První pomoc a traumatologický plán

Strana 1 z 15
První pomoc a traumatologický plán
OBSAH
1. Úvod
2. Výklad pojmů
3. Zabezpečení místa nehody
4. Odsun z dosahu nebezpečí
5. Celkové vyšetření postiženého, základní životní funkce
6. Zástava krvácení a šokové stavy
7. Bezvědomí
8. Neodkladná resuscitace
9. Náhlá onemocnění a závažná poranění
Nečíslovaná příloha – Seznámení zaměstnanců s Bezpečnostním pravidlem č.08/2008
Příloha č.1 – Traumatologický plán
1. Úvod
Náhlé postižení zdraví je neočekávaná příhoda, která se může stát kdykoliv, kdekoliv
a komukoliv z nás. Vzniká v důsledku úrazového děje nebo je projevem záchvatu vnitřního
onemocnění, případně otravy. Poskytnutí pomoci druhému člověku v nouzi je pro většinu
z nás samozřejmostí a běžnou skutečností. Umět poskytnout zdravotnickou první pomoc by
mělo patřit k základnímu vzdělání každého člověka. Každý z nás je nejen potenciálním
zachráncem, ale i potenciálním postiženým. Mezi základní úkoly patří provedení úkonů
zachraňujících život a včasné přivolání pomoci – Zdravotnické záchranné služby, odsunutí
postiženého z dosahu nebezpečí a provedení základního ošetření při poranění.
Zdroj informací: publikace ČČK – Základní norma zdravotnických znalostí, autor
MUDr.Pavel Srnský, CDP-PL:Doporučené postupy pro praktické lékaře – poskytování
lékařské první pomoci u neodkladných stavů praktickým lékařem.
2. Výklad pojmů
Vysvětlení symbolů:
Prostředky k poskytnutí první pomoci
Prostředky k přivolání lékařské pomoci
Informace důležité k záchraně osob
Zdravotnická záchranná služba a Zdravotnické zařízení
Traumatologický plán – plán opatření k zajištění první pomoci – příloha č.1.
3. Zabezpečení místa nehody
3.1.Zajištění bezpečnosti všech zúčastněných na místě nehody je prvním krokem k provedení
záchranných prací. První pomoci často předchází první pomoc technická, např.:
3.1.1.Při úrazu elektrickým proudem musíme zajistit přerušení přívodu elektrické energie:
 vypnutí hlavního vypínače, vypnutí jističe, vytažení přívodní šňůry ze zásuvky,
 odstranění vodiče pod napětím z přímého kontaktu s postiženým nevodivým
předmětem,
První pomoc a traumatologický plán.
Strana 2 z 15
 zajištění vodiče, aby dál neohrožoval postiženého, ani zachránce,
 při zasažení vysokým napětím se k postiženému nepřibližovat před jeho vypnutím na
více než 18-20 m.
3.1.2.Při popálení musíme:
 odstranit postiženého z dosahu horkého předmětu nebo vynést z hořícího prostředí,
 uhasit hořící oděv nejlépe politím vodou nebo zakrytím ohně tkaninou (ne umělou),
 odstranit horký nebo nasáklý oděv,
 při úniku horkého media uzavřít jeho přívod,
 zajistit přívod čerstvého vzduchu.
3.1.3. Při omrznutí musíme:
- zabránit dalšímu ochlazování,
- zahřívat (ne vodou), masírováním okolní tkáně bez dotyku vlastní omrzliny,
- podat horký, oslazený nápoj,
- sterilní obvaz, nesmí omrzlinu stačovat, nenatírat mastmi,
- zavolat odbornou pomoc
3.1.4 .Zajistit vlastní bezpečnost zachránce:
 krvavá zranění ošetřovat v latexových rukavicích,
 používat resuscitační roušku nebo v krajním případě improvizovaně použít
polyethylenovou (mikrotenovou) fólii, ve které se prstem udělá otvor, aby mohl vzduch
snadno proudit do plic postiženého.
3.1.5.Postup v místě nehody s větším počtem postižených:
 rozdělit poraněné do dvou skupin: do první zařadíme ty, u kterých musíme ihned
provádět život zachraňující úkony (masivní krvácení, bezvědomí, zástava dechu a krevního
oběhu, šokový stav) a do druhé ty, u kterých si poranění vyžaduje zdravotnické ošetření.
3.2.Přivolání odborné pomoci má obrovský význam pro časový faktor v souvislosti
s poskytnutím odborné péče.
4. Odsun z dosahu nebezpečí
Transport zraněného do bezpečí je aktivní součástí první pomoci. Měl by být proveden včas
a šetrně, aby co nejméně narušil nebo zhoršil stav poraněného. Postižený by měl být
odsunován ve vhodné poloze, která je nejšetrnější vzhledem k jeho poranění. Nouzově
transportujeme poraněné jen tehdy, je-li to nezbytně nutné – pokud přetrvává hrozící
nebezpečí, které může znamenat zhoršení zdravotního stavu a ohrožení zachránce.
