Sladkosti pomístních názvů obce Točník

Transkript

1
Po tom, co v letech 1963 – 1980 proběhl soupis pomístních jmen v Čechách, při
kterém bylo získáno více než 500 000 „dokladů“, stále zůstala v různých oblastech České
republiky „bílá místa“. Ta jsou kvůli nedbalosti dotázaných korespondentů, kdy byla jména
často opsána pouze z katastrálních map, zpracována jen útržkovitě, či přímo nedostatečně.
K jedněm z takových míst patří okolí obce Točník ve Středočeském kraji (bývalý okres
Beroun).
Po ústní dohodě s PhDr. Libuší Olivovou-Nezbedovou, CSc., jsme dospěly k závěru,
že je nezbytně nutná revize situace v této oblasti, zejména pak v katastrech obcí Březová,
Točník a Žebrák na Hořovicku. Zároveň vymezení zkoumaného teritoria kolem historického
jádra, souhradí Žebráku a Točníku, nabízí poměrně zajímavou oblast, v níž by bylo možné
dohledat názvy přímo se k těmto hradům vztahující, popřípadě jmen k dávno zaniklým
osadám, budovám, lesům, apod., jak předznamenávají některá pomístní jména již zpracovaná
právě Olivovou-Nezbedovou. K dané lokalitě přibírám ještě katastr sousední obce Hředle
kvůli lepší představě o zkoumané oblasti kolem Točníku. Zbývající dva katastry obcí, které
sousedí s Točníkem, tj. Bzová a Drozdov, diplomová práce neobsahuje. Po sběru materiálů
v obci Bzová se jevil stránkový rozsah práce jako přehnaně obsáhlý a neúnosný, navíc Libuše
Olivová-Nezbedová zkoumala oblast katastru obce v souvislosti s pomístními jmény
vzniklých ze zaniklých osad. Katastr obce Drozdov práce nepostihuje z důvodu horší
vypovídací hodnoty prozatím nalezených pramenů, kdy bude nutná jejich revize a zejména
pak rozšíření.
Tato část o pomístních jménech katastru obce Točník byla součástí mé diplomové
práce, která měla napomoct při vytváření Slovníku pomístních jmen v Čechách a
k částečnému výrazovému obohacení české toponomastiky.
Sesbírala jsem co možná největší množství dokladů pomístních jmen v katastrech výše
uvedených obcí vždy u několika zástupců věkových skupin, jména poté podrobila zkoumání
jejich motivace a snažila se vymezit míru jejich užívání. Po jazykové analýze (lexikální,
slovotvorné, tvaroslovné a pravopisné) byly výsledky zkoumání pro lepší přehlednost a
ucelenost statisticky vyhodnoceny do grafů.
Struktura jednotlivých kapitol zabývajících se konkrétními katastry obcí začíná pro
přehlednost a přiblížení lokality tabulkou se statistickými údaji o obci1, schematickou mapou
lokalizace obce a krátkou historií obce. Následuje soupis sebraných a zkoumaných pomístních
jmen a konečně přímo rozbor.
Po zanesení konkrétního pomístního jména do tabulky, lokalizaci, vypsání
jednotlivých zkoumaných kritérií a třídění dle Šmilauera a Pleskalové, následuje zmiňovaná
lingvistická analýza.
V závěru práce kompletuji a zobecňuji výsledky zkoumané oblasti a opět se snažím o
zanesení výsledné situace do přehledných grafů vyjadřujících používání konkrétních
předložek, vzájemný poměr pomístních jmen jednoslovných a víceslovných,
bezpředložkových a předložkových, atd.
U zkoumané situace v katastru obce Březová jsou použity informace z ústní výpovědi
Martiny Nedvědové a Františka Broje, u Točníku Marcely Nezbedové, Antonína Vaška a
Petra Zemánka, v Žebráku Petra Hoška a Josefa Macháčka a konečně u doplněné obce Hředle
ústní výpověď Antonína Blackého.
1
http://www.statnisprava.cz, 15. listopadu 2004.
2
Vznik pomístních jmen souvisí s potřebou člověka pojmenovat objekty v krajině a tím
je odlišit. Pomístní jména pomáhají lidem orientovat se. Akt pojmenování závisel na tom,
který z rysů pojmenovávaného objektu člověk upřednostnil – pojmenování, které vzniklo,
souviselo s lidskou prací, jeho výtvory nebo s krajinou; většinou bylo krátké a co nejvíce
výstižné.
Pomístní jméno je fixováno na objekt, který označuje. Pokud objekt zanikne, pomístní
jméno buď zanikne také, nebo se vztáhne na nový objekt na místě starého. Díky těmto
pomístním jménům máme možnost poznávat staré přírodní či sociální poměry, někdy
pomáhají při lokalizaci zaniklých osad. Druhou možností je, že zanikne nebo se změní
pomístní jméno, zatímco objekt zůstane. Někdy také dochází k přechodu od místního jména
k pomístnímu (jméno zaniklé osady dá název pozemkům, kde bývala) nebo naopak (pomístní
jméno dá název ulici nebo celé části města).
Pomístní jména jsou zachycena v mapách, katastrech, berních rulách a dalších
písemných dokladech, některá však přežívají pouze ústní tradicí. Jedno pomístní jméno může
být zachyceno v mnoha podobách, neplatí ovšem, že nejstarší zachycená podoba jména je
nejpřesnější. Svým charakterem mají pomístní jména blíže k nářečí než k spisovnému jazyku.
Význam pomístních jmen spatřujeme zejména v bližším poznání slovní zásoby
českého jazyka. Objevují se v nich dosud neznámá apelativa nebo jejich již zapomenuté
významy, ale i velmi řídká či dokonce neznámá příjmení. Díky důkladnému prostudování
vzniku těchto jmen poznáváme také dosud neznámé slovotvorné postupy. Kromě přínosu
v rovině lingvistické a onomastické se z pomístních jmen dozvídáme mnoho i o nejazykových
oblastech. Jsou zde zachyceny místní historické události, také poměry majetkové a právní,
kulturní souvislosti, informace o těžbě nerostných surovin atd.
Pomístní jména (anoikonyma) patří spolu s místními jmény (oikonymy) a vlastními
jmény přírodních nebo správních celků (choronymy) do skupiny vlastních jmen zeměpisných
(toponym), jimiž se zabývá toponomastika. Toponomastika spadá spolu s antroponomastikou
(nauka o vlastních jménech živých bytostí) a chrématonomastikou (nauka o vlastních jménech
lidských výtvorů) do vědního oboru s názvem onomastika (nauka o vlastních jménech).
Pomístní jméno lze definovat jako „vlastní jméno neživého přírodního objektu a jevu
na Zemi a toho člověkem vytvořeného objektu na Zemi, který není určen k obývání a je
v krajině pevně fixovánů.“2 Do skupiny pomístních jmen řadíme hydronyma (jména vod),
oronyma (jména útvarů členitosti povrchu zemského), pozemková jména a hodonyma (jména
dopravních cest). Šmilauer ještě zvlášť vyděluje jména drobných přírodních útvarů a jména
jednotlivých předmětů buď památkově cenných nebo důležitých pro orientaci. Do soupisu
pomístních jmen se však kromě těchto vlastních jmen zahrnují i názvy místních částí (skupiny
domů nebo samostatná obydlí – mlýny, myslivny, dvory, samoty atd., která mají vlastní
pojmenování), neboť tyto místní části ve většině případů převzaly názvy míst, na nichž byly
vybudovány. (Pomístní jméno se tu stalo jménem místním).
2
Libuše Olivová-Nezbedová, Pomístní jména v Čechách, Praha 1995, s. 15.
3
Sesbírání a utřídění pomístních jmen je důležité pro to, aby mohla být pomístní jména
dále využita. Při soupisu jmen z určité oblasti je zapotřebí kromě znalostí lingvistických, také
znalosti místní historie a geografie. V první fází je potřeba zjistit doklady názvů z archivů a
jiných dostupných zdrojů. Kromě stěžejního díla A. Profouse3 se jedná o urbáře, katastry,
berní ruly atd. V další fází se sbírají doklady pomístních jmen od informátorů. Platí, že čím
více informátorů o jménech vypovídá, tím více dokladů shromáždíme, protože existují názvy,
které se používají pouze v jedné rodině nebo určité skupině lidí.
V letech 1963 – 1980 proběhl na území Čech na podnět Vladimíra Šmilauera soupis
pomístních jmen. Šmilauer upozorňoval zejména na to, že díky slučování pozemků a jejich
číslování zanikají zejména tzv. traťová jména (pozemková) a pamětníci těchto pojmenování
vymírají, proto je potřeba tato pojmenování zachytit.
Soupis byl proveden pomocí dobrovolníků vybraných z jednotlivých vsí a měst.
Dobrovolný spolupracovník měl za úkol zapsat u každého pomístního jména název, druh
pozemku či objektu, tvar, polohu, jakost pozemku, lidový výklad názvu, stáří názvu, zda se
názvu stále užívá či nikoliv, parcelní čísla a nacionále informátora.4
Soupisová akce se potýkala s mnoha problémy, ale přesto lze hovořit o úspěchu, neboť
se podařilo získat soupisy z více než 86% českých obcí, jejichž excerpcí bylo získáno půl
milionu dokladů PJ. Na jejich podkladě vzniklo mnoho nejen jazykovědných prací. Vrcholem
tohoto výzkumu mělo být vytvoření Slovníku pomístních jmen v Čechách, z něhož se
podařilo vydat pouze úvodní svazek.5 Libuše Olivová – Nezbedová o přínosu této publikace
uvádí: „podrobné a důkladné zpracování jednotlivých pomístních jmen z Čech slovníkovým
způsobem je předpokladem pro systémové zpracování pomístních jmen nejen ve všech
lingvistických a onomastických aspektech, např. pokud jde o slovotvorné utváření pomístních
jmen, o postavení pomístních jmen v systému jmen vlastních, o cizí prvky v pomístních
jménech atd., ale také předpokladem pro interdisciplinární studie o zaniklých osadách, o
dřívějších způsobech hospodaření, o dřívějším rozsahu lesa a rybníků, o dřívější těžbě
nerostů, o sociálním rozvrstvení venkova, o duchovním životě našich předků atd.“6
Pokusy o soupisy pomístních jmen existovaly i před touto akcí, ovšem většina z nich
nebyla dovedena do konce a žádné z nich se nepodařilo získat tak velké množství dokladů.
Pomístní jména lze dělit na přímá (objekt je pojmenován podle výrazného rysu) –
např. Pařezový potok podle pařezů, které ho lemují; a nepřímá (objekt je pojmenován podle
jiného objektu) – např. Za Charvátovou studánkou. Přímá jsou pojmenování v nominativu a
některá předložková pojmenování s předložkami v, na, ostatní předložková pojmenování jsou
nepřímá.
Dále je dělíme na jednoslovná a víceslovná.7 Jelikož předložky jsou v pomístních
jménech nositelem určitého významu (udávají např. polohu), počítám výraz s předložkou za
dvouslovný (Pod hrází). Výjimkou jsou některé z předložek v, na, které významově
odpovídají bezpředložkovému pojmenování v nominativu (Na Americe).
3
Antonín Profous, Místní jména v Čechách, Praha 1954.
Návod k vypracování soupisu PJ, Místopisná komise ČSAV, Praha.
5
Libuše Olivová-Nezbedová, Jitka Malenínská, Slovník pomístních jmen v Čechách, Academia, Praha 2000.
6
Libuše Olivová-Nezbedová, Pomístní jména v Čechách, s. 50.
7
Ve své práci jsem se rozhodla pro podrobnější dělení na jednoslovná (Točník), dvouslovná (Závorovic mlýn) a
víceslovná - tedy tří- a víceslovná (Za taškovým krmelcem).
4
4
Pomístní jména vznikají z apelativ (Za skálou) nebo vlastních jmen. V případě
vlastních jmen mohou vzniknout z antroponyma (U Petrů), toponyma (Pod Knížkovici) a
chrématonyma (jména lidských výtvorů, např. institucí, výrobků nebo svátků – tato jména
jsou poměrně vzácná a ve vybraných obcích nejsou doložena).
Pomístní jména mohou mít spisovnou nebo nespisovnou podobu. Nespisovnost se
může projevit v tvarosloví, hláskosloví nebo lexiku. Některá pomístní jména mají podobu
spisovnou i nespisovnou (Ve mlejně × Ve mlýně), jiná pouze spisovnou (Zámecký vrch) nebo
pouze nespisovnou (Na Vejrovkách).
Nejčastějšími slovními druhy uplatněnými v pomístních jménech jsou substantiva
(Cihelna) a substantivizovaná adjektiva (Na Mokrym), řidčeji se objevují adverbia a
slovesa.
Pomístní jména se liší také frekvencí. Některá se objevují mnohokrát (zejména
deapelativní PJ, např. Pod strání), jiná se vyskytnou několikrát (Plešivec), některá pouze
jednou (Pod Zdickou cestou). Část pomístních jmen je doložena po celých Čechách, některá
jsou typická pouze pro určitou oblast.
Rozdíl je také v užití a známosti pomístních jmen. Existují jména, která zná celý
národ, jména, která znají lidé jedné obce (respektive katastru) a jména, která užívají např.
pouze členové jedné rodiny.
Z významového hlediska (tedy podle skutečností, která jsou v pomístních jménech
zachycena) zpracoval podrobný třídič pro pomístní jména Vladimír Šmilauer.8 Podle
Šrámkovy analýzy místních jmen rozpracovala analýzu pomístních jmen Jana Pleskalová do
čtyř vztahových modelů:9
A. poloha pojmenovaného objektu
B. druh objektu
C. vlastnosti a příznaky objektu
D. posesivita a jiný vztah k osobě
Kombinací těchto modelů se vytváří tzv. modely složené, díky kterým lze podchytit
víceslovná pomístní jména (např. Za humny A+B, Stará cesta C+B). Tato víceslovná
pojmenování obsahují část základní a část blíže určující; základní část vyznačuje Pleskalová
kurzívou (Charvátova louka D+B).
Akt pojmenování rozděluje Pleskalová do dvou kroků: 1) pojmenovatel volí způsob
tvoření, 2) pojmenovatel vybírá strukturní model a strukturní typ. Způsoby tvoření jsou:
pouhá toponymizace; tvoření na základě metafory či metonymie; derivace; kompozice;
tvoření víceslovných pojmenování; tvoření předložkových pomístních jmen; přejímání
toponym a apelativ z jiných jazyků a jejich přizpůsobení češtině. Termín strukturní model,
který Pleskalová zavádí místo termínu slovotvorný model, postihuje vyjádření pojmenovacího
aktu v obecné rovině. Konečně strukturní typ je určen topoformantem.
8
9
Jana Pleskalová, O tvoření českých pomístních jmen, in: Slovo a slovesnost 53/1992, s. 193-200.
5
první zmínka: 1390
obecní části:
TOČNÍK
nadmořská výška: 345 m n. m.
Točník
počet obyvatel: 234
celková výměra: 537, 58 ha
Obec Točník se nachází přibližně 7km severně od Hořovic, poblíž dálnice D5. Její
historie je těsně spjata s hrady Točník a Žebrák, které stojí v katastru obce.
Část dnešní obce vznikla pravděpodobně brzy po založení hradu Žebráku. Ten byl
postaven v druhé polovině 13. století rodem Buziců na dolním konci křemencového žebra
Zámeckého vrchu. Díky své poloze v Přemyslovském loveckém hvozdu se brzy stal
královským majetkem, když byl směněn Janem Lucemburským za hrad Klapý (dnes
Házmburk). Největšího rozkvětu se hrad dočkal za vlády Václava IV., který nechal Žebrák
nákladně přestavět v kontextu doby. Hrad však v roce 1395 vyhořel a Václav začal stavět na
vyšším bodě stejného žebra velkolepější hrad Točník. Oba hrady fungovaly několik století
vedle sebe, ale po dostavbě horního hradu se život pomalu přesouval tam. Hrad Žebrák byl
později zastaven a po požáru roku 1532 se přeměnil ve zříceninu.
