Otto Bartning v Čechách - Severočeské muzeum v Liberci

Transkript

Jan Mohr
OTTO BARTNING V ČECHÁCH
OTTO BARTNING IN BÖHMEN
Severočeské muzeum v Liberci
Liberec 2012
Protější strana: | Nächste Seite:
Obr. 1 | Abb. 1 – Architekt Otto Bartning (Karlsruhe 12. 4. 1883 – Darmstadt 20. 2. 1959)
Strana 4: | Seite 4:
Nahoře vlevo, obr. 2 – Návrh evangelického kostela v Hradci Králové, 1908
Links oben, Abb. 2 – Entwurf der evangelischen Kirche in Hradec Králové, 1908
Nahoře vpravo, obr. 3 – Evangelický kostelík v Kořenově-Tesařově, 1909
Rechts oben, Abb. 3 – Evangelische Kirche in Wurzelsdorf-Schenkenhahn, 1909
Uprostřed vlevo, obr. 4 – Lutherův dům ve Smržovce, 1910
Links mitte, Abb. 4 – Luther-Haus in Morchenstern, 1910
Uprostřed vpravo, obr. 5 – Evangelický kostel v Kraslicích, 1911–1912
Rechts mitte, Abb. 5 – Evangelische Kirche in Graslitz, 1911–1912
Vlevo dole, obr. 6 – Evangelický kostel v Novém Městě pod Smrkem, 1910–1912
Links unten, Abb. 6 – Evangelische Kirche in Neustadt an der Tafelfichte, 1910–1912
Vpravo dole, obr. 7 – Evangelický kostel v Mokřinách, 1912–1914
Rechts unten, Abb. 7 – Evangelische Kirche in Nassengrub, 1912–1914
OTTO BARTNING V ČECHÁCH
OTTO BARTNING IN BÖHMEN
JAN MOHR
Texty: Jan Mohr
Překlady: Zuzana Moravcová
Fotografie: archiv autora, Otto Bartning Archiv – Technische
Universität Darmstadt (1–3, 8–12, 21, 23, 43–44), Jana Horváthová (37),
Petra Šternová (28–29), Farní úřad ČCE Nové Město pod Smrkem (6, 30),
Farní úřad ČCE Hradec Králové (13–18)
Sazba, DTP: Jiří Sloup
Vydalo: Severočeské muzeum v Liberci v roce 2012
ISBN 978-80-87266-09-0
Tato publikace vychází v rámci projektu EU Program celoživotního učení
Grundtvig „Otto Bartning in Europa“ pod číslem 2010-1-DE2-GRU06-04714 10
(NAEP CZ 10-Pp-GRU-060). | Diese Publikation erscheint in Rahmen des Projektes
EU Programm für lebenslanges Lernen Grundtvig „Otto Bartning in Europa“ unter
Nummer 2010-1-DE2-GRU06-04714 10 (NAEP CZ 10-Pp-GRU-060).
OTTO BARTNING V ČECHÁCH | 5
Církevní architektura v Čechách v období 1850 až 1950 je do určité míry polem
značně neprobádaným a nepopsaným. Velké množství církevních staveb z té doby
je nahlíženo v mnoha případech jako doklad nepříliš významné a okrajové tvorby, ve
svém výrazu sešněrované mnoha zájmy mimoarchitektonické povahy. A přesto tyto
stavby určovaly do značné míry urbanistický výraz moderního města či krajinného
prostředí na konci 19. a počátku 20. století, když stále ještě v městském prostředí
dominovaly prostoru tehdy vznikajících moderních čtvrtí, do kterého byly zasazeny
často mezi architektonickou zástavbu, která se již ubírala jiným směrem. V kulturně
historickém ohledu však většina těchto staveb měla významnou roli v prosazování nových nebo obnovovaných myšlenek duchovního směřování společnosti, které
v prostoru českých zemí okolo poloviny 19. století nabývalo intenzity a nacházelo
často podporu a iniciaci v zahraničí, především ve vztahu k evangelickým církvím.
Odtud také namnoze přicházely i podněty k budování samotné sakrální architektury,
která implantovala do zdejšího prostředí nezvyklé architektonické formy. Bez pochopení duchovního rozměru těchto církevních staveb zůstává jejich interpretace jen
v rovině formálního chápání jejich smyslu.
K významným zahraničním zástupcům sakrální architektonické tvorby v prostoru českých zemí tohoto období je bezesporu nutné řadit i německého architekta
Otto Bartninga (12. 4. 1883 – 20. 2. 1959),1 architekta v širším povědomí zdejšího
prostředí téměř neznámého. Jeho úzká vazba na kruhy evangelické církve v Německu
měla hlavní vliv na jeho uplatnění nejen v Čechách, ale na celém území tehdejšího
Rakousko-Uherska. Období jeho působení v českých zemích v intenzivnější míře je
omezeno jen na rozmezí šesti let krátce před první světovou válkou. Objevil se zde
tehdy jako neznámý a mladý architekt, který se po čtyřech letech kontaktů se zdejším
prostředím opět vytratil a obrátil svoji činnost zpět do Německa a posléze i do jiných
evropských zemí. Jeho působení v Čechách většinou zprostředkovávaly zahraniční
instituce evangelické církve, ať již reformované nebo lutheránské, napojené na místní
evangelické sbory. I zde převládalo působení institucí z Německa, které považovaly
svoji činnost v rovině rozšiřování víry do převážně katolického území habsburské
monarchie za svoji náboženskou službu a zdejší evangelické prostředí vnímaly jako
svého druhu diasporu. V rámci hnutí „Los von Rom“ (Pryč od Říma) se dařilo v česky
a především v německy hovořících oblastech získávat nové věřící do řad evangelické
církve a duchovní i materiální podpora byla pochopitelně nejúčinnější argumentací.
1 Otto Bartning je zmíněn v českých publikacích, zabývajících se architekturou v Čechách, jen okrajově.
Vedle Nešporovy encyklopedie je zatím jediným připomenutím jeho činnosti ve zdejším prostředí článek
Petry Šternové, který vyšel před výročím padesáti let od úmrtí tohoto architekta, při jehož příležitosti vyšla
v Německu řada publikací (viz soupis literatury).
ŠTERNOVÁ, Petra, Architekt Otto Bartning a jeho „Lutherův hrad“ v Novém Městě pod Smrkem, in: Sborník
Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Liberci, Liberec 2008, str. 95–102.
NEŠPOR, Zdeněk R., Encyklopedie moderních evangelických (a starokatolických) kostelů Čech, Moravy
a českého Slezska, Praha 2009.
6 | OTTO BARTNING IN BÖHMEN
Die Architektur sakraler Bauten in Böhmen ist für die Zeit von 1850 bis 1950 in
einem bestimmten Maße ein beträchtlich unerforschtes und unbeschriebenes Feld.
Eine große Anzahl kirchlicher Bauten aus dieser Zeit wird in vielen Fällen als Beleg
eines kaum bedeutsamen und am Rande stehenden Schaffens angesehen, das in seinem Ausdruck mit vielen Interessen außerarchitektonischen Charakters zusammengeschnürt ist. Und trotzdem bestimmten diese Bauten teilweise den urbanistischen
Ausdruck einer modernen Stadt oder des landschaftlichen Milieus zu Ende des neunzehnten und zu Beginn des 20. Jahrhunderts, während im städtischen Milieu immer
noch dem Raume die damals entstehenden modernen Viertel dominierten, in die sie
des Öfteren in eine architektonische Verbauung eingegliedert wurden, die sich schon
in eine andere Richtung bewegte. In der kulturell-historischen Berücksichtigung hatte
die Mehrheit dieser Bauten eine bedeutende Rolle bei der Durchsetzung neuer oder
erneuerter Gedanken in der geistigen Zielsetzung der Gesellschaft, die im Raume der
böhmischen Länder in der Hälfte des 19. Jahrhunderts an Intensität gewannen und
die oft auch aus dem Ausland Unterstützung und Anregungen enthielt, vor allem im
Verhältnis zu den evangelischen Kirchen. Von dort kamen auch öfters Anregungen
zum Bau sakraler Architektur, die in das hiesige Milieu ungewöhnliche architektonische Formen implantierte. Ohne Verständnis für das geistige Ausmaß dieser
Kirchenbauten verbleibt ihre Interpretation nur der Ebene des formalen Verstehens.
Zu einem der bedeutendsten ausländischen Vertretern des sakralen architektonischen Schaffens im Raume der böhmischen Länder gehört ohne Zweifel der
deutsche Architekt Otto Bartning (12. 4. 1883 – 20. 2. 1959).1 Ein Architekt, der im
Bewusstsein des hiesigen Milieus kaum bekannt ist. Seine engen Beziehungen zu
Kreisen der evangelischen Kirche in Deutschland hatten hauptsächlich Einfluss auf seine Betätigung nicht nur in Böhmen, sondern auf dem ganzen Gebiete des damaligen
Österreich-Ungarns. Die Zeit seiner intensiven Tätigkeit in den böhmischen Ländern
ist begrenzt auf den Zeitraum von sechs Jahren kurz vor dem Ersten Weltkriege. Er
kam hierher als unbekannter und junger Architekt, der nach vier Jahren Kontakt mit
dem hiesigen Milieu wieder verschwand, um seine Tätigkeit wieder nach Deutschland
und endlich auch in andere europäische Länder zu verlegen. Sein Wirken in Böhmen
vermittelten mehrheitlich ausländische Institutionen der evangelischen Kirche, ob
reformiert oder lutherisch, die an örtliche evangelische Körperschaften angeschlossen waren. Auch hier überwog das Wirken von Institutionen aus Deutschland, die
ihre Tätigkeit auf der Ebene der Verbreitung des Glaubens in überwiegend katholi1 Otto Bartning wird in tschechischen Publikationen, die sich mit Architektur in Böhmen befassen, nur
am Rande erwähnt. Neben der Nešpor–Enzyklopedie wird seine Tätigkeit im hiesigen Milieu ein einziges
Mal in einem Artikel von Petra Šternová erwähnt, der vor dem 50. Todestage dieses Architekten herauskam.
Bei dieser Gelegenheit kamen in Deutschland eine Reihe von Publikationen heraus .
ŠTERNOVÁ, Petra, Architekt Otto Bartning a jeho „Lutherův hrad“ v Novém Městě pod Smrkem, in: Sborník
Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Liberci, Liberec 2008, S. 95–102.
NEŠPOR, Zdeněk R., Encyklopedie moderních evangelických (a starokatolických) kostelů Čech, Moravy a
českého Slezska, Praha 2009.
Nejaktivnější z těchto organizací byla Gustav-Adolf-Stiftung, která i v prostředí Čech
sehrála dosti významnou úlohu.