Postiženého přepravujeme na místo, kde mu bude poskytnuta odborná pomoc, na kterou může
navazovat profesionální transport do nemocnice. K transportu do bezpečí jsou nejvíce vhodná
nosítka. Transport v našich podmínkách se ve většině případů týká vynesení postiženého nebo
odsun postiženého s doprovodem na čerstvý vzduch z místa úniku nebezpečné látky nebo
plynu.
5. Celkové vyšetření postiženého, základní životní funkce
je základem dobře poskytnuté první pomoci. Abychom mohli správně a účelně zasáhnout
musíme získat dostatek informací pro Zdravotnickou záchrannou službu (ZZS), proto se
musíme rychle zorientovat a utvořit pracovní diagnózu, kterou vytvoříme:
 prohledáním místa nehody,
První pomoc a traumatologický plán.
Strana 3 z 15
 vyslechnutím okolností nehody,
 vyslechnutím subjektivních potíží postiženého,
 fyzikálním vyšetřením postiženého.
5.1.Fyzikální vyšetření postiženého
5.1.1.pohledem: sledujeme dýchací pohyby, chování postiženého, výraz obličeje, barvu kůže,
polohu a nepřirozený tvar těla, nebo jeho částí, zjišťujeme krvácení, zvracení,
5.1.2.poslechem: posloucháme dýchací šelesty, spontánní projevy (sténání, chrčení, křik),
odezvu na oslovení a manipulaci, provádíme slovní kontrolu stavu vědomí,
5.1.3.pohmatem: vyšetřujeme základní životní funkce: dýchací pohyby, tepovou vlnu (dále
každých 10 minut), teplotu kůže, citlivost – bolestivost orgánů při pohmatu,
5.1.4.ostatními smysly: čichem, abnormální zápach z dechu (alkohol, aceton) nebo jiný
zápach v místě nehody (plyn, chemikálie, spálenina).
5.2.Obecný postup
5.2.1.posouzení stavu základních životních funkcí
 diagnostika stavu vědomí – pokus o navázání kontaktu (hlasité oslovení),
 diagnostika dýchání – kontrola dýchacích pohybů a šelestů (poslechem nebo pohledem),
 diagnostika srdeční činnosti – kontrola tepu (pohmatem na krční tepně).
5.2.2.vyšetření oblasti, kde postižený udává obtíže (bolest).
5.2.3.rychlé celkové dovyšetření postiženého v pořadí orgánů, hlava, krk, páteř, hrudník,
břicho, horní končetiny, dolní končetiny.
Pokud v úvodu vyšetření zjistíme, že postižený nedýchá, nebo má zástavu srdeční, zahájíme
ihned oživování. Při vyšetření je nutné vyloučit skrytá poranění pod oděvem (krvácení,
zlomeniny). Při celkovém vyšetření postiženého s náhlým zhoršením zdravotního stavu
pátráme po dokladu o jejich stávající nemoci (průkaz diabetika, epileptika).
6. Zástava krvácení a šokové stavy
Zástava krvácení je základním krokem při poskytování první pomoci. Při poranění velké
tepny, ve které krev teče pod vysokým tlakem, je život ohrožen během několika desítek
sekund. Akutní – náhlá krevní ztráta jedné třetiny objemu krve – asi 1,5 litru – vyvolává život
ohrožující stav – šok. Postupujeme vždy co nejrychleji, někdy i za cenu nedodržení všech
pravidel sterilního ošetřování ran, souběžně provádíme protišoková opatření.
Vnější krvácení rozdělujeme na tepenné, žilní a smíšené. Neméně nebezpečné bývá vnitřní,
skryté krvácení do tělesných dutin a orgánů.
Princip zástavy krvácení
spočívá v kombinaci dvou manévrů:
 zvednutí krvácející rány nad úroveň srdce a současně posadíme, nebo položíme
zraněného. Tlak v cévách se sníží, krevní průtok se zpomalí.
 Provedení tlaku na cévu – buď přímo (stisknutím krvácející cévy prsty v ráně,
přiložením tlakového obvazu na ránu), nebo nepřímo (použitím tlakových bodů,
přiložením zaškrcovala).
Vnější tepenné krvácení
Příčiny: rána – hluboká bodná, řezná nebo sečná, dochází k protětí tepny.
Příznaky: krev má jasně červenou barvu (je okysličená), z rány pod tlakem vystřikuje, při
poranění hlouběji uložené tepny volně vytéká, je však vždy patrná pulsace jejího proudu.
První pomoc:
První pomoc a traumatologický plán.
Strana 4 z 15
A.Stisknutí poraněné tepny přímo v ráně, provádím vždy při zasažení tepen velkého průměru.
Je výhodné obalit prsty mulem nebo kapesníkem, který ránu utěsní a poraněného položíme do
vodorovné polohy a stisk ruky nepovolujeme až do příjezdu ZZS.
B.Stisknutí tlakového bodu je způsob rychlý, účinný a šetrný a lze jím zastavit krvácení
z většiny středních nebo malých tepen na okrajových částech těla (od lokte a kolena níže a na
hlavě). Tlakový bod je místo, ve kterém je céva přivádějící krev do postižené oblasti, dobře
hmatná a dostupná – tepnu stiskneme bříšky 2-3 prstů proti kosti.
