jednota těla kristova

JEDNOTA T LA KRISTOVA
MARTIN KLUSO
(Praha, 27. srpna 2003)
V ím, že p ichází as, kdy B h bude mít T lo Kristovo.
Nechce se nám hovo it o tom, že bychom m li init v tší v ci nebo
být slavn jší nebo chodit v tom T le slavn ji, než chodil Ježíš Kristus.
Ale tak praví Boží slovo (Jan 14:12)1, a nám nezbývá nic jiného, než Boží
slovo bu p ijmout, nebo odmítnout. Sláva, kterou m l Ježíš Kristus, nebyla Jeho vlastní, byla to sláva Otcova. Byla to sláva, kterou p evzal od
Otce. Získal ji tím, že ne inil nic, než co vid l init svého Otce. A B h
v této dob a v tomto v ku povolává lid, který bude mít stejn jako Ježíš
Kristus slávu, která nebude jeho, ale Otcova. Protože nebude init nic, co
by si usmyslel, ale v každé v ci bude init Boží v li.
Boží slovo mluví na n kolika místech o tom, že B h sp je k výlu né
v ci v historii – ke zrození Božích syn . ( ím 8:19)2 Boží synové jsou
lidé, kte í se zrodili z Boha. Nezrodili se z t la, nezrodili se z v le lov ka, z v le muže, ale zrodili se z Boha samého, a to tak, že nemilovali
své duše až do konce. Položili sv j život a p ijali život Boží. Boží slovo
nám íká, že nem žeme žít obojí. Boží slovo íká, že kdo chce zachovat
svoji duši, ten o ni p ijde, a kdo ztratí svou duši pro N j, tak ji získá pro
život v ný. (Mat 16:25)3 Naše duše není náš život v tom smyslu, že bychom m li um ít a být v hrob . Naše duše je naše mysl, v le, city, naše
touhy. Boží slovo íká, že kdo si chce zachovat svoji mysl, tak o ni p ijde.
Kdo si chce zachovat svoje emoce, svoje touhy a svoji v li, tak o n
p ijde. Ale pokud ztratíme svou mysl, svoje p emýšlení, svoji v li, city,
emoce, svoje touhy, tak je získáme pro v ný život. Halelujah!
1
Jan 14:12 – „Amen, amen pravím vám: Kdož v í ve mne, skutky, kteréž já iním, i on
initi bude, a v tší nad ty initi bude; nebo já jdu k Otci svému.“
2
ím 8:19 – „Nebo stvo ení pe liv jako vyhlídaje, o ekává zjevení syn Božích.“
3
Mat 16:25 – „Nebo kdož by cht l duši svou zachovati, ztratí ji; kdož by pak ztratil duši
svou pro mne, nalezne ji.“
1
Boží slovo nás povolává k tomu, abychom p ebývali v jednot .
Amen? Abychom se milovali navzájem. (Ef 4:2,3)4 V ím, že jsme na
pokraji Božího asu a Božího napln ní tohoto zám ru. V ím, že ten zám r bude slavný práv v tom, že povstane T lo Kristovo, které bude
v jednot . Boží slovo íká, že je blaze tam, kde p ebývají brat i
v jednomyslnosti. (Žalm 133:1)5 Nezapome me na to, že jedna mysl je
mysl Kristova. To, že p ebývají v jednomyslnosti, znamená, že p ebývají
v mysli Kristov , protože potom m že sestoupit pomazání. M že
sestoupit po celém T le Kristov až na podolek jeho roucha, až n kam
tam, kde je ho možná nejvíc pot eba. Halelujah!
Milovat se navzájem neznamená, že máme mít jeden druhého
v oblib , ale máme usilovat o to, aby ten druhý stál pevn v Kristu Ježíši.
M lo by být naší touhou, naším usilováním lidi nestrhávat k zemi, ale
vyvyšovat je – ve smyslu vyvád t je výše. Vyvést je výše, aby na erpali
nový život. Boží slovo nás nabádá, abychom tam, kde se nám zdá, že
jsme duchovní, svoji duchovnost použili k tomu, abychom k ní vedli své
spolubratry. (Gal 6:1,2)6 Naše duchovnost nám nebyla dána proto, abychom se nadýmali nebo vyvyšovali p ed druhými, ale proto, abychom se
vydali jeden druhému.
N co podobného jsme se snažili u it naše d ti na tábo e. Víte, ono
to bylo v t le. D ti byly r zn staré, byly mezi nimi starší i mladší. Mluvili jsme o tom, že žádné z d tí není povoláno k tomu, aby z stalo mladší,
ale k tomu, aby dorostlo do zralosti, do plnosti, do plného v ku. U ili
jsme je, že jejich obdarování, která mají skrze zralost, nap íklad že umí
íst, jim nebyly dány proto, aby mohly mít navrch v i t m ostatním. Ale
ten, který byl mezi nimi nejv tší, byl služebníkem všem. Halelujah!
Mám touhu p istoupit p ed Boží tr n a slyšet, co B h praví, a opakovat, co B h íká, slovo od slova. Nemám žádnou touhu, žádnou ambici
mluvit sám ze sebe, a to nejen te na shromážd ní, ale kdykoliv a kdekoliv. V ím tomu, že to je touha, která je z Hospodina. V ím, že je to
touha, kterou nám B h klade na srdce, kterou klade na srdce T la
4
Ef 4:2,3 – „Se vší pokorou, tichostí, i s snášenlivostí, snášejíce se vespolek v lásce,
usilujíce zachovávati jednotu Ducha v svazku pokoje.“
5
Žalm 133:1 – „Aj, jak dobré a jak ut šené, když brat í v jednomyslnosti p ebývají.“
6
Gal 6:1,2 – „Brat í, by pak byl zachvácen lov k v n jakém pádu, vy duchovní napravte
takového v duchu tichosti, prohlédaje sám k sob , abys i ty nebyl pokoušín. Jedni druhých
b emena neste, a tak p te zákon Krist v.“
2
Kristova. Protože to je T lo Kristovo, které nebude mít žádnou ambici
a žádnou touhu d lat svoje vlastní v ci, ale bude init v ci Hospodinovy.
