3 Linearita Fourierovy transformace a Babinetův princip

Transkript

3 Linearita Fourierovy transformace a Babinetův princip
3
LINEARITA FOURIEROVY TRANSFORMACE A BABINETŮV PRINCIP
3
1
Linearita Fourierovy transformace a Babinetův princip
Linearita Fourierovy transformace je samozřejmostí, jíž používáme při výpočtech, aniž si uvědomujeme,
že aplikujeme nějakou matematickou větu. A přece právě linearita Fourierovy transformace může posloužit jako příklad toho, že evidentní matematická věta může mít netriviální fyzikální aplikace (tzv. Babinetův princip, viz 3.4). Také využití linearity k vyjádření Fourierovy transformace Fourierových řad
(viz 3.3) přináší zajímavé výsledky.
3.1
Linearita Fourierovy transformace
Linearitu vyjadřuje rovnice
FT

X

j

 X
αj fj (~x) =
αj FT {fj (~x)} ,

(1)
j
kde αj jsou konstanty (mohou být komplexní). Důkaz vztahu (1) je založen na záměně pořadí integrace
a sčítání.
3.2
Příklady
V příkladech tohoto odstavce vypočteme Fourierovy transformace trigonometrických funkcí sinus a kosinus a jejich mocnin.
3.2.1
Příklad: f (x) = cos(ax)
Fourierova transformace kosinu vyplývá z Eulerovy věty a linearity:
cos(ax) =
1
[exp(iax) + exp(−iax)]
2
a podle 1.3(5) tedy je
FT{cos(ax)} =
1 h a
a i
δ X−
+δ X +
2B
k
k
(1)
(viz obr. 1)
FT{ cos(ax )}
1
2B
a
k
0
a
k
X
Obrázek 1: Graf funkce FT{cos(ax)}
3.2.2
Příklad: f (x) = sin(ax)
S funkcí sinus je tomu obdobně:
1
[exp(iax) − exp(−iax)] ,
2i
i h a
a i
FT{sin(ax)} =
−δ X −
+δ X +
2B
k
k
sin(ax) =
(viz obr. 2)
(2)
2
3
LINEARITA FOURIEROVY TRANSFORMACE A BABINETŮV PRINCIP
FT{sin(ax ) }
1
2B
a
k
a
k
0
X
Obrázek 2: Graf funkce FT{sin(ax)}
3.2.3
Příklad: f (x) = cosn (ax)
Z Eulerovy věty plyne
cosn (ax)
=
=
=
=
1
n
[exp(iax) + exp(−iax)] =
2n
n 1 X n
exp[i(n − l)ax] exp(−ilax) =
2n
l
l=0
n 1 X n
exp[i(n − 2l)ax] =
l
2n
l=0
n 1 X n
exp[i(2l − n)ax].
l
2n
(3)
l=0
Z linearity Fourierovy transformace pak plyne
n 1 1 X n
2l − n
FT {cos (ax)} =
a .
δ X−
B 2n
l
k
n
(4)
l=0
Speciálně pro n = 2, 3 a 4 dostáváme ze (4):
3.2.4
FT cos2 (ax)
=
FT cos3 (ax)
=
FT cos4 (ax)
=
1 h
a
a i
2δ(X) + δ X − 2
+δ X +2
,
4B
k
k
1 h a
a
a
a i
3δ X −
+ 3δ X +
+δ X −3
+δ X +3
,
8B
k
k
k
k
a
a
1 h
6δ(X) + 4δ X − 2
+ 4δ X + 2
+
16B
k
k
i
a
a
+δ X −4
+δ X +4
.
k
k
(5)
(6)
(7)
Příklad: f (x) = sinn (ax)
sinn (ax)
1
n
[exp(iax) − exp(−iax)] =
(2i)n
n X
n
−i
l n
=
(−1)
exp[i(n − 2l)ax] =
2
l
l=0
n X
n
i
n
=
(−1)l
exp[i(2l − n)ax].
l
2
=
l=0
(8)
3
LINEARITA FOURIEROVY TRANSFORMACE A BABINETŮV PRINCIP
3
n X
n
i
2l − n
l n
(−1)
δ X−
a .
2
l
k
(9)
1
FT {sin (ax)} =
B
n
l=0
Pro n = 2, 3 a 4 dostáváme z (9):
FT sin2 (ax)
=
FT sin3 (ax)
=
FT sin4 (ax)
=
a
a i
1 h
2δ(X) − δ X − 2
−δ X +2
,
4B
k
k
h
i
a
a
a
a i
−3δ X −
+ 3δ X +
