Heartland - SaM!ne | SaMfiction

Heartland
1. kapitola: Stillwater, Pennsylvania
„Nebudu ti říkat ‚šéfe‘, Tony.“ Kate Todd věnovala svému přímému nadřízenému otrávený výraz a znovu se sklonila ke své práci.
„Smůla pro tebe, Kate, do té rybárny půjdeš s McGeem ty,“ odvětil Tony pomstychtivě s mocí jemu svěřenou ředitelem agentury.
„I kdybych tam měla dělat vztyčného důstojníka,“ sykla Kate a bojovně přivřela oči, aby mu naznačila, jak vážně to myslí.
„Neříkej dvakrát, Todd – já můžu zařídit, aby – “ Tonyho výhružku přerušil telefon na jeho stole. Chňapl po něm a s očima stále
pevně na Kate ho přiložil k uchu. Jeho panský výraz se okamžitě rozplynul a ředitelův rozčilený hlas dolehl až ke Kate, Zivě a
McGeemu.
Tony telefon položil a vystartoval od svého stolu. Procházeje kolem Toddina, ukázal na Kate ukazováčkem a utrousil: „Ještě jsme
neskončili.“ Pak metelil do schodů, jako by mu hořela koudel za patami.
McGee se na něj otevřeně škodolibě šklebil, jakmile byl Tony z dohledu a nemohl si na něm zchladit žáhu. Ziva a Kate taktéž
těžko skrývaly notně pobavený výraz.
Ziva se odsunula se židlí, aby si mohla vyhodit nohy na Tonyho bývalý, nyní svůj stůl, a zakřenila se přes kancelář na Kate.
„Navrhuji tabasco do nosních kapek. To mu prožene kérky.“
„Říká se perka, Zivo,“ vykonal McGee to, co považoval za svou povinnost.
„Ponechme si ještě v hlavě ty ostříhané vlasy v boxerkách, ten nápad se mi z nějakého důvodu zamlouval ještě víc,“ navrhla Kate
se vztyčeným ukazováčkem směrem ke kolegyni a ta si povzdechla, teatrálně potlačujíc rozkošnický výraz záškodníka.
„Jsou to tvoje nervy, Kate – ale nemůžu zaručit, že pokud budeme čekat ještě déle, nerozjedu nějakou sólovou akci. Zjistila jsem
například, že vazelína na podrážkách dělá divy.“
„To vás učí v Mossadu?“ zasmála se Kate.
„Ne,“ odvětila Ziva, „ale budou to učit, až do toho budu mít co mluvit.“
Kate si vyměnila se svou kolegyní významný úsměv a znovu sklonila oči k práci. Ziva sundala nohy ze stolu a začala se opět
věnovat té své.
McGee obě své kolegyně přejel pohledem a kupodivu se mu nezdály o nic méně hrozivější, než když si vyměňovaly ty ďábelské
stowattové úsměvy. Mimoděk si povolil límeček u košile a zamyslel se, co pěkného jim donese zítra k snídani, aby aspoň o pár
hodin prodloužil svou imunitu.
Tony se vrátil za půl hodiny značně skleslý. Ziva si byla jistá, že kdyby byl pes, všourá se do kanceláře s jazykem na vestě a
ocasem staženým mezi zadníma nohama.
„Vsadím se, že kdybys byl pes, Tony – “
„Oh sklapni, psychopate,“ mrskl po ní jmenovaný a usadil se za svůj stůl. Naštvaně se opíraje do židle, kam to až šlo, zabodl oči
tam, kde by měl McGee hlavu, kdyby se zrovna nacházel v kanceláři.
„Kde je Kate a McŠprt?“ zeptal se náhle po pěti minutách ticha, během kterých se Ziva smířila s tím, že jí neřekne, o co se jedná,
a vrátila se k práci.
„Šli do té rybárny, kam jsi je poslal. Já prověřuji telefonní záznamy a – “
„Vykašli se na to,“ doporučil jí Tony, aniž by ji nechal domluvit. Ziva na něj překvapeně zírala.
„Cože?“
„Přebírá to jiný tým, my jedeme do Pennsylvanie,“ zabručel Tony, evidentně nerad vůbec vyslovil svůj další úkol.
Ziva nedokázala potlačit škodolibý výraz. „A co tam budeme dělat?“
„Máme případ, co asi,“ zavrčel Tony a zvedl se. „Jdu říct Abs a Duckymu, komu mají dát výsledky. Ty zavolej Kate a McGeemu,
ať dají vědět někomu z Downeyho týmu, co se dozvěděli, pak se jedou sbalit na pár dní. Ty jeď taky. Ve tři se sejdeme zase tady,
čekají nás čtyři hodiny cesty, tak hejbni kostrou.“
Ziva se na Tonyho zašklebila, ale ten už mířil k vnitřnímu výtahu, aby se co nejrychleji dostal k Abby.
***
V autě panovalo dusné a horké ticho a nálada byla asi tak příjemná jako příliš rozehřátý vzduch venku, když Tony náhle
promluvil.
„Možná to bude docela zajímavý,“ nadhodil, jakmile se jeho vztek ze zameškaného rande, na které čekal už půl roku od toho, co
tu krásku poznal, rozplynul do nepříjemného vzduchu.
„Vážně?“ ozval se zezadu McGee, když na Tonyho nereagovala ani Kate, která řídila, ani Ziva, která měla hlavu opřenou o
opěrku a v polospánku utápěla rozmrzelost, která se jí zmocnila, když jí Tony zakázal řídit.
„Jo. Víš snad, kdo přišel na svět v našem cílovém městečku zvaném Stillwater?“
McGee zakroutil hlavou a pohlédl vedle sebe na Zivu, která mu pohled otráveně vrátila a stejně jako on neměla tušení, o čem to
Tony mluví. Jedině Kate se ozvala.
„Je v Mexiku, Tony,“ řekla bezbarvě.
„Tam byl, když Abby naposledy volal, a to je skoro rok zpátky, nebo ne?“
„Je,“ přitakal Ziva, „bylo to chvilku potom, co odjel.“
„Tak kde máš jistotu, že tam pořád je?“ namítl Tony, upíraje oči na Kate.
„Kde jinde by byl?“ pokrčila rameny Kate. „Jel do Mexika, víme to, je tam s Mike Franksem. Kde jinde by byl, než s ním?“
„Třeba se svým tátou?“ nadhodil vítězně Tony.
V autě zavládlo ticho. Nikomu dosud nepřišlo na mysl, že některý z Gibbsových rodičů ještě žije. Vlastně nikoho z nich ani
nenapadlo, že Gibbs nějaké rodiče má. Každý si svým způsobem představoval, že Gibbs byl v NCIS, u svého stolu, snad
odjakživa.
„Jeho táta existuje?“ vybrebtl McGee jako první.
„Jistěže existuje,“ odfrkl si pohrdlivě Tony, „myslíš si, že se Gibbs jednoho dne prostě vyskytl, aby vnesl zákon a pořádek do
zkažených lidských řad a navždy zvedl statistickou pravděpodobnost rozvodu?“
„To jsi vždycky říkal ty,“ odvětil McGee. Tony se po tom zásahu zašklebil, ale hned zase vzpamatoval.
„Jmenuje se Jackson Gibbs, vlastní obchod se jménem Stillwater General Store, a mám dokonce i jeho adresu domů,“ zazubil se, a
trochu si stáhl sluneční brýle, aby dobře viděl na oslněné výrazy kolem sebe.
McGee a Ziva se ale tvářili nechápavě a zaraženě. Kate se mračila, a když zastavila na červenou, otočila se na něj. „Tohle sis
všechno zjišťoval? To zní trochu jako posedlost Gibbsem.“
„To nepopírám, ale tyhle informace mám od Abby. Ona je totiž přesvědčená, že Gibbs není v Mexiku, a ví, jak se dostat k těm
pravým informacím,“ hájil se Tony.
„To už jsou dva posedlí,“ poznamenala Ziva.
„A jen jeden z nich se dostane až navrchol,“ dodala Kate a obě vyprskly smíchem. Tony se otočil do zadu a pozvedl na McGeeho
tázavě obočí. Ten na něj jen mrkl a pak se sklonil ke složce, kterou právě četl – co se týkalo válek mezi Zivou s Kate a Tonym, už
rok si statečně zachovával status Švýcarska.
Tony se otočil zpět dopředu a opřel se do sedadla. „Jste na cracku, vy dvě, nebo je to jen tráva?“
Ziva si odfrkla a Kate se znovu zachmuřila. „Vážně, Tony… Gibbs je pryč, je v Mexiku, a kdyby se chtěl vrátit, už to udělal. Smiř
se s tím.“
„Ty jsi za ním v Mexiku snad byla, že jsi si tím tak jistá?“ odsekl Tony.
„Ne,“ odpověděla Kate po krátkém zaváhání, „nebyla.“
„Tak vidíš,“ zabručel Tony nevnímaje způsob, jakým odpověděla. „Něco ti řeknu – něco vám řeknu, vážení. Možná se říká o
počasí a o ženských, že jsou nepředvídatelný, ale skutečně nepředvídatelný je jen Gibbs. Tak na to pamatujte.“
***
Jakmile vjeli do Stillwateru, dusno v autě trochu polevilo. Městečko na ně dýchalo podivně klidnou, idylickou atmosférou, a Kate
si pomyslela, že tady by ráda vychovávala své děti.
„Tady Gibbs nebude,“ řekl Tony, „vypadal by tady jako pancéřová pěst v zahrádce tulipánů.“
Kate se tomu přirovnání usmála; pro jednou měl Tony pravdu. Nedokázala si tu Gibbse představit, absolutně ne.
Kolona, kterou tvořilo jejich auto spolu s dodávkou s logem NCIS, když pomalu projíždělo městečkem směrem ke kanceláři
šerifa, vzbudila v obyvatelích trochu rozruch.
„Podle toho, jak koukají, hádám, že se to Stillwater nejmenuje pro nic za nic,“ odtušila Kate.
„A člověk by řekl, že potom, co se jim objeví dva mrtví mariňáci, vyskládaní jak punčochy na pultě, v márnici, změní trochu
měřítka ohledně toho, co je divný.“
„Něco tu smrdí,“ utrousila Ziva.
„To je McGee,“ odpověděla pohotově Kate a zajela na parkovací místo před žádanou budovou. „Sedl si do bedny s rybími
hlavami, když couval před rozzuřenou stařenkou.“
„Kate!“ vykřikl rozhořčeně McGee, odpásal se a vyskočil z auta, sotva zastavilo. Ziva a Tony se upřímně smáli.
„Rozhodně chci o tomhle vědět víc,“ hýkal Tony.
„Ale já nemyslela doslova,“ namítla Ziva, stále se smějíc, „myslela jsem na tom případu.“
„Tak to mi neříkáš nic novýho,“ povzdechl si Tony, který náhle zvážněl, a opustil auto stejně, jako zbytek jeho týmu.
Do kanceláře šerifa nakráčeli téměř jako jeden muž, nechávajíce Duckyho, který chutě peskoval Jimmyho Palmera, někde za
sebou. Tony ponechal na dámách, ať skupinku vedou, částečně taky proto, aby mohl jít po boku McGeeho, který se držel vzadu, a
otevřeně se mu vysmívat.
„Máte s sebou i mažoretky a orchestr?“ přivítal je šerif.
Tony si přestal všímat McGeeho, postavil se před obě kolegyně a změřil vysokého, šedivého šerifa jako rivala. Zvláštní pozornost
věnoval jeho kníru, pak si vzpomněl, jak se mu dneska ráno podařilo bezchybně se oholit, a také proč si na sobě dal tak záležet, a
dostavilo se přesně to protivné rozpoložení, které potřeboval, aby šerifa uvedl do patřičných mezí.
„Zvláštní agentka Todd, důstojnice David, zvláštní agent McGee a já jsem velmi zvláštní agent DiNozzo,“ mávl šerifovi před
očima odznakem, jako kdyby chtěl odehnat mouchu. „Máme s sebou ještě patologa, původem Skota, ale obávám se, že vaše rarity
tím nepřekonáme. Když už o nich mluvíme, budete tak laskav, šerife Gantry? Nemáme na to celý týden.“
Šerif Gantry byl trochu zaražen Tonyho iniciativou, ale rozhodně ho příliš nevyvedla z míry. Se spíš pobaveným šklebem kývl a
vedl je do márnice.
Tony pohlédl na své podřízené, když se ani jeden z nich nehnul, a pozvedl obočí.
„Až po vás, velmi zvláštní agente DiNozzo,“ pokynula mu Kate. Tony na ni zúžil oči, frustrovaně si povzdechl a následoval šerifa
Gantryho jako první.
Márnice byla malá se dvěma kovovými stoly tak blízko u sebe, že by tu měl šanci vytočit se jen jeden patolog. Agenty NCIS ale
překvapilo, že je malá místnost vůbec uzpůsobená k pitvě; čekali něco naprosto jiného. Šerif Gantry jejich překvapení zachytil.
„Něco nás to stálo, ale vyhádali jsme si vybavení pro všechny případy. Byl bych velice rád, kdybyste pitvu provedli tady. Snad to
nebude taková oběť, velmi zvláštní agente DiNozzo.“
„To tak úplně nezáleží na mně, šerife. Doktor – “
„Prokristapána,“ vydechl Ducky, jakmile vešel do místnosti. „Anthony, kdy naše dva vojáky můžu odvézt? Nečekáš snad ode mě,
že budu pracovat v takové špeluňce?“
Tony pokrčil rameny a oslnil šerifa širokým italským úsměvem. Když si ho vychutnal, otočil pohled na Duckyho. „Ti mariňáci tu
mají rodinu, která by ráda věděla, jak zemřeli… Mohl bys prosím udělat výjimku?“
Ducky si těžce povzdechl, odložil kufřík a začal procházet márnicí, aby zjistil, jaké má k dispozici vybavení. „Pane Palmere,
doneste všechno, co v autě najdete, a nosítka ještě odvezte. Trochu se tu zdržíme.“
„Díky, Ducky,“ řekl vděčně Tony.
„I já děkuji, doktore…“
„Mallard,“ odvětil podrážděně Ducky.
„Doktore Mallarde. Věřte mi, rodiny obou poručíků vám budou velmi vděčné,“ ubezpečil ho šerif.
Ducky zabručel něco, čemu nerozuměla dokonce ani Ziva, která u něj stála nejblíže, a než se Palmer vrátil, začal předběžně
ohledávat těla. „Žádné zjevné rány, ani zranění… Žádné strangulační rýhy, trauma naznačující dušení, nic… Tipuji to na otravu,
ale bližší informace se dozvíme až po pitvě. A pokud je to tak,“ zvedl Ducky oči k Tonymu a šerifovi, „pak si opravdu nejsem jist,
jestli nám pitva tady pomůže, toxikologii bude moci stejně provést až Abby v DC.“
„Přece jen bych vám byl za to vděčný, doktore.“
Ducky pohlédl na Tonyho a ten znovu kývl. „Tak ven, nechte mě pracovat,“ prohlásil rázně a mávl na Palmera, který nesl dvě
tašky potřebných nástrojů, aby naopak vešel dovnitř. Všichni patologa poslechli, jen šerif, zdálo se, váhal. „Vy taky, šerife, pokud
chcete výsledky brzy.“
Tony podržel šerifovi dveře, naposledy pohlédl na Duckyho s neidentifikovatelným a neveselým úsměvem, a zavřel za sebou
dveře, nechávaje Palmera znovu napospas špatně naladěnému Duckymu.
„Dokud nám nedá Ducky pořádné informace, můžeme se jen dohadovat,“ začala Kate na cestě ven, jakmile se zbavili šerifa, napůl
otočená k Tonymu, „zabili oba, protože to bylo v plánu, nebo se tam jeden z nich objevil jen nešťastnou náhodou?“
„Jeden z nich měl pěkně dořízený obličej,“ poznamenala Ziva.
„Poručík LaGuerta, všiml jsem si. Může to s tím mít spojitost,“ reagoval McGee.
„Může a nemusí… Tak či tak, musíme zatím pracovat s tím, co máme. Já a Ziva zajdeme za rodiči LaGuerty a Kate s McGeem
navštíví Doakesovy.“
„Dobře,“ kývla Kate a pohlédla do papírů, které nesla, na adresu, a pak na mapku, kterou si prozřetelně vytiskla, aby nezabloudila.
„Pojď, McGee. A nalevo vedle mě, prosím, po směru větru.“
McGee se zašklebil, ale následoval Kate, která se stále dívala do plánku, zasypávaje ji další teorií.
Tony si ověřil adresu, na kterou se měl vydat on a Ziva, a zasakroval. Ziva na něj tázavě pohlédla. „Poslal jsem je špatně,“
postěžoval si, „Doakesovy sousedí s Jacksonem Gibbsem. Tam jsem chtěl jít já.“
Ziva pobaveně pozorovala, jak se Tony ohlíží o Kate a McGeem, jestli je ještě dožene, ale ti dva už dávno zašli za roh. „Vážně jsi
posedlý,“ usoudila a vyšla jako první.
„Bla bla bla,“ zašklebil se Tony a doháněl ji. „Jak vůbec víš, kam jít?“
„Tady to je,“ řekla Kate a schovala složku s papíry k případu a mapkou do tašky. McGee mezitím zazvonil a nervózně si upravil
klopu saka, zatímco čekal.
Dveře jim po chvilce otevřel zachmuřený muž a Kate mu ukázala průkaz s odznakem. „Dobrý den, zvláštní agentka Kate Todd,
NCIS,“ řekla profesionálně a ukázala už zavřeným odznakem na McGeeho, „zvláštní agent McGee. Pak Doakes?“
Muž přikývl a beze slova ustoupil, aby je vpustil dovnitř. Nebylo mu moc do řeči a Kate se ani nedivila. Způsobně s McGeem
počkali, až zavře dveře, a necítili se uraženě, když je nepozval dál.
„Omlouvám se, ty okolnosti… Jakže – jakže jste říkala, že se jmenujete?“
Kate se nadechla, aby zopakovala, ale někdo ji předběhl. „Kate Todd, Danny.“
„Šéfe!“ vykřikl McGee.
Kate zůstala v šoku, zatímco Gibbs se s nečitelným úsměvem na rtech postavil vedle Dannyho Doakese.
„Já – já tomu nemůžu uvěřit,“ vykoktal McGee a pohlédl na Kate. Kate, nabírajíc okamžitě profesionální výraz a odmítajíc, aby
Gibbs v její tváři viděl všechno, co se jí při jeho náhlém spatření honí hlavou, se na něj otočila.
„Já taky ne, DiNozzo měl zase pravdu,“ sykla rychle. „Zvláštní agent Kate Todd, pane Doakesi. Jsem si vědoma toho, že tohle je
opravdu těžká doba, ale potřebuji se vás a vaší ženy zeptat na pár otázek.“
„Jistěže, pojďte konečně dál,“ pokynul jim rukou ke dveřím, ze kterých se vynořil Gibbs, a sám vyšel napřed. McGee ho ještě
trochu v šoku následoval a Kate šla jako poslední. Procházejíc kolem Gibbse, věnovala mu pohled.
Pohled, který ho zastudil do morku kosti a zodpověděl všechny jeho otázky.
2. kapitola: Pomsta za soumraku
Gibbs seděl v autě a sešlapoval plynový pedál až k podlaze. Za okny ubíhalo noční město a on myslel na bête noire, která ho
vyhnala z domu.
