Obšťastník č. IV/2011 - Sbor Církve adventistů sedmého dne Luže a

Obšťastník č. IV/2011 - Sbor Církve adventistů sedmého dne Luže a

OBČASNÍK ADVENTISTŮ Z LUŢE A OKOLÍ
ROČNÍK I.
ČÍSLO IV/2011
Jak zní mile jméno Ježíš
Jak zní mile jméno Ježíš, mírní smutek, bol a žal,
radost, pokoj tomu dává, kdo se jemu odevzdal.
Dobře vím, jménem tím srdce lidská oslovím.
Vždyť se tím potěším, když je s vírou vyslovím.
Jak je vzácné jeho jméno, jemu vzdejme slávu, čest.
Boží lid, bez tíhy hříchů, vírou smí se k Pánu vznést.
Dobře vím, jménem tím srdce lidská oslovím.
Vždyť se tím potěším, když je s vírou vyslovím.
Jeho jméno dá ti sílu, je to proti hříchu štít,
když tě pokušení zmáhá, smíš si pomoc vyprosit.
Dobře vím, jménem tím srdce lidská oslovím.
Vždyť se tím potěším, když je s vírou vyslovím.
Pějme slávu jeho jménu, k jeho cti ať píseň zní,
vždyť už brzy přijde chvíle, kdy se svět mu pokloní.
Dobře vím, jménem tím srdce lidská oslovím.
Vždyť se tím potěším, když je s vírou vyslovím.
Autorka písně– Lydia Baxterová
IV/2011
1
OBŠŤASTNÍK – pravidelný občasník adventistů z Luţe a okolí
Slovo úvodem
Nejčtenější kniha
Milí čtenáři,
co jste letos přečetli zajímavého? Chtěli byste se
o něco ze svého čtení podělit? Mám tu velkou
příleţitost, ţe díky svému povolání se mohu,
a dokonce i musím sdílet o tom, co čtu a co mi dělá
radost.
Jak jsou na tom ostatní čtenáři v naší republice?
Nechci vás unavovat čísly, ale kupodivu se čtenáři
to u nás není aţ tak špatné, jako třeba v sousedním
Polsku. Podle našeho největšího odborníka na téma
čtenářství, prof. PhDr. Jiřího Trávníčka, M.A.,
se v naší zemi stále ještě čte. Ufff. I kdyţ to třeba
nezní přesvědčivě, pan profesor to skutečně nemyslí
nijak ironicky, kdyţ ve své zprávě píše, ţe 79 %
obyvatel České republiky přečte za rok alespoň
jednu knihu. Zdá se vám to málo? Je to jen jedna
z poloţek výzkumu, který srovnával čtenáře v roce
2007 a následně roku 2010.1 Povzbuzující prý je,
ţe za uvedené dva roky se čtenářské návyky vcelku
nijak zvlášť nezměnily. Nejvíce čtou lidé
v důchodovém věku a hned za nimi jsou největšími
čtenáři mladí lidé do dvaceti let …
Na počátku letošního srpna se objevila v médiích
následující zpráva: „Nedělní Blesk s 819 tisíci
čtenáři je nově nejčtenějším společenským
časopisem na trhu a všechny konkurenční tituly
nechal daleko za sebou. Jedničkou je i dlouhodobě
nejčtenější deník Blesk (1,379 mil. čtenářů) a také
celkově nejčtenější titul na českém trhu – páteční
Blesk magazín (1,815 mil. čtenářů). Téměř
padesátitisícový nárůst čtenářů zaznamenala
jednička mezi ţenskými tituly – týdeník Blesk pro
ţeny (aktuálně 732 tis. čtenářů), výborně si vedou
i ostatní časopisy značky Blesk – Blesk zdraví, s 143
tis. čtenáři nejčtenější titul ve svém segmentu, Blesk
Hobby s 174 tis. čtenáři či Blesk Kříţovky s 309 tis.
čtenáři.“2
1
Ústav pro českou literaturu Akademie věd ČR, Čtenáři a čtení
v České republice (2010), Dostupné na WWW:
http://www.ucl.cas.cz/cs/aktuality/1044-tenai-a-teni-v-eskerepublice-2010
2
Zdroj: SKMO – Mediaprojekt, 4.Q2010-1.Q2011, 1.-2.Q2011
IV/2011
Máte radost? Ano, obyvatelé naší republiky nečtou
tolik, jako jejich dědové a babičky, ale čtení stále
milují. Jak napovídá název nejčtenějšího média
a všech jeho „dětí“, nejraději máme bleskové, rychlé
zprávy. Něco, co sklouzne po povrchu a zase rychle
běţíme dál.
Víte co ale prokazují veškeré průzkumy na téma
čtenářství? „Rozhodující vliv na čtení má to, ţe se
doma četlo“.3 Dovoluji si za tuto větu vsunout
mnoho vykřičníků!
Milí přátelé, můţeme si stěţovat na to, jak povrchní
jsou média, kterým dnešní čtenáři věnují svou
pozornost. Ale milé sestry a milí bratři, milí čtenáři,
milí rodiče, milí prarodiče, co jste svému okolí, své
rodině letos ukázali v oblasti čtení? Jste dobrým
příkladem? Co o vás ví vaše okolí skrze vaši četbu?
Je moţné, ţe máte souseda, nebo spolupracovnici,
kteří jsou čtenářem Blesku a patří mezi dvacet jedna
procent těch, kteří si za poslední roky nepřečetli
ţádnou knihu. Moţná patří i mezi polovinu všech
obyvatel Čech, Moravy a Slezska, kteří nikdy
v ţivotě nečetli dobrovolně poezii. Přesto si troufám
tvrdit, ţe je jedna kniha, kterou čtou pravidelně,
někdy v ní listují i několik let pozpátku a srovnávají
to s čtením pro dnešní den. Tušíte, o jaké knize
mluvím?
Je to kniha našeho já. Náš příklad. Věci, pro které
ţijeme, čemu věříme, naše pravdivost nebo
pokrytectví, naše nasměrování, prostě náš ţivot.
3
Tisková zpráva o průzkumu Čtenáři a čtení v České republice (2010),
str. 4. Dostupné na WWW:
http://www.ucl.cas.cz/images/stories/tiskove_zpravy/Tiskovka_CTEN
ARI_zari_2010.pdf
2
OBŠŤASTNÍK – pravidelný občasník adventistů z Luţe a okolí
I kdyby vaše děti, vnoučata, spolupracovníci nebo
sousedé v ţivotě nepřečetli jedinou knihu
z nakladatelství Advent-Orion, i kdyby nepřečetli
Bibli, i kdyby na druhé straně nečetli romány nebo
brakovou literaturu, existuje jedna kniha, ze které
mohou číst svobodně a dokonce i rádi.
Skutečnost, ţe naše ţivoty jsou knihou či dopisem
vyjádřil uţ i apoštol Pavel, kdyţ píše: „Je přece
zjevné, ţe vy jste listem Kristovým, … napsaným ne
inkoustem, nýbrţ Duchem Boha ţivého, ne
na kamenných deskách, nýbrţ na ţivých deskách
lidských srdcí“ (2. Korintským 3,3).
Přeji vám, aby inkoust, kterým se píše právě ta vaše
kniha, nikdy nadlouho nezasychal. A i kdyţ vás
moţná psaní po vašem vlastním těle občas lechtá,
občas škrábe, moţná sem-tam i bolí, přeji vašim
čtenářům záţivnou, výţivnou a hlavně do tématu
evangelia o Jeţíši Kristu vtahující četbu.
Aleš Kocián
Obsah čísla
SLOVO ÚVODEM
2
OBSAH ČÍSLA
3
BIBLICKÉ ZAMYŠLENÍ
4
ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ
6
PŘÍBĚH PRO DĚTI
8
PRO ZASMÁNÍ
9
KVÍZ NEJEN PRO DĚTI
10
OMALOVÁNKA PRO DĚTI
11
ZAJÍMAVOSTI
11
POVZBUZENÍ PRO ŽENY
16
BYLINKY
17
OKÉNKO DO SBOROVÉ KNIHOVNY
18
NA CO SE MŮŽEME TĚŠIT
18
ROZPIS KÁZÁNÍ A VEDENÍ ODPOLEDNÍCH POBOŽNOSTÍ
20
VENKOVNÍ NÁSTĚNKA
20
NAROZENINY
21
POVZBUZENÍ Z PÍSMA
22
INSPIRACE NA ZÁVĚR
22
KDO TO JE?
23
IV/2011
3
OBŠŤASTNÍK – pravidelný občasník adventistů z Luţe a okolí
Biblické zamyšlení
Víra v Boha a nemoci
Sestra, na kterou vzpomínám, byla věrná členka
sboru; dobře vychovala dvě děti. Byla oporou pro
svého manţela, vţdy laskavá, vyváţená a hluboce
věřící. Stravovala se podle biblických principů
ţivotosprávy. V době, kdy její děti dospívaly,
onemocněla rakovinou a během jednoho roku
zemřela. Všichni, kdo ji znali, proţívali šok z její
nemoci a předčasného odchodu. Kolik podobných
případů bychom našli v našich sborech a rodinách,
stačilo by jen zaměnit jména, pohlaví a věk.
Občas si jako jedinci i jako společenství klademe
palčivé a obtíţné otázky: Proč jsem právě já (nebo
ten člověk) onemocněl těţkou či nevyléčitelnou
nemocí, kdyţ jsem dodrţoval principy zdravé
ţivotosprávy? Celý ţivot se snaţím ţít co nejlépe
a teď … Proč? Nemoci se nevyhýbají ani věřícím
lidem, ba někdy se dokonce zdá, ţe je postihují ještě
častěji. Zdá se, ţe dodnes platí paradox, který
od biblických dob trápil mnoho věřících lidí: Proč se
bezboţným lidem daří dobře, jsou zdraví, úspěšní
a bohatí, zatímco věřící trpí jako Job? (O tomto
problému se zmiňuje řada lidí v Bibli: Jb 21,7-17;
Iz 29,8; Ţ 37,35-7; Jr 12,1-3; Ag 1,6.9) K čemu je
tedy víra, kdyţ Bůh své děti nedokáţe ochránit ani
zbavit nemocí a utrpení? Vyplatí se pak vůbec ţít
podle biblických principů?
Ţalmista píše, ţe kdyţ se snaţil tyto věci pochopit,
„málem moje kroky sešly z cesty“ (Ţ 73,2). Kolik
otázek si během lidských dějin kladli nemocní
a trpící lidé, kteří hledali příčinu svého utrpení
a kterým druzí vnucovali své představy!? Jestli
existuje mocný Bůh, který nás má rád, jak se můţe
dívat na tu spoustu lidského utrpení, proč mu nějak
nezabrání? Otázku „Proč?“ pokládá většina lidí, i ti,
kdo si svou nemoc způsobili sami. Úvahy o nemoci
vedou k úvahám o jejich příčinách, o smyslu utrpení
jako takového a o vlastním smyslu lidského ţivota
vůbec. Vedou nás nejen k promýšlení ţivotních
hodnot a priorit, dotýkají se zároveň i otázky Boţího
vedení a zásahů v lidském ţivotě.
Příčiny nemocí
Zdravotní péče se dnes stala největším byznysem,
ve kterém pracují miliony lidí a protékají jím
miliardy dolarů. Tento megabyznys zaměstnává
velké mnoţství odborníků, vědeckého výzkumu,
nejmodernější techniky. Zahrnuje výzkum, prevenci,
IV/2011
terapii, hygienu, ţivotosprávu a management.
