ročník 16 - hvjdesign

62
1
Tříkrálovská koleda na Náchodsku: Karel Šafář, 1986
Povzbudivé vzpomínání
Dnešním číslem uzavíráme 16. ročník časopisu, který
provází členy našeho sdružení od samého začátku od oné
slunečné soboty babího léta 10. listopadu 1990. Vzpomínám
na ten den trochu nostalgicky s obdivem k těm, kteří tehdy
pro rozkvět sdružení byli ochotni přinést jakoukoliv oběť.
I když s velkým úbytkem členů jsme přečkali rozdělení Československa v roce 1993 a naopak posíleni jsme ve dvouletém taktu uspořádali tři velké mezinárodní výstavy, z nichž
právě ta první ohromila účastí 60 tisíc návštěvníků.
Výstavy tohoto rozsahu v dalších pobočkách sdružení
zejména ve Slezsku a na severní Moravě, symposium v Jindřichově Hradci a mnohé další aktivity nám přinesly velké
sympatie v cizině, zejména mezi asociacemi v UN-FOEPRAE, jehož jsme se stali členy natolik váženými, že jsme ve
volbě získali místo prezidenta a následovně souhlas k uspořádání XVII. Světového kongresu betlemářů v naší republice
v roce 2004.
Je to povzbudivé vzpomínání a možná i zajímavá informace pro nově přistoupivší členy, kteří dostanou důležitý
úkol: překlenout tzv. generační problém, který ostatně postihl i většinu zahraničních organizací v rámci UN-FOE-PRAE.
Přichází advent. Umlkají nebo by měly umlknout a vychládat
z vyššího hlediska malicherné a často u křesťansky cítících
lidí těžko pochopitelné invektivy.
Poselství vánočního mysteria volá i po míru a pokoji lidem
dobré vůle. Vyslyšme je v pokoře a víře, že jeho respektování
přinese právě našemu sdružení prosperitu a posílení prestiže.
Vladimír Vaclík
čestný předseda sdružení a redaktor časopisu
62
ročník 16
prosinec 2006
Z obsahu
Kostelní betlém v Chrudimi
(2)
Oprava Kašparidesova betlému
(4)
Vánoce na Novém Zélandu
(6)
Rekord v Mohelnici
(8)
Řezbář Jar. Vaněk
(9)
Betlemářství na Šumavě
(10)
Pocta Františku Gajdovi
(12)
Sonety Český betlém
(14)
Pohlednice J. Škopka
(15)
Betlém z Lodhéřova
(16)
Betlémy z kostelů na Novopacku
(20)
Vydavatel:
České sdružení přátel betlémů
Adresa redakce:
třída Karla IV., č.p. 867
500 02 Hradec Králové 2
Sazba a tisk:
OFTIS spol. s r. o., Ústí nad Orlicí
Registrace:
MK ČR E 11426
Zadáno do výroby 30. listopadu 2006
2
62
Nový kostelní betlém v Chrudimi
O letošních Vánocích bude vystaven v Chrudimi v arciděkanském kostele Nanebevzetí
Panny Marie nový betlém s 30 až 40 centimetrů vysokými vyřezanými figurami z lipového dřeva a jemně polychromovanými nelesklým nátěrem. Tvůrcem betlému je výtvarník
Pavel Hubáček – Míček z Hradce Králové, našim, ale i zahraničním betlemářům dobře
známý svými betlémy plnými zvířátek, která obklopují jesličky s Ježíškem, dále např.
ilustrací knihy „Umění betlemářské“, ale i svou tvorbou malířskou, loutkami a plastikami
na světské téma.
Pavel Hubáček-Míček
Pavel Hubáček-Míček bydlí a pracuje
v Hradci Králové, ale cítí se být Moravákem, neboť dětství prožil v Aníně u Tovačova. Absolvoval SPŠ sochařsko-kamenickou
v Hořicích v Podkrkonoší a také do roku 1990
pracoval jako kamenosochař. „Na volné noze“
jako výtvarník začal tvořit po roce 1990 a stal
se členem Unie výtvarných umělců v Praze
v oboru hračka – loutka.
Jeho tvorba je různorodá. Říká, že vždy,
když se pustí do malování, po chvíli již
zase začíná myslet na svoje panáky, loutky
a plastiky. Nebo rozmýšlet na figury do betlémů. Jeho díla jsou porůznu v Evropě, ale
i v Japonsku a na Novém Zélandě. Souborem
své tvorby malířské i řezbářské se představil
na samostatných výstavách prvně v Divadle
na Drážce v Pardubicích (1985), v Dobrušce,
v Divadle DRAK v Hradci Králové (1992
a 2005), v galeriích v Olomouci, u Zlatého
koníčka v Praze, v muzeích v Hradci Králové,
ve Vysokém Mýtě, ve Svitavách. Dále ve společných výstavách v letech 1975 až 2005 na
sedmi místech v Čechách, na Moravě a v Polsku, mj. na dvou mezinárodních výstavách
betlémů v Hradci Králové.
Miluje klasickou hudbu i hudbu folklorní,
sám hrál i rock a jazz. Není bez zajímavosti,
že se již léta zajímá o východní filosofií, která
62
3
Centrální skupina figur betléma – snímky (2) V. Vaclík
mu – jak říká – pomáhá procházet absurditami tohoto světa.
K našim betlémům má vnitřní vztah. Láká
ho zobrazit radost tvorstva z narození Ježíška jako budoucího Spasitele lidstva. Odtud
v jeho betlémech i tolik zvířátek, (která jsou
přece také součástí tvorstva na naší planetě),
spěchajících se poklonit a potěšit se pohledem
na sv. Rodinu.
Hubáčkův betlém do kostela v Chrudimi
zatím tvoří Panna Maria, svatý Josef a samozřejmě Ježíšek, volek a osel v chlévě, anděl
a tři králové, v poněkud netradiční podobě tří
mudrců nebo mágů z Východu – jak bývali
zobrazováni malíři zhruba do desátého století, než se ujalo jejich zpodobňování v krá-
lovské nádheře šatu a s atributy královské
moci a důstojnosti. I kulisy pro tento betlém
jsou v poněkud zvláštní podobě. Vytvořením
zmíněných základních figur sice tvoří tento
Hubáčkův betlém ucelený komplex, avšak
mezi tvůrcem a objednatelem díla je dohoda,
že tento betlém bude postupně doplňován
dalšími figurami, jaké jsme zvyklí vídat v českých betlémech lidového původu.
Po umělecké stránce je Hubáčkův betlém
ukázkou, jak by se v evangeliích Lukáše
a Matouše popsaná událost Ježíšova narození mohla prezentovat důstojně, leč prostě bez
pozdějšího nánosu přemíry nádhery. Stojí za
to přijít se na tento betlém podívat.
(St.M.)
4
62
Zdařilá oprava Kašparidesova betléma
JAN SLAVÍK – VLADIMÍR VACLÍK
Krátká zpráva v denním tisku o opravě starého betlému v kostele sv. Mikuláše v Jaroměři,
kterou zadala správa jaroměřské řím.-kat. farnosti restaurátorovi Janu Machovi v Červeném
Kostelci, byla pro naši redakci impulsem k tomu, abychom se o tuto opravu blíže zajímali.
Naše první návštěva byla u pana Jana Macha v ateliéru v Červeném Kostelci, kde jsme však bohužel
zastihli restaurátora a jeho rodinu v práci už jen na
zbytku betlémské kolekce z jaroměřského kostela.
Zatím jsme se o celé kolekci dozvěděli z písemného
popisu betléma, jehož opravy se J. Mach ujal :
„K opravě byl podán soubor dvaceti figur (antropomorfních) a pěti zvířat o výšce cca 15 až 45 cm,
které jsou součástí betlémského výjevu v kostele sv.
Mikuláše. Postavy jsou ve strnulém postoji, řezba je
plochá, hrubá. Časově je lze patrně přiřadit k polo-
Th. Lic. Jerzy Zięba prohlíží figurky po opravě
vině 19. století. Osm zdařile vypracovaných figur je
zřejmě dílenskou záležitostí nebo velmi dobrou amatérskou kopií tradiční české betlémské figury určené
pro sakrální prostor. Zbývající plastiky spolu s pěti
zvířaty jsou prací řezbáře z Tyrol nebo kvalitní kopií
„tyrolské výtvarné školy“, pocházející ze závěru 19.
století. Různorodost typů a velikosti plastik nepůsobí pro celek rušivě – naopak vypovídá o postupném
budování a rozšiřování betléma a dodává celku na
zajímavosti“.
Ve zprávě pro římskokatolickou farnost v Jaroměři Jan Mach napsal o stavu památky toto: „Dřevní
hmota plastik je v uspokojivém kompaktním stavu
s několika málo výletovými otvory po dřevokazném hmyzu. Za léta používání jsou části některých
plastik ulámány (např. ruce, prsty, klouby, sokly).
Tyto úseky byly již v minulosti laicky nahrazovány
– avšak nevhodnými materiály jako polystyrenem,
sádrou nebo sklenářským tmelem. Nejvýraznějším
zásahem je však polychromie. Jedná se o laicky provedenou dobovou přemalbu v hutné olejové pastě.
Tato razantní úprava zcela překrývá tradiční lehkou
barevnost a dekor tyrolského pojetí i jistě zajímavou
naivní polychromii charakterizující a dotvářející
lidovou práci. Dnes již zažloutlý oxidovaný lak, jímž
byly plastiky následně celoplošně „ošetřeny“, působí
rušivě a vzhledu plastik neprospívá!“
V písemné zprávě J. Mach nespekuluje o autorovi
„tradičně českých betlémských figur“, o nichž jsme se
právem domnívali, - jak se později ukázalo – že jde
o řezbu Bož. Em. Kašparidese, měšťana z Poličky na
Vysočině. Opatrné vyjádření, že u zbytku figur jde
buď o „práci řezbáře z Tyrol“ nebo „kvalitní kopii
tyrolské výtvarné školy“, by bylo možné za jistých
předpokladů upřesnit srovnáním s betlémy z oblas-
62
Restaurátor Jan Mach – snímky (2) V. Vaclík
ti tyrolského Grödenu, ale možná také s betlémy
vídeňských „uměleckých ústavů“ (Wiener Kunstanstalten).
Naproti tomu je Machovo velmi cenné zjištění, že
pod současnou polychromií (pravděpodobně) všech
opravovaných figur se ukrývá polychromie původní.
Toto ověřit však není už jen prací konzervátorskou,
ale restaurátorskou, která je pochopitelně mnohem
pracnější a finančně náročnější. Pan Mach se zachoval
velmi seriózně, když po opravě figur a dnešní polychromie učinil vše pro to, aby se v budoucnu (po opatření finančních prostředků) mohlo k odkrytí původní
polychromie přikročit. To by velmi pomohlo k autorské identifikaci u tyrolských figur. U údajně českých
figur pak potvrdí, které jsou dílem Kašparidesovým.
