Gotická evropská architektura

Komentáře

Transkript

Gotická evropská architektura
Gotická evropská architektura
Rozhodujícím předělem mezi gotikou a románským slohem je průřez klenby. Hlavní motivací bylo
vybudování velkých oken skýtajících velkou plochu pro vitráže s biblickými výjevy, tedy biblí pro
negramotné, což vyžadovalo odlehčení zdiva. U tohoto zrodu gotiky stál opat Suger v klášteře S.
Denis v regionu Ill de France, který velká okna požadoval od architekta nového kostela. Ten zjistil, že
použití lomeného oblouku na klenbu umožní odlehčení stěn, neboť lomený oblouk svede váhu
klenby svisle do země, navíc jen bodově. Takto byl vyřešen presbytář, zbytek kostela byl ještě
románský. Vysvěcení byli přítomni biskupové ze všech míst, kde později také vznikly gotické
katedrály. Gotika se tedy začala šířit okamžitě po svém zrodu, který se neudál jako nahodilá inovace,
ale v souladu s církevní symbolikou.
V gotice vznikla architektonická definice katedrály: Kostel bazilikálního typu s transeptem přibližně
v polovině. Ochoz presbytáře s věncem kaplí, průčelí s dvojicí věží nebeského Jeruzaléma, které jsou
stále více odlehčeny budováním zesílených nároží, do kterých je svedena váha. Průčelí je
horizontálně členěno odspoda na zónu portálů, galerii králů (arkáda se sochami, lze ji dělit na zónu
empor [arkády vedoucí do prostoru nad bočními loděmi] a zónu triforií [de facto průběžná trpasličí
galerie]) a zónu oken s rosetou uprostřed. Zóny horizontálně probíhají přes celé průčelí včetně věží.
Polosloupy nadnášející klenbu,tzv. přípory vedou průběžně po stěně a buď končí na sloupech arkády,
nebo přecházejí ve svazkový pilíř a končí až na podlaze. Prostor mezi příporami je vyplněn okny, zdivo
je tedy maximálně odlehčeno a redukuje se na nosný skelet. Nad hlavní lodí i loděmi vedlejšími jsou
křížové klenby s průřezem lomeného oblouku, klenby bývají vázané, což vede ke střídání velkých
svazků přípor s příporami jednoduchými (přípora = nosný prvek klenby). Zvenku jsou boční síly
zachycovány opěrným systémem. Katedrála má bohatou symboliku projevenou v uspořádání i
výzdobě (viditelně umístěna bývá jen třetina sochařské práce), souhrnně má představovat Nebeský
Jeruzalém. Postupně se zvětšuje výška lodi, první katedrály nemají poměr šířka hlavní lodi ku její
výšce ani 1: 2, zatímco vrcholné katedrály tento poměr mívají 1:2,7. Změnou prošla také okna, která
bývala zpočátku zaklenuta obloukovou klenbou, až později tato přešla do oblouku lomeného. Jelikož
byly katedrály obrovské a drahé stavby, bývaly často různě nedokončeny, časté bylo nedobudování
druhé věže.
Gotiku provázel první informační boom, přes arabštinu přišla vyšší matematika, stavebnictví se
zvědečtělo díky triangulaci. Katedrály mívaly u sebe katedrální školy, ze kterých se stávaly univerzity
klasického uspořádání. Při katedrálách vznikly také katedrální huti, které zajišťovaly její stavbu. Huti
měly přesnou organizaci a rozvinutý systém projevující se kamenickými značkami, díky kterým lze
identifikovat práci jednotlivých hutí. Katedrála se stala symbolem prestiže, svou chtělo mít každé
město.
Katedrála Saint Etienne v Sens
Katedrála Notre Dame v Senlis – 1153, raná gotika, okna vyměněna ve 13. stol.
Katedrála Notre Dame v Noyonu – pokračující vývoj gotiky, rozvinutí systému – dvouvěžové průčelí,
střídání přípor kvůli vázanému systému, značně odlehčená obvodová stěna, která je dělená na čtyři
zóny – sloupy, empory, triforia, oken.
