základní orientaCe v právníCh předpiseCh - SKP

vzdělávaCí prograM v ráMCi projektu
„sáM pro sebe, sáM za sebe! – získání základníCh
soCiálníCh a profesníCh dovedností“
reg. č. Cz.1.04/3.1.02/67.00044
základní orientaCe
v právníCh předpiseCh
„Mezi paragrafy“
gabriela Chovancová
Základní orientace
v právních předpisech
„Mezi paragrafy“
Gabriela Chovancová
Vzdělávací program v rámci projektu
„Sám pro sebe, sám za sebe! – získání základních
sociálních a profesních dovedností“
reg. č. CZ.1.04/3.1.02/67.00044
1
OBSAH
1 ÚVOD – ANEB CO JE PRÁVO?
3
2 PRÁVNÍ ŘÁD ČESKÉ REPUBLIKY
5
3 ZÁKLADY OBČANSKÉHO PRÁVA
6
3.1VLASTNICKÉ PRÁVO
6
3.2SPOLUVLASTNICTVÍ, SPOLEČNÉ JMĚNÍ
7
3.3ZÁKLADY ZÁVAZKOVÉHO PRÁVA
7
4 ZÁKLADY RODINNÉHO PRÁVA
9
4.1 MANŽELSTVÍ
4.2VZTAHY MEZI RODIČI A DĚTMI
9
4.3VYŽIVOVACÍ POVINNOST
10
11
5 ZÁKLADY TRESTNÍHO PRÁVA
12
5.1FUNKCE A ZÁSADY TRESTNÍHO PRÁVA
12
5.2DRUHY PROTIPRÁVNÍHO JEDNÁNÍ
13
5.2.1PŘESTUPKY
13
5.2.2TRESTNÉ ČINY
13
5.3OPATŘENÍ ZA PROTIPRÁVNÍ ČINY
14
6 VYBRANÁ TÉMATA PRÁVA SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ
16
6.1OBLASTI PRÁVA SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ,
PRAMENY PRÁVA, ZDROJE INFORMACÍ
16
18
6.2ZMĚNY V SOCIÁLNÍ OBLASTI PLATNÉ OD ROKU 2012
7 ZÁVĚR
19
8 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ
20
2
1 ÚVOD – ANEB CO JE PRÁVO?
S pojmem „právo“ se každý z nás setká ve svém životě nesčetněkrát.
Věříme, že máme „právo“ na klidný život, a naopak že nikdo „nemá právo“
nám život znepříjemňovat. Uvedený význam slova „právo“ – tedy určitý
nárok, oprávnění – je však jen jedním z několika významů tohoto slova.
Zkuste vyjmenovat všechny významy slova „právo“, které Vás
napadají. Co si nejčastěji představíte pod pojmem „právo“?
1) Soubor pravidel, která regulují chování ve společnosti – tato
pravidla mají nejčastěji formu zákonů, jsou uznávána a jejich
dodržování garantuje stát.
2) Výkon rozhodnutí a moci některých státních orgánů – zejména
rozsudky soudů nebo výkon pravomocí (např. Policie České
republiky).
3) Subjektivní pocit dovoleného chování – doslova „mám na něco
právo“, ve smyslu oprávnění. V angličtině je pro toto užíváno výrazu
„right“.
4) Soubor uložených povinností – vedle dovoleného chování máme
i určité povinnosti. Mezi právy a povinnostmi existuje velice úzká
vazba.
K čemu je pro Vás užitečná znalost práva? Jakým způsobem ovlivňuje
naopak Váš život jeho případná neznalost?
Znalost právních předpisů a právních zásad se nazývá právní vědomí.
Čím je právní vědomí ve společnosti rozšířenější, čím více lidé znají
a ovládají právo, tím méně dochází ke konfliktním a sporným situacím
v lidské společnosti.
Navíc je třeba mít na zřeteli jeden ze základních právních principů, který
platí již od dávných dob starověkého Říma – kolébky evropského právního
systému, a sice: „IGNORATIA LEGIS NON EXCUSAT“ neboli „NEZNALOST
ZÁKONA NEOMLOUVÁ!“. V praxi toto pravidlo znamená, že nikdo nemůže
být zbaven zodpovědnosti za svoje protiprávní chování na základě toho,
že nezná zákon, který danou situaci upravuje, a to i přesto, že není v moci
ani vzdělaného právníka s dvacetiletou praxí znát obsah všech právních
norem, kolik jich v našem právním systému je.
Zkuste popsat několik situací, které by mohly nastat v případě, že by
výše uvedené pravidlo neplatilo?
Právo jako jeden z důležitých společenských systémů má řadu FUNKCÍ.
Vyjmenujte, jaké funkce právo ve společnosti má. „K čemu je nám
systém práva dobrý“?