Hrad Točník je poprvé zmíňován k roku 1398 (Toczenik). Po Václavově smrti
vystřídal na tehdejší dobu poměrně nadčasově zařízený hrad mnoho majitelů – Jan
z Vartenberka zde provedl další stavební úpravy, ve kterých pokračovali i následní držitelé
panství - Lobkovicové. Za třicetileté války se Točník stal útočištěm točnického obyvatelstva
v obraně před Švédy. Poslední královská návštěva je zaznamenána roku 1600, kdy na hradě
přenocoval Rudolf II. se svou družinou. Od té doby hrad pustl.
O Točníku Luterrer uvádí, že „pojmenování hradu lze odvodit od slova točený, což
znamená, že cesta na hrad vedla kolem kopce v několika otáčkách.“10 Ovšem už Sedláček
10
Ivan Lutterer a kol., Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Havlíčkův Brod 1997, s. 259.
6
zmiňuje, že „sotva se kdys nějaký hrad pro tak malichernou příčinu nazýval, nebo mnohý
hrad měl točitou cestu“.11
Další variantu vzniku jména hradu přináší J. Spal, který soudí, že pojmenování
Točníku je odvozeno od pramenů pod hradem Točník. Slovo Točník podle něj souvisí se
slovem téci (pod hradem protéká spodní pramen, který zřejmě napájí jezírko u hradu. Roku
1535 byla na hradě vyhloubena studna do hloubky 72 m; až později stáhlo vodu točnické
obyvatelstvo vybudováním vlastních studní). K tomuto vysvětlení se přiklání i J. Malenínská,
která poukazuje na to, že jméno Točník je doloženo i jako hydronymum a kromě toho „slovo
toczek ve významu pramen existuje v polských nářečích“.12 K této tezi se v podstatě přiklonil i
Sedláček: „Souvisí-li jméno jeho se slovem točiti, souvisí také se slovy tok, téci (pivo, točiti).
Zdaliž podlé toho snad kopec ještě před založením hradu Točníkem nazýván byl, že s hřebene
na obě strany vody stékaly a že tudíž byl v malém asi tím, čemuž novým názvem rozhraním
vod říkáme, jiným ponechávám“.13
Na tomto místě vyvstává další, spíše historická otázka, zda-li název Točníku
nepochází ještě z doby před postavením hradu. Archeologické nálezy z hradu Točník dokazují
existenci hradiště z doby halštatské. Žádný doklad o názvu hradiště se ovšem nedochoval.
Existuje ještě třetí varianta, zřejmě nejpravděpodobnější: Pojmenování hradu lze
odvodit z osobního znaku krále Václava IV. (zakladatele hradu), jímž byl ledňáček v točenici.
Nebyl to erb v pravém slova smyslu, šlo o tzv. odznak, což bylo zvláštní, jednoduché
znamení. Je dobré poznamenat, že odznaky se v našich zemích objevovaly jen ojediněle, ale
král Václav IV. užíval dokonce tři varianty odznaku: samotného ledňáčka, samotnou točenici
nebo ledňáčka v točenici. Točenice byl věnec spletený z pruhů látky, který se připevňoval na
helmu. O Václavově točenici se můžeme dočíst, že „snad šlo i o symbol nějakého bratrstva
nebo řádu, jehož členem byl i král, čemuž napovídá i název hradu Točník, který dal Václav IV.
vybudovat rychle a s pompou“.14 Dokladem Václavova symbolu jsou v podstatě identická
kamenická ztvárnění ledňáčka v točenici na Staroměstské mostecké věži a v zakončeních
erbové galerie přímo na hradě Točníku.
Tento původ pojmenování podporuje i fakt, že další hrad, který nechal Václav IV.
postavit u Kunratic (tzv. Nový hrádek u Kunratic), nesl v němčině jméno Wenzelstein – tedy
Václavův kámen. I tento hrad byl tedy pojmenován přímo podle osoby krále, a nikoli podle
prostředí nebo přírodních podmínek.
Pojmenování vzniklo zřejmě se samotnou stavbou hradu, tedy na přelomu 14. a 15.
století.
hrady Žebrák a Točník
11
August Sedláček, Hrady a zámky, Praha 2000, s. 152. (CD-ROM)
13
August Sedláček, Hrady a zámky, s. 152. (CD-ROM)
14
Milan Buben, Encyklopedie heraldiky, Libri, Praha 1994, s. 249.
12
7
seznam pomístních jmen
1/
2/
3/
4/
5/
6/
7/
8/
9/
10/
11/
12/
13/
14/
15/
16/
17/
18/
19/
20/
21/
22/
23/
24/
25/
26/
27/
28/
29/
30/
31/
32/
33/
34/
35/
36/
37/
38/
39/
40/
41/
42/
43/
44/
45/
46/
Bradačovna
Cihelna
Dvorská cesta
Dvorský potůček
Jezevčí kopec
Jezírko na Zámku
Ke dvoru
Ke Statku
Kocanda
Kočičí plácek
Královská cesta
Lajtovna
Lesovna
Malé škarpy
Masárna
Na Americe
Na hladoměři
Na Hoferně
Na Hřebenu
Na Jezevčíku
Na Loškovsku
Na oboře
Na pastorni
Na Přeslovským
Na přídělech
Na rybníce
Na škarpě
Na štěpnici
Na Zámeckém vrchu
Na Židovně
Nový mlýn
Ovčín
Pekelský potok
Peklo
Pila
Pivovar
Pod dvorem
Pod hrází
Pod Opýšem
Pod Točníkem
Pod Zámeckým vrchem
Pohádkový kopeček
Pohodnice
Prostřední mez
Před skálou
Přední peklo
47/
48/
49/
50/
51/
52/
53/
54/
55/
56/
57/
58/
59/
60/
61/
62/
63/
64/
65/
66/
67/
68/
69/
70/
71/
72/
73/
74/
75/
76/
77/
78/
79/
80/
81/
82/
83/
84/
85/
86/
87/
88/
89/
90/
91/
92/
Rošoška
Stará cesta
Starý mlýn
Starý most
Statek
Stroupiny
Svatý Bartoloměj
Šlejferna
Špacírka
Špejchar
Švestkovna
Točnický dvůr
Točník
Třešňovka
U cihelny
U Čápů
U dubu
U hruštičky
U kapličky
U Perglů
U Pilařů
U Sojků
U Srpů
U Stroupína
U svatého Blažeje
U Thierlů
U vodárny
U vrátnice
V dlouhých alejích
V hranicích
V paďousích
V Peklech
V topolích
V Záhořku
Ve hlinovce
Ve mlejně
Velké škarpy
Vila
Višňovka
Za kovárnou
Za sázkama
Za skálou
Zadní Peklo
Zámecký vrch
Zámek
Žebrák
8
9
10
pomístní jméno:
Bradačovna
katastr obce:
druh:
vršek s domy
forma pojmenování:
přímé, jednoslovné pojmenování vzniklé z vlastního jména - antroponyma
třídění dle Šmilauera:
Člověk / Poměry majetkové a právní / Pojmenování podle osob a institucí
rozšíření PJ:
užívá se všeobecně
Točník
(Středočeský/Beroun)
Pojmenování se používá pro dva domy (č.p. 49 a 12) na okraji obce Točník, stojící
podél silnice do města Žebrák. Nazvány jsou podle domu č.p. 49, ve kterém bydlel Josef
Bradáč. Pojmenování se vztahuje nejen na domy, ale také malý vršek, na kterém zmiňované
stavby stojí.
Pojmenování je tvořeno substantivem v nominativu. Slovo Bradačovna vzniklo
odvozením od jména Bradáč, připojením sufixu –(ov)na, přičemž došlo ke změně á → a.
Příjmení Bradáč ve významu vousáč vzniklo z apelativa brada. Toto slovo, které vzniklo
z psl. borda, ve staroslověnštině znamenalo vousy. Jeho základ je v ie. slově bhardh,
odvozeném zřejmě ze slova bhar (hrot, štětina).
pomístní jméno:
Cihelna
(Na cihelně)
katastr obce:
druh:
dům
přímé, jednoslovné pojmenování vzniklé z apelativa
Člověk / Lidská práce / Nerosty: lomy, vápenice, sklářství, pískovny, hliniště,
cihlářství…
rozšíření PJ:
Točník
Na místě dnešního rodinného domu č.p. 30 stávala dříve cihelna. Ta byla součástí
točnického panství, vznikla v 18. století a její funkce zanikla zřejmě někdy kolem roku 1919,
kdy byla přidělena legionáři Novákovi. Pamětníci ovšem uvádějí, že se v ní ještě po
1. světové válce vyráběly cihly.
Pojmenování je tvořeno substantivem v nominativu. Substantivum cihelna vzniklo
odvozením od slova cihla, připojením sufixu –na, přičemž bylo vloženo - e - . Slovo cihla
vzniklo ze střhn. slova ziegel, to z lat. tēgula, které je odvozeno od slovesa tegere (krýt).
pomístní jméno:
Dvorská cesta
katastr obce:
druh:
cesta
přímé, dvouslovné pojmenování s přívlastkem shodným vzniklé z apelativa
Člověk / Lidská díla / Stavby obytné a hospodářské // Lidská díla / Cesty
rozšíření PJ:
již se neužívá
Točník
11
Dvorská cesta je dalším pojmenováním aleje, která se táhne od křížku sv. Blažeje (u
města Žebrák) k Točnickému dvoru. Cestě se říká také „Ke dvoru“ nebo „Ke statku“.
Pojmenování je tvořeno vztahovým adjektivem a substantivem v nominativu. Slovo
dvorský vzniklo odvozením od slova dvůr, připojením sufixu – ský, přičemž došlo ke změně
ů→o. Slovo dvůr vzniklo ze stč. dvór, jež pochází u psl. dvьrь, a to z ie. dhûr ve významu
dveře. Slovo cesta je nejspíše odvozeno od slova cěstiti, což znamená čistit nebo klestit.
pomístní jméno:
Dvorský potůček
katastr obce:
druh:
potok
Člověk / Lidská díla / Stavby obytné a hospodářské // Země / Vody
rozšíření PJ:
již se neužívá
Točník
Tento potůček protéká kolem Dvorské cesty až k Točnickému dvoru.
Pojmenování je tvořeno vztahovým adjektivem a substantivem v nominativu.
Adjektivum dvorský viz výše. Slovo potůček vzniklo odvozením od slova potok, připojením
deminutivního sufixu –ek, přičemž došlo ke změně o→ů, k→č. Slovo potok vzniklo
z předložky po- a slovesa téci – z psl. základu tek- a střídy e→o. Slovo téct vzniklo z psl. tekti
a to z ie. teku (běžet, téci).
pomístní jméno:
Jezevčí kopec
katastr obce:
druh:
kopec
Zvířectvo / Volně žijící savci, ptáci, obojživelníci a plazi, ryby, hmyz // Země /
Terénní formy / Vyvýšeniny
rozšíření PJ:
Točník
Pojmenování se vztahuje na kopec nacházející se těsně pod Zámeckým vrchem, jižně
od hradu Točník. Lidový výklad pomístního jména se opírá o výskyt jezevců v této oblasti.
Vysvětlení se jeví jako pravděpodobné, neboť jde o území někdejšího Přemyslovského
loveckého hvozdu, v němž je doložena hojnost zvěře.
Pojmenování je tvořeno adjektivem a substantivem v nominativu. Adjektivum jezevčí
vzniklo odvozením od substantiva jezevec, připojením sufixu –í, přičemž došlo ke změně
c→č. Slovo jezevec vzniklo z psl. slova ězvъcъ, které bylo odvozeno od slova ězva (jizva ve
významu trhlina), čili jezevec jako „zvíře žijící v noře“. Slovo kopec vzniklo ze stč. kop
(hora), což byl mužský tvar ke slovu kopa (hromada nakopané země). Psl. slovo kopa bylo
odvozeno ze slovesa kopat (v původním významu znamenalo obdělávat půdu).
pomístní jméno:
Jezírko na Zámku
katastr obce:
Točník
12
druh:
jezírko
přímé, víceslovné, předložkové pojmenování vzniklé z apelativa
Země / Vody // Člověk / Lidská díla / Stavby obytné a hospodářské
rozšíření PJ:
neužívá se všeobecně
Toto pomístní jméno označuje jezírko, které leží po levé straně mostu hradu Točník.
Jezírko je ledovcového původu a až do roku 1530 bylo jediným zdrojem pitné vody pro hrad.
Pojmenování je tvořeno substantivem v nominativu, primární předložkou a
substantivem v lokálu. Slovo jezírko vzniklo odvozením od slova jezero, připojením
deminutivního sufixu –ko, přičemž došlo ke změně e→í. Slovo jezero vzniklo z psl. ezero, a
to z ie. eģ-ero, které bylo odvozeno od eģh (jez). Substantivum zámek bylo převzato
z německého Schloss – v němčině má slovo také dva významy (šlechtické sídlo/zamykací
zařízení). Zámek tedy znamenal uzavřenou, opevněnou budovu. Slovo tedy mělo stejný
význam jako slovo hrad a historie rozdíl termínů často nerozlišovala.
pomístní jméno:
Ke dvoru
katastr obce:
druh:
cesta
nepřímé, dvouslovné, předložkové pojmenování vzniklé z apelativa
Člověk / Lidská díla / Stavby obytné a hospodářské
rozšíření PJ:
Točník
Tato cesta byla původní hlavní cestou od města Žebráku k Točnickému dvoru (statku)
v době, kdy ještě neexistovala samostatná obec Točník, ale jednalo se pouze o podhradí hradu
Žebráku. Točnický dvůr, který byl středem točnického panství, vznikl v 16. století – v době,
kdy měli hrad Točník v držení Lobkovicové. Cesta začíná za městem Žebrákem u křížku sv.
Blažeje a prochází kolem pole. Její název vychází právě z pojmenování místa, kam směřuje.
Obyvatelé Točníku používají oba názvy.
Pojmenování je tvořeno primární předložkou a substantivem v dativu. Předložka k
vznikla z psl. kъ, které nelze jednoznačně vyložit. Slovo dvůr vzniklo ze stč. dvór, jež pochází
z psl. dvьrь, a to z ie. dhûr ve významu dveře. Slovo dvůr se slovem dveře úzce souvisí.
Dveře označují to, čím se zavírá a dveře to, co je uzavřeno.
omístní jméno:
Ke Statku
druh:
cesta
rozšíření PJ:
katastr obce:
Točník
13
Viz vysvětlení u předchozí tabulky.
Pojmenování je tvořeno primární předložkou a substantivem v dativu. Slovo statek
mělo ve staročeštině jiný význam než dnes – označovalo zboží, majetek, moc, podporu, zisk
nebo podstatu. Psl. slovo statъkъ je odvozeno od stati. Zřejmě označovalo „něco stálého,
pevného, užitečného“.
pomístní jméno:
Kocanda
katastr obce:
druh:
dům
Člověk / Lidská práce / Obchod
rozšíření PJ:
Točník
Pojmenování se vztahuje k domu č.p. 2, ve kterém se v současnosti nachází hostinec
U krále Václava IV. Původní Kocanda byla budova pocházející již z doby Václava IV., která
patřila k Točnickému dvoru a sloužila jako skladiště. Pokud se obchodníkům nepodařilo
prodat své zboží, nechávali si je zde do příštího trhu.
Pojmenování je tvořeno substantivem v nominativu. Slovo Kocanda pochází zřejmě z
němčiny a používalo se ve významu „domky postavené mimo obec“ nebo „hospoda na
samotě“.
pomístní jméno:
Kočičí plácek
katastr obce:
druh:
místo u cesty
Zvířectvo / Zvířata domácí // Obecné vztahy a vlastnosti / Místo
rozšíření PJ:
Točník
Název se vztahuje na půlkruhový travnatý prostor ohraničený stromy, u cesty vedoucí
od parkoviště správy hradu Točník k západní bráně. Pojmenování je motivováno skutečností,
že plácek slouží jako místo posledního odpočinku koček, které pošly na hradě Točníku.
Kočky se zde začaly pohřbívat přibližně před osmi lety, pojmenování pochází zřejmě z té
doby.