C.Přiložením tlakového obvazu je možné zastavit krvácení ze všech tepen středního a malého
průměru – na hlavě, předloktí, ruce, na bérci a noze. Po dokončení tlakového obvazu
průběžně sledujeme jeho funkčnost – nesmí prosakovat krví. Tlakový obvaz se skládá
z vrstvy krycí, tlakové a připevňovací.
D.Přiložení zaškrcovala je způsob výjimečný a agresivní, ohrožuje zasaženou část těla
nedostatkem kyslíku a živin s následnou nekrózou. Zaškrcovalo musí být nejméně 5 cm
široké, přikládáme jej na ránu směrem k srdci , co nejblíže k ráně vždy podložené, nebo přes
oděv a umisťujeme k němu časový údaj o zaškrcení.
Vnější žilní krvácení
Příčiny: povrchní řezné, tržně zhmožděné rány a hluboké odřeniny.
Příznaky: krev má tmavá (odkysličená), z rány volně vytéká, krvácení nevede většinou
k bezprostřednímu ohrožení života.
První pomoc:
Přiložení tlakového obvazu na ránu při stále zvednuté krvácející části těla.
Vnější smíšené krvácení
Smíšené krvácení je nejčastějším druhem krevní ztráty. Velké kmeny cévních svazků (tepny
a žíly) probíhají souběžně, často dochází k poranění obou cév. Při zástavě smíšeného krvácení
používáme ten nejšetrnější způsob, ve většině případů je dostačující přiložení tlakového
obvazu.
Při zástavě všech typů krvácení ne okrajové části těla postupujeme takto:
 postiženou končetinu zvedneme do výše nad úroveň srdce,
 zraněného posadíme nebo položíme,
 stiskneme příslušný tlakový bod,
 přikládáme tlakový obvaz (ve výjimečných případech zaškrcovalo),
 ošetřenou horní končetinu ukládáme do velkého šátkového závěsu, dolní končetinu
necháváme nataženou, mírně ji podkládáme.
Vnitřní krvácení
Příčiny:
Krvácení do dutiny břišní vzniká působením vnějších sil na oblast břicha, dochází k poranění
křehkých, bohatě prokrvených orgánů dutiny břišní, především jater, sleziny, ledvin.
Krvácení do dutiny hrudní vzniká po pohmoždění, nebo stlačení hrudníku zevními silami,
poranění komplikují případné přidružené zlomeniny žeber. Výron krve do pohrudniční dutiny
bývá způsoben poraněním plic, srdce velkých cév.
Krvácení do dutiny lební je důsledkem mozkolebečního poranění, vzniká při porušení
celistvosti mozkových cév, nebo cév probíhajících v mozkových obalech.
První pomoc a traumatologický plán.
Strana 5 z 15
Krvácení do měkkých tkání při rozsáhlém zhmoždění podkoží, svalů velkých kloubů, bývá
průvodním jevem dlouhých kostí (krev vytéká z kostní dřeně). Ztráty krve mohou být
významné.
Příznaky:
Závažnost krvácení závisí na skutečnosti, že není viditelný proud krve vytékající z rány.
K podezření přispívá, známe-li mechanismus úrazu a vnitřní krvácení můžeme předpokládat.
Jedinými příznaky a často jedinými jsou známky rozvíjejícího se šoku.
První pomoc:
Uložíme postiženého do protišokové polohy, nejrychleji voláme ZZS a vyslovujeme
podezření na vnitřní krvácení.
Šokové stavy
Šok (traumatický) je přirozenou obrannou reakcí organismu na nepřiměřenou zátěž, kterou je
nejčastěji úraz. Rozvinutý šok patří mezi život ohrožující stavy. Je charakterizován
postupným selháváním krevního oběhu, hlubokým poklesem krevního tlaku a následným
nedostatkem kyslíku ve všech tkáních. Trvá-li stav delší dobu, postižený umírá v důsledku
selhání jednotlivých systémů.
Příčiny:
Velká ztráta tělesné tekutiny (20-30%)
 provází masivní krvácení,
 rozsáhlé popáleniny II.stupně,
 při masivních průjmech, zvracení,
 relativní ztráta tělesné tekutiny (prudká alergická reakce), dochází k rozšíření cév, které
pojmou značné množství krve.
Porucha činnosti srdce jako pumpy
 infarkt myokardu, těžké poruchy srdečního rytmu, úraz elektrickým proudem,
 bolest, stress, strach jsou podpůrnou složkou vzniku šoku,
 zrychlená srdeční frekvence – tep nad 90/min, dle hloubky šoku může dosahovat
i vyšších hodnot,
 puls je špatně hmatný (obraz nízkého tlaku krve),
 bledost, studený pot na těle,
 změna chování – rozrušení v počátku vystřídá apatie – netečnost ve stadiu vysoce
rozvinutého šoku, postižený odpovídá pomalu, nezúčastněně, ztrácí vědomí,
 mělké zrychlené dýchání, zívání (obraz nedostatku kyslíku),
 žízeň, nevolnost, zvracení.