Mám pevnou nad ji a pevnou víru, že B h nás povolal, abychom šli jako
ást T la Kristova. A povolal nás k tomu, abychom p ebývali
v jednomyslnosti.
Kdysi dávno, bylo to na konferenci, ur it 10 let zpátky, jsme se jeden ve er rozhodli, že p espíme venku. Na té konferenci nebyla z r zných
d vod úplná jednota. A já jsem se modlil a íkal jsem: „Bože, co máme
ud lat, abychom byli jedno?“ B h mi zjevil obraz, který se m drží do
dnešního dne, a skrze tento obraz vykládám a vnímám jednotu. Skrze ten
obraz vnímám také ekumenické hnutí a další jiná hnutí a pokusy lidí
o sjednocení.
B h mi ukázal všechny hv zdy a ekl mi: „To jsou brat i, to jsou
synové Boží. Jak bys je sjednotil?“ Nev d l jsem, jak je sjednotit. Asi
bych je za al shromaž ovat na jedno místo. A B h íkal: „Vidíš tamtu
hv zdu, která svítí nejvíc? To jsem Já. Jak bys sjednotil všechny bratry
te ?“ V d l jsem, že tím zp sobem, že každý z nich, každá ta hv zda, se
musí dostat ke hv zd , která je Ježíš Kristus. Amen?
C
JEŽÍŠ
KRISTUS
D
B
A
3
B h mi na toto téma za al íkat víc v cí. Mluvil o tom, jaká je
vzdálenost nejednoty dvou hv zd, jaká je mezi t mi lidmi nejednota. Jak
by se dala m it? Pokud bych ji m il vzdáleností, jaká je nejednota
A a B? Zdá se, že menší než nejednota C a D. Ale to není pravda,
protože jednota se nem í tím, jak moc jsou ti lidé spolu. Tihle jsou
možná zdánliv v jednot . Ale B h íká, že jsou tak daleko od jednoty,
jak daleko jsou spolu od Ježíše Krista.
Víte, co je to denominace? Víte, co je to ekumenické hnutí?
Ekumenické hnutí je taková v c: Máte n kolik lidi, kte í nejsou jednotní,
jsou roztroušení. A vy nevíte, že je jeden B h a že je jedna pravda, a
hledáte n jaký pr se ík, jak je sjednotit. Potom se stane, že lidé neusilují
o nic jiného, než aby byli sjednoceni. Sjednoceni na n em, co není B h.
B h mi ekl, jakým zp sobem máme usilovat o jednotu. Tím, že se
dostaneme ke Kristu. Zdánliv se od bratra vzdálíme a zvýšíme tu
pocitovou propast nejednoty. Zvýšíme rozd lení proto, abychom dosáhli
jednoty.
To je p emýšlení, které mi tehdy hodn pomohlo, osvobodilo m .
Bál jsem se, že moje touha po jednot s Bohem a moje touha po jednot
s bratry, kte í mají jinou vzdálenost od Boha, si proti e í. B h mi ekl, že
to není pravda, protože moje touha není mít jednotu s lov kem na tom
míst , kde se nachází. Moje touha je mít s ním jednotu v Kristu. Proto
d lám dv v ci: Usiluji o to, abych došel do Krista a získal mysl Kristovu,
a usiluji o to, aby každý z mých bratr se postupn dostával do Krista.
A to je služba T la Kristova, kdy se navzájem povzbuzujeme
a motivujeme skrze dary Kristovy, které dal do T la, k tomu, abychom
spole n stanuli a m li mysl Kristovu. Když máme mysl Boží, tak jsme
naplnili Boží zám r a dosp li jsme. To je to, na co eká celé stvo ení.
Celé stvo ení lká a eká na zrození a zjevení Božích syn . ( ím 8:19)
B h nás povolal do jednoty. Do jednoty, která je v Kristu Ježíši.
B h nás povolal do jednomyslnosti, která je v Kristu Ježíši. Pokud se
mluví o jednot , tak si možná p edstavíte názory. Teologické názory. Ale
B h k nám hovo í o n em víc. Víte, že máme být jednodušní? B h íká,
že máme být jedné duše. (Fil 1:27)7 Co to znamená? Poj me mluvit
7
Fil 1:27 (NBK) – „Jenom ve te život d stojný Kristova evangelia, abych a už p ijdu
a uvidím vás, anebo když budu vzdálen, slyšel o vás, že stojíte v jednom duchu, že
s jednou myslí (dosl. duší) spole n bojujete ve ví e evangelia...“
4
o mysli. Jaká je nejednota v našich myslích? To je stejný princip. Pokud
se chcete sjednotit se mnou v mysli, tak je to dobré. Ale pamatujte na to,
že se se mnou nechcete sjednotit na míst , kde se práv nacházím, ale že
se se mnou chcete sjednotit na míst , které je Kristus. Pokud se toužíte se
mnou sjednotit v mysli, tak usilujte o to, abyste získali mysl Kristovu,
a pomozte mn , abych získal mysl Kristovu. Potom budeme jedno.
Nemám žádný zájem a žádnou ambici sjednotit se s kýmkoliv,
krom Krista – na mysli, která není Kristova. Mám pevnou nad ji a víru,
že váš zám r a vaše ambice jsou stejné. Stejným zp sobem to funguje
s jakoukoliv další ástí naší duše. Pokud máme ve své duši emoce, tak
B h hovo í o tom, že pokud chceme, aby naše emoce plynuly a abychom
se na nich shodli, sjednotili, tak musíme jít ke Kristu. N kdy brat i usilují
o to, aby plakali s pla ícími a radovali se s radujícími, a na základ tohoto
verše se snaží sdílet své emoce. Ale je pot eba, abychom je sdíleli
v Kristu. To znamená plakat s pla ícími, když plá e Kristus, a radovat se
s radujícími, když se raduje Kristus. Protože jinak se nám m že stát, že se
sjednotíme a budeme spole n emotivní, ale nebudeme v Kristu.
