Katalog biotopù - biomonitoring.cz

L Lesy
L4 SuÈové lesy
Ravine forests
Milan Chytr˘
Natura 2000. 9180 * Tilio-Acerion forests of slopes, screes
and ravines – prioritní stanovi‰tû
Smaragd. 41.4 Mixed ravine and slope forests
CORINE. 41.42 Hercynian slope forests, 41.45 Thermophilous
Alpine and peri-Alpine mixed lime forests
Pal. Hab. 41.42 Hercynian slope forests, 41.45 Thermophilous
Alpine and peri-Alpine mixed lime forests
EUNIS. G1.H/P-41.42 Hercynian slope forests, G1.H/P-41.45
Thermophilous Alpine and peri-Alpine mixed lime forests
Fytocenologie. Svaz Tilio-Acerion Klika 1955: Aceri-Carpinetum
Klika 1941, Lunario-Aceretum Schlüter in Grüneberg et
Schlüter 1957, Scolopendrio-Fraxinetum Schwickerath 1938,
Arunco-Aceretum Moor 1952, Mercuriali-Fraxinetum
(Klika 1942) Husová in Moravec et al. 1982, Seslerio
albicantis-Tilietum cordatae Chytr˘ et Sádlo 1997
Potenciální vegetace. 13 SuÈové a roklinové lesy kolinních
aÏ montánních poloh
Fyziotyp. SU SuÈové a roklinové lesy
Lesnická typologie. 1J Habrová javofiina, 1A Javorohabrová
doubrava (kromû 1A9, PLO 35), 2A Javorobuková
doubrava (viz také L6.4), 3J Lipová javofiina, 3U Javorová
jasenina (viz také L2.2), 5J SuÈová (jilmojasanová) javofiina,
5U Vlhká jasanová javofiina, 6J SuÈová jilmovosmrková
javofiina
Geobiocenologie. 1 BC–C 1–2 Aceri campestris-querceta
humilia (zakrslé babykové doubravy) (viz také K3),
1–2 C 3 Carpini-acereta inf. et sup. (habrové javofiiny
n. a v. st.), 2 BC–C 1–2 Carpini-acereta humilia (zakrslé
habrové javofiiny) (viz také K3), 1–2 CD 2–3 Corni-acereta
inf. et sup. (dfiínové javofiiny n. a v. st.), 2 D 1–2 Fagiquerceta dealpina (dealpínské bukové doubravy),
3 C 3 Tili-acereta (lipové javofiiny), 3 CD (1)2–3 Corniacereta fagi (buko-dfiínové javofiiny), 3 BC–C 1–2 Tiliacereta humilia (zakrslé lipové javofiiny), 3 D (1)2 Quercifageta dealpina (dealpínské dubové buãiny), 4 C 3 Tiliacereta fagi (buko-lipové javofiiny), 4 BC–C 1–2 Tili-acereta
fagi humilia (zakrslé buko-lipové javofiiny), 4 CD (2)3
Acereta fagi (javofiiny s bukem), 4 D (1)2 Fageta dealpina
(dealpínské buãiny) (viz také L5.3), 5 C 3 Fagi-acereta inf.
(bukové javofiiny n. st.), 5 BC–C 1–2 Fagi-acereta humilia
inf. (zakrslé bukové javofiiny n. st.), 5 CD 3 Fraxini-acereta
(jasanové javofiiny)
sylvatica) a naopak ustupují lípy. Vzácnû se v suÈov˘ch
lesích vyskytuje i tis ãerven˘ (Taxus baccata).
RovnûÏ kefiové patro s Corylus avellana, Ribes uvacrispa, Sambucus nigra, S. racemosa a dal‰ími druhy
je bohatû vyvinuto. V bylinném patfie je málo ekologicky specializovan˘ch druhÛ, spí‰e se vyskytují
druhy pfiesahující z buãin, dubohabfiin, údolních jasanovo-ol‰ov˘ch luhÛ a vzácnûji i z teplomiln˘ch doubrav. Typické je zastoupení nitrofilních druhÛ, napfi.