Druhá návštěva se konala na pozvání pana děkana
Th.Lic. Jerzyho Zięby na faře v Jaroměři za účasti
pana Ing. arch. Jana Slavíka, který sleduje stav církevních památek na býv. okrese Náchod a k lidovému betlému v jaroměřském kostele v korespondenci
se zájemci v Poličce již před Vánocemi roku 1982
napsal:
„S odvoláním na zprávu M. K. Valšíkové v knize
„Naše betlémy“ (Praha 1941), že z jesliček poličských,
5
které se dostaly do ciziny, zasluhuje zmínky
ještě betlém Kašparidesův, jenž se dostal do
chrámu v Jaroměři. Měl
jenom 6 domků, zato
však více figurek značné
velikosti…“, toto doplňuji : Betlém je třídílný,
na levé straně krajina
s pastvinami, střední díl
chlév, pravý díl krajina
s městem, 4 volně stojící
věže a dvě válcové zříceniny. Pozadí malované,
horizont město, modrá
večerní obloha, vznášející se anděl“. Následuje
výčet figurek.
Nyní po opravě jsme společně všichni tři mohli
zakonzervované figurky důkladně prohlédnout. Zatím
však domněnku o třech autorech ve složení betléma
nelze ani potvrdit, ani vyvrátit. Je možné, že právě staré tyrolské figurky měl doplnit Kašparidesův betlém.
Bohužel není známo, kdy byl betlém v Jaroměři zainventován. Předpokládá se, že to bylo kolem roku 1920,
avšak nebude to rok jeho vytvoření.
Jedno však je jisté: že celý opravený soubor už letos
o Vánocích zazáří v jaroměřském chrámu a že o jeho
profesionálně odbornou opravu se zasloužil mladý
kněz polské národnosti, současný duchovní správce
jaroměřské farnosti, Th. Lic. Jerzy Zięba. Má pochopení pro záchranu starých českých betlémů a napravil tak špatný dojem, který způsobil v nedalekém
okolí postup jiného kněze, který prakticky nezvratně
poškodil cenný, přes dvě stě let starý jezuitský betlém
v Žírči, kdy jeho „opravu“ – byť snad v dobré vůli
– „svěřil“ ochotným laikům farníkům.
Nakonec ještě dobrá zpráva: péči jaroměřského
děkana ocenilo i vedení města Jaroměře určitým
finančním příspěvkem a jistě se najdou i nyní ochotní sponzoři s finančním příspěvkem na dokončení
restaurátorské práce.
6
62
Pohutakawa – symbol Vánoc na Novém Zélandu
ŠÁRKA ZEMANOVÁ (QUEENSTOWN)
Přibližně 17 tisíc kilometrů pomyslnou vzdušnou čarou dělí nás v České republice od Nového Zélandu a jeho jižního ostrova v Tasmanově moři s městem Queenstown, kde bude letos
prožívat už třetím rokem Vánoce paní Šárka Zemanová ze Dvora Králové nad Labem. Velmi
ochotně vyhověla prosbě naší redakce, aby nám přiblížila svým vyprávěním atmosféru oslavy
tamních Vánoc a samozřejmě pověděla něco i o betlémech.
Bude dobře připomenout, že Nový Zéland je pro
nás Evropany mladá země, která nemá srovnatelnou
historii s naší. Podle různých bádání prapůvodní
obyvatelé Nového Zélandu byli Maoři, kteří se přeplavili na kanoích z dnešní Indonésie asi přibližně
před jedním tisícem roků. Bílí obyvatelé začali osídlovat Nový Zéland až v polovině 19. století. Předkové dnešních obyvatel přibyli především z Anglie,
Skotska, Yorkshiru, Walesu. Hodně přistěhovalců
bylo také z Holandska.
Dnes je na Novém Zélandu úřední řečí angličtina,
dorozumíte se i maorsky a ve školách se učí vedle
angličtiny i maorština. Maoři jsou lidé milí, družní,
milují své děti a rodinu vůbec. Naše betlemáře by
mohlo zajímat, že jsou mistry dřevořezby, o čemž
bych mohla pro betlemářský časopis napsat velmi
podrobně. Samozřejmě vzhledem k jejich polyteismu vyřezávají především podobu svých bohů a pak
i bojové scény. Na obou zélandských ostrovech jich
žijí asi 4 milióny a křesťanské Vánoce pochopitelně neslaví. Jaksi na okraj poznamenávám, že jim
obyvatelé evropského původu říkají „kiwíci“, což je
pojmenování familiární a vůbec ne hanlivé. Odvozené je od typicky „australského“ nočního ptáka kiwi,
který je i tady nejtypičtějším představitelem ptáků
pátého světadílu.
Vraťme se však k zélandským Vánocům. Vánoce
se tu slaví podobně jako v Evropě. Vzhledem k tomu,
že převládají potomci Angličanů, jsou i zdejší Vánoce hodně podobné těm anglickým. Náš Štědrý večer
se slaví 25. prosince. Zatím co u nás jsme dávali pod
stromeček dárky po setmění Štědrého večera, anglický zvyk i tady žádá rozbalovat vánoční dárky o Boží
hod vánoční dopoledne. Zvláštnost je, že se dárky
balí do povlaků na polštáře a vkládají se do krbu.
Ale dnes už ne všude. Jejich místo je nyní častěji
pod stromečkem. Vánoční stromky jsou podobné
těm u nás. Živé zelené se prodávají z nákladních
aut na okraji silnice nebo před supermarkety, kde
také prodávají stromky umělé. Vánoční stromky se
v rodinách zdobí asi deset dní před Štědrým dnem
a zůstávají ozdobeny ještě asi dalších deset dní přes
Nový rok. Lidé si také zdobí vánoční stromky na
svých zahradách, které si tam vysazují právě k tomu
účelu. Přicestovala jsem na Nový Zéland z Čech
z Královédvorska, kde v okolí pamatuji malé továrničky, spíše něco jako manufaktury na výrobu něžných skleněných vánočních ozdob, které se vyvážely
tehdy do celého světa. Tady na Novém Zélandu mi
chybějí. Převládají tu ozdoby většinou z umělé hmoty. A země původu ? – No, ovšem, Čína, která tu
v obchodech převládá všude.
Novozélanďané však přece jen mají něco původního, nepřevzatého. Je to zpola keř, zpola strom. Je
to na Novém Zélandu rostlina zcela původní, kvete
rudými nádhernými květy. Novozélanďané o ní tvrdí, že je to pravý symbol jejich Vánoc. Velmi vzdáleně mi připomíná v Čechách oblíbené tzv. vánoční
růže.
Slavnostní oběd o Boží hod je zde jako u nás
v Čechách rodinná záležitost. A zase „poplatni“ zvyku Angličanů tu jedí krocana s nádivkou, s přílohou
nových brambor s mentolem (tedy s mátou peprnou,
kterou tu prostě zbožňují). Nechybějí ani sladké
brambory kumara, potom pumpkin, což je něco,
co se podobá dýni, a ovšem jako dezert švestkový
62
7
Město Qeenstown, Nový Zéland – archívní foto
pudink. I o vánočním jídelníčku zdejších rodin bych
mohla povídal dlouho… Stejně jako ještě někde
u nás věřící lidé se před sváteční večeří pomodlí.
Pak se zpívají koledy (škoda, že ne ty naše krásné
lidové) a jde se do kostela na vánoční mši. Zdánlivě
vše hodně podobné jako u nás.
Avšak „něčím“ se liší Vánoce na Zélandě od Vánoc
na většině území Evropy, především však u nás. Novozélandské Vánoce se slaví v létě, v rozkvetlé přírodě
s dlouhými slunečnými dny. Počasí je stálé, je příjemné teplo, pravé počasí na koupání. Město Queenstown
(v překladu by se mohlo říci Dvůr Králové) je vyhledávaným turistickým centrem v létě jako středisko
adrenalinových sportů, v zimě s ideálním lyžařským
terénem (kraji vévodí nejvyšší hora na Novém Zélandu – Mount Cook, 3754 metrů vysoká s vrcholy stále
zasněženými (odtud název Cook – kuchař a jeho bílá
čepice). Proto o vánočních svátcích žádné lyžování,
ale koupání v přilehlém jezeře Wakatipu, opalování,
pravá letní zábava.
Nakonec jsem si nechala povídání o betlémech,
jímž mnohé u nás asi zklamu. Oslovila jsem tu
nespočet lidí, o nichž předpokládám, že jsou věřící
křesťané, oslovila jsem ředitelku katolické základní školy, dva katolické kněze, sama jsem pátrala
porůznu, ale v tuto chvíli nemám zprávu, že by tu
byla nějaká stálá výstava betlémů (např. v muzeích) jako u nás. V kostelech jsou betlémky dovezené
z Evropy a pro rodiny, které si chtějí opatřit vlastní rodinný betlémek, je nabídka v supermarketech,
kde je jinak zboží poměrně levné. Ale výjimkou
jsou právě tyto dovezené betlémy prodávané velmi
draze. Jsou z umělé hmoty a pro představu vašich
čtenářů uvádím, že měří nejčastěji 30 cm na výšku
a 40 cm na délku v základě. Mají figury sv. Rodiny.
Je paradoxem, že v zemi, kde se odhaduje chov až
60 milionů krásných bílých ovcí – u dovezených
betlémů, jak byste asi u vás řekli „kýčů“, pořádnou ovečku neuvidíte. O moc lepší to není ani ve
velkých katedrálách jako je např. ta v Nelsonu. Po
vyhoření ji dostavěli v sedmdesátých letech minulého století, je tu vážená jako historická památka,
ale betlém, jaký byste chtěli vidět asi vy, tam také
není.
8
62
Nakonec dovolte, abych byla osobní: Moje Vánoce zde? Loni jsem tu měla své dvě dcery (Alenka je
ve Dvoře Králové n. L. členkou vašeho betlemářského sdružení) a slavili jsme Vánoce se skupinou
asi deseti lidí různých národností podobně jako jsem
byla zvyklá před lety v Čechách doma. Byl bramborový salát po česku i novozélandské barbeque. Teh-
dy jsem netesknila. Letos zbývá poslat jen pozdrav
– samozřejmě taky vašim čtenářům.
Redakční poznámka: Děkujeme za článek napsaný bezchybnou češtinou a zaslaný s využitím
nejmodernější techniky. Na oplátku redakce posílá
paní Zemanové kazetu s nahrávkou moravských
koled v provedení národopisného souboru Dúbrava
z Dubňan u Hodonína.
