Encyklopedie Evropa 2045 - pro studenty

Transkript

Encyklopedii Evropa 2045 vytvo ilo ob anské sdružení Generation Europe ve spolupráci s
odborníky z Asociace pro mezinárodní otázky (AMO), Univerzity Karlovy v Praze, sdružení
CIANT a gymnázia Sázavská.
Encyklopedie obsahuje informace o Evropské unii, jejích principech a innostech,
informace o mezinárodních institucích a organizacích, politikách EU a vybraných
myšlenkových sm rech.
Obsah
1
1.1
1.2
1.3
1.4
1.5
1.6
1.7
1.8
1.9
1.10
1.11
1.12
1.13
1.14
2
2.1
2.2
2.3
2.4
2.5
2.6
2.7
2.8
2.9
2.10
2.11
2.12
2.13
2.14
3
3.1
3.2
3.3
3.4
3.5
3.6
3.7
3.8
3.9
3.10
3.11
3.12
3.13
3.14
3.15
3.16
Instituce a organizace ............... 4
Evropský parlament....................... 4
Evropská rada ............................... 4
Rada ministr ................................ 5
Evropský soudní dv r .................... 6
Evropský ú etní dv r ..................... 7
Evropská komise ........................... 7
Evropská centrální banka .............. 8
Evropský ombudsman ................... 8
Poradní orgány EU........................ 9
Evropské agentury ........................ 9
Rada Evropy ............................... 11
NATO.......................................... 12
OSN............................................ 12
OBSE.......................................... 13
Principy a innost EU ............. 15
Vývoj EU ..................................... 15
i pilí e EU ................................. 17
Kritéria lenství v EU ................... 18
Evropské zákonodárství .............. 18
Vnit ní trh EU .............................. 20
Rozpo et EU ............................... 20
Fondy EU .................................... 22
Dokumenty EU ............................ 23
Schengenský prostor................... 24
Eurozóna .................................... 25
Pakt r stu a stability .................... 26
Oblasti innosti EU ...................... 27
EU a zahrani í ............................ 27
Lisabonská smlouva .................... 29
Politiky EU ............................... 31
Celní unie.................................... 31
Cesta na Mars............................. 31
Dovozní bariéry ........................... 32
Ekologická da ............................ 33
Evropská armáda ........................ 33
Evropská deklarace ..................... 34
Evropská federace ...................... 34
Evropská policie .......................... 35
Evropský prezident ...................... 35
Evropský zatyka ........................ 36
Genové inženýrství ..................... 36
Imigra ní politika ......................... 38
Integrace menšin......................... 38
Jazyky EU ................................... 39
Kjótský protokol........................... 40
Kulturní kvóty .............................. 41
3.17
3.18
3.19
3.20
3.21
3.22
3.23
3.24
3.25
3.26
3.27
3.28
3.29
3.30
3.31
3.32
3.33
3.34
3.35
3.36
3.37
3.38
3.39
3.40
4
4.1
4.2
4.3
4.4
4.5
4.6
4.7
4.8
4.9
4.10
4.11
4.12
4.13
Legalizace prostituce ................... 41
Minimální mzda ........................... 42
Monitoring ob an ....................... 43
Natura 2000 ................................ 44
Ochrana spot ebitele ................... 44
Podpora živnostník .................... 45
Politika sousedství ....................... 46
ímá jurisdikce evropského práva46
Primát evropského práva ............. 47
Raketový štít ............................... 47
Regionální soudržnost ................. 48
Registrované partnerství.............. 49
Rovné p íležitosti ......................... 49
Rozpo et EU z p ímých zdroj ..... 50
Rozvojová pomoc ........................ 51
Silný parlament ............................ 51
Snižení emisí ............................... 52
Sociální dávky ............................. 53
Zákaz kou ení.............................. 54
Zákaz testování ........................... 55
Zem
lské kvóty........................ 56
Regulace bank ............................ 57
Evropská ekonomická vláda ........ 57
Evropská diplomacie.................... 58
Myšlenkové sm ry................... 59
es anství .................................. 59
Islám ........................................... 60
Judaismus, židovská víra ............. 61
Komunismus ............................... 62
Socialismus ................................. 64
Liberalismus ................................ 65
Konzervatismus ........................... 66
Environmentalismus .................... 67
Nacionalismus ............................. 68
Multikulturalismus ........................ 69
Politický extremismus .................. 70
Euroskepticismus ........................ 71
Eurooptimismus........................... 72
5
Události .................................... 73
5.1
5.2
5.3
5.4
5.5
5.6
5.7
5.8
5.9
Konflikt v Dárf ru ......................... 73
Globální oteplování ...................... 74
Nedostatek pitné vody ................. 75
Trest smrti ................................... 76
Xenofobie a rasismus .................. 77
Eutanázie .................................... 78
Hloubkový rybolov ....................... 79
Konflikt v
ensku ..................... 79
Ekonomická krize ........................ 80
Encyklopedie Evropa 2045
http://evropa2045.cz/hra/napoveda.php
jednotlivé státy byly stanoveny smlouvami a pohybují
se od 5 (Malta) do 99 (N mecko). eskou republiku
zastupuje 22 poslanc .
Poslanci zasedají v EP podle své politické
íslušnosti. V sou asnosti p sobí v EP 7 politických
skupin, nejsiln jšími jsou skupina Poslanecký klub
Evropské lidové strany - K es anských demokrat
(EPP) a Skupina progresivní aliance socialist a
demokrat . P edsedou EP byl v ervenci 2009
zvolen Jerzy Buzek (EPP).
Poslanci EP pracují st ídav v Bruselu a ve
Štrasburku. Sekretariát EP se nachází v
Lucemburku. Finan
i asov náro né p esuny
poslanc , dokumentace i zázemí EP mezi t mito
emi m sty jsou p edm tem asté kritiky.
Jedním ze základních pravidel EP je, že každý
poslanec m že na zasedání vystupovat ve svém
mate ském jazyce. Proto EP zam stnává nejvíce
tlumo ník a p ekladatel na sv
- tém 1/3 jeho
zam stnanc pracuje v t chto službách.
1 Instituce a organizace
Kategorie Instituce a organizace obsahuje základní
informace o mezinárodních organizacích a
konkrétních institucích Evropské unie.
1.2 Evropská rada
Anglicky: The European Council
Evropská rada stojí na vrcholu systému institucí
Evropské unie. Jedná se o shromážd ní na nejvyšší
možné úrovni, tzn. hlav stát a vlád lenských zemí.
Zasedání Evropské rady, tzv. summity, kterým se
dostává maximální mediální pozornosti, ur ují další
vývoj Unie jako celku.
Evropská rada bývá kv li podobnosti názv asto
nesprávn zam ována s Radou Evropské unie
(Radou ministr ), která je legislativní a výkonnou
institucí Evropské unie na ministerské úrovni nebo s
Radou Evropy, která je samostatnou mezinárodní
organizací.
Summity Evropské rady umož ují politickou diskusi
na vrcholné evropské úrovni, ur ují hlavní politické
linie, které pak ostatní instituce EU realizují v praxi,
rozhodují o závažných strategických otázkách nebo
v p ípad krizových situací. Politická rozhodnutí
ijatá Evropskou radou, tzv. záv ry summitu, nejsou
ímo právn
závazná, jsou ale d ležitým
východiskem pro každodenní
innost Unie.
Výstupem jednání Evropské rady mohou být také
konkrétní prohlášení nebo rezoluce vyjad ující postoj
hlav stát a vlád k ur itému tématu.
Mezi výsledky summit pat í nap . Koda ská
kritéria pro rozši ování Evropské unie (p ijata na
summitu v Kodani 1993), Lisabonská strategie
rozvoje evropské ekonomiky (p ijata na summitu v
Lisabonu na ja e 2000) atd. Na summitech jsou vždy
prezentovány priority, respektive záv ry jednotlivých
lro ních p edsednictví Rady.
vodn
nebyla Evropská rada sou ástí
institucionálního rámce evropské integrace. Vyvinula
se až postupn na po átku 70. let z pravidelných
sch zek nejvyšších p edstavitel
lenských zemí.
1.1 Evropský parlament
Oficiální název: Evropský parlament
Anglicky: The European Parliament
Evropský parlament (EP) pat í spolu s Radou EU a
Evropskou komisí k základním institucím EU a je
tedy jedním z nejvýznamn jších hrá v evropském
rozhodovacím procesu.
Postavení EP je unikátní v tom, že je jedinou p ímo
volenou institucí Unie. Od roku 1979 se volby opakují
v p tiletých intervalech – naposledy prob hly v roce
2009. Díky tomuto p ímému vztahu s ob any získal
EP zna ný politický vliv i adu formálních pravomocí
a z p vodního slabého parlamentního shromážd ní
se vyvinula instituce v mnoha sm rech podobná
národním parlament m.
Hlavním úkolem EP je podílet se na vytvá ení
evropské legislativy (na ízení, sm rnic atd.). EP ve
spolupráci v Radou EU zpracovává návrhy Evropské
komise. Od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost
v prosinci 2009 se Evropský parlament ú astní
procesu v rámci tzv. b žné legislativní procedury
jako rovnoprávný hrá a Rada jej – na rozdíl od
minulosti – již nem že p ehlasovat. Krom toho se
EP podílí také na schvalování rozpo tu EU a
vykonává i kontrolní funkci - jmenuje a m že také
odvolat Evropskou komisi.
V souladu s Lisabonskou smlouvou má EP
v sou asnosti 736 len . P esné po ty poslanc za
4
edstavitel pro zahrani ní v ci a bezpe nostní
politiku volený na p tileté funk ní období. V
edsednictví se lenské státy st ídají po 6 m sících
podle p edem stanoveného po adníku. P edsedající
zem má za úkol svolávat a ídit zasedání Rady EU,
usilovat o vytvá ení kompromis . Krom
ady
povinností má p edsedající zem také unikátní
prostor pro ur ování priorit jednání. Tím m že
prosazovat své národní zájmy a do zna né míry také
ovlivnit sm r, jakým se Evropská unie vydá. eská
republika
vykonávala
své
historicky
první
edsednictví v 1. pololetí roku 2009.
Po adí p edsedajících zemí (2008-20011)
První summit Evropské rady se konal v roce 1975 v
irském Dublinu. Do zakládacích smluv byla existence
Evropské
rady
formáln
za len na
až
prost ednictvím Jednotného evropského aktu (v
platnosti od roku 1987) a Maastrichtské smlouvy
(1993).
Evropská rada se dnes schází pravideln nejmén
ty ikrát ro
a na tzv. mimo ádných zasedáních,
která jsou organizována dle pot eby. Dv z t chto
setkání se odehrávají v Bruselu, ostatní se mohou
konat v aktuáln p edsedající lenské zemi. P lro ní
rotující p edsednictví Evropské rady, které
vykonávaly jednotlivé lenské státy ve stanoveném
po adí, se odvozovalo od p edsednictví Rady EU. De
facto se v tomto smyslu dala Evropská rada
považovat za vrcholnou formu Rady EU.
Od roku 2009 má Evropská rada také svého
stálého p edsedu (známý také nep esn
jako
„prezident Evropské unie“). Lisabonská smlouva
stanoví, že stálý p edseda je volen kvalifikovanou
tšinou na dva a p l roku. Historicky prvním stálým
edsedou Evropské rady byl zvolen bývalý belgický
premiér Herman Van Rompuy.
Francie
2. pololetí 2008
eská republika
1. pololetí 2009
Švédsko
2. pololetí 2009
Špan lsko
1. pololetí 2010
Belgie
2. pololetí 2010
Ma arsko
1. pololetí 2011
Polsko
2. pololetí 2011
Pravomoci
Rady
se
týkají
p edevším
rozhodovacího procesu, kdy spole
s Evropským
parlamentem schvaluje návrhy právních p edpis
(na ízení, sm rnice) ze strany Komise a rozpo et.
Rada EU také koordinuje hlavní sm ry hospodá ské
politiky lenských stát a pov uje Komisi r znými
úkoly, nap . vyjednáním mezinárodních smluv.
Rad EU v její innosti asistuje tzv. COREPER,
neboli Výbor stálých zástupc
(Comitée des
Representants Permanents) složený ze stálých
zástupc
lenských stát v Bruselu (velvyslanc a
jejich zástupc ). COREPER p edjednává a
ipravuje podklady pro rozhodování Rady EU.
asto vyjedná kone nou dohodu do takové podoby,
že minist i v Rad EU o v ci rozhodnou už jen
formáln .
Pokud se ale jedná o kontroverzní otázku, o které
není mezi ministry shoda, dochází v Rad EU k
hlasování. Jednotlivým stát m byl na základ
politické dohody p id len ur itý po et vážených hlas
v rozmezí 3 až 29 (viz. tabulka). Podle d ležitosti
tématu a dopadu projednávaného p edpisu je k
ijetí t eba pouze nadpolovi ní (prostá) v tšina
hlas
(zejména
pro
procedurální
otázky),
kvalifikovaná v tšina (pro v tšinu oblastí - nap .
vnit ní trh, finan ní záležitosti, obchod apod.), nebo
jednomyslný souhlas (nap . pro otázky spole né
zahrani ní politiky, da ovou problematiku, policejní
spolupráci atd.).
Pro p ijetí návrhu kvalifikovanou v tšinou je t eba
naplnit 3 kritéria (tzv. trojí v tšina). Pro se musí
vyslovit nejen nadpolovi ní v tšina lenských stát ,
ale i 255 vážených hlas z celkového po tu 345 a v
ípad , že k tomu dá n který stát podn t, musí se
také ov it, zda populace stát hlasujících pro návrh
edstavuje alespo 62 % celkové populace EU.
Tímto systémem se bude hlasovat až do roku 2014,
1.3 Rada ministr
Anglicky: The Council of the European Union
Rada EU je typickým mezivládním orgánem, který
se skládá ze zástupc
lenských stát
na
ministerské úrovni. V rámci Evropské unie
reprezentuje Rada EU národní zájmy. Rada EU je
nestálým orgánem, co se týká jejího složení i sídla.
Formáln existuje sice jen jedna Rada EU,
vzhledem k širokému záb ru problematiky, kterou
eší, se ale schází v r zném složení. Nejvýznamn jší
jsou Rada pro všeobecné záležitosti (General Affairs
Council), v rámci níž se zpravidla scházejí minist i
odpov dní za evropské záležitosti (pokud lenský
stát takové ministerstvo z ídil) a Rada pro zahrani ní
ci (Foreign Affairs Council), kterou tvo í minist i
zahrani ních v cí. Dále existuje Rada EU složená z
ministr
financí (ECOFIN), Rada pro oblast
zem
lství a rybolovu, konkurenceschopnost,
zdravotnictví, školství, životního prost edí, justici a
vnitro a dopravu. Pokud se projednává téma, které
spadá pod více r zných ministerstev, schází se tzv.
JUMBO Rada. Na nejvyšší úrovni se pak Rada
schází n kolikrát ro
v podob Evropské rady,
tedy summitu hlav stát nebo vlád.
Hlavním, oficiálním sídlem Rady EU je budova
Justus Lipsius v Bruselu, nicmén v dubnu, ervnu a
íjnu každého roku probíhají její zasedání v
Lucemburku a neformální jednání se uskute ují
také v aktuálním p edsednickém stát .
Zasedání jednotlivých formací Rady EU ídí vždy
ministr z p edsedající zem , s výjimkou Rady pro
zahrani ní v ci. Jejím p edsedou je Vysoký
5
ESD se svým charakterem, agendou i pravidly
fungování liší od Evropského soudu pro lidská práva
ve Štrasburku, který je sou ástí Rady Evropy a
zabývá se p ípady porušování Evropské úmluvy o
lidských právech a základních svobodách.
poté dojde podle Lisabonské smlouvy ke zm
:
hlasovat se bude na principu tzv. dvojité v tšiny: aby
mohla být rozhodnutí Rady p ijata, musí získat
podporu 55% lenských stát , které musí zárove
edstavovat alespo 65% populace EU. Tato posílí
postavení malých a nejv tších zemí v Rad .
Vážené hlasy v Rad EU
lenský stát
Po et hlas
Kvalifikovaná v tšina
255/345
mecko
29
Francie
29
Itálie
29
Velká Británie
29
Špan lsko
27
Polsko
27
Rumunsko
14
Nizozemsko
13
Belgie
12
eská republika
12
ecko
12
Ma arsko
12
Portugalsko
12
Rakousko
10
Švédsko
10
Bulharsko
10
Dánsko
7
Irsko
7
Litva
7
Slovensko
7
Finsko
7
Kypr
4
Estonsko
4
Lotyšsko
4
Lucembursko
4
Slovinsko
4
Malta
3
Po technické a administrativní stránce Rad EU
pomáhá také Generální sekretariát v
ele s
Generálním tajemníkem.
Vzhledem k tomu, že Rada EU elila dlouhodobé
kritice za to, že jednání jsou neve ejná a tudíž
nedostate
pr hledná, rozhodla se zp ístupnit ást
jednání
široké
ve ejnosti
prost ednictvím
videop enos . P enosy jsou dostupné z oficiálních
webových stránek Rady EU.
Pro zajišt ní jednotného výkladu evropského práva
slouží tzv. ízení o p edb žné otázce, o které mohou
požádat soudy lenských stát , pokud k vydání
svého rozhodnutí pot ebují up esnit výklad n které z
norem Spole enství. ESD v takové p ípad
nezasahuje p ímo do domácího ízení a není ani
odvolacím soudem, pouze poskytuje závazný výklad
evropského práva.
ESD se zabývá také r znými typy p ímých žalob,
které p edkládá nap . Evropská komise, Rada EU,
Evropský parlament nebo lenský stát. Nej ast ji se
jedná o žalobu na neplatnost legislativy EU,
ne innost institucí apod.
Svými rozhodnutími p isp l ESD k definování ady
základních princip fungování EU, nap . zásady
ednosti p ed národním právem, zásady p ímého
inku apod. Nejznám jší jsou rozsudky Van Gend
enLoos (1962), Flaminio Costa (1964), Cassis de
Dijon (1979), Keck (1993) a další.
Od posledního rozší ení v roce 2007 p sobí v
lucemburském sídle ESD 27 soudc jmenovaných
lenskými státy na funk ní období 6 let s možností
opakování mandátu. P edpokladem jejich jmenování
je kvalifikace pro nejvyšší justi ní funkce v
domovských státech nebo pozice uznávaných
právník . P edsedu ESD je v sou asné dob
Vassilios Skouris z
ecka.
eskou republiku
zastupuje Ji í Malenovský, bývalý soudce Ústavního
soudu R.
ESD zasedá bu na plenárním zasedání v plném
po tu, jako velký senát tvo ený 13 soudci, nebo v
malých senátech po 3-5 soudcích podle složitosti a
významu ešené otázky.
1.4 Evropský soudní dv r
Oficiální název: Soudní dv r Evropských
spole enství
Anglicky: The Court of Justice of the European
Communities
Evropský soudní dv r (ESD) je nejvyšší instancí
evropského práva. Jeho hlavním úkolem je zajistit
jednotný výklad a dodržování evropského práva po
celém území EU.
6
kontrolu a zna ný po et ú etních chyb jak v
lenských státech, tak ze strany Komise.
etní dv r, jehož sídlem je Lucemburk, zahájil
svou innost v roce 1977. Podle tehdejšího p edsedy
Evropského soudního dvora Hanse Kutschera tak
Spole enství získalo "finan ní sv domí".
V sou asné dob má EÚD 27 len , kte í jsou na
základ své kvalifikace nominování lenskými státy a
(po konzultaci s Evropským parlamentem) jmenováni
Radou. Funk ní období trvá 6 let s možností
opakování mandátu.
Jednou z nejd ležit jších podmínek funkce
evropského auditora je jeho naprostá nezávislost nem že tedy vykonávat žádné jiné zam stnání,
etn neplacených. V p ípad nedodržení této
podmínky m že být len EÚD odvolán Evropským
soudním dvorem.
Od roku 2008 je p edsedou EÚD Vítor Manuel da
Silva Caldeira z Portugalska, eskou republiku zde
zastupuje Jan Kinšt. Celkov má Ú etní dv r asi 800
zam stnanc v etn p ekladatel , administrativních
pracovník a auditor . Audito i jsou rozd leni do
„auditorských skupin“, které vypracovávají jednotlivé
návrhy.
V rámci ESD p sobí také 8 generálních advokát ,
kte í jsou jmenováni spole nou dohodou vlád
lenských stát na dobu 6 let. Jejich úkolem je
pomáhat
soudu
poskytováním
nestranných
odborných stanovisek k projednávaným p ípad m.
Tato stanoviska nejsou závazná, ale mají velkou
odbornou váhu.
Vzhledem k neustále rostoucímu po tu p ípad byl
ESD v roce 1989 dopln n o Tribunál (anglicky
General Court, d íve nazývaný Evropský soud
prvního stupn ), který p evzal ást agendy, zejména
podání jednotlivc a firem. Vznikl tak dvoustup ový
systém - proti rozsudku Tribunálu je možné se za
ur itých okolností dovolat u ESD. P edsedou
Tribunálu je Marc Jaeger z Lucemburska.
I tak se však jednotlivec m že na Tribunál obracet
pouze v omezeném po tu p ípad . V tšina ízení,
kdy se jednotlivec cítí poškozen v souvislosti s
právem ES/EU se odehrává p ed domácími soudy
lenských stát .
1.5 Evropský ú etní dv r
Anglicky: The European Court of Auditors
Hlavním úkolem Evropského ú etního dvora (EÚD)
je kontrola hospoda ení Evropské unie.
EÚD však nemá žádné exekutivní pravomoci,
takže pokud zjistí nesrovnalosti v evropském
etnictví, m že o tom pouze informovat, nebo
ípad p edat Evropskému ú adu pro boj proti
podvod m (OLAF).
1.6 Evropská komise
Anglicky: The European Commission
Díky rozsáhlému spektru pravomocí pat í Evropská
komise (EK) k nejd ležit jším institucím EU. asto
bývá dokonce zjednodušen
ozna ována za
"evropskou vládu".
V úzkém slova smyslu tvo í EK 27 komisa
jmenovaných podle principu 1 stát = 1 komisa .
Každému z t chto komisa je na základ politické
dohody sv eno ur ité portfolio, tedy oblast
sobnosti - nap . oblast zem
lské politiky,
vn jších vztah , celní unie, životního prost edí atd.
Kolegium komisa je jmenováno vždy na dobu 5
let. Funk ní období sou asné Komise potrvá od roku
2009 do roku 2014. Jejím p edsedou je José Manuel
Barroso z Portugalska. Za eskou republiku zde
sobí Štefan Füle. Na starosti má oblast rozši ování
EU a evropskou politiku sousedství.
koliv jsou komisa i formáln
jmenováni
jednotlivými státy, nesm jí od vnitrostátních vlád
ijímat žádné pokyny a musejí jednat pouze v zájmu
Unie jako celku.
Pro výkon svých povinností mají komisa i k
dispozici svá "ministerstva", tzv. generální editelství
(b žn se používá zkratka DG) a služby (nap .
právní služby, p ekladatele, r zné experty apod.).
Celkem zam stnává aparát EK asi 30 000 ú edník .
Evropská komise má ty i hlavní pravomoci:
1. 1.EK ídí každodenní chod Unie, provádí
konkrétní politiky EU a spravuje její rozpo et.
Komise je v tomto smyslu exekutivním
orgánem Unie.
Jednou ro
p edloží EÚD Evropskému
parlamentu ke schválení souhrnnou zprávu, která
monitoruje finan ní toky v rámci ro ního rozpo tu
Unie. Tato zpráva m že být podkladem pro p ípadný
postih Evropské komise, která má provád ní
rozpo tu na starosti. Velký význam má také díky
zna né mediální pozornosti, které se jí dostává.
Výro ní zprávy, stejn
jako další zprávy a
stanoviska EÚD se zve ej ují v Ú edním v stníku
Evropské unie. EÚD je ve svých zprávách pravideln
pom rn kritický - upozor uje na nedostate nou
7
je formáln integrována do institucionální struktury
Unie, je p i svém rozhodování nezávislá na ostatních
orgánech i institucích EU i na vládách lenských
stát . Proto jsou také veškeré finan ní záležitosti
ECB spravovány odd len od ostatních finan ních
záležitostí Spole enství.
Prvo adým cílem ECB je udržovat cenovou stabilitu
v eurozón , tzn. ochra ovat hodnotu eura. ECB tedy
stanovuje a vede m novou politiku eurozóny,
spravuje devizové rezervy (finan ní prost edky
držené v cizí m
) stát
eurozóny, provádí
devizové operace (nákup nebo prodej cizí m ny) a
má také výlu né právo povolovat vydávání bankovek
v eurozón .
ECB ídí tzv. Eurosystém složený z centrálních
bank stát eurozóny a také tzv. Evropský systém
centrálních bank, prost ednictvím kterého koordinuje
innost centrálních bank všech lenských stát
Evropské unie.
ECB sídlí ve Frankfurtu nad Mohanem. Jejími
hlavními orgány jsou Výkonná rada, Rada guvernér
a Generální rada, v ele stojí prezident. Od roku
2003 zastává tuto pozici Jean-Claude Trichet, bývalý
guvernér francouzské centrální banky. Jeho
edch dcem byl Wim Duisenberg z Nizozemska.
eskou republiku zastupuje do 30. ervna v Rad
guvernér ECB Zden k T ma, guvernér
eské
národní banky. Ve funkci jej bude následovat jeho
nástupce.
2.
2.EK jako jediná instituce EU m že navrhovat
právní
p edpisy
(sm rnice,
na ízení,
doporu ení apod.), které pak p edkládá
Evropskému parlamentu a Rad EU ke
schválení. Komise má tedy "legislativní
monopol".
3. 3.EK
zastupuje
Evropskou
unii
na
mezinárodní scén , nap . je pov ena
vyjednáváním dohod mezi EU a ostatními
zem mi. Nejviditeln jší je tato praxe v p ípad
obchodní politiky nebo p i jednání s
kandidátskými státy o rozší ení.
4. 4.EK je také "strážcem práva EU" - spole
s
Evropským soudním dvorem dohlíží na
vymahatelnost evropského práva. Nap . m že
vyvíjet politický nátlak na státy, aby provedly
kterou evropskou normu, pokud tak z
jakého d vodu neu inily.
EK
je
politicky
odpov dná
Evropskému
parlamentu, který má právo podat návrh na vyslovení
ned
ry a Komisi jako celek odvolat. Rezignovat
mohou i jednotliví komisa i. Zatím však k odvolání
EK nikdy v historii nedošlo. Nejblíže tomu situace
dosp la v roce 1999, kdy Komise tehdejšího
edsedy Jacquese Santera nakonec t sn p ed
hlasováním sama odstoupila kv li korup nímu
skandálu.
Nejv tším problémem, se kterým se v sou asnosti
EK potýká, je hledání rovnováhy mezi spravedlivým
zastoupením všech lenských stát a zajišt ním
výkonnosti Komise. Dosud se každé rozší ení EU
projevilo zvýšením po tu komisa , pro které bylo
eba najít nová portfolia. Tato situace zatím
vyvrcholila s p istoupením Bulharska a Rumunska v
roce 2007, kdy byl rumunský komisa pov en
ízením oblasti mnohojazy nosti, tedy pravomocí
významem naprosto nesrovnatelnou nap . s
pravomocemi komisa e pro obchod nebo vn jší
vztahy.
Podle p vodního ustanovení Lisabonské smlouvy
lo složení Komise projít zásadní zm nou – pokud
by do té doby Evropská rada nerozhodla jinak, m l
být od roku 2014 po et komisa redukován tak, aby
bylo dosaženo v tší efektivity a nebylo t eba dále
nep irozen d lit stávající portfolia nebo složit
hledat nová. Komise m la nov mít po et len
rovný 2/3 po tu lenských stát . Sou ástí záruk
vyjednaných Irskem po prvním odmítavém referendu
o Lisabonské smlouv je však politický slib, že bude
ijato rozhodnutí, aby se Komise i nadále skládala z
jednoho ob ana každého lenského státu.
1.8 Evropský ombudsman
Oficiální název: Evropský ve ejný ochránce práv
Anglicky: The European Ombudsman
Evropský ombudsman je kontrolním orgánem,
který vyšet uje stížnosti týkající se nesprávného
edního postupu institucí a orgán Evropské unie.
Stížnost m že podat každý ob an Evropské unie
nebo každá fyzická nebo právnická osoba s
bydlišt m nebo sídlem v lenském stát EU.
Podmínkou je dodržení lh ty maximáln 2 let ode
dne, kdy se st žovatel dozví o skute nostech,
kterých se stížnost týká a kdy st žovatel vy erpal
ostatní
možná
ešení
problému.
Evropský
ombudsman neslouží jako odvolací soud, nezabývá
se ešením problém Evropského soudního dvora.
Nej ast ji
Ombudsman
eší
stížnosti
na
diskriminaci, zneužití pravomocí, asové pr tahy,
odmítnutí podání informací, nepr hledný postup
výb rových ízení p i p ijímání pracovník do institucí
EU apod.
Je d ležité si uv domit, že pravomoc Evropského
ombudsmana je omezena výhradn na evropskou
úrove a Ombudsman tedy nem že provád t šet ení
v souvislosti se stížnostmi na státní, regionální nebo
místní orgány v lenských státech (v etn soud ),
jednotlivce nebo podniky, a to ani v p ípad , že se
stížnost dotýká záležitostí EU.
1.7 Evropská centrální banka
Anglicky: The European Central Bank
Evropská centrální banka (ECB) odpovídá od 1.
ledna 1999 za provád ní m nové politiky v
eurozón , tzn. v zemích, které zavedly euro. A koliv
8
nedodržení p edepsané procedury (žaloba na
neplatnost). Ve všech ostatních oblastech EHSV o
konzultaci být požádán m že, ale nemusí.
Stanoviska m že vypracovávat také z vlastní
iniciativy.
lenové EHSV jsou nominováni vládami lenských
stát EU a jmenováni na funk ní období 4 let. V
sou asné dob má výbor 344 len (viz tabulka).
Po et zástupc za každý lenských stát byl ur en
politickou dohodou a pohybuje se od 5 do 24. V ele
EHSV stojí p edseda, od roku 2008 Mario Sepi z
Itálie.
lenský stát
Po et
zástupc
Ombudsman zpravidla zahajuje šet ení na základ
podané stížnosti, ale m že jej zahájit i ze své vlastní
iniciativy. Ombudsman se nejprve obrátí na dot ený
orgán s žádostí o vy ešení problému. Pokud formální
žádost nep inese výsledky, snaží se najít vhodné
kompromisní ešení. Pokud i tento pokus selže,
že Ombudsman navrhnout opat ení k náprav .
Pokud dot ený orgán navrhovaná opat ení nep ijme
ve lh
3 m síc , m že Ombudsman p edložit
zvláštní zprávu Evropskému parlamentu. St žovatel
je pak informován o výsledku celého šet ení.
Evropský ombudsman obdržel v roce 2009 celkem
3 098 stížností a na jejich základ zahájil 339
šet ení. V tém v 80% p ípad byl Ombudsman
schopen st žovatel m pomoci – ve více než
polovin p ípad p itom bylo dosaženo smírné
ešení. V tšina šet ení se týkala innosti Evropské
komise (56 %).
Evropský ombudsman je volen Evropským
parlamentem z kandidát doporu ených lenskými
státy na dobu jednoho parlamentního volebního
období, tedy 5 let. M že být zvolen opakovan .
Prvním Evropským ve ejným ochráncem práv byl v
letech 1995-2003 Jacob Söderman z Finska, od roku
2003 zastává funkci Nikiforos Diamandouros
z ecka (znovu zvolen v roce 2009).
CELKEM
344
Francie, Itálie, N mecko, Spojené
24
království
Polsko, Špan lsko
21
Rumunsko
15
Belgie, Bulharsko, eská republika,
12
Ma arsko, Nizozemsko, Portugalsko,
Rakousko, ecko, Švédsko
Dánsko, Finsko, Irsko, Litva,
9
Slovensko
Estonsko, Lotyšsko, Slovinsko
7
Kypr, Lucembursko
6
Malta
5
Druhým poradním orgánem EU je Výbor region .
Byl formáln ustaven Maastrichtskou smlouvou,
fungovat za al v roce 1994. Je složen ze zástupc
evropských regionálních a místních samospráv
lenských zemí, nap . hejtman , guvernér nebo
starost .
Výbor region musí být povinn konzultován v
otázkách místní a regionální správy, jako je
regionální politika, životní prost edí, vzd lávání a
doprava. Výbor region se také stal strážcem
subsidiarity. Subsidiarita je jedním ze základních
princip fungování Unie. Jejím cílem je zajistit, aby
všechna opat ení byla p ijímána na co nejnižší
efektivní úrovni správy, aby se zabránilo p ílišné
centralizaci rozhodování v Bruselu na úkor úrovn
národní, regionální nebo místní, které jsou v
kterých p ípadech schopny v c ešit lépe.
Principy lenství a po et zástupc ve Výboru
regionu se shodují s Evropským hospodá ským a
sociálním výborem (viz. tabulka výše).
Do roku 2010 byla p edsedkyní Výboru region
Mercedes Bresso z Itálie.
1.9 Poradní orgány EU
Evropský hospodá ský a sociální výbor a Výbor
region
Krom Evropské komise, která navrhuje legislativu,
a Evropského parlamentu a Rady EU, kte í ji
schvalují, jsou do rozhodovacích proces v EU
zapojeny také poradní orgány. Jedná se o Evropský
hospodá ský a sociální výbor a Výbor region . Jejich
úkolem je zajistit, aby byly p i p íprav právních
edpis
formulovány a zohledn ny zájmy
spole enských skupin, kterých se tyto p edpisy ve
výsledku výrazn dotýkají.
Evropský hospodá ský a sociální výbor (EHSV)
reprezentuje zam stnavatele, odborové svazy,
zem
lce, spot ebitele a další zájmové skupiny
(nap . ekologické organizace, v decká sdružení,
asociace hendikepovaných osob apod.), které
spole
tvo í tzv. organizovanou ob anskou
spole nost. Vznikl na základ
ímské smlouvy z
roku 1957 (p vodn jako tzv. Poradní výbor). Jeho
úkolem je vydávat odborná stanoviska k
projednávané legislativ . Tato stanoviska nejsou
právn závazná, ale vzhledem k odborné úrovni jsou
asto brána v úvahu.
Ve vymezených oblastech jako jsou zejména
vnit ní trh, ochrana spot ebitele, životní prost edí
nebo sociální záležitosti jsou Evropský parlament,
Evropská rada a Evropská komise povinni EHSV
konzultovat, jinak m že být p íslušný p edpis zrušen
rozhodnutím Evropského soudního dvora z d vodu
1.10
Evropské agentury
Evropské agentury se náplní innosti i principy
fungování liší od ostatních institucí a orgán EU jako
Evropská komise, Evropský parlament apod. Jsou
izovány, aby napomáhaly
ešení r zných
specifických problém právního, technického nebo
9
deckého charakteru, nebo asistovaly institucím a
orgán m EU v r zných oblastech politik.
První agentury vznikly na za átku 70. let, další vlna
(tzv. agentury druhé generace) následovala v 90.
letech v souvislosti s dokon ováním vnit ního trhu. V
roce 2003 bylo rozhodnuto o založení zatím poslední
série agentur, tzv. t etí generace.
koliv mají jednotlivé agentury r zné cíle,
podobají se strukturou i zp sobem fungování.
Praktický chod agentury ídí správní rada složená ze
zástupc lenských stát . V ele stojí výkonný editel
jmenovaný správní radou nebo p ímo Radou EU,
který je za aktivity agentury politicky zodpov dný.
tšina agentur je financována prost ednictvím
rozpo tu Evropské unie, n které mohou ale také
samy vybírat poplatky nebo dostávat p ísp vky.
Hospoda ení agentur kontroluje Evropských ú etní
dv r.
tšina sou asných agentur sídlí v zemích p vodní
Evropské patnáctky. V roce 2003 se ale p edstavitelé
EU rozhodli, že nové evropské agentury by m ly být
rozmís ovány p edevším v lenských zemích, které
vstoupí po roce 2004. Nap . Polsko tedy získalo sídlo
agentury FRONTEX pro ochranu vn jších hranic EU,
R usiluje o sídlo agentury nov budovaného
evropského naviga ního systému Galileo. V této v ci
však zatím nepadlo definitivní rozhodnutí.
V sou asnosti existují
ty i základní typy
evropských agentur:
1) „Agentury Spole enství“, které jsou z izovány
pro innost v rámci I. pilí e Evropské unie (Evropská
spole enství). V sou asné dob existují tyto:
Vigo (Špan lsko)
NÁZEV AGENTURY
SÍDLO
ROK
(zkratka)
ÍZENÍ
Agentura Evropské
unie pro základní práva
(FRA)
Agentura Spole enství
pro kontrolu rybolovu
(CFCA)
Evropská agentura pro
bezpe nost a ochranu
zdraví p i práci (EUOSHA)
bezpe nost sítí a
informací (ENISA)
chemické látky(ECHA)
lé iva (EMEA)
leteckou bezpe nost
(EASA)
Víde
(Rakousko)
námo ní bezpe nost
(Portugalsko)
(EMSA)
Varšava
2004
ízení operativní
(Polsko)
spolupráce na vn jších
hranicích EU
(FRONTEX)
Valenciennes
2004
železnice (ERA)
(Francie)
Koda
1993
životní prost edí (EEA)
(Dánsko)
Evropská nadace pro
Dublin (Irsko)
1975
zlepšení životních a
pracovních podmínek
(EUROFOUND)
Evropské monitorovací
Lisabon
1993
centrum pro drogy a
(Portugalsko)
drogovou závislost
(EMCDDA)
Evropské st edisko pro
Stockholm
2005
prevenci a kontrolu
(Švédsko)
nemocí (ECDC)
Evropské st edisko pro
Solu ( ecko)
1975
rozvoj odborného
vzd lávání (Cedefop)
Evropský institut pro
Vilnius
2007
rovnost žen a muž
Evropský ú ad pro
Parma (Itálie)
2002
bezpe nost potravin
(EFSA)
Evropský ú ad pro
Brusel (Belgie)
2004
dohled nad GNSS
(GSA)
Evropská nadace
Turín (Itálie)
1994
odborného vzd lávání
(ETF)
Odr dový ú ad
Angers
1994
Spole enství (CPVO)
(Francie)
ekladatelské
Lucemburk
1994
st edisko pro instituce
(Lucembursko)
Evropské unie (Cdt)
ad pro harmonizaci
Alicante
1994
ve vnit ním trhu
(Špan lsko)
(ochranné známky a
vzory) (OHIM)
2)
„Agentury
spole né
zahrani ní
a
bezpe nostní politiky“, které jsou z izovány pro
innost v rámci II. pilí e EU (Spole ná zahrani ní a
bezpe nostní politika). V sou asné dob existují tyto:
SÍDLO
ROK
NÁZEV AGENTURY
ÍZENÍ
(zkratka)
2007
2005
Bilbao
(Špan lsko)
1994
Heraklion
ecko)
2004
Helsinky
(Finsko)
Londýn
(Spojené
království)
Kolín nad
Rýnem
(N mecko)
Lisabon
2007
1995
Evropská obranná
agentura (EDA)
Satelitní st edisko
Evropské unie (EUSC)
Ústav Evropské unie
2002
2003
10
Brusel
(Belgie)
Madrid
(Špan lsko)
Pa íž
2004
2001
2001
pro studium
bezpe nosti (ISS)
lidských právech, která garantuje rozsáhlý katalog
práv, nap . právo na život, na spravedlivé projednání
ípadu v ob anských a trestních záležitostech,
svobodu projevu, myšlení, sv domí a náboženství
atd. Krom toho dala Rada Evropy vzniknout dalším
více než 190 právn
závazným evropským
smlouvám i úmluvám, které se zabývají otázkami
lidských práv, organizovaného zlo inu, prevence
mu ení, kulturní spolupráce atd.
Rada Evropy funguje jako klasická mezinárodní
organizace. Rozhodovacím orgánem je Výbor
ministr
složený z ministr
zahrani ních v cí
lenských stát nebo jejich zástupc . Existuje zde i
Parlamentní shromážd ní, které (na rozdíl od
Evropského parlamentu) není p ímo voleno, ale
pouze složeno z delegát jednotlivých národních
parlament . Každodenní innost Rady Evropy se
opírá o sekretariát se zhruba 1800 zam stnanci.
Vede jej generální tajemník, od roku 2009 Thorbjørn
Jagland z Norska. Rada Evropy hospoda í s
rozpo tem asi 218 milion EUR (údaj pro rok 2010).
Nejznám jším orgánem Rady Evropy je Evropský
soud pro lidská práva (ESLP), který sídlí ve
Štrasburku a dohlíží na dodržování Evropské úmluvy
o lidských právech. ESLP se svým zam ením a
inností výrazn liší od Evropského soudního dvora,
který je sou ástí struktur Evropské unie. ESLP
sestává ze stejného po tu soudc jako je po et
lenských stát
Rady Evropy, které Úmluvu
ratifikovaly (v sou asné dob 47). Projednává
stížnosti na porušení Úmluvy ze strany n kterého ze
signatá , které podají jednotlivci (v etn ob an
ne lenských stát ) nebo státy.
Stížnost k ESLP je možné podat pouze po využití
všech domácích opravných prost edk , a to ve lh
maximáln 6 m síc od posledního domácího
rozhodnutí. Tam, kde ESLP zjistí, že lenský stát
Úmluvu skute
porušil, vydá rozsudek. Rozsudky
ESLP jsou právn závazné, dot ené zem mají
povinnost je plnit. Stížnosti se týkají zejména týrání a
špatného zacházení s v zni, nedostatk v soudních
ízeních, r zných forem diskriminace, omezování
možnosti vyjád it názor i podávat nebo získávat
informace, svobody ú astnit se demonstrace,
konfiskace majetku a vyvlastn ní apod. Z eské
republiky sm ují s ESLP nej ast ji stížnosti na
nep im en zdlouhavá soudní ízení.
V sou asné dob sdružuje Rada Evropy 47
lenských stát . Sou ástí je i ada stát , které se
nezapojily do Evropské unie - Turecko (vstoupilo
1949),
Island
(1950),
Švýcarsko
(1963),
Lichtenštejnsko (1978), San Marino (1988), Albánie,
Moldavsko, Makedonie, Ukrajina (všechny 1995),
Rusko (1996), Gruzie (1999), Arménie a
Azerbajdžán (oba 2001), Bosna a Hercegovina
(2002), Srbsko (2003), Monako (2004) a erná Hora
(2007). eskoslovensko vstoupilo do Rady Evropy v
roce 1991, samostatná eská republika po svém
(Francie)
3) „Agentury pro spolupráci policejních a
soudních orgán v trestních v cech“, které jsou
izovány pro oblast III. pilí e EU (Policejní a justi ní
spolupráce v trestních v cech). V sou asné dob
existují tyto:
SÍDLO
ROK
NÁZEV AGENTURY
ÍZENÍ
(zkratka)
Evropská jednotka pro
soudní spolupráci
(Eurojust)
Evropská policejní
akademie (CEPOL)
Haag
(Nizozemsko)
2002
Bramshill
2005
(Spojené
království)
Evropský policejní ú ad
Haag
1992
(Europol)
(Nizozemsko)
4) „Výkonné agentury“, které jsou na rozdíl od
edchozích 3 typ agentur z izovány pouze na dobu
ur itou. Tyto agentury mají sídlo v míst , kde se
nachází p íslušné odd lení Komise, tzn. Brusel nebo
Lucemburk. V sou asné dob existují tyto agentury:
Výkonná agentura Evropské rady pro výzkum
(ERC)
Výkonná agentura pro konkurenceschopnost a
inovace (EACI)
Výkonná agentura pro transevropskou dopravní sí
(TEN-T EA)
Výkonná agentura pro výzkum (REA)
Výkonná agentura pro zdraví a spot ebitele
(EAHC)
1.11
Rada Evropy
Anglicky: The Council of Europe
koliv bývá
asto kv li podobnosti názv
zam ována s Radou EU nebo Evropskou radu,
Rada Evropy není sou ástí Evropské unie, ale
samostatnou mezinárodní organizací. Od Evropské
unie se liší oblastí p sobnosti i principy fungování.
Rada Evropy byla založena 5. kv tna 1949. U
jejího vzniku stálo 10 zakládajících len - Belgie,
Dánsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko,
Nizozemsko, Norsko, Švédsko a Spojené království
(srovnej se 6 zakládajícími státy ESUO, EURATOM
a EHS). Jako sídlo organizace byl zvolen Štrasburk.
vodní ambiciózní plány oblastí, které by Rada
Evropy mohla svou
inností pokrýt, pon kud
vyprázdnilo založení Evropského sdružení uhlí a
oceli (ESUO) a Severoatlantické aliance (NATO) ve
stejné dob . Zatímco ESUO a jeho následovníci
postupn p evzali agendu ekonomické integrace,
NATO se soust edilo na otázky bezpe nostní. Rada
Evropy se proto za ala orientovat spíše na oblasti
lidských práv a základních svobod, demokracie,
vzd lání a kultury.
Významného úsp chu se jí poda ilo dosáhnout v
roce 1950, kdy byly p ijata Evropská úmluva o
11
souladu s ostatními stranami takovou akci, jakou
bude považovat za nutnou, v etn použití ozbrojené
síly, s cílem obnovit a udržet bezpe nost
severoatlantické oblasti."
Tento lánek m l v dob založení organizace
edevším odradit Sov tský svaz a jeho satelity od
útoku na západní Evropu. V takovém p ípad by totiž
napadeným státem byly i USA, které by jediné byly
schopny ú inn reagovat na takový útok. Obávaný
útok Sov tského svazu nikdy nep išel. lenské státy
NATO poprvé použily lánek 5 dne 12. zá í 2001
jako odpov
na teroristické útoky v USA o den
íve.
lenství nových zemí se ídí lánkem X smlouvy,
který stanovuje dv základní kritéria: pouze evropské
státy jsou zp sobilé se stát leny a všechny stávající
lenské zem
musí
souhlasit s
p ijetím.
Mechanismus Ak ní plán
lenství, anglicky
Membership Action Plan (MAP) je procedura pro
státy, které mají zájem se stát leny. Tento
mechanismus byl schválen na Washingtonském
summitu v roce 1999 a od uchaze
vyžaduje
pravidelné ro ní zprávy popisující pokrok v p ti
základních p ístupech:
Snaha urovnat mezinárodní, etnické a územní
spory mírovou cestou, zásada právního státu
a lidských práv a demokratická kontrola
armády
Schopnost p ispívat k obran
a misím
organizace
Poskytnutí dostate ných zdroj armád
Zabezpe ení citlivých informací a zajišt ní
jejich utajení
Soulad národní legislativy se spoluprací s
NATO
NATO poskytuje v rámci MAP zp tnou vazbu a
technickou pomoc každému státu individuáln .
Nejd ležit jší rozhodnutí v rámci NATO jsou
vytvá ena
všemi
lenskými
státy.
Zástupci
jednotlivých stát zasedají alespo jednou týdn v
Severoatlantické rad , anglicky North Atlantic
Council (NAC). P edsedou NAC a zárove
generálním tajemníkem NATO je Anders Fogh
Rasmussen z Dánska, který tento post zastává od
roku 2009 a je 15. Generálním tajemníkem NATO od
založení aliance. Za vojenské operace je
zodpov dný Vojenský výbor, anglicky Military
Committee. Tomuto výboru je zodpov dný vrchní
velitel sil NATO, kterým je od roku 2009 americký
Admirál James Stavridis. Do té doby se na tomto
postu vyst ídalo 15 generál , všichni Ameri ané.
vzniku v roce 1993 toto lenství potvrdila. Status
pozorovatele p iznala Rada Evropy dalším 5 zemím Svaté stolici, Spojeným stát m americkým, Kanad ,
Japonsku a Mexiku.
1.12
NATO
Severoatlantická aliance, anglicky North Atlantic
Treaty Organisation (NATO) je mezinárodní vojenská
organizace založená 4. dubna 1949 podpisem tzv.
Washingtonské smlouvy, která zakotvila vznik
bezpe nostní organizace západních demokracií jako
odpov na povále nou situaci v Evrop .
Washingtonskou smlouvu podepsalo v dubnu 1949
dvanáct stát : USA, Kanada, Spojené království,
Francie,
Portugalsko,
Belgie,
Lucembursko,
Nizozemsko, Dánsko, Norsko, Itálie, Island, v roce
1952 se p ipojilo ecko a Turecko, v roce 1955 se
po získání plné suverenity p ipojila N mecká
spolková republika a v roce 1982 Špan lsko. Prvními
zem mi ze zemí Východního bloku, které se k NATO
ipojily, byly 12. b ezna 1999 Polsko, Ma arsko a
esko. V roce 2004, v dosud nejv tší vln
rozši ování NATO, se p ipojily státy východní Evropy
Litva, Lotyšsko, Estonsko, Rumunsko, Bulharsko,
Slovinsko a Slovensko. K 1. dubnu 2009 p istoupily
Chorvatsko a Albánie. Jednání s Makedonií z stala
kv li sporu o název státu s eckem zablokována. V
roce 1966 byly ídící orgány v souvislosti s
vystoupením Francie z vojenských struktur Aliance
emíst ny z Pa íže do Bruselu.
