Pojmenování

Lexikologie a sémantika
Pojem a pojmenování
• Člověk dokáže abstraktně myslet, může mít pojem o určité věci
• Věc: skutečná věc v daném světě
• Pojem: myšlenková konstrukce umožňující o něčem myslet
• Pojmenování: jednotka jazyka, vychází z tohoto pojmu
• Pojmenování může být slovem či souslovím
• Pojmenování je znakem
Věc:
Pojem:
Pojmenování:
konkrétní hmotný strom
naše zkušenost se stromy, to, co o nich víme, jak je známe
české slovo „strom“
Znak
• Znak je něco, co odkazuje k něčemu jinému (reprezentuje něco)
• Takže když vidíme daný znak, tak nám v mysli vytane jiná věc
• Musíme ale daný znak znát, tj. musíme být vhodní interpreti (u slov daného
jazyka musíme tedy onen jazyk ovládat)
• Každý znak má určitý význam (denotace; to, k čemu odkazuje) a smysl (konotace;
za jakých okolností k tomu odkazuje: např. Venuši na obloze nazýváme jednou
jitřenka a jindy večernice)
• Jsou tři typy znaků: symbol (není podobný tomu, na co odkazuje), index (má s
tím, na co odkazuje, nějakou souvislost: kouř na obzoru značí lidské obydlí, vlčí
stopy značí vlčí smečku) a ikona (je podobná tomu, na co odkazuje)
• Více znaků tvoří znakový systém; v případě slov se jedná o jazyk
Slova a význam
• Některá slova odkazují k věcem: obvykle podstatná jména
• Věci můžeme pak dělit na konkrétní (fyzické, smyslově vnímatelné: „slunce“,
„vítr“, „strom“, „muž“) a abstraktní (jsou to jen modely v naší mysli: „láska“,
„spravedlnost“, „radost“)
• Někdy může být těžké konkrétní od abstraktních pojmů odlišit (dostáváme se až
na úroveň teorie vědy, např. fyziky, či do oblasti filozofie)
• Jiná slova odkazují spíše k tomu, co věci dělají, či co se s nimi děje: slovesa
• Některá slova odkazují k vlastnostem věcí či činností: přídavná jména, příslovce
• Jsou také slova, která mají význam pouze v rámci logické a formální podoby
samotného jazyka: spojky, zájmena, částice atd.
• Citoslovce jsou znaky typu ikona
• Některá slova nemají takřka žádný význam, jen vyplňují řeč: ovšem, nicméně,
takže, vlastně atd.
Význam sémantický a gramatický
• Sémiotika: věda obecně o znacích
• Sémantika: věda o významech znaků
• Slovo má význam sémantický (věcný) a gramatický (mluvnický)
• Odkazuje tedy k věcem mimo jazyk, ale také na samotná slova a na
pravidla a zákonitosti jazyka
Vznik nových pojmenování
• Odvozováním: změna předpon, přípon a koncovek
• Skládáním: skládání slov a jejich významů do jednoho slova
• Zkracováním: vznik zkratek a zkratkových slov
• Změnou významu: staré slovo získá nové významy („myš“)
• Než se nové pojmenování v jazyce uchytí, je neologismem
Sousloví a slovní spojení
• Sousloví: slova nabývají nového významu, jiného, než jaký mají zvlášť
např.: „vysoká škola“, „oxid dusný“
• Víceslovné pojmenování: všechna slova mají pouze své významy
např.: „černý svetr“, „veselá dívka“
Obrazná pojmenování
• Některá pojmenování nejsou doslovná, mají přenesený význam
• Metafora: použití jiného slova pro daný význam na základě podobnosti
• Např. oči jsou modré a studánka je modrá, tedy místo slova „oči“ použiji v básni
výraz „studánky“; takže myslím význam „oči“, ale napíši slovo „studánky“
• Metonymie: použití jiného slova pro daný význam na základě souvislosti
• Např. pivo Pilsner Urquell je z Plzně (souvisí s městem Plzeň), tak v básni místo
„pivo Pilsner Urquell“ použiji jen výraz „plzeň“