EVANGELICKÝ KOSTEL V HRADCI KRÁLOVÉ
Zřejmě první takový kontakt ve vztahu k Otto Bartningovi se však uskutečnil zásluhou evangelického faráře B. Gantenbeina ze švýcarského Reute.2 Ten roku 1904
prostřednictvím faráře Oskara Opočenského z Kláštera nad Dědinou navázal úzký
kontakt s evangelickou komunitou v Hradci Králové, když se při návštěvě Čech zúčastnil pobožnosti v improvizovaných prostorách pronajaté hradecké sokolovny.
V následujících letech pak tento duchovní vyvinul ve Švýcarsku značnou kampaň
k získání prostředků na výstavbu nového evangelického kostela v Hradci Králové.
Hradečtí v té době ještě spadali pod sbor v Černilově a v samotném městě byla zřízena pouze kazatelská stanice, okolo které se místní evangelíci soustřeďovali. Snahy
o postavení vlastního kostela spadaly již do doby po roce 1896, kdy se vytvořila
hradecká kazatelská stanice.
V roce 1898 byl zřízen výbor pro postavení nového kostela. V čele výboru
stál hradecký stavitel Václav Rejchl, který také navrhl v roce 1904 první plány pro
uvažovanou stavbu.3 Jednalo se o neogotickou budovu s výraznou věží, která v té
době představovala jakýsi emancipační prvek obnovené evangelické církve. Po josefinských reformách na konci 18. století totiž platila až do 60. let 19. století značná
omezení pro evangelické sbory, které mohly stavět modlitebny, ale nebylo u nich
povoleno budovat věže. V tomto ohledu nebyla pomoc švýcarské strany jen finančního rázu, ale i metodická. Když se Rejchlův projekt ukázal jako finančně neúnosný
a diskuse okolo nové stavby vedly ke značné redukci původních záměrů, trvala švýcarská strana na dohodnuté formě kostela s věží.
Právě ze švýcarské strany byl roku 1908 zprostředkován kontakt na berlínského architekta Otto Bartninga, který již postavil v předchozích letech několik staveb
pro evangelickou církev v rakouských zemích. Kronika hradeckého evangelického
sboru o kontaktu na Otto Bartninga referovala následujícím zápisem: „Když bratr
stavitel Rejchl vypracoval příslušné plány a ty byly zaslány do Švýcar k posouzení,
ulekli se švýcarští bratři částky 120.000 K, které měla tato důstojná a representační stavba stát, a vyslali k nám znalce, aby se na místě informoval a navrhl řešení.
A tak v dubnu a květnu r. 1908 navštívil nás arch. Otto Bartning z Berlína. Bohužel
p. Bartning projektoval takové věci, které byly přípustny v Německu, ale které by patrně byly zamítnuty našimi úřady. Proto nebylo možno ani jeden z pěti jeho náčrtků
2 Památník českobratrského sboru evangelického v Hradci Králové (rukopis), nestránkováno. Odtud jsou
čerpány i následující údaje.
3 V písemnostech hradeckého evangelického sboru se nacházejí plány zamýšleného kostela ve složce
V-B9 „Plány a náčrty na stavbu ev. chrámu Páně v Hradci Králové br. V. Rejchl, stavitel“.
schem Umfeld der Habsburger Monarchie als ihren Religionsdienst auffassten und
die das hiesige evangelische Milieu als Tätigkeit in der Diaspora wahrnahmen. In der
Bewegung „Los von Rom“ gelang es im tschechischen aber vor allem im deutschsprachigem Raume neue Gläubige in die Reihen der evangelischen Kirche zu gewinnen
sowie auch Geistliche und auch materielle Unterstützung war verständlicher Weise
das effektivste Argument. Die aktivste jener Organisationen war die Gustav-AdolfStiftung, die in Böhmen eine bedeutsame Rolle übernahm.
EVANGELISCHE KIRCHE IN HRADEC KRÁLOVÉ / KÖNIGGRÄTZ
Der erste Kontakt zu Otto Bartning war aber offensichtlich das Verdienst des evangelischen Pfarrers B. Gantenbein aus dem schweizerischen Reute.2 Dieser nahm,
nach Vermittlung des Pfarrers Oskar Opočenský aus Klášter nad Dědinou, im Jahre
1904 engen Kontakt mit der evangelischen Gemeinde in Hradec Králové auf, als er
beim Besuch Böhmens an einem Gottesdienst in improvisierten Räumen der gemieteten Turnhalle in Hradec Králové teilnahm. In den folgenden Jahren hat dann dieser
Geistliche in der Schweiz eine breite Kampagne gestartet, um Mittel für den Bau
einer neuen evangelischen Kirche in Hradec Králové zu gewinnen. Die evangelische
Gemeinde in Hradec Králové gehörte in jener Zeit noch unter die Kirchengemeinde
Černilov und in der Stadt war nur eine Predigerstation gegründet worden, um die sich
die örtlichen Evangelischen scharten. Die Bemühungen um den Bau einer Kirche fielen schon in die Zeit nach 1896, als die Predigerstation geschaffen wurde.
Im Jahre 1898 trat der Ausschuss zum Bau einer neuen Kirche zusammen.
An der Spitze stand der Baumeister Václav Rejchl aus Hradec Králové, der auch
1904 die ersten Pläne zum erwähnten Bau ausarbeitete.3 Es ging um ein neugotisches
Gebäude mit einem ausdrucksvollen Turme, der in damaliger Zeit gewissermaßen
ein Emanzipationselement der erneuerten evangelischen Kirche vorstellte. Nach den
Reformen Kaiser Josef II. zu Ende des 18. Jahrhunderts galten bis in die sechziger
Jahre des 19. Jahrhunderts beträchtliche Begrenzungen für evangelische Gemeinden,
die zwar Gebetshäuser bauen durften aber Türme darauf waren nicht erlaubt. Bei
dieser Berücksichtigung hatte die Hilfe aus der Schweiz nicht nur finanziellen Sinn
sondern auch methodischen. Als sich das Projekt Rejchls finanziell als nicht tragbar
erwies und die Diskussion über den Neubau zu bedeutsamen Reduktionen des ursprünglichen Vorhabens führte, bestanden die Schweizer auf der vereinbarten Form
der Kirche mit Turm.
Gerade von der Schweizer Seite war 1908 ein Kontakt zum Berliner Architekten
Otto Bartning vermittelt worden, der in den vergangenen Jahren schon einige Bauten
2 In: Památník českobratrského sboru evangelického v Hradci Králové (Handschrift).
3 Im Archiv der Evangelische Kirchengemeinde i Hradec Králové befinden sich die Pläne in der Mappe
V-B9 „Plány a náčrty na stavbu ev. chrámu Páně v Hradci Králové br. V. Rejchl, stavitel“.
Obr.8 – Evangelický kostel v Hradci Králové – návrh, 1908
Abb.8 – Evangelische Kirche in Königgrätz – Entwurf, 1908
Obr.9 – Evangelický kostel v Hradci Králové – návrh – půdorys, 1908
Abb.9 – Evangelische Kirche in Königgrätz – Entwurf – Grundriß, 1908
Obr. 10 – Evangelický kostel v Hradci Králové – návrh – situace, 1908
Abb. 10 – Evangelische Kirche in Königgrätz – Entwurf – Lageplan, 1908
Obr. 11 – Evangelický kostel v Hradci Králové – návrh, 1908
Abb. 11 – Evangelische Kirche in Königgrätz – Entwurf, 1908
Obr. 12 – Evangelický kostel v Hradci Králové – návrh – půdorys, 1908
Abb. 12 – Evangelische Kirche in Königgrätz – Entwurf – Grundriß, 1908
Obr.13 – Evangelický kostel v Hradci Králové – prováděcí plán, 1909, Otto Bartning
Abb.13 – Evangelische Kirche in Königgrätz – Ausführungsplan, 1909, Otto Bartning
bez velkých změn použíti. I když jeho návrhy kostela s farou byly účelné, právě ty
nedošly schválení Švýcarů pro nákladnost.“ 4 Částečnou představu o Bartningových
návrzích prezentují dochované plány a náčrty, které jsou sice značně fragmentární,
ale umožňují vytvořit rámcový náhled na architektovu představu a variabilnost jednotlivých řešení. Otto Bartning se v projektech pro Hradec Králové, snad poprvé ve
své tvorbě, zabýval v různých formách řešením centrálního prostoru církevní stavby,
ke kterým se pak znovu vracel ve své pozdější tvorbě. V archivu Otto Bartninga na
Technické univerzitě v Darmstadtu jsou ve složce, věnované královéhradecké stavbě,
dva půdorysy, označené přímo jako návrhy pro Hradec Králové.5 Další návrhy jsou
uloženy v téže archivní složce, avšak na samotných náčrtech nejsou přímé písemné
odkazy k tomuto městu. Přesto je zřejmé, že darmstadtské návrhy mohou být skutečně považovány za materiál vztahující se k Hradci Králové. Snaha o řešení nedostatku
finančních prostředků se odráží v projektech spojujících dva účely, tedy modlitebnu
a faru se společenskou místností, do jedné budovy. Pouze jeden z dochovaných půdorysů počítá se stavbou kostela a u ní vzadu samostatně dostavěnou farou a školou.
Pro hradecké evangelíky ale v té době byla z úsporných důvodů myšlenka jedné
4
5
Památník českobratrského sboru evangelického v Hradci Králové (rukopis), nestránkováno.
Otto-Bartning-Archiv der Technischen Universität Darmstadt, složka Königgrätz, inv. č. 2006P00028-29.
für die evangelische Kirche in den österreichischen Ländern durchgeführt hatte. In
der Chronik der evangelischen Kirchengemeinde Hradec Králové findet man zu den
Kontakten mit Otto Bartning folgende Niederschrift: „Als Bruder Baumeister Rejchl
die zugehörigen Pläne ausgearbeitet hatte und diese in die Schweiz zur Beurteilung
gesandt worden waren, erschraken die Schweizer Brüder ob des Betrages von 120.000
K, den der ehrenwerte und repräsentative Bau kosten sollte und deshalb sandten sie
einen Experten, damit er sich an Ort und Stelle überzeugen könne, um eine Lösung
vorzuschlagen. Und so besuchte uns im Mai 1908 Architekt Otto Bartning aus Berlin.