3
Funkce práva:
nn
nn
ochrana života, zdraví, majetku a svobody jednotlivce,
regulace společenských vztahů (např. vztahy mezi manžely, vztah
mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem atd.),
nn
prevence (hlavně nežádoucího chování),
nn
trestání protiprávních činů,
nn
řešení mezilidských konfliktů (např. svěření dítěte do péče jednoho
z rodičů po rozvodu apod.).
Výše uvedené funkce práva naznačují, že právo upravuje jednak
společenské vztahy mezi subjekty z právního hlediska rovnocennými
(manželé, sousedé, zaměstnanec a zaměstnavatel, apod.), ale také právní
vztahy na úrovni občan – stát, tzn. vztahy, které mají charakter asymetrický
(vrchnostenský). Tyto dva základní okruhy práva označujeme jako právo
soukromé (zahrnuje např. právo občanské, rodinné, apod.) a právo veřejné
(zahrnuje např. právo trestní a právo sociálního zabezpečení). Právo
soukromé je typické především určitou mírou volnosti (jednotliví účastníci
právního vztahu se mohou dohodnout i odlišně od znění zákona a tato
dohoda bude mít přednost před zákonem), zatímco právo veřejné je
charakterizováno striktností a nemožností se odchýlit od právních norem
dohodou jednotlivých stran.
Naše studijní příručka je sestavena s přihlédnutím k výše uvedené
logice, tzn. nejprve probereme oblast práva soukromého a následně pak
některá vybraná témata z veřejného práva.
4
2 PRÁVNÍ ŘÁD ČESKÉ REPUBLIKY
Pod pojmem právní řád si můžeme představit ucelený hierarchicky
uspořádaný systém všech platných právních předpisů, kterými jsme
povinni se řídit.
Do právního řádu ČR tedy patří:
nn
nn
nn
nn
nn
Ústava, listina základních práv a svobod a další ústavní zákony
– jsou nadřazeny ostatním předpisům, které jim nesmějí odporovat,
mezinárodní smlouvy,
zákony a zákonná opatření senátu (v případě, kdy je rozpuštěna
PS) – mají vyšší právní sílu než ostatní právní předpisy, nesmějí být
v rozporu s Ústavou a s vyhlášenými mezinárodními smlouvami,
nařízení vlády, vyhlášky ministerstev a jiných správních orgánů
– označují se jako prováděcí předpisy, upravuje a provádí se jimi
příslušný zákon. Nařízení a vyhlášky nesmí odporovat zákonu, jinak
by pozbývaly platnosti.
vyhlášky a nařízení krajů a obcí, jejichž pomocí kraje a obce
mohou upravovat záležitosti, které se jich přímo týkají.
Právní předpisy s celorepublikovou územní působností jsou vydávány
ve Sbírce zákonů. K identifikaci právního předpisu slouží označení, které
bývá tvořeno označením druhu a číslem předpisu, lomítkem, rokem
vyhlášení a zkratkou sbírky. Kromě čísla mívají právní předpisy také název
a některé i zkrácený název uvedený v závorce.
Př.: zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících
s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon).
Řekněte, kde byste hledali platné znění zákonů, pokud byste potřebovali
zjistit, jaká jsou v konkrétní situaci Vaše práva a povinnosti?
O platném znění právních předpisů je možné se informovat z řady
zdrojů, např. v tištěné Sbírce zákonů, v publikacích nazvaných ÚZ (Úplné
Znění), a nejpohodlněji pak na internetu, například na oficiálním webovém
portálu veřejné správy ČR – www.portal.gov.cz, v sekci Zákony.
V případě nejasností či pochybností je vždy vhodné se obrátit pro radu
na osobu v oboru práva vzdělanou a informovanou, s přihlédnutím
ke komplikovanosti a závažnosti problému to mohou být v některých
případech i např. sociální pracovníci, v každém případě advokáti (jejich seznam
s možností podrobného vyhledávání podle oborů práva a místa působení
naleznete na webových stránkách České advokátní komory, www.cak.cz).
Služby advokátů jsou vždy poskytovány za úplatu. Bezplatnou právní
pomoc nabízí sí občanských poraden (např. www.obcanskaporadna.unas.
cz), v Pardubicích je také možné se obrátit na SKP-Centrum, o. p. s., Pomoc
rodině.
5
3 ZÁKLADY OBČANSKÉHO PRÁVA
Občanské právo je jedním z nejrozsáhlejších oborů platného práva.
V minulosti se pojem občanské právo v podstatě kryl s pojmem právo
soukromé, nicméně v průběhu času se některá právní odvětví osamostatnila,
například právo rodinné a pracovní, o kterých budeme podrobněji mluvit
v dalších kapitolách.
Řada institutů občanského práva nás životem provází téměř na každém
kroku, proto je vhodné se s nimi seznámit. Jedná se především o různé druhy
smluv, odpovědnost za škodu, dědění apod. Obsahem této kapitoly bude
právě stručné seznámení s pojmy jako vlastnické právo, spoluvlastnictví
a společné jmění, odpovědnost za škodu, dědění, smluvní vztah atd.