Adjektivum kočičí vzniklo odvozením od slova kočka. K základu kočk- byl přidán sufix –í,
přičemž došlo k přidání vkladného -i- a ke změně k → č. Slovo kočka vzniklo z psl. kotъka,
což bylo odvozeno od kotъ – nejspíše vychází z pozdnělat. cattus, které bývá považováno za
výpůjčku z nubijského kadis – kočka byla ochočena v Egyptě a do Evropy se dostala
keltským nebo latinským prostřednictvím. Deminutivum plácek vzniklo odvozením od slova
plac, připojením sufixu –ek, přičemž došlo ke změně a→á. Slovo plac jsme převzali
14
z německého Plazt přes starofrancouzské place (=místo, prostor, náměstí) z lat. platea, z řec
plateia.
pomístní jméno:
Královská cesta
katastr obce:
druh objektu
úzká pěšina vedoucí lesem
Člověk / Poměry majetkové a právní / Majetek královský a císařský // Člověk /
Lidská díla / Cesty
rozšíření PJ:
Točník
Pojmenování označuje úzkou lesní pěšinu začínající u silnice směřující na Křivoklát,
která vede od úpatí skály až k hradu Točník. Přívlastek královská získala cesta proto, že vedla
na královský hrad Točník; není zcela zřejmé, zda se jedná o původní hlavní přístupovou cestu
nebo pouze o jednu z cest na hrad. Tvrzení, že se jednalo o hlavní cestu podporuje fakt, že
navazovala na královskou cestu Zbiroh-Křivoklát. Podle jiného názoru však hlavní cesta
vedla po hřebenu Zámeckého vrchu z obce Hředle. Toto tvrzení se opírá o skutečnost, že
v místě této cesty je za hřebenem přerušen křemencový val. Ten byl překopán zřejmě při
výstavbě cesty při vzniku hradu a vznikl tak první fortifikační článek opevnění.
Adjektivum královský vzniklo odvozením od substantiva král, připojením sufixu –(ov)ský,
což je rozšířená varianta koncovky sk/ý/“, která vyjadřovala přivlastnění ve starších dobách.
„V novější době se tímto způsobem pomístní jména netvoří.“15 Slovo král vzniklo ze slova
korlь (podle panovníka Karla Velikého). Slovo cesta je nejspíše odvozeno od slova cěstiti,
což znamená čistit nebo klestit.
pomístní jméno:
Lajtovna
katastr obce:
druh:
dům
rozšíření PJ:
Točník
Lajtovnou je označováno místo, kde nyní stojí dům č.p. 54. Označuje se také jako
„Vrátnice“. V domě, který zde stál dříve, bydlel hajný jménem Lajt.
Pojmenování je tvořeno substantivem v nominativu. Slovo lajtovna vzniklo
odvozením od příjmení Lajt, připojením sufixu –(ov)na. Příjmení Lajt může být obdobou
příjmení Leit. Toto příjmení vzniklo z něm. apelativa Laite (stráň).
pomístní jméno:
15
Lesovna
katastr obce:
Točník
15
druh:
dům
rozšíření PJ:
Pojmenování se užívá pro dům č.p. 17, kde bydlela kolem roku 1924 průvodkyně na
hradě Točníku Marie Šlapáková, vdova po hajném.
Pojmenování je tvořeno substantivem v nominativu. Slovo lesovna vzniklo odvozením
od slova les, připojením sufixu –(ov)na. Slovo les vzniklo z psl. lěsъ, jež nemá jednoznačný
výklad. Nejčastěji bývá spojováno s stangl. læs (pastvina, louka) nebo stsas. laes (údolí). Obě
možnosti však nejsou zcela prokazatelné.
pomístní jméno:
Malé škarpy
katastr obce:
druh:
sady
Obecné vztahy a vlastnosti / Velikost, množství… // Země / Vhloubené tvary
rozšíření PJ:
Točník
Pojmenování se vztahuje na sady u Hoferny. Název získaly pravděpodobně dle
okolního terénu.
Pojmenování je tvořeno adjektivem a substantivem v nominativu. Slovo malý vzniklo
z psl. malъ, a to z ie. (s)mēlo (malý). Slovo škarpa vzniko z it. scarpa a to asi z germ. skrap-,
skarp- zřejmě ve významu příkrý, srázný.
pomístní jméno:
Masárna
katastr obce:
druh:
vršek
přímé, jednoslovné pojmenování vzniklé zřejmě z vlastního jména - antroponyma
Nejasné jméno
rozšíření PJ:
již se neužívá
Točník
Pojmenování se vztahuje k malému návrší pod silnicí u domu č.p. 13. Motivaci
pojmenování se mi bohužel nepodařilo zjistit. Jméno je zřejmě odvozeno od blíže neurčeného
příjmení či přezdívky.
Pojmenování je tvořeno substantivem v nominativu. Slovo masárna vzniklo
odvozením od slova či jména se základem mas-, připojením sufixu –árna.
16
pomístní jméno:
Na Americe
(Amerika)
katastr obce:
druh:
kopec
přímé, jednoslovné, předložkové pojmenování vzniklé z vlastního jména – toponyma
Obecné vztahy a vlastnosti / Vzdálenost nebo velikost
rozšíření PJ:
Točník
Pojmenování se vztahuje k zalesněnému vrchu za Jezevčím kopcem, kde se v
minulosti nacházelo popraviště. Podle lidového výkladu je pojmenování motivováno
vzdáleností či velikostí. Kopec je na hranici mezi obcemi Žebrák i Točník, v poměrně značné
vzdálenosti od obou.
Pojmenování je tvořeno primární předložkou a substantivem v lokálu. Předložka na
vznikla z ie. nō, což je varianta k anō (na, nad, nahoru). Název Amerika je odvozen od
vlastního jména cestovatele Ameriga Vespuci (1451-1512). Pojmenování Amerika vytvořil
roku 1507 M. Waldseemüller z křestního jména Amerigo (z lat. Emericus); analogicky byl
připojen sufix -ica podle Africa. Toto pojmenování je velmi časté, většinou je jím
vyjadřována vzdálenost.
pomístní jméno:
Na hladoměři
katastr obce:
druh:
pole
přímé, jednoslovné, předložkové pojmenování vzniklé z apelativa
Země / Kulturní půda: obecně
rozšíření PJ:
Točník
Název označuje pole ležící severovýchodně od Točnického dvora, těsně s ním
sousedící. Podle lidového výkladu bylo toto pole „průměrné“, tzn., že podle úrody na tomto
poli se posuzovala úroda celkově. (Měřila se jím úroda, a tedy i „hlad“.)
Pojmenování je složeno z primární předložky a substantiva, které je vzniklo skládáním
(kompozicí) ze substantiva hlad a verba měřit. Jde o vlastní složeninu determinační
(předmětnou) s konektem -o-. Substantivum hlad vzniklo ze stsl. gladъ, a to z psl. goldъ, jež
souvisí s psl. žьlděti (toužit po něčem). Kromě tohoto výkladu existuje ještě novější teorie,
která vychází z významu bodavá, svíravá bolest a slovo hlad spojuje s ie. guel- (píchat).
Sloveso měřit pochází z psl. měra, které bylo odvozeno z ie. mē- (měřit).
pomístní jméno:
Na Hoferně
(Na Oferně, Hoferna)
druh:
dům
katastr obce:
Točník
17
rozšíření PJ:
Pojmenování se vztahuje na dům č.p. 3 stojící vedle Kocandy – stejně jako ona patřil
k Točnickému panství. Dnes je tento obytný dům spojen s dalším domem.
Pojmenování je tvořeno primární předložkou a substantivem v lokálu. Slovo hoferna
vzniklo odvozením od německého slova Hofherr (odvozeno z něm. Hof = dvůr, v původním
významu „pán domu“, přeneseně pak „držitel menší usedlosti“), připojením sufixu –na.
pomístní jméno:
Na Hřebenu
(Hřeben)
katastr obce:
druh:
hřeben kopce
Obecné vztahy a vlastnosti / Tvar a jiné vlastnosti metaforicky
rozšíření PJ:
Točník
Toto pojmenování označuje cestu táhnoucí se po zalesněném hřebenu Zámeckého
vrchu od hradu Točník do obce Hředle. Zřejmě v těchto místech je možné lokalizovat původní
cestu na hrad.
Pojmenování je tvořeno primární předložkou a substantivem v lokálu. Slovo hřeben
vzniklo z psl. greby, které bylo odvozeno od slovesa grebti (hrabat, škrábat).
pomístní jméno:
Na Jezevčíku
katastr obce:
druh:
stráň
přímé, jednoslovné, předložkové pojmenování vzniklé z vlastního jména – toponyma
(pomístního jména)
Zvířectvo / Volně žijící savci, ptáci, obojživelníci a plazi, ryby, hmyz
rozšíření PJ:
Točník
Toto pojmenování se užívá pro stráň Jezevčího kopce nad nejníže položeným
parkovištěm hradu Točník. V dřívějších dobách zde bývalo pole – název je motivován
místem, kde se zmiňované pole nacházelo.
Pojmenování je tvořeno primární předložkou a substantivem v lokálu. Deminutivum
jezevčík vzniklo odvozením od slova jezevec pomocí sufixu –ík, přičemž došlo k vypuštění
-e- a změně c → č. Slovo jezevec vzniklo z psl. slova ězvъcъ, které bylo odvozeno od slova
ězva (jizva ve významu trhlina), čili jezevec jako „zvíře žijící v noře“.
pomístní jméno:
Na Loškovsku
druh:
pole
katastr obce:
Točník
18
přímé, jednoslovné, předložkové pojmenování vzniklé z vlastního jména antroponyma
rozšíření PJ:
Pole, jehož původním majitelem byl pan Lošek, leží západně od města Žebrák a zčásti
zasahuje do katastru obce Točník.
Pojmenování je tvořeno primární předložkou a substantivem v lokálu. Název
Loškovsko vznikl odvozením od příjmení Loška. K němu byl připojen sufix -(ov)sko. Tento
sufix se vyskytuje jen zřídka a většinou se jedná o vyjádření majetnického vztahu.16 (Pole
patřilo panu Loškovi). Příjmení Loška je zdrobnělinou k příjmení Loš, které vzniklo buď
z osobního jména (rodného nebo křestního) začínajících na Lo-, nebo z německého slova
Loch ve významu sklep nebo jáma.
pomístní jméno:
Na oboře
katastr obce:
druh:
pole
Rostlinstvo / Porosty
rozšíření PJ:
Točník
Pole pod hradem Točníkem (za domem č.p. 16) vzniklo vymýcením lesa. Hrad Točník
byl dříve obklopen Přemyslovským loveckým hvozdem, který byl na mnoha místech
vymýcen a přeměněn na pole. Pojmenování získal podle někdejší obory.
Pojmenování je tvořeno z primární předložky a substantiva v lokálu. Slova obora se ve
staročeštině používalo ve významu ohrada, obora nebo celek. Pocházelo z psl. ob(v)ora /
ob(v)orъ, které je odvozeno od slovesa ob(v)erti (ohradit).
pomístní jméno:
Na pastorni
(Na pastouni, Na pěstouni)
katastr obce:
druh:
pole
Rostlinstvo / Pěstění rostlin / Pastviny
rozšíření PJ:
již se neužívá
Točník
Pojmenování se vztahuje na pole za Točnickým dvorem směrem k Opyši. Jméno je
pravděpodobně spojeno se slovem pastýř (dříve bylo v obci chováno množství ovcí). Ovčín
stával právě v Točnickém dvoře.
16
19
Pojmenování je tvořeno primární předložkou a substantivem v lokálu. Slovo pastorna
snad souvisí se slovem pastor (pastýř), v tom případě by vzniklo odvozením – připojením
sufixu –na. České slovo pastor pochází z lat. pāstor téhož významu, a to ze slovesa pāscere
(pást).
pomístní jméno:
Na Přeslovským
katastr obce:
druh:
pole a louky
přímé, jednoslovné, předložkové pojmenování vzniklé z vlastního jména –
antroponyma
rozšíření PJ:
Točník
Pojmenování se vztahuje na pole a louky za domem č.p. 19. Na tomto místě stávala v
minulosti hájovna. Pojmenování je motivováno zřejmě jménem některého z hajných, kteří zde
bydleli.
Pojmenování je tvořeno primární předložkou a substantivem v lokálu. Adjektivum
Přeslovský vzniklo odvozením od příjmení Přesl, připojením rozšířeného sufixu –(ov)ský.
Příjmení Přesl by mohlo být obdobou jména Presl (to vzniklo z nářeční podoby místního
jména Vratislav – německy Breslau) nebo zkrácením příjmení Přeslička, které vzniklo
z apelativa přeslice.
pomístní jméno:
Na přídělech
katastr obce:
druh:
pole
Člověk / Poměry majetkové a právní / Právní poměry, hlavně způsob získávání půdy
rozšíření PJ:
Točník
Pojmenování označuje pole ležící severně od Točnického dvora, které bylo rozděleno
a jeho části přidělovány během první pozemkové reformy roku 1919.
Pojmenování je tvořeno primární předložkou a substantivem v lokálu. Slovo příděl
bylo odvozeno od slovesa přidělit, oddělením sufixu –it (konverze), přičemž došlo ke změně
i→í. Sloveso přidělit vzniklo odvozením (prefixací) od slovesa dělit, připojením prefixu při-.
Sloveso dělit je odvozeno od stsl. slova dělъ, jenž vzniklo z ie. dai- (dělit).
pomístní jméno:
Na rybníce
katastr obce:
druh:
pole
Točník
20
Země / Vody
rozšíření PJ:
Pojmenování se vztahuje k poli rozkládající se kolem Stroupinského potoka od
Bradačovny až ke Starému mlýnu. Svůj název získal podle rybníka, který se dříve nacházel u
Starého mlýna, a po němž zbyla již jen hráz.
Pojmenování je tvořeno primární předložkou a substantivem v lokálu. Slovo rybník
vzniklo odvozením od slova ryba, připojením sufixu –ník k základu ryb-. Psl. slovo ryba je ve
svém původu nejasné. Jedná se o inovaci ie. výrazů pro rybu (např. něm. Fisch, lat. piscis).
pomístní jméno:
Na škarpě
(Na škarpech)
katastr obce:
druh:
pole
Země / Vhloubené tvary
rozšíření PJ:
Točník
Pojmenování se vztahuje na pole, které bylo v obci vedle špejcharu až do dvacátých let
20. století. Původně bylo na okraji vsi. Po první světové válce se na jeho místě začaly stavět
domy a pole zaniklo. Jménem „Škarpa“ se označovalo návrší s ovocným sadem, který byl
nedaleko obecní váhy.
Pojmenování je tvořeno primární předložkou a substantivem v lokálu. Hovorové
slovo škarpa vzniklo z it. scarpa, a to asi z germ. skrap-, skarp- zřejmě ve významu příkrý,
srázný. Používá se buď tvaru se slovem škarpa v singuláru (Na škarpě) nebo v plurálu
s nespisovným zakončením (Na škarpech). K jevu, kdy se v PJ u substantiv dnes náležejících
ke skloňovacímu typu žena objevuje v lokálu plurálová koncovka –ech, dochází z různých
důvodů. J. Matúšová uvádí tyto příčiny: 1) vyrovnávání pádových tvarů různých skloňovacích
typů 2) existence starší rodově odlišné varianty 3) zachovávání historických koncovek
substantiv v pomístních jménech 4) chápání substantiva v PJ jako pomnožného.17 V tomto
případě se jedná zřejmě o napodobení singulárového tvaru „Na škarpě“.
pomístní jméno:
Na štěpnici
druh:
pole
Rostlinstvo / Pěstění rostlin / Zahrady, vinice, chmelnice
rozšíření PJ:
již se neužívá
17
katastr obce:
Točník
Jana Matúšová, Poznámka k morfologii pomístních jmen, in: Naš řeč, roč. 74, č. 57, Praha 1991, s. 69-74.
21
Pole Na štěpnici se nacházelo za špejcharem (parcela č. 26). Lze předpokládat, že
pojmenování bylo motivováno výskytem štěpnice (ovocná zahrada, převážně jabloňová)
nebo jiné zahrady v bezprostřední blízkosti pole.