+δ X −3
−δ X +3
,
8B
k
k
k
k
h
1
a
a
6δ(X) − 4δ X − 2
− 4δ X + 2
+
16B
k
k
i
a
a
+δ X −4
+δ X +4
.
k
k
(10)
(11)
(12)
Ze vztahu (9) lze nahlédnout (a vztahy (2), (10),(11) a (12) to ilustrují), že Fourierova transformace
funkce sinn (ax) je reálná a sudá, když n je sudé číslo a ryze imaginární a lichá, když n je liché číslo. To
souvisí s tím, že sinn (ax) je reálná a sudá funkce, když n je sudé, a reálná a lichá funkce, když n je liché
číslo (srv. odst. 6.2.2).
3.3
Fourierova transformace Fourierovy řady funkcí jedné proměnné
Fourierova řada periodické funkce f (x) s periodou a má – jak známo – tvar
∞
X
f (x) =
cn exp (i2πnx/a) ,
(1)
f (x) exp(−i2πnx/a) dx
(2)
n=−∞
kde
1
cn =
a
Z
x0 +a
x0
a x0 je libovolné reálné číslo. Použitím vztahu 1.3(5) a linearity 3.1(1) dostaneme z (1) Fourierovu
transformaci periodické funkce f (x) ve tvaru
F (X) =
∞
1 X
2π
cn δ X −
n .
B n=−∞
ka
(3)
Je z něj vidět, že Fourierova transformace periodické funkce je nenulová pouze v bodech
Xn =
2π
n.
ka
Periodickou funkci f (x) můžeme považovat za pravidelné opakování motivu
x − x0 − a/2
f0 (x) = f (x) rect
.
a
(4)
(5)
Vztah (5) vyjadřuje skutečnost, že motiv f0 (x) charakterizujeme funkcí, jež je rovna nule vně intervalu
hx0 , x0 + ai a uvnitř tohoto intervalu je rovna funkci f (x). Přitom interval může být situován libovolně
(x0 je libovolné reálné číslo), jen musí mít délku rovnu periodě a. Platí ovšem také
" ∞
#
X
x
x − x0 − a/2
f0 (x) =
cn exp i2πn
rect
.
a
a
n=−∞
Integrál (2), jenž specifikuje koeficienty cn , je však úměrný Fourierově transformaci
Z
x0 +a
F0 (X) = A
f0 (x) exp (−ikxX) dx
x0
motivu f0 (x) v bodech Xn :
(6)
4
3
LINEARITA FOURIEROVY TRANSFORMACE A BABINETŮV PRINCIP
F0
2π
n
ka
Z
x0 +a
=A
x0
2π
f0 (x) exp −ikx n
ka
dx.
(7)
Porovnáním integrálů (2) a (7) dostáváme (vzhledem k (5)) vyjádření koeficientů cn hodnotami Fourierovy transformace motivu v bodech Xn :
2π
1
F0
n .
(8)
cn =
Aa
ka
Fourierovu řadu (1) periodické funkce pak můžeme napsat ve tvaru
∞
1 X
2π
F0
n exp(i2πnx/a)
Aa n=−∞
ka
(9)
∞
2π 1 X
2π
2π
F0
n δ X−
n .
|k| a n=−∞
ka
ka
(10)
f (x) =
a její Fourierovu transformaci (3)
F (X) =
Ve výrazech (9) a (10) je periodická funkce a její Fourierova transformace určena hodnotami Fourierovy transformace motivu v bodech Xn . S obdobou těchto výrazů u funkcí více proměnných se setkáme
později, v kapitole 16. Příslušné výrazy jsou komplikovanější, neboť koeficienty Fourierovy řady souvisejí
s hodnotami Fourierovy transformace motivu v bodech tzv. reciproké mřížky a nazývají se strukturní
amplitudou nebo strukturním faktorem. Fourierovy řady funkcí tří proměnných ve tvaru obdobnému k
(9) se používá v rentgenové krystalografii k vyjádření elektronové hustoty.