První pomoc:
Polohování postiženého:
 protišoková poloha – poloha na zádech se sníženou horní polovinou těla, dolní
končetiny podkládáme alespoň o 30 cm – napomáháme přesunu alespoň 500 ml krve do
životně důležitých orgánů v horní polovině těla,
 autotransfúzní poloha – obdobná poloha se zvednutím dolních končetin kolmo k tělu,
pomůžeme centralizaci až 1000 ml krve.
Pravidlo „5T“
 tišení bolesti, spočívá ve správném ošetření základního poranění (chlazení popálenin,
znehybnění zlomenin apod.), nepodáváme léky ústy , nevstřebávají se, mohou vyvolat
zvracení,
 teplo, snaha o udržení optimálního tepelného komfortu, v zimě zabraňujeme(
podchlazení a v létě přehřátí,
První pomoc a traumatologický plán.
Strana 6 z 15
 tekutiny, snažíme se utlumit pocit žízně (otírání rtů a obličeje vlhkým kapesníkem),
nikdy nepodáváme tekutiny ústy,
 ticho, zabezpečení relativního klidu, správné psychologické působení,
 transport, vždy jsme povinni co nejdříve přivolat ZZS se zdůrazněním, že se jedná
o postiženého v šoku. Zraněného nikdy sami netransportujeme pro nebezpečí výrazného
zhoršení celkového stavu.
7. Bezvědomí
Ztráta vědomí je projevem poruchy činnosti mozku – centrální nervové soustavy. Je stavem,
který bezprostředně ohrožuje život člověka. Postižený je ohrožen udušením, které může být
způsobeno zneprůchodněním dýchacích cest kořenem jazyka nebo vdechnutím obsahu
z dutiny ústní (krev, obsah žaludku, cizí těleso).
Příčiny:
 mozkolebeční poranění – otřes, zhmoždění, stlačení mozku,
 mozková hypoxie – nedostatečné prokrvení a odkysličení mozku při selhání dýchání
(dušení, infarkt myokardu),
 interní onemocnění – epilepsie, náhlá mozková cévní příhoda, cukrovka,
 úraz elektrickým proudem,
 otrava – toxické látky, léky, drogy, alkohol.
Příznaky:
 postižený leží zhroucen na podložce, nereaguje na vnější podněty,
 má zcela povolené svalové napětí, zvednutá končetina bezvládně padá zpět,
 kořen jazyka zapadá vlastní vahou k zadní stěně nosohltanu a uzavírá dýchací cesty,
První pomoc:
 pokus o navázání kontaktu – viz celkové vyšetření,
 otočení na záda, šetrně s ohledem na další možná poranění,
 kontrola a vyčištění dutiny ústní, případně odstranění zubní protézy,
 uvolnění dýchacích cest záklonem hlavy,
 vyšetření základních životních funkcí – jsou-li zachovány, pak provedeme:
 rychlé celkové vyšetření,
 uložení do stabilizované polohy,
 po 10 minutách vyšetřování reaktivity postiženého – odpovědi na zevní podněty
a zaznamenávat je pro ZZS.
Stabilizovaná poloha:
 zajišťuje trvale volné dýchací cesty záklonem hlavy,
 brání druhotné aspiraci – vdechnutí krve, zvratků, slin (sekrety mohou volně vytékat z úst),
 poloha končetin zajišťuje stabilitu těla, udržuje tělo v bezpečné a pohodlné poloze,
 průběžně kontrolujeme základní životní funkce (tep a dech), stav vědomí,
 nevzdalujeme se od postiženého,
 dbáme na jeho tepelný komfort (zabráníme především podchlazení),
 ošetřujeme přidružená poranění.
Stabilizovaná poloha na boku se provádí takto:
 pokrčíme dolní končetinu, která je blíže u zachránce, tlakem na koleno pokrčené dolní
končetiny od sebe zvedneme pánev, pod kterou zasuneme nataženou bližší horní končetinu
postiženého,
První pomoc a traumatologický plán.
Strana 7 z 15
 tlakem na pokrčené koleno směrem k sobě a uchopením za paži vzdálenější horní
končetiny přetočíme postiženého směrem k sobě na bok,
 provedeme záklon hlavy tlakem na bradu a čelo, obličej spočine na hřbetu podložené
ruky,
V některých případech uložení do stabilizované polohy na boku není vhodné, mohlo by
zkomplikovat základní poranění (např. poranění páteře, těžká zhmoždění hrudníku a břicha,
mnohačetné zlomeniny dlouhých kostí horních a dolních končetin.
V těchto situacích volíme jiné metody uvolnění dýchacích cest – v poloze na zádech
podkládáme pod lopatkami a provádíme záklon hlavy.
Při podezření na poranění krční páteře provádíme uvolnění dýchacích cest tzv.trojitý manévr
spočívající v uchopení, předsunutí a povytažení dolní čelisti, na kterou se upíná jazyk,
a v mírném záklonu hlavy.