Betlemářský rekord v Mohelnici
PAVEL NENKOVSKÝ – VLASTA JIRÁSKOVÁ
V rozmezí necelého jednoho roku přijeli na Moravu již podruhé zástupci české redakce Guinessovy
knihy rekordů, aby ověřili dosažení rekordů v oblasti betlemářství. Poprvé loni v létě uznali existenci
největšího vyřezávaného betléma v ČR (ne-li v Evropě), a to v Zahradní soukromé galerii Jiřího Halouzky v Jiříkově na Rýmařovsku v býv. okrese Bruntál. Podruhé to bylo letos 12. listopadu v Mohelnici na
Šumpersku, kde se Městský kulturní dům pokusil překonat rekord ve vystavení více jak 500 trojrozměrných betlémů na jednom místě. Místostarosta města Mohelnice Pavel Nenkovský a zást. vedoucího MKD
Vlasta Jirásková (organizátorka této akce) nám k tomu napsali.
Městské kulturní středisko ve spolupráci s městem Mohelnice, kulturní komisí a členy Českého
sdružení přátel betlémů (ČSPB) vyhlásili soutěž
o překonání dosavadního rekordu 447 vystavených
trojrozměrných betlémů na jednom místě. Součástí
této akce byla i soutěž dětí z mateřských škol, žáků
I. a II. stupně základních škol, studentů středních
škol v jednotlivých kategoriích o vytvoření vlastního
trojrozměrného betlému. Vítěze měli určit hlasováním pomocí hlasovacích lístků návštěvníci vystavených prací v MKD.
Po zevrubné kontrole komisařem Agentury Dobrý den v Pelhřimově v neděli 12. listopadu 2006
dopoledne bylo konstatováno, že bylo ve výstavních
prostorách MKD v Mohelnici vystaveno 778 trojrozměrných betlémů a tím vznikl nový český rekord.
V rekapitulaci se konstatuje, že z celkového počtu
bylo 375 betlémů papírových (složených z vystřihovacích archů), dále 203 betlémy keramické, 61 betlémů vyřezávaných dřevěných, 25 moduritových, 23
z perníku, 21 niťových paličkovaných, 17 z vizovického těsta. 15 ze šustí, 13 ze slámy, 8 háčkovaných, 3
z drátu, po 2 ze skla, z kovu a z vosku, jeden z polystyrenu a jako zvláštnost 7 betlémů z kůže.
Nejstarší vystavený betlém pochází z 2. poloviny 19. století a byl na soutěž zapůjčen z Muzea
J.A.Komenského v Přerově. Nejstarším vystavovatelem byl 81letý František Navrátil z Mohelnice a jako
nejmladší vystavovatel (zřejmě za pomoci rodičů) se
soutěže zúčastnil 4letý Matouš Zatloukal z MŠ Loštice. Nejvíce betlémů (84) ze své sbírky přivezla Zdeňka Havránková (členka ČSPB) z Krmelína, nejvíce
autorských betlémů vystavovala keramička Miloslava
Vašíčková z Třeštiny (42 kusů). Místostarosta města
Pavel Nenkovský (jeden ze zakladatelů Čs. sdružení
přátel betlémů v roce 1990) pak odevzdal odměny
vítězům v jednotlivých kategoriích autorské soutěže.
Pořadatele akce výsledek pochopitelně velice těší,
ale zdůrazňují, že vůbec nešlo o rekord pro rekord.
Akce měla ukázat na ohromnou rozmanitost betlemářské tvorby v této oblasti Moravy a získat pro betlemáře mezi mládeží zájemce a nové tvůrce. O tom, zda se
i tento záměr podařil, bychom rádi informovali čtenáře tohoto betlemářského časopisu již po Novém roce.
62
9
Připomenutí řezbáře Jaroslava Vaňka
JAROSLAV PARMA
Dnes již proslulý řezbáře Jaroslav Vaněk se narodil v Lysicích na Blanensku. Se zájmem
dovědět se něco bližšího o tomto zručném řezbáři, vypravil jsem se před časem přímo do jeho
rodné obce, kde jsem se setkal s jeho synovci, Ing. Jaromírem Vaňkem, Csc. a (bohužel dnes již
zesnulým) Rudolfem Vaňkem. Jejich otcové byli bratři Jaroslava Vaňka (1914 – 1991).
Jaroslav Vaněk se narodil v rodině bednáře a měl
šest sourozenců: čtyři bratry (Ferdinanda, Karla,
Arnošta, Rudolfa) a dvě sestry (Františku, později provdaná Egerová, Růženu, později provdaná
Bočková). Tatínek jim brzo umřel, takže maminka
Marie zůstala od roku 1920 sama s dětmi. „Babička,“
vzpomínají oba bratranci, „život protloukala sama,
žili skromně, jak to šlo, ale dala všem do života
slušný základ, dokázala je všechny slušně postavit
do společnosti. Všichni se něčím vyučili, většina jich
byla od dřeva: dva byli stolaři, jeden bednář, jeden
řezbář a jeden byl krejčí.“ Ne všichni však u řemesla zůstali, tak jak už to život přinášel. Jeden z nich,
Karel, původně bednář, byl i v čele místního JZD,
dosti pohnutý osud měl Arnošt, který od stolařiny
také odešel a byl četníkem. Za druhé světové války
byl zatčen při heydrichiádě gestapem a odsouzen
k trestu smrti, ale příbuzní ho nějak zachránili.
Údajně byl zatčen jen za prosté konstatování „Tak
půjdete na pohřeb,“ když mu na pracovišti sdělili, že
byl spáchán atentát. „Přijel do Lysic a už tady pro
něho byli,“ podotýká Jaromír.
Jaroslav Vaněk se vyučil v Poličce u pana Beka.
„Ono ho to od mládí táhlo k fochu,“ připojil Rudolf.
Na další okamžiky ze života svého strýce si vzpomíná Jaromír (za souhlasného pokyvování Rudolfa):
„Za Německa byl nasazený v Kutné Hoře a dělal ve
stříbrných dolech, ale taky tam dělal řezbařinu.“ (Jak
vyplynulo z řeči, pracoval na Kaňku /kank = rudná
žíla/, je to součást Kutné Hory a bývaly tam doly,
bydlel v Sedleci, což je další součást Kutné Hory ,,/mj.
známá kostnicí/). V Kutné Hoře se v roce 1942 také
oženil. Jeho ženou se stala Zdena Vaňková z Kutné
Hory, narozená v roce 1920.
„Na podzim roku 1945 se s tetou přestěhovali do
Brna a dělal u pana Josefa Proseckého na Pekař-
ské 9,“ dále uvádí Jaromír a pokračuje: „V roce 1952
se přestěhovali na Kopečnou 3, tzn. vlastně z druhé
strany toho bloku. U Proseckého dělal všechny dřevěné věci včetně betlému. Pan Prosecký byl už tehdy
starý pán, kolem 75 roků, a strýc Jaroslav po něm
dílny na Pekařské 9 v podstatě převzal.“ (Dr. Vladimír Vaclík v knize „Chrámové betlémy v Čechách
a na Moravě“ v souvislosti s betlémy na Blanensku
uvádí, že betlém asi z roku 1938 „…mají v kostele v Sulíkově. Původně ho vyřezal řezbář Prosecký
z Brna pro jeden chrám v Jeruzalémě. Ale blížící se
válečné události druhé světové války tehdy znemožnily dopravu betléma…“. V knize není uvedeno
křestní jména řezbáře, ale zřejmě je to týž, co u něj
pracoval J. V.)
V roce 1957 na jaře byl Jaroslav Vaněk jmenován
akademickým sochařem.
Na betlému pro kostel U Minoritů (Sv. Janů) podle synovců pracoval někdy od roku 1947 nebo 1948.
Začal jeskyní a Jezulátkem. „Jeho žena Zdena, naše
teta, je v betlémě Panna Maria, jsou tam i jejich dva
kluci, Jaroslav a Zdeněk (dnes oba u památkářů). Jeden
nese rybu, druhý jablíčka. Tím začínal. Pak betlém
doplňoval o pastýře, hradby a další až byl podle celé
stěny kostela,“ střídavě vyprávěli Jaromír a Rudolf.
Práci na betlému, jak odhadují, skončil někdy před
revolucí 1989. Připomínají také, že v roce 1990 pak
došlo k velké krádeži betléma.
„Viděl jsem ještě betlém v Rajhradě,“ připomíná
Rudolf, „postavy skoro v životní velikosti. Byl to jen
betlém, žádné ovečky. Strýc měl měl na Rajhrad velkou vazbu.“
Dr. Vladimír Vaclík v již zmíněné knize uvádí
Vaňkův betlém U Minoritů jako největší na Moravě.
Dále o tomto řezbáři píše, že citlivě restauroval válkou
poničený betlém v kostele Nejsvětější Trojice v Brně
10
62
–Králově Poli, v roce 1946 pak vyřezal betlém pro kostel sv.Vavřince v Brně –Komíně.
Jaroslav Vaněk nebyl jen řezbář, ale dělal moc restaurátorských prací taky z kamene, upravoval kamenné
sochy. Restauroval např. Parnas na Zelném rynku
v Brně, sousoší na náměstí v Mikulově, pracoval v Brně
na Petrově, opravoval průčelí Staré radnice v Brně.
Některé kamenné věcí mohl restaurovat jen s tím,
kdo rozumí železu, které bylo potřebné. Jeho švagr František Eger, manžel nejstarší sestry Františky, z Vřesic,
mu dělával armatury a potřebné věci ze železa.
„Pamatuji,“ říká Rudolf, „že v roce 1957 – 1958
v Brně restauroval sochy na čele minoritského kostela…“ a „…jeden čas mu na dvůr minoritského kostela sochy odledackde dováželi,“ doplnil Jaromír, který
ještě dodal, že poměrně velkou akci měl strýc Jaroslav
na Dominikánském náměstí, kde restauroval sochy na
ochozu kostela. Kámen, podle Rudolfa, objednávali až
z Borohrádku.
U Minoritů dělal hodně a říkával farářovi, že jsou na
něj moc nároční, že moc chtějí. Farář odpovídal: „Když
to umíte, tak je to Vaše povinnost, abyste to pro kostel
udělal.“ Jak vzpomínají besedníci, dobrou spolupráci
měl jejich strýc i s kanovníkem Horkým na Petrově.
Hodně dřevěných soch restauroval v kostele
u Kapucínů, ale taky sochy před kostelem. Svou prací
se podepsal i na reliéfu na portálu kostela sv. Kateřiny
v Mutěnicích.
Jaromír připomíná: „Když zůstaneme u dřeva, tak pro
kostel v Kunštátě vyřezal sochu sv. Stanislava. Z naší
hrušky. Měli jsme tak silnou hrušku na zahradě.“
Velice pěkná památka na Jaroslava Vaňka je v děkanském kostele v Letovicích, kam udělal Křížovou cestu.
Byl velký kamarád s tehdejším děkanem P. Krchňákem.
Něco dělal i na vratech tamního kostela.
