Hormonální substituční léčba

Komentáře

Transkript

Hormonální substituční léčba
Hormonální substituční léčba
HOMO SAPIENS JE V MNOHÉM SMĚRU ZVLÁŠTNÍ ŢIVOČICH. Kromě jiného i tím, ţe
rozmnoţovací schopnost jeho samic končí dávno před dosaţením alespoň průměrné délky
ţivota; něco takového je v ţivočišné říši zcela ojedinělé. Proč tomu tak je, s tím si vědci
marně lámou hlavu.
Jedna teorie tvrdí, ţe se jedná o "záměr přírody": lidská mláďata jsou dlouho
nesamostatná a při dlouhých přesunech, které neodlučně provázely lovecký způsob ţivota
našich předků je musel někdo nosit. Počet mláďat v tlupě pralidí tak omezoval spíše počet
nosičů, neţ rozmnoţovací schopnost pravěkých ţen. Právě v té době se ukázala jako
velmi výhodná existence takových členek kolektivu, které jiţ nemohly mít vlastní děti, ale
zato mohly pomáhat svým dcerám s péčí o jejich děti vlastní. Ejhle, pravěké babičky stály
na počátku nevídaného rozmachu lidského rodu!
Druhá teorie je prozaičtější. Délka ţivota má souvislost s tělesnou velikostí
ţivočicha; slon ţije mnohonásobně déle neţ myš. Pro člověka by podle toho vycházelo asi
40 let a skutečně takový průměrný věk lidé ještě donedávna měli, do doby, neţ jej
nebývale prodlouţila moderní lékařská péče. S tím ale příroda nepočítala a nevybavila
ţenské vaječníky dostatečnou ţivotností. Vţdyť to není tak dávno, nějaká ta stovka let,
kdy se většina ţen vůbec klimakteria nedoţila!
Ať je důvod takový nebo onaký, ţenské vaječníky kolem 50. roku věku (někdy i
dříve) zastaví natrvalo činnost, a svou nositelku nechají na holičkách, přesněji bez
sexuálních hormonů. A kdyby účinky těch hormonů byly opravdu jen sexuální. Jejich
funkce v organismu je daleko mnohotvárnější! Ţenské pohlavní hormony zvané estrogeny
kromě toho, ţe dělají ţenu ţenou, chrání ji i před ukládáním cholesterolu v cévních
stěnách (tzv. atheroskleróza), ovlivňují ukládání vápníku do kostí, mají významné účinky
psychické atd atd... Proto se po jejich výpadku objevuje řada potíţí. Návaly horka,
nervozita a přibývání na váze, to jsou spíše jen nepříjemnosti. Závaţnější je řídnutí kostní
tkáně, spojené s výrazným poklesem její pevnosti, které se po vyhasnutí funkce vaječníků
prudce zrychluje. Následkem jsou zlomeniny obratlových těl a zlomeniny končetin jiţ při
nevelkém nárazu. Zvlášť nebezpečné jsou zlomeniny krčku kosti stehenní (obvykle
následkem pádu na neposypaném chodníku), na které část postiţených doplatí i ţivotem.
Nejzávaţnějším následkem hormonálního výpadku po přechodu je ale zvýšení krevní
hladiny cholesterolu, které s sebou přináší zrychlení tempa sklerotických cévních změn. A
skleróza, to není jen zapomínání, o kterém se tak rádo vtipkuje. To jsou srdeční infarkty,
mozkové mrtvice a jiné celkem velmi váţné záleţitosti, které figurují spíš ve statistikách
úmrtnosti neţ v anekdotách.
Byli to první lékaři ve Spojených státech, kteří přišli s myšlenkou nahradit chybějící
hormony jejich podáváním v tabletách, s myšlenkou pregnantně vyjádřenou sloganem
"feminine forever". Zpočátku tato praxe naráţela na nedokonalost vyráběných umělých
hormonů stejně jako na odpor laické veřejnosti: vţdyť ţenský přechod je něco
přirozeného, dávat hormony je tudíţ "proti přírodě". (Není; kdo četl pozorně o pár řádků
výše, ví proč.) Teprve v posledním desetiletí s pokroky v chemické výrobě se HRT
(Hormonal Replacement Therapy, česky něco jako náhradní hormonální léčba) začala
masově šířit a začaly se i bořit předsudky proti ní. Argumenty jsou pádné: HRT sniţuje
úmrtnost na choroby srdce a cév o polovinu. Odstraňuje nebezpečí osteoporózy.
Suverénně odstraňuje nepříjemné doprovodné jevy přechodu, jako návaly, nervozitu,