Vzhledem k rozsahu nemocí ve světě se pacienti
i lékaři zajímají o vlastní příčiny nemocí. Dnešní
sekulární odborníci se domnívají, ţe hlavními
příčinami nemocí jsou infekce mikroorganismy,
nemoci vyvolané nesprávným ţivotním stylem,
nemoci
psychosomatické,
dědičné
vlivy
a „přirozený“ proces stárnutí lidského organizmu.
Odmítají jakoukoliv souvislost mezi nemocí
a „duchovnem“ (v něţ většinou vůbec nevěří),
připouštějí maximálně určitou souvislost mezi
fyziologickými projevy nemocí a psychickými
vlivy. Věřící lidé však jdou dále a hovoří
i o duchovních příčinách nemocí jako je hřích a jeho
důsledky, nevěra jako narušený vztah k Bohu,
moţnost Boţího dopuštění a výchovy a démonské
vlivy. Vycházejí z Bible jako vrcholného Boţího
zjevení. Samotná Bible odhaluje řadu příčin nemocí.
Na první místo řadí hřích. Hřích znamená narušený
vztah k Bohu a současně přestupování Boţích
principů. Velmi zajímavou souvislost mezi hříchem
a nemocemi odhaluje Izajášova prorocká mesiánská
kapitola 53: „Byly to však naše nemoci, jeţ nesl …
jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech.“
Od pádu člověka do hříchu lidstvo suţují nemoci,
které nebyly součástí původního Boţího plánu.
Nevíme přesně, jaké mechanismy v prostředí
a v lidském organizmu spustil hřích, Bible jej však
pokládá za hlavní příčinu nemocí. Hřích narušil
původní rajské prostředí, patrně změnil funkci
mnoha organismů, inicioval procesy stárnutí
a sníţené imunity v lidském organismu. Navíc
narušil ţivotodárné spojení s Bohem jako zdrojem
ţivota a zdraví.
Dalším faktorem nemocí je dědičnost. Hřích,
nemoci a narušené prostředí postupně po celá
tisíciletí degenerují lidský genom. Nedávno se
v tisku objevily zprávy o lékařském výzkumu, který
potvrzuje, ţe „děti kuřáků jsou více neposlušné
a obtíţněji zvládatelné neţ děti nekuřáků“. Po svých
předcích a rodičích nedědíme pouze podobu
a tělesnou konstituci, ale i náchylnost k určitým
nemocím. Za zděděné sklony nemůţeme, náš
pozdější ţivotní styl však do značné míry rozhodne,
nakolik se dědičné předpoklady uplatní. Jako
bychom všichni v sobě nosili „zárodky“ různých
nemocí, jejich „spouštěčem“ je většinou náš ţivotní
styl. Není to však pravidlo! Nemoci a nesprávný
ţivotní styl po celou dobu lidských dějin narušují
4
OBŠŤASTNÍK – pravidelný občasník adventistů z Luţe a okolí
lidský genom. To vede k tomu, ţe častokrát lidé
onemocní, přestoţe ţijí nejlepším ţivotním stylem;
v jejich
případě
dědičné
faktory
převáţí
a „rozhodnou“ o propuknutí nemoci. Tito lidé ke své
nemoci ničím nerozumným nepřispěli, dopadla
na ně „kolektivní vina“ předchozích generací.
Nejvýznamnějším faktorem, který ve většině
případů zásadní měrou rozhoduje o našem zdraví,
je ţivotní styl, který si vědomě volíme. Ţivotní styl
je široký pojem a zahrnuje celou šíři lidského ţivota,
oblast tělesnou, duševní i duchovní. Většina lidí drţí
ve své ruce „zlatou akcii“ ţivota, svým rozhodnutím
mohou podstatně ovlivnit své tělesné i duševní
zdraví, úspěch, vztahy i osobní růst. Ţivotní styl
zahrnuje úplně všechno: co člověk jí, pije, jak
a kolik pracuje a odpočívá, čím sytí svou mysl, kam
směruje svůj ţivot, jaké mezilidské vztahy proţívá
a vytváří, jak řeší duchovní otázky atd. Ţel,
ţe hodně lidí nakládá se svým ţivotem a zdravím
hůře neţ s cizí věcí, na které jim nezáleţí. Pokud tak
jednají lidé nevěřící, je to důkazem nesprávného
seřazení ţivotních hodnot. Kladu si však otázku,
proč si někdy i věřící lidé volí nezdravý ţivotní styl
a hazardují se svým tělesným, duševním
a duchovním zdravím?
Dalším faktorem ovlivňujícím zdraví je vliv
negativních duchovních sil. Bible poodhrnuje
oponu duchovního světa a ukazuje na to,
ţe i démonské mocnosti dokáţí negativně ovlivnit
duševní a tělesné zdraví lidí. Bible na mnoha
místech popisuje příběhy lidí suţovaných nemocemi
vyvolanými démonskými silami: paranoia krále
Saula, Jobovo utrpení, slepota a posedlost lidí
v Kristově době apod. Moţná, ţe i dnešní nárůst
některých nemocí souvisí se zvýšeným zájmem lidí
o okultní jevy a souvislosti.
Existuje však ještě jedna opomíjená souvislost
s nemocemi. Někdy je Bůh pouţívá k výchově
a duchovnímu růstu člověka. Bůh není tím, kdo
nemoc vyvolá, ale kdyţ taková situace v lidském
ţivotě nastane, vyuţívá ji jako školu ţivota. Apoštol
Pavel trpěl nějakou nepříjemnou nemocí. Podle
Kristovy rady se několikrát modlil za uzdravení.
Nakonec mu Bůh řekl, ţe mu tento „osten“ ponechá,
„aby se nad míru nepovyšoval.“ (2. K 12,7-8)
Většina lidí povaţuje zdraví za největší hodnotu
v ţivotě, při kaţdé příleţitosti je obsahem váţně
míněných přání. Zdraví je bezesporu velmi důleţitou
hodnotou. Lidé si ho však nejvíce váţí aţ ve chvíli,
kdy je mají narušené nebo o ně přijdou.
Je však zdraví tou absolutně nejdůleţitější
hodnotou? Dovolím si tvrdit, ţe zdraví není nejvyšší
IV/2011
hodnotou lidského ţivota! Mnoho velkých muţů
a ţen, kteří svým potomkům zanechali obrovské
myšlenkové nebo umělecké dědictví, měli chatrné či
docela narušené zdraví. Nejdůleţitější hodnotou
v ţivotě je vztah k Bohu a k lidem, spasení člověka
pro věčnost a budování Bohu podobného charakteru.
Tyto hodnoty člověku zůstanou při přechodu
do Boţího království, všechno ostatní pomine.
To nás jistě nemá vést k tomu, ţe bychom zdraví
a jiné hodnoty měli podceňovat a neváţit si jich!
Chci říci, ţe jsou i vyšší hodnoty a ţe Bůh můţe
někdy nemoc pouţít k tomu, aby nám pomohl
v duchovním a charakterovém růstu.
Smysl ţivota
Pán Bůh člověka stvořil, aby proţíval hezký
a šťastný ţivot. Vytvořil pro to všechny podmínky:
zdravé prostředí rajské zahrady, manţelství, rodinu
a osobní společenství s ním. Člověk měl ţít plným
ţivotem po celou věčnost. Hřích však všechno
změnil a mnohé z toho zničil. Lidé suţovaní
nemocemi začali stárnout a umírat. Naším údělem
na světě je proţívat pokud moţno co nejkrásnější,
po všech stránkách plný a maximálně obohacující
ţivot. K tomu nás Bůh stvořil a obdařil nás smysly
a pocity schopnými vnímat a proţívat různé krásy
a bohatství ţivota. Chtít mít ze ţivota skutečně
hodně v rámci Bohem stanovených pravidel není nic
špatného.
Díky lidskému
selhání
však
došlo v systému
k osudové chybě.
Hříchy a nemoci
narušily původní
účel a smysl
lidského ţivota.
Paradoxně
nás
učí váţit si toho,
o
co
nás
připravují: krásu,
vztah, zdraví a věčnost. Bůh tímto způsobem obrací
zlo v dobro. „Nám, Hospodine, způsobíš pokoj;
nebo i všecko, coţkoli se dálo při nás, dělal jsi pro
dobré naše.“ Iz 26,12 kral. „Víme, ţe všechno
napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou
povoláni podle jeho rozhodnutí.“ Ř 8,28
Nemoc bolí, ničí tělo, zdá se krutá a nekonečně
dlouhá, a přesto má pozitivní význam: učí nás
chápat, co v ţivotě je skutečně potřebné a důleţité;
učí nás vidět ţivotní hodnoty a priority
ve správném pořadí; učí nás tomu, ţe na tomto
5
OBŠŤASTNÍK – pravidelný občasník adventistů z Luţe a okolí
hříšném světě není nic jisté ani neměnné; učí nás
váţit si daru spasení, který nám v Kristu zaručuje
věčný ţivot v naprostém zdraví a radosti; učí nás
soucitu s druhými; učí nás závislosti na Bohu, který
je naším Stvořitelem i Pánem. Nemoci a zkoušky
v ţivotě bolí, buďme však Bohu za ně vděční,
protoţe jsou velkým přínosem pro duchovní
a osobnostní růst, jsou i Boţím prostředkem
k našemu spasení.
Problémy, bolesti a nemoci ukazují na nestálost
štěstí v tomto hříšném světě a soustřeďují naši
mysl na budoucí naději. Na tomto světě je všechno
rychle a bez náhrady pomíjivé, jak důkladně
vysvětluje autor knihy Kazatel. I kdyby člověk ţil
v dokonalém zdraví, štěstí, prosperitě tisíc let,
jednou tento stav skončí a on bude konfrontován
s otázkou: Co bude dál? Díky Bohu za naději
věčného ţivota v Kristu. Z lidského pohledu máme
jen jednu nezvratnou jistotu: ţe ţivot kaţdého
člověka spěje k zániku. Z Boţího pohledu máme
jinou jistotu: přijde den, kdy Bůh spasí věřící a dá
jim nový, věčný ţivot v dokonalém prostředí,
v dokonalém těle, bez nemocí a strastí. Existence
nemocí na tomto světě je důkazem existence stavu
bez nemocí, existence ţivota, o který stojí za to
usilovat a bojovat. „A viděl jsem nové nebe a novou
zemi … A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: Hle,
příbytek Boţí uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi
nimi a oni budou jeho lid … a setře jim kaţdou slzu
z očí. A smrti jiţ nebude, ani ţalu a nářku ani bolesti
jiţ nebude – neboť co bylo, pominulo … Uprostřed
města na náměstí, z obou stran řeky, bylo stromoví
ţivota nesoucí ovoce dvanáctkrát do roka … a jeho
listí má léčivou moc pro všechny národy.“ (Zj 21,14; 22,2)
Josef Hrdinka
Čtení na pokračování
z knihy Horká
linka
od Edwina Gallaghera
k Nejvyššímu
Dnes mám hodně práce
Čas vymezený pro modlitbu
Martin Luther prý řekl: „Dnes mám tolik práce,
ţe se musím nejdříve čtyři hodiny modlit.“
Všimni si, ţe čím více měl práce, tím více se modlil,
a ţe si pro Boha vyhradil první hodiny dne.
