Význam řecké filosofie

Antická filozofie.
Filozofické školy v řecké filozofii.
Helénismus
Jana Kutnohorská
Význam řecké filosofie
Zakladatelé řecké filozofie jsou zároveň
praotci naší vlastní filozofie.
Dějiny řecké filosofie – včetně filosofie
římské, kterou lze v podstatě považovat za
jejího potomka – zabírají rozpětí celého
jednoho tisíciletí.
6.st.př.n.l. - 5.st.n.l.
Antická filozofie
Antické filozofické dědictví nepatří jen
minulosti.
Bez jeho rozboru a pochopení nelze
porozumět vývoji evropského myšlení.
Antická filozofie formuje způsoby myšlení,
které zachovávají svou hodnotu do
současnosti.
Periodizace antické filozofie
1.Předsokrateská
filosofie
2. Klasické období
Antická filosofie
3. Helénistické
období
4. Latinské a
římské období
1.období
Předsokratovská filozofie
6 – 5. st. př.n.l
zabývá se otázkami po původu světa a
možnostech pravdivého poznání
hl. střediska – na východě v Iónii, na
egejských ostrovech a na Sicílii
v této době vzniká: 1. Milétská škola
2. Pythágorejská škola
3. Elejská škola
2.období
Klasické období
5-4. st. př.n.l
pozornost se soustřeďuje na člověka a lidskou
společnost, na podmínky dobrého života
začíná soustavné studium přírody
nejdůležitější středisko – Atény, z jejichž
myšlenek čerpají další období
Nejvýznamnější postavy této doby:
Sokrates, Platón, Aristoteles
3. období
Helénistické
3.st.př.n.l – 2.st.n.l
v této době se filozofové obrací především
k otázkám etiky či praktické filozofie
nejdůležitější středisko se posouvá do
Alexandrie, později do Říma
4.období
Latinské a římské
 1.st př.n.l. – 5.st.n.l
 filozofie se věnuje hlavně otázkám práva,
spravedlnosti, dobré vlády
 postupně přechází od řečtiny k latině
 V tomto období se začínají prosazovat východní vlivy,
zejména latina
 mezi hl. myšlenkové proudy těchto dvou období patří:
 Stoicismus
 Epikureismus
5.století př.n.l.
Předsokratovské období
Pozornost se věnuje otázkám, které se
mravní a právní stránky života člověka.
životem, mravy, dobrem a zlem.
Milétští přírodní filozofové
• Milét v 6.st.př.n.l. významný obchodní přístav a
snad nejbohatší město tehdejšího řeckého světa.
Toto místo, v němž se setkávaly rasy, jazyky i
náboženství, je rodištěm řecké, a tím i západní
filozofie.
Milétští přírodní filozofové
Thalés z Milétu (624-543 př.n.l)
Anaximandros (611-549 př.n.l.)
Anaximenés (585-525 př.n.l.)
Charakteristika milétské školy
Všichni filosofové spekulovali
racionalisticky o nebeských jevech a
vykládali je bez mýtu a náboženství.
Všichni se pokoušeli vykládat vznik
světa z pralátky.
Na jejich učení navázal celý další vývoj
řecké filosofie.
Thalés z Milétu (624-543 př.n.l)
První z milétských přírodních filozofů. První řecký filozof.
 Velmi zcestovalý, byl také státníkem a přírodovědcem.
 Seznámil se s astronomickými poznatky „Východu“ a




k úžasu svých současníků správně předpověděl zatmění
Slunce.
První Řek, který si osvojil orientální vědění v oboru
matematiky a astronomie.
Zabýval se magnetismem, zjistil výšku egyptských
pyramid - v určitou dobu změřil jejich stín.
Objevil řadu matematických základních pouček, z nichž
jedna dosud nese jeho jméno.
Je považován za praotce antické a moderní filozofie.
