naše hospoda

Naše hospoda
Naše hospodské kecy aneb politika se dělá v hospodě 4/2009
Naše hospodské kecy aneb politika se dělá v hospodě 4
Život je tragedií pro člověka, který cítí a komedií pro člověka, který myslí. Horace Walpole Světničkové kuře
V předválečných kuchařkách se běžně píše: „... vezmi světničkové kuře …“ .
Jenže nikde není vysvětleno co to znamená. Google selhal. Pověřil jsem svoji 80letou matku, aby se poptala stejně starých kamarádek a nic.
Autorská práva
Přitom za první republiky asi bylo běžné. Hospodyně Líbí se mi písničky Johna Denvera. Dokonce tak, prostě šla na trh a koupila světničkové kuře. že jsem si před několika lety chtěl koupit jeho CD. Domnívám se, že to bylo kuře, které neběhalo po dvoře Odradila mne cena. Ne, že bych na to neměl, kupuji daleko a neživilo se tím co našlo, ale bylo chováno v místnosti dražší zbytečnosti, ale za CD odmítám dát víc jak 100,­ Kč. a speciálně krmeno. Čím však bylo krmeno to netuším. Na CD od Patsy Cline, Peggy Lee, Beatles, Michala Možná, že ten termín odpovídá dnešnímu tzv. kukuřičnému Tučného, Věry Martinové to stačilo, tak proč dávat víc.
kuřeti, ale kdo ví.
Mýlil by se, kdo by předpokládal, že jsem si CD půjčil Tak mne napadá kolik kdysi běžných výroků, dnes zná jen a okopíroval. To nedělám, protože to považuji za krádež. pár lidí. Nakonec budeme muset starší knihy číst Johny Denvera jsem si koupil až ve výprodeji. Asi jsem ho se slovníkem. Kdo například (mimo švejkologů) ví co to tenkrát tak nutně nepotřeboval.
byl ýbršvunk. Mimochodem mám kompletní vydání To mne přimělo přemýšlet, jak je to s vydáváním písniček Shakespeara v původním znění, kde na konci je anglicko­
a jak by to mohlo být.
anglický slovníček.
Někde jsem četl, že zpěváky ve skutečnosti živí koncerty Za padesát let se lidé budou divit proč jsme toužili být a z CD mají ve srovnání s jeho prodejní cenou studení nebo uvnitř. (fp)
zanedbatelný výnos. Veškerý zisk jde nakladatelství. Mladí lidé, kteří touží po CD módních zpěváků a nemají dost peněz se neostýchají pro ně anonymní nakladatelství okrást Golden twenties
pirátským kopírováním.
Ještě v předminulém století to bylo tak, že zpěvák zazpíval Kdy bude lépe?
Už bylo.
a lidé mu dobrovolně dali peníze, aby přišel zase. V současné době to kapely zkoušejí podobně. Písničku dají Dvacátá a třicátá léta na internet volně ke stažení a vybídnou své fanoušky, minulého století jsem aby jim za ni dobrovolně zaplatili a tím jim umožnili si vždy představoval natočit další. Prý tím získají víc než od nakladatelství.
jako ideální. Soudě Něco na tom je. Přece neokradu svého oblíbeného podle starých filmů, zpěváka. Jeden známější zpěvák to prý udělal dokonce ženy byly krásné, obráceně. Vyzval fanoušky ať mu pošlou příspěvek, nosily nápadité šaty aby mohl natočit nové album a to jim potom zdarma dal ke stažení. Vždyť je to krásný pocit být mecenášem umění. a úžasné klobouky. Poprvé se objevily Rozhodně lepší než platit anonymnímu majiteli nakladatelství. Jsem zvědav jaká nařízení prosadí u politiků minisukně. Muži byli džentlmeni. Kasaři velká nakladatelství, aby zachránila své zisky.
chodili neozbrojení P.S. S naším časopisem je to ještě snazší, neexistuje a lidé se vraždili jen předplatné, nechceme, abyste nám posílali peníze. Když se Vám časopis líbí, vytiskněte pár výtisků a rozdejte z vášně a to jen výjimečně.
přátelům nebo ještě jednodušeji, pošlete jim odkaz ať si Rozšafný četník znal časopis stáhnou. (fp)
svůj okrsek a byl ***
lidem ku prospěchu. Již jsem pochopil proč "OSA – Ochranný svaz autorský Mladí si užívali romantická dostaveníčka bez obav z AIDS pro práva k dílům hudebním" požaduje poplatky a staří paprikové důstojně kráčeli do hospůdky na papričku z nenahraných CD a DVD. a viržínko.
Dozvěděli se totiž, že nejlepší hudba je ticho. Občasník Naše hospoda, ev. č. MK E 19088, vydává HINT s.r.o., Parmská 355, Praha 10, IČ 26712482, www.nasehospoda.cz, No 4/2009 strana 1/8
Potom se mi dostala do rukou oficiální učebnice pro ty rozšafné četníky a s hrůzou jsem zjistil jaký měla tehdy společnost názor na Cikány (Romové ještě neexistovali). To se nedá několika větami popsat. Nejlépe snad ukázka. Na konci šedesátých let minulého století toto varování před brzkým koncem mělo přece jen jinou poezii. Poselství zkázy šířily záhadné jeptišky. Ani tehdejší STB si s nimi nedokázala poradit, proto pro jistotu zatkla každou, na kterou natrefila, a vyslýchala a vyslýchala. Jenže tajemné jeptišky byly nepolapitelné. Jedna z nich si například stopla auto, sdělila své poselství řidiči a náhle, ještě za jízdy, z auta zmizela. Jiná totéž prorokovala v autobusu, další ve vlaku ..