• Metafory a metonymie jsou důležité hlavně pro umělecký jazyk, ale často je
najdeme také v próze a dokonce mají velký význam i v běžné mluvené řeči
Metafora: zvláštní typy
• Epiteton: básnický přívlastek
• Epiteton konstans: ustálený přívlastek
bledá luna, zlaté paprsky, pochmurný hřbitov
• Epiteton ornans: okrasný neobvyklý přívlastek
mrtvé svítání, tekoucí myšlenky, křičící smutek
• Oxymorón: slova v nelogickém spojení
černé světlo, mrtvý život, svítání na západě
• Personifikace: neživé věci či zvířata mají vlastnosti lidí
běžící čas, smutný les, naříkající ptactvo
• Synestézie: záměna různých smyslů
viděl jsem tu vůni
Metonymie: zvláštní typy
• Synekdocha: záměna části za celek či celku za část
nebyla tam ani noha (myšleni celí lidé)
• Hyperbola: zveličení, lidově „přeháňka“
tisíc roků jsem v šachtě žil
• Litotes: vyjádření něčeho dvojím záporem, má funkci zjemnění
to nemohu nepochválit
• Ironie: říkám něco, ale z kontextu vyplývá, že myslím opak
vy jste teda dneska ukáznění (myšlen pravý opak)
• Perifráze: popsání opisem, tedy místo jednoho slova užiji více slov
majestátní králové lesa s korunami z větvoví (myšleny stromy)
Frazém
• Frazém (jinak též „frazeologismus“) je ustálené pojmenování, obvykle
víceslovné, které je celé či z části s obrazným (přeneseným) významem
• Frazémy jsou tedy metafory a metonymie, které se uchytily v daném jazyce
v běžném používání
• Frazémy se zabývá obor frazeologie
• Slovo fráze: označení pro jakékoliv ustálené slovní spojení, někdy dokonce
pro jakýkoliv jazykový výraz obecně; někdy se s označením „fráze“ váže též
pejorativní konotace, když je řeč o frázích ve smyslu vyprázdněných hesel
(totalitní fráze, politické fráze, reklamní fráze apod.)
Typy frazémů
• Frazémy nevětné: slova či slovní spojení
•
•
•
•
Jmenné frazémy: „vlčí mák“, „černý pasažér“, „bílá vrána“
Ustálená přirovnání: „mlčet jako hrob“, „smát se jako sluníčko“
Rčení (úsloví): „slyšet trávu růst“, „kupovat zajíce v pytli“
„Okřídlená“ slova: „medvědí služba“, „Achillova pata“
• Frazémy větné: celé věty
•
•
•
•
Přísloví: „Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.“
Pranostiky: „Martin přijel na bílém koni.“
Pořekadla: „I mistr tesař se někdy utne.“
„Okřídlené“ věty: „Kostky jsou vrženy.“
Pojmenování spisovná a nespisovná
• Pojmenování může být adekvátní ve spisovné řeči, nebo může být
vžité pouze v hovorové, nespisovné, slangové, nářeční či jiné vrstvě
daného jazyka
Pojmenování jednoznačná a mnohoznačná
• Slova jednoznačná: jedním slovem můžeme označovat jen jednu
skutečnost, popř. jím v drtivé většině případů označujeme a rozumíme
tuto jednu skutečnost
• Termíny: odborné (vědecké) pojmy; odborný jazyk by měl být co
nejjednoznačnější
• Vlastní jména: opakem jmen obecných; označují konkrétní věc, jev či osobu;
často je ovšem třeba také kontextu („Náměstí republiky“ je v různých
městech, „Jana Dvořáková“ označuje více různých žen)
• Slova mnohoznačná: většinou obecná slova; mnohoznačnost často
vzniká díky obrazným pojmenováním (metaforám, metonymiím)
Synonyma, antonyma a homonyma
• Synonyma: různá slova označují ty stejné významy
• Synonyma úplná: zaměnitelná za všech okolností („hezký“ a „pěkný“)
• Synonyma částečná: mají drobné významové či jazykově-příznakové rozdíly
(citová zabarvenost, knižní výraz, drobný významový posun atd.)