Na úvod kapitoly o občanském právu je nezbytné také stručně zmínit,
že občanské právo se dělí na právo hmotné, upravené primárně zákonem
č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a právo procesní, které upravuje
průběh a náležitostí občanského soudního řízení a je zakotveno v zákoně
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.
3.1 VLASTNICKÉ PRÁVO
Právo vlastnit majetek, dle vlastního uvážení nabý vat majetek
a svobodně s ním nakládat, patří k základním právům, která nám zaručuje
Listina základních práv a svobod. S tímto právem jde však ruku v ruce také
povinnost nezasahovat výkonem vlastnického práva do práv ostatních lidí.
Uveme si zde mj. i jako ilustraci toho, jak takový text právního předpisu
vypadá, plné znění článku č. 11 Listiny:
Čl. 11
1)Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků
má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.
2)Zákon stanoví, který majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé
společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu
smí být jen ve vlastnictví státu, obce nebo určených právnických
osob; zákon může také stanovit, že určité věci mohou být pouze
ve vlastnictví občanů nebo právnických osob se sídlem v České
a slovenské federativní republice.
3)Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých
anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho
výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí
nad míru stanovenou zákonem.
4)Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné
ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.
5)Daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.
6
Vlastnické právo vzniká nejčastěji následujícími způsoby:
nn
smlouvou – např. směnná, kupní, darovací,
nn
děděním,
nn
rozhodnutím státního orgánu (např. na základě rozhodnutí soudu).
Vlastnické právo zaniká nejčastěji těmito způsoby:
nn
nn
z vůle vlastníka – smlouva, opuštění věci, spotřeba věci, zničení,
z jiných důvodů, než je vůle vlastníka – vyvlastnění, propadnutí
majetku, zánik věci, smrt vlastníka.
3.2 SPOLUVLASTNICTVÍ, SPOLEČNÉ JMĚNÍ
Spoluvlastnictvím se rozumí situace, kdy jedna věc je ve vlastnictví více
osob. Občanský zákoník rozlišuje tzv. podílové spoluvlastnictví, kde se
spoluvlastníci podílejí na výkonu práv a povinností vyplývajících z vlastnictví
na základě vlastněného podílu, a spoluvlastnictví bezpodílové, které
označujeme jako společné jmění. Vzhledem k tomu, že společné jmění
může vzniknout jen mezi manžely, známe tento institut pod názvem
společné jmění manželů (SJM).
Řekněte, čím je podle vašeho názoru tvořeno společné jmění
manželů? jsou práva a povinnosti obou manželů vztahující se
ke společnému majetku stejná, nebo se liší?
Předmětem společného jmění manželů je:
a) majetek, který byl nabyt za dobu trvání manželství s tím, že se
do SJM nezařazuje dědictví nebo dar, majetek získaný restitucí
a majetek, který nabyl jeden z manželů výhradně pro svoji potřebu,
b) závazky, které manželům společně, nebo jednomu z nich, vznikly
za trvání manželství, kromě závazků, jejichž rozsah je vyšší, než
majetkové poměry manželů, převzal-li je jeden z manželů bez
souhlasu druhého.
SJM zaniká zánikem manželství. Po zániku SJM se provede vypořádání
majetku, které musí mít v případě, že se jedná o nemovitost, písemnou
podobu.
3.3 ZÁKLADY ZÁVAZKOVÉHO PRÁVA
Úpravou vzniku a zániku smluvních vztahů a smlouvami jako takovými
se zabývá velice rozsáhlá část občanského zákoníku. Nebude tedy naším
cílem se zde s touto problematikou seznámit podrobně, nicméně je nutné
se jí dotknout, protože se jedná o záležitosti, které jsou pravidelnou
součástí života bez výjimky každého z nás.
Dovedli byste popsat, jakým způsobem vzniká smlouva?
7
a) Návrh = projev vůle toho, kdo si přeje uzavřít smlouvu. Může být
ústní i písemný. Musí z něj být jasně zřejmé, co je obsahem smlouvy
(např. soused Vám nabízí k odkoupení starý televizor za 800 Kč).
b) Přijetí návrhu = souhlasné prohlášení o tom, že adresát návrhu má
zájem vzít na sebe práva a povinnosti stanovené předkladatelem
návrhu (např. odpovím sousedovi na jeho návrh kladně, projevím
o koupi televizoru zájem).
c) Vznik smlouvy = nastává ve chvíli, kdy navrhovatel obdrží
od adresáta kladnou odpově, není-li stanoveno jinak. Smlouva
může být uzavřena ústně nebo písemně. Písemná forma smlouvy
je u některých typů smluv povinná, např. u smluv o převodu
nemovitostí. Smluvní strany se také mohou dohodnout, že smlouvu
uzavřou písemně. Písemná forma smlouvy vždy nabízí vyšší míru
právní jistoty pro případ, že v budoucnu nastanou jakékoliv
spory a problémy se smluvním vztahem spojené!!!
d) Odstoupení od smlouvy = možnost vyvázat se ze smluvního
vztahu. Podmínky stanoví pro jednotlivé typy smluv zákon,
podmínky pro odstoupení od smlouvy lze sjednat ve smlouvě
samotné a dále od smlouvy má právo odstoupit ten účastník, který
smlouvu uzavřel v tísni za nápadně nevýhodných podmínek.
