Dětství, dětinskost a kýč HISTORICKÉ KOŘENY

Dětství, dětinskost a kýč HISTORICKÉ KOŘENY

Dětství, dětinskost a kýč
15. srpna 2016, 9.00–17.00
Muzeum Vysočiny Pelhřimov, p. o., zámek pánů z Říčan, Masarykovo nám. 12, Pelhřimov
9:00 – ZAHÁJENÍ
prohlídka výstavy Umění KÝČE + příspěvek:
Mgr. Hana Vondrů – Estetická, uměleckořemeslná a historická hodnosta vs. kýč
(MVP, FF MU)
Příspěvek bude zaměřen na odůvodnitelnost kýče s odkazem na identifikaci estetické, uměleckořemeslné
a historické hodnoty. K této analýze nám poslouží několik výrobků z porcelánové produkce, a to především
figurální porcelánové plastiky, jejichž vizuální ztvárnění se často pohybuje na hraně kýče. Porcelánové sošky
v sobě nesou často mnoho kvalitativních faktorů. Jejich historická hodnota spočívá v odkazu na tradici
zavedených porcelánek, v náročnosti postupů při výrobě a výtvarném ztvárnění předmětu spatřujeme
uměleckořemeslnou dovednost, přesto dosáhnout estetické hodnoty v této oblasti a vytvořit výrobek, který
není pouze dekorativní a nenese známky kýčovitosti, je mistrovstvím.
HISTORICKÉ KOŘENY
9:30 – 10:15
PhDr. Markéta Skořepová, Ph.D. – Dějiny dějin dětství
(MVP, FF JU)
Kýč a především jeho masová produkce a konzumní spotřeba jsou velmi úzce spjaty s dětstvím a dětinskostí.
Kýčovitost a infantilita výtvorů a výrobků určených dětem je však z historického hlediska velice novodobou
záležitostí. Cílem předneseného příspěvku je shrnout dějiny dětství jako kulturněhistorického fenoménu, ale
také připomenout vývoj a proměny historiografických názorů na dětství jako zásadní etapu lidského života.
Důraz bude položen na klasické teze o „neexistenci“ dětství ve středověku a raném novověku, psychoanalytický
koncept „psychohistory“, „objevení“ dětství a puberty v průběhu 19. věku a obraz 20. století jako „století dítěte“.
Stranou pozornosti nezůstanou výsledky analytických studií současných historiků.
Mgr. Kristýna Blechová – Křestní souprava a kmotrovské dary v tradiční lidové kultuře
(FF UK)
Udílení první svátosti je pro všechny členy křesťanských církví bazální událostí, neboť představuje nejen očistu
od prvotního hříchu, ale také vstup do samotného církevního společenství, začlenění mezi Boží lid. Jako klíčová
událost v životě člověka pak byl křest svatý po celá staletí chápán rovněž v lidovém prostředí. V rámci tradiční
lidové kultury mu však byl přisuzován význam, jenž v mnoha ohledech značně přesahoval rámec tohoto
křesťanského liturgického aktu. Pro jeho výraznou ochrannou moc byl doprovázen celou řadou obřadních
úkonů prosperitního charakteru a množstvím pověrečných praktik. Tato synkreze křesťanského a magického
pojetí je patrná nejen v duchovní, ale také v materiální kultuře. V předkládaném příspěvku se zaměříme na
křestní soupravy a zejména pak na kmotrovské dary. Zajímat nás bude také jejich proměna i uplatnění
v současnosti a právě v této souvislosti pak bude zmíněna problematika kýče.
SPOLEČNOST A SOUKROMÍ
10:30 – 11:30
Mgr. David Nachlinger – „Je to fáma, je to fáma, je to fáma“ – Kýč v politice. Poznámky k problému
(FF JU)
Při (ne)dávné tuzemské volbě prezidenta se – jakkoliv snad marginálně – objevila námitka, že míra kýčovitosti
volebních kampaní překročila „běžnou hranici vkusu“ (někteří spolu s Baudrillardem dokonce mluvili
o simulakrech). Jelikož se ve 20. století mnohé umění začalo stávat politickým (angažovaným, aktivistickým)
ptejme se i zrcadlově: „neparazituje“ politika na kultuře, přesněji řečeno nestává se kýčem? Nejsou politické
„artefakty“ (např. reprezentace nebo obrazy jedinců, stran, tradic či idejí) mnohdy tvořeny právě nástroji kýče?