To, co nám satan nemůţe vzít násilím, se mu často
podaří získat zcela nepozorovaně. Zná naše slabá
místa a bez ustání na ně nenápadně útočí. Proto nás
Jeţíš naléhavě vyzývá: „Bděte a modlete se, abyste
neupadli do pokušení.“ A dodává: „Váš duch je
odhodlán, ale tělo slabé.“ (Mt 26,41) Jakmile si
satan všimne, ţe se snaţíš trávit určitý čas s Bohem,
pokusí se tě přesvědčit, ţe plýtváš časem. Během
dne ti připraví takové okolnosti, aby tě připravil
o čas vymezený na modlitbu. Nedovol mu, aby to
udělal!
Modlitba znamená dát Boha na první místo. Co je
pro tebe dnes ze všeho nejdůleţitější? Práce? Jídlo?
Studium? Zábava? Spánek? Odpočinek? Pravá
modlitba je důleţitější neţ všechny tyto věci nebo
kterákoliv z nich. A není-li Bůh v seznamu těchto
IV/2011
věcí na prvním místě, pak od něj nemůţeš očekávat
pomoc ani v jedné z nich. Bůh nám můţe poţehnat
ve všem, co mu podřídíme. A nakonec se ukáţe,
ţe věci, které jsme postavili na stejnou úroveň s ním
nebo které jsme nad něj vyvýšili, jsou pro nás
prokletím.
Ráno před zkouškou jsem byl vţdy v pokušení
modlit se ve spěchu nebo se vůbec nemodlit. Myslel
jsem si, ţe Bůh jistě pochopí, ţe se na poslední
chvíli potřebuji ještě něco nabiflovat, abych tu
zkoušku udělal. A tak jsem v posledním ročníku
školy byl neustále pod tlakem. A šlo mi o hodně.
Z Boţí milosti jsem se však rozhodl dát Boha
ve dnech zkoušky na první místo, i kdyţ budu mít
pocit, ţe jsem na zkoušku nepřipravený. Věř mi, ţe
kdyţ ten čas opravdu přišel, byl jsem v silném
pokušení pustit své předsevzetí k vodě. Ale
s prosbou o Boţí pomoc jsem odloţil knihy, abych
strávil svůj obvyklý čas s Bohem. A tak dříve neţ
jsem vstoupil do zkušební místnosti, šel jsem se
na půl hodiny projít a popovídat si s Bohem. Svěřil
jsem mu svou zkoušku a prosil jsem ho o pomoc.
A potom – protoţe jsem věděl, ţe můj osud je tak
jako tak v jeho rukou – jsem se během prvních
několika minut kaţdé zkoušky snaţil modlit.
Neprosil jsem Boha o úspěch nebo o určitou
známku, ale o to, aby mi dal jasnou hlavu, abych byl
6
OBŠŤASTNÍK – pravidelný občasník adventistů z Luţe a okolí
schopen vydat ze sebe to nejlepší. Modlil jsem se
také za své spolutrpitele, zvláště jsem Boha prosil,
aby pomohl těm, o kterých jsem věděl, ţe měli právě
s tímto předmětem problémy.
Bůh mě nikdy nenechal na holičkách. „Hledejte
především jeho království a spravedlnost,“ říká Pán
a slibuje, ţe „všechno ostatní vám bude přidáno“
(Mt 6,33).
Protoţe modlitba je „dýcháním duše“, je kaţdý
okamţik – jsme-li při vědomí – vhodný pro
modlitbu, ať uţ jsme kdekoliv. A nezáleţí ani
na tom, co právě děláme. A tak nám Pavel radí:
„V kaţdý čas se v Duchu svatém modlete …“
(Ef 6,18), „v modlitbách neustávejte“ (1. Te 5,17),
„… v modlitbách (buďte) vytrvalí“ (Ř 12,12).
David s tím měl
zkušenosti. Řekl:
„Po celé dny k tobě
volám.“ (Ţ 86,3)
Pán Jeţíš zase
zdůrazňoval
potřebu nepřetrţité
modlitby. Varoval
nás: „Buďte bdělí
a proste
v kaţdý
čas, abyste měli
sílu …“ (L 21,36)
Kromě výsady být
prostřednictvím své
mysli v neustálém společenství s Bohem si kaţdý
z nás stejně jako Daniel potřebuje vyhradit dobu pro
pravidelnou vroucí modlitbu. První z těchto
modlitebních chvil bychom si měli udělat hned ráno,
a to pokud moţno co nejdříve.
Co by sis pomyslel o mladém manţelovi, který ráno
zaspí, bleskově se osprchuje, něco na sebe hodí,
a kdyţ vybíhá ze dveří, rychle a s pusou plnou
suchých kukuřičných vloček zamumlá své ţeně
pozdrav na rozloučenou? Co by sis pomyslel
o tomtéţ muţi, který by se od rána do večera štval
jako blázen, pracoval přes čas, vrátil se pozdě v noci
totálně vyčerpaný, a který by své roztomilé ţeně –
těsně předtím, neţ by dopadl do postele – potřásl
rukou a řekl: „Uvidíme se ráno, zlato?“
Na to, abys odhadl, jak to skončí, nepotřebuješ být
manţelským poradcem: výsledkem by byla
manţelská katastrofa. Tento příklad však popisuje
způsob, jakým řada z nás komunikuje s Bohem.
A nemusíš být ani odborníkem v oblasti teologie,
abys odhadl, jak to skončí: duchovní sebevraţda.
Jestliţe však brzy vstaneš a vyhradíš si ráno svůj čas
pro modlitbu, utvoříš kolem sebe atmosféru
IV/2011
společenství s Bohem, která tě bude obklopovat
během celého rušného dne.
Jeţíš nám dal příklad. „Časně ráno, ještě za tmy,
vstal a vyšel z domu; odešel na pusté místo a tam se
modlil.“ (Mk 1,35) „Chvíle největšího štěstí proţíval
tehdy, kdyţ se mohl z prostředí, kde pracoval,
odebrat do polí, rozjímat v tichých údolích či
rozmlouvat s Bohem na horském úbočí nebo mezi
stromy v lese. Často ho bylo moţno brzy ráno spatřit
na nějakém odlehlém místě, jak přemýšlí, hloubá
v Písmu nebo se modlí.“ (Ellen G. Whiteová, Cesta
ke zdraví a ţivotní harmonii, s. 27-28)
I David si byl vědom, jak uţitečná je ranní
modlitební chvíle. „Hledám tě za úsvitu, má duše
po tobě ţízní.“ (Ţ 63,1) „Ráno má modlitba přichází
k tobě.“ (Ţ 88,14) „Můj Boţe, vţdyť se modlím
k tobě! Hospodine, ty můj hlas uslyšíš zrána, ráno ti
připravím oběť a budu čekat.“ (Ţ 5,3.4)
Pravidelné ranní modlitební chvíle vyţadují hodně
odhodlání, plánování a sebekázně, zvláště
na počátku. Ale budeš překvapen, jak rychle se
stanou tvým zvykem, kterého se jen stěţí budeš
vzdávat. Nezačínej se hloupě vymlouvat: „Nepodaří
se mi včas vstát.“ Pořiď si spolehlivého budíka
a večer jdi dřív spát. Tvé tělo i duše ti za to
poděkují.
A ještě jedna věc: Jestliţe kvůli svému pracovnímu
rozvrhu nenacházíš vhodnou dobu pro modlitbu, pak
ho změň, ať to má jakékoliv následky. Kdyţ jsem
byl svobodný, několik měsíců jsem se štval pro pár
dolarů tak, ţe jsem měl dvě zaměstnání. Odcházel
jsem z domu v půl čtvrté ráno a vracel jsem se
v devět večer. Na ranní modlitbu, přiměřený spánek
a pořádné jídlo mi opravdu nezbýval čas. Trpělivost
se pro mne stala ztracenou ctností. V takových
případech si musíš říct: „Dost. Tělesné a duševní
zdraví jsou pro mě důleţitější neţ cokoliv jiného.
Teď bude kaţdý den první místo v mém ţivotě patřit
Bohu. Chci něco změnit a důvěřovat mu, ţe se
postará o mé potřeby.“
Je lepší, kdyţ si uděláš čas na modlitbu sám, neţ aby
ti ho ve své milosti musel udělat Bůh tím, ţe na tebe
dopustí nemoc, nehodu nebo jiné neštěstí. „Nikdo
není v bezpečí ani den, ba ani hodinu bez modlitby.“
(Ellen G. Whiteová, Velké drama věků, s. 334)
„Posvěť se Bohu hned ráno, to ať je tvá první
činnost. Modli se: ‚Přijmi mě, Pane, celého jako své
vlastnictví. Kladu všechny své plány k tvým nohám.
Pouţij mne dnes ve své sluţbě. Zůstaň ve mně a dej,
abych celé své dílo dokonal v tobě.‘ Tak se modli
kaţdodenně. Kaţdé ráno se posvěť Bohu pro
nadcházející den. Předloţ mu všechny své plány,
7
OBŠŤASTNÍK – pravidelný občasník adventistů z Luţe a okolí
aby svou prozřetelností určil, které se mají
uskutečnit a které nikoli. Tak vkládej kaţdý den svůj
ţivot do rukou Boţích …“ (Ellen G. Whiteová,
Cesta ke Kristu, s. 48)
Otázky k zamyšlení a diskusi
1. Jakým způsobem lidé omlouvají skutečnost,
ţe nemají v ranních hodinách dostatek času
k hledání Boha?
2. Můţe kaţdý vyuţít první hodiny dne
k rozjímání s Bohem?
3. Kdyţ se setkáme s přítelem, hovoříme bez
přestání? Co ještě děláme?
4. Je v modlitebním ţivotě důleţitá pravidelnost?
5. Lze být ve spojení s Bohem celý den a jak?
Příběh pro děti
Láska zvítězila
Ze zadní části zahrady se ozýval křik. Těmi
křiklouny byli Pavel a Petr, kteří si u altánku hráli
na indiány. Pavel se oblékl jako indiánský náčelník.
Na hlavě měl čelenku s péry. Petr zase představoval
bělocha, který hájí svůj srub. Najednou se začali
hádat. Pavel říkal, ţe Petr má být mrtvý, protoţe ho
zasáhl svým šípem, ale Petrovi se to nelíbilo.
Protestoval, ţe mrtvý není a nebude.
„Jsi podvodník,“ řekl Pavel. „Jsi mrtvý!“
„Nejsem podvodník a nejsem mrtvý!“ křičel Petr.
„Jsi!“
„Nejsem!“
„Já si s tebou nebudu hrát!“
„Tak nehraj, hraj si sám se sebou!“
Spor byl stále prudší a za chvíli se začali prát.
Maminka vyhlédla z okna: „Okamţitě sem oba
pojďte!“ zavolala na ně přísně. „Nechci, abyste tu
dělali takový rámus. Co si o vás sousedé pomyslí?“
Oba rozmrzele kráčeli domů.
„To byla tvoje chyba,“ řekl Petr.
„Nebyla, tys to zavinil!“ řekl Pavel.
„Tys to začal!“
„Nezačal!“
„Na tom vlastně nezáleţí,“ řekla maminka. „Sedněte
si sem na ţidle a čtvrt hodiny budete úplně zticha.
Nikdo z vás ani nemukne!“ přikázala a odešla po své
práci.
Pavel a Petr se usadili v pokoji na ţidlích a nasupeně
se na sebe dívali. Kdyţ maminka řekla, ţe nesmějí
mluvit, myslela to váţně. Museli poslechnout.
Minuty se vlekly. Hoši měli za to, ţe ještě nikdy
neseděli tak dlouho v klidu.
IV/2011
Před uplynutím lhůty vešla maminka do pokoje.
„Budu vám vyprávět krátký příběh,“ řekla a její tvář
se vyjasnila.