8
4 ZÁKLADY RODINNÉHO PRÁVA
Stejně jako u předchozích kapitol se na úvod sluší uvést, jaký právní
předpis upravuje právní oblast, o které bude řeč. V případě rodinného práva
je to zákon č. 94/1963 Sb., o rodině. Dále se již věnujme jednotlivým
základním otázkám, které zákon upravuje.
4.1 MANŽELSTVÍ
Manželství je právně stvrzený svazek mezi mužem a ženou.
Základním účelem manželství podle znění zákona je založení rodiny
a výchova dětí. Podmínkou pro jeho uzavření je způsobilost k právním
úkonům a věk minimálně 18 let (s tím, že v odůvodněných výjimečných
případech může soud zplnoletnit i osobu mladší, ne však mladší než 16 let).
Než budeme hovořit o formách uzavření sňatku, zmiňme ještě základní
překážky, které uzavření sňatku brání:
Co podle Vašeho názoru může být právní překážkou pro uzavření
manželství?
nn
nn
bigamie – manželství nelze uzavřít s již vdanou či ženatou osobou,
příbuzenství – manželství nelze uzavřít mezi předky a potomky a mezi
sourozenci (bez ohledu na to, zda mají společného jednoho nebo oba
rodiče či zda jejich sourozenecký vztah vznikl na základě osvojení),
nn
nezletilost (viz výše),
nn
zbavení způsobilosti k právním úkonům.
Základní formy uzavření manželství:
nn
nn
občanský sňatek (uzavírá starosta, místostarosta či jiný zástupce
obce, která vede matriční úřad),
církevní sňatek (sňatek se uzavírá před orgánem státem registrované
církve nebo náboženské společnosti).
Zánik manželství
Ačkoliv je manželství vnímáno jako trvalý svazek mezi mužem
a ženou, současné statistiky rozvodovosti dokazují, že dlouhodobá a trvalá
manželství jsou v dnešní době spíše raritou.
Jakým způsobem tedy může dojít k zániku manželství?
a) smrtí jednoho z manželů či prohlášením za mrtvého,
b) rozvodem.
K rozvodu manželství může dojít dvojím způsobem, rozlišujeme rozvod
nesporný (tzv. dohodou – dobrovolná dohoda o vypořádání majetku
i vztahu k nezletilým dětem; podmínkou je alespoň jeden rok trvajícího
9
manželství, alespoň 6 měsíců života v odloučení a souhlas obou manželů)
a dále rozvod sporný (příčiny rozvratu manželství a jeho hloubku posuzuje
soud, který také rozhodne, zda manželství bude či nebude rozvedeno).
4.2 VZTAHY MEZI RODIČI A DĚTMI
Ve vztahu mezi dětmi a rodiči existuje řada vzájemných zákonem
stanovených práv a povinností, které jsou asi většinou z nás jinak vnímána
jako součást „slušného chování“ či základních „morálních povinností“,
nicméně ne vždy je jejich dodržování samozřejmostí, a proto je i zákon
explicitně stanovuje.
Zkuste vyjmenovat některá základní práva a některé základní
povinnosti rodičů.
Rodičovská zodpovědnost zahrnuje tři základní okruhy práv a povinností:
nn
nn
nn
Péči o nezletilé dítě, zahrnující péči o jeho zdraví, jeho tělesný,
citový, rozumový a mravní vývoj. Rodiče v rámci svého výchovného
působení musí dbát toho, aby nebyla dotčena důstojnost dítěte,
jeho zdraví, citový vývoj, apod.
Zastupování dítěte v záležitostech, ve kterých dítě není schopno
samostatně posoudit např. právní důsledky svého jednání nebo
není k právním úkonům způsobilé. Rodiče jsou tzv. zákonnými
zástupci dítěte.
Správa jmění dítěte – které jsou rodiče povinni spravovat s péčí
řádného hospodáře.
A jak je to s právy a povinnostmi dětí?
nn
nn
dítě je povinno své rodiče ctít a respektovat,
dítě, které žije ve společné domácnosti s rodiči, je povinno jim podle
svých schopností pomáhat. Je také povinno přispívat na úhradu
společných potřeb rodiny, pokud má vlastní příjem nebo majetek.