B h nám proto dal do T la Kristova jednu dobrou v c, a to nejednotu a rozd lení. B h íká, že v T le musí být rozd lení proto, abychom
mohli dozrát. Pokud bychom se totiž všichni shromáždili na jednom
míst , tak bychom m li velký problém porozum t tomu, že nejsme jednotní v Kristu. Proto B h rozesel ty hv zdy por znu dokola. Když
budeme usilovat o jednotu se všemi, tak nám nezbývá nic jiného, než
abychom se navzájem povzbuzovali.
Když se p ibližuji ke Kristu, tak iním pokání. Pokání je zm na mojí
duše. Zm na mých emocí, zm na mojí v le. Pokud bychom to p irovnali
ke zm n zvyk , tak jestli jsem d ív jídával brambory a dneska brambory
nejídám, inil jsem pokání. Rozumíte mi? Pokání není nutn o tom, že se
poplazím po kolenou, abych od inil sv j h ích, ale je o tom, že pokud
jsem byl n jaký, tak se rozhoduji a prosím o Boží milost, moudrost
a moc, abych mohl být jiný. Pokud se p ibližuji a sjednocuji s vámi, tak
skrze pokání. Takže vás prosím, abyste inili pokání z v cí, kdy vaše duše
není jednotná s mojí duší v Kristu Ježíši.
V ím tomu, že B h nás p ivede a p ivádí na místo, kde budeme
moci plynout. Zakusili jsme ur itý díl jednoty a zakusili jsme ur ité ovoce
jednoty. To znamená, že do té míry, do které jsme se seb hli v tu plnou
5
postavu Krista Ježíše, do té míry jsme byli schopni dopustit Boží moci,
aby mezi námi p sobila. Vím, že se nám to líbilo, že jsme byli nadšení,
napln ní, pot šení v Bohu. B h nám však ukazuje, že to byla jenom míra
toho, kam bychom m li vstoupit a kde bychom se m li nacházet, abychom mohli uvolnit plnost Božího požehnání a plnost Božího pomazání.
V ím tomu, že mezi námi bylo mnoho pot ebných, kterým bylo pomoženo, kterým bylo odpov zeno. Ale také tomu, že je mezi námi mnohem
víc pot ebných a je t eba dotáhnout do konce všechna vysvobození.
Amen?
Mám pocit, že všechno se to vztahuje k jedné v ci. Musíme se rozhodnout: bu budeme d lat Boží v ci, nebo budeme d lat svoje v ci.
Bu budeme mluvit Boží v ci, nebo budeme mluvit svoje v ci. Bu
budeme p emýšlet a vymýšlet svoje v ci, nebo budeme p emýšlet
a vymýšlet Boží v ci. V ím tomu, že nastává as, kdy budeme mít báze
init svoje vlastní v ci. Možná by to n kdo, pokud by cht l, mohl vykládat jako p ílišné puritánství nebo t žké náboženství nebo jakýsi fanatismus. Ale já v ím, že ím jsme blíž Bohu, tím v tší máme báze d lat
vlastní dílo. V ím, že ti Boží služebníci, kte í byli blízko Bohu, m li
daleko menší prostor pro manévrování, než máme mnohdy my a než mají
lidé ve sv t . Tolerance, která tam byla, byla daleko menší. Když se
podíváte na ch zi Mojžíše a podíváte se na jeho p estoupení, které zap íinilo, že nedovedl Boží lid do zaslíbené zem , to nám, myslím,
nazna uje Boží nekompromisnost. Pokud se dostaneme do Boží
p ítomnosti, zbavujeme se prostoru pro manévrování v kompromisu a v
t lesnosti.
Víte, je to taková zvláštní v c. ím více je na shromážd ní Boží
p ítomnosti, ím více si uv domujete, že máte dar k tomu, abyste ho
mohli použít, tím v tší máte báze ho použít. Pokud jste nikdy nem li
strach promluvit na shromážd ní, tak v tomto smyslu i te pokání.
Získejte strach a báze . Strach a báze p ijít a p inést sv j díl na shromážd ní pramení z toho, že si do ur ité míry uv domujeme, co se d je, když
se sejdeme na shromážd ní. My se nescházíme jako lidi, my se scházíme
jako Boží nádoby. Scházíme se jako T lo Kristovo, abychom se posunuli
do jednoty, která je v Kristu Ježíši a která vyplývá z toho, že každý z nás
usiluje o to, aby zd dil a p evzal mysl Kristovu. Z tohoto d vodu doufáme a o ekáváme, že tak jako na obrázku Kristus uprost ed reprezentuje
samého Boha, p ichází i na toto místo. A pokud B h p ichází na naše
6
shromážd ní, tak co je lov k, aby mluvil? Co je lov k, aby prokazoval
svoji t lesnost? Co je lov k, aby p icházel a vydával n co, co je on sám,
a není to B h?