Lidé se tomu smáli, vyprávěli si vtipy na policajty prolézající dopravní prostředky, ale přece jenom.
"Co kdyby?"
Jakmile se v člověku zahnízdí představa blížícího se zániku, tak už nejde o nic úsměvného, neboť ho začnou trápit otázky týkající se smyslu bytí, smrti a případné možnosti posmrtného života. Najít na ně odpověď není nikterak lehkou záležitostí.
Co o tom vlastně víme? Vše je stále zahaleno tajemstvím, i když teorií a představ je hodně.
Tehdy v šedesátých letech se někteří mladí lidé žijící v jižních Čechách stali tajnými "čtenáři Bible". Určitě šlo o individuální, neorganizovaný odpor k totalitnímu režimu, zároveň však i o usilovné hledání hodnot, kterými by obohatili svůj život. Udivovali mě svým vytrvalým úsilím o porozumění obrazům a symbolům skrytým v této "Knize knih" a překvapovali mě svým přesvědčením, že se jim podaří objevit principy, podle kterých by mohli uspořádat svůj život. Hledali klíč k bráně "Božího království", ke vstupu do společenství "Bohem vyvolených", a zároveň měli pocit, že doba se již nachyluje. Proto odmítali jakoukoliv zbabělost, přetvářku, lež a donkichotsky odolávali nemalým vnějším tlakům.
Stali se tak obdivuhodnou částí nové generace, která dokázala citlivěji vnímat a po svém reagovat na nepravdivé okleštění doby.
Mnozí současní "hledači pravdy" se neztotožňují s křesťanským výkladem a pátrají, zda by je neuspokojila jiná učení ­ ta pak studují, naslouchají mistrům, navštěvují Indii, Tibet .., pobývají v tamějších klášterech, meditují.
K jaké generaci patří oni? Je jejich příklon k duševním hodnotám též nesouhlasnou reakcí na dobu, v níž je jim dáno žít?
Jsou blázny či mudrci? (ep)
Myslím, že bychom se za naše předky měli omluvit a odpustit Cikánům drobné prohřešky, které určitě páchají z pouhé setrvačnosti. Začnu u sebe a odpouštím bodnou ránu v zádech. Stejně to bylo jen škrábnutí na dva stehy. (fp)
Konec světa
Čas od času se objevují zprávy o konci světa. Nyní má nastat roku 2012, Mayové tak zaznamenali. I ekologové nás straší, že podle všech ukazatelů ­ tajících ledovců, častých zemětřesení a jiných rozmarů přírody, jsme na pokraji zániku.
Občasník Naše hospoda, ev. č. MK E 19088, vydává HINT s.r.o., Parmská 355, Praha 10, IČ 26712482, www.nasehospoda.cz, No 4/2009 strana 2/8
rodinka a nápis : "JIŽ JSME SE DOHODLI, NEJVĚTŠÍ POHODLÍ JE LAHVOVÉ PIVO DOMA!"
Skuteční věřící jsou neviditelní. Ti co o své víře nebo nevíře píší do blogu nebo do diskusí (včetně mne) se pouze Taky pamatuju dobu, kdy se běhalo pro pivo se džbánkem. Tenkrát sem běhal i já. To byla krásná doba. Moje první chtějí předvádět.
ochutnané opravdové piviště! Občas ­ teda pokaždé ­ bylo Moje rodina byla ateistická, nejsem pokřtěn a nikdy ani potřeba dorazit kapinu z toho posledního půllitru, co se v dětství jsem nebyl na mši. Bylo tedy na mně, abych si mrška nechtěla vejít do džbánku. To dnešní děcka neznaj. náboženství vybral sám. První bůh, na kterého jsem ve svém hledání narazil byl Zeus. Olympští bohové mi byli Jednak jsou líné, běžet pro pivo, jsou k tomu eště navíc drzý jak vopice, a tak neznají to kouzlo okamžiku, kdy se velmi sympatičtí. Méně se mi již líbil vousatý římský pěna dotkne špičičky jazyka. Navíc jim leckterej hostinskej Jupiter. Všechno mi však připadalo spíše jako pohádky ani pivo do džbánku nenatočí. Prej to vymysleli ti chytřejší, než abych věřil, že tito bohové mohou ovlivnit můj život. aby byly chudinkové děti uchráněný před alkoholem. Židovský Bůh podle Starého zákona mi trochu připomínal Taky pamatuju dobu, to už mi bylo poněkud víc, chodil Dia. Také nadržoval svým oblíbencům – vyvolenému jsem tatínkovi s malou konvičkou pro dvě piva a bral jsem národu a zabíjel jejich nepřátele.
