PSYCHÉ REPORT - Péče o duševní zdraví

Č. 20
PSYCHÉ
REPORT
Nepravidelný informační oběžník
občanského sdružení
PÉČE O DUŠEVNÍ ZDRAVÍ
OBSAH:
EDITORIAL
HLASY Z ŘEDITELNY
NOVINKY ZE STŘEDISEK
ZÁBLESKY DOBRÉ PRAXE / PŘÍBĚH
PŘEDSTAVENÍ NOVÝCH ZAMĚSTNANCŮ
ROZHOVOR S PAVLEM ŘÍČANEM
RŮZNÉ
NA ROZLOUČENOU
EDITORIAL
Dvacátým číslem Psychéreportu vstupujeme do roku 2014. A tenhle rok se rozjíždí velmi
hekticky, když hned na svém začátku přináší řadu projektových výzev, pracovních skupin spojených
s reformou psychiatrie i personálních změn. Jako by s absencí zimy a mrazu někdo zakázal starý dobrý
zimní spánek. Ale co, toho zimního spánku si v neziskovkách fungujících v režimu ročních dotací
stejně nikdy moc neužíváme.
A když už je zima tak vlažná a nepobízí nás k nabírání tukových rezerv, rozhodli jsme se
zeštíhlet i Psyché report. Nejvíce se to projeví na rubrice Novinky ze středisek, která bude od
nynějška více heslovitá, a dále na sloučení rubrik Záblesky dobré praxe a Příběh klienta. Doufáme, že
to čtenáři přivítají.
Přeju příjemné předjarní čtení.
Petr Hejzlar, zastupující šéfredaktor
HLASY Z ŘEDITELNY
Byly oznámeny dotace MPSV pro tento rok. Výsledky jsou
pro nás velmi potěšující. U všech žádostí jsme nejméně na
skutečnosti roku 2013, některé služby si dokonce polepšily
o 20% i více (STD Výměník, SNP Pardubice, SNP Chrudim).
Doufáme, že nás čeká finančně stabilní rok.
V lednu se na odboru zdravotnictví Pardubického kraje
uskutečnil seminář o možných regionálních využitích reformy psychiatrické péče, který jsme
avizovali v minulém čísle. Semináře se zúčastnil i předseda Psychiatrické společnosti Martin
Hollý a pardubický místohejtman Roman Línek. Výstupem semináře pro nás je, že Petr by se
měl podílet na návrhu koncepce psychiatrické péče v Pardubickém kraji.
Petr s Markem se v únoru zapojili do pracovní skupiny, která má navrhnout výboru
Psychiatrické společnosti (potažmo přes výbor Ministerstvu zdravotnictví) standard
budoucích Center duševního zdraví.
Petr, Martin a Marek se koncem února sešli s Pavlem Říčanem z Fokusu Vysočina a Jiřím
Šupou z brněnského Prahu. Diskutovali o možnosti nastavit do Highlandera tabuli
inspirovanou nástrojem FACT board, která umožňuje týmu věnovat větší pozornost klientům
v nestabilním stavu (viz též rozhovor s Pavlem Říčanem v tomto čísle Psyché reportu).
Město Pardubice schválilo naši žádost o nájem dalších nebytových prostor v budově, kde
organizace sídlí na Bělehradské 389. Jde o prostory technického určení, které chceme využít
ke spuštění nové chráněné dílny pro demontáž elektroodpadu.
Uvažovali jsme, že do zmíněných prostor by se mohla přestěhovat také sociálně terapeutická
dílna Výměníku. Její dosavadní prostory totiž město nedávno vydražilo a koupil je jiný majitel.
Jenže bylo by to patrně hodně „těsné“ a tak hledáme cestu, jak STD přestěhovat do prostor
nedaleko těch současných. Držte nám pěsti, ať se to povede.
Hlasy zaznamenal Petr Hejzlar
NOVINKY ZE STŘEDISEK
HRADEC
V Hradci nadále neúnavně poskytujeme služby sociální rehabilitace, což se v dnešním Psyché
reportu snažíme dokladovat i příběhem „Dobré praxe“. Abychom se ve středisku cítili dobře, podařilo
se nám vyměnit koberce! Jsou zelené, měkké a nádherné a máme z toho radost. Kdo z návštěv si
přiveze pantofle, má plusové body k dobru ☺.