V Pozořicích dělal kamennou sochu partyzána,
nesmí se zapomenout na reliéf v Porubě v době, kdy
se toto město stavělo. „Nestačil už dodělat sv. Víta, to
dodělávali jeho kluci,“ vzpomíná na konec osmdesátých let Rudolf, ale hned dodává, že sochu sv. Jana
nad rybníkem v Lysicích předělal Jaroslav Vaněk ještě
v roce 1990.
Krátké besedování v Lysicích si nekladlo za cíl
dopodrobna popsat tvůrčí život nadaného řezbáře, ale
pouze připomenout a doplnit dílo Jaroslava Vaňka betlémářům z Brna, kteří zejména o betlému U Minoritů
velmi často debatují.
Bratrancům Vaňkovým poděkoval Jaroslav Parma
Betlemářství na Šumavě nepatří jen minulosti
VLADIMÍR HORPENIAK
Přesto, že společenské otřesy 20.století, zejména
odsun německých obyvatel z pohraničí, přerušily
kulturní kontinuitu Šumavy, betlemářství, jako jedna z typických tradic kraje, v posledních letech zde
opět viditelně ožilo. Nepochybně k tomu přispěly
změny, které přinesl rok 1989. Celá skupina řezbářů – betlemářů, navazujících na starou tradici, dnes
působí v oblasti střední Šumavy a Pošumaví. Snad
nejdéle je zde slyšet o tvorbě Karla Tittla, rodáka
z Plzně, který se už po roce 1990 i se svou dílnou usadil v Horské Kvildě. Ikdyž řadu svých prací opatřuje
barevnou polychromií, inspirací je mu především
krása přirozeného dřeva. K práci na skříňkových
betlémech se spojil se sušickým Pavlem Svobodou.
Jejich nejnovějším společným dílem je obdivovaný
velký pohyblivý betlém, vystavený v Muzeu Šumavy
v Sušici. Scénu narození Ježíše zasadili do zalidněného prostředí historické Sušice a jejího okolí s figurkami představujícími krajově typická řemesla a další
činnosti. V nedalekých Horách Matky Boží žije Antonín Kopp, který se mimo jiné zasloužil o zřízení místního muzea v roce 1995. S vyřezáváním začal až ve
svých padesáti letech, inspirován řezbami svého otce.
Drobné figurky z lipového dřeva, někdy celé skupiny
lidí i zvířat dále neupravuje, nemaluje, nanejvýš natírá včelím voskem. K betlemářům můžeme přiřadit
také lidového řezbáře Jana Brodila z chalupy v Částkovech nedaleko Petrovic. Veřejnost zná především
jeho figury pohádkových bytostí – poustevníků,
skřítků, vodníků… Rodák ze Šumperska, Jaroslav
62
Podzemský z Kašperských Hor, má betlemářství
v krvi. Totiž jeho otec kdysi stavěl a renovoval velké chrámové betlémy. K vlastní betlémářské tvorbě
Podzemského inspirovala setkání s malířem obrázků
na skle Václavem Hrabánkem a jeho přítelem řezbářem Michalem Tesařem. Přátelům a známým Podzemský vyrobil a věnoval řadu malých betlémků ze
dřeva se základními figurami. Navázat na slavnou
betlemářskou tradici Kašperských Hor si předsevzal
Vladivoj Hrach. V tomto šumavském městě bydlí a tvoří v historickém domě na náměstí. Zde má
i stylový obchůdek se svými řezbami a dalšími uměleckými předměty včetně maleb své ženy. Betlémové
figury opatřuje polychromií nebo dost často dává
vyniknout přirozené struktuře dřeva. Hrach vychází
z tradic lidového umění, nevyhýbá se ovšem tvorbě
podle vlastních návrhů. Často se vrací k variantám
zpracování drobného sousoší sv. Rodiny. S místním
truhlářem Jiřím Brožem nyní připravuje projekt velkého Kašperskohorského betlému.
Za betlémářem Michalem Tesařem je třeba se
vypravit do Dobré Vody u Hartmanic. Už před lety
ho sem přivedl klid a vyjímečný genius loci tohoto
starého poutního místa, prosyceného dávnými modlitbami a tradicí sv. Vintíře. Spolu se ženou Vladěnou
– sklářskou výtvarnicí, si zde koupili budovu staré
školy, kde mají i své umělecké dílny. Tesař našel
mnoho podnětů právě v řezbářské tradici Šumavy.
Své plastiky, inspirované lidovým uměním, provádí
starou klasickou technologií. Jeho díla jsou charakteristická zploštěním objemů, zjednodušením detailů
a výraznou expresívností. Čitelné a pestré polychromie nanáší na křídový podklad dřevořezby.Vedle projevů lidového řezbářství jej ovlivnil půvab tradičních
pouťových devocionálií, takzvaných lidovek. Tesařovu tvorbu vedle betlémů námětově vyplňují zástupy
známých i méně známých světců, proto se mu někdy
říká „řezbář křesťanského nebe“. Tesařovy betlémy
jsou osobité i po formální stránce. Téměř výhradně vytváří betlémy k zavěšení na zeď – závěsné,
rámové. Často jsou tématicky zaměřené jako betlém
Pivovarský, Vinařský, Rybářský, Myslivecký, Muzikantský, Dřevařský, Sklářský nebo betlémy věnované oblíbeným městům a místům: Kašperskohorský,
Zbraslavský, Dobrovodský atp. Například v rybář-
11
ských betlémech nesou daráci různé druhy ryb, ale
i rybářské nářadí a pomůcky – sítě, pruty, podběráky… Myslivci Ježíška zase obdarovávají různými
zvířátky – srnci, zajíci nebo bažanty, koroptvemi či
jinými ptáčky. Tesařův nejnovější závěsný Šumavský
betlém je zalidněn více než 120 figurkami, vysokými
15 – 20 cm. Tesař do svých betlémů se nerozpakuje
zakomponovat nejen představitele typických činností a řemesel ale i obecně známé osoby a osobnosti
– figury a figurky z toho či onoho místa.
Dodejme, že Michal Tesař pochází z rodiny malířky a architekta. Původně vystudoval teologii, ale nyní
se však plně věnuje výtvarnému umění, kromě řezbářství se zabývá i malováním obrázků na skle. Tesařova díla mají své ctitele doma i v zahraničí. Kromě
soukromých sběratelů je získávají muzejní instituce
včetně Muzea Šumavy. Postavy svatých ale i bohatá
stafáž závěsných betlémů jsou autorovi příležitostí
rozdávat lidem radost a potěšení.
Betlemář Michal Tesař ve své dílně v Dobré Vodě
u Hartmanic, foto Vladimír Horpeniak
12
Galerie našich betlemářů
62
Pocta řezbáři Františku Gajdovi
JIŘÍ PAJER A KOLEKTIV
Už brzy vyjde dlouho připravovaná a očekávaná kniha s názvem „Řezbář František Gajda“.
Monografie o vynikajícím řezbáři, která je autorským dílem Jiřího Pajera a kolektivu (autorů
textů Marie Gajdové, Romany Habartové, Andreje Irši a Štefana Zajíčka; autorů fotografií
Eduarda Timko, Romany Habartové, Václava Kopka). Knihu vydala vlastním nákladem rodina
Gajdova za přispění Ministerstva kultury ČR, Nadace Děti-kultura-sport v Uherském Hradišti
a občanského sdružení Kunovjan v roce 2006.
Vydavatelé – rodina Gajdova
– poctili naši redakci, které jako
první zapůjčili hotovou maketu
knihy a umožnili tak, abychom si ji
důkladně prohlédli a budoucí knihou se už teď velmi potěšili. Zatím
můžeme prozradit jen to, že je to dílo
mezi mnoha vydávanými monografiemi vpravdě unikátní především
tématem a čtivým vyprávěním,
bohatou textovou dokumentací – co
zanechá v čtenáři trvale hluboký
dojem – uměleckou fotografickou
interpretací asi stovky vynikajících
Gajdových řezeb, černobíle i barevně na 240 stranách formátu 30x20 František Gajda
centimetrů.
Nechceme budoucí čtenáře připravit o objev- ných výstav (od roku 1978 do roku 2005 – přes
nou radost z četby odvíjejících se příběhů z živo- dvě stovky), besed s předváděním díla (přes
ta protagonisty, ale prozradíme aspoň názvy jedno sto). Zaznamenány jsou i prezentační
jednotlivých kapitol: Prostředí a rodové kořeny akce v zahraničí (kromě Slovenska) – v Belgii,
– Cesta životem – Řezbářské dílo (s podtituly Itálii, Maďarsku, Německu, Polsku, Rakousku,
Formování řezbářské osobnosti, Betlémy, Stráž- Švýcarsku a v USA. Zaregistrována jsou i hojná
ničané, Tvůrčí zařazení) – Řezbářova osobnost ocenění Gajdovy práce.
(s podtituly Okna do Gajdovy duše, Kouzlo
Pan Gajda dostane knihu s malým zpožděním
chvíle) – Učitelé a žáci ( s výčtem jednotlivých k jeho sedmdesátinám. Právem bude z ní mít
osobností).
jistě velkou radost. Vždyť už před dvěma tisíciDoslova šokující je „rejstřík“ knihy. Pod letími platilo okřídlené rčení římského básníka
názvem „Prezentace díla“ uvádí např. výčet Quinta Horatia, že takováto kniha staví oslavensamostatných Gajdových výstav (25), společ- ci pomník kovu trvalejší!
62
František Gajda – Král Melichar, dřevořezba, výška 320 mm, r. 1990
13
14
62
Ojedinělá sbírka básní
SONETY „ČESKÝ BETLÉM“
PhDr. Jiří Chum – publicista a básník – vydal
v minulosti už několik sbírek svých básní.
V poslední době ho okouzlila tematika Vánoc
a betlémů natolik, že na téma Český betlém napsal třicet sonetů. Pokud je nám známo, v české
literatuře určitě a v evropských literaturách s největší pravděpodobností je to básnická sbírka na
toto téma zcela ojedinělá. Básník časem v kontaktech s naším sdružením a jeho představiteli
získal a osvojil si velmi dobrou znalost českého
- především lidového betlemářství. Konečně
o tom vypovídají již názvy jednotlivých sonetů
jako Svatá Rodina, Tři králové, ale i zmínka
o jednotlivých tzv. doprovodných postavách
a postavičkách, které dělají český betlém, čím
pro nás je. Mnohý alegorický smysl skrývají
i verše sonetů, které zdánlivě nemají s betlémy
nic společného.