s sebou svojí kameninovou holbu, do který jsem si taky Skutečnou věřící byla babička mé ženy. Bibli snad nechával natočit jedno pivo. Ta holba se tvářila docela ani neměla, do kostela nechodila, ale každý večer nepatrně, vypadala jen o malinko větší, nežli štuc, ale vlezl rozprávěla se svým Bohem. Nikomu svou víru do ní právě celej litr. Měla dokonce i ucho dutý ! nepředváděla. Jejím Bohem byl asi ten křesťanský, Sem dva, a sem jeden, poroučel jsem. Hostinslý mi natočil ale když jsem vyzvídal jména apoštolů, tak si je dva půllitry pro tátu, ale do holby točil rovnou. Natočil tam nepamatovala, a nepovažovala je za důležité.
šnit ­ tak asi tři ­ čtyři cenťáky pod kraj. Byl docela Kdyby si ovšem každý povídal se svým bohem přímo, kdo by živil všechny ty církve a hlavně, kdo by poslouchal spokojenej, jak mě vzal na hůl. Já měl sedm deci, a byl jsem taky spokojenej. Ale o to vlastně jde, abysme byli ambiciózní představitele církví počínaje papežem a konče všichni spokojený. třeba Dalajlámou, nemluvě o vůdcích roztodivných sekt.
Nevím jistě, jestli za to může vzpomínka z mládí. Tak si v tichosti uctívám „viditelným dechem“ mocného ale časem jsem dal za pravdu tomu starýmu plakátu, Bílého bizona a nikomu do toho nic není. (fp)
a domu jsem si tahal pro největší pohodlí piviště flaškový.
O použitý obaly jsem se nestaral, to bylo kapesné mé dcery. Ta se měla za povinnost pravidelný odsun skla do výkupu v naší sámošce.
Čas plynul, a dcerunka pomalu dorostla. Kalamita vznikla, až se holka vdala a vylítla z hnízda. Za pár dní nebylo doma pro flašky kam šlápnout. Tejden jsem je likvidoval ! A těch chytrejch řečí, co sem musel poslouchat ! Ale já si nestěžuju. Bral sem si ze žalu o dvě víc, a stejně sem platil podstatně míň. A k tomu se muselo opět chodit na točený. Aby doma nebyla zase samá flaška. Skusil jsem chvíli plechovky, ale v Americe bych asi umřel žízní. S těch plecháčů si jeden nedá pořádnýho loka. A stejně to není vono. Sklo je přece jenom sklo. A taky je to ta ekológie. Tak jsem se dost brzo zase vrátil na lahváče. Ono se přece jenom ve výčepu nedá prosedět všechen čas až do důchodu. Bohužel. Skleněnej lahvouš je přece jenom skleněnej kamarád. Každej přece ví, že, "ranní ptáče bez lahváče, vůbec nikam nedoskáče" !
Doba dozrála, a stalo se, že do naší samošky taky dorazil pokrok. Igelitový pivo. Úplně se mi zatmělo před očima. Brrrr...! To snad musí bejt horší, nežli voskovej kelímek na fotbale ! Takovou žízeň teda zase nemám, a že mívám pořádnou ! Igelitový pivo
To igelitový pivo jsem odmítl i jen ochutnat. A že sem hodně zvědavej ! Ale taky mlsnej, a to naštěstí taky hodně. Nejsem již nejmladší, a tak si na svoje dětství už tak moc Když se v naší hospůdce schyluje k závěrečný, a já vidím, nepamatuju. Jenom sem tam něco mi utkvělo v paměti.
jak si kamarádi nechávají natočit na dobrou noc do Tak si vzpomínám třeba na velkolepej plakát, kterej visel všelijakejch petek od limonád, běhají mi po zádech v konzumu na rohu " U Kodejšků". Byla na něm usměvavá brablenci.
Neviditelní věřící
Občasník Naše hospoda, ev. č. MK E 19088, vydává HINT s.r.o., Parmská 355, Praha 10, IČ 26712482, www.nasehospoda.cz, No 4/2009 strana 3/8
Jsem velmi tolerantní ­ možná až moc. Já vím, ten pokrok se prej zastavit nedá. Ale nakonec, když vám to chlapci chutná, žádnej neví, po čem budete tlustý !
Tuhle jsem to přece jenom nevydržel, a začal jsem jednomu spolustolovníkovi promlouvat do duše. Povídám mu, že bych to jako já nepil, snad ani na pustým ostrově nebo na poušti. Limču ­ no prosím, ta se dá nalejt do ledačeho, ale takhle degradovat pivo ?
On ale jenom zvednul obočí, ušklíbl se a vytáhl z igelitky dvoulitrovou limoflašku, aby si ji přes moje výtky nechal nacmrndat. "Víš, to pivo není tolik přelejvaný, jako ze džbánku. Já ho totiž piju rovnou. A koukni, jak je ta petka sympatická !"
Nad etiketou byla žlutá prouha, a na ní nápis : PŮL LITRU ZDARMA.
Tak proto tedy. Co by malej českej člověk neudělal, jen aby měl aspoň iluzi, že je něco zadara !