• Antonyma: dvě slova mají opačný význam
• Antonyma kontradiktorická: úplný opak, neexistuje mezistupeň („živý“ a „mrtvý“)
• Antonyma kontrární: opačné konce nějakého spektra („černý“ a „bílý“)
• Homonyma: jedno slovo má více možných významů
• Homonyma úplná: shodují se ve všech tvarech („zámek“, „raketa“)
• Homonyma částečná: shodují se jen v některých tvarech („tři“ jako číslo a rozkaz)
• Homonyma nepravá: v zásadě nejde o homonyma
• Homografa: stejně se píší, jinak čtou („panický“)
• Homofona: stejně se čtou, jinak píší (spisovně jen [i] -> „slepíš“ a „slepýš“)
Další typy pojmenování
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Archaismy: zastaralá slova („drahný“, „regiment“)
Historismy: označení už příliš nepoužívaných věcí („sudlice“)
Knižní výrazy: slova jako z klasické literatury (často se prolínají s archaismy)
Neologismy: nová slova
Zdrobněliny: „pejsek“, „kočička“
Domácká slova: „Pepík“, „Jeník“
Eufemismy: místo slov s nepříjemnými konotacemi („uspat“)
Dysfemismy: opak eufemismů („chcípnout“)
Hanlivá slova: opak zdrobnělin („psisko“)
Termíny: pojmenování vlastnímu danému oboru
Poetismy: básnivá slova, často neologismy, knižní výrazy či archaismy
Slovní zásoba
• Soubor smysluplných slov a slovních spojení v daném jazyce
• Podle toho, kde se slovní zásoba nachází, dělíme:
• Individuální: zásoba slov, které zná konkrétní jedinec, dále dělíme:
• Aktivní: slova, která užívá v běžném životě (řádově tisíce slov)
• Pasivní: slova, která zná, ale užívá jen málokdy (řádově
desetitisíce slov)
• Daného jazyka jako celku: všechna užívaná slova v určitém jazyku;
nedá se přesně určit, stále se vyvíjí; řádově stotisíce či až miliony
Zaznamenávání slovní zásoby
• V češtině je nejrozsáhlejším běžným slovníkem Příruční slovník jazyka
českého, který má okolo 250 000 hesel a vychází již od roku 1911
• S rozvojem moderních technologií se používají i tzv. korpusy, tedy
elektronické databáze užívaného jazyka (článků, knih, ale i mluvené
řeči); korpusová lingvistika dnes zažívá velký rozkvět
Mluvnice a pravopis
• Gramatika neboli mluvnice: soubor abstraktních pravidel daného
jazyka; podle těchto pravidel se vytváří slova a věty; dělí se na:
• Morfologii (také tvarosloví; vztahy ve slovu)
• Syntax (také skladba; vztahy ve větě)
• Ortografie neboli pravopis: vychází do velké míry z gramatiky, ale také
ze zvyku; pravopis je souborem pravidel, jak má graficky vypadat
psaná podoba daného jazyka
• Jinak řečeno:
• Gramatika řeší proč a jak vypadá jazyk tak, jak vypadá
• Pravopis pouze řeší, jak vypadá a jak by se měl prakticky používat
Mluvnice
• České mluvnice, tedy knihy zabývající se pravidly jazyka, u nás vznikaly
již od 19. století: J. Dobrovský: Zevrubná mluvnice jazyka českého
• Řada významných mluvnic vznikala během 20. století
• Dnes nejvýznamnější a nejpoužívanější plnohodnotná mluvnice
vznikala v 80. letech: jmenuje se Mluvnice češtiny, obvykle se jí ovšem
říká Akademická mluvnice češtiny
• Tato mluvnice má tři díly: pro fonetiku, morfologii a syntax
• Většina menších mluvnic i pravopisných příruček z 90. let z ní do
určité míry vychází
• Známá menší mluvnice je Přehledná mluvnice češtiny, další je Stručná
mluvnice česká
Pravopisné příručky a slovníky
• Pravopisné příručky neřeší gramatiku, tedy se nezabývají, proč se něco
píše a tak, ale radí nám většinou pouze, jak to máme napsat
• Tyto příručky se většinou jmenují Pravidla českého pravopisu, dnes se