Katedrála Notre Dame v Laonu – novinkou je rovný závěr po vzoru anglických katedrál, původně byl
závěr půlkruhový. Mohutný transept, který měl nést další dvě dvojice věží, už celkem sedmá měla
stát nad průčelím. Postaveny byly jen čtyři věže a nástavba nad křížením. Stěna je také čtyřdělená,
přerývaný rytmus přípor je tlumen tím, že všechny končí na stejných sloupech. V průčelí je zóna
portálu, nad ním velká roseta (symbol Krista jako jasného světla), nad ní horizontální arkádová galerie
zatím bez soch. Před pilíři věží jsou předsazené sloupy s arkádami, čímž věže opticky ještě převyšují.
CC BY-NC-SA 3.0 •Jakub Jaroš • 2012 • http://vygosh.borec.cz
Katedrála Notre Dame v Paříži – 1208. V zaklenutí lodi použit také vázaný systém, řešení přípor je
nesystémové, všechny jsou provedeny tak, aby vypadaly stejně a nenarušovaly tak jednotný rytmus.
Jde o pětilodní baziliku se třemi portály v průčelí, galerií králů nad nimi (původ vládnoucí dynastie od
biblického Noeho), katedrály byly totiž také královské kostely. Nad galerií králů je rozeta rozčleněná
kamennými pruty, nad ní je ještě další galerie a dvě věže odlehčené nosnými rohovými panelovanými
pilíři a dvojicemi oken s příčným prutem. Vnější opěrné pilíře jsou předimenzované, empory suplují
jednu řadu opěrných oblouků.
Shrnutí – katedrálou v Paříži vrcholí vývoj raných katedrál, vynecháním přípor v uzlových bodech je
rytmus sjednocen, ale je to nesystémové, neboť se nevytváří ideální skelet, ale zůstává v podstatě
románský vázaný systém, doplněný o empory – skrytý nosný systém.
Klasická gotika
Katedrála v Chartres – na průčelí využity zbytky starší románské katedrály, gotické prvky jsou na něj
vloženy dodatečně. Stavba lodi je ale provedena v duchu gotiky, na zaklenutí je použita čtyřdílná
klenba, jednomu poli nad hlavní lodí odpovídá jedno pole v lodích vedlejších (=průběžné travé).
V celém kostele je tak jednotný rytmus, čtyři u sebe ležící přípory přechází do svazkových pilířů. Pilíře
zdobí naturalistický dekor ve tvaru listů. Stěny interiéru jsou děleny na zónu arkád, triforií a oken, je
tedy plně vyvinutý vnější opěrný systém, který je ovšem vzhledem k nedostatku zkušeností
předimenzovaný. Plnohodnotné systémy portálů jsou také na průčelích trojlodních transeptů. Okna
jsou členěna kružbami, tvoří je tedy dvě úzká okna vedle sebe a rozeta nad nimi.
Stavba klasických katedrál probíhala vždy od osové kaple zasvěcené Panně Marii. Katedrály byly
jediným místem, kde se setkávaly všechny společenské třídy a díky své výšce byly dominantním
prvkem měst.
Zdivo katedrál je vyztuženo železem ve formě svorek a zabudovaných řetězů, kdyby byly jen
z kamene, tak by pravděpodobně spadly. Odolnost skeletu ale dokazuje fakt, že remešská katedrála
nespadla ani přes značné poškození a proděravění konstrukcí během dělostřeleckého ostřelování za
druhé světové války.
Katedrály byly na stavbu nesmírně náročné, budování obvykle proběhlo během několika generací.
Stavby probíhaly podle podrobné dokumentace vyvedené olůvkem na pergamenu, mnoho těchto
plánů se dochovalo.
Katedrála Notre Dame v Remeši (Reims, Rhems), 1210, starý kostel po požáru zcela zbořen, staviteli
byli d’Orbay, de Loup, Gaucher de Rhems, součástí jejich práce byla také sochařská výzdoba. Jde o
korunovační katedrálu francouzských králů. Průčelí – zóna portálu (v místě tympanonů jsou rozety,
sochařská výzdoba je ve vimpercích [prostor mezi rozetou a šikminami]), zóna rozety a galerie králů
(plnohodnotná galerie králů od Noeho po Kapetovce). Interiérová výzdoba na západním průčelí měla
čerstvě korunovanému králi sdělit, že právě přebral veškerou zodpovědnost za stát a poddané (vitráž
a sochy mučedníků). V oknech jsou plně vyvinuté šestilisté kružby, vyspělou formu mají také svazkové
pilíře, pilíře i přípory jsou zdobené naturalistickým listovým. Proporce se blíží vrcholným, výška už
výrazně převyšuje šířku. Opěrný systém je už odlehčený.