A pokud ano, liší se jejich podoba v závislosti na dominantním politickém diskurzu? Na pozadí tuzemského
kontextu se příspěvek „Je to fáma, je to fáma, je to fáma“ pokusí na výše položené otázky odpovědět a zároveň
nastíní, v jakých konturách můžeme chápat kýč jako „seriozního“ hráče na poli politiky a kultury.
Mgr. Lenka Svobodová, Ph.D. – Pejskové se koušou aneb o sentimentu ke zvířatům
(FF MU)
Vztah ke zvířatům podle některých myslitelů reflektuje vyspělost dané společnosti. Známý je například výrok
Máhatma Gándího: „Velikost národa a jeho morální pokrok se může měřit podle způsobu zacházení se zvířaty.“
Zvíře má již odpradávna řadu rozličných funkcí, je zdrojem obživy, pomocníkem při práci, obávaným
protivníkem, trofejí, vojenskou silou, hlavním aktérem v oblíbeném literárním žánru – bajkách, ale také věrným
přítelem, společníkem. Proto se i dnes setkáme s otřesnými podmínkami velkochovů na straně jedné a psími
hřbitovy na opačném pólu. Právě sentimentální vztah k domácím mazlíčkům, jehož projevy občas nesou rysy
kýče, a jeho historicko-kulturní tradice bude předmětem příspěvku.
Mgr. Ondřej Krajtl – EZOkýč
(FF MU)
Pojem kýče se v druhé polovině 20. stol. rozšířil ze světa umění i do jiných dimenzí kultury. O kýči se píše
i uvažuje v souvislosti s morálkou a politikou, v posledních několika letech je kýčem stále výrazněji
kolonizována i oblast duchovní, spirituální. Pro tento jev lze zavést pojem “ezokýč”. V předkládaném příspěvku
je pojem ezokýč charakterizován se zřetelem ke stukturační teorii Anthonyho Giddense a definici kýče
formulované Tomášem Kulkou. Právě v souvislosti s Kulkou pak vyvstává obecnější otázka, nakolik je jeho
definice využitelná pro nevizuální artefakty.
11:30 – 13:00 PŘESTÁVKA NA OBĚD
DĚTSTVÍ A TVORBA PRO DĚTI
13:00 – 14:00
Mgr. Zuzana Trnková – Dětem bez kýče. Inspirace Marií Montessori
(MVP)
Maria Montessori, italská lékařka, antropoložka a pedagožka, před sto lety vyzývala, abychom náš svět otevřeli
a přizpůsobili dětem. Její výzva se dnes zdá zcela naplněná. Není ale výsledkem dobře míněné snahy často
spíše budování paralelního světa, v němž bychom, pokud se nad ním zamyslíme, sami žít nechtěli? Jsou
náhražkový materiál, deformované proporce, přebujelá barevnost a zdobnost, povrchní fikce skutečně tím, co
chceme dětem nabídnout? Pokud se ohlédneme zpátky, můžeme v metodě Marie Montessori nalézt
obdivuhodně aktuální, kritický i inspirativní náhled na to, co děti opravdu potřebují.
Mgr. Hana Fišerová – Kýč ve výtvarném díle Marie Fischerové-Kvěchové (1892–1984)
(FF UK)
Předmětem předkládané studie bude snaha objasnit, nakolik je relevantní užití pojmu „kýč“ při hodnocení
výtvarného díla malířky a ilustrátorky Marie Fischerové-Kvěchové (1892–1984). Hodnocena bude ta část
malířčina díla, se kterou se můžeme seznámit na pohlednicích a přáních, vydávaných během jejího života
v nesčetných variacích. Příspěvek vychází ze studie Tomáše Kulky Umění a kýč (Torst, 2012), v níž jsou
stanovena kritéria pro identifikaci kýče a podmínky pro aplikaci tohoto pojmu. Dále se zde pojednává
o lživém charakteru kýče a o principech jeho estetické defektnosti a zároveň masové přitažlivosti. Kulkou
definované podmínky se autorka pokusí sama problematizovat a tím otestovat, nakolik jsou tyto postupy
pro potřeby její práce použitelné. Studie se pokusí zodpovědět otázku, do jaké míry či snad jestli vůbec
lze tvorbu Marie Fischerové-Kvěchové označit za kýčovitou.
MgA. Tereza Říčanová – Kýč v ilustraci pro děti
(MVP, VŠUP)
Klasické pohádky představují možnost, jak se v dětském věku vypořádat s vědomím záměrného zla
a vlastní smrtelnosti. Rozborem zobrazovacích metod v různých ilustrátorských provedeních pohádky
O červené Karkulce se autorka příspěvku pokusí dokázat nebezpečnou podstatu kýče, která aktivně brání
prožití přístupných obsahů klasické pohádky a vytváří další mylné či lživé významy.