V tom snu slyšel své srdce, jak tluče v předtuše něčeho špatného; něčeho hodně, hodně špatného. Přestože za život zažil spoustu
hodně, hodně špatných věcí, nikdy napřed nedostal varování. Tentokrát ale ano, něco ho varovalo.
Dveře výtahu se otevřely, kráčel na pitevnu. Srdce se mu svíralo a rozevíralo mnohem rychleji a vhánělo krev do horké, zmatené
hlavy. Měl pocit, že se mu tou rychlostí snad musí až pěnit, když zahlédl Duckyho ztrápený výraz a černý pytel před ním. Věděl, že
ho musí otevřít, že Ducky nic neřekne. Že nechce být tím, kdo jeho tušení potvrdí.
Zip se hladce rozjel a Gibbs pytel rozevřel, jako by byl zvědavý na jeho obsah. Uvědomoval si, že jeho podezření bylo potvrzeno
už, když pohlédl na Duckyho obličej. Ona vypadala, jako kdyby někdo její hezkou tvář vyrobil z vosku, zasadil do ní oči umírající
srny a vdechl jí nehybně zklamaný, bolestný výraz.
Zklamal ji. Dal její život někomu všanc. Hleděl do její mrtvé tváře a věděl, že když vzhlédne, uvidí jejího vraha.
Vzhlédl.
Gibbs zatřepal hlavou a vjel na volné parkovací místo. Ve výtahu do touženého patra se na něj dostavily až klaustrofobické stavy;
ten příšerný sen, v něm mrtvá tvář Kate a až příliš živá tvář bastarda, co mu unikl, to všechno dohromady mu svíralo hrdlo.
Zabušil na její dveře; jednou, dvakrát, třikrát, čím dál naléhavěji. Prudce otevřela, rozcuchaná a rozespalá, s nechápavým
výrazem. „Gibbsi?“ vydechla. „Stalo se něco?“
„4e… Stalo?“
Gibbs rozevřel dveře víc, prošel okolo ní dovnitř a chvíli se rozhlížel. „Promiň?“ ozvalo se za ním šokovaně.
Gibbs se na Kate otočil a jen na ni zíral. Její tvář byla živá, pomačkaná od spánku, oči unavené a iritované, a jediné, co by
v tomto bytě mohlo ohrozit něčí život, byla ona, pokud jí hned nepodá vysvětlení. Založila ruce na prsou.
Gibbs se nemohl přimět vysvětlit jí, proč se tu ve dvě ráno objevil, náhle se mu to zdálo hloupé a malicherné. Ani jako kluk se
neděsil nočních můr a náhle ho jedna, logicky jeho podvědomím splácaná z těch nejniternějších obav, které měl, vehnala až sem.
Kate si odfrkla, protočila oči a klidně se odšourala zpátky do ložnice a do postele. Gibbs osaměl, střídavě zíral na dveře otevřené
do chodby a na pootevřené dveře od její ložnice. 4akonec zavřel dveře od bytu, zamkl a zajistil je řetízkem.
Ještě jednou pořádně prohlédl byt, než zhasl v předsíni, zul se a sundal bundu. Kate na něj ve tmě upřela šokované oči, když si
lehl k ní, ale neřekla ani slovo a za chvilku znovu spala. A Gibbs vedle ní, navzdory svému předpokladu, usnul také.
Ráno na to, když sám dorazil do kanceláře velmi brzy ze strachu, že v denním světle bude Kate na vysvětlení trvat, znovu usnul,
jakoby tušil, že v nejbližší době se příliš spánku nedočká. Otevřít oči ho donutila až Abby s McGeem, kteří si nad ním špitali
v domnění, že spí, ačkoli Gibbs byl vzhůru v momentě, kdy McGee vkročil do kanceláře.
Gibbs se rozhodl jednat, jakože se v noci nic nestalo. Dobře věděl, že jen úplným popřením, že je něco v nepořádku, Kate vezme
vítr z plachet a donutí ji nechat to být. A taky to tak bylo; oba jednali, jakoby se vůbec nic nestalo.
Později toho dne dostal jeho přízrak a budoucí archnemesis – tolik tušil snad díky tomu zpropadenému snu – jméno… Ari
Haswari. To jméno připojené k obličeji, který Gibbsovou páteří vysílal mráz, uneslo Kate. Gibbsovi se zase a znovu promítala její
mrtvá tvář s rubínem na čele, zatímco svůj tým proháněl skoro až bičem, aby něčeho dosáhl.
Když byla potom později Kate trochu otřesená, ačkoliv to Di4ozzovi nepřiznala, a v bezpečí, on se setkal s Arim na pitevně nad
mrtvolou, která – díky bohu – nebyla Kate. Gibbs ale přesto tušil, že jednou Kate takto uvidí a při té příležitosti bude mít před
očima Ariho tvář, a zoufale škubal politikou svázanýma rukama, aby tomu hned zabránil.
„Riskoval bys ztrátu takové možnosti… kvůli hrdosti?“ ptal se ho Ari.
„To není hrdost,“ ujistil ho Gibbs tiše.
„Když ne hrdost, tak co? Láska k zemi? Pocit povinnosti? Jsem si jistý, že tohle všechno v tobě existuje. Ale co tě pohání, to je tvá
hrdost, příteli. Shalom.“
Jakmile Ari vykročil k odchodu, Gibbsovy ruce byly na zlomek vteřiny povoleny. Stačilo to, aby odjistil svou zbraň a nechal
vybuchnout Ariho rameno v rudém ohňostroji. Mladší muž dopadl na zem, drže si ránu, a překvapeně zíral na protivníka.
„Jen jsem ti chtěl pomoct přesvědčit Al Kajdu,“ vysvětlil Gibbs a opustil pitevnu. Věděl, že se Ari směje a věděl taky proč.
Právě zahájil válku, na jejímž konci měla být Kate v pytli na mrtvoly s kulkou v hlavě na Duckyho stole, a co ji pomůže zabít, bude
jeho hrdost. Tohle věděl, něco jiného ale nevěděl, to si musel přiznat, když hleděl na protější zeď stále se zmenšující škvíry, než se
výtahové dveře zavřely.
4evěděl, jak Kate zachránit.
O hodinu a půl později už zase klepal na dveře od bytu Kate. Otevřela mu v županu, ještě mokré vlasy stažené do culíku,
zahanbeně si vědoma rány na rtu. Ustoupila z cesty a pootevřela dveře ještě víc, aby mu naznačila, že má jít dál, a že na něj čeká.
Gibbs to udělal, všímaje si hrnku od čaje na stolku a zmačkané deky na gauči. V místnosti bylo teplo i na Kate a Gibbs dobře
vytušil, jaký vnitřní pocit ji donutil vlézt si v teplém pyžamu, froté županu a pletených ponožkách ještě pod deku.
„Ari?“
„Hraje s našimi agenturami šarády stejně, jako s těmi svými. Je to hajzl,“ odtušil. 4atáhl ruku a chytil její tvář, palec na bradě,
aby zůstala na místě, když se k ní naklonil a zkoumal zraněný ret. „Jsi v pořádku?“
„4ic mi neudělali,“ odpověděla napůl. „Chceš kafe? Čaj? Vodu?“
„4e,“ odpověděl Gibbs s lehkým úsměvem nad jejím chováním. Kate si odřela koleno a teď se zoufale snažila nebrečet. A jak tak
před ním stála, choulící už tak drobné tělo do huňatého županu, bez make-upu, neučesaná a zraněná na tváři i na duši, skutečně
vypadala jako malá holčička, která potřebuje bránit před velkým zlým světem.
„Zůstaneš?“ zeptala se znovu.
„Mám?“ povytáhl překvapeně obočí Gibbs.
„Prosím,“ kývla s lehkým nejistým úsměvem, „cítím se víc v bezpečí, když tu jsi.“
„To je hodně dlouho, co mi tohle někdo řekl,“ ujistil ji Gibbs očima zkoumaje všechno, jen ne ty její, sundal si sako. Když skopl
boty a vzhlédl, Kate byla dávno v setmělé ložnici. Zhasl světla jako včera a šel do její ložnice. Tentokrát na něj v šoku nepoulila
oči, jen se na něj chvíli vděčně dívala a pak je zavřela.
Dlouho se ale vrtěla, takže se Gibbs nakonec přetočil na bok, přitiskl se k jejím zádům a pevně ji objal. Kate jen trhaně vydechla,
po chvíli se i uvolnila a nakonec usnula. Pak usnul i Gibbs.
***
Přesně za rok od té události se Ari vrátil v tu nejhorší možnou dobu. 4apřed je málem vyhodili do povětří, aby o něm věděli, a
Tony to tak tak přežil.
„Jak se má Caitlin, mimochodem?“ zeptal se Ari, když po nepříliš přínosném rozhovoru s Gibbsem odcházel z restaurace. „Od
své poslední návštěvy jsem o ní často přemýšlel.“
„Přibliž se k ní a nezajímá mě, které vládní agentury tě kryjí. Tentokrát tě zabiju.“
„Jinak bych to nechtěl,“ ujistil ho Ari.
Chvíli potom Gibbs málem umřel; to docela rozšířilo zprávu o tom, že je Gibbs na Ariho černém listu. Za chvíli měl Gibbs za
zadkem nejen Ariho, ale i FBI. Znamenalo to, že se musí schovávat, a stále neměl nic, co by mohl udat jako legitimní důvod, proč
umístit Arimu kulku mezi ty hadí oči.
Ale co Gibbs považoval za úplně nejhorší, byl fakt, že chránit ho měla Kate. 4echtěl Kate takhle blízko u sebe, když mu Ari dýchal
na krk, a když musel chtě nechtě hrát hru toho bastarda, aby měl vůbec šanci se ho jednou provždy zbavit.
Rozhodl se zůstat v budově 4CIS, aby nikoho z agentů neuvedl v nebezpečí. Hlavně Kate; Ari nemluvil do větru. Poslal tým domů,
ale nikdo z nich neodešel. Kate spala na zemi jako hlídací pes jen kousek od něj, zatím co seděl za stolem, přikrytá polovičatě jen
dekou. Zakryl ji pořádně, pociťuje bodnutí viny, že si kvůli němu dělá starosti. Patrně si to ani nezasloužil.
Nenech mě, abych tě zabil, Kate, pomyslel si pro sebe a sleduje noční město za oknem, upil ze svého kafe.
Kate se probrala. Rozcuchaná se rozhlédla po kanceláři na klidně spícího Di4ozzu a McGeeho, a pak otočila oči ke Gibbsovu
stolu. Dech jí uvízl v krku. Gibbs seděl na židli vzpřímeně a hrdě jako obvykle a na bílém tričku měl karmínovou náprsenku.
S profesionální ranou na hrdle a široce rozevřenýma očima zemřel, zatímco ona spala.
Prudce se otočila, když jí někdo položil ruku na rameno. Ariho oči byly stejně živé, jako tehdy na pitevně. „Chyběl jsem ti?“
Kate se prudce vyhoupla do sedu, rozespale vedle sebe detekujíc přítomnost Di4ozzy. „Gibbsi!“ vyrazila ze sebe.
„Sníš o Gibbsovi?“ podivil se Tony, zatímco se Kate škrábala na nohy.
„Co? 4e, bože, ne!“ odsekla Tonymu, upírajíc rozespalé oči ke Gibbsovu stolu. Žádný Gibbs, žádná krev.
„Právě jsi řekla jeho jméno.“
„4eřekla.“
„Ale jo.“
„Co se děje?“ přidal se právě příchozí McGee a Kate ho v ten moment proklínala.
„Kate sní o Gibbsovi.“ Tony byl jen asi ohromě nadšený McGeemu všechno vyklopit.
„Oh, o čem ten sen byl?“ přisadil si McGee zvědavě. Kate zahlédla za jeho zády právě příchozího Gibbse a toužila zařvat a utéct
někam hodně daleko.
„4e, nezdálo se mi o Gibbsovi,“ řekla jasně oběma tónem, který nepřipouštěl námitky.
„Křičela jeho jméno,“ přidal Tony ještě k dobru s pohledem obráceným na McGeeho.
„Opravdu,“ vyjádřil se McGee a neznělo to jako otázka.
Později toho dne, zatímco Kate vydýchávala následky ranního trapasu a Gibbs fakt, že ho hlídají dvě pečlivé ženské oči, se dostali
přes několik solidních stop až k Arimu. Byli právě na cestě do 4orfolku.
„Kolikátého je dneska, Kate?“ zeptal se Tony náhle, z ničeho nic.
„Čtyřiadvacátého května,“ odvětila ona a než se stihla zeptat, nebo si rozmyslet, jestli ji to vůbec zajímá, Tony se rozjel sám.
Gibbs ho příliš neposlouchal, před očima měl stále Ariho a ty jeho kecy o hrdosti tehdy na pitevně, než ho střelil do ramenního
kloubu, a svoje vlastní myšlenky včera večer v kanceláři. Pečlivě se analyzoval a všude nacházel jen varování. Varování, že pokud
něco neudělá jinak, než mu radí jeho vědomí a svědomí, dnes večer, dvacátého čtvrtého května přesně, rozevře na pitevně pytel na
mrtvoly a najde v něm Kate.
Takže když potom Kate ležela na zádech kdesi na skladištní střeše v 4orfolku, jeho srdce po tom varování, které dostal, když pro
něj schytala kulku, křičelo, aby zůstala dole, že Ari je někde, kde má všechno pod kontrolou, jako dosud, že je v má v hrsti a že on
rozhodne, kdo přežije.
Když Tony serval z Kate její kevlar, zjistili, že Kate byla před Gibbsem dřív, než by tam byla kulka. Prolétla mezi jejím tělem a
vestou a zahryzla se jí do hrudi. A Gibbs náhle pochopil, proč Ari tolik mluvil o hrdosti.
Kdyby tu kulku chytila vesta, jeho hlava by mu kázala, že Kate musí vsát a dál jednat jako agent, že se nesmí nechat strhnout svou
slabostí pro ni a zacházet s ním jako s jakýmkoliv jiným agentem na jejím místě. Jeho hrdost by Kate zabila.
‚Jinak bych to ani nechtěl,‘ řekl mu Ari. Věděl, že pokud ublíží Kate, Gibbse nic nezastaví od toho, aby ho začal lovit. Že dostat
někoho z jeho týmu je jediný způsob, jak ho donutit, aby ztratil hlavu a hnal se za ním jak lovecký pes. A to přesně Ari chce.
„Zůstaň dole,“ nakázal Tonymu. „4ehýbej se.“ Tony na něj zíral překvapeně a nechápavě zároveň. „Zavolej sanitku, Di4ozzo,“
pokračoval Gibbs, „a zůstaň dřepět u ní.“
„Ale proč?“ vyhrkl Tony, nicméně dělal, co Gibbs chtěl.
„Protože Ari je někde tady. Je příliš chytrý na to, aby dělal špinavou práci jako ti ostatní, a celou dobu si se mnou hraje. Ví, že se
po něm pustím rozkazy nerozkazy jen v případě, že dostane jednoho z vás, a tuhle šanci mu nehodlám dopřát. 4echci ztratit
dobrého agenta jen kvůli své hrdosti.“
Tony kývl a přikrčil se víc ke Kate. Pokud je chce Ari dostat tak, aby Gibbs nemohl vůbec nic udělat, bude muset ostřelovat. A
pokud zůstanou s Kate za zídkou, nic se jim nestane. Starostlivě pohlédl na Kate.
„Bude to v pořádku,“ šeptl k ní a pohladil ji po vlasech. „Sanitka už je na cestě. Jen zůstaň se mnou.“
Kate kývla, široce rozevřené oči plné šoku upřené napřed na Tonyho, pak na Gibbse. Bolest ji zachvacovala jako oheň. Gibbs
s očima upřenýma na ni se bez obav o sebe napřímil, protože usoudil, že on je v bezpečí, a v ten moment jeho tělo zalila obrovská
bolest a on padl nazad.
Zaznamenávaje sirény, jemu došlo to, co i Tonymu; Ari musel pryč. Tony se k němu přesunul, aby zjistil, že kulka, která Gibbse
srazila k zemi, prolétla přesně jeho druhým ramenem – tím, které zůstalo dosud nezraněné – a zůstala ve vestě.
„Gibbsi,“ vykřikla Kate slabě.
„Jen rameno,“ houkl na ni Tony, aby ji uklidnil.
„Já vám říkal, že ty vesty jsou na houby,“ sykl Gibbs.
Tony nechal Gibbse Gibbsem soudě, že kulka v rameni není takový průšvih, jako kulka někde u plic, a přesunul se zpátky ke Kate
zrovna, když její hlava sklouzla na stranu a agentka upadla do bezvědomí.
4a střechu se konečně dostali záchranáři.
3. kapitola: První kontakty
Gibbs ještě jednou v hlavě prošel všechny ty představy, které kdy měl o tom, jak to bude vypadat, když Katie znovu uvidí, ale
nikde tam nenašel tuto. Tušil, že bude zklamaná a naštvaná, ale stalo se to před rokem a snad to nedokázalo vymazat ty dva roky
týmového přátelství, které spolu měli.
Ale Kate se tvářila, že ano. Doufal, že byla jen v šoku, ale nevypadala. Tolik se změnila… Vlasy měla delší a hodně prosvětlené,
téměř medové. Bylo na ní poznat, že povýšení, kterého se jí dostalo jako zástupkyni velitele týmu, pozvedlo její sebevědomí, ale
ne nepříjemně. Skoro, jako by to nebyla ta Kate, kterou tehdy odmítl.
„Byl si váš syn s poručíkem LaGuertou blízký?“
„Vlastně se neměli rádi, dokud oba nenastoupili k Marině. Až tam se sblížili,“ odpověděla paní Doakes a sevřela manželovu ruku.
„Takže spolu vycházeli dobře,“ ujasnila si Kate.
„Sblížilo to obě naše rodiny,“ upřesnil Danny Doakes.
„Nezmínil se váš syn někdy o někom – o komkoli – kdo by mu chtěl ublížit?“
Kate se zoufale snažila nedívat se na Gibbse opřeného o futro dveří do obývacího pokoje, kde seděli, ale každou minutou, co tu
byla, to bylo čím dál těžší. Tak udržela svou pozornost na tom, co bylo důležité.
„Nevzpomínám si,“ odpověděla matka a pátravě pohlédla na manžela, ten ale taky zakroutil hlavou.
„Danny byl dobrák, kliďas. Někdy byl až moc ‚mouchy, sežerte si mě‘ na můj vkus,“ otci se zlomil hlas, „ale byl takový. Nevím o
nikom, s kým by měl otevřený spor. Ani tady, ani v jednotce, ale to by vám spíš – “
„S jeho velícím důstojníkem samozřejmě promluvíme,“ ujistila ho Kate částečně také proto, aby nemusel mluvit dál. Jediný syn
pojmenovaný po otci – jen z toho poznala, jakou zoufalost cítí.
Otec přikývl.
„Pane Doakesi, paní Doakes, budeme potřebovat věci vašeho syna.“
„Jistě, jeho pokoj je chodbou doleva,“ odpověděla matka, „vezměte si, co potřebujete, ale prosím…“
„Všechno vám vrátíme, nebojte se,“ ujistila ji Kate a sledovala McGeeho, jak si za cesty do mariňákova pokoje natahuje latexové
rukavice.