Pokud chceme init Boží v li, nezbývá nám nic jiného, než abychom ji zkoušeli init. V ím tomu, že když máme isté srdce, uz íme
Boha. isté srdce m žeme mít, to není nic nedosažitelného. Je to n co, co
nám nabízí B h, který íká, že blahoslavení jsou istého srdce, nebo ti
uz í Boží království a budou moci do n j vstoupit. (Mat 5:8)8 V ím
tomu, že pokud máme isté srdce, istou touhu požehnat jeden druhému
a vstoupit na místo, kde jako jeden z úd T la Kristova budu posouvat
bratry do Krista, pokud je toto m j zám r, tak mohu být Bohem použit
jako nádoba. Ale musím být p ipravený na jednu v c. Musím být
p ipravený velmi citliv naslouchat Bohu, jestli v tom, co iním, a v tom,
co íkám, napl uji tento zám r, nebo ho nenapl uji. Musím být
p ipravený init pokání. init pokání, pokud ten zám r nenapl uji,
protože pokání je zm na. Rozumíte mi? Znamená to, že budu hledat, co
zp sobilo m j omyl, pokud jsem zaujal místo n koho jiného, když ten
n kdo jiný byl v tuto chvíli povolaný, aby nás posunoval do Krista.
Doufám, že jsem v této v ci ve vás vzbudil báze a tlak. lov k se
nachází mezi dv ma mlýnskými kameny. Ten jeden mlýnský kámen íká,
abychom si žehnali navzájem a používali dary, které máme, a druhý
mlýnský kámen nám na druhou stranu íká, abychom ne inili nic ze sebe.
M žete si zvolit jednu, nebo druhou stranu. Ale to vás nezm ní, to vás
nedovede k pokání a ke zm n . M žete si zvolit to, že nep jdete dop edu
a nepoužijete sv j dar k tomu, abyste žehnali, abyste posouvali lidi, a z stanete tam, kde jste. Nebo si vyvolíte to, že budete používat sv j dar,
svoje obdarování a svoji touhu pomoci a pozvednout církev nezávisle na
tom, co cítíte v duchu a jaká je zp tná vazba od Boha. V tu chvíli se také
nebudete m nit. Pokud se však rozhodnete pro obojí, nau íte se chodit
velmi citliv .
A to je to povolání, které máme v Kristu Ježíši. Protože Ježíš mohl
o sob vyznat, že ne iní nic, než co vidí init svého Otce. (Jan 5:19)9 Zna8
Mat 5:8 – „Blahoslavení istého srdce, nebo oni Boha vid ti budou.“
Jan 5:19 – „I odpov d l Ježíš a ekl jim: Amen, amen pravím vám: Nem že Syn sám od
sebe nic initi, jediné což vidí, an Otec iní. Nebo cožkoli on iní, to i Syn též podobn
iní.“
9
7
mená to, že se musel nau it dívat a vid t v každém okamžiku, co iní
B h. Pokud nevidíte a nevíte, co iní B h, tak nem žete init v li Boha.
Nem žete init Jeho v li. V Písmu je Slovo, které nám íká, jakým zp sobem m žeme vstoupit do Boží slávy. Jakým zp sobem m žeme vstoupit do Boží jednoty, do Božího chrámu, aby Boží sláva sestoupila. Víte,
co se musí stát? Aby B h sestoupil se svojí slávou, se svojí p ítomností,
musí se stát jedna klí ová v c. Je to posv cení. (2Par 5:11-14)10
Víte, co je to posv cení? To je takové náboženské slovo. Posv cení
je odd lení. Posv cení je o tom, že vydáváte ur ité v ci k ur itému
zám ru. To znamená, že bych mohl vzít ást svého majetku a zasv tit jej
ur itému ú elu. Znamená to, že ho nepoužívám na nic jiného. Dokážete tu
myšlenku dotáhnout dál? B h posv til naši mysl To znamená, že Jeho
zám r a Jeho touha je, abychom nem li v mysli nic jiného. B h nás
posv til sám sob . Pokud chceme, aby vstoupila Boží sláva, Boží moc
a autorita na nás a proudila skrze nás, tak pot ebujeme posv cení. Žádná
ást naší duše, žádná ást toho, ím chceme sloužit Bohu, žádná ást
našeho daru, naší ch ze, našich úst nem že pat it nikomu jinému než
Bohu. Protože jsme jako nádoby byli zasv ceni, byli jsme vydáni k jedinému ú elu a nesmíme být použiti k žádnému jinému.
Nádoby, které byly v Božím stánku, v Božím chrámu, byly posv ceny. Byly to nádoby, které nesm ly p ijít do styku s žádným jiným
dílem, s žádným jiným obcováním nebo lidským zam stnáním. B h nám
dal naše t lo, duši, ducha, naše dary, ovoce, rodiny, schopnosti, ur ité
vybavení pro každého z nás. A B h íká, abychom se posv tili, abychom
se odd lili. Tady hovo íme o ur itém rozd lení, o ur itém odd lení.
Pot ebujeme v d t, že naše nádoba je nádobou, která má sloužit v Božím
dom k ob tem, k uctívání, ke chvále a ke sloužení Hospodinu, k tomu
dílu p i Božích stolech. Pokud jste se vydali jako živá ob Bohu, tak musíte Bohu dopustit, aby ud lal ten ez, aby vás skrze pokání vedl k tomu,
že budete pat it a budete sou ástí jediného díla, a to Božího díla. To
znamená, že by vám na mysl nem lo p ijít nic jiného (bu me te duchovní) než B h a Boží v ci.
10
2Par 5:11-14 – „ I stalo se, když vycházeli kn ží z svatyn , (nebo všickni kn ží, kte íž se
koli našli, byli se posv tili, ...tedy oblak naplnil d m ten, d m totiž Hospodin v, tak že
nemohli kn ží ostáti a sloužiti pro ten oblak; nebo sláva Hospodinova byla naplnila d m
Boží.“
8
Pokud toužíte po tom, abychom se shromáždili v jednot , pokud
toužíte spole n vytvo it Boží d m, na který sestoupí šekína – sláva, tak
pot ebujete u init jednu v c – pot ebujete se posv tit. Ne posv tit se na
shromážd ní, ale posv tit se p ed shromážd ním. Ideální by bylo, kdybyste žili život v posv cení, tak jak nás k tomu nabádá Boží slovo. Pak
nep ijdete na shromážd ní se svými vlastními v cmi a neza nete až tam
hledat Hospodina, ale p ijdete na shromážd ní s tím, že jste vydali sv j
as a sebe jako nádobu, svou osobu, mysl, duši k jedinému dílu, jedinému
zám ru. Všechny vaše emoce, city, v le, mysl, t lo budou pod ízeny
tomu, že jste tady, abyste inili Boží v li.