používají ta, která vyšla v roce 1993
• Vycházejí průběžně a existuje jich velké množství
• Nejnovější příručky vždy zachycují aktuálnější a tedy také správnější
podobu jazyka
• Slovníky spisovné češtiny: obsahují výčet slov a toho, jak se píší
• Známý je Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, obsahuje okolo
50 000 českých slov
Jazyková kultura
• Stylově nejvyšší a univerzálně používaná forma češtiny je spisovná čeština
• Spisovna čeština svědčí o kulturnosti projevu a slouží ke srozumitelnější
mezilidské komunikaci
• Spisovná čeština má určitou jednu podobu, kterou je třeba dodržovat, tato
podoba se nazývá kodifikovaná podoba spisovné češtiny
• Kodifikace: vymezení pravidel spisovného jazyka (základní kodifikační
příručky: Mluvnice češtiny a Pravidla českého pravopisu)
• Jazykovědci si ale kodifikaci nevymýšlejí sami, naopak, při její tvorbě
musejí vycházet z toho, jak se jazyk skutečně používá: tj. tzv. jazykový úzus
• Dříve se spisovná čeština odvíjela např. od jazyka dobrého autora, dnes se
odvíjí zejména z publicistického a odborného stylu
Další zdroje informací o gramatice či pravopisu
• Obecně se češtinou zabývá Ústav pro jazyk český Akademie věd
České republiky, zkratkou ÚJČ AV ČR; Ústav má také internetovou
poradnu, kde je možné psát své dotazy; ve formátu PDF je z jejich
stránek nově ke stažení i Akademická mluvnice češtiny
• Odborné časopisy: Naše řeč, Český jazyk a literatura
• Na internetu provozuje ÚJČ AV ČR Internetovou jazykovou příručku:
http://prirucka.ujc.cas.cz/
Útvary češtiny
• Spisovný český jazyk
• Hovorová čeština
• Nespisovný český jazyk
•
•
•
•
Obecná čeština
Nářečí
Slang
Argot
Spisovné útvary jazyka
• Spisovná čeština: reprezentativní, jednotná po celém území ČR,
nejoficiálnější, nejkultivovanější a obvykle nejsrozumitelnější
• Hovorová čeština: varianta spisovné češtiny používaná v běžné
mluvené řeči
• Příklady hovorové češtiny: „zlatíčko“, „lajna“, „no fakt“, „píšu“
Nespisovné útvary jazyka
• Obecná čeština: v Čechách i na Moravě, ve velkých městech, typické
koncovky „-ej“, na začátku některých slov „v-“
• Nářečí: slezská, hanácká, slezská atd.
• Slang: spojen s určitým okruhem lidí, s oborem či okruhem zájmů
(slang rybářů, myslivců, hráčů mariáše…)
• Profesní mluva: slang používaný v určitém vědeckém či technickém
oboru či v určité profesi
• Argot: mluva pokleslých vrstev (kriminálníci), má zamaskovat
skutečné významy („policista“ -> „švestka“)
Další zdroje informací o jazyku
• Etymologické slovníky: říkají nám, jak dnešní slova historicky vznikla
• Frazeologické slovníky: ustálená slovní spojení
• Frekvenční slovníky: řadí slova podle jejich frekvence používání ve
skutečně mluveném či psaném jazyku
• Slovník cizích slov: méně známá slova a odborné termíny
• Slovník slangů: slova z různých profesí a sociálních skupin
Další zdroje informací o jazyku
• Slovník synonym: uvádějí ke slovům jiná se stejnými významy
• Slovník vlastních jmen: česká vlastní jména
• Slovník neologismů: nová slova
• Nářeční slovníky: uvádějí slova z různých nářečí (slezské, valašské atd.);
k nářečním slovníkům se řadí i rozsáhlý Český jazykový atlas
Český jazykový atlas
Český jazykový atlas
Opakování: typy slovníků
Slovník spisovné češtiny
Etymologický slovník
Frazeologický slovník
Frekvenční slovník
Slovník cizích slov
Slovník slangů
Slovník synonym
Slovník vlastních jmen
Slovník neologismů
Nářeční slovník a jazykový atlas