Chvíli bylo ticho; Kate si dávala dohromady poznámky, manželé Doakesovi seděli a truchlili nad ztrátou syna. Kate se náhle
zvedla a zamýšlela jít za McGeem, pak si to ale rozmyslela a přešla ke Gibbsovi.
„Něco o mladém Doakesovi, nebo LaGuertaovi?“ zeptala se ho.
„Já už jsem mimo,“ namítl Gibbs.
„Neptám se na to, co ti říká tvůj slavný instinkt,“ zchladila ho odměřeně Kate, „ptám se tě jako možného svědka. Co víš o těch
dvou mrtvých?“
Gibbs nejprve neodpověděl. „Tvoje vlasy,“ řekl nakonec, „jsou světlejší.“
„To bylo kvůli případu,“ odpověděla Kate trochu nervózně a vzápětí na sebe byla naštvaná, že mu vůbec dovolila uhnout
z tématu. „Můžeš nám s něčím pomoct, nebo ne?“
„Neznal jsem je,“ odpověděl konečně Gibbs, „znám rodiče, ale ne ty dva mrtvé.“
„Díky,“ přikývla Kate a vyšla vstříc McGeemu, který se vracel s mariňáckým vakem, který Danny Doakes mladší ještě nestihl ani
vybalit, a notebookem. Převzala si lehký laptop a nechala McGeeho tahat se se zbytkem. „Děkujeme za vaši spolupráci,“
promluvila k rodičům, „ještě se ozveme.“
Gibbs jí otevřel domovní dveře. Zarazila se nad tím a znovu ji to překvapilo jako tehdy, když ji tak něžně hladil… Kate z domu
téměř vyběhla, na Gibbse ani nepohlédla, nepoděkovala mu.
„Zatím, šéfe,“ rozloučil se nadšeně McGee a následoval podivně se chovající kolegyni. Gibbs vyšel pozvolna za nimi a sleduje
jejich záda, mířil přes trávník do vedlejšího domu.
Nikdy ve svých představách nedošel k tomu, jak čelit tomu odporu, který k němu Kate patrně cítila.
***
„Mariův otec zemřel, když mu byly čtyři roky,“ vyprávěla paní LaGuerta Zivě, „býval mariňák. Mario se tehdy rozhodl, že bude
jako jeho táta a…“
Ziva čekala, až se matka vypláče, a otevřenými dveřmi do vojákovy ložnice sledovala, jak se tam Tony pohybuje a pase po všem,
co by mohlo být případný důkaz.
„Nadejte toho zmetka, co to mi hijo udělal, že ano?“
„Uděláme všechno, co bude v našich silách,“ ujistila ženu Ziva a pohladila ji po paži. „Váš syn měl v obličeji stopy rvačky, řekl
vám o tom něco?“
„Říkal, že se popral s dalším vojákem v jednotce,“ odpověděla pohotově matka, „nezdálo se mi to – matka pozná, když její dítě
lže. Pravdu mi říct ale nechtěl.“
„Víte o někom, kdo by chtěl Mariovi ublížit?“
„Tady nikdo,“ posmrkla paní LaGuerta, „a nikdy se nezmínil o nikom, s kým by měl v jednotce problémy.“
„Dobře, paní LaGuerta,“ vrátil se Tony z vedlejší místnosti, „potřebujeme si půjčit některé Mariovy věci. Samozřejmě je vrátíme.“
Matka mlčky přikývla a sledovala Zivu, jak na Tonyho pokyn odešla do pokoje jejího syna a začala balit věci, které Tony vybral.
Ten poctivě čekal, myšlenkami někde u Kate a McGeeho, než udělá svou práci, když mu zazvonil mobil.
„Kate? Dobře, rozumím, zkus nám získat nějaký prostor, ať můžeme rozbalit stan, a až Ducky dodělá pitvu, pošli McGeeho
s nimi, ať se spojí s velitelem LaGuerty a Doakese… Ne, ať tam jede McGee, tebe chci tady. Dobře, uvidíme se.“
„Mají něco?“ zeptala se Ziva a nesla sbalené osobní věci.
„To se dozvíme,“ ujistil ji Tony. „Děkujeme za spolupráci, paní LaGuerta. Ozveme se,“ rozloučil se a otevřel Zivě dveře ven.
***
„Podle mně dostupných informací, které jsem získal z těl, zemřel LaGuerta jako první. Podlitiny na jeho obličeji vznikly asi tři
dny před smrtí,“ hlásal Ducky v maličké pitevně.
„Ten den, kdy se vrátil domů,“ doplnila Ziva.
„Správně. Můj osobní odhad na příčinu smrti je aconitum plicatum, či aconitum callibotryon – oměj šalamounek. Používá se jako
anestetikum, ve větším množství je to ale účinný jed. Stav, v jakém byli nalezení naši dva mariňáci, odpovídá otravě. Ta proběhne
v rozmezí několika hodin.“
Ducky přešel k mrtvole Maria LaGuerty. „Jeden vpich do krku, smrtelná dávka. Odhaduji, že byl mrtvý během dvou hodin.“
„Úkladná vražda,“ zhodnotil šerif Gantry, „někdo ho chtěl mrtvého.“
„Díky, šerife Gantry,“ otočil se k němu Ducky, „ještě že tu mám někoho, kdo poslední čtyři hodiny mé práce tak hezky shrne.“
Tony se usmál do pěsti, než promluvil. „A Doakes, Ducky?“
„Zhruba to samé,“ zabručel Ducky, „je ale patrné, že se bránil, jeho vpich je mnohem méně profesionální, vrah to pěkně zpackal.
Otráven byl asi o hodinu později a otrava probíhala podobně, dostal patrně stejnou dávku – ale to nám ukáže toxikologie. Co je ale
zajímavé,“ změnil Ducky tón a zvedl jeho bledou ruku Dannyho Doakese, „jsou odřeniny na kloubech ruky. Jako kdyby někoho
praštil.“
„Možná svého kámoše,“ usoudil Tony a jeho obličej se trochu rozjasnil; líbilo se mu mít stopu.
„Bohužel ti neřeknu, koho praštil, ale pokud jeden z nich měl dořízený obličej a druhý ruce, je pravděpodobné, že patří k sobě do
dvojice,“ přitakal Ducky.
„Skvělá práce, Ducky.“
Patolog kývl. „Začneme je balit, pane Palmere. Můžeš pomoct, Timothy, když už máš jízdu zdarma.“
McGee smířeně kývl, ačkoliv mu nebylo jasné, proč musel jet do DC on, když se Kate sama nabídla a z nějakého důvodu byla
celá ryčná dostat se pryč odsud.
***
„Měla bych na tohle vůbec reagovat?“ Kate si občas skutečně připadala jako starší sestra svého pubertálního bratra a nejhorší na
tom byl fakt, že čím vyšší pozici Tony měl, tím to bylo horší. Unaveně zírala na Tonyho a pozvedávala obočí, snažíc se z něj
dostat víc, než jen přitroublý úsměv.
„Zapomeň na to,“ povzdechl si Tony. „Nemáš vůbec smysl pro humor,“ dodal si pod vousy.
„Já to slyšela, DiNozzo,“ zavrčela Kate.
„No a co? Vždyť je to pravda a je to ještě horší od toho, co jsi blondýna,“ namítl Tony.
„Ne, není,“ bránila se rozhořčeně Kate.
„Ano, je,“ odpověděl Tony tónem učitelky ze školky. „Zivo, řekni Kate, že nemá smysl pro humor.“
Tony se otočil k Zivě. Ta nejistě pohlédla na něj a potom na Kate. Náhle pochopila, jaké to je být McGee a stát mezi ní s Kate a
Tonym.
Ti dva hádající se na sebe pohlédli, pak zároveň vstali a rychle přešli k ní; Kate si dala ruce v bok, Tony je založil na prsou a oba
dva kouleli na nebohou Zivu očima a špulili rty.
Zivina pusa jela na prázdno, zatímco se její mozek cvičený Mossadem zoufale snažil vymyslet nějakou politicky korektní
odpověď, nebo aspoň rozeznat, jestli bude horší uražená Kate, nebo Tony – od toho, co opustili DC, byl nebývale zákeřný.
Její roztěkaný pohled se náhle ustálil a na její tváři se zároveň s tím objevila úleva. „Gibbsi!“ vykřikla potěšeně, vstala a přivítala
se s bývalým šéfem polibkem na tvář.
„Zivo,“ odpověděl Gibbs s lehkým úsměvem.
„Šéfe,“ vyhrkl Tony a pospíšil si, aby Gibbsovi zapumpoval rukou. „Já věděl, že jsi tady!“
„Tys věděl?“ pozvedl Gibbs obočí.
„Abby,“ opravil se Tony a zase se cítil jako za starých časů, „Abby to věděla. Jak jsi nás tu našel?“
„Tohle není zrovna Vegas, DiNozzo. Navíc, Ed Gantry mě nasměroval.“
„Kate,“ otočila se na kolegyni Ziva, nechápajíc absenci jakékoliv radosti z její strany. „Gibbsi, vy už jste se viděli?“
„Viděli,“ přitakal Gibbs, „u Dannyho Doakese.“
„Neřekla jsi, blondýno,“ popíchl ji Tony.
„Nejsem blondýna,“ zavrčela Kate, „a myslela jsem, že ti to řekl McGee. Vypadal, že si samou radostí počůrá spodky.“
„Co ti je, Kate?“ nechápala Ziva.
„Nic, jen bych tenhle případ měla ráda z krku,“ odsekla Kate.
„Whoa, vypadá to, že já tu nejsem jediný, kdo zmeškal rande,“ zazubil se Tony a Kate téměř slyšela cvaknout odjištěnou zbraň
potom, co mu do ní sama dodala náboje.
„Něco jiného je zmeškat rande, které existuje, a zmeškat rande, o kterém doufáš, že ho konečně mít budeš,“ opětovala palbu.
„A všichni stejně víme, když že nebudeš,“ přisadila si Ziva a věnovala Tonymu sladký úsměv, když se na ni otočil. Tomu zmizel
škleb z tváře.
„Kde je Gibbs?“ Ziva se taktéž otočila na místo, kde ještě před minutou stál, a pokrčila rameny. Kate se znatelně ulevilo a vrátila
se k připevňování fotografií a zapisování informací na pojízdnou tabuli zasedačce, patřící k šerifově kanceláři.
Ziva protáhla prsty v latexových rukavicích a vrátila se k přehrabování osobních věcí, které si neodvezl McGee; víceméně už je
jen balila k vrácení. Nastalo ticho, které trvalo, dokud se náhle neozval Tony.
„Zivo? Kdo z nás měl pravdu?“
„Kate,“ odpověděla Ziva, aniž by vzhlédla od práce. Kate se na Tonyho zářivě usmála.
„Víš vůbec,“ nenechal to Tony jen tak a pohledem vrtal do Zivy, „o čem jsme se dohadovali?“
„Ne,“ uculila se na něj Ziva, „to je irelevantní.“ Spiklenecky mrkla na Kate, která jí mrknutí vrátila.
„Že já posílal toho Zelenáče pryč,“ povzdechl si Tony a zadíval se na tabuli, kterou Kate pomalu plnila.
Uvědomil si, že dokud nebude mít toxikologii a analýzu těch nečistot, které Ducky na tělech našel, plus stopy z oblečení těch
mrtvých, nehnou se z místa.
***
„McGee!“
Abby vyběhla agentovi vstříc, jakmile se výtah otevřel; prakticky ho z něj vytáhla do kanceláře.
„Abs,“ pozdravil ji McGee, „můžeš mě přestat tahat, prosím? Máme spoustu práce.“
„Byl tam, že ano, McGee? Jak vypadal? Změnil se hodně? Co říkal? Pozdravuje mě? Omlouvá se mi? Vrací se? Kdy? Mluv,
McGee!“
„Abby, důkazy,“ odsekl McGee, „dokud z toho něco nedostaneme, tým se nehne z místa. Mě čeká konferenční hovor v MTAC,
navíc jsem se s Gibbsem jen pozdravil. Ducky s ním prý mluvil déle, tak se zeptej jeho, já nemám čas.“
Abby semkla uraženě rty k sobě, a zatímco se vydala k jednomu výtahu, aby byla co nejkratší cestou u Duckyho, oficiálně aby si
poslechla instrukce k pár vzorkům, McGee svobodně mířil s laptopy do její laboratoře, aby tam našel cokoliv, co se někdo
pokoušel skrýt, a mohlo mít spojitost s dvojitou vraždou.
„Ducky?“
„Ah, posílá ti pusu, milá Abigail,“ tlumočil Ducky, jakmile laborantku zaslechl. „Máš se za ním prý stavit na návštěvu, prý víš,
kde bydlí, že ti všechno osvětlí. A ta toxikologie má absolutní přednost, buď tak hodná.“
„Jistě,“ přikývla Abby zmateně, když kolem ní Ducky a Palmer prošli bez dalšího zájmu a hleděli si svého. Nakonec pokrčila
rameny, zklamaně vyšpulila ret a namířila si to zpátky do své laboratoře.
„Abs,“ oslovil ji McGee, jakmile se o půl hodiny později objevil ve dveřích její laboratoře, „myslím, že v těch laptopech nic
nenajdeme.“
„Hm,“ odpověděla Abby bez opravdového zájmu a pak pracovala hodinu potichu, spouštějíc všechny potřebné testy přednostně.
„Poslyš,“ řekl McGee, přehrabávaje se – očekávaně bez úspěchu – soubory na laptopu, „co má Kate za problém s Gibbsem?“
„Kate má problém s Gibbsem?“ podivila se Abby trochu moc okatě.
„Vypadá to tak,“ přitakal McGee a podezřívavě na Abby úžil oči.
„Jak se to projevuje?“ ptala se dál Abby, jakoby nic, a vesele proháněla prsty po klávesnici; kdyby ji tak aspoň jeden přístroj z její
armády vysvobodil!
„Vypadala přímo nakrknutě, když se objevil, skoro s ním nepromluvila – aspoň co vím – a nikomu neřekla, že jsme se s ním
setkali, jako by ho nechtěla znovu vidět.“
„Wow,“ pokývala hlavou Abby, „to vypadá zle. Asi je ještě pořád naštvaná, že to složil,“ pokrčila rameny.
„To by byla potom, co odešel, jako Tony… Ale ona začala být taková ohledně Gibbse po té dovolené… No jo,“ uvědomil si náhle
McGee a jeho činnost ustala, „až pak na něj začala být háklivá a teď…“
Abby se kousala do rtu a pozorovala jeho tvář, jak ji začíná prozařovat poznání, a uhnula očima, když se na ni podíval.
„Ty něco víš!“ vykřikl McGee.
„No, já…“ Jeden z přístrojů náhle zapípal a Abby rychle otevřela výsledky. „Já vím, že jen LaGuerta dostal přesnou dávku
akonitinu, Doakes dostal mnohem víc, než potřeboval.“
„Což s tím, co řekl Ducky,“ přepnul se McGee hned do profesionálního módu, „znamená, že jen jeden z nich měl být zabitý a to
LaGuerta. Doakes byl dílo náhody.“
4. kapitola: Zabít Ariho
Kate byla v kritickém stavu a Gibbs s rukou v závěsu uváděl do kritického stavu všechny okolo. McGee a Di4ozzo mu odmítali
uvěřit, že Ari šel skutečně po Kate, a Gibbs věděl, že pokud nepřesvědčí je, nepřesvědčí ani ředitele, aby Kate nechal ve dne v noci
hlídat.
„Tak proč mě teda nezabil?“ štěkl Gibbs konečně. „Proč, když mě měl na mušce a mohl mi nádherně ustřelit hlavu – evidentně
měl dobrou polohu a vítr nefoukal – mě střelil jen do ramene, jako varování? Kdyby Kate stála, už by měla kulku v hlavě a Ducky
ji právě vybaloval dole z toho černého pytle!“
„Proč ale Kate, šéfe? Mně jsi taky říkal, abych nevstával.“
„Ari měl pro Kate slabost,“ ozval se McGee. „Řekla mi, že šel vždycky po ní… 4a pitevně, když ji unesl…“
„Mně nikdy nic takovýho neřekla,“ namítl Tony.
„Překvápko,“ utrousil McGee.
„Cos tím chtěl říct?“ vystartoval Tony a zamířil proti McGeemu.
„4ech ho, Di4ozzo,“ štěkl Gibbs, „McGee má pravdu. Ari na ni dělal narážky, i než se mě pokusil tou bombou zabít. Zanes radši
tu kulku Abby na balistiku,“ poslal Tonyho se suvenýrem ze svého ramene pryč. Sám si vyšel pro kafe s myšlenkou, že ten hajzl se
rozhodně tak rychle nevzdá.
Ari se opravdu nevzdával. Zatímco byl Tony u vystrašené Abby na balistice, střílel po ní. Kulka prolétla těsně kolem Gibbse, když
se vracel s kafem. Kelímek se zůstal válet v dešti na chodníku a Gibbs upaloval do suterénu. Představa, že Ari dostal svůj
náhradní cíl, když už šla Kate dolů bez jeho přičinění, mu svírala srdce.
Jakmile dorazil do laboratoře, Abby a Tony už byli dole. Gibbs pocítil trochu pýchy na Tonyho práci, sám zůstal s Abby a poslal
Tonyho pryč.
„Ari původně nestřílel na tebe, že? Chtěl zabít Kate a teď jde po mně,“ hádala Abby.
„Procházel jsem okolo toho okna, když vystřelil.“
„Říkáš mi to jen, abych se cítila v bezpečí.“
„Budeš v bezpečí, Abby. Slibuju.“
Jakmile bylo nebezpečí pro Abby zažehnáno, Gibbs vyrazil na pitevnu, aniž by si uvědomil, proč tam jde. Ve chvíli, kdy uviděl
Duckyho, jeho ústa sama promluvila.
„Ztratil jsem muže v boji,“ svěřil se, když mu Ducky naléval whiskey a Gibbs nepřítomně zíral na prázdný pitevní stůl, na kterém
mohla ležet Kate, nebo Abby. „Doufáš, že se to nestane, ale víš, že to přijde.“
„Tohle je jiné.“
„Ale nemělo by. Kate je agent, jako každý jiný. Je připravená položit život při výkonu služby… Jenže máš pravdu, je to jiné… Jen
představa, že zemře, mě děsí k smrti, jako bych to nikdy nezažil. Proč?“
„Řekl jsi to,“ pokrčil rameny Ducky a podal mu skleničku, „ztratil jsi muže. Ztratil jsi už někdy ženu? Postavme se tomu čelem,
Jethro, ty a já jsme dva staří šovinisté. Ženy nám za života v našich očích nebudou nikdy rovné, dokud nebudou rovné i ve smrti.
„Proč, Ducky? Proč mě nezabil?“
„Třeba chtěl, jen minul,“ řekl Ducky něco, o čem věděl, že to není pravda.