„Před mnoha lety, kdyţ se rudí Indiáni ještě cítili
svrchovanými pány země, byli nebezpeční zrovna
tak jako teď Pavel. Byly mezi nimi často kruté boje.
Hodně bojovali také proti bělochům. Indiáni byli
přesvědčeni, ţe země patří jim a ţe bílé nakonec
vyţenou. Mnozí běloši byli velmi krutí, a to věc
ještě zhoršovalo.
Jeden z přistěhovalců, který odešel z Evropy,
protoţe tam byl pronásledován pro svoji víru,
se jmenoval William Penn. Rozhodl se, ţe s Indiány
bude jednat jinak. Místo toho, aby s nimi bojoval,
chtěl je získat jako své přátele. V osadě, kterou
zaloţil, vyhlásil, ţe bude
k Indiánům naprosto spravedlivý
a
bude
jim
prokazovat úctu a laskavost.
Jeho přátelé se mu smáli
a ptali se ho, jestli chce být
také
zabit
tomahavkem
a skalpován. Ale on od svého
rozhodnutí neupustil.“
„Měli s sebou pušky?“ zeptal se Petr.
„Tvoje doba mlčení ještě neskončila,“ řekla
maminka.
„Ach,“ zamručel a ztichl.
„Zbraně přirozeně měli, ale William je s sebou
nikdy nebral, zvláště kdyţ se měl setkat s Indiány.
Brzy po příchovu do Ameriky svolal sousední
kmeny Indiánů, protoţe si přál k nim promluvit.
Na jeho výzvu přišly tisíce válečně pomalovaných
a ozbrojených Indiánů. Domnívali se, ţe jde o léčku
a ţe si to s bělochy aspoň vyřídí.
8
OBŠŤASTNÍK – pravidelný občasník adventistů z Luţe a okolí
Penn jim vyšel se svými přáteli vstříc beze zbraně.
Promluvil k nim tak, jak dosud ţádný běloch
nemluvil. Řekl jim: „Nechceme pouţívat ţádné
zbraně proti našim rudým bratřím. Naší ochranou je
důvěra a dobrá vůle. Věříme, ţe s námi budete
jednat laskavě a spravedlivě stejným způsobem, jak
my jednáme s vámi. Setkáváme se společně
i na široké cestě důvěry a dobré vůle. Ani jeden
z nás nebudeme získávat na druhém nějakou
výhodu, ale budeme otevření a laskaví, neboť jsme
všichni z masa a krve.“
Kdyţ Penn ukončil svou řeč, vyňal z kapsy papír,
na kterém byla sepsána dohoda mezi Indiány
a bělochy.
Otevřel ji a četl, oni pak v úţasu poslouchali: „Jako
děti jednoho Otce v nebi budou moji a vaši lidé
navzájem bratry. Všechny stezky budou přístupné
nejen křesťanům, ale také Indiánům. Křesťané
budou mít otevřené dveře pro Indiány a indiánské
wigwamy budou přístupné křesťanům.“
Uskutečnění této dohody
vyţadovalo velkou odvahu
a většina bělochů to
povaţovala za nesmysl.
Ale indiánští náčelníci
dohodu potvrdili svými
znaky zrovna tak, jako to
učinili
běloši
svými
podpisy. Dali tak Pennovi
záruku, ţe mu důvěřují a spokojeně odešli.
Jak čas plynul, v ostatních částech Ameriky stále
pokračovaly boje mezi Indiány a bělochy, zatímco
v Pennsylvánii (tato část země byla pojmenována
právě po Pennovi) vládl klid. Ţádal-li Penn
od Indiánů půdu, slušně jim za ni zaplatil. Ublíţil-li
běloch Indiánovi, byl potrestán stejně, jako kdyby
ublíţil bělochovi. Penn také dohlíţel na to, aby
běloši neprodávali Indiánům vadné zboţí. Všichni
měli jednat čestně.“
„A skalpovali ho někdy?“ zeptal se Pavel a jedním
okem pokukoval na hodiny.
„Nikdy se mu nic nestalo,“ řekla maminka. „Indiáni
ho měli velmi rádi. V celém státě nebyl zabit ţádný
muţ. Penn vţdy jednal s Indiány čestně a laskavě.
Nikdy nedopustil, aby jim někdo křivdil a podváděl
je. Získal si tak jejich přátelství a zachoval mír
na celém území.“
Pavel a Petr napjatě poslouchali. Uţ se úplně
uklidnili.
„Myslím,“ řekl Petr, „ţe bych jako běloch mohl
dojednat mír s tamhletím rudochem,“ a podíval se
přitom na Pavla.
„To by bylo docela dobré,“ řekla maminka.
„Lhůta uţ skončila!“ zvolal Pavel. Se šťastným
smíchem sklouzli oba ze ţidlí a vyběhli ven.
(Našim dětem vypráví strýček Kim IV. Ostrava:
Jupos, 2008.)
Pro zasmání
„Pane, ty víš, ţe jsem slíbil zítra vypomáhat v církvi,
ale je ten super fotbalový zápas … Tak já si hodím
mincí a jestli mám jít opravdu pomáhat, ať padne
orel!“ Padl orel. „Ehm, dobře. Tak ať padne hlava!“
Padla hlava. „Pane, jestli mám váţně zahodit ty
drahé lístky na fotbal, ať během dvou vteřin …“
(crrrrr) „… zazvoní telefon“. „Dobře, Pane, jestli
nemám na ten zápas jít a pomáhat v církvi, ať sem
teď hned přijde obrovský slon.“ Za dveřmi je slyšet
řev slona. „A co slon na kole!?“ Cililink …
Bůh poskládal, jak se mu to nejlíp hodí,“ odvětí
vnučka.
Děda večer prochází kolem pokoje své vnučky
a všimne si, ţe klečí u postele se skloněnou hlavou
a sepnutýma rukama a pořád dokola odříkává
abecedu. „Copak to tady děláš?“ zeptá se děda.
„Modlím se, ale nenapadá mě, co bych měla říkat.
A tak opakuji všechna písmenka abecedy, aby si je
IV/2011
9
OBŠŤASTNÍK – pravidelný občasník adventistů z Luţe a okolí
Kvíz nejen pro děti
Mudrci z východu
(Matouš 2,1-12)
O mudrcích (králích) z východu moc nevíme, pravděpodobně vyčetli z hvězd a ze svitků příchod nového krále.
Nevíme jistě, jestli byli tři, ale Bible se zmiňuje o třech darech pro Jeţíše. Odpověz na otázky a zapiš je v daném
pádu do políček.
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
Co tento mudrc uviděl na obloze?
Koho přišli mudrcové hledat?
Odkud mudrcové přišli?
Do kterého města přišli jako první?
Kam byli v městě pozváni?
Jak se jmenoval král, se kterým mluvili?
Věděl, kde se narodil zaslíbený král?
Kdo je ten zaslíbený král, Spasitel?
Z písmenek označených hvězdičkou sloţ chybějící slova v tajence.
Písmenka z kvízu, který máš před sebou, seřaď tak, aby tvořila slova.
Tajenka je: MUDRCI MĚLI PRO JEŢÍŠE …
? Víš, v který den v roce si připomínáme příchod těchto třech mudrců (králů)?
IV/2011
10
OBŠŤASTNÍK – pravidelný občasník adventistů z Luţe a okolí
Omalovánka pro děti
Zajímavosti
Paprsek lásky – Zdeněk Matějček
1922-2004
Nedlouho po skončení druhé světové války se
probudil u nás ţivý zájem o pokusy Rakušana
Herrmanna Gmeinera, zřídit zvláštní osady
rodinného typu pro děti, které vyrůstají bez rodičů.
První taková česká S-O-S vesnička byla vybudována
na přelomu 60. a 70. let v Doubí u Karlových Varů.
Mezi těmi, kdo pečovali, aby byl celý projekt
úspěšný, byl vedle MUDr. Jiřího Dunovského patrně
nejznámnější PhDr. Zdeněk Matějček.
Vyrůstal v Kladrubech, kde byl jeho otec ředitelem
pověstného hřebčína. Na filozofické fakultě studoval
Zdeněk Matějček češtinu a filozofii, později však
IV/2011
působil především jako psycholog. V době, kdy
u nás byla zdůrazňována kolektivní výchova,
odváţil se spolu s Josefem Langmeierem napsat
knihu „Psychická deprivace v dětství“ – o dětech,
které v raném věku trpí neuspokojováním
psychických a sociálních potřeb. Kniha přispěla
k vydání podstatně nové podoby zákona o rodině
v roce 1964. Značnou popularitu získaly Matějčkovy
knihy „Rodiče a děti“, „Co děti potřebují“ i četné
další spisy. Jen zdánlivě prostá, ale podstatná je
Matějčkova teze, ţe „jedním ze základních
předpokladů zdravého duševního rozvoje dítěte je,
aby vyrůstalo v prostředí citově vřelém a stálém“.
Pracovišť, kde byl dr. Matějček zapojen, bylo
mnoho – praţský sociodiagnostický ústav, dětská
klinika v Krči, psychiatrické centrum Praha,
11
OBŠŤASTNÍK – pravidelný občasník adventistů z Luţe a okolí
centrum „Paprsek“ pro děti s kombinovaným
postiţením a další. Jeho působení nebylo však vţdy
doceňováno. Cestu do světa mu otevřel aţ film „Děti
bez lásky“, na kterém se podílel. Film měl
i německou a anglickou verzi a získal v zahraničí
velkou pozornost. Matějček tehdy dostal pozvání
od sekce Světové rady církví v anglickém Brightonu
a později začal sklízet zahraniční čestná uznání
včetně čestného doktorátu v kanadském Saskatoonu.
Nakonec se dočkal jmenování vysokoškolským
profesorem také u nás.
Nikdy se netajil křesťanským smýšlením a tím, ţe je
presbyterem v evangelické církvi. Ve své
vzpomínkové kníţce „Naděje není v kouzlech“ říká:
„Kdysi prý prof. Masaryk řekl prof. Krejčímu,
ţe dnes uţ se modlí jen svíčková bába. Ale neměl
pravdu. Je takových víc, asi čím dál víc, mne v to
počítaje.“ Ani v dobách ostrého ateistického taţení
neodmítal pozvání do sborů. V té době na jeho
přednášky přicházelo mnoţství lidí – stejně jako
na přednášky katolického vědce Jiřího Grygara.
I o nelehkých problémech hovořil dr. Matějček
jednoduše a s nenapodobitelnou srdečností. Slýchali
jsme od něho spoustu pravdivých ilustrací –
od příkladů proslulé láskyplné „staré Anny“
a polodivokého slovenského Tomka aţ po
nejnovější
zkušenosti
z dětských
domovů.
Od Matějčka jsme se dozvěděli také o předchůdci
dnešních babyboxů – otáčivém tornu, umísťovaném
na klášterních vratech.
Kdyţ doktor Matějček opíraje se o hůl přicházel,
bylo to, jako by kolem sebe šířil paprsky trpělivé
a dobrotivé lásky, o které se píše v Bibli (1 K 13,4).
Soudil sice, ţe druhého člověka nemůţeme nikdy
úplně „proţít“, ale oblíbil si nápis, který četl
na klinice v americkém Minneapolis: „Vyléčit
někdy, ulevit často, potěšit vţdycky“. V souvislosti
s vesničkami
S-O-S
i jindy bratr Matějček
oceňoval, ţe u dětí, které
„byly vedeny v duchu
řekl bych křesťanském,
náboţenství a víra hrály
nezpochybnitelnou roli,
daly jim ţivotní oporu“.