Žádný vývoj ale není lineární a bez odboček:
Katedrála Saint Gervais et Protais v Soissons, 1163-90 – v oknech nejsou kružby, přípory jsou
svedeny na sloupy s představenou příporou, skelet je ale kompletní.
CC BY-NC-SA 3.0 •Jakub Jaroš • 2012 • http://vygosh.borec.cz
Katedrála Sain Etienne v Bourges – stupňovitá pětilodní bazilika – střední lodě mají poloviční výšku
než hlavní, krajní jsou poloviční než střední, opěrný systém je tak stupňovitý, rozsáhlejší a částečně
zapuštěný do vedlejších lodí, arkády mezi hlavní lodí a loděmi vedlejšími jsou nesmírně vysoké,
klenba má románský vázaný systém. To vše je stavebně mnohem náročnější než klasické katedrály.
Katedrála Notre Dame v Amiens – 1220-65 – stavitelé Luzarches a dva de Cormonti. Složité průčelí,
zóna portálů je představená a má hluboké předsíně, nad nimi je galerie králů a až nad nimi rozeta,
vše tak působí vertikálněji než klasické průčelí i u vyšších katedrál, protože chybí horizontální uzavření
nad rozetou. Sochařská výzdoba je typizovaná (stejná těla s draperií, jen různé hlavy). Proskleno je i
triforium v presbytáři. Stěny boční lodi působí bohatěji, každý oblouk triforia je složen ze třech
menších, okna jsou také dvojitá, obsahuje dvě okna s kružbou a kružbu nad nimi. Katedrální skeletový
systém se zde dostává na hranice svých možností, poměr výšky a šířky je 2,7:1, opěrný systém je
maximálně odlehčený. Katedrála se začíná přibližovat k poklasické gotice.
Královská kaple Sainte Chapelle v Paříži – jednolodní stavba pro uložení relikvií dovezených ze Svaté
země, jednoduchý vnějšek tvořeným opěrnými pilíři, uvnitř dvě patra, spodní fungovalo pro méně
důležité mše pro dvůr, vrchní je maximálně odlehčené, pilíře jsou tenké, vitrajová okna široká.
Západní průčelí má složitou rozetou, jejíž členění se blíží tvarově k plaménkům.
Katedrála S. Pierre v Bauvais, 1247-75, poměr mezi šířkou a výškou je 1: 3,1, to už ale tektonika
nedokázala unést, 1284 se zřítila klenba, 1506 věž transeptu. Opěrný systém byl poté zesílen a
zpevněn a katedrála už vydržela a vydržela dokonce i srovnání města se zemí během spojeneckého
dobývání za druhé světové.
Katedrála s. Cecile v Albi – 1282-1330, z obraných důvodů (oblast byla v permanentních
náboženských válkách) byl opěrný systém vtažen dovnitř, vznikly tak oddělené obvodové kaple uvnitř
a pevnostní charakter z vnějšku.
Katedrála v Avignonu – podobný pevnostní charakter jako v Albi, sto let tu sídlili papežové. Na
sousedním papežském paláci se podílel Matyáš z Arrasu, první stavitel katedrály sv. Víta.
Katedrála Notre Dame v Rodez – propojování tvarů do oblých tvarů pilířů v arkádách, ve hmotě je
cítit jen odraz gotické struktury.
Gotika v Německu
Münster ve Štrasburku – nízké trojlodí s vysokým průčelím, presbytář a transept je románský, gotické
trojlodí nemá klasické proporce, aby se zachovala harmonie s románskou částí. Průčelí bylo původně
postaveno s rovně zakončenými věžemi po francouzském vzoru, později mělo být průčelí zvýšeno
dvojicí špičatých věží (tvořených nosnými pilířemi), z nich byla postavena jen jedna. Na tektonice
průčelí výrazně převažuje vertikalita, celá plocha průčelí je bohatě pokryta vertikálním kamenickým
zdobením.