Geranium robertianum a Urtica dioica, a druhÛ nároãn˘ch na vlhkost jako Lamium maculatum a Stellaria
nemorum. Jako v˘razné dominanty bylinného patra
se v nûkter˘ch porostech uplatÀují stín sná‰ející
Struktura a druhové sloÏení. Stromové
patro je druhovû bohat‰í neÏ u jin˘ch typÛ mezofilních listnat˘ch lesÛ. Pfievládají v nûm suÈové dfieviny
Acer platanoides, A. pseudoplatanus, Fraxinus excelsior,
Tilia cordata, T. platyphyllos a Ulmus glabra. V niωích
nadmofisk˘ch v˘‰kách je hojnû zastoupen habr
obecn˘ (Carpinus betulus), zatímco v podhorsk˘ch
a horsk˘ch polohách je pfiimí‰en i buk lesní (Fagus
188
SuÈov˘ les s javorem klenem (Acer pseudoplatanus) a habrem
obecn˘m (Carpinus betulus) na skalnatém svahu v údolí Bílé vody
v Moravském krasu.
L4 SuÈové lesy
vysoké byliny; na bázemi bohat˘ch a vlhk˘ch pÛdách je to mûsíãnice vytrvalá (Lunaria rediviva),
na hlinit˘ch pÛdách ovlivnûn˘ch pÛdotokem udatna
lesní (Aruncus vulgaris). V suÈov˘ch lesích krasov˘ch
ÏlebÛ se vyskytuje vzácná kapradina jelení jazyk
celolist˘ (Phyllitis scolopendrium). Na strm˘ch horních ãástech svahÛ na vápenci roste pûchava vápnomilná (Sesleria albicans), doprovázená nûkter˘mi druhy teplomiln˘ch doubrav. Na balvanit˘ch sutích je
v˘raznû vyvinuto mechové patro.
Ekologie. Strmé svahy s v˘chozy skal nebo s v˘razn˘m pÛdotokem, rokle, dolní ãásti svahÛ a svahová úpatí s akumulací balvanÛ nebo jiného suÈového
materiálu. PodloÏí je obvykle tvofieno tvrd˘mi
horninami, a to jak silikáty, tak vápenci. PÛdy jsou
zpravidla hlub‰í, ale s vysok˘m obsahem skeletu,
bohaté Ïivinami a s velmi dobrou mineralizací opadu.
âasto jsou vlhké, nikoliv v‰ak trvale zamokfiené.
SuÈové lesy tvofií vût‰inou jen maloplo‰né porosty
roz‰ífiené od pahorkatin do horsk˘ch poloh; horní
hranice dosahují v nadmofisk˘ch v˘‰kách kolem
800–900 m.
Roz‰ífiení. Roztrou‰enû v pahorkatinách aÏ horsk˘ch polohách po celém území âR, v âeském
masivu hojnûji neÏ v Karpatech.
40
45
50
55
60
65
70
Teplomilné lipiny s pûchavou vápnomilnou (Sesleria albicans) se
vyskytují maloplo‰nû na horních ãástech strm˘ch vápencov˘ch svahÛ.
Údolí ¤íãky u Brna.
75
51°
50
55
50°
60
lipiny se Sesleria albicans a teplomiln˘mi druhy, které se vzácnû vyskytují na rendzinách nebo pararendzinách na horních ãástech strm˘ch vápencov˘ch
svahÛ.
65
OhroÏení. TûÏba, v˘sadby nepÛvodních dfievin.
49°
70
Management. Zachování pfiirozené skladby
12°
13°
14°
15°
16°
17°
18°
19°
stromového patra.
Roz‰ífiení suÈov˘ch lesÛ. Mapa je dosti neúplná a vyÏaduje zpfiesnûní
dal‰ím v˘zkumem.
Literatura. Husová 1982, Husová in Moravec
Variabilita. V niωích nadmofisk˘ch v˘‰kách pfie-
et al. 1982, 2000, Chytr˘ & Sádlo 1997, Husová
in Neuhäuslová et al. 1998.