Leider projektierte Herr Bartning nur derartige Sachen, die in Deutschland erlaubt
waren, die aber wahrscheinlich unsere Behörden ablehnen würden. Deshalb konnte
keine der fünf Skizzen ohne große Änderungen verwendet werden. Auch wenn seine
Entwürfe, eine Kirche mit Pfarrei, zweckentsprechend waren, so wurden sie wegen
zu hoher Kosten von den Schweizern nicht bewilligt.“4 Eine teilweise Vorstellung über
die Entwürfe Bartnings präsentieren Pläne und Skizzen, die sich erhalten haben. Sie
sind zwar beträchtlich fragmentiert, ermöglichen aber doch, sich eine rahmenhafte
Meinung zu seinen Vorstellungen und über die Variabilität der einzelnen Lösungen
zu machen. Otto Bartning befasste sich in seinen Projekten für Hradec Králové
vielleicht das erste Mal in seinen Werken mit verschiedenen Formen des zentralen
Raumes im Kirchenbau, zu denen er bei seinem späteren Schaffen wieder zurückkommt. Im Archiv Otto Bartnings an der Technischen Universität in Darmstadt befinden sich in einer Einlage, die den Bau in Hradec Králové betrifft, zwei Grundrisse,
die als Entwürfe für Hradec Králové gekennzeichnet sind.5 Weitere Entwürfe sind in
derselben Archiveinlage hinterlegt, allerdings gibt es keinen schriftlichen Hinweis, zu
welcher Stadt sie gehören. Trotzdem ist zu erkennen, dass die Darmstädter Entwürfe
als Material anzusehen sind, die sich auf Hradec Králové beziehen. Das Bestreben,
um den Mangel an Finanzmitteln zu lösen, ist aus den Projekten ersichtlich, die zwei
Ziele verbanden: das Gebetshaus und die Pfarrei mit einem Gesellschaftsraum in einem Gebäude zu vereinen. Nur einer der übrig gebliebenen Grundrisse rechnet mit
dem Bau der Kirche und hinter ihr stehender Pfarrei und Schule. Für die Protestanten
in Hradec Králové war allerdings zu jener Zeit aus Spargründen der Gedanke alles
in einem Gebäude zu vereinen offensichtlich entscheidend, sodass alle vier weiteren Entwürfe alle Funktionen in einem Gebäude zusammenfassen. Im vorderen
Teil der Kirche ist das Kirchenschiff mit dem Altarraum, an den sich alle Teile der
Nutzungsräume anschließen. Zwei Skizzen haben sich erhalten, die eine Variante
mit einer fächerartigen Einteilung des Kirchenschiffes darlegen. Ein Motiv, das Otto
Bartning wiederum im Jahre 1934 bei einer seiner berühmtesten Bauten anwendet,
4
5
In: Památník českobratrského sboru evangelického v Hradci Králové (Handschrift).
Otto-Bartning-Archiv der Technischen Universität Darmstadt, Mappe Königgrät z, Inv. Nr. 2006P00028-29.
Obr.14 – Evangelický kostel v Hradci Králové – prováděcí plán, 1909, Otto Bartning
Abb.14 – Evangelische Kirche in Königgrätz – Ausführungsplan, 1909, Otto Bartning
Obr.15 – Evangelický kostel v Hradci Králové – návrh, 1910, arch. Václav Rejchl
Abb.15 – Evangelische Kirche in Königgrätz – Entwurf, 1910, Arch. Václav Rejchl
Obr.16 – Evangelický kostel v Hradci Králové – návrh, 1909, arch. Václav Rejchl
Abb.16 – Evangelische Kirche in Königgrätz – Entwurf, 1909, Arch. Václav Rejchl
Obr. 17 – Evangelický kostel v Hradci Králové – návrh, 1910, arch. Oldřich Liska
Abb. 17 – Evangelische Kirche in Königgrätz – Entwurf, 1910, Arch. Oldřich Liska
Obr. 18 – Evangelický kostel v Hradci Králové – návrh, 1910, arch. Oldřich Liska
Abb. 18 – Evangelische Kirche in Königgrätz – Entwurf, 1910, Arch. Oldřich Liska
Obr. 19 – Evangelický kostel v Hradci Králové, 1910–1912, arch. Oldřich Liska
Abb. 19 – Evangelische Kirche in Königgrätz, 1910–1912, Architekt Oldřich Liska
stavby zřejmě rozhodující, a tak čtyři ostatní návrhy slučují všechny funkce do jedné
stavby. Vesměs je v přední části chrámová loď s kněžištěm, na které navazuje část
užitkových prostor. Dva náčrty se dochovaly k variantě s vějířovitě uspořádaným
prostorem lodi kostela, motivem užitým Otto Bartningem znovu roku 1934 u jedné
z jeho nejslavnějších staveb, Gustav-Adolf-Kirche v Berlíně,6 a následně se tato forma opakuje po druhé světové válce ještě roku 1953 u evangelického kostela v Bad
Godesbergu.7 Další dochovaný půdorys ponechává centrální loď, do které se vchází
portálem pod věží a vzadu je opět v užší části napojen užitkový trakt. Předposlední
varianta vychází z lodi na půdorysu příčně podélného obdélníku se segmentově
napojenou vstupní částí s kůrem, ve středu s věží a zadní opět obdélnou konfigurací
s užitnými prostory, zakončenou segmentovou terasou. Poslední náčrt prezentuje
stavbu s vysokou věží, okolo níž se, obdobně jako u předchozího návrhu, z jednoho
stavebního bloku vydělují ostatní části kostela. Jak již bylo výše zmíněno, našly se
různé důvody, které vedly k odmítnutí Bartningových plánů. Spolupráce s ním, zřejmě i s ohledem na švýcarskou podporu, však pokračovala i v roce 1909, kdy architekt vypracoval nové plány na společnou budovu kostela s místnostmi pro kazatele,
které v květnu přivezl do Hradce Králové.8 Centrální prostor této stavby překrývaly
do kříže dva hřbety sedlové střechy, z nichž byl jeden převýšený, obdobně jako
u posledního návrhu původních skic. Věž tentokrát byla asymetricky posunuta na
bok stavby. Tyto plány měl v konečné podobě Otto Bartning realizovat ve spolupráci
s V. Rejchlem. Nakonec však, zřejmě po zákulisních sporech o realizaci stavby, byla
spolupráce s Otto Bartningem v únoru 1910 ukončena, po předchozí domluvě se
švýcarskou stranou.9 Je však zřejmé, že vliv Bartningových plánů poznamenal nejen
další projekty V. Rejchla, ale i konečný projekt architekta Oldřicha Lisky z roku 1910,
který byl realizován v letech 1911–1912.
V úsilí o vybudování evangelického kostela v Hradci Králové neuspěl nejen Otto Bartning, ale i Josef Gočár, který navrhl nekonvenční budovu, která by,
6 Kol. aut., Die Gustav-Adolf-Kirche in Berlin-Charlottenburg und ihr Architekt Otto Bartning, Berlin 2009.
BREDOW, Jürgen, LERCH, Helmut, Materialien zum Werk des Architekten Otto Bartning, Darmstadt 1983,
str. 115–117.
7 BREDOW, Jürgen, LERCH, Helmut, Materialien zum Werk des Architekten Otto Bartning, Darmstadt
1983, str. 133.
8 V písemnostech hradeckého evangelického sboru se nacházejí plány zamýšleného kostela ve složce V-B9a „Plány a náčrty na stavbu event. ref. chrámu Páně v Hradci Králové Otto Bartning, architekt,
Berlín“.
9 Památník českobratrského sboru evangelického v Hradci Králové (rukopis), nestránkováno. Památník
českobratrského sboru evangelického v Hradci Králové (rukopis), nestránkováno. – „V květnu 1909 přijel
p. arch. Bartning a přivezl nový plán, který byl v zásadě přijat, ale stavěti měl společně s V. Rejchlem.
V říjnu bylo přikročeno ke svážení stavebního materiálu. Když novému plánu Bartningovu vytýkali zdejší
odborníci stále různé vady, usneseno jej pozměniti a stavitelé a architekti: O. Liska, V. Rejchl ml. a J. Fultner
předložili výboru nové náčrty a úpravy. Na návrh br. Inž. Sixty byla požádána ‚Kostnická jednota‘ v Praze
za rozhodnutí mezi návrhy projektantů. V únoru 1910 bylo jednání s p. arch. Bartningem se souhlasem
švýcarských přátel zastaveno.“
der Gustav-Adolf-Kirche in Berlin,6 und nachfolgend wiederholt sich diese Form nach
dem zweiten Weltkrieg noch 1953 bei der evangelischen Kirche in Bad Godesberg.7
Ein weiterer erhaltener Grundriss belässt das zentrale Schiff, in das man durch das
Portal unter dem Turm eintritt, während wiederum hinten im engeren Raum der
Nutzungstrakt angeschlossen ist. Die vorletzte Variante geht im Grundriss von einem
Schiff aus, das im quer-längs gestalteten Rechteck mit segmentartigem Eintrittsteil
mit Chor anschließt, in der Mitte mit Turm und hinten wieder Längskonfigurationen
mit den Nutzungsräumen, beendet mit segmentartiger Terrasse. Die letzte Skizze
präsentiert einen Bau mit einem hohen Turm, um den sich, ähnlich wie beim vorhergehenden Entwurf, aus einem Baublock die anderen Teile der Kirche abtrennen. Wie schon oben erwähnt, fanden sich mehrere Gründe, die zur Ablehnung
der Bartningpläne führten. Die Zusammenarbeit mit ihm, offensichtlich auch mit
Rücksicht auf die Unterstützung aus der Schweiz, setzte sich auch im Jahre 1909 fort,
als der Architekt neue Pläne auf ein Kirchengebäude mit Räumen für den Priester
ausgearbeitet hatte, die er im Mai nach Hradec Králové mitbrachte.8 Den zentralen
Raum dieses Gebäudes überdeckten im Kreuz zwei Kämme des Satteldaches, von
dem einer überhöht war, ähnlich wie beim letzten Entwurf in den ursprünglichen
Skizzen des Gebäudes. Der Turm war diesmal asymmetrisch auf der Flanke des
Gebäudes. Diese Pläne sollte Otto Bartning in der Endphase in Zusammenarbeit mit
Václav Rejchl realisieren. Am End aber, offenbar nach Streit hinter den Kulissen über
die Realisation des Baues, wurde die Zusammenarbeit mit Otto Bartning im Februar
1910 nach Absprache mit der Schweizer Seite, beendet.9 Offensichtlich ist, dass die
Arbeiten Bartnings nicht nur weitere Projekte Rejchls sondern auch das Endprojekt
des Architekten Liska aus dem Jahre 1910, das in den Jahren 1911 bis 1912 realisiert
wurde beeinflussten.
Im Bestreben, in Hradec Králové eine Kirche zu bauen, ist nicht nur Otto
Bartning gescheitert sondern auch Josef Gočár, der ein unkonventionelles Gebäude
entwarf, das, sollte es gebaut werden, einen bestimmten Wendepunkt in der tsche6 Die Gustav-Adolf-Kirche in Berlin-Charlottenburg und ihr Architekt Otto Bartning, Berlin 2009.
BREDOW, Jürgen, LERCH, Helmut, Materialien zum Werk des Architekten Otto Bartning, Darmstadt 1983,
S. 115–117.
1983, S. 133.
8 Im Archiv der evangelischen Kirchengemeinde in Hradec Králové befinden sich die Pläne in der
Mappe V-B9a „Plány a náčrty na stavbu event. ref. chrámu Páně v Hradci Králové Otto Bartning, architekt,
Berlín“.
