, klíčové. Řada farem nedostatečně zvládá přípravu
podnikatelských záměrů, farmáři nejsou schopni zajistit financování projektů a účinně se
tak ucházet o podpory ze strukturálních fondů i ze státního rozpočtu. Zjednodušeně
řešeno, o řadě farmářů nelze říci, že jsou příkladnými podnikateli.
-
Podpora politických nástrojů byla ve střednědobé minulosti nestabilní a není dosud
cíleně zaměřena na některá slabá místa rozvoje ekologického zemědělství.
-
Zásady zajišťování pohody zvířat nejsou v některých případech dodržovány v míře, jaká
by byla očekávaná v systému ekologického zemědělství, což negativně ovlivňuje veřejné
mínění a je nepříznivé pro celkovou image ekologického zemědělství.
-
Spolupráci s mnohými důležitými organizacemi a státní správou na celostátní
i regionální úrovni je nezbytné zlepšit (krajské úřady a místní správa, výzkumné ústavy,
university).
3. Příležitosti
Příležitosti reprezentují „vnější“ faktory sektoru ekologického zemědělství, jichž je
potřebné využít pro podporu rozvoje EZ
-
Aplikace zahraničních zkušeností.
-
Obhajoba Akčního plánu před Evropskou komisí.
-
Důvěra spotřebitele a rostoucí vnímání hodnot ekologických produktů spotřebiteli v ČR a
EU zemích (vývoj spotřebního koše).
-
Spolupráce s médii.
-
Regionální speciality (místní/regionální tradiční znalosti nebo inovace, tvorba nových
produktů, krajové odrůdy rostlin a místní plemena hospodářských zvířat).
-
Stabilita politiky (ČR i EU).
-
Podpora veřejnosti.
19
-
Nové možnosti v získání finančních podpor EZ.
-
Využití konvenčních struktur, zejména již vybudovaného trhu a obchodní sítě.
-
Vstup do EU – otevření trhu, využití nových podpůrných programů.
-
Zavedení BIO komodit, vybudování BIO obchodů.
4. Hrozby (rizika)
Hrozby reprezentují „vnější“ faktory, které ohrožují rozvoj sektoru ekologického
zemědělství a jimž je potřebné čelit.
-
Bioskandály.
-
Nízká dostupnost úvěrů na běžném finančním trhu.
-
Nedořešené vlastnické vztahy k půdě.
-
Nízká koupěschopnost obyvatelstva.
-
WTO (odstranění podpor, změny politiky atd.).
-
Nízká stabilita ekonomického prostředí, nestabilita trhu.
-
Klamavé označení produktů EZ.
-
Případné zavádění GMO v Evropě i ve světě.
-
Přetrvávající resortismus.
-
Negativní přírodní a klimatické jevy.
-
Stále nízké ekologické vědomí populace.
20
Použitá a doporučená literatura:
1. DEMO M. A KOL.: Projektovanie trvalo udržateľných poľnohospodárských systémov
v krajine. vysokoškolská učebnice SPU Nitra, SPU Nitra, 723s.
2. LACKO/BARTOŠOVÁ,M. A KOL.: Udržatelné a ekologické polnohospodárstvo,
SPU Nitra,2005, 575s.
3. RAHMANN G.: Praktiker-Reihe - Ökologische Tierhaltung, Ulmer (Eugen) 2004
4. SAMSANOVÁ, P., ŠARAPATKA, B., URBAN, J.: Přínos ekologického zemědělství
pro kvalitu podzemních a povrchových vod. PRO-BIO Šumperk, 2005,45s.
5. HAMPICKE, U., LITTERSKI, B., WICHTMANN, W.: Ackerlandscheften.
Nachhaltigkeit und naturschutz auf ertragsschwachen standorten. Springer, Berlin,
2005, 309.
6. NITSCHE, S., NITSCHE, L.: Extensive Grünlandnutzung. Neumann, Radebeul, 1994,
247.
7. NOVOTNÁ, D. (ed.): Úvod do pojmosloví. MŽP Praha, 2001, 400s.
8. BAVEC, F., BAVEC, M.: Organic production and use of alternative crops. 2006
CRC Press, catalog no. DK3914, ISBN: 1-5744-4617-7
9. KNAUER N.: Okologie und Landwirtschaft : Situation, Konflikte, Losungen, Ulmer
(Eugen) 1993
10. Gujer HU, Artenreiches Grünland. bewerten und fördern - MEKA und ÖQV in der
Praxis. Rainer Oppermann, Ulmer (Eugen) 2003. 199 S.
21

Podobné dokumenty

Právní normy a dotace v ekologickém zemědělství

Právní normy a dotace v ekologickém zemědělství druhy a kategorie. Reprodukce vyjmenovaných hospodářských zvířat v ekologickém podniku je přednostně zajišťována přirozenou plemenitbou. Přednost má trvalá přítomnost plemeníka ve stádě. Zapouštěny...

Více

Trvale udržitelný rozvoj

Trvale udržitelný rozvoj dokumentu jsou principy udržitelného rozvoje nejkomplexněji zformulovány a deklarovány na nejvyšší politické úrovni. Vyspělé státy se zde zavázaly ke spolupráci v oblasti ochrany životního prostřed...

Více

4 | 2010 - Minerva

4 | 2010 - Minerva Stanovení konkurenčních strategií předpokládá, že jsme již zvážili všechny možné hrozby, které by mohly ovlivnit činnost jednotlivých SBU. Chceme-li, aby nám byl informační systém v podnikání co ne...

Více

4. EU a národní kulturní dědictví

4. EU a národní kulturní dědictví 2005). Je prokázáno, že je levnější a žádoucí zemědělce v méně příznivých podmínkách pro hospodaření udržet, než aby stát údržbu krajiny hradil sám (Vrkoč et. al., 1995). Nezastupitelné místo zde m...

Více