U t la je to možná dob e vid t. B h nám dal naše t lo, které je
chrámem Božím. Pokud chcete, aby vaše t lo naplnil Boží duch, aby
v n m B h p ebýval ve své plnosti, jak jen m že p ebývat, pot ebujete se
posv tit. Pot ebujete íct: „Toto t lo není povoláno k tomu, aby sloužilo
h íchu nebo jakékoli v ci, která není z Hospodina.“ Mohou to být v ci,
které absolutn zne iš ují a ni í t lo, jako je h ích t la, ale i v ci, které
nejsou z Boha a jsou pohrdáním toho, co B h posv til.
To je, jako byste m li vzácnou vázu na kv tiny. Zvláštní vázu ur enou a vyhrazenou k jedinému ú elu. P edstavte si, že byste ji m li p ipravenou a ekali na ten slavný den a okamžik jejího použití, kdy do ní dáte
kv tiny a p edáte ji n komu velmi vzácnému a váženému. A n kdo by tu
vázu vzal a použil ji na vylití splašk . Nenašel by žádnou jinou nádobu
a vzal by tuhle vaši vzácnou vázu. Bylo by to zneuct ní zám ru, pro který
ta váza byla ur ena.
Sáhl jsem po takovémto p íkladu, protože v ím, že B h postavil
každého z vás jako vzácné nádoby v Božím dom . Jako nádoby, ze kterých se má sytit Boží Syn. Víte o tom, že se z nás chce Boží Syn sytit?
Kde B h íká, že se z nás chce sytit? ím se sytí B h? Co jí B h? B h jí
ovoce ve své zahrad – Píse písní. (Pís 4:16)11 Ježíš byl velmi, velmi
náro ný ve své strav , v hledání ovoce na strom . O tom se hovo í na
n kolika místech a píše se, že p ichází do své zahrady, aby se nasytil ze
svého ovoce. On je Pánem té zahrady. B h p ichází, aby se sytil. P ichází
ke stromu a íká, že se chce nasytit. To není o tom, že se snažíme dostat
Boha na rovinu, která je p irozená, lidská. Na rovinu, kde bychom s Ním
11
Pís 4:16 – „V j, v t í ku p lno ní, a p i , v t í ku polední, prov j zahradu mou, a
tekou vonné v ci její, a a p ijde milý m j do zahrady své, a jí rozkošné ovoce své.“
9
mohli kamarádit. Na rovinu, kde bychom Ho dokázali ohrani it n jakými
lidskými p ikázáními, n jakými pravidly, jakousi spravedlností, možná
dokonce naší legislativou. B h se velmi snaží, aby se z ní vymanil, aby
ekl: „Já jsem B h, který nebude svázán lov kem.“ Dokonce zákony,
které On sám dal a ze kterých farizeové cht li ud lat ur itý rámec, ve kterém by se dalo chodit, tak aby to m li pod kontrolou, p ekonával. Aby
jimi nebyl svázán, aby jim nebyl poddán. Chodil a porušoval p íkazy
o mytí rukou (Mat 15:2)12, o p stu (Mat 9:14)13, o sobotách (Mat 12:114)14, o vínu (Luk 7:34)15. Spoustu t ch v cí d lal takovým zp sobem, že
boural bariéry a íkal: „Já nejsem B h, který se s vámi bude bavit o tom,
kdy a co má init.“ Víte, n kdy íkáme: „Bože, Ty bys nem l...“ A B h
íká: „Já jsem B h.“
To je n co, co mám rád. Mám rád kapitolu z Joba, kde B h Joba
napomíná a íká mu: „Kdo jsi ty, že se mnou chceš diskutovat o tom, co
mám init? Jestli já se t rozhodnu pot ít, ud lám to. Já jsem B h. Kde jsi
byl, když jsem tvo il zemi? Kde jsi byl, když jsem oblékal hory? Vezmi
udici a ulov velrybu, kterou jsem stvo il.“ B h mu ukazuje, kde je B h
a kde je lov k. Tohle bychom m li mít neustále na mysli, když nás B h
za ne používat jako svoje nástroje, jako svoje nádoby. Já v ím tomu, že
B h je Bohem, který se nenechá omezit lidskými pravidly, tím, kdy a co
by m l s námi a skrze nás init. Stejným zp sobem B h p ichází ke
stromu a íká: „Te p išel as, kdy se chci sytit.“ B h ne íká, že je
omezen.
Komu z nás se zdá fér ten p íb h, kdy Ježíš p ichází k fíkovníku
v dob , kdy není as fík , a chce se z n j nasytit? To je p íb h, na kterém
mnozí zakopávají, protože se neustále snaží hledat r zná teologická
a historická vysv tlení a vt snat Boha do toho, že B h p ece nem že být
nefér. Bavili jsme se o tom, že B h není fér. B h není fér tím zp sobem,
že byste mohli íct: „Bože, ale tohle není fér.“ B h je spravedlivý, ale
12
Mat 15:2 – „Pro u edlníci tvoji p estupují ustanovení starších? Nebo neumývají rukou
svých, když mají jísti chléb.“
13
Mat 9:14 – „Tehdy p isoupili k n mu u edlníci Janovi, kouce: Pro my a farizeové
postíme se asto, u edlníci pak tvoji se nepostí?“
14
Mat 12:2 – „Farizeové pak spat ivše to, ekli jemu: Hle, u edlníci tvoji iní, ehož
nesluší initi v sobotu.“
15
Luk 7:34 – „P išel Syn lov ka, jeda a pije, a pravíte: Aj, lov k žrá a piján vína, p ítel
publikán a h íšník .“
10
není fér. Fér ve smyslu našeho p emýšlení. A tak B h p ichází, a my bychom si ekli, že není as, abychom nesli ovoce. Ale B h p ichází v ten
as a íká, že p išel, aby se nasytil. P išel, aby pojedl.