9 In Památník českobratrského sboru evangelického v Hradci Králové (Handschrift). – „Im Mai 1909 kam
Herr Architekt Bartning und brachte einen neuen Plan, der im Grunde angenommen wurde. Bauen sollte er
gemeinsam mit V. Reichel. Im Oktober wurde mit dem Einfahren des Materials begonnen. Als die hiesigen
Fachleute stets unterschiedliche Mängel vorwarfen, wurde beschlossen den Plan zu ändern, die Baumeister
und Architekten O. Liska, V. Reichl Junior und J. Fultner legten neue Zeichnungen und Änderungen vor. Auf
Vorschlag des Ing. Sixta wurde der ‚ev. Verein- Konstanz‘ in Prag mit der Entscheidung unter den Entwürfen
von Projektanten beauftragt. Im Februar 1910 wurden die Verhandlungen mit Herrn Architekten Bartning
mit Genehmigung der Schweizer Freunde eingestellt.“
Obr.20 – Evangelický kostel v Kořenově-Tesařově
Abb.20 – Evangelische Kirche in Wurzelsdorf-Schenkenhahn
Obr.21 – Evangelický kostel v Kořenově-Tesařově – hlavní vchod
Abb.21 – Evangelische Kirche in Wurzelsdorf-Schenkenhahn – Haupteingang
Obr.22 – Evangelický kostel v Kořenově-Tesařově
Abb.22 – Evangelische Kirche in Wurzelsdorf-Schenkenhahn
Obr.23 – Evangelický kostel v Kořenově-Tesařově – původní oltářní prostor
Abb.23 – Evangelische Kirche in Wurzelsdorf-Schenkenhahn – urschprünglicher Altarraum
Obr.24 – Evangelický kostel v Kořenově-Tesařově – současný oltářní prostor
Abb.24 – Evangelische Kirche in Wurzelsdorf-Schenkenhahn – zeitgenäsischer Altarraum
Obr.25 – Evangelický kostel v Kořenově-Tesařově – klenba
Abb.25 – Evangelische Kirche in Wurzelsdorf-Schenkenhahn – Gewölbe
Obr.26 – Evangelický kostel v Kořenově-Tesařově – stropní klenba schodiště
Abb.26 – Evangelische Kirche in Wurzelsdorf-Schenkenhahn – Dachdeckengewölbe des Stiegenhauses
realizována, znamenala určitý mezník v české moderní církevní architektuře.10
Vysoká cena a zřejmě i skutečnost, že tento návrh nepočítal s požadovanou věží,
vedly roku 1910 k jeho zamítnutí.11
EVANGELICKÝ KOSTEL V KOŘENOVĚ-TESAŘOVĚ
Zřejmě při návštěvách v Hradci Králové se započala i další aktivita Otto Bartninga
v Čechách, spolupráce s evangelickým sborem v Jablonci nad Nisou (Gablonz an der
Neiße), respektive jeho kazatelskou stanicí ve Smržovce (Morchenstern) a Tesařově
(Schenkenhahn). Pro vstup díla Otto Bartninga do Smržovky je také rozhodující
rok 1908, kdy do tohoto městečka přišel evangelický farář Helmuth Pommer. Ve
Smržovce již od roku 1903 stál malý evangelický kostelík gotizujících forem a u něho
nevelká fara. Jiná situace byla v přidruženém Tesařově a Kořenově, kde se věřící
scházeli ke mši v horní místnosti hostince Karla Neumanna v Tesařově. Kazatelská
stanice zde byla zřízena roku 1903 jako filiálka sboru v Jablonci nad Nisou. Krátce
na to, 16. listopadu 1903, došlo k založení Německého evangelického spolku pro
postavení kostela v Kořenově-Tesařově (Deutsch-evangelischer Kirchenbauverein
Wurzelsdorf-Schenkenhahn), který si dal za úkol získat plány na novou budovu a potřebný pozemek. Zhotovené plány pseudogotické stavby se velmi brzy ukázaly jako
nerealizovatelné, především díky vysokým nákladům. Vybraný pozemek však plně
vyhovoval potřebám nové stavby, jak co do působivého položení na vyvýšenině
u silnice na Harrachov, tak polohou mezi několika obcemi (na rozhraní Dolního
Polubného, Tesařova, Kořenova a Příchovic).
Situace okolo stavby nového kostela se počala měnit až roku 1908 právě s nástupem faráře Helmutha Pommera do Smržovky, který v Kořenově v srpnu uvedeného
roku poprvé kázal na téma „Pane, miluji místo Tvého domu“. Cíleně tak poukazoval
na potřebu vlastního kostela. Údajně již za čtrnáct dní ležely plány kostela na jeho
stole.12 Pokud je možné této informaci věřit, pak vznikly plány horského kostelíku
v Tesařově někdy na počátku podzimu 1908. Rychlost, s jakou došlo k vyhotovení
stavebních návrhů, vysvětluje skutečnost, že před tím, než přišel farář Pommer do
Smržovky, seznámil se za pobytu v Berlíně s architektem Otto Bartningem, který v té
době rozšiřoval své dosavadní kontakty na evangelickou církev v rakouských zemích.13
10 LUKEŠ, Zdeněk (ed.), Josef Gočár, Praha 2010, str. 38–39. Jako důvod odmítnutí je zde citována publikace F. Hrejsy, kde je odůvodnění pro zamítnutí Gočárova návrhu ve výroku superintendančního výboru
evangelické církve, který moderní výraz budovy zavrhl.
11 Památník českobratrského sboru evangelického v Hradci Králové (rukopis), nestránkováno. Ke
Gočárově účasti se zde uvádí: „Br. stavitel Rejchl vyžádal si také návrh od známého pražského architekta
Gočára. Originalitou myšlenky předčil tento plán všechny dosavadní, ale byl neproveditelný pro vysoké
náklady – asi 140.000 K.“
12 POMMER, Helmuth, Als die Sterbenden und siehe wir leben!, Morchenstern 1911, str. 27.
13 Sdělení paní Sieglinde Stamm z Dornbirn v Rakousku, kde farář Pommer od r. 1917 vykonával službu
evangelického faráře.
chischen modernen sakralen Architektur bedeutet hätte.10 Der hohe Preis und auch
die Tatsache, dass der Entwurf nicht mit dem erwogenen Turm rechnete, führten
1910 zu seiner Ablehnung.11
EVANGELISCHE KIRCHE IN KOŘENOV-TESAŘOV / WURZELSDORFSCHENKENHAHN
Weitere Aktivitäten Otto Bartnings begannen sicherlich mit seinen Besuchen in
Hradec Králové. Die Zusammenarbeit mit der evangelischen Gemeinde in Gablonz
an der Neiße (Jablonec n. N.), resp. mit der Predigerstation in Morchenstern
(Smržovka) und Schenkenhahn (Tesařov). Für den Eintritt des Werkes von Otto
Bartning in Smržovka ist das Jahr 1908 entscheidend, als in dieses Städtchen der
evangelische Pfarrer Helmuth Pommer kam. In Smržovka stand schon seit 1903 eine
kleine evangelische Kirche in gotischen Formen erbaut und bei ihr eine kleine Pfarrei.
Eine andere Situation war in Tesařov und Kořenov, wo sich die Gläubigen zur Messe
im oberen Raume des Gasthauses von Karl Neumann trafen. Die Predigerstation
wurde hier 1903 als Filiale der Kirchengemeinde in Jablonec n. N. eingerichtet. Kurz
darauf, am 16. November 1903, kam es zur Gründung des Deutsch-evangelischen
Kirchenbauverein Wurzelsdorf-Schenkenhahn. Der Verein machte es sich zur
Aufgabe, Pläne für ein neues Gebäude und das notwendige Grundstück sicherzustellen. Die erarbeiteten Pläne zu einem pseudogotischen Bau erwiesen sich recht bald
als undurchführbar, vor allem der hohen Kosten wegen. Das ausgesuchte Grundstück
entsprach kaum den Anforderungen des neuen Baues sowie durch die effektive Lage
auf einer Anhöhe an der Straße nach Harrachov als auch durch die Lage zwischen
einigen Gemeinden (an den Grenzen zwischen Dolní Polubný, Tesařov, Kořenov
und Příchovice).
Die Situation in Sachen Bau einer neuen Kirche änderte sich erst 1908, eben mit
dem Antritt des Pfarrers Helmuth Pommer nach Smržovka, der im August des genannten Jahres zum Thema „Herr ich liebe den Ort deines Hauses“ predigte. Gezielt wies
er so auf die Notwendigkeit einer eigenen Kirche hin. Angeblich lagen schon nach 14
Tagen die Pläne der Kirche auf seinem Tisch.12 Sobald man dieser Information glauben
darf, so entstanden die Pläne des Bergkirchleins in Tesařov irgendwann zu Beginn
des Herbstes 1908. Die Schnelligkeit, mit der man zur Ausarbeitung der Baupläne
schritt, erklärt die Tatsache, dass vorher, bevor Pfarrer Pommer nach Smržovka kam,
10 LUKEŠ, Zdeněk (Ed.), Josef Gočár, Prag 2010, S. 38–39. Als Grund der Ablehnung wird hier in der
Publikation von F. Hrejsa angeführt, dass nach der Äußerung des Ausschusses der evangelischen Kirche das
moderne Aussehen des Gebäudes die Begründung für die Ablehnung Gočárs Entwurfes war.
11 In: Gedenkstätte der Böhmischen evangelischen Brüdergemeinschaft in Hradec Králové (Handschrift).
Zu Gočárs Teilnahme wird hier angeführt: „Br. Baumeister Reichel forderte auch den Entwurf von dem
bekannten Prager Architekten Gočár. Die Originalität dieses Planes überragte alle Bisherigen, wegen der
hohen Kosten – ungefähr 140.000 K – war er nicht durchführbar.“
12 POMMER, Helmuth, Als die Sterbenden und siehe wir leben!, Morchenstern 1911, S. 27.
Od podzimu 1908 farář H. Pommer sháněl prostředky na stavbu. Obrátil se do
Německa, kde za pomoci Gustav-Adolf-Stiftung získával potřebné peníze.