Navázali jsme spolupráci s novým supervizorem Jiřím Librou, se kterým PDZ už v minulosti
vícekrát spolupracovalo. Supervizor chce využívat i videozáznamy z pracovních intervencí. Tak
v převážně ženském kolektivu řešíme, jak budeme vypadat na kameře a že je potřeba shodit nějaké
to kilo ☺. Michal Zelinka se těchto debat zdržuje.
Procházíme personální obměnou. Zdena Lejsková se chystá na mateřskou a Marie Kejmarová
dostala jinou pracovní nabídku a vrací se do resortu školství. V době vydání občasníku už budeme mít
za obě náhradu, protože k nám nastoupily nové kolegyně Pavlína Peterová a Lucie Petrová (viz
rubrika noví zaměstnanci).
CHRUDIM
Zdravíme z Chrudimi. Máme pro vás dvě informace z toho, co se v našem středisku za
uplynulé období odehrálo. Rozhodli jsme se pro letošní rok uspořádat rekondiční pobyt trochu jinak.
Počátek toho „jinak“ hledejme u Oblastní charity v Poličce. Oslovila nás s nápadem, uspořádat
rekondiční pobyt společně. Neváhali jsme, v lednu poličské kolegy navštívili a je z toho dohoda.
Společný pobyt proběhne v červnu v Daňkovicích.
A nyní k informaci číslo dvě. Vzhledem k velkému zájmu rozjíždíme již třetí kolo Programu pro
dobré zdraví. Kapacita dvanácti účastníků klientů je zcela naplněna! Startovali jsme koncem února.
JIČÍN
Je nás víc než vloni, celkem šest. Více hlav, víc rozumu, více nápadů, víc zdrojů, více kontaktů,
více možností a také více koláčků, buchet a alternativních zdravých pokrmů na poradě.
Před Vánocemi začala rekonstrukce klubových prostor a po Novém roce instalací nových
zařízení v kuchyni byla zdárně ukončena. Klubové aktivity se postupně rozšiřujeme i do odpoledních
hodin.
Sešli jsme se s dalšími poskytovateli sociálních služeb ve městě (Apropo a stacionář Kamarád)
a společně začali plánovat akci na měsíc červen, nultý ročník konference na téma rehabilitace lidí
s mentálním handicapem. Přípravy koordinuje kolega Honza Pipek.
Navázali jsme spolupráci s centrem Sasanka, které zřizuje Charita a které poskytuje rodinné a
párové poradenství. Také gymnázium v Jičíně a v Nové Pace projevilo zájem o spolupráci a ta by měla
obnášet pravidelné přednášky pro třetí ročníky školy. Slibujeme si od toho další zvýšení
informovanosti o PDZ a taky možnost rozšířit řady dobrovolníků.
PARDUBICE
Vracíme se ještě do loňského prosince, protože tahle událost se děla po až po vydání
prosincového čísla Psyché reportu. V kavárně Robinson proběhla 10. prosince vernisáž prací výtvarné
skupiny, která funguje v rámci Pardubického střediska. Součástí vernisáže byla i dražba almanachů
ilustrovaných právě členy výtvarné skupiny. Peníze získané z této dražby budou využity na další
výtvarnou činnost.
Snažím se lidi přes výtvarný projev povzbudit k zapojení do komunity a dalším projektem této
tvůrčí skupiny je výzdoba čekárny onkologické ambulance v Pardubicích. Členové skupiny se také
chystají zúčastnit workshopu zaměřeného na techniku sítotisku pod vedením Jana Axmana.
RYCHNOV
Nový rok se u nás na horách pozvolna rozjíždí a spolu s ním se probouzí i elán k novým
aktivitám. Dušan Lacko zahájil nový rok otevřením Historického okénka v rámci klientských klubových
setkání. Cílem je rozvíjet zájem klientů o nové informace a podpořit schopnosti učení prostřednictvím
zajímavostí z historie, ve které je Dušan erudovaným odborníkem.
Další novinkou je chystané bowlingové soutěžení, do kterého se zapojí i hosté z Domova Na
Stříbrném vrchu. Možná vznikne nová tradice. Aktivní spoluprací s domovem chceme podpořit
perspektivy návratu klientů do běžného prostředí.