8. Neodkladná resuscitace (kardiopulmonální resuscitace)
Neodkladná resuscitace (oživování, kříšení) je soubor výkonů, sloužících k obnovení dodávky
okysličené krve do všech tkání. Oživování provádíme při poruše, či zástavě základních
životních funkcí – dýchání a krevního oběhu – pomocí jednoduchých a vždy dostupných
prostředků – umělého přetlakového dýchání z plic do plic a nepřímé srdeční masáže.
K základní resuscitaci nepotřebujeme většinou žádné pomůcky.
Maximálně důležitý je časový faktor – resuscitaci musíme zahájit co nejdříve po diagnostice
zástavy!
Po 3-5 minutách bez kyslíku dochází k nenávratnému poškození mozkových buněk. Po této
době lze u postiženého resuscitací obnovit základní životní funkce, často však za cenu
trvalých následků. Pokud zahájíme kardiopulmonální resuscitaci, nepřerušujeme ji až do
obnovení základních životních funkcí, v ostatních případech pokračujeme až do předání
postiženého odborné pomoci. Resuscitaci přerušujeme na dobu maximálně 5 sekund. Právo
ukončit oživování náleží pouze lékaři, sami ukončujeme resuscitaci jen při vlastním úplném
vyčerpání.
Příčiny:
 vnitřní neprůchodnost dýchacích cest (ucpání kořenem jazyky, při vdechnutí cizího
tělesa, vniknutí vody do plic, onemocnění dýchacích cest a plícní tkáně (astma),
 neprůchodnost dýchacích cest způsobená zvenčí (škrcení, zával hrudníku),
 masivní poranění hrudníku (zhmoždění, pneumotorax),
 ožehnutí, poleptání dýchacích cest, dušení v důsledku vdechování kouře při požáru,
havárii.
Příznaky:
 nepřirozená barva postiženého – cyanosa – promodrání nejprve sliznic a okrajových
částí těla (rty, uši, nos, brada, nehtová lůžka) a v dalším stádiu celého těla,
 pocit dušnosti, zrychlení a prohloubení dechu, mělké dýchání při poranění hrudníku,
 hlučné dýchání (chrápání, bublání, pískoty, štěkavý kašel) při překážce v dýchacích
cestách,
 nejsou patrny dýchací pohyby, ani dýchací šelesty při zástavě dechu.
První pomoc:
Uvolnění dýchacích cest
 otevřeme a prohlédneme dutinu ústní,
 vyčistíme dutinu ústní – jen pokud je potřeba, provádíme 2 prsty, hlavu současně
otáčíme na stranu, odstraňujeme umělý chrup,
 provádíme maximální záklon hlavy, kterým uvolníme dýchací cesty, současně 2 prsty
zvedáme bradu a povytahujeme tak dolní čelist, na kterou se upíná jazyk,
První pomoc a traumatologický plán.
Strana 8 z 15
 pokud máme podezření na přítomnost cizího tělesa v dýchacích cestách (postižený
namáhavě a hlučně dýchá), provádíme manévr k uvolnění překážky z dýchacích cest,
 úder do zad – provádíme ve stoje, nebo v leže, kdy postiženého obracíme na bok tváří
k sobě. Úder vedeme plochou dlaně mezi lopatky, měl ty směřovat ven z dýchacích cest.
Manévr lze opakovat celkem 4 krát.
 stlačení nadbříšku provádíme pokud neuspějeme s úderem do zad. Jeho užití by mělo
být omezeno na výjimečné případy dušení a po aspiraci, s velkou opatrností vzhledem k riziku
poškození vnitřních orgánů a rizika vyvolání zvracení. Manévr provádíme prudkým stlačením
břicha v místě mezi pupkem a mečovitým výběžkem. K postiženému při vědomí přistupujeme
zezadu, obejmeme jeho tělo svými horními končetinami, do výše popsaného místa vložíme
pěst a oběma svýma rukama prudce stlačíme nadbřišek směrem dovnitř a nahoru. Manévr lze
opakovat celkem 5-7 krát.
Umělé přetlakové dýchání z plic do plic
 postiženého položíme do polohy na zádech a s čistou dutinou ústní,
 uvolníme dýchací cesty a záklon hlavy udržujeme dlaní jedné ruky, přitisknuté na čelo,
tatáž ruka prsty drží nos, aby vdechovaný nos neunikal nosními průduchy a druhou rukou
udržujeme záklon hlavy pod týlem nebo přizvedáváme bradu,
 ústa případně nos postiženého pevně obemkneme ústy,
 zahájíme umělé dýchání 2 hlubokými vdechy v průběhu 4-5s, nečekáme na výdech
prvního z nich,
 každý umělý dech musí být dostatečně dlouhý (1,5-2 s) a dostatečným objemem (min.
500 ml), který odpovídá přirozenému výdechu zachránce, vždy dbáme aby se hrudník
postiženého viditelně a dostatečně zvedal,
 pokračujeme frekvencí 2 vdechy každých 30 s a masáží srdce,
 průběžně kontrolujeme známky cirkulace (po 1 minutě a ne déle než 15 s), známkou
účinného umělého dýchání je lepšící se barva postiženého (mizí cyanóza),
 podpůrné dýchání provádíme v případě, když postižený dýchá sám, ale nedostatečně.