Po mnohých autorových peripetiích se toto
zajímavé dílko blíží k vydání v nakladatelství,
které je vydávání betlemářské literatury příznivě nakloněno. Vyhledalo i malířku Elišku
Peroutkovou, která sonety s velkým pochopením doprovodila ke čtenáři kresbou. Pro letošní
Vánoce návštěvníci výstavy betlémů na výstavě
manželů Votrubových v kostele u Panny Marie
Sněžné na Jungmannově náměstí v Praze uvidí
několik ukázek v originálu, stejně tak na jaře
pravděpodobně i v soukromém muzeu betlémů
Trešlových na Karlštejně. (vv)
Řezbář
Jiří Chum
Jak jen se břevno srdce mého
vydalo roubit v loubí prám
tma trefila se do černého
však uslyšel jsem na tamtam
a prsty se hned soustředily
na tlukot kůry která ví
že strom má v sobě dlouhou chvíli
a vyhání ji do větví
Kdo kdy chtěl vyvést z kořenu keře
snítko co v koutku oka řeže
když míza bije na poplach?
Na ostří nože běží dřevo
z temného nahlíží do světlého
než ztratí ostych v hoblinkách
KOMERČNÍ INFORMACE Předsednictvo ČSPB na zasedání 25. 11. 2006 rozhodlo: Všichni účastníci oslavy 15. výročí ČSPB v Hradci dostanou zdarma i 2. díl Gottvaldova Hradeckého betému, když
si ho vyzvednou v Hradci po sjednání termínu s dr. Malinou nebo na valné hromadě 21. 4. 2007. Celý
betlém (1. a 2. díl) bude možné zakoupit také v Hradci za 100 Kč a za tutéž cenu i na valné hromadě. Na
objednávku ve vydavatelství OFTIS v Ústí nad Orlicí bude zaslán za 137 Kč plus 25 Kč poštovné a 70 Kč
balné. Na valné hromadě bude ke koupi jubilejní medaile za 300 Kč, skleněné těžítko za 140 Kč, historický
odznak ČSPB za 20 Kč a pohlednice za 3 Kč. (r.)
62
15
Dvě stě vánočních pohlednic
malíře Jiřího Škopka
Domnívám se, že ani SMS-ková mánie nevytlačí
z vánočního gratulování klasické vánoční pohlednice: umělecké, vkusné, nápadité – i ty ostatní. Do
této první kategorie jistě patří vánoční pohlednice
akademického malíře Jiřího Škopka z Jaroměře.
Tvoří už unifikovanou sérii tím, že každá pomyslně
představuje narození Ježíška v konkrétní lokalitě
české krajiny, města i malé dědiny. Kdy jste svůj
záměr začal realizovat?
Pohlednicím – především vánočním – se intenzivně věnuji od roku 1993. Před „sametem“ jsem
za desítky let několik pohlednic vytvořil, ale jejich
vydání bylo spojeno s dnes už nepředstavitelnými
překážkami. Monopol na vydávání pohlednic měl
ORBIS a PRESFOTO. Bylo nutné podstoupit martyrium s výtvarnými komisemi. Ale přesto to mělo
jednu výhodu. Za tohoto stavu nemohla vzniknout
pohlednice kýčovitá.
Zrušení různých „komisí“ a vydavatelských
monopolů není co litovat. Avšak jaké to mělo také
někdy důsledky?
Po roce 1989 se s (pohlednicovými) kýči „roztrhl
pytel“. Výtvarné hrůzy, přetisky ze zahraničí a z dávných dob se na mne šklebily z papírnictví a trafik.
Vyhlásil jsem těm přeslazeným a dobrý vkus urážejícím výrobkům válku u vědomí, že ač nikdy nemohu
vyhrát, přece se vrhnu do útoku. Zvolil jsem techniku
kolorované kresby, která mi odjakživa vyhovuje.
Jak na vaše nové pojetí vánočních pohlednic reagovali kupující?
Zpočátku jsem tisknul u dvou z dříve vybraných
šesti tiskáren od jednoho druhu až 3000 kusů, teď jen
jeden tisíc. Oproti tomu vznikl a rozrůstá se okruh
sběratelů těchto pohlednic. Lidé pohlednici koupí,
aniž ji chtějí poslat. Berou ji jako malý obrázek,
podobně jako sběratelé exlibris už malé grafiky do
svých knih téměř nevlepují. Změnila se i místa, kde
se mé pohlednice dají koupit: skoro vůbec ne v papírnictvích a trafikách, ale především v galeriích, muzeích, knihkupectvích, v informačních centrech měst.
Na vašich pohlednicích dominuje scénka narození Páně, ale je pomyslně umístěna do konkrétního
Betlém v Kuksu (2006), pohlednice J. Škopka
místa českého domova v různých místech naší vlasti. Proč jste volil tuto kompozici?
Mám rád český venkov. A zimu. Proto téměř
všechny mé pohlednice vánoční až na výjimky
jsou zimní. Řeklo by se, že zimní scenérie je chudá, ale mne láká podat ji za slunce i chumelenice,
za pohádkové hvězdné noci – s kometou. Náměty
čerpám převážně ze severovýchodních Čech, z Podkrkonoší, Orlického podhůří, Českého ráje i Polabí. Zabrousím na Vysočinu a v poslední době i do
jižních Čech. Lidé mi píší i volají a upozorňují na
místa, která bych měl namalovat. Ze Švýcarska mi
napsala českotřebovská rodačka, jak to, že jsem
dosud nevydal kapli sv. Kateřiny… V Železném
Brodě jsou mé pohledy obzvláště oblíbeny. Ale není
vždycky „posvícení“. Jsou místa, kde s kamennou
tváří mé obrázky odmítnou.
Rád vzpomínáte, že profesorem na vysoké škole
uměleckoprůmyslové v Praze a vaším učitelem byl
16
62
vážený umělec Adolf Hoffmeister. Máte při malování vánočních pohlednic nějaké vzory?
Nemám přímých vzorů, ale netajím se se svým
obdivem k Mikoláši Alšovi, Josefu Ladovi. A právě
k tomu bývám někdy přirovnáván, ač můj výtvarný
projev je zcela jiný. Přesto se už několikrát stalo, že
zákazník nakupující vánoční pohledy řekne, že chce
„tyhle od Lady…“
Dovolte jednu osobní otázku. Poněvadž vás osobně znám a již před léty jste ilustroval mé publistické materiály (např. o Kuksu), domnívám se, že na
některých pohlednicích např. postava sv. Josefa až
nápadně připomíná vaši podobu. Nebo se mýlím?
Jenom jednou jsem úmyslně namaloval do své
podoby sv. Josefa. Stalo se to při malování vystřiho-
vacího betlému z Nového Města nad Metují, když
se nám v roce 1968 narodila dcerka Markéta. Tam
jsem spodobnil celou naši rodinu. Ostatně všechny
figurky v onom betlému mají podobu konkrétních
lidí.
A poslední otázka. Kolik vánočních pohlednic
jste už nakreslil?
Když se mne na to jedna paní ptala před dvěma
roky, řekl jsem: „STOdvacet!“ Brzy poté opáčila: „Jak
to, že já sama jich mám už 130?“ V tuto chvíli vám to
přesně neřeknu. Jenom letos jsem nakreslil a koloroval 26 nových… Bude to ke dvěma stovkám…
Děkuji za rozhovor. Přeji hodně zdraví potřebného k vaší další umělecké tvorbě i k činnosti v našem
betlemářském sdružení. (vv)
Unikátní betlém z Lodhéřova
ALEXANDRA ZVONAŘOVÁ
Jindřichohradecké muzeum vlastní největší lidový
mechanický betlém na světě – Krýzovy jesličky“. Ty
se těší po celý rok velké oblibě, neboť jsou opravdovým unikátem. V muzejních sbírkách se ovšem
nachází další výjimečné betlémy, které je možné
spatřit na každoročních vánočních výstavách betlémů a to nejenom v českých zemích, ale i v zahraničí.
Opravdovým jihočeským unikátem je velký papírový betlém pocházející z bývalé německé kolonizační vesnice Lodhéřov (Riegerschlag) u Jindřichova
Hradce, kde byl od svého vzniku až do roku 1945
pravidelně vystavován v místním kostele sv. Petra
a Pavla. Shodou okolností se v rušném poválečném
období betlém ztratil. Předpokládalo se, že byl zničen
v období skartací prováděných v bývalých německých obcích po 2. světové válce. Avšak úřední „šiml“
zřejmě selhal, a tak se stalo, že betlém přežil období hromadného ničení a v roce 1968 byl nalezen na
půdě jindřichohradeckého zámku. Následně byl předán muzeu a došlo k jeho restaurování, aby mohl být
zachován i pro budoucí pokolení.
Jedná se o soubor téměř třicítky figur, architektury a rostlin, z nichž nejvyšší jsou vysoké 53 cm
a nejmenší 14 cm. Figurky jsou namalovány na zčásti
podlepené slabé lepence. Papír je pak navíc podlepen
plátnem, které pomáhá přidržovat dřevěné, obyčej-
ně smrkové ploché štípy, dole zašpičatěné, pomocí
kterých se figurky zapíchávaly do předem připravené podložky. Figurky byly napřed narýsovány
tužkou nebo olůvkem, pak vyříznuty a pomalovány.
K malbě se používalo práškových barev, které se po
speciálním rozetření na kameni rozdělávaly s klihem a vodou. V souboru betlémských figur vedle
sv. Rodiny s oslem a volkem, Tří králů s průvodem,
62
pastýřů, muzikantů, jsou figury darovníků a darovnic
s bohatými dary, které oživují celý betlém.
Časové zařazení betlému nám určuje jeho typický pozdně barokní ráz. Nejstarší figurky pocházejí
z pozdějších let poslední třetiny osmnáctého století a nejmladší byly malovány někdy ve čtyřicátých
letech století devatenáctého. To, co dělá lodhéřovský
betlém unikátním, je lapidárnost celkového zvládnutí tvarového i barevného provedení, pozoruhodná
svěžest podání obličejových partií a zejména nápadná kostymace postav, která je zajímavá především
z hlediska vývoje místního lidového oblečení.
Vzhledem k unikátnosti Lodhéřovských jeslí se
Muzeum Jindřichohradecka rozhodlo představit
betlém široké veřejnosti, a to tím způsobem, že
bude vydán v podobě jesličkových vystřihávacích
archů. Již od 23. listopadu 2006 tak bude možné
betlém zakoupit nebo objednat v Muzeu Jindřichohradecka za cenu 60 Kč (+poštovné).
