Téma Etiopie

32 KOKTEJL ŘÍJEN 2015
Trhající
se ZEMĚ
Cestopis z Etiopie od ADRIENY VYZULOVÉ
Jaké je to stát u zrodu nového kontinentu, který se od Afriky oddělí za několik
milionů let? Syčení sirnatých pramenů, které barví zemský povrch
do jedovaté žluti, zvuky vlnobití nepatřící chladivému oceánu, ale žhavé lávě
neustále vybuchující sopky. Jako na Zemi to tady opravdu nevypadá. Jisté je,
že svou pověst jednoho z nejteplejších a nejnehostinnějších míst na světě si
Danakilská proláklina rozhodně zaslouží.
Č
lověk by řekl, že takovému místu je lepší zdaleka se vyhnout. Extrémy jsou ale často spojeny s divokou krajinou nevídané krásy,
kvůli které jsou lidé ochotni překonávat nemalé nástrahy cest.
A nástrah je tu požehnaně – kromě extrémní teploty i všudypřítomný prach, hodiny nebo spíše dny cesty nehostinnou krajinou,
neexistující pohodlí, pochybná bezpečnostní situace, to vše korunováno vysokou cenou. To už musíte po Danakilu opravdu toužit. Mně se sem podařilo
dostat až při třetí návštěvě Etiopie. Poprvé, v lednu 2012, přepadli eritrejští
ozbrojenci turistický konvoj devíti turistů a pěti z nich uřízli hlavy. Zda to
opravdu byli oni, nebo proč to udělali, se dodnes neví. Snad aby poškodili
turistický průmysl Etiopie. Podruhé, v září 2013, jsem přijela v nevhodnou
dobu – kvůli extrémním teplotám až nad 50 °C se sem doporučuje jezdit
jen v nejchladnějším období od listopadu do března. Teď, napotřetí, je leden
2015, Eritrejci se již několik let neozvali (oko zavírám před varováním ohledně somálské islamistické skupiny aš-Šabáb), takže je na čase vyrazit.
NEPŘÍSTUPNÉ
Mekele, hlavní město hornaté severní provincie Tigraj, je počátečním bodem výpravy do Danakilu. Je tomu tak již po staletí, kdy byly velbloudí solné karavany jedinou
spojnicí mezi trhy civilizovaných hor a těžbou soli ve žhavé poušti. Karavanám trvá
ŘÍJEN 2015 KOKTEJL 33
 Solné karavany stále brázdí stezky Danakilu. Dostavba silnice je ale jen několik měsíců vzdálená.
cesta tři týdny, a tak je rychlejší variantou pronajmutí terénního auta. Není to však tak jednoduché. Jelikož je Danakil skutečná divočina, kde se nedovoláte pomoci v případě
poruchy auta ani přepadení, etiopská vláda na tuto výpravu
uvalila tolik nařízení, že cestovat sem individuálně by bylo
nepřiměřeně drahé, nebo zcela nemožné. Proto každý
druhý den vyjíždějí z Mekele konvoje, sdružující všechny
Zde přežijí jen silní a pro city či
vlídnost není místo
nezávislé cestovatele. Takto se tedy ocitám ve skupině asi
dvaceti turistů a dobrodruhů všech věkových kategorií
z celého světa. Každý s sebou máme jen malý batůžek se
základními potřebami, bez tekoucí vody, elektřiny a soukromí toho prý stejně více potřebovat nebudeme.
Čínská asfaltka je první roky po svém dokončení
dokonalá. Její hladký povrch nás snáší z vyprahlé etiopské vrchoviny do ještě vyprahlejší nížiny. Po stu kilometrech zastavujeme v malé vesničce Serdo na oběd.
Chatrče místních obyvatel Afarů sestávají z bambusu,
hlíny, vlnitého plechu, plastových plachet, zkrátka
všeho, co jim přišlo pod ruku. Neschopnost časového
plánování etiopských průvodců mi dává prostor vesnici projít s foťákem v ruce. Několik žen vařících před
nejbližší chatrčí se ještě usmívá, zbytek lidí už mi ale
34 KOKTEJL ŘÍJEN 2015
jen naznačuje, abych se rychle sebrala a zmizela zpět ke své skupině
farandží bělochů. Okamžitě se mi
vybavuje varování o nepřátelskosti
místních obyvatel. Není se čemu
divit, zde přežijí jen silní a pro city
či vlídnost není místo. Alespoň,
že jako žena nemusím mít strach
z tradičního trestu za vniknutí
na afarské území – uříznutí varlat,
což bylo ještě v polovině dvacátého
století praktikováno.
0 km
300 km 600 km
Eritrea
Súdán
Rudé
moře
Sopka Erta Ale
Adenský záliv
Džibuti
ADDIS ABEBA
Jižní
Súdán
ETIOPIE
Keňa
Somálsko
Indický
oceán
 Solné jezero Asale vlastně není jezerem – na tlusté
slupce soli je jen několik centimetrů vody, které
vytvářejí dokonalé zrcadlo.  Komerční těžba soli
u jezera Afrera probíhá pěkně po staru .  Afarské
domy jsou postaveny z větví a hlíny.