Lidé dnes v bec nemají rádi autoritu a svrchovanost autority. Oni by
cht li, aby autority byly poddány lidu. Nelíbí se jim, že autorita jede
v lepším aut než lid. Mn se to líbí, protože to dokazuje Boží ád a Boží
svrchovanost. Rozumíte? Když král rozhodne, že se bude jíst, tak se bude
jíst. Když král rozhodne, že se nebude jíst, tak se nebude jíst. Když král
svolá hostinu a v polovin se rozhodne, že odejde lovit, tak jde lovit.
Protože on se nezodpovídá nikomu jinému než králi. Lid by možná cht l
íct, že to není fér. Ale B h íká, že to nemusí být fér. Protože On se zodpovídá jednomu jedinému, a to je B h. Víte, že B h se zodpovídá Bohu?
B h se zodpovídá Božímu charakteru, tomu omezení, které je v Bohu.
To, že se setkali k es ané o išt ní a napln ní Duchem, aby o ekávali na Hospodina, a p t z nich nedošlo do Boží p ítomnosti, není fér. To
není fér. To nebyli nev ící. Mnozí se snaží, aby to ud lali trošku fér,
íkat, že to byli nev ící. íkají: „To bylo p t bláznivých a p t moudrých
panen, a t ch p t bláznivých panen bylo nev ících.“ (Mat 25:1-12)
Nevím, jak to m že v Bibli, která mluví o žen jako o církvi, znamenat
nev ící. Zvláš panna, která je istá a je ve svatebním rouchu. Ješt jsem
nevid l nev ícího, který by se oblékl do svatebního roucha proto, aby
ekal na ženicha. Nev ím, že by ten p íb h byl p itažený za vlasy.
Co se tehdy stalo s Noemem, nebylo také p itažené za vlasy. Já jsem
nad tím dnes p emýšlel. Jeho p íb h je hodn podobný tomu, co se d je
dnes. V Novém zákon se píše, že se ženili a vdávaly, jedli a pili a d lali
si svoje vlastní v ci a nev d li, že n kde vedle se d je Boží dílo. (Mat
24:37-39, Luk 17:26-27) Nebyli schopni ho nijak ovlivnit a zastavit. B h
nastavil as a ten as prost tikal. B h to ekl všem lidem skrze Noema,
protože se píše, že byli neposlušni za doby Noema. (1Petr 3:20)16 To znamená, že museli být neposlušni kázání. Nem žete být neposlušní bez
Božího slova. Skrze Noema byla kázána zv st. (2Petr 2:5)17 Oni jí
neuv ili a byli jí neposlušní. To ale nic nezm nilo na tom, že B h m l
16
1Petr 3:20 (NBK) „…kdysi neposlušným, když jednou za Noémových dn Boží
trp livost vy kávala, zatímco se stav la archa, v níž bylo jen n kolik (to jest osm) duší
zachrán no skrze vodu.“
17
2Petr 2:5 (NBK) „Neušet il ani ten starý sv t, ale jako jednoho z osmi zachoval Noéma,
kazatele spravedlnosti, když uvedl potopu na sv t bezbožných.“
11
sv j as. Možná se nám to nezdá fér. Do té lodi vešlo osm lidí a dve e
byly zav eny. Mnozí z vás by cht li, aby ty dve e z staly otev ené. Pro
se B h nedokázal tím, že by za alo pršet? Pro za alo pršet až po tom, co
se zav ely dve e? To není fér. Protože když by za alo pršet, mnozí by
uv ili a porozum li tomu, co kázal Noe, a byli by spaseni. B h se však
nezodpovídá nám, ale sám sob . Možná pro Boží svatost. On v d l, že
pošle Syna Božího, aby kázal i duch m, v z m. (1Petr 3:19)18 A to je ta
spravedlnost.
V ím tomu, že b ží as a B h nás ve své spravedlnosti a
„neférovosti“ p ivádí na místo, kdy vstoupíme, nebo nevstoupíme. V ím,
že nás B h povolává k tomu, abychom se posv tili. Je v tom obrovské
odpo inutí. Vy nemusíte d lat v bec nic jiného, než se p idržet Krista.
Kristus je ten, který vás dovede na to místo. Ale vy musíte ud lat jednu
v c: ne init svoje vlastní v ci, svoje vlastní dílo.
Fascinuje m jedna zvláštní v c. Lidé si myslí, že m žou následovat Ježíše a jít jinudy. Jednou se stalo (je to výborný p íklad), že jsme
n kam jeli ze shromážd ní p ti auty. Z n jakého d vodu bylo e eno, že
pojedu první. N kte í lidé se zpozdili a já se rozhodl, že budu ekat.
Zahnul jsem do uli ky, která byla dost rozbitá, byly na ní položené panely. T i auta se vydala za mnou a zastavili jsme tam. Ale najednou se ta
auta rozhodla jet jinudy. Já jsem jel dál po té rozbité cest , ale
ve zbývajících autech byli lidé, kte í znali cestu. Te mi odpus te, ale
symbolicky jsem byl v roli Ježíše Krista a velmi p esn jsem v d l, kam
jedu. Ale ti, kte í ídili, si to nemysleli. Mysleli si, že znají cestu a že m
m žou následovat a jet jinudy. P estože jsem velmi dob e znal cestu
a p estože jsme se rozhodli, že m ostatní budou následovat, oni nev ili,
že tou cestou, kterou jsem se vydal, je nezbytné jet. P itom to byl nejlepší
a nejrychlejší zp sob, jak dojet tam, kam jsme jeli. Já jsem tedy jel, a najednou – nikdo za mnou.