Pojmenování je tvořeno primární předložkou a substantivem v lokálu. Substantivum
štěpnice vzniklo odvozením od slova štěp, připojením sufixu –nice. Štěp je ovocný strom
vypěstovaný roubováním. Slovo má stejný základ jako sloveso štípat. To vzniklo z psl.
slovesa ščipati, a to z ie. skei-p- (řezat, oddělovat).
pomístní jméno:
Na Zámeckém vrchu
katastr obce:
druh:
nejvyšší bod Zámeckého vrchu
Přímé, víceslovné, předložkové pojmenování s přívlastkem shodným vzniklé
z vlastního jména – toponyma (pomístního jména)
Člověk / Lidská díla / Stavby obytné a hospodářské // Země / Terénní formy /
Vyvýšeniny
rozšíření PJ:
Točník
Jméno místa se vztahuje k nejvyššímu bodu Zámeckého vrchu, který leží 452 m n.m.
Pojmenování je tvořeno primární předložkou, adjektivem a substantivem v lokálu.
Slovo zámecký vzniklo odvozením od slova zámek, připojením sufixu –ský. Zde došlo ke
změně k+s = c. Substantivum zámek bylo přejato z německého Schloss – v němčině má slovo
také dva významy (šlechtické sídlo/zamykací zařízení). Slovo zámek (ve významu „uzavřená,
opevněná budovu“) začalo postupně vytlačovat slovo hrad, ale „ještě v druhé polovině 15.
století v pramenech oba výrazy nacházíme jako synonyma“.18 Proto se také vrchu říká
Zámecký, ačkoli na něm byl postaven hrad a nikoliv zámek. Slovo vrch vzniklo z psl. vrъchъ,
a to z ie. ûers (vyvýšenina).
pomístní jméno:
Na Židovně
(Židovna)
katastr obce:
druh:
dům / pole
rozšíření PJ:
Točník
Existují dva lidové výklady původu jména: první se odvozuje od v těchto místech
žijícího Žida Ábelese (jeho rodina pocházející z Tlustice patřila k předním rodinám židovské
obce hořovické, žádný z jejich členů však nepřežil holocaust); druhý tvrdí, že název Na
židovně se původně používal pro malý obchod na návsi (č.p. 13), v němž prodával pan Thierl.
Když obchod zanikl, název se přenesl na nový dům pí. Nezbedové (č.p. 6), která je dcerou
pana Thierla. Pojmenování bylo také používáno pro pole, které dnes již neexistuje.
18
Josef Macek, Česká středověká šlechta, Praha 1996, s. 97.
22
Slovo Židovna vzniklo odvozením od slova Žid, přidáním sufixu –(ov)na. Slovo Žid
bylo přejato z lat. iudaeus, zřejmě přes staroit. giudio. Lat. slovo iudaeus bylo přejato přes
řec. Iudaîos z hebr. jchūdah (oslavený).
pomístní jméno:
Nový mlýn
katastr obce:
druh:
bývalý mlýn
Obecné vztahy a vlastnosti / Stáří // Člověk / Lidská díla / Stavby obytné a
hospodářské
rozšíření PJ:
již se neužívá
Točník
Pojmenování se používalo dříve pro druhý, novější mlýn (č.p. 21) v Točníku, kterému
se říká také „U Srpů“ nebo „U Pilařů“. Přívlastek „nový“ získal ve srovnání se starším
mlýnem „U Sojků“.
Pojmenování je tvořeno adjektivem a substantivem v nominativu. Adjektivum nový
vzniklo z psl. novъ, které pochází z ie. neûo- téhož významu. Psl. slovo mъlinъ bylo přejato
přes sthn. mulīn, z pozdnělat. slova molīna – to bylo odvozeno od lat. slovesa molere (mlít).
pomístní jméno:
Ovčín
katastr obce:
druh:
budova
Člověk / Lidská práce / Domácí zvířata
rozšíření PJ
Točník
Pojmenování označuje budovu obdélného půdorysu, která stojí v Točnickém dvoře, a
která sloužila jako ovčín. Chov ovcí je v točnickém dvoře doložen již k roku 1768. Lze proto
předpokládat, že pojmenování vzniklo právě v té době a udrželo se dodnes. (Některé prameny
uvádějí, že koncem 18. století zde bylo chováno přes 1500 ovcí.)
Substantivum ovčín vzniklo odvozením od slova ovce, připojením sufixu –ín k základu
ovc-, přičemž došlo ke změně c → č. Slovo ovce má původ v psl. ovьca, které vzniklo z ie.
oụikā, což bylo deminutivum od slova oụi (ovce).
pomístní jméno:
Pekelský potok
katastr obce:
druh:
potok
přímé, dvouslovné pojmenování vzniklé z apelativa
Obecné vztahy a vlastnosti /Hodnocení, povaha // Země / Vody
Točník
23
rozšíření PJ:
O přívlastek Pekelský se zasloužilo území, kterým potok protéká, a které se nazývá
Peklo. To získalo svůj název podle ponurosti místa.
Adjektivum pekelský vzniklo odvozením od slova peklo. K základu pekl- byl připojen
sufix –ský, přičemž bylo vloženo -e-. Substantivum peklo má základ v stsl. slově pьkъlъ
(smůla, dehet) z ie. pik se stejným významem. Tento význam se vytvořil na základě
představy, že hříšníci se v pekle vaří ve vroucí smůle. Slovo potok vzniklo z předložky po- a
slovesa téci – z psl. základu tek- a střídy e→o. Slovo téct vzniklo z psl. tekti a to z ie. teku
(běžet, téci).
pomístní jméno:
Peklo
katastr obce:
druh:
rybník
Obecné vztahy a vlastnosti /Hodnocení, povaha
rozšíření PJ:
Točník
Pojmenování se vztahuje na rybník u silnice na Bzovou. Pod hradem Žebrákem byla
v obci Točník dříve soustava rybníků. Ty byly však postupně zaváženy a do dnešní doby se
zachoval pouze jediný. Jeho název je zřejmě odvozen, stejně jako Pekelský potok, od krajiny,
ve které se nachází, a které se říká právě Peklo nebo V Peklech. Slovo peklo viz výše.
pomístní jméno:
Pila
katastr obce:
druh:
areál pily
Člověk / Lidská práce / Rostliny
rozšíření PJ:
Točník
Areál pily Dřevotoč se nachází vedle Točnického dvora (jedná se o poslední budovu
v obci).
Pojmenování je tvořeno substantivem v nominativu. Slovo má původ v psl. pila, což je
nejspíš výpůjčka ze sthn. slova fīla. Jeho původ je však nejistý.
pomístní jméno:
Pivovar
druh:
budova č.p. 1
katastr obce:
Točník
24
Člověk / Lidská práce / Kulturní rostliny, jejich zpracování
rozšíření PJ:
Pojmenování se vztahuje k budově č.p. 1, dříve sídla pivovaru. V současné době je zde
situován obecní úřad, kavárna a soukromé byty. V 18. století byl v obci Točník založen
pivovar, který patřil k Točnickému panství. Pojmenování se udrželo od založení pivovaru
v 18. století až dodnes, přestože pivovar byl na počátku 20. století zrušen.
Pojmenování je tvořeno substantivem v nominativu. Slovo pivovar je determinační,
předmětná složenina, která vznikla kompozicí substantiva pivo a deverbativního substantiva
var. Slovo var vzniklo ze slovesa vařit, oddělením sufixu –it (konverze), přičemž došlo ke
změně ř→r. Psl. slovo pivo je odvozeno od piti, což původně označovalo vše, co sloužilo
k pití. Slovo vařit vzniklo z psl. variti, které bylo kauzativem k vьrěti – to vzniklo z ie. ụer,
což znamená pálit nebo hořet.
pomístní jméno:
Pod dvorem
katastr obce:
druh:
pole
rozšíření PJ:
Točník
Pojmenování „Pod dvorem“ se používá pro pole, která se nalézají za Točnickým
dvorem směrem k lesu, západně od obce. Svůj název mohlo pole získat podle svého umístění,
jako nejasná se však jeví předložka „pod“. Pojmenování mohlo určitým způsobem souviset s
tamějšími podzemními zdroji vody. Ty by mohly mít právě vliv na použití předložky.
Pojmenování je tvořeno primární předložkou a substantivem v instrumentálu.
Předložka pod vznikla z prefixu po-, který má původ v ie. (a)po (od, pryč) nebo v ie. upo
(pod, přes) a druhou částí bylo ie. dhē (položit). Substantivum dvůr vzniklo ze stč. dvór, jež
pochází u psl. dvьrь, a to z ie. dhûr ve významu dveře.
pomístní jméno:
Pod hrází
(Podhrází)
katastr obce:
druh:
část obce
Země / Vody
rozšíření PJ:
Točník
Pojmenování se vztahuje k místu na okraji obce (směrem na Březovou), kde se
v minulosti nacházel rybník. Nejdříve zde bydlel hrázný a hlídač rybníka, následně pohodný.
25
Rybník byl později zavezen a zbyla z něj pouze hráz. Na tomto místě stojí také autobusová
zastávka nesoucí stejný název.
Pojmenování je tvořeno primární předložkou a substantivem v instrumentálu. Slovo
hráz vzniklo z psl. gord´ь (ohrazené sídliště, a to z ie. ghordho (ohrazené místo).
pomístní jméno:
Pod Opýšem
katastr obce:
druh:
pole
Země / Svahy
rozšíření PJ:
Točník
Pojmenování označuje pole nacházející se severozápadně od obce Točník (za domem
č.p. 19), směrem k obci Bzová. Rozkládá se pod dlouhým svahem o dvou vrcholech, z nichž
jedním je Opyš (druhý vrchol je nazýván Holým vrchem). Pod svahem stojí hájovna, která
nese stejný název. Používají se spíše různé zkomoleniny tohoto slova, jako je Obyš nebo
Obýš.
Pojmenování je tvořeno primární předložkou a substantivem v instrumentálu. Slovo
opyš můžeme opsat jako „nejzazší část hřebenu“ nebo „sklánějící se výběžek návrší“.
pomístní jméno:
Pod Točníkem
katastr obce:
druh:
rozcestí
nepřímé, dvouslovné, předložkové pojmenování vzniklé z vlastního jména –
toponyma (pomístního jména)
Člověk / Lidská díla / Vlastní jména sídlišť, existujících i neexistujících
rozšíření PJ:
Točník
Rozcestí „Pod Točníkem“ je situováno pod hradem, na křižovatce spojnic vedoucích
na Křivoklát a do Žebráka. Je zde umístěn turistický ukazatel.
Pojmenování je tvořeno substantivem v nominativu. Je nanejvýš pravděpodobné, že se jedná
o motivaci slovem točenice. Viz historie obce Točník. Slovo Točník vzniklo odvozením,
připojením sufixu -ík k základu točen-, přičemž bylo vypuštěno -e-. Slovo točenice vzniklo ze
slovesa točený, připojením sufixu –ice k základu točen-. Adjektivum točený vzniklo ze
slovesa točit, připojením sufixu –ný k základu toč-. Psl. sloveso točiti je kauzativum k tekti
(téci) – znamená tedy „způsobovat, že něco teče, běží“. Sloveso tekti vzniklo z ie. teku (běžet,
téci).
pomístní jméno:
druh:
Pod Zámeckým
vrchem
katastr obce:
Točník
26
pole
Nepřímé, víceslovné, předložkové pojmenování s přívlastkem shodným vzniklé
z vlastního jména – toponyma (pomístního jména)
vyvýšeniny
rozšíření PJ:
Pole ležící severovýchodně od obce získalo své jméno podle polohy pod Zámeckým
vrchem.
Jeho pojmenování je tvořeno primární předložkou, adjektivem a substantivem
v instrumentálu. Adjektivum zámecký vzniklo odvozením od slova zámek, připojením sufixu ský, přičemž došlo ke změně k + s = c. Slovo zámek (ve významu „uzavřená, opevněná
budovu“) začalo postupně vytlačovat slovo hrad, ale „ještě v druhé polovině 15. století
v pramenech oba výrazy nacházíme jako synonyma“.19 Proto se také vrchu říká Zámecký,
ačkoli na něm byl postaven hrad a nikoliv zámek. Slovo vrch vzniklo z psl. vrъchъ, a to z ie.
ûers (vyvýšenina).
pomístní jméno:
Pohádkový kopeček
katastr obce:
druh:
kopec
Obecné vztahy a vlastnosti / Hodnocení, povaha // Země / Terénní formy /
Vyvýšeniny
rozšíření PJ:
Točník
Kopec za domem č.p. 30, který byl původně hrází rybníka, pojmenovali děti z obce,
které si u něj hrávaly. Lze předpokládat, že stáří tohoto pojmenování je přibližně 6 let.
Adjektivum pohádkový vzniklo odvozením od substantiva pohádka, připojením sufixu
–ový k základu pohádk-. Substantivum pohádka ve staročeštině znamenalo spor, smyšlenku
nebo hádanku. Dnešní význam vznikl zřejmě v době obrození. Deminutivum kopeček vzniklo
odvozením ze slova kopec, připojením sufixu -ek, přičemž došlo ke změně c→č.
Substantivum kopec bylo odvozeno od stč. kop (hora), což je mužský tvar ke kopa (hromada
nakopané země).
pomístní jméno:
Pohodnice
druh:
stavení
Člověk / Lidská práce / Zvířata domácí: pastva, užitek, jatky
19
katastr obce:
Točník
27
rozšíření PJ:
Pojmenování se vztahuje na stavení č.p. 11 za obcí, u křižovatky cest vedoucích k
Hředlím a Březové. Na místě domu, stojícího u bývalé hráze, bývala dříve pohodnice neboli
rasovna, jejíž majitel (pohodný, ras) odklízel mrtvá zvířata. Toto řemeslo bylo považováno za
snížené a kvůli tomu (a zřejmě i kvůli zápachu) byla pohodnice umísťována dále od vesnice.
Pojmenování je tvořeno substantivem v nominativu. Slovo pohodnice vzniklo
odvozením od slova pohodný, připojením sufixu –ice k základu pohodn-. Motivace
substantiva pohodný není zcela zřejmá. Jedná se nejspíše o eufemistické označení pohodného
jako užitečného, vhodného člověka.
pomístní jméno:
Prostřední mez
katastr obce:
druh:
mez
Přímé, dvouslovné pojmenování s přívlastkem shodným vzniklé z apelativa
Obecné vztahy a vlastnosti / Poloha // Člověk / Lidská díla / Hranice, ohrady, ploty
rozšíření PJ:
již se neužívá
Točník
Pojmenování se vztahuje k mezi sbíhající od bývalé kovárny k silnici do obce Bzová.
Mez byla pojmenována podle své polohy.
Pojmenování je tvořeno adjektivem a substantivem v nominativu. Adjektivum
prostřední vzniklo odvozením od slova střední, připojením prefixu pro-. Slovo střední
vzniklo odvozením od slova střed, připojením sufixu –ní. Slovo střed vzniklo z psl. serda,
serd, do kterého bylo vloženo -t-. Toto slovo pochází z ie. kerd (srdce, střed).
pomístní jméno:
Před skálou
katastr obce:
druh:
část obce
Země / Terénní formy / Vyvýšeniny
rozšíření PJ:
Točník
U tohoto pojmenování se zřejmě jedná o praktické rozdělení obce na dvě části: 1) stará
část – náves; 2) nová část – novější zástavba za hrady. Část „Za skálou“ je situována směrem
ke Křivoklátu, část „Před skálou“ pak směrem k Žebráku. Jako pomyslná hranice sloužil
skalnatý výběžek Zámeckého vrchu, který obec opticky rozděluje.
Předložka před vznikla z psl. perdъ, jež bylo odvozeno od per – to vzniklo z ie. per, což byl
původně lokálový tvar kořene, jehož původní význam byl „převést, přejít“. Druhá část
předložky (-dъ) je zřejmě odvozena od ie. dhē (klást). Psl. slovo skala bylo odvozeno od
28
slovesa skaliti (rozbíjet, štěpit) – skála bylo tedy to, co bylo „rozeklané nebo rozštěpené“.