Stavba byla zahájena 20. května 1909 na svátek Nanebevstoupení Krista a v říjnu byla dokončena. Vysvěcena byla slavnostně 20. října 1909.14 Tesařovským kostelíkem se architekt dotkl poprvé ve své tvorbě řešení centrálního prostoru budovy
kostela na půdorysu oktogonu, i když k centrálnímu řešení interiéru směřoval i u některých z předchozích návrhů pro Hradec Králové. Vnější i vnitřní prostota této
celodřevěné stavby i mimořádně účinné umístění v přírodním prostoru z ní vytvořilo
jedinečný doklad nastupující moderní církevní architektury a má blízko k myšlence
pozdějšího projektu Notkirche, kde nedostatek prostředků architekt řešil ve vazbě
na účinnost prostého interiéru stavby zbaveného všeho nadbytečného architektonického slohového detailu. Když pak roku 1917 odešel farář Helmuth Pommer do
rakouského Dornbirnu, zasadil se posléze o zopakování kořenovského projektu pro
tamější evangelický sbor. Ke konci roku 1929 byly zhotoveny plány zvětšené varianty původní stavby a do roku 1931 byl kostel nazvaný Heilandkirche dokončen.15
Dvacet let, dělících od sebe vznik obou budov, se projevilo především v interiéru
dornbirnské stavby ještě větším zjednodušením detailů a v užitém materálu důrazem
na dřevěný interiér. Promítnutí zkušeností z obou kostelů se projevilo na vzniku další
centrální stavby, essenského kostela Nanebevstoupení Páně16 (Auferstehungskirche
nebo někdy také Rundekirche), tentokrát již na ryze kruhovém půdorysu a s užitím
moderních stavebních technologií. Vedle Stahlkirche v Kolíně nad Rýnem, později přeneseného do Essenu, a Gustav-Adolf-Kirche v Berlíně se zmíněná stavba řadí
k tomu nejlepšímu, co v církevní architektuře okolo roku 1930 Otto Bartning stvořil.
LUTHERŮV DŮM A ÚPRAVA INTERIÉRU EVANGELICKÉHO KOSTELA
VE SMRŽOVCE
Po dokončení tesařovského kostelíku se farář Pommer obrátil na Otto Bartninga s žádostí o stavbu Lutherova domu, který měl navazovat na stávající kostel ve Smržovce.
Na počátku roku 1910 se z kazatelské stanice ve Smržovce stal regulérní evangelický
sbor a vznikla potřeba společenského prostoru ke vzdělávání, především mládeže.
Pro tento účel navrhl architekt nevelký domek ve formě přízemní stavby, která se
nelišila od okolo stojících stavení, ale byla spojena chodbou s presbytářem evangelického kostela. Na počátku roku 1910 dodal architekt plány a v květnu se započalo se
14 POMMER, Helmuth, Als die Sterbenden und siehe wir leben!, Morchenstern 1911, str. 27.
15 Kol. aut., 100 Jahre evangelisch in Dornbirn, Dornbirn 2007, str. 18–22, 30–33; NIEDERSTÄTTER,
Alois, Evangelische Kirche in Vorarlberg, Passau 2010, str. 14–16.
1983, str. 108–109; HEERING, Michal, Auferstehungskirche Essen, Lindenberg 1998.
er sich während seines Aufenthaltes in Berlin mit Architekt Otto Bartning bekannt gemacht hatte, der in dieser Zeit seine bisherigen Kontakte auf die evangelische Kirche
in den österreichischen Ländern ausbreitete.13 Seit Frühjahr 1909 versuchte Pfarrer
H. Pommer Mittel zum Bau aufzutreiben. Er wandte sich nach Deutschland, wo er
mit Hilfe der Gustav-Adolf-Stiftung das notwendige Geld sicherstellte. Der Bau wurde am 20. Mai 1909 am Feiertage der Himmelfahrt Christi begonnen und im Oktober wurde er fertig gestellt. Eingeweiht wurde er feierlich am
20. Oktober 1909.14 Mit der Kirche in Tesařov tastete sich der Architekt erstmals
in seinem Schaffen an die Lösung des zentralen Raumes der Kirche im Grundriss
als eines Oktogons heran, auch wenn er zur zentralen Lösung des Interieurs schon
in seinen vorhergegangenen Entwürfen für Hradec Králové zielte. Sowie die äußere als auch die innere Einfachheit dieses ganz aus Holz bestehenden Baues und
auch die außerordentlich wirkende Platzierung in freier Natur schufen aus ihm einen einmaligen Beleg der hier antretenden modernen Kirchenarchitektur. Sie reicht
nahe an den Gedanken der späteren Projekte der Notkirche heran, wo der Architekt
Finanzmittelknappheit dadurch löste, dass er ein überaus einfaches Interieur schuf,
das jedes überflüssigen architektonischen Stildetails entbehrte. Als dann 1917 der
Pfarrer Helmuth Pommer aus dem österreichischen Dornbirn wegging, setzte er sich
für eine Wiederholung des Kořenov-Projektes für die dortige evangelische Gemeinde
ein. Zu Ende des Jahres 1929 entstanden Pläne einer größeren Variante des ursprünglichen Baues und 1931 war die Heilandkirche, wie sie genannt wurde, fertiggestellt.15
Zwanzig Jahre, die zwischen der Entstehung der beiden Bauten lagen, machten sich
im Interieur des Dornbirner Baues mit einer noch größeren Vereinfachung der Details
und im verwendeten Material mit Akzent auf hölzernes Interieur, bemerkbar. Die gesammelten Erfahrungen machten sich bei Entstehung eines weiteren zentralen Baues
bemerkbar und zwar bei der Auferstehungskirche16 in Essen, diesmal am reinen
Kreisgrundriss und bei Verwendung moderner Technologie. Neben der Stahlkirche
in Köln/Rhein, später nach Essen übertragen und der Gustav-Adolf-Kirche in Berlin,
gehört der Bau zu den besten, die Otto Bartning in der Kirchenarchitektur um das
Jahr 1930 schuf.
13 Mitteilung von Frau Sieglinde Stamm aus Dornbirn in Österreich, wo der Pfarrer Pommer vom dem Jahr
1917 als evangelischer Pfarrer diente.
15 Aut. Kol. , 100 Jahre evangelisch in Dornbirn, Dornbirn 2007, S. 18–22, 30–33; NIEDERSTÄTTER,
Alois, Evangelische Kirche in Vorarlberg, Passau 2010, S. 14–16.
1983, S. 108–109; HEERING, Michal, Auferstehungskirche Essen, Lindenberg 1998.
Obr.27 – Evangelický kostel a Lutherův dům ve Smržovce
Abb.27 – Evangelische Kirche und Lutherhaus in Morchenstern
stavbou. Ta byla dokončena v říjnu a přesně rok po vysvěcení tesařovského kostelíku
byl Lutherův dům dán do užívání.17
Bartningovy aktivity však ve Smržovce neskončily jen stavbou Lutherova
domu. Zároveň byl farářem H. Pommerem požádán o úpravu interiéru smržovského
kostela, na jehož kněžiště byl spojovacím koridorem zmíněný dům napojen. Dnes je
popis těchto úprav jediným dokladem vzhledu interiéru již zaniklé stavby. Vzhledem
k prolomení zadní zdi kněžiště a vytvoření dveřního vchodu do Lutherova domu
musela být upravena nešťastně vlevo umístěná kazatelna a přesunuta do osy lodi,
kde byla organicky propojena s oltářem. Vpravo od oltáře a kazatelny byla pod steinhausenský krucifix umístěna křtitelnice. Oltářní stěna byla natřena v teplém okrovém
tónu s dekorativními květy a kazatelna s oltářem, stejně jako propojovací schodiště,
17 POMMER, Helmuth, Als die Sterbenden und siehe wir leben!, Morchenstern 1911, str. 32–33.
LUTHERHAUS UND INNENAUSSTATTUNG DER EVANGELISCHER KIRCHE
IN SMRŽOVKA / MORCHENSTERN
Nach Fertigstellung des Kirchleins in Tesařov wandte sich Pfarrer Pommer an Otto
Bartning mit dem Ersuchen um den Bau des Luther-Hauses, der an die existierende Kirche in Smržovka anknüpfen sollte. Zu Beginn des Jahres 1910 wurde aus der
Predigerstation in Smžovka eine reguläre evangelische Gemeinde und so entstand
die Notwendigkeit zum Bau eines Gesellschaftsraumes für Bildung, vor allem der
Jugend. Zu diesem Zweck entwarf der Architekt ein kleines Haus in Form eines erdgeschössigen Baues, der sich von dem in der Nähe stehenden Gebäuden nicht unterschied aber er war durch einem Gang mit dem Presbyterium der evangelischen
Kirche verbunden. Anfang 1910 lieferte der Architekt die Pläne und im Mai wurde
mit dem Bau begonnen. Zu Ende geführt wurde er im Oktober und genau ein Jahr
nach der Einweihung des Kirchleins in Tesařov konnte das Luther-Haus in Gebrauch
genommen werden.17
Bartnings Aktivitäten in Smržovka fanden allerdings mit dem Bau des LutherHauses noch kein Ende. Pfarrer Pommer ersuchte ihn nämlich, das Interieur
der Kirche in Smržovka neu zu gestalten, der der Altarraum nunmehr mit einem
Verbindungskorridor an das Gebäude angeschlossen war. Heute ist die Beschreibung
dieser Neugestaltung der einzige Beleg über das Aussehen des Interieurs des inzwischen vernichteten Baues. Mit Rücksicht auf den Durchbruch der hinteren Mauer
des Altarraumes und dem Einbau einer Tür ins Luther-Haus, musste die unglücklich
links angebrachte Kanzel in die Achse des Schiffes verlegt werden, wo sie organisch
mit dem Altar verbunden wurde. Rechts neben dem Altar und der Kanzel wurde
unter das Steinhauser-Kruzifix das Taufbecken gestellt. Die Altarwand wurde im
warmen Ockerton und dekorativen Blüten angestrichen und die Kanzel mit dem
Altar, genauso wie die Verbindungsstiege in dunkelgrüner Schattierung mit weißen
Facetten.18 Neben der Umgestaltung des Interieurs befasste sich Otto Bartning auch
mit der Lösung, wie der Pfarreigarten und die Umgebung der Kirche gestaltet werden