(Henych, D.: 3 x 13 věřících osobností. Praha:
Marek Světlík – M.E.S.S., 2010.)
~~~
Jak jsem to vůbec mohl přežít?
Kdyţ jsem se natrvalo vrátil
ke své ţeně Aničce, začalo pro
ni opravdové peklo. Kaţdý
víkend se k nám sjíţděli
„feťáci“, zloději, prostitutky,
a to z různých koutů republiky.
Pěstoval jsem trávu a vyráběl
drogy. Kdyţ mé dceři bylo
třináct, všiml jsem si, ţe má
rozpíchané ruce od injekčních jehel. Tvrdě jsem ji
umravňoval, dokonce jsem ji i bil. Jednoho dne jsem
kapituloval a rozhodl se všechno skončit.
Naplánoval jsem si dobrovolný odchod ze ţivota.
Pokus o sebevraţdu se však naštěstí nezdařil …
Kdyţ dnes s lidmi o tom hovořím, mají posluchači
většinou jedinou otázku: „Jak jsi to mohl ty a hlavně
tvoje ţena Anička vůbec přeţít?“
Začátek hrůz
Jako „náctiletý“ jsem se vyučil v Amati Kraslice
hudebním nástrojářem. Od deseti let jsem pravidelně
kouřil, a ve stejném věku se také poprvé
„do němoty“ opil. V internátu jsem patřil
IV/2011
k nejhorším, proto mne vyloučili na „svobodárnu“.
To pro mne byla „zelená“ k poţívání alkoholu, sexu
a nevázanému ţivotu. Napodoboval jsem „hippies“,
začal jsem uţívat drogy.
Útěk od povinností
S mojí přítelkyní Aničkou jsme ţili „na hromádce“.
Po čase se nám narodila dcera Dáša a později syn
František. Pomyšlení na svatbu jsem povaţoval
za zvrácené. Ţili jsme totiţ v Podkrkonoší
na samotě, odděleni od civilizace, v komunitě s více
lidmi stejného smýšlení, kteří z Prahy utekli
za „svobodou“. Nakonec jsme se přece jenom
na nátlak mých rodičů vzali. Ale stále jsem ţil jako
svobodný. Nestačily mi jen lehké drogy, přešel jsem
na tvrdé. Tehdejší nedostupnost drog ze mne udělala
vykrádače
lékáren,
pasáka
a podvodníka i těch nejbliţších –
rodičů i manţelky. Jezdil jsem
za ní dvakrát za měsíc v době
její skrovné výplaty. Svoboda,
volná láska, útěk ode všech
povinností mě činily pro okolí
a hlavně
pro
mou
ţenu
nesnesitelným.
12
OBŠŤASTNÍK – pravidelný občasník adventistů z Luţe a okolí
Kulisákem v Praze
Touha po dvouměsíčních prázdninách mě přivedla
do „Divadla na Vinohradech“, kde jsem byl pár let
kulisákem. Mým domovem byla Malá Strana, kde
jsem ţil jako „somrák“ v místních restauracích
a vinárnách. Přespával jsem v parcích, nejčastěji
„Na Kampě“, ale i pod mosty, někdy u přátel nebo
v podnájmu. Po vyhození z divadla pro měsíční
absenci jsem pracoval ještě asi tři roky v Praze a pak
se odstěhoval do Karlových Varů. Tam jsem se
seznámil s pěstiteli trávy a výrobci drog. Pokračoval
jsem v trestné činnosti, která mě přivedla v krátké
době třikrát do kriminálu.
Kam ho zahrabeme?
Po posledním propuštění z kriminálu jsem vyhledal
své přátele, kteří mi na „uvítanou“ dali jednu dávku.
Přišel kolaps, přítomní slyšeli ránu po mém pádu
na zem. Kdyţ vešli do koupelny a viděli, ţe mám
otevřená ústa, vytřeštěné oči a nedýchám, jejich
první reakcí bylo: „Kam ho zahrabeme?“ Naštěstí
jedna dívka řekla: „Zkus do něj fouknout!“ Protoţe
do mě tehdy „foukli“, mohu dnes psát toto
svědectví.
Setkání s věřícími
Po mém nezdařeném pokusu o sebevraţdu šel ţivot
dál. Jako signatář Charty 77 jsem dostal deset
měsíců nepodmíněně. Obvinění vykonstruovala
tehdejší kriminálka s StB. Ve vězení jsem měl
v hlavě jedinou touhu: krvavě se pomstít jednomu
z policistů, kteří mě při výslechu bili a týrali.
Po propuštění jsem se hned vrátil k drogám. V té
době – ani nevím jakým „osudovým“ řízením – jsem
se setkal s „věřícími“ lidmi. Vedli mě k tomu, abych
hledal naději pro sebe i rodinu v Bohu. Stále jsem se
však nemohl vzdát drog a alkoholu. Začal jsem se
hnusit sám sobě a vznikla ve mně touha po Bohu
a zachránit dceru.
Zaváhání
V té době jsem byl pozván na evangelizační
shromáţdění. V mé domovské restauraci mě
personál „vyškolil“ – vystrojil mě bílým rolákem,
vysvětlili mi, jak se správně „křiţuje“ se slovy,
„ne abys nám tam udělal ostudu“. Svázali mi vlasy
do culíku, sundali náušnice a na kuráţ mi dali deci
rumu. Já jsem jel vlakem hledat „nový ţivot“
s Bohem. Průběhem evangelizace jsem byl doslova
šokován. Spousta mladých lidí hrála na kytary
moderní písničky. Lidé vyprávěli na pódiu něco
o tom, jak je Bůh vysvobodil z drog a ţivotních
IV/2011
trablů. Kdyţ jsem tam byl jiţ čtvrtý den, přišli
ke mně tři muţi a zeptali se: „Ty se stále nemůţeš
rozhodnout pro Boha, viď? Jestli chceš, pomůţeme
ti!“ „Nechci! Mluvili jste o svobodném rozhodnutí,
a tak to nechte na mně,“ odvětil jsem. Přesto se
za mne pomodlili, proti tomu jsem neprotestoval.
Při cestě domů do Kraslic jsem ve vlaku proţíval
zvláštní úzkost – jako bych něco velice důleţitého
ztratil.
Vydání ţivota Jeţíši Kristu
Dlouho do noci jsem vyprávěl manţelce, co jsem
proţil. Pak skrze ni ke mně promluvil Bůh. „Uţ ti
bude čtyřicet, měl by sis najít ţivotní vzor. Kdyţ
přijedou feťáci, tak víkend profetujete, kdyţ
alkoholici, tak ho prochlastáte. Vyber si uţ konečně
vzor, podle kterého budeš ţít!!!“ Tehdy jsem
vyskočil z postele a vykřikl: „Ale já uţ ho mám!
Jmenuje se Jeţíš!“ Anička si myslela, ţe mi
přeskočilo. Dva dny jsem křičel: „Díky Jeţíši, já tě
znám, já tě chci!“ Ráno jsem s obrovskou radostí
naházel kartony cigaret a veškeré narkomanské
nádobíčko
do
popelnice,
strhal
veškeré
psychedelické halucinogenní výtvory a obrazy
ze stěn a nahradil je „svatými“ obrázky z půdy.
Ostříhal jsem se nakrátko, oholil a zahodil náušnice.
Okamţitě jsem měl odpor k cigaretám i drogám,
který je ve mně dodnes. V mém ţivotě nastaly
obrovské změny. Po několika dnech nás navštívil
pastor, aby především manţelce vysvětlil, co se to se
mnou vlastně stalo. Po třiceti minutách vydala i ona
svůj ţivot Jeţíši Kristu.
Šok dcery
Dcera Dáša se v té době vracela z bramborové
brigády, příchod domů však oddálila o celý víkend,
protoţe se setkala se známou partou narkomanů.
Přicházela domů s očekáváním „výprasku“. Kdyţ
jsem ji uviděl, objal jsem ji a řekl: „Dášenko, mám
tě moc rád!“ Oslovením a mou vizáţí byla
šokovaná. Na to hned odešla do svého pokojíku, aby
se tam vyplakala. Taková slova totiţ slyšela ode mě
poprvé v ţivotě. Měsíc na to přijala i ona Pána
Jeţíše, za půl roku i syn František.
S tátou v slzách na kolenou
Mnozí lidé z „galerky“ mi nevěřili. Domnívali se, ţe
vše hraji, abych se skrze církev, do které jsem
vstoupil, dostal na západ. StB mi totiţ sebrala pas.
Uvěřili mi aţ poté, co jsem nechal spálit všechnu
trávu, zničil vše, co mi připomínalo drogy a ve všem
stále abstinoval. Po sedmi měsících od mého
13
OBŠŤASTNÍK – pravidelný občasník adventistů z Luţe a okolí
znovuzrození se k nám rozjeli na návštěvu rodiče.
Nenašli nás doma. Nemohli pochopit, ţe jsme
v neděli v církvi, ţe je pro nás něco „důleţitějšího“
neţ domluvená návštěva. Tak přijeli za námi.
Maminka byla překvapena naší viditelnou změnou.
Kromě toho byla zahrnuta takovou láskou v církvi,
ţe na druhý den vydala svůj ţivot Kristu i ona.
Tatínek tak učinil dva měsíce poté. Slovy se nedá
popsat pocit, kdy jsem klečel v slzách na kolenou
společně s tátou, kterého jsem skoro po celý ţivot
trápil jako „černá ovce rodiny“. A on klečí se mnou,
vyznává hříchy a prosí Pána Jeţíše za odpuštění!
Rok na to odešel smířen s Bohem na věčnost. Tak se
naplnilo, co říká Bible: „Věř v Pána Jeţíše a budeš
spasen Ty i dům Tvůj.“
On na vaše „ANO, JEŢÍŠI“ stále čeká. On se
za kaţdého z nás nechal ukřiţovat a pro kaţdého
z nás byl zázračně vzkříšen, abychom byli stále
s ním i po naší pozemské smrti, po našem odchodu
do jiného času a prostoru – na věčnost. Na zemi není
nic
tak
důleţitého,
krásného,
zároveň
i dobrodruţného jako ţivot s Bohem. Díky Bohu
za to! Zkuste to s ním, nemůţete nic ztratit,
ale pouze získat.
František Hanzlíček
Zachráněný
Dva z mých přátel „kriminálníků“ a jedna
prostitutka také uvěřili. Dodnes ţijí s Jeţíšem. Je mi
však velice líto, ţe mnoho dalších lidí z „galerky“
jiţ zemřelo. Kriminalista, který mě nejvíce bil
a psychicky týral, je v důchodu. Občas se potkáme
na ulici. Byl dojat, kdyţ jsem mu sdělil, ţe proti
němu nic nemám a modlím se za něj.
Jsem vděčný, ţe zrovna mně Bůh zachránil. Dnes
mám jiţ čtyři vnuky a jednu vnučku. Mé velké
ţivotní přání je, aby kaţdý člověk našel Jeţíše Krista
a pozval ho do svého srdce. Milí čtenáři, nebuďte
tak zbabělí a nerozhodní jako jsem byl já, nečekejte
na spadnutí „aţ na dno“, ale udělejte to hned.
(Brněnská tisková misie, o.s., P.O.Box 64, 638 00
Brno ● www.btm.cz ● e-mail: btm @btm.cz ●
tel: 545 224 253)
~~~
Třetí jazyk lásky
Kdyţ od Sherry a její čtyřleté dcerky odešel manţel,
musela nastoupit do práce. Neuměla pracovat
s počítačem tak, jak by potřebovala. Pořád jí to ještě
tolik nejde, ale zlepšuje se. Jedna ochotná
spolupracovnice jí totiţ ulehčuje změnu, kterou teď
jako osamělá maminka chodící do zaměstnání
proţívá.