Primární zástava krevního oběhu:
Příčiny:
 náhlá srdeční příhoda (infarkt myokardu, porucha srdečního rytmu),
 úraz elektrickým proudem,
 intoxikace látkami ovlivňujícími srdeční činnost.
Příznaky:
 není cítit tep ne velkých tepnách, následuje ztráta vědomí a bezdeší,
 bledá barva až „mrtvolná“,
První pomoc:
Nepřímá masáž srdce:
 postiženého položíme na záda na pevnou podložku,
 vyhmatáme mečovitý výběžek – konec hrudní kosti – 2 cm nad ním je místo, kam
přiložíme své dlaně (cca 3,5 cm od konce hrudní kosti) a druhou dlaň položíme na ní,
případně propleteme prsty obou rukou,
 prsty směřujeme kolmo k hrudní kosti (nedoléhají k hrudníku),
 horní končetiny máme napnuté v loktech a kolmo k ose těla,
 stlačujeme hrudní koš postiženého hmotností horní poloviny svého těla (hrudník je třeba
promáčknout u dospělého o 4-5 cm,
 hrudní koš stlačujeme pravidelně, frekvencí 30 stlačení, pak 2 vdechy /1 min,
 nepřímou masáž srdce vždy provází umělé dýchání: na 2 umělé vdechy děláme
v masáži přestávku,
První pomoc a traumatologický plán.
Strana 9 z 15
 účinnost správně prováděné nepřímé srdeční masáže zjišťujeme přítomnost pulsu na
velkých cévách při stlačení hrudníku a lepší se také barva postiženého.
Postup při základní kardiopulmonální resuscitaci:
 diagnostika bezvědomí,
 poloha postiženého na zádech,
 rychlá kontrola a vyčištění dutiny ústní,
 uvolnění průchodnosti dýchacích cest záklonem hlavy a zvednutím brady,
 diagnostika zástavy dechu poslechem, pohledem,
 zahájení umělého dýchání 2 rychlými hlubokými vdechy,
 diagnostika zástavy oběhu hmatem – 2 prsty na krční tepně (na krkavici),
 je-li postižený v bezvědomí a „normálně dýchá“, uloží se do stabilizované polohy,
 pokud je postižený v bezvědomí a zachránce nepovažuje jeho dýchání za normální, má
postupovat jako by nedýchal, tzn. Má začít resuscitovat!
 resuscitace se nezahajuje umělými dechy, ale kompresemi hrudníku – ruce se umístí do
středu hrudníku (propletené prsty jsou vždy vytočené mimo hrudník postiženého, zahájení
nepřímé srdeční masáže – 30 stlačení hrudníku, hloubky stlačení hrudníku je 4-5 cm,
frekvence asi 60 stlačení za minutu,
 po 30 stlačeních hrudníku se provedou 2 vdechy do postiženého (zakloní hlavu, zvedne
bradu a ucpe nos či ústa), nadýchne se a provede umělý vdech. Každý z 2 vdechů trvá asi
jednu vteřinu a po nich pokračují komprese hrudníku,
 kombinovaná kardiopulmonální resuscitace (KPR) v poměru 2 vdechy : 30 stlačení,
průběžná kontrola životních funkcí (po 1. minutě a dále po každých 3 minutách,
 po obnovení životních funkcí uložení postiženého do stabilizované polohy na boku.
Oživování ve dvou zachráncích je vždy výhodné:
 první zachránce udržuje průchodné dýchací cesty, provádí dýchání z úst do úst
a průběžně kontroluje tep na krčních tepnách,
 druhý zachránce provádí nepřímou masáž srdce.
 u déle trvající KPR se zachránci mohou během unavující činnosti střídat. Je vhodné, aby
klečeli na opačné straně těla postiženého,
 poměr 2 vdechy : 30 stlačením dodržujeme při resuscitaci v 1 i ve 2 zachráncích,
 je-li více zachránců, střídají se po 1-2 minutách tak, aby nedošlo k přerušení resuscitace.
9. Náhlá onemocnění a závažná poranění
Akutní infarkt myokardu:
Příznaky:
 prudká palčivá bolest za hrudní kostí, která může vystřelovat do krku, levé paže, dolní
čelisti, břicha, bolest neustupuje, ani když postižený zůstane delší dobu v klidu,
 úzkost, bezprostřední strach o život,
 bledá zpocená kůže, může být cyanotická, postižený je slabý, malátný, dušný,
 tep hmatáme rychlý, nepravidelný a mělký,
 mohou se objevit celkové známky šoku.
První pomoc:
 okamžité zajistíme přísný tělesný klid,
 uvedeme postiženého do polohy v polosedě, snažíme se o psychické uklidnění,
 uvolníme oděv,
První pomoc a traumatologický plán.
Strana 10 z 15





zajistíme přívod čerstvého vzduchu,
zakážeme mluvit, jíst, pít a kouřit,
voláme ihned ZZS s informací, že máme podezření na infarkt myokardu,
průběžně kontrolujeme stav základních životních funkcí,
při jejich poruše zahajujeme KPR.