Protože n které lenské státy EU jsou zárove
leny aliance a n které nejsou, lenské státy obou
uskupení vystupují ve vztahu k alianci nezávisle a
vyslanci zastupují pouze své zem , nikdo
nezastupuje EU jako celek.
Základním prvkem smlouvy je lánek 5: "Smluvní
strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné
nebo více z nich v Evrop nebo Severní Americe
bude považován za útok proti všem, a proto
odsouhlasily, že dojde-li k takovému ozbrojenému
útoku, každá z nich uplatní právo na individuální
nebo kolektivní obranu, uznané lánkem 51 Charty
OSN, pom že smluvní stran nebo stranám takto
napadeným tím, že neprodlen podnikne sama a v
1.13
OSN
OSN - Organizace spojených národ , anglicky
United Nations (UN), je globální mezinárodní
organizací, jejímiž hlavními cíli je zabra ovat válkám
a násilí, zajiš ovat dodržování lidských práv, vytvá et
12
Generálním tajemníkem od založení organizace v
roce 1945.
OSN má šest oficiálních jazyk :
ínštinu,
angli tinu, francouzštinu, ruštinu, špan lštinu a
arabštinu. Prvních p t bylo oficiálními jazyky od
založení OSN, Arabština jím stala v roce 1973.
Pracovními jazyky Sekretariátu jsou angli tina a
francouzština.
OSN se po celou dobu své existence podílí na
mezinárodním d ní p edevším misemi pro zachování
míru a monitorovacími misemi. Mezi nejvýrazn jší
úsp chy je možné po ítat vymýcení neštovic (r.
1977), rozvoj mezinárodního práva, a další. OSN
hraje rovn ž roli nestranné organizace umož ující
urovnávání konflikt a jejich p edcházení. Kritici OSN
ovšem upozor ují také na mnoho neúsp ch ,
nap íklad neschopnost zabránit genocid
ve
Rwand , neefektivní intervence v Druhé Konžské
válce, podez ení z korupce v programu Ropa za
potraviny, atd. V nyn jší dob OSN vytvá í snahu
naplnit tzv. Rozvojové cíle tisíciletí a zárove
elí
nar stající kritice za neschopnost uskute nit reformy
organizace ve smyslu snížení byrokracie a
zkostnat losti organizace a zvýšení rychlosti
rozhodování a akceschopnosti. Zárove je pot eba
zm nit systém lenství v Rad bezpe nosti, protože
za dobu fungování organizace se politická,
bezpe nostní a ekonomická situace ve sv
zna
zm nila. Z toho d vodu n které státy, nap íklad
Brazílie, Indie
i N mecko, požadují zm nu
rozhodovacích pravomocí jednotlivých stát .
a dohlížet na dodržování mezinárodního práva a
podporovat ekonomický rozvoj, zvyšování životní
úrovn a boj s nemocemi. OSN má sídlo v New
Yorku a má 192 lenských stát .
Organizace spojených národ byla založena, jako
následovník Ligy národ , 26. ervna 1945 v San
Franciscu na základ p ijetí Charty OSN. 24. íjna
1945 byla Charta ratifikována všemi p ti stálými
leny Rady bezpe nosti (RB). leny OSN jsou
všechny státy sv ta krom jednoho - Vatikánu, který
má p i OSN status stálého pozorovatele. lenství v
OSN je založeno na principu suverénní rovnosti.
Každý lenský stát má své zástupce ve Valném
shromážd ní a všechny lenské státy disponují
jedním stejn platným hlasem. leny OSN se mohou
stát jen státy, EU tedy nem že být zastoupena
ímo, ale jen jejich prost ednictvím. Na p
Spojených národ proto mluví jménem EU vždy ten
stát, který práv drží p edsednictví v Rad . Kv li
zabezpe ení kontinuity p sobí p i OSN kancelá EU,
která je sou ástí sekretariátu Rady. V Rad
bezpe nosti, nejd ležit jším orgánu v architektu e
OSN s na izovací pravomocí, reprezentují unii vždy
zastoupené lenské státy. Vzhledem k tomu, že jsou
Británie a Francie stálými leny RB s právem veta, je
zde unie zastoupena stále.
OSN má šest hlavních orgán . Jsou to Valné
shromážd ní (anglicky General Assembly, GA),
Rada bezpe nosti (anglicky Security Council, SC),
Ekonomická a sociální rada (anglicky Economic and
Social Council, ECOSOC), Sekretariát (anglicky
Secretariat), Mezinárodní soudní dv r (anglicky
International Court of Justice, ICJ) a Poru enská
rada (anglicky Trusteeship Council). Dále do
struktury OSN pat í mnoho dalších rad, výbor ,
agentur a program , které mají funkce poradní,
monitorovací a vykonavatelské.
Nejd ležit jší orgán, Radu bezpe nosti, tvo í 5
stálých len s právem veta a 10 nestálých len .
Nejvyšším orgánem s hlavní poradní a organiza ní
funkcí je Valné shromážd ní. Valné shromážd ní
volí vedení organizace. elným p edstavitelem OSN
je Generální tajemník volený na období 5 let. Od 1.
ledna 2007 jím je bývalý ministr zahrani ních v cí
Korejské Republiky Ban Ki-moon, který je devátým
1.14
OBSE
Organizace pro bezpe nost a spolupráci v Evrop
(OBSE), anglicky Organization for Security and Cooperation in Europe (OSCE), je mezinárodní
bezpe nostní organizace vzniklá roku 1995
transformací Konference o bezpe nosti a spolupráci
v Evrop (KBSE, též Helsinská konference). OBSE
je nejv tší regionální bezpe nostní organizací na
sv , jejíchž 56 lenských stát se rozprostírá na
území od Vancouveru po Vladivostok. Krom všech
evropských stát jsou leny i zakavkazské a
st edoasijské státy, USA a Kanada.
Od roku 1989 byla Evropská Spole enství a
pozd ji Evropská Unie zastupována na zasedáních
13
KBSE, pozd ji OBSE, zástupcem zem p edsedající
v Rad a zástupcem Evropské Komise. P es dv
etiny celkového rozpo tu OBSE jsou tvo eny
ísp vky lenských stát EU. Po Maastrichtské
smlouv je spolupráce OBSE a EU velmi pevná
edevším
v oblastech prevence konflikt ,
demokratizace, monitorování voleb a v asného
varování.
edch dce OBSE, Konference o bezpe nosti a
spolupráci v Evrop (KBSE), byla tvo ena systémem
mezinárodních jednání a smluv, které m ly za cíl
zajistit mír a prohloubit spolupráci mezi evropskými
státy. Roku 1966 státy Varšavské smlouvy iniciovaly
úsilí o svolání KBSE. První ze série jednání byla
ípravná konference v Helsinkách v listopadu 1972,
které se ú astnili diplomati tí zastupitelé. Následná
konference ministr zahrani ních v cí v Helsinkách
byla uskute
na v ervenci 1973 a odstartovala
vlastní proces jednání. Od zá í 1973 do ervna 1975
následovala konference expert v Ženev . V období
do ervence 1975 probíhala jednání o podob
"Záv re ného aktu Konference o bezpe nosti a
spolupráci v Evrop ". Tento dokument byl 1. srpna
1975 v Helsinkách podepsán nejvyššími p edstaviteli
33 evropských stát , Kanady a USA, ímž skon ila
nejd ležit jší fáze procesu KBSE. Záv re ný akt
KBSE byl složen z p ti ástí: otázky bezpe nosti v
Evrop , spolupráce v oblasti ekonomiky, v dy a
techniky, bezpe nost a spolupráce stát
pi
St edozemním
mo i,
spolupráce
v
oblasti
humanitární a pokra ování procesu KBSE.
Celý systém konferencí KBSE a výsledek procesu
jednání znamenal posílení stability v Evrop
rozd lené geopoliticky na západní a východní blok,
KBSE jako taková znamenala významný mezník ve
vývoji Studené války, a to nejen v Evrop a ve
St edozemním mo i. Vliv KBSE zasáhl i do
vnitropolitické situace zú astn ných stát , v
eskoslovensku byla produktem odezvy KBSE nap .
Charta 77. V souvislosti s kolapsem komunistických
režim ve státech východního bloku byla patrná
pot eba zm n i v rámci KBSE. Dne 21. listopadu
1990 byla podepsána pa ížská smlouva, která
zapo ala s prom nou KBSE. Ta byla ukon ena dne
1. ledna 1995 transformací KBSE na Organizaci pro
bezpe nost a spolupráci v Evrop .
Hlavními cíly OBSE je podpora a rozvoj pln
demokratické spole nosti, prevence lokálních
konflikt , obnovování stability a míru ve vále ných
oblastech, prosazování kolektivní bezpe nosti a
odstra ování rozdíl
mezi státy. Organizace
uskute uje mise v krizových oblastech Evropy
(nap .: Bosna a Hercegovina, Makedonie, Kosovo,
Chorvatsko) s cílem budování míru a posílení
demokratických institucí.
Nejvyšším orgánem OBSE je Následná sch ze,
která se koná nepravideln , a scházejí se na ní
nejvyšší p edstavitelé
lenských stát . Dalšími
orgány jsou Summit, Ministerská rada, Vysoká rada,
Stálá rada a Fórum pro bezpe nostní spolupráci. V
dob , kdy nezasedá Následná rada nebo Summit,
ídí organizaci Výkonný p edseda, který vždy
pochází z p edsednické zem . V roce 2009 tvo ili
edsednickou trojku ecko, Finsko a Kazachstán.
Sekretariát v ele s Generálním tajemníkem sídlí ve
Vídni. V nyn jší dob je Generálním tajemníkem
Marc Perrin de Brichanbaut z Francie, který p evzal
funkci po Jánu Kubišovi ze Slovenska. Dalšími
významnými institucemi jsou Ú ad pro demokratické
instituce a lidská práva (sídlo ve Varšav ) a Vysoký
komisa pro národnostní menšiny (sídlo v Haagu).
14
Hlasovací síla
345 hlas
v Rad EU
Dluh
73,6 % HDP (2009)
Po et
1,46 migrant /1 000 obyvatel
migrant
(2008)
Vývoj evropské integrace
Vývoj Evropské integrace je r znorodý proces
spolupráce a spolurozhodování nyní již 27 stát .
vody pro po átky integrace v povále ném období
lze shrnout do t í okruh : zabezpe ení míru na
Evropském kontinent , odstran ní nacionalismu a
úsilí o spolupráci a umožn ní spole ného trhu
jakožto prost edku ke zvyšování hospodá ského
blahobytu. Zvyšování intenzity spolupráce v druhé
polovin 20. století bylo zakotveno v obdobích
prosperity. Integrace se prohlubovala v jednotlivých
fázích. Nejprve se jednalo o spolupráci ve
strategických
sektorech
ekonomiky,
pozd ji
probíhala ekonomická integrace od zóny volného
obchodu p es celní unii a spole ný trh až k dnešní
nové unii. Dalším stupn m integrace je politická
unie.
Otcové Evropské integrace
Jean Monnet,
len Národního výboru pro
osvobození Svobodné francouzské vlády, prohlásil v
roce 1943 v alžírském exilu: "Mír v Evrop
nenastane, dokud její státy budou zakládány na
základn národní suverenity … Zem Evropy jsou
íliš malé, aby mohly svým národ m zaru it
prosperitu a sociální vývoj. Proto evropské státy musí
spole
založit federaci …". Winston Churchill ve
své "curyšské
i" pronesené "k mládeži Evropy"
19. zá í 1946 na curyšské univerzit mluví o
sjednocené Evrop , Spojených státech evropských.
Robert Schuman, francouzský ministr zahrani í, v
roce 1950 symbolicky 9. kv tna p edložil návrh
sjednocené Evropy, který konkretizuje p edcházející
prohlášení evropských politik .
Evropské spole enství uhlí a oceli (ESUO)
Jean Monnet, tehdy jako vrcholný p edstavitel
francouzského Komisariátu pro plán, navrhl, aby o
uhelném pr myslu nerozhodovaly národní státy. O
pr myslu m la rozhodovat nová mezinárodní
instituce. Tato myšlenka byla realizována v tzv.
Pa ížské smlouv v roce 1951 a vzniklo Evropské
spole enství uhlí a oceli (ESUO). Zakládajícími státy
se krom Francie a N mecka staly ješt Itálie,
Belgie, Nizozemí a Lucembursko. T chto 6 zemí se
na dlouhá desetiletí stalo prointegra ním jádrem
evropských spole enství.
Platnost smlouvy o založení ESUO byla stanovena
na 50 let a nebyla již dále prodloužena, od 1. ledna
2002 tedy ESUO formáln neexistuje. Veškerá
agenda byla p evedena na Evropské spole enství.
ímské smlouvy
V druhé polovin 50. let se integra ní zájmy za aly
soust ovat na ekonomickou sféru. V roce 1957
byly podepsány takzvané
ímské smlouvy (s
2 Principy a innost EU
Kategorie Principy a
innosti EU obsahuje
informace o základních dokumentech Evropské unie,
které ur ují její fungování.
2.1 Vývoj EU
Základní údaje
žný název
Oficiální název
(=rozší ený
název)
Název v
národním
jazyce
Hlavní m sto
Státní z ízení
Rozloha
Délka hranic
Obyvatelstvo
ír stek
obyvatel
Jazyky
na
HDP
HDP na hlavu
st HDP
len EU
Zastoupení v
Evropském
parlamentu
Evropská unie/EU
Evropská unie
- (mezinárodní spole enství)
Brusel
2
4 325 675 km (7. na sv )
12 440,8 km
501 259 840 (k 1. lednu 2010)
4,3 % (2008)
celkem 23 ú edních jazyk :
angli tina, bulharština, eština,
dánština, estonština, finština,
francouzština, irština, italština,
litevština, lotyština, ma arština,
maltština, n
ina, nizozemština,
polština, portugalština,
rumunština,
tina, slovenština,
slovinština, špan lština, švédština
euro (EUR)
12 333 194 mil. EUR (2007)
25 100 EUR (2008)
-4,2 % (2009)
první spole enství vzniklo 25.
ezna 1957
736 poslanc
15
platností od roku 1958) zakládající Evropské
hospodá ské spole enství (EHS) a Evropské
spole enství pro atomovou energii (Euratom). EHS
lo za úkol vytvo ení spole ného trhu a Euratom
spolupráci na poli mírového využití jaderné energie.
V roce 1967 vstoupila v platnost smlouva o spojení
orgán EHS, Euratomu a ESUO, jejich právní
subjektivita však nebyla dot ena. Od té doby se tyto
i smlouvy za aly souhrnn nazývat Smlouvy o
evropských spole enstvích.
V roce 1968 byla na základ dohody o EHS
vytvo ena celní unie, tj. odstran ní vnit ních cel a
zavedení stejného celního tarifu v i t etím zemím,
jako mezistupe ke spole nému trhu. Liberalizace
obchodu
se
zem
lskými
produkty
však
postupovala pomaleji.
Evropský m nový systém
Sedmdesátá léta byla ve znamení surovinové a
energetické krize. Evropské ekonomiky ztrácely
dynamiku a za ala se objevovat chronická
nezam stnanost. Mnohá tradi ní pr myslová odv tví
procházela krizemi. V této atmosfé e proces
evropské integrace spíše stagnoval. Po átkem
sedmdesátých let se k t mto krizím p idala ješt
krize m nová v podob rozpadu Brettonwoodského
nového systému. Pro západoevropské státy to
znamenalo zrušení navázání jejich m n na americký
dolar a p echod na režim voln
plovoucích
nových kurz . V roce 1979 se evropské státy
rozhodly zamezit možným velkým fluktuacím v
nových
kurzech
zavedením
Evropského
nového systému (EMS), ímž se zavázaly
udržovat své m nové kurzy ve stabilních pom rech.
Zavedena byla také košová m nová jednotka ECU
(European currency unit) sloužící k zú tování
mezinárodních m nových operací.
Schengenská dohoda
V roce 1985 byla p edstaviteli p ti zemí podepsána
Schengenská dohoda, jejímž cílem bylo odstran ní
kontrol na vnit ních hranicích a spolupráce p i
ochran
hranic vn jších. Tato dohoda nebyla
sou ástí právního ádu Evropských spole enství,
stala se jí až od Amsterdamské smlouvy.
Signatá skými zem mi byly v roce 1985 N mecko,
Francie, Belgie, Nizozemí a Lucembursko.
Jednotný evropský akt
Se zlepšující se hospodá skou a sociální situací
byly p edkládány reformní návrhy, jak dále
postupovat v stagnující evropské integraci. Zasedání
Evropské rady v Lucemburku v roce 1986 vyústila v
podepsání Jednotného evropského aktu (JEA), který
vstoupil v platnost v roce 1987. JEA p edstavoval do
té doby nejvýznamn jší zásah do ímských smluv.
Jeho hlavním cílem bylo dokon ení jednotného
vnit ního trhu do roku 1992. JEA také v mnoha
oblastech
omezil
rozhodování
na
základ
jednomyslnosti a více podporoval rozhodování
kvalifikovanou v tšinou. JEA zvýšil také pravomoci
Evropského parlamentu. O mnohých aktivitách, které
byly do té doby zcela v kompetenci lenských stát ,
za alo spolurozhodovat ES.
Maastrichtská smlouva
Podepsáním Maastrichtské smlouvy v roce 1992
uzav eli vrcholní evropští p edstavitelé výraznou
reformu zakládacích smluv. Nov se na evropské
úrovni za alo spolupracovat v oblasti spole né
zahrani ní a bezpe nostní politiky a justi ních
záležitostí. Smlouva zm nila název "Evropského
hospodá ského
spole enství"
na
"Evropské
spole enství", protože integra ní aktivity spadající
pod tuto instituci již p esáhly p vodní pouze
ekonomické zám ry. P edevším ale podpisem
Maastrichtské smlouvy vznikla Evropská Unie,
zast ešující všechny existující integra ní aktivity. Ty
se od Maastrichtské smlouvy za aly d lit do t í pilí :
pilí
- Evropské spole enství: aktivity
realizované již p ed Maastrichtem
pilí - Spole ná zahrani ní a bezpe nostní
politika
pilí - Justice a vnit ní bezpe nost
Mezi hlavními cíli Maastrichtské smlouvy bylo také
vytvo ení Evropské m nové unie a s tím spojené
zavedení spole né evropské m ny.
Amsterdamská smlouva a Smlouva z Nice
Amsterdamská smlouva p esunula spolupráci v
oblasti imigra ní politiky, azylové politiky a ochrany
menšin ze T etího pilí e do prvního (tzv.
komunitarizace
ásti t etího pilí e), definovala
základní práva ob an EU a základní principy
spole né zahrani ní politiky.
Smlouva z Nice m la p ipravit evropské instituce,
aby byly i po plánovaném rozší ení akceschopné.
Omezila tedy národní veto a p erozd lila po et hlas
16
v Rad ministr a p idala t etí kriterium hlasování
závislé na po tu obyvatel jednotlivých stát .
lenské státy
Rozši ování ES a následn EU prob hlo v n kolika
vlnách. P vodn byla leny šestice stát : N mecko,
Francie, Itálie a zem Beneluxu. V roce 1973
istoupily Dánsko, Irsko a Spojené království. V roce
1981 ecko, v roce 1986 Špan lsko, Portugalsko, v
roce 1990 se N mecko sjednocením zv tšilo o
bývalé Východní N mecko. V roce 1995 se EU
rozší ila o Finsko, Rakousko a Švédsko.
V prosinci 1997 se Evropská rada rozhodla zahájit
ístupová jednání s eskem, Estonskem, Kyprem,
Ma arskem, Polskem a Slovinskem, p emž
samotná p ístupová jednání za ala v b eznu roku
1998. V Helsinkách v roce 1999 zahájila Evropská
rada jednání se zbývajícími kandidáty - Bulharskem,
Litvou,
Lotyšskem,
Maltou,
Rumunskem
a
Slovenskem. Turecko podalo p ihlášku o plné
lenství do EHS již v roce 1987, ale ta byla o dva
roky pozd ji
odmítnuta kv li
"nestabilnímu
politickému prost edí". Po summitu v Helsinkách v
roce 1999 byl Turecku p iznán oficiální status
kandidátské zem EU. V roce 2005 za ala EU
vyjednávat s Tureckem a Chorvatskem o p ístupu.
Koncem roku 2005 se další kandidátskou zemí stala
Makedonie. Pro deset nejlépe p ipravených zemí
byla jednání uzav ena v prosinci 2002 na summitu v
Kodani a tyto zem se staly leny 1.5.2004. Poslední
vlna rozší ení prob hla 1.1.2007 p istoupením
Bulharska a Rumunska.
Jedinou zemí, která opustila ES, bylo Grónsko, po
získání autonomie na Dánsku v roce 1979 se
rozhodlo na základ referenda opustit ES v roce
1985.
Euro
V lednu 1999 se 11 zemí Evropské unie (státy
Beneluxu, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, N mecko,
Portugalsko, Rakousko, Špan lsko) dohodlo, že
zavedou spole nou m nu euro a p estanou používat
své národní m ny. ecko vstoupilo do Eurozóny o
dva roky pozd ji, v roce 2001. Od 1. ledna 2002
vešly euromince a eurobankovky do ob hu. V roce
2004 se p ilojily Kypr a Malta. O p t let pozd ji, od 1.
ledna 2007 je též lenem eurozóny i Slovinsko. K 1.
lednu 2009 p istoupilo Slovensko.
Konvent a ústavní smlouva
Mandát Konventu vzešel ze zasedání Evropské
rady v Laekenu. Konvent zasedal od 28. února 2002
do 20. ervna 2003. Konvent m l p ezkoumat klí ové
otázky týkající se budoucího vývoje Unie, hledat
jejich ešení a zpracovat tato ešení v dokumentu.
Výsledek práce Konventu - návrh tzv. Evropské
ústavní smlouvy – byl upraven b hem jednání
Evropské rady, ve své záv re né podob v roce
2004 podepsán vrcholnými p edstaviteli lenských
stát
EU a p edložen v jednotlivých státech
k ratifikaci.
Lisabonská smlouva
Je zatím poslední novelizací zakládajících smluv.
Vznikla na základn neúsp šného projektu Evropské
ústavní smlouvy (viz výše), která byla odmítnuta
v referendech ve Francii a Nizozemí v roce 2005. Po
dlouhé diskuzi a komplikované ratifikaci Lisabonská
smlouva vstoupila v platnost k 1. prosinci 2009.
Smlouva zavedla adu významných zm n – nap .
týkající se Spole né zahrani ní a bezpe nostní
politiky, složení a pravomocí jednotlivých institucí
nebo p ímé ú asti ob an na rozhodovacím procesu
EU.
2.2 T i pilí e EU
Struktura Evropské unie bývala v minulosti
irovnávána ke struktu e antického chrámu stojícího
na t ech pilí ích, protože pracovala ve 3 odlišných
režimech. Každý ze t í pilí , na nichž Unie stojí,
ozna oval ur itou oblast aktivit, která m la vlastní
pravidla fungování.
Pilí ová struktura byla vytvo ena na základ
Maastrichtské smlouvy (v platnosti od roku 1993),
která zast ešila veškerou dosavadní evropskou
integra ní innost a dala tak vzniknout Evropské unii.
Pilí ová struktura ale byla kritizována pro svou
složitost a nesrozumitelnost pro b žné ob any. Na
první pohled soum rný Maastrichtský chrám v praxi
stál zejména na spolupráci v rámci prvního pilí e.
Zejména po invazi do Iráku se jasn ukázalo, že
druhý pilí EU (Spole ná zahrani ní a bezpe nostní
politika) je velmi nestabilní, protože lenské státy
nebyly schopny dohodnout se na jednotném
postupu. T etí pilí procházel od svého vzniku
neustálým dynamickým vývojem.
Lisabonská smlouva, která vstoupila v platnost k 1.
prosinci 2009, proto tuto strukturu zrušila a zakotvila
nové rozd lení pravomocí mezi institucemi EU a
lenskými státy. Smlouva nicmén i do budoucna
zachovala zvláštní režim pro spole nou zahrani ní a
bezpe nostní politiku.
17
2.3 Kritéria lenství v EU
respektování a ochranu menšin; 2.kritérium
hospodá ské: zem
musí mít fungující tržní
hospodá ství schopné odolat konkurenci a tržním
silám v EU; 3.kritérium p evzetí acquis
communautaire (francouzský termín, který se
používá pro právní ád Evropské unie) a závazk
vyplývajících z lenství, v etn dodržování cíl
politické, hospodá ské a m nové unie a jejich
provád ní, tzn. zejména harmonizace domácího
práva s právem
evropským; 4.dostate né
administrativní a soudní struktury pro provád ní
všech závazk vyplývajících z lenství.
I tato kritéria jsou však p edm tem vývoje, tzn. že
zem , které je v sou asné dob nenapl ují, nap . z
ekonomického hlediska, je mohou po provedení
pot ebných reforem úsp šn splnit. Nap . jedna ze
sou asných kandidátských zemí, Makedonie, se
bude muset vyrovnat se svou dnes tém
40%
nezam stnaností. Navíc Lisabonská smlouva v již
zmín ném lánku 49 stanoví, že "kritéria pro
istoupení, na nichž se dohodne Evropská rada,
budou zohledn na", tzn. že lenské státy mohou po
dohod formulovat další podmínky lenství.
Postup každého z kandidát p i napl ování kritérií
je každoro
sledován Evropskou komisí v tzv.
hodnotících zprávách. Pro potenciální kandidátské
zem vydává Evropská komise tzv. zprávy o
pokroku. Všechny tyto zprávy jsou dostupné na
webových stránkách Evropské komise - Generálního
editelství rozší ení.
Základní kritéria pro p ijetí nového lena EU jsou
zakotvena v l. 49 Smlouvy o Evropské unii (ve
zn ní Lisabonské smlouvy, která je v platnosti od 1.
prosince 2009). Podle n j m že o lenství požádat
„každý evropský stát, který uznává hodnoty uvedené
v lánku 2 a zavazuje se k jejich podpo e, m že
požádat o lenství v Unii“. T mito hodnotami jsou
podle l. 2 úcta k lidské d stojnosti, svobod ,
demokracii, rovnosti, právnímu státu a dodržování
lidských práv, v etn práv p íslušník menšin.
I když se v l. 49 hovo í o evropském stát , není v
zakládacích smlouvách EU definováno, jaký
teritoriální rozsah se Evropou rozumí, p ípadn z
jaké minimální procentuální ásti musí takový stát
ležet v takto vymezeném území. Nap . sou asný
oficiální kandidát lenství, Turecko, se nachází v
Evrop pouze t emi procenty svého území.
2.4 Evropské zákonodárství
Evropské právo je obsaženo ve smlouvách a v
aktech orgán EU. Rozlišuje se mezi primárním a
sekundárním právem. Primární právo zahrnuje
zakládací smlouvy, pozd jší pozm ovací a
istupovaní akty a jejich závazné protokoly a
dodatky.
Je z ejmé, že evropská integrace není založena jen
na geografické p íslušnosti a již dnes jsou n která
mimoevropská území za len na do Unie. Nap .
francouzské zámo ské departementy v ele s
územn nejv tší Francouzskou Guayanou v Jižní
Americe, karibskými ostrovy Guadeloupe a
Martinique a ostrovem Réunion v Indickém oceánu,
nebo špan lské enklávy na marockém pob eží,
Ceuta a Melilla, se rozhodn nedají ozna it za
typicky evropská území. Stejn tak nap . Kypr se
nachází mnohem blíže prostoru Blízkého východu a
Severní Afriky.
Existují však další, p esn ji stanovená kritéria
vstupu, která byla vytvo ena na zasedáních
Evropské rady v Kodani v roce 1993 (t i Koda ská
kritéria) a v Madridu 1995 (Madridské kritérium):
1.kritérium politické: existence stabilních institucí
zaru ujících demokracii, právní stát, lidská práva a
Sekundárním evropským právem se rozumí právo,
které podle postup stanovených ve smlouvách (viz
níže) p ijímají orgány EU. Sekundární akty jsou v
lenských zemích závazné bez nutnosti zvláštního
vnitrostátního schválení.
Typy akt sekundárního práva:
na ízení - nejsiln jší právní akt, má p ímý
inek
18
sm rnice - adresována výhradn
lenským
zemím, musí být do vnitrostátního práva
ejata, je závazná co do svého cíle, ale
prost edky jak jej dosáhnout jsou ponechány
na rozhodnutí lenských zemí
rozhodnutí - je p ímo závazné, ale platí
pouze pro stanoveného adresáta ( lenský
stát, nebo jiný subjekt)
doporu ení a stanoviska - pro své adresáty
nejsou právn závazná, doporu ení navrhují
ur ité zp soby chování a stanoviska vysv tlují
postoj orgánu Spole enství v konkrétním
ípad .
Na p ijímání evropského práva se podílí (právo
iniciativy), Rada a Parlament (legislativu projednávají
a p ijímají). Lisabonská smlouva (v platnosti od 1.
prosince 2009) zavedla tzv. b žnou legislativní
proceduru (prakticky totožnou s d íve platnou
procedurou
spolurozhodování),
které
podléhá
tšina
legislativy
(nap .
krom
spole né zahrani ní
a
bezpe nostní
politiky). Parlament
se
s
Radou
rovnom rn
d lí o
legislativní
pravomoc. Pokud se
Rada a Parlament
nedohodnou
na
navrhovaném
legislativním
opat ení, p edloží ho
dohodovacímu
výboru, složenému
ze stejného po tu
zástupc
Rady a
Parlamentu.
Když
tento výbor dojde k
dohod ,
zašle
odsouhlasený
text
znovu Parlamentu a
Rad , aby ho mohly
kone
p ijmout ve
form
zákona.
Postup je graficky
znázorn n
v
diagramu na konci
tohoto textu.
Evropské právo v
širším
smyslu
zahrnuje i rozsudky
Soudního
dvora,
právní
akty
EU,
mezinárodní dohody
uzav ené
jménem
EU a mezinárodní dohody mezi lenskými státy,
které se týkají aktivit Unie. Toto vše náleží k tzv.
acquis communautaire, což je francouzský výraz
znamenající v podstat "to, eho bylo v EU
dosaženo" - jinými slovy jde o práva a povinnosti
sdílené lenskými státy EU.
íve se jako právní akty EU ozna ovaly výhradn
právní normy p ijímané v rámci tzv. druhého
(Spole ná zahrani ní a bezpe nostní politika) a
etího pilí e (Spravedlnost a vnit ní v ci) EU. Právo
legislativní iniciativy si mezi sebou d lily lenské
státy a Komise, p i rozhodování v Rad byla
pravidlem jednomyslnost. Parlament m l v n kterých
oblastech konzultativní pravomoc. Soud m l
omezenou pravomoc vydávat rozhodnutí pouze v
rámci 3. pilí e.
žná legislativní procedura
19
nových lenských stát
nemají povolení
pracovat. Ob an má právo v míst kde pobývá
volit do Evropského parlamentu a do místních
zastupitelstev. Cestování uvnit Evropské unie
upravuje Schengenská
smlouva,
která
odstranila hrani ní kontroly mezi jednotlivými
státy Unie. Smlouvu nepodepsaly Kypr, Velká
Británie a Irsko. Do Schengenského systému
se naopak zapojilo Švýcarsko, Norsko a
Island;
volný pohyb služeb - umož uje podnik m
nabízet své služby i v ostatních lenských
státech. Jedná se nap íklad o bankovnictví,
pojiš ovnictví i kade nictví. Volný pohyb
služeb však stále naráží na celou adu bariér a
ze všech ty základních volných pohyb je
nejmén funk ní.
volný pohyb kapitálu - hmotný majetek i
finan ní kapitál se mohou voln pohybovat po
lenských zemích Evropské unie. Ob ané
evropské unie také mohou využívat finan ních
služeb v jakémkoliv jiném lenském stát .
Volný pohyb kapitálu je naprosto nezbytný
edpoklad pro umožn ní výše jmenovaných
í volných pohyb . Je základním nástrojem
jednotného trhu.
2.5 Vnit ní trh EU
Jednotný vnit ní evropský trh je jádrem sou asné
Evropské unie. Spo ívá na ty ech základních
svobodách pohybu. Jedná se o svobodu pohybu
zboží, osob, služeb a kapitálu. Zavedení jednotného
trhu má zvýšit objem obchodu mezi jednotlivými
lenskými státy EU.
V roce 1957 bylo po podpisu ímských smluv
založeno Evropské hospodá ské spole enství.
(zakládajícími leny byla Francie, N mecká spolková
republika, Itálie a státy Beneluxu). Jeho cílem bylo
vytvo ení jednotného spole ného trhu, který m l
pomoci zvýšit hospodá ský r st zakládajících zemí.
Do konce šedesátých let se poda ilo Evropskému
spole enství odstranit všechny kvóty a tarify pro
obchod mezi lenskými zem mi a sjednotit cla na
zboží dovezené z t etích stát . Hlavním problémem,
který brzdil další rozvoj jednotného trhu, byly rozdílné
hygienické, technické,
i da ové normy v
jednotlivých lenských státech. V 70. letech navíc
postihla západní Evropu hospodá ská recese a
prohlubování jednotného trhu se zastavilo.
V polovin 80. let Evropská komise oznámila, že
Evropa zaostává za USA i za Japonskem a že je
pot eba vytvo it lepší konkuren ní prost edí. V roce
1986 podepsaly
lenské státy tzv. Jednotný
Evropský akt, ve kterém se zavázaly u init do konce
roku 1992 více než 300 opat ení, která pomohla
odstranit bariéry pro vznik volného trhu. 1. ledna
1993 byl jednotný vnit ní trh Evropské unie formáln
zaveden.
Jednotný trh je založen na ty ech následujících
základních svobodách:
volný pohyb zboží - zboží je možno prodávat
ve všech státech EU. Zboží z ostatních
lenských zemí nem že být znevýhod ováno
oproti výrobku domácímu clem i speciální
daní;
volný pohyb osob - právo ob ana EU voln
cestovat, usazovat se a za ít podnikat v
ostatních zemích EU. N které státy jako nap .
mecko i Rakousko si po p istoupení
nových len do EU, vymohly tzv. p echodné
období, b hem kterého v nich ob ané z
2.6 Rozpo et EU
Pro pln ní cíl vyty ených ve Smlouv je nutné,
aby Evropská spole enství disponovala vlastním
rozpo tem. Rozpo et Evropské unie je ur en k
financování politik EU, administrativních výdaj
evropských institucí a další ú ely. Na rozdíl od
národních rozpo
musí být vždy vyrovnaný, deficit
tedy není p ípustný.
íjmy rozpo tu Evropských spole enství jsou
tvo eny vlastními zdroji, zahrnujícími: tradi ní vlastní
zdroje (cla, zem
lské a cukerné dávky), zdroj z
dan z p idané hodnoty (DPH) a zdroj založený na
hrubém národním d chodu (HND). S postupným
omezováním bariér ve sv tovém obchod klesal
podíl tradi ních vlastních zdroj a zvyšoval se podíl
zdroje založeného na HND daného lenského státu.
Nap . na p íjmech rozpo tu roku 2006 se tradi ní
vlastní zdroje podílely 15 %, zdroj z DPH také 15 %
a zbývajících 70 % tvo í p íjem z HND.
Ke st edn dobému plánování výdaj a de facto i k
nastavení politických priorit na období následujících
ti až sedmi let slouží od roku 1988 finan ní
perspektiva, nebo-li víceletý finan ní rámec. Je
ijímána ve form meziinstitucionální dohody, tj.
dohody mezi Evropskou komisí, Evropským
parlamentem a Radou EU. Finan ní perspektiva je
len na do n kolika okruh (anglicky tzv. headings)
a ke každému z nich je p azena výše výdaj v
jednotlivých letech. Tato ástka p edstavuje strop,
jejž nelze p i sestavování ro ních rozpo
v žádném
20
ípad p ekro it. Tímto zp sobem p ispívá finan ní
perspektiva k dodržování rozpo tové kázn .
2.
3.
Sestavování Evropského rozpo tu
Na sestavování evropského rozpo tu se podílejí
všechny t i hlavní evropské instituce - Evropská
komise, Rada EU a Evropský parlament. Evropská
komise každoro
koncipuje p edb žný návrh
rozpo tu, o kterém poté Rada a Evropský parlament
spole
rozhodují. Podle Lisabonské smlouvy má
Evropský
parlament
rozvnoprávné
postavení
s Radou – m že navrhovat zm ny u všech
výdajových položek (d íve m l pravomoci pouze
v oblasti položek (nepovinných).
Výdaje Evropského rozpo tu
Hlavní položkou výdaj Evropské unie z stávají i
pro nadcházející programové období 2007-2013
výdaje na politiku soudržnosti a regionální politiku
(strukturální fondy a Fond soudržnosti), následované
výdaji na Spole nou zem
lskou politiku.
Administrativní náklady se na celkových výdajích
podílejí relativn nízkými 5,8 % p i v domí, že
nejd ležit jší instituce zam stnávají p es 37 000
osob. Tém 90 % výdaj je alokováno pro ú ely
hospodá ských, sociálních, kulturních a regionálních
program v lenských i ne lenských zemích Unie.
1. Zem
lský sektor (tzv. Heading 2)
Zem
lský sektor stále p edstavuje jednu
z nejv tších nejv tších položek evropského
rozpo tu. Na výdajích se i v p íštím
programovacím období bude podílet v
pr
ru 43 %. Váha zem
lství však bude
postupn klesat - z 45,6 % v roce 2007 na
4.
21
ibližn 40 % na konci období. Z této ástky
sm uje p evážná v tšina (34 procentních
bod ) na tzv. p ímé platby zem
lc m a na
opat ení na zem
lských trzích (intervence
apod.). Zbývajících cca 9 procentních bod
pak slouží k podpo e rozvoje venkova.
Strukturální opat ení (tzv. Heading 1b)
Strukturální opat ení p edstavují výdajovou
položku s podílem asi 36 % na rozpo tových
výdajích. Ke zvýšení podílu této položky na
celkových výdajích došlo nejprve po átkem
90. let, kdy byl v rámci snah o dobudování
vnit ního trhu výrazn posílen d raz na
dosažení hospodá ské a sociální koheze, a
jednak po rozší ení o deset nových lenských
stát , v jehož d sledku došlo ke zna nému
rozší ení disparit mezi jednotlivými lenskými
státy a jejich regiony.
K ešení regionálních disparit jsou ur eny
strukturální
fondy
–
Evropský
fond
regionálního rozvoje (anglicky European
Regional Development Fung, ERDF) a
Evropský sociální fond (anglicky European
Social Fung, ESF). Ke zmírn ní rozdíl v
úrovni p íjm mezi lenskými státy pak slouží
Fond soudržnosti.
Výdaje na posílení konkurenceschopnosti EU
(tzv. Heading 1a)
V rámci snah o napln ní cíl tzv. Lisabonské
strategie
spo ívajících
v
posílení
hospodá ského r stu a zam stnanosti bylo
pro p íští období rozhodnuto o postupném
navyšování výdaj na tuto oblast. P vodní
zám r navýšit výdaje na výzkum a vývoj,
transevropské dopravní a energetické sít ,
vzd lávací programy, podporu podnikání a
další
politiky
sm ující
k
podpo e
konkurenceschopnosti EU v nadcházejícím
programovém období až na pr
rných 12 %
sice nebyl napln n, p esto se Heading 1a
bude na celkových výdajích podílet v pr
ru
8,5 % s tím, že v záv ru období bude jeho
podíl init více než 10 %. Z toho bude 65 %
vynakládáno na výzkum a technologický
rozvoj.
Rozvoj spolupráce se t etími zem mi (tzv.
Heading 4)
ibližn 5,7 % výdaj rozpo tu je vyhrazeno
na rozvoj spolupráce se t etími zem mi,
zejména s rozvojovými zem mi, ale zna ná
ást výdaj
bude sm ovat také na
edvstupní pomoc a pomoc v rámci tzv.
sousedské politiky. Prost edky z evropského
rozpo tu však zdaleka neobsahují veškerou
pomoc, kterou Unie v nuje ne lenským
zemím. Podpora spolupráce s africkými,
karibskými a tichomo skými zem mi je i
nadále financována z mimorozpo tového
5.
Evropského rozvojového fondu, jehož objem v
letech 2008-2013 dosáhne 22,7 mld. eur.
Ob anství, svoboda, bezpe nost a právo (tzv.
Heading 3)
Objemem pom rn malé, ale na významu
nabývající jsou výdaje ur ené nap . na ízení
migrace, boj proti terorismu, ochranu
základních lidských práv
i na soudní
spolupráci. Z hlediska ob an
EU jsou
významné programy na podporu kultury,
ochranu spot ebitele i evropské audiovizuální
produkce.
ízení rybolovu (anglicky Financial Instruments fo
Fisheries Guidance, FIFG).
Evropský fond regionálního rozvoje (ERDF)
podporuje investi ní (infrastrukturní) projekty, jako
je nap íklad výstavba silnic a železnic, odstra ování
ekologických zát ží, budování stokových systém ,
výstavby poldr
a úpravy koryt ek, podpora
inova ního
potenciálu
podnikatel ,
podpora
za ínajícím podnikatel m, rozvoj a obnova
sportovních areál využitelných pro cestovní ruch,
rekonstrukce
kulturních
památek,
využívání
obnovitelných zdroj energie, výsadba regenera ní
zelen , ekologické a energeticky efektivní sanace
bytových dom , výstavba i oprava infrastruktury pro
poskytování zdravotní pé e, investice do dopravní a
technické infrastruktury pr myslových zón, zavád ní
služeb elektronické ve ejné správy, posilování
spolupráce podnikatel v p íhrani ních regionech,
modernizace systému krizového managementu,
apod.
Evropský sociální fond (ESF)
podporuje neinvesti ní (neinfrastrukturní) projekty,
jako je nap íklad rekvalifikace nezam stnaných,
speciální programy pro osoby se zdravotním
postižením, d ti, mládež etnické menšiny a další
znevýhodn né skupiny obyvatel, tvorba inovativních
vzd lávacích program pro zam stnance, rozvoj
institucí služeb zam stnanosti, rozvoj vzd lávacích
program v etn distan ních forem vzd lávání,
zlepšování podmínek pro využívání ICT (informa ní
a komunika ní technologie) pro žáky i u itele,
zvyšování kompetencí ídících pracovník škol a
školských za ízení v oblasti ízení a personální
politiky, zavád ní a modernizace kombinované a
distan ní formy studia, stáže student , pedagog a
deckých pracovník v soukromém a ve ejném
sektoru, apod.
Evropský zem
lský podp rný a záru ní fond
(EAGGF)
je složen ze dvou ástí - podp rné a záru ní.
Záru ní ást tvo í 95% všech výdaj a slouží k
financování spole né zem
lské politiky. Za pomoci
této ásti EAGGF se nap íklad podporuje vývoz
zem
lských p ebytk EU do zahrani í nebo
cenová a stabiliza ní opat ení na trhu se
zem
lskými výrobky. Podp rná ást je jedním z
prost edk pro financování regionální a strukturální
politiky. Tato ást EAGGF má za úkol podporovat
investice a konkurenceschopnost zem
lských
závod , pomoc za ínajícím farmá m a farmá m v
edd chodovém v ku, kompenzaci zem
lc v
okrajových a jinak znevýhodn ných oblastech,
optimální využití les a jejich ochranu, aktivn se
podílet na udržování p irozeného rázu krajiny,
podporovat ekonomiku v zem
lských oblastech,
jejich
emeslné výroby a turistického ruchu,
poskytovat marketingové a poradenské služby pro
zem
lské produkty.
2.7 Fondy EU
Fondy Evropské unie slouží k financování politik
EU, podpo e hospodá ského r stu lenských stát ,
podpo e vzd lanosti, podpo e regionálního rozvoje,
apod. Evropské fondy též slouží jako pomoc stát m,
které jsou kandidáty na vstup do EU a zárove fondy
EU poskytují pomoc i velmi chudým a zaostalým
zemím.
Rozd lení Fond Evropské unie
Fondy Evropské unie se dají rozd lit do ty
oblastí. První a nejv tší oblast co do objemu financí
tvo í strukturální fondy sloužící ke zvyšování
hospodá ské vysp losti region EU. Další oblast
zast ešuje Kohezní fond. Dovnit EU sm ruje
finan ní toky ješt Evropský fond solidarity. Zbývají
ostatní fondy, které slouží k financování podpory pro
kandidátské zem , nejmén rozvinuté zem a další
ely.
1) Strukturální fondy
jsou ur eny pro chudší nebo jinak znevýhodn né
regiony. Jedná se p edevším o venkovské regiony,
problémové m stské oblasti, upadající pr myslové
oblasti, oblasti s geografickým nebo p írodním
znevýhodn ním, jako nap íklad ostrovy, hornaté
oblasti, ídce osídlené oblasti a pohrani ní regiony.
Mezi nejd ležit jší strukturální fondy pat í: Evropský
fond regionálního rozvoje (anglicky European
Regional Development Fund, ERDF), Evropský
sociální fond (anglicky European Social Fund, ESF),
Evropský zem
lský podp rný a záru ní fond
(anglicky European Agricultural Guidance and
Guarantee Fund, EAGGF), Finan ní nástroj pro
22
kandidátské státy EU, též st edomo ské a nov
vzniklé státy.
EIF
Evropský investi ní fond byl založen v roce 1994 a
má za úkol poskytovat p ky malým a st edním
podnik m. Peníze t mto podnik m neposkytuje
ímo, ale prost ednictvím bank. EIF má formu
akciové spole nosti, akcioná i jsou Evropská
investi ní banka (59,15 %), Evropská komise (30,00
%) a ostatní soukromé instituce (10,85 %).
Mezi Fondy EU pro externí pomoc pat í nap íklad
Tématický program externí pomoci a rozvoje, který
financuje projekty ve zdravotnictví, vzd lávání a
kultu e. Z tohoto fondu erpají p edevším Africké
zem a státy Karibiku, další rozvojové zem a
kandidátské státy EU.
Finan ní nástroj pro ízení rybolovu (FIFG)
má
za
úkol
napomáhat
restrukturalizaci
evropského rybolovného sektoru. Je zam en na
podporu modernizace lo ství, rozvoj chovu ryb a
podporu výroby a obchodu s rybími výrobky.
2) Kohezní fond neboli Fond soudržnosti
je na rozdíl od strukturálních fond ur ený na
podporu rozvoje chudších stát , nikoli region .
Podobn jako u ERDF (Evropský fond regionálního
rozvoje) jsou z n j podporovány investi ní
(infrastrukturní) projekty, avšak jen se zam ením na
dopravní infrastrukturu v tšího rozsahu (dálnice a
silnice I. t ídy, železnice, vodní doprava, ízení
silni ní, železni ní, ní, námo ní a letecké dopravy)
a ochranu životního prost edí.
3) Evropský fond solidarity (EUSF)
Po ni ivých záplavách, které v srpnu 2002 zasáhly
st ední Evropu, se Evropská komise rozhodla založit
Evropský fond solidarity, který funguje nezávisle na
ostatních fondech.
lenské a p istupující státy
mohou žádat o pomoc p i velké p írodní katastrof
(tj. p i které jsou odhadované škody vyšší než 0,6 %
HDP postiženého státu). D ležité je, že úkolem
EUSF není plná kompenzace ztrát ani úhrada škod
soukromým osobám. V jeho kompetenci nejsou ani
dlouhodobé rekonstrukce a ekonomická obnova, tyto
aspekty mohou pokrýt strukturální fondy. Byl navržen
za ú elem poskytování rychlé a flexibilní finan ní
pomoci - mohou se z n j hradit náklady na do asné
ubytování nebo provizorní opravy d ležitých
dopravních tepen. Tyto úkoly p edtím zastávaly
jednotlivé státy. Další d ležitou funkcí je prevence
proti t mto p írodním katastrofám. Jeho ro ní
rozpo et iní 1 miliardu EUR.
4) Fondy p edvstupní pomoci
PHARE
Tento fond byl z ízen roku 1989 na pomoc
transformace ekonomik Polska a Ma arska z
centráln ízených na tržní. Krátce po svém vzniku
byla jeho p sobnost rozší ena na dalších 11 zemí.
Zahrnuje celkem 17 aktivit s desítkami projekt , pat í
mezi n nap íklad podpora vzd lávání, dopravy,
ve ejných institucí, energetiky, zem
lství, sociální
a hospodá ské soudržnosti, harmonizace s
evropským právem atp.