Sloveso skaliti vzniklo z ie. (s)kel- (štěpit, řezat).
pomístní jméno:
Přední Peklo
katastr obce:
druh:
lesy a louky
přímé, dvouslovné pojmenování s přívlastkem shodným vzniklé z vlastního jména –
Obecné vztahy a vlastnosti / Poloha // Obecné vztahy a vlastnosti /Hodnocení,
povaha
rozšíření PJ:
Točník
Pojmenování Peklo se používá pro pás podmáčených luk a lesů táhnoucích se od
Točníka, kolem Březové až k obci Drozdov. Název Přední peklo se používá pro část, která se
nachází mezi Točníkem a Bzovou – je tedy Točníku i Bzové blíže než „Zadní peklo“.
Pojmenování je tvořeno adjektivem a substantivem v nominativu. Adjektivum přední
vzniklo odvozením ze slova vpředu. K tomuto místnímu příslovci byl připojen sufix –ní,
přičemž došlo k oddělení prefixu v-. Předložka před viz výše.
pomístní jméno:
Rošoška
(V Rošovce, Rosovka)
katastr obce:
druh:
část lesa
Rostlinstvo / Části rostlin, zvl. druhy dřeva
rozšíření PJ:
Točník
Pojmenování lesa (za točnickou pilou) rozkládajícího se mezi obcemi Točník a Bzová
má mnoho podob. Jako jedno z nejstarších nejstarší uvádí Josefský katastr název Rosovka
nebo V Rosovce (říká se také Rošovka nebo Rošoška). Motivace tohoto pojmenování není
zcela jasná, nicméně je pravděpodobné, že slovo je odvozeno od rozsochy (vidlicovitě
rozrostlé větve). Podobné pojmenování lze nalézt např. u J. Š. Baara, kde se lesu říká Rosovka
nebo také Rozsocha.20
Pojmenování je tvořeno substantivem v nominativu. Slovo Rošovka (i další varianty)
vznikly zkomolením slova rozsocha (vynecháním –z-, připojením sufixu –ovka). Slovo
rozsocha vzniklo z psl. orz(ъ)socha, které je tvořeno z prefixu orz- a substantiva socha
(větev). Prefix orz- je příbuzný se slovesem oriti (rozrušit, oddělit), jehož východiskem je ie.
er (oddělit, jít od sebe). Psl. socha mohlo vzniknout buď z ie. kak(h)ā (větev s vidlicí), zde je
však problémové vysvětlení -ch-, nebo z ie. seksắ (co je odseknuto, rozštěpeno) od ie. sek
(sekat, řezat).
pomístní jméno:
20
J.Š. Baar: Tři povídky z Chodska, Praha 1969, s. 162.
katastr obce:
29
Točník
Stará cesta
druh:
cesta
Obecné vztahy a vlastnosti / Stáří // Člověk / Lidská díla / Cesty
rozšíření PJ:
Toto pojmenování se používá pro označení cesty spojující Točník a Březovou, která
vedla od mlýna „U Sojků“ přes „Podhrází“ až do Březové, kde končila u hřiště. „Stará“ byla
oproti nové silnici, která směřuje do obce Březová dnes.
Pojmenování je tvořeno adjektivem a substantivem v nominativu. Slovo starý vzniklo
z psl. starь, a to z ie. stā-ro-, což je odvozenina od slovesa stā- (stát). Význam se zřejmě
posouval: pevně stojící → vzrostlý, mohutný → starý. Slovo cesta je nejspíše odvozeno od
slova cěstiti, což znamená čistit nebo klestit.
pomístní jméno:
Starý mlýn
katastr obce:
druh:
bývalý mlýn
Obecné vztahy a vlastnosti / Stáří // Člověk / Lidská práce / Kulturní rostliny a jejich
zpracování
rozšíření PJ:
již se neužívá
Točník
Pojmenování se používalo pro mlýn č.p. 8, kde se říká také „U Sojků“. Přívlastek starý
získal porovnáním s novějším mlýnem „U Srpů“.
Pojmenování je tvořeno adjektivem a substantivem v nominativu. Slovo starý viz
výše. Substantivum mlýn vzniklo z psl. mъlinъ, které bylo přejato ze sthn. mulīn a to
z pozdnělat. molīna (od lat. molere = mlít).
pomístní jméno:
Starý most
katastr obce:
druh:
most
Obecné vztahy a vlastnosti / Stáří // Člověk / Lidská díla / Cesty
rozšíření PJ:
Točník
Pojmenování se používá pro most přes Stroupinský potok na kraji obce – v místech
nesoucí název „Podhrází“.
30
Pojmenování je tvořeno adjektivem a substantivem v nominativu. Slovo starý viz
výše. Psl. slovo mostъ vzniklo z ie. mazdo (tyč). Toto slovo vzniklo z mazd-to (udělaný
z tyčí). Druhý výkladu odvozuje toto slovo z mot-to od slovesa mesti (hodit) ve významu „to,
co je přehozeno“, čili můstek vzniklý přehozením několika klád.
pomístní jméno:
Statek
(Ve statku)
katastr obce:
druh:
statek
rozšíření PJ:
Točník
Pojmenování se vztahuje ke statku na okraji obce, který vznikl ve 20. století v místech,
v nichž byl dříve situován Točnický dvůr. Ke dvoru přibyly některé nové budovy, dnes
vesměs chátrající. Celý komplex se nachází na okraji obce směrem k obci Drozdov.
Pojmenování je tvořeno substantivem v nominativu. Slovo statek ve staročeštině
označovalo zboží, majetek, moc, podporu, zisk nebo podstatu. Psl. slovo statъkъ je odvozeno
od slova stati. Zřejmě označovalo „něco stálého, pevného, užitečného“.
pomístní jméno:
Stroupiny
(U Stroupin)
katastr obce:
druh:
pole a louky
Nejasné jméno
rozšíření PJ:
Točník
Jméno se vztahuje k polím a loukám rozkládajících se severovýchodně od Točníku,
v sousedství katastru obce Hředle. Uváděná oblast byla pojmenována podle Stroupinského
potoka, který jí protéká. Ten dal jméno i Stroupinskému mlýnu ve Hředlích. Pojmenování
potoka je zřejmě velmi staré – urbář z roku 1652 uvádí: „Při též vsi je potok, jenž slove
v Stroupině, v kterémž od mreňů, střevlí, pstruhů nemálo jest a k zámku se jich užívá, na témž
potoku bejvali dva rybníčkové pstruhoví…“21
Motivací tohoto slova se naskýtá více: Slovo mohlo vzniknout ze starého slova strpino
(strniště), které by poukazovalo na charakter okolní krajiny. Podobná situace by nastala při
vzniku ze slova strup, strupatý, což by odráželo skutečnost, že potok protéká drsnou,
hrbolatou, vrásnitou krajinou. Slovo může také souviset se slovy stoupa, stoupiny či
stoupovna (v souvislosti s místní těžbou železné rudy). Stoupa bylo zařízení na drcení rudy
pomocí tlouků (nacházelo se i ve vodních zařízeních). Stoupovna pak označuje budovu, kde
v níž byly stoupy umístěny. Poslední uvedená motivace je pravděpodobná z toho důvodu, že
se v této krajině nachází mnoho ložisek železné rudy a ta zde byla těžena. (S tím souvisí i
21
Lenka Frolíková: V kraji slavných hradů (Obec Březová v proměnách času), s. 17.
31
slovo stropování, což byl způsob dobývání rudy směrem nahoru.) Slovem stoupiny se také
označovalo místo, kde stoupala voda, což by mohlo odrážet fakt, že zde v minulých letech
došlo k mnoha ničivým povodním. Tato skutečnost by mohla souviset také se slovem
stroubiti (svolávat troubením, např. v případě nebezpečí). Další podobnost lze doložit ve slově
stropovák, což byl nástavkový úl (v dané lokalitě vyskytuje se ještě dnes). Z dalších slov se
nabízí ještě slovo stupka (lupič, žebrák), což však nemá s místem prokazatelnou souvislost.
Pojmenování je tvořeno substantivem v nominativu. Vzniklo odvozením, připojením
sufixu –ina.
pomístní jméno:
Svatý Bartoloměj
(Kaple sv. Bartoloměje)
katastr obce:
druh:
kaple
přímé, dvouslovné pojmenování s přívlastkem shodným vzniklé z vlastního jména antroponyma
Člověk / Duchovní život, historie / Náboženství a církev
rozšíření PJ:
Točník
Barokní kaple byla na hradě Točník byla zasvěcena sv. Bartoloměji roku 1733.
V souvislosti s její výstavbou došlo k zastřešení Královského paláce (jehož je kaple součástí)
a díky tomu k zachování podstatné části hradu do dnešní doby.
Svatý Bartoloměj byl apoštolem, původním jménem Nathanel. Tento apoštol se stal
námětem mnoha uměleckých děl a je patronem mnoha měst a živností, mimojiné města Plzně.
Pojmenování je tvořeno adjektivem a substantivem v nominativu. Jméno Bartoloměj
pochází z aramejštiny a původně mělo podobu bar Talmai (syn Talmajův). Slovo talmaj má
spojitost s hebrejským slovem telem, což znamená „brázda“ (jeho otec byl oráčem).
Adjektivum svatý pochází z psl. slova svętъ, a to z ie. kûen-to- (svatý) od slovesa kuen(slavit). V původním významu tedy toto slovo znamenalo „slavný, mocný“. Křesťanství
později význam pozměnilo podle latinského slova sanctus.
pomístní jméno:
Šlejferna
katastr obce:
druh:
pole
Nejasné slovo
rozšíření PJ:
již se neužívá
Točník
Pojmenování se vztahuje na pole, přes které vedla cesta od mlýna „U Srpů“ do obce
Bzová. Motivaci pojmenování se mi nepodařilo zjistit.
Pojmenování je tvořeno substantivem v nominativu. Slovo šlejferna je zřejmě
německého původu. Název tohoto pole mohl být odvozen od stč. šlajferna (brusírna), což
není příliš pravděpodobné, nebo vznikl kontaminací apelativa ovčárna a něm. Schäferei
stejného významu, z čehož vzniklo slovo šeferna, které bylo následně zkomoleno. Sloveso
šlajfovat se také používalo ve významu „brzdit“.
32
pomístní jméno:
Špacírka
katastr obce:
druh:
pěšina
Člověk / Lidská díla / Cesty
rozšíření PJ:
Točník
Špacírka je pěšina vedoucí lesem na hrad Točník, která téměř kopíruje polohu
Královské cesty. Na rozdíl od jiných cest na hrad není strmá, ubírá se lesem a je tudíž ideální
pro vycházku neboli špacír. Vede ze silnice u úpatí skály až k parkovišti hradu.
Pojmenování tvořené substantivem v nominativu vzniklo odvozením od slova špacír.
K tomuto základu byl připojen sufix –ka. Substantivum špacír vzniklo z německého slova
Spazier, a to od slovesa spazieren (procházet se). Toto sloveso vzniklo buď z it. spaziare nebo
přímo z lat. spatiārī od slova spatium (prostor, místo).
pomístní jméno:
Špejchar
(Ve špejchaře)
katastr obce:
druh:
bývalá sýpka
přímé, jednoslovné pojmenování v nespisovné podobě vzniklé z apelativa.
rozšíření PJ:
Točník
Pojmenování se vztahuje k budově u Točnického dvora, kde bývala sýpka. Bývalé
„špejchary“ jsou v Točníku dva a stojí téměř vedle sebe. Pomístní jméno se však vztahuje
pouze k jednomu z nich – právě k tomu, jenž byl součástí Točnického dvora. Zmiňovaná
bývalá sýpka je první budovou u silnice a stejně jako ostatní stavení Točnického dvora je
v současnosti zpustlá. (Druhá sýpka stojící naproti přes silnici je mladší – byla postavena až
v době vlády Marie Terezie a v současné době je renovována).
Pojmenování je tvořeno substantivem v nominativu. Slovo špejchar je zastaralé
pojmenování pro sýpku. Dostalo se k nám z němčiny – ze slova Speicher, které má týž
význam. Do němčiny se dostalo z pozdnělat. spīcārium (obilnice), a to vzniklo ze slova spīca
(klas).
pomístní jméno:
Švestkovna
katastr obce:
druh:
svah
Točník
33
Rostlinstvo / Rostliny: porosty, i jednotlivě
rozšíření PJ:
Pojmenování Švestkovna se používá pro místo na soutoku Pekelského a Stroupinského
potoka. Ke jménu náleží ještě svah nad tímto soutokem, který se sklání k silnici. Název je
motivován výskytem švestkových stromů v dané lokalitě.
Pojmenování je tvořeno substantivem v nominativu. Vzniklo odvozením od slova
švestka, připojením sufixu–ovna. Substantivum švestka existuje jen v češtině. K nám se toto
slovo dostalo zřejmě z latiny – ze slova (prūna) sebastica, což je varianta obvyklejšího
prūnum sebastenum (švestka arabská).
pomístní jméno:
Točnický dvůr
katastr obce:
druh:
dvůr
přímé, dvouslovné pojmenování s přívlastkem shodným vzniklé z vlastního jména toponyma
Člověk / Lidská díla / Vlastní jména sídlišť
rozšíření PJ:
Točník
Točnický dvůr vznikl v 16. století, kdy byl hrady v držení Lobkoviců. Později zde
vznikl statek. Ten je situován na okraji vsi, u silnice směřující k Drozdovu.
točnický je odvozeno od vlastního jména Točník sufixem –ský, přičemž dochází ke změně
koncové souhlásky, neboť z „k“ a „-ský“ vznikne „-cký“. Jméno Točník viz níže.
Substantivum dvůr vzniklo ze stč. dvór, jež pochází u psl. dvьrь, a to z ie. dhûr ve významu
dveře.
pomístní jméno:
Točník
katastr obce:
druh:
zřícenina hradu
Člověk / Lidská práce / Vojenství
rozšíření PJ:
Točník
Uváděné pojmenování se vztahuje na rozsáhlou zříceninu gotického hradu stojící na
závěru Zámeckého vrchu v obci Točník. Na dolním zakončení tohoto vrchu stojí zřícenina
hradu Žebrák.
Pojmenování je tvořeno substantivem v nominativu. Je nanejvýš pravděpodobné, že se
jedná o motivaci slovem točenice. Viz historie obce Točník, s. 84. Slovo Točník vzniklo
odvozením, připojením sufixu -ík k základu točen-, přičemž bylo vypuštěno -e-. Slovo
točenice vzniklo ze slovesa točený, připojením sufixu –ice k základu točen-. Adjektivum
34
točený vzniklo ze slovesa točit, připojením sufixu –ný k základu toč-. Psl. sloveso točiti je
kauzativum k tekti (téci) – znamená tedy „způsobovat, že něco teče, běží“. Sloveso tekti
vzniklo z ie. teku (běžet, téci).
pomístní jméno:
Třešňovka
katastr obce:
druh:
svah kopce s třešněmi
rozšíření PJ:
Točník
Třešňovka označuje jižní svah Zámeckého vrchu, kolem něhož se vine cesta na hrad.
Na svahu rostou třešně a višně, proto se někdy také používá názvu višňovka.
Pojmenování je tvořeno substantivem v nominativu. Slovo třešňovka je odvozeno od
adjektiva třešňový, připojením sufixem –ka k základu třešňov-. Slovo třešeň vzniklo z psl.
čeršьn´a, které bylo vytvořeno analogicky podle slova višьn´a od staršího čerša z lat. ceresia
– toto slovo bylo převzato z řec. kérasos, jehož původ není zřejmý. Předpokládá se, že se do
češtiny dostalo z některého jazyka Malé Asie, odkud třešeň pochází.
pomístní jméno:
U cihelny
katastr obce:
druh:
pole
cihlářství…
rozšíření PJ:
již se neužívá
Točník
Toto pole se nacházelo v dřívějších dobách poblíž cihelny u křižovatky cest k obcím
Březová a Hředle.