vládají ve stromovém patfie lípy (Tilia cordata a T. platyphyllos) a habr obecn˘ (Carpinus betulus) a v podrostu jsou hojnû zastoupeny druhy dubohabfiin,
naproti tomu ve vy‰‰ích polohách, kde tyto druhy
chybûjí, ãastûji dominuje javor klen (Acer pseudoplatanus) a jako pfiimí‰ená dfievina se vyskytuje buk lesní (Fagus sylvatica). Zvlá‰tním typem jsou pûchavové
Druhová kombinace
Stromové a kefiové patro
Dg Dm
Acer platanoides – javor mléã
Dg Dm
A. pseudoplatanus – javor klen
Corylus avellana – líska obecná
Fagus sylvatica – buk lesní
189
L Lesy
Dm
Dg
Dg
Dg Dm
Dg Dm
Dg Dm
Fraxinus excelsior – jasan ztepil˘
Ribes uva-crispa – srstka angre‰t
Rosa pendulina – rÛÏe pfievislá
Sambucus nigra – bez ãern˘
S. racemosa – bez hroznat˘
Taxus baccata – tis ãerven˘
Tilia cordata – lípa srdãitá
T. platyphyllos – lípa velkolistá
Ulmus glabra – jilm drsn˘
Dg
Dg
Dg Dm
Dg
Dg
Bylinné patro
Aconitum lycoctonum – omûj vlãí mor
Actaea spicata – samorostlík klasnat˘
Dg Dm
Aruncus vulgaris – udatna lesní
Athyrium filix-femina – papratka samiãí
Campanula trachelium – zvonek kopfiivolist˘
Epilobium montanum – vrbovka horská
Festuca altissima – kostfiava lesní
Galeobdolon luteum s. lat. – pitulník Ïlut˘
Galium odoratum – mafiinka vonná
Dg Dm
Impatiens noli-tangere – net˘kavka nedÛtklivá
Lamium maculatum – hluchavka skvrnitá
Lathyrus vernus – hrachor lecha
Lunaria rediviva – mûsíãnice vytrvalá
Melica nutans – strdivka nicí
Mercurialis perennis – baÏanka vytrvalá
Oxalis acetosella – ‰Èavel kysel˘
Petasites albus – devûtsil bíl˘
Phyllitis scolopendrium – jelení jazyk celolist˘
Poa nemoralis – lipnice hajní
Polystichum aculeatum – kapradina laloãnatá
Pulmonaria officinalis s. lat. – plicník lékafisk˘
Sesleria albicans – pûchava vápnomilná
Urtica dioica – kopfiiva dvoudomá
Mechorosty
Brachythecium rutabulum – baÀatka obecná
Hypnum cupressiforme – rokyt cypfii‰ov˘
Plagiomnium affine – mûfiík pfiíbuzn˘
P. cuspidatum – mûfiík bodlav˘
L5 Buãiny
Beech forests
TomበKuãera & Milan Chytr˘
Struktura a druhové sloÏení. Lesy s dominantním bukem lesním (Fagus sylvatica) a nûkdy s pfiímûsí
dal‰ích mezofilních listnáãÛ (napfi. Acer platanoides,
A. pseudoplatanus a Tilia cordata) nebo jehliãnanÛ (Abies
alba a Picea abies). Stromové patro je u hospodáfisky
ovlivnûn˘ch stejnovûk˘ch porostÛ silnû zapojené.
Pralesovité porosty mají rozrÛznûnou vûkovou
strukturu, jejich zápoj je spí‰e nerovnomûrn˘
s mnoÏstvím svûtlin a vyvinut˘m niωím stromov˘m
patrem. Kefiové patro je silnû závislé na stavech
zvûfie; v pfiezvûfien˘ch lesích chybí nebo je jen slabû
vyvinuto. Bylinné patro je velmi variabilní. V závislosti na mnoÏství a kvalitû humusu a dostupn˘ch Ïivin je
vût‰inou stfiednû zapojené, u tzv. nah˘ch buãin v‰ak
mÛÏe úplnû chybût.
Ekologie. Buãiny se vyskytují na svazích i plo‰inách
v oblastech s mírnou a vlhkou zimou a nepfiíli‰
such˘m létem. U nás mají optimum roz‰ífiení v suprakolinním aÏ submontánním stupni. Na severnû
orientovan˘ch svazích sestupují do niωích poloh
190
a na závûtrn˘ch svazích vystupují do poloh vy‰‰ích.
Rostou na Ïivinami bohat˘ch i chud‰ích, zpravidla
hlub‰ích, ãasto kamenit˘ch pÛdách.
Roz‰ífiení. Buãiny jsou vázány na klimaticky
pfiíhodné oblasti okrajov˘ch pohofií âeského masivu a na kopcovinu a vrchovinu ve vnitrozemí
âech a Moravy. V Karpatech mají tûÏi‰tû roz‰ífiení
v Moravskoslezsk˘ch Beskydech, Chfiibech a ve vy‰‰ích
polohách Bíl˘ch Karpat.
Poznámka k mapování. âasto se vyskytují
tzv. nahé nebo holé buãiny („Fagetum nudum“),
ve kter˘ch vlivem hospodáfisk˘ch zásahÛ chybí bylinné patro. Není-li zfiejmé, ze které podjednotky
buãin se vyvinuly, mapují se v rámci podjednotky
L5.4 Acidofilní buãiny. Pokud lze v terénu na základû
sloÏení navazujících porostÛ s vysokou pravdûpodobností urãit v˘chozí podjednotku, mapuje se tato
podjednotka.