SAPARD
má za úkol p isp t k zavád ní práva Evropského
spole enství v oblasti spole né zem
lské politiky a
ešit problémy v sektoru zem
lství a ve
venkovských oblastech kandidátských zemí.
ISPA
má podobné priority jako Kohezní fond, mohou z
j ale erpat pouze kandidátské zem . Specializuje
se na oblasti životního prost edí a dopravy.
Další fondy
ENPI
je fond na financování Evropské politiky
sousedství. Tento fond mohou využívat lenské a
2.8 Dokumenty EU
Dokumenty v rámci EU slouží ke sd lování
informací
zú astn ným
stranám.
Proces
konkretizace záv
z jednotlivých dokument se
pohybuje od
neoficiálních
stanovisek
p es
konkretizaci cíl
k popisu celkových strategií.
Nejnižším stupn m je tedy non-paper, který již
názvem napovídá svou neoficialitu. Naopak
strategické sm rování a politické principy jsou
obsaženy v Rámcovém programu.
Non-paper
Takzvaný non-paper je neoficiální prezentace
politiky státu. Vyjad uje postoj státu, který je
edkládán v instituci, nap íklad v Rad . Non-paper
že ovšem být i dokumentem instituce Evropské
unie, neoficiáln vyjad ující ur itý postoj. Slouží tedy
k informovanosti všech stran. Samotný název "nonpaper" je politický žargon, vychází z faktu, že
dokument není oficiálním dokumentem ani EU ani
státu.
Zelené knihy
Komisí vydávané Zelené knihy jsou dokumenty,
které mají podpo it debatu a nastartovat proces
23
Lucembursku, kde byla 14. ervna 1985 podepsána
íslušná mezistátní dohoda. Schengenská dohoda
se v rámci Amsterdamské smlouvy stala nedílnou
sou ástí smluv EU.
konzultací na evropské úrovni k ur itému tématu
(jako je sociální politika, jednotná m na,
telekomunikace). Tyto dokumenty jsou ur eny
edevším zú astn ným stranám - organizacím i
jednotlivc m - které tím jsou vyzývány k tomu, aby se
zapojily do procesu konzultace a debaty. Tyto
konzultace mohou následn vyústit v publikování
Bílé knihy, která na základ výsledk debaty již
edkládá praktické návrhy pro uskute
ní
konkrétní akce.
Bílé knihy
Bílé knihy Komise jsou dokumenty, které obsahují
návrhy na innost Spole enství v ur ité oblasti. V
kterých p ípadech Bílá kniha následuje po vydání
Zelené knihy, jejímž cílem je zahájit proces
konzultací o daném tématu na evropské úrovni.
íkladem jsou Bílé knihy o završení jednotného
trhu,
o
r stu,
konkurenceschopnosti
a
zam stnanosti, o sbližování práva v p idružených
státech st ední a východní Evropy v oblastech
týkajících se vnit ního trhu. Po schválení Radou se z
Bílé knihy m že stát ak ní program Unie pro danou
oblast.
Ukázka z Bílé knihy o za len ní st ední a východní
Evropy do vnit ního trhu: "Rada EU, která návrh na
Bílou knihu o p íprav zemí st ední a východní
Evropy na za len ní do vnit ního trhu podpo ila,
zárove uznala, že tato p íprava nezahrnuje jen
sbližování legislativy. Záv ry p ijaté v Essenu mluví o
"vytvá ení podmínek pro z ízení jednotného trhu" a
charakterizují úkoly, které p ed p idruženými zem mi
stojí, v etn p ijetí "legislativy a dalších právních
úprav, standard a metod osv
ování, jež by byly
slu itelné s t mi, které platí, resp. jichž se v
Evropské unii používá". Krom sbližování legislativy
proto Bílá kniha vyjmenovává a popisuje i struktury
nezbytné k tomu, aby legislativa byla ú inná."
Ak ní plán
Ak ní plán je vždy dokumentem, kde si Evropská
unie stanovuje své cíle v ur itém oboru i p i ur ité
situaci, kterých má do ur ité doby dosáhnout. V
nyn jší dob je nejznám jším ak ním plánem
Lisabonský ak ní plán.
Rámcové programy
Rámcové programy Evropské unie jsou vlastn
principy politiky v ur itých sférách nap . vzd lávání,
dy, financí, kultury atp. Nejnov jším z t chto
dokument je sedmý Rámcový program pro v du a
výzkum Evropské unie. Rámcové programy EU jsou
vždy asov omezené. Tento nejnov jší je ur en na
dobu sedmi let (2007-2013).
Historie
Zakládajícími leny Schengenského prostoru je p t
lenských stát EU (Francie, N mecko, Belgie,
Lucembursko a Nizozemsko), které se dohodly na
zrušení veškerých kontrol osob cestujících v rámci
chto zemí. V sou asné dob zahrnuje v zásad
všechny lenské státy EU krom Irska a Velké
Británie, které sice v roce 2000 Schengenskou
dohodu také podepsaly, ale ú astní se jen její ásti
(nap . policejní spolupráce). leny Schengenského
prostoru jsou navíc také Island a Norsko.
Rozhodnutím referenda z 5. ervence 2005 byla
ratifikována Schengenská smlouva také ve
Švýcarsku. Z dvanácti nových zemí, které p istoupily
k EU v roce 2004 a 2007, se této politiky pln
neú astní Kypr, Bulharsko a Rumunsko.
Rozší ení
esko a dalších 8 nových zemí EU (krom výše
zmín ných) vstoupilo do Schengenského prostoru k
31. prosince 2007, a to v rámci rozší eného SIS I
(Schengenský informa ní systém). Toto datum bylo
dohodnuto na sch zce ministr vnitra EU v Bruselu
5. prosince 2006 a týkalo se pozemních a námo ních
hranic. Na letištích zmizely kontroly až 29. b ezna
2008. Termín rozší ení se zdál být n kolikrát
ohrožen. V prosinci 2006 se Slovensko odpozdilo s
ípravou ochrany slovensko-ukrajinské hranice. V
ervenci 2007 se zase ukázalo, že n které p vodní
zem
Schengenského
prostoru
neaktualizují
dostate
rychle svoji databázi Schengenského
informa ního systému.
Principy
Zem Schengenského prostoru zavedly pro celou
oblast spole nou vízovou politiku a dohodly se na
zavedení ú inných kontrol na svých vn jších
hranicích. Vnit ní hranice z hlediska pohybu osob a
zboží de fakto neexistují. Lze však na nich po
omezenou dobu obnovit kontroly tehdy, když si to
vyžaduje zachování ve ejného po ádku i vnitrostátní
bezpe nosti. Toho využilo nap íklad Finsko b hem
Mistrovství sv ta v atletice 2005 nebo N mecko
hem Mistrovství sv ta ve fotbale 2006. Ob ané
2.9 Schengenský prostor
Schengenský prostor je území ásti Evropy, na
kterém mohou osoby p ekra ovat hranice smluvních
stát , aniž by musely projít hrani ní kontrolou.
Prostor se ozna uje podle vesnice Schengen v
24
omezení.
lenské státy Unie koordinují svoji
hospodá skou politiku a zárove používají spole nou
nu Euro. Pravidla a cíle hospodá ské a m nové
unie jsou definovány Maastrichtskou smlouvou.
všech zemí Schengenského prostoru mohou
svobodn cestovat v rámci celého Schengenského
prostoru a p ekra ovat vnit ní hranice kdekoliv na
silnicích i ve volné p írod . Totéž platí i pro cizince
mající tzv. schengenské vízum oprav ující ke vstupu
do jedné ze zemí Schengenu - toto vízum jim tedy
umož uje cestovat i do všech ostatních zemí
Schengenského prostoru. Protože vstup do jedné
zem Schengenu umož uje cestování celou smluvní
oblastí bez dalších hrani ních kontrol, musí se na
vn jší hranici Schengenského prostoru (to znamená i
na hranicích na letištích) provést hrani ní kontrola
sou asn zástupn pro všechny zem Schengenu.
Podle Schengenské dohody mají p ípustná ú ední
rozhodnutí, která n jaké osob zabrání vcestovat,
sobnost prakticky pro celý Schengenský prostor.
Schengenský informa ní systém
Schengenský informa ní systém (zkratka SIS) je
bezpe nostní databázový systém, který provozují
lenské státy Schengenské smlouvy v souvislosti se
zabezpe ením hranic. Je základním prvkem, bez
kterého by nemohly být odstran ny vnit ní hranice
Schengenského prostoru. Od za átku existence
Schengenského prostoru se používá verze
informa ního systému, která se nyní pro odlišení
ozna uje jako SIS I. P ed rozší ením Evropské unie v
roce 2004 bylo z ejmé, že systém nem že být bez
úprav použit pro 25 lenských stát . Proto bylo
dohodnuto, že nové lenské zem p istoupí k
Schengenskému prostoru až po dokon ení verze
SIS II. To bylo plánováno na íjen 2007. V polovin
roku 2006 však bylo z ejmé, že se nový systém
nepoda í do plánovaného data dokon it a že se
spustí nejd íve v roce 2009. P vodní lenské státy
unie po ítaly s tím, že se sou asn odloží i p ipojení
nových stát do Schengenského prostoru. To se
však novým lenským stát m zásadn nelíbilo a
proto byl nakonec p ijat kompromisní návrh
Portugalska, že se p vodní systém modernizuje
(nyní se jmenuje SIS One4All). Termín p istoupení
nových stát se tím odsunul jen o tvrt roku.
SIS I: P vodní systém obsahuje jména a další
základní identifika ní údaje osob, p ekra ujících
hranice Schengenského prostoru, a informace o tom,
zda byly v minulosti ozbrojeny, páchaly násilnosti
apod. Dále obsahuje nap . p ehled ztracených
cestovních doklad nebo zbraní.
SIS II: Druhá verze tohoto systému by m la
obsahovat i biometrické údaje osob (nap . fotografie
nebo otisky prst ) a podrobn jší informace o
odcizených vozidlech.
2.10
Hospodá
Evropská
jednotné m
lidé, zboží,
Spole ná hospodá ská politika je záležitostí rady
ministr financí lenských zemí Evropské unie. Na
tvorb spole né hospodá ské politiky se podílí i
Dánsko, Švédsko a Velká Británie, které si však
ponechaly vlastní m nu a nevstoupily do m nové
unie.
Spole nou m novou politiku má na starosti
Evropská centrální banka. Ta m že jako jediná
instituce v Evropské unii ovliv ovat m novou
politikou kurs Eura v i t etím stát m a reagovat tak
na vývoj evropského hospodá ství. Krom evropské
centrální banky existují i jednotlivé banky národní,
které však nemají žádnou pravomoc nezávislé
nové politiky.
Výhodou spole né m nové unie je ztráta
kursovního rizika a kursovních poplatk . To zlepšuje
podmínky pro vzájemný obchod a investice mezi
jednotlivými leny unie a výrazn p ispívá k volnému
pohybu kapitálu. Nevýhodou je naopak skute nost,
že se lenské státy musely vzdát vlastní nezávislé
monetární politiky. Tuto pravomoc má pouze
Evropská centrální banka. Ta však musí dbát na
prosperitu celé Unie a nem že tak pomoci
lenskému státu v p ípad recese v takové mí e v
jaké by mu dokázala pomoci intervence domácí
centrální banky.
Po druhé sv tové válce byly všechny evropské
ny fixn vázány na americký dolar, jehož kurs se
odvíjel od ceny zlata. V roce 1971 se však tento tzv.
Brettonwoodský systém rozpadl. Státy Evropské unie
se pak v roce 1979 dohodly na vytvo ení evropského
nového
systému,
který
m l
nahradit
Brettonwoodský systém. Byla vytvo ena tzv.
Evropská m nová jednotka (EMU), která byla
jakýmsi váženým pr
rem všech evropských m n.
Od této m nové jednotky se pak vypo ítávaly
sm nné kursy mezi jednotlivými evropskými m nami.
Vzájemné kursy mezi jednotlivými m nami tak byly
pevn stanoveny a povinností lenských stát bylo
zamezit zm nám vzájemných kurz v tších než
±2,25%. Pokud hrozilo, že zm na kurzu bude v tší,
Eurozóna
ská a m nová unie
hospodá ská a m nová unie je oblast
ny v rámci jednotného trhu EU, kde se
služby a kapitál pohybují beze všech
25
je v paktu dodatek, že pokud je dluh vyšší, musí mít
alespo dlouhodob klesající tendenci. Dále se státy
zavázaly, že ve st edn dobé perspektiv dosáhnou
vyrovnaného rozpo tu. Státy mají za povinnost
každoro
p edkládat zprávu, jak se k tomuto cíli
ibližují.
byla centrální banka doty ného státu povinna
intervenovat a navrátit kurz do p vodního stavu.
Tento systém vydržel až do za átku devadesátých
let, kdy se v tšina evropských m n navázala na
meckou marku. V roce 1993 se lenské státy v
Maastrichtské smlouv
domluvily na vytvo ení
spole né evropské m ny euro, která vstoupila v
platnost v roce 1999. Nejprve pouze v
bezhotovostním styku a od roku 2002 i ve styku
hotovostním.
Pro p ijetí eura musí stát splnit tzv. Maastrichtská
kritéria, jež mají za cíl udržet cenovou stabilitu v
Eurozón i po p ijetí nových len . Kritéria jsou
následující:
Ro ní deficit ve ejných financí nesmí p ekro it
hranici 3% a celkový státní dluh hranici 60%
(pokud je tento dluh výrazn vyšší, musí mít
alespo dlouhodob klesající tendenci).
Míra inflace m že být pouze o 1.5 % vyšší než
je pr
r t í lenských státu s nejnižší mírou
inflace.
Stát musí nejmén dva roky p ed p ijmutím
Eura svázat svoji m nu s Eurem a b hem této
doby nesmí svoji m nu devalvovat.
Dlouhodobá úroková míra m že být pouze o 2
% vyšší než je pr
r t í lenských státu s
nejnižší úrokovou mírou.
Poté co stát splní všechna Maastrichtská kritéria,
že p ijmout spole nou evropskou m nu Euro.
Každý stát používající Euro však musí dodržovat
pakt r stu a stability, který státy zavazuje k deficitu
ve ejných financí menšímu než 3% HDP a
celkovému zahrani nímu dluhu menšímu než 60%
HDP.
2.11
Podle kritik však pakt r stu a stability nijak státy
nemotivuje k p ebytkovým rozpo m v dobách
konjunktury a zejména snižuje možnost státu
reagovat na recesi. lenské státy Eurozóny se
vzdaly své m nové politiky a fiskální politika je jediný
zp sob jak mohou reagovat na ekonomické šoky,
jako je nap íklad náhlé zvýšení ceny ropy.
íprocentní omezení schodku ve ejných financí
však podle kritik vládám omezuje manévrovací
prostor. Bývalý p edseda Evropské komise Romano
Prodi dokonce ozna il pakt stability za stupidní.
Prvním státem, který za al mít po p ijetí Eura s
pln ním paktu stability problémy, se stalo v roce
2001 Portugalsko. Poté se p idaly i velké státy jako
Francie a N mecko. Pokud n jaký stát nedokázal
rozpo tová kritéria obsažená v paktu splnit, m l být
potrestán vysokou pokutou. Problém však spo ívá v
tom, že uvalení finan ní sankce nenastává hned p i
porušení paktu, nýbrž výši pokuty musí nejd íve
odsouhlasit Rada EU.
V roce 2003 Rada EU i p es odpor zástupc stát
jako Špan lsko, Finsko, Rakousko i Nizozemí
finan ní sankce Francii a N mecku prominula a dala
jim as dosáhnout kritérií paktu a stability do roku
2005. To ve skute nosti znamenalo zmrazení paktu
na další dva roky, nebo poté nebylo možné
požadovat po ostatních lenech dodržení kritérií,
když to Rada dv ma nejv tším stát m Evropské unie
prominula. Rozhodnutí Rady vyvolalo protesty u
stát , které kritéria paktu stability splnily. Evropské
komise prohlásila, že Rada porušila evropské
primární právo a napadla rozhodnutí Rady u
Evropského soudního dvora.
V roce 2005 byl pakt r stu a stability na popud
Francie a N mecka modifikován. Byl rozší en o
situace, za kterých je možné t íprocentní hranici
deficitu ve ejných financí p ekro it a zárove s tím
byla prodloužena lh ta, jak dlouho m že toto
Pakt r stu a stability
Paktem r stu a stability se rozumí dohoda len
Evropské m nové unie o koordinaci jejich
rozpo tových politik. Stanovuje maximální povolenou
velikost rozpo tových schodk , tak aby neohrožovaly
stabilitu spole né m ny a zárove nezvyšovaly
inflaci v Evropské m nové unii.
Pakt r stu a stability byl navržen bývalým
meckým ministrem financí Theo Waigelem.
mecká ekonomika se po celou druhou polovinu
dvacátého století vyzna ovala úsp šným bojem s
inflací. se bálo, že po p ijetí jednotné m ny nebude
Evropská centrální banka schopna elit inflaci kv li
rozpo tové nedisciplinovanosti n kterých lenských
stát Eurozóny.
Pakt stability byl p ijat v roce 1997. Jeho cílem je
udržet fiskální disciplínu mezi
lenskými státy
Eurozóny. Státy se podpisem tohoto paktu zavázaly,
že jejich ro ní deficit ve ejných financí nesmí
ekro it hranici 3% a celkový státní dluh hranici
60%. Protože však n kolik stát má dluh výrazn
vyšší, v p ípad
ecka i Itálie dokonce p es 100%,
26
ekro ení trvat. Tato reforma znamená podle
kterých ekonom faktický konec paktu r stu a
stability, nebo jakékoliv zadlužování bude možné
politicky zd vodnit a vyhnout se tak sankcím.
2.12
Oblasti innosti EU
Oblasti evropské politiky a rozd lení kompetencí
Základní rozdíl zde spo ívá v mí e vzdání se
autonomie lenského státu na rozhodování v dané
oblasti ve prosp ch unijních orgán
(Rada,
Parlament, Komise), p emž platí, že
ím
citliv jší/d ležit jší oblast (zahrani ní záležitosti,
obrana, soudnictví, zdravotnictví atp.), tím mén
pravomocí jsou státy ochotné sv it nadnárodním
orgán m. P i d lb pravomocí mezi Evropskou unii a
lenské státy je stále v tší d raz kladen na princip
subsidiarity. Podle n j mají být rozhodnutí p ijímána
na co nejnižší úrovni státní správy/samosprávy.
3.
ochrana spot ebitele, oblast výzkumu a
technologického rozvoje a dále také
zem
lství a rybolov, dopravu, transevropské
sít , energetiku, prostor svobody, bezpe nosti
a práva, ve ejné zdraví, rozvojová spolupráce
a humanitární pomoc. lenské státy v tomto
ípad vykonávají svou p sobnost v rozsahu,
v jakém ji nevykonala Unie nebo se rozhodla
estat ji vykonávat. Jak je patrné, záležitosti
vnit ního trhu a doprovodných politik mají
v tomto vý tu velkou váhu.
Do oblastí, v nichž Unie svou pravomocí a
inností
podporuje,
koordinuje
nebo
dopl uje innosti lenských stát , aniž by
je p itom nahrazovala, Lisabonská smlouva
zapo ítává: ochranu a zlepšování lidského
zdraví, pr mysl, kulturu, cestovní ruch,
všeobecné vzd lávání, odborné vzd lávání,
mládež a sport, civilní ochranu a správní
spolupráci.
2.13
EU a zahrani í
Spole ná zahrani ní a bezpe nostní politika
(SZBP)
Evropský integra ní proces byl primárn sm rován
ekonomicky. Vztahy s ostatními zem mi se vedly na
bázi spole né obchodní politiky, standardních
obchodních smluv nebo smluv o spolupráci i
rozvojové pomoci. V souvislosti s nar stající
globalizací ekonomických vazeb se rozši uje také
oblast zájm EU. lenské státy si za aly brzy
uv domovat, že spole ná obchodní politika je úzce
spojena s otázkami zahrani
politickými i
bezpe nostními a že je t eba prohloubit spolupráci i v
chto sférách.
Jedná se však o velmi citlivé oblasti, což se
odrazilo na neochot p enesení rozhodovacích a
výkonných kompetencí ze strany stát
na
nadnárodní (unijní) orgány. Dochází zde totiž k
propojování
politických
rovin
(národních
i
mezinárodních), odlišných potenciál , odlišných
strategických koncepcí a model utvá ení zahrani ní
politiky. Praktická nápl spole né zahrani ní a
bezpe nostní politiky EU se promítá do mnoha
podob, od ekonomické diplomacie, p es finan ní a
humanitární pomoc po vojenské mise v zahrani í. EU
poskytuje více než 50 % zdroj sv tové humanitární
pomoci a stejné procento prost edk vkládá do
fond , jež mají napomoci mezinárodnímu rozvoji.
Integrace zahrani ní a bezpe nostní politiky byla
vždy p edm tem spor a byla a je vystavena zna né
kritice. Sou asná podoba SZBP s sebou nese
mnoho problém , které by se daly ozna it jako
propast mezi o ekáváním a výsledky, mezi
plánovanými cíli a schopností jich dosáhnout. Pokus
o nutnou reformu prob hl v Amsterodamské smlouv
Lisabonská smlouva (v platnosti od 1. prosince
2009) rozd luje pravomoci do t í úrovní: na výlu né,
sdílené a takové, které zahrnují innosti, jimiž Unie
pouze podporuje, koordinuje nebo dopl uje innosti
lenských stát , aniž by je nahrazovala.
1. Výlu ná pravomoc znamená, že v ur ité
oblasti je Unií sv ena výlu ná p sobnost
ijímat závazné právní akty, takže lenské
státy tak mohou init pouze tehdy, jsou-li
zmocn ny Unií nebo provád jí-li akty p ijaté
Unií. Lisabonská smlouva vyjmenovává
celkem
t oblastí: celní unie, stanovení
pravidel hospodá ské sout že nezbytných pro
fungování vnit ního trhu, m nová politika pro
lenské zem , jejichž m nou je euro, spole ná
obchodní politika a zachování biologických
mo ských druh v rámci spole né rybá ské
politiky.
2. Pravomoci sdílené znamenají, že v ur itých
esn vyjmenovaných oblastech mají jak
Unie, tak i lenské státy pravomoc p ijímat
závazné právní akty. Vý et zahrnuje tyto
oblasti: vnit ní trh, sociální politika (v oblastech
vymezených smlouvou), hospodá ská, sociální
a územní soudržnost, životní prost edí,
27
na konci 90. let, velké o ekávání v tomto sm ru
inášel zejména projekt Evropské ústavní smlouvy.
problém Unie. Na mezinárodní úrovni vystupuje EU
prost ednictvím
a) stálého p edsedy Evropské rady,
b) rotujícího p edsednického státu (státy se
st ídají co p l roku v p edsednictví), tzn. jeho
ministra v p íslušné oblasti (nap . ministra
obrany), dalším aktérem je
c) p edsedkyn Rady pro vn jší vztahy, vysoké
edstavitelky pro SZBP a místop edsedkyn
Evropské komise v jedné osob .
d) Komise má v pravomoci i další oblasti, které
jsou de-facto zahrani
politickou agendou –
nap . vn jší obchod, rozvojová pomoc
Evropská politika sousedství. lenské státy
dosp ly k názoru, že k prosazování
zahrani
politických, bezpe nostních a
ekonomických cíl je t eba, aby byla EU
schopná autonomní vojenské/policejní akce.
Ke vzniku Evropské bezpe nostní a obranné
politiky (EBOP) došlo fakticky o n co pozd ji
než zahrani
politické, a to na základ
Amsterodamské smlouvy na p elomu let 98/99
na
základ
za len ní
struktur
Západoevropské unie (ZEU vznikla roku 1948
za ú elem vzájemné spolupráce lenských
stát v oblasti obrany a bezpe nosti). EBOP
se realizuje prost ednictvím vojenské a
policejní složky a v tzv. Petersberských
úkolech je vymezena škála operací (udržování
míru (peacekeeping), prosazování míru
(peacemaking), operace s využitím bojových
sil v rámci krizového managementu,
i
humanitární a záchranné mise), kterými Unie
disponuje. EU se již v tomto sm ru
angažovala a angažuje v mnoha zemích a
kontinentech
(nap .
akce
krizového
managementu: Demokratická republika Kongo
(DRC) (2003-4 akce „Artemis“, bývalá
Jugoslávská republika Makedonie (2003-5
policejní mise „Proxima“), mise v Bosn a
Hercegovin (stabiliza ní, od 2004), školení
policejních složek a právních orgán v Iráku,
podp rná mise v Darfúru, policejní mise v
DRC, monitorovací mise v Acehu atd.)
Vedle zmi ovaných kompeten ních problém v
rámci reprezentace EU a neochoty lenských zemí
enést své pravomoci na nadnárodní orgány, pat í k
dalším hlavním problém m spole né zahrani ní a
bezpe nostní politiky celková rozt íšt nost evropské
zahrani ní aktivity a nedostate ná soudržnost jak
mezi institucemi EU, tak i mezi lenskými zem mi.
Neexistuje žádný oficiální mechanismus koordinace
politik a stanovisek mezi Radou a Komisí a
diplomacií len. stát . Velkým problémem je také
otázka výdaj . Zejména obranná/bezpe nostní
složka si žádá v rámci prohlubování integrace a
aktivit více prost edk z rozpo
zemí. V tšina
lenských stát ale o zvyšování vojenských výdaj
Plány na užší spolupráci evropských zemí v
otázkách bezpe nosti (obrany) a zahrani ní politiky
vznikaly již od po átku integra ního procesu v 50.
letech. Tyto plány však narážely na neochotu zemí
Evropského
spole enství
vzdát
se
hlavní
rozhodovací role v takto citlivých oblastech.
Zahrani ní a bezpe nostní spolupráce tak proto
oficiáln vznikla až na základ Smlouvy o EU z roku
1992, která vstoupila v platnost 1. listopadu 1993.
Hlavními d vody k užší spolupráci v zahrani
politické a bezpe nostní oblasti byly jednak
zahrani
politické události 80./90.let (zejména
rozpad komunistického bloku, válka v Jugoslávii,
válka v Perském zálivu, sjednocení N mecka,
rozpad SSSR aj.), jednak spušt ní projektu budování
jednotného vnit ního trhu, nebo spole ný postup v
rámci zahrani ní a bezpe nostní politiky je nezbytný
k uskute ování volného pohybu zboží, osob, služeb
a kapitálu. Spole ná zahrani ní a bezpe nostní
politika je realizována prost ednictvím dvou typ
nástroj :
a) spole né postoje, tedy postoje ke každodenní
politice, lenské státy se t mto postoj m ve
svých národních politikách p izp sobují a
b) spole né akce, tzn. faktická innost od
jmenování zvláštních zástupc po vysílání
vojenských jednotek.
Ale i nadále se v rámci této politiky neprosadil
nadnárodní princip (tzn. p enesení pravomocí pln
na orgány EU). Prakticky to znamená, že na rozdíl
eba od zem
lské politiky, kde státy p enesly
rozhodovací kompetence zcela na nadnárodní
orgány EU, v oblasti SZBP se lenské státy pouze
koordinují i konzultují, ale v p ípad neshody
postupuje každý stát samostatn . Není orgánu, který
by státy p inutil ke spole nému postupu. Parlament,
Komise ani Soudní dv r nemají žádné významné
pravomoci krom možnosti být informováni. Operace
SZBP jsou financovány z rozpo tu EU, s výjimkou
operací s obrannými nebo vojenskými d sledky.
V rámci SZBP je EU reprezentována celou adou
aktér , jejichž kompetence nejsou vždy zcela jasné
nebo se p ekrývají, což p edstavuje jeden z
28
Lisabonská smlouva p inesla do fungování
Evropské unie celou adu zm n:
Právní subjektivita EU: Lisabonská smlouva
formáln zavedla právní subjektivitu Evropské
unie. V praktické rovin
se tato zm na
projevila nap . v p em
delegací Evropské
komise ve t etích zemích na delegace
Evropské unie, které se stanou integrální
sou ástí výše zmín né Evropské služby pro
vn jší innost. Mezinárodní dohody se t etími
státy budou v budoucnu uzavírány jménem
EU, a nikoli jménem Evropského spole enství
a lenských stát .
Listina základních práv a svobod S
Lisabonskou smlouvou se stála právn
závaznou i Listina základních práv Evropské
unie. Tento dokument obsahuje ustanovení
týkající se základních lidských práv,
ob anských a politických práv. Její sou ástí
jsou také práva ekonomická a sociální, která
byla p edm tem nejv tších kontroverzí.
Výjimku z Listiny si vyjednaly Velká Británie,
Polsko a eská republika.
Zrušení pilí ové struktury EU:Lisabonská
smlouva formáln
zrušila tzv. pilí ovou
strukturu EU. Zvláštní úprava však z stává
pro oblast spole né zahrani ní a bezpe ností
politiky, kde se bude i nadále rozhodovat na
principech mezivládní spolupráce (nap .
stává zachováno právo veta).
Vymezení pravomocí EU a lenských stát :
Lisabonská smlouva explicitn
rozd luje
pravomoci EU do t í úrovní: na výlu né,
sdílené a takové, které zahrnují innosti, jimiž
Unie pouze podporuje, koordinuje nebo
dopl uje innosti lenských stát , aniž by je
nahrazovala. Do první kategorie pat í nap .
celní unie, pravidla hospodá ské sout že,
nová politika Eurozóny nebo spole ná
obchodní politika. Do druhé kategorie jsou
azeny nap . životní prost edí nebo ochrana
spot ebitele. Do t etí nap . kultura a vzd lání.
Stálý p edseda Evropské rady a Vysoký
edstavitel Unie pro zahrani ní otázky a
bezpe nostní politiku: Jedná se o navenek
nejviditeln jší zm nu vyplývající z Lisabonské
smlouvy. P edseda Evropské rady, volený
edstaviteli lenských stát na dva a p l roku,
ídí
summity
nejvyšších
p edstavitel
lenských stát . Ve funkci vysokého
edstavitele pro zahrani ní otázky a
bezpe nostní politiku se spojil ú ad Vysokého
edstavitele pro zahrani ní a bezpe nostní
politiku (d íve Javier Solana) a Komisa e pro
zahrani ní vztahy. Vysoký p edstavitel je volen
lenskými státy na období p ti let, p edsedá
Rad pro vn jší vztahy a zárove zastává
funkci místop edsedy Evropské komise. Do
neuvažuje. Nedostatek financí je úzce spojen také s
faktem celkov malé akceschopnosti (nap . v tší
váha NATO p i ešení krizí).
Lisabonská smlouva (v platnosti od 1. prosince
2009) znamenala zásadní zm nu v p ístupu
k vn jším vztah m EU - pokusila se sjednotit vn jší
zastupování
EU
nap
vn jšími
aktivitami
(zahrani ní politika, obchod, rozvojová spolupráce
apod.), odlišná pravidla pro rozhodování SZBP
ovšem ponechala. V rámci SZBP tak státy stále
dospívají k rozhodnutí tém vždy jednomysln . Vliv
Komise je výrazn omezen, Evropský parlament má
malý vliv a Evropský soudní dv r je ze SZBP zcela
vylou en.
Také
implementace
konkrétních
rozhodnutí záleží na jednotlivých lenských státech.
Rozhodovací systém SZBP:
Rozhodovací
systém SZBP
(mezivládní
spolupráce)
Kdo
rozhoduje
?
Evropská rada
Rada EU
edsednictví
Jak se
rozhoduje
?
Jednomyslné
hlasování
Rozhodovací
systém vn jších
ekonomických
vztah (spole ná
politika =
nadnárodní
princip)
Rada EU
Evropská komise
Evropský
parlament
Hlasování
kvalifikovanou
tšinou
Zdroj: Fiala, P., Pitrová, M., Evropská unie, CDK 2003,
str. 555.
2.14
Lisabonská smlouva
Celý název: Lisabonská smlouva pozm ující
smlouvu o Evropské unii a smlouvu o založení
Evropské unie
Lisabonská smlouva je mezinárodní smlouva, která
novelizovala zakládací smlouvy Evropské unie.
Tento dokument byl slavnostn
podepsána
v Lisabonu dne 13. prosince 2007 zástupci 27
lenských stát EU a po komplikovaném procesu
ratifikace vstoupil v platnost 1. prosince 2009.
Lisabonská smlouva vychází z p vodního textu tzv.
Evropské ústavní smlouvy, jejíž ratifikace byla
ukon ena po zamítavých referendech ve Francii a
Nizozemsku v roce 2005. Text se dá považovat za
vyvrcholení dlouhého procesu institucionální reformy,
kterou EU zahájila v roce 2001, s cílem zajistit
efektivní fungování Evropské unie do budoucna.
koliv Lisabonská smlouva p evzala
adu
ustanovení „Evropské ústavy“, liší se od ní nejen
svou
právní
povahou
(dosavadní
smlouvy
nenahrazuje, pouze novelizuje), je také výrazn
mén ambiciózn jší a rétoricky mén kontroverzn jší
(nap . neobsahuje již pojmy jako „evropský zákon“,
„ministr zahrani í EU“ nebo „Evropský prezident“).
29
nových funkcí byli v záv ru roku 2009
jmenováni Herman Van Rompuy a Catherine
Ashton. Lisabonská smlouva také zakládá tzv.
Evropskou službu pro vn jší
innost
(European External Action Service), složenou
z ú edník Rady, Komise a diplomatických
služeb lenských stát , která má posílit vn jší
reprezentaci EU.
Hlasování
kvalifikovanou
v tšinou:
Lisabonská smlouva rozší ila tento zp sob
hlasování o 68 nových oblastí. Po vstupu
smlouvy v platnost se tak používá v již celkem
218 oblastech
innosti
EU.
Princip
jednomyslnosti z stal zachován v citlivých
oblastech, jako jsou nap . dan , sociální
zabezpe ení, zahrani ní politika, spole ná
obrana,
policejní
spolupráce,
jazyková
pravidla a otázka sídel institucí. Zatímco
v sou asné dob je pro schválení návrhu
pot eba získat 255 hlas z celkového po tu
345 (a v p ípad , že Rada nerozhoduje na
návrh Komise, musí tento po et hlas
reprezentovat také alespo
dv
t etiny
lenských stát ) a každý stát m že navíc
požádat o p ezkoumání, zda lenské státy
tvo ící kvalifikovanou v tšinu zastupují
alespo 62 % celkové populace EU, podle
Lisabonské smlouvy se tento zp sob
hlasování od 1. listopadu 2014 zásadn
zm ní. Kvalifikovanou v tšinu bude nov
edstavovat 55 % lenských stát , které
reprezentují alespo 65 % obyvatel EU (tzv.
dvojí v tšina). Do roku 2017 pak m že
kterákoli lenská zem požádat o hlasování
systémem podle smlouvy z Nice.
Nové pravomoci Evropského parlamentu:
Lisabonská smlouva dále posílila postavení
Evropského parlamentu zejména rozší ením
po tu oblastí, ve kterých spolurozhoduje
s Radou ministr v tzv. ádném legislativním
postupu. Evropský parlament získal také v tší
vliv na rozhodování o finan ní perspektiv EU
a jejím rozpo tu, protože bylo zrušeno
dosavadní rozlišování mezi nepovinnými a
povinnými výdaji (nap . p ímé podpory pro
zem
lství), na které dosud EP nem l vliv.
Posílení národních parlament ve vztahu
k EU: Na základ Lisabonské smlouvy mají
národní parlamenty možnost zpochybnit
legislativní proces, jestliže návrh p edložený
Evropskou komisí není v souladu s principem
subsidiarity. Pokud tento názor zastává t etina
parlament lenských stát , musí Komise sv j
návrh p ezkoumat a rozhodnout, zda jej
zachová, pozm ní nebo stáhne. Tento
mechanismus se nazývá „žlutá karta". Pokud
obavy sdílí v tšina parlament lenských stát
a Komise se p esto rozhodne trvat na svém
návrhu, zahájí se tzv. mechanismus „oranžové
karty". Komise pak musí objasnit d vody pro
sv j návrh a Evropský parlament a Rada
rozhodnou, zda bude legislativní postup
pokra ovat.
Ob anská iniciativa: Lisabonská smlouva
zavedla institut ob anské iniciativy. Pokud
iniciativa získá podporu jednoho milionu
ob an v tšího po tu lenských stát , m že
vyzvat Komisi k p edložení ur itého návrhu
v oblasti
p sobení
EU. Podmínky
této
iniciativy jsou však stanoveny pouze obecn a
ly
by
být
up esn ny
provád cím
edpisem.
Vystoupení z EU: Lisabonská smlouva nov
upravila možnost a formální podmínky
dobrovolného vystoupení z EU.
vodn
m la Lisabonská smlouva vstoupit
v platnost ješt
p ed volbami do Evropského
parlamentu v ervnu 2009, její ratifikace se však
protáhla na tém dva roky. Komplikovaná situace
byla zejména v Irsku. Poté, co ob ané odmítli text
v prvním referendu (12. ervna 2008), dojednala
irská vláda s ostatními leny EU tzv. záruky (nap .
zachování vlastního evropského komisa e, zaru ení
neutrality
Irska,
da ové
autonomie
a
nezpochyb ování ustanovení irské ústavy týkající se
práva na život, vzd lání a rodiny) a vypsala druhé
referendum. V tomto hlasování, doprovázeném
masivní informa ní kampaní (2. íjna 2009), Irové
smlouvu schválili více než 2/3 v tšinou hlas .
Opakování referenda, a tedy nerespektování prvního
výsledku, se ale stalo p edm tem kontroverzní
diskuze.
Poslední zemí, která Lisabonskou smlouvu
ratifikovala, byla eská republika. Poté, smlouvu
schválila Poslanecká sn movna Parlamentu
R
(únor 2009) i Senát (kv ten 2009), odmítl text
podepsat prezident republiky Václav Klaus.
Slu itelnost n kterých pasáží smlouvy s ústavním
po ádkem
R byla také dvakrát posuzována
Ústavním soudem R. V obou p ípadech shledal
soud text smlouvy v souladu s eskou ústavou.
eská republika tak musela elit silné kritice ze
strany stát EU, které si p ály proces ratifikace
dokon it, až do 3. listopadu 2009, kdy prezident
Klaus smlouvu svým podpisem ratifikoval.
30
zahrani í). Navíc každá ze
lenských zemí
uplat ovala vlastní obchodní politiku v i ostatním
zemím. Hlavním smyslem t chto obchodních bariér
je snaha zemí chránit vlastní trh p ed zahrani ní
konkurencí.
V celní unii jsou celní poplatky, kvóty a jiné
ekážky volného obchodu mezi zú astn nými
zem mi odstran ny a je stanoven jednotný celní
sazebník uplat ovaný p i obchodu s ne lenskými
zem mi, vytvo ena p íslušná legislativní opat ení a
dohodnuta spole ná obchodní politika v i
ne lenským zemím. V rámci celní unie si tak
dovozce z ne lenské zem už nevybírá zemi, která
má nejnižší cla, protože v celní unii mají lenské
státy jednotný celní sazebník.
V sou asné dob p edstavuje EU jednotné celní
území
se
spole ným
celním
zákoníkem
Spole enství. Zrušily se pravidelné celní kontroly
zboží mezi lenskými zem mi, tyto z staly pouze na
vn jších unijních hranicích. Státy EU sice clo ani
žádné další dávky i poplatky p i dovozu nebo
vývozu zboží v p ípad vnitrounijního obchodu
neuplat ují (netýká se však daní), musí však zboží
pravideln vykazovat (administrativn zaznamenávat
obrat, množství, druh zboží apod.).
tšina celních p íjm sm uje do spole ného
rozpo tu EU a tvo í jeden z tzv. vlastních zdroj
rozpo tu. Protože se v tšina obchodních aktivit zemí
EU odehrává mezi nimi navzájem a také proto, že se
v mezinárodním obchod celní sazby postupn
snižují, p edstavuje výnos z cel v rámci rozpo tu EU
klesající položku (cca 15 % v roce 2009).
3 Politiky EU
Kategorie Herní politiky EU obsahuje podrobný
popis všech politik Evropské unie, které je možné
nit v simulaci Evropa 2045.
3.1 Celní unie
Jednotná cla a dovozní p edpisy
Celní unie je po zón volného obchodu, na kterou
navazuje, druhým stupn m ekonomické integrace
(t etím je spole ný trh a tvrtý, nejvyšší stupe
ekonomické integrace p edstavuje hospodá ská a
nová unie). Celní unie p edstavuje nezbytný
základní kámen p i budování spole ného trhu a tím
napl ování závazku na vytvo ení volného pohybu
zboží, osob, služeb a kapitálu (tzv. 4 svobody
stanovené ve Smlouv o EHS roku 1958) jako
nezbytného p edpokladu vzniku hospodá ské a
nové unie. Vytvo ením celní unie (roku 1968) se
tak realizuje v praxi svoboda pohybu zboží mezi
lenskými státy a spole ná obchodní politika
lenských zemí v i zemím ne lenským.
3.2 Cesta na Mars
Evropská spolupráce na vesmírném programu se
datuje již od 70. let. Teprve až v posledních letech se
však spolupráce za ala zintenziv ovat. Evropská
vesmírná agentura (ESA) je mezivládní organizací,
jejímž lenem je 18 stát v etn
eské republiky (od
roku 2008), další státy mají zájem se jejími leny
stát. ESA se podílí na výstavb mezinárodní
vesmírné stanice ISS, na budování evropského
naviga ního systém Galileo a vysílá na ob žnou
dráhu kolem Zem p edevším meteorologické a
telekomunika ní družice. V sou asné dob je však
pilotním projektem ESA projekt cesty na Mars –
projekt Aurora.
Cest na Mars bude p edcházet ješt rozsáhlý
výzkum a samotná cesta se neuskute ní d íve než
ed rokem 2030. V sou asné dob ESA vysílá na
Mars pr zkumné sondy. Pozd ji by také m la p ibýt
základna na m síci. ESA má ve svém úsilí oproti
americké NASA zna nou nevýhodu, nebo má pouze
tvrtinový rozpo et. Na druhou stranu, když se k
rozpo tu
ESA p idají rozpo ty jednotlivých
evropských stát na vesmírný výzkum, tak se již
ed zavedením zóny volného obchodu a následn
vznikem celní unie existovaly mezi ekonomikami
evropských stát významné p ekážky obchodu ve
form cel (poplatek vybíraný státem p i p eprav
cizího zboží p es jeho státní hranice) a kvót
(stanovené množství zboží, které daná zem povolí,
aby vstoupilo na její trh i bylo vyvezeno do
31
jedná o srovnatelnou
NASA.
dovozních bariér v i vn jšímu sv tu zcela
samostatn . lenské zem zde p enesly dobrovoln
íslušné kompetence na Evropskou komisi a Radu.
Samoz ejm však existují ur ité oblasti, v nichž
lenské zem mohou provád t samostatné kroky v
obchodních vztazích se zahrani ím (nap . uzavírat s
etí stranou dohodu o hospodá ské, pr myslové a
deckotechnické spolupráci, což ale nesmí být v
rozporu se zásadami spole né obchodní politiky,
nebo mohou samostatn rozhodovat o tom, co
budou vyvážet a dovážet a s kým bude stát
obchodovat atp.)
Nejcitliv jší složkou mezinárodního obchodu je
zem
lství. Ochraná ské tendence (uplat ování
dovozních bariér) tohoto sektoru jsou ze strany EU
i ne lenským zemím proto nejviditeln jší.
Zem
lská politika tradi
podléhá silné regulaci a
podpo e ze strany státu (jako jedna ze spole ných
politik nyní tedy regulaci a podpo e EU). I krátkodobý
nedostatek potravin má totiž obrovské d sledky.
Významný je také demografický a sociální faktor z
hlediska migrací z vesnic do m st. Logické vyúst ní
tedy p edstavuje ochraná ská politika udržující
dostate nou úrove domácí produkce. Spole ná
zem
lská politika zahrnuje spole nou regulaci
zem
lského trhu, který stojí na jednotné regulaci
cen (aby nap . nebyly ceny zem
lských komodit
íliš nízké a neziskové pro producenty a na druhé
stran p íliš vysoké pro obyvatelstvo), podporování
výroby i odbytu produkt , i stabilizaci dovoz i
vývoz zem
lských produkt . Pokud jsou unijní
ceny zem
lských komodit vyšší než ceny na
sv tových trzích (sníží se konkurenceschopnost,
protože by drahé evropské zboží nešlo na odbyt),
uvalí EU tzv. zem
lské dávky, tedy zvláštní
ochranné opat ení v i neunijním dovozc m, ímž
dojde k dorovnání ceny (dovozce musí zboží zdražit
o onu dávku, kterou musí zaplatit do rozpo tu EU,
aby se mu vrátil zisk).
K nej ast jším opat ením ovliv ujícím vývoz a
dovoz na trh EU z ne lenských zemí pat í zejména
cla, kvóty, antidumpingová a antisubven ní opat ení.
Dovozní bariéry m žeme v zásad rozd lit do dvou
hlavních kategorií, na a) tarifní (tedy zejména cla;
Spole enství má zaveden spole ný celní sazebník,
podle n jž všechny lenské státy stanovují poplatky
na r zné zboží pocházející z ne lenských zemí) a b)
netarifní.
Pomocí cel se Unie snaží ochránit ur itá odv tví
ed zahrani ní konkurencí nebo naopak podpo it
dovoz produkt , o které má Unie zájem. Vedle cel
Evropská unie využívá také dovozní a vývozní kvóty
na strategické i citlivé produkty, jako nap . mléko,
hov zí maso i obilí. Prakticky to znamená stanovení
povoleného množství, které smí vstoupit i odejít na
nebo z unijního trhu, aby tento nebyl poškozen.
Antidumpingová a antisubven ní opat ení
umož ují omezit dovoz zboží v p ípad , že ho jeho
ástku, jako má k dispozici
Investice do vesmírného výzkumu se z
dlouhonohého ekonomického pohledu vyplácejí.
Vesmírné technologie jsou velmi dob e aplikovatelné
na zemi a zásadním zp sobem umož ují
technologický rozvoj ekonomiky.
V neposlední ad je cesta na Mars a vlastní
evropský vesmírný výzkum otázkou zna né
mezinárodní prestiže. Cíl dostat se na Mars již
deklarovaly Spojené státy, Evropská unie a ína.
3.3 Dovozní bariéry
Zem
lské a jiné dovozní bariéry v i
ne lenským stát m
Význam dovozních bariér spo ívá v ochran a
podpo e ekonomik ( i politik) v i ne lenským
stát m. Jedná se zejména o to, že bez
ochraná ských opat ení by byl trh EU z ejm
zaplaven levným zbožím a zem
lskými produkty
nap . z rozvojových zemí, což by mohlo existen
ohrozit evropské producenty (nemohli by levnému
zboží cenov konkurovat). Dovozní bariéry v i
ne lenským zemím mají také podobu opat ení
stimulujících spot ebu nebo výrobu domácí produkce
a tím znevýhod ujících dovážené zboží.
S vytvo ením spole ného trhu a se zavedením
jednotného celního sazebníku a jednotných
zem
lských dávek za alo Spole enství v i
ne lenským zemím vystupovat jako jeden celek.
Žádná lenská zem proto nem že provád t vlastní,
nezávislou obchodní politiku v i ne lenským zemím
a utvá et své vn jší hospodá ské vztahy v etn
32
strategie a sou ástí programového prohlášení vlády
R. Ekologická da je sou ástí komplexn jšího
procesu, kterému íkáme ekologická da ová reforma,
jejíž druhá fáze, po ítající se zavedením dan z
produkce oxidu uhli itého, má být zahájena v roce
2010, t etí fáze pak v roce 2014. Celá ekologická
reforma má být dokon ena do roku 2017.
Ekologická da ová reforma je sou ástí širšího pole
politik a jejich nástroj v oblasti životního prost edí.
Evropská unie ratifikovala v kv tnu 2002 Kjótský
protokol, který je významnou mezinárodní smlouvou
sm ující ke snížení emisí skleníkových plyn . Mezi
významné sm rnice EU v oblasti ochrany životního
prost edí pat í sm rnice 2009/28/EC z dubna 2009,
která upravuje podporu zavád ní biopaliv tím, že
lenským stát m na izuje minimáln desetiprocentní
podíl biopaliv na celkovém prodeji paliv prodávaných
na národních trzích do konce roku 2020. Sm rnice
íslo 2003/96 vymezuje da ovou politiku EU v oblasti
energetických výrobk a elekt iny.