Pojmenování je tvořeno primární předložkou a substantivem v genitivu. Předložka u
vznikla z ie. au (od, dolů, pryč). Slovo cihelna vzniklo odvozením od slova cihla, připojením
sufixu –na k základu cihl-, přičemž bylo vloženo -e-. Slovo cihla vzniklo ze střhn. slova
ziegel, to z lat. tēgula, které je odvozeno od slovesa tegere (krýt).
pomístní jméno:
U Čápů
katastr obce:
druh:
dům
nepřímé, dvouslovné, předložkové pojmenování vzniklé z vlastního jménaantroponyma
Ćlověk / Poměry majetkové a právní / Pojmenování podle osob a institucí
Točník
35
rozšíření PJ:
již se neužívá
Pojmenování se vztahuje k domu (č.p. 13) na návsi, v němž až do 60. let 20. století
míval obchod Jakub Čáp. Později zde obchodoval pan Thierl. Dnes dům slouží k obytným
účelům.
Pojmenování je tvořeno primární předložkou a substantivem v genitivu. Příjmení Čáp
je odvozeno z apelativa čáp – názvu ptáka. Slovo čáp ve svém významu existuje pouze
v češtině. Souvisí patrně s nářečním slovesem čápat, což znamená neohrabaně chodit (čapa =
velká noha, tlapa), nebo čapati (chytat).
pomístní jméno:
U dubu
katastr obce:
druh:
místo
Rostlinstvo / Rostliny: porosty, i jednotlivé
rozšíření PJ:
Točník
Pojmenování „U dubu“ se používá pro místo u cesty v těsné blízkosti pod hradem
Točník, které se slouží jako parkoviště. Uprostřed kruhového prostranství stojí vzrostlý dub.
Pojmenování je tvořeno primární předložkou a substantivem v genitivu. Slovo dub
pochází z psl. dobъ. Jeho původ přesně neznáme, snad se jedná o určitý novotvar, tzv.
tabuovou náhražku z důvodu posvátnosti dubu. Mohl souviset s ie. slovem dheu-bh- (tmavý),
dheu-b- (hluboký) nebo dhamb(h) (bít). Někdy se toto slovo vykládá jako praevropské.
pomístní jméno:
U hruštičky
katastr obce:
druh:
místo u silnice
Rostlinstvo / Rostliny: porosty, i jednotlivé
rozšíření PJ:
Točník
Pojmenování se používá pro místo u silnice vedoucí z Točníka do Zbiroha, kde u
odbočky na Drozdov stojí stará hruška. Stejné pomístní jméno nacházíme i v obci Březová,
které má totožnou motivaci, pouze s tím rozdílem, že v Březové uvedená hruška již neroste.
Pojmenování je tvořeno primární předložkou a substantivem v genitivu. Deminutivum
hruštička vzniklo odvozením od slova hruška. K základu hrušk- byl připojen sufix –ička,
přičemž došlo ke změně k → ť. Původ slova hruška není zcela jasný. Většinou se považuje za
výpůjčku z nějakého neznámého jazyka. Možný je i původ od psl. grušiti, krušiti (rozrušovat,
drobit) podle struktury dužiny.
36
pomístní jméno:
U kapličky
katastr obce:
druh:
náves
Člověk / Lidská díla / Stavby církevní
rozšíření PJ:
Točník
Malá náves v obci Točník je pojmenována podle dominantního prvku, jímž je
kaplička. Vedle ní je umístěna Masarykova busta.
Pojmenování je tvořeno primární předložkou a substantivem v genitivu. Deminutivum
kaplička vzniklo odvozením od slova kaple, připojením sufixu –ička k základu kapl-. Slovo
kaple se do češtiny dostalo přes něm. Kapelle ze střlat. capella, což je zdrobnělina od slova
cappa (kapuce, plášť s kapucí). Kolem roku 600 bylo tímto slovem označeno místo, kde byl
jako relikvie uchováván plášť sv. Martina. Zde vznikla později malá modlitební místnost a
odtud se pak název přenesl na další podobné stavby.
pomístní jméno:
U Perglů
katastr obce:
druh:
dům
nepřímé, dvouslovné, předložkové pojmenování vzniklé z vlastního jména antroponyma
rozšíření PJ:
Točník
Tímto jménem je označován dům č.p. 28 (bývalá „Hoferna“), jehož majitelem byl
kdysi pan Pergl. Dům stojí v blízkosti Stroupinského potoka při cestě na Křivoklát.
Pojmenování je tvořeno primární předložkou a substantivem v genitivu. Příjmení
Pergl je buď zdrobnělinou z něm. slova Berg (kopeček) nebo z místního jména Bergel.
Poslední možností je vznik ze jména Peregrin.
pomístní jméno:
U Pilařů
katastr obce:
druh:
bývalý mlýn
Člověk / Lidská práce / Rostliny
rozšíření PJ:
Točník
Pojmenování se vztahuje na bývalý mlýn (č.p. 21), kterému se říká také „Nový mlýn“
nebo „U Srpů“. Název získal podle skutečnosti, že u něj byla i pila s horním náhonem.
37
Pojmenování je tvořeno primární předložkou a substantivem v genitivu. Slovo pilař
(výrobce pil nebo provozovatel vodní pily) vzniklo odvozením od slova pila, připojením
sufixu –ař k základu pil-. Slovo pila má původ v psl. pila, což je nejspíš výpůjčka ze sthn.
slova fīla. Původ tohoto slova je však nejasný.
pomístní jméno:
U Sojků
katastr obce:
druh:
dům
rozšíření PJ:
Točník
Hrad Žebrák byl kdysi obklopen rybníky – do dnešní doby se zachoval pouze jeden –
Peklo. O existenci množství rybníků svědčí i dva mlýny v Točníku – U Sojků a U Srpů. Dům
č.p. 8 je v současné době neobydlený. Jeho název je dán jménem jednoho z dřívějších
majitelů. Říká se mu také „Starý mlýn“.
Sojka vzniklo přímo z označení ptáka. Přeneseně je tak nazýván zvědavý nebo zlý člověk.
Substantivum sojka vzniklo z psl. soja, které bylo zřejmě odvozeno od ie. skoiā, a to od
slovesa skei-, což znamená lesknout se, svítit – to by mohlo odkazovat na nápadně zbarvená
sojčí křídla.
pomístní jméno:
U Srpů
katastr obce:
druh:
dům
rozšíření PJ:
Točník
Mlýn „U Srpů“ je druhým bývalým mlýnem v Točníku. Dům s č.p. 21 stojí po levé
straně silnice na Křivoklát.
Pojmenování je tvořeno primární předložkou a substantivem v genitivu. Příjmení Srp
mohlo vzniknout z apelativa srp nebo z domovního znamení. Toto slovo vzniklo z psl. sьrpъ,
a to z ie. serp (ořezávat).
pomístní jméno:
U Stroupína
katastr obce:
druh:
rozcestník
nepřímé, dvouslovné, předložkové pojmenování vzniklé z vlastního jména –
Točník
38
Nejasné jméno
rozšíření PJ:
Tento rozcestník se nachází na turistické stezce vedoucí po louce kolem Zámeckého
vrchu na hrad Točník. Pojmenování vzniklo zřejmě podle oblasti, blízko které stojí, a která se
nazývá Stroupiny. Území bylo pojmenováno podle Stroupinského potoka, který oblastí
protéká.
Pojmenování je tvořeno primární předložkou a substantivem v genitivu. Slovo
Stroupín vzniklo odvozením od jména Stroupiny, připojením sufixu –ín. Motivací tohoto
slova se naskýtá více: Slovo mohlo vzniknout ze starého slova strpino (strniště), které by
poukazovalo na charakter okolní krajiny. Podobná situace by nastala při vzniku ze slova
strup, strupatý, což by odráželo skutečnost, že potok protéká drsnou, hrbolatou, vrásnitou
krajinou. Slovo může také souviset se slovy stoupa, stoupiny či stoupovna (v souvislosti
s místní těžbou železné rudy). Stoupa bylo zařízení na drcení rudy pomocí tlouků (nacházelo
se i ve vodních zařízeních). Stoupovna pak označuje budovu, kde v níž byly stoupy umístěny.
Poslední uvedená motivace je pravděpodobná z toho důvodu, že se v této krajině nachází
mnoho ložisek železné rudy a ta zde byla těžena. (S tím souvisí i slovo stropování, což byl
způsob dobývání rudy směrem nahoru.) Slovem stoupiny se také označovalo místo, kde
stoupala voda, což by mohlo odrážet fakt, že zde v minulých letech došlo k mnoha ničivým
povodním. Tato skutečnost by mohla souviset také se slovem stroubiti (svolávat troubením,
např. v případě nebezpečí). Další podobnost lze doložit ve slově stropovák, což byl
nástavkový úl (v dané lokalitě vyskytuje se ještě dnes). Z dalších slov se nabízí ještě slovo
stupka (lupič, žebrák), což však nemá s místem prokazatelnou souvislost.
pomístní jméno:
U svatého Blažeje
katastr obce:
druh:
pole
nepřímé, víceslovné, předložkové pojmenování s přívlastkem shodným vzniklé
z vlastního jména - antroponyma
Člověk / Duchovní život, historie / Náboženství a církev
rozšíření PJ:
již se neužívá
Točník
Pojmenování se vztahuje na pole ležící po pravé straně u silnice z Točníku do
Žebráku. U tohoto pole dříve stávala kaplička zasvěcená sv. Blažeji; po ní byla pojmenována i
ulice v Žebráku, která k tomuto místu vedla („Sv. Blažeje“). Kaplička však po 2. světové
válce zanikla. V současnosti zde stojí křížek sv. Blažeje, který byl osazen občanským
sdružením KAPKa.22
Pojmenování je tvořeno primární předložkou, adjektivem a substantivem v genitivu.
Adjektivum svatý pochází z psl. slova svętъ, a to z ie. kûen-to- (svatý) od slovesa kuen(slavit). V původním významu tedy toto slovo znamenalo „slavný, mocný“. Křesťanství
později význam pozměnilo podle latinského slova sanctus. Jméno Blažej bylo převzato
zřejmě z latiny. Jeho původ není zcela jasný – je pravděpodobné, že pochází z řec. slova
bléché, což znamená breptavý, neobratný.
22
Zápis ze zasedání KAPKy (Krajina a památky Křivoklátska) č. 2/2004, 13. 6. 2004.
39
pomístní jméno:
U Thierlů
katastr obce:
druh:
dům
rozšíření PJ:
již se neužívá
Točník
V domě č.p. 13, který stojí na návsi, vedl do 60. let 20. století svůj obchod Jakub Čáp
(viz „U Čápů“). Později v něm zřídil obchod pan Thierl, od jehož příjmení je odvozen nový
název domu.
Thierl je snad obdobou příjmení Thiele, Thiel. To pravděpodobně vzniklo z domácí podoby
jména Dietrich – Titilo nebo lužickosrbské podoby jména Bartoloměj – Bartyl. Jméno Thiele
mohlo vzniknout také ze slova Týle (tele).
pomístní jméno:
U vodárny
katastr obce:
druh:
oblast okolo vodárny
Člověk / Lidská díla / Stavby jiné světské
rozšíření PJ:
Točník
Toto pojmenování se vžilo pro zalesněné místo u obce Točník, kde stojí vodárna.
Nachází se u lesní pěšiny, která vede z obce Točník do města Žebrák.
vodárna vzniklo odvozením od slova voda, připojením sufixu –árna. Psl. slovo voda vzniklo
z ie. kolektiva ûedor, přičemž kořenné -o- vzniklo vlivem singulárového ûódr.
pomístní jméno:
U vrátnice
katastr obce:
druh:
pole
Člověk / Lidská práce / Vojenství
rozšíření PJ:
již se neužívá
Točník
40
Podle lidového výkladu se toto (dnes již neexistující) pole mělo nacházet u tzv.
vrátnice. Ta byla za mostem na místě dnešního domu č.p. 54. Vrátnice sloužila ke strážení
vstupu do podhradí Žebráku.
vrátnice je odvozeno ze slova vrata, připojením sufixu –nice k základu vrat-, přičemž došlo
ke změně a→á. Substantivum vrata vzniklo z psl. vorta, a to z ie. ûer ve významu zavřít,
ohradit.
pomístní jméno:
V dlouhých alejích
katastr obce:
druh:
alej
přímé, víceslovné, předložkové pojmenování s přívlastkem shodným vzniklé z
apelativa
Obecné vztahy a vlastnosti / Velikost, množství… // Rostlinstvo / Porosty
rozšíření PJ:
již se neužívá
Točník
Pojmenování se vztahuje k aleji, která vede od křížku svatého Blažeje až k točnickému
dvoru. Alej je velmi dlouhá, vede od konce města Žebrák až do obce Točník.
Pojmenování je tvořeno primární předložkou, adjektivem a substantivem v lokálu.
Předložka v vznikla z psl. vъ(n),a ta zřejmě z ie. on („o“ se redukovalo na „u“). Adjektivum
dlouhý vzniklo z psl. dьlgъ, jehož původ je v ie. dlghó téhož významu. Slovo alej se do
češtiny dostalo přes něm. Allée z fr. allée. Fr. slovo vzniklo z fr. aller (jít), a to z lat ambulāre
(procházet se, cestovat).
pomístní jméno:
V hranicích
katastr obce:
druh:
lesy a pole
přímé , jednoslovné, předložkové pojmenování vzniklé z apelativa
Člověk / Lidská díla / Hranice, ohrady, ploty
rozšíření PJ:
Točník
Lesy a pole nazývané tímto pomístním jménem leží severně od Zámeckého kopce,
v místech, kde se stýkají hranice katastrů tří obcí – Březové, Hředlí a Točníka.
Pojmenování se skládá z primární předložky a substantiva v lokálu. Předložka
v vznikla z psl. vъ(n), a ta zřejmě z ie. on („o“ se redukovalo na „u“). Slovo hranice vzniklo
odvozením ze slova hrana, připojením sufixu –ice. Slovo hrana vzniklo z psl. grana / granъ
(větev, výrůstek). To pochází pravděpodobně z ie. ghrē- (vyrážet, vyčnívat).
pomístní jméno:
V paďousích
druh:
pole
katastr obce:
Točník
41
Obecné vztahy a vlastnosti / Vzdálenost, i metaforicky
rozšíření PJ:
Toto označení se vztahuje na pole ležící pod Zámeckým vrchem, v oblasti nazývané
„V hranicích“, kde se oddělila pole, která byla ještě točnická a pole spadající do jiného
katastru. Název je motivován vzdáleností od obce – jde o poslední pole v tomto směru, které
ještě patřilo točnickým obyvatelům.
Pojmenování je tvořeno primární předložkou a substantivem v lokálu. Slovo paďousy
má expresivní příznak a vzniklo zřejmě jako obměna některého místního jména. Znamená
místo vzdálené, nepěkné, neexistující.
pomístní jméno:
V Peklech
(V Peklích, Peklo)
katastr obce:
druh:
louky a lesy
přímé, jednoslovné, předložkové pojmenování vzniklé z vlastního jména - toponyma
(pomístního jména)
Obecné vztahy a vlastnosti /Hodnocení, povaha
rozšíření PJ:
Točník
Jedná se o poměrně rozlehlou oblast, obsahující podmáčené louky, křoviny i lesy
(parcelní číslo 100-160). Tato oblast se ještě dále rozděluje na Přední Peklo, ležící těsně za
obcí Točník a Zadní Peklo, které je více vzdálené směrem k Bzové. Název tato oblast získala
zřejmě podle svého ponurého vzhledu. Louky jsou podmáčené, celkově toto území působí
nehostinně. Katastrální mapa uvádí název „V peklech“, mezi obyvateli obce je však více
užíváno jednoduššího názvu „Peklo“.
Pojmenování je tvořeno primární předložkou a substantivem v lokálu. Někdy se
používá i nespisovný tvar tohoto substantiva – peklích. Substantivum peklo má základ v stsl.
slově pьkъlъ (smůla, dehet) z ie. pik se stejným významem. Tento význam se vytvořil na
základě představy, že hříšníci se v pekle vaří ve vroucí smůle.
pomístní jméno:
V topolích
katastr obce:
druh:
alej
Rostlinstvo / Rostliny: porosty, i jednotlivě
rozšíření PJ:
již se nepoužívá
Točník
Označení se používá pro topolovou alej, která se táhne od č.p. 13 až ke kapličce sv.