Thalés z Milétu (624-543 př.n.l)
Podle antické tradice odpověděl na otázky
Co je nejobtížnější ze všech věcí:
Znát sebe sama.
Co je nejsnadnější:
Poradit druhým.
Co je bůh:
To, co nemá ani počátek, ani konec.
Jak lze žít v dokonalém souladu se ctností :
Tak, že nikdy nečiníme to, co odsuzujeme u
druhých.
Základní myšlenka jeho přírodní filozofie –
voda= arché
je pralátkou, z níž všechno vzešlo.
Anaximandros (610-546 př.n.l.)
Občan Milétu a Thaletův současník.
Své názory uložil v nedochovaném spise
O přírodě.
Původním principem světa a příčinou všeho
bytí je pro něho neurčité a neomezené - řecky
Apeiron, z něhož vyděluje studené a teplé,
suché a vlhké.
1
Anaximenés (585-525 př.n.l.)
Současník předcházejícího Anaxamandrose,
třetí milétský přírodní filozof, považoval za
pralátku vzduch, ovšem nikoliv v doslovném
smyslu, neboť jím rozumí i duši.
Také hlásal periodické střídání vzniku a zániků
světa.
Pythagoras (asi 580 - asi 500 př.n.l)
Matematik, astronom a filozof.
Narodil se na ostrově Samos.
Cestoval – Egypt, snad Orient.
Učitel a zakladatel náboženského řádu v Krótonu
(dnešní Crotone v jižní Itálii ).
Pythagoras se nezabýval matematikou samoúčelně.
Nauku o číslech postavil, do středu filozofie.
Podle staré tradice byl Pythagoras první, kdo použil
slovo filosofie v našem dnešním slova smyslu.
Filosofos, tj. přítel, milovník moudrosti.
Pythagoras
V číslech spatřuje pythagorejská nauka vlastní
tajemství a stavební prvky světa.
Každé z čísel od 1 do 10 má zvláštní moc a
význam, především však dokonalá a úplná
desítka (10).
Harmonie světa – Pythagoras byl první, který
svět nazval kosmem – spočívá v tom, že je
v něm vše uspořádáno dle číselných vztahů.
Důkazem toho je hudba. Hudební harmonii
nalézá i ve stavbě vesmíru.
Pythagoras
- rozdíl od milétské školy
Na rozdíl od milétské školy nehledá tajemství
světa v nějaké pralátce, nýbrž v prazákonu
v neměnných => číselné vztahy mezi
jednotlivými součástmi našeho světa.
Pythagoras
S naukou čísel spojuje náboženské a mystické ideje,
patrně orientálního původu.
Věří ve stěhování duší. Nesmrtelná lidská duše
prochází dlouhým procesem očišťování ve stále
nových vtěleních, v nichž může přijímat i podobu
zvířete. S tím souvisí stejně jako v Indii zákaz zabít
nebo obětovat zvíře a požívat jeho maso.
Cílem života je vysvobodit duši čistotou a zbožností
z koloběhu nových a nových zrození.
Pythagorejská filosofie
Pythagorejská filosofie života vyžaduje:
disciplínu,
střídmost,
zdrženlivost.
 Řada přísných pravidel učinila z náboženského spolku
založeného Pythagorem společenství navenek uzavřené,
střežící svá tajemství, stát ve státě. Členové museli při přijetí
slíbit:
 Žít zdrženlivě a skromně.
 Neusmrtit zvíře, které nenapadá člověka.
 Každý večer zpytovat své svědomí a zkoumat, jakých se
dopustili chyb, které příkazy zanedbali.
 Závazek bezpodmínečné poslušnosti a mlčenlivosti.
 Spolek přijímal ženy a pythagorejské ženy, vzdělány ve
filozofii a literatuře, ale i v ženských a domácích
dovednostech, byly prý ve starověku uctívány jako nejvyšší
typ ženství, jaký kdy Řecko zplodilo.