Nejnov jším závazkem EU v této oblasti je tzv.
klimaticko-energetický balí ek, který byl schválen
v prosinci 2008. V rámci tohoto legislativního balí ku
se státy EU dohodly na snížení emisí skleníkových
plyn do roku 2020 o 20 % oproti úrovni z roku 1990
(ovšem v p ípad dojednání širší celosv tové
dohody se toto íslo automaticky zvýší na 30 %) a
zárove do stejného data zvýšení podílu energie z
obnovitelných zdroj na kone né spot eb energie
rovn ž na 20 %. (Proto se této dohod také íká
„20/20 do roku 2020“.) P esná ísla pro jednotlivé
státy se liší a nap íklad eská republika má jako
cílovou hodnotu podílu energie z obnovitelných
zdroj 13 %. Zárove balí ek upravuje problematiku
obchodování s povolenkami na emise skleníkových
plyn a geologického skladování oxidu uhli itého.
výrobce nabízí za cenu nižší než je normální cena na
jeho domácím trhu (tedy pod cenou), nebo je-li vývoz
dotován (podporován t etím státem a tím finan
zvýhodn n). Opat ení má podobu vyrovnávacího cla,
tedy
poplatku,
kterým
se
dorovná
cena
podporovaného vývozu jeho skute né cen . Tato
ochrana je možná jen když dotovaný dovoz ohrožuje
ur ité odv tví.
K nejvýznamn jším netarifním omezením pat í
všeobecn preferování domácích (unijních) firem
ed zahrani ní konkurencí (dotace, státní zakázky),
da ová zvýhod ování lenských zemí a jejich
podnik v i ne lenským, p ekážky plynoucí z
nároku EU na dodržování ur itých technických
norem a standard
na dovážené zboží,
administrativní p ekážky, inspekce, dobrovolná
exportní omezení (dohoda mezi vyvážející a
dovážející zemí, podle níž se vývozce dobrovoln
zaváže, že nep ekro í limitované množství výrobk
ur ených do zem dovozce), obchodní sankce z
politických nebo bezpe nostních d vod (embargo
nebo bojkot), prokazování
vodu zboží (nap .
diamanty) atd.
3.4 Ekologická da
Hlavním myšlenkou tohoto nástroje ochrany
životního prost edí je mén zdanit lidskou práci a
více zdanit energie a suroviny. Ekologická da tedy
sobí jako ekonomický tlak, jehož výsledkem by
la být ekonomika postavená na sofistikovaných
výrobcích, které pot ebují hodn lidské práce, v etn
té intelektuální, a relativn málo surovin. Ekologické
dan by m ly být rozpo tov neutrální, jinými slovy,
zavedení daní ze spot eby elektrické energie, plynu,
i uhlí by m lo být kompenzováno snížením jiných
daní (nap . d chodových) tak, aby se nezvýšila
celková da ová zát ž obyvatel.
3.5 Evropská armáda
Spole ná evropská armáda je v sou asné dob
teprve v procesu vzniku. Jedná se o nesm lý projekt
spole né zahrani ní a bezpe nostní politiky
Evropské unie, který je limitovaný p edevším ochotou
a schopností jednotlivých
lenských stát
se
dohodnout na spole ných krocích. Úsp šné
fungování evropské armády by pravd podobn
Evropské unii p ineslo nemalou mezinárodní prestiž
a podle zastánc by mohlo napomoci k vy ešení
kterých sou asných konflikt .
Pod vlajkou Evropské unie bylo do zahrani ních
misí vysláno již p es 10 000 voják , policist a
pozorovatel . V tšina z nich v sou asné dob
sobí na Balkán , v misi EUFOR, kde ve své
innosti navazují na vojska NATO. Dále spole né
evropské vojenské síly p sobily nap . p l roku v
Kongu v rámci mise ARTEMIS, kde se podílela na
uklid ování nestabilní situace. Evropská unie také
Ekologická da byla v eské republice zavedena
od 1. ledna 2008, a to na ceny zemního plynu,
elekt iny a pevných paliv (nap . uhlí). Plátci nejsou
ob ané - spot ebitelé, ale výrobci a dodavatelé.
Výb ím dan
jsou p íslušné státní orgány.
Ekologická da byla v R zavád na v souladu s
politikou EU, ale je zárove výsledkem národní
33
nové smlouv bude zmínka o k es anství i nikoli.
Tato debata byla obnovena až za n meckého
edsednictví EU v roce 2007. V ervnu toho roku
bylo na vrcholném setkání p edstavitel
lenských
stát v Bruselu dosaženo dohody o nové podob
smlouvy, která byla následn
v prosinci 2007
slavnostn podepsána v portugalském Lisabonu a
na základ ratifikace ve všech lenských státech EU
vstoupila v platnost 1. prosinci 2009. V textu
Lisabonské smlouvy však zmínka o k es anství ani o
Bohu není.
Výslovná zmínka o k es anství jako spole ném
evropském duchovním a kulturním d dictví vyvolává
rozpory. Odp rci tvrdí, že zmínit pouze k es anskou
tradici znamená zkreslit jak d jiny, tak sou asnost
Evropy, v níž vždy byla a jsou siln p ítomna i další
náboženství, p edevším judaismus a islám. Zastánci
naopak poukazují na nepopiratelný vliv k es anství
na utvá ení a podobu evropských stát , zp sob jejich
správy a v neposlední ad i na vývoj myšlení o
lov ku a sv .
vyslala adu vojenských pozorovatel do dalších míst
na sv .
zné návrhy na vytvo ení jednotné evropské
armády se pr
žn objevovaly již od konce druhé
sv tové války, ale Evropská unie se na nutnosti
vytvo ení spole né evropské obrané struktury
dohodla až v roce 2000 na summitu v Nice. Vojenské
jednotky do evropské armády dodávají jednotlivé
státy. Ambicí je vytvo ení tzv. "Sil rychlé reakce",
které jsou schopné nasazení ve velmi krátkém ase
kdekoliv na sv .
Efektivní fungování evropské armády však elí
dv ma základním problém m. Prvním je neochota
jednotlivých lenských stát vy lenit své vojenské
jednotky pro spole nou evropskou armádu a
investovat do tohoto projektu dostate né finan ní
prost edky. Druhým závažným problémem je
neschopnost evropských stát dohodnout se na
vytvo ení jednotné zahrani ní politiky Evropské unie.
Je velmi málo p ípad , kdy se všechny Evropské
státy dohodnou na použití spole né armády.
Aby se spole ná evropská armáda dále rozvíjela,
je zapot ebí, aby se více sblížily zahrani ní politiky
jednotlivých evropských stát . Další nezbytnou
podmínkou jsou v tší a efektivn ji investované
prost edky do obrany. Silná evropská armáda by
dokázala Evropské unii p inést silné slovo na
mezinárodní scén a potenciáln tak p isp t k ešení
závažných konflikt
v bezprost ední blízkosti
Evropské unie (nap . v Dárf ru, nebo na Blízkém
východ ).
3.7 Evropská federace
Federace je uspo ádání více stát , ve kterém je
ást státních funkcí (zpravidla obrana, zahrani ní
politika, m nová politika) vyhrazena spole ným
federálním orgán m. (P íkladem stát s federálním
upo ádáním jsou Spolková republika N mecko nebo
Spojené státy americké).
Jednou z možných p edstav o výsledné podob
uspo ádání EU federace jejích lenských stát –
Evropská federace. Tato p edstava stála u zrodu
procesu integrace v 50. letech 20. století. Cíl
vybudovat organizaci s nadnárodním rozhodovacím
právem byl vlastní p edevším Spolkové republice
mecko,
Beneluxu
(Belgie,
Nizozemí,
Lucembursko) a Itálii.
Proti tomuto konceptu stojí p edstava EU jako
„Evropy vlastí“, v níž by jádrem integra ního procesu
byla mezivládní spolupráce suverénních stát .
Sou asná struktura EU má znaky obou pojetí, další
vývoj evropské integrace sm uje ve prosp ch
posilování federálních prvk . Dokládá to vznik
spole né zahrani ní a bezpe nostní politiky,
spole né politiky spravedlnosti a vnit ních v cí,
funkce vysoké p edstavitelky Unie pro zahrani ní
ci a bezpe nostní politiku („ministyn zahrani ních
cí EU“) nebo stálého p edsedy Rady („prezidenta
EU“).
Zformování skute né federace by znamenalo ztrátu
kterých zásadních aspekt
svrchované moci
lenských stát nad svým územím – podobn jako
nap . jednotlivé spolkové zem v N mecku nebo
státy v USA, protože ve federacích jsou
inejmenším
obrana
a
zahrani ní
politika
vykonávány federálními orgány. Mohlo by se tedy
3.6 Evropská deklarace
Deklarace o spole ném evropském d dictví
Preambule návrhu Ústavní smlouvy z roku 2004
ipomínala
význam
spole ného
kulturního,
náboženského a humanistického d dictví stát , které
spojuje evropská integrace. Sporným bodem byla
zmínka o k es anství, jako jednom z pilí evropské
civilizace, na které trvalo p edevším Polsko, ale i
eská republika. Formulace se však do finální
podoby textu nedostala (proti byly nap . Francie,
Švédsko, Dánsko).
Po odmítnutí Ústavy referendy ve Francii a
Nizozemí v roce 2005 byla debata o budoucím
uspo ádání EU odložena, a to v etn otázky, zda v
34
strategických analýz, odbornou a technickou pomoc,
podporu p i vým
informací mezi státy atp. Od
roku 2002 funguje k t mto ú el m po íta ový systém
TECS (pro vým nu dat a informací).
Cílovými oblastmi p sobnosti jsou prevence a boj
proti terorismu, obchod s drogami a jadernými a
radioaktivními látkami, p evad ství, praní špinavých
pen z, pad lání pen z, obchod s lidmi, sexuální
zneužívání d tí i krádeže aut. V tabulce níže jsou
uvedeny ne- lenské zem
i instituce, s nimiž
EUROPOL spolupracuje.
stát, že lenské státy budou muset strp t rozhodnutí,
se kterými nesouhlasí.
Nep ikro í-li však EU k prohloubení dosavadní
spolupráce, bude to podle zastánc
federace
znamenat, že se nikdy nestane relevantním
subjektem na mezinárodní scén , který by svým
vlivem dokázal vyvážit vzr stající moc stát jako jsou
ína a Indie. Ani nejv tší lenské státy EU jim
ejm v budoucnu samy nedokáží konkurovat, a se
bude jednat o obranu i hospodá ský vliv.
3.8 Evropská policie
Opera ní dohody s
ne- lenskými státy
EU
Strategické
smlouvy s nelenskými státy EU
Evropská policejní spolupráce (EUROPOL)
S cílem zajistit celoevropské zpravodajství v oblasti
trestné innosti bylo v Maastrichtské smlouv (1992)
rozhodnuto o z ízení Evropského policejního ú adu
(EUROPOL). Úmluva o jeho založení byla
podepsána roku 1995, vstoupila v platnost roku
1998. innost EUROPOLU je sou ástí spolupráce
zemí EU v oblasti vnitra, justice a policie. lenské
státy mají povinnost budovat národní jednotky
EUROPOLU a vysílat do centrály, která sídlí v Haagu
(Nizozemí) své sty né d stojníky. Své zástupce u
EUROPOLU mají i ne lenské zem jako nap íklad
Norsko.
Opera ní dohody s
institucemi EU
Strategické
dohody s
institucemi EU
Opera ní dohody s
mezinárodními
organizacemi
Strategické
dohody s
mezinárodními
organizacemi
Austrálie Chorvatsko Island
Norsko Kanada Spojené státy
americké Švýcarsko
Albánie Bosna a Hercegovina
Bývalá Jugoslávská republika
Makedonie erná Hora
Kolumbie Moldávie Rusko
Srbsko Turecko
Eurojust
Evropská centrální banka
Evropská komise Evropské
monitorovací centrum pro
drogy a drogovou závislost
Evropský anti-korup ní ú ad
(OLAF) Frontex
Interpol
Mezinárodní celní organizace
ad OSN pro drogy a zlo in
3.9 Evropský prezident
Evropský policejní ú ad (EUROPOL) má status
evropské agentury ítající cca 600 zam stnanc (z
toho asi 130 styných d stojník
z jednotlivých
lenských zemí EU), nemá však nadnárodní výkonné
pravomoci (nap . nem že zatýkat). Jako p idružená
agentura EU je EUROPOL financován z rozpo tu
EU. EUROPOL je odpov dný Rad pro spravedlnost
a vnit ní v ci, tzn. ministr m spravedlnosti a vnitra
všech lenských stát EU. editelství EUROPOLU
jmenuje Rada EU.
Teroristické útoky v USA roku 2001 spustily debatu
o
budoucnosti
EUROPOLU,
které
vyústili
k rozši ování oblastí, kterými se EUROPOL zabývá.
EUROPOL se nyní v nuje krom
boje proti
nadnárodnímu organizovaného zlo inu i potírání
pad lání pen z (p edevším Eura), boji proti
terorismu a praní špinavých pen z.
Hlavní náplní innosti EUROPOLU, který oficiáln
funguje od 1. ervence 1999, je prosazování zákon
a zpracovávání informací o kriminální problematice,
což zahrnuje vytvá ení r zných operativních a
Nejedná se o funkci prezidenta EU, ale o p edsedu
Evropské rady voleného na delší asové období,
který by ídil jednání Evropské rady a zastupoval Unii
navenek v oblastech týkajících se spole né
zahrani ní a bezpe nostní politiky.
O funkci se za alo mluvit v souvislosti s návrhem
evropské ústavy p ijatým v ervnu roku 2003. V
lánku 21 se hovo ilo o volb p edsedy Evropské
35
Evropský zatyka je zásadním zjednodušením
dosavadních procedur pro p edávání pachatel ke
trestnímu stíhání do zahrani í (tzv. extradice) a
sou asn pr lomem do zásady, že stát zásadn
nevydává své ob any k trestnímu stíhání justi ním
orgán m jiného státu. Vzhledem k tomu, že tato
zásada byla obsažena v ústavách (resp. listinách
základních práv) n kterých lenských stát (nap .
R, Polsko, N mecko, Belgie), došlo ze strany jejich
ústavních soud k p ezkoumání otázky, zda by
edání vlastních státních p íslušník , kte í se
dopustí trestného inu na území jiného lenského
státu EU, do ciziny, znamenalo porušení jejich
lidských práv. Na základ nález ústavního soudu
v R došlo k novelizaci a tak, aby Evropský zatýkací
rozkaz mohl být implementován i do eského práva.
Smyslem tohoto institutu, jehož vytvo ení bylo
iniciováno na zasedání Evropské rady ve finském
Tampere v roce 1999, je p edevším zabránit
zlo inc m, aby se mohli p ed trestním stíháním
skrývat na území jiného lenského státu i trestní
stíhání zdlouhavými extradi ními procedurami
protahovat. Díky evropskému zatyka i se rovn ž
vylou í vliv politických orgán (obvykle ministr
spravedlnosti) na rozhodování o vydání pachatele do
zahrani í.
lenské státy jsou podle právní úpravy evropského
zatýkacího rozkazu na žádost justi ních orgán
jiného státu povinny bezodkladn zajistit vydání osob
obvin ných ze spáchání jakéhokoli trestného inu,
za n jž lze vynést trest s horní hranicí sazby jeden
rok odn tí svobody, nebo na osobu odsouzenou
minimáln ke ty em m síc m odn tí svobody. V
ípad , že jde o obvin ného ze spáchání jednoho z
32 taxativn
vymezených trestných in , ruší
evropský zatyka zásadu dvojí trestnosti, která
umož uje vydání pachatele k trestnímu stíhání do
zahrani í pouze v p ípad , že právní ády obou zemí
edpokládají trestnost stíhaného inu. Mezi 32
kategoriemi trestných in jsou nap íklad zlo iny
spadající do oblasti terorismu, d tské pornografie,
sexuálního zneužívání, obchodu se zbran mi a lidmi,
korupce a podvodu, za n ž hrozí v zemi požadující
vydání obvin né osoby trest alespo t i roky odn tí
svobody.
Osoba, v i níž je uplatn n evropský zatyka , má
právo na právní pomoc a tlumo níka; m že požádat
o nový proces, je-li odsouzena v nep ítomnosti;
právo na zapo ítání doby strávené ve vazb do
trestu; nesmí být stíhána i odsouzena podruhé pro
tentýž trestný in; a právo na výkon trestu odn tí
svobody ve stát , kde byla zat ena nebo trvale žije.
rady na dobu dva a p l roku s možností jednoho
znovuzvolení. Jeho úkolem by bylo: p edsedat a vést
jednání Evropské rady, zajiš ovat plynulost t chto
jednání, usilovat o soudržnost uvnit Evropské rady a
reprezentovat Unii navenek.
Myšlenku ustavit funkci evropského prezidenta
podporovaly hlavn velké státy (Francie, Velká
Británie, , Špan lsko). Menší a st edn velké zem
se obávaly, že by na takové zm
tratily. Je
pravd podobné, že takto významnou funkci by
obsadil zástupce velké lenské zem , ímž by se v
rukou velkých lenských zemí koncentrovala moc.
Vzniklo by riziko oslabení postavení Evropské
komise, která je chápána jako obhájce zájm
menších stát , (všechny lenské zem jsou v ní
zastoupeny jedním komisa em).
Po odmítnutí návrhu Ústavní smlouvy v
referendech ve Francii a došlo v ervnu 2007 k
dohod o vytvo ení nové, Lisabonské smlouvy.
Funkce „evropského prezidenta“ v ní byla z hlediska
obsahu prakticky zachována, nicmén s ohledem na
kritiku n kterých stát , že název implikuje existenci
EU jako státu, byl použit jiný titul této funkce – Stálý
edseda Evropské rady. Prvním stálým p edsedou
byl po ratifikaci Lisabonské smlouvy v roce 2009
jmenován bývalý belgický premiér Herman van
Rompuy.
Diskuze, která jmenování p edcházela, byla velmi
komplikovaná. Postupn bylo zmi ováno n kolik
možných kandidát – nap . bývalý britský premiér
Tony Blair, lucemburský premiér Jean-Clauda
Juncker, nizozemský ministerský p edseda Jan Peter
Balkenende nebo bývalá lotyšská prezidentka Vaira
Vike-Freiberga. Jmenování na mezinárodní scén
relativn neznámého a nevýrazného van Rompuye
bylo pro mnohé p ekvapením a bylo také kritizováno
jako nep esv
ivý krok EU sm rem k silné
reprezentaci navenek.
hem klí ového summitu, který uspo ádalo
švédské p edsednictví v listopadu 2009 s cílem
nalezézt dohodu všech 27 lenských stát ohledn
personálního obsazení post
nov
z ízených
Lisabonskou smlouvou, byla vedle stálého p edsedy
Evropské
rady
jmenována
také
Vysoká
edstavitelka pro Spole nou zahrani ní a
bezpe nostní politiku, bývalá evropská komisa ka
pro obchod, Catherine Ashton.
3.10
Evropský zatyka
Evropský zatýkací rozkaz (European Arrest
Warrant), zjednodušen
nazývaný „Evropský
zatyka “, je právním institutem zakotveným v
evropském právu i právních ádech jednotlivých
lenských stát EU sloužícím ke vzájemnému
vydávání osob podez elých ze závažné trestné
innosti k soudnímu ízení do jiného lenského státu
Unie.
3.11
Genové inženýrství
Jedná se o v dní obor, zabývající se možnostmi
genového složení - genotypu organismu, p sobením
gen na sebe navzájem a na organismus celkem,
36
di ností a podobn . Umož uje velké pokroky v
rozli ných v dních oborech, p edevším je ale
využíváno v rámci medicíny, kde se nap íklad
pomocí zm ny gen lé í d di né choroby, nebo se
stují kmenové bu ky ur ené k lé
dosud
nevylé itelných chorob. A koliv má genové
inženýrství p edevším obrovské zásluhy ve
zkoumání p in a postup lé ení nemocí a pomáhá
tak zachra ovat lidské životy, pozornost ve ejnosti
budí p edevším díky morálním otázkám spojeným s
možnostmi klonování lidí. Tyto kritické hlasy odmítají
kopírování
lov ka, nebo
to popírá princip
jedine nosti každého jedince. O reproduk ním
klonování, které by mohlo umožnit neplodným pár m
„po ít“ vlastní dít vedou v dci bou livé diskuse. Ob
zmín né formy klonování lidské bytosti totiž zatím
edstavují velké zdravotní (a pro mnohé také
morální) riziko.
považovat p edevším obecné riziko pro životní
prost edí a možné ohrožení lidského zdraví. V
prvním
p ípad
je
tu
reálné
riziko
nekontrolovatelného míšení b žných a geneticky
modifikovaných odr d, riziko vzniku plevel odolných
i herbicid m, i narušení p irozené rovnováhy v
írod . Pokud se jedná o možný vliv geneticky
modifikovaných organism a výrobk z nich na
zdraví lidí, pat í mezi nejd ležit jší a nejreáln jší
rizika vznik alergií.
Na úrovni Evropské unie je t eba rozlišovat dv
hlavní otázky:
volný pohyb GMO v rámci spole ného trhu, kdy
nové plodiny schvaluje Evropská komise a toto
rozhodnutí je pak závazné pro všechny lenské
zem ;
možnost volby jednotlivých lenských zemí, zda
na svém území povolí p stování GMO – zde
kompetence z stávají na národní úrovni (nap .
Rakousko, Bulharsko nebo Francie se rozhodli na
celém nebo ásti svého území p stování GMO
nepovolit).
V EU byla do této chvíle schválena k volnému
využití v rámci potravinového trhu geneticky
modifikovaná sója a kuku ice, p emž pro p ípravu
pokrm
je možné použít olej z geneticky
modifikované epky olejné a olej z geneticky
modifikovaných bavln ných semen. Od roku 1998
však bylo v d sledku sílícího hnutí proti geneticky
modifikovaným organism m schvalování dalších
odr d pozastaveno (na schvalování bylo uvaleno tzv.
moratorium) a zárove probíhal výzkum zam ený
na bezpe nost potravin vyrobených s využitím
geneticky
modifikovaných organism
a
na
bezpe nost GMO jako takových.
V sou asné dob
jsou kompetentní orgány
Evropské unie schvalování dalších odr d GMO spíše
naklon ny. Nabídka geneticky modifikovaných
organism a potravin, které je obsahují, ale podléhá
ísným pravidl m. Ta spo ívají p edevším v
esném a viditelném ozna ování takto upravených
výrobk a v jejich odd leném prodeji.
Výrazný posun nastal za átkem roku 2010, kdy
Evropská komise povolila komer ní p stování a
zpracování geneticky modifikovaných brambor
Amflora vyvinutých n meckou firmou BASF pro
pr myslové využití a také dovoz a vyu ití t ech
nových typ kuku ice americké firmy Monsanto pro
potraviná ské a krmné ú ely. Toto prolomení výše
zmín ného moratoria, které je považováno za jasný
signál
zm ny
postoje
Evropské
komise
k problematice GMO, se stalo katalyzátorem
emotivní evropské diskuze na úrovni ekonomické,
politické, v decké i ekologické, která hluboce
rozd luje ve ejné mín ní i lenské státy.
I p es tento posun je Evropský blok stále kritizován
za svou p ílišnou opatrnost v i genetickým
modifikacím globálními velmocemi v oblasti GMO v
O poznání mén kontroverzní oblastí je tzv.
terapeutické klonování. P i této form klonování je
totiž cílem vyp stovat jen bu ky, tkán , i n které
orgány, a to klonováním z vlastních kmenových
bun k pacienta. A koliv terapeutické klonování m že
pomoci lé it dosud nelé itelné choroby jako je nap .
Parkinsonova i Alzheimerova choroba, cukrovka,
svalová dystrofie nebo úrazy páte e, je zde i celá
ada zatím ne zcela probádaných rizik a samoz ejm
také etická a náboženská kritika.
Genové inženýrství se nepoužívá pouze v
medicín , ale také v rostlinném a živo išném
hospodá ství, kde se p stují/chovají geneticky
modifikované organismy (známé ozna ení GMO).
Taková modifikace spo ívá v p enesení ur itého
genu s charakteristickou vlastností z jednoho
organismu na druhý, p emž v p írod lze p enášet
geny jen mezi velmi p íbuznými organismy. V rámci
genového inženýrství je však možné p enášet geny i
mezi geneticky zcela rozdílnými jedinci. Zastánci této
metody moderní biotechnologie poukazují na její
potenciál pro zvýšení výnos zem
lských plodin a
hospodá ských zví at, zvýšení nutri ních hodnot,
snížení ztrát p i p stování zem
lských plodin a
chovu hospodá ských zví at, zlepšení chuti, kvality i
trvanlivosti potravin. Za hlavní rizika související s
geneticky modifikovanými organismy je možno
37
imigranti z Afriky. Tzv. východním sm rem proudí
hlavn do N mecka, Rakouska, ale v poslední dob
již také do
eské republiky a dalších
st edoevropských stát p ist hovalci hlavn ze zemí
bývalého sov tského svazu.
Legální i nelegální migrace s sebou nese adu
sledk pro cílové státy, které jsou nuceny se s
danou situací vyrovnávat. Mezi hlavní d sledky
nelegální
imigrace
pat í
nár st
kriminality,
organizovaný zlo in spojený s pašováním a
zam stnáváním nelegálních p ist hovalc . Ve
tšin západoevropských zemí v posledních letech
op t vyvstává zna ný problém plné integrace
rozsáhlých p ist hovaleckých skupin, p edevším
islámské víry, do v tšinové spole nosti.
Unie se intenzivn zabývá imigra ní politikou od
roku 1999 (summit v Tampere). Od té doby byla
realizována ada program , které si kladou za cíl jak
prevenci a restrikci nelegální migrace, tak nap íklad
sjednocení azylových procedur v jednotlivých
lenských státech. Od roku 2003 funguje databáze
EURODAC, do které jsou zanášeny biometrické
údaje každého žadatele o azyl v Evropské unii, ímž
se zabra uje tomu, aby ten samý lov k žádal o azyl
ve více evropských státech. S n kterými zem mi,
nap . Albánie, byl dohodnut program ANEAS na
vracení
nelegálních
p ist hovalc .
Nejhmatateln jším restriktivním opat ením bylo
vytvo ení agentury FRONTEX, jejímž cílem je
koordinovat
spolupráci
pohrani ních
služeb
jednotlivých lenských stát .
Evropská unie se dlouhodob snaží o vytvo ení
spole né imigra ní politiky, která by spo ívala na
zásadách jednotného p ístupu (stejná pravidla tak,
aby se migranti nesnažili využít „m
ího“ p ístupu
v n kterých lenských zemích), finan ní solidarity (tj.
solidarity t ch zemí, které nemusejí pracovat
s velkým p ílivem migrant a naopak t mi, které jsou
astým cílem migrace – nap . státy St edozemí nebo
východní hranice EU), p ísného postihu nelegální
migrace (v etn spole ného postupu p i navracení
nelegálních migrant do jejich zemí p vodu) a
ípadné související ilegální
innosti, aktivní
integrace migrant
v nové zemi nebo zvláštní
ochrany d tí a nezletilých migrant .
ele s USA, Brazílií, Argentinou, Indií nebo ínou.
Také domácí zastánci GMO kritizují p ehnan
opatrný postoj, který m že mít za následek závra né
ekonomické dopady a zaostávání evropské v dy a
vývoje i aplikace nových technologií v zem
lství a
pr myslu.
3.12
Imigra ní politika
Vysp lé státy Evropské unie se již po desetiletí
potýkají s velkým množstvím p ist hovalc z t etích
zemí mimo EU. V posledních deseti letech se státy
Evropské unie usnesly na nutnosti ešit problematiku
imigrace spole
a zavedly proto celou adu
spole ných opat ení. D sledky imigrace jsou pro
Evropskou unii dvojse né. Na jednu stranu legální
imigrace v konkrétních p ípadech výrazn podporuje
ekonomický r st stát nebo pomáhá vyrovnat se
s negativními d sledky celkového stárnutí evropské
populace, na druhou stranu nelegální imigrace s
sebou m že p inášet adu negativních jev , nap .
kriminalitu. Celkov se pak státy s velkým množstvím
ist hovalc potýkají s problémy, jak tyto skupiny
efektivn za lenit do v tšinové spole nosti.
V zásad je nutné rozlišovat imigraci legální a
imigraci nelegální. Legální imigrace není ve státech
Evropské unie nijak p ísn omezována a dokonce je
v n kterých státech pro ur ité profesní skupiny (nap .
pro programátory v N mecku) aktivn podporována.
Pro v tšinu lidí však není legální cesta do stát
Evropské unie dostupná, protože nedisponují
dostate nými
prost edky
(finance,
kontakty,
vzd lání), aby se v evropských státech uchytili. Snaží
se proto do stát Evropské unie dostat nelegální
cestou. Podstatná v tšina lidí, kte í se dostávají na
evropský kontinent, nepochází z oblastí zasažených
vále nými konflikty a nemají proto šanci získat v
evropských státech azyl. Jejich hlavní motivem je
vidina lepšího živobytí. Rozdíly v životní úrovni mezi
Evropou a n kterými státy jsou tak vysoké, že jeden
lov k zam stnaný za minimální mzdu v Evropském
stát dokáže uživit širokou rodinu v domovské zemi.
Do Evropy se snaží dostat lidé z celého sv ta, od
Afriky, p es Balkán a východní Evropu až po celou
Asii. U t chto zemí platí, že pokud byly v minulosti
koloniemi n kterých Evropských stát , tak se
migranti budou snažit dostat práv do té zem , na
kterou mají silné historické vazby. V t chto zemích již
existuje silná komunita p ist hovalc , ve které se
mohou jednodušeji prosadit. To je nap íklad
situaceFrancie, Velké Británie, Belgie a Špan lska. V
jiném p ípad se snaží p ist hovalci dostat do
regionáln nejbližší zem s dostate
vysokou
životní úrovní.
žeme proto rozlišovat dva základní sm ry
imigrace do Evropy. Jedná se o sm r jižní a
východní. Jižním sm rem proudí do Špan lska,
Portugalska, Francie a Itálie p edevším nelegální
3.13
Integrace menšin
Jedná se o problematiku integrace národnostních
nebo etnických menšin do v tšinové spole nosti.
V p ípad
eské republiky je nejviditeln jší sociální
vylou ení romské populace (viz nap . více než 50%
nezam stnanost
Rom
oproti
cca
8
%
celorepublikové míry nezam stnanosti). V p ípad
západoevropských stát jsou problémy s integrací
edevším druhé a t etí generace imigrant (ve
Francii jsou to p edevším potomci Alží an a
Maro an , ve Velké Británii p ist hovalci z bývalých
38
kolonií, v N mecku se jedná o n kolika miliónovou
tureckou menšinu).
Evropská unie vyhlásila tzv. romskou dekádu a
podporuje projekty inkluze ze strukturálních fond .
Integrace dalších menšin, p edevším p ist hovalc ,
edstavuje citlivé téma i na národních úrovních a na
evropskou rovinu zatím tém nedorazilo. T ebaže se
tato problematika týká v tšiny zemí západní Evropy,
v každém stát má ur itá specifika. Ve Francii je
hlavním problémem odcizení a ztráta identity druhé a
etí generace p ist hovalc
spojená s vysokou
nezam stnaností, nízkou intragenera ní mobilitou a
segregací t chto menšin v p ím stských sídlištních
oblastech.
V N mecku
naopak
p edstavují
dominantní téma náboženské otázky a dilemata
spojená s uplat ováním ur itých náboženských
zvyklostí, které se dostávají do konfrontace nejen
s pohledem v tšinové spole nosti, ale asto i
s právním po ádkem zem (vnucená manželství,
ženská ob ízka, atp.).
3.14
Jazyky EU
Politika mnohojazy nosti Evropské unie
Evropská unie má v sou asné dob 23 oficiálních
jazyk . Výdaje na p eklady zasedání a oficiálních
dokument se vyšplhaly z nedávných 670 mil EUR
ed rozší ením EU na sou asnou 1 miliardu EUR.
„Jednota v rozmanitosti“ je jedním z hesel Evropské
unie. Politika, ve které se projevuje snad nejvíc, se
týká práv jazyk EU. A z Evropské komise a
Bruselu se tak stává novodobý Babylon, ve kterém je
nezbytná práce p ekladatel a tlumo ník .
V prosinci 2001 – v Evropském roce jazyk – p ijal
Evropský parlament rezoluci na podporu jazykové
znorodosti. O t i m síce pozd ji požádala Rada
složená z ministr
školství
lenských stát
Evropskou komisi o vytvo ení plánu k napln ní
zmín ných cíl . V ervenci 2003 p ijala Evropská
komise Ak ní plán na podporu výuky jazyk a
jazykové r znorodosti. Politika mnohojazy nosti se
zakládá na p esv
ení, že ob ané, podniky a soudy
mají právo na informace v jazycích, jimž rozum jí.
EU má dnes 27 lenských stát . Každý z nich si p i
svém vstupu ur il, který z jazyk používaných na
svém území si p eje používat jako ú ední jazyk EU.
Nejv tší boom v této oblasti nastal k 1. kv tnu 2004,
kdy došlo nejen k nejv tšímu rozší ení EU, ale také
ke vstupu zemí, jejichž oficiální jazyk se v devíti
ípadech z deseti oficiáln používá výlu
na jejich
územích. To byla zejména pro frankofonnogermanofonní západní Evropu bezprecedentní
situace.
Barrosova první komise (2004-2009) zavedla
mnohojazy nost jako sou ást portfolia slovenského
komisa e Jána Fige a, které on k 1. lednu 2007
edal svému rumunskému kolegovi Leonardovi
Orbanovi již jako samostatné portfolio. V rámci
druhého mandátu (2010-214) se p edseda Evropské
komise
Barroso
rozhodl
problematiku
Otázkou je, jak tyto vylou ené skupiny za lenit do
tšinové spole nosti. Cílem je, aby všichni ob ané
li stejná práva a povinnosti bez ohledu na sv j
kulturní nebo etnický p vod.
Lze rozlišit dva do zna né míry protikladné p ístupy
k
integraci
menšin.
Jedním
z
nich
je
multikulturalismus, který tvrdí, že lidé s r znými
ko eny mohou žít pospolu a m li by um t se na lidi
jiné rasy, jiného jazyka, rodu a v ku dívat bez
edsudk a iluzí a u it se jim porozum t. Druhý
ístup tvrdí, že imigranti by m li být do spole nosti
integrování, tzn. v lenit se do v tšinové spole nosti a
ztratit svoje p vodní identifika ní charakteristiky.
Problémem multikulturalismu je, že v n kterých
ípadech mohl vést až k sociálnímu vylou ení.
Mnoho imigrant (p edevším ženy) se nap íklad
nikdy nenau ilo jazyk své nové vlasti, pozbyli
možnost za lenit se do spole nosti a ve svých
spole enských stycích z stali omezeni pouze na
komunitu svých krajan . V takové situaci se mohou
e domáhat svých práv, požívat ochrany a
podpory, které stát poskytuje, a uplatnit se na
pracovním trhu.
Problémem integrace je, že lidé nemohou být
nuceni vzdát se svojí kultury. Ob ané národnostních
nebo etnických menšin mají v EU zaru ené právo na
všestranný rozvoj své vlastní kultury.
Ideální integra ní politika tedy musí skloubit právo
lidí na svou kulturu s nutností funk
se za lenit do
tšinové spole nosti.
Evropská unie zahájila v posledních letech
edevším iniciativy v oblasti inkluze (za len ní)
Rom do v tšinové spole nosti, nebo Romové se
nachází prakticky v celé Evrop a jejich spole enský
status je také ve v tšin zemí EU velmi nízký.
39
plyn ). Protokol mohly zem za ít podepisovat od
16. b ezna 1998 a m l vstoupit v platnost 90 dní
poté, co jej ratifikuje minimáln 55 zemí v etn
rozvojových zemí produkujících 55% celkové
produkce skleníkových plyn v roce 1990. EU se
zavázala snížit emise o 8% do stejného asového
rozmezí jako ostatní signatá ské státy.
Kjótský protokol vstoupil v platnost 16. února 2005,
EU jej ratifikovala v kv tnu 2002. eská republika jej
podepsala v roce 1998 na základ Usnesení vlády .
669 a ratifikovala 25.10.2001. Ke konci roku 2009
istoupilo ke Kjótskému protokolu 187 signatá ,
kte í celkem produkují asi 60% sv tového objemu
emisí. Akoliv v sou asné dob dochází na globální
úrovni k malému poklesu emisí skleníkových plyn ,
je tento pokles pro dosažení závazk z Kjóta
nedostate ný. Bez spolupráce s USA, které ke
smlouv nep istoupily, a spolupráce s rozvojovými
zem mi nelze globální klimatické problémy vy ešit.
V prosinci 2007 p ijaly smluvní strany Rámcové
úmluvy Organizace spojených národ
na 13.
konferenci o zm
klimatu na Bali (COP13)
takzvanou „cestovní mapu“, podle níž m la sv tová
jednání vyvrcholit na summitu v Kodani v prosinci
2009 (COP15), kde by m la být p ijata nová dohoda
o nastavení režimu a reduk ních závazk po
vypršení prvního kontrolního období Kjótského
protokolu v roce 2012. Tato konference ovšem
nep inesla o ekávaný výsledek v podob dohody s
USA a dalšími významnými producenty skleníkových
plyn (Ruskem, Brazílií, ínou, Indií atd.) o jejich
zapojení do mezinárodního systému ochrany
klimatu, ani komplexní dohodu s rozvojovými
zem mi, na n ž klimatické zm ny dopadají
nejtvrdším zp sobem. Koda ská jednání ztroskotala
zejména vzhledem k ekonomické krizi a také
domácím problém m Spojených stát amerických.
ada výzkum
dokazuje, že lidská
innost
ovliv uje globální klimatický systém Zem . Podle
výsledk Mezivládního panelu pro klimatické zm ny
(Intergovernmental Panel on Climate Change)
vzrostla b hem tohoto století pr
rná teplota
planety o 0,3-0,6 oC a rovn ž byl pozorován nár st
hladin mo í a oceán o 10-25 cm. V n kterých
regionech se zvýšila i rizika výskytu extrémních
projev po así. Projekce dalšího p edpokládaného
vývoje v asovém horizontu konce 21. století
nazna ují pokra ování nár stu teploty v pr
ru o 2
oC a výšky hladin oceán a mo í o 50 cm.
Požadavek na redukci emisí skleníkových plyn je
vyjád en jedním íslem, které v sob zahrnuje
kombinaci všech šesti skleníkových plyn . Tato
kombinace vznikne pomocí tzv. agregovaných
bilancí emisí CO2, tj. hodnoty emisí, která pomocí
faktor globálních radia ních ú inností plyn hodnotí
jejich rozdílný vliv na celkovou zm nu klimatu. Do
výsledné bilan ní hodnoty jsou zapo ítány i propady
emisí. Pokud by smluvní stát v jednom kontrolním
mnohojazy nosti integrovat do portfolia „Vzd lávání,
kultura, mnohojazy nost a mládež“, které p evzala
Androulla Vassiliou z Kypru.
I když jsou všechny oficiální jazyky považovány za
rovnocenné, v praxi jsou si n které jazyky „rovn jší“.
V rámci Komise se valná ást p eklad omezuje na
anglickou, francouzskou a n meckou verzi a n které
neformální sch zky se konají bez ú asti tlumo níku
a pracovním jazykem je pouze angli tina. Soudní
dv r pro zm nu používá v interní komunikaci pouze
francouzštinu, která je podle odborník považovaná
za právní jazyk. Zejména Francouzi ost e protestují
proti nár stu komunikace v anglickém jazyce.
mecká kanclé ka se naopak nechala slyšet, že by
uvítala v tší zastoupení n
iny. Vždy ta je
oficiálním jazykem ve t ech zakládajících lenských
státech.
Mnozí se obávají, že sou asná podoba napl ování
politiky
mnohojazy nosti
ohrožuje
funk nost
Evropské unie, p eklady a tlumo ení vyžadují as i
zna né finan ní prost edky navíc a tato politika má i
významné ekologické dopady vzhledem ke spot eb
papíru na dokumenty ve všech ú edních jazycích.
Nezanedbatelný je také fakt, že n které regionální
jazyky jsou mnohem více užívány než ty na
oficiálním seznamu EU. Jeden p íklad za všechny.
Katalánštinou mluví sedm milion lidí nejen ve
Špan lsku ale také v Ando e. Naproti tomu maltsky a
estonsky mluví pouze 400 tisíc Mal an a necelý
milion Estonc . Na druhou stranu Katalánci,
podobn jako Baskové nebo Velšané ovládají i
hlavní ú ední jazyk svého státu.
Náklady na mnohojazy nost stále p edstavují
zanedbatelnou položku unijního rozpo tu a p itom
dávají každému ob anovi možnost získat informaci
v jazyce své zem . Navíc politika mnohojazy nosti
zrovnopráv uje ob any mezi sebou navzájem. Byla-li
by ú edním jazykem nap íklad pouze angli tina, m li
by britští, maltští a irští europoslanci p i zasedáních
Evropského parlamentu nespornou výhodu oproti
zástupc m ob an z jiných zemí.
3.15
Kjótský protokol
Sou ást Rámcové úmluvy OSN o zm nách
klimatu, která stanoví konkrétní zp soby bojuje s
problémem skleníkových plyn .
Kjótský protokol je reakcí na problém klimatických
zm n na Zemi zp sobených zne iš ováním ovzduší.
V prosinci 1997 byl na 3. konferenci smluvních stran
v Kjótu p ijat protokol, který zavazuje signatá ské
zem k snížení emisí šesti skleníkových plyn (CO2,
CH4, N2O, PFCs, HFCs, SF6) alespo o 5 % v
porovnání s hodnotami z roku 1990 v asovém
období 2008 – 2012 (ve skute nosti je požadované
snížení emisí vyšší než 5%, protože v období od
roku 1990 do roku p ijetí opat ení na snižování emisí
stoupaly ve vysp lých zemích emise skleníkových
40
3.17
období snížil výsledné emise o v tší množství, než je
mu Kjótským protokolem uloženo, m že využít
vytvo ené rezervy k pln ní svého cíle v následném
období. Kjótský protokol p ipouští i možnost
obchodování s emisemi mezi státy, kterým Kjótský
protokol stanovuje kvantitativní emisní cíl. Vysp lé
zem
si také mohou pomoci tím, že budou
financovat projekty vedoucí ke snížení emisí v
rozvojových zemích, získají tím dle stanovených
podmínek ur ité odpustky.
3.16
Legalizace prostituce
Prostituce není regulována na úrovni Evropské
unie a její regulace tedy spadá do pravomocí
jednotlivých stát . P ijetí spole né evropské normy v
této oblasti m že vycházet ze t í základních p ístup
uplat ujících se v legislativách jednotlivých
lenských stát . Jedná se o:
Abolicismus je p ístup, v rámci kterého jsou
postihovány jevy doprovázející prostituci (jako
nap . nucení k prostituci, kuplí ství, obchod se
ženami). Ve své podstat prostituci tedy ani
nezakazuje, ani nepovoluje.
Represivní p ístup spo ívá v zákazu prostituce
a trestání prostituujících osob i zákazník .
Reglementace spo ívá v legalizaci prostituce,
která je pod ízena státní kontrole a zahrnuje
sociální, zdravotní a preventivní zabezpe ení
prostituujících osob.
Na základ p ístupu k otázce prostituce m žeme
lenské státy EU rozd lit do n kolika kategorií:
prostituce je nelegální: Irsko, Polsko, Švédsko
(nelegálnost prostituce se vztahuje na
zákazníka), Litva
prostituce není nelegální (znamená, že není
kriminalizovaná, nebo že se jedná o
legalizovanou innost)
o ale nucení k prostituci ano: Itálie,
Luxemburg, Portugalsko, Finsko, Francie,
Belgie (p ipravuje zm ny podle švédského
vzoru), Lotyšsko, Bulharsko
o ale nucená prostituce je nelegální –
Špan lsko
o a je možné vykonávat prostituci
„nezávisle“ a bez narušování ve ejného
po ádku – Spojené Království Velké
Británie a Severního Irska
neexistují žádné zákony upravující tuto oblast:
Estonsko, R
prostituce jako profese: Nizozemí (2001),
Rakousko, Spolková republika N mecko
(2002), Dánsko (1998/1999)
zem ve fázi diskuze o legalizaci prostituce:
Rumunsko, Slovensko,
eská republika
(návrh zákona o regulaci prostituce z jara
2005 nebyl schválen kv li rozporu s
mezinárodní úmluvou o potla ování obchodu s
lidmi a využívání prostituce z roku 1958, již
Poslanecká sn movna odmítla vypov
t; v
R neexistuje zákonná norma týkající se
prostituce)
Legalizace prostituce má své p íznivce i své
odp rce. P íznivci legalizace prostituce tvrdí, že toto
opat ení poskytne ochranu práv a bezpe nost
prostituujícím osobám, omezí obchod se ženami a
organizovaný zlo in, umožní udržet kontrolu
zdravotního stavu prostituujících osob a omezit tak
ší ení p enosných chorob, zdan ní této innosti
Kulturní kvóty
Jedná se o kvóty na po et evropských film a
po ad ve ve ejném vysílání, omezení upravující
vysílání
reklamy
a
ochranu
evropského
audiovizuálního trhu.
Prvním pokusem o formulaci zásad spole né
evropské audiovizuální politiky byla Zelená kniha
Televize bez hranic z roku 1984, ze které pozd ji
vzešla sm rnice Rady . 89/552/EHS o koordinaci
kterých právních a správních p edpis lenských
stát upravujících provozování televizního vysílání
(tzv. Sm rnice "Televize bez hranic). Tento text
edstavuje
základní
dokument
Evropských
spole enství v oblasti televizního vysílání a byl od
konce 80. let dvakrát novelizován. Jeho poslední
revize byla zakon ena p ijetím Sm rnice Evropského
parlamentu a Rady 2007/65/ES ze dne 11. prosince
2007. Touto sm rnicí byl zm
n i p vodní název
dokumentu, a to na „Sm rnici o audiovizuálních
mediálních službách“.
Jejím hlavním cílem je realizace jednoho ze
základních princip EU - svobodného pohybu služeb
- televizních program . Stanovením minimálních
standard televizního vysílání (regulace reklamy,
ochrana d tí a mládeže, apod.) se umož uje, aby
televizní programy mohly voln p ekra ovat hranice
stát
uvnit
spole enství. Sm rnice upravuje
mezinárodní aspekt vysílání tím, že vymezuje
jurisdikci
lenských
stát
nad
jednotlivými
provozovateli vysílání, a sou asn zaru uje jejich
svobodný p íjem. Významným cílem sm rnice je
rovn ž podpora distribuce a produkce evropských
televizních program .
Už v dob p ípravy Sm rnice se v USA strhla vlna
protest , protože tato direktiva zna
zkomplikovala
ístup amerických producent na evropský trh. Z
amerického pohledu nešlo o ochranu evropské
kultury, ale o ist
protekcionistické opat ení.
Spojené státy se domnívaly, že si na jejím základ
snaží politi tí p edstavitelé jednotlivých lenských
zemí Unie udržet prost ednictvím audiovizuálních
médií vliv na ve ejné mín ní. S p ipravovanou
evropskou
sm rnicí
ve
Spojených
státech
nesouhlasila p edevším Americká filmová asociace
(MPAA).
41
lenských zemí je minimální mzda nejvyšší na Kypru
(840 euro).
umožní financovat rehabilita ní a vzd lávací
programy atd.
Odp rci legalizace prostituce naopak tvrdí, že
prostituce je innost nemorální, znamená zneužívání
osoby a je zdrojem ší ení p enosných chorob. Proto
odmítají, aby stát tuto innost postavil na rove
jiných profesí a kontroloval její výkon.
Problémem regulace prostituce na úrovni EU je
výše zmín ný r znorodý p ístup jednotlivých stát .
Doposud v evropských debatách p evažovaly hlasy
proti legalizaci prostituce. Evropská norma by proto
mohla být p ijata spíše ve form doporu ení i
stanoviska, která nejsou p ímo závazná pro lenské
státy EU.
sledky legalizace prostituce se do zna né míry
budou odvíjet od toho, jaká forma legalizace bude
zvolena. P esn ji
eno, zda prostituce bude
legalizovaná jako profese nesoucí s sebou
odpovídající práva a povinnosti; zda se p istoupí ke
kriminalizaci zákazníka; jakým zp sobem bude
ešena otázka prostituce vykonávána imigranty
pocházejícími z ne lenských zemí, atd. Podle
dosavadních zkušeností s legalizací prostituce v
jednotlivých zemích EU je možné odvodit, že
kriminalizace zákazníka nevede ke snížení poptávky
a sm uje výkon profese hloub ji do ilegality.
Legalizace prostituce omezená na ob any zem ,
ípadn
na ob any EU, znamená zhoršení
podmínek v oblasti prostituce vykonávané imigranty,
aniž by ešila problém obchodu se ženami.