Poslední novinkou je na březen plánované otevření klubu v Novém Městě nad Metují.
Aktivita bude sloužit i jako kontaktní místo a bude se konat ve vypůjčených prostorách
nízkoprahového klubu Mandl.
VÝMĚNÍK
Nový rok přináší do Výměníku mnoho
změn. Náš tým se rozšířil o novou
provozní Café Robinson Romanu
Tichou. Na konci března plánovaně
opustí pozici vedoucího střediska Ťoma
Vartanian a na jeho místo přijde Pavel
Kamp. Z jeho iniciativy bude vznikat
nový provoz Výměníku, kterým bude
ekologická demontážní linka.
Proběhl workshop Peněženky
z tetrapaku II (viz foto). V kavárně je
k vidění výstava děl klientů výtvarné
skupiny. Zveme vás na kávu z našeho
nového kávovaru
ÚSTÍ
V rámci kontaktního dne v sousedním městě v České Třebové se podařilo domluvit i zavedení
volnočasového klubu v prostorách Domu mládeže. Odstartovaly jsme sedmého února. Kontaktní den
s klubem bude probíhat jednou měsíčně v příjemnějším prostředí, než byla místnost na městském
úřadě.
S družstvem Konzum se nám podařilo dohodnout odběr zlevněných potravin pro klienty
v Ústí. Zatím jsme prostředníky my pracovnice, ale do budoucna plánujeme vyjednat s Konzumem,
aby si potraviny mohli vyzvedávat sami klienti. Taky chceme rozšířit možnost odběru i do blízkých
měst.
Konzum v uplynulém roce pořádal veřejnou sbírku, ze které jsme získali dar několik tisíc Kč.
Díky tomu můžeme pro klienty připravit přednášky o mezilidských vztazích. O přednášení jednáme s
lektorkou Mgr. Taťánou Brodskou.
A něco ze zákulisí: jinak stabilní ústecký tým čeká první personální změna po čtyřech letech.
V létě vás na nějaký čas opustím a budu se věnovat mateřským a rodinným povinnostem a radostem.
Tedy si dovolím se s vámi touto cestou rozloučit. Mějte se krásně, ahoj! Lenka Papáčková
ZÁBLESKY DOBRÉ PRAXE / PŘÍBĚH
Case manager mezi odpadky
O klientce paní Y. jsme se poprvé dozvěděli od lékařky na
Psychiatrické klinice Hradec Králové. Měla ji v ambulantní péči a
obávala se, aby klientku nevystěhovali z jejího bytu. Lékařka měla
oprávněnou obavu, že byt se nachází ve velmi zanedbaném stavu.
V ambulanci se prvokontakt nezdařil. Později jsme se dozvěděli, že
je klientka hospitalizovaná v Psychiatrické nemocnici v Havlíčkově
Brodě.
V počátcích spolupráce (prvních několik návštěv PN, kde je
paní Y. hospitalizovaná stále) byla klientka velmi ovlivněna
bludnými přesvědčeními o jedinečnosti jejího umění a její osoby. Ukazovala mi svá „díla“, texty
s náboženskou tématikou, a mluvila o svých rozhovorech s Duchem svatým. Zpočátku byla
komunikace nesnadná, nicméně podařilo se mi zjistit, že ji hodně trápí ztracené klíče od panelového
bytu a obavy, co se s bytem děje.
V rámci pátrání (Magistrát Města HK, Policie ČR, Záchytná stanice HK, Bytové družstvo apod.)
jsem zjistila, že klíče k bytu klientky nikde nejsou a bude potřeba nechat otevřít byt zámečníkem na
základě notářsky ověřené plné moci od klientky. Návštěvě notáře ještě předcházelo jednání
s ošetřujícím lékařem, který musel sepsat potvrzení o tom, že klientka je způsobilá dokument
podepsat, dále proběhla komunikace se sociální pracovnicí PN, aby zajistila peníze z účtu klientky na
zaplacení notáře a na výměnu zámků. Následovala návštěva u notáře v Havlíčkově Brodě společně s
klientkou, kde jsme sepsaly plnou moc. Ač nadále zaujatá nereálnými představami, situaci okolo
zajištění bytu chápala velmi dobře a těšila se, že do bytu se konečně budeme moci dostat a zjistit, jak
to tam vypadá.