Ocenění řezbářského díla
Vladimíra Cejnara
Při příležitosti oslav stoletého trvání Střední průmyslové školy stavební v Děčíně vystavil část svého celoživotního díla – řezbářské tvorby člen Českého sdružení
přátel betlémů Ing. arch. Jiří Cejnar. Výstavu navštívil
mj. i primátor města Děčína Ing. Vladislav Raška, kterého zaujaly především Cejnarovy betlémy, jejich zvlášť
pozoruhodné ukázky architektury natolik, že ing. Cejnarovi nabídl jejich stálé vystavování v několika místnostech děčínského zámku. Mělo by tak dojít k instalaci
Cejnarových řezeb, loutek, ale zejména velkého počtu
betlémských souborů v tomto atraktivním prostředí
natrvalo. Bude to zasloužené ocenění díla skromného
řezbáře-umělce, který až dosud se věnoval – jak sám říká
– více vyřezávání než vystavování. (vv)
Čestné uznání zakladatele
třebechovického muzea
Na oslavě udělení vlajky městu Třebechovice pod
Orebem letos 28. září za účasti poslanců a senátorů
působících v této části východních Čech, diecézního
biskupa mons. Dominika Duky a dalších zástup-
17
ců veřejného a kulturního života a za velké účasti
občanů města na základě usnesení rady města předal
čestná uznání za zásluhy a přínos pro město Třebechovice pod Orebem starosta města Ing. Jiří Němec
mj. in memoriam paní Marii Vaclíkové, zakladatelce
muzea betlémů a PhDr. Vladimíru Vaclíkovi, který se
na této činnosti podílel. (r.)
Kam jet se podívat na betlémy
ve Slezsku a severní Moravě
JIŘÍ CVEŠPER
– Výstavu betlémů ve frýdeckém zámku pořádá od
9.12.2006 do 21. ledna 2007 Muzeum Beskyd ve Frýdku-Místku, České sdružení přátel betlémů (ČSPB)
a Biskupství Ostravsko-Opavské. Inf. 558 628 001.
– V Hlučíně pořádá výstavu betlémů Muzeum Hlučínska a spolupořadatel je ČSPB. Inf. 595 041 617.
– Muzeum Třineckých železáren a města Třince
pořádá výstavu betlémů manželů Parmových z Blanska od 6.12. do 31. ledna 2007. Muzeum i vystavovatelé jsou členy ČSPB. Inf. 558 535 501.
– Jednota Orla ve Slavkově u Opavy, ČSPB
a Obecní úřad ve Slavkově pořádají 2. ročník výstavy
betlémů, jejichž autory jsou děti a mládež z Moravy,
Slezska a Polska. Trvání výstavy: od 17. prosince
2006 do 7. ledna 2007. Inf. u paní Lenky Bittnerové,
tel. 723 187 103.
– Výstavu „Betlémy u nás a ve světě“ připravila
členka ČSPB v Havířově paní Marta Halfarová. Tato
velmi krásná výstava je již její osmou výstavou. Pořádá Městské kulturní středisko Havířov od 7.12.2006
do ledna 2007. Inf. tel. 596 808 011.
– Tradiční výstavu betlémů připravili manželé
Musilovi ve své GALERII M + M v Hranicích na
Moravě od 24.11.2006 do 18. prosince 2006. Vystavovatelé jsou členy ČSPB.
– Paní Zdeňka Havránková, jedna z nejaktivnějších členek ČSPB, vystavuje kolekci svých betlémů
v Muzeu krajky ve Vamberku ve východních Čechách
od 20. prosince 2006. Inf. 494 541 518.
Další aktuální pozvánky na výstavy betlémů na
severní Moravě a ve Slezsku, které dojdou po redakční uzávěrce časopisu, najdete na webové stránce Českého sdružení přátel betlémů.
18
62
Řezbář František Gajda
a jeho dvě výstavy
Kromě betlémů jsou vystaveny solitéry děcek, kluci
a holky s hračkami, se zvířátky, nebo plačící kluk „odměněný na kalhotách“ za vysvědčení. Samostatné celky tvoří
postavy lidiček z vinohradů, postavy světců, ze štípů řezané
obličeje „duchů“ a ve vitrínách pak „majstrštyky“, Kristus
na kříži nebo rámy s rukojetí k zrcadlům.
Výstava potrvá do 4. února 2007. Rozhodně stojí zato
ji navštívit.
Text a foto R. Weigner (Brno)
Krátce po této výstavě František Gajda přijal pozvání Správy Krkonošského národního parku ve Vrchlabí
a připravil do jejich muzea svou druhou letošní výstavu
betlémů, kterou pořadatelé nazvali „Dřevo radostné aj na
jesličky dobré“. Vernisáž za účasti mistra řezbáře, jeho
choti a ,množství jeho přátel z východních Čech se konala
v pondělí 13. listopadu 2006 odpoledne. Úvodní slovo pronesl Josef Somr. Ani prudká dešťová metelice neubrala na
náladě hostí výstavy, kteří vytvořili jedinečnou přátelskou
atmosféru, jakou Krkonošské muzeum ve Vrchlabí už dlouho nepamatuje. Výstavu můžete vidět ještě do 14. ledna
2007. vv (Hradec Králové)
Betlemář Ladislav Pacholátko
vystavuje ve Skřivanech
Manželé Gajdovi na výstavě v Uherském Hradišti,
snímek R. Weigner
Začátkem října byla ve Slováckém muzeu v Uherském
Hradišti otevřena výstava prací vynikajícího řezbáře Františka Gajdy ze Strážnice. Převážná část výstavy je věnována betlémům.
Největší, betlém Slovácký, byl vystavován i na výstavě
v Hradci Králové při příležitosti XVII. Kongresu UN-FOEPRAE 2004.
Velmi zajímavě je v tomto betlému pojednána svatá
Rodina. Narození Krista přichází v zimě, a proto Panna
Marie sedí na lavici v kožuchu. Vedle ní, jak je na Slovácku zvykem, je postaven hrnec zvaný „kútňák“ (stavěl
se do kouta), ve kterém dostávala rodička slepičí polévku.
Na Ježíška ležícího na slámě v saních pokukuje zvědavě
holoubek a vedle stojí pěstoun Josef.
Dále je vystaven betlém „školní“, z dětských let autora,
betlém pastýřů plný stád oveček, betlém vinařský, kde jsou
i „vinné búdy“ a lis na hrozny, betlém rybářský, ve kterém daráci nesou k jesličkám obrovské ryby a mezi daráky
nechybí ani hastrman.
Na výstavě betlémů ve Skřivanech roku 2003 vystavoval
Ladislav Pacholátko. Rozměrný dřevěný betlém s více jak
sedmdesáti figurkami byl ozdobou výstavy. Mistrovská řezbářská práce s vynikající řezbou stromů přitahovala znalce
řezbáře. U betléma se zastavili návštěvníci a s potěšením
prohlíželi vyřezané postavičky kráčející k Ježíškovi.
Při společném posezení se pan Pacholátko zmínil o dalších dřevořezbách, které má doma. Sjednal jsem si návštěvu v Hradci Králové, kde řezbář bydlí. Ukázal mně vyřezané figurky, které vytvořil podle Nepraktových postaviček
z Dikobrazu. Požádal jsem o zapůjčení a tak ve Skřivanech
vznikla další výstava „Neprakta a řezbář Pacholátko“.
Třicet dva figurek vyřezal Ladislav Pacholátko, což ho
přivedlo k nápadu „Proč figurky podle Dikobrazu, když
mohou vyřezávat figurky do betléma“. A tak vznikl velký
Pacholátkův betlém.
Když jsem o výstavě napsal karikaturistovi Nepraktovi,
byl nesmírně potěšen a hlavně mile překvapen. Obdivoval
práci pana Pacholátka, zapsal se do návštěvní knihy, kterou ozdobil kresbou s věnováním.
Řezbář Ladislav Pacholátko mě však překvapil další
řezbářskou senzací. Ukázal mně dřevořezby věnované knize Osudy dobrého vojáka Švejka. Protože má Haška rád,
62
začal podle kreseb Josefa Lady vyřezávat plakety a postavy
románu. Výstava ve skřivanské knihovně „Dřevořezby
Ladislava Pacholátka a Haškův Švejk“ se staly svátkem
Švejkologů a řezbářů. Přicházejí obdivovat a srovnávat reliéfy s obrázky Lady a v návštěvní knize přibývají zápisy.
Ladislav Pacholátko je vynikající řezbář a jsem rád, že je
členem Českého sdružení přátel betlémů. Každá návštěva
u něho mně přináší radost a potěšení. U dobré kávy, kterou
připravuje výtečně jeho žena, poslouchám jeho povídání
a prohlížím další dřevořezby. Jsou vynikající!
(PhDr. Jiří Malina)
Snímek Jana Malinová
Další vánoční výstavy
Betlémy a vánoční tradice je název výstavy, kterou
pořádá Betlém klub v areálu kostela Panny Marie Sněžné
na Jungmannově náměstí v Praze od 2. prosince do 7.
ledna 2007. Otevírací doba denně od 10 do 18 hodin, na
Štědrý den 10 – 15, podobně o Silvestra a 1. ledna od 13
do 18 hodin. Na výstavě budou betlémy ze všech dostupných materiálů (sklo, textil, perník aj.) a mnoho betlémů
papírových. K nejzajímavějším betlémům na výstavě bude
patřit 4metrový mechanický betlém a betlém z Třešti, který patří k největším vystavovaným betlémům v Praze.
19
Obecní vlastivědné muzeum ve Švábenicích na
Vyškovsku připraví na výstavu 380 betlémů z republiky
a ciziny. Výstava bude otevřena každou sobotu, neděli
a o vánočních svátcích v době od 9. prosince 2006 do 31.
prosince 2006. Od 1. ledna 2007 pak jen o nedělích do 28.
ledna 2007. Výstavu připravil náš člen Libor Pištělka.
Muzeum Jindřichohradecka zve na výstavu nazvanou
„Stromečku, stroj se“. Vernisáž v kapli sv. Víta Muzea
Jindřichohradecka na Balbínově náměstí se konala 23.
listopadu a potrvá do 6. ledna 2007.
Oblastní muzeum v Chomutově otevřelo v sobotu 26.
listopadu v pořadí již 17. výstavu betlémů v prostorách
staré radnice za tradičního hudebního doprovodu „Loutny české“. Výstavu lze vidět až do 7. ledna 2007. V rámci výstavy muzeum uspořádá tři matiné (2.12. vystoupí
pěvecký soubor Ventilky, 9.12. Dětský pěvecký sbor ZUŠ
Chomutov a 16. prosince Sbor od sv. Kateřiny. Ve středu
20. prosince od 17 hodin bude možné navštívit koncert
dětského pěveckého sboru ZUŠ Chomutov v kostele sv.
Kateřiny.
Milevské muzeum zve na výstavu vánočních ozdob
nazvanou „Třpytivá krása“ z muzejních i soukromých
sbírek. Výstava je přístupná v Milevském muzeu do 1.
ledna 2007 denně kromě pondělků v době 9 – 12 a 13
– 17 hodin.
Farnost Znojmo – Louka pořádá ve spolupráci s Českým sdružením přátel betlémů v kostele Nanebevzetí
Panny Marie a sv. Václava výstavu betlémů a vánočních
pohlednic v době od 3. prosince do 7. ledna 2007, a to
o sobotách v době 14 – 18 hodin, o nedělích a ve svátcích
od 9.30 – 11.30 a od 14 do 18 hodin, na Štědrý den a 31.
prosince od 14 do 16 hodin. Výstavu připravil Antonín
Valena.
