recenze Fantasy Planet 04_2004

Stránka č. 1 z 2
Nepohádka - Renčín Pavel
Ondřej Jireš - 15.4.2004
Letos jsme se konečně dočkali debutového románu několikanásobného vítěze prestižní literární soutěže v
žánru fantasy O železnou rukavici lorda Trollslayera. Nepohádka dostála svému názvu. Někdo ji za pohádku
považovat může, já toho názoru nejsem. Ze všeho pak ční snaha o netradiční pojetí klasického schématu,
což se jednoznačně vyplatilo.
Román je zasazen do dvou dějových rovin. Hlavní linie příběhu je poměrně
jednoduchá a její variace již byly mnohokrát úspěšně zpracované. Do pozornosti
se dostává novinář Jáchym a jeho malý syn Petr, který v nemocnici pomalu umírá
na leukémii. Zatímco Petr nevzdává svůj boj na lůžku, jeho otec s přispěním
náhody bojuje za jeho uzdravení poněkud netradičními prostředky. Na scéně se
totiž objevují skřítkové, s jejichž pomocí se mohou problémy vyřešit. Hlavní dějová
linie však působí jako nosná konstrukce, která spojuje jinak velmi roztříštěný zbylý
obsah románu. Další dějová linie a spousta epizodických scén se totiž odehrává i
v říši skřítků.
Dějová roztříštěnost je asi největší vadou románu, která ke konci snižuje zážitek z
četby. Renčínovi jako by dělalo velký problém navazování na předchozí události.
Místo toho se vrhá do dalších a dalších epizod, které přinášejí na scénu další a
další postavy. Oněch „důležitých skřítků“ je nakonec zbytečně mnoho. Určitě
nejenom mě začali splývat. Všechna ta spousta událostí ve skřítčí říši sice velmi
pěkně dotváří celkový obraz a atmosféru, ale autor se rozhodně měl snažit spojit
je v jednu plynoucí dějovou linii, která by se s tou hlavní o Jáchymově hledání léku pro Petra pravidelně
střídala.
Tím jsem si na začátek odbyl to nejtěžší a zbývá ještě spousta prostoru pro chválu. Hlavní zápletka totiž sice
není zrovna originální, zato po celém románu je rozeseto nápadů... až hanba některým fantasy spisovatelům.
Autorova nadšenecká tvořivost udržuje pozornost čtenáře po celých těch více než 350 stránek. Tím, že autor
zasadil své dílko do dvou značně odlišných prostředí, získal široké manipulační pole pro práci s rozsáhlou
škálou témat, aniž by v příběhu vypadaly nepatřičně. Vzhledem k základní premise románu, že se jedná o
pohádku „trochu jinak“, je celkem logické, že autor v dobrém smyslu slova zneužívá pohádková témata i ke
glosování současných společenských nešvarů včetně politiky, konzumního života a světa médií a reklamy
(kde autor sám profesně působí). Neplatí to doslovně, ale příhody z pohádkové říše jsou spíše hravé, veselé,
až zdravě infantilní. Naopak naše realita, zosobněná Jáchymem a prostředím Prahy, se zdá být chmurná,
teskná a skřítčí říši protikladná.
Méně zdařilá se jeví snaha napsat román „pro každého“. To prostě ani při nejlepší vůli, talentu a snaze nelze.
Zvláště zpočátku není vůbec jasné, komu je příběh určený a komu se nakonec kniha jako celek může líbit
nejvíce. Nejde ani tak o to, že vedle sebe stojí témata pohádková i ta pro dospělé. I dospělí čtou občas knihy
určené dětem. Jde spíše o to, že Renčín někdy až zbytečně vysvětluje a zjednodušuje čtenářovi chápání
textu, zatímco výsledek působí spíše jako literatura pro starší. Objevuje se mnoho témat, ke kterým musí mít
čtenář alespoň základní ponětí o historii, politice, mezilidských vztazích a světě kolem sebe vůbec. Zatímco je
poslední dobou stále častější, že zvláště ve filmových pohádkách (Lilo a Stitch, Hledá se Nemo…) se snaží
tvůrci do příběhu propašovat narážky, kterým dítě nerozumí (ani netuší, že by jim mělo rozumět), ale pobaví
rodiče, kteří trpělivě s dítětem sdílejí zážitky z pohádkového příběhu, v Nepohádce je těchto narážek a dítěti
nepochopitelných scén naopak více než těch ryze pohádkových, určených pro malé děti. Nepohádka tak
nakonec není určena všem, naopak si vyžaduje čtenáře svého. Spíše staršího (neříkám nutně dospělého) a s
vřelým vztahem k pohádkám. Takového, který je nejen ochotný přemýšlet, ale zároveň nemá z infantilních
příběhů osypky. Všem ostatním prostě budou některé scény připadat nudné nebo nevhodné nebo zbytečné.
Hlavní dějová linie o Jáchymově hledání léku pro Petra, která vede Prahou, Plzní i Krkonošemi, nese prvky
tzv. městské fantasy. U nás tento specifický subžánr není tolik známý, zato jeho světově asi nejproslulejšího
zástupce, Neila Gaimana, zná u nás velké množství čtenářů. Proto bývá zvláště k jeho Nikdykde Nepohádka
přirovnávána, ale tohle srovnání značně pokulhává. I Renčín si pohrává s ideou, že se kolem nás, v ulicích,
kde každý den chodíme, odehrává něco, co nevidíme. Renčínovo pojetí je však mnohem pohádkovější a na
rozdíl od Gaimana je jen jednou z podmínek pro vybudování zápletky, nikoliv jedním z hlavních smyslů
příběhu. To už se Renčín více blíží Komenskému Labyrintu světa a ráji srdce, kde si shodně s Jáchymem
hlavní postava nasazuje „růžové“ brýle (resp. u Komenského sundává).
Myslím, že Nepohádka nezklamala. Má své dětské nemoci - roztříštěnost, nedotažené zápletky, přebytečné
scény -, ale celkově je po těch několikaletých úpravách text na český debutový román příjemně zralý, velmi
http://www.fantasyplanet.cz/clanek_tisk.asp?id=1700
30.3.2007
Stránka č. 2 z 2
čtivý a oproti značné části fantasy tvorby nepůsobí zdlouhavě. Přehršel malých nápadů, vtípků, smysluplných
úvah i pěkně budovaných pasáží je rozhodně pádný důvod, proč si Nepohádku přečíst. Román však zdaleka
nedosahuje kvalit nejlepších Renčínových povídek. Proto jsem velmi zvědavý, jak se nabyté zkušenosti
projeví při vzniku dalšího románu. Autor zatím žádný neohlásil, tak se necháme překvapit. Rozhodně mě
přesvědčil, že má dostatek talentu i schopností jak na pohádku, tak na román pro dospělé. Zlatá střední cesta
však nese jistá úskalí, kterým se tak úplně nevyvaroval – nebo že by to spravil druhý díl?
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Tento článek byl převzat dne 30.3.2007 13:38:55 z Internetového magazínu Fantasy Planet
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
http://www.fantasyplanet.cz/clanek_tisk.asp?id=1700
30.3.2007