Vnější zásahy do vztahů mezi rodiči a dětmi
Protože bohužel nežijeme v ideálním světě a vztahy mezi rodiči
a dětmi mohou být v některých případech narušené, jakmile dojde k vážné
újmě dětí nebo rodičů nebo taková újma hrozí, může zasáhnout soud
či orgán sociálně-právní ochrany dětí. Rodičům mohou uložit tzv. výchovná
opatření, mezi která patří:
nn
nn
nn
napomenutí – nezletilého nebo jeho rodičů,
dohled – např. školy,
omezení – např. zákaz návštěv nevhodných podniků.
V krajním případě může v obzvláš závažných případech soud
pozastavit, omezit nebo zbavit rodiče rodičovské způsobilosti a svěřit dítě
do náhradní rodinné výchovy.
10
4.3 VYŽIVOVACÍ POVINNOST
Vyživovací povinnost vzniká nejen mezi rodiči a dětmi, a to vzájemně,
ale také v určitých případech mezi ostatními příbuznými, mezi manžely,
a dokonce i mezi rozvedenými manžely.
Zmíníme zde pouze základní informace týkající se vyživovací povinnosti,
a to mezi rodiči a dětmi a mezi manžely.
a) Vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do té doby, dokud nejsou
děti schopny se samy živit. Na výživu dětí přispívají oba rodiče, a to
podle svých možností, schopností a majetkových poměrů. Nežijí-li
rodiče nezletilého dítěte spolu, upraví soud rozsah jejich vyživovací
povinnosti nebo schválí jejich dohodu o výši výživného.
b) Děti, které jsou schopny se samy živit, jsou povinny zajistit svým
rodičům slušnou výživu, pokud je to potřeba. Toto ustanovení
ovšem platí pouze za předpokladu, že rodiče se předtím řádně
starali o výchovu a výživu svého dítěte.
c) Manželé mají mezi sebou vzájemnou vyživovací povinnost. Neplníli některý z manželů tuto povinnost, může o rozsahu vyživovací
povinnosti na návrh druhého z manželů rozhodnout soud. Platí, že
životní úroveň manželů, hmotná i kulturní, by měla být v zásadě
stejná. Výživné může žádat od svého manžela či manželky
i rozvedený manžel, který není schopen se sám uživit. Pokud se
bývalí manželé na výši výživného nedohodnou, rozhodne o jeho
výši opět na návrh soud.
Při určení výše výživného přihlíží soud jednak k potřebám toho,
pro koho je výživné určeno, a také k osobním poměrům, schopnostem
a možnostem osoby, která má za povinnost výživné platit.
11
5 ZÁKLADY TRESTNÍHO PRÁVA
Trestní právo patří spolu s právem občanským k nejrozsáhlejším
právním odvětvím. Na rozdíl od občanského práva však – jak bylo řečeno
v úvodu tohoto manuálu – patří trestní právo do oblasti veřejného práva,
tzn. právní vztahy, které upravuje, jsou povětšinou charakteristické
asymetrickým vztahem účastníků (stát vs. občan) a normy v něm obsažené
jsou takzvaně kogentní, tzn. nelze je upravovat či nahrazovat dohodou
účastníků právního vztahu. V žádném případě není možné v rámci naší
příručky obsáhnout celou jeho šíři. V této kapitole se dotkneme pouze
několika bodů z oblasti tzv. trestního práva hmotného (které stanoví
podmínky trestní zodpovědnosti osob, upravuje znaky trestných činů
a také sankce, které jsou za ně udělovány), a naopak stranou necháme
oblast trestního práva procesního, které upravuje postup orgánů činných
v trestním řízení. V této poslední kapitole budeme hovořit o funkcích
a zásadách trestního práva, druzích protiprávního chování a nakonec
o opatřeních za protiprávní činy.
5.1 FUNKCE A ZÁSADY TRESTNÍHO PRÁVA
V úvodu příručky jsme hovořili o funkcích práva jako takového.
odhadnete, jaké funkce má ve společnosti trestní právo?
Funkce trestního práva:
nn
nn
nn
nn
nn
nn
stanovit podmínky trestní odpovědnosti,
ochránit společnost před nebezpečnými trestnými činy a jejich
pachateli,
působit na pachatele, aby trest neopakoval,
preventivně působit na společnost pomocí hrozby trestu tak, aby
nedocházelo k trestné činnosti,
usilovat o zapojení pachatele trestné činnosti po odpykání trestu
zpět do běžného života společnosti,
odstranit následky trestné činnosti, nahradit škodu, kterou utrpěla obě.