Ale ať se na to dívám jak chci, musím přiznat, že se ta tři slova tvářej opravdu moc sympaticky ! Brrr. (Miloš)
Vše, co dostáváme, musí být nějakým způsobem zaplaceno. Svět je ovšem plný takzvaných ekonomů, kteří vymýšlejí celou řadu způsobů, jak získat něco za nic. Henry Hazlitt způsobí jeho zlevnění. Klesání ceny směrem dolů ovšem má své meze. Např.: cena černobílé televize klesla natolik, že se již nevyplatí ji vyrábět. Tak se cena stále bude snažit přiblížit k optimálnímu stavu, kdy všichni prodávající prodají za nejvyšší možnou cenu a všichni kupující nakoupí za nejnižší možnou cenu. Taková cena se jmenuje tržní. Takhle to ovšem funguje dokud říšská vláda nevydá směrnici, kolik cukru se smí vyrábět. Tím zákonitě zvedne cenu (protože nemůže přijít nikdo další, kdo by vyrobil zboží navíc a způsobil zlevnění, kvůli clu se nedá levnější ani dovézt). Takže jsi vlastně měl pravdu. Zboží nám zdražuje vláda svými regulacemi a kvótami.“
„Půl hodiny tady, žvaníš, abys mi nakonec dal za pravdu.“
„Alespoň jsem ti vysvětlil, že za zdražení nemůže zlý kapitalista, ale hodná vláda, kterou jsi si sám zvolil.“ (fp)
Hlavní ekonomickou funkcí vlády je stimulovat a udržet svobodný trh. Když Alexandr Veliký navštívil v Korintu filosofa Diogena a zeptal se ho, co by pro něj mohl udělat, Diogenes odvětil: Ustup mi ze slunce. Ustoupit ze slunce, to by měl každý občan žádat od své vlády. Henry Hazlitt Příliš velká sleva
Výlet
„Zase nám všechno zdraží.“ Lojza má dnes špatnou náladu a léčí si ji fernetem.
„Zkusím ti vysvětlit jak je to s tím zdražováním. Bělený cukr již skoro není potravina, ale chemikálie. Nechci však mluvit o zdravých a nezdravých potravinách, protože během mého života se názory „vědců“ na to co je zdravé nebo nezdravé změnily mnohokrát. Chtěl jsem pouze vysvětlit proč moučkový cukr kupuji přibližně 2x do roka.
Po půl roce mi opět došel moučkový cukr. Řeklo by se, žádný problém, zajdu do místního supermarketu. Jenže ouha, cukr není, jen cedule o kolik byl zlevněn. Protože si nepamatuji kolik stál před půl rokem, tak mne to, že byl zlevněn nezajímá. Co mi však vadí je, že byl zlevněn příliš. Tržní cena je totiž dost vysoká, aby se dostalo na všechny, kdož za tu cenu chtějí koupit a dost nízká, aby se všechen prodal. Samozřejmě, že se to v „našem“ supermarketu srovná s příští dodávkou zboží. Chtěl jsem jen říci, že pokud by místní manažer měl lepší odhad, mohl vydělat o pár korun více a já mít cukr hned na první pokus.
Z toho vidíš, že ne oni, ale my sami si zdražujeme zboží. Klidně bych za cukr dal tu nezlevněnou cenu, abych nemusel myslet na to, že ho musím koupit příště nebo jít jinam.
Jestliže je zboží málo a poptávka velká, tak cena zboží stoupne a tím se sníží poptávka. Někdo ho již za vyšší cenu nebude chtít. Když ale stoupne cena, najde se víc podnikatelů, kteří to zboží začnou vyrábět (chtějí také vydělat na vyšší ceně) a zboží bude víc. Nadbytek zboží Nechal jsem se kamarády dýmkaři ukecat, abych s nimi vyjel za hranice. Již několik let jsem nebyl za hranicemi, tedy myslím hranice Prahy. Když jsem dovláčel tašku, která přetékala dýmkami, tabáky a jiným nezbytnostmi včetně několika svršků, na stanici MHD asi 200 m od domu, tak se mi začalo stýskat po útulném domově.
MHD jela výborně nebo spíš po zkušenostech mám větší časové rezervy. Při přestupu jsem si všiml, že mám velký předstih, tak jsem si sedl v parku na lavičku, vychutnával si doutník a pozoroval dělníky, kteří pár metrů ode mne něco kutali bagrem. Teprve když jsem dokuřoval, jsem si přečetl nápis na bagru. Opravovali plynovod.
Cesta na Šumavu proběhla v pohodě, když člověk nemusí řídit, tak mu ani menší kolony nevadí.