„Viděl jsi moje zranění,“ pokynul Gibbs zdravou rukou ke zraněnému rameni, „trefil by se takto, kdyby nemířil? 4e, ta kulka, co
mi vytáhli z vesty, byla určená pro čelo Kate, a fakt, že střílel po Abby, znamená, že jde po mých lidech. Po ženách jako první.“
„Potom tě mučí. Člověk se diví, co z něho udělalo takového sadistu.“
„To mě nezajímá, chci toho hajzla jen zabít.“
Později toho dne se Gibbs konečně dostal promluvit si s ředitelem, a jak předpokládal, byl problém přesvědčit ho, že to byl
skutečně Ari, kdo střílel po něm a po Abby. Povedlo se mu dostat aspoň ochranku pro Kate do nemocnice, a zatímco sváděl
s nadřízeným boj o to, aby mohl aspoň pokračovat ve vyšetřování a získat nějaký důkaz Ariho viny, v jeho kanceláři se objevila
návštěva a zastihla Tonyho v prekérní situaci.
„Zavolám vám zpět,“ vyhrkl agent a prudce praštil do telefonu, jakoby ukončoval hovor, když spatřil exoticky vypadající
brunetku, pravděpodobně Iráčanku, jak míří do jejich kanceláře.
Byl by schopný vymyslet si cokoliv, aby skryl ten tupý dvojsmyslný úsměv, který se mu vytvořil na tváři při pomyšlení, jak Kate
v budoucnu požádá, aby mu ukázala jizvičku po kulce, o které věděl, že bude velmi blízko jejích ňader.
Mladá žena to ale nespolkla, to na ní poznal. „Ahoj,“ prohodil Tony nonšalantně, „já jsem jen…“
„Měl sex po telefonu?“ nabídla žena, když se odmlčel, a zastavila se před jeho stolem.
„Hrál šarády,“ odpověděl pohotově.
„Šarády?“ podivila se teatrálně. „To jako – “
„Ah, ty už jsi to hrála!“ vyhrkl rychle Tony. Chytila jeho smeč s přehledem.
„4ikdy po telefonu,“ ujistila ho. Hlas měla zbarvený sexy přízvukem a angličtinu zatím bezchybnou.
„Kdo jsi?“
„Ziva David, Mossad.“
„Jsi Izraelka?“ vyhrkl Tony. Byl si tak jistý tou Iráčankou! „Co pro vás můžu udělat, slečno David?“
„4ic. Přišla jsem za zvláštním agentem Gibbsem.“
„Jak víš, že nejsem Gibbs?“
Posadila se na McGeeho místo a rozesmála se. Tony si odkašlal. „4ezačali jsme nejlíp. Jsem zvláštní agent Tony Di4ozzo, nehrál
jsem šarády, myslel jsem na svou kolegyni.“
„Myslel jsi na ni, jak vypadá nahá?“
„4e… Jo… Já jen… Podívej, 4ejsem jediný chlap, který to dělá.“
„Ženy to dělají také,“ ujistila ho Ziva a změřila ho očima, „s hezkými chlapy,“ řekla poněkud urážlivě, „a někdy dokonce i se
ženami.“
„Teď mě škádlíš,“ usoudil Tony s úsměvem; líbila se mu, ale nechytil se. „Opravdu pro tebe nemůžu nic udělat, než se Gibbs
vrátí?“
„4emůžeš, protože jsem tu, abych zastavila Gibbse předtím, než zabije důstojníka Mossadu.“
„Ariho Haswari?“ zeptal se Tony. Ziva kývla a Tony jí pokynul, aby přišla blíž; stejně už zase stála na nohou a potulovala se u
jeho stolu. Ziva tak učinila.
„Popřál bych ti štěstí,“ ujistil ji, „ale chci toho hajzla taky mrtvého.“
Gibbs dorazil do kanceláře zrovna, když si k sobě Zivu odvolal ředitel. Viděl ji jen vycházet schody a tázavě pohlédl na Tonyho.
„Ziva David, Mossad,“ představil ji v nepřítomnosti Tony. „Je tu, aby tě zastavila, než sundáš Ariho.“
„Jo?“ Gibbs nezúčastněně povytáhl obočí a vydal se za Zivou, ačkoliv ho k řediteli nikdo nezavolal. Sekretářka ho nezastavila,
evidentně s ním počítala stejně, jako Morrow.
„Agente Gibbsi? Ziva David, Mossad,“ představil ředitel mladou ženu, jakmile Gibbs vešel do kanceláře.
„Ziva,“ podala mu důstojnice ruku. „Hodně jsem o vás slyšela.“
„Vážně,“ pravil Gibbs bez opravdového zájmu. Zivě zazvonil telefon a odešla ho z kanceláře přijmout; Gibbs zaslechl, že mluví
hebrejsky. Tázavě se otočil na ředitele.
„Důstojnice David s vámi bude spolupracovat, dokud nedovedeme případ střelby na vás a slečnu Sciuto ke zdárnému konci.“
Gibbs kývl, věděl, že nemá cenu protestovat. Když vyšel z ředitelovy kanceláře, nenašel tam Zivu, ale Tonyho.
„Jdeme za Abby,“ řekl a nastoupili do výtahu. Jakmile se rozjel, Gibbs promluvil. „Chci, aby ses pověsil na Zivin zadek.“
„4ení to zrovna můj typ, šéfe,“ pravil Tony a vzápětí schytal pohlavek.
„Sleduj ji.“
„To jsem pobral,“ ujistil ho Tony.
„Je v kontaktu s Arim,“ sdělil Gibbs důvod, „je to jediný způsob, jak může vědět, že jdu po něm.“
„Co když má Ziva pravdu a Ari je nevinný?“ namítl Tony. „Sám nás do té továrny zavedl a my zabránili teroristickému útoku na
4orfolk.“
„On nás tam zavedl,“ přitakal Gibbs, „byla to past a Kate to mohlo stát život.“
„Tak je to terorista, nebo špeh?“
„Cokoliv se mu zrovna hodí,“ odpověděl Gibbs.
„A když mě Ziva zavede k Arimu?“
„Sleduj ho a zavolej mi.“
Výtah dorazil do patra s Abbyinou laboratoří a Gibbs vystoupil. „Abys ho mohl předvést,“ zavolal za ním Tony mezi dveřmi
výtahu.
„Abych ho mohl předvést,“ ujistil ho Gibbs a výtah za ním se zavřel, „přímo na pitevnu,“ dodal pro sebe a vešel do Abbyiny
laboratoře.
„Byla jsem schopná zúžit výběr na tři zbraně,“ sdělila mu Abby, jakmile ho uviděla, „Tango 51, Bravo 51 a – “
„Mou starou známou,“ předběhl ji Gibbs a zvedl jednu ze zbraní, „mariňácká M-40 A-1.“
„Moji favorité jsou ty první dvě,“ řekla Abby, „co myslíš ty?“
„Prověříme prodeje těch prvních dvou,“ přitakal Gibbs, „Brava jako první.“
„A to proč?“ vypálila Abby a tvářila se neústupně. Gibbs na chvilku zaváhal, ale nakonec se jí rozhodl sdělit svou hypotézu. „V
co nevěřím, Abs?“
„V UFO, mystično, náhody, omlouvání se… Mohla bych pokračovat celou noc.“
„Jako mariňák jsem používal ručně nabíjenou zbraň, projektily Lapua .308… Prostě přesně tu kulku, cos vytáhli ze mě. A víš, jak
ostřelovači říkají Bravu 51?“
„4e,“ odpověděla Abby opatrně.
„Kate,“ prozradil jí Gibbs a odcházel.
„Gibbsi…“ vydechla Abby zaraženě nad Ariho chladnokrevností, ale pak se vzpamatovala. „Počkej, Gibbsi!“ zastavila ho ještě.
„Můžu do nemocnice? Za Kate?“
Gibbs se chvíli zamyslel, ale pak kývl. „Jsou tam dva agenti, které tam poslal Morrow,“ řekl jí, „budete v bezpečí. Dej mi vědět,
jak na tom je.“
„Jasně,“ přikývla Abby a sledovala ho odcházet. Pak zatřepala hlavou, sundala plášť a šla si do kanceláře pro věci.
***
Gibbs tušil, že Ari nezůstane dlouho mlčet, a měl pravdu. Unesl Gerarda a donutil tak Duckyho, ze sebe učinil jeho rukojmí. Ještě
než se propuštěný Gerard dostal na velitelství 4CIS, Gibbs dávno věděl, že není něco v pořádku. Po Duckym s Arim se ale slehla
zem.
Ducky se ale objevil sám, a to Gibbsovi přímo v cestě, když zvláštní agent sledoval chládnoucí stopu ženy, přes kterou Ziva
posílala Arimu falešné pasy. Ducky, díky bohu živý a zdravý, nic nového nepřinesl a bezmocně sledoval, jak Gibbsovo auto mizí
do noci, na jazyku nevyslovenou námitku k tomu, že Gibbs řídí jen s jednou rukou. Děkoval bohu, že má Gibbs automat.
Tony byl mezitím před hotelem, ve kterém bydlela Ziva, a cpal se pizzou, kterou mu dovezl Gibbs. Přemýšlel právě o osamělé noci
na sledovačce, než za sebou uslyšel Zivin hlas a strnul. „Espresso.“
Postavila se vedle něho se dvěma kelímky. „Vezmi si ho,“ řekla klidně. „4ení to úplatek.“
„Jak dlouho víš, že jsem tě – “
„Sledoval? Od toho, co jsem opustila 4avy Yard,“ ujistila ho.
„Tak to si nemyslím,“ odvětil Tony arogantně a pochybovačně.
„Modrý sedan, chvíli jsi byl za bílým stejšnem, pak za dodávkou telefonní společnosti. Ztratil jsi mě na křižovatce na – “
„Tak fajn, fajn! Věděla jsi o mně,“ přerušil ji Tony iritovaně.
„Vem si,“ řekla a znovu mu strčila pod nos kafe. „Je tu chladno.“ Tony si vzal, ale ne to, které mu nabízela. Přešla to pobaveným
úsměvem. „4eměl by ses cítit špatně,“ prohodila, „trénovali mě ti nejlepší.“
„Víš, to je to, co mám na Mossadu rád,“ řekl Tony a napil se. Bylo dobré.
„4áš trénink?“ otázala se Ziva.
„Zdvořilost,“ odvětil a rozešel se skrz provazy deště k odpadkovému koši s krabicí od pizzy.
„Je tam ještě kousek,“ namítla Ziva, co už věděl. Vyhodil prázdnou krabici a poslední kus pizzy Zivě dal.
„Toda,“ poděkovala.
„Prego,“ odvětil Tony.
Mlčeli. Ziva dojela pizzu a dopila espresso. Vrazila kelímek Tonymu do náruče a otočila se k odchodu. „Laila Tov.“
„Buena notte,“ odpověděl Tony, když už byla za dveřmi a nemohla ho slyšet.
Zatímco se Tony před hotelem pošťuchoval se Zivou, Gibbs se taktak vyhnul další kulce. Podařilo se mu střelce dostat, ale nebyl
to Ari. Bohužel pro něj, všechny důkazy ukazovaly na mrtvého a Gibbs zase jednou neměl nic, čím by mohl Ariho dostat, jak mu
zdůraznil ředitel.
Gibbs věděl, že teď je to buď všechno, nebo nic. Věděl, že pokud má nad Arim vyhrát, potřebuje Zivu na své straně, a potřebuje,
aby ředitel aspoň pochyboval o Ariho nevinně. Sezval je proto dolů do Abbyiny laboratoře.
„Víte, proč za sebou Ari nechal nábojnici?“
„Jste jak zaseknutá kazeta, Gibbsi.“
„Deska. Zaseknutá deska,“ opravil ji Tony.
„4ábojnice je jako podpis, to je, proč ji ostřelovač nechává. Lapua .308.“
„To je, čím jste střílel jako námořní ostřelovač. V Mossadu používáme Sierra 6.5.“
„Jak víte, čím jsem střílel, slečno David?“
Ziva mlčela a dobře si uvědomovala, že na ni upírá oči Tony za ní, Abby přes stůl a ředitel Morrow vedle ní.
„Profilovala vás pro Ariho,“ promluvil nakonec Morrow.
„A ne jen Gibbse. Tak věděla, kde jsem se narodil a šel do školy,“ přidal se Tony.
„Ariho mise zahrnovaly 4CIS. Jako jeho kontrola jsem prozkoumávala každého, s kým by mohl přijít do kontaktu,“ bránila se
Ziva.
„Pane, Abs, Tony… Dejte mi minutku o samotě se slečnou Davidu, prosím.“
Ředitel kývl. Jindy by měl Gibbsových metod po krk a byl rád, že se na nich nemusel podílet, ale tentokrát cítil, že tu jde o něco
většího a jeho skepticismus vůči Gibbsově teorii pomalu odtával. Pustil před sebe Abby a doprovázen Di4ozzou, nechal Gibbse se
Zivou o samotě.
„Víte o mé první ženě a dceři?“ vypálil Gibbs naléhavě na Zivu.
„Ano,“ přiznala neochotně. „Je mi to líto.“
„Pak víme, proč Ari střílí po ženách, že?“
„Pokud chtěl, abyste věděl, že on je ten ostřelovač, proč nepoužil vaši zbraň – M-40?“ odsekla Ziva.
„Bravo 51, ze které střílel, se přezdívá Kate,“ oznámil Gibbs triumfálně.
Ziva, zdálo se, si dala dvě a dvě dohromady, a to zjištění ji znejistělo a zklamalo zároveň. „Ale střílel na vás, ne na agentku
Todd…“ namítla a vzchopila se. „Pořád nevěřím, že je Ari ten ostřelovač. Ale to, co jste řekl, by se mělo prověřit.“
„Až se to dozví média, bude z toho poprask,“ nadhodil Gibbs.
„Vyhrožujete mi, že to uveřejníte?“ pozvedla obočí Ziva.
„4e, ne já. Může to zůstat mezi Mossadem a 4CIS.“
„Výměnou za co?! Za to, že připravím past, abyste mohl Ariho zabít?“ reagovala Ziva rozhořčeně.
„4e, přípravou pasti pro mě, aby mě mohl zabít on. A pokud se mýlím, on se neukáže.“
„A pokud máte pravdu?“ otázala se Ziva.
„Pak na vás spoléhám, že mi budete hlídat záda,“ odpověděl Gibbs a nechal ji o samotě, aby mohla kontaktovat Ariho. Už věděl,
že to pro něj udělá.
Gibbs vešel do svého suterénu, odložil růže pro Kate na zem a otevřel tajnou zásuvku se svou ostřelovací puškou. Byla pryč.
„Hledáš tohle, Jethro?“ ozvalo se za ním. „Chci, abys věděl, že jsem i trochu rád, že jsem nemusel zastřelit Caitlin, i když mi to
ostudně překazilo plány.“
„Proč jsi to chtěl udělat?“
„Abych ti způsobil bolest.“
„To tě tolik vytáčím?“
„4e ty, můj otec. Máš tu smůlu, že mi toho bastarda připomínáš.“
„Ah… 4eoženil se s tvou matkou, huh?“ odtušil Gibbs.
„To dělá bastarda ze mě, ne z něj. Od mého narození mě zaslíbil jediné věci – být špehem v Hamas. Poslal mě na universitu
v Edinburghu, abych mohl pracovat v táborech v Gáze se svou matkou. Když ji nechal zabít, neměl jsem problém připojit se k Iz
Adin al-Kassam.“
„4evěříš tomu, že tvůj otec nechal zabít tvou matku,“ namítl Gibbs pevně přesvědčen, že to, co říká, je pravda.
„Byl to drobný izraelský útok, který se odehrál, když jsem byl na návštěvě u něj v Tel Avivu. Po letech tréninku nakonec měl svého
špeha v Hamas. 4evěděl, jak moc ho nenávidím. Přál bych si, abych mohl vidět jeho obličej, když si uvědomil, že stvořil ne
špeha,“ odmlčel se Ari, jeho oči temnější, než když dřív, „ale zrůdu, nadšenou zaútočit na srdce Mossadu a Izraele.“
„Skoro je mi tě líto,“ ušklíbl se Gibbs.
„A mně skoro tebe,“ opáčil Ari. „Ale mnohem víc je mi líto, že to nešlo podle plánu. Že Caitlin nedostala tvou oblíbenou kulku
mezi oči, že jsem neviděl, jak zbytečně míříš na místo, odkud šla střela, a nevíš, co dělat. Že jsem tě neviděl trápit se pro ni, a o to
víc, když mi Ziva řekla, že jsi ten typ, co by nosil růže na místo, kde Caitlin zemřela. 4echce se mi tomu věřit, je to na tebe moc
romantické.“
„Proč ses nepokusil znovu Kate zabít? 4ebo ses víc nesnažil s Abby? Tohle tě uspokojilo?“ nechápal Gibbs.
„Moc okaté… Spokojím se s tím, že ti teď řeknu, že se ke Caitlin vrátím – jednou, naposledy. Po tom, co zabiju tebe, dokončím to
s ní. Bude umírat a jako jediná nebude věřit tomu, že jsi nespáchal sebevraždu svou vlastní puškou. Ale nikomu už to neřekne.“
Gibbs začal couvat, v obličeji odpor. Ari se s úsměvem zvedl a s puškou namířenou na něj pomalu přibližoval, obcházeje loď.
„4ikdy jsi mě nepřestal podceňovat, že ne? Věděl jsem, že je to past, ještě než mi Ziva řekla, žes ji požádal, aby tě kryla, a to
přesto, že jsi jí nikdy nedůvěřoval. Tak moc mě chceš mrtvého.“
Ari na něj namířil a Gibbs zvedl ruku, jako by ještě žádal o odklad. Posadil se do křesla pod schody a sykl bolestí, která vycházela
ze zraněného ramena. „Za svůj život jsem zabil dost mužů, Ari. Bude mi stačit sledovat tě, jak umíráš.“ Seděl vzpřímeně a snad
Ariho sám pobízel, aby vystřelil.
„Promiň, že ničím tvou – “
Ari větu nikdy nedokončil; mezi očima se mu objevila tečka, kterou on plánoval zasadit Kate, upustil zbraň a padl na zad už dávno
mrtvý. Gibbs zvedl hlavu k Zivě, která stála mezi dveřmi do sklepa a zatímco ona pomalu sestupovala dolů, on vstal, aby si vzal
svou zbraň.
Dovedl si představit výraz mladé důstojnice Mossadu a pocítil obrovskou vlnu vděku, že skutečně vystřelila. „Jeho otec je ředitel
Mossadu?“
„Ano,“ odpověděla Ziva.
„4e David…“ odmlčel se Gibbs a čekal, až to vyvrátí.
„Ano,“ potvrdila Ziva nepříjemnou hypotézu. „Je to můj nevlastní bratr.“
Gibbs náhle nevěděl co říct. Zvrácenost toho okamžiku, kdy sestra zastřelila bratra, kterého bez pochyby milovala, aby zachránila
úplně cizího člověka, zarazila i jeho. Jen Zivě stiskl vděčně ruku, schoval svou zbraň, vzal růže a nechal ji v suterénu o samotě
s tělem jejího bratra. Když odcházel, slyšel, jak začala hebrejsky zpívat nějakou melodii.
Gibbs položil ruku Tonymu na rameno a mladší agent k němu vzhlédl. „Jak je jí?“ zeptal se, kývaje hlavou k bledé spící Kate.
„Doktoři říkají, že to zvládne. Bude to trvat, ale nakonec patrně ani nebude mít jizvu, kterou bych ji mohl provokovat,“ odpověděl
Tony pohotově. Víčka Kate se zachvěla a za chvíli ztěžka otevřela oči, měříc jimi Di4ozza.