ŽHAVÉ JEZERO
Naším dnešním cílem je jezero Afrera
(–103 m n. m.). Zastavujeme v osadě
na jeho břehu, ve které je dokonce
několik ubytoven. Boudy sbité z vlnitého plechu obklopené plastovým
odpadem rázem zaplňují první příčku
žebříčku nejhoršího ubytování mého
života. Jezero je silně slané a břeh přilehlý k osadě je využíván pro komerční těžbu soli. Je zde několik desítek
nádrží, kam se pumpuje voda z jezera.
Jakmile se odpaří, přidá se nová, a tak
dokola, až vznikne nasycený solný
roztok a nakonec jen sůl, která se
naplní do pytlů a odveze k dalšímu
zpracování. Těžba soli změnila tvář
kdysi krásné krajiny k nepoznání.
Hladina jezera Afrera je dokonale
tyrkysová a zrcadlí sousedící vulkány
Borale (812 m) a Afrera (1295 m).
Jezero ale poskytuje v poušti nevídaný
luxus – nejenže je možné vykoupat se
v jeho nadnášejících vodách, ale hned
vedle ze země vytékají i horké prameny. Pro člověka zasypaného pouštním
prachem těžko najít větší potěšení, než
poskytuje horká lázeň!
Druhý den již testuje schopnosti
našich řidičů i aut několikahodinový
přejezd mimo jakékoli cesty. Nejdříve
přejíždíme půdu s povrchem vyprahlým do tvrdých šupin, potom měkký
písčitý terén, nakonec kamenitý
povrch lávového pole. Blížíme se totiž
k jednomu z největších divadel Etiopie
a možná celé Afriky, sopce Erta Ale.
V Danakilu se nachází asi 30 vulkánů,
což je čtvrtina všech afrických sopek.
Erta Ale je ale výjimečná. Jeden z jejích
kráterů je ve stavu neustálé erupce
pravděpodobně již 120 let (s jistotou
od roku 1967, od kdy zde probíhá výzkum) a žhavým magmatem
ve svém centru živí jediné stálé lávové
jezero na světě. Terénní auta zastavují
ŘÍJEN 2015 KOKTEJL 35
 Cesta na Ertu Ale vede po ztuhlé lávě a na spalujícím slunci.  Slaná bublající jezírka v oblasti Dallol.
v základním táboře Dodom, vzdáleteplotou, která může přesahovat i 50
jezerem. První reakce jsou jednotné –
ném jen 9 km od vrcholu sopky. Zde
stupňů Celsia. Výstup je tedy napláve všech jazycích si zde vyslechneme
je nutné najmout velbloudy a naložit
nován na večer a sestup zase na brzké
citoslovce údivu. Francouzské „mon
na ně kempovací potřeby, protože
ráno, kdy je pohyb snesitelný. Nasadieu“, anglické „wow“, japonské „o“, já
na hraně kráteru budeme trávit noc,
zujeme čelovky a v průvodu světlušek přidávám české „ty vole“ a potom už
za které je rudé žhnutí lávy
všichni jen stojíme v němém
nejefektnější. „A kde je ta
úžasu. K hraně kráteru se
Divadlo je to stejně krásné jako
sopka?“ ptáme se nechámůžeme zcela přiblížit, i se
děsivé, když pominu možnost, že nad něj naklonit. Asi 15 metpavě. Jen 9 km vzdálená by
by sopka mohla úplně vybuchnout rů pod námi je zhruba 80 meměla být přece jasně vidět.
„No přeci támhle!“ ukazuje
trů široké lávové jezero. Není
průvodce Johannes na mírný kopeček vyrážíme na tříhodinový pochod přes celé červené, ale v několika místech
zanikající v přízemním prachu. Těžko pole ztvrdlé lávy. Jakmile padne úplná je šedá slupka rozlomená a na povrch
věřit, že by tento pahorek mohl být
tma, vrchol sopky začíná prozrazovat
se dere magma, které za okamžik
jednou z nejaktivnějších sopek světa.
svou pravou povahu červenou září,
ztvrdne (promění se v kámen), načež
která se z něho line. Na hraně kaldery se někde vedle opět vytvoří další vyMEZINÁRODNÍ ÚDIV
naše vzrušení vrcholí, musíme ještě
buchující prasklina atd. Někdy magma
Výstup na Ertu Ale (668 m) určitě není sestoupit dolů do kráteru a za pár
jen vytéká, jindy vytváří gejzír, nebo
náročný svým převýšením, ale denní
minut už stojíme přímo nad lávovým
se rozprskne jako ohňostroj. Divadlo
je to stejně krásné jako děsivé, když
pominu možnost, že by sopka mohla
SEPARACE AFRICKÉHO KONTINENTU a arabské tektonické desky začalo před přibližně 35 miúplně vybuchnout (což naznačují častá
liony let. Jev, který vytvořil i VÝCHODOAFRICKOU PŘÍKOPOVOU PROPADLINU, jednou povede
zemětřesení v oblasti). Stále je zde
k vytvoření nového kontinentu na východ od Afriky.
sálající horko, stříkající láva o tisíci
Předpokládané zlomy, které dají
vzniknout novému kontinentu.
stupních a jedovaté plyny, v jejichž záDíky spodnímu tlaku
větří se musíme neustále držet. Sama
vzniká trhlina
se nemůžu ubránit dojmu, že sem
člověk opravdu nepatří, a plně chápu
Afary, kteří Ertu Ale (v překladu Stálý
dým) nazývají branou do pekel.