Město Lázně Bohdaneč s pardubickou pobočkou našeho sdružení pořádají v Langrově síni bohdanečské radnice
výstavu betlémů od 1. do 20. prosince 2006 vždy od čtvrtku
do neděle v době od 9 do 12 a od 13 do 16 hodin.
Třebechovické muzeum betlémů otevírá výstavu
„Slyšte, slyšte pastuškové…“ vernisáží 30. listopadu 2006
od 16.30 hod. Výstava bude přístupna do 31. října 2007,
v prosinci až dubnu od 9 do 16 hodin kromě pondělků.
Obecní úřad v Mezilesí u Nového Města nad Metují
pořádá ve spolupráci s místními mladými hasiči 9. výstavu betlémů (a floristických prací) ve dnech 8., 9. a 10. prosince 2006 (od 9 do 17 hodin). Zde také vystavuje řezbář
Leoš Pryšinger repliku sochy sv. Antonína z kuksko-žírečského areálu, která po ukončení této výstavy poputuje do
několika dalších vánočních výstav v republice.
20
AKTUALITA
62
po redakční
uzávěrce
Přehlídka kostelních betlémů na Novopacku
Již nejméně deset roků za sebou v předvánočním čase překvapí ředitel Městského muzea
v Nové Pace Miloslav Bařina vždy nově a zajímavě i odborně koncipovanou výstavou betlémů.
Tentokrát si „přišli na své“ především znalci, kterým se nabídla na výstavě kostelních betlémů
z Novopacka a betlémů z rukou řezbářů, kteří byli kostelními betlémy inspirováni, podívaná,
která se jim znovu už zase dlouhá léta nenaskytne.
Díky laskavosti a důvěře správců římskokatolických farností v Nové Pace, v Lázních Bělohradě a ve
Studenci byly na výstavu zapůjčeny tyto betlémy:
z kostela Narození Panny Marie v Úbyslavicích,
z kostela Všech svatých v Levínské Olešnici (dřevořezba grödenského typu doplněná drahými kameny),
z kostela sv. Prokopa z Čisté u Horek (vynikající
řezbář Fr. Máslo v 2. pol. 20. stol. a restaurátor Fr.
Ulrych), z kostela Jana Křtitele ze Studence u Horek
(rovněž původem z Tyrol – 2. pol. 19. stol.), z kostela
Všech svatých v Lázních Bělohradě (rozsáhlý betlém
Antonína Suchardy mladšího, kolem roku 1890),
z kostela sv. Vavřince ve Staré Pace (dílo vynikajících
„domácích“ řezbářů J. Mühla z Brda (děda Františka
Mühla z Heřmanic a Antonína Šíra z Levínské Olešnice), z klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie
v Nové Pace, z dalšího novopackého kostela v Nové
Pace a konečně betlém Václava Vrabce z Roškopova
z roku 1894. Jednotlivé figurky darovníků jsou tu
řezány právě podle kostelního betléma v Staré Pace
a klášterního betléma v Nové Pace.
Ojedinělou podívanou na zapůjčené betlémy
umocnilo vystavení „obřího“ betléma Jana Mádle
(1892) z majetku muzea v Nové Pace i ukázka současné tvorby vynikajícího řezbáře Františka Mühla
(2000) z Heřmanic.
Stojí za zmínku zaznamenat poznámku správce
sbírek muzea Jiřího Čejky, že sám transport exponátů často o hmotnosti sto až pět set kilogramů byla
záležitost náročná a „ošemetná“ (některé exponáty
nebyly už léta vystavovány, což se projevilo zejména
na rozměrných kulisách).
Miloslav Bařina před vernisáží, snímek V. Vaclík
Návštěvníci, kteří přišli na vernisáž v pátek 24. listopadu, zaplnili všechny tři výstavní sály a jako milý
doplněk podívané vyslechli několik koled vpravdě
v profesionálním podání rodinného sexteta rodiny
Čančíkových. Nelze opominout ani sponzory ze
Střední školy zahradnické v Kopidlně a Střední školy
gastronomie a služeb v Nové Pace. Škoda, že výstava
může zůstat v muzeu jen do 17. prosince přístupná
denně mimo pondělí od 8 do 12 a od 13 do 16.30
hodin. Pokud to stihnete, udělejte si předvánoční
výlet do podkrkonošské Nové Paky.
(Text a foto Vlad. Vaclík)
62
INFORMACE
21
z Českého sdružení
přátel betlémů
Termín valné hromady ČSPB
stanoven na 21. dubna
Jak jsem se stal betlemářem
Na zasedání předsednictva ČSPB v sobotu 25. listopadu v Hradci Králové bylo schváleno konání valné
hromady sdružení na 21. dubna v příštím roce. Na
návrhy z řad členů a z regionálních poboček mají členové výkonného výboru uloženo připravit již začátkem
ledna 2007 kandidátní listinu pro volbu předsednictva
a revizní komise. Předsednictvo se dále zabývalo stavem členské základny ČSPB a jeho ověření zaplacením členských příspěvků na rok 2007 nejpozději do
konce února 2007. Oficiální zápis z jednání bude otištěn v časopise číslo 63 v březnu 2007. (r.)
Nově přijímaní členové vstupují do Českého
sdružení přátel betlémů s jasnou představou, jak se
ve sdružení uplatnit a jak napomáhat dalšímu rozvoji českého betlemářství. Svědčí o tom i dopis, který
poslal do redakce pan Ing. Jaroslav Tesař z Olomouce. Podstatnou část jeho dopisu otiskujeme:
Poděkování za finanční příspěvek
Statutární Město Hradec Králové zaslalo finanční příspěvek našemu sdružení na
vydávání betlemářského časopisu ve výši
10 000 Kč. Předsednictvo ČSPB i redakce
upřímně děkují.
Velmi důležité upozornění
Do dnešního čísla 62 časopisu je vložena poštovní
poukázka typu A, kterou laskavě použijte k zaplacení
členského příspěvku na rok 2007. V rubrice S. symbol bezpodmínečně uveďte své členské číslo (najdete
je na adresním štítku dnešní zásilky). Bez tohoto údaje nemůže banka vaši platbu identifikovat. My sice
peníze na náš bankovní účet dostaneme, ale nebudeme vědět, od koho !!! Pokud jste a chcete zůstat
členy Českého sdružení přátel betlémů, které jako
jediné v ČR je členem Světové betlemářské federace
(UN-FOE-PRAE), musíme vaši platbu obdržet do 28.
února 2007. (Člen (zaměstnaný, podnikatel aj.) platí
220 Kč, důchodce 165 Kč a rodinný příslušník (pokud
chce být členem ČSPB) 60 Kč.)
JAROSLAV TESAŘ
Již jako dítě jsem se o vánocích s obdivem díval na betlémy v kostelech. Zvlášť na některé s pohyblivými figurkami
jako byl voják, který chodí po hradní věži betlému v olomouckém chrámu sv. Václava. Už tehdy jsem pomýšlel, že
bych něco podobného si chtěl udělat. Do popředí se dostala
myšlenka vytvořit si k Vánocům nějaký betlém až o mnoho
let později, když jsme si zařizovali vlastní byt. Na vyřezaný
betlém jsem si netroufal a tak jsem se rozhodl pro betlém
soustružený.
Vytvořil jsem si návrh betlému a požádal kamarádku
o výtvarné ztvárnění, které by bylo vhodné k soustruženým
figurám. Dopadlo to výborně. Soustružení šlo výborně,
i když jsem samouk, ale jako modelář mám jistou zručnost. A tak se objevil pod stromečkem betlém o 20 figurách.
O nějaký čas později se naskytla možnost zakoupit si nový
cínový betlém, který je velmi milý. Objevil jsem v obchodech i různou literaturu k betlémům.
Po ukončení drobné výstavky týkající se lodí a moře,
kterou jsem uspořádal v městské knihovně, jsem se dohovořil s knihovnicí, že bychom mohli uspořádat něco podobného k Vánocům. A to byl impuls k další činnosti, tentokrát
v oblasti betlemářství. Od betlemáře v nedalekém městě
jsem domluvil zapůjčení vyřezávaného betlému a z brožůrek jsem získal informace o získání betlémů z různých
materiálů. A tak vznikla v knihovně výstava pro zpříjemnění atmosféry čtenářům při půjčování knih a proběhla při
ní i malá přednáška o historii betlémů.
Abych rozšířil své vědomosti o betlemářství, vstoupil
jsem do Českého sdružení přátel betlémů a také tímto má
informovanost o dění ve světě betlémů nabude vyšší úrovně. Z drobných zpráv, které jsem získal, mohu konstatovat,
že je zde v Olomouci a okolí dost lidí, kteří si pro radost
a potěšení vyrobili betlémy. Jejich „zmapování“ by mohlo
být zajímavé.
62
22
Takovéto poznání, kolik zájemců tu žije a tvoří, aniž bychom o nich věděli, by mohlo být zajímavé a pro rozšíření
betlemářství v této oblasti i užitečné. Dosud nemám zprávy o tom, že by zde byla nějaká tradiční výrazná lokalita
týkající se betlémů jako je tomu v některých jiných krajích
republiky.
Je to také o tom, že i dnes se najdou lidé, kteří jsou
schopni něco takového vytvořit vlastnímu rukama, prestože tato schopnost se ztrácí a je potřeba ji povzbudit,
a takto betlemářskou tvorbu zachovat. Jedna z cest je stavba papírových betlémů, protože ty jsou schopny postavit
i děti. Již mám domluveno na jedné základní škole, jak
zájem o betlémy povzbudit. Jsem zvědav, jak to dopadne.
Myslím, že by to mohlo podnítit i další aktivity dětí v předvánočním období. – A to byl nástin toho, jak se snažím
podnítit zájem o betlemářství u lidí v okolí svého bydliště.
Bylo by škoda, aby u nás velká betlemářská tradice upadla
v zapomnění.
Dopis z Litomyšle
DANUŠE SLABÁ
Dovolte mi, abych Vás co nejsrdečněji pozvala na naši
výstavu betlémů. Vernisáž výstavy se koná 1. 12. 2006 v 17
hodin v nádherných , téměř původních prostorách bývalého zámeckého pivovaru v Litomyšli. Výstava potrvá do 10.
12. 2006, denně bude otevřena 9:00 – 12:00 a 13:00 – 17:00.
U betlémů 1. 12. zahrají a zazpívají učitelky a žáci ze ZUŠ
v Litomyšli. I letos proběhne o prvním výstavním víkendu
předvádění tvorby našich členů.