„Trhni si,“ doporučila mu tiše. „Gibbsi…“ hlesla a přesunula pohled na něj.
„Kate,“ odvětil Gibbs a přidal kytici rudých růží do vázy na nočním stolku. Ty ostatní po celém pokoji už byly plné.
„Růže by se neměly dávat do vázy k ostatním druhům květin,“ zamumlala Kate vyprahle. Tony se usmál a podal jí ke rtům brčko.
Kate se napila vody. „Ari?“ řekla pak. „Tony mi řekl, co se dělo.“
„Ziva letí s jeho tělem do Tel Avivu,“ odpověděl stručně Gibbs.
„Vážně?“ pozvedl obočí Tony, ale pak se usmál. Otočil se na Kate. „Jsi si jistá, že nebudeš mít žádnou jizvu? 4eukážeš mi tu
ránu teda hned, dokud tam ještě je?“
Vzápětí dostal pohlavek, který očekával. Kate se na Gibbse unaveně usmála a věnovala Tonymu škodolibý škleb.
„Jdu zavolat Abby,“ rozhodl se Tony a zvedl se. „Šéfe?“
Gibbs kývl a uhnul mu, když odcházel, a za chvíli s Kate osaměli. Gibbs si sedl na uvolněnou židli a stiskl Kate ruku. Slabě mu
stisk vrátila. „Díky, Gibbsi,“ zašeptala.
„Za co?“
„Že jsem za tebe schytala jen jednu kulku, a ne dvě…“ odpověděla. Gibbs se pousmál.
„Mně neděkuj,“ reagoval, „kdybys tak nemožně neskočila přede mě, neležela bys na zemi a Ari by…“ Gibbs se odmlčel a páteří
mu projel stejně nepříjemný pocit, jako když si občas vzpomněl na svůj tehdejší sen, který už díky bohu nebyl aktuální. „Ari by měl
větší štěstí.“
„Vsadím se, že bys přišel pozdě na můj pohřeb,“ pousmála se na něj Kate škádlivě, pak ale zvážněla. „Proč mě chtěl Ari zabít?“
Tony zíral přes okýnko ve dveřích, jak Gibbs Kate něco vypráví. Věděl, že ona jediná se snad dozví důvod, proč Ari celé to peklo
rozpoutal. A chápal, proč zrovna ona se ten důvod dozví, a nakonec mu ani moc nevadilo, že do toho nevidí. Hlavní bylo, že je po
všem.
5. kapitola: "a druhý pokus
„Kate, pojď,“ vyzval kolegyni Tony, zatímco Ziva sbírala obaly od čínského jídla a papírové nádobí do koše. Ne, že by zrovna
chtěla posluhovat Tonymu – protože většina nepořádku byla jeho – ale válel se na její části stolu a ona nebyla ochotná v tom
svinčíku zítra pracovat.
„Ještě se mi nechce spát, Tony,“ odpověděla Kate a hleděla na tabuli s časovou osovou a shromážděnými informacemi o zločinu,
„doženu vás.“
„McGee stejně zavolá až ráno,“ namítla racionálně Ziva, „je půl dvanácté, to ještě ani nedorazili.“
„Já vím,“ pousmála se na ni Kate, „ale vážně bych neusnula. Nebojte, půjdu do postele včas, abych byla použitelná.“
„Ale nevzbuď mě,“ varovala ji Ziva a obě instinktivně pohlédly na Tonyho, aby zjistily, že se nemýlily, když předpokládaly, že se
jeho tvář roztáhne do širokého, perverzního úsměvu. Kate protočila oči.
„No dobře, bloncko,“ popíchl ji Tony a vzal si bundu, „ale ať tě ráno netahám z té vaší ženské postele.“
„Dost,“ vydechla frustrovaně Kate, „jakmile se vrátíme domů, jde to dolů,“ ukázala demonstrativně na vlasy.
„Ale mně se to opravdu líbí,“ zavrněla na ni Ziva svůdně, mrkla na ni jedním okem a s grácií vykráčela z místnosti. A Kate,
protože jestli se od Zivy něco naučila, tak nové způsoby, jak zavařit Tonymu, jí mrknutí vrátila a sugestivně se uculila.
Tony si vrazil pěst do pusy, zaskučel a rychle následoval Zivu ven, doprovázen smíchem Kate.
Kate osaměla a její smích se rychle vytratil, zmizel dokonce i úsměv. Myslela na Gibbse; vypadal tak dobře, jako kdyby se nikdy
žádná nehoda nestala. Mexiko mu prospívalo, jak se o tom přesvědčila ostatně už tenkrát. Opálení se ho drželo i tady; vlasy neměl
zpět ve svém typickém sestřihu, udržoval je jen v obvyklé délce – jako by nechal svou mariňáckou minulost daleko za sebou. A
oholil se, ačkoli Kate si s děsem a určitým vzrušením uvědomila, že jeho vousy na její horké, zpocené kůži nebyly vůbec
nepříjemné.
Téměř lítostivě si povzdechla a dál prázdně hleděla na tabuli před sebou. Nenapadala ji jediná kloudná myšlenka.
„Tony, řekla jsem, že přijdu později,“ promluvila iritovaně, když za sebou ucítila něčí přítomnost.
„Tony to pochopil,“ odpověděl Gibbs.
Kate se na něj prudce otočila, až jí vlétl pramen vlasů, který zaboha nemohla dostat do culíku, do očí.
„Co tady děláš?“ zeptala se a vrátila se očima zpátky k tabuli, iritovaně odhrnujíc vlasy z tváře.
„Přišel jsem se podívat, co tu děláš ty,“ pokrčil rameny a přešel blíž, až za její záda, skláněje se při další řeči k jejímu uchu, „oba
dobře víme, že jsi dávno za bodem, kdy tvoje pozornost polevuje.“
Kate se předklonila, jako kdyby se pokoušela zvládnout záchvat paniky, a snad to i dělala; při pocitu jeho dechu na svém uchu jí
vyskákala husí kůže. Hlavně ale chtěla být dál od něj a nechtěla přímo utéct.
„Co chceš?“ řekla tiše. „Viděli jsme se, v podstatě jsme se pozdravili, můžeme zajít s Tonym a Zivou na skleničku, jakmile případ
skončí, ale to je všechno, Gibbsi.“
„Chápu, že jsi naštvaná,“ řekl tiše Gibbs a nehnul se z místa.
„Ne,“ zakroutila Kate hlavou a znovu se napřímila, odvracejíc od něj tvář, aby mu ukázala, že je jí už fuk, „byla jsem naštvaná,
zklamaná, cítila jsem se zrazená… Ale teď mě jen urážíš a irituješ tím, že jako jsem já přijala tvoje rozhodnutí, ty ignoruješ, že s
tebou nechci nic mít.“
„Jsi tak jiná,“ poznamenal Gibbs.
„Pohnula jsem se,“ odpověděla Kate a s potěšením kvitovala, že se zase cítí na koni; záchvěv slabosti, který v ní vyvolala
Gibbsova vždycky respekt budící postava, pominul. „Šla jsem do přestrojení, velký případ, velké zatčení… A mám skvělého
přítele… Líbí… Líbí se mu ta barva,“ ukázala si na vlasy, „proto pořád trpím ty Tonyho narážky, jinak už bych to sundala.“
„Nejsi to ty, proto tě DiNozzo provokuje,“ pokrčil rameny Gibbs, a kdyby se na něj dívala, zjistila by, že on se na ni nedívá –
hleděl také na tabuli, jako by se snažil pochopit, proč na ni ona tolik fixuje zrak, a bolelo ho srdce za Dannyho Doakese staršího.
„Jak víš, co jsem, a co nejsem já?“ Kate se na něj vztekle otočila a v ten moment se k ní Gibbs sklonil a přitiskl svoje rty na její.
Bylo to něco mezi polibkem, který jí věnoval tehdy, když byl naposledy v kanceláři, tím, jak ji líbal v Mexiku. Bylo to příliš
dominantní na to, aby mohla uhnout, a přesto měla pořád prostor polibek opětovat, což dělala, a sama sebe za to nenáviděla.
Věděla, že přesně o to mu šlo. O to dokázat jí, že si možná dva měsíce hrála na někoho jiného, možná se cítila nová a lepší, ale ve
skutečnosti se nehnula ani o píď od chvíle, co odletěla z Mexika.
Gibbs se rychle přesunul, nepřestávaje ji líbat, a stál teď před ní, pevně ji objímaje. Pak s jednou dlaní na její tváři a prsty v jejích
vlasech, druhou přejel přes její bok a její stehno až na koleno, kde dlaň nechal. Cítil její napětí, její odhodlání nedovolit mu dostat
se ještě blíž, než už byl – byla jediná racionální věc, kterou právě dělala.
Sklonil se k ještě víc a vtiskl obličej do skulinky mezi krkem a ramenem. Lehce jí vtiskl polibek na šíji, potom další a další a cítil,
jak se pomalu uvolňuje; cíleně překonal křečovité sevření jejích stehen k sobě a pozval se mezi ně. Dál nepokračoval; byl jí tak
blízko, jak to jen šlo, měl ji přitisknutou k sobě a věděl, že tomu všemu odolává stejně těžko, jako on.
„Nepohnula ses ani o centimetr, stejně jako já,“ zašeptal, znovu drže její tvář v dlaních.
„Jsi bastard, Gibbsi,“ odpověděla tiše Kate, „proč prostě nemůžeš přijmout, pro co ses rozhodl, a odejít?“
„Nechceš, abych odešel,“ namítl Gibbs a znovu ji políbil; otevřela ústa a její nohy se samy obtočily okolo jeho boků, když se
jejich jazyky dotkly. „Takhle vím, co jsi ty a co nejsi ty… Chováš se jako cizí, ale vevnitř jsi pořád ta stará Katie… Katie, co mě
chce.“
„Nechal jsi mě cítit se, jako kdybys mi v Mexiku dělal jen laskavost, byla jsem tak ponížená…“ šeptala Kate a dívala se mu přímo
do očí; viděl v nich tu bolest, kterou jí způsobil, a dělalo se u z toho zle. „A teď chceš dělat, jako že se nic nestalo.“
„Právě jsem prožil nejhorší věc, co se mi kdy stala, znovu… Potřeboval jsem čas, Kate.“ Gibbsovy palce jí přejížděly po tvářích.
„Tak proč jsi mi to nevysvětlil?“ zakroutila Kate nechápavě hlavou. „Proč jsi cokoliv neřekl?“
„Já nevím,“ přiznal Gibbs popravdě. Kate se mu chvíli dívala do očí, než sklonila hlavu a sundala jeho ruce ze svých tváří, zapřela
se dlaněmi o jeho hrudník a odstrčila ho, aby se mohla postavit. Patrné vzrušení v jejím klíně ji jen naštvalo.
„Je pozdě,“ řekla tiše, zatímco si brala kabátek, a přestože předtím pohlédla na hodinky, Gibbs věděl, že mu právě nesdělila, kolik
je. „Nemůžu jít zpátky do té nejistoty, nemůžu do toho zase spadnout a pak odejít a zkracovat si život další záští k tobě, protože se
nezměníš. Nech mě být, Gibbsi. Prosím.“
Odešla ze zasedací místnosti dřív, než se on vůbec pohnul, a Gibbs si snad až teprve teď uvědomil, co způsobil tím, že se tehdy
nenamáhal jí rozumně vysvětlit, co se v něm děje. Došlo mu, že ji zranil víc, než si vůbec připustil, že může, a paradoxně to byl
jen další důvod se jí nevzdat.
***
„K-K-K-Katie!“
Kate vzhlédla od dopisování nově získaných informací na tabuli a pohlédla na Tonyho naštvaně, protože jí přerušil rozhovor s
Abby.
„Vážně, Tony?“ upřela na něj zákeřný pohled. „Takoví jsme byli?“
„Včera večer jsem nemohl usnout a tohle bylo jediný, co po půlnoci dávali,“ bránil se DiNozzo a s radostí si uvědomil, že se mu
daří ignorovat ty potutelné úsměvy, které si Ziva s Kate vyměňovaly. „Šla jsi vůbec spát?“ změnil téma.
Ziva začala vytahovat dva kelímky z plata, které nesl, a postavila se k němu přitom mnohem blíž, než bylo nutné. „Šla,“
odpověděla za Kate a věnovala mu mnohoznačný úsměv, než se přemístila ke Kate a jeden kelímek jí podala. Kate se svým
kelímkem otřela o její v jakési sugestivní napodobenině přiťuknutí a Tony tiše zaklel.
„Příště jdete od sebe,“ zavrčel.
„Příště jedu s váma,“ ozval se zkreslený hlas Abby z reproduktoru Toddina notebooku.
„Hej, Abs,“ reagoval Tony na vysvobození a otočil počítač k sobě. „co máš?“
„Jak jsem právě řekla Kate,“ zopakovala Abby a mávla Zivě, která se postavila za Tonyho, „jen LaGuerta dostal přesně
vyměřenou dávku akonitinu. Doakes dostal víc a spolu s tou rankou na jeho krku, jak řekl McGee, to vypadá, jako kdyby zemřel
improvizovaně – někdo nabral, co šlo jedu, a vrazil mu to do krku, zatímco sebou Doakes škubal.“
„Jau,“ sympatizoval Tony s mrtvým, „takže vraha najdeme někde okolo LaGuerty, budeme se muset vrátit k němu domů.“
„Je to ještě zajímavější,“ ozval se McGee, který se náhle objevil za Abby, „ještě včera jsem mluvil s velícím důstojníkem obou
mrtvých a dneska s pár lidmi z jednotky. Říkají, že LaGuerta a Doakes se ve skutečnosti nemohli ani vystát, ačkoli předstírají
opak. A co je zajímavé, konflikty vyvolával náš ‚mouchy snězte si mě‘ Doakes a temperamentní LaGuerta si to nechával líbit,
jakoby musel.“
„Je dost dobře možné,“ promluvila Kate, která teď stále vedle Zivy a poslouchala McGeeho, „že Doakes zbil LaGuertu a
LaGuerta si to nechal líbit, protože ho něčím držel v šachu.“
„Jejich kolegové se dokonce vyjádřili tak, že byl LaGuerta šikanován, ale nikdy si nestěžoval, takže nikdo nezakročil,“ doplnil
McGee.
„Kate, Zivo, vraťte se k Doakesovým a obraťte to tam na ruby pro cokoliv, co vypadá, že by mohlo patřit LaGuertovi. Třeba
budeme mít štěstí a vydíral ho něčím hmotným,“ rozkázal Tony. „Já zajdu k LaGuertově matce.“
„Nemohla bych k paní LaGuertě já?“ zeptala se Kate s nadějí.
„Ne, chci vás mít aspoň na chvíli z krku, obě,“ odsekl Tony rozhodně a hlasitě zaprotestoval, když mu Ziva pomstychtivě
zkroutila nos. Drže si ho, sledoval, jak obě agentky opustily jejich provizorní kancelář.
„Abby, už máš něco z jejich oblečení?“ vrátil se k monitoru.
„Nic specifického,“ odvětila Abby, „ale být váma hledám nějaké prašné místo, v podrážkách bot měli hlínu… Možná pole, nebo
tak… Dle mého soudu tam bude vaše místo činu.“
„Díky, právě jsi to zúžila asi jen na patnáct stodol v okolí,“ ušklíbl se Tony, hledě na roztaženou mapu městečka vedle notebooku.
„Vlastně jen sedm, Tony,“ upřesnil McGee, „jen z těch na severu se dalo dostat vcelku nepozorovaně do márnice, aby se tam
zbavili těl, takže tam bychom mohli začít.“
„Tam začnu,“ ujistil McGeeho Tony, „ty zůstáváš v DC a dej vědět, pokud na něco přijdeš z výpisů účtů, kreditek a telefonních
hovorů.“
„To jsem si myslel, že mi to uděláš,“ zašklebil se McGee.
„Aspoň si příště rozmyslíš zůstávat Švýcarsko, až budu zase v úzkých,“ odsekl Tony.
„Jasně,“ odvětil zákeřně McGee, „příště pomůžu Kate a Zivě.“
„Tohle přesně je cesta, po které máš jít, pokud chceš mít tolik práce, že se sem už nedostaneš a nepokecáš s Gibbsem,“ vyhrožoval
Tony zneužitím své pravomoci.
„Však ty taky moc ne,“ odsekl McGee, „ten se bude motat jen kolem Kate.“
„McGee!“ vykřikla náhle Abby a vrazila McGeemu pohlavek. „Já věděla, že ti nemám nic říkat!“
Než se Tony stačil vůbec zeptat, obrazovka zhasla, když Abby přerušila spojení, a on v místnosti úplně osaměl. „To se mi snad
zdá,“ zavrčel pro sebe, „co si sám nezjistím, to nevím.“
***
„Hej Tony,“ pozdravila Kate, jakmile se octila na chodníčku před domem Doakesových a spatřila o kus dál Tonyho. Její nálada
poklesla, když zpoza plotu vykoukla usměvavá tvář Gibbse, ale odmítla se tím nechat rozhodit. „Gibbsi,“ pozdravila nezabarveně
a znovu se otočila na Tonyho, „něco jsme našly.“
„LaGuertův deník?“ pozvedl obočí Tony.
„Ty ses nemohl prostě paní LaGuerty zeptat hned a pak nám říct, co máme hledat, že?“ zašklebila se na něj Kate.
„Takže to už asi víš i o té druhé věci, co jsme našli, že?“ Ziva, která se objevila za Kate, založila ruce na prsou a tázavě na Tonyho
hleděla. Tony pohlédl na Kate, aby aspoň odhadl, co ještě našly, ale její obličej mu jen napověděl, že je to velké.
„Ne,“ odpověděl Tony, „ale kdybyste hledaly jen ten deník, nikdy byste to nenašly.“
„Proti jeho logice by neobstála ani evoluční teorie,“ odtušila Kate a Ziva se zasmála.
„To možná,“ řekla pak, „ale on pořád nemá ponětí, co jsme našly.“
„Vy mě jen lakujete, obě,“ zmrazil je Tony pohledem a otočil se ke Gibbsovi. „Jen mě lakují,“ oznámil mu, aby naznačil, že má
situaci pod kontrolou.
„Ne,“ zakroutil hlavou Gibbs. „Mluví pravdu, obě.“
„Sakra,“ zaklel Tony, „jednou mi řekneš, jak to poznáš. Vy dvě za mnou a měl by to být sakra objev.“
„Neboj se,“ bleskla Ziva širokým úsměvem k jeho zádům, „oči se ti budou rozcházet… Já vím,“ otočila se rychle na Kate, která se
stihla jen nadechnout, „ten idiom je jinak.“
Kate mlčky přikývla, Ziva si skousla ret a v taktním tichu obě následovaly Tonyho, ani jedna si při tom novém objevu dál Gibbse
nevšímala.
Gibbs stál na místě, dokud mu nezmizeli z očí, a na rtech mu pohrával zvláštní úsměv. Předtím, než se objevila Kate, navrhl
Tonymu, že když změní rozložení týmu, práce půjde lépe, a jal se mu ukazovat jak; ani nevěděl, kdy povolil tomu starému
velitelskému reflexu, a ani to původně nechtěl udělat.