Jana. Větší množství topolů se v Točníku vysadilo v 60. letech 20. století, proto je
42
pravděpodobné, že pojmenování vzniklo někdy v této době nebo o něco později. Pojmenování
se dříve používalo také pro pole, které se nacházelo nedaleko této aleje.
Pojmenování je tvořeno primární předložkou a substantivem v lokálu. Psl. slovo
topolь nemá zcela jasný původ. Předpokládá se, že pochází z střlat. papulus.
pomístní jméno:
V Záhořku
(Záhořek, V Záhorsku)
katastr obce:
druh:
louky
přímé, jednoslovné, předložkové pojmenování vzniklé z vlastního jména
rozšíření PJ:
Točník
„V záhořku“ je nazývána oblast rozprostírající se kolem polní cesty od Jezevčího
kopce do Hředlí. Jedná se především o louky, které se táhnou podél úpatí Zámeckého vrchu.
Dříve zde bývala pole. Tato oblast pokračuje dále do katastru Hředlí. Název je motivován
polohou za Zámeckým vrchem (Zámeckou horou).
Pojmenování je tvořeno primární předložkou a substantivem v lokálu. Slovo záhořek
vzniklo spojením předložky s příslušným pádem jména – za horou→záhořek. (Došlo ke
změně a→á, r→ř a připojení sufixu -ek). Slovo hora vzniklo z psl. slova gora, jehož
východiskem je ie. gûer- (hora, les).
pomístní jméno:
Ve hlinovce
katastr obce:
druh:
místo
cihlářství…
rozšíření PJ:
Točník
Název se používá pro označení místa, kde se napojuje cesta nesoucí název „Ke dvoru“,
„Ke statku“ nebo „Dvorská cesta“ na silnici. Byla zde jáma (tzv. hlinovka), odkud se brala
hlína pro cihelnu.
Pojmenování je tvořeno primární předložkou a substantivem v lokálu. Slovo hlinovka
bylo odvozeno do slova hlína, připojením sufixu –(ov)ka, přičemž došlo ke změně í→i.
Pomístní jména tvořené pomocí sufixu –(ov)ka se vyskytují v Čechách poměrně často. Slovo
hlína vzniklo z psl. glina, a to z ie. glei (mazat, lepit).
pomístní jméno:
Ve mlejně
druh:
část obce
katastr obce:
Točník
43
Člověk / Lidská práce / Kulturní rostliny a jejich zpracování
rozšíření PJ:
již se neužívá
Uvedené pomístní jméno se používalo v minulosti k pomyslnému rozdělení obce.
Označení „Ve mlejně“ se pak vztahovalo na část obce za hrady. Pojmenována byla podle
dvou mlýnů, které v této části stávaly. Později však mlýny zanikly a k rozdělení obce se
začalo používat spíše názvů „Za skálou“ a „Před skálou“.
Pojmenování je tvořeno primární předložkou a substantivem v lokálu. Místo spisovné
podoby „mlýn“ se používá podoby „mlejn“, která vznikla diftongizací a dnes se pociťuje jako
nespisovná. Substantivum mlýn vzniklo z psl. mъlinъ, které jsme přejali ze sthn. mulīn, a to
z pozdnělat. molīna (od lat. molere = mlít).
pomístní jméno:
Velké škarpy
katastr obce:
druh:
sady
Obecné vztahy a vlastnosti / Velikost, množství… // Země / Terénní formy /
Vhloubené tvary
rozšíření PJ:
Točník
Pojmenování se vztahuje na sady u Hoferny. Název získaly zřejmě podle okolního
terénu.
Pojmenování je tvořeno adjektivem a substantivem v nominativu. Slovo velký vzniklo
z psl. velikъ, jež bylo odvozeno od velъ. Původ tohoto slova však není jistý. Spojuje se s ie.
ûel (tisknout, tlačit, směstnávat). Hovorové slovo škarpa vzniklo z it. scarpa, a to asi z germ.
skrap-, skarp- zřejmě ve významu příkrý, srázný. Používá se buď tvaru se slovem škarpa
v singuláru (Na škarpě) nebo v plurálu s nespisovným zakončením (Na škarpech). K jevu, kdy
se v PJ u substantiv dnes náležejících ke skloňovacímu typu žena objevuje v lokálu plurálová
koncovka –ech, dochází z různých důvodů. J. Matúšová uvádí tyto příčiny: 1) vyrovnávání
pádových tvarů různých skloňovacích typů 2) existence starší rodově odlišné varianty 3)
zachovávání historických koncovek substantiv v pomístních jménech 4) chápání substantiva
v PJ jako pomnožného.23 V tomto případě se jedná zřejmě o napodobení singulárového tvaru
„Na škarpě“.
pomístní jméno:
Vila
druh:
dům
23
katastr obce:
Točník
Jana Matúšová, Poznámka k morfologii pomístních jmen, in: Naš řeč, roč. 74, č. 57, Praha 1991, s. 69-74.
44
rozšíření PJ:
Pojmenování se vztahuje k bílé secesní vile č.p. 14, stojící v ulici pod Točnickým
dvorem.
Pojmenování je tvořeno substantivem v nominativu. Slovo vila se do češtiny dostalo
přes něm. Villa z lat. slova vīlla (statek, dvorec, letohrádek) – to je tvořeno sufixem –la od
základu, který je ve slově vīcus (ves, osada).
pomístní jméno:
Višňovka
katastr obce:
druh:
svah kopce s višněmi
rozšíření PJ:
Točník
Jižní svah Zámeckého vrchu, na němž stojí hrad Točník má dva názvy podle dvou
druhů stromů (třešně a višně), které zde rostou. Používají se oba dva.
Pojmenování je tvořeno substantivem v nominativu. Višňovka je slovo odvozené od
adjektiva višňový, přidáním sufixu -ka k základu višňov-. Slovo višeň vzniklo z psl. višьn΄i.
Původ tohoto slova není zcela jasný, zřejmě pochází z ie. ûiks-, což znamená „strom, z něhož
se dělá ptačí lep“.
pomístní jméno:
Za kovárnou
katastr obce:
druh:
pole a louky
Člověk / Lidská práce / Nerosty
rozšíření PJ:
Točník
Pojmenování se vztahuje na pole a louky (parcelní číslo 110-121) za domem č.p. 4
(naproti špejcharu), kde dříve stávala kovárna. Druhá kovárna v obci stála za domem č.p. 58.
Východiskem předložky za je ie. ģhō (pádový tvar zájmenného kořene ģhe). Substantivum
kovárna vzniklo odvozením od slova kovat, připojením sufixu –árna k základu kov-. Psl.
sloveso kovati vzniklo z ie. kou- (bít).
pomístní jméno:
Za sázkama
(Za sázkami)
druh:
louky
katastr obce:
Točník
45
nepřímé, dvouslovné, předložkové pojmenování v nespisovné podobě vzniklé z
apelativa
Člověk / Lidská práce/ Zvířata volně žijící
rozšíření PJ:
V obci Točník byla dříve soustava rybníků, sloužící jako část opevnění hradu Žebrák.
Jak uvádí August Sedláček, na hrad Žebrák se chodívalo jen po hrázích.24 Rybníky byly
později zavezeny, ale ve vsi na ně upomínají např. dva bývalé mlýny, hráze či toto pomístní
jméno, které se vztahuje na louky severně od hradu Točník. Na místě stávající louky byly
zřejmě dříve sádky. Dokládá to i fakt, že nedaleko této louky lze nalézt bývalou hráz rybníka.
Pojmenování je tvořeno vlastní předložkou a substantivem v plurálu, u něhož se častěji
používá tvar sázkama. Slovo sázky vzniklo ze slova sádky, což je nádrž s průtokem čerstvé
vody, která sloužila k uchovávání ryb – byly tam takzvaně „sázeny“ ryby. Slovo sádka
vzniklo odvozením od slovesa sadit, připojením sufixu –ka, přičemž došlo ke změně a → á.
Psl. slovo saditi bylo kauzativem od slovesa sěsti (způsobit, že sedí).
pomístní jméno:
Za skálou
katastr obce:
druh:
část obce
rozšíření PJ:
Točník
Toto pojmenování souvisí s pomístním jménem „Před skálou“ – obě dvě označují
rozdělení obce na dvě pomyslné části 1) stará část – náves; 2) nová část – novější zástavba za
hrady. Část „Za skálou“ se nachází ve směru na Křivoklát. Jako „hranice“ slouží skalnatý
výběžek Zámeckého vrchu.
Pojmenování je tvořeno primární předložkou a substantivem v instrumentálu. Psl.
slovo skála bylo odvozeno od slovesa skaliti (rozbíjet, štěpit) – skála bylo tedy to, co bylo
„rozeklané nebo rozštěpené“. Sloveso skaliti vzniklo z ie. (s)kel- (štěpit, řezat).
pomístní jméno:
Zadní Peklo
druh:
lesy a louky
přímé, dvouslovné pojmenování s přívlastkem shodným vzniklé z vlastního jména –
Obecné vztahy a vlastnosti / Poloha // Obecné vztahy a vlastnosti /Hodnocení,
povaha
rozšíření PJ:
24
katastr obce:
August Sedláček, Hrady, zámky a tvrze Království českého, s. 140. (CD-ROM)
Točník
46
Pojmenování Peklo se používá pro pás podmáčených luk a lesů táhnoucí se od
Točníka, kolem Březové až k obci Drozdov. Název Zadní peklo se používá pro část, která se
nachází za Předním peklem, které je obci blíž.
Pojmenování je tvořeno adjektivem a substantivem v nominativu. Adjektivum zadní
vzniklo odvozením od místního příslovce vzadu, k němuž byl připojen sufix –ní.25
Motivujícím slovem je slovo záda, které vzniklo z psl. zadъ (zadní část), a to z předložky za a
odvozeniny od ie. dhē (položit) – ve významu „to, co je položeno vzadu“. Substantivum peklo
má základ v stsl. slově pьkъlъ (smůla, dehet) z ie. pik se stejným významem. Tento význam
se vytvořil na základě představy, že hříšníci se v pekle vaří ve vroucí smůle.
pomístní jméno:
Zámecký vrch
(Zámecký kopec)
katastr obce:
druh:
kopec
Vyvýšeniny
rozšíření PJ:
Točník
Pojmenování se vztahuje na kopec (respektive křemencovou horu), který byl
pojmenován pravděpodobně podle hradu, který stojí na jeho vrcholu.
zámecký vzniklo odvozením od slova zámek, připojením sufixu –ský k základu zámek,
přičemž došlo ke změně k + s → c. Substantivum zámek bylo přejato z německého Schloss –
v němčině má slovo také dva významy (šlechtické sídlo/zamykací zařízení). Slovo zámek (ve
významu „uzavřená, opevněná budovu“) začalo postupně vytlačovat slovo hrad, ale „ještě
v druhé polovině 15. století v pramenech oba výrazy nacházíme jako synonyma“.26 Proto se
také vrchu říká Zámecký, ačkoli na něm byl postaven hrad a nikoliv zámek. Slovo vrch
vzniklo z psl. vrъchъ, a to z ie. ûers (vyvýšenina).
pomístní jméno:
Zámek
katastr obce:
druh:
zřícenina hradu
rozšíření PJ:
Točník
Toto pojmenování se používá pro hrad Točník. Názvu se používá zřejmě kvůli
analogii s pojmenováním „Zámecký vrch“, na kterém hrad stojí.
25
26
Vladimír Šmilauer, Novočeské tvoření slov, s. 144.
47
Pojmenování je tvořeno substantivem v nominativu. Slovo zámek viz výše.
pomístní jméno:
Žebrák
katastr obce:
druh:
zřícenina hradu
přímé, jednoslovné pojmenování vzniklé z vlastního jména - toponyma
rozšíření PJ:
Točník
Pojmenování se vztahuje na zříceninu hradu, která se nalézá na úpatí křemencového
bradla v obci Točník. Podle některých pramenů byl hrad pojmenován podle obce Žebrák,
která měla vzniknout před ním. O problematice původu názvu hradu se věnuji v úvodní
kapitole a historii města Žebrák27. Motivace tohoto pojmenování není zcela jasná, přesto se
jako nejpravděpodobnější verze jeví odvození názvu od skalního žebra, na němž hrad stojí.
Pojmenování je tvořeno substantivem v nominativu. Jméno Žebrák vzniklo odvozením
od slova žebro, připojením sufixu –ák k základu žebr-. Slovo žebro vzniklo z psl. rebro, a to
z ie. rebh (zastřešovat, překlenovat) – v původním významu tedy to, „co překlenuje“.
27
Malé město Žebrák se nachází v okrese Beroun, asi 5 km severně od Hořovic. Žebrák je pojmenováním města
a zároveň i zříceniny hradu, která stojí ve vzdálenosti necelých 2km od města Žebrák v obci Točník. První
písemná zmínka o městě Žebráku pochází z roku 1280 (Sebrak). Podle archeologických výzkumů však bylo toto
území osídleno již mnohem dříve. V západní části města byla doložena existence kmene s volutovou a
vypíchanou keramikou, později též Keltové.
Problémem při zjišťování okolností vzniku osady Žebrák je fakt, že nelze spolehlivě stanovit, zda jako
první vznikl hrad Žebrák a po něm teprve osada, nebo naopak. Pravděpodobnější se však jeví ta varianta, která
tvrdí, že osada byla založena přibližně ve
2. polovině 12. století na zemské obchodní stezce vedoucí z Prahy
přes Plzeň do Norimberku (Žebrák se díky tomu stal rušným tržištěm) a následně vznikl hrad Žebrák, který měl
cestu s tržní vsí strážit a který podle osady dostal jméno.
Na tomot místě ovšem vyvstává další nejasnost s pojmenováním „Žebrák“. Hrad by mohl být pojmenován podle
úzkého skalního žebra, na jehož spodním konci stojí. To by ovšem bylo v rozporu s tvrzením, že první vznikla
osada. Je však také možné, že i ta byla pojmenována podle dominanty kraje, jíž je právě žebro křemencové skály
táhnoucí se až k obci Hředle.
Pověst o vzniku města uvádí, že se zakladatelé nemohli shodnout na názvu osady. Dohodli se tedy, že ji
pojmenují podle prvního příchozího, a tím byl právě žebrák. Lutterer se domnívá, že Žebrák byl založen
některým mendikantským řádem, čili řádem žebravých mnichů (vychází z latinského pojmenování města a
hradu „Mendicus“). Tento doklad se ovšem, s ohledem na příchod žebravých řádů do Čech, nezdá příliš
věrohodný. Místa takto pojmenovaná se velmi často spojují s určitou „nevýnosností“ místa. Zůstává otázkou, zda
i tato tržní osada byla oproti jiným tak málo výnosná, že by se na ni hodilo zmiňované označení.
Konec 14. století znamenal pro Žebrák i okolní vsi rozkvět díky pobytu císaře a krále Václava IV. na
hradě Žebrák a později na nově vystavěném hradě Točník. Roku 1396 byl Žebrák králem povýšen na město.
Během třicetileté války byla městu uštědřena velká rána, když byl Žebrák spolu s Hořovicemi vypálen Švédy na
po jejich neúspěšném obléhání hradu Točník.
V 19. století je pak Žebrák znám hlavně jako kolébka mnoho buditelů – narodil se zde Šebestián
Hněvkovský a známí jsou také bratři Vojtěch a Jan Nejedlí. Toto období je také charakteristické vznikem mnoha
spolků – vznikl zde pěvecký spolek Hlahol, sportovní spolek Sokol a mnohé další.
V devadesátých letech 20. století zde byla vybudována dálnice D5, jejíž výstavba, ale také průmyslová
zóna, která se okolo ní rozrůstá, značně negativně zasáhla do rázu celé krajiny, i když samotnému městu
dopravně odlehčila.