Je to o tom, že máme následovat Beránka, kamkoliv p jde. Tohle
byla taková banální v c, která ke mn mluvila. V ím tomu, že máme
stejný problém na vyšší rovin . Chceme následovat Ježíše, ale vydat se
jinudy, protože známe cestu. My si nemyslíme, že je nutné projít stejnou
cestou, jakou šel On. Známe Boží služebníky, Mojžíše, Eliáše, Petra,
Jana, Davida, a známe cestu, kterou prošli. Z n jakého d vodu si však
18
1Petr 3:19 „Skrze n hož i t m, kte íž jsou v žalá i, duch m, p išed, kázal.“
12
myslíme, že m žeme dojít na stejné místo, ale jinudy. Není to p esv dení, které je v k es anech? Není to p esv d ení, které je v nás? Brat i,
sestry, i te pokání. Víte, musíte si zvolit cíl, tím musíte za ít. Vy si nem žete volit cestu, víte to? Vy si nevolíte cestu, ale volíte si cíl. Cíl je to,
kam chcete dojít. Podle cíle potom odvozujete vaši cestu. Nem žete si
zvolit cíl a cestu nezávisle na sob . Je jenom jedna cesta, a tou je Ježíš
Kristus, a cesta, kterou šel On.
Jsou lidé, kte í íkají: „Vždy p ece dojít do Božího království není
tak t žké. Vy to tady kážete strašn t žké.“ Už jste to n kde slyšeli? „Vy
po ád kážete o tom, že musíme init pokání, kážete o tom, že se musíme
modlit, musíme se postit, kážete o tom, že musíme po ád umírat...“ Já
p jdu jakoukoli cestou, která m dovede do Božího království, ale nezlobte se na m , m j vzor je Ježíš Kristus. Já tomu rozumím tak, pokud
dob e tu Boží slovo, že Ježíš Kristus a ten, který mu upravoval cestu, kázali o tom, že máme init pokání, protože se p iblížilo Boží království. To
slovo není: veselte se a radujte se, to slovo není: odpo i te si, to slovo
není: že te se a vdávejte, jezte a pijte, protože se p iblížilo Boží království, ale to slovo je: i te pokání, protože se p iblížilo Boží království.
Nám nezbývá nic jiného. Když p išel Ježíš, Jeho první slova byla: „ i te
pokání, protože se p iblížilo Boží království.“ (Mat 3:2) Mám velkou
báze , že pokud nep jdu za Ježíšem, tak netrefím. Proto si netroufám
vymýšlet alternativy. Na základ tohoto budu a chci mluvit o tom: i te
pokání, nebo se p iblížilo Boží království. Jestli máte pocit, že se opakuji, tak je to zám r.
Je to zám r, opakovat se po Kristu Ježíši. Jestli Kristus Ježíš d lal
ur ité v ci, tak já chci jít stejnou cestou. Jestli On inil to, co vid l
u svého Otce, tak se ur itým zp sobem taky opakoval. Na tom není nic
špatného. Nemusíte být originální. B h nechce, abyste byli originální,
abyste byli svoji. On chce, abyste byli Jeho. Spousta lidí chce být „svá“,
necht jí se nechat zmanipulovat. Ale jestli chcete z stat svoji, tak B h
íká, že o sebe p ijdete. Nev te tomu, že m žete stanout na míst , pro
které vás B h povolal, a jít jinou cestou, než šel B h.
N kdo si íká: „Opravdu se musíme postit a modlit...?“ Když Ježíš
Kristus, Boží Syn, p išel k Jordánu, sestoupil na n j Duch svatý v podob
holubice. Na nikoho jiného B h nesestoupí v podob holubice. Na
všechny ostatní sestupuje skrze ohe . To znamená, že Ježíš Kristus byl
istý. Byl „ohnivzdorný“. Boží duch na n j sestoupil v podob holubice
13
a ekl: „Ty jsi m j milovaný syn, v tob se mi zalíbilo.“ (Luk 3:22)19 Co
byste d lali? P ijde Boží duch a zp sob, kterým p ijde, ukazuje, že není
nic, co by musel propalovat, a ekne: „Ty jsi m j milovaný syn, v tob se
mi zalíbilo.“ Co byste d lali? Ježíše ihned Boží duch vedl na pouš , aby
se postil. ty icet dní na poušti nepil a nejedl. Pro ? P ed chvílí Mu B h
ekl, že je Jeho milovaný syn. Neusilujete o to, aby vám B h ekl:
„V tob se mi zalíbilo.“ Není to vaše usilování a jakoby cíl v cí?
Když se toto Ježíšovi stalo, Boží Duch Ho vedl na pouš , aby si
podmanil svoje t lo pro službu, která Ho ekala. My si z n jakého d vodu
myslíme, že m žeme jít jinudy nebo že to povolání, které bylo pro N j,
není pro nás. V ím tomu, že to povolání, které bylo na Kristu, je také na
nás. V íte tomu? Nebo jsem sám? S tím velmi zápasíme v církvi, protože
teologické uvažování je úpln jinde. íká, že je B h, Ježíš Kristus, a my
lidi ky jsme vypadli z poslouchání Hospodina a te se k tomu m žeme
skrze k íž vrátit a dál orat na poli, ale už neum eme na v ky. To je velmi
p ízemní evangelium. Ur it dostate né k tomu, abychom Bohu uv ili
a byli spaseni, protože je po ád lepší být s Bohem alespo do n jaké míry.
Já však v ím tomu, že B h nás povolává, abychom byli Jeho synové
a abychom tak jako šel On, i my dokonali tu službu t í a p l let. T i a p l
let služby, kdy p jdeme v plnosti vysvobození.