könnte. Auf Grund seiner Pläne vom Frühjahr des Jahres 1909 wurden diese in den
folgenden Jahren auch umgesetzt.19
17 POMMER, Helmuth, Als die Sterbenden und siehe wir leben!, Morchenstern 1911, S.32–33.
18 Ebenda, S. 34–35. „Im Innern des Baues wurde eine völige Neugestaltung von Kanzel und Altar vorgenommen. Um eine Verbindung zwischen Gemeindesaal, (der gleichzeitig als Sakristei dient), und Kirche
herzustellen, mußte in der Stirnwand der Kirche, im Altaraume, eine Tür durchbrochen werden, durch die
man über einen Treppeneinbau vom Saal in den Kirchenraum hinabsteigen kann. Da die Kanzel einen
äußerst ungünstigen Standort an der linken Längsseite des Kirchenraumes eingennomen hatte, wurde sie
in die Hauptaxe der Kirche gerückt und mit dem Altar organisch verbunden. Rechts von Kanzel und Altar
kamm unter Steinhausens Kruzifixus der Taufstein zu stehen. Nun wurde noch die Altarwand neu mit warmen Oekertönnen und dekorativen Blumengewinden bemalt und Kanzel, Altar und Verbindungstreppe
in dunkelgrünen Tönen mit weißen Fasseten gestrichen. Der gesamte Umbau ist unter der künstlerischen
Leitung des feinsinnigen Architekten Otto Bartning aus berlin hergestellt worden und hatder Kirche ein echt
evangelisches Gepräge verliehen und die Traulichkeit und Behaglichkeit des Raumes sehr gehoben.“
v tmavě zeleném odstínu s bílými fasetami.18 Vedle úprav interiéru se Otto Bartning
zabýval i řešením farní zahrady a okolí kostela. Na základě jeho plánů z jara roku
1909 pak byly v následujících letech tyto úpravy realizovány.19
EVANGELICKÝ KOSTEL V NOVÉM MĚSTĚ POD SMRKEM
Poslední stavbou, nepočítáme-li dostavbu domku márnice u tesařovského kostelíku
z roku 1911, navrženou Otto Bartningem pro severní Čechy byl komplex evangelického kostela v Novém Městě pod Smrkem (Neustadt an der Tafelfichte), známý jako
Lutherburg.20 V návaznosti na zahraniční pomoc při stavbě frýdlantského kostela se
utvářela myšlenka na vybudování evangelického kostela i pro náboženskou komunitu v Novém Městě pod Smrkem. Kazatelská stanice vznikla jako odnož evangelického sboru ve Frýdlantu již roku 1895 a v roce 1901, 16. března, byl založen výbor
pro postavení vlastní modlitebny (Kirchenbau Verein). V jeho čele stáli pánové Sittig,
Schneider a Scholz. Místodržitelstvím byl výbor schválen 29. května téhož roku.
V roce 1904 byl vysvěcen evangelický kostel ve Frýdlantu, jehož základní kámen
byl položen 29. května 1902. Tehdy představoval jedinou stavbu tohoto určení na
Frýdlantsku. V roce 1904 již novoměstský stavební spolek obhospodařoval sumu
okolo 12.000 korun na postavení nového kostela. Významným přispěvatelem byl
spolek Gustav-Adolf-Verein z Německa, především jeho lipská pobočka, se kterou
byla novoměstská evangelická obec ve spojení. Propojení bylo ale i na žitavskou pobočku a slezské komunity zmíněného spolku. Velmi pozvolné přibývání prostředků
do stavebního fondu bránilo započetí stavby a v následujících pěti letech se většina
členů bránila konkrétním krokům k jejímu zahájení.
Na shromáždění náboženské obce 17. března 1909 se ve výroční zprávě ve
vztahu ke stavbě nového kostela kurátor Mulisch zmínil o navázání kontaktů s architektem, který již postavil kostel v Pögau (správně v Peggau). Oním architektem
byl Otto Bartning. Ten slíbil dodat skici pro novou stavbu a předpokládaný rozpočet.21 Značná nejednotnost a odpor v této věci ve sboru, s poukazem na nedostatek
18 POMMER, Helmuth, Als die Sterbenden und siehe wir leben!, Morchenstern 1911, str. 34–35. „Im Innern
des Baues wurde eine völige Neugestaltung von Kanzel und Altar vorgenommen. Um eine Verbindung zwischen Gemeindesaal, (der gleichzeitig als Sakristei dient), und Kirche herzustellen, mußte in der Stirnwand
der Kirche, im Altaraume, eine Tür durchbrochen werden, durch die man über einen Treppeneinbau vom
Saal in den Kirchenraum hinabsteigen kann. Da die Kanzel einen äußerst ungünstigen Standort an der
linken Längsseite des Kirchenraumes eingennomen hatte, wurde sie in die Hauptaxe der Kirche gerückt
und mit dem Altar organisch verbunden. Rechts von Kanzel und Altar kamm unter Steinhausens Kruzifixus
der Taufstein zu stehen. Nun wurde noch die Altarwand neu mit warmen Oekertönnen und dekorativen
Blumengewinden bemalt und Kanzel, Altar und Verbindungstreppe in dunkelgrünen Tönen mit weißen
Fasseten gestrichen. Der gesamte Umbau ist unter der künstlerischen Leitung des feinsinnigen Architekten
Otto Bartning aus berlin hergestellt worden und hatder Kirche ein echt evangelisches Gepräge verliehen
und die Traulichkeit und Behaglichkeit des Raumes sehr gehoben.“
19 Tamtéž, str. 35.
20 Viz pozn. 1.
21 Rukopisná kronika evangelické obce v Novém Městě pod Smrkem, část 1., str. 96.
EVANGELISCHE KIRCHE IN NOVÉ MĚSTO POD SMRKEM / NEUSTADT AN DER
TAFELFICHTE
Der letzte Bau, den Otto Bartning in Nordböhmen vorschlug, sobald wir den Anbau
des Leichenhauses beim Kirchlein 1911 in Tesařov ausschließen, war der Komplex
der evangelischen Kirche in Nové Město pod Smrkem (Neustadt an der Tafelfichte),
bekannt als Lutherburg.20 Infolge der Auslandshilfe beim Bau der Kirche in Frýdlant
wuchs der Gedanke, auch in Nové Město pod Smrkem eine evangelische Kirche für
die hiesige Kirchengemeinde zu errichten. Die Predigerstation entstand als Ableger
der Kirchengemeinde in Frýdlant schon 1895, und 1901, am 16. März, wurde ein
Kirchenbauverein zum Bau einer eigenen Kirche gegründet. Diesem Verein standen
die Herren Sittig, Schneider und Scholz vor. Die Statthalterei genehmigte den Verein
am 29. Mai desselben Jahres. 1904 wurde die evangelische Kirche in Frýdlant eingeweiht, die Grundsteinsteinlegung fand am 29. Mai 1902 statt. Damals war die Kirche
der einzige Bau dieser Art im Friedländer Bereich. Schon 1904 wirtschaftete der
Verein mit einem Betrage von 12.000 Kronen, der für den Bau der neuen Kirche vorgesehen war. Ein bedeutender Spender war der Gustav-Adolf-Verein in Deutschland,
vor allem seine Filiale in Leipzig, mit der die Neustädter evangelische Gemeinde in
Verbindung stand. Verbindungen bestanden aber auch zur Zittauer Filiale und mit
der schlesischen Kommunität des erwähnten Vereines. Der langsame Zuwachs von
Mitteln im Baufond verhinderte den Beginn des Baues und in den folgenden fünf
Jahren wehrte sich die Mehrheit der Mitglieder konkrete Schritte zu unternehmen,
den Bau zu beginnen.
Auf der Jahresversammlung der Kirchengemeinde am 17. März 1909 erwähnte der Kirchenkurator Mulisch im Jahresbericht in Beziehung zum Bau der Kirche
die Aufnahme von Kontakten zum Architekten, der schon eine Kirche in Pögau
(richtig Peggau) gebaut hatte. Dieser Architekt war Otto Bartning. Dieser versprach
eine Skizze für einen Neubau zu liefern einschließlich eines Kostenvoranschlages.21
Bedeutende Uneinigkeit und der Widerstand der Kirchengemeinde in dieser Sache,
mit der Begründung, es fehle an Mitteln zum Bau, haben auch diesmal den Beginn
der Arbeiten am Projekt verschoben. Erst auf der Jahresversammlung am 24. März
1910 wurde der Schriftführer A. Scholz beauftragt, Architekt Bartning anzuschreiben
und ihn aufzufordern, die Pläne und einen Kostenvoranschlag zum Bau der Kirche
vorzulegen.22 Bei der nächsten Versammlung am 19. April teilte der Kurator mit,
dass Architekt Bartning eine Skizze der Baustelle angefordert habe, die er besorg-
20 Siehe Anm. 1.
21 Handschriftliche Chronik der evangelischen Gemeinde in Nové Město pod Smrkem (Neustadt an der
Tafelfichte), Teil 1, Seite 96.
22 Wie Anm. 21, Teil 1, Seite 110.
Obr.28 – Evangelický kostel v Novém Městě pod Smrkem – prováděcí plán
Abb.28 – Evangelische Kirche in Neustadt an der Tafelfichte – Ausführungsplan
Obr. 29 – Evangelický kostel v Novém Městě pod Smrkem – prováděcí plán
Abb.29 – Evangelische Kirche in Neustadt an der Tafelfichte – Ausführungsplan
Obr.30 – Evangelický kostel v Novém Městě pod Smrkem
Abb.30 – Evangelische Kirche in Neustadt an der Tafelfichte
prostředků ke stavbě, však i tentokrát kroky k zahájení projekčních prací oddálily.
Teprve na shromáždění 24. března 1910 byl pověřen zapisovatel A. Scholz napsáním
dopisu architektu Bartningovi s výzvou o předložení plánů a rozpočtu pro stavbu
kostela.22 Na následujícím shromáždění 19. dubna kurátor sboru oznámil, že architekt Bartning požádal o skicu staveniště, kterou mu opatřil a zaslal spolu s výtahem
z územního plánu zapisovatel, vikář Fritz Knorek.23 Do června architekt připravil skici nového kostela a předběžný rozpočet. Otto Bartning pak materiály předal a okomentoval členům staršovstva a stavebního výboru 8. června během své návštěvy
Nového Města pod Smrkem, při návratu ze Smržovky.24 Projekt spojoval jednolodní
budovu kostela se štíhlou věží, s navazující společenskou místností a obytným křídlem s mansardovou střechou. Pro Otto Bartninga byl typický interiér kostela s bohatým prosklením se třemi okny v čelní stěně niky oltářního prostoru i dřevěný strop
z kazet, tentokrát ve formě stlačené klenební placky, v konstrukci velmi pečlivě provedený. Předpokládané náklady na stavbu se pohybovaly okolo 60.000 korun bez
vnitřního vybavení. Obecní zastupitelstvo se sešlo 16. června a vyslovilo souhlas se