48
45
40
35
jednoslovné
30
dvouslovné
25
víceslovné
20
15
10
5
0
z vlastního jména
26%
z apelativa
74%
předložkové
52%
bezpředložkové
48%
18
NA
16
U
14
12
10
8
V, VE
6
POD
4
ZA
K, KE
2
PŘED
NAD
0
49
Sběr pomístních jmen v předem lokalizované oblasti zákonitě naráží na úskalí
několika druhů. Počínaje písemnými prameny typu kronik či již zpracovaných elaborátů na
dané téma v různé kvalitě, přes místy chybné nebo nedostatečné ústní výpovědi dotazovaných
respondentů, až po nedokonalost odrazů pomístních jmen v mapách. Pro jedno místo lze
v různých mapových celkách zkoumané oblasti dohledat někdy až šest a více názvů, kdy např.
dochází k pomyslnému dělení místa na „horní“ a „dolní“, či „nový“ a „starý“ a nebo jsou
těmito prameny uváděna jména diametrálně odlišná od lokální zvyklosti. Pro ty by bylo
možné použít označení „pomístní jména vnucená“. (Konkrétním dokladem je název Bzovský
potok pro původní potok Světský v obci Bzová, o. Beroun, kdy původní označení bylo
„nahrazeno“ v rámci ideologie v dobách komunistického režimu.)
Za jako pravděpodobně nejdůležitější a výchozí pramen při vlastním sběru pomístních
jmen je možné označit ústní výpovědi zástupců různých generačních skupin. Výpovědi mladší
generace jsou cenné z hlediska „funkčnosti“ pomístních jmen a jejich živého uchování do
budoucna, výpověď generace starší pak zaručuje „spojitost“ se záznamy ve zkoumaných
alternativních pramenech, často dokládá varianty užívaných názvů nebo objasňuje zdánlivě
nelogická jména (zejména přezdívky osob vztahujících se na obydlí a konkrétní případy
vzniků těchto pojmenování). Co se týče rozsahu dotazovaných respondentů a mírou získaných
pomístních jmen, lze konstatovat prakticky přímou úměrnost, jelikož ne u všech jmen dochází
k všeobecnému užití.
Neméně důležitým pramenem jsou místní kroniky, které se však do současnosti
zachovaly v různé míře. Již téměř tradičně chybí doklady ze šedesátých let 20. století, kdy
v desetiletí následujícím byly tyto kroniky vzhledem k „nežádoucí výpovědní hodnotě
obsahu“ záměrně ničeny. Fundovaná kritika těchto kronik a jejich detailní rozbor, co se
objektivnosti pomístních jmen týče, by pak zabral neúměrné místo této práce a stalo by se tak
zákonitě na úkor dokladů samotných.
Pokud pomineme nashromážděné doklady v soupisové kartotéce Ústavu jazyka
českého na AVČR, jejich věrohodnost či množství, nacházíme i velmi cenné práce drobného
rozsahu, zabývající se konkrétními, úzce vymezenými lokalitami z různých oborů (nejčastěji
je zastoupena historie a geografie, což jsou zároveň dva nejlépe vypovídající vědní obory pro
zkoumání pomístních jmen a těchto interdisciplinárních vztahů je toponomastiky hojně
využíváno). Konkrétními případy v lokalitě vymezené v úvodu práce jsou práce Antonína
Blackého, zabývající se obcemi Bzová a Hředle (zpracoval de facto všechny údaje
z dostupných listinných pramenů a zároveň připojil i události místní, získané ústní výpovědí
konkrétních usedlých), či dílo Karla Beneše, zabývající se podobně, ale v menší míře městem
Žebrák.
Předložená práce se v teoretické rovině opírá zejména o stěžejní práci OlivovéNezbedové Pomístní jména v Čechách a dále o Lutterovy Místní názvy. Tato práce se však
s mými výše uvedenými hypotézami a závěry často rozchází. Zejména se tak děje u názvů
obce Točník a města Žebrák, kdy se Luterrer domnívá, že název Točníku (obce, ale zejména
pak hradu) byl motivován skutečností, že se cesta na hrad točila. Tento závěr zpochybnil už
August Sedláček a stejnou kritikou přístupu disponuje i dílo Šmilauerovo Úvod do
toponomastiky28. Pokud totiž podrobíme bližšímu zkoumání osobu krále Václava IV.,
dojdeme k závěru, že se jako jeden mála vladařů ve své době používal osobní symbol – v
tomto případě ledňáčka v točenici. (Analogii lze nalézt u anglických králů Richarda II. – bílý
28
„Monoideismus spojený s naprostou neznalostí jazykovědnou se ukazuje ve výkladu, že jména vznikala podle
polohy a trasy cest. ,Kde se cesty sbíhají, vznikl Zbiroh, kde se točí, Točník..´ “, in: Vladimír Šmilauer, Úvod do
toponomastiky, Praha 1963, s. 188.
50
jelen, či Jindřicha V. – stříbrná labuť). Uvedený Václavův symbol nejenže se objevil na
Staroměstské mostecké věži, či přímo na hlavní vstupní bráně hradu Točník, ale točenice je
znázorněna i v některých výtvarně bohatě zdobených iniciálách osobní bible a dokonce do
tohoto stočeného kusu látky neváhal vložit i českého lva a toto spojení nechal po roce 1384
razit na rubové straně dukátů (točenice zde nahrazuje klasický perlovec). Podobnou situaci je
možné spatřovat i u staršího hradu Žebrák, o jehož názvu Luterrer uvádí, že byl odvozen od
řádu žebravých mnichů, kteří město založili. Pokud však vyjdeme ze skutečnosti, že jména
vznikala často podle nejvýraznějších prvků v krajině, dojdeme k závěru, že v době založení
hradu bylo nejviditelnějším a orientačně nejvíce vyhovujícím bodem v krajině žebro
Zámeckého vrchu (tehdy ještě nezanesené náletovou zelení). Důležitá zemská cesta, která
navazovala již na osvědčenou pravěkou stezku a která procházela místní částí Brd, nemohla
mít lepší a jednoznačnější orientační bod. Pojmenování hradu podle skalního žebra, na jehož
dolním zakončení hrad stojí, se jeví pravděpodobné také z toho důvodu, že v toponymii již
nepoužívané apelativum „žebro“ se v Čechách vyskytuje v mnoha podobách.29
Vzhledem k tomu, že při výběru zkoumané oblasti bylo dbáno a pokazováno na
přítomnost v Čechách ojedinělého souhradí, jevilo se jako pravděpodobné, že se tato
„architektonická skutečnost“ také odrazí v konkrétních pomístních jménech. Ač lze
konstatovat fakt, že se v pomístních jménech odrazily zejména historické a krajinné
charakteristiky, zároveň přítomnost souhradí nijak zvláštně neurčuje výskyt a podobu těchto
jmen. Tento fakt lze z části přisoudit i té skutečnosti, že oba hrady společně plnohodnotně
plnily svou funkci jen velmi krátkou dobu, tj. od počátku 15. do třetiny 16. století, kdy hrad
roku 1532 vyhořel a pro finanční nákladnost již nebyl nikdy znovuobnoven. I pokud by jména
vztahující se k souhradí existovala, bylo by pravděpodobně možné je datovat do 15. století,
kdy hrady ještě fungovaly. Taková jména se vzhledem k velkému časovému posunu
nedochovala ani v náznaku (odraz není patrný ani v materiálech tomuto období časově
bližších, např. Tereziánský či Josefínský katastr). Pokud mají konkrétní pomístní jména
k těmto stavbám vztah, pak již jen ke konkrétní a jediné stavbě, resp. její historii.
Velmi často dochází v obsažených dokladech pomístních jmen k reminiscenci na
nedávnou historii, např. v obci Hředle se do pomístních jmen promítla zejména těžba nerostů
nebo poměrně časté průchody vojsk v 18. a 19. století.
Hlavním motivačním prvkem zkoumaných pomístních jmen je krajinný ráz oblasti
(Hředle jsou obklopeny lesy, v obci Točník se udrželo mnoho pomístních jmen souvisejících
se soustavou rybníků, která již neexistuje, atd.) Nejčastěji pojmenovávanými objekty u všech
obcí jsou pak pole a domy.
Mnoho jmen v obcích se dotýká hospodářského „života“ – zmiňovány jsou pivovary,
vinopalny, mlýny, pily či cihelny.
Zvláštním fenoménem je transformace pomístních jmen do názvů ulic při povýšení
osady, či obce z městysu na město. Jako konkrétní příklad lze použít analyzované město
Žebrák a jeho uliční síť, která však není v ohnisku záběru práce.
Co se jazykové podoby jmen zkoumaných jmen týče, situaci přehledně dokumentují a
objasňují uvedené grafy.
V poměru deapelativních a deonymických jmen se jako frekventovanější ukázala
jména vzniklá z apelativ, což de facto odpovídá celorepublikovému průměru. Aritmetickým
zprůměrováním poté dostaneme graf takto vzniklých jmen v Březové, Hředlích, Točníku i
Žebráku:
29
Libuše Olivová-Nezbedová, Pomístní jména v Čechách, s. 180-187.
51
z vlastního jména
35%
z apelativa
65%
Výskyt deapelativních předložkových jmen je možné doložit jako nejčastější u
pozemkových jmen. Tato jména však s postupem doby zanikají a pro budoucnost jsou často
zachycena jsou jen stroze v písemných pramenech.
Deonymická jména se nejčastěji vyskytují v souvislosti s majetkovými vztahy.
Takovou skupinou jsou tzv. pojmenování „po domech“: Březová - 12 jmen, Hředle - 35 jmen,
Točník - 6 jmen, Žebrák - 25 jmen, která je ovšem velmi specifická. Jde o dvouslovné názvy
tvořené výlučně předložkou „u“ a jménem. Při tvorbě těchto jmen se uplatňují křestní jména
(U Marků) i příjmení vlastníků (U Čápů), jejich zaměstnání (U Horníčků), ale i charakterové
rysy (U Parádů) či vzhled (U Fousáčů). U některých obcí byly přezdívky domů podchyceny
kronikou, některá jsou však uchovávána pouze ústní tradicí. – Jako kuriozní působí
skutečnost, že díky poměrně častému výskytu hanlivých či choulostivých označení domů (v
nezařazené obci Bzová např. U pochcanejch), mnoho informátorů odmítalo tyto informace ze
strachu sdělit.
Při tvorbě pomístních jmen byla nejhojněji využívána substantiva, adjektiva a
substantivizovaná adjektiva. Častý výskyt předložkových pomístních jmen je dán zejména
jejich funkcí, kterou je informovat o poloze objektů, které označují. Pouze předložková jsou
také jména domů.
bezpředložkové
32%
předložkové
68%
O četnosti jednotlivých typů předložek vypovídá následující graf užití:
140
U
120
100
80
NA
60
V, VE
40
20
0
K, KE
NAD
POD
ZA
PŘED
52
Z hlediska lexikálního se jedná o rozmanitý materiál, v němž se nacházejí také slova v
současnosti již neprůhledná.
Při pojmenovávání výše uvedených jmen se uplatňují krajinné a hospodářské poměry,
které jsou díky blízkosti obcí natolik podobné, že se určité lexémy často opakují. Jako
nejfrekventovanější lexémy ve formě substantiva lze uvést potok, vrch či mlýn,
nejfrekventovanějším lexémem ve formě přívlastku pak slova starý, svatý a nový. Jedná se
tedy o slova označující většinou orientační prvky v krajině (vody, vyvýšeniny) nebo důležité
stavby. Přívlastky starý a nový naopak svědčí o nutnosti jednotlivé objekty dále odlišovat.
svatý
vrch
5
důl
6
studánka
3
rybník
4
jáma
5
3
háj
5
skála
5
dvůr
3
kříž
3
hruška
3
4
cihelna
11
potok
7
starý
4
hora
9
mlýn
4
7
opyš
5
cesta
3
nový
3
sad
4
myť
0
2
4
6
8
10
12
les
Co se týče formy pomístních jmen, nejčastěji se vyskytují dvouslovné předložkové
názvy (pokud započítáváme i předložku) a názvy jednoslovné, bezpředložkové. Víceslovné
názvy se objevují jen zřídka, přibližně ve 22 případech z celkem 378 zkoumaných dokladů.
53
250
200
jednoslovné
150
100
dvouslovné
víceslovné
50
0
Většina pomístních jmen je českého původu, nicméně dochází i k výskytu názvů
zejména německého původu (Oboch, Šištot), která souvisela s konkrétními historickými
událostmi v dějinách obce.
V pomístních jménech je také doložena řada příjmení, z nichž mnohá nejsou v dosud
vydaných publikacích zachycena (Hecht, Štíha). Podobná situace je i v případě dnes již
neexistujících „původců“ těchto jmen (např. jmenné pozůstatky po zaniklých osadách).
Jako menší zvláštnost pak působí fakt, že se objevila i pomístní jména, která jsou
používána pouze úzkou skupinou lidí nějakým způsobem bezprostředně souvisejících
s hradem Točník (U dubu, Kočičí plácek).
Další podobnou skupinou jsou např. názvy používané myslivci (Před taškovým
krmelcem). Některá pomístní jména se objevují jen v jedné rodině či skupině nejčastěji u
místních zemědělců.
Výzkum a sběr pomístních jmen není důležitý pouze z hlediska jazykovědy, ale i
ostatních vědních oborů jako je historie, místopis, archeologie atd. (např. lokalizace zaniklých
osad či staveb). Pomístní jména také odráží majetkové a právní vztahy, které pomáhají
dokreslit informaci o někdejších majitelích (Na Loškovsku), život v dřívějších dobách (Na
stínadle, Šibenec), místní události (U zabitého), ale i děje spjaté např. s válečnými událostmi,
které ovlivnily chod obce (Ruský hřbitov).
Sebraná pomístní jména navíc poskytují informace o způsobu jejich tvoření. Starší
názvy často využívají nejvýraznějších prvků v krajině (jméno Žebrák od žebra křemencového
vrchu), novější se pak inspirují v cizích názvech (Beverly Hills). Mnohé názvy vzniklé
jazykovou hrou odrážejí lidovou tvořivost (Ploťajz, Na Vižďouru).
Objevují se také odlišnosti v tvoření u jednotlivých obcí. Např. u pojmenování nové
moderní zástavby užívají obyvatelé města Žebrák či Drozdova shodného, mírně pejorativního
názvu „U pracháčů“, kdežto ve stejném případě v obci Hředle byl vytvořen spíše nekonfliktní
název Nový svět.
Co se týče významového třídění podle Šmilauera, nejčastěji dochází k výskytu názvů
souvisejících s antroponymy (poměry majetkové a právní), terénními formami,
pojmenováními vod a jména související s lidskými výtvory (zejména obytné i hospodářské
stavby). Četnost výskytu těchto jmen dokumentuje následující graf:
54
pojmenování podle
osob a institucí/ jména
čestná a přezdívková
stavby obytné a
hospodářské
vody
98
25
20
vyvýšeniny
23
25
porosty
AVČR – Akademie věd České republiky
bsl. - baltoslovanský
fr. - francouzský
germ. - germánský
hebr. - hebrejský
ie. - indoevropský
írán. - íránský
it. - italský
jsl. - jihoslovanský
jsl. - jihoslovanský
lat. - latinský mlýn
mongol. - mongolský
něm. - německý
PJ - pomístní jméno
pozdnělat. – pozdnělatinský
předrom. - předrománský
předsl. - předslovanský
psl. - praslovanský
řec. - řecký
severoit. - severoitalský
stangl. - staroanglický
stč. - staročeský
sthn. - starohornoněmecký
střhn. - středohornoněmecký
střlat. - středolatinský
střř. - středořecký
stsas. - starosaský
stsl. - staroslověnský
šp. - španělský
tur. - turecký
vulgárnělat. - vulgárnělatisnký
32. zsl. – západoslovanský
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
12.
13.
14.
15.
16.
17.
18.
19.
20.
21.
22.
23.
24.
25.
26.
27.
28.
29.
30.
31.

Sladkosti pomístních názvů obce Točník

Transkript

Podobné dokumenty

VÝUKOVÝ MATERIÁL

zde ke stažení - Obec Stráž nad Nisou

Pojmenování

Pozvánka - Náměšť nad Oslavou

Zamer prodeje pudy fodor

zde ke stažení

s péčí řádného hospodáře

Dodatek č.1