 Předepsáno bylo absolvovat pětileté studium při dodržování
přísné mlčenlivosti. Vzdělání ve vědách =\filosofii si
pythagorejci vysoce vážili a vedle hudby, gymnastiky a
lékařství ho velmi podporovali.
Eleaté
Na západním pobřeží, jižně od dnešního
Salerma, ležela Elea. Zde asi ve stejné době
jako pythagorejský spolek vznikla filozofická
škola, která se nazývala elejská. Má tři
nejvýznamnější zástupce, kteří na sebe
myšlenkově navazují:
Xenofanés,
Parmenidés,
Zenón z Eleje
Zenon z Eleje (4.st.př.n.l.), matematik,
tvůrce stoické etiky.
Rozhodl se rozložit a zničit samotný základ
jejich učení. To znamená zničit pojem čísla,
pojem mnohosti.
 Chtěl ukázat, že matematika pojímaná tak,
jako to tehdy zásluhou pythagorejců bylo
zvykem, je nesmysl, něco zcela
neužitečného, zbytečného.
Zenon z Eleje (4.st.př.n.l.)
Logické paradoxy
• Letící šíp - pozorován v kterémkoli jednotlivém
okamžiku letu, se nalézá na určitém místě v prostoru,
na němž je v tom okamžiku v klidu. Když je ale v klidu
de facto v každém libovolném okamžiku svého letu, pak
je v klidu i v čase. To znamená, že se letící šíp
nepohybuje.
Zenon z Eleje (4.st.př.n.l.)
Logické paradoxy
• Achilles a želva - v závodě Achilla se želvou, při kterém
by želva měla sebemenší náskok, by ji Achilles nemohl
dohnat. Proč? Když Achilles dosáhne bodu A na trati,
želva je už v bodě B. Dosáhne-li Achilles tohoto bodu, je
želva už na bodu C atd. až do nekonečna. Achilles tedy
může náskok zmenšovat ale nemůže želvu nikdy
dohnat!
Zenon z Eleje (4.st.př.n.l.)
Logické paradoxy
• Dichotomie - půlení. Pokud se chci dostat z
místa A do místa B, tak nejdřív musím dojít k
místu C, které je přesně v polovině vzdálenosti
míst A a B. Ovšem do místa C se mohu dostat jen
když zdolám vzdálenost z A do D, přičemž D je
opět v polovině vzdálenosti AC atd. Znamená to
tedy, že nejen nikdy místa B nemohu dosáhnout,
ale při nekonečném dělení vzdálenosti ani nikdy
nevyrazím z místa A.
Stoikové
STOA hlásá žít přirozeně, to znamená žít
podle rozumu.
Stoikové si myslí, že vše, co se nám v
životě přihodí, je již rozhodnuto předem,
dokonce ještě před naším narozením.
Domnívají se, že každý z nás má svůj
osud, a nemůžeme tudíž mít vliv na to, co
se nám stane.
Záleží pouze na našich záměrech, zda
jsou dobré nebo špatné.
Stoikové
pokračování
Nemůžeme změnit naše konání, protože
o něm bylo již do nejmenších podrobností
rozhodnuto, můžeme však rozhodovat o
svých postojích.
Stoikové
• Příklad: Představme si, že jsme herci,
nemůžeme rozhodovat o tom, co
řekneme, protože slova pocházejí od
dramatika a my nemáme povoleno změnit
ani slabiku. Našim úkolem je vyslovit ty
věty nejlépe, jak umíme. Může jít o špatný
kus, ale přesto dokážeme zazářit, protože
jsme pronesli „plky“ zajímavým způsobem.
Stoikové
Vše se „točí“ kolem jediného imperativu - žij
ctnostně!
To považují stoici za jediné dobro.
Stoikové
A jaké jsou hlavní atributy tak zvaného ctnostného života?
 uměřenost,
 spravedlnost,
 statečnost,
 rozumnost.