FILOSOFIE
14:30 – 17:00
Mgr. Petr Jirák – Dětští bohové v řecké mytologii a kýč
(FF ZČU)
Úhelným kamenem příspěvku je odpověď na otázku, proč v řecké mytologii mají někteří bohové podobu
tvz. dětských bohů, přestože vystupují převážně ve své dospělé, klasické podobě. Co znamená tvz. božské
dítě v podobách Dia, Apollóna či Herma ve světle Homérova konstatování, že bohové jsou věční,
nestárnou a neumírají. Nalezením vysvětlení pro tyto skutečnosti bude objasněno, jakým způsobem chápe
řecká mytologie fenomén dětství.
Mgr. Karolína Jiráková – Metafora dítěte v myšlení Hérakleita z Efesu
(FF ZČU)
Hérakleitos z Efesu, myslitel archaického Řecka, ve svém spise hovoří o povaze světa a odkazuje toto
poznání všem lidem. K tomu, aby vyjádřil a vysvětlil, jak svět funguje, používá řadu obrazů. Metafora
dítěte je jednou z nich, navíc se jedná o metaforu velmi působivou, vždyť vychází z naší každodenní
zkušenosti. Zároveň se však jedná o obraz mnohovýznamový, protínající několik rovin současně.
V příspěvku budeme následovat vlastní postup vybraného filosofa a dostaneme se tak od významu dítěte
jako lidského jedince, přes význam dítěte jako potomka, až k dítěti jako metafoře odkazující na celek
světa. Odhalíme spojitou škálu mezi světem a jednotlivými věcmi, které jsou v něm obsaženy, mezi
mikrokosmem a makrokosmem. „…Království náleží dítěti…“, DK 22 B 52.
Mgr. Filip Zrno – Kýč jako projev konce myšlení
(FF UPCE)
Hlavním cílem příspěvku je vymezit fenomény, které nám zprvu nejsou zcela patrné, mluvíme-li o kýči. V
první řadě jde o převládající způsob odkrývání, pojímání všeho, co jest, jenž je nám diktován a který
nemáme plně ve své moci. Skrze tento způsob se nám skutečnost dává jako manipulovatelná
a disponovatelná. V něm se však zároveň ukazuje druh myšlení, tj. kalkulující, které plně slouží zájmům a
potřebám onoho diktátu manipulace. Tento rámec pak odhaluje úlohu kýče, jako objektu, skrze který
přitakáváme způsobu manipulativního odkrývání, jisté formě průměrnosti a konzumenství. S ohledem na
lidskou existenci se pak v této souvislosti ukazují zásadní problémy. Kýč nám totiž slouží k setrvání v
průměrném, neautentickém existování, s čímž se pojí útěk před vlastní smrtelností a konečně i přitakání
jednomu druhu myšlení, resp. ne-myšlení. Proto lze tvrdit, že kýč je jistým projevem konce
nemanipulativního zamýšlejícího se myšlení, které si klade podstatné otázky týkající se nás samých, vztahu
k druhým lidem a konečně k místu našeho existování – světu.
Bc. Jakub Blecha - Kýč: mezi metaforou a událostí
(FSV UK)
Kýč bývá vymezován jako jistá forma estetické lži. Je podobná definice udržitelná? Co by potom
znamenala pravda v estetice? Teoretické předpoklady těchto úvah se ozřejmují v diskusi o povaze
moderního literárního díla.
Mgr. Jaroslav Trnka, Ph.D. – Vnímání, situace a kýč
(GYOA)
Fenomenologie Maurice Merleau-Pontyho problematizuje většinu tradičních kategorií, kterými se filosofie
pokoušela uchopit vnímání (reprezentace, subjekt, podstata a fakt). Vnímání je v jeho pojetí především
tvůrčí, produktivní dění, v němž se minulé, přítomné a budoucí vjemy navzájem zavinují a rezonují.
Pochopíme-li umění jako „pokračování vnímání jinými prostředky“, můžeme využít Merleau-Pontyho
postřehy k vymezení základních principů umělecké tvorby. Tímto způsobem se pokusíme přečíst
uměnovědné poznámky Gillese Deleuze a Felixe Guattariho. Na jejich základě lze kýč pochopit jako
uzavírání tvaru (Gestalt) a zastavování dění, z něhož je zároveň vyčleňována figura diváka. Na závěr se
pokusíme odpovědět na otázku: „Je možné vysvětlit dětem, co je kýč?“.
17:00 – závěrečná diskuse
kontaktní osoba: Mgr. Hana Vondrů, [email protected]