3.18
Minimální mzda v Evrop v roce 2009
Zem
Lucembursko
Irsko
Belgie
Nizozemí
Francie
Velká Británie
Kypr
ecko
Malta
Špan lsko
Slovinsko
Portugalsko
Chorvatsko
Turecko
Polsko
esko
Slovensko
Estonsko
Ma arsko
Lotyšsko
Litva
Rumunsko
Bulharsko
Srbsko
Rusko
Ukrajina
Moldavsko
Minimální mzda
Jednotná minimální mzda
Problematika minimální mzdy spadá výlu
do
kompetence vlád lenských zemí. Podle výzkumu,
který provád l Eurostat, je minimální mzda
legislativn stanovena ve 21 z 27 lenských stát .
Minimální mzda byla zavedena nejd íve v Nizozemí
(v roce 1969), pak ve Francii (1970), Lucembursku
(1973), Portugalsku (1974), Belgii (1975), Špan lsku
(1980), ecku (1991), Velké Británii (1999) a Irsku
(2000). Z nových lenských zemí byla první Malta
(1974). Následovalo Ma arsko (1988), Rumunsko,
Bulharsko (1990),
esko, Slovensko, Estonsko,
Litva, Lotyšsko (1991), Slovinsko (1995) a Polsko
(2003). V šesti zemích Evropské unie (Dánsko,
Finsko, Švédsko, Rakousko, N mecko a Itálie) není
minimální mzda zavedena v bec.
Nejen mezi dosavadními a novými leny, ale i mezi
vodními leny EU-15 existují zna né rozdíly ve
výši minimálních mezd. Tyto rozdíly jsou patrné
nejen v absolutní hodnot jako takové, ale také p i
epo tu na kupní sílu. Jednotlivé státy se r zní také
v pom ru pracujících, kte í tuto mzdu pobírají.
Nejvyšší minimální mzdu ze všech zemí Evropské
unie má Lucembursko (1689 euro), nejnižší
Rumunsko (více než desetkrát nižší). Z nových
V národní m
1682,76 euro
1499,33 euro
1440,67 euro
1398 euro
1343,77 euro
1005,33 liber
840 euro
740 euro
634,75 euro
633,30 euro
510 euro
475 euro
2814 kun
729 nových lir
1317 zlotých
8000 korun
307,70
4,350 korun
73500 forint
180 lat
800 litas
600 nových lei
240 lev
12133,33dinár
4330 rubl
884 h iven
766,1 leu
V EUR
1682,76
1499,33
1440,67
1398
1343,77
1178
840
740
634,75
633,30
510
475
387
380
326
314
307,70
278
267
255
231
143
123
120
115
90
48
Zdroj: The Federation of European Employers.
V EU již dlouhou dobu probíhá debata, zda zavést
právn závaznou jednotnou minimální mzdu pro
všechny lenské státy. Pozitivem zavedení jednotné
minimální mzdy by byla zejména její sociální funkce
z hlediska zlepšování pracovního postavení a
sociálních jistot zam stnanc . Výrazný rozdíl
zvýhod ující minimální mzdu p ed sociálními
dávkami pak p edstavuje d ležitý motiva ní prvek p i
snižování nezam stnanosti; ob ané jsou ochotni
vykonávat práci, kterou by jinak nikdo ned lal,
42
Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24.
íjna 1995, o ochran fyzických osob v souvislosti se
zpracováním osobních údaj a o volném pohybu
chto údaj a Sm rnice Evropského parlamentu a
Rady 2000/31/ES ze dne 8. ervna 2000, o ur itých
aspektech služeb informa ní spole nosti, zejména
elektronického obchodního styku v rámci vnit ního
trhu a dále Sm rnice Evropského parlamentu a Rady
2006/24/ES ze dne 15. b ezna 2006, o uchovávání
údaj
vytvá ených nebo zpracovávaných v
souvislosti s poskytováním dostupných služeb
elektronických
komunikací
nebo
ve ejných
komunika ních sítí a o zm
sm rnice 2002/58/ES.
protože se jim to vyplatí více než pobírat nižší
sociální dávky.
Odp rci stanovení minimální mzdy zákonem
upozor ují na možný efekt zdražování pracovní síly,
což m že deformovat trh práce a brzdit podnikání.
íliš drahá pracovní síla neumož uje rozvoj kratších
pracovních úvazk a práce pro více zam stnavatel
je mnohem komplikovan jší. Minimální mzda je úzce
propojena se sociálními dávkami životní podpory,
tzn. že zvýšení minimální mzdy zvedá i veškeré další
sociální p ísp vky. V sou asné dob ale v Evrop
evažuje trend spíš nižších sociálních dávek a vyšší
„motivující“ minimální mzdy. Práv sociální dávky
pat í k velmi ožehavým témat m p edstavujícím
významnou p ekážku p ijetí jednotné minimální mzdy
EU, stejn jako dohoda na stanovení výše jednotné
minimální mzdy, což je spojeno s problémem
rozdílné hospodá ské úrovn
zejména mezi
dosavadními a novými leny. V sou asné dob proto
otázka jednotné minimální mzdy v rámci EU z stává
stále p edm tem dlouhodobé diskuze a její
prosazení v krátko i st edn dobém horizontu je
spíše nepravd podobné.
Roku 1991 byla v R minimální mzda stanovena
na 2 000 K m sí
. Od 1. ledna 2007 iní v R
minimální mzda stanovená zákonem již 8 000 K .
Výši minimální mzdy stanovuje vláda každoro
na
základ jednání se sociálními partnery.
3.19
V praxi však k r zným spojováním databází
dochází, nap íklad banky sdílejí údaje o p íjemcích
ek, eská televize získala v roce 2007 seznam
adres p íjemc elektrické energie od firmy EZ, aby
mohla oslovit tyto subjekty ohledn
placení
koncesioná ských poplatk .
Fakt, že je náš život protkaný elektronickýma
ima a že údaje o nás jsou uložené v desítkách
zných registr a databází, v tšinou vyjde najevo v
podob n jakého skandálu. Monitoring ob an je
však sou ástí našeho každodenního života. Ve
tšin p ípad jeho motivací není slíd ní po
pikantním soukromí jedinc , ani odhalování tajných
agent , ale celkem praktická ochrana majetku,
zajišt ní bezpe nosti, ekonomické úspory nebo
zlepšování kvality služeb. Z velké ásti se totiž
sledování d je ve firmách, které se tím snaží zvýšit
pracovní výkon a efektivitu práce svých
zam stnanc a zabezpe it se p ed únikem nebo
poškozením dat, marketingové firmy zase provádí
sledování za ú elem navrhování služeb a výrobk
esn odpovídacích pot ebám vytipovaných klient .
V rámci EU je ochrana osobních údaj definována
jako jedno ze základních práv v Listin základních
práv Evropské unie. „Osobním údajem“ se zde
rozumí jakákoli informace, která m že p ímo i
nep ímo identifikovat konkrétní osobu (nap . jméno,
telefonní íslo, e-mailová adresa, bydlišt , datum
narození).
Ob an EU tedy má právo:
být jasn a srozumiteln informován, že jeho
osobní údaje jsou zpracovávány;
Monitoring ob an
Kategorie: Herní politiky EU
Monitoring ob an
Jedná se o soubor opat ení, princip a nástroj ,
jimiž lze sledovat chování, komunikaci a pohyb
ob an . Monitoring ob an
zpravidla obnáší
sledování jejich komunikace s ostatními, tedy
nap íklad pošty (v etn elektronické), sch zek,
asti na r zných akcích, spojení s ostatními
osobami. Dále je možné monitorovat pohyb lidí v
prostoru, používání dopravních prost edk , adres, na
kterých
se
vyskytují.
Dalšími
významnými
elektronickými stopami jsou údaje o spot ebním
chování, tedy nap íklad nákupy, používání
platebních karet, vyhledávání výrobk a služeb.
Množství cenných údaj je uloženo v r zných
registrech, tedy nap íklad registru zdravotních
pojiš oven, registru podnikatelských subjekt ,
registru policie a trestního rejst íku a registru
majetku. Protože by spojením takových údaj mohl
kdo získat komplexní a tudíž i citlivý obraz dané
osoby, je spojování takových databází omezeno
zákonem (v R je to zákon . 256/1992 Sb. resp.
nový zákon 101/2000 Sb.). Na úrovni EU je to
Úmluva o ochran
osob se z etelem na
automatizované zpracování osobních dat (CETS No.
108), která pro eskou republiku nabyla ú innosti
dne 1. listopadu 2001. Dále platí Sm rnice
43
ochrany projektu Natura 2000. Konkrétní opat ení
však na svých územích již provád jí jednotlivé státy.
Projekt Natura 2000 byl zahájen v roce 1992 s
cílem v roce 2000 vybudovat základní soustavu
chrán ných území. Natura 2000 je p íkladem
úsp šné evropské spolupráce v nepolitických
otázkách. V roce 2007 zaujímala soustava NATURA
2000 asi 850 000 km2 a více než 100 000 km 2 mo e.
na p ístup ke svým údaj m;
opravit jakýkoli nesprávný nebo neúplný údaj;
v n kterých p ípadech odmítnout zpracování
údaj na základ zákonných d vod ;
nebýt vystaven rozhodnutí zam enému na
posouzení ur itých osobních aspekt , které se
ho týkají, nap íklad výkonu v práci,
úv ruschopnosti, spolehlivosti a chování,
ijatém prost ednictvím automatizovaného
zpracování údaj ; a
obdržet od správce údaj kompenzaci za
vzniklou újmu atd.
V p ípad porušení t chto práv, m že každý oban
podat žádost na p íslušný národní Ú ad pro ochranu
osobních údaj , který existuje ve všech lenských
státech. Monitorování zpracování údaj v institucích
a orgánech EU má Evropský inspektor ochrany
údaj , který funguje od roku 2004.
3.20
3.21
Ochrana spot ebitele
Ochrana spot ebitele je formou vládní regulace,
která chrání zájmy spot ebitel . Právní normy
upravující ochranu spot ebitele jsou asté nap . v
oblastech, které se dotýkají ve ejného zdraví
(nutnost uvád t detailní složení potravin). EU se
snaží práva spot ebitel posilovat a zajiš ovat, aby
byla všude stejná a aby byla stejným zp sobem
uplat ována ve všech lenských zemích.
Natura 2000
Projekt Natura 2000 je jedním z mnoha projekt
Evropské unie zam ených na ochranu životního
prost edí. Cílem Natura 2000 je vytvo ení ekologické
soustavy chrán ných území, které jsou významné z
celoevropského pohledu. Cílem tohoto projektu není
ochrana jednoho konkrétního živo išného nebo
rostlinného druhu, ale vždy celých oblastí - biotop .
Do projektu jsou zahrnovány ty oblasti, které jsou
nejcenn jší, nejvíce ohrožené, vzácné i omezené
svým výskytem jen na ur itou oblast (endemické).
V rámci Natura 2000 existují dva typy ochranných
území. Prvním typem jsou oblasti, které podléhají
zvláštní ochran , zabývají se ochranou voln žijících
pták . Druhým typem jsou oblasti sloužící k
zakonzervování sou asných biotop a jsou to tzv.
evropsky významná území. U chrán ných oblastí se
nemusí vždy nutn jednat o naprosto uzav ené
celky, protože n které typy biotop se vyvinuly na
základ tradi ního zp sobu hospoda ení.
Natura 2000 stojí p edevším na jednotných
pravidlech pro vytvá ení ochranného systému.
Evropská komise vydala p íslušné sm rnice, které
esn vymezují podmínky pro zahrnutí území do
EU
posiluje
ochranu
spot ebitele
jednak
prost ednictvím právních p edpis , jednak nap íklad
podporou sdružení spot ebitel a center spot ebitel ,
informa ními a vzd lávacími kampan mi a
získáváním informací o názorech a problémech
spot ebitel . EU se snaží zájmy spot ebitel za lenit
do všech politik, p edevším v oblasti jednotného trhu,
do politiky hospodá ské sout že, energetické politiky,
liberalizace služeb a ve ejných služeb. Konkrétní
projekty
a
iniciativy
p edložené
r znými
zainteresovanými skupinami jsou podporovány
programem v oblasti spot ebitelské politiky, který má
na období 2007-2013 rozpo et 156,8 miliónu eur.
44
výd lek; snížení administrativní zát že; investi ních
pobídek;
transparentního
systému
zadávání
ve ejných zakázek atd.
Evropské p edpisy chránící spot ebitele zahrnují
širokou škálu norem upravujících nap íklad: finan ní
služby, bezpe nost a záruky u výrobk ,
spot ebitelské úv ry, leteckou dopravu, bezpe nost
potravin a další.
Bezpe nost výrobk
edpisy EU v oblasti bezpe nosti výrobk stanoví,
že výrobci a distributo i jsou odpov dní za to, aby se
na trhu vyskytovaly pouze bezpe né výrobky.
Hra ky, kosmetické výrobky a elektrická za ízení
musí spl ovat i další bezpe nostní požadavky. Na
dodržení bezpe nostních požadavk
dohlížejí
kontrolní ú ady v jednotlivých zemích EU. Pokud
výrobky bezpe nostní požadavky nespl ují, mohou
být staženy z trhu nebo m že být vydáno varování o
jejich závadnosti.
Informace o nebezpe ném výrobku v jedné zemi
jsou ostatním zemím EU p edány prost ednictvím
systému rychlého varování, který se nazývá
"RAPEX". Podobný systém s názvem "RASFF" je
používán pro potraviny.
V roce 2006 byl p ijat nový soubor p edpis známý
jako REACH, týkající se výroby, obchodu, dovozu a
používání chemických látek v EU. Tyto p edpisy
budou zahrnovat bezpe nostní kontroly p ibližn 30
000 chemických látek, které se v sou asnosti
používají, a spole nosti budou muset dokládat, že
jejich používání je pro lidi i pro životní prost edí
bezpe né.
EU (konkrétn Evropská komise) spolupracuje i s
etími zem mi, aby zajistila, že výrobky dovážené na
jednotný trh spl ují evropské normy. Spolupráce je
oboustrann
výhodná,
protože
evropským
spot ebitel m se dostává v tšího výb ru kvalitních
výrobk a t etím zemím usnad uje p ístup na
jednotný trh.
3.22
Živnostníci mohou erpat finan ní podporu z
Evropských strukturálních fond , které jsou
zam eny na podporu podnikatelských aktivit (jako
nap . investice do moderních výrobních technologií,
inovace, vybavení pro výzkum a vývoj informa ních a
komunika ních technologií, vstup na zahrani ní trhy,
i vzd lávání a rozvoj lidského potenciálu v
podnicích, atd.). Živnostníci mohou také použít
finan ní pomoc ze strany EU, která jim umožní získat
hypote ní úv ry.
Podpora pro živnostníky ze strany EU rovn ž
zahrnuje odvolací instituce, jako nap . SOLVIT, které
eší problémy vzniklé p i nesprávné aplikaci
evropského práva, jež vede k poškození podnikatele
i ob ana. Zárove existuje mechanismus zp tné
vazby od živnostník p sobících na evropském trhu
k Evropské komisi, který má vést k zefektivn ní
politik EU,
i poradenský servis Evropských
informa ních center, který podnikatele informuje o
jednotlivých evropských politikách.
Na evropském trhu dosud neexistuje volný pohyb
služeb. Systém dnešních národních regulací v této
oblasti asto p sobení zahrani ních živnostník
zt žuje r znými administrativními bariérami. Práv
rizikovost podnikatelských aktivit a existence
administrativních p ekážek jsou v materiálech
Evropské komise ozna ovány jako p iny nízkého
po tu a malé velikosti evropských živnostník .
Rozší ení podpory živnostník na úrovni EU
spo ívá v zavedení volného pohybu služeb na území
Unie, který by odstranil administrativní a asto i
finan ní zát ž pro podnikatele a umožnil by tak
rozvoj podnikatelských aktivit na evropském trhu.
Výsledkem úsp šn provedené podpory živnostník
tedy m že být snížení nezam stnanosti, r st HDP a
tší flexibilita ekonomiky (snížení náchylnosti k
recesím).
V roce 2008 byl p ijat balí ek legislativních opat ení
na podporu malých a st edních podnik známý pod
souhrnným názvem „Evropský akt pro malé a st ední
podniky“. Mezi jeho cíle pat í nap . omezení
administrativní zatížení podnik o 25 % do roku
Podpora živnostník
Podpora živnostník
spadá do kompetence
národních stát . Živnostník je osoba samostatn
výd le
inná, podnikatel. V angli tin
jsou
živnostníci ozna ováni jako „small and medium size
entreprises“(SME) a jsou definováni jako podniky s
mén než 250 zam stnanci, které mají ro ní obrat
menší než 50 milión Eur.V unijním rozd lení pat í
podpora
živnostník
do
kategorie
politik
zam stnanosti, ale dá se íct, že je na celoevropské
úrovni spíše marginální. Podpora živnostník
spo ívá
p edevším
ve
zjednodušování
podnikatelského
prost edí
a
odstra ování
administrativních bariér.
V rámci jednotlivých lenských stát m že podpora
živnostník nabývat podob zv tšení flexibility na trhu
práce (nap . uvoln ní podmínek spojených s
propoušt ním zam stnanc , odvody sociálního a
zdravotního pojišt ní); nastavení plateb daní v
ípad , že živnostníci realizují ztráty nebo malý
45
áste
mimo EPS, p evážn
z d vodu
nedemokratického režimu i neochoty spolupracovat
s EU. T mito státy jsou B lorusko, Libye a Sýrie.
Evropská unie a Evropská komise, která je za EPS
zodpov dná,
považují
EPS
za
hlavní
zahrani
politickou iniciativu. Jestliže lze rozd lit
státy, které se jí ú astní na tzv. jižní (St edomo í) a
východní dimenzi (bývalé republiky SSSR), lze
podobné rozd lení najít i uvnit Unie. Zejména nové
lenské státy podporují úsilí svých východních
soused stát se v budoucnu plnoprávným lenem
EU. Na druhé stran st edomo ské zem EU
irozené kladou v tší d raz na jižní dimenzi. To se
prakticky projevuje i p i realizaci EPS. Zatímco
francouzské p edsednictví v roce 2008 soust edilo
svou pozornost na intenzivn jší spolupráci se
zem mi v oblasti St edomo í a založilo tzv. Unii pro
St edomo í,
eské p edsednictví v roce 2009
odstartovalo projekt tzv. Východního partnerství,
jehož cílem je prohloubení vztah EU se šesti
zem mi Východní Evropy a Jižního Kavkazu.
Spolupráce s tímto regionem je významná p edevším
z hlediska energetické bezpe nosti.
Objevují se také r zné interpretace sousedské
politiky. Jedna z nich považuje EPS za náhradní
ešení za lenství, o které mají zájem východní
sousedé. Druhá, podporovaná novými lenskými
zem mi ze st ední a východní Evropy, mluví o
edstupni lenství. Samotná EU se kone nému
rozhodnutí vyhýbá, ve svých dokumentech uvádí, že
EPS má za cíl vytvo it kolem svých hranic kruh
átelských stát , sdílejících s EU spole né hodnoty.
koli se dnes EU o dalším rozší ení bavit nechce,
budou-li státy na východní hranici dnešní EU plnit
své ak ní plány, EU se kone né odpov di ohledn
jejich plného zapojení nevyhne.
2012, omezení opožd ných plateb (v principu by
každý malý podnik m l dostat zaplaceno za
jakoukoliv obchodní transakci do 30 dn ), lepší
ístup k financím, v etn snazší ú asti na ve ejných
zakázkách apod. Akt uvádí také statut evropské
soukromé spole nosti, jehož cílem je zjednodušit
právní rámec a umožnit založit takový podnik, který
by se mohl ve všech lenských zemích ídit stejnými
pravidly a principy.
3.23
Politika sousedství
Evropská politika sousedství (EPS) je zahrani
politický nástroj Evropské unie, který je spravován
Evropskou komisí. EPS je nabídkou stát m ležícím v
sousedství EU ke spolupráci, která má nabízet co
nejužší spolupráci, s výjimkou plného lenství.
Cílem EPS je vytvo it na hranicích EU pásmo
stability ze stát , které budou sdílet spole né
hodnoty s EU. Základním dokumentem je Strategie
EPS z roku 2004, která byla dopln na v prosinci
2006 Strategií posílení EPS. Jedním z d ležitých
podn
zformulování EPS bylo rozší ení EU o deset
nových len v kv tnu 2004. EU byla nucena
zareagovat na fakt, že její hranice se výrazn
posunuly východním sm rem a že na jejích hranicích
jsou státy, které eší problémy, které by mohly
znamenat ohrožení bezpe nosti EU. Zárove po tak
velkém rozší ení EU je jen malá ochota bavit se o
možnosti budoucího lenství pro n které nové
sousedy EU.EPS tak lze popsat jako "vše krom
lenství". To je však z dlouhodobého hlediska
nep ijatelné práv pro nové sousedy na východ ,
kte í považují vstup do EU za jednu ze svých
zahrani
politických priorit.
Mezi státy EPS tak m žeme rozlišovat dv
skupiny. Jednu tvo í bývalé republiky SSSR, které
asto EPS chápou jen jako p estupní stanicí
k potenciálnímu budoucímu lenství. Druhou skupinu
tvo í st edomo ské státy, které již s EU spolupracují v
rámci Euro-st edomo ského partnerství, ale o
lenství v EU neusilují. Geografické rozd lení na dv
skupiny bylo v prvních dvou letech existence EPS
vyjád eno i zp sobem financování. Zatímco
st edomo ské zem
(Egypt, Izrael, Jordánsko,
Libanon, Maroko a Tunisko - plus Palestinská
samospráva)
erpaly z prost edk
finan ního
nástroje EUROMED, pro zem bývalého SSSR
(Arménie, Ázerbájdžán, Gruzie, Moldavsko a
Ukrajina) byl ur en program TACIS. Od ledna 2007
bylo obojí nahrazeno spole ným nástrojem ENPI,
který krom všech zemí EPS zahrnuje i Rusko. EPS
je založeno na dvoustranných dohodách, tzv.
ak ních plánech, které mají vyjad ovat co nejp esn ji
pot eby jednotlivých stát . Tyto plány jsou
vypracovány na období od t í do p ti let a záleží
zejména na jednotlivých státech, jak tento ak ní plán
dodržují. T i státy zatím z stávají zcela nebo
3.24
ímá jurisdikce
evropského práva
Evropské právo je pro lenské zem a další
subjekty p ímo závazné, bez nutnosti zvláštního
vnitrostátního schválení nebo uznání.
Evropské právo je svébytným právním ádem, který
se liší od mezinárodního i vnitrostátního práva.
Aplikace evropského práva je založena na
principech, které vznikly v pr
hu integra ního
procesu
na
základ
n kterých
rozhodnutí
Evropského soudního dvora. K základním princip m
(zásadám) použití evropského práva v lenských
zemích pat í "princip nad azenosti" a "princip
ímého ú inku". Principy nejsou p ímo zmín ny v
zakládacích smlouvách, ale jsou lenskými zem mi
respektovány a dodržovány.
Princip p ímého ú inku znamená bezprost ední
závaznost p edpisu ve vztahu k jednotlivc m.
Precedentním rozhodnutím (rozhodnutím, podle
kterého se rozhoduje ve všech dalších podobných
46
EU pak p edstavuje nejvyšší soudní instanci, kam se
lze obrátit p i sporném výkladu evropského práva
(tento proces se ozna uje jako ízení o p edb žné
otázce). Nem že sice rozsoudit p ípad, ale jeho
názor, zda má i nemá být aplikováno evropské
právo, je rozhodující.
Vytvá ení evropského práva je zna
složitý a
zdlouhavý proces ítající n kdy deset a více let.
Navíc ne všechny lenské státy jsou vždy ochotny se
pod ídit a vzdát se tak vlastních zám
ve prosp ch
celku. Evropská komise podává návrhy spole ných
zákon , pro n ž musí vždy najít oporu v primárním
právu, a ješt p esv
it lenské státy v Rad i
Evropský parlament, nebo ob instituce se ú astní
schvalovacího procesu, že taková norma je nejen
právn možná, ale i nezbytná.
ípadech) byl rozsudek Soudního dvora v p ípadu
Van Gend en Loos z roku 1963. V rozsudku se praví:
"Spole enství vytvá í nový právní ád mezinárodního
práva, v jehož prosp ch lenské zem omezily, by
jen ve vymezených oblastech, svá suverénní práva,
a vytvo ily právní celek použitelný na lenské zem i
jejich p íslušníky. Tak jako právo ES ukládá osobám
povinnosti nezávisle na zákonodárství lenských
zemí, tak i dává vznikat práv m, která vstupují do
právní sféry lenských zemí." (Citováno: Tichý a
kol..: Dokumenty ke studiu evropského práva, Praha:
Karolinum 1997)."
Princip
nad azenosti
je
dán
svébytností
evropského práva, kterému nemohou vzhledem k
jeho zvláštnímu charakteru být stav ny v protiklad
žádné vnitrostátní právní normy jakéhokoli druhu.
Tento princip byl poprvé vyjád en v rozhodnutí
Soudního dvora ve sporu Costa versus ENEL z roku
1964. Soudní dv r potvrdil, že zakládacími
smlouvami byl vytvo en vlastní právní
ád,
integrovaný do právních ád lenských zemí, který
je pro soudy lenských zemí závazný.
Zpochybn ním právní nad azenosti i p ímého
inku evropského práva by byl zpochybn n
samotný základ Spole enství.
3.25
3.26
Raketový štít
Evropský raketový štít
Evropská unie v sou asnosti neplánuje vývoj
protiraketového štítu. Evropy se p esto dva projekty
týkají.
Prvním z nich byl americký projekt National Missile
Defense (NMD), jehož dva komponenty m ly být
rozmíst ny na území dvou lenských stát Unie radar v eské republice a raketová základna v
Polsku. Rozhovory však probíhaly na dvoustranné
úrovni obou lenských stát s USA a s EU primárn
nesouvisely. Navíc byl projekt americkou stranou
v roce 2009 pozastaven.
Druhý projekt je spole ným projektem NATO.
Jedná se o systém aktivní obrany bojišt (Active
Layered Theatre Ballistic Missile Defence ALTBMD), který má v budoucnu chránit území stát
NATO a jejich jednotky v zahrani í.
Primát evropského práva
Nad azenost evropského práva nad státním
Zásada nad azenosti i p ednosti evropského
práva nad národním právem lenského státu stanoví,
že v p ípad konfliktu mezi ustanoveními obou
právních ád se uplatní evropské právo.
Evropské právo nepat í jako celek do práva
mezinárodního ani vnitrostátního, je specifickým
komplexem právních norem.
K základním princip m aplikace evropského práva
v lenských zemích pat í princip nad azenosti
evropského práva nad státním (stanoveno roku
1964) a princip p ímého ú inku, který zavazuje a
oprav uje jak samy státy, tak i jejich ob any.
Evropské právo má p ímý dopad na vnitrostátní
právní ád lenských zemí, tzn. že zavazuje a
oprav uje jak samy státy, tak i jejich ob any.
Evropské právo se d lí na primární právo a
sekundární právo. Prameny primárního práva tvo í
edevším ty i zakládací smlouvy (o ESUO, EHS,
Euratomu a o EU), jejich revize a p ístupové
smlouvy, které mají konstitucionální charakter.
Sekundární právo je tvo eno právními akty
ijímanými spole nými institucemi EU. lenské státy
jsou odpov dné za za len ní právních akt ES do
svých právních systém a národní soudy pak
odpov dné za prosazování evropského práva na
vnitrostátní úrovni. Každý soudce v kterékoli lenské
zemi EU by m l tedy znát normy evropského práva,
protože je musí pojímat p ednostn p ed normami
práva svého státu. Evropský soudní dv r jako orgán
Vzhledem k existující spolupráci mezi NATO a EU
vyjád ené dohodou s názvem Berlin plus z b ezna
2003 je systém NATO, který má dosáhnout
funk nosti po roce 2010, potenciáln použitelný i pro
obranu Evropské unie. Berlin plus totiž umož uje
stát m EU používat kapacity NATO, v p ípad , že
NATO samotné odmítne zasáhnout. Spolupráce
však nyní vázne kv li sporu Kypr - Turecko. Turecko,
jehož jednotky jsou od roku 1974 rozmíst ny na
severu Kypru, Kyperskou republiku neuznává a
blokuje p ístup Kypru (tj. ve skute nosti EU jako
47
koordinovanou politiku (vedle spole ných politik jako
nap . obchodní i zem
lské), tzn. že lenské státy
enesly pouze áste
kompetence na unijní
orgány.
vod politiky regionální soudržnosti (hospodá ské
a sociální soudržnosti) najdeme už v
ímské
smlouv (1957), kde je zmínka o pot eb snižování
rozdíl mezi regiony. Skute né kroky se však za aly
v tomto sm ru podnikat až v 70. letech, která jsou
chápána jako období vzniku regionální politiky.
elomem se stalo p ijetí Jednotného evropského
aktu (1986), kdy se tato politika stala oficiáln jedním
z cíl spole
s vytvo ením jednotného vnit ního
trhu. Tímto získala právní základ v rámci innosti
Spole enství. Politika regionální soudržnosti je
nerozlu
spjata se zásadním cílem Spole enství, a
to budováním a prohlubováním hospodá ské a
nové unie jako nejvyššího stupn ekonomické
integrace.
Existuje n kolik strukturálních fond EU, v rámci
nichž dochází k p erozd lování unijních financí na
rozvoj chudších region . Každý z fond pokrývá
ur itou tematickou oblast, jako nap . nejd ležit jší
Evropský fond pro regionální rozvoj (ERDF)
podporující zejména rozvoj dopravy a dopravní sít ,
vyšší ochranu životního prost edí, rozvoj podnikání a
inovací a p eshrani ní spolupráci a Evropský
sociální fond (ESF) financující projekty, které se
týkají mládeže, podpory vzd lávání, postižených lidí,
etnických menšin, snižování nezam stnanosti atp.
Vedle strukturálních fond existuje také zvláštní
Fond soudržnosti (FS), který se na rozdíl od
strukturálních fond nezam uje na regiony, ale na
státy, zejména chudší nová ky.
K hlavním oblastem p sobnosti politiky regionální
soudržnosti dochází v rámci rozvoje lidských zdroj
(vzd lávání, nezam stnanost apod.), ochrany
životního prost edí, zlepšování kvality služeb
poskytovaných ú ady, rozvoje m st a obcí, p es
hrani ní spolupráce, podpory podnikání, v dy a
výzkumu, rozvoje cestovního ruchu a program
rozvoje venkova.
Ministerstvo pro místní rozvoj má za úkol
koordinovat tzv. opera ní programy, v rámci nichž se
pak vypracovávají jednotlivé projekty. Opera ní
programy si vypracovává R (Na rok 2007-2013 je
stanoveno 26 opera ních program , které sledují t i
hlavní
cíle:
1)
sbližování,
2)
regionální
konkurenceschopnost a zam stnanost, 3) evropská
územní spolupráce). Jedná se o tématicky a
oblastn vymezené problémy s ur itými cíli, jako
nap . doprava, životní prost edí i program zam ený
na moravskoslezský kraj, které si R stanoví za
prioritní na ur ité období. Správu a ízení t chto
program mají na starosti jednotlivá ministerstva dle
tématického zam ení toho kterého programu.
Klí ové jsou pak konkrétní projekty, které jsou v
rámci ministerstev ne/schvalovány a p edkládány
celku) k informacím NATO. Kypr iní totéž pro státy
NATO a tak spolupráce mezi NATO a EU vázne.
Po vy ešení tohoto sporu m že dojít až ke
sjednocení obou protiraketových štít , tj. že by EU
nakonec využívala prvky NMD rozmíst né v Evrop .
Systém NATO totiž bude využívat americké
technologie. NATO se sice rozhodlo vyvíjet sv j
systém nezávisle na USA, ozývají se však hlasy, že
nejen z ekonomického hlediska bude efektivn jší
oba systémy alespo áste
propojit.
3.27
Regionální soudržnost
Politika regionální soudržnosti
které regiony i státy EU se vyvíjely ekonomicky
pomaleji než jiné a jsou chudší než bohaté zem EU.
Cílem evropské integrace je však co nejv tší
ekonomické a sociální vyrovnání mezi unijními státy.
Proto vznikla politika regionální soudržnosti, která se
snaží na základ principu solidarity bohatších
lenských zemí s chudšími regiony i státy EU tyto
ekonomické a sociální rozdíly zmenšovat. Regionální
politika eší také otázky zam stnanosti, životního
prost edí a rovnosti mezi muži a ženami. V praxi se
tato politika realizuje zejména finan ní podporou z
unijního rozpo tu hlavn
prost ednictvím tzv.
Strukturálních fond a Kohezního fondu.
Tím jak se EU rozši uje a rozdíly mezi zem mi
edstavují asto podstatný problém, tím se také
navyšují prost edky z rozpo tu sm ující na
regionální politiku. V sou asné dob jde na tuto
politiku t etina celého rozpo tu EU, což jí p ikládá
zna nou váhu. Až se však ekonomicky slabší stát
dostane na hospodá skou úrove pr
ru EU, ztrácí
možnost erpání ze strukturálních fond a podílí se
na financování této politiky pro ostatní stále
ekonomicky slabší státy.
Regionální politiku Evropské unie m žeme najít
také pod ozna ením "Politika hospodá ské a sociální
soudržnosti (HSS)" i "Strukturální a regionální
politika" (Struktura ekonomiky znamená podíl
jednotlivých odv tví -zem
lství, pr mysl, službyna ekonomice státu a podíl zam stnanosti v t chto
odv tvích. Zm ny ve struktu e mají asto pozitivní i
negativní vliv na ekonomický vývoj.) Jedná se o
48
mohou nechat v nemocnici informovat o zdravotním
stavu svého prot jšku. Spole né registrované soužití
má také pozitivní vliv na psychiku obou partner .
Registrované partnerství lze podobn
jako
manželství zrušit soudní cestou nebo automaticky
zanikne smrtí jednoho z partner .
O zavedení registrovaného partnerství usilují
gayové a lesbi ky po celém sv . Nej ast ji
argumentují, že registrované partnerství i jeho vyšší
stupe , manželství, jim zaru í respekt spole nosti a
uleh í po formální stránce jejich soužití. Odp rci
registrovaného
partnerství
a
manželství
homosexuálních pár prohlašují, že manželství je
institut, jehož hlavním cílem je vytvo it rodinu, tj.
porodit d ti. Osoby stejného pohlaví nejsou schopny
toto kritérium p irozenou cestou splnit, tudíž by jim
nem lo být dovoleno uzav ít svazek.
dále kompetentním unijním orgán m kposouzení. V
ípad úsp chu budou žadatelé o unijní grant
finan
a technicky podpo eni v realizaci svého
projektu.
3.28
Registrované partnerství
Registrované partnerství pro homosexuální
páry
Registrované partnerství je právní rámec, který
upravuje soužití dvojic stejného pohlaví. Termín se
používá p ibližn od po átku 20. století jako
ozna ení ú edn uzav eného svazku dvou spolu
žijících osob. Podobá se manželství. Prvním státem,
kde podobný zákon vstoupil v platnost, bylo Dánsko,
které jej p ijalo v roce 1989.
3.29
Rovné p íležitosti
Podpora rovných p íležitostí pro ženy a muže v
Evropské unii
Diskriminace a upírání práv na vzd lání, svobodné
vyznání, volbu zam stnání apod. jsou aktuální
problémy, které se týkají i Evropské unie a jejích
ob an . EU je celek r zných národností, jazyk a
kultur. Stále existují ob ané, kterým jsou práva na
rovné p íležitosti odpírána z nejr zn jších d vod jiné náboženství, barva pleti, jazyková bariéra i v k.
Evropská unie se snaží proti takové diskriminaci v
jakékoli podob bojovat, proto byl rok 2007 zvolen za
Evropský rok rovných p íležitostí pro všechny.
V sou asné dob je registrované partnerství v
zné form uzákon no také ve Skandinávských
zemích (Norsku, Švédsku a Finsku), na Islandu, v
Nizozemsku, Francii, Belgii, ve švýcarském kantonu
Curych, ve Spolkové republice N mecko, v
Portugalsku, ve Slovinsku, Lucembursku, Ando e, v
amerických státech Vermont a Connecticut, na
Novém Zélandu a Tasmánii a od roku 2006 i v eské
republice.
Nejliberáln jší norma existuje v Nizozemí, kde
mohou osoby stejného pohlaví uzavírat svazek, který
je tém
shodný s manželstvím heterosexuálních
pár , a adoptovat d ti. Manželství mezi homosexuály
lze rovn ž uzav ít v Belgii, Kanad , Jižní Africe,
Špan lsku, amerických státech Massachusetts,
Rhode Island a Novém Mexiku. Adoptovat d ti
osobami stejného pohlaví žijícími v ú edn
schváleném svazku povolují ú ady také v Dánsku,
Švédsku a na Islandu.
Od roku 2004 je v americkém stát New Jersey
uzákon n podobný svazek zvaný domestic
partnership a ve Velké Británii platí civil partnership.
Registrovaní partne i mají podobná práva a
povinnosti jako manželé. Zákon jim umož uje
zastupovat se v b žných záležitostech, d dit a
dokonce ukládá vzájemnou vyživovací povinnost,
která je soudn vymahatelná. Uzav ené partnerství
zahrnuje partnera do skupiny blízkých osob. To je
praktické z nejr zn jších d vod , nap . partne i se
Dne 27. dubna 2006 schválila Rada EU návrh o
vyhlášení roku 2007 Evropským rokem rovných
íležitostí pro všechny a dne 17. kv tna 2006
dokument p ijal Evropský parlament. P ipojením k
této iniciativ se všech 27 lenských stát EU
zavázalo klást ješt v tší d raz na boj s diskriminací
a tvorbu spravedliv jší spole nosti. Vláda eské
republiky se dne 12. ervence 2006 p ipojila také.
Cílem tohoto Roku rovných p íležitostí bylo
edevším zvýšit pov domí ve ejnosti o politice EU
proti diskriminaci a právu na rovné p íležitosti pro
všechny. Kampa se snaží zahájit ve ejnou i
odbornou diskusi na téma diskriminace na základ
pohlaví, rasového i etnického p vodu, náboženství
49
nebo víry, zdravotního postižení, v ku a sexuální
orientace. Cílem je zvýšit zapojení znevýhodn ných
skupin a zajistit jim podporu. Evropský rok rovných
íležitostí 2007 byl zahájen prvním Summitem
rovnosti 30. a 31. ledna 2007 v Berlín , jenž
odstartoval množství událostí, které v rámci roku
prob hnou v jednotlivých lenských státech, a to jak
na národní, tak regionální úrovni.
Hlavními ú astníky Evropského roku rovných
íležitostí pro všechny byli ob ané EU. Vlády
lenských stát
EU spole
se zájmovými
skupinami, jako jsou místní a regionální nevládní
organizace, zam stnavatelé a odborové organizace,
sestavily individuální plány, které by podpo ily rovné
íležitosti pro všechny v jejich zemi, regionu nebo
nejbližším okolí.
Evropská legislativa pro rovné p íležitosti je tvo ena
emi p edpisy, které byly v posledních letech p ijaty
ve všech lenských státech (nap . antidiskrimina ní
zákon byl v R p ijat v roce 2009) a které p edstavují
spole nou úrove
ochrany proti diskriminaci.
lenské státy musí tyto zákony dodržovat a pod ídit
jim svou legislativu.
Dva ze zákon zakazují diskriminaci v zam stnání,
ve vzd lávání, sociálním zabezpe ení, zdravotní
pé i a v p ístupu ke zboží a službám na základ
rasového nebo etnického p vodu a pohlaví. T etí
zákon se soust edí na zam stnání a vzd lávání a
zaru uje rovné zacházení se zam stnanci bez
ohledu na jejich víru i p esv
ení, zdravotní
postižení, sexuální orientaci nebo v k.
Mechanismy
bojující
proti
diskriminaci
v
jednotlivých oblastech jsou zakotveny i v
nejd ležit jších smlouvách Evropské unie. Již v
ímské smlouv z roku 1957 je požadavek stejného
ohodnocení pro muže a ženy. Amsterdamská
smlouva z roku 1999 p ináší rovnost pohlaví jako
sou ást základ a cíl právního ádu evropského
spole enství. V roce 2000 na zasedání Evropské
rady v Nice byla p ijata Charta základních práv EU,
která zahrnuje základní ob anská, politická,
ekonomická, sociální a další práva. Orgány EU by se
tak m ly p i svém konání ídit principy obsaženými v
Chart . Ob ané EU, kte í se budou domnívat, že
které z jejich Chartou daných práv bylo porušeno,
mohou se p i soudních sporech p ed národními
soudy na Chartu odvolávat a soudy by m ly k její
existenci p ihlížet. V Chart se uvádí, že rovnost
mezi muži a ženami musí být zajišt na ve všech
oblastech v etn rovnoprávného p ístupu v otázkách
platu a pracovních pozic.
Konkrétn v oblasti rovných p íležitostí pro ženy a
muže v EU jsou jedním z aktuálních témat rozdíly,
které p etrvávají p i odm ování za stejnou práci
(rozdíl až 30%) a další problémy, kterým musejí ženy
elit p i vstupu na trh práce – nap . slad ní
rodinného a pracovního života. Evropská komise
k této problematice spustila informa ní kampa
„Rozdíly v odm ování žen a muž “, jejímž cílem je
upozornit na p etrvávající diskriminaci a pomoci najít
jejich ešení.
3.30
zdroj
Rozpo et EU z p ímých
íjmy evropského rozpo tu nezávislé na
lenských zemích
Ve srovnání se státními rozpo ty je rozpo et EU
výrazn menší, a to protože neplní b žné rozpo tové
funkce (nejsou z n j hrazeny výdaje na sociální
dávky, d chody, výdaje na zbrojení, léka skou pé i
apod.) a také pro neochotu lenských zemí spole ný
rozpo et navýšit. Rozpo et EU má tak spíše
zast ešující efekt nad rozpo ty jednotlivých
lenských stát . Nejv tší ást do rozpo tu pochází z
lenských p ísp vk (cca 70%), tedy nep ímo. Nás
však zajímají p ímé zdroje, tedy p íjmy rozpo tu EU
nezávislé na
lenských státech, vybírané ve
prosp ch EU jako celku, tedy cla, zem
lské dávky,
které inkasuje stát p es n hož jde zboží na unijní trh
a podíl z DPH vybíraný v rámci vnit ního obchodu EU
(mezi lenskými státy).
íjmy rozpo tu EU jsou tvo eny emi vlastními
zdroji a jedním dopl kovým zdrojem. Tzv. tradi ní
vlastní (p ímé) zdroje p edstavují výnosy z (1) cel
(cca 13% rozpo tových p íjm ) a (2) výnosy ze
zem
lských dávek, což jsou cla uvalená na
dovoz zem
lských produkt a dávky uvalené na
cukr a isoglukozu (cca 2% rozpo tových p íjm ). Cla
i dávky se vybírají od ne lenských stát na t ch
vn jších hranicích, p es které je dané zboží
dovezeno na území EU (nap . R vzhledem ke své
poloze m že cla a zem
lské dávky vybírat pouze
na relativn mén frekventovaných mezinárodních
letištích, tzn. že odvádíme do rozpo tu pom rn
malou ástku). Státy si p i vybírání cel a dávek
ponechávají ur itou ást poplatku jako náhradu za
administrativu spojenou s jeho vybíráním.
Vedle cel a dávek p edstavuje t etí p ímý zdroj
rozpo tu podíl na vybrané (3) dani z p idané
hodnoty (DPH) (cca 15% rozpo tových p íjm ). Tu
vybírají
lenské státy v rámci vnitro-unijního
obchodu.
K vlastním rozpo tovým zdroj m se adí také velice
malé p íjmové položky (cca 1%), jako nap . dan z
íjmu a mezd evropských ú edník , pokuty uložené
orgány Spole enství, p ebytky z p edešlého roku,
úroky z opožd ných splátek aj.
Vlastní p íjmy do rozpo tu byly zavedeny roku
1971, do té doby se chod EU zajiš oval z lenských
ísp vk jednotlivých stát . Zavedením vlastních
zdroj získaly orgány Spole enství nezávislost na
li vlád lenských zemí. Prvními dv ma vlastními
rozpo tovými zdroji Spole enství byly zmi ované
zem
lské dávky a cla, proto ozna ované jako
"tradi ní zdroje". Tyto tradi ní zdroje však nemohly
50
polovin 70. let byla rozší ena na Asii, Latinskou
Ameriku a zem jižního a východního St edomo í.
Rozvojová pomoc a spolupráce je poskytována ze
zdroj spole ného rozpo tu EU a z tzv. Evropského
rozvojového fondu. Realizace probíhá na základ
širokého spektra regionáln
nebo tematicky
zam ených program , které spravuje Evropská
komise.
Hlavním cílem EU je prost ednictvím rozvojové
pomoci a spolupráce podporovat udržitelný r st a
rozvoj, a to tak, aby kontrolu nad rozvojem m li sami
ob ané rozvojových zemí. Proto je prioritou EU
zam it se na p iny jejich zranitelnosti a poskytovat
pomoc v následujících oblastech: zajišt ní kvalitn jší
potravy a isté vody, zlepšení p ístupu ke vzd lání,
zdravotní pé i, zam stnání, p
a sociálním
službám, budování kvalitn jší infrastruktury a
zlepšování kvality životního prost edí.
Iniciativy EU se rovn ž zam ují na
potírání nemocí a zajiš ování p ístupu k
levným lék m za ú elem boje proti
pohromám, jako je nap . HIV/AIDS. EU
se také snaží o snížení dluhu, kterým
jsou rozvojové zem zatíženy.
Rozvojová pomoc se uskute uje i
prost ednictvím
poskytnutí
lepšího
ístupu výrobk m z rozvojových zemí
na trh EU, který by m l rozvojovým
zemím pomoci rozvinout a posílit sv j
zahrani ní obchod a využít výhod
globalizace.
Zvláštní
(zvýhodn né)
vztahy mají s Evropskou unií africké,
karibské a tichomo ské zem .
Evropská unie a její lenské státy
vyplatily v roce 2008 více než 49 miliard
eur v rámci pomoci rozvojovým zemím. Tato ástka
odpovídá 0,4 % jejich HNP a v p epo tu na
obyvatele je vyšší než pomoc poskytovaná
Spojenými státy nebo Japonskem. Cílem je zvýšit v
roce 2010 tuto pomoc na 0,56 % a v roce 2015 pak
až na 0,7 % HNP.
EU poskytuje humanitární pomoc ve všech
problematických
oblastech
v etn
Iráku,
Afghánistánu, palestinských území, severního
Kavkazu (zejména
enska), Tádžikistánu, Nepálu,
Srí Lanky, St ední Ameriky a ady oblastí Afriky.
Finan ní
prost edky
na
pomoc
poskytuje
prost ednictvím svého Ú adu pro humanitární pomoc
(ECHO, založen 1992). ECHO úzce spolupracuje s
nevládními
organizacemi,
specializovanými
agenturami OSN a
erveným k ížem/ erveným
lm sícem.
pokrýt náro né finan ní pot eby chodu EU, proto se
zavedly jako dodate ný zdroj op t
lenské
ísp vky stát . P ísp vky však nejsou automatické,
Spole enství o n m že pouze v nouzi požádat. V
sou asnosti dochází k postupnému poklesu výše
vybíraných cel a zem
lských dávek, p emž
stoupá význam dalších zdroj , tedy dávek z DPH
(da z p idané hodnoty) ale zejména lenských
ísp vk . Faktické financování rozpo tu pomocí
dodatkového tvrtého zdroje (p ísp vky) však není v
zásad optimálním stavem a hovo í se o nutnosti
reformy vedoucí k zjednodušení a zavedení nap .
evropské dan , unijní dan z produkce CO2,
energetické dani, zvláštní dani na tabák a alkohol,
dan z mezinárodních finan ních transakcí aj., což
znamená úsilí o posílení vlastních p íjm
do
rozpo tu.
Zdroj: Evropská komise
3.31
Rozvojová pomoc
Rozvojová pomoc zahrnuje širokou škálu hmotné
podpory a spolupráci, které jsou poskytovány za
elem posílení ekonomického, sociálního a
politického rozvoje zemím, které mají nízkou životní
úrove a nedosáhly pot ebné industrializace, tedy
zemím tzv. rozvojovým. Jedná se o dlouhodobou
pomoc zam enou na zásadní socioekonomické
problémy. Jejím cílem je zlepšování infrastruktury,
rozvoj výrobního potenciálu a zefektiv ování ve ejné
správy.
Rozvojová pomoc se liší od humanitární pomoci,
která je spíše krátkodobá (a pokud možno okamžitá)
a je poskytována v p ípad hrozící, nebo již
propuknuté humanitární krize (nap . v d sledku
ob anské války, hladomoru, rozsáhlé p írodní
katastrofy apod.), jejímž ú elem je záchrana život ,
zmírn ní utrpení postiženého obyvatelstva a
zachování lidské d stojnosti.