23 Tamtéž, část 1., str. 119.
24 Tamtéž, část 2., str. 1.
te und die der Schriftführer Vikar Fritz Knorek gemeinsam mit einem Auszuge aus
dem Lageplane abgeschickt habe.23 Bis Juni hatte der Architekt die Skizze der neuen
Kirche und den vorläufigen Kostenvoranschlag vorbereitet. Otto Bartning hat dann
diese Materialien übergeben und sie dann dem Ältestenrat und dem Bauausschuss am
8. Juni im Laufe seines Besuches in Nové Město pod Smrkem nach seiner Rückkehr aus
Smržovka (Morchenstern) erläutert.24 Das Projekt verband das einschiffige Gebäude
der Kirche mit einem schlanken Turm, daran schloss sich ein Gemeinschaftsraum
(Gesellschaftsraum) und der Wohnflügel mit Mansardendach an. Für Otto Bartnings
Kircheninterireure war typisch eine Kirche mit reicher Verglasung, mit drei Fenstern,
in der Frontwand Nischen des Altarraumes und eine hölzerne Decke aus Kassette,
diesmal in Form eines gedrückten Gewölbes, in der Konstruktion sehr sorgfältig
ausgeführt. Die voraussichtlichen Kosten des Baues bewegten sich um die 60.000
Kronen ohne Inneneinrichtung. Die Gemeindevertretung trat am 16. Juni zusammen
und sprach ihr Einverständnis mit dem Bau der Kirche aus, verlangte aber detailliertere Pläne und einen Kostenvoranschlag. Der Architekt versprach, das Angeforderte
in kürzester Zeit vorzulegen.25
Die Pläne der Kirche beendete Otto Bartning am 30. November 1910. Auf
der Versammlung der Kirchengemeinde wurde das Material am 26. Januar 1911
verhandelt und genehmigt. Das Gemeindeamt genehmigte die Pläne und erteilte
die Baugenehmigung am 22. März.26 Mit dem Bau wurde die Friedländer Firma
Rudolf Hampel beauftragt. Diese übernahm die Baustelle am 30. April 1911 und ab
Mai begann man mit der Aushebung des Fundaments. Der Grundstein wurde am
15. Juni gelegt. Der Bau dauerte 15 Monate und die feierliche Einweihung fand am
11. August 1912 statt. Die Gesamtkosten erklommen am Ende eine Höhe von 84.000
Kronen.27
EVANGELISCHE KIRCHE IN KRASLICE / GRASLITZ
Um die Wende 1911/1912 und nachfolgend richtete sich die Aufmerksamkeit Otto
Bartnings auf das Projekt der evangelischen Kirche in Kraslice (Graslitz). Auch in diesem verband er wiederum die Kirche mit der Pfarrei und dem Gemeinschaftsraum
derart, dass eine Kostensenkung durch Mehrfunktionalität erreicht wurde. Für die
Predigerstation in Kraslice erarbeitete Pläne für eine neue Kirche schon in der Zeit
von 1908 bis 1912 der Architekt Franz Kohl aus Plauen, aber diese wurden am Ende
26 ŠTERNOVÁ, Petra, Architekt Otto Bartning a jeho „Lutherův hrad“ v Novém Městě pod Smrkem, in:
Sborník Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Liberci, Liberec 2008, S. 97.
27 Wie Anm. 26, S. 97.
Obr.33 – Evangelický kostel v Novém Městě pod Smrkem – oltářní prostor
Abb.33 – Evangelische Kirche in Neustadt an der Tafelfichte – Altarraum
Obr.34 – Evangelický kostel v Novém Městě pod Smrkem – strop
Abb.34 – Evangelische Kirche in Neustadt an der Tafelfichte – Deckengewölbe
Obr.35 – Evangelický kostel v Novém Městě pod Smrkem – varhanní kruchta
Abb.35 – Evangelische Kirche in Neustadt an der Tafelfichte – Orgelempore
Obr.36 – Evangelický kostel v Novém Městě pod Smrkem – křtitelnice
Abb.36 – Evangelische Kirche in Neustadt an der Tafelfichte – Taufstein
stavbou kostela, ale vyžádalo si podrobnější plány i rozpočet. Architekt slíbil dodat
požadované v co nejkratší době.25
Plány kostela Otto Bartning dokončil k 30. listopadu 1910. Na shromáždění
evangelického sboru byl materiál projednán a odsouhlasen 26. ledna 1911 a obecní
úřad schválil plány a udělil stavební povolení 22. března.26 Stavbou byla pověřena
frýdlantská firma Rudolfa Hampela. Ta převzala staveniště 30. dubna 1911 a od května započala s hloubením základů. Základní kámen ke stavbě byl položen 15. června.
Stavba trvala 15 měsíců a slavnostního vysvěcení se dočkala 11. srpna 1912. Celkové
náklady na její postavení se nakonec vyšplhaly do výše 84.000 korun.27
EVANGELICKÝ KOSTEL V KRASLICÍCH
Na přelomu let 1910 a 1911 se následně pozornost Otto Bartninga soustředila na
projekt evangelického kostela v Kraslicích (Graslitz). V něm se opět spojovala do
jedné stavby chrámová budova s farou a společenským prostorem tak, aby se dosáhlo snížení nákladů realizací vícefunkčního projektu. Pro kraslickou kazatelskou
stanici vytvořil plány nového kostela již v období let 1908–1912 architekt Franz Kohl
z Plavna, ty se ale nakonec nerealizovaly.28 Zdá se pravděpodobné, že zde zasáhl
roku 1909 nově jmenovaný farář Gottlob Wilhelm Zimmerli a spolek Gustav-AdolfVerein/Stiftung, který zprostředkoval Bartningovy projekty i na další evangelické
stavby v Čechách. I když zatím chybí archiválie pro potvrzení této domněnky, dochované nápisy v samotném kraslickém kostele dokládají, že se vedle spolků z Německa
zapojily do podpory stavby kostela i další zahraniční evangelické organizace, tentokrát ze Švýcarska.29 Posléze se na financování vybavení kostela podílela i řada dalších
zahraničních sponzorů.30 V lednu 1911 dokončil Otto Bartning plány ke kostelu,31
které byly 5. května schváleny stavebním úřadem v Kraslicích, a 9. července 1911
byl slavnostně položen základní kámen k novostavbě. K zahraniční podpoře se řadil
i klingenthalský sbor, který věnoval tři zvony převezené 21. dubna 1912 do Kraslic.32
Řešením jejich zavěšení byl pověřen berlínský ing. Ernst Walther, který zpracoval
26 ŠTERNOVÁ, Petra, Architekt Otto Bartning a jeho „Lutherův hrad“ v Novém Městě pod Smrkem, in:
Sborník Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Liberci, Liberec 2008, str. 97.
27 Tamtéž, str. 97.
28 NEŠPOR, Zdeněk R., Encyklopedie moderních evangelických (a starokatolických) kostelů Čech,
Moravy a českého Slezska, Praha 2009, str. 241.
29 Tuto účast dokládají nápisy na dvou výplních předprsně na kruchtě, kde jsou jmenovány „Schweizer
Verein für die Evangelischen in Österreich“ a „Gustav Adolf Stiftung Deutsch= Evang. Bund“.
30 Známí jsou především donátoři okenních vitráží.
31 Plány jsou datovány 11. lednem 1911. Za informaci a poskytnutí plánové dokumentace ke kraslickému
kostelu děkuji Mgr. Janě Horváthové z NPÚ v Lokti.
32 Viz informační text v lodi kostela.
nicht durchgeführt.28 Es scheint als gegeben, dass hier der neu ernannte Pfarrer Gottlob
Wilhelm Zimmerli und der Gustav-Adolf-Verein (als Stiftung) eingegriffen hatte, der
Bartnings Projekte auch bei weiteren evangelischen Bauten in Böhmen vermittelte.
Auch wenn bisher Archivalien als Bestätigung dieser Vermutung nicht vorliegen, so
beweisen Aufschriften an der Kirche in Kraslice, die sich erhalten haben, dass sich
in die Unterstützung des Kirchenbaues neben den Vereinen aus Deutschland auch
weitere ausländische evangelische Organisationen, diesmal aus der Schweiz, eingebunden haben.29 Schließlich hat sich an der Finanzierung der Ausstattung der Kirche
eine Reihe weiterer ausländischer Sponsoren beteiligt.30 Im Januar 1911 beendete Otto
Bartning die Pläne der Kirche31, die vom Bauamt in Kraslice am 5. Mai genehmigt wurden und am 9. Juli 1911 wurde der Grundstein zum Neubau feierlich gelegt. Zur ausländischen Unterstützung reihte sich auch die Klingenthaler Kirchengemeinde ein, die
drei Glocken stiftete, die am 21. April 1912 nach Kraslice gebracht wurden.32 Mit der
Lösung ihrer Aufhängung wurde der Berliner Ingenieur Ernst Walther beauftragt, der
am 30. Juli 1912 die notwendige Dokumentation dazu lieferte.33 Der Bau der Kirche
dauerte allerdings nicht einmal ein ganzes Jahr, sodass schon am 7. Juli 1912 die feierliche Einweihung stattfinden konnte.
Die Projekte der Kirchen in Nové Město pod Smrkem und in Kraslice sowie
ältere Pläne für die evangelische Kirche in Hradec Králové folgen dem Typ, den Otto
Bartning für die evangelische Gemeinde in Essen wie z.B. die Altlutherische Kirche
schon in der ersten Hälfte des Jahres 1909 projektiert hatte, zu der der Grundstein am
22. August 1909 gelegt und die am 10. Juli 1910 eingeweiht wurde.34 Das dominierende Element dieser Kirchen war ein schlanker viereckiger Turm mit spitzigem pyramidenartigen Dach. Das eigentliche Schiff der Kirche war mit Anbauten verbunden, die
gesellschaftlichen Zwecken der Kirchengemeinde und als Wohnstätte des Priesters
dienten. Alle diese Bauten sind in ihrem Ausdruck streng gestaltet, architektonisch
klar gegliedert, mit einem Minimum an dekorativen Elementen. Ihre Eingliederung in
die Landschaft ist zwar dominant, gleichzeitig aber sehr gefühlsvoll.
Moravy a českého Slezska, Praha 2009, S. 241.
29 Diese Beteiligung beweisen Aufschriften am Chor, wo angeführt ist „Schweizer Verein für die
Evangelischen in Österreich“ und „Gustav Adolf Stiftung Deutsch-Evang. Bund“
30 Bekannt sind vor allem die Sponsoren der Fenstervitragen.
31 Die Pläne tragen das Datum 11. Januar 1911. Für Informationen und die Gewährung der
Plänedokumentation zur Kirche in Kraslice (Graslitz) danke ich Mgr. Jana Horváthová aus dem NPÚ
(Denkmalanstalt) in Loket (Ellbogen).
32 Siehe Informationstext im Schiff der Kirche.
33 Bauamt Kraslice, Einlage Evangelische Kirche, ein Brief mit Zeichnung.
34 WITTIG, Immo, 53 Jahre Kirchenbau 1906–1959, in: Arbeitsstelle Gottesdienst – Zeitschrift der
Gemeinsamen Arbeitsstelle für Gottesdienstliche Fragen der Evangelischen Kirche in Deutschland,
Nr. 1/2009, Jg. 23., S. 62.
Obr.37 – Evangelický kostel v Kraslicích – prováděcí plán
Abb.37 – Evangelische Kirche in Graslitz – Ausführungsplan
Obr.38 – Evangelický kostel v Kraslicích
Abb.38 – Evangelische Kirche in Graslitz
Obr.39 – Evangelický kostel v Kraslicích – výplň kruchty
Abb.39 – Evangelische Kirche in Graslitz – Emporfüllung
Obr.40 – Evangelický kostel v Kraslicích – výplň kruchty
Abb.40 – Evangelische Kirche in Graslitz – Emporfüllung
30. července 1912 potřebnou dokumentaci.33 Stavba samotného kostela však trvala
necelý jeden rok a k vysvěcení došlo již 7. července 1912.