Dóm ve Freiburgu in Breisgau, 1250-1302
Dóm v Magdeburgu – 1209-66, přízemí je románské s antikizujícími otónskými sloupy, empora je
raně gotická, horní patro s okny pak vrcholně gotické. Chybí výrazný vnější opěrný systém, stačilo jen
zesílit nárožní pilíře.
Dóm v Kolíně nad Rýnem – vrcholná německá gotika, první stavitel jistý určitě ne Němec Gerard,
půdorys klasické francouzské katedrály, v presbytáři proskleno i triforium. Bohatá kamenická
výzdoba, špičaté fiály na vršcích opěrných pilířů, v průčelí vysoké špičaté věže, na průčelí chybí rozeta
a galerie králů, což ještě zdůrazňuje vertikalitu. Věže průčelí jsou dostavěné v letech 1842-80 na
základě gotického projektu. Na stavbě dómu aval svou kariéru Petr Parléř, tady však jen v podobě
zaškolení.
CC BY-NC-SA 3.0 •Jakub Jaroš • 2012 • http://vygosh.borec.cz
Kostel sv. Kříže, Švábský Gmünd, 1330-51, Heinrich a Petr Parléřové, zaklenutí až z pozdní gotiky.
Frauenkirche, Norimberk (kostel Panny Marie) – stavba na zakázku Karla IV., autorem je nejspíš Petr
Parléř. Mělo jít o výstavní síň Římské Říše, nad bohatým hlavním portálem je pódium pro ukazování
klenotů a relikvií.
Dóm v Augsburgu, pětilodní stavěl Jindřich Parléř, presbytář inspirovaný presbytářem sv. Víta v Praze
pak Jan Parléř. K dómu přiléhají dvě ještě románské věže.
Dóm v Ulmu – téměř 200 metrů vysoká gotická věž, presbytář stavěli Parléřové, zbytek pak dostavěl
jejich učeň.
Kostel P. Marie v Trevíru (Liebenfrauenkirche) – 1242-53, velký centrální kostel s gotickou
tektonikou, náhrada staré otónské centrální kaple. Půdorys tvoří kolmý průnik dvou bazilik.
Klášter cisterciáků v maulbronnu, 1147, síťová klenba lodi po 1424. Cisterciácké kostely nesměly mít
opěrný systém, věže, vitráže ani žádnou výzdobu, cisterciáci měli nabitý program modliteb, takže
museli mít bratry laiky, kteří za ně pracovali na poli. Jim byla věnována oddělená západní část
kláštera. KU mnišského refektáře bylo lavatorium (tzv. studniční kaple) k mytí rukou.
Německá gotika je velmi dekorativní, každý tektonický prvek je pokryt jemnou kamenickou výzdobou,
je expresivní, používá vysoké špičaté věže a vertikální tektoniku.
Italská gotika
Stále zde přežívá antická tradice, tedy velké plochy stěn. avšak kostely cisterciáků a někdy i minoritů
jsou podobné jako jinde v Evropě. Sloupy jsou blízké antické architektuře, kostely nemají vyhrocenou
vertikalitu, výška vedlejších lodí se blíží výšce lodi hlavní.
Minoritský kostel sv. Františka v Bologni – rozlehlá čtvercová pole lodi zaklenutá šestidílnými
křížovými klenbami, malá vysoko umístěná okna, pod nimi velká prázdná plocha stěn (na jihu bývala
zaplněna freskami). Barevné vyvedení interiéru, kombinace režné cihly a světlé omítky.
Klášter cisterciáků, Fossanova – stejný styl kostela jako všechny ostatní cisterciácké gotické kostely ve
zbytku Evropy
Opatský kostel kláštera cisterciáků v S. Galganu, 1241
Kostel sv. Františka v Assisi – 1228, první ksotel řádu minoritů (navazovatelé sv. Františka z Assisi) –
ksotel vznikl na umělé terase členěné arkádami, kostel se skládá z dolního a horního kostela, dolní
slouží jako krypta. Celá velká plocha zdí zaplněna freskami od Giotta. Reformováním minoritů později
vznikli Františkáni a Kapucínů, jejich kostely napodobují průčelí sv. Františka z Assisi.