Astma bronchiale (průdušková záducha)
Příznaky:
 dech je povrchní, zrychlený, někdy mohou být slyšet zvukové projevy – pískoty,
 při těžkém záchvatu bývá nemocný cyanotický, bledý, úzkostlivý, nápadně klidný.
První pomoc:
 při astmatickém záchvatu zajišťujeme postiženého v poloze v vsedě tak, aby se mohl
svými horními končetinami zachytit podložky a zapojit tak pomocné dýchací svaly,
 zajišťujeme přívod čerstvého vzduchu,
 uvolníme oděv,
 dbáme na tělesný klid,
 vyzýváme k pravidelnému dýchání,
 ptáme se na léky, které nemocný užívá případně umožníme použít inhalační spray na
zvládnutí dechové krize,
 jsou-li přítomny příznaky akutní dechové nedostatečnosti, zahájíme podpůrné nebo
úplné umělé dýchání,
 voláme co nejrychleji ZZS.
Rány:
Příčiny:
Působením vnější mechanické síly na povrch těla dochází k poškození celistvosti kůže,
sliznice nebo jednotlivých orgánů.
Rána ohrožuje postiženého:
 krevní ztrátou (druhotně rozvojem šoku),
 ztrátou tkáně (amputace, skalpace),
 poranění hlouběji uložených orgánů (bodné rány),
 bolestivostí (zhoršení psychického stavu postiženého),
 infekce.
Příznaky:
 rány s ostrými okraji (řezné, bodné, sečné) výrazně krvácí, jsou méně náchylné
k infekci, lépe se hojí, hrozí ztráta tkáně a poškození vnitřních orgánů,
 rány s nerovnými okraji (tržné, tržně zhmožděné, kousnutí, střelné), ohrožují
postiženého především infekcí, ztrátou tkáně, hůře se hojí.
První pomoc:
Ošetření rány krvácející:
 Řídíme se zásadami pro zástavu krvácení, základem zůstává použití tlakového obvazu.
Ošetření rány nekrvácející:
 dezinfikujeme ránu a její okolí, vypláchneme pouze 3% roztokem peroxidu vodíku,
okolí rány dezinfikujeme septonexem, roztokem ajatinu, roztokem betadine,
 použijeme sterilní krytí rány nejlépe originálním obvazovým materiálem, polštářky
hotového obvazu, 3-4 vrstvy gázy,
První pomoc a traumatologický plán.
Strana 11 z 15
 znečištěné rány (odřeniny s nečistotou) šetrně a důkladně mechanicky odstraníme hrubší
nečistoty kartáčkem nebo pinzetou a opakovaně dezinfikovat ránu,
 infikované rány vždy zajistíme následně chirurgické ošetření doplněné přeočkováním
proti tetanu.
Ošetření rány s cizím tělesem:
 odstraňujeme jen tělesa, která v ráně volně leží, zaklíněná tělesa neodstraňujeme,
 okolí rány běžně dezinfikujeme a předmět v ráně sterilně obložíme a fixujeme.
Ošetření ztrátového poranění (amputace, skalpace):
 odsuneme poraněného z dosahu předmětu, který poranění způsobil, okamžitě zastavíme
krvácení (je-li nutné i zaškrcením),
 ránu sterilně kryjeme, končetinu znehybňujeme,
 amputát (oddělenou část těla sterilně zabalíme, označíme jménem a časem, kdy
k amputaci a odesíláme s poraněným do nemocnice, podle možností chladíme nejlépe
v igelitovém obalu ponořeném do nádoby s vodou a ledem,
 zahájíme protišoková opatření, včetně péče o psychiku poraněného.
Ošetření ran způsobených chemikáliemi:
 působením kyselin nebo zásad na organismus vzniká poleptání, rány palčivě bolí, jsou
zarudlé, mohou se vytvářet puchýře,
 koncentrované kyseliny mohou vytvářet černé příškvarky,
 déle trvající působení louhu může kůži leptat do hloubky, rána je šedozelená
(rozbředlá),
 odstraňujeme ihned zdroj chemikálie, opatrně svlékáme potřísněný oděv,
 ránu oplachujeme proudem studené vody minimálně 10-20 minut,
 ránu neutralizujeme při poleptání kyselinou 3% roztokem detanolu,
 ránu sterilně kryjeme, dle závažnosti stavu postiženou část těla znehybňujeme,
 vyhledáme odborné ošetření.
Popáleniny:
Příčiny:
Popáleni vznikají nejčastěji působením „suchého horka“ přímým kontaktem s předmětem,
s plamenem a působením „vlhkého horka“, pára nebo horká kapalina, vznikají opařeniny,
působením elektrické energie po kontaktu s vodičem, působením tření při pohybu těla po
drsném povrchu nebo působením radiace.