„Gaye je moc milá,“ vyprávěla mi Sherry.
„Kdykoliv si s počítačem nevím rady, vţdycky
je ochotná mi pomoct. A kdyţ mi to jde pomalu,
je hrozně trpělivá. Je úţasná. Nevím, co bych si bez
ní počala.“
Sherry má o Gaye velice vysoké mínění, protoţe
kolegyně k ní promlouvá jejím primárním jazykem
lásky – skutky sluţby.
IV/2011
Albert Einstein, jeden z největších vědců všech dob,
se nejvíce proslavil svojí teorií relativity, kterou
světu předloţil roku 1905, v pouhých šestadvaceti
letech. Přispěl k vývoji vědy ještě mnoha jinými
významnými skutečnostmi. Vypráví se o něm,
ţe v pozdějších letech odstranil ze stěn portréty
dvou vědců, Maxwella a Newtona, a místo nich
si na zeď pověsil obrazy Schweitzera a Gándhího.
Kdyţ se ho na to jeho kolegové zeptali, řekl:
„Je načase odstranit symboly vědy a nahradit je
symboly sluţby.“
Einstein si očividně uvědomil, ţe láska je mocnější
neţ věda. Jedním ze základních jazyků lásky jsou
skutky sluţby. Nejjasněji nám podstata křesťanské
víry vyvstává tehdy, kdyţ si představíme Jeţíše
Krista, jejího zakladatele, jak svým učedníkům myje
nohy. V prostředí, v němţ lidé nosili sandály
a chodili v nich špinavými ulicemi, bylo zvykem,
ţe kdyţ
přijeli
hosté,
sluţebník
slouţící
14
OBŠŤASTNÍK – pravidelný občasník adventistů z Luţe a okolí
v domácnosti jim umyl nohy.
Jeţíš,
který
učedníky
vyučoval, aby se navzájem
milovali, jim dal příklad, jak
takovou lásku projevovat.
Vzal umyvadlo a ručník
a začal jim mýt nohy.
Po tomto prostém projevu
lásky
své
učedníky
povzbudil, aby následovali
jeho příkladu.
Uţ dříve se Jeţíš během
svého ţivota vyjádřil, ţe ti,
kteří budou v jeho království velcí, budou
sluţebníky druhých. Ve většině společností se ti,
kteří jsou velcí, vyvyšují nad ty malé. Jeţíš však
řekl, ţe ti, kteří jsou velcí, budou druhým slouţit.
Apoštol Pavel tuto filozofii shrnul tím, ţe řekl:
„Sluţte v lásce jedni druhým.“
V generaci, kde platí „nejdřív já“, se moţná
myšlenka sluţby zdá anachronická, ale ţivot
ve sluţbě druhým byl vţdycky povaţován za ţivot
hodný napodobení. V kaţdém povolání skutečně
vynikají lidé, kteří mají opravdovou touhu druhým
slouţit. Nejvýznamnější lékaři vidí svoji práci jako
poslání slouţit nemocným. Skutečně velcí političtí
vůdci povaţují sami sebe za „veřejné sluţebníky“.
Největší pedagogové se dívají na studenty jako
na jednotlivé osobnosti a jejich největší odměnou je,
kdyţ vidí, ţe studenti vyuţívají svého potenciálu
a rozvíjejí svoje nadání a svoje zájmy. Sluţba
druhým lidem je nejvyšším vrcholem, na který kdy
člověk můţe vystoupit.
Sluţba versus otroctví
Dovolte mi, abych stručně vyjasnil rozdíl mezi
sluţbou a otroctvím. Otroctví najdeme v jádru
dysfunkčních rodin. Kdyţ lidé slouţí druhým,
protoţe jsou k tomu nuceni, svoboda opravdově
slouţit druhým se vytrácí. Otroctví zatvrzuje srdce.
Vyvolává hněv, hořkost a zášť.
Jak dobře vycházet s druhými
1. Brzdi svůj jazyk, vţdycky mluv méně, neţ
myslíš.
2. Slibuj méně a vţdy dodrţ, co jsi slíbil, nehledě
na to, co tě to bude stát.
3. Nevynechej ani jednu příleţitost, kdy můţeš
o druhém říci dobrá a povzbudivá slova.
Pochval dobře vykonanou práci, ať ji udělá
kdokoliv. Je-li nutná kritika, ať je konstruktivní.
IV/2011
Naslouchejte chvíli emocionální bolesti jedné
rozvedené ţeny: „Slouţila jsem mu dvacet let.
Ustavičně jsem ho obsluhovala. Byla jsem pro něj
rohoţkou u dveří a on mě přehlíţel, špatně se mnou
zacházel a poniţoval mě před přáteli i členy rodiny.
Necítím k němu nenávist a nepřeji mu nic zlého, ale
cítím k němu odpor a uţ s ním nechci dál ţít.“ Tato
manţelka dvacet let vykonávala skutky sluţby, které
nebyly projevem lásky. Dělala je ze strachu, pocitů
viny a zášti.
Rohoţka je neţivý předmět. Můţete si o ni otřít
podráţky, stoupnout si na ni, kopat do ní nebo s ní
udělat něco jiného, co se vám zlíbí. Nemá vlastní
vůli. Můţe vám slouţit, ale nemůţe vás milovat.
Kdyţ s někým zacházíte jako s předmětem, předem
vylučujete moţnost, aby vás miloval. Manipulace
pomocí viny („kdybys mě měla ráda, tak bys to pro
mě udělala“) není jazykem lásky. Nátlak
prostřednictvím strachu („uděláš to, nebo toho budeš
litovat“) je lásce cizí.
Ţádný člověk by nikdy neměl být rohoţkou u dveří.
Jsme tvorové s city, myšlenkami a touhami. Máme
schopnost se rozhodovat a jednat. Pokud dovolíte,
aby vás někdo vyuţíval nebo vámi manipuloval,
není to skutek lásky. Je to ve skutečnosti skutek
zrady. Člověku, který vámi manipuluje, dovolujete,
aby rozvíjel nehumánní zvyky. Láska řekne: „Na to,
abych ti dovolila se ke mně takto chovat, tě mám
příliš ráda. Není to dobré ani pro mě ani pro tebe.“
Láska odmítá nechat sebou manipulovat.
Pravá láska naproti tomu často nachází své vyjádření
ve skutcích sluţby. Je to sluţba, kterou poskytujeme
zadarmo, ne ze strachu, ale proto, ţe jsme se tak
rozhodli. Vychází z osobního zjištění, ţe „blaţenější
je dávat neţ brát“. Všichni máme nějaké schopnosti
a dovednosti. Můţeme je vyuţít k tomu, abychom
druhým projevovali lásku. Tak i Gaye pouţila své
dovednosti v oblasti práce s počítači k tomu, aby
vyjadřovala Sherry lásku.
4.
5.
Zajímej se o druhé, o jejich štěstí v ţivotě,
o jejich snahy, o jejich trápení, o jejich domovy
a rodiny. Raduj se s radujícími, projev soucit
s plačícími. Ukaţ kaţdému, koho potkáš, ţe ho
povaţuješ za důleţitého.
Buď radostný. Snaţ se
mít koutky svých úst
vţdycky
nahoře.
Pamatuj, ţe úsměvem
můţeš léčit sebe i druhé.
15
OBŠŤASTNÍK – pravidelný občasník adventistů z Luţe a okolí
6.
7.
8.
Buď otevřený všem diskusním otázkám.
Vyhýbej se při diskusi hádkám. Nesouhlasit
a přitom zůstat přátelský je znakem vyspělosti.
Odmítej hádky. Odmítej hovor o přehmatech
druhých, pokud nejsou hovoru přítomni. Měj
zásadu, ţe o druhých budeš mluvit jen
v dobrém.
Buď vnímavý k tomu, co druzí cítí. Vtipy
a smích na účet druhého jsou zřídka hodny úsilí
a tam, kde to nejméně očekáváš, druhé raní.
9.
Nevěnuj pozornost zlomyslným naráţkám
na svou osobu. Ţij prostě takovým ţivotem,
ţe jim nikdo nebude věřit.
10. Nebuď přespříliš ustaraný o svou práci. Dělej ji
dobře a trpělivě, snaţ se být příjemným,
zapomínej na svoje problémy, snaţ se zastat
druhých a nenechej jim ubliţovat.
(Chapman, G.: Pět jazyků lásky. Praha: Návrat
domů, 2002.)
Povzbuzení pro ženy
„Představ si, samo se to umí uzdravit a i v nemoci to
dokáţe pracovat 10 hodin denně.“ Anděl podotknul:
„Je to ale na omak jemné.“ Stvořitel přitakal: „Ano,
je to jemné, ale pevné. Nemáš představu, kolik to
bude muset vydrţet.“ Vtom si anděl něčeho všiml:
„Tady ti na tváři něco uniká.“ „Tak to má být. To je
slza. Slzy jsou způsob, jakým ţeny budou
vyjadřovat radost i trápení, bolest, zklamání, soucit
i hrdost.“ Anděl byl uchvácen: „To je geniální. Ţeny
budou opravdu výjimečné!“ A nemýlil se.
Stvoření ženy
Bůh tvořil ţenu. Objevil se anděl a ptal se ho: „Proč
tím trávíš tolik času?“ Stvořitel mu odpověděl: „To,
co teď tvořím, je velmi sloţité. Má to 200
pohyblivých částí a musí to být celé omyvatelné.
Musí to mít nohy, které unesou tři děti najednou.
Musí to umět pohladit a políbit tak, ţe se tím
všechno uzdraví – od odřeného kolena po zlomené
srdce. A také to musí mít ruce, které zvládnou tolik
práce jako 6 párů muţských rukou.“ Anděl byl
ohromen: „Šest párů muţských rukou? A to je
standardní model?“ Stvořitel nadšeně pokračoval:
(Rút 6/2011 – časopis farnosti sv. Jana Křtitele
ve Dvoře Králové nad Labem)
~~~
Unavený k smrti
Starý, velmi unaveně vypadající pes se mi nedávno
zatoulal do dvora. Byl dobře ţivený, a podle
pěkného obojku a čistoty koţichu, bylo zřejmé,
ţe o něj bylo dobře postaráno. Kývajíc přátelsky
ocasem a s hloupým úsměvem, jaký umí jenom psi,
přišel pokorně za mnou a nechal se pohladit
po hlavě. Celý šťastný, ţe jsem ho neodmítl,
se oklepal a sledoval mě domů. Kráčel pomalu
po chodbě, pouze očichal nabídnutý pamlsek, lehnul
si na koberec do kouta a za chvíli uţ spal. Po hodině
spánku se postavil, oklepal, a znovu přátelsky vrtíc
ocasem odkráčel ke dveřím. A já jsem ho pustil ven.