Stejně jako právo obecně, i trestní právo se řídí řadou ZÁSAD, které je
obzvláš v případě trestního práva, jež citelně zasahuje do individuálních
svobod jedinců, v demokratické společnosti nutné dodržovat. Mezi
základní zásady trestního práva patří:
nn
nn
zásada zákonnosti – zdrojem trestního práva mohou být jen
odpovídající zákony či předpisy (Ústava ČR, Listina základních práv
a svobod, trestní zákon atd.), nikoliv svévolná rozhodnutí,
zásada individuální odpovědnosti fyzických osob – každý člověk
je odpovědný pouze za své jednání a spáchané činy je proto nutné
posuzovat případ od případu,
12
nn
nn
nn
zásada pomocné úlohy trestní represe – represivní složka trestního
práva (tvrdý postih) by měla nastupovat jen v odůvodněných
a krajních případech,
zásada odpovědnosti za zavinění – aby mohl být pachatel
potrestán, je nezbytné, aby mu byla spolehlivě prokázána
(důkazními prostředky) odpovědnost za spáchaný trestný čin,
zásada přiměřenosti trestu – jen takový trest, který je úměrný
spáchanému trestnému činu a který zajistí spravedlnost a působení
na pachatele, je účelný.
5.2 DRUHY PROTIPRÁVNÍHO JEDNÁNÍ
Protiprávním jednáním rozumíme takové jednání, které se jednak
neslučuje s platnými právními normami, jednak je v rozporu se
společenskými a morálními pravidly, která jsou v dané době akceptována
většinovou společností. Mezi základní druhy protiprávního jednání řadíme
přestupky a trestné činy.
5.2.1 PŘESTUPKY
Tato podkapitola nespadá svým zaměřením tak docela do tématu
trestního práva, jelikož vymezením přestupků a řízením o nich se
zabývá obor práva správního (konkrétně zákon o přestupcích), nicméně
k pochopení podstaty věci a také rozdílu mezi přestupkem a trestným
činem se o přestupcích stručně zmíníme.
Co je, či není přestupkem, je definováno právě v uvedeném zákoně
o přestupcích. Významným znakem přestupku je to, že jeho společenská
nebezpečnost je na rozdíl od trestného činu velice malá. Stejně tak
sankce, které je za přestupek možné udělit, mnohem méně citelně zasahují
osobu, která se přestupku dopustila (jde pouze o napomenutí, pokutu,
zákaz činnosti nebo propadnutí věci).
Pokud jde o materiální v yjádření hranice pro určení, zda jde
o přestupek, či trestný čin, jedná se o hranici škody ve výši 5.000 Kč.
Dojde-li však ke vzniku škody pod 5.000 Kč, ale pachatel již byl za tento
skutek v posledních třech letech potrestán (i v souvislosti se spácháním
přestupků) nebo odsouzen, stává se skutek automaticky trestným činem.
5.2.2 TRESTNÉ ČINY
Jak se podle Vašeho názoru liší trestný čin od přestupku?
Trestný čin je charakterizován vyšší mírou společenské nebezpečnosti.
Druhou podmínkou, která musí být splněna, aby bylo možné hovořit
o trestném činu, je fakt, že čin musí naplňovat některou ze skutkových
13
podstat stanovených v trestním zákoně. Pod pojmem skutková podstata si
můžeme představit určitý typ nebo model trestného činu.
Skutková podstata představuje vlastně jednotlivé znaky určitého
trestného činu a skládá se ze čtyř prvků:
nn
nn
nn
nn
objekt trestného činu (tzn. zákonem chráněný zájem, např. život
člověka),
subjekt trestného činu = pachatel (musí dosáhnout věku 15 let,
jinak se postupuje podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže,
musí být v době spáchání trestného činu příčetný),
objektivní stránka trestného činu (pachatel se dopustil jednání
směřujícího k porušení práva, následkem jednání bylo porušení
práva a konečně existuje a musí být prokázána příčinná souvislost
mezi jednáním pachatele a následkem, který vznikl),
subjektivní stránka trestného činu (zavinění, motiv a pohnutka
pachatele).
Pokud jde o charakteristiku trestného činu stanovenou výší materiální
škody, vyplývá již z výše uvedené informace v části o přestupcích, že se
o trestný čin jedná v případě, že byla způsobena škoda odpovídající částce
minimálně 5.000 Kč.
5.3 OPATŘENÍ ZA PROTIPRÁVNÍ ČINY
Opatření za protiprávní činy zahrnují tresty a ochranná opatření.
Soud v rámci svého jednání rozhodne o vině či nevině obžalovaného
a zároveň může a nemusí rozhodnout o výši a typu trestu nebo o udělení
ochranného opatření.
Tresty
Tresty můžeme rozdělit na ty, které jsou ukládány běžně, pravidelně,
a na tresty výjimečné.
Mezi běžné tresty patří například:
nn
trest odnětí svobody až na 15 let (lze udělit i podmíněně),
nn
obecně prospěšné práce (50–400 hodin),
nn
peněžitý trest (2.000–5.000.000 Kč),
nn
zákaz činnosti (na 1 rok až 10 let),
nn
atd.