Dle dříve uvedených informací bylo jasné, že byt bude potřeba uvést do obyvatelného stavu.
V rámci dohody s klientkou jsme se domluvily, že dojde k výměně zámků, případnému odstranění
možných zdrojů zápachu, byt nafotíme a na další schůzce se dojednáme, jak budeme postupovat.
Postupně se začaly vynořovat různé komplikace, které s bytem klientky souvisí (např. odstřižená
elektřina pro neplacení záloh, dluhy na nájmu bytovému družstvu, zápach z bytu, na který si stěžovali
sousedi, apod.). Ve spolupráci se sociální pracovnicí z PN HB se podařilo uhradit vzniklé pohledávky
z účtu klientky. Klientce tak na bankovním účtu nezbyly skoro žádné finanční prostředky. Znovu jsem
musela jednat s bytovým družstvem kvůli vyjádření k výměně zámků a vyjednat výměnu zámků.
Naštěstí mi se vším pomáhal kolega z našeho týmu.
Konečně nastal den „D“ a mohli jsme vstoupit do bytu. Po překonání bezpečnostních zámků
a „nástražného systému“ vyrobeného z kovového lanka zámečníci uvolnili vchod. V bytě byl obrovský
zápach, neskutečné množství odpadků a spousta podivných přírodnin, např. lůžko udělané ze slámy,
starých květina a větví. Nešla elektřina, vodu nebyla z čeho pustit, na zemi vytrhané lino a jiná
závažná poničení všeho druhu. Byt jsme nafotili a odstranili největší zdroje zápachu. Bylo jasné, že
nás čeká obrovské množství práce, aby se klientka vůbec mohla vrátit domů.
Vše jsme probrali s ní a sociální pracovnicí z PN HB. Sestavili jsme plán nejbližších činností.
Byt vyklidila úklidová služba. Čtyřicet obrovských pytlů s různými druhy odpadků a odpadu, včetně
nákupního vozíku, kamenů odvážel svépomocí náš tým se zapojením jednoho dobrovolníka na sběrný
dvůr. Tím jsme ušetřili klientce soustu peněz. Poté jsme zařizovali opravu elektrických rozvodů, revize
a znovuzapojení do sítě, instalatérské práce včetně výměny WC, baterií. Prostě nejnutnější opravy,
aby vůbec bylo možné v bytě přebývat. Velkým problémem jsou nízké finanční prostředky, které má
klientka k dispozici. Veškeré práce v bytě (jde v podstatě skoro o kompletní rekonstrukci) je nutné
podřídit tomuto faktu a vše i správně načasovat.
Klientka odmítla nabídku tréninkového bydlení i azylového domu kvůli nutnosti ušetřit co
nejvíce finančních prostředků, zatím zůstává v PN HB, ale už se zpět velmi těší. Plánujeme další
opravy a snažíme se klientku co nejvíce zapojovat. Navázaly jsme velmi srdečný vztah. Klientka bude i
po návratu domů nejspíše pokračovat v dlouhodobé psychosociální rehabilitaci.
Zdena Lejsková
PŘEDSTAVENÍ NOVÝCH ZAMĚSTNANCŮ
Pavel Kamp (Výměník)
Pokud bych se měl prezentovat v několika větách,
tak snad takto: Většinou svého profesního života
jsem byl zaměstnancem neziskových organizací,
které poskytovaly sociální služby cílové skupině
osob se zkušeností s duševní nemoci a také služby
zaměstnanosti. Pracovně jsem si vyzkoušel pozice
od dělnických až po ty manažerské. Nejčastěji bylo
mojí pracovní náplní řízení týmů a financí.
V organizační jednotce Výměník bych měl navázat
na dílo Ťomy Vartaniana a vystřídat ho na jeho
pozici. Pozn.- Pavel v únoru a březnu působí ve
Výměníku na DPP, od dubna bude pracovat na plný
úvazek; k zastižení je již nyní na firemní mailové
adrese [email protected].