Večer jsme zašli do místní hospody. Mimochodem velmi sympatické, protože tam, kde hospoda obvykle mívá televizi ji sice měli také, ale byl to Mánes ze 60. let a v něm zaseknutá sekera na znamení, že hospoda není kino. Vytáhli jsme dýmky a to byl důvod k seznámení s místním starousedlíkem. Dost se smál, že jsme ho považovali za starousedlíka. Byl z Plzně a do vsi se přistěhoval až v r. 2002. Koupil zde téměř zříceninu dřevařského domku ze začátku 20. století. Vyprávěl nám jeho historii. Po válce, když odsunuli Němce, domek dostala ohnivá Maďarka paní Lájošová, která prý byla proslulá tím, že milovala muže. Všechny. Ostatně zachoval se její obrázek od místního malíře amatéra. Občasník Naše hospoda, ev. č. MK E 19088, vydává HINT s.r.o., Parmská 355, Praha 10, IČ 26712482, www.nasehospoda.cz, No 4/2009 strana 4/8
Při jejím způsobu života je jasné, že ve stáří žila velmi osaměle. Domek pustl a chátral až ho nakonec prodala důstojníkovi z Prahy. Ten se však také nestaral a ani neměl čas do vsi jezdit. V roce 2002 byl domek na spadnutí. Na zahradě suchý záchod bez žumpy, půlku domku tvořil nepoužívaný chlév. Pan Dvořák z domku nechal jen obvodové zdi a několik zachovalých trámů. Místo půdy s trochou sena má dva pokojíky pro hosty, místo chléva obývák, stará tzv. černá kuchyně si zachovala jen elegantní stropní oblouk, jinak je moderně vybavena. Nahoře i dole koupelna, nová střecha, dřevěná okna s dvojitými skly, dubové schody s kovaným zábradlím. Místo spadlé kůlny dílna a sklípek. Ani se mu nedivím, že má starost jak to bude s nároky Sudetských Němců až vstoupí v platnost Lisabonská smlouva.
Výlet se krásně vydařil, možná se za pár let nechám zase přemluvit na další cestu za hranice. (fp)
Stávka
Není nic staršího než včerejší noviny. O článku na internetu to platí již po několika hodinách. Přesto však existují výjimky.
Čapkovy fejetony a novinové sloupky žijí dodnes. Snažil jsem se tedy něco přiučit. Mimo talent a brilantní jazyk je to nadčasovost. Když Čapek napíše o daních, tak to platí dodnes.
Slavné ministerstvo financí,
byl jsem přede dvěma lety dán do penze po třiceti letech věrné a svědomité služby jako berní exekutor. Za ta léta jsem nasbíral hojné zkušenosti a mohu říci, že ovládám svůj obor lépe než většina finančních odborníků; zejména jsem učinil zkušenost, že skoro všichni lidé, které jsem poznal, platí své daně neradi, neochotně, ba i se zřejmou nechutí, což dávají dosti zřetelně najevo jednak vůči berním orgánům, jednak mezi sebou (například v soukromém hovoru, v hospodě, v rozmluvách se zákazníky apod.). Často jsem je slýchal vyjadřovat se v tom smyslu, že člověk platí jako mourovatý a neví nač; nebo že "na tohle jdou naše peníze", ale na to, aby se v našem okresu spravily cesty, peníze nejsou, a tak podobně. Soudím tedy, že jedna z příčin, proč normální poplatník platí daně nerad, je v tom, že si nedovede představit, nač slavný erár použije jeho těžce vydělaných grošů; nemá jaksi důvěry, že budou obráceny k obecnému prospěchu, a na účely, se kterými by on sám souhlasil.
Podle svých zkušeností a na základě dlouhého přemýšlení jsem dospěl k názoru, že tomuto stavu věcí by nebylo těžko čeliti. Představuji si to tak, že by každý poplatník dostal přímo na daňovém výměru sdělení, nač bude použito daní jím zaplacených, například asi takto: "Částka od Vás vybraná bude vyplacena Josefu Vrabcovi, školníku ve Vašem městě, jako jeho služné za září, říjen a listopad." "Z daní Vámi zaplacených bude upraveno 7 metrů státní silnice v kilometru 451." "Tato částka bude vyplacena jako penze panu Adolfu Kopeckému, poštovnímu řediteli v. v., bytem tam a tam." "Vašich daní bude použito k nákupu nových světlometů pro protiletadlový pluk ten a ten." A tak dále.
Dále popisuje, že poplatník by se začal zajímat jestli jsou jeho daně řádně využity a šel by třeba zkontrolovat toho školníka, jestli řádně pracuje nebo by šel dohlédnout na "svůj" úsek silnice. Obávám se, že dnes tento návrh má ještě menší šanci být realisován než tenkrát. Dovedete si představit až by se všichni, jejichž daně byly použity na nákup Pendolín přišli příslušného úředníka zeptat proč Pendolína fungují jakoby byla od fy Microsoft? Jak však být nadčasový když všichni zrovna žijí nějakým šampionátem nebo něčí nahotou či stávkou. Na to má radu mistrný vypravěč Stephen King. Radí nechávat povídky uležet a potom je o 10% zkrátit.
Funguje to, dnes již nevím v čem byl ten šampionát, kdo se tenkrát svlékl ani proti čemu byla stávka. Čtenáře by to také asi nezajímalo. Zkusím to tedy obecně.
Stávka je například výborný nástroj na vydírání zaměstnavatele. Musím však dát pozor, abych ho tím nepoložil. Zaměstnavatel by přišel o firmu a já o práci. Například já stávkuji často a rád. Sednu si do křesla, zapálím dýmku a dohaduji se zaměstnavatelem zlepšení pracovních podmínek. Bohužel, jsem majitelem firmy, která mne zaměstnává, takže se většinou ukecám a stávku napracuji.