 Žít ctnostně znamená žít v souladu s přírodou a
rozumem.
 Vše ostatní je lhostejné-adiafóra, čímž je myšleno např.
bohatství, postavení, sláva, ale také zdraví.Tyto
skutečnosti nemůže člověk ovlivnit, musí se nad ně
povznést, smířit se s nimi.
Sofisté
 Dospěli k smělému tvrzení, že člověk není
schopen na poli mravním poznat, co je
pravda a co je dobro.
Všechny zákony a obyčeje spočívají prý na
výmyslu, násilí, či klamu.
Neexistuje objektivní kritérium dobra a zla.
Prótagorás (481-411)
Komunikace s ním byla vyhledávána.
Jeden z prvních učitelů rétoriky a filosofie.
Autor spisů teoretické a didaktické
povahy. Jeho názory jsou ilustrací
významu sofistiky pro antické pojetí
výchovy.
Prótagorás
Ctnost
Působí také jako učitel společenské ctnosti.
Zdůvodňuje, že ctnosti se lze naučit.
Každý člověk má smysl pro morálku, je obdařen
vlastností, kterou lze rozvinout do podoby
mravnosti a ctnosti určitým úsilím a vzděláním.
Cit pro ctnost je dán každému, avšak sama o
sobě ctnost není vlastní při narození žádnému
lidskému jedinci.
Klasické období
5.-4.st.př.n.l.
Sokrates (469-399 př.n.l.)
 Poznání je pravdivé
 Prostředek pravdivého poznání – logický
pojem
Co je mravně dobré, je také prospěšné,
účelné.
Ctnost je dovednost.
Jednat ctnostně znamená jednat
prozíravě, rozvážně, účelně.
Vědění je ctností a ctnost se dá učit.
http://www.rozhlas.cz/radionaprani/archiv/?p_po=1913
Sókratovská či maieutická metoda
Největším přínosem západnímu myšlení je
Sókratova dialogická metoda.
Jde o negativní metodu vylučování hypotéz, kdy
lepších hypotéz se zastává a horší jsou
vylučovány, pokud vedou ke sporu. .
Název maieutická metoda či maieutika pochází
ze samotné metody, která přivádí na svět
implicitní názory tázaného, kterým pak sám lépe
porozumí (řecké maieutria znamená porodní
bába).
Platon 427-347.př.n.l.
V lidské duši nalézal tři základní síly: rozum,
smysl, žádost.
Rozum-myšlení má své sídlo v hlavě, smysl-cit
v hrudi, žádost(ivost) v podbřišku.
Myšlení, rozum je jedinou nesmrtelnou částí
duše, která se při vstupu do těla spojuje
s ostatními částmi. Nesmrtelná duše nemá
začátek ani konec a je svou podstatou stejná
jako duše světa.
Všechno naše poznání je vzpomínkou na to, co
duše vnímala v předchozích stavech a v těle.
Platon 427-347.př.n.l.
Rozum, smysl a žádost plní správně svou úlohu,
když
 rozum rozhoduje,
mysl se zúčastňuje na uskutečnění tohoto
rozhodnutí,
žádost podrobuje rozhodnutím tohoto rozumu.
Duše čtyři základní ctnosti:
ctnost spravedlnosti,
ctnost moudrosti,
ctnost soběstačnosti,
ctnost uměřenosti.
Platónovo pojetí duše a obce
Nejdůležitější zákonodárství státu se musí
týkat výchovy.
Význam Platonova učení
Platonova velikost spočívá v pronikavosti
jeho psychologického pohledu .
Je zakladatelem idealistické filozofie,
bojovníkem za vládu ducha v životě, je
jedním z největších vychovatelů lidstva.
Aristoteles
385 - 322 př.n.l.
Aristoteles
Nepřijal Platonovo učení o světě idejí.
Místo nadsmyslné spekulace nastupuje
střízlivé pozorování přírody.