V lednu 2007 to budou již čtyři roky, co se snažíme navodit svým spoluobčanům a návštěvníkům Litomyšle předvánoční náladu výstavami současné betlemářské tvorby,
ale i ukázkami betlémů historických. Ze současných tvůrců
uvádím Josefa Matouše, Josefa Coufala, PhDr. Zdenu Olivovou, Šárku Frankovou, Ing. Evu Vaňkovou, Miladu Kysilkovou, Bohumila Kubíčka, Vojtěcha Hurycha, Ing. Jiřího
Slabého a nejmladšího betlemáře v Litomyšli, studenta
kvinty Gymnázia Aloise Jiráska, Vojtěcha Večeře.
Z historických betlémů letos návštěvníci uvidí betlém
p. Štantejského (motivace Ústeckoorlicka a Litomyšlska),
betlém p. Jandery (litomyšlský tvůrce) a skříňový betlém
kralický (restaurovaný PhDr. Zdenou Olivovou).
Velkým přínosem pro naši výstavu budou jistě betlémy
zapůjčené od p. Josefa Procházky z Ústí nad Orlicí a rovněž
i betlém, který nám půjčí p. Karel Richtera ze Dvora Králové nad Labem. Oběma kolegům betlemářům za slíbené
zápůjčky předem děkuji a konstatuji, že to není poprvé, kdy
naší pobočce vypomáhají. Na všechny se upřímně těšíme!
Zápis ze zasedání výkon. výboru,
které se konalo 14. října 2006 v kanceláři Českého
sdružení přátel betlémů, Bří. Štefanů 93 v Hradci Králové.
Přítomni: Hubáčková, Malina, Pryšinger, Škopek,
Vaclíková, Vaclík, Weigner, Zemanová, předseda revizní
a kontrolní komise Šindelka.
Zasedání zahájil a řídil předseda sdružení PhDr. Malina.
Výkonný výbor projednal předložený návrh na právní subjektivitu poboček a udělování plné moci pro práci
poboček. Z diskuse vzešel návrh na úpravu, přepracování
stanov, které by více naplňovaly požadavky regionálních
poboček na právní a ekonomickou subjektivitu, možnost
vytváření samostatných spolků, zastřešených předsednictvem a výkonným výborem sdružení.
Byl projednán způsob inzerce v časopise Betlémy
a betlemáři a stanoveny finanční a etické podmínky pro
její uveřejnění.
Výbor dále projednal:
-organizační zajištění a finanční podmínky „Vánoční
prodejní akce“, kalkulaci cen prodávaných atributů, které
budou schvalovány na zasedání předsednictva sdružení.
-požadavek, aby pořadatelé výstav betlémů, kteří chtějí
jejich zveřejnění v časopise, uváděli místo a termín konání výstavy, náplň, kdo je pořadatelem a tvůrce.
-podal návrh, aby členské příspěvky byly zaplaceny do
konce února průběžného roku 2007 s tím, že kdo příspěvky v příslušné výši v tomto termínu neuhradí, přestává
být automaticky členem sdružení.
-nesouhlasí s kolektivním ukončením členství ve
sdružení obecným prohlášením a požaduje, aby byl přiložen jmenný seznam vystupujících členů s jejich podpisem.
-souhlasí s případným zřízením zájmových sekcí, např.:
tvůrčí, sběratelskou, badatelskou apod.
-vzal na vědomí předložení žádosti o grant města Hradec Králové pro rok 2007 z “Fondu na podporu veřejně
prospěšných projektů“ na činnost sdružení.
Výkonný výbor projednal termín konání schůze předsednictva na 25. listopad 2006. Schůze se bude konat
v divadle DRAK v Hradci Králové.
Předpokládaný program schůze je následující:
-příprava valné hromady ČSPB, která se bude konat
v předběžně stanoveném termínu 21. dubna 2007 v divadle DRAK v Hradci Králové.
-členové předsednictva připraví projednané návrhy na
členy nového předsednictva, výkonného výboru a revizní
a kontrolní komise pro volby do orgánů ČSPB, které se
uskuteční na valné hromadě v příštím roce.
62
Termín zasedání výkonného výboru Českého sdružení
přátel betlémů pro I. pololetí 2007 byly stanoveny takto:
20. ledna, 31. března, 21. dubna (společně s valnou
hromadou) a 23. června.
(Zapsal R. Weigner)
Zápis ze schůze reg. pobočky
Betlemáři jižní Moravy,
konané ve čtvrtek 26. října 2006 v Etnografickém
ústavu v Brně. Přítomni: Ing. Radko Weigner, Jaroslav Parma, Naděžda Parmová, Ing. Jaroslav Mihola,
František Ondráček, Rostislav Vlk, Antonín Valena, Libor Pištělka, Jan Horák, Mgr. Jarmila Janků,
Dr. Josef Odstrčil, Dr. Hana Dvořáková, jako host
Jiří Brauner, nakladatel.
Ředitelka Etnografického ústavu v Brně (a členka naší pobočky ČSPB) vystavila v úvodu schůzky
v dřevě vyřezávaný betlém od autora Beneše z Loštic. Na dálavě jsou kromě jiného zachyceny i hrady
Mírov a Bouzov. Svůj nezvykle poskládaný betlém
představil i předseda pobočky ing. R. Weigner. Svatou Rodinu vyřezal Josef Halda ze Sedloňova, krávu
Anton Kadera z Podvysoké, palmy, kaktusy a ovce
Květoslav Stehlík z Rumburku. V úvodu schůzky
informoval ing. R. Weigner o jednání výkonného
výboru 14. 10. v Hradci Králové. Jednalo se také
o návrzích zastoupení brněnské pobočky ve vedení
ČSPB v příštím období a byl opět za naší pobočku
navržen Ing. Radko Weigner.
Mgr. Janků otevřela diskusi k č. 61 časopisu Betlémy a betlemáři. Upozornila na věcné chyby, které
se objevily v jejím článku, kdy byl místo grafika
Odehnala jmenován Dohnal, bylo zaměněno město
Brno za správné Blansko. Svoji poznámku k věcným chybám v tomto článku připojil i předseda
pobočky.
Přítomni se ztotožnili s názorem ing. J. Miholy, že
není vhodná polemika na stránkách BaB, která přerůstá často k osobním výpadům. Místo, které je těmto
polemikám věnováno, by mohlo sloužit užitečnějším
informacím, které budou zajímat více čtenářů.
Přítomní členové potřebují upřesnění, zda „Královéhradecké jesličky“, vydané u příležitosti 15. výročí
založení ČSPB, dostanou členové sdružení opravdu
zdarma (viz.BaB č.58).
23
Bylo upozorněno na zajímavé tituly, související
s naší problematikou. Jde o Slovník biblické kultury
(překlad z francouzštiny), který v roce 1992 vydalo
nakladatelství Ewa Edition, dále o Slovník ekunomické ikonografie od Jana Royta, který vydala Universita Karlova v letošním roce, dále knihu Mons. Jana
Graubnera Zastavení u betléma z Karmelitánského
nakladatelství v Kostelním Vydří.
Předseda pobočky informoval o vernisáži prací
řezbáře Františka Gajdy, která byla v Muzeu v Uherském Hradišti. Připomenuty byly výstavy Květoslavy
Švejdové v prostorách ambitu „Kláštera“ na Josefské
ul. v Brně a výstava prací řezbáře Jiřího Netíka
v Janáčkově divadle.
Oznámení výstav betlémů
Manželé Parmovi připravují výstavu pro
Muzeum Třineckých železáren a města Třince,
která potrvá od prosince 2006 do ledna roku
příštího, dále od 9. 12. do konce roku menší
výstavu v lysickém zámku (po naléhání paní
kastelánky vzhledem k zájmu, kterému se těšila
v roce loňském), několik betlémů ze své sbírky
zapůjčí i na krátkodobou výstavu v Majetíně.
Od 26. 11. do 9. prosince se koná výstava betlémů Hodonín 2006.
Od 15. 12. 2006 do 7. 1. 2007 bude výstava
betlémů v kostele P.Marie ustavičné pomoci
v Praze v Nerudově ul. Pořádají Staropražští
betlemáři.
O víkendu 9. a 10. 12. Vánoční výstava doplněná o betlémy v Boleradicích, připravuje náš
člen Jan Horák.
Od 16. 12. 2006 do 40. 2. 2007 bude výstava
betlémů ve Vídni v Österreichischen Museum
für Volkskunde in Wien na Laudongasse 15-16.
Od 16. 12. výstava betlémů v Památníku
písemnictví v Rajhradě.
Příští schůzka bude 30. listopadu v 15 h. opět
v Etnografickém ústavu v Brně.
(Zapsal Jaroslav Parma)
24
62
Popisky barevných obrázků
na obálce časopisu
Číslo 61:
1. strana: Centrální část deskového betléma (18.
stol.) v Kuksu. Snímek Kristiána Richtery.
2. Betlém z Bolívie, současná lidová tvorba. Snímek
z archívu redakce.
3. Ručně malovaný papírový betlém Jiřího Knapovského z Ústí nad Orlicí (1990). Snímek z archívu
redakce.
4. Betlém z drůbeřky českobudějovického cukráře
Miroslava Pelikána. Současná tvorba. Snímek autora
článku o drůbeřce v č. 61.
Redakce se omlouvá, že z technických důvodů
uvádí popisky až nyní.
Číslo 62:
1. strana: Obarvená dřevořezba starého mudrce (bílého krále) v novém kostelním betlému v Chrudimi.
Současná tvorba Pavla Hubáčka – Míčka z Hradce
Králové. Snímek V. Vaclíka.
2. Rokokový skříňový betlém s voskovými figurami
na drátové kostře (kolem poloviny 18. stol. španělské provenience). Ve sbírkovém fondu Muzea okresu Benešov se sídlem ve Vlašimi. Snímek Jaroslava
Franty.
3. „Slovenský betlehem“ nepolychromovaná dřevořezba řezbáře Františka Gajdy ze Strážnice. Současná tvorba. Reprodukce z knihy „Řezbář František
Gajda“ (2006).
4. Chrámový betlém z kostela Nanebevzetí Panny
Marie v Kynšperku nad Ohří, býv. okres Sokolov.
Snímek betléma v podobě vánoční varianty ze začátku ledna 2001. Archivní snímek redakce.
Pojedete se podívat na betlémy do Třebechovic nebo Orlických hor? Pokud vyjíždíte z Hradce
Králové nebo jím projíždíte, zastavte se na občerstvení u nás v Blešně.
Betlémy a betlemáři (čtvrtletník), vydává České sdružení přátel betlémů v redakci v Hradci Králové, třída Karla IV. 867/12.
Redaktor PhDr. Vladimír Vaclík, předseda redakční rady Ing. Ludvík Mátl.
Časopis vychází koncem března, června, září a v době před Vánocemi. Členové dostávají do rodiny jeden výtisk zdarma.
Tisk a sazba: Tiskárna a vydavatelství OFTIS s.r.o., Ústí nad Orlicí.