Politická stávka je většinou ještě větší fraška. Zúčastnil jsem se generální stávky v listopadu 1989. Stávka začala ve 13 hodin, kdy jsme již měli splněnu denní normu (pracoval jsem v panelárně) a tři z pěti členů stávkového výboru byli komunisté. Shromáždili jsme se v jídelně a odhlasovali stávku. Všichni byli pro. První zklamání přišlo, když jsme se dozvěděli, že stávka neznamená jít o to dříve domů Občasník Naše hospoda, ev. č. MK E 19088, vydává HINT s.r.o., Parmská 355, Praha 10, IČ 26712482, www.nasehospoda.cz, No 4/2009 strana 5/8
a druhé, že ty dvě prostávkované hodiny nedostaneme zaplaceny.
O stávce v únoru 1948 mi vyprávěl otec. Byl tehdy učněm v dílně s pěti zaměstnanci. O generální stávce nevěděli, tak normálně pracovali. Přiběhl majitel dílny a prosil je, ať proboha stávkují neboť jinak ho zavřou a přijde o dílnu. Vyhověli mu, ale jak se každý jistě domyslí, komunisté ho stejně zavřeli a dílnu znárodnili.
TAK SE PTÁM,
Vás Karle Čapku, autority s prozíravým viděním světa a odvahou demaskovat vše, co vede k ztrátě svobody a demokracie.
"Co říkáte dnešnímu dění?"
Nebyl byste zděšen z toho, jak se zase uzavírají smlouvy, aby se porušovaly a svolávají se konference, které nemohou pro sobectví všech zúčastněných nic vyřešit, či jak daleko může dojít zkorumpovanost, která zasahuje téměř vše, hospodářství, politiku, dokonce i justici, vědu a umění?
A co byste říkal na prodejnost médií a jejich manipulaci veřejným míněním v 21. století? Ano vím, že jste varoval, že už pro člověka dvacátého století představuje svět spíše to, co se o něm dočte a doslechne z prostředků masového sdělování, než to, co zná z přímé zkušenosti.
Dnes se nám snaží namluvit, že 3. listopadu 2009, výrokem Ústavního soudu a podpisem Lisabonské smlouvy, jsme neztratili svou suverenitu. Tedy možnost prosazovat politickou vůli ve vnitřních i vnějších vztazích státu.
Škoda, pane Čapku, že už nežijete a nemůžete se vyjádřit k novým unijním principům. Jde o tzv. "dělenou suverenitu", která oddělí oblasti, v niž nadále platí ústavní suverenita členských zemí, od oblastí, ve kterých pravomoci vykonávají evropské instituce na základě unijního práva. Dělit se však nebude rovným dílem, již teď je zcela zřejmé, že pro výkon suverenity států nezůstane skoro nic.
Česká republika prý může svou suverenitu prosazovat v rámci evropských institucí na základě dalšího unijního principu, tzv. "sdílené suverenity". Ale jak, když její hlas bude mít pranepatrnou váhu?
Jak je vidět, stačí ztrátu suverenity jednotlivých států pojmenovat nově ­ pomocí přívlastků dělená a sdílená, a máme tu novou "virtuální suverenitu" postdemokratického světa. Pane Čapku, je to jen náhoda, že se mi právě teď vybavuje Vaše Válka s Mloky a z ní především výzva Chief Salamandra?
"... Hallo, vy lidé, Chief Salamander vám jménem všech Mloků světa nabízí spolupráci. Budete s námi pracovat na odbourání vašeho světa. Děkujeme vám."
Tehdy jste ve své rozhlasové přednášce o Válce s Mloky prohlásil: "Není to utopie, nýbrž dnešek. Není to spekulace o čemsi budoucím, nýbrž zrcadlení toho, co jest a uprostřed čeho žijeme." Jak výstižné i pro 21. století.
TAK SE PTÁM:
Kdo nás tu ohlupuje a vede k dobrovolnému přijetí obojku?
Co přimělo Václava Havla devótně poklonkovat Evropskému parlamentu žádostí o trpělivost s Čechy a omluvou za starosti, které s námi dnes Unie má?
Možná, že by si někteří z těch, kteří se prohlašují za naši elitu a osobují si právo za nás mluvit, měli přečíst Písně otroka od Svatopluka Čecha. Dovolím si ocitovat část XIII.
V bázni boží na rohoži
šedý rab si hoví syt,
za svůj hrnec ztuchlé rýže
poníženě důtky líže,
jimiž tisíckrát byl zbit.
Za posměchu tretu z plechu
na hruď zavěsil mu pán,
a náš dědouš v dětské pýše
nad námi pne hlavu výše,
že je rabům za vzor dán.
Dvé jen v žití hvězd mi svítí:
pána mého čest i zisk;
za to, vizte, na otroka
z přejasného Jeho oka
paprsek přízně vzácně trysk.