Rozvojovou pomoc poskytuje EU od svého vzniku
v 50. letech. P vodn byla zam ená na Afriku, ale v
3.32
Silný parlament
Evropský parlament (EP) je volen ob any Evropské
unie, aby zastupoval jejich zájmy. Jeho po átky
sahají do 50. let 20. století a do období vzniku
51
zakládacích smluv. Od roku 1979 jsou jeho lenové
ímo voleni ob any, které zastupují. Z nevoleného
lesa, které m lo pouze konzulta ní funkce, se tak
hem p lstoletí vyvinula jedna z nejvlivn jších
institucí Evropské unie.
Lucemburs
ko
22
17
22
Malta
mecko
Nizozemsko
5
99
25
13
6
13
72
12
72
6
12
50
22
17
33
22
13
7
72
Lotyšsko
9
Polsko
Portugalsko
Rakousko
Rumunsko
ecko
Slovensko
Slovinsko
Spojené
království
Špan lsko
Švédsko
18
Ma arsko
22
Celkem
736
V pr
hu vývoje evropské integrace získává
Evropský parlament stále d ležit jší úlohu – zejména
byl rozši ován seznam témat, ve kterých se mohl
podílet na p ijímání evropské legislativy a jeho
pravomoci v legislativních procedurách. Naposledy
to byla Lisabonská smlouva, která vstoupila v planost
v roce 2009, jež dále posílila roli Evropského
parlamentu, zejména zrovnoprávn ním EP a Rady
ve v tšin
p ípad
legislativního procesu a
rozpo tových otázkách a také v souvislost s kontrolní
funkcí EP v i Komisi.
Evropský parlament má tedy dnes mj. tyto hlavní
úlohy:
1. 1.Legislativní: Schvaluje spole
s Radou
evropskou legislativu v mnoha oblastech
politiky (tzv. standardní legislativní procedura).
Skute nost, že EP je p ímo volen ob any,
pomáhá zajistit demokratickou legitimitu
evropského práva.
2. 2.Kontrolní: Parlament vykonává demokratický
dohled nad ostatními institucemi EU, zvlášt
nad Komisí. Má pravomoc schválit, nebo
zamítnout navrhované komisa e. Parlament
má také právo Komisi odvolat: Komise
odstoupí, pokud pro hlasuje absolutní v tšina
poslanc a zárove je napln na hranice dvou
etin odevzdaných hlas . Tato pravomoc
dosud nebyla v praxi využita, ale p edstavuje
silnou politickou zbra .
3. 3.Rozpo tovou: Spole
s Radou má
kontrolu nad rozpo tem EU, m že tedy ovlivnit
výdaje EU. Na záv r celého rozpo tového
postupu celý rozpo et p ijímá, nebo zamítá.
Volby do EP se konají každých p t let a právo volit
má každý ob an EU, který je registrován jako voli .
Parlament tedy vyjad uje demokratickou v li ob an
Unie (asi p l miliardy lidí) a zastupuje jejich zájmy v
debatách s ostatními institucemi EU i navenek.
Sou asný 7. Evropský parlament, zvolený v ervnu
2009, má 736 len ze všech 27 zemí EU. Asi jednu
etinu len tvo í ženy.
V EP je zastoupeno kolem sta politických stran,
které p edstavují d ležité politické proudy sou asné
Evropy. Poslanci Evropského parlamentu nezasedají
v národních blocích, ale v osmi celoevropských
politických skupinách. Zastupují všechny postoje k
evropské integraci, od siln proevropských až po
otev en euroskeptické. Politicky i po etn nejsiln jší
je proevropská skupina Evropské lidové strany
(EPP). Její lenové pochází ze všech lenských stát
EU a jako p edseda frakce byl zvolen Joseph Daul.
Druhou nejsiln jší je také proevropská skupina
Progresivní aliance socialist a demokrat (S&D) s
edsedou Martinem Schulzem. T etí nejsiln jší je
skupina Aliance liberál a demokrat pro Evropu
(ALDE), které p edsedá Guy Verhofstadt. Mezi
menší skupiny pat í: Zelení-Evropská svobodná
aliance (Greens–EFA), Evropští konservativci a
reformisté (ECR), Evropská sjednocená levice a
Severská zelená levice (GUE-NGL) a Evropa
svobody a demokracie (EFD). Okolo 30 poslanc
stává neza azených.
Po et k esel podle jednotlivých zemí od ervna
2009
Belgie
Bulharsko
eská
republika
Dánsko
Estonsko
Finsko
Francie
Irsko
Itálie
Kypr
Litva
6
3.33
Snižení emisí
Snižování emisí v EU je jeden z mnoha cíl
evropské politiky ochrany životního prost edí, kterou
nastavuje ada vnit ních p edpis a také mezinárodní
smlouvy, z nichž nejvýznamn jší je Kjótský protokol,
v rámci n hož se EU zavázala snížit emise o 8 % v
porovnání s hodnotami z roku 1990 v asovém
období 2008 – 2012. Kjótský protokol vstoupil v
platnost 16. února 2005, EU jej ratifikovala v kv tnu
2002.
Nyní se však EU za íná zabývat otázkou, co bude
po skon ení platnosti Kjótského protokolu. Proto
Evropská komise vyzvala vysp lé státy sv ta (tedy
nejen leny EU), aby se ujaly vedení v boji s
globálním oteplováním. Prohlásila, že lenské státy
EU jsou odhodlány zavázat se k 30% snížení emisí
skleníkových plyn do roku 2020, pokud se ovšem i
ostatní vysp lé zem odhodlají ke srovnatelnému
snižování emisí.
50
52
zaru it nabytá práva (na území jiného lenského
státu) pro osoby pohybující se v rámci území EU.
Protože získat od ostatních takový závazek je
velmi složité, stanovila si zatím EU pevný nezávislý
závazek dosáhnout do roku 2020 alespo 20%
snížení emisí skleníkových plyn oproti roku 1990.
Návrh Evropské komise z ledna 2007 byl v podob
tzv. klimaticko-energetického balí ku schválen
v prosinci 2008. V rámci tohoto legislativního balí ku
se státy EU dohodly na snížení emisí skleníkových
plyn do roku 2020 o 20 % oproti úrovni z roku 1990
(ovšem v p ípad dojednání širší celosv tové
dohody se toto íslo automaticky zvýší na 30 %) a
zárove do stejného data zvýšení podílu energie z
obnovitelných zdroj na kone né spot eb energie
rovn ž na 20 %. (Proto se této dohod také íká
„20/20 do roku 2020“.) P esná ísla pro jednotlivé
státy se liší a nap íklad eská republika má jako
cílovou hodnotu podílu energie z obnovitelných
zdroj 13 %. Zárove balí ek upravuje problematiku
obchodování s povolenkami na emise skleníkových
plyn .
Harmonizace p iznávání sociálních dávek se na
úrovni EU se ídí následujícími principy:
princip nediskriminace v i ob an m jiného
lenského státu
jednotlivec podléhá legislativ pouze jednoho
státu; u pracujících se jedná o stát, kde pracují
(princip jednoho právního ádu)
princip s ítání dob pojišt ní
princip zachování nabytých práv
evropské regulace se vztahují na osoby
samostatn
inné, i zam stnance – aktivní
osoby, které byly zam stnané, nebo
samostatn výd le
inné
Pro p íklad uvedeme regulaci n kterých základních
sociálních dávek:
V p ípad zabezpe ení v nezam stnanosti
se zapo ítává doba odpracovaná v jiných
lenských státech a dávka m že být
nárokována ve stát , kde jedinec vykonával
své poslední zam stnání. Krom toho je
ísp vek v nezam stnanosti vyplácen po
dobu prvních t í m síc , kdy si osoba hledá
zam stnání v jiném lenském stát .
Vyplácení rodinných dávek je závislé na tom,
do jaké „kategorie“ žadatel spadá. Pro
pracující osoby jsou placeny státem, kde je
vykonáváno povolání; d chodci dostávají
penze od státu odpov dného za výplatu
penze; a sirotci od státu, kde rodinný
íslušník-pracovník vykonával zam stnání. V
Snahy Evropské unie dosáhnout globálního
závazku p i snižování emisí však nekon í. V prosinci
2007 p ijaly smluvní strany Rámcové úmluvy
Organizace spojených národ na 13. konferenci o
zm
klimatu na Bali (COP13) takzvanou „cestovní
mapu", podle níž m la sv tová jednání vyvrcholit na
summitu v Kodani v prosinci 2009 (COP15), kde by
la být p ijata nová dohoda o nastavení režimu a
reduk ních závazk po vypršení prvního kontrolního
období Kjótského protokolu v roce 2012. Tato
konference ovšem nep inesla o ekávaný výsledek
v podob dohody s USA a dalšími významnými
producenty skleníkových plyn (Ruskem, Brazílií,
ínou, Indií atd.) o jejich zapojení do mezinárodního
systému ochrany klimatu, ani komplexní dohodu s
rozvojovými zem mi, na n ž klimatické zm ny
dopadají nejtvrdším zp sobem. Koda ská jednání
ztroskotala zejména vzhledem k ekonomické krizi a
také domácím problém m Spojených stát
amerických.
3.34
Sociální dávky
Regulace sociálních dávek spadá do kompetencí
jednotlivých lenských stát EU, které stanovují
podmínky nárokovosti sociálních dávek. Evropská
unie oblast sociálních dávek pouze reguluje s cílem
53
každého státu, proto je v zájmu celé Unie kou ení
systematicky omezovat, resp. na ve ejnosti zcela
zakázat a tím také chránit ku áky pasivní (tj. osoby,
které samy nekou í, ale vdechují kou v zakou ených
prostorech).
kterých p ípadech m že být odmítnuta
výplata rodinných dávek do zahrani í.
chodové zabezpe ení je vypláceno do
zahrani í, ale p íjemce musí spl ovat
podmínku, že jeho p íjem je dostate
vysoký na to, aby se nestal p ít ží tam jší
sociální sít . Nicmén d chodci mají nárok na
veškerou zdravotní pé i ve stát pobytu.
Sociální zabezpe ení pracovníka, resp. jeho
nárokovost se odvíjí od sou tu sociálních
dávek, který tento jedinec m l. Zdravotní pé e
o pracovníka se odvíjí od legislativy
jednotlivého státu, kde je po dobu výkonu
zam stnání pojišt n.
Míra regulace oblasti sociálních dávek Evropskou
unií bere v úvahu rozli nost jednotlivých národních
systém . Po rozší ení EU v roce 2004 a 2007 staré
lenské státy stanovily podmínky pro obdržení
sociálních dávek a mnohé státy prakticky
zablokovaly své sociální systémy v i ob an m
nových
lenských stát . Nicmén
dosavadní
zkušenosti nepotvrdily obavy ze zneužívání
sociálních systém , p edevším proto, že výplata
sociálních
dávek
je
odvislá
od
doby
pracovního/zam stnaneckého pom ru.
V p ípad , že by se postoj EU v otázce sociálních
dávek posunul ve sm ru užší harmonizace této
oblasti, potom by se spíše než o zavedení
jednotného
evropského
systému
sociálního
zabezpe ení mohlo uvažovat o vytvo ení „záchranné
sít “, tedy evropské verze amerického sociálního
systému,
který
by
p edstavoval
základní
zabezpe ení pro všechny ob any EU. Nicmén , pro
finan ní náro nost tohoto systému (který i p es
zna
nízkou úrove sociálních dávek by v úhrnu
vyžadoval zna né finan ní a administrativní
prost edky) a zárove úrove jednotlivých národních
systém , je tento krok podle kritik nežádoucí a
zbyte
zat žující.
V opa né situaci, ve které by došlo ke zrušení
dnešní úrovn koordinace sociálních dávek by
pravd podobn došlo ke snížení stimulace pohybu
osob – tedy nejen penzist , ale p edevším
pracovník - což by znamenalo zna ný krok zp t v
evropském integra ním projektu, v n mž je pohyb
pracovník jednou ze ty základních svobod.
3.35
V roce 1989 vyzvala Rada lenské zem k zákazu
kou ení na ve ejných místech. Státy EU se zavázaly
ijmout technická a legislativní opat ení omezující
kou ení a chránící pasivní ku áky p ed zdravotními
následky, které vyplývají z nedobrovolného pobytu v
zakou ených prostorách. Státy se také zavázaly, že
budou každé dva roky podávat Komisi zprávu o tom,
jak ve v ci zákazu kou ení na ve ejných místech
postupují.
V praxi zavedlo všech 27 lenských zemí ur itá
opat ení omezující i zakazující kou ení v r zných
ve ejných prostorech, jako nemocnice, pracovišt ,
školy, ú ady, divadla, kina i ve ejná doprava.
První lenskou zemí, která zakázala kou ení zcela
ve všech vnit ních ve ejných prostorech, je Irsko
(2004). Od roku 2007 se p ipojila také Velká Británie
a podobný zákaz by m l v roce 2010 vstoupit
v platnost v Bulharsku. Ostatní lenské zem jako
nap . Malta, Švédsko, Itálie, Nizozemí, Estonsko,
Lotyšsko, Slovinsko a Finsko zavedly áste né
zákazy umož ující nap . kou ení ve vyhrazených
prostorech bar a restaurací, které jsou samostatn
klimatizovány.
Francie zakázala
kou ení
v
nemocnicích, ú adech, školách a obchodech, úplný
zákaz je zde otázkou asu. V eské republice platí
zákaz kou ení na ve ejných místech, jako jsou
veškeré instituce, nemocnice, zastávky, nikoli však v
restauracích, barech a klubech. Na druhou stranu
nap . N mecko zavedlo minimální opat ení a
dlouhodob nemá zatím v plánu kou ení n jak
Zákaz kou ení
Zákaz kou ení na ve ejných místech
V poslední dob v nuje EU, zvlášt pak Komise,
problému kou ení velkou pozornost a z hlediska
dlouhodobého cíle se snaží prosadit úplný zákaz
kou ení na ve ejných místech v rámci celé EU.
Odhadem 25% úmrtí na rakovinu a 15% veškerých
úmrtí v EU má souvislost s kou ením. Nemoci
spojené s kou ením a následná lé ba p edstavují
velkou zát ž pro zdravotnictví a tedy pro výdaje
54
slune ním zá ením (fototoxicita), test kožní
absorpce, sledování p em ny substance v
organismu,
ú inek
poškozující
plod/zárodek
(teratogenita),
ú inky
poškozující
plodnost
(reproduk ní toxikologie) a test na rakovinotvornost.
sledn ji regulovat i zcela na ve ejných místech
zakázat. Tato rozdílná pojetí protiku ácké politiky
odrážejí rozdílnou míru nadšení lenských zemí v i
tomuto zákazu a tím i prosazení jednotného unijního
zákazu kou ení na ve ejných místech.
Nedávný pr zkum Eurobarometru p itom zjistil, že
roste popularita opat ení zavád jících neku ácké
prost edí – 84 % Evropan se vyslovilo pro
kancelá e a jiná uzav ená pracovišt bez kou e, 77
% je pro restaurace bez kou e a 61 % podporuje
neku ácké bary a hospody.
V roce 2009 p ijala Evropská komise návrh
doporu ení Rady, které vyzývá lenské státy, aby do
roku 2012 p ijaly zákony, které ochrání ob any p ed
tabákovým kou em v uzav ených ve ejných
prostorech, na pracovištích a ve ve ejných
dopravních prost edcích, jak je uvedeno v lánku 8
Rámcové úmluvy o kontrole tabáku. Dále, aby
zlepšily ú innost zákon zajiš ujících prost edí bez
kou e p ijetím opat ení, jako je ochrana d tí, podpora
ob an , kte í se snaží p estat kou it, a obrazová
varování na tabákových produktech. A kone
, aby
posílily spolupráci na úrovni EU vytvo ením sít
vnitrostátních st edisek pro kontrolu tabáku.
Krom zmi ovaných legislativních úprav Evropská
unie a lenské státy ve svém boji proti kou ení
zavádí také r zné kontrolní a da ové mechanismy
tabákovému pr myslu, reklamní omezení, jsou
financovány výzkumné, preventivní a informativní
projekty, jako nap . program "Evropa proti rakovin ",
který prob hl v letech 1996-2000 (zam oval se
primárn na pasivní ku áky, zejména t hotné ženy a
ti), po ádají se také "protiku ácké" koncerty,
sportovní akce apod. Na rizika pasivního kou ení
upozornily také mediální kampan proti kou ení
„Nebojte se íct Ne“ a „HELP – pro život bez tabáku“.
Tabákový pr mysl však z hlediska da ového
ináší zna né zisky do státního rozpo tu, navíc
omezování i zákaz kou ení v pohostinství odrazuje
ku áckou klientelu, což vyvolává tlak ze strany
podnikatel . Protiku ácká politika EU však pomalu
ináší pozitivní výsledky.
3.36
Testy kosmetiky a její uvád ní na trh jsou od roku
1976 regulovány evropským zákonem. Tento zákon,
sm rnice 76/768/EEC, byl v roce 2003 posedmé
novelizován. V roce 1992, p i 6. zm
, bylo poprvé
rozhodnuto o zákazu uvád t na trh kosmetiku
testovanou na zví atech. V roce 2001 p ijala
Evropská komise 7. zm nu, tato zm na m la
vodn nahradit zákaz uvád ní na trh všeobecným
zákazem testování na zví atech v rámci EU, což by
ovšem znamenalo, že produkty, které byly na
zví atech testovány mimo EU, by bylo stále ješt
možné do EU dovážet a prodávat. Po kampaních
Evropské koalice a dalších organizací za práva a na
ochranu zví at byla nakonec po jednáních mezi
Evropským parlamentem a Radou ministr p ijata 7.
zm na tzv. „kosmetické sm rnice“. Z toho vzešlá
pozm ovací sm rnice 2003/15/EC byla p ijata 27.
února 2003. Ustanovuje od zá í 2004 zákaz
testování kone ných produkt na zví atech v rámci
EU, zákaz uvád t na trh kosmetické výrobky a jejich
obsahové látky, které byly testovány na zví atech
mimo EU, a pro které už v EU existují schválené a
uznané alternativní metody. Dále ustanovuje od zá í
2009 všeobecný zákaz testování kosmetických
produkt a jejich složek na zví atech pro tém
všechny oblasti testování, bez ohledu na to, jestli už
budou existovat alternativy bez pokus na zví atech.
A kone
od roku 2013 ustanovuje zákaz
kosmetických výrobk a jejich obsahových látek,
které byly testovány t emi dalšími pokusy na
zví atech (tyto t i pokusy je t žké nahradit, proto mají
výjimku). To znamená, že také výrobky, které byly
vyrobeny v jiných zemích, musí být testovány pomocí
metod bez pokus na zví atech, pokud byly tyto
metody na úrovni EU uznány. Také to znamená, že
až do doby, kdy bude existovat dostatek metod bez
Zákaz testování
Zákaz testování látek na zví atech
Zákazem testování v tšinou míníme zákaz test
ink chemických látek na zví atech provád ných
pro kosmetický pr mysl. A koliv je tato oblast
regulována a je pod p ísným dohledem ochránc
zví at, testy na zví atech se nadále provád jí.
Ochránc m vadí zejména testy, p i nichž zví ata trpí
a nebo jsou zabíjena, jsou to nap íklad: ur ení
jedovatosti p i krátkodobém a dlouhodobém použití
(akutní a chronická toxicita), test kožní dráždivosti,
test dráždivosti o í / sliznice (draize test), test kožní
alergie (kontaktní alergie), test poškození d di né
výbavy (test mutagentity), škodlivý ú inek zp sobený
55
Smyslem kvót však není jen omezit nadprodukci.
Dalším významným efektem kvót je lepší kontrola
unijní zem
lské výroby, poskytnutí záruk odbytu
zem
lských produkt a finan ní jistoty evropským
zem
lc m (EU garantuje stabilní ceny, poskytuje
za ur itých podmínek zem
lc m finan ní
kompenzace, pokud nap . nejsou schopni své
"drahé" zem
lské produkty prodat nebo jinak
využít bez ztráty na zisku).
pokus na zví atech, se smí používat jen ty testy,
které zp sobují co nejmenší utrpení co nejmenšímu
po tu zví at – a sice mimo EU, v p ípad , že cht jí
firmy zven í v EU prodávat. Testování kosmetických
výrobk na zví atech v rámci EU bylo rovn ž
zakázáno.
Ochránci zví at vítají tuto sm rnici pon kud vlažn ,
nebo podle jejich vyjád ení p išla pozd
a
edevším nenastolí absolutní zákaz pokus na
zví atech, alespo ne ihned (do roku 2013 existuje
výjimka u t ech typ test , které je obtížné nahradit, i
po zákazu budou stále existovat výrobky, které byly
testovány na zví atech atd.). Dále pak podle
ochránc chybí konkrétní ustanovení pro výzkum a
vývoj metod bez pokus na zví atech. Zatímco tedy
ochránci požadují ješt zvýšit tlak na kosmetický
pr mysl, aby hledal alternativy pokus na zví atech,
kosmetická zájmová skupina se pokoušela zabránit
zavedení zákazu testování a uvedení na trh.
Krom sm rnice 2003/15/EC existuje také Humane
Cosmetics Standard (HCS), mezinárodní certifikát
pro kosmetiku a spot ební zboží bez pokus na
zví atech. HCS vznikl v roce 1998 díky mezinárodní
koalici organizací na ochranu zví at z Evropy a ze
Severní Ameriky. Firmy ozna ené certifikátem HCS
nesmí provád t pokusy na zví atech a ani si zadávat
objednávky za tímto ú elem. Dále musí používat
ov itelné datum, tzv. pevné hrani ní datum (fixed
cut-off date) – datum, po kterém již ani výrobky ani
ingredience nebudou testovány na zví atech. Je to
systém, který požaduje po spole nostech, aby
umožnily nezávislou kontrolu a opakovan
prokazovaly, jakým zp sobem ov ují nezávadnost
svých výrobk . V sou asnosti je HCS podporován
leny Evropské koalice za ukon ení pokus na
zví atech (ECEAE) v Belgii, Francii, Finsku, Velké
Británii, Itálii, Nizozemí, Rakousku, Švédsku,
Švýcarsku, Irsku a Špan lsku. Realizován byl
prozatím ve Velké Británii a Rakousku. Finsko a
Švédsko tento proces již zahájily, v R se certifikace
ipravuje.
3.37
Zem
Výše kvót se stanovuje individuáln pro tu kterou
zemi na základ dlouhodobých údaj o domácí
spot eb a výrobním potenciálu zem (výrobní
potenciál odkazuje na charakter produkce státu, tzn.
pr
rný objem produkce, kvalita, geografické a
klimatické podmínky apod.). V sou asné dob
existují kvóty pro mléko, cukr, isoglukózu,
bramborový škrob a tabák. Na základ kvót získává
zem
lec r zné podpory (v tšinou finan ní).
Porušení/p ekro ení kvóty však pro n j m že
znamenat finan ní nebo jinou sankci, nap .
zapo ítání objemu do dalšího roku (tím bude muset
zem
lec vyprodukovat další rok ješt mén , aby
získal
podporu),
použití
komodity
k
nepotraviná skému ú elu atd. (u každé komodity se
toto liší).
To znamená, že n které kvóty omezují produkci
(mléko, bramborový škrob a svým zp sobem i cukr)
a za jejich p ekro ení se platí pokuta. V tšina kvót
ale produkci neomezuje, pouze vymezuje, jaké
množství nap . masných krav získá dotaci (finan ní
podporu státu). Jinými slovy, masných krav m že mít
chovatel kolik chce, ale dotaci získá jen na ást z
nich. Tvrzení, že se krávy budou muset porážet kv li
kvót , jsou tak naprosto nesmyslná.
V praktické rovin si ukažme nap . systém
mlé ných kvót. V rámci tohoto systému došlo ke
stanovení (Evropskou komisí) celkového množství
vyprodukovaného mléka na celoevropské úrovni,
které se podle daných kritérií dále rozd lí mezi
lenské státy. Každý lenský stát pak na základ této
nastavené kvóty (zvláš na mléko a zvláš pro obsah
tuku) m že bez sankce (dávky) uvést své zboží na
trh. Zavedení mlé ných kvót bylo jedním z prvních
ípad , kdy si situace na trhu vyžádala výrazný
lské kvóty
Zem
lské kvóty rozd lené mezi státy EU
Zem
lský sektor EU se potýká s výraznou
nadprodukcí, tzn. že vyprodukuje víc, než je EU
schopno využít. Navíc jsou ceny na unijním
zem
lském trhu daleko vyšší než na sv tových
trzích, což p edstavuje významnou p ekážku
konkurenceschopnosti evropských zem
lc na
mimounijních trzích (lidé si spíše koupí levn jší
zboží/potraviny). Proto byly stanoveny tzv.
zem
lské kvóty sloužící (p vodn ) zejména k
omezování množství ur itých "nejpal iv jších"
zem
lských surovin (hl. cukr, mléko, škrob)
icházejících z lenských stát na vnit ní trh EU.
56
finan ní spekulace mají pro ekonomiky nulový p ínos
a naopak p inášejí rizika. Odp rci namítají, že
zdan ní by vedlo banky a další finan ní instituce ke
kompenza ním opat ením a tím ke zvýšení
i zavedení nových poplatk , které by zasáhly
nejchudší vrstvy obyvatel.
zásah do dosud prakticky neomezeného systému
podpor.
3.38
Regulace bank
V souvislosti se sv tovou finan ní krizí, která se
v zá í 2008 p elila do Evropy a zasáhla p edevším
západoevropské zem , se za alo v Evropské unii
hovo it o p ísn jší regulaci bank a kontrole
finan ních trh , aby bylo v budoucnu zabrán no
opakování této situace. Minist i financí EU vyzvali
Komisi ervnu 2009 k p íprav souborného balí ku
opat ení. Tento krok byl potvrzen na zasedání
Evropské rady.
Opat ení vycházela ze zprávy skupiny expert
vedené bývalým šéfem Mezinárodního m nového
fondu Jacquesem de Larosierem, která byla
edložena Evropské komisi v únoru 2009. Zpráva
navrhovala vznik ú ad , které by se zabývaly
dohledem a rozpoznáváním rizik ve finan ním
sektoru.
Evropský výbor pro systémová rizika by
l být složen z centrálních banké
jednotlivých zemí a národních regulátor a
novat se monitoringu finan ních trh .
V p ípad blížící se krize by m l zav as
varovat
lenské státy, aby bylo možné
koordinovat spole nou odpov .
Evropský systém orgán
finan ního
dohledu (ESOFD) by m l za úkol zlepšit
dohled nad finan ními skupinami operujícími
v n kolika lenských zemích, které však
podléhají r zným mechanism kontroly. Tato
instituce by do sebe navíc v lenila již exitující
výbory, které se zabývají regulací bank,
pojiš oven a penzijních fond .
vodní legislativní návrh Komise p edložený na
podzim roku 2009, který dával ESOFD pom rn
široké pravomoci, byl zm
en rozhodnutím Rady
EU. Jednotlivé lenské státy by podle upraveného
návrhu m ly možnost se proti p ípadným opat ením
zahájeným proti n kterému ze stát odvolat k Rad
a následn i Evropské rad . Navíc rozhodnutí
ESOFD by nem la mít žádné d sledky pro státní
rozpo et. Tento postup byl nep ijatelný pro státy, ve
kterých hlavní podíl na finan ním trhu mají dce iné
spole nosti – tedy p edevším zem st ední a
východní Evropy – nebo by tyto státy doplácely na
ípadné chybné operace mate ských finan ních
ústav .
Tato m
í varianta je odmítána v tšinou frakcí v
Evropském parlamentu. Její osud je tedy nejistý,
nebo k zavedení reformy je souhlas evropských
zákonodárc nezbytný.
Další možnou formou regulace bank a finan ních
tok , o které se nyní v EU diskutuje, je návrh na
zavedení dan z finan ní transakce. Argumentace
zastánc tohoto kroku je postavena na tvrzení, že
3.39
vláda
Evropská
ekonomická
Anglicky: European economic governance
Celosv tová ekonomická krize, která se naplno
projevila v roce 2008, ale i kritická situace v ecku a
hrozba podobného vývoje v dalších státech
Eurozóny (nap . Portugalsko, Špan lsko, Itálie)
znovu otev ela otázku, na jakých pravidlech by m la
být založená ekonomická spolupráce lenských stát
EU.
Poslední vývoj jasn ukazuje, jak roste vzájemná
propojenost lenských stát EU, zvlášt pak stát
Eurozóny a chování jednoho lenského státu m že
mít zásadní vliv na prosperitu jiných. V sázce je
nejen budoucnost jednotné m ny, ale také
integra ního projektu jako takového, protože
ípadný celkový kolaps Eurozóny by byl zásadním
neúsp chem evropské integrace.
Evropská unie se musí soust edit nejen na ešení
sou asné krize, ale také na obnovení d
ry v euro
a evropskou ekonomiku a na zlepšení fiskální a
monetární zodpov dnosti jednotlivých lenských
stát .
Zatímco n kte í se domnívají, že problémem je
„pouze“ dlouhodobé porušování Paktu r stu a
stability a prostým ešením je uplat ování p ísn jších
kritérií a sankcí za jejich nedodržování (nap .
omezení p íjm z fond EU nebo hlasovacích práv
v EU), jiní jsou p esv
eni, že je t eba hledat hlubší
ešení a zam it se na diskuzi o dlouhodobém
sm ování Unie. Probíhající krize totiž upozornila na
základní nedostatek Eurozóny, která má sice jednu
spole nou m nu, nicmén
jednotliví
lenové
uplat ují rozdílné fiskální politiky. Tato situace
vychází z politické reality a z míry evropské
integrace, která se v sou asnosti nachází na pomezí
ekonomické a politické integrace. Postup k m nové
unii a zavedení eura v roce 2002 bylo vnímáno nejen
jako projekt ekonomický, ale také politický – bez této
dimenze není možné spole nou m nu udržet.
Francie dlouhodob usilovala o to, aby Rada
ministr financí stát Eurozóny fungovala jako jakási
„ekonomická vláda“ Evropy, která by m la koordinaci
lenských stát na starosti. N mecko se této
myšlence bránilo, protože by její prosazení mohlo
vést k omezení nezávislosti Evropské centrální
banky. Krize v ecku i pomalé oživení evropského
hospodá ství po krizi z roku 2008 však odmítavý
postoj N mecka zm nil.
57
zahrani ní“), jež spojila do jedné pozice
místop edsedu Evropské komise a Vysokého
edstavitele pro SZBP.
Evropská služba vn jší akce bude ízena práv
vysokou p edstavitelkou, kterou se v listopadu 2009
stala bývalý evropská komisa ka pro vn jší obchod,
Catherine Ashtonová. Delegace EU se p em ní na
tzv. evropské ambasády. Ty budou sledovat zájmy
Unie, a to na základ výlu né pravomoci, i na
základ
vymezení
lenskými státy. Spole né
ambasády budou také poskytovat konsulární pomoc
pro všechny ob any EU.
Priority práce jednotlivých ambasád se budou lišit
vzhledem k charakteru daných zemí. V p ípad
ambasády ve Washingtonu a vztahu s USA se
budou pravd podobn hlavní debaty to it kolem
uvol ování bariér vzájemnému obchodu. Podobnou
nápl
práce lze o ekávat i v p ípad dalších
demokratických vysp lých zemí (Kanada, Japonsko,
Korea, atp.). V nestabilních regionech a zemích,
které prošly i procházejí vále ným konfliktem
(Afghánistán, Irák), se EU bude snažit p isp t
k rekonstrukci zem . V rozvojových zemích bude
hlavním bodem programu rozvojová pomoc.
V oblastech bezprost edního sousedství EU se bude
jednat o p ibližování k EU, v kandidátských státech
pak budou hlavním tématem p ístupové rozhovory.
Rozsah a náro nost agendy bude vyžadovat nejen
zkušený personál, který bude poskládán ze
sou asných pracovník Komise a Rady zabývajících
se vn jší politikou a dopln n o do asn vyslané
diplomaty lenských stát , ale i dobrou spolupráci
v rámci Evropské komise. Agenda vn jšího
zastupování totiž zasahuje do portfolií n kolika
komisa
(pro vn jší obchod, rozvojovou pomoc,
humanitární pomoc, rozši ování a evropskou politiku
sousedství atd.).
Evropská služba vn jší akce by m la vznikat
postupn , p emž pln funk ní by m la být od roku
2012.
Evropská rada, která se konala v b eznu 2010,
proto rozhodla o vytvo ení speciální „task force“,
která by m la p ipravit postup pro ešení krize i
budoucí spolupráci lenských stát EU v ekonomické
oblasti. Tato komise, složená z ministr financí EU,
zástupc Evropské centrální banky a rotujícího
edsednictví, se poprvé sešla pod vedením
prezidenta Evropské rady Hermana Van Rompuye
21. kv tna 2010. Zpráva, která shrne výsledky její
práce, se o ekává na podzim 2010. O ekává se, že
Evropská rada by se m la stát ekonomickou vládou
EU a prost ednictvím „dohledu“ na hospodá ské
strategie jednotlivých len EU a definice spole né
unijní strategie r stu."
Kritici však poukazují ne neochotu lenských stát
se zavázat k takovému kroku. Ekonomiky lenských
stát se totiž výrazn liší a lenové p irozen sledují
své partikulární zájmy, jak nap . pravideln ukazuje
debata o finan ní perspektiv EU (nap . otázka
budoucnosti
Spole né
zem
lské
politiky).
edstava, že by „Evropská vláda“ jednotlivým
zemím ukládala, jak spravovat státní dluh nebo jak
investovat do oblastí jako nap . vzd lávání nebo
snižování chudoby, je pro mnohé nep ijatelná.
3.40
Evropská diplomacie
Celý název: Evropská služba vn jší akce
Rozši ování
oblastí
p sobnosti
Evropských
spole enství na záležitosti mající mezinárodní
esah a vytvá ení Spole né zahrani ní politiky se
sebou p ineslo pot ebu Evropské unie vytvo it
systém zastupování svých zájm
v zahrani ní.
Vznikla soustava delegací, které jsou rozesety po
celém sv . Se vstupem Lisabonské smlouvy
v platnost vzniká nová instituce – Evropská služba
vn jší akce, které se také íká „Evropská diplomacie“
Své první zastoupení mimo lenské státy si z ídilo
už Evropské spole enství uhlí a oceli na za átku 50.
let ve Washingtonu, aby monitorovalo vývoj
amerického trhu s danými produkty. Pot eba posílení
zastoupení v dalších zemích rostla s rozši ováním
politik Spole enství o další oblasti (se zavedením
celní unie, se za azením rozvojové agendy mezi
oblasti p sobnosti ES, atp.). V dané dob byla
vybudována sí Delegací Evropských spole enství
po celém sv .
S rozší ením p sobnosti EU o oblast Spole né
zahrani ní a bezpe ností politiky se za alo hovo it o
pot eb reformovat a zjednodušit vn jší politiku EU,
aby EU mohla lépe využívat potenciálu, který
v n kterých oblastech dával spole ný postup. Ta
byla totiž prakticky provád na v rámci Komise ve
sv ených oblastech i v rámci Rady EU v oblastech
tehdejšího II. pilí e. Zm nu p inesla Lisabonská
smlouva, která ustanovila funkci Vysokého
edstavitele EU pro vn jší vztahy (n kdy
ozna ovaného
jako
„evropského
ministra
58
uk ižování a zmrtvýchvstání). Poslední ve e Pán
je také vzorem pro základní k es anský ob ad – mši
(u n kterých církví setkání obce).
Základním prvkem k es anství je láska k bližnímu,
která se neomezuje na p íslušníky jednoho národa,
skupiny nebo spole enské vrstvy. Protože vzniklo v
prost edí ímské íše, nalezl tento universalismus
brzy následovníky nejen v rozptýlených židovských
obcích, ale i mezi p íslušníky nejr zn jších jiných
národností a spole enských skupin. Od po átku ale
bylo v napjatém vztahu v i oficiálnímu ímskému
polyteismu, k es ané odmítali skládat císa i pocty
jako nejvyššímu bohu. První silné protik es anské
nálady se široce objevily již v šedesátých letech
prvního století našeho letopo tu, za vlády císa e
Nerona. Perzekuce k es an trvaly až do 4. století,
kdy byl v roce 313 vydán Edikt milánský, který
es anství zrovnoprávnil s ostatními náboženstvími.
Zanedlouho se k es anská víra stala státním
náboženstvím celé ímské íše. Po rozpadu íše na
západní a východní ást došlo k odd lení dvou
tradic, z byzantské se postupn zformovalo dnešní
pravoslaví, které je rozší eno p edevším v Rusku a
áste
na Balkán . Hlavou západního k es anství
se stal ímský biskup, papež, jakožto nástupce
apoštola Petra. V 11. století se ob církve od sebe
odd lily definitivn .
Po rozpadu Západo ímské íše a vým
obyvatel
na v tšin jejího území z stala církev jedinou
„infrastruktura“, zajiš ující vzd lanost a základní
kulturní vazby.
Na p elomu 15. a 16. století probíhala pod vlivem
humanist (nap . Erasmus Rotterdamský) diskuse o
dalším sm ování církve, která skon ila schizmatem,
nejprve Luther a pozd ji Kalvín a další reformáto i
vystupovali proti jednotnému chápání církve.
Následovalo století náboženských válek, zakon ené
icetiletou válkou, na jejímž konci bylo dosaženo
mocenské rovnováhy a praktického kompromisu, kdy
byla ob ma stranami p ijata zásada „ í stát, toho
náboženství“. Zm na nastala až s nástupem
osvícenství, kdy Josef II. umožnil na svém území
sobení n kolika vybraných protestantských církví.
Náboženská svoboda se v Evrop prosadila až v
souvislosti se zm nami, zp sobenými Napoleonem.
es anství se výrazn prosadilo i mimo Evropu.
Významné zem pisné objevy v 16. a zejména 17.
století znamenaly období velkých misií – cest
motivovaných ší ením víry v Ježíše Krista. Misie byly
vysílány do Latinské Ameriky (kde se k es anství
stalo dominantním náboženstvím), Afriky a Asie.
Spojené státy americké vznikly na základ p sobení
osídlenc – p edevším k es anských migrant z
doby evropských náboženských válek a spor . O
dv století pozd ji vyslala pravoslavná církev misie
na Sibi a jiná místa.
Dnes k es anství dominuje t em kontinent m –
Americe, Austrálii a Evrop . O vliv na africký
4 Myšlenkové sm ry
Kategorie Myšlenkové sm ry obsahuje základní
popis nejd ležit jších názorových proud , které
ovliv ovaly nebo ovliv ují evropský prostor.
4.1 K es anství
es anství je monoteistické náboženství, uctívá
jednoho Boha, který je trojjediný – Otec (Stvo itel),
Syn (Ježíš Kristus) a Duch svatý. Je nejrozší en jším
náboženstvím na sv
a hlásí se k n mu p ibližn
etina lidstva.
Vzniklo v židovském prost edí jako zv st, kterou
Ježíš Kristus p inesl nejen pro Židy, ale pro všechny
národy. Náš letopo et se formáln po ítá od
narození Ježíše, a koli o jeho p esné datum se
vedou spory. Od židovského náboženství p ejalo
es anství adu základních prvk , zejména Starý
zákon, k n muž p idalo další posvátné spisy, nap .
evangelia, Skutky apoštol , listy Pavla a dalších
apoštol i Apokalypsu ili Zjevení sv. Jana, které se
souhrnn nazývají Nový zákon. Starý a Nový zákon
dohromady tvo í Písmo svaté neboli Bibli. K es ané
í, že Ježíš je Mesiáš – Spasitel, který zem el
umu en na k íži, ale p emohl smrt a vstal z mrtvých.
ící jsou k ni a v život se mají ídit mimo jiné
desaterem božích p ikázání. Mezi nejznám jší
es anské svátky pat í Vánoce (narození Ježíše) a
Velikonoce, svátek Poslední ve e Pán (jeho
59
opakovan dostalo Božího zjevení. Od odchodu
proroka a jeho stoupenc (hidžra) v roce 622 do
sta Mediny se po ítá muslimský kalendá . Po jeho
odchodu se za alo jeho u ení postupn ší it a ješt
ed smrtí Mohameda byla v tšina území Arábie
muslimská. B hem dalšího století se muslimská víra
dostala na západ do Špan lska a na dálný východ.
Krátce po prorokov
smrti došlo v d sledku
mocenských boj k rozšt pení muslimské obce na
dva hlavní sm ry – na sunnity a šíity. Sociální,
politické a náboženské rozpory vedly v dalším vývoji
ke vzniku mnoha sekt a hnutí, z nichž mnohé existují
dodnes, jmenujme nap . drúzy, cháridžovce,
ibádovce i karmaty.
V pr
hu dalších staletí se islám a jeho kultura
úsp šn rozvíjely. Muslimští vzd lanci v novali svou
pozornost nejen náboženství, ale i rozvoji v dy.
ekládali dostupné filozofické a v decké práce a
vynikali v um ní, architektu e, astronomii, geografii,
historii, v jazycích, literatu e, medicín , matematice a
fyzice. Jsou jim p ipisovány d ležité poznatky jako
nap . algebra, arabské íslice a íslo nula, které
odstartovalo rozvoj matematiky. Pozd jší evropské
objevné cesty byly možné díky naviga ním a lodním
mapám, které rovn ž pat í mezi vynálezy
muslimských u enc . Postupn byl však v decký
náskok
muslimských
vzd lanc
p edehnán
významem a mírou objev v dc evropských.
Naplno se úpadek muslimských tvo ivých sil projevil
v 17. století.
kontinent se d lí s islámem, v Asii jsou k es ané
menšinou.
tšina obyvatel stát Evropské unie se hlásí ke
es anské ví e, moderní státy ale uznávají princip
odd lení státu od církve. Jednotlivé státy mají svoje
vztahy s katolickou církví upraveny mezinárodními
smlouvami s Vatikánem, reprezentovaným papežem.
Tím je nyní Benedikt XVI.
V poslední dob se otázka zmínky evropské
es anské tradice i k es anské víry v Boha stala
edm tem diskusí spojených s p ípravou nové
reformní ústavní smlouvy Unie. Státy jako N mecko,
Itálie, Polsko a Slovensko navrhovaly, aby bylo na
evropské k es anské d dictví odkázáno v preambuli
nov vznikající ústavy, naopak druhá skupina stát v
ele s Francií to odmítla. Diskuse na toto téma se
vedla uvnit všech stát Unie.
4.2 Islám
Islám je nejmladší ze sv tových monoteistických
náboženství a po tem svých vyznava se adí na
druhé místo za k es anství. Význam slova „islám“
znamená „odevzdání se Bohu“, v p eneseném slova
smyslu lze íci, že „ten, kdo se odevzdá Bohu, je
muslim“.
Od svého vzniku v 7. století n.l. byl islám
považován za jedno z východních náboženství,
avšak s rostoucím po tem muslim i na západ se
stal náboženstvím celosv tovým. Jako svou
významnou sou ást zahrnuje propracovaný právní
kodex, který se zabývá otázkami každodenního
života, mezilidských vztah , trestního práva,
státoprávního
uspo ádání
a
vztahu
k
nemuslimskému okolí. Islám tedy není jen
náboženstvím, ale p edstavuje i styl života a
komplexní životní cestu. Sv j p ísný monoteismus
odvozuje od odkazu biblického proroka Abrahama
(arab. Ibrahíma), který je uznáván i v k es anství a
judaismu.
Spole ný
biblický
základ
tí
monoteistických náboženství se v islámu projevuje i
v uznání starozákonních prorok a Ježíše Krista za
edch dce proroka Mohameda. K es ané a Židé
jsou v islámu ozna ováni za „lid Knihy“.
Za zakladatele islámu je považován prorok
Mohamed (570-632), kterému se b hem jeho života
Hlavním zdrojem víry a základem života každého
muslima je posvátná kniha Korán, podle islámu
doslovné zaznamenání Božího slova, které bylo
zjeveno proroku Mohamedovi prost ednictvím
archand la Gabriela. Skládá se ze 114 súr (tj. kapitol
rozd lených do verš ), které se dochovaly v
vodním zn ní, pouze s drobnými edi ními
úpravami z prvních islámských století. Dalšími zdroji
inspirace a instrukcí pro muslimy jsou islámské právo
(tzv. šarí’a - arabsky cesta k prameni, správná cesta
hodná následování), které se opírá o Korán, skutky a
výroky Proroka (sunna), souhlasný názor autorit
(idžmá) a analogie (qijás). V dní obor zabývající se
šarí’ou se nazývá fiqh (poznání).
Podstatou islámu je d sledná víra v jediného boha
(Alláh, stvo itel nebe a zem a všeho, co je na nebi a
60
4.3 Judaismus, židovská víra
na zemi), v nesmrtelnost duše, v poslední soud a
posmrtnou odm nu lov ka, který je podle islámu
zodpov dný za své iny.
Islámská víra (ímán) je podpírána p ti tak zvanými
sloupy náboženství:
1. Vyznání víry v jedinost Boha a jeho proroka
Mohameda jako Božího posla (šaháda).
2. Každodenní vykonávání modliteb (salát).
3. Modlitby p edstavují p ímé spojení mezi
ícím a Bohem. Probíhají v jazyce zjevení,
arabštin , a konají se po ranním úsvitu, v
poledne, odpoledne, p i západu slunce a po
setm ní, ímž podmi ují rytmus celého dne.
4. Náboženská da (zakát).
5. Sebeo ista prost ednictvím p stu (saum), kdy
se všichni muslimové každoro
v m síci
ramadánu od východu do západu slunce
postí, tj. nepožívají jídlo, nápoje, zdržují se
kou ení, vulgarit, násilného jednání a nevedou
pohlavní život. Muslim se tak oprostí od slasti
pozemského života a m že se, by na krátkou
chvíli, soust ed
a nerušen zam it na své
životní cíle a pln vnímat p ítomnost Boha.
6. Pou do posvátné Mekky (hadždž) pro ty, kte í
jsou na to fyzicky p ipraveni a mají dostatek
finan ních prost edk . Každoro
navštíví
Mekku p ibližn 2 milióny poutník z celého
sv ta.
Jelikož je v sou asné dob islám p ítomen tém
na každém kontinent , velice t žko se geograficky
vymezuje. Z geopolitického pohledu jej m žeme
vymezit do oblasti mezi Marokem na západ ,
Indonésií na východ , Somálskem na jihu a
Tureckem na severu. K es anská Evropa s
muslimským sv tem tedy hrani í z jihu po celé délce
St edozemního a erného mo e, na Kavkaze a
áste
na východ . Hrani ní ára mezi dv ma
sv ty s odlišnou kulturou se v pr
hu d jin m nila,
avšak vlivy islámu a islámské kultury nezmizely.
Osmanská íše rozesela muslimské skupiny po
Balkán (nap . bosenští muslimové) a zanechala
sv j otisk v kemalistickém Turecku.
V Evropské unii dnes žije kolem 15 milion
muslim , z toho p ibližn dva miliony žijí ve Velké
Británii, zhruba šest milion ve Francii a t i miliony v
mecku. Po etnou muslimskou menšinu m žeme
vystopovat i v Rakousku, Belgii, Nizozemsku nebo v
Itálii. P evážná ást muslimské komunity p išla do
Evropy z hospodá ských a ekonomických d vod .
Muslimové jsou západní spole ností
asto
kritizováni za postoj k ženám, praktikování t lesných
trest a za zákaz odpadnutí od víry. Odlišné
náboženství, spjaté s každodenním životem
muslima, se podle n kterých názor také ur itou
mírou podílí na neúsp šné integraci ásti muslimské
komunity do evropských spole ností.
Židovství neboli judaismus je náboženstvím
židovského národa. Vznikl ve 3. tisíciletí p ed naším
letopo tem na historickém území Palestiny, kde se
dnes rozprostírá Stát Izrael. Je nejstarším
monoteistickým náboženstvím, tzn. uznává jednoho
boha. Boží jméno se však nesmí vyslovit, proto je
h v židovské tradici ozna ován r znými názvy,
nap . Hospodin, Jahve nebo Adonai. Judaismus je
sou ástí každodenního života v ících. Kipa neboli
jarmulka, malá p iléhavá apka, kterou Židé nosí na
hlav , je znamením oddanosti Bohu. Veškeré
pokrmy musí být ob adn
isté, tzv. košer, tedy
ipravené podle židovských rituálních p edpis .
Nap . je zakázáno jíst maso jiných zví at než
ežvýkavc , nap . vep ové, nebo jsou zakázány
ryby bez šupin. Na stole nemají být sou asn
pokrmy z masa a mlé ná jídla. Dokonce nádobí v
kuchyni je odd lené zvláš pro mlé ná a zvláš pro
masitá jídla a nesmí se zam nit. Každý týden se
slaví Den odpo inku (Sabat nebo Šabat), který
za íná v pátek po západu slunce a kon í sobotní
nocí. Tímto svátkem se p ipomíná, že B h sedmého
dne po stvo ení sv ta odpo íval. Židé v tento den
nepracují, neva í, nepíší apod. Židovský kalendá
po ítá roky od stvo ení sv ta, každý rok za íná na
podzim a má 354 dní. Mezi židovské svátky pat í
nap . Pesach, který trvá 8 dní a p ipomíná odchod
Izraelit z Egypta, nebo Sukot, svátek stánk . Ten
ipomíná pobyt izraelských kmen na poušti po
odchodu z Egypta. Svátek Roš ha-šana je židovský
Nový rok a svátek Jom kippur je dnem smí ení. Židé
neslaví vánoce, ale Chanuku, p i které rozsv cují
sedmiramenný svícen.