Pavlína Peterová (Hradec)
Ahoj, moji milí kolegové! Jmenuji se Pavlína Peterová
a ráda Vás poznám. Vystudovala jsem bakaláře na
Univerzitě v Hradci Králové, obor Sociální patologie a
prevence a nyní pokračuji v navazujícím oboru
Sociální pedagogika. Jsem velmi šťastná, že mi bylo
umožněno stát se jedním z Vás a věnovat se naplno
práci v oboru, který s láskou studuji. A co víc! Že jsem
dostala flek, který jsem si už při školní praxi vyhlídla☺.
Lucie Petrová (Hradec)
Zdravím milé kolegyně a kolegy. Jmenuji se Lucie Petrová, je mi 26
let a na konci února jsem nastoupila do střediska v Hradci Králové,
kde se mi zatím velice líbí ☺. V minulém roce jsem úspěšně ukončila
magisterský obor Speciální pedagogika. V posledním roce studia jsem
pracovala v pražském Klokánku jako týdenní pečující teta, kde jsem si
vyzkoušela roli suplující maminky opuštěných dětí a zároveň jsem
okusila práci v sociálních službách. Při volbě dalšího povolání jsem
věděla, že se chci zabývat pomocí potřebným. PDZ pro mě byla jasná
volba především svým smysluplným cílem a posláním. Se všemi se
ráda seznámím v čase budoucím. Prozatím Vám přeji mnoho nejen
pracovních úspěchů.
Romana Tichá (Výměník)
Jmenuji se Romana Tichá a od února jsem
rozšířila milý tým chráněné kavárny „Café
Robinson“
ve
středisku
Výměník.
V předchozích letech jsem pracovala
v Centru na podporu integrace cizinců
v Pardubicích. Občas jste mě také mohli
potkat v Klubu 29, kde jsem příležitostně
pracovala za barem nebo na nějakém
letním festivalu, kam o prázdninách jezdím
s čajovnou. Ve svém volném čase ráda
vymýšlím
a
organizuji
nejrůznější
workshopy a kulturní akce.
Jako provozní chráněné kavárny budu mít jedinečnou příležitost skloubit své dosavadní pracovní zkušenosti
a oblíbené činnosti. Budu se těšit na viděnou v Café Robinson.
ROZHOVOR S PAVLEM
S Pavlem Říčanem jsme měli možnost se všichni setkat v loňském
říjnu, kdy nám na celoorganizační školení v Mnichově Hradišti přijel
přednášet o Recovery Star. Bylo to lidsky i pracovně příjemné a
přínosné setkání, ostatně jak snad pokaždé. A protože se od října
leccos měnilo v našem oboru a taky v Pavlově profesní dráze, řekli
jsme si, že by to byla dobrá příležitost udělat rozhovor do Psyché
reportu.
Pavle, po dlouhých letech ve Fokusu Vysočina se chystáš částečně změnit práci a od dubna se
staneš novým ředitelem Centra pro rozvoj péče o duševní zdraví (CRPDZ).
Ano, je to tak, že na část úvazku zůstávám ve Fokusu a zároveň jdu na novou pozici do CRPDZ.
S CRPDZ spolupracuju už delší dobu jako lektor a od tohoto roku také jako garant projektu, jehož
cílem je pilotně zavést na vysokých školách výuku, kterou realizují lidé s vlastní zkušeností s duševním
onemocněním.
S jakým očekáváním do nové pracovní role vstupuješ?
Těším se. Jsem zvědavý. CRPDZ vnímám jako úspěšnou organizaci, které se daří přinášet do našeho
prostředí inovace – v poslední době třeba vzdělávání v tématu duálních diagnóz nebo projekt
zapojující peer konzultanty do profesionálních týmů po celé republice. Je za tím spousta odvedené
práce, na kterou chci navázat. Současná ředitelka má psychologickou praxi v Karlových Varech, já
přicházím z Vysočiny, vypadá to, jakoby ta sebevědomá Praha nějakým způsobem potřebovala lidi
z periferie…
A jaké před sebou v této funkci vidíš výzvy?
Vidím před námi výzvy na mnoho dalších let. Když tu minulý rok byl Roberto Mezzina z Terstu, mluvil
o tom, že změny v péči o duševně nemocné mají tři roviny: změna systému (zákony, uspořádání
služeb, finanční mechanismy), změna praxí (to jak konkrétně se lidé chovají, například jaké služby
poskytují pomáhající týmy) a změna hodnot a postojů (úcta a respekt, principy recovery).