Příští den se vrátil, znovu mě pozdravil na dvoře, šel
dovnitř na stejné místo a v koutě asi zase hodinu
spal. Tohle se opakovalo po několik týdnů … Celý
zvědavý jsem napsal a připnul na obojek kousek
IV/2011
papíru se vzkazem:
„Rád bych zjistil,
kdo je majitelem
tohoto nádherného
a
milého
psa
a zeptal se, jestli
víte, ţe skoro kaţdé
dopoledne váš pes
přijde do mého
domu a hodinu se tu vyspí?“ Následující den se pes
přišel vyspat s odpovědí připevněnou na obojku:
„Jmenuje se Rasty a ţije v rušné domácnosti se šesti
dětmi, dvě z nich jsou méně neţ tříleté … snaţí se
jenom odpočinout si a vyspat se. Mohla bych s ním
zítra přijít i já?“
(kolující email)
16
OBŠŤASTNÍK – pravidelný občasník adventistů z Luţe a okolí
Bylinky
Mateřídouška a tymián
Pod latinským rodovým jménem
Thymus najdeme rodinu velice
oblíbených aromatických bylin,
které mají v lidovém léčitelství
své zaslouţené místo. Jsou to
Tymián obecný (T. vulgaris),
Mateřídouška obecná, zvaná téţ
úzkolistá (T. serpyllum) a její
další sestry jako je Mateřídouška
citronová, časná, nebo vejčitá.
Typickým
znakem
těchto
keříkovitých, někdy plazivých rostlin je pronikavé
aroma, malé, poměrně tuhé lístky a drobné květy
světle aţ tmavě růţové barvy.
Pěstování mateřídoušky a tymiánu
Původní oblastí výskytu těchto bylinek je střední
a jiţní Evropa, kde je můţeme potkat na slunných
stráních u lesa, na okrajích luk i v poměrně suchých
kamenitých oblastech s písčitou půdou.
Pokud je chceme úspěšně pěstovat, musíme jim
zajistit především dostatek slunce. Prosperují jak
na záhonu nebo skalce, tak jako hrnkové rostliny.
Zálivku nepotřebují nijak vydatnou, vhodnější jsou
dobře propustné půdy. Hlavně pro tymián je typické
dřevnatění stonků, proto rostliny po odkvětu
stříháme několik centimetrů nad zemí, aby byly stále
bohaté.
Sběr a sušení
Pro léčebné účely sbíráme v průběhu června aţ září
mladé kvetoucí nedřevnaté části rostlin, a to vţdy
za suchého počasí, nejlépe kolem poledne, kdy mají
nejvyšší obsah vonných silic. Díky nízkému obsahu
vody schnou rostliny rychle. Pro zachování jejich
aroma je uskladňujeme v dobře uzavíratelných
nádobách. Lístky a větvičky tymiánu, oblíbeného
koření, můţeme sklízet v průběhu celé vegetace
a sušit pro pozdější pouţití nebo přidávat do pokrmů
čerstvé.
Blahodárné účinky
Mateřídouška i tymián působí jako antiseptikum,
a to jak při vnitřním, tak při vnějším uţití. Čaj
působí dezinfekčně např. při katarech ţaludku
a střev, při průjmech a kolikách, urychluje a posiluje
trávení a ulevuje při plynatosti. Antiseptického
IV/2011
účinku nálevu vyuţíváme vnitřně i pro léčbu
respiračních onemocnění, a to jako kloktadlo při
bolesti v krku, pro inhalace při zánětech dutin, jako
čaj při chřipce, angíně, bronchitidě či nachlazení,
pomáhá ale také při astma.
Ţeny ocení tento čaj, nejlépe z mateřídoušky
obecné, i pro jeho schopnost tlumit menstruační
bolesti. Těhotné a kojící ţeny by ale nálev
z mateřídoušky a tymiánu neměly raději vnitřně
uţívat vůbec.
Nálev, který aplikujeme jako koupel nebo obklad,
pomáhá s léčbou špatně se hojících poranění kůţe,
při problematické a aknózní pleti nebo pro
oplachování vlasové pokoţky proti lupům.
Lázně a koupele s přídavkem mateřídoušky
a tymiánu nebo oleje s jejich výtaţky mají
blahodárný účinek na naši psychiku, dokáţí dokonce
ulevit při migrénách, revmatických bolestech kloubů
a jiných bolestech nervového původu. Také zlepšují
dýchání a celkově povzbuzují tělo.
Tymián je koření i lék
Tymián je oblíbený zejména jako koření. V kuchyni
ho pouţíváme k úpravě masa, těstovin, salátů,
polévek, omáček, ryb, divočiny, přidává se
do bylinných kořenících směsí, jako je např.
provensálské koření, pro své silné aroma je také
velice oblíbený pro přípravu bylinných octů a olejů.
Kořenící účinek tymiánu je poměrně silný,
do pokrmů ho tedy přidáváme s mírou.
Lístky tymiánu, pouţité k okořenění tučného masa,
krémových omáček nebo jinak těţce stravitelných
jídel, působí stimulačně na naše trávení, zamezují
tak pocitům plnosti po jídle a zároveň dodají
pokrmu typické, nezaměnitelné aroma a chuť.
17
OBŠŤASTNÍK – pravidelný občasník adventistů z Luţe a okolí
Okénko do sborové knihovny
Novinka ve sborové knihovně
Elíša
Jiří Beneš
Elíša byl osamělý prorok spjatý s Bohem, kterého charakterizovala lidskost a solidarita. Elíšovy příběhy
zaznamenané v Knihách Královských konfrontují čtenáře s jinou perspektivou, s jinými hodnotami, s jiným
viděním světa. Strhávají ho k tomu, co není vidět, co je skryté, co přichází shůry. V českém či slovenském
prostředí dosud takový výklad Elíšových příběhů nevyšel. Jiří Beneš – učitel Starého zákona a hebrejštiny
na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy a Teologickém semináři v Sázavě – napomáhá k pečlivému
čtení i promýšlení těchto příběhů a starozákonní zvěsti v neobvyklé šíři i hloubce. Necháme-li se jím vést,
shledáme, ţe tehdejší svět nám zase tak vzdálený není: člověk se od té doby příliš nezměnil.
Na co se můžeme těšit
UNICEF – „Polovinu toho, co máme, vlastně vůbec nepotřebujeme“
V sobotu 22. října v 16.00 hodin se uskuteční setkání s výkonnou ředitelkou UNICEFu ČR Pavlou Gomba
v Novém kostele Církve bratrské v Litomyšli.
Je skutečně oprávněné tvrdit, ţe nejméně polovina věcí, které vyhledáváme, po kterých touţíme, které vlastníme, není pro náš ţivot
skutečně nezbytná? Přijměte pozvání na setkání s výkonnou ředitelkou Českého výboru pro UNICEF, paní Pavlou Gomba. Seznámíte
se nejen se zajímavým člověkem, ale získáte i přibliţný přehled o aktivitách UNICEFu.
Obvyklým problémem humanitárních akcí bývá podvědomá obava – skutečně budou mé prostředky pouţity na deklarovanou věc?
Chováte takové obavy? Přijďte se podívat, jak ţijí děti v zemích, kde UNICEF pomáhá. Přijďte si vyslechnout příběhy těch, kterým
zčásti i Vaše prostředky pomohly nebo v budoucnu mohou pomoci. Vaše pomocná ruka nikdy nezachrání celý svět, ale i pomoc
jedinému dítěti má skutečný smysl.
UNICEF – „Šití panenek“
Ve středu 26. října mezi 17.00 aţ 20.00 hodinou proběhne v Novém kostele
Církve bratrské v Litomyšli šití panenek pro Unicef – „Ušij panenku,
podpoříš ţivot, adoptuj panenku, zachráníš dítě“.
Uţ více neţ 23 let pořádá UNICEF projekt pomoci dětem v rozvojových zemích, který za pomoci ušití panenky a jejího následného
prodeje zajišťuje očkování jednoho dítěte proti šesti smrtelným nemocem. Kaţdý, kdo je ochotný takovou panenku vyrobit, respektive
stejně tak i kaţdý, kdo je ochotný si jí koupit, dává jednomu dítěti šanci na ţivot.
„Jen v loňském roce jsme v projektu získali více neţ 1 200 000 korun“, uvádí Pavla Gomba, ředitelka české pobočky UNICEFu. Tato
částka reprezentuje 2000 očkovaných dětí, protoţe cena jedné panenky je stanovena na rovných 600,- Kč.
Klub zdraví v Luži
Ve čtvrtek 27. října od 18.00 hodin se uskuteční setkání na téma „Olivy a olivový olej“ ve sboru Církve
adventistů.
Vyzkoušejte, prosím, nějaký zdravý a chutný recept a přineste ho s sebou na příští setkání!
Pokud máte doma jakýkoliv druh olivového oleje, vezměte ho s sebou, ochutnáme a vybereme si ten nejpřívětivější pro naše chuťové
buňky.
IV/2011
18
OBŠŤASTNÍK – pravidelný občasník adventistů z Luţe a okolí
Ve čtvrtek 24. listopadu od 18.00 hodin se uskuteční setkání na téma „Mléko a mléčné výrobky“ ve sboru
Církve adventistů.
„Také snadno podléháte mýtům? Co je to vlastně mýtus? Znamená často nepravdu, vybájené nebo vymyšlené tvrzení bez jakéhokoli
podkladu. Známe mýtus jako literární útvar, který dává odpovědi, aniţ by kladl nějaké otázky. Jde o vyprávěný příběh, který nesděluje
přímo informace, ale barvitým vykreslením chce vyvolat hlubší porozumění světa nebo nějaké jeho podstatné části, která má význam
pro lidský ţivot. Mýtus na rozdíl od fámy nezpůsobuje zranění na těle, duchu či duši tak snadno, ale při dlouhodobém působení můţe
mít stejně rozkladný účinek.“ (napsala Hanka Ščigelová – vedoucí Klubu zdraví v Poličce)
Po celá desetiletí nám mléčná lobby předává informace o nezbytnosti kravského mléka pro lidský organizmus. Je tomu ale skutečně
tak, jak ti, kteří potřebují svůj produkt udat tvrdí?
Ve čtvrtek 14. prosince od 18.00 hodin se uskuteční „Předvánoční posezení“ ve sboru Církve adventistů.
Klub cestou necestou v Luži
V sobotu 29. října od 15.30 hodin jste zváni na setkání s paní Lucií Juříkovou – „Česká učitelka v tibetské
škole“ v Kongresovém sálu Hamzovy odborné léčebny – pavilon L.
Jaký je ţivot tibetských uprchlíků v severní Indii? V rámci 90 minutového programu představí paní Lucie Juříková ţivot v severní Indii
a Tibetskou dětskou vesničku (Tibetan Children’s Villages, TCV), kde po dobu 16 měsíců pracovala jako dobrovolnice a učitelka,
vyslaná českou neziskovou organizací INEX – Sdruţení dobrovolných aktivit. TCV je organizace, která sídlí v indické Dharamsale
a jejich posláním je zajišťovat péči a vzdělání sirotkům a nejchudším dětem z tibetské exilové komunity.
Návštěvníci uvidí nejen fotografie z cest, kaţdý by také měl ochutnat šálek nefalšovaného indického čaje. Samozřejmě, ţe vystačí
prostor i na vaše případné dotazy.
V sobotu 10. prosince od 15.30 hodin jste zváni na setkání s Mgr. et Mgr. Blankou Stráníkovou, ThLic. (setrou
Klárou Marií) – „Předejdou vás do nebeského království …“ v Kongresovém sálu Hamzovy odborné léčebny
– pavilon L.