Dóm v Sienně – 1220-99, vrcholná italská gotika. Hlavní loď zaklenuta jen pěti čtvercovými poli
hodně převýšené kupolovité žebrové klenby. Arkády jsou tím pádem široké a vysoké, stejně tak jsou
vysoké vedlejší lodi. Zdivo horizontálně kombinuje světlý mramor a šedý vápenec, zvonice je volně a
asymetricky připojena k jižní straně kostela. Nad křížením lodí a transeptu je kupole. Horní polovinu
průčelí vytvořil sochař Pizzano, poloviny průčelí si tak neodpovídají v poměrech svislých polí. Zato
jsou zdobené mozaikami.
Dóm v Orvietu, 1285, stavitel Arnolfo di Cambio, předzvěst renesance, na mnoha místech chybí
gotické klenby (v lodích je volný krov), ztrácí se tak vertikály kleneb a přípor. Průčelí (Lorenzo Maitani,
1310) vyvedeno jako nápodoba dómu v Sienně.
Kostel S. Croce ve Florencii, Arnolfo di Cambio, vrchol vývoje italské gotiky. Lodě jsou zastřešeny
volným krovem, což spolu s římskou nad arkádami vytváří horizontální dojem. Prostor člení články na
místě přípor, obdoba antických pilastrů.
Santa Marie del Fiore, dóm ve Florencii, Arnolfo di Cambio, 1296 (trojlodí), zvětšený trojlistý závěr
1337 projektoval F. Talentino. Plánovaná kupole byla provedena až Brunelescim v renesanci. Kostel
CC BY-NC-SA 3.0 •Jakub Jaroš • 2012 • http://vygosh.borec.cz
má obrovskou kubaturu, hlavní loď dlouhou kolem sta metrů překlenují jen čtyři pole. Arkády jsou
vysoké a připojují tak vedlejší lodě, což vytváří dojem haly. Prostor horizontálně propojuje římsa, nad
ni se vešly už jen malá kruhová okna. Tektonika je barevně zdůrazněna šedým vápencem na bílé
omítce.
Kampanila Florentského dómu – dekorativní věž čtvercového půdorysu, 1334, Giotta, dekorativní
barevné mozaikové členění.
Kostel Santa Maria Novella ve Florencii, F. Talenti, 1350, podobný florentskému dómu, jen bez říms.
Kostel S. Petronio V Boloni – bez říms, stavěný až do 15. stol.
Shrnutí – kostely tvořeny adicí téměř čtvercových polí,, arkády mají někdy plné oblouky, nad nimi
bývá římsa a velká plocha stěn pokrytá obvykle freskami. Florentské kostely již představují
předstupeň renesance.
Kostel S. Antonio v Padově, 13.stol., po vzoru Sant Marca v Benátkách, kombinace byzantského
kupolového kostela (čtyři kupole nad hlavní, dvě nad vedlejší lodí) a gotiky (presbytář a půčelí).
Benátská Gotika
Benátky stojí na umělém ostrově v Laguně, veškeré stavby proto musely být odlehčené a založené na
pilířích a roštech.
Dóm v Miláně – stupňovitá bazilika, vysoké obrovité antikizující pilíře hlavní lodi, opěrný systém má
spoustu fiál. Stavbu stavěli středoevropští a francouzští architekti, stavebník chtěl oslavit vévodský
titul získaný od Karla IV. Složité vertikalizující průčelí je nezávislé na vnitřní tektonice.
Kostel S. Maria Gloriosa – kostel podobný boloňským, kostrukce vyztužena roštem vzpěrami mezi
vnitřními sloupy, kostel sloužil také k pohřbívání významných osobností a dóžat.
Kostel S.Giovanni e Paolo – praktický stejná podoba i účel jako S. Maria
Dóžecí Palác – postupně vzniklá velká stavba s gotickou fasádou – arkáda v přízemí, nad ní arkáda
oken s kružbami, nad ní mozaiková dlaždicová fasáda. Palácem se inspirovali všichni místní
velmožové a stavěli si podobné, i když menší stavby – např. Ca D‘Oro
CC BY-NC-SA 3.0 •Jakub Jaroš • 2012 • http://vygosh.borec.cz

Podobné dokumenty

Italská renesanční architektura

Italská renesanční architektura celistvém systému dostřednosti, na stejném principu mělo výt organizováno také celé nádvoří s plánovaným sloupořadím (nádvoří ovšem realizováno nebylo). Tempietto tak má vnější sloupy arkády širší ...

Více