Kostely v Novém Městě pod Smrkem a v Kraslicích, stejně jako starší plány pro
evangelický kostel v Hradci Králové, navazují na typ, který Otto Bartning vyprojektoval pro evangelický sbor v Essenu jako Starolutherský kostel (Altlutherische Kirche)
v první polovině roku 1909 a k němuž byl položen základní kámen 22. srpna 1909.
Následně byl kostel 10. července 1910 vysvěcen.34 Dominujícím prvkem těchto kostelů se stala štíhlá čtyřboká věž s hrotitou, jehlanovitou střechou. Samotná loď kostela
je propojena s přístavbami, sloužícími ke společenským účelům sboru a k bydlení
rodiny duchovního. Všechny tyto stavby jsou ve výrazu strohé, jasně architektonicky
členěné, s minimem dekorativních prvků. Jejich zasazení do krajiny je sice dominantní, zároveň však velmi citlivé. Na druhé straně členění jednotlivých částí budovy se
přizpůsobuje terénu svojí konfigurací. I když ve vnitřním detailu, pokud je zachován v autentické podobě, přetrvává v tomto období dekorativní prvek v drobném
a převážně barevném provedení, dává interiéru jistou intimitu v jinak strohém zdivu.
33 Stavební úřad Kraslice, složka Evangelický kostel, dopis s nákresem.
34 WITTIG, Immo, 53 Jahre Kirchenbau 1906–1959, in: Arbeitsstelle Gottesdienst – Zeitschrift der
Gemeinsamen Arbeitsstelle für Gottesdienstliche Fragen der Evangelischen Kirche in Deutschland,
č. 1/2009, 23. roč., str. 62.
EVANGELISCHE KIRCHE IN MOKŘINY / NASSENGRUB
Der letzte Kirchenbau in Böhmen, der von Architekt Otto Bartning projektiert wurde,
ist die evangelische Kirche in Mokřiny bei Aš (Nassengrub). 1909 entstand in dieser
Lokalität eine Predigerstation,35 aber schon am 27. Oktober 1907 wurde auf Anregung
des Predigers Emil Singer ein Verein zum Bau einer neuen evangelischen Kirche gegründet.36 Auch hier ist der Einfluss des Gustav-Adolf-Vereines belegt, der half diesen
Bau mitzufinanzieren. Das Bartning-Projekt entstand offensichtlich an der Wende der
Jahre 1911–1912. Der Grundstein wurde am 14. Juli 1912 gelegt. Die Kirche bekam
den Namen Kaiser-Franz-Josef-Jubiläumskirche und der Name deutet darauf, dass
er schon früher entstand, am ehesten 1908, da damals der Kaiser sein 60-jähriges
Regierungsjubiläum feierte. Den Bau führte die Baufirma Ernst Hauser aus Aš durch.
Fertiggestellt wurde er erst 1914, zu seiner Einweihung kam es am 29. 11. Die Kirche
in Mokřiny unterschied sich in einer ganzen Reihe von Hinsichten von Bartnings früheren Bauten in Böhmen. Schon das äußere Aussehen erinnerte durch den Turm an
barocke Bauten und es gab offenkundig auch eine gewisse Parallele zur evangelischen
Kirche in Aš. Diese Kirche war übrigens auch die nächste evangelische Kirche und die
Predigerstation in Mokřiny war der Ascher Kirchengemeinde unterstellt. Die imposante, heute schon nicht mehr existierende evangelische Kirche in Aš hatte nicht nur
architektonische Symbolik, sie war eine Bindung zur religiösen Kontinuität, der sich die
Ascher Kirchengemeinde schon seit dem 17. Jahrhundert freuen konnte.
Das Werk Otto Bartnings in Böhmen trug mit mehreren Anregungen zur modernen Kirchenarchitektur bei, auch wenn ihr Einfluss auf das spätere Schaffen auf diesem Gebiete kaum erkennbar ist. Der Grund dafür war in großem Maß die innere
kulturelle Separation auf dem Gebiete mit Deutsch sprechender Bevölkerung und
die offizielle Ablehnung der Bindungen zur Habsburger Monarchie in einer Zeit,
in der Bartnings Werke entstanden sind. Bescheidenheit, Unauffälligkeit und die
Empfindlichkeit zur Natur führten auf der anderen Seite zur Verschmelzung seines
Werkes mit dem hiesigen Milieu, ohne dass er dabei mit etwas Außergewöhnlichem
zu viel Aufmerksamkeit hervorgerufen hätte. Bis auf Ausnahmen überlebten seine
Werke die heutige Zeit, wo sie im breiteren europäischen Kontext ihren Platz als vergängliche Belege architektonischen Schaffens und als Belege der Anfänge moderner
sakraler Architektur in der Mitte Europas einnehmen können.
Moravy a českého Slezska, Praha 2009, S. 241.
36 KLAUBERT, Helmut, Kirchliches Leben im Ascher Bezirk, in: Die eigenwillige Historie des Ascher
Ländchens, Verlag Benno Tins Söhne, München 1977, angeführt ist 1908, aber das Dokument aus der
Niederschrift der Gründungsversammlung, ausgestellt in der Kirche, hat das oben angeführte Datum.
Obr.41
Abb.41
Evangelický kostel v Kraslicích – strop
Evangelische Kirche in Graslitz – Decke
Obr.42
Abb.42
Evangelický kostel v Kraslicích – interiér
Evangelische Kirche in Graslitz – Innenraum
Obr.43 – Evangelický kostel v Mokřinách – stavba
Abb.43 – Evangelische Kirche in Nassengrub – im Bau
Obr.44 – Evangelický kostel v Mokřinách – stavba
Abb.44 – Evangelische Kirche in Nassengrub – im Bau
Obr.45 – Evangelický kostel v Mokřinách
Abb.45 – Evangelische Kirche in Nassengrub
Významnou kapitolou těchto staveb je pak dřevěný strop, který architekt uplatňuje
v různých variantách řešení. Pro Otto Bartninga je pak velmi důležitá práce se světlem
ve vnitřním prostoru. Okno je v jeho architektuře podstatnou součástí, často v barevném tónu, kde je oblíbený nažloutlý tón transparentního prosklení litých tabulí.
EVANGELICKÝ KOSTEL V MOKŘINÁCH
Poslední Bartningem projektovanou církevní stavbou v Čechách se stal evangelický
kostel v Mokřinách u Aše (Nassengrub). Roku 1909 vznikla v této lokalitě kazatelská
stanice,35 ale již 27. října 1907 z popudu kazatele Emila Singera vznikl Spolek pro
stavbu nového evangelického kostela.36 I zde je doložený vliv spolku Gustav-AdolfVerein, který pomáhal spolufinancovat tuto stavbu. Bartningův projekt zřejmě vznikal
na přelomu let 1911–1912. Samotný základní kámen byl položen 14. července 1912.
Kostel byl pojmenován Kaiser-Franz-Josef-Jubileum-Kirche, což svědčí o starším původu názvu, nejspíš k roku 1908, kdy císař slavil šedesáté výročí nástupu na trůn. Stavbu
pak prováděla firma stavitele Ernsta Hausnera z Aše. Dokončena byla až v roce 1914,
kdy došlo 29. listopadu k jejímu vysvěcení. Kostel v Mokřinách se v řadě ohledů odlišoval od ostatních předchozích Bartningových staveb v Čechách. Již vnější vzhled
připomínal věží barokní stavby a byla zde zřejmě vědomá paralela k evangelickému
kostelu v Aši. Ten ostatně byl nejbližším evangelických kostelem a kazatelská stanice
v Mokřinách pod ašský sbor spadala. Impozantnost dnes již neexistujícího evangelického kostela v Aši měla nejen architektonickou symboliku, ale i vazbu na náboženskou kontinuitu, které se ašský sbor a kostel těšil již od 17. století.
Tvorba architekta Otto Bartninga v Čechách přispěla několika podněty k moderní
církevní architektuře, byť její vliv na pozdější meziválečnou tvorbu na tomto území
není zcela patrný. Důvodem k tomu byla do značné míry vnitřní kulturní separace
území s německy hovořícím obyvatelstvem a oficiální odmítání vazeb na dobu spojovanou s habsburskou monarchií, do jejíž závěrečné fáze Bartningova díla spadají.
Skromnost, nenápadnost a citlivost konfigurace s krajinou přispěly na druhé straně ke splynutí Bartningovy tvorby se zdejším prostředím, aniž by něčím výrazným
upoutávala příliš pozornosti. Až na výjimky jeho stavby v Čechách přežily do dnešních časů, kdy mohou v širším evropském kontextu získat své místo jako časné doklady tvorby tohoto architekta i jako doklady počátků moderní sakrální architektury
ve střední Evropě.
Moravy a českého Slezska, Praha 2009, str. 241.
36 KLAUBERT, Helmut, Kirchliches Leben in Ascher Bezirk, in: Die eigenwillige Historie des Ascher
Ländchens, Verlag Benno Tins Söhne, München 1977 – autor uvádí rok 1908, ale dokument ze zápisu
zakládající schůze, vystavený v kostele, má výše uvedené datum.
Obr.46 – Evangelický kostel v Mokřinách – stropní klenba
Abb.46 – Evangelische Kirche in Nassengrub – Deckengewölbe
Obr.47 – Evangelický kostel v Mokřinách – vstupní prostor
Abb.47 – Evangelische Kirche in Nassengrub – Eingangsraum
OBSAH
Otto Bartning v Čechách
Evangelický kostel v Hradci Králové
Evangelický kostel v Kořenově-Tesařově
Lutherův dům a úprava evangelického kostela ve Smržovce
Evangelický kostel v Novém Městě pod Smrkem
Evangelický kostel v Kraslicích
Evangelický kostel v Mokřinách
INHALT
Otto Bartning in Böhmen
Evangelische Kirche in Hradec Králové / Königgrätz
Evangelische Kirche in Kořenov-Tesařov / Wurzelsdorf-Schenkenhahn
Lutherhaus und Innenausstattung der evangelischen Kirche
in Smržovka / Morchenstern
Evangelische Kirche in Nové Město pod Smrkem / Neustadt
an der Tafelfichte
Evangelische Kirche in Kraslice / Graslitz
Evangelische Kirche in Mokřiny / Nassengrub
5
7
19
20
25
33
41
6
8
20
24
26
30
38

Otto Bartning v Čechách - Severočeské muzeum v Liberci

Transkript

Podobné dokumenty

Kostel sv. Vojtěcha St. Adalbert Kirche Kościół św. Wojciecha

Profil učitelky: Mgr. Hana Nápravníková

Deutschland

zde - Národní památkový ústav