3.4
Babinetův princip
Netriviální aplikací linearity 3.1(1) je tzv. Babinetův princip pro Fraunhoferovu difrakci. Uvažujeme
o dvou komplementárních objektech f1 (~x) a f2 (~x). Takovými objekty se obvykle rozumí dvojice difrakčních stínítek, z nichž jedno má nepropustné oblasti právě tam, kde druhé je dokonale propustné (např.
štěrbina a proužek stejné šířky, kruhový otvor a kruhová překážka stejného průměru apod.). Budeme
však definovat komplementární objekty obecněji, a to jako objekty, které pro všechna ~x splňují podmínku
α1 f1 (~x) + α2 f2 (~x) = const.
(1)
Fourierovou transformací levé a pravé strany rovnice (1) dostáváme rovnici
~ + α2 F2 (X)
~ = const. δ(X).
~
α1 F1 (X)
BN
(2)
~ = − α2 F2 (X).
~
F1 (X)
α1
(3)
~ =
Pro X
6 ~0 tedy platí
To znamená, že pro čtverec modulu Fourierovy transformace komplementárních objektů platí
2 α 2 2
2
~
~ .
F1 (X) = F2 (X)
α1
(4)
V optice to znamená, že Fraunhoferova difrakce na komplementárních stínítkách (např. na transparentech
s pozitivem a negativem fotografického snímku) je prakticky (koeficient |α1 /α2 |2 je v této souvislosti
nepodstatný) stejná. Tato skutečnost bývá označována jako Babinetův princip.
Jako ilustraci uvádíme na obr. 3 pozitiv a negativ rozostřeného obrazu uhlíkové blány pořízeného
prozařovacím elektronovým mikroskopem a jejich Fraunhoferovy difrakční obrazce. Pozitiv byl získán
kontaktní kopií snímku. Proto jsou difrakční obrazce navzájem zrcadlově symetrické.
V literatuře se často diskutuje o platnosti Babinetova principu (viz např. [1]). Z našeho pohledu jde
o diskuse o míře platnosti Babinetova principu (4) za přibližně splněných podmínek platnosti vztahu (1),
například bereme-li hodnoty ~x pouze z konečné oblasti.
3
LINEARITA FOURIEROVY TRANSFORMACE A BABINETŮV PRINCIP
5
Obrázek 3: Fraunhoferova difrakce na pozitivu a negativu rozostřeného astigmatického elektronově
mikroskopického snímku uhlíkové blány.
3.5
Příklady: cimbuří
Vypočteme nyní Fourierovy řady a Fourierovy transformace čtyř funkcí, které spolu souvisejí lineárními
vztahy a které představují dvě dvojice komplementárních funkcí. Jde o známá „cimbuříÿ. Tyto funkce
jsou důležité v mnoha oborech. Představují sekvence pravoúhlých pulsů, nebo – v optice – mřížky s
propustnostmi 1 a 0 resp. 1 a −1.
Bylo by přirozené počítat Fourierovy řady obvyklým způsobem, tj. podle vztahů 3.3(1) a 3.3(2).
Využijeme však výsledků odst. 3.3 a použijeme vztahu 3.3(9).
3.5.1
Příklad: f1 (x) =
P∞
j=−∞
rect
x−ja
d
, a > d > 0 (obr. 4)
Jde zřejmě o periodickou funkci s periodou a vzniklou opakováním motivu f0 = rect
1.3.5). Fourierova transformace motivu je (srov. 1.3(16))
sin k d2 X
F0 (X) = Ad
.
k d2 X