Shledává, že člověk má své tělesné síly a
nižší duševní společné se zvířaty.
 Předností člověka jsou vyšší duševní síly:
myšlení a poznávání.
Aristoteles spojuje dvě vůdčí myšlenky
řecké filosofie:
 Být dobrým znamená být schopným k
dílu.
Být dobrým znamená přispívat k dosažení
blaženosti.
 Obě myšlenky splývají, protože účelné
uplatňování lidských sil a schopností
vyvolává pocity štěstí.
Aristoteles
385 - 322 př.n.l.
• Ctnost je zvykem nebo-li
připraveností konat.
• Pěstování ctnosti je rozvojem
mravních zvyků.
Aristoteles
Životopis
Narodil se 385 př.n.l., Stageira v Makedonii,
otec lékař.
Studia - Platonova akademie v Athénách (od
17let). Zde si vypěstoval zájem o filozofické
hloubání.
Po Platonově smrti 342 př.n.l.návrat do
Makedonie.
Vychovatel Alexandra Makedonského.
Aristoteles
Životopis
Zakládá obrovskou soukromou knihovnu
a přírodovědeckou sbírku rostlin a zvířat z
celého tehdy známého světa.
 Umírá 322 př.n.l. v Euboi.
Aristotelovo dílo
Dochovalo se 47 prací.
Středověké seznamy mu připisují dokonce
170 knih.
Jeho vědecká díla tvoří encyklopedii
vědeckých znalosti tehdejší doby.
Aristoteles
Byl originální filozof a významně přispěl ke každé
oblasti spekulativní filozofie:
Spisy o logice
Spisy přírodovědecké
Spisy metafyzické
Spisy literární a rétorické
Spisy etické
Spisy politické
Jeho myšlenky ovlivňovaly myšlení starověku i
středověku. Díla se překládala do latiny, syrštiny,
arabštiny, italštiny, francouzštiny, hebrejštiny,
němčiny a angličtiny
Aristoteles
Spisy metafyzické
Nauka o podstatách:
Čtyři, které se mění: voda, země, oheň,
vzduch
Jedna,která se nemění: éter
Dále existuje věčný činitel pohybu: theos, je
sám neměnný a je ztotožňován s myšlením=
theos
Aristoteles
Spisy etické
Deset knih Etiky Nikomachovy
Název pravděpodobně dle jeho syna
Nikomacha,který je po smrti svého otce vydává.
Cíl je štěstí lidského života.
Život má tři způsoby:
 rozkošnický
 politický
 teoretický
Aristoteles: ETIKA NIKOMACHOVA
Skládá se z 10 knih
1. Předmět a povaha etiky. Blaženost. Roztřídění ctností.
2. Původ a definice mravní ctnosti.
3. Vědomé rozhodnutí. Jednotlivé mravní ctnosti a jejich
protiklady.
4. Další vyprávění o o mravných ctnostech a nectnostech.
5. Spravedlnost a právo.
6. Rozumové ctnosti.
7. Zdrženlivost a nezdrženlivost.
8. Přátelství a jeho druhy. Ústavy.
9. Potřeba přátelství.
10. Význam slasti. Definice blaženosti, důležitost
zákonodárství a přemravný život.
Aristoteles: Úkol a cíl etiky
• Zkoumat, který z mravů a z možných
postojů (chování) člověka jsou dobré a
které zavrženíhodné a zlé.
• Slouží k tomu,abychom se stali dobří.
• Nelze zkonstruovat zákon nebo měřítko
pro chování.
Aristoteles
Poslední ideál eudaimonia nebo-li štěstí
1) Šťastný je ten, kdo dokáže uskutečnit své
vnitřní a vnější potřeby.
2) Jak uskutečníme naše štěstí závisí na
našem rozumu, názoru, který je podle nás
správný a to odlišuje člověka od jiných
bytostí.