přibývání na váze. Zlepšuje sexuální ţivot. Odstraňuje potíţe s udrţením moči, které se
někdy u starších ţen objevují. Působí příznivě kosmeticky atd atd. A konečně je i
prokázáno, ţe ţeny uţívající HRT mají významně lepší výsledky v intelligenčních a
paměťových testech!
Kriticky uvaţujícího Čecha jistě napadne, zda jásavé barvy HRT nemají někde
přece jen stín. Mají; není zcela vyjasněn vztah k riziku rakoviny prsu. Je sice prokázáno,
ţe do ţenské hormony uţívané po přechodu po dobu kratší neţ 5 let počet těchto
onemocnění nezvyšují, přesto se doporučuje opatrnost u ţen, které zaznamenaly výskyt
rakoviny prsu v v příbuzenstvu, u všech pak preventivní odborné vyšetření prsní ţlázy
(mamografii) jedenkrát za dva roky. Sumárně ale řečeno, poloţíme-li na váhu klady a
zápory této léčby, klady výrazně převaţují.
V současné době je na našem trhu dostupné velké mnoţství přípravků k HRT a jde
jen o to, který vybrat. Nejjednodušší situaci mají ţeny, které díky péčí svých gynekologů
přišly operačním zákrokem o dělohu. Těm stačí podávat jen estrogeny. Existují v tabletové
formě, které ovšem má tu nevýhodu, ţe značná část podané látky se ihned přeměňuje v
játrech na neúčinné produkty. Proto byly vyvinuty přípravky k podání tzv. transdermálnímu.
Jde vlastně o náplast, která obsahuje v lepicí vrstvě hormon, který přes kůţi přechází
přímo do krve. Je moţno podávat několikanásobně niţší dávky a krevní hladiny hormonu
jsou vyrovnanější. Nepředstavujte si ovšem nějakou ušmudlanou leukoplast;
transdermální terapeutický systém (TTS) je maličká, průhledná, dokonale přilnavá náplast,
kterou na kůţi při zběţném pohledu pravděpodobně přehlédnete. Lepí se dvakrát, některé
dokonce jen jednou týdně a můţete se s ní i koupat.
Ve sloţitější situaci jsou ţeny, které dělohu mají. V takovém případě je nutno
napodobit přírodu dokonaleji a podávat i progestin, druhý hormon produkovaný
vaječníkem, jinak bychom se dopracovali pravděpodobně k nezvládnutelnému děloţnímu
krvácení, ne-li přímo k rakovině. Schéma současného podávání obou hormonů pak závisí
na tom, zda jeich uţivatelka chce nebo nechce menstruovat. Pokud ne, berou se
současně a bez přerušení, ale někdy v tomto případě nastavení správných dávek dá jisté
zkoušení. Obecně jednodušší je podávání cyklické, kdy se estrogeny doplňují progestinem
jen asi 10 dní v měsíci, uţivatelka však musí počítat s pravidelným měsíčním krvácením.
Organismu je to jedno, spíše jde o to, ţe pětašedesátiletá dáma se těţko smíří s
kaţdoměsíčním nakupováním menstruačních vloţek; především z toho důvodu volíme toto
schéma spíše u ţen mladších. Přípravků takového typu je ale větší výběr a některé z nich
mají i jiné zajímavé účinky. Některé třeba blokují účiněk muţských pohlavních hormonů v
organismu a odstraňuje některé nepříjemné kosmetické jevy, zejména neţádoucí
ochlupení.
Častá otázka je, jak dlouho tyto léky uţívat. V Americe raţené heslo "Estrogeny aţ
do hrobu!" zní naším uším přece jen trochu razantně, i kdyţ v zásadě je správné.
Zůstaňme spíš u toho, co říká statistika: aby se účinně sníţilo riziko zdravotních
komplikací přechodu, měly by se uţívat hormony alespoň 7 let.
Těţiště ţivota ţeny se v moderní době přesunuje do pozdějšího věku. Děti rodí aţ
po třicítce a v padesáti můţe být na vrcholu své profesionální kariéry. V ţádném případě
se v tom věku necítí jako stařena a uţ vůbec nemá chuť být jiţ 10 let po smrti.
Hormonální substituční léčba je logickým důsledkem změny ţivotního stylu moderní ţeny.
Je jen potěšující, ţe u nás máme stejné moţnosti jako v jiných vyspělých zemích. A co
více, v České republice jsou tyto přípravky plně (nebo skoro plně) hrazeny zdravotními
pojišťovnami.
© Alexandr Barták, 1998

Podobné dokumenty