Dosadíme-li za X hodnoty Xn podle 3.3(4), dostaneme
sin nπ ad
2π
Aa 1
d
F0
n = Ad
=
sin nπ
,
ka
π n
a
nπ ad
přičemž pro n = 0 je
F0 (0) = Ad.
Fourierova řada funkce f1 (x) je pak podle 3.3(9) tvaru
x
d
(viz odst.
6
3
LINEARITA FOURIEROVY TRANSFORMACE A BABINETŮV PRINCIP
f1(x)
1
0
d
Obrázek 4: Graf funkce f1 (x) =
f1 (x) =
x
a
P∞
j=−∞
rect
x−ja
d
, a > d > 0.
∞
1 X 1
d
x
.
sin nπ
exp i2πn
π n=−∞ n
a
a
(1)
Funkce f1 (x) je sudá, a proto může být vhodné ji vyjádřit prostřednictví kosinů:
f1 (x) =
∞
d
2X1
d
x
+
sin nπ
cos 2πn
.
a π n=1 n
a
a
(2)
Fourierova transformace funkce f1 (x) má podle 3.3(10) tvar
F1 (X)
=
=
∞
1 1 X 1
d
2π n
sin nπ
δ X−
=
B π n=−∞ n
a
k a
(
)
∞
1 d
1X1
d
2π n
2π n
δ(X) +
sin nπ
δ X−
+δ X +
.
B a
π n=1 n
a
k a
k a
(3)
Z výrazů (1) až (3) je zřejmé, že tyto řady mají nulové členy, kdykoli n ad je celé číslo různé od nuly.
Konkrétně, je-li d = a2 , jsou nulové všechny sudé členy (s výjimkou n = 0). Označíme-li tedy n = 2l+1, je
sin (2l + 1) π2
1
d
(−1)l
sin nπ
=
=
(4)
n
a
2l + 1
2l + 1
a
2
a řady (1) až (3) nabudou pro případ d =
f1 (x)
∞
h
1
1 X (−1)l
xi
+
exp i2π(2l + 1)
=
2 π
2l + 1
a
=
1
2
+
2 π
=
1
F1 (X) =
B
3.5.2
Příklad: f2 (x) =
P∞
"
j=−∞
tvaru
l=−∞
∞
X
l=0
h
(−1)l
xi
cos 2π(2l + 1) ,
2l + 1
a
#
∞
1
1 X (−1)l
2π 2l + 1
δ(X) +
δ X−
.
2
π
2l + 1
k
a
(5)
(6)
(7)
l=−∞
rect
x−(j+ 12 )a
a−d
, a > d > 0 (obr. 5)
Funkce f2 (x) je komplementární funkcí k f1 (x), neboť platí
f1 (x) + f2 (x) = 1.
Fourierova řada funkce f2 (x) má tedy tvar
(8)
3
LINEARITA FOURIEROVY TRANSFORMACE A BABINETŮV PRINCIP
7
f2(x)
1
0
d
Obrázek 5: Graf funkce f2 (x) =
f2 (x)
=
=
x
a
P∞
j=−∞
rect
x−(j+ 12 )a
a−d
, a > d > 0.
∞
d
x
1 X 1
=
sin nπ
exp i2πn
π n=−∞ n
a
a
∞
a−d
2X1
d
x
−
sin nπ
cos 2πn
.
a
π n=1 n
a
a
1−
(9)
(10)
Fourierova transformace funkce f2 (x) pak je
F2 (X)
=
=
"
#
∞
1
1 X 1
d
2π n
δ(X) −
sin nπ
δ X−
=
B
π n=−∞ n
a
k a
(
)
∞
1 a−d
1X1
d
2π n
2π n
δ(X) −
sin nπ
δ X−
+δ X +
.
B
a
π n=1 n
a
k a
k a
(11)
(12)
Z výrazů (3) a (11) je zřejmé, že pokud je X 6= 0, je F1 (X) = −F2 (X), takže Babinetův princip 3.4(4)
je splněn ve tvaru |F1 (X)|2 = |F2 (X)|2 , a to nezávisle na hodnotě poměru d/a < 1, tj. na poměru šířky
propustných štěrbin a nepropustných proužků mezi štěrbinami. To znamená, že Fraunhoferův difrakční
obrazec od mřížky s úzkými štěrbinami je týž jako od komplementární mřížky se širokými štěrbinami.
Tato skutečnost je z pohledu příkladů 3.5.1 a 3.5.2 samozřejmostí. Z jiného pohledu se však může jevit
téměř paradoxní. Vrátíme se k problému v příkladu (X.X.X).
V následujících příkladech uvedeme Fourierovy řady a Fourierovy transformace funkcí, které charakterizují propustnost fázových mřížek tvořených střídajícími se proužky s propustností 1 a −1.