Současná situace není něco, s čím bychom mohli být spokojeni. Řada lidí s duševním onemocněním
zažívá stigma a diskriminaci. Poskytovatelé služeb spolu mnohdy spolupracují, jindy se vnímají jako
konkurence. Nemáme zásadní data, která by nám umožnila nastavit priority: Kolik lidí s duševním
onemocněním pobírá invalidní důchod, jaká je jejich zaměstnanost, finanční situace, přístup
k bydlení? Jaké intervence jsou úspěšné jaké nikoliv?
Zajímavé je, že ty zahraniční trendy, které se CRPDZ snaží přinášet do ČR, jsou vlastně hodně
podobné v Holandsku, Finsku i například v Itálii. Takže to je něco, co se dá smysluplně dělat i bez
solidních datových podkladů z našeho prostředí.
V posledním roce jsme mohli v ČR přivítat zajímavé lidi zabývající se péčí o vážně duševně nemocné
lidi. Ať už to byl M. Bahler s prezentací FACT modelu nebo J. Seikkula s aplikací rodinné
psychoterapie ve Finsku. Zkusme si na chvíli odmyslet souvislosti reformy psychiatrické péče v ČR a
přemýšlet nad vizemi a inovacemi komunitní péče. Jaké trendy či přístupy mají podle tvého názoru
být tou nejužitečnější budoucností?
To je krásná otázka. Podle mě je klíčové vytvořit prostředí, ve kterém jsou změny možné. Nevěřím
tomu, že dobrá cesta je přijmout ten či onen model či techniku a té se držet dalších deset let. Má
představa je zkoušet, zavádět do praxe, ověřovat. Věřit ve změnu v životě člověka s duševním
onemocněním pro mě znamená i ochotu měnit sám sebe, své předpoklady a způsoby, jak pracují
naše týmy. Ptal ses ale na trendy pro komunitní péči. Pokusím se heslovitě odpovědět, snad to
nebude znít jako klišé:
• Zapojení lidí se zkušeností – do poskytování služeb, výzkumu a vzdělávání profesionálů
• Multidisciplinární týmy
• Služby poskytované lidem v jejich prostředí - pracovník v terénu je dobrý pracovník
• Psychosociální intervence jako základní kámen podpory
• Profesionalita znamená být v kontaktu s rodinou a blízkým okolím
• Podporu poskytovat čím dříve, tím lépe – je to dobré pro lidi i pro státní pokladnu
Nedávno jsme se setkali nad tématem zavedení nástroje FACT board, který používají týmy fungující
v rámci flexibilní asertivní komunitní léčby. Pomáhá jim mít rychlý přehled a každodenní porady o
klientech v krizovém stavu, o které se stará celý tým. Přemýšleli jsme společně, jak ho v našich
podmínkách používat, aby usnadnil týmové porady a zaměřil pozornost týmů k těm
nejpotřebnějším klientům. Kladu si otázku ohledně limitů jeho použití pro týmy, které nejsou
multidisciplinární a nemají nepřetržitý provoz. Napadá tě, jak tyto limity překonávat?
Jan Stuchlík i Michiel Bahler říkají, že má smysl hledat co nejefektivnější řešení i v rámci invalidního
systému. A že je lepší dělat něco (například zakládat uniprofesní sociální týmy), nežli nic. Moje vlastní
zkušenost je, že formuláře i databázové programy ovlivňují způsob, jak uvažujeme a pracujeme.
Pokud to tak je, má smysl uvažovat o FACT boardu jako o nástroji, který nám může pomoci změnit
způsob práce a uvažování, například uvědomit si důležitost kontaktu s člověkem v nepříznivé situaci.
Ale k věci. Ty čistě sociální týmy mají i svou výhodu – jsou méně stigmatizující, prakticky se soustředí
na sociální aspekty duševních onemocnění. Jejich zájem o to, jak člověk funguje ve svém prostředí je
velmi blízko pojetí recovery. Propojení sociálních týmů se zdravotními službami vnímám jako svazek,
do kterého obě strany mají co přinést. Věno je na obou stranách. Pojďme vyzkoušet, jak by aliance
zdravotních a sociálních služeb mohla fungovat v praxi, identifikujme překážky a hledejme, jak je
překonávat.