Tony ho zastavil s rukou na jeho hrudníku a Gibbs na něm poznal, že byl sám svou rozhodností zaražen. Rychle se ale
vzpamatoval a řekl, co měl na srdci. „Teď je to můj tým, Gibbsi, já je znám a vím, jak jsou nejefektivnější. Tys odešel, tak se
nepleť do mého vedení.“
Gibbs jen kývl, v první moment stejně překvapen, jako sám Tony, a potom ho to zamrzelo; cítil se odstrčený. Nedal to na sobě ale
znát a pak se objevily Kate se Zivou. A teď, když si to zpětně uvědomil, byl na Tonyho hrdý a naprosto mu rozuměl. Věděl, že
nepochybil, když mu předal tým.
Vedle Gibbse se postavil menší, zavalitější a starší muž s patrnou podobností ve tváři i postoji.
„Tak která z nich to je?“ zeptal se Jackson Gibbs bez jakékoliv pompy.
„Ta blonďatější,“ odpověděl jeho syn, aniž by se snažil cokoli popřít.
„Blondýna, jo?“ podivil se Gibbs starší.
„Byla bruneta, když jsem se zamiloval,“ odpověděl Gibbs mladší a uvědomil si, že je to poprvé, co si to vlastně vůbec připustil.
„Hezká,“ usoudil nakonec jeho otec a pohlédl na syna. „Škoda, že jsi byl zase vůl a vytočil jsi ji.“
„Dělal jsem to pro ni,“ namítl Gibbs s povzdechem a sám tomu už nevěřil.
„Tak až budeš dělat zase něco pro ni,“ poplácal ho otec po rameni, „tak si pamatuj, že tahle je narozdíl od těch předchozích
ozbrojená.“
Gibbs se na vševědoucího otce zašklebil a stál před domem ještě chvíli potom, co se Jack Gibbs vrátil dovnitř, pozorně váže slova
starého pána.
6. kapitola: Hiatus
Kate zůstala mimo déle, než kdo očekával, a lékaři si dávali na čas, než jí cokoliv dovolili. Trvalo dva měsíce, než byla Kate vůbec
puštěna k službě za stolem. Celé první dva týdny Gibbs náhradu za Kate odmítal a tvrdě se bránil každému, kdo se jen pokusil
posadit za její stůl.
Po dvou týdnech, kdy Toddin lékař řediteli definitivně oznámil, že minimálně měsíc bude agentka Todd mimo určitě, řediteli došla
s Gibbsem trpělivost a zavolal si ho k sobě. Gibbs vešel do kanceláře a překvapeně pozvedl obočí na osobu, kterou tam uviděl.
„Zivo,“ pozdravil ji pokývnutím hlavy.
„Gibbsi,“ vrátila mu úklonu a něco v jejím postoji, nebo snad ve výrazu Morrowa, mu napovědělo, že se mu to vůbec nebude líbit.
„Důstojnice David nám byla přidělená jako vztyčný důstojník Mossadu, agente Gibbsi. A protože ve vašem týmu je teď místo
přímo ideální k vyzkoušení takovéto spolupráce, předávám David pod vaše velení. A nechci,“ zvýšil při posledních dvou slovech
hlas, vnímaje Gibbsův výraz, „slyšet cokoliv, než ‚ano, pane‘. Je to jasné, agente Gibbsi?“
„Ano, pane,“ odpověděl Gibbs nespokojeně. „Je to všechno?“
„Pusťte se do práce,“ pokynul jim Gibbs ke dveřím a usadil se do svého křesla, dál jim nevěnuje pozornost. Gibbs vyšel jako první
bez zájmu, jestli jde Ziva za ním, a Ziva poznala, jak moc těžké ještě bude Gibbse získat.
Ačkoliv jí nejprve sebral zbraň a nakázal jí jen pozorovat, našla způsob, jak přiložit ruku k dílu a dokonce zachránila Duckymu
život. Od té chvíle ji začal postupně brát jako právoplatného člena týmu, a za měsíc to bylo, jako by jiný tým ani neexistoval.
„To je dobře,“ říkala Kate Gibbsovi, protože na něm poznala, že se cítí trochu provinile, že vytvořil nový tým, přestože se má ona
vrátit. „Já budu ještě chvilku mimo, navíc za stolem můžu sedět pro jakýkoliv jiný tým, a Ziva tu zkušenost potřebuje.“
„Takže,“ usmál se Gibbs, „na ni nežárlíš? Tony si ji velmi oblíbil.“
„Co slyším od Abby, Ziva se pouští na místa, kam já se nikdy nepustila, a pěkně natrhne Tonymu zadek pokaždé, když se jí pokusí
konkurovat.“
„McGee na ní založil hlavní ženskou hrdinku své knihy,“ pokračoval Gibbs.
„Ten mizera!“ vydechla Kate. „To slíbil mně.“
„Z tebe udělal bývalou členku týmu, co odešla kvůli nešťastnému poměru s mou postavou.“
„To ti řekl, že udělal?“ rozčílila Kate a zrudla v obličeji.
„4e, ale slyšel jsem Tonyho, jak říká, že až se to dozvíš, já nebudu jeho největší problém,“ oslnil ji Gibbs úsměvem. „K čemu
jinému by tak mohl referovat?“
„Tak to má sakra pravdu,“ sykla Kate, ale pak se její obličej roztáhl do širokého úsměvu. „Takže teď je to tvá postava?“ popíchla
Gibbse.
Gibbs to přešel úsměvem a sedl si na okraj její postele, znovu svíraje její ruku, jako už za tu dobu, co se Kate zotavovala, tolikrát.
„Chybíš mi, Kate. Chybíš mi v kanceláři.“
Kate jeho ruku sevřela ve své. „Tolik mi chybí být tam, jsem jak páté kolo u vozu.“
„Vracíš se,“ ujistil ji Gibbs, „potrvá to, ale zase to bude, jako dřív.“
***
Za další měsíc a půl od toho rozhovoru, kdy byla Kate konečně puštěná do aktivní služby a pomalu přebírala případy od Zivy,
Gibbsův tým narazil na případ, v jehož průběhu bylo víc, než jasné, že už nikdy nebudou ten tým, jako dřív.
Zatímco Kate zůstala v kanceláři, třídila papíry ze svého a nějaký čas Zivina stolu a chutě proklínala Gibbse, že Zivě nedovolil
její věci na chvíli vyklidit, aby nevznikl chaos, Tony, McGee a Ziva v autě sledovali Gibbse hledat na lodi muže jménem Galib, aby
získal potřebné informace o teroristickém útoku.
Zrovna, když Gibbs ukončil rozhovor s Galibem a Tony byl uprostřed popisu své oblíbené scény, lodí, kterou pozorovali, otřásl
mohutný výbuch, a Gibbs byl někde v jeho centru.
Kate zapomněla, co měla zrovna v plánu, když jí o tom Ducky řekl, a jakmile zjistila, do které nemocnice Gibbse odvezli,
s požehnáním ředitele tam nemohla být rychleji.
„Stav zvláštního agenta Jethra Gibbse?“ vyhrkla na sestru. Sestra pohlédla na její průkaz soudě, že Gibbsovi neuškodí, když
řekne o jeho stavu jinému agentovi, ale informace jí poskytnout nemohla; lékaři s Gibbsem ještě neskončili.
Kate ji sotva poslouchala, když se vydala ke dveřím na ambulanci a zjistila, že jsou zavřené. Zoufale se na sestru otočila.
„Potřebuju to vědět, sestro.“
„Je mi líto, agentko, ale máme svoje pravidla. 4ikdo mimo personál tam nesmí, pokud ho dovnitř nedonesou.“
„Madam,“ začala Kate naléhavě a náhle cítila, jak jí vlhnou oči. Začínala být zoufalá. „Madam, ten muž vevnitř je můj šéf. Před
třemi měsíci jsem pro něj skočila do dráhy kulky a málem zemřela, a opravdu teď potřebuju vědět, jak mu je, a případně ho
nakopat, jestli jsem se čtvrt roku léčila zbytečně.“
Sestra si povzdechla a zakývala na Kate ukazováčkem, aby se k ní naklonila blíž. „Ale jestli si bude někdo stěžovat,“ varovala ji,
„kolegyně mi dosvědčí, že jste mě donutila svou služební zbraní.“
Kate na ni vděčně kývla a pořádně zabrala za dveře, které jí sestra uvolnila. Sotva těžké dveře za drobnou agentkou zapadly, na
scénu vběhla vyděšená Abby.
O dvě hodiny později obě doprovázely Gibbsovu postel na jednotku intenzivní péče. „Já nechci slyšet ‚měl by být v pořádku‘, chci
slyšet ‚bude v pořádku‘!“
Kate chytila rozrušenou Abby za ruku a stiskla ji. „Dost, Abs, nech je dělat, co umí.“
Obě se postavily za okno a sledovaly Gibbse v bílé posteli, zatímco se o něj sestra starala a doktor jí dával pokyny. Pak lékař
zamířil znovu k nim. „Jsem vždycky pozitivní, slečno Sciuto. 4ikdo neví, co se teď děje uvnitř jeho mozku, a nebudeme to vědět,
dokud se nevzbudí.“
Kate hleděla na Gibbse; celou jednu tvář měl spálenou a s dýchací trubicí v ústech vypadal tak nesvůj, jako by to bylo jen tělo,
které někdo drží při životě, a Gibbs v něm dávno nebyl. Jen ta myšlenka jí znovu vehnala slzy do očí; držela se ale a pozorovala,
jak se Gibbsovy oči pod pevně zavřenými víčky pohybují. Doufala jen, že nemá noční můry.
Abby musela později do práce zpracovávat místo činu, ale Kate zůstala s Gibbsem přes celou noc; věděla moc dobře, že na místě
činu budou mnohem užitečnější Ziva a Tony, kterým se dařilo zůstat dostatečně profesionální, a ona všem prospěje, když bude bdít
nad Gibbsem.
„Todd,“ ohlásila se do telefonu, který jí zavibroval v rukou, s pohledem upřeným na Gibbse.
„Tady Tony, Kate,“ ozvalo se, „Abs mi řekla, že jsi pořád v nemocnici. Už se Gibbs vzbudil? Doktor prý řediteli řekl, že už by měl
být touto dobou vzhůru.“
„Znáš Gibbse, má svůj vlastní rozvrh. Už jsi někdy viděl, jak se někomu oči pod víčky zběsile pohybují?“
„Viděl,“ přitakal Tony, „to se děje, když spíš a sníš.“
„Myslím, že to právě teď dělá. Spí a sní.“
„To je dobře, ne?“ odtušil Tony.
„Pokud to není noční můra,“ vyslovila Kate svou obavu z předchozího večera. „Jak pokračujete?“
„Zatím jako obvykle, děláme, co to jde. Poslyš, Kate, myslíš, že by ses mohla vrátit na velitelství? Hodily by se nám dvě ruce
k dobru, ať máme toho hajzla, co to udělal, co nejdřív za mřížemi.“
„Jistě, Tony,“ přitakala Kate, „jakmile budu vědět něco směrodatného ohledně Gibbse, vrátím se.“
Kate položila telefon a znovu potlačila slzy, když si uvědomila, že tohle je její návrat do aktivní služby. Bez Gibbse.
Později toho dne stáli Kate s Tonym, který ji přišel vyzvednout a zkontrolovat Gibbse, opření o zeď jeho pokoje a mlčky na něj
hleděli.
„Kafe,“ řekl náhle Tony.
„Jistý způsob, jak ho vzbudit,“ přitakala Kate.
„Ale má tu dýchací trubici,“ povzdechl si Tony, „museli bychom ho napojit na Starbucks kapačku.“
Kate se té představě usmála, pak ale zvážněla. „Tony?“ řekla tiše a pokračovala, když se na ni podíval. „Myslíš, že má bolesti?“
„Já nevím,“ přiznal Tony, „nevím, jak to vypadá, když má Gibbs bolesti. 4ikdy to neukázal.“
„Jdu si promluvit s doktorem,“ řekla Kate po chvíli ticha Tonymu a pokynula hlavou k světlovlasému brýlatému lékaři. Tony kývl
a zůstal se dívat na Gibbse, zatímco Kate odešla.
Když se k ní potom otočil, Kate měla ve tváři zvláštní výraz, a s doktorem se loučila.
„Věděl jsi,“ začala, když společně odcházeli, „že Gibbse v devadesátém prvním zranili v Pouštní bouři? Prý nemá bolesti, ale asi
se trápí. Hodně, psychicky trápí, jako tehdy. Co myslíš, že to znamená?“
„4evím,“ zakroutil hlavou zachmuřeně Tony, „ale měli bychom o tom někomu říct. Třeba existuje někdo, o kom se Gibbs
nezmínil, a kdo tohle může vysvětlit a pomoct mu. 4ajdi ho.“
„Ty jsi studoval jeho záznamy, našel jsi tam někoho?“
„4e, a je to dávno. Podívej se na to znovu a někoho vyšťourej,“ zopakoval Tony, „postarej se o něj.“
„Ale říkal jsi, že případ – “ namítla Kate, ale Tony ji přerušil.
„Zapomeň, co jsem řekl,“ naléhavě se jí podíval do očí, „zjisti, co se dělo s Gibbsem tehdy a co se děje teď.“
„Dobře,“ kývla Kate, „dejte mi vědět, kdyby něco. Jdu najít toho doktora.“
Tony kývl, stiskl jí ruku a ona mu stisk vrátila, načež mířila chodbou do kantýny, aby tam číhala, zatímco Tony se vracel
k případu; čekal ho hovor v MTAC.
Kate měla do hodiny štěstí; postavila se za doktora, zatímco on posunoval svůj tác s jídlem k pokladně. Otočil se na ni. „4ařídil
jsem další vyšetření, abych zjistil, jestli se něco nezměnilo. Podle mě ne.“
„Tak proč to děláte, doktore?“ reagovala Kate a ocenila jeho přímost.
„Pro jistotu,“ pravil lékař, když došli ke stolu. Odložil tác a znovu toho dne Kate podal ruku. „Říkejte mi Todde, agentko.“
„Jsem Kate, Todde,“ oplatila mu Kate vlídnost a musela se usmát té shodě v jejím příjmení a jeho jméně – i jeho to zjevně
pobavilo. Usadila se naproti něj.
„Popravdě, Kate, jsem zmatený. Gibbsovi v jednadevadesátém trvalo, než se probral z komatu.“
„Sledoval jste jeho případ i potom, co opustil Kuwait?“ podivila se Kate.
„Až dnes jsem se na to podíval,“ poopravil ji doktor Gelfand, „z Frankfurtu ho přepravili do Bethesdy, poslali mi jeho záznamy.
V komatu byl devatenáct dní.“ Přikývl, když Kate překvapeně vydechla. „To není tak neobvyklé, ale jeho testy neodpovídaly tomu,
co byste očekávala od člověka tak hluboko v komatu. Jeho CAT sken neukázal poškození, jeho EEG bylo normální.“ Doktor
Gelfand ke Kate vzhlédl. „Stejně, jako teď.“
„Jak to?“ zakroutila hlavou nechápavě Kate.
„4ěkdy se prostě pacienti nejeví, jako že se chtějí probudit,“ pokrčil Gelfand rameny. „Víte o nějakém důvodu, proč by měl být
Gibbs jedním z nich?“
Kate tohle nevěděla, ale co věděla, bylo, že tehdy musel mít Gibbs důvod, proč se nakonec probudil. 4ěkdo mu tehdy,
v devadesátém prvním, musel dát důvod a Kate byla ochotná toho člověka najít.
4a velitelství zatím případ exploze pomalu postupoval. Kate si byla vědoma toho, že fakt, proč se Abby a Ziva ‚popraly‘, bylo, že
nezavolala, ale vězela příliš v Gibbsově minulosti. Pořád pociťovala slabý osten žárlivosti, že tam není s nimi, ale uvědomovala si,
že to, co řekl Tony, je pravda.
Ona u toho případu nebyla od začátku, bylo zbytečné brát ho ze Ziviných rukou, a podle toho, jak si Abby na Zivu stěžovala pro
nedostatek emocí, Ziva si držela mnohem lepší odstup, než by byla schopná Kate. Ať už to vevnitř cítila jakkoli.
Takže teď Kate čekala diskrétně venku, zatímco Ducky byl u Gibbse. Do místnosti vběhla teprve v momentě, kdy se Gibbs, doslova
zuřivě, probral.
„Jsem doktor Gelfand,“ hovořil k němu Todd, „tohle je sestra Baliad. A samozřejmě, doktor Mallard, toho znáte.“
„Říká mi Ducky,“ přispěl ochotně Ducky, zatímco Kate stála v rohu a uvědomovala si, jak je vyděšená. 4enáviděla sama sebe za
to, ale jediné, co dokázala, bylo stát v povzdálí a dívat se na zmateného Gibbse. Věděla, že trpí.
„Vítej zpátky, Jethro,“ pokračoval Ducky. „Všichni jsme měli tak trochu strach, že ano, Kate!“ zavolal k ní, ale neotočil se na ni
a Kate jen kývla, ačkoliv věděla, že ji Gibbs nemůže vidět. „4eměl jsi nás takto vyděsit.“
„Chcete se na něco zeptat?“ poznal Gelfand z Gibbsova jednání a sestra sundala inhalátor, aby mohl Gibbs promluvit.
„Kde jsem?“ zeptal se ochraptěle.
„Jste v Portsmouthu, v 4ámořním traumatologickém centru. Byl jste přítomen u exploze.“
„Pamatuju se,“ vydechl neklidně Gibbs.
„To je dobře,“ pochválil ho klidně Gelfand, „spousta lidí si nevybavuje ten úraz, který je sem přivedl.“
„Já… já ho neznám,“ pokračoval Gibbs s pohledem na Duckyho a Kate zahlédla v Duckyho tváři bolest a obavy. Z lékařovy tváře
vyčetla, že je něco špatně. Hodně špatně.
„4epamatujete si doktora Mallarda?“
„Ducky,“ opravil ho Ducky iritovaně.
„Duckyho. Znáte Duckyho?“
Gibbs zakroutil hlavou a trochu ji zvedl, aby zahlédl znovu tu brunetku vzadu v místnosti v naději, že pozná aspoň ji. Ona už tam
ale nebyla.
***
„Chtěl jste mě vidět?“ zeptal se Ducky, když vešel do Morrowovy kanceláře. Byl překvapen, že na jedné z židlí naproti plazmě
zahlédl Kate s ovladačem v ruce. Měl o ni starost potom, co tak nečekaně zmizela z nemocnice.
„Věděl jste, že Gibbs měl dceru, doktore Mallarde?“ zeptal se ředitel.
„To není možné,“ zakroutil Ducky rychle hlavou. „Znal jsem všechny tři jeho ex-manželky, neměly žádné děti.“
„Měl děti se svou první ženou, Shannon,“ opravila ho Kate a stiskla tlačítko. 4a plazmě přímo naproti ředitelově stolu se objevily
pasové fotografie mladé zrzky, Shannon Gibbs, a jí podobného děvčátka, Kelly Gibbs. „Vzali se v osmdesátém druhém,“
pokračovala Kate a hleděla přímo na Duckyho šok, „a Kelly se narodila o dva roky později.“
Ducky se musel posadit. „4emůžu tomu uvěřit.“
„A je toho víc,“ pokračoval ředitel, zatímco Kate se natáhla a stiskla ruku šokovaného patologa, ukazujíc mu, že si prošla tím
samým stavem, jako právě prochází on.