3.5.3
Příklad: f3 (x) = 2
P∞
j=−∞
rect
x−ja
d
− 1, a > d > 0 (obr. 6)
f3(x)
1
0
d
x
-1
Obrázek 6: Graf funkce f3 (x) = 2
a
P∞
j=−∞
rect
x−ja
d
− 1, a > d > 0.
8
3
LINEARITA FOURIEROVY TRANSFORMACE A BABINETŮV PRINCIP
Zřejmě platí
f3 (x) = 2f1 (x) − 1,
(13)
kde f1 (x) je funkce z příkladu 3.5.1. Dosadíme-li do (13) výrazy (1) resp. (2), dostaneme Fourierovy
řady:
∞
d
x
2 X 1
=
sin nπ
exp i2πn
f3 (x) = −1 +
π n=−∞ n
a
a
∞
2d − a
4X1
d
x
=
.
+
sin nπ
cos 2πn
a
π n=1 n
a
a
(14)
(15)
Obdobně, s použitím vztahu (3) dostaneme Fourierovu transformaci
F3 (X)
=
=
3.5.4
"
#
∞
1
2 X 1
d
2π n
−δ(X) +
sin nπ
δ X−
=
B
π n=−∞ n
a
k a
(
)
∞
1 2d − a
2X1
d
2π n
2π n
δ(X) +
sin nπ
δ X−
+δ X +
.
B
a
π n=1 n
a
k a
k a
Příklad: f4 (x) = 1 − 2
P∞
j=−∞
rect
x−ja
d
(16)
(17)
, a > d > 0 (obr. 7)
Komplementární funkcí k funkci f3 (x) je funkce
f4 (x) = −f3 (x) = 1 − 2
∞
X
rect
j=−∞
x − ja
d
(viz obr. 7). Fourierovu řadu a Fourierovu transformaci funkce f4 (x) představují pravé strany vztahů
(14) až (17) násobené −1.
f4(x)
1
0
d
-1
x
a
Obrázek 7: Graf funkce f4 (x) = −f3 (x) = 1 − 2
P∞
j=−∞
rect
x−ja
d
.
Zajímavý je opět speciální případ vztahů (14) až (16) pro d = a/2, tj. když propustné proužky
a proužky obracející fázi mají stejnou šířku (viz obr. 8). V řadách jsou opět všechny členy odpovídající
sudému n nulové, tentokrát však včetně členu n = 0:
f3 (x)
=
=
∞
h
2 X (−1)l
xi
exp i2π(2l + 1)
=
π
2l + 1
a
4
π
l=−∞
∞
X
l=0
h
(−1)l
xi
cos 2π(2l + 1) ,
2l + 1
a
(18)
(19)
3
LINEARITA FOURIEROVY TRANSFORMACE A BABINETŮV PRINCIP
9
f3(x)
1
0
d
x
-1
Obrázek 8: Graf funkce f3 (x) = 2
a
P∞
j=−∞
rect
x−ja
d
− 1 pro d = a/2.
∞
2π 2l + 1
1 2 X (−1)l
.
δ X−
F3 (X) =
Bπ
2l + 1
k
a
(20)
l=−∞
Z rovnice (20) vyplývá, že Fraunhoferova difrakce má nulovou intenzitu v primárním směru X = 0.
Taková mřížka pak může působit jako ideální dělič svazku, dosáhneme-li vhodným poměrem vlnové
délky λ = 2π/k a periody a mřížky, že Fraunhoferova difrakce je tvořena právě jen prvním (n = 1, tj.
l = (n − 1)/2 = 0, X = λ/a) a mínus prvním (n = −1, tj. l = 1, X = −λ/a) řádem difrakce. Uvážíme-li,
že proměnná X má při k = 2π
λ význam směrového kosinu, je zřejmé, že třetí (l = 1) a mínus třetí (l = −2)
maximum nemůže vzniknout, když λ/a > 1/3. Aby však první a mínus první maximum vůbec existovalo
musí být λ/a < 1. Má-li tedy difrakční obrazec obsahovat právě jen první a mínus první maximum, musí
platit
λ
λ
1
< =
< 1.
3
a
2d
(Přejeme-li
si dokonce, aby směry prvního a mínus prvního maxima byly na sebe kolmé, musí být
√
λ
2
=
.)
a
2
Reference
[1] Hosemann R., Bagchi S. N.: Direct Analysis of Diffraction by Matter. North-Holland Publishing
Co., Amsterdam 1962, kapitoly 12, 15, 16.