Jak se tělo blahem chvělo,
slzou štěstí vlhnul zrak,
když mu na šíj rabstvím křivou
vlastní rukou milostivou
zavěsil Své přízně znak! (Mgr. Eliška Portešová)
Občasník Naše hospoda, ev. č. MK E 19088, vydává HINT s.r.o., Parmská 355, Praha 10, IČ 26712482, www.nasehospoda.cz, No 4/2009 strana 6/8
do módy šle. Vezmeš tedy své úspory, na tom pozemku, co ti patří, postavíš továrnu na šle a budeš tam dělat ředitele.
Řekněme, že máš úspěch, šle opravdu pofrčí. Takže z toho co za šle utržíš, odečteš to, co jsi dal za materiál, vyplatil dělníkům na mzdách a zaplatil za stroje (poměrnou část podle opotřebení). To však ještě pořád není zisk z podnikání, musíš ještě odečíst pozemkovou rentu, kterou sice platíš sám sobě, ale co kdyby ten pozemek patřil třeba mně, pak bys pozemkovou rentu musel dát mně. Dále odečteš úrok, ten také platíš sám sobě, ale co kdybys ty peníze měl půjčené, pak bys úrok musel platit někomu jinému (třeba bance). Dále odečteš svoji mzdu. Tu rovněž platíš sám sobě, ale mohl bys ředitele najmout, takže mzda ředitele také není zisk. Teprve jestli ti ještě něco zbude, tak tvůj „podnikatelský záměr“ vyrábět šle byl dobrý.
Potom někdo doveze šle z Číny, kde pozemková renta, mzdy a možná i úrok je menší a ty zjistíš, že jsi ve ztrátě. Protože kdybys pozemek pronajal, peníze uložil na termínovaný vklad a šel dělat ředitele nebo betonáře, tak získáš víc než podnikáním (v oboru šlí).“
„Když to tak sleduju, tak pomalu přestávám podnikatelům závidět. Je to strašné riziko.“
„Ano, správně. Zisk je odměna za předvídavost a můžeš samozřejmě i prodělat. Tím z trhu zmizí neúspěšní podnikatelé, kteří špatně odhadli co si budou spotřebitelé přát a kolik budou ochotni za to dát. A to jsme uvažovali ideální trh bez státních regulací, dotací, protekce apod. (fp)
Našel jsem to snadno. Slezská 32 je vzadu za Vinohradskou tržnicí. Výzdoba restaurace je stylizována jako chaloupka Ježibaby a vchází se tam průjezdem a dolů do sklepa jako do jeskyně. Ježibaba je však vlídná, protože na lavice a židle dala polštářky, aby se hostům dobře sedělo.
Dal jsem si kávu a dýmku s červenou Amphorou. Káva byla dobrá i když sušenku, cukr, mléko a vodu, které jsem dostal ke kávě jsem vynechal.
V pondělí v 15 hod, byla restaurace prázdná a tak jsem si v klidu mohl přečíst článek Jiřího Vinopala „Instituce hospody v české společnosti“. Vinopal se zamýšlí nad důležitostí klasické české hospody a rozebírá druhy a hierarchii štamgastů. Hospodu charakterizuje jako ostrůvek klidu a jistoty v moři všedního života.
„V této souvislosti stojí za zmínku Jirouškův „fenomén víry v odklad definitivnosti“. V jeho specifikaci jde o pocit, který host získává díky konzumaci piva v hospodě a který mu umožňuje příjemné posezení a zábavu nerušenou myšlenkami na „svět venku“. Je to pocit existence autonomního časoprostoru, ve kterém přestávají platit logické a přírodní determinanty, jemuž vše nutné a uzurpující, neodvratné a zneklidňující zůstává věčně Kniha
vnější, v němž jakoby se zastavil čas. „Platnost nutného se odkládá na neurčito, a dokud nevstaneme od stolu, Jako každý grafoman toužím, aby mé dílo vázané v kůži nemusíme dokazovat ani zákon gravitace“, charakterizuje bylo uloženo v útrobách chobotnice pro budoucí generace.
víru v odklad definitivnosti Jiroušek.
Obdivné vzdechy fanynek by také nebyly k zahození Příjemně strávená hodinka při kávě a dýmce. (fp)
a o vysokých částkách na kontě ani nemluvě.
Protože se dobře znám s majitelem malého nakladatelství, Zisk
osmělil jsem se ho zeptat, co si myslí o mém blogu. Co jsem uslyšel, to si za rámeček nedám. Črty jsou na knižní vydání příliš krátké a přitom by některé Lojza: „Slíbil jsi mi, že mi vysvětlíš jak je to s tím podnikáním a doufám, že nebudeš tak nudný jako politruk potřebovaly seškrtat. Jsou málo nadčasové, je tam příliš mnoho narážek na současnost, které budou za pár let na vojně.“
nesrozumitelné. Některé články jsou jako nastavovaná „Dobře. To co lidé obvykle podnikatelům závidí je zisk, kaše, začínají u jednoho tématu a končí úplně jinde.
protože zisk je jako výhra při sázení na koníčky. Tam také Nakonec mne „utěšil“, ať přijdu za pár let a on to znovu musíš o koních hodně vědět a ještě mít intuici a štěstí. zváží. Tím mne definitivně urazil, již s ním nepromluvím Příjem můžeš získávat čtyřmi způsoby: ani slovo.