Aristoteles
Přínos pro dnešní dobu
Jeho myslitelský odkaz k hlavním zdrojům
a vodítkům filozofického patří myšlení
Aristoteles
Vybrané Citáty
 Příroda nedělá nic zbytečně.
 Štěstí závisí na nás samotných.
 Každý genius má v sobě trochu bláznovství.
Chovejme se ke svým přátelům tak, jak si
přejeme, aby se oni chovali k nám.
Kdo miluje, je ochoten být prospěšný i svým
odchodem.
Aristoteles
Cílem života člověka
dosáhnutí duševního klidu - ataraxia,
vyrovnání se se skutečností,
zbavení se všech životních vášní,
dosažení apatheia -nenáruživosti.
Herakleitos z Efezu (535-475 př.n.l.)
V Efezu byl jeden ze sedmi divů světa (Artemidin
chrám ).
Pocházel ze vznešené rodiny.
Samotář (přídomek temný ), tupitel davu a nepřítel
demokracie.
V životě i myšlení hledal vlastní, dosud neznámé
cesty. Své myšlenky uložil ve spise „O přírodě“.
Ve vysokém věku se údajně odloučil od lidí a žil
jako poustevník v horách, kde se živil rostlinami –
pravděpodobně byl prvním poustevníkem na
evropské půdě.
Herakleitos z Efezu (535-475 př.n.l.)
Smysly jako takové jen zachycují probíhající
proměnlivost skutečnosti. Smyslům se dá věřit,
ale musíme se naučit filtrovat poznatky díky nim
získané. „Špatnými svědky jsou lidem oči a uši,
mají-li barbarské duše.“
Problém tedy podle něj není ve smyslech
samotných, ale v tom, jak se k vjemům
přistupuje. Nezáleží ani na množství
nashromážděných poznatků .
Schopnost poznání je společná celému lidskému
rodu, ale většina se s logem rozchází.
Herakleitos z Efezu (535-475 př.n.l.)
Na principu loga– ohně je založeno jeho
pojetí kosmu.
Harmonie kosmu je dána protikladnými
stavy, které tvoří jednotu.
Taková harmonie je neustále živoucí a
dynamická. Neustálý život a změna zaručují
rovnováhu.
Rovnováha kosmu je zachována, pokud
změna v jednom směru vede ke změně
v opačném směru.
Herakleitos z Efezu
„ Množství neformuje ducha .“
„Nelze dvakrát vstoupit do jedné řeky.“ –
neboť přitekla mezitím jiná voda a my jsme
také podruhé již jiní.
„Vše plyne, nic netrvá“.
Ti, kdo neumějí naslouchat, neumějí ani
mluvit
Herakleitos z Efezu
Naukou o sounáležitosti a spolupůsobení
protikladů vytvořil model dialektického
učení.
Pro zákon světa poprvé používá slova logos,
které v řečtině znamená „slovo“,
„rozumnou řeč“, vůbec rozum.
Úkolem člověka je, aby poznal logos,
tj.světový rozum, který vším vládne.
Herakleitos z Efezu
Každá věc potřebuje k svému bytí protiklad.
Pomine-li tvůrčí napětí, zavládne naprostý klid
nastane smrt. Proto by pro člověka nebylo
dobré, kdyby dospěl k cíli všech svých přání.
Neboť je to nemoc, která činí zdraví
příjemným.
Jen ve srovnání se zlem se ukáže dobro.
Jen vzhledem k hladu nasycení.
Jen vzhledem k námaze klid.
Herakleitos z Efezu
Význam
Učení Herakleita z Efezu představuje první
obsáhlý filozofický systém na řecké půdě.
Nezkoumá jen látkový svět, ale obrací svou
pozornost také do propastí duše.
Epikurejci
Epikuros (341-270 př.n.l.) „Lépe se ctí něco
ztratit, než s hanbou získat."
Filozofie je činnost směřující rozumovými
důvody a úvahami k blaženému životu.
Filozofie má praktický účel.