„Byly zabity, když Gibbs bojoval v Pouštní bouři. Shannon byla v devadesátém druhém svědkem zastřelení mariňáka,
identifikovala vraha jako mexického drogového dealera a byl jim přidělen 4IS agent, aby je chránil. Dealer ho zastřelil zrovna,
když řídil, a v následné srážce zemřely jak žena, tak osmiletá dcera,“ dovyprávěla tiše.
„To je hrůza,“ zašeptal Ducky a jak ředitel, tak Kate jen trudně kývli. „Co se stalo s tím dealerem?“
„Pedro Hernandéz,“ četla Kate ze složky před sebou, „utekl do Mexika a mexická vláda ho odmítla vydat. Je to náš odložený
případ.“
„Tak ho můžete zavřít,“ usoudil Ducky, „dám ruku do ohně za to, že Jethro by za ním šel i do pekla a zpátky, aby pomstil rodinu.
Hernandéz je už mrtvý.“
Ani ředitel, ani Kate na to neřekli ani slovo a Ducky se odešel z té noviny vzpamatovat. „Jak jste na tom se zvláštním agentem
Franksem, Todd?“ promluvil ředitel na Kate, jakmile za patologem zapadly dveře.
„Odešel do důchodu v devadesátém druhém, nenechal žádnou adresu, ani číslo.“ Kate zvedla oči od záznamů, které četla.
„4apadlo mě ale podívat se, kam odchází jeho důchod, a získala jsem kontakt. Spojila jsem se s ním,“ pokračovala a hleděla, jak
ředitel spokojeně pokyvuje hlavou, „zněl trochu šovinisticky, ale jakmile jsem zmínila Gibbsovo jméno, hned změnil tón. Přijede
Gibbsovi pomoct, pane.“
„Dobrá práce, agentko Todd,“ pokýval hlavou ředitel, „můžete se vrátit k práci, kterou vám přidělil Di4ozzo.“
„Tohle je práce, kterou mi přidělil Di4ozzo,“ odpověděla Kate se smutným úsměvem a opustila ředitelovu kancelář.
Z ředitelovy kanceláře zamířila rovnou do nemocnice, zastavujíc se s týmem jen natolik, aby jim řekla o Gibbsově situaci a agentu
Franksovi, Gibbsovu rodinnou historii vynechala. Předtím si vyslechla Zivin souhrn nastalé situace a pochopila, že je esenciální,
aby si Gibbs vzpomněl.
Když pak dorazila do nemocnice, Gibbs spal. Opatrně vložila svou ruku do jeho nehybné, jako to on dělával tolikrát on, když byla
v nemocnici, a ona se pak probudila a jeho ruku stiskla. Gibbs se také probudil, trvalo mu, než zaostřil, a co řekl pak Kate málem
zlomilo srdce.
„Shannon…“ zašeptal toužebně.
„4e,“ odpověděla tiše. Gibbs na ni konečně zaostřil. „Jsem Kate… Zvláštní agentka Todd, Gibbsi. Ani trochu si nevzpomínáš?“
Gibbs viděl maličkou místnost, asi záchodky v letadle, a ubrečenou, vyděšenou tvář brunetky před sebou; měla ofinu. Vybavoval
si její úsměv, který mu věnovala i teď, když poznala, že něco z ní poznává, a pak se mu vybavila scéna, kdy se vrhá před něj,
dopadá na záda a pod vestou se rozlévá rudá skvrna.
„4ěco… Zranění,“ vydechl Gibbs.
„Správně, byla jsem dlouho mimo službu. Předtím jsme spolu pracovali.“
„Potom, co Shannon zemřela.“
„Správně,“ přitakala Kate.
„Oženil jsem se znovu?“ zeptal se náhle Gibbs.
„Třikrát,“ prozradila mu Kate s lehkým úsměvem.
„Ani náhodou,“ zasmál se nevěřícně, ale Kate jen kývla a znovu se na něj usmála. Chvíli bylo ticho. „Ah… Ty jsi… Jsi moje exmanželka?“
„Díkybohu ne,“ odpověděla Kate a tentokrát se ona nevěřícně zasmála. „Jen jsme spolupracovali. Jsi můj šéf, v 4CIS.“
Chvíli byli tiše. Gibbs se posunul na posteli a zkoumavě si ji prohlížel. Kate hleděla na něj, na to, jak se posunul, zvedá na
zesláblých rukou to silné tělo, které tak často užíval k zastrašování lidí, a přesto když se k němu mohla přitisknout, cítila se
v bezpečí.
Hleděla na něj, na jeho výraz, na jeho bezmoc nad vlastní pamětí, a víc než kdy dřív si začala uvědomovat, že je jen muž. Jen
člověk, co potřebuje být milován, a stýská se mu po někom, kdo mu tu lásku dával – teď víc, než kdy dřív.
„Kate? Šéfe, ranko,“ pozdravil je Di4ozzo. Gibbs se na něj tázavě podíval, Tony si vyměnil pohled s Kate, a zatímco se začal
Gibbsovi představovat, odešla z místnosti, aby nechala rozhovory spojené s případem na Tonym.
Šla očekávat zvláštního agenta Frankse.
7. kapitola: Ten třetí
„Prase,“ usoudil Tony, když hleděl na záznam ze skryté kamery, na kterém Danny Doakes sledoval s rukou v kalhotách dětské
porno. Otočil se k Abby na obrazovce. „Už máš otisky?“
„Vydrž, Tony,“ doporučila mu Abby.
„Já tomu nerozumím,“ řekla Ziva a otočila se od okna, u kterého stála, ke Kate, Tonymu a Abby s McGeem na obrazovce, „pokud
jsou ty dva různé otisky LaGuerty a Doakese, tak jak to, že jsme to našli u Doakese? A i když to měl LaGuerta; on měl být přece
ten vydíraný, ne naopak.“
„Doakes ukradl LaGuertovi deník, ze kterého se dozvěděl, že je LaGuerta gay a tím ho patrně vydíral – proto si to LaGuerta
nechal všechno líbit,“ shrnovala Kate a přecházela po místnosti. „Je logické, že LaGuerta, který nechce být dál vydírán, si pořídí
tento důkaz,“ ukázala na video, „a Doakesovi o něm řekne. Doakes se naštve a zmlátí ho; pak mu ale dojde, že LaGuerta neměl
čas udělat víc kopií – cestovali přece spolu – a někam je schovat. Všechno naplánuje, zatáhne LaGuertu do jedné ze stodol –
někde, kde ho nikdo neobjeví – a tam mu bodne jed. Než se zbaví těla, jde domů – rodiče nebyli doma, takže ho nikdo neviděl – a
schová deník i záznam, aby měl čistou hlavu, než se zbaví těla… Ale pokud on zabil LaGuertu – “
„Kdo zabil Doakese?“ doplnil Tony Kate a přikývl, vypínaje záznam; ze vzrušené tváře muže na obrazovce se mu dělalo na
zvracení. „Někdo, kdo to viděl – kdo sledoval celou akci z povzdálí – a měl v sobě dost vášně se hned na místě pomstít… Někdo
jako matka,“ navrhl.
„Nebo milenec,“ řekly zároveň Kate se Zivou a Kate hned začala procházet deník, zatímco Ziva vytočila číslo paní LaGuerty a
začala se ptát na blízké přátele.
„Abs, nejčastěji volané číslo,“ požádal Tony a Abbyiny prsty se rozběhly po klávesnici. „Adam Devey.“
„Můj černovlasý milenec, co není tentokrát Evin,“ přečetla Kate, „ten chlápek byl hotový básník.“
„Adam odvedle,“ řekla Ziva a sklapla mobil.
„Na LaGuertově disku žádné takové video není,“ oznámil McGee.
„Otisky souhlasí,“ ozvala se Abby, „ale jsou tam ještě jedny třetí, proto mi to tak trvalo. Porovnala jsem s těmi Adama Deveye
z AFISu a máme shodu. Jeho a LaGuertovy otisky byly přímo na CD, Doakesovy jen na obalu.“
„LaGuerta možná to video nepořídil, měl někoho, kdo to udělá za něj,“ řekla Kate.
„A podle mě ani nebyl Doakesem vylákán z domu do té stodoly, podle mě ho sledoval na dostaveníčko. Věděl přece, že on a
Adam se tam schází z deníku,“ zabodl prst do mapy Tony.
„Jenže to by musel zabít i Adama, i LaGuertu,“ namítla Ziva. „Pokud ale nezařídil, aby Adam dostal zprávu, že se dostaveníčko
nekoná.“
„Způsobem, jakým LaGuerta popsal v deníku, že si s milencem posílali vzkazy.“
„Jdeme,“ rozkázal Tony a úderem do klávesnice přerušil spojení s Abby. „Já a Ziva zajdeme za Adamem Deveyem. Kate, ty si
vezmi auto a zajeď k té stodole, snad tam budou nějaké stopy zápasu, nebo toho, co se událo.“
„Dobře,“ kývla Kate, zastrčila si zbraň do pouzdra a následovala oba kolegy ven.
***
Kate po cestě trochu zabloudila; když dojela až k zmíněné stodole, kolem už byl houf lidí, Gibbse se šerifem a jeho lidmi
nevyjímaje. Kate rychle vystoupila z auta a prodírala se davem až ke vchodu.
„Co se děje?“ zeptala se šerifa.
„Deveyův kluk je tam vevnitř a ječí, že se odpráskne, jestli tam někdo vleze – kdo ví, co to do něj vjelo,“ odpověděl šerif Gantry.
Kate vytáhla mobil a vytočila Tonyho číslo. „Já vím, Tony, je v té stodole a je ozbrojený. Musel vás vidět přicházet… Trochu
jsem zabloudila, no… Dobře, provedu.“ Kate sklapla mobil.
„Šerife, ať ti lidé odsud zmizí, zůstaneme tu jen já, vy a vaši lidé,“ rozkázala.
„Poslyšte, agentko, já vím, jak takovou situaci zvládnout,“ nehodlal se utlouct pravomocemi Gantry a automaticky přistoupil
k mladší ženě blíž v pokusu ji zastrašit. Kate protočila oči a periferním viděním zaznamenala, jak se Gibbs dobře baví.
„To jsem ráda, tak ať už jsou ti lidé pryč. Vevnitř té stodoly je náš podezřelý, a pokud vyjde ven do něčí vazby, tak jedině
vyvedený NCIS agentem. Takže přestaňte plýtvat svým zastrašovacím talentem na mě a postarejte se ty okounějící, protože jestli
bude někdo z nich zraněn, tak se postarám o to, aby to šlo na vaši zodpovědnost.“
Šerif a agentka se chvíli měřili očima, než Kate poznala z postoje mužova těla, že to vzdal. Gibbs také. „Pomůžu ti, Ede,“ nabídl
šerifovi.
„Ty hlavně pomůžeš sobě k ostatním civilistům a pryč odsud,“ sjela Kate i jeho a čekala. Šerif se ušklíbl na Gibbse a poplácávaje
ho po rameni, doprovodil ho k ostatním čumilům, kteří byli drženi jeho muži v dostatečné vzdálenosti.
„Tak, lidi, jděte pryč, tady není nic k vidění,“ začal je systematicky šerif tlačit cestou k Stillwateru a jeho muži mu pomáhali.
Vedle auta Kate prudce zastavilo jedno z šerifových, které si Tony před kanceláří půjčil a vyběhli z něj Tony a Ziva.
„Dobře,“ začal Tony energicky, nasazuje si na čelo NCIS kšiltovku, oblékaje kevlar a odjišťuje zbraň, „já s Kate vepředu, Ziva
nás bude jistit.“ Podal kevlar i Kate a zkontroloval, jestli ho má Ziva na sobě. „Připraveny?“
Obě ženy přikývly s naprosto profesionálními výrazy, zbraně připravené, a Tony byl náhle opravdu rád, že je má obě na své
straně, v jednom týmu, vždy připravené ke spolupráci.
Jakmile Tony strčil nos do vrat stodoly, málem mu jej ustřelila kulka.
„Hej, Adame, klid, jsme od NCIS a víme, co se stalo Mariovi, i Doakesovi. Já jsem Tony. Nestřílej, prosím.“
„Běžte pryč!“ ozval se výkřik; mužský hlas byl poznamenaný pláčem. Tony byl konečně schopen spařit za namířenou loveckou
zbraní kus jemné tváře mladého muže. Pohlédl na Kate a ta pochopila.
„Ahoj Adame, já jsem Kate. Už víme, co se dělo mezi Mariem a Doakesem; víme, že ho Doakes vydíral tím, že to ví o vás a víme,
že jsi Mariovi pořídil to video na obranu, a taky, že Doakes zabil Maria ten večer, co jste se tu měli sejít vy dva.“
„To měli,“ přitakal Adam Devey a trochu vystrčil obličej, aby na Kate a Tonyho viděl. „Dostal jsem zprávu z cizího čísla
podepsanou Mariem, že nemůže přijít. Zůstal jsem doma, ale pak jsem to nevydržel a stejně se sem jel podívat. Našel jsem Maria,
jak se drží za krk, byl už otrávený. Řekl mi, co se stalo, a že se Doakes vrátí, aby počkal, až zemře. Posílal mě pro pomoc, ačkoliv
věděl, že je pozdě.“
Adam se znovu rozbrečel. Tonyho oči se na něj stále ostražitě fixovaly, ale Kate poznala v jeho tváři soucit, kterému se nedokázal
ubránit. „A pak se vrátil Doakes,“ naznačil Tony tiše.
„Jo,“ přikývl Adam a posmrkl, „věděl už o mně, měl přichystanou dávku, kterou si přinesl pro všechny případy pro nepohodlné
svědky.“ Adam se skoro zalknul, když jeho hlas nabral záští k Doakesovi na nebývalé intenzitě. „Vztekle jsem se na něj vrhl, prali
jsme se a já měl takový vztek, protože jsem věděl, že Mario umře – “
„Bodl jsi mu to do krku,“ odtušila Kate.
„Jo,“ přitakal znovu tiše Adam, skoro ho neslyšeli. „A pak jsem se díval, jak oba umírají… Mariovi jsem pomoct nemohl a tomu
hajzlovi jsem pomoct nechtěl. Držel jsem Maria v náručí, cítil jsem, že už nedýchá… Umřel mi pod rukama,“ vzlykl. „Ale
předtím mi řekl, co mám udělat, abych zametl stopy. Jenže než jsem se dostal k tomu deníku, už jste ho měli vy.“
„Rozumím, proč jsi to udělal, Adame, a Doakes si to zasloužil, bylo to zvíře… Ale pořád tě musíme zatknout, je mi líto,“ reagoval
Tony.
„Nemusíte,“ namítl Adam a náhle zněl rozhodně, „vzal jsem si taky ten jed. Nechte mě umřít, prosím.“
Tony dal dozadu signál Zivě, ať okamžitě volá sanitku. Ziva k jeho údivu odvětila, že sanitka už je dávno tady.
„To taky nemůžeme, Adame,“ zakroutila Kate hlavou, „dej pryč tu zbraň a pojď za námi dolů. Soudce pochopí všechno, cos nám
a řekl, a proč jsi tohle všechno udělal. Zohlední to, neboj.“
„Ale já – “
„Adame, tvoje máma byla hrozně vyděšená, když jsme tě hledali doma. Cokoliv se prý stalo, máme tě najít živého. Tak nám nech
pomoct ti, když už ne kvůli tobě, tak kvůli ní,“ domlouval mu Tony.
„Mario ti přece řekl, co máš udělat, aby se ti vůbec nic nestalo. Nechtěl, aby sis něco udělal… Prosím, slož tu zbraň,“ přidala se
Kate.
Adam se chvíli v tichu rozmýšlel, než položil zajištěnou pušku na barel, za kterým se krčil, a pomalu kráčel s rukama nad hlavou
k nim. Kate a Tony stále pro jistotu drželi zbraně připravené, ale Ziva měla tu svou už zajištěnou a schovanou a mířila k Adamovi
s želízky.
„Doprovoď ho do nemocnice,“ řekl jí Tony, když kolem vedla Adama. „Adame, kde je zbytek jedu?“
„U mě doma,“ odpověděl on, „pod postelí.“
„Dobře,“ přikývl Tony a poplácal mladíka povzbudivě po rameni.
„Kdy jsi zavolala tu záchranku?“ zeptal se Zivy, když kráčel vedle ní ven.
„Gibbs mi řekl, že jediný důvod, proč má Devey zbraň, je aby se ubránil, než se něco stane. Takže jsem usoudila, že pokud jsme
nenašli vražednou zbraň, bude ji mít vrah pořád u sebe.“
„Dobrá práce,“ řekl Tony, Kate pomohla Zivě a počkala, až sanitka spolu s oběma odjede.
„Ty ses musel vložit, že?“ poznamenal Tony ke Gibbsovi, který k nim kráčel.
„Jen jsem nechtěl, aby se tomu klukovi něco stalo, pro jeho mámu to bude už tak rána,“ odpověděl Gibbs.
„Jo,“ přitakal Tony, „díky.“ Napřáhl ke Gibbsovi ruku a ten s ní potřásl. „Poslyš, to, co jsem řekl dneska ráno – “
„To nic, měl jsi pravdu,“ přerušil ho Gibbs velkomyslně.
„Já vím,“ oslnil ho Tony úsměvem, „chtěl jsem se jen ujistit, že to mezi námi nedělá zlou krev.“
Gibbs záporně zakroutil hlavou. Kate došla k nim.
„Ziva ho v nemocnici předá rovnou do vazby,“ oznámila Tonymu, „zajedu k němu domů a zajistím vražednou zbraň.“
„Já to půjdu zabalit do kanceláře,“ kývl Tony, „tak za hodinku můžeme být na cestě. Víš, do které nemocnice ho vezou?
Vyzvedneme tam Zivu.“
Kate souhlasně kývla.
„Měj se, Gibbsi, a až budeš v DC, řekni, zajdeme na skleničku. Musíš pochopit, že kdybychom šli na skleničku teď, Abby by nás
přerazila,“ vysvětlil Tony, plácl Gibbse po zádech, za což dostal starý dobrý smrtící pohled, a pohlédl na Kate. „Počkám v autě.“
Kate a Gibbs sledovali, jak Tony míří ještě k šerifovi, aby ho spravil o situaci, a pak se na sebe podívali.
„Tak sbohem, Gibbsi,“ řekla Kate.
„Sbohem? Opravdu?“ zeptal se Gibbs tiše.
„Jo,“ přitakala Kate smutně. „Víš, kdybys mi tehdy řekl, ať počkám… Počkala bych.“
„Já vím,“ ujistil ji Gibbs. „Neodpustíš mi to, že?“
„Už jsem ti odpustila,“ opravila ho Kate, „ale nezapomněla jsem ti to a asi ani nezapomenu.“
Gibbs kývl a na chvíli hleděl na zdupanou trávu pod jeho nohama, než zase vzhlédl. „Řekneš tomu svému o mně?“
„Řeknu,“ kývla Kate trudně, „uvědomila jsem si, že kdybych s ním byla šťastná, nenechala bych tě, abys mě líbal.“
„Takže tohle je ono?“ zeptal se Gibbs znovu. „Nenecháš mě to ani zkusit?“
„Ani jeden z nás se nezmění,“ odvětila Kate něco, co Gibbs nemohl popřít. „A já si chci pamatovat radši to hezké, než přidávat to
zlé.“
„Jo…“ povzdechl si Gibbs a v ten moment si uvědomil, že se Kate opravdu pohnula dopředu, dostala se přes něj, ačkoli on sám
tomu nechtěl věřit natolik, že na chvilku zviklal i ji. „Až budu DC, doufám, že se budeš s týmem, až se přijdu podívat.“
„Budu,“ slíbila Kate a upřímně, ačkoli trochu smutně, se na něj usmála. Byl to krok dopředu, i když jen malý, k tomu přátelství,
které ztratili.