1) Pozemková renta – to je odměna za to, že umožníš …
využívat přírodní zdroj, který ti patří (např. půdu, uhelný nebo zlatý důl, naftové pole atd.). V tvém případě je to ten Jenže je obtížné nemluvit sám se sebou. (fp)
kousek pole, který jsi zdědil po dědečkovi a pronajímáš ho. 2) Úrok – odměna za to, že peníze nepropiješ hned, ale někomu je půjčíš a on ti za to zaplatí úrok. Tím dlužníkem může být i banka, u které máš termínovaný vklad.
3) Odměna za práci (to dobře znáš).
4) Nejzajímavější je ovšem v kapitalismu zisk – to je odměna za to, že víš co lidé chtějí nebo budou chtít a dokážeš to sehnat nebo vyrobit.
Představ si, že dokážeš odhadnout, že za dva roky přijdou Občasník Naše hospoda, ev. č. MK E 19088, vydává HINT s.r.o., Parmská 355, Praha 10, IČ 26712482, www.nasehospoda.cz, No 4/2009 strana 7/8
Jsem úchyl
Pominu­li heslo „Normální je nekouřit“, tak normální člověk prostě kouří to, co mu chutná. Ne tak já, úchyl. Mám žebříček popularity tabáků. Každou vykouřenou dýmku boduji skoro jako v krasobruslení, jen místo uměleckého dojmu je chuť a místo technického provedení jsou parametry hoření. Výsledná známka za každou vykouřenou dýmku se složitým algoritmem zabuduje do žebříčku popularity. Nový tabák, který mi někdo doporučí, dostane základní ohodnocení někde uprostřed škály a má jednu krabičku (50 g) na to, aby se „vyšplhal“ mezi nejlepší nebo propadl k neoblíbeným.
Jenom tabáky na vrcholu žebříčku mají šanci být nakoupeny do zásoby. Ovšem každou další krabičkou riskují, že se propadnou na žebříčku, protože mi přestanou chutnat. Mohou si však i polepšit. Dnes jsem dokouřil Hala (Hal O' The Wynd) dostal se mezi prvních deset, ale úplná hvězda není. Nicméně dostane další šanci tím, že koupím další krabičku. Musím se však přiznat, že některým svým favoritům trochu nadržuji. Dostanou kvalitnější dýmku nebo lepší počasí. Ano i počasí má pochopitelně vliv na výslednou chuť tabáku, nejen kvalitní dobře zakouřená dýmka.
Preference jednotlivých tabáků jsou pro mne důležitější než preference politických stran. No, řekněte, nejsem úchyl? (fp)
nemohl postavit a vyhlédnutá kořist málokdy unikla jeho strašlivé tlamě.
Jednoho dne špatně stoupl a zlomil si „drobnou kost v nártu“ nohy. Při své síle a nepřemožitelnosti byl odsouzen k tomu, že dlouhé měsíce bolestivě pajdal krajinou a umíral hlady. Muselo to trvat opravdu dlouho, protože např. krokodýl vydrží nežrat celý rok než zdechne.
Vzpomněl jsem si na něj, když jsem viděl sousedova vlčáka, který trpí bolestivou artrózou zadních končetin. Pravda sousedův pes hlady ani nedostatkem péče netrpí, ale tím hůř pro něho. Kdyby žil v přírodě, tak je již dávno ve vlčím nebi.
Sousedův pes má ještě naději, že se jeho páníček jednoho dne slituje a dá ho utratit. Co však člověk. Tomu lékaři budou jeho utrpení prodlužovat do nekonečna (alespoň z jeho pohledu) a milosrdné smrti se hned tak nedočká. (fp)
Pokud mám blýskající se předmět v trávě za diamant, budu hledět se ho zmocnit, budu o něj bojovat, možná dokonce i na život a na smrt. Jakmile jsem však poznal, že je to kapka rosy, ve které se odráží paprsek slunce, přestanu se o ni starat věda, že je bez ceny ­ vždyť stačí závan větru nebo malý pohyb a je ta tam. A právě to se děje skutečnému mysliteli se světem a jeho hodnotami, ať mají jakékoli jméno; neobstojí před jasným a pronikavým pozorováním. Bída pomíjivosti se mu ujasní: skutečně to všechno vůbec nestojí za námahu! Leopold Procházka "BUDDHA a jeho učení" Milosrdná smrt
Kdysi jsem četl článek o dravém ještěrovi (jméno není podstatné), který žil na Zemi před mnoha miliony let. Zajímavé na něm bylo, že když dosáhl určité velikosti, tak přestal mít konkurenci. Dospělý jedinec stál na vrcholu potravního řetězce a neměl nepřátel. Byl tam popsán příběh jednoho konkrétního ještěra, jak jej archeologové vyčetli z kosterního nálezu. Tento samec se dožil dospělosti a léta vládl svému okolí. Nikdo se mu Občasník Naše hospoda, ev. č. MK E 19088, vydává HINT s.r.o., Parmská 355, Praha 10, IČ 26712482, www.nasehospoda.cz, No 4/2009 strana 8/8