Zakusili jsme ást jednoty a ást toho, kdy Boží pomazání a Boží
moc na nás mohla sestoupit a mohli jsme sloužit jako T lo Kristovo.
Nebylo to úžasné v té mí e, kterou jsme m li? P es všechny pády a poklesky a p es všechny v ci, co se nem ly íct, a ekly se, a m ly íct,
a ne ekly se, zp sob, jakým se ekly, a p es všechno, co by se dalo vy íst
a vid t v Duchu, p es to všechno jsme zažili ur itou míru toho, co nás
eká v Kristu. Pokud do tohoto chceme vstoupit v plnosti, tak nás B h
nabádá, abychom byli jednotní. Odložte sami sebe. Necht jte být svoji,
prosím vás. Cht jte být Jeho. Pokud usilujete o jednotu se mnou, víte, co
je osvobozující? V bec nemusíte v d t, kde jsem já. Když bychom cht li
po A a C z obrázku, aby se sjednotili, tak musí zjiš ovat své sou adnice.
Kde jsi ty? Kde se nacházíš, abych se k tob mohl p ibližovat? A tak
ned lají nic jiného, než že zjiš ují sou adnice svých bratr . Jak jsi na
19
Luk 3:22 – „A sstoupil Duch svatý v t lesné zp sob jako holubice na n j, a stal se hlas
s nebe, koucí: Ty jsi ten Syn m j milý, v tob mi se zalíbilo.“
14
tom? Máš, nemáš, co tvoje v le, emoce...? Chci s tebou být jedno. Jak
vidíš tohle a jak vidíš tamto?
Mn však není nic po tom, jaké jsou sou adnice mé sestry nebo bratra. Já pot ebuji znát jedny jediné sou adnice, a to jsou sou adnice Krista
Ježíše. Pokud chcete a toužíte být spolu jednotní, dosta te se, prosím, do
Krista, a tam se potkáte. To je velmi osvobozující, protože víte, co by to
bylo za nep íjemnou práci zjiš ovat, jak jste na tom, abychom se mohli
sjednotit? Kdysi se nás starších n kdo ptal, jestli jsme ve všem jednotní.
My jsme na sebe koukali a íkali, že zcela jist ne. Jenže te zrovna nevíme, v em ne. Kdybychom byli jednotní, tak to znamená bu jednu
hodn špatnou v c, nebo jednu hodn dobrou v c. Ta špatná v c (máme
pevnou víru a nad ji, že to tak není): Jsme jednotní v n em úpln jiném
než v Kristu Ježíši. A ta dobrá v c: Naše porozum ní je, že jsme tam ješt
nedošli. Jsme jednotní v té snaze sjednotit se v Kristu. Jsme jednotní ve
všech v cech, kde se nám to už povedlo. Stejn toužíme být jednotní
s každým z vás. Moje touha je dostat se do Krista pro tv j užitek, pro tv j
(možná i m j) prosp ch. Usilujte o to, abyste byli v Kristu a aby také
ostatní byli v Kristu. V ím, že když budeme takto jedno, že p ijde B h
a tu istou nádobu, která bude posv cená, naplní svojí slávou.
Já jsem si vždycky myslel, že se budu muset u it jezdit na koni.
Když lov k pojede s me em na koni… Jezdit po zemi, to umí každý. Ale
v oblacích… Ješt k tomu me v ruce, bílé roucho… Up ímn e eno,
vždycky jsem v d l, že je to duchovní. íkal jsem si: „To by bylo, abych
se musel u it jezdit na koni!“ Stejn tak byste si mohli myslet: „Já se musím nau it kázat. Musím se nau it prorokovat, vymítat a d lat zázraky.
Jak se to d lá, ty zázraky?“ To není pravda. Víte, co se stane? Na Boží
d m p ijde šekína – sláva, naplní nádoby a ty nádoby vydají hlas. Amen?
Otev ete svoje ústa a vydáte hlas. Z vašich b ich poplynou vody živé, tak
jako plynuly z toho chrámu, který byl p ed tím, plynuly z toho chrámu,
který byl potom a kterým byl Ježíš Kristus, a poplynou z toho chrámu,
který bude, a my budeme jeho sou ástí.
Chci íct, že jsme zakusili míru toho, co B h iní. A vím, že jsme
pošlapali kus áblova království, kus jeho teritoria a vyvád li jsme zajaté.
Ne s jeho svolením. Nešli jsme tam s n jakým povolením, s tím, že to
máme domluveno, a tihle p jdou s námi. Šli jsme na místo, kde byly emeny, kde bylo svázáno a bylo e eno, tohle ne – tohle je moje. Šli jsme
tam násilím a po cest jsme zabíjeli. Vytáhli jsme me a vyhán li jsme
15
duchy. Vid l jsem n které z nich. Skrze násilí jsme vychvacovali áblovi
z ch tánu to, co by cht l vlastnit. Nejen to. My jsme neustali, vzpomn li
jsme si ješt na další generaci a inili jsme Boží dílo a vychvacovali naše
d ti ze zám ru toho zlého. Myslíte, že m l radost? My si možná íkáme,
že ábel proti nám povstane. P edstavujeme si, že p ijde nemoc a takové
v ci. A taky m že, ne, že ne.
Ale víte, co také p ichází? P ichází trní. To vsáté Slovo má moc nás
spasit. Ale p ichází trní všedního dne, všedního života, a vy se staráte,
p emýšlíte, za izujete, pracujete a v bec si nevšimnete, že trní, které
vzrostlo, za íná dusit to Slovo, které má moc spasit. Brat i, cht l jsem nás
vyzvat pro tu jednotu k posv cení. Abychom byli a z stali posv cení,
abychom si udrželi a získali více. B h vám požehnej! Amen.
16