Podobné dokumenty

dx2 spektrum

dx2 spektrum f (~x), jejichž Fourierova transformace má týž čtverec modulu |F (X)| Na funkci f (~x) musíme tedy usuzovat pouze na základě čtverce modulu její Fourierovy transformace v konečné oblasti prostoru. ...

Více

GTR_MY17_JUNE(CZECH VERSION)

GTR_MY17_JUNE(CZECH VERSION) Ultimate Stříbrná (KAB)

Více

12 Vzorkovací teorém

12 Vzorkovací teorém (ii) K tomu, aby pravá strana rovnice (2) jednoznačně určovala funkci f (x) je podstatné, aby Fourierova transformace F (X) byla nenulová jen v otevřeném intervalu, jak je tomu v předpokladu (1). K...

Více

4 Mřížka tvořená body, mřížková funkce a její Fourierova

4 Mřížka tvořená body, mřížková funkce a její Fourierova Tak je tomu však jenom pro N = 3. Abychom se odpoutali od nutnosti použít nějaké ortonormální soustavy souřadnic také v případě obecné dimenze N , rozšíříme zlomek v (6) determinantem det AT . Ve j...

Více

Herztův dipól

Herztův dipól Hertzův dipól – zdroj kulové vlny Vektorový versus skalární popis Mikroskopický popis indexu lomu (Ewald – Oseen) Skalární paraxiální aproximace Omezení svazku – difrakce Sbíhavá vlna – zobrazení G...

Více

Teoretické a experimentální posouzení energetické

Teoretické a experimentální posouzení energetické což bude diskutováno v jedné ze závěrečných kapitol. Aby bylo možno dosáhnout takto specifických výstupů, je třeba do optického systému zařadit sofistikovaná zařı́zenı́. Srdcem ka...

Více

13. KAPITOLA ELEKTRICKÉ VLASTNOSTI

13. KAPITOLA ELEKTRICKÉ VLASTNOSTI napětí. Vysoká elektrická pevnost materiálu může být při dlouhodobé aplikaci zásadně snížená v důsledku destrukčních procesů (například vlhkost). Hlavní části zkušebního zařízení jsou transformátor...

Více