Mimořádné tresty jsou:
nn
trest odnětí svobody nad 15 až do 25 let,
nn
trest odnětí svobody na doživotí.
14
Ochranná opatření
Ochranná opatření jsou zpravidla ukládána tzv. nepříčetnému
pachateli nebo takovému pachateli, který se dopustil trestného činu nízké
společenské nebezpečnosti pod vlivem některé návykové látky. Mohou být
pojímána i jako preventivní opatření, aby nedošlo ke spáchání trestného
činu.
Ochrannými opatřeními jsou:
nn
nn
ochranné léčení (ambulantní nebo déle trvající léčení např.
v psychiatrické léčebně, může jej doplňovat jiný uložený trest),
zabrání věci.
15
6VYBRANÁ TÉMATA PRÁVA
SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ
Právo sociálního zabezpečení se stejně jako právo trestní řadí
do okruhu práva veřejného. Jedná se o velice širokou oblast upravenou
řadou právních norem, a tudíž stejně jako u předcházející kapitoly není naší
ambicí obsáhnout všechna relevantní témata. Na úvod shrneme několik
obecných základních informací, abychom se následně mohli podrobněji
věnovat několika důležitým tématům souvisejícím zejména se změnami
v systému sociálního zabezpečení, které nastaly s příchodem roku 2012.
Zamyslete se nad tím, jaká práva podle Vašeho názoru stát svým
občanům zajišuje pomocí nástrojů práva sociálního zabezpečení?
Právo na sociální zabezpečení patří mezi základní sociální (lidská)
práva, která je stát povinen realizovat. Tato práva jsou vedle závazných
mezinárodních smluv zakotvena v ČR v Listině základních práv a svobod
(Hlava IV), která stojí, jak již víme, na vrcholu právního řádu ČR.
Jedná se především o tato práva:
nn
nn
nn
nn
nn
nn
nn
nn
právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří,
právo na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci,
právo na přiměřené hmotné zabezpečení při ztrátě živitele,
právo každého, kdo je v hmotné nouzi, na pomoc, která je nezbytná
pro zajištění základních životních podmínek,
právo na ochranu zdraví,
právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky na základě
veřejného zdravotního pojištění za podmínek stanovených zákonem,
právo ženy na zvláštní péči v těhotenství,
právo rodičů, kteří pečují o děti, a pomoc státu.
6.1OBLASTI PRÁVA SOCIÁLNÍHO
ZABEZPEČENÍ, PRAMENY PRÁVA,
ZDROJE INFORMACÍ
Právo sociálního zabezpečení upravuje následující oblasti:
1) Sociální pojištění
Tato oblast je upravena zejména zákonem č. 582/1991 Sb.,
o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Sociální
zabezpečení podle tohoto zákona zahrnuje nemocenské pojištění
zaměstnanců, nemocenské pojištění osob samostatně výdělečně
činných, důchodové pojištění.
16
V případě jakýchkoliv nejasností či dotazů týkajících se oblasti
sociálního pojištění je vhodné se obracet na místně příslušnou
okresní správu sociálního zabezpečení. Kontakty na jednotlivá
pracoviště jsou k dispozici na webových stránkách www.cssz.cz.
2) Státní sociální podpora
Systém státní sociální podpory je upraven zákonem č. 117/1995
Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů. Podle
tohoto zákona se poskytují následující dávky:
nn přídavek na dítě,
nn rodičovský příspěvek,
nn příspěvek na bydlení,
nn dávky pěstounské péče,
nn porodné,
nn pohřebné.
Orgánem zodpovědným za poskytování dávek státní sociální
podpory je Úřad práce, prostřednictvím svých krajských poboček.
Seznam kontaktů lze nalézt na stránkách www.uradprace.cz.
3) Státní sociální pomoc
Pod pojem státní sociální pomoci zahrnujeme zejména oblast
sociálních služeb a také dávky sociální péče (příspěvek na péči).
Obojí upravuje zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, který
mj. definuje všechny typy sociálních služeb, stanoví požadavky
na odbornost pracovníků v této oblasti, určuje pravidla pro získání
příspěvku na péči atd.
Sociální služby jsou poskytovány především organizacemi
zřizovanými kraji či obcemi a dále řadou nestátních neziskových
organizací. Informace o sociálních službách naleznete tedy
na webových stránkách obecních a krajských úřadů (např. http://www.
pardubice.eu/mesto/katalog-socsluzeb.html) či přímo na webových
stránkách poskytovatelů sociálních služeb (např. www.skp-centrum.
cz). Přiznání příspěvku na péči je opět v pravomoci úřadu práce.
4) Pomoc v hmotné nouzi
Pomoc v hmotné nouzi je specifický nástroj, který slouží
k předcházení sociálnímu vyloučení osob, které se ocitly v natolik
tíživé sociální situaci, že jejich příjmy a celkové majetkové a sociální
poměry nezajišují naplnění základních životních potřeb. Pomoc
v hmotné nouzi je upravena zákonem č. 111/2006 Sb., o pomoci
v hmotné nouzi.