Vzniklý prostor zalije
S pocitem, že jen těžko lze přebít
Rudé moře
dojmy včerejšího večera, nasedáme
opět do aut a jedeme směrem k solným pláním jezera Asale. Označení
„jezero“ je ale dost zavádějící. Nad
Nový kontinent se
solnou krustou je jen několikacenodtrhává od Afriky
timetrová vrstva vody, sotva sahající
Střeooceánský hřbet
Sedimenty
po kotníky. Táhne se desítky kiloZemská
metrů daleko až do Eritrey a vytváří
kůra
Zemský plášť
dokonalé přírodní zrcadlo. Fascinující
Nový KONTINENT
36 KOKTEJL ŘÍJEN 2015
 V kráteru Erta Ale je jediné stálé lávové jezero světa, které zvláště v noci předvádí fantastické divadlo.
krása není ale to, co sem po staletí láká místní obyvatele
Afary. Danakilská proláklina je součástí Východoafrické
příkopové propadliny, která je projevem oddělující se Somálské tektonické desky a dříve bývala plně zalita mořem.
V důsledku tektonických pohybů voda vyschla, ale sůl
zůstala a tady, na jezeře Asale, je jí podle výzkumů až dvoukilometrová vrstva. Takřka nekonečná zásoba soli těžené
tradiční manuální metodou je hlavním zdrojem příjmů
Afarů. Ze země krumpáčem vykopou a vypáčí pravidelné
kvádry, které jsou opracovány do přesného rozměru 40 x
30 cm, vážící 6,5 kg. Ty jsou naloženy na velbloudy, kteří
unesou 200 kg (30 kvádrů). V dlouhých karavanách pak
putují do etiopské vrchoviny, kde je lze prodat za čtyřnásobek. Zatímco zde jeden kvádr stojí 4 birry (asi 5 Kč),
na trhu v Mekele se prodávají za 16 birrů (20 Kč). Afarové
jsou zvyklí pracovat i ve zdejších extrémních teplotách beze
stínu, a že to není žádná sranda si vyzkoušela i americká
společnost, jejíž důl na fosfáty u Asale po otevření rychle
zkrachoval. Pohled na nekonečné karavany dromedárů je
působivý. O to smutnější je blížící se dokončení asfaltové
silnice, která již sahá jen několik kilometrů odtud a pravděpodobně ukončí i tuto staletou tradici.
NARUŠENÝ VEČERNÍČEK
Dalším zážitkem jako z jiné planety je návštěva oblasti
Dallol – kraje pestrobarevných sirných horkých pramenů.
Dallol je nejníže položeným místem Afriky, 116 metrů
pod hladinou moře. Magma je zde tak blízko zemskému
povrchu, že ohřívá podzemní vodu a ta se ve formě páry
dere nahoru. Nese s sebou síru a po cestě rozpouští minerály, které potom společně vytvářejí pestrobarevné gejzíry
a jezera. Na malé ploše jsou zde již neaktivní sopouchy,
útvary ze ztvrdlé soli, jezírka tak slaná, že působí jako olej,
ale i zlověstně syčící sirné prameny. Zem je rudá a na jejím
povrchu jsou bílé, žluté, oranžové a červené krystaly a našlapovat na ni je třeba opatrně, jinak se můžete propadnout a opláchnout v kyselině sírové.
Noci v Danakilu jsou horké. Hotely zde nenajdete a stavení z vlnitého plechu jsou od slunce příliš
rozpálená. Ať tedy chcete nebo ne, jste zde odkázáni
k romantické variantě spánku přímo pod hvězdami. Lepší večerníček než pozorování noční oblohy,
jak mléčná dráha postupně mění svou polohu, jak ji
zastiňují přecházející mraky, jak padají hvězdy myslím
ještě nikdo nevymyslel. Poslední noc nám ale nachystala připomínku, že Danakil není místo pro romantiky.
Seslala na nás gara – ohnivý vítr. Má teplotu a intenzitu fénu a přináší s sebou jemná zrníčka písku, která
se zapichují do nejskrytějších částí těla. Nemůžete
dýchat, jíst, spát. Skoro jakoby se otevírala nedaleká
brána do pekel a vtahovala vše, co se odvážilo přijít až
k jejímu zápraží.
ŘÍJEN 2015 KOKTEJL 37