Pavle, přeju za sebe i kolegy z PDZ hodně štěstí, Petr Hejzlar.
RŮZNÉ
Rychnovská sociálnička (dnes o hodinové dotaci služby aneb pět minut lásky)
Když jsem do minulého čísla Psyché reportu psal sociálničky, tak jsem si říkal, že je to jen
pokus a příště nebudu mít o čem psát. Nu, opak je pravdou. Opět jsem se setkal s paradoxy sociálních
služeb, o které bych se s vámi rád podělil.
Účastnil jsem se zajímavého šetření sociálních služeb pro účely komunitního plánu. Dotazník
to byl věru pěkný a sofistikovaný. Bohužel ale převážilo ekonomickému měřítko sociálních služeb a
faktor lidského vztahu, neb je neměřitelný, se v dotazníku neprosadil. S tazatelem jsme se názorově
neshodli nad otázkou časové dotace služby. Nemohl pochopit, že sestavíme individuální plán služby a
nenapíšeme do něho, kolik hodin věnujeme které fázi rehabilitace. Manažersky je to nepopiratelně
správný pohled. Dokonce je i spousta oblastí intervencí, kde to jednoduše odhadnout lze. Například
insolvence – 40 hodin, doprovod na úřad 2x týdně – 3 hodiny i s cestou atp. Ale… naše práce je více
než na čemkoli jiném postavená na vybudování vztahu mezi pracovníkem a klientem a na vytvoření
prostředí důvěry a tolerance. Přeci garantujeme individuální přístup.
Tak kdybyste to náhodou nevěděli, MPSV možná brzy vydá tabulku s časovými dotacemi, za
kolik hodin lze vztah vybudovat, jak dlouho můžete vztah udržovat a jak rychle ho ukončit. Protože
jinak byste mohli mrhat finančními prostředky daňových poplatníků. Ještěže některým stačí jen pět
minut lásky…
Pavel Provazník
Ozvěny Automatických kulturních mlýnů
V rámci mezinárodního festivalu nového divadla Malá inventura byly ve čtvrtek 20. února
v pražské La Fabrice předávány ceny Česká divadelní DNA. Cenu za mimořádný počin na poli nového
divadla získala iniciativa Mlýny městu. Za touto iniciativou stojí naši přátelé z Offcity a Divadla 29,
jejichž snahou je z areálu pardubických Automatických mlýnů vybudovat multifunkční veřejný
prostor. Na jaře a na podzim loňského roku probíhal v prostorách mlýnů multižánrový festival
Automatické kulturní mlýny 1 a 2, jehož nedílnou součástí byl i Výměník. Kromě zajištění občerstvení
během představení, koncertů a konferencí, mohli návštěvníci nakupovat i výrobky chráněné dílny.
Eva Kotyková
Tip na zajímavou knihu / Samuel Shem: Hora hoře
Nakladatel: Argo, ISBN: 80-7203-428-6, EAN: 9788072034284, v originále Mount Misery.
Knihu mi doporučil kamarád, který si odbývá svůj první rok v psychiatrické léčebně jako klinický
psycholog. V této knize našel mnoho z toho, co zažívá „na vlastní“ kůži. Hlavní hrdina mladý lékař
Roy přichází na prestižní americkou psychiatrickou kliniku, aby zde absolvoval kolečko po jejích
odděleních. Za rok v tomto systému prodělá obrovskou vnitřní změnu, od nadšení přes pochybnosti
až po naprostou deziluzi, která ho málem přivede k sebevraždě. Kniha je psána velmi sugestivně, má
příjemné dějové tempo, dotýká se mnoha oblastí psychiatrie a psychoterapie. Zároveň je hluboce
lidská a s laskavým humorem nahlíží slepé uličky pomáhajících profesí i lékařského byznysu.
Dušan Lacko
NA ROZLOUČENOU
Jako skalního běžkaře mě letošní způsob zimy opravdu nepotěšil. Prožívám nepříjemný abstinenční
syndrom a tak Vám snad nebude příliš vadit, když na tomto místě provedu alespoň povrchní
substituční terapii. Tak třeba za rok zase v bílém!
PH
Děkujeme všem
přispěvatelům.