Přistoupila k němu blíž, postavila se na špičky a věnovala mu stejný polibek, jako tehdy on jí, když opouštěl NCIS. Vrátila mu tak
něco, co bylo dosud tím nejkrásnějším, co od něj dostala, a konečně volně od něj odcházela; bez té tíhy, která se na ni nalepila
tehdy v Mexiku a nechtěla se jí pustit.
Měla teď od Gibbse něco cennějšího, než byl jen polibek na rozloučenou; dokázala se vrátit zpátky na cestu, která vedla k jejich
přátelství.
8. kapitola: Semper fi!
Mike Franks se pokoušel oživit Gibbsovu paměť a Tony, McGee, Ziva, Abby a Ducky se pokoušeli vyřešit teroristickou hrozbu.
Kate se cítila nemožná a neschopná; nemohla pomoci týmu, případ byl už příliš daleko a oni se nemohli zdržovat jejím
zasvěcováním, aby jim k něčemu byla. 4a Gibbsovi už zkusila všechno možné; přeříkala mu všechna pravidla, všechny klíčové
události, všechny historky z pracovních dní, všechno o kolezích, ale nezdálo se, že by to pomáhalo.
Mohla jen dál třídit stůl – a stejně už jen přeskládávala papíry v dávno vytřízených bednách – a čekat.
„Gibbs?“ Ziva se opřela o ‚jejich‘ stůl a hleděla dolů na sedící Kate.
„Už jsem zkusila všechno,“ povzdechla si Kate, „co nejvíc emocionálních historek, jak mi řekl doktor Gelfand, ale mohla bych
zrovna tak předčítat hlášení, žádný pokrok.“
„Mluvila jsi o Arim?“ zeptala se náhle tiše Ziva.
„Mluvila,“ přitakal Kate, „jako o ostatních případech. 4ezdálo se, že by… Asi jsem jen nezvolila tu správnou část. 4evím ani, jak
Ari zemřel.“
Kate pohlédla pozorně na Zivu, protože tušila, že ta o téhle části něco ví. Ve tváři Izraelky se na chvíli mihla bolest, než kývla a
beze slova odešla z kanceláře.
Ačkoliv Kate tušila, že Ziva za Gibbsem zajde, už nevěděla, že přesně to důstojnice Mossadu udělá, jakmile opustí budovu. Zivě
slova Kate zvonila v uších, když řídila do Portsmouthu a myslela na to, co musí udělat.
Gibbs spal, když dorazila. Chytila ho za paži, jeho ruka vystřelila v reflexu. Vzhlédl na ni a nepoznával ji. „Jo?“
„Ziva,“ položila si ruku na hruď.
„Pracujeme spolu?“
„Jsem důstojník Mossadu přiřazený ke tvému týmu,“ přitakala.
„Mossad? Kdy tohle začali – “
„Je to rok.“
„4eber si to osobně, pracuju s tímhle patologem – “
„Duckym? Deset let a nepamatuješ si ho.“
„Vždycky dokončuješ cizí věty?“
„Jen, když spěchám. Abu Sayyaf plánuje teroristický útok na 4ámořnictvo. Bude to stejná hrůza, jako – “
„Jedenáctého září.“ Gibbs se iritovaně posadil a vstal z postele.
„Pamatuješ si jedenáctého září?“
„Šéf mi o tom řekl.“
„Ředitel Morrow?“ podivila se Ziva. 4evěděla o tom, že by tu byl osobně.
„4e, ne. Můj šéf,“ odsekl Gibbs vztekle, maje na mysli Frankse. „To je fuk, co můžu udělat?“
Ziva chytila Gibbsovu hlavu do dlaní v naléhavém gestu. „Vzpomeň si,“ přikázala mu.
„O to se snažím od toho, co jsem se vzbudil v tomhle pokoji,“ štěkl Gibbs.
„Tak to zkus víc!“ odsekla Ziva. Gibbs na ni vztekle zíral, neschopen slova. „To je začátek!“ zvolala náhle. „To tvoje vzteklé
zírání! Děláš to nám všem! Tonymu, McGeemu, Kate, mně!“
„O čem to sakra mluvíš?“ rozčílil se znovu Gibbs.
Ziva chytila jeho paži a donutila ho dát jí pohlavek. Gibbs se zarazil, když ji jeho ruka sama počastovala drobným, otcovsky
výchovným úderem. Hlavou mu proběhly drobné útržky, které navazovaly na ty, které mu způsobovala Kate svými historkami. 4a
jeho tváři se začalo objevovat poznání.
„Ari… Ari chtěl zabít Kate po tom, co pro tebe skočila do dráhy kulky, a postřelil tě. A já… Já zabila Ariho.“ Ziva se rozplakala
jako malá holka, co provedla něco nevyslovitelně špatného. A Gibbs pochopil proč.
„Byl to tvůj bratr, zabila jsi svého bratra,“ řekl zkrotle zatímco Ziva plakala, po jeho předchozím vzteku ani památky. Vybavoval
si tu scénu a ten vděk, který cítil k Zivě, naprosto dokonale. Stejně tak to zoufalství a strach, který tomu vzteku předcházel. „Abys
mě zachránila.“
Chytil ji do náruče a držel jako ztracenou dceru a přitom si dobře uvědomoval, že ztracený byl on… 4ež ho Ziva znovu našla.
Asi za hodinu byl zpátky na velitelství skoro jako nový a mířil přímo do MTAC, nechávaje nadšený tým za sebou. 4ebyl teď čas,
musel zkusit udělat, co ještě šlo. Došel akorát, aby rozsekl klíčovou situaci, řekl, co ví, a pak nevěřícně sledoval, že to bylo
k ničemu. Že jeho vláda nechala všechny ty lidi zemřít. A v ten moment věděl, že skončil.
Stejně jasně, jakože je jeho paměť stále děravá, stejně tak dobře věděl, že už nemá sílu pro svou zemi udělat víc. 4e, když to její
vůdci bojkotují. Uvědomoval si, že to bylo pár hodin, co Franksovi vyčítal, že od toho utekl, nikdy tomu nerozuměl… To až teprve
teď.
Podal řediteli rezignaci, vzal si věci ze svého stolu, které tam vrátil Tony potom – jak nezapomněl připomenout – co je vzal
medikům, aby se neztratily. Gibbs přešel k Tonymu a dal mu svůj odznak a zbraň.
„Teď je to tvůj tým,“ řekl upřímně. 4evšímaje si ostatních, přešel k McGeemu. „Time, jsi dobrý agent, nenech ho, aby ti vykládal
opak,“ potřásl McGeemu rukou.
„4enechám,“ slíbil McGee.
„Gibbsi?“ vykníkla zdrceně Abby, než jí Gibbs přiložil prst na rty a políbil mladou ženu, která propukala v pláč, na tvář. Oba dva
věděli, že to znamená víc, než všechno, co mohl říct.
Gibbs kolem McGeeho a Tonyho, kteří by mohli tvořit podivné sousoší do chvíle, co k nim promluvil, klidně prošel a zastavil se
před Zivou. Dívala se pořád zklamaně a byla silná, jako vždycky.
„Jsem tvůj dlužník, Zivo,“ řekl tiše.
„Vyberu si to, Jethro,“ ujistila ho s úsměvem a náhle necítila zklamání, nedokázala to Gibbsovi vyčítat. Dívala se na
odcházejícího hrdinu, který ví, kdy přenechat plac nezahořklým a nevyhořelým, a byla hrdá, že je jeho přítelem.
Gibbs přešel ke Kate a lehce ji políbil na rty, dívaje se jí do očí a hladě ji po tváři. „4ezasloužil jsem si nic, cos pro mě kdy
udělala, a kdybys tenkrát schytala i tu druhou kulku, nedošel bych klidu, dokud by mi někdo konečně neudělal to, co tobě.“
„Gibbsi…“ Kate pevně sevřela jeho ruku na své tváři a pak ho nechala, aby svou vyprostil.
„Zavezeš mě domů, doktore?“ zeptal se Gibbs věrného přítele.
„Samozřejmě,“ přitakal Ducky a společně odešli k výtahu. Zatímco ho Ducky přivolával, Gibbs se ještě jednou otočil na svůj tým.
Pohlédl na Morrowa a lehce na něj kývl; i jemu bylo ctí s ředitelem spolupracovat. Hleděl na výraz katastrofy v Abbyině tváři a
mír v Zivině a kdyby byly opravdu jeho dcery, samou pýchou by praskl; náhle ho zavalila obrovská prázdnota, když si uvědomil,
že Kelly vedle nich, silných mladých žen, nikdy stát nebude.
Pohlédl na McGeeho a Tonyho, v McGeeho tváři bol žáka, který vidí odcházet svého mentora, v Tonyho zarputilost a počínající
zlobu přítele, kterému jeho druh ukazuje záda; chápal Tonyho, on sám to samé cítil, když tehdy sledoval, jak Mike Franks balí
svou kancelář.
A pak pohlédl na Kate; Kate, kterou sebral na Air Force One s nadšením dítěte, které sebralo na pláži nádhernou mušli a
schraňuje si ji jako největší poklad nejen, aby nebyla odcizena, ale aby i někdo další nepoznal, jakou cenu pro něj má. Kate, u
které by udělal všechno proto, aby byla jeho milenkou, jen kdyby jí měl co nabídnout. Kate, která přišla do jeho života příliš
pozdě, nebo snad příliš brzy.
Usmál se na ně na všechny a než otočil navždycky záda práci, která ho kdysi zvedla ze dna a v posledních dnech ho tam zase
málem vrátila, udělal, co dělá dobrý mariňák, když vzdává úctu.
„Semper fi!“
***
Asi čtrnáct dní potom, co uviděl Mike Franks na pěšině Gibbse, zahlédl tou samou cestou přicházet onu roztomilou, trochu
prudérní agentku, která ho tehdy o Gibbsovi informovala a dovedla ho až k němu.
„Zelenáči!“ křikl nahoru ke střeše svého domku.
„Jo?!“ Gibbs vzhlédl od práce k Mikeovi a do zorného pole se mu dostala pomalu kráčející drobná postava. Chvíli ostřil, než se
pro sebe usmál a rychle slezl ze střechy.
Ve chvíli, kdy se Kate zdravila s Mikem, on už byl na cestě k nim a horký vzduch mu sušil právě umyté ruce.
„Wow, tys to opravdu udělal,“ zhodnotila Kate situaci, nechávajíc Mikea napospas jeho autu, co stejně nikdy nebude fungovat, a
přešla až ke Gibbsovi.
„To je namátková kontrola, Katie?“ odvětil Gibbs s úsměvem.
„Správně,“ přitakala Kate škádlivě, „za dalších čtrnáct dní tu máš Tonyho.“
„To abych jel radši rovnou do Peru,“ odtušil Gibbs a Kate se zasmála. Chvíli se na sebe jen dívali a mlčeli.
„Zajdu si do baru,“ ozval se Mike Franks a hodil hadr od oleje do otevřeného motoru auta. Za chvíli se už bezpečně vzdaloval od
vlastního domku a něco v tom smyslu taky remcal, jak Gibbs s úsměvem zaznamenal.
„Co tvoje paměť?“ zeptala se Kate tiše.
„Je dobrá,“ odpověděl Gibbs, „došel jsem k názoru, že na co jsem si nevzpomněl, to už nepotřebuju.“
„Ah,“ pokývala Kate hlavou. „Takže si nevzpomínáš, jak jsem byla ještě v nemocnici a ty jsi říkal, že to bude – “
„4e, Kate,“ přerušil ji Gibbs rozhodně, „nevzpomínám si.“
Kate pokrčila rameny, kývla na srozuměnou, ačkoli věděla, že lže, a obešla ho, aby se posadila na schodek od verandy. Gibbs jí
chtěl říct, že ty bílé kraťasy bude mít v příšerném stavu, ale když natáhla dlouhé nohy před sebe a on z pozice, ve které stál, viděl
na obloučky jejích prsou pod lehkou světle zelenou košilí, rozmyslel si to a místo toho se posadil vedle ní.
„Myslím, že bys mi měl něco vysvětlit,“ nadhodila Kate a hleděla na moře.
„Až budeš u 4CIS tak dlouho, jako jsem byl já a jako byl Mike, pochopíš to sama,“ odpověděl Gibbs.
„Já rozumím tomu, proč jsi odešel,“ ujistila ho Kate a nehnula ani brvou na jeho patronizující tón. „4erozumím tomu, proč jsi
mě políbil.“
„Protože jsem se loučil s někým, kdo mi zachránil život,“ odpověděl.
„4epolíbil jsi Zivu,“ namítla Kate. Gibbs na ni pohlédl s vlastní námitkou, ale poznal na ní, že ví o Arim. Že jí Ziva řekla, jak to
tehdy v jeho suterénu bylo.
„Políbil jsem Abby,“ řekl tedy na svou obranu.
„4a tvář,“ upřesnila Kate snad dřív, než domluvil. „Proč ji na tvář a mě na rty?“
„Je jako moje dcera,“ odsekl Gibbs už trochu neurvale; nenáviděl, že jí nedokáže odpovědět pravdu, prostě mu to nějak nešlo
přes ústa. 4emělo to smysl.
„A já, Gibbsi?“ Kate na něj upřela pohled a Gibbs náhle věděl, že se nechal chytit do pasti. „Co jsem pro tebe já, Gibbsi?“
Jeho modré oči na ni pátravě hleděly; neholil se a neudržoval svůj sestřih ex-mariňáka. Byl opálený a rány v obličeji od exploze
se už téměř zahojily; co mohla zahlédnout pod tričkem a kraťasy, svaly mu vystoupily mnohem víc, než když pracoval u 4CIS, a to
byly jen dva týdny. Kate musela uznat, že tak uvolněného Gibbse nepoznala.
Dřív, než mohla jakkoli dál rozvést myšlenky, Gibbs se k ní naklonil a znovu ji políbil. Tentokrát to ale bylo jiné, nebyl to lehký
polibek na rty s romantickým nádechem. Jeho ruka se vpletla do jejích vlasů, aby ji udržel na místě, ale nebylo to třeba. Kate ho
sama objala okolo krku a polibek prohloubila.
Gibbs vstal a zvedl ji, aniž by ji přestal líbat, a zatlačil ji dovnitř malého domku, přímo k zadnímu pokoji.
„Tohle je velké asi jako tvůj suterén,“ odtušila Kate mezi polibky škádlivě.
„Stejně jsem žil jen tam,“ odpověděl Gibbs a strčil do ní. Kate se zády ocitla na provizorní posteli, která byla provizorní patrně
jen pro ni, byla ale čistě povlečená.
Dál vnímala jen jeho chuť, okořeněnou bourbonem, a jeho tělo, které pomalu odhalovala. Byl horký a zpocený a byl cítit dřevem
silněji, než si pamatovala z dob, kdy s ním ještě pracovala, a to všechno ji málem přivádělo k šílenství. Tiskla jeho opálené,
svalnaté tělo ke svému, a napadlo ji, že si nikdy nevšimla, jak krásný je, zatímco Gibbs ji šeptem ujišťoval, že dávno věděl, jak
nádherná je ona, když se milovali.
O hodinu a půl později společně leželi v posteli. Kate hleděla oknem ven, na oranžové slunce, modré moře a cítila slaný vítr, který
dovnitř vál oknem. Gibbs ji něžně hladil po paži a ona nemohla uvěřit tomu, že se to skutečně děje – nikdy by nevěřila, že je Gibbs
tak romanticky založený.
„Je tu krásně,“ řekla a nadechla se chládnoucího vzduchu.
„Já vím,“ přitakal Gibbs s úsměvem.
„Věděl jsi, jak to tu vypadá, když jsi sem jel?“
„4e,“ zakroutil Gibbs hlavou, „kdybych řekl Mikeovi, že sem jedu, zařídil by, abych to tu nikdy nenašel.“
Kate se zasmála spolu s Gibbsem. Chvíli ho pozorovala, jako kdyby čekala, že něco řekne, a cítila z něj, že on se na ni nechce
podívat, aby nemusel reagovat na její očekávání a dělat rozhodnutí. A v ten moment si to uvědomila; Gibbs se nevrátí do DC a
nezáleželo na tom, co ona udělá, nebo ne. 4ic na světě už nezmění jeho rozhodnutí znovu se k 4CIS nepřiblížit.
4ezeptala se, co tohle celé mělo znamenat, nezeptala se znovu, co pro něj znamená; věděla, že ať je to cokoliv, Gibbs to nikdy
nevysloví.
Miloval Shannon a Kelly a obě jsou mrtvé. Zamiloval se znovu třikrát a pokaždé byl zklamán a zrazen. Měl poměr s kolegyní a
stvořil pravidlo dvanáct – nikdy nerandit s kolegyní. A konečně, cítil něco k ní – a Kate věděla, že ano – a jen souhra okolností
zabránila tomu, aby ji Ari právě z toho důvodu nezabil.
4evyčítala Gibbsovi, že měl strach, a nevyčítala mu, že chce setrvat na místě, kde se cítí v bezpečí. Ale neubránila se bolesti, že jí
odmítá dát šanci, a vzteku, že se s ní před chvílí miloval, a přitom se nemělo nikdy stát nic dalšího.
„4ehneš se odsud, že ne?“ zašeptala do ticha.
„4e, Katie,“ odpověděl tiše Gibbs a přestal ji hladit. Chvíli vedle sebe leželi jako dva cizinci.
„Letadlo mi letí v jedenáct,“ oznámila, zvedla se a začala se oblékat. „Kdybys mi něco chtěl, budu v baru.“
Gibbs kývl a sledoval, jak se obléká. Věděl, že mu právě dala jakési ultimátum něco udělat, rozumně jí to vysvětlit. Tušil, že mu
právě skrz prsty protéká velká šance na něco krásného, a že pokud něco – cokoliv – neřekne nebo neudělá teď, dokud neodletí,
další šanci už mít nemusí.
Přesto, když už za tmy seděl na schodku k verandě a dopil z lahve zbyteček bourbonu, představoval si, jaké to bude, až ho jednou
cesty svedou s Kate zase dohromady.
Mike se posadil vedle něj a podal mu načatou láhev tequily. „Slečinka Todd je v čudu.“
„Já vím,“ přitakal Gibbs a přihnul si z nabízené lahve.
„Vypadala, že se každou chvíli rozbrečí, když odjížděla na letiště,“ odtušil Franks, „to znamená, že na tebe bude vzteklá po zbytek
tvého života.“
„Já vím,“ ujistil ho znovu Gibbs.
Seděli tiše a pili. Mike Franks nemyslel na nic, okolí ho ukolébávalo – což byl také důvod, proč si tohle místo pořídil – a Gibbs si
dál představoval místa a doby, kdy Kate potká znovu, zároveň si v duchu maluje, jak jí to všechno vysvětlí.
Jednou, až sebere odvahu.