61
stran v Evrop p edstavoval rozpad Sov tského
svazu (SSSR) v roce 1991. Po p elomovém roce
1989 n které komunistické strany opustily p vodní
ideologii, asto sm rem k sociální demokracii. V
„postkomunistických“
zemích
probíhá
proces
právního, morálního a historického vypo ádání se s
bývalými režimy a jejich p edstaviteli. eský „Zákon
o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu
proti n mu“ komunistický režim odsoudil, lustra ní
zákony m ly zabránit bývalým exponent m režimu
sobit ve ve ejných funkcích. Evropská unie se
svými projekty snaží stabilizovat ekonomiky
kterých stát ve fázi transformace z centráln
plánovaných na tržn ízené.
jiny Žid jsou spjaty se semitskými kmeny,
zvlášt jedním z nich, s Izraelity. Tento kmen vedený
Abrahamem opustil Mezopotámii a usadil se v
Kanaánu. Pozd ji odešel až do Egypta, kde se
postupn dostal do otrockého postavení. Izraelité se
ve vyhnanství ješt více semkli a za ali mezi sebou
ší it skutky svého p edka Abrahama. Za zakladatele
judaismu je ale považován Mojžíš, který izraelský lid
z otroctví vyvedl. Izraelité se tak vrátili do zem
zaslíbené, Kanaánu. B hem 40-ti letého putování
edal Mojžíš Žid m desky zákona, posvátný
dokument, jehož obsah je shrnut do desatera
ikázání. Židovské texty a spisy vytvá í Tanach,
Starý zákon, první ást Bible. lení se na t i ásti Tóru, neboli Mojžíš v zákon, který se skládá z p ti
knih: Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri, a
Deuteronomium. Druhá ást se nazývá Proroci a t etí
ást Spisy, z nichž nejznám jší jsou Žalmy,
ipisované králi Davidovi. Židé mají i ústní zákon
neboli Talmud. Ten má dv ásti: Mišnu a Gemaru.
Od po átku letopo tu byli Židé vzhledem k svému
postavení v k es anské spole nosti nuceni se
rozptýlit po celém sv , žili tak v Babylónii,
Alexandrii, ím a po celém pob eží St edozemního
mo e. Byli asto pronásledováni, a proto se rozutekli
po celé Evrop , ale i odsud byli asto vyhán ni. Židé,
kte í p ežili nacistické vyvraž ování, tzv. holocaust,
se rozhodli vrátit do zem zaslíbené, Palestiny. 14.
kv tna 1948 tak vznikl za mezinárodní podpory
nezávislý Stát Izrael, kde žije jedna šestina
celkového po tu Žid . Nejpo etn jší židovská
komunita se nachází ve Spojených státech s 6
milióny Žid . V Evrop žije n co p es 4 milióny Žid .
Judaismus má n kolik odnoží, a to ortodoxní
judaismus, do n hož spadá i chasidismus nebo ultraortodoxní judaismus, konzervativní judaismus,
progresivní judaismus, rekonstruktivní i karaitský
judaismus.
Po átky politické levice jsou azeny do prvních
dekád 19. století. Termín komunismus z ejm poprvé
použil britský socialista John Goodwyn Barmby roku
1840. Také slovo socialismus se za alo používat
kolem roku 1840, oba termíny tehdy ješt byly
chápány synonymn . Vznik socialismu a komunismu
ve vysp lých státech souvisí s pr myslovou revolucí,
která vytvo ila pr myslovou d lnickou t ídu, socialisty
zvanou proletariát. D lníci, kte í nevlastnili nic než
svoji práci, byli vystaveni mimo ádn
krutým
pracovním podmínkám, jež popsal nap íklad Engels
v knize Postavení d lnické t ídy v Anglii nebo
romanopisec Charles Dickens. Levicoví aktivisté
proto vykládali p vodn liberální ideu rovnosti,
pocházející z Francouzské revoluce, ve smyslu nejen
rovnosti p íležitostí, ale i rovnosti majetku. Marx a
jeho pozd jší následovníci nazývají tuto ranou etapu
levicových teorií utopický socialismus, zatímco svoje
vlastní názory ozna ují jako v decký socialismus i
decký komunismus. Marxismus považuje dosažení
komunismu za nutný výsledek d jinného procesu a
4.4 Komunismus
Komunismus (z latinského communis = „spole né“)
je utopické spole enské z ízení, ve kterém neexistují
ídní rozdíly mezi lidmi a všichni spole
vlastní
výrobní prost edky. ast ji se tak ozna ují ideologie
a politická hnutí, která takovéto z ízení cht jí
prosadit, nebo politický režim stát ovládaných
komunistickými stranami. Ve 20. století komunisté
získali moc v ad stát . Nejprve v roce 1917 v ele s
V. I. Leninem v Rusku, po druhé sv tové válce se
komunisté prosadili v mnoha dalších zemích, v
eskoslovensku od února 1948 do konce roku 1989.
Dodnes vládnou v ín a n kolika dalších zemích,
koli ínští komunisté sou asnosti se od p vodních
revolucioná
zna
liší
nap íklad
svým
pragmatismem. Za vrchol komunistické moci lze
považovat období od 50. let 20. století. Zlom nastal v
roce 1989, definitivní konec vlády komunistiských
62
pohybu ekonomických sil. D jiny se mu jeví jako
posloupnost
stádií,
definovaných
p edevším
výrobním zp sobem, tedy ekonomickou základnou
spole nosti. Od „prvotního komunismu“ prvobytn
pospolné spole nosti prochází lidstvo etapami
otroká ství, feudalismu a kapitalismu. Po ínaje
otroká stvím již existuje vyko is ování: vládnoucí
ída si p ivlast uje nadhodnotu vytvo enou
ovládanými t ídami. V kapitalismu jako vrcholném
stádiu vyko is ovatelských spole ností však vzniká
lnická t ída, která bude jednou schopna dosáhnout
poslední fáze d jin, op t spravedlivé komunistické
spole nosti. Cestou k bezt ídní spole nosti, ve které
funguje sociální rovnost, je revoluce. Podle
komunist je jediným prost edkem k prosazení
vlastních cíl vzpoura d lník (proletariátu), která
nastolí bezt ídní spole nost po p echodném období
diktatury proletariátu. Diktatura proletariátu ozna uje
období, v n mž ješt existují spole enské t ídy, ale
buržoazie,
tedy
bohatá
vládnoucí
vrstva
vyko is ovatel , je nahrazena vládou d lnictva a
pracujících.
V roce 1834 založili v Pa íži n me tí socialisti tí
lníci Theodore Schuster, Wilhelm Weitling a jiní
Svaz pohrdaných. Z n j se roku 1836 odšt pil Svaz
spravedlivých, zprvu pod vlivem Babeufa a
es anského komunismu. Heslem bylo „Všichni lidé
jsou brat i“ a cílem „ustavení království božího na
zemi, založeného na ideálech lásky k bližnímu,
rovnosti a spravedlnosti“. V ervnu 1847 se k Svazu
spravedlivých p ipojil Marx se skupinou svých
ívrženc , kte í na slu ovací konferenci Svaz
esv
ili, aby zm nil své heslo na „Pracující všech
zemí, spojte se“. Slu ovací konference se stala
prvním sjezdem
první marxistické politické
organizace v d jinách, na druhém sjezdu v Londýn
roku 1847 byli Marx s Engelsem pov eni
vypracováním Manifestu komunistické strany,
znám jšího pod titulem Komunistický manifest.
V roce 1864 byla v Londýn ustavena Mezinárodní
asociace pracujících, znám jší dnes pod jménem
První
internacionála.
Zám rem
organizátor ,
francouzských a britských odborá , bylo p vodn
vytvo it mezinárodní odborovou úst ednu, umož ující
nap . zabránit dovážení stávkokaz z jedné zem do
druhé. Karlu Marxovi, který byl mezi zakládajícími
leny, se však brzy poda ilo podstatn ovlivnit
agendu i názorovou orientaci organizace a stát se
jejím v
ím p edstavitelem. První internacionála
zahrnovala množství tehdejších politických filozofií,
ideové spory v ní proto byly p ítomny od samotného
po átku, osudovým se nakonec stal dodnes
nesmí ený spor mezi marxisty a kolektivisty, jak se
tehdy nazývali p ívrženci Michaila Bakunina –
pozd jší anarchisté. Kolektivisté up ednost ovali
ímý boj proti kapitalismu, marxisté cht li pro
dosažení komunistické spole nosti využít politické
struktury státu. Roku 1872 se na kongresu v Haagu
organizace rozšt pila, v roce 1876 zanikla.
V dob povstání Pa íže na ja e 1871 byla zvolena
stská rada sestávající z radikáln levicových,
marxistických poslanc . V podmínkách obležení a
ob anské války se tato tzv. Pa ížská komuna snažila
ijímat sociální, politická a hospodá ská opat ení v
duchu rovnostá ství a zajišt ní chudých obyvatel
Pa íže. Bylo zavedeno bezplatné vyu ování, komuna
se pomocí konfiskací snažila zabezpe it bydlení
všem, zavedla spoluú ast d lník na vedení podnik
a vyhlásila plné zrovnoprávn ní žen. Pa ížská
komuna tak p edstavuje první pokus o vybudování
státu na základech radikálního socialismu a
marxismu a zárove první praktické nastolení mnoha
politických agend, které se staly klí ovými ve 20.
století.
Roku 1889 byla s Engelsovou podporou (Marx
zem el r. 1883) ustavena D lnická internacionála,
která vešla do d jin jako Druhá nebo Sociáln
demokratická internacionála. Reprezentovala tehdy
již po etnou a vlivnou základnu marxistických stran a
odbor ve všech významných industrializovaných
zemích Evropy, poda ilo se jí mj. prosadit 1. kv ten
jako Svátek práce (1889) a 8. b ezen jako
Mezinárodní den žen (1910).
leny Internacionály byli i radikálové, Vladimir Ilji
Lenin a Lev Trockij (Rusové) nebo Karl Liebknecht a
Rosa Luxemburgová (N mci), kte í udržovali
revolu ní tradici komunismu a své umírn
jší
soudruhy odsuzovali jako odpadlíky. Leninova
frakce, zvaná pozd ji bolševici, se roku 1903 odd lila
od zbytku Ruské sociáln demokratické d lnické
strany, (od té doby menševici), a vytvo ila
samostatnou organizaci, z níž se pozd ji vyvinula
Komunistická strana Sov tského svazu. V tšina
západoevropské levice však sm ovala bu
k
umírn né sociální demokracii, nebo naopak k
nebezpe nému spojení s nacionalismem, z n hož
l brzy vzejít fašismus a nacismus. Internacionála
se rozpadla roku 1916, po vypuknutí první sv tové
války. 7. listopadu 1917 se bolševik m ve válkou
rozvráceném Rusku poda ilo uskute nit Velkou
íjnovou socialistickou revoluci. Vladimír Ilji Lenin
byl hlavním organizátorem tohoto p evratu, po n m
se stal v dcem nového státu a položil teoretické i
praktické základy komunistické vlády pro budoucí
desetiletí. Tím vznikl první komunisty zcela ovládaný
stát, po konsolidaci moci p ejmenovaný na Sov tský
svaz. Od té doby slovo komunismus ozna uje
edevším tento typ politického režimu a ideologii,
kterou hlásá. Marxistické hnutí se rozšt pilo na
„komunisty“ sympatizující se Sov ty
i jejich
ideovými d dici a „sociální demokracii“, která se
slov m komunismus a revoluce víc a více vyhýbala.
Lenin odešel z politiky ze zdravotních d vod již
roku 1922, zem el v lednu 1924. V n kolikaletém boji
o moc mezi komunistickými v dci, který vzáp tí
63
4.5 Socialismus
za al, zvít zil Josif Stalin. Svoji moc Stalin upevnil
mj. rozsáhlým terorem v i potenciálním oponent m
uvnit komunistické strany ( istky), a postupn se stal
diktátorem s absolutní mocí, kterým z stal až do své
smrti roku 1953. Nejvýznamn jší ze Stalinových
vnitrostranických protivník , které na cest k moci
smetl, byl Lev Trockij. Zastával levicov jší pozici
„permanentní revoluce“. Z jejich sporu vzešla tzv.
levá opozice, která pozd ji vedla ke zrodu
trockistického hnutí a jeho tvrté internacionály. Po
upevn ní moci a uzav ení smlouvy o neúto ení s
nacistickým N meckem, v jejímž tajném dodatku si
partne i rozd lili sféry vlivu, se Stalin odvážil
mezinárodní agrese a v zá í 1939 se p ipojil k
mecké invazi do Polska, poté napadl i Finsko a
obsadil Pobaltí. Po útoku N mc se Sov tský svaz
se dostal na pokraj porážky, ale díky obrovským
ob tem svého obyvatelstva dokázal Hitlerovi
vzdorovat. Stalin se tak díky n meckému útoku ocitl
na stran
Spojenc
a SSSR se vymanil z
mezinárodní izolace. Kone ná porážka Osy v roce
1945 mu jako klí ové vít zné mocnosti umožnila
významn rozší it své území, zvýšit vliv na sv tovou
politiku a postupn získat adu satelitních stát .
eskoslovensko se po válce dostalo do sov tské
sféry vlivu, nekrvavý pu zvaný komunisty Vít zný
únor zde prob hl mezi 17. a 25. únorem 1948.
Gottwaldova Komunistická strana eskoslovenska
evzala stalinistickou politiku, takže i zde prob hla
nucená
kolektivizace
zem
lc ,
zestátn ní
ostatního podnikání a byl nastolen boj proti
odp rc m režimu, mezi nejdiskutovan jší pat í
politické procesy, které skon ily popravou národn
socialistické poslankyn Milady Horákové nebo
elného
komunistického funkcioná e Rudolfa
Slánského.
V osmdesátých letech byly potíže sov tského
bloku již zcela zjevné. Roku 1985 vedení Sov tského
svazu p evzal bývalý aparát ík bez ekonomického
vzd lání, Michail Sergejevi Gorba ov, který se
problém m pokusil elit v duchu reformismu. Jeho
perestrojka (p estavba) p inesla zna nou ale
nedokonalou liberalizaci, odvolávající se na p vodní
Leninovy ideály. V Polsku znovu povolená opozice v
dubnu 1989 vyjednala svobodné volby, jež pak drtiv
vyhrála. Další režimy se hroutily dominovým efektem
a koncem roku 1989 již byly ve v tšin stát st ední
a východní Evropy minulostí. Sov tský svaz se
rozpadl roku 1991, a tím skon ila epocha evropských
komunistických stát . V eskoslovensku pád režimu
spustila demonstrace student v Praze 17. listopadu
1989. Protirežimní demonstrace p im ly vedení KS
hem n kolika dní k zásadním ústupk m rychle se
formujícím opozi ním hnutím Ob anské fórum a
Verejnos proti násiliu. To umožnilo brzkou zm nu
vládnoucí nomenklatury, a následn rozpad státu.
Socialismus je myšlenkový sm r, který se snaží
soukromé vlastnictví a t ídní rozd lení spole nosti
nahradit systémem založeným na spole ném
vlastnictví. Vychází z p edpokladu, že sociální
spravedlnosti lze dosáhne pouze rovností všech.
Dokud bude nerovnost mezi lidmi, spole nost musí
být nutn nespravedlivá. K této nerovnosti vede
soukromé vlastnictví, proto by m l být soukromý
majetek p eveden na spole nost a stát. Název
vychází z latinského socius, spole ník, spojenec.
Socialismus jako myšlenkový sm r vznikl jako reakce
na pr myslový kapitalismus v období pr myslové
revoluce v 19. století. Jeho cílem je dosažení ideálu
rovnosti, spravedlnosti a mezilidské solidarity cestou
sociální reformy, nebo revoluce. Obecn si klade za
cíl zm nu majetkových a právních vztah ve
spole nosti, zm nu struktury hospodá ství a zm nu
státního z ízení. Historickými formami socialismu
jsou utopický a družstevní socialismus, v decký
socialismus (vycházející s marxismu), reformní
socialismus z n hož vychází sociální demokracie,
nacionální socialismus a neomarxismus.
zné oblasti sv ta formovaly ideje socialismu
svým vlastním zp sobem. Nap íklad socialismus ve
Stalinov SSSR byl velmi úzce spjat s totalitním
režimem. V ín tamní v dci p izp sobili socialismus
historickému vztahu lidu a vládc . Vytvo ili systém
založený na poslušnosti, pod ízenosti a disciplín .
Na mnoha územích sv ta se socialismus spojil s
nacionalismem a podnítil tak vzpoury proti
64
koloniálnímu útlaku. Jinde, jako nap íklad v jižní
nebo st ední Americe vedli socialisti tí revolucioná i
války proti vojenským diktaturám. Ve 20. století bylo
v n kterých p ípadech idejí socialismu zneužito v
diktátorských režimech a oligarchiích ve prosp ch
nadvlády jedné strany i jednoho lov ka v ele
státu. Obecn lze íci, že existovalo tolik tvá í
socialismu, kolik bylo stát i v dc hlásících se k
tomuto sm ru.
Po revolu ních letech 1848/49 se v Evrop za al
formovat nový druh politického myšlení, jehož cílem
bylo naplnit slova Velké francouzské revoluce: „
Rovnost, volnost, bratrství“. Prvními mysliteli byly
Francouzi Pierre J. Proudhon a Louis Blanc. P vod
myšlenky spole ného majetku ve spole nosti je však
mnohem starší. Nap íklad už Platón p edpokládal, že
tzv. ideální obec funguje na základ spole ného
vlastnictví. Thomaso Campanella ve svém díle
Slune ní stát nasti uje ideální spole nost, ve které
neexistuje soukromé vlastnictví. Mezi významné
edch dce socialismu se také adí Jean Jacques
Rousseau.
Nejvýznamn jšími
p edstaviteli
socialismu jsou však Karl Marx a Bed ich Engels,
kte í v roce 1848 vydali Komunistický manifest.
edstavovali si, že d lnická t ída bude p evezme
moc v socialistické proletá ské revoluci.
Po první sv tové válce došlo k rozšt pení
socialistického hnutí. Z extrémních socialist vznikly
komunistické strany, z umírn ných sociálních
demokrat se vytvo ily strany levost edové orientace.
Organizovaná socialistická hnutí za ala vznikat ve
30. letech 20. století, kdy vzniká Svaz spravedlivých,
ze kterého se pozd ji vyvinul Svaz komunist . Ve 2.
polovin 20. století provád li socialisté rozsáhlé
programy sociálních reforem a poskytovali širokou
sociální pé i. Vzorovou sociální demokracií v Evrop
se stalo Švédsko, kde v povále ném období vládla
evážn d lnická strana. Avšak v 70. letech p išla
ekonomická krize, která stála i za volebními
neúsp chy socialist . Nap íklad ve Velké Británii
Margaret Thatcherová vyhlásila „smrt socialismu“. Za
kone ný neúsp ch socialismu jsou považovány
Gorba ovy reformy v Sov tském svazu a následné
zhroucení komunistických režim v zemích východní
Evropy.
p edch dci – Platón, Thomas More (dílo
Utopia), Jean Jacques Rousseau
zakladatelé – Pierre J. Proudhon, Louis Blanc
(konec 19. století)
nejvýznam jší p edstavitelé – Karl Marx,
Bed ich Engels (dílo Komunistický manifest)
humanistický socialismus – Robert Owen,
Charles Fourier (p elom 18. a 19. století)
revizionismus (snaha o prosazení socialismu
parlamentní cestou) – Edward Bernstein
revolu ní socialismus – V.I. Lenin (v dce
proletá ské revoluce v Rusku v r. 1917)
Po pádu Sov tského svazu v roce 1991 se zem
se socialistickým z ízením jako eská republika
za aly ubírat sm rem k hospodá ství volného trhu. V
dnešní dob mají sociální i sociáln -demokratické
strany své místo tém v každé vlád sv ta. Ve
státech EU jsou zachovány n které prvky
socialistických myšlenek, p edevším se promítají do
sociálních dávek i podpory nezam stnanosti.
4.6 Liberalismus
vod slova liberalismus je od slova liber
(svobodný). Liberalismus pat í mezi t i základní
sm ry, které se postupn vyvinuly v 19. století, a
kterými jsou vedle liberalismu konservatismus a
socialismus. Jeho základní hodnotou je svoboda.
koli se jako politický sm r pln rozvinul až v 19.
století, mezi jeho myšlenkové otce pat í již James
Locke (1632-1704). Vedle d razu na svobodu se
liberalismus zam uje i na ochranu soukromého
vlastnictví. Stát je tu pak proto, aby ochra oval
svobodu jednotlivce a jeho individuální práva a
umožnil jeho rozvoj.
raz na osobní vlastnictví má spole ný s
konservatismem a oba myšlenkové sm ry i jejich
prvky se vyskytly i vyskytují v kombinacích.
Ekonomický liberalismus je ekonomický sm r, který
se vyskytuje v kombinaci s konservatismem jako
myšlenkovým sm rem. Výrok, který dob e vystihuje
klasický liberalismus
íká “svoboda jednoho
jednotlivce kon í tam, kde za íná svoboda druhého
jednotlivce”.
Narozdíl
od
konservatismu
je
65
proti potrat m. D ležitou charakteristikou
ochrana osobního vlastnictví.
liberalismus mnohem více individualistický. Jak
konservatismus tak liberalismus se vymezují proti
socialismu, liberalismus proti jeho kolektivistickému
pohledu na spole nost, konservatismus kv li jeho
rovnostá ství
a
revolu nosti.
Narozdíl
od
konservatismu není liberalismus proti revolu ním
zm nám, I když je nepodporuje v takové mí e jako
socialismus. Zatímco konzervatismus je spojován s
politickou pravicí, liberalismus takové omezení nemá.
A tak je mezi liberály po ítán John Maynard Keynes,
který obhajoval intervenci státu do ekonomiky, i
Friedrich A. Hayek, který pat í mezi liberáln konzervativní ekonomy.
Mezi p edstaviteli liberalismu proto najdeme
zástupce všech myšlenkových sm . Mezi
nejvýrazn jší postavy pat í James Locke, Immanuel
Kant, David Hume, Adam Smith, Alexis de
Tocquevile, John Stuart Mill, Johm Maynard Keynes,
Isaiah Berlin, Ralf Dahrendorf.
koli jako celistvý myšlenkový proud v politice v
podob politických stran liberalismus v pr
hu 20.
století vymizel, zkušenosti s totalitními režimy v
podob
nacismu a komunismu udržují hlavní
myšlenky liberalismu, v i kterému se totalitární
ideologie nejvíce vymezovaly, trvale p ítomné v
politickém myšlení.
je
I
Vznik a vývoj
Konzervatismus
se
zrodil
ve
napoveda.php?kategorie=3&tema=39Velké Británii a
odtud se ší il do Spojených stát a na kontinent, na
zných místech však nabyl r zné podoby. To je
vlastn jednou z vlastností konzervatismu, že jeho
základní požadavky se dají uplatnit v mnoha
podobách. Pro konzervatismus byla d ležitá
Francouzská revoluce, jako událost v i které se
zejména v pr
hu 19. století vymezoval. Klasickým
dílem konzervatismu jsou “Úvahy o revoluci ve
Francii” od zakladatele britského konzervatismu
Edmunda Burkea. Spole
s liberalismem byl
konzervatismus základním politickým sm rem ve
Velké Británii 19. století, což se odráželo ve dvou
hlavních politických stranách – Whigové (liberálové)
a Toryové (konzervativci). Zatímco konzervativní
strana si svou pozici udržela dodnes (p estože je od
po átku 90. let ve stínu Labor Party), liberálové byli
postupn vyst ídáni labouristy.
Osoby, p vodci, zakladatelé
Mezi
hlavní
postavy
konzervatismu
jako
myšlenkového sm ru pat í Edmund Burke, Friedrich
A. Hayek, Milton Friedman, Russel Kirk i Roger
Scruton. V politice mezi významné p edstavitele
konzervativního sm ru pat í Winston Churchill,
Margaret Thatcherová, Ronald Reagan, George
Bush a další.
Míra uplatn ní v Evrop
V Evrop se konzervatismus objevuje zejména v
podob k es anskodemokratických stran a liberáln konzervativních stran. Mezi její p edstavitele pat í
samoz ejm
britská Konzervativní strana, u
4.7 Konzervatismus
Slovo konzervatismus má p vod v latinském
conservare (chránit, zachovat). Konzervatismus pat í
mezi t i základní politické sm ry, které se postupn
vyvinuly v 19. století, a kterými jsou vedle
konzervatismu
liberalismus
a
socialismus.
Konzervatismus se staví za zachování toho
nejlepšího ve spole nosti a je bytostn
proti
revolu ním zm nám. Klade velký d raz na tradice a
ád. Pokud bychom hledali základní hodnotu
konzervatismu, tak je to práv ád ve smyslu vlády
zákona. Naproti tomu základními hodnotou
liberalismu je svoboda a socialismu rovnost.
žité charakteristiky/projevy
Konzervatismus je t žké definovat nebo nemá
jasn definované cíle a b hem své existence nabyl
zných podob. Obecn se projevuje ned
rou v
dobré úmysly lov ka, popírá existenci a vize
ideálního sv ta i z ízení, je tedy ve své podstat
realistický. Mezi tradi ní hodnoty, které je t eba
chránit, pat í zejména rodina a náboženství. To
ovšem neznamená, že by konzervativec musel být
nutn v ící lov k. Spíše oce uje náboženství jako
prvek
dávající
spole nosti
hodnotový
ád.
Konzervatismus jako hodnotový systém se asto
objevuje v kombinaci s liberalismem jako
ekonomickou doktrínou. V této kombinaci vyznává
minimální zásahy státu do ekonomiky p i d razu na
rodinu jako základní prvek spole nosti. Pokud jde o
ochranu rodiny, konzervatismus se p irozen staví
66
poškozování nás samotných. Prosazují také
politickou decentralizaci ve prosp ch ochrany
životního prost edí. Jeho mottem a mottem
udržitelného rozvoje je „Mysli globáln , jednej
lokáln “.
Environmentalismus jako politická a sociální teorie
vznikl po átkem 60. let 20. století v USA, jeho
program byl zam en na ochranu životního prost edí.
Vznikl jako reakce na ni ení krajiny pr myslovou
výrobou. Environmentalismus se od ekologie
odlišoval tím, že již nebyl pouze pozitivní v dou, ale
prosazoval ekologii politickou cestou a vyjad oval
stanoviska ke stavu spole nosti. V 60. letech
minulého století se ekologie a environmentalismus
dostávájí do širšího pov domí spole nosti díky
literatu e faktu. V návaznosti na to vznikají r zná
environmentalistická hnutí a nátlakové skupiny jako
Greenpeace, P átelé Zem , Zem na prvním míst
atp. V 80. letech za ínají ve státech Evropského
spole enství vznikat strany zelených a prosazovat se
ve volbách do zastupitelských orgán .
Na mezinárodní úrovni se spole nost za ala
životním prost edím zabývat až v roce 1972, kdy
OSN založila Program OSN na ochranu životního
prost edí UNEP. Dnes již existuje mnoho
nadnárodních uskupení jako Evropská agentura pro
životní prost edí EEA i Mezinárodní panel pro
zm ny klimatu IPCC. Environmentalismus se
diferencuje do r zných názorových proud , které se
od sebe odlišují zp sobem prosazování svých
názor . Základní rozd lení m že být na radikální
environmentalismus
(jako
je
ekoterorismus,
ekoanarchismus) a umírn ný environmentalismus,
který m žeme dále rozd lit na nátlaková hnutí (Hnutí
Duha, D ti Zem aj.) a skupiny podílející se na vlád
(strany zelených, Program OSN na ochranu
životního prost edí UNEP atd.). Z jiného pohledu
žeme použít d lení na nábožensko-ideologické
(radikální) skupiny a na pragmatické ochránce
írody (v tšinou skupiny podílející se na vlád ).
Zakladatele hnutí, které zkoumá vztah mezi
lov kem a p írodou, najdeme již na konci 19. století.
John Muir a Henry David Thoreau položili filozofické
základy environmentalismu. Po druhé sv tové válce
Aldo Leopold vyslovil názor, že lidstvo by m lo nést
morální zodpov dnost za stav životního prost edí a
lo by šet it p írodními zdroji. V 60. letech 20.
století byla velkým p ínosem a jedním ze základ
moderního environmentalistického hnutí kniha Ml ící
jaro od Rachel Carsonové, která mimo jiné zp sobila
zákaz používání DDT. V roce 1972 to byla kniha
Meze r stu manžel Meadowsových a v roce 1987
zpráva Gro Harlem Brundtlandové Naše spole ná
budoucnost vypracovaná pod Sv tovou komisí OSN
pro životní prost edí a rozvoj.
Mezi nejv tší kritiky environmentalismu pat í britský
fyzik John Maddox, americký futurolog Herman
Kahn, R.B. Fuller, i Ron Arnold, kte í p sobení
es anskodemokratických stran to je K es ansko
demokratická unie (CDU) a bavorská K es ansko
sociální unie (CSU) v N mecku. V eské republice
to
je
liberáln -konzervativní
ODS
a
es anskodemokratická KDU- SL
4.8 Environmentalismus
Environmentalismus se zabývá vztahy mezi
vn jším prost edím, p írodou, a spole enským
vývojem a zd raz uje vazbu mezi ekologickým
systémem Zem a ekonomickým systémem lidské
spole nosti. Environmentalismus usiluje o ochranu,
zachování a zlepšení životního prost edí. Snaží se o
zm nu ekonomických a politických mechanism a
spole enským návyk , které životní prost edí
poškozují. Environmentalismus upozor uje na
hranice r stu a zásob p írodních zdroj a nabádá k
morální zodpov dnosti za životní prost edí, k šet ení
írodními zdroji a k nezne iš ování krajiny.
Environmentalismus se celkov dívá do budoucna a
snaží se uchránit p írodní zdroje i pro budoucí
generace.
Environmentalisté vyzdvihují návratnost investic do
ochrany životního prost edí, nebo se nám mají v
budoucnu mnohonásobn navrátit. Na druhou stranu
ale politika vedená v souladu s environmentalismem
je daleko náro
jší na ve ejné finance než politika
neberoucí ohled na životní prost edí. Odp rci tohoto
myšlenkového sm ru argumentují práv nákladností
této politiky.
Environmentalismus zd raz uje individuální a
kolektivní zodpov dnost za budoucí vývoj Zem a za
poškozování životního prost edí pr myslovou
spole ností. Kritizuje liberalismus, konzervatismus a
marxismus jako ideologie industriální spole nosti,
které obsahují dobývání a ovládání p írody.
Environmentalisté v í, že s p írodou se dá žít v
souladu, protože jsme její sou ástí a máme vazby na
další živo ichy i neživé p edm ty. Poškozování
írody
environmentalismus
považuje
za
67
pr myslové spole nosti nepovažují za škodlivé
životnímu prost edí, nebo škody vnímají jako
irozené, protože lidstvo je sou ástí životního
prost edí. V neposlední ad má environmentalismus
tvrdé oponenty v adách liberálních ekonom a
zastánc volného trhu. Mezi nimi je i eský prezident
Václav Klaus, který považuje environmentalismus a
zelené hnutí za hrozbu lidské svobod .
Ochrana životního prost edí nebyla do EHS dlouho
zahrnuta. Dnes již politika ochrany životního
prost edí, i environmentalismus, pat í mezi spole né
politiky EU, která se snaží zachovat kvalitu životního
prost edí, života a zdraví obyvatel. Evropská unie se
obecn
staví k ochran
p írodního prost edí
pozitivn . V roce 2006 inily p ímé výdaje na
ochranu životního prost edí asi 60 mld. Euro, tedy
asi 0,6% HDP EU. Další výdaje iní náklady zemí na
výzkum a vývoj nových technologií a na pokrytí
výdaj spojených s implementací evropské legislativy
na ochranu životního prost edí. Nejvíce pen z na
ochranu životní prost edí vydává Dánsko, Nizozemí
a Lucembursko, nejmén zem východní Evropy.
Na základ konference OSN v roce 1972 a vzniku
UNEP navrhla Evropská komise první Ak ní plán pro
životní prost edí. V sou asné dob probíhá již šestý
Ak ní program 2001-2010 a zam uje se na tyto
oblasti – zm ny klimatu, p írodní rozmanitost, životní
prost edí a zdraví a kvalitu lidského života, p írodní
zdroje a odpad, udržitelnou spot ebu a výrobu, i již
specificky nap íklad na snížení emisí skleníkových
plyn a obchodu s emisemi. Od 80. let 20. století v
lenských státech ES vznikají strany zelených, které
prosazují ochranu životního prost edí. Nejsiln jší
strana zelených v Evrop se nachází v N mecku a
zásadn ovliv uje politiku Evropské strany zelených.
Dále jsou silné strany zelených v Rakousku, Francii,
zemích Beneluxu, Velké Británii a Irsku a
skandinávských zemích. Evropské strany zelených
se sdružily na nadnárodní úrovni do Evropské
federace stran zelených. V roce 2004 byla v
Evropském parlamentu založena Evropská strana
zelených sjednocením zelených stran lenských
zemí. Ve volbách získala 42 k esel, což tvo í 5,5% z
celkového po tu k esel EP. Evropská strana
zelených se profiluje jako levicová strana. Mezi její
priority pat í environmentalismus, boj proti rasismu,
prosazení prvk p ímé demokracie v institucích EU,
rovné postavení žen, legalizace lehkých drog.
Jednotný evropský akt z roku 1987 p edstavoval v
environmentální politice Evropského spole enství
zásadní zlom, protože vytvo il zvláštní politiku
ochrany životního prost edí a požadoval, aby
ochrana životního prost edí byla sou ástí i dalších
evropských politik. Evropská unie se v roce 1997
ipojila k Rámcové úmluv OSN o zm nách klimatu,
tzv. Kjótskému protokolu, ve kterém se EU zavázala
snížit emise skleníkových plyn do roku 2012 o 8%
oproti stavu v roce 1990. Amsterodamská smlouva z
roku 1999 již udržitelný rozvoj považuje za jeden z
cíl Evropské unie. V EU platí princip „platí
zne iš ovatel“ a princip prevence zne ist ní. Jako
evropským komisa pro životní prost edí od roku
2004 p sobí ek Stavros Dimas.
4.9 Nacionalismus
Nacionalismus je politické hnutí založené na
vyzdvihování a zd raz ování spole ných kulturních
a materiálních zájm p íslušník jednoho národa,
asto s cílem dosáhnout státní samostatnosti. Ernest
Gellner o nacionalismu íká: "Nacionalismus je v
první ad politickým principem, podle n jž by
politický a národní celek m ly být totožné“.
Vnímání nacionalismu je zna
rozporuplné – asto
je interpretován negativn (viz vypuknutí První a
Druhé sv tové války). Na druhou stranu je
nacionalismus interpretován jako p irozená reakce
na historický vývoj jednotlivých národ (nap íklad v
Polsku vedla vlna nacionalismu k obnovení polského
státu).
žeme rozlišovat mezi dv ma typy nacionalismu:
mecký nacionalismus, který staví na etnicit
(n mecký jazyk a n mecké jméno), a francouzský
nacionalismus založený na principu chápání všech
jedinc jako ob an . Specifické místo zaujímá
židovský nacionalismus, sionismus, který je spojen s
židovskou vírou.
Hlavní principy, na kterých staví nacionalismus
jsou: oddanost jedince národu a výjime nost, a v
kterých p ípadech až nad azenost vlastního
národa. Národ je definován na základ existence
spole ných hodnot a tradic a zakládá se na
spole ném jazyku, historii, náboženství a území.
Historie nacionalismu jako sm ru s politickým
obsahem se datuje do 19. století kdy se zrodil jako
typicky evropské hnutí. Nacionalismus spojil aspekty
romatického vyzdvihování cít ní a identity a liberální
požadavky na to, že legitimní stát by m l být založen
na lidech, spíše než na dynastii, bohu, atd. Význam
nacionalismu je spojován s formováním národního
uv dom ní a vznikem snahy o osamostatn ní
nesamostatných národ , nebo s posilováním národní
jednoty s cílem hospodá sky p edstihnout ostatní
68
Vláda podporuje noviny, televizní stanice a rádiové
vysílání v jazycích menšin žijících na jejím území,
stejn tak jako um ní, hudbu, slavnosti a svátky
menšinových kultur. Multikulturalismus akceptuje
tradi ní i náboženské odívání menšin jak ve školách,
armád tak i v normálním ve ejném život . Vlády se
také snaží o co nejv tší zapojení menšin do b žného
života spole nosti a podporují jejich p ítomnost ve
všech pracovních odv tvích.
silné státy. A koli byl nacionalismus spojován ve
svých po átcích s liberálním pokrokovým hnutím, ke
konci 19. století se posunul spíše k pozici
konzervativismu a reakcioná ství.V opozici k
rodícímu se a stále sílícímu socialismu se
nacionalismus za al radikalizovat a apelovat na
zašlou slávu národa a na vojenská vít zství a m nil
se v šovinismus (vypjatý nacionalismus) a nabýval
charakteristiky xenofobie(nenávist v i cizinc m). Na
po átku 20. století se nacionalismus rozší il na
území kolonií, které jej použily jako zbra proti
evropským kolonizátor m s cílem ustavit samostatné
státy.
Nacionalismus je asto vnímán jako základ pro
ideologie nacismu a fašismu, které se rozvinuly a
uplatnily v první polovin dvacátého století.
Míra uplatn ní v Evrop
Nacionalistická hnutí m žeme dodnes nalézt na
území n kterých evropských stát – jedná se
edevším o Spojené Království Velké Británie a
Severního Irska, která se potýká se skotským, irským
a velšským nacionalismem; Špan lsko s baskickým
separatistickým hnutím; a mezi národy bývalé
Jugoslávie. Rovn ž proces sjednocení N mecka na
po átku 90.let vyvolal n které nacionalistické
aspirace.
4.10
Multikulturalismus se jako termín v Evrop poprvé
objevil v 50. letech 20. století ve Švýcarsku, kde
vyjad oval politicky jednotný národ, který je ale
kulturn rozdílný. Od 70. let 20. století se podobná
myšlenka rozší ila do celé Evropy spole
s tím jak
icházeli migranti ze zemí, které bývaly evropskými
koloniemi, zejména do Anglie, Francie, Nizozemí, i
s p íchodem námezdních d lník do N mecka a
Itálie, zejména z Turecka. Pro tyto d lníky se vžil
mecký výraz gastarbeiter, který ozna uje
zahrani ního d lníka p icházejícího do zem na
pozvání domácí vlády. Ve v tšin p ípad se jedná o
levnou zahrani ní pracovní sílu. Po uplynutí n kolika
let se ukázalo, že v tšina migrant z stane natrvalo
a evropské státy byly nuceny tuto novou složku ve
spole nosti uchopit. Bu to plnou integrací a asimilací
imigrant (americká myšlenka tzv. tavícího kotle,
schopného migranty absorbovat a rozpustit ve
tšinové spole nosti), i v politice multikulturalismu.
Plná integrace a asimilace však již na konci 20.
století nebyla v Evrop ani v USA možná, kv li
existenci masové imigrace, po etných ghett a
etnických skupin žijících pospolu a zachovávajíc si
svou specifickou kulturu a jazyk. V tšina stát
istoupila k politice multikulturalismu, která se zdála
být úsp šnou až do konce 90. let dvacátého století.
Situace se zm nila s dospíváním druhé a t etí
generace imigrant , kte í ztratili napojení na zemi
svých rodi
a zárove
nebyli za len ni do
spole nosti státu, ve kterém žijí. Tito lidé asto žijí v
chudých d lnických komunitách s bující kriminalitou,
st žujících si na nezájem místní vlády a nedostatek
pomoci. V n kterých muslimských komunitách
nacházejí odezvu radikální názory a protizápadní
postoje. Celou situaci navíc po 11. zá í 2001
zhoršuje „globální terorismus“ spjatý s islamistickým
Multikulturalismus
Vývoj multikulturalismu
Multikulturalismus je myšlenkový a politický proud,
který reaguje na situaci vzniklou soužitím n kolika
kultur a který v í, že v jednom stát mohou žít
pohromad jednotlivci a skupiny rozdílné kultury,
náboženského vyznání, rasy, s jinými hodnotami,
vzájemn si rozum t a u it se od sebe. íká, že
všichni lidé jsou si rovni a každý má právo zachovat
si svou kulturu a vyznání. Multikulturalismus
zd raz uje pozitivní p ínos soužití r zných skupin
pro celou spole nost i stát. M žeme jej najít zejména
v zemích, ve kterých žije mnoho r zných
národnostních a kulturních skupin, kde má
multikulturalismus za cíl politicky sjednotit ob any
bez ohledu na jejich p vod, náboženství i kulturu,
emž vyzdvihuje d ležitost zachování vzájemných
odlišností. Ve Spojených státech amerických je
spojován s politickou korektností.
Multikulturalismus se staví do opozice v i
konceptu národního státu, tak jak v Evrop vznikl na
za átku 19. století, kdy stát znamenal jednotný
národ, jazyk a kulturu a cizí subjekty byly asimilovány
i vyhán ny, vy len ny ze spole nosti, likvidovány
(holocaust, vysídlení n meckých komunit po Druhé
sv tové válce atd.). Termín „multikulturní“ se ve
tšin
p ípad
týká
skupin
imigrant
z
neevropských zemí jak v Evrop , tak i v anglofonních
zemích jako jsou US a Kanada. Politika
multikulturalismu uznává držení n kolika ob anství.
69
fundamentalismem,
který
ve
vyko en ných
komunitách nachází úto išt . Zejména v Nizozemí,
Dánsku, Velké Británii a Francii a N mecku p evažují
nesnášelivé nálady v i menšinám z arabských
zemí. Dochází k znovuobjevení nacionalismu jako
ur ující politické síly a k restriktivním opat ením v
imigra ní a azylové politice Evropské unie, k nimž
ispívají st ety mezi menšinami a v tšinovou
spole ností. Již od 90. let 20. století dochází ke
kontroverzním tzv. šátkovým aférám ve státech
západní Evropy. V roce 2005 došlo na p edm stí
Pa íže k pouli ním výtržnostem jako reakci na smrt
dvou arabských mladík , za kterou byla vin na
francouzská policie.
života. Druhý model aplikovaný zejména v N mecku,
Nizozemsku i Skandinávii nevyžaduje asimilaci
imigrant . Míra integrace je v t chto zemích velmi
nízká, což ale na jednu stranu znevýhod uje
samotné imigranty, protože v tšina z nich není
nucena k ovládnutí jazyka zem , do které p išli, což
vede k segregaci menšin od v tšinové spole nosti a
k vytvá ení ghett a chudinských tvrtí. Poslední typ,
který nacházíme ve Velké Británii, vnímá spole nost
jako sm sici r zných skupin, jejichž požadavky je
eba chápat a respektovat, p emž p vodní kultura
stává nad azená kultu e migrant .
4.11
Politický extremismus
Politický extremismus je krajn radikální politický
postoj, který se zakládá na odmítání základních
norem a hodnot ve spole nosti. Usiluje o zm nu
politického systému a odstran ní politických elit s
cílem získat podíl na výkonu státní moci.
V rámci politického extremismu rozlišujeme mezi
tradi ními formami, jako je levicový a pravicový
extremismus,
a
pozd ji
vzniklými
formami
extremismu,
nap .
extremismus
náboženský,
ekologický a nacionalistický i extremismus st edu.
Pravicový extremismus vychází z rasismu (postoj
definovaný jako rasová nenávist) a xenofobie (strach
z cizinc ). Je založen na p esv
ení, že v aktuální
spole nosti existuje nerovnost. Podle ideologie o
rasové istot (vytvo ení spole nosti jedné vybrané
rasy) cht jí zastánci pravicového extremismu vytvo it
novou spole nost. Mezi klasické projevy pravicového
extremismu pat í: rasismus, antisemitismus (nenávist
i
žid m)
a
s
jistými
modifikacemi
fašismus/neofašismus, nacismus a neonacismus.
Levicový extremismus rovn ž usiluje o vytvo ení
nové spole nosti. Tato nová spole nost má být
založena na naprosté rovnosti a vztazích
postavených na principu dobré v le a ob tavosti.
Cílem
levicového
extremismu
je
potla ení
individualismu, sociální politika a odstran ní
kapitalismu. Mezi hnutí p edstavující levicový
extremismus m žeme za adit anarchisty (hnutí
odmítající jakoukoli formu nad azenosti a nadvlády)
a stoupence r zných sm
socialistické a
komunistické ideologie.
Obecn je multikulturalismus podporován mezi
liberáln smýšlejícími lidmi a politickými stranami.
Naopak konzervativnci a krajní pravice se staví do
opozice. Mezi první kritiky multikulturalismu pat ila
Ayn Rand v USA, která se již na za átku 70. let
obávala, že multikulturalismus povede k etnické
balkanizaci spole nosti, kdy množství r zných etnik
zni í moderní pr myslovou spole nost. V sou asné
dob s problémy, které provází soužití r zných kultur
a etnik ubývá zastánc
multikulturalismu jako
udržitelné cesty života západní spole nosti.
Myšlenka multikulturalismu se v Evrop uplat uje
od 70. let 20. století. V sou asné dob Evropa
aplikuje t i r zné multikulturní modely. První typ,
charakteristický pro Francii i Švýcarsko, sleduje
slednou integraci a asimilaci národnostních
menšin, jejichž kulturní a náboženské tradice mají
být v cí soukromou a nesmí zasahovat do ve ejného
70
Extremismus
st edu
p edstavuje
spojení
kterých princip proklamovaných pravicovým a
levicovým extremismem. Základem jejich ideologie je
rasismus a xenofobie, autoritá ství a nacionalismus
ve form
up ednostn ní domácí politiky p ed
politikou zahrani ní (požaduje nap . vystoupení z
mezinárodních
organizací
a
hospodá skou
sob sta nost). K prosazení svých cíl asto používá
mechanismy zastupitelské demokracie (volby,
parlament), v rámci kterých se deklaruje jako nositel
národních
zájm .
P edstavitelem
st edového
extremismu m že být Red and Anarchist Skinheads
(RASH).
Charakteristika politického extremismu
Politický extremismus sdílí n které charakteristiky s
chováním, které je ozna ované jako politické hnutí.
Mezi n nap . pat í skupinové myšlení, vnímání sv ta
na základ protikladu dobro-zlo, vnímání kritik a
oponent
svého programu jako nep átel s
požadavkem
jejich
potla ení
(„personifikace
nep ítele“), mobilizace p ívrženc
na základ
emocionálních
a
iracionálních
apel ,
pocit
nad azenosti v i existující spole nosti.
Odlišujícími rysy politického extremismu jsou:
odmítání kompromis , nesnášenlivost a používání
násilných i nenásilných prost edk zam ených proti
aktuálnímu politickému z ízení (jako nap . provokace,
demonstrace, pr vody, projevy vandalismu, atd.).
vod extremismu a jeho projevy v EU
Vzhledem k podstat politického extremismu, která
spo ívá v odmítání dosavadního z ízení, je jeho
vznik a nár st spojen s prohlubováním evropského
integra ního projektu. Nicmén ideologické ko eny
obou „tradi ních forem“ extremismu (pravicového a
levicového)
sahají
k
prvopo átk m
levicové/komunisticko-anarchistické a nacistické,
resp. fašistické ideologie. Pravicový extremismus se
v Evrop v podob , jaké ho známe dnes, objevil v
první polovin 80. let – centrem jeho projev bylo
mecko a Itálie, p emž p evládala fašistická
orientace. Vývoj levicového extremismu v Evrop v
zemích, které nepat ily do sféry Sov tského svazu je
ídce studovaným problémem, a a koli m žeme
konstatovat, že v n jaké form existoval, jeho
projevy byly spíše marginální.
Problematika politického extremismu v Evrop se
objevila na p elomu 80. a 90. let, kdy byli v rámci
parlamentních, nebo místních voleb v Belgii, Francii,
Itálii, N mecku a Rakousku zvoleni p edstavitelé
pravicových extremistických stran (Vlámský blok,
Jean-Marie Le Pen s Národní frontou, Alessandra
Mussolini se stranou MSI, Franz Schonhuber a
Republikánská strana a Jorg Haider se Stranou
svobody). A koli tato volební vít zství extrémní
pravice vyvolala pom rn
zna né zd šení a
požadavky na reakci EU (EU uvalila na Rakousko
sankci v podob zmražení oboustranných vztah v
ípad ú asti Haiderovy strany ve vlád , nicmén k
dalším konkrétním opat ením EU nep istoupila, což
bylo ozna ováno jako „ztráta tvá e pro EU“),
odborníci tvrdí, že vzhledem k existenci relativn
silných konzervativních stran a zako en ných
demokratických hodnot je vliv a hrozba t chto
extremistických pravicových stran pom rn malá.