 Do popředí své filozofie staví etiku.
Vědění je prostředkem ke štěstí.
Epikurejci
Ctnost
Ctnostný není ten, kdo má slast, ale ten, kdo si
správně počíná při usilování o slast.
 Základní ctností je rozumnost, správné poznání.
 Nelze žít příjemně, pokud nežijeme rozumně,
krásně a spravedlivě.
 Jen rozumný a ctnostný člověk dosáhne slasti.
 Z rozumnosti plynou ostatní slasti, jako je
uměřenost, statečnost a spravedlivost.
Epikurejci
Shrnutí
Ep. si myslí, že vše v životě je nahodilé,
nic nemá žádný význam kromě toho, co to
člověku přinese. To znamená, že dobré i
špatné ve všem, co činíme, závisí jedině a
pouze na nás, a jediný a rozumný a
smysluplný důvod, proč cokoli vůbec činit,
je vlastní potěcha nebo prospěch.
Římané
Marcus Aurelius (121-180), Hovory k sobě
Vesmír je podle Marka Aurelia velkým státem, v
kterém je nejvyšším zákonem Boží prozřetelnost.
Člověk jako moudrá bytost má pochopit její
záměry a spolupracovat s ní.
Ve vesmíru se nemůže dít z hlediska celku nic
zlého.
Neustálá změna, vznik a zánik jednotlivých
bytostí patří k přirozenému chodu vesmíru, takže
jen omezený lidský pohled může považovat smrt
za zlo.
Marcus Aurelius
•
•
•
•
121-180
Císař 161-180
Filozof na trůně,
Představitel stoicismu
Marcus Aurelius - Hovory k sobě
1. Klást si otázku: Jaký je jejich vztah k lidem?
2. Připomínat si, že lidé domýšlivě a „pevně vězí
v poutech svých zásad“.
3. Nehněvat se na druhé.
4. Připomínat si, že každý se něčím proviní.
5. Nezapomínat, že „mnohé se dělává jen
vzhledem k okolnostem“, a být proto
zdrženlivý, kdykoli soudíme jednání bližního
VYBÍRAL, ZBYNĚK: Psychologie komunikace.s .225 Praha: Portál,2005.Vyd.1.ISBN 80-7178-998-4
Marcus Aurelius - Hovory k sobě
6.
7.
8.
9.
Rozpomenout se ve chvílích roztrpčenosti nebo
sklíčenosti, že lidský život trvá jen okamžik.
Připomínat si, že se zlobíme ne nad skutky, ale nad
svými představami o skutcích:“ Nejsou to jejich skutky,
které nás zneklidňují neboť ty vyvěrají z jejich duší,
nýbrž naše představy o nich. Odstraň tedy představy
… - a je po hněvu.
Hněv a zármutek nad činem je těžší břemeno než čin
sám.
Nejlepší je shovívavost – ovšem ne „pošklebná nebo
pokrytecká“, ale opravdová. Shovívavostí lze čelit i
největšímu „zlomyslníkovi“.
Význam řecké filozofie
Nejdůležitějším výsledkem řecké filozofie 6.5.st.př.n.l. bylo nové chápání pojmu přírody,
která byla všemocná a určovala vznik, vývoj i
zánik všech pozorovatelných jevů.
Řekové všechny jevy vysvětlovali racionálně
jako jevy přírodní a svým způsobem i přirozené.
Antická filosofie - shrnutí
 V hodnotovém řádě Řeků stály přednosti rozumu,
svoboda myšlení a pochybování na předním místě.
 Řek cenil statečnost a silnou vůli uplatnit ji i násilím proti
nepřátelským mocnostem.
 Spravedlnost milující byl starým Řekům ten, kdo sice
sám nikomu bezpráví nezpůsobil, ale ani žádného
bezpráví nedovolil způsobit.
 Řek musel milovat čest.
Rafael Santi, Atheénská škola