Řádová sestra Klára Marie pochází z Litomyšle. Absolvovala místní gymnázium a poté odešla studovat do Olomouce. „Dostala jsem
se do kontaktu s řádovými sestrami a stala jsem se sestrou svatého Kříţe. Naše společenství se snaţí odpovídat na potřeby doby
a bolesti. Pomáháme ţenám v tísni. Na loňské generální kapitulaci ve Švýcarsku byl jeden den věnován obchodování s lidmi. Proto
jsem si zkusila ţít s děvčaty, která se pohybují na ulici,“ přiblíţila svůj příběh řádová sestra Klára Marie. Drobná ţena neměla strach
a vydala se v řádovém oděvu do nočních ulic severní Itálie a Lombardie. Poté navštívila rovněţ komunity na jihu země …
Setkání prosincového Klubu cestou necestou začne italským krátkým filmem Balerína, a bude pokračovat povídáním sestry Kláry
Marie i případnými dotazy. Věřte, ţe to bude stát za to. Na přednášku s klidným svědomím pozvěte kohokoliv.
Modlitební týden Církve adventistů s. d.
Bude probíhat v týdnu od 5. do 12. listopadu.
Cyklus přednášek – „To nejdůležitější v životě“
Přednášky budou probíhat od 11. do 20. listopadu, přednášet bude
PhDr. Josef Hrdinka, Ph.D. (duchovní, psycholog a pedagog) v Novém
kostele Církve bratrské v Litomyšli vţdy od 19.00 hodin.
1.
2.
3.
4.
5.
6.
Myšlení určuje cíl a náplň ţivota
Hledání smyslu lidského ţivota
Komunikace a mezilidské vztahy
Krása a přínos rozdílů mezi lidmi
Pozitivní řešení problémů a krizí
Pilíře šťastného manţelství
Pátek 11. listopadu
Sobota 12. listopadu
Neděle 13. listopadu
Pátek 18. listopadu
Sobota 19. listopadu
Neděle 20. listopadu
Silvestr
31. prosince od 16.30 hodin bude společné posezení ve sborové kuchyňce.
IV/2011
19
OBŠŤASTNÍK – pravidelný občasník adventistů z Luţe a okolí
Rozpis kázání a vedení odpoledních pobožností
DATUM
LUŽE
LITOMYŠL
kázání
15.10.2011
vedení odpoledne
SPOLEČNÉ SHROMÁŢDĚNÍ V LITOMYŠLI - Kocián A.
22.10.2011
Bouška M.
Síla R.
Hurtovi
29.10.2011
společné s Poličkou
Ptáček J.
Kocián A.
13:00 členské
Koukolovi + Česenková
5.11.2011
Ţůrková E.
Sílová M.
Zárubová + Schejbalová
12.11.2011
Kocián A.
Hrdinka J.
Fürstovi
19.11.2011
Klíma L.
Kocián A.
Řádkovi st.
26.11.2011
Ţůrek Z.
Slezák L.
senioři
3.12.2011
Kocián A.
(ne ve sboru!)
Šotola M.
Sílovi
10.12.2011
Klacl K.
(ne ve sboru!)
Ţůrek Z.
Řádkovi ml.
17.12.2011
Síla R.
Ţůrková L.
Ţůrkovi + Noemi Ţ.
Sílová S.
Štěpánovi
24.12.2011
31.12.2011
VP LUŢE - Kocián A.
sborový silvestr od 16:30
Venkovní nástěnka
Říjen – Pathfinder
Listopad – Kazatel
Prosinec – Mládeţ
Leden – Oddělení zdraví
IV/2011
20
OBŠŤASTNÍK – pravidelný občasník adventistů z Luţe a okolí
Narozeniny
Narozeniny v měsíci říjnu
příjmení
jméno
datum nar.
Síla
Tadeáš
2.10
Balcar
Emanuel
4.10
Řádková
Jana
23.10
příjmení
jméno
datum křtu
výročí
Krapková
Daniela
8.10.2010
1
Krapková
Kristýna
8.10.2010
1
Řádková
Markéta
8.10.2010
1
Štěpán
Jakub
8.10.2010
1
Žůrková
Květomila
25.10.1968
43
Čejková
Libuše
30.10.1950
61
Narozeniny v měsíci listopadu
příjmení
jméno
datum nar.
Fürstová
Ester
1.11
Vágnerová
Gražyna
4.11
Štěpán
Jan
14.11
Dvořák
Aleš
17.11
Krapka
Pavel
19.11
Fürst
Jan
26.11
Narozeniny v měsíci prosinci
příjmení
jméno
datum nar.
Řádek
Rudolf
2.12
Čermák
Ondřej
13.12
Schejbal
Jiří
15.12
Žůrek
Pavel st.
21.12
Čejková
Libuše
30.12
IV/2011
21
OBŠŤASTNÍK – pravidelný občasník adventistů z Luţe a okolí
příjmení
jméno
datum křtu
výročí
Česenková
Lenka
17.12.1982
29
Koukolová
Růžena
17.12.1971
40
Povzbuzení z písma
Stalo se ke mně slovo Hospodinovo:
„Dříve neţ jsem tě vytvořil v ţivotě matky, znal jsem tě, dříve neţ jsi vyšel z lůna, posvětil jsem tě, dal jsem tě
pronárodům za proroka.“
Nato jsem odpověděl: „Ach, Panovníku Hospodine, nevím, jak bych mluvil. Jsem přece chlapec.“
Ale Hospodin mi řekl: „Neříkej: Jsem chlapec. Všude, kam tě pošlu, půjdeš, a všechno, co ti přikáţu, řekneš.
Neboj se jich, já budu s tebou a vysvobodím tě, je výrok Hospodinův.“
Hospodin vztáhl svou ruku a dotkl se mých úst. Pak mi Hospodin řekl: „Hle, vloţil jsem ti do úst svá slova …“
Budou proti tobě bojovat, ale nic proti tobě nezmohou, neboť já budu s tebou a vysvobodím tě, je výrok
Hospodinův.“
Jeremjáš 1,4-9.19
Inspirace na závěr
Poučení od motýla
Jednoho dne se v zámotku objevil malý otvůrek;
člověk seděl a několik hodin pozoroval motýla, jak
se usilovně snaţí protlačit tělo tímto malým
otvůrkem ven. Pak se zdálo, jako by byl stále
na jednom místě. Zdálo se, ţe se dostal tak daleko,
jak mohl a ţe se uţ dále dostat nemůţe. Člověk se
tedy rozhodl motýlovi pomoci – vzal nůţky
a zámotek rozstřihl. Motýl se z něj pak snadno
dostal. Měl však scvrklé tělo, byl drobný a měl
svraštělá křídla. Člověk pokračoval v pozorování,
protoţe čekal, ţe se křídla kaţdou chvíli rozevřou,
zvětší a rozšíří, aby byla schopna nést tělo motýla
a aby byla pevná. Nic z toho se nestalo! Motýl
ve skutečnosti strávil zbytek ţivota lezením
se scvrknutým tělem a svraštělými křídly. Nikdy
nebyl schopen létat. Člověk ve své laskavosti
a dobrém úmyslu nepochopil, ţe omezující zámotek
a zápas nutný k tomu, aby se motýl dostal přes
drobný otvůrek, je způsob, jakým příroda vytlačuje
tekutinu z těla motýla do jeho křídel, aby byl
schopný létat, aţ se jednou ze zámotku osvobodí.
IV/2011
Někdy jsou zápasy přesně tím, co v ţivotě
potřebujeme. Pokud by nám bylo umoţněno jít
ţivotem bez překáţek, tak by nám to mohlo uškodit.
Nebyli bychom tak silní, jak bychom mohli být.
Nikdy bychom nebyli schopni létat.
Chtěl jsem sílu … a dostal jsem potíţe, aby mě
posílily.
Chtěl jsem moudrost … a dostal jsem problémy,
abych je řešil.
Chtěl jsem blahobyt … a dostal jsem mozek a sílu,
abych mohl pracovat.
Chtěl jsem odvahu … a dostal jsem překáţky, abych
je překonával.
Chtěl jsem lásku … a dostal jsem ztrápené lidi,
abych jim pomáhal.
Chtěl jsem výhody … a dostal jsem příleţitosti.
Nedostal jsem nic z toho, co jsem chtěl …, ale dostal
jsem všechno, co jsem potřeboval.
Nebojme se překáţek, jsme schopni je překonat.
(Rút 6/2011 – časopis farnosti sv. Jana Křtitele
ve Dvoře Králové nad Labem)
22
OBŠŤASTNÍK – pravidelný občasník adventistů z Luţe a okolí
2 x zachráněn – Stín na stěně
Jako student jsem si chodíval pravidelně večer
zaplavat na plovárnu. Mou pozornost delší dobu
upoutával jeden muţ. Pokaţdé, kdyţ se objevil
na plovárně, přišel k okraji bazénu a ponořil
do vody nohu. Pak vystoupil na nejvyšší skokanský
můstek, skočil do vody a plaval znamenitým stylem.
Dlouho jsem nemohl pochopit jeho zvláštní zvyk.
Jednoho večera jsem se rozhodl, ţe se ho na to
zeptám.
Vyprávěl: „Byl jsem učitelem plavání na sportovní
škole. Téměř kaţdý den jsem byl na plovárně a znal
jsem tu kaţdé místo. Jedné noci jsem nemohl usnout
a tak jsem se rozhodl, ţe si
půjdu zaplavat.
Šel jsem tedy na plovárnu, ale
nerozsvítil jsem, protoţe jsem
se tu dobře vyznal. Navíc
měsíční světlo prosvítalo
skleněnou střechou. Kdyţ
jsem chtěl skočit ze skokanského můstku, všiml jsem si
stínu na protější stěně. Moje
tělo a paţe vytvořily kříţ. Co
mne zdrţelo, abych neskočil
do vody, nevím. Kdyţ jsem se
díval na svůj stín, vybavil se mi Jeţíšův kříţ. Nebyl
jsem věřící, ale jako dítě jsem se naučil písni, jejíţ
slova mi přišla na mysl: On zemřel na kříţi za mé
hříchy. Jeho smrt mi otevřela nebe. Děkujte Bohu,
vy, kteří jste zachráněni krví Jeţíšovou.
Ani nevím, jak dlouho jsem tam stál a proč jsem
nakonec do vody neskočil. Pak jsem sešel z můstku
a zamířil ke schodům, které vedly do bazénu.
S hrůzou jsem zjistil, ţe bazén je prázdný! Aniţ
jsem to věděl, byla voda při čištění vypuštěna.
Kdybych seskočil z můstku, stálo by mě to ţivot.
Uvědomil jsem si, ţe ten podivný stín kříţe na zdi
mě zachránil před jistou smrtí. Byl jsem Bohu tak
vděčný, ţe jsem v tu chvíli poklekl a prosil
za odpuštění, ţe jsem o něj dosud nestál, zatímco On
mě nikdy neopustil. Té noci jsem proţil
dvojnásobnou záchranu. Záchranu svého těla
a záchranu své duše. Pro věčnost. Od té doby jsem si
osvojil tento zvláštní zvyk – ponořit svou nohu
do vody dříve, neţ do ní skočím.“
„Kristus Jeţíš přišel na svět, aby zachránil
hříšníky.“ (1. Timoteovi 1,15)
(Brněnská tisková misie, o.s., P.O.Box 64, 638 00
Brno ● www.btm.cz ● e-mail: btm @btm.cz ●
tel: 545 224 253)
Kdo to je?
Řešení hádanky z minulého čísla – Zdena Dvořáková
IV/2011
23
OBŠŤASTNÍK – pravidelný občasník adventistů z Luţe a okolí
Nová hádanka
Obšťastník – občasník adventistů z Luže a okolí
Vychází 1x za čtvrtletí
Příspěvky do příštího čísla zasílejte na adresu [email protected] do 20.12.2011
Sledujte také web: http://luze.casd.cz
IV/2011
24