Dávkami, kterými se řeší pomoc v hmotné nouzi, jsou:
nn
nn
nn
příspěvek na živobytí,
doplatek na bydlení,
mimořádná okamžitá pomoc.
17
O dávkách pomoci v hmotné nouzi rozhodují a vyplácejí je
příslušné krajské pobočky Úřadu práce ČR.
Podrobné informace ke všem výše uvedeným tématům je
možné ve velice přehledné formě získat na webovém portálu
Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, kde jsou k dispozici
i jednotlivé formuláře žádostí o sociální dávky apod. (http://portal.
mpsv.cz/soc).
6.2 ZMĚNY V SOCIÁLNÍ OBLASTI
PLATNÉ OD ROKU 2012
Jednotné výplatní místo
Od 1. 1. 2012 se jediným výplatním místem nepojistných sociálních
dávek stává Úřad práce ČR. Jedná se (jak již bylo uvedeno výše) o dávky
v oblasti zaměstnanosti (podpora v nezaměstnanosti), dávky státní
sociální podpory, pomoc v hmotné nouzi i dávky pro osoby se zdravotním
postižením.
Karta sociálních systémů
Smyslem zavedení karty sociálních systémů je modernizace a sjednocení
systému vyplácení sociálních dávek. Kartu sociálních systémů vydává
opět úřad práce. Karta plní tři základní funkce – identifikační (identifikace
na úřadě, průkazka ZTP), autorizační (možnost prostřednictvím internetu
získávat informace o čerpaných sociálních dávkách) a platební.
Platební funkce karty sociálních systémů je pro většinu osob
dobrovolná, povinnost platit kartou sociálních systémů bude vyžadována
pouze u osob, které čerpají dávky pomoci v hmotné nouzi, a současně
u nich existuje riziko zneužití.
Karty sociálních systémů (sKarty) se budou vydávat všem příjemcům
nepojistných dávek a dávek z oblasti státní politiky zaměstnanosti.
Vydávání karet je opět v kompetenci úřadu práce.
Další významné změny nastaly v oblasti výše a způsobu čerpání
rodičovského příspěvku, v oblasti podpory v nezaměstnanosti a v oblasti
podpory osob se zdravotním postižením. Všechna tato témata jsou natolik
rozsáhlá, že by vyžadovala samostatnou kapitolu a není zde prostor
pro jejich podrobnější rozbor, navíc se již tématem odchylují od tématu
tohoto manuálu. Zájemci o tato témata však mohou podrobné informace
získat opět na webových stránkách MPSV: http://socialnireforma.mpsv.cz/cs/.
18
7 ZÁVĚR
Došli jsme až na samý závěr našeho krátkého a převelice stručného
exkurzu do oblasti práva. Cílem této příručky nebylo v žádném případě
nabídnout jakýkoliv ucelený přehled právní problematiky, to by byl
cíl nadmíru ambiciózní. Smyslem publikace je poskytnout zcela základní
přehled o některých oblastech práva, se kterými se můžete ve svém
životě častěji než ojediněle setkat. Jistě existuje množství témat, která by
pro Vás byla přínosná a zajímavá, ale na která již nezbyl prostor. Věřím, že
na některé dotazy bude možné odpovědět v rámci seminářů, pro které je
tato publikace vytvořena jako studijní materiál. Pokud jste si, milí čtenáři,
odnesli z této příručky alespoň několik informací, které vám pomohou
se lépe zorientovat v právním systému a v problémech vašeho běžného
života, náš text splnil svůj účel.
19
8 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
A PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ
Hrušáková, M., Králíčková Hrušáková, Z. České rodinné právo.
Brno: Masarykova univerzita, 2006.
Knapp, V. Teorie práva.
Praha: C. H. BECK, 2009.
Kratochvíl, V. a kol. Kurz trestního práva: trestní právo hmotné: obecná část.
Praha : C. H. Beck, 2009.
Schelle, K. a kol. Základy občanského práva.
Ostrava: Key Publishing, 2010.
Švestka, J., Dvořák, J. Občanské právo hmotné.
Praha: Wolters Kluwer, 2009.
Tröster, P., kol. Právo sociálního zabezpečení.
Praha: C. H. Beck, 2010.
Právní předpisy:
Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník
Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení
Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře
Zákon č.108/2006 Sb., o sociálních službách
Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi
20
2. rozšířené a upravené vydání
Vydal: SKP-CENTRUM, o.p.s.
Vydáno v roce 2012
Sazba, grafické práce a tisk: Commservis.com, s.r.o.
Publikace je financována z prostředků ESF prostřednictvím Operačního programu
Lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu ČR.
Neprodejná publikace