Zastánci levicového extremismu jsou spíše známí
na základ protest proti globalizaci, b hem setkání
na vrcholné úrovni i státních návšt v (viz pravidelné
protesty proti americkému prezidentu G.W. Bushovi).
asto se jedná o skupiny nevelkého rozsahu
(p ibližn 200 lidí), které jen z ídka sahají k násilným
metodám protestu. Levicový extremismus na vládní
úrovni v lenských zemích EU se dosud neobjevil.
4.12
Euroskepticismus
Za euroskeptika nebo europesimistu bývá obecn
ozna ován ten, kdo nev í v proces evropské
integrace jako v metodu, která by dokázala
nabídnout ešení problém sou asného sv ta a
zajistit základní cíle, tzn. mír, stabilitu a prosperitu.
V odborné literatu e byla popsána celá škála
odlišných typ euroskepticismu:
Tzv.
tvrdý
euroskepticismus
p edstavuje
myšlenkový sm r, který se k evropské integraci staví
nejvíce negativn . Požaduje bu odmítnutí celého
integra ního procesu jako takového a jeho úplné
zastavení, nebo p inejmenším zablokování jeho
podstatné ásti.
edstavitelé mírn jší kategorie, tzv. m kkého
euroskepticismu, se stále staví k integraci celkov
negativn , nicmén považují její negativní dopady za
napravitelné. Dosáhnout toho hodlají prosazením
ur itých pragmatických reforem v souladu s
"národními zájmy". M kký euroskepticismus je
založen na kritice n kterých aspekt integrace, nebo
nesouhlasu s realizací konkrétních politik. V tšina
jeho zastánc se p iklání k mezivládní spolupráci
jako nejvhodn jší metod integrace.
Euroskeptici argumentují nej ast ji možnou ztrátou
národní suverenity, unifikací všech len podle
jednoho evropského vzoru nebo centralizací
pravomocí v Bruselu.
Podle sociolog pat í ke konkrétním d vod m,
které nej ast ji vedou k posílení negativního vnímání
evropské integrace, spole ná zem
lská politika,
spole ná zahrani ní politika, spole ná obranná a
bezpe nostní politika, jednotná m na, Evropské síly
71
efektivní migraci pracovní síly, díky spole né m
usnadní ekonomickou spolupráci atd.
Pro skalní zastánce evropské integrace se používá
v
literatu e termín
"tvrdý
eurooptimismus".
edstavitelé tohoto sm ru jednozna
integraci
podporují, bez nutnosti pragmatické kalkulace
jednotlivých výhod a nevýhod pro národní zájmy. V
zájmu co nejt sn jší integrace podporují p enos
národní suverenity na nadnárodní instituce a zrušení
práva veta jednotlivých len .
Jako mírn jší forma se pak v literatu e objevuje
pojem "m kký" nebo "umírn ný" eurooptimismus.
Jeho zastánci jsou v i evropské integraci celkov
pozitivn nalad ni, p esto nezapomínají také na své
národní zájmy. Jejich postoje jsou spíše
pragmatické, k podpo e další integrace se nep ipojují
automaticky, ale teprve po posouzení jejích dopad
na své vlastní zájmy.
Pr zkumy Eurobarometr, které se zabývají i
obecným monitoringem, pokládají jednoduchou
otázku: Je nebo není Evropská unie "dobrá v c"? Z
posledního pr zkumu (Eurobarometr 67) který byl
zve ejn n na ja e 2007, vyplývá, že obecn nejmén
optimisticky jsou v i EU nalad ni Rakušané, Ma i
a Britové, naopak nejvíce Špan lé, Lucembur ané a
Irové.
rychlého nasazení, Evropská ústava, snahy o
harmonizování da ových systém
a systém
sociálních dávek a zmenšení po tu politik v
kompetenci Evropské rady, které zem mohou
vetovat.
V praxi pak ned
ra k ideologii evropské
integrace nebo pragmatická kalkulace klad a
zápor , které p ináší za len ní do EU, vedly nap . k
norskému odmítnutí lenství v EU v referendu,
švýcarskému odmítnutí
lenství v Evropském
hospodá ském prostoru, odmítnutí Eura ze strany
Dánska, Švédska a Spojeného království Velké
Británie, vystoupení Grónska z EU atd.
eská republika se mezi zem mi EU, jak vyplývá z
Eurobarometru . 67, který byl vydán na ja e 2007,
adí spole
s Rakušany, Ma ary a Brity spíše k
m skepti jším.
ech , kte í si myslí, že lenství R v Evropské
unii "je dobrá v c", je nyní 46% ve srovnání s 57% v
pr
ru EU-27. Podle tohoto Eurobarometru se R
také adí k zemím, kde za poslední rok nejvíce klesla
spokojenost s lenstvím v EU. Od roku 2006 ubylo
spokojených ob an o 5%, takže lenství te
považuje za dobrou v c necelá polovina obyvatel.
Tento trend potvrdil i pr zkum Centra pro výzkum
ve ejného mín ní (CVVM). V ervnu 2007 bylo podle
CVVM s lenstvím v Unii spokojeno pouze 32%
ech .
4.13
Eurooptimismus
Obecn se jako eurooptimista ozna uje ten, kdo
í, že práv cesta evropské integrace je ú inným
nástrojem k ešení problém a dosažení cíl v
podob míru, stability a prosperity. Smýšlí o
evropské integraci pozitivn .
Konkrétn
eurooptimisté v í, že evropská
integrace v podob úzké spolupráce stát m že
pomoci vy ešit pal ivé problémy sou asného sv ta od stárnutí populace, p es bezpe nost potravin a
výrobk , po otázky ochrany životního prost edí nebo
problematiku nezam stnanosti - tím, že nap íklad
umožní p ijímání spole ných standard , podpo í
72
iny a pr
h konfliktu
Nepokoje za aly v únoru 2003 útokem na vládní
základny ze strany místních povstalc , zastupujících
usedlé africké (tj. nearabské) kmeny Fúr, Zagháwa a
Masálít, které tvo í v tšinu populace Dárfúru – jméno
znamená „zem Fúr “. Akci zd vodnili tím, že vláda
ízená prezidentem, arabským generálem Omarem
al-Bašírem, zanedbává pouštní oblasti západního
Súdánu a vyzbrojuje ko ovné arabské kmeny, které
páchají násilí na afrických zem
lcích. Faktem je,
že sucho, postup saharské poušt a p elidn ní nutily
ko ovníky ze severu k pr nik m na jižn jší osídlená
území – mezi prvotní p iny konfliktu proto pat í i
zm ny životního prost edí. Zvlášt špatnou pov st si
vysloužily skupiny ozbrojenc z arabského kmene
Baqqára, kte í za ali na vesnice erných Afri an
podnikat systematické nájezdy spojené s vražd ním,
znásil ováním a vypalováním. Jejich akce asto
icházely t sn po bombardování povstaleckých
základen súdánským letectvem, což poukazovalo na
jejich spojení s centrální vládou. Ta to však vždy
popírala s tím, že Džandžawíd jsou kriminální živly.
koli se vláda v listopadu 2004 dohodla s
povstalci na mírových opat eních v bezpe nostní a
humanitární oblasti a na zastavení vojenských let
nad Dárfúrem, konflikt pokra oval. Dv p vodní
povstalecké skupiny, Súdánská osvoboditelská
armáda (SLA) a Hnutí za spravedlnost a rovnost
(JEM) se za aly brzy št pit na skupiny v rné
jednotlivým velitel m, p edevším podle kmenové
íslušnosti. V tšina frakcí se postavila proti míru
podepsanému v kv tnu 2006 jedním z velitel SLA a
jejich spojením následn vznikla Národní fronta
spásy (NRF) a o rok pozd ji Spojená fronta pro
osvobození a rozvoj (UFLD). Násilí se mezitím
rozší ilo o boje mezi jednotlivými skupinami
povstalc , ímž vznikla zan
nep ehledná situace.
Od roku 2004 p sobí v Dárfúru mise Africké unie,
která má udržovat p ím í, avšak její nízká po etnost
(ne více než 7000 muž ) i špatná výzbroj a výstroj
její úkol zt žovaly. Zapojení sil OSN se súdánská
vláda bránila až do poloviny roku 2007. Po jejím
souhlasu schválila Rada bezpe nosti v ervenci
2007 vyslání spojené mise OSN a Africké unie o
po tu 26.000 voják a policit , s lepší výzbrojí
financovanou zem mi EU a se siln jším mandátem
umož ujícím užití síly na ochranu civilist . O ekává
se, že za ne fungovat nejdéle do roka.
sledky
Konflikt v Dárfúru p ipravil o domov p es dva
miliony z celkových 7 milion obyvatel. N kte í z nich
museli utíkat n kolikrát za sebou. Uprchlíci jsou dnes
rozmíst ni v ad p epln ných tábor po obou
stranách hranice s
adem, v nichž je zna
nep íznivá hygienická a zásobovací situace. Další
dva miliony lidí jsou p ímo postiženy násilnostmi,
koli nemuseli prchat. St ízlivé odhady ob tí
konfliktu uvád jí íslo 200.000 osob, n které i
5 Události
Kategorie Události obsahuje dopl ující
popis k reálným událostem a krizím, které
jsou simulované ve výukové h e Evropa
2045.
5.1 Konflikt v Dárf ru
[V súdánské provincii Dárfúr probíhá již ty i roky
rozsáhlý konflikt mezi súdánskou vládou a povstalci,
i mezi povstalci navzájem. D sledkem jsou statisíce
ob tí na životech, miliony uprchlík a masovivní
devastace zem .]
V provincii Dárfúr v západním Súdánu probíhá již
více než ty i roky rozsáhlý konflikt mezi súdánskou
vládou ( i spíše ozbrojenci s její podporou) a
povstaleckými skupinami. Od lo ského roku dochází
k boj m také mezi jednotlivými frakcemi povstalc .
Konflikt vypukl kv li soupe ení o vládní podporu a
írodní zdroje a rychle nabyl povahy etnického
soupe ení jednotlivých kmen . Jeho d sledkem jsou
statisíce ob tí na životech, miliony uprchlík
soust ed ných
v
táborech,
b žné
p ípady
znásil ování žen, devastace rozsáhlých území a tím
pádem zna ná humanitární katastrofa spojená s
hladomorem a ší ením chorob. V oblasti p sobí
tisíce osob jak v mezinárodních silách udržujících
ím í, tak i v mnoha nevládních humanitárních
organizacích a agenturách OSN.
73
zm n v množství a distribuci srážek. Takové zm ny
mohou zvýšit
etnost a intenzitu extrémních
atmosférických jev jako jsou povodn , sucha, vlny
veder a hurikány, zm ny zem
lských výnos ,
globální stmívání, snižování pr toku ek v lét nebo
ispívat k vymírání biologických druh . S globálním
oteplováním úzce souvisí problém skleníkového
efektu a ozónové díry (viz. dále). Zatím mén
známou teorií zm ny klimatu je tzv. globální stmívání
neboli stín ní zemského povrchu smogem, prachem
a jinými zplodinami. Podle této teorie z 90. let
zp sobujeme zne iš ováním atmosféry úbytek
slune ního zá ení a následné ochlazování, kterým
pon kud mírníme postupné globální oteplování.
dvojnásobek. V oblasti p sobí cca 75 nevládních
humanitárních organizací a 14 agentur OSN, pro
které na míst pracuje celkem 12.000 zam stnanc .
Mezinárodní implikace
Vláda Spojených stát považuje konflikt v Dárfúru
za genocidu a na Súdán uvalila sankce zp ísn né v
kv tnu 2007. Podle evropských zemí a OSN se
jedná o sérii vále ných zlo in , které musí být
souzeny p ed Mezinárodním trestním tribunálem
(ICC), což OSN schválila již v b eznu 2005.
ležité jsou mezinárodní dopady konfliktu.
Sousední ad obvinil súdánskou vládu z podpory
místních rebel snažících se o svržení adského
prezidenta a na as p erušil se Súdánem
diplomatické styky. Libye, rovn ž sousedící s
Dárfúrem, se pokusila konstruktivn
zapojit
zprost edkováním
rozhovor
mezi
vládou,
provládními ozbrojenci a povstalci. Klí ové frakce
povstalc se však jednání nezú astnily. Významná
role v celé situaci p ipadá ín , která má zásadní vliv
na súdánskou vládu jednak jako nejv tší odb ratel
ropy a investor, jednak jako nejv tší dodavatel zbraní
a vojenské výbavy. ína p im la Súdán k souhlasu s
rozmíst ním spojené mise AU-OSN a posílala tím
sv j mezinárodní kredit, pošramocený mimo jiné
práv pochybnými aktivitami v Súdánu. Samotný
Dárfúr má velké zásoby ropy, která je potenciálním
mírotvorným faktorem – ropné infrastruktury lze
snadno narušit a pouze stabilita oblasti tak umožní
plné využití zisk z její t žby.
V okamžiku, kdy Súdán na ja e 2003 stál na
samém pokraji kone ného ešení letitého násilného
sporu s povstalci na jihu zem , došlo k erupci
nového násilí na západ , a to s kolosálními
katastrofálními d sledky pro miliony civilist .
Sou asná situace s výhledem na nasazení po etné
mírotvorné mise dává Dárfúru nad ji na uklidn ní,
návrat do normální situace a budoucí prosperitu v
souvislosti s ropnými zdroji. Vojáci OSN však
nemohou z stat v Súdánu natrvalo a znep átelené
strany si tak budou muset uv domit, že jejich
spole ná budoucnost spo ívá ve vzájemné dohod .
Zvyšování obsahu oxidu uhli itého nebo methanu
(CH4) v atmosfé e za jinak nezm
ných podmínek
vede k oh ívání povrchu planety. Skleníkové plyny
obsažené v sou asné dob v zemské atmosfé e
zp sobují skleníkový efekt, který zvyšuje teplotu v
nižší vrstv troposféry p ibližn o 30 °C. Bez tohoto
efektu by Zem
byla prakticky neobyvatelná.
Atmosférické koncentrace oxidu uhli itého a CH4 se
však proti preindustriálním úrovním roku 1750 zvýšily
o 31 % a 149 %. To je zna
více než kdykoli
hem posledních 650 000 let, což je období, ze
kterého se díky studiu ledovcových vrt poda ilo
získat spolehlivé údaje. Na základ jiných mén
ímých geologických metod bylo ur eno, že v
minulosti byly takto vysoké hodnoty obsahu CO2 v
atmosfé e dosaženy p ed 40 miliony let.
estože v mnoha ohledech panuje mezi
klimatology shoda, nadále probíhá živá diskuse o
inách a povaze sou asné zm ny klimatu. Mnozí
dci popírají významn jší vliv lov ka, zatímco jiní
považují klima za chaotický systém, který se otepluje
z neur itelných p in. N kte í dokonce existenci
itelného globálního oteplování p ímo odmítají.
Mezi skeptiky globálního oteplování pat í nap íklad
George W. Bush, ministerský p edseda Austrálie
John Howard a n kte í intelektuálové jako Bjørn
5.2 Globální oteplování
Globální oteplování je termín popisující nár st
pr
rné teploty zemské atmosféry a oceán , který
byl pozorován v posledních dekádách. Pr
rná
globální teplota od konce 19. století vzrostla o 0,6 ±
0,2 °C a v dci se v zásad shodují na tom, že
tšinu oteplování pozorovaného b hem posledních
50 let lze p ipsat lidským aktivitám. Lidstvo p ispívá k
oteplování zv tšováním množství oxidu uhli itého
(CO2) a jiných skleníkových plyn , uvol ovaných p i
spalování fosilních paliv, mýcením les a dalšími
aktivitami. Globální oteplování je považováno za
problém p edevším proto, že vyvolává další
klimatické zm ny v etn zvedání hladiny mo í a
74
miliardy lidí trpí špatnými hygienickými podmínkami.
Na pr jmová onemocn ní a malárii umírá ro
asi
3,1 milionu lidí - z nich by 1,6 milionu mohlo být
zachrán no, pokud by m li p ístup k dostatku
nezávadné vody a žili v lepších hygienických a
zdravotních podmínkách. Kv li nedostatku pitné
vody umírá ro
1,8 milionu d tí.
Lomborg a Ronald Bailey. V eské republice se
mezi nejhlasit jší popiratele globálního oteplování
nebo jeho antropogenních p in adí sou asný
prezident Václav Klaus. A koli v dci teprve hledají
spole ný hlas, globální oteplování si získává stále
tší pozornost, o problém se zajímají média, p ední
politici, ekologi tí aktivisté a ve ejnost. Mezinárodní
panel pro zm ny klimatu a Albert Arnold (Al) Gore Jr.
Dostali v roce 2007 Nobelovu cenu míru za své
snahy o vytvo ení a ší ení znalostí o zm nách
klimatu zp sobených lov kem a za položení
základ m ení tohoto efektu za ú elem zmírn ní
jeho následk .
V subsaharské Africe se sice p ístup k pitné vod
zvýšil ze 49 na 58 procent mezi léty 1990 a 2002, to
je ovšem ješt hodn vzdáleno 75 procent m, které
si dal za cíl program Rozvojové cíle tisíciletí (MDG).
Alžírsko využívá 42 procent svých vodních zdroj ,
zatímco Demokratická republika Kongo, která má
vody dvakrát více, pouze 0,03 procenta. Zatímco
Evropa využívá k výrob elektrické energie 75
procent svého vodního potenciálu, v Africe, kde
nemá p ístup k elektrické energii 60 procent
obyvatel, se využívá pouze 7 procent. V Etiopii m že
být vyrobeno zhruba 30 000 megawatt elektrické
energie ve vodních elektrárnách, ale v sou asné
dob se vyrábí pouze 670 MW.
Na rozdíl od mnoha sv tových region má Evropa
dostate né zásoby pitné vody. Hlavní problémy zde
tvo í zne išt ní a zacházení s odpadní vodou. Do
evropské diskuze vstupují i otázky kolem zneužívání
vodních zdroj , jako nap íklad údržba golfových h iš
v oblastech, kde m že do asn
docházet k
nedostatku pitné vody. Ve Špan lsku p edstavuje
nap íklad vodní spot eba golfových h iš stejný
objem, jako spot eba m sta s 12,000 obyvateli.
Problémy p edstavuje i cestovní ruch. V pr
ru je
spot eba vody turist o t etinu v tší než místních
obyvatel.
V eské republice se zhoršený stav životního
prost edí a p edevším destrukce krajiny projevují
poklesem vydatnosti vodních zdroj , narušením
podpovrchového odtoku, zvýšenou rozkolísaností
pr tok ve vodních tocích i zhoršením jakosti
podpovrchových a podzemních vod, se všemi
sledky na ekosystémy. Více než polovina všech
zdroj pitné vody v R neodpovídá státní norm .
5.3 Nedostatek pitné vody
Nedostatek pitné vody je globálním problémem
lidstva. Jestliže dnes žije 8% sv tové populace v
zemích, kde se projevuje silný nedostatek pitné vody
a dalších 25% v zemích, kde je situace jen o málo
lepší, p edpokládá se, že budou-li sou asné trendy
pokra ovat, budou v roce 2025 žít v zemích s
vážným nedostatkem pitné vody dv t etiny lidí.
Dostupné pitné vody p itom stále ubývá – ve
srovnání s rokem 1950 poklesly její stavy na mén
než polovinu. Problémy trpí nejvíce subsaharská
Afrika. P iny je možné hledat v kombinaci
omezených zdroj , zm n životního prost edí i
špatného hospoda ení. P inou je mimo jiné
nedostate ný lokální d raz na tuto problematiku,
nebo jen málo zemí považuje zajišt ní dostatku
pitné vody a alespo
minimálního sanitárního
za ízení za jednu ze svých priorit. Další vážný
problém p edstavuje to, že chudí lidé v rozvojových
zemích jsou nuceni platit za istou vodu asto více
než lidé bohatí. Tato nerovnost souvisí také s tím, že
slumy a sídlišt pro chudé jsou jen výjime
napojeny na vodovodní sí . V Africe je dostatek vody
pro každého, avšak nakládaní s vodními zdroji je tam
velmi špatné. Voda je mocná a ti, kte í kontrolují tok
vody, mohou využívat její síly mnoha zp soby. asto
se íká, že istá voda sm uje k bohatým a ta
špinavá k chudým. Chudé zem podle odhad
ztrácejí až 8 procent svého hrubého domácího
produktu kv li zhoršování životního prost edí. Krom
ekonomických problém je nedostatek pitné vody
edevším spojen se zdravím a životy lidí. P es 2,5
75
5.4 Trest smrti
V sou asné dob lze rozd lit zem sv ta podle
ístupu k trest smrti následovn :
zem , které nemají takový trest ve svém
trestním ádu
zem , které sice tento druh trestu v trestním
ádu mají, ale neuplat ují ho
zem , které používají tento druh trestu jen pro
ur ité skupiny odsouzených (vylou eni mohou
být nap íklad mladiství)
zem , které tento druh trestu používají jen za
výjime ných okolností (nap . p i vyhlášení
výjime ného stavu)
Zatímco všechny lenské státy Rady Evropy se
zavázaly k neuplat ování absolutního trestu, jinde ve
sv
je asto používán (n které státy USA, ína,
Singapur nebo Írán).
Pro Evropskou unii stojí na žeb ku hodnot lidská
stojnost na prvním míst , takže se trestu smrti
musí z íci všechny zem , které se cht jí stát leny.
Mezi unijními institucemi zaujímá v tomto ohledu
elné postavení Evropský parlament, který
spolupracuje s mezinárodními organizacemi, které
bojují za zrušení trestu smrti v celosv tovém m ítku.
Zákaz trestu smrti je obsažen mimo jiné v
Protokolech . 6 a 13 k Evropské úmluv o ochran
lidských práv (1950). Zákaz se týká všech okolností,
etn vále ného stavu.
Na mezinárodní úrovni se problematice trestu smrti
nuje nap . Komise OSN pro lidská práva, která
roku 1999 p ijala rezoluci vyzývající státy sv ta k
ijetí Druhého op ního protokolu k Mezinárodnímu
paktu o ob anských a politických právech. Tento
protokol je zam en na zrušení trestu smrti ve všech
signatá ských státech a pro pozastavení jeho
uplat ování v zemích, kde k tomu ješt nedošlo. Na
svých zasedáních se otázce trestu smrti v nují
delegáti Organizace pro bezpe nost a spolupráci v
Evrop a pravideln se tímto tématem zabývá i Rada
Evropy (zejména její Parlamentní shromážd ní).
Mezinárodní uskupení s názvem Sv tová koalice
proti trestu smrti (World Coalition Against the Death
Penalty) dokonce vyhlásila 10. íjen Sv tovým dnem
proti trestu smrti. K tomu se p ipojila i Rada Evropy
(podpo ená Evropským parlamentem) a vyhlásila
tento den i Evropským dnem proti trestu smrti.
K problematice trestu smrti se krom
výše
zmín ných dokumentech Evropské unie vztahují i
další mezinárodní smlouvy stanovující právo
každého lov ka na život. Jedná se p edevším o
Všeobecnou deklaraci lidských práv ( l. 3),
Mezinárodní pakt o ob anských a politických
právech ( l. 6) a Mezinárodní úmluvu o právech
dít te ( l. 6 a 37a). Dále jde o rezoluce Valného
shromážd ní OSN – . 2857 (1971), . 32/61 (1977)
a . 44/128 (1989). Ve svých rezolucích se k danému
tématu vyjád il i Hospodá ský a sociální výbor OSN a
pochopiteln i již zmín ná Komise OSN pro lidská
Absolutní trest je zakázán ve všech lenských
zemích Rady Evropy a je d ležitým prvkem spole né
identity evropských zemí, kterým se vymezují v i
ostatním zemím a region m (nap . USA).
Trest smrti je ve své nejjednodušší podob starý
jako lidstvo samo. Byl to vždy prost edek, jak zbavit
spole nost nebezpe ného jedince a zárove p sobit
preventivn na ostatní leny spole nosti svojí
krutostí. P estože k prvnímu zrušení trestu smrti
došlo již v 1. století p . n. l. ve starov kém ím , o
obecném trendu k zákazu absolutního trestu lze
mluvit až s koncem 18. století (a idejemi Velké
francouzské revoluce). Tyto tendence souvisejí s
rozvojem základních lidských práv, mezi kterými
zaujalo elné místo právo na život. Významným
milníkem byla rovn ž Druhá sv tová válka. Po roce
1945 totiž zaznamenala ochrana lidských práv
intenzivní rozvoj. Prvním moderním státem, který
trest smrti zrušil, bylo Toskánsko (v roce 1786). V
eských zemích se tak poprvé stalo krátce za
panování Josefa II. Po jeho smrti byl ovšem trest
smrti obnoven a definitivn zakázán až v roce 1990.
Roku 1991 byl tento zákaz za len n p ímo do
Ústavy (jako sou ást Listiny základních práv a
svobod) a od roku 1992 je navíc eská republika
(jako nástupnický stát SFR) vázána mezinárodní
Úmluvou o ochran lidských práv a základních
svobod Rady Evropy.
Spory o oprávn nost trestu smrti probíhají dodnes.
Jeho zastánci poukazují p edevším na zabrán ní
zlo inci opakovat in, za který byl odsouzen, silný
odstrašující ú inek, v tšinovou podporu ve
spole nosti a také ur itou adekvátnost (trest smrti
jako jediný odpovídající trest za zvláš brutální
trestné iny), pop ípad starodávné pravidlo oko za
oko, zub za zub. Odp rci argumentují jednak
nemorálností výkonu takového trestu (je to podle
nich jen vražda se státním souhlasem) a jednak
možností justi ního omylu (p i pochybení soudu již
nelze vrátit rozhodnutí zp t). Zpochyb ují dále
preventivní dopad trestu smrti s tím, že v tšina in ,
za které je absolutní trest ukládán, není p edem
plánována.
76
rasismu. V této souvislosti je t eba p ipomenout, že
Židé byli vystaveni jistým formám diskriminace (nap .
zákaz vykonávat emesla) v ad evropských zemí již
od st edov ku. Tragickým vyvrcholením byly
události, ke kterým docházelo b hem Druhé sv tové
války a kdy byly na základ své p íslušnosti k ur ité
rase (zejména židovské) systematicky vražd ny
miliony lidí.
Bohužel ale podobné zlo iny nevymizely spolu s
porážkou nacismu. I pozd ji byla rasistická politika
oficiáln
provád na v n kolika zemích sv ta.
Jednalo se o Jihoafrickou unii v letech 1948 až 1990
(dnešní Jihoafrická republika), kde se pro ni ujal
termín apartheid. V praxi se projevovala d sledným
odd lením ernošského a b lošského obyvatelstva
ve ve ejném život .
ernoši nem li p ístup do
prostor ur ených pouze pro b lochy – a se jednalo o
dopravní prost edky, nemocnice, školy, parky, nebo
restaurace i kina. Opa ným p íkladem m že být
systematické vyhán ní b lošských farmá z jejich
usedlostí v Zimbabwe na p elomu 20. a 21. století.
Právnickým vyjád ením zlo inu systematického
vyvraž ování lidí na základ jejich p íslušnosti k
ur ité rase nebo etniku je genocida, jako ozna ení
jednoho ze zlo in proti lidskosti. Poprvé bylo toto
slovo použito pro ozna ení vyhán ní a vyvraž ování
Armén v Osmanské íši v letech 1915-1917. Vedle
pronásledování p íslušník rasových a etnických
menšin se ovšem genocida m že týkat i
systematické likvidace p íslušník národnostních,
kulturních a náboženských menšin. V této souvislosti
lze zmínit holocaust namí ený proti Žid m, ot esné
ípady istek v SSSR za vlády J. V. Stalina,
genocidu Rudých Khmér
v Kambodži, teror
rozpoutaný mezi p íslušníky kmen Hutu a Tutsi ve
Rwand nebo etnicky motivované masakry b hem
válek v zemích bývalé Jugoslávie.
Negativní projevy xenofobie a rasismu, které vedou
k porušování základních lidských práv a svobod, byly
již mnohokrát odsouzeny v ad mezinárodních
dokument . Jedná se nap . Všeobecnou deklaraci
lidských práv (1948), Mezinárodní pakt o ob anských
a politických právech (1966) nebo Úmluva o
zabrán ní a trestání zlo inu genocidy (1948).
Nejdále zašly p i ochran základních práv a svobod
evropské státy. V rámci Rady Evropy totiž
vypracovaly p ísn jší standardy ochrany lidských
práv, které jsou zakotveny v Evropské úmluv o
ochran lidských práv (1950), dále v Evropské
sociální chart (1961), Chart regionálních nebo
menšinových jazyk (1992) nebo v Rámcové úmluv
o ochran národnostních menšin (1994). Také v
rámci Evropské unie je na ochranu lidských práv
kladen zna ný d raz. V roce 2000 byla na
mezivládní konferenci v Nice p ijata Charta
základních práv Evropské unie, která sice není v
sou asné dob právn závazná, ale p edstavuje
první ucelený katalog lidských práv na úrovni
práva – zejména rezoluce . 1998/8 a . 1999/61 a .
2000/65.
5.5 Xenofobie a rasismus
Xenofobie ozna uje strach z neznámého,
ned
ru, odpor a nep átelství v i všemu cizímu.
Nej ast ji se používá k definici nep átelských postoj
i lidem z cizí zem nebo p edsudk v i nim.
Jako rasismus se ozna uje jednak teorie, podle níž
se r zné lidské rasy a etnika vyvíjely v r zných
oblastech sv ta za jiných podmínek, což zásadním
zp sobem ovlivnilo jejich biologický vývoj (rozvoj
jejich schopností a dovedností). Na druhé stran se
tak ozna ují i projevy nenávisti k druhým, založené
pouze jejich p íslušností k jiné lidské rase.
Každé spole enství pot ebuje ur itou spole nou
identitu jako své pojítko. Jedním z prvk , ze kterých
se taková spole ná identita vytvá í, je i negativní
vymezení v i okolnímu sv tu. Je to p irozené a
patrn nezbytné. Každé spole enství se definuje
nejen tím, jaké je a jaké chce být, ale také, jaké není
(na rozdíl od spole enství jiných). Jak ale platí ve
tšin lidských obor , není dobré soust edit se
pouze na jeden rozm r a ten druhý opomenout.
Protože práv z nedostatku pozitivní charakteristiky
a naopak ze zd razn ní té negativní vyplývají
nesnášenlivé projevy xenofobie. Ty vedou k
vylou ení ur itých skupin ze spole nosti nap .
diskriminací na pracovním trhu.
edcházet jim m žeme lepší informovaností o
odlišných kulturách nebo podporou aktivní
komunikace mezi p íslušníky odlišných kultur.
Zvyšování pov domí o jiných kulturách a posilování
mezikulturního dialogu mohou pomoci p ekonat
zažité stereotypy a odstranit p edsudky, které jsou z
velké v tšiny založeny na nedostatku informací nebo
nepodložených iracionálních pocitech.
Ko eny rasových teorií v moderním pojetí m žeme
vid t v 19. století, p edevším v dílech Josepha A. C.
de Gobineaua a Roberta Knoxe. P icházejí s názory,
že lidské rasy si nejsou navzájem rovny a že jejich
vzájemné míšení vede k úpadku té tzv. vyšší rasy.
Rozvinutí se podobné myšlenky do kaly pozd ji v
díle Houstona S. Chamberlaina, který za nejvyšší
rasu ozna il p íslušníky n meckého národa a
naopak za nejnižší rasu Židy. Práv nenávist v i
Žid m (antisemitismus) tvo í ur itou podskupinu
77
pacientova žádost musí být dob e uvážená,
pevná a nezvratná
pacient v stav musí p sobit nesnesitelné
útrapy bez perspektivy zlepšení
eutanázie musí být poslední opat ení s tím, že
byly vzaty v úvahu všechny alternativy ke
zmírn ní pacientovy situace
eutanázie musí být provedena léka em
léka musí provést konzultaci s jiným
nezávislým léka em, který má zkušenosti z
této oblasti
léka , který eutanázii provedl, musí o zákroku
neprodlen informovat ve ejného žalobce
V Belgii jsou definovány následující podmínky:
eutanázie musí být provedena léka em
pacient je v okamžiku žádosti dosp lý nebo
prohlášen za dosp lého
žádost
je
formulována
zp sobem
dobrovolným, po uvážení, opakovan a není
sledkem vn jších tlak
pacient se nachází ve zdravotním stavu, v
mž trpí trvale, nesnesiteln , fyzicky nebo
duševn a nelze toto utrp ní zmírnit a který
vede k nemoci nebo patologickému stavu
závažnému a nelé itelnému
dále podmínky zajiš ující, aby d íve zmín né
podmínky byly pokud možno objektivn dané, tedy
zejména:
informovanost pacienta o jeho zdravotním
stavu
potvrzení diagnózy nezávislými léka i
vedení zdravotní dokumentace
V n kterých dalších zemích požívá eutanázie
oproti vražd nebo usmrcení jiné osoby ur itých
výhod (p edevším se jedná o nižší trestní sazbu).
Mezi tyto zem adíme N mecko, Rakousko nebo
Švýcarsko. I zde existují pravidla definující situaci,
kdy mluvíme o eutanázii (nap . výslovná žádost
pacienta, jeho p etnost, a jako d vod nap .
nevylé itelná nemoc). V sou asné eské právní
úprav neexistuje speciální ustanovení o eutanázii,
ta se tedy posuzuje nadále jako vražda. Již byl
vypracován návrh nového trestního zákoníku, kde se
s eutanázií po ítalo, podobn jako v n mecké právní
oblasti m la platit pro takové p ípady nižší trestní
sazba. Zákoník však nebyl parlamentem schválen.
Co se týká možných provedení eutanázie, m žeme
je rozd lit na aktivní zp sob (vst íknutí injekce nebo
podání smrtící dávky léku) a pasivní zp sob
(odpojení od p ístroj nebo nepodání pot ebných
lék ).
Samostatnou kapitolou výkladu o eutanázii je
zneužití tohoto pojmu v nacistickém N mecku.
Sloužil zde totiž jako nástroj boje proti „rasov
mén cenným“ obyvatel m území, která nacisté
ovládli, s pokra ující Druhou sv tovou válkou pak
zejména v souvislosti s tzv. kone ným ešením
židovské otázky. Jedná se o jedny z nejot esn jších
Evropské unie. Na negativní projevy xenofobie,
rasismu,
antisemitismu,
na
nich
založené
diskriminaci a nenávisti v i menšinám obecn se
vztahují i ustanovení Smlouvy o Evropské unii ( l. 6),
Smlouvy o Evropském spole enství ( l.13) a v
neposlední ad i sm rnice . 2000/43/ES.
Monitorováním situace dodržování základních
lidských práv a pomocí p i potírání nežádoucích
projev xenofobie a rasismu v lenských zemích EU
se zabývá také Agentura Evropské unie pro základní
lidská práva (The European Union Agency for
Fundamental Rights – FRA). Tato agentura vznikla v
roce 2007 a nahradila Evropské st edisko pro
monitorování projev rasismu a xenofobie (European
Monitoring Centre on Racism and Xenophobia EUMC). Mezi jeho hlavní úkoly pat í sb r údaj z
daných oblastí a jejich analýza; poradenská innost
institucím EU a lenských stát ; spolupráce s
edstaviteli ob anské spole nosti a zvyšování
pov domí mezi evropskou ve ejností. P i jejich
pln ní
spolupracuje
jak
s
mezinárodními
organizacemi, zejména Radou Evropy, tak s
nevládními neziskovými organizacemi z lenských
stát EU.
5.6 Eutanázie
Eutanázie je v tšinou definována jako usmrcení na
žádost nebo také asistovaná sebevražda.
Spory ohledn
p ípustnosti eutanázie lze
vysledovat až do 18. století, dodnes jim však není
konec. Problematika eutanazie p ináší totiž jak
otázky etické, tak právnické a filozofické. Jádrem
sporu je, zda má lov k právo ukon it život jiného,
když je o to požádán, a za jakých okolností k tomu
že dojít. Jinými slovy jde o to, jak odlišit eutanázii
od vraždy. V n kterých evropských zemích
(Nizozemí, Belgie) je takové rozlišení již uvedeno v
trestním zákoníku a jsou stanovena p esná pravidla
pro realizaci eutanázie, p i jejichž dodržení se ten,
kdo eutanázii provede, vyhne trestnímu postihu. V
Nizozemí se jedná o tyto podmínky:
žádost o ukon ení života musí pocházet jen
od pacienta a musí být svobodná a cht ná
78
Pro sektor rybá ství EU je k dispozici finan ní
podpora na základ finan ního nástroje pro ízení
rybolovu (Financial Instrument for Fisheries
Guidance - FIFG). Cílem je dosáhnout lepší
rovnováhy mezi kapacitou flotily pro rybolov a zdroji
ryb, které jsou k dispozici, a tím p isp t k trvale
udržitelnému rybá ství. Toho se p edevším dosáhne
vy azováním rybá ských lodí. Rovn ž se po ítá s
významnými investicemi do akvakultury, zpracování
a p ístavních za ízení, stejn jako s pomocí p i
sociáln ekonomických opat eních ke zmírn ní
dopadu d sledk snižování stavu rybá ské flotily.
ípad porušování léka ské etiky, která se dostala
zcela do podru í p evažující politické linie a
totalitního režimu, potla ujícího v masovém m ítku
základní lidská práva. Nejprve byl od roku 1939
program ízené eutanázie namí en proti mentáln a
fyzicky
postiženým
lidem,
kte í
byli
ve
specializovaných ústavech po celé n mecké íši
likvidováni bu pomocí smrtící injekce, nebo v
plynových komorách. Po protestech ve ejnosti byl
program roku 1941 oficiáln
zastaven, ale
neoficiáln pokra oval na obsazených územích ve
východní Evrop , kde byl zam en p edevším na
Židy. Celkový po et ob tí nacistického zneužití
eutanázie není p esn
znám, ale b hem
Norimberského procesu byl odhadnut na 275 000
lidských život .
5.8 Konflikt v
ensku
Ruskoenský konflikt, který do pov domí
eského pozorovatele vstoupil p edevším dv ma
válkami, vypuknuvšími v 90. letech minulého století,
má své historické, politické a ekonomické p iny.
Jeho ko eny sahají do 18. století, kdy na Kavkaze
za alo docházet k prvním velkým st et m mezi
kavkazskými národy a rozpínající se ruskou íší, pro
kterou byl Kavkaz strategicky významným regionem.
Od té doby
ensko st ídav procházelo obdobím
krátkodobé samostatnosti, k níž docházelo vždy p i
oslabení ruského státu, a velmi dlouhým obdobím, v
mž bylo za len no do Ruska. Dnešní
ensko je
sou ástí Ruské federace a po dvou brutálních
válkách, které se p es jeho území v posledních dvou
desetiletích p ehnaly, nyní dochází k postupné
obnov zem a normalizaci situace.
Konflikt v
ensku se táhne již od 18. století, kdy
se expandující ruská íše snažila Kavkaz ovládnout.
To se jí poda ilo až v druhé polovin 19. století, kdy
byl zlomen ozbrojený odpor
enc pod vedením
avarského imáma Šamila. Další úder pro odbojné
ensko, kde se mezitím rozjela t žba místní
vysoce kvalitní ropy, p išel ke konci druhé sv tové
války, kdy byl na Stalin v p íkaz prakticky celý
enský národ, podobn jako n které další národy
tehdejšího Sov tského svazu, vysídlen do St ední
Asie a na Sibi (1944). Po návratu z vyhnanství
(1957) nastalo období relativního sociáln ekonomické rozvoje zem , ovšem vykoupené
potla ováním
enských tradic a jazyka.
hem rozpadu SSSR vyhlásilo nezávislost i
ensko a zvolilo si svého prvního prezidenta,
sov tského generála Džochara Dudajeva (1991).
Ruský prezident Boris Jelcin se pokusil
ensko
znovu za lenit do Ruské federace, avšak jím
zahájená válka (1994) skon ila po dvou letech boj
stažením ruských vojsk. Nov zvolený
enský
prezident Aslan Maschadov (1997) však nedokázal
zabránit tomu, aby ve válkou zdecimované zemi
nedocházelo k ozbrojeným poty kám mezi místními
dci, nár stu zlo innosti, posilování stoupenc
radikálního islámu a všeobecnému chaosu.
enský stát, který však nebyl mezinárodn uznán,
5.7 Hloubkový rybolov
Hloubkový rybolov pat í mezi destruktivní formy
rybolovu, kterému se snaží r zné mezinárodní a
místní organizace bránit. Evropská komise nap íklad
vyzývá regionální rybá ské svazy ke spolupráci v
omezování hloubkového rybolovu, p ipravila pat ná
na ízení a také finan ní pomoc pro realizaci zm ny.
Hloubkový rybolov je nebezpe ný proto, že v
hlubokých mo ských vodách sídlí obrovské množství
rostlin a živo ich , které dohromady vytvá ejí pestrý,
ale velmi citlivý ekosystém. Hloubkový rybolov m že
tento ekosystém narušit, následkem ehož m že
dojít k nenávratnému vyhynutí živo ich a rostlin.
Hloubkový rybolov je p inou ni ení korálových
útes , vymírání n kterých druh ryb a mo ských as.
Evropská komise byla iniciátorem na ízení rady
OSN . 61/105 p edstavující vyváženost mezi
omezováním destruktivních praktik v rybolovu a
zachování tohoto odv tví pr myslu, které je v ad
lenských zemí výrazným zdrojem p íjm a sociální
stability. Týká se p edevším Špan lska, Dánska,
ecka, Polska, Švédska, Francie, Itálie, Portugalska,
mecka a Finska.
79
stabilní. Evropská komise však musela otev en
ustoupit od princip volné hospodá ské sout že,
když povolila státní pomoc krachujícím bankám.
Finan ní krize s sebou p inesla obavu sv tového
hospodá ství p ed dalším vývojem a zpomalení
hospodá ského r stu. Banky ze strachu p ed dalším
vývojem držely peníze a zdráhaly se výhodn
ovat. To m lo za následek zpomalení tempa
nových investic v ekonomikách (na které byly
zapot ebí nové p ky), oslabení poptávky a
zastavení hospodá ského r stu.
Situaci se jednotlivé státy pokusily usm rnit
státními investi ními pobídkami (nap . stavbou
nových dálnic), prémiemi za podporu ur itého
segmentu ekonomiky (nap . šrotovné – prémie p i
nákupu nového auta p i ekologickém odstran ní
starého), opat eními podporujícími zam stnanost
(odklad plateb sociálního pojišt ní) nebo opat eními
zmír ujícími dopady krize (rekvalifika ní programy
pro
nezam stnané,
zvýšení
podpor
v nezam stnanosti).
Každý stát EU zvolil sv j zp sob boje s krizí a
jednotlivé modely se r znily, nebo politici m li
odlišné pohledy na ideální lék proti krizi.
Snaha EU dosáhnout ur ité koordinace vyvrcholila
v dob eského p edsednictví na ja e roku 2009. Na
neformálním summitu Evropské rady v Bruselu 1.
ezna byl spole ným prohlášením odmítnut
protekcionismus – tedy uzavírání ekonomik
lenských stát . B hem prvních m síc roku 2009
se totiž u n kterých p edstavitel starých lenských
zemí objevily tendence k ochran svých ekonomik
ed konkuren ními d sledky volného trhu. Tím by
však byl pop en jeden z princip Spole enství.
Na zasedání Evropské rady na konci b ezna 2009
pak byl dohodnut balí ek fiskálních stimul ve výši
200 miliard euro. Jednalo se však p edevším o
íslib
lenských zemí pomoci ekonomikám
z národních rozpo . Podíl rozpo tu EU na tomto
balí ku byl pouze 30 miliard euro.
es pozitivní, ale pomalou reakci ekonomik, došlo
ke zvýšení nezam stnanosti a rapidnímu poklesu
íjm státních rozpo
v lenských zemích EU.
Rozpo ty se propadly do hlubokých deficit a
které zem , které nebyly schopné si dále p ovat
peníze na sv tových finan ních trzích, musely
požádat o mezinárodní finan ní pomoc ze strany
Mezinárodního m nového fondu (Ma arsko) nebo
EU (Lotyšsko).
Vzhledem k pomalému oživování ekonomik se do
problém dostaly další státy, p edevším ecko, které
však na rozdíl od Ma arska a Lotyšska je zemí
Eurozóny. Zatímco v p ípad Ma arska a Lotyšska
oslabení národních m n nem lo zásadní vliv ne
evropskou ekonomiku, ecká krize p inesla ned
ru
v euro. Zem Eurozóny tak musely zasáhnout na
pomoc ecka velkorysým finan ním stimulem, aby
nedocházelo k dalšímu oslabování spole né m ny.
se postupn hroutil a jeho existenci definitivn
ukon ila nová válka, zahájená ruským prezidentem
Vladimirem Putinem (1999).
Ruská armáda, která se pou ila ze svých
vojenských a informa
-propagandistických chyb
edchozího vále ného tažení,
enský ozbrojený
odpor postupn
zlomila a Putin za pomoci
promoskevských
enc a odp rc radikálních
islamist u inil z
enska znovu sou ást Ruské
federace. Podobn jako první válka však byla i tato
druhá charakterizována brutálním postupem ruských
sil v i civilnímu obyvatelstvu a teroristickými iny
kterých
enských velitel .
V posledních letech, zejména po jmenování
mladého a ambiciózního Ramzana Kadyrova
prezidentem republiky (2007), intenzivn dochází k
všeobecné obnov zem a všestrannému zlepšování
situace. Na druhé stran
enský partyzánský
odpor pokra uje a postupn difundoval i do okolních
republik, zejména Ingušska, Dagestánu a KabardinoBalkarie, takže Kavkaz ješt dlouho nebude klidnou
oblastí.
Obyvatel m
enska ú inn
pomáhá ada
humanitárních
organizací,
v etn
eských
nevládních organizací lov k v tísni, Charita eská
republika a Berkat.
Sou asné
ensko hrani í s Ingušskem, Severní
Osetií, Stavropolským krajem, Dagestánem a Gruzií.
Je p tkrát menší než eská republika (cca 16 000
km2) a podle r zných odhad má p es milion
obyvatel, dalších 100 000 až 200 000 osob žije za
jeho hranicemi.
5.9 Ekonomická krize
V letech 2008 a 2009 zasáhla Evropskou unii
ekonomická krize. V roce 2009 zp sobila ve všech
zemích EU s výjimkou Polska hospodá ský propad.
Ekonomická krize vznikla z krize finan ní, která byla
sledkem hypote ní krize v USA. Na ekonomickou
krizi v Evrop navázala krize ve ejných financí, která
se projevila p edevším v ecku.
Po krachu n kolika amerických bank v d sledku
hypote ní krize a nevratných vklad se p esunula
finan ní krize v zá í 2008 do Evropy. N kolik
evropských bank v Británii, Beneluxu, N mecku a na
Islandu muselo být zachrán no zásahem stát
áste ným nebo úplným zestátn ním). Ned
ru
itel v banky se evropské státy pokoušely uklidnit
zvyšováním státních garancí za vklady. Ze strany
evropských stát byl tento postup nekoordinovaný,
nebo jednotlivé státy p istupovaly k zavád ní
garancí samostan . Finan ní krize si nevyžádala
výrazný akutní zásah na úrovni EU, nebo se v jejím
rámci projevila nestejnom rn . Zatímco v zemích
západní Evropy bylo nutné banky zachra ovat a
následn je o iš ovat od rizikových investic, ve
st ední Evrop z stal finan ní sektor pom rn
80
Na druhou stranu problém ecka není d sledkem
pouze hospodá ské krize. V ecku byl dlouhodob
porušován Pakt stability a r stu, p emž n které
ekonomické statistiky byly falšovány. P ebujelý
sociální systém byl neúnosn náro ný na státní
rozpo et, což se projevilo p i výpadku p íjm
v d sledku hospodá ských ot es .
Evropská zkušenost s ekonomickou krizí p inesla
diskuze o t sn jším ekonomickém vládnutí
(minimáln v rámci zemí Eurozóny), o ú inn jší
regulaci bank nebo o zdan ní finan ních transakcí.
81

Encyklopedie Evropa 2045 - pro studenty

Transkript

Podobné dokumenty

Metodický manuál pro učitele

Říjen

Sborník esejí 2008/2009

vyhodnocení vlivů 7. vlny změn úpn sú hlavního - Praha

Analýza celoživotního dopadu veřejného důchodového pojištění v