Příznaky:
Podle hloubky poškození:
 I.stupeň – zarudnutí kůže, silně bolestivé, poměrně dobře a rychle se hojí,
 II.stupeň – tvoří se puchýře vyplněné plazmou, silně bolí, mohou se infikovat, hojí se
týdny, zanechávají jizvy, podle rozsahu nebezpečí rozvoje šoku,
 III.stupeň – zničení kůže i podkoží, dochází k odumření tkáně, která je černá,
zuhelnatělá, rána bolí málo, neboť jsou zničena podkožní nervová zakončení, hojí se měsíce
za vzniku jizev.
Podle rozsahu poškození:
 nad 10-15% popáleného povrchu těla u dospělého a 5-10% u dětí vede ke vniku šoku:
plochu lze orientačně odhadnout podle tzv. „9“ pravidla (hlava 9%, každá horní končetina
9%, každá dolní končetina 18%, hrudník a břicho 18%, záda 18%, pomůckou je plocha dlaně,
která tvoří 1% plochy těla.
První pomoc a traumatologický plán.
Strana 12 z 15
První pomoc:
Technická první pomoc:
 zabráníme dalšímu působení tepla, odstranění postiženého z dosahu horkého předmětu,
vynesení z hořícího prostředí,
 svlečeme horký, mokrý oděv, odstraníme prstýnky a šperky z popálených ploch.
Zdravotnická první pomoc:
 chladíme nejlépe tekoucí studenou vodou minimálně 10-20 minut, s chlazením
začínáme co nejdříve. Správné chlazení snižuje stupeň poškození a zmenšuje bolest a působí
protišokově.
 provádíme sterilní krytí rány – kromě I.stupně, obličeje a krku,
 puchýře nepropichujeme, příškvarky (oděv) nestrháváme, na volném okraji
odstřihneme, ránu nezasypáváme, nemažeme, zasažené oči a ústa vyplachujeme borovou
vodou,
 provádíme protišoková opatření u popálenin nad 10% těla, znehybňujeme ošetřené části
těla,
 přivoláme ZZS.
Poranění pohybového aparátu
Poranění kloubů:
Příčiny:
 při špatném došlápnutí poranění kotníku nebo kolena,
 při ruční manipulaci zápěstí, loket nebo rameno.
Příznaky:
 při distorzi (podvrtnutí) velká bolestivost a omezení hybnosti, otok kloubu, krevní výron
v okolí kloubu,
 při luxaci (vykloubení) může být končetina v nepřirozené poloze, pravidlem je krutá
bolestivost, otok,
První pomoc:
 nesnažíme se končetinu napravovat do přirozené polohy, s poraněným kloubem hýbeme
co nejméně,
 chladíme bezprostředně po úrazu, čímž zmírňujeme otok a bolest,
 fixujeme (znehybňujeme) poraněný kloub elastickým obinadlem, při vykloubení
končetinu fixujeme ve vynucené poloze, měkce ji podkládáme, horní končetinu přitáhneme
zpevňujícím závěsem k tělu, dolní končetinu fixujeme dlahami, nebo improvizovaným
svázáním obou končetin k sobě, dovoluje-li to poloha vykloubené končetiny.
Zlomeniny kostí (fraktury)
Zlomenina ohrožuje postiženého především rozvojem šoku při vnitřním krvácení z kostní
dřeně, poraněním nervů, cév a okolních tkání úlomky kostí, infekcí při otevřené zlomenině
a bolestivostí.
Příčiny:
 přímo působící hrubá mechanická síla způsobuje porušení celistvosti kosti v místě
úderu,
 nepřímo působící síla je důsledkem nepřirozeného pohybu končetiny např. při pádu.
Příznaky:
 jisté známky zlomeniny: úhlová deformace, nepřirozená pohyblivost v místě zlomeniny,
otevřená zlomenina – patrný úlomek kosti končetiny,
 nejisté známky zlomeniny: bolestivost, zduření tkáně, otok, krevní výron, ztráta funkce
zlomeniny, výrazné snížení hybnosti.
První pomoc a traumatologický plán.
Strana 13 z 15
První pomoc:
 základním pravidlem je dokonalá fixace – znehybnění zlomené kosti, snažíme se vždy
znehybnit kloub nad a pod zlomeninou (zamezíme tak dalším komplikacím a výrazně
omezíme bolestivost poranění). Během ošetřování vždy přidržujeme poraněnou část těla nad
a pod zlomeninou,
 při ošetřování otevřené zlomeniny musíme vždy dbát na maximální sterilitu,
 zlomeniny dlouhých kostí (kost stehenní a pažní) mohou být příčinou rozvoje šokového
stavu (vnitřní krvácení, bolestivost), proto je ošetřování nutné provádět protišoková opatření.
10. Otravy a poleptání
První pomoc při zasažení očí
- obličej a oči ihned opláchnout velkým množstvím vody!,
- uložit postiženého na bok té strany, na níž je zasažené oko,
- rozevřít palcem a ukazováčkem víčka (třeba i násilím), pokud má postižený kontaktní čočky
je nutné je opatrně vyjmout,
- důkladně promývat mírným proudem vody nejméně 10 minut (u žíravin až 20 min.) tak, aby
voda stékala od vnitřního očního koutku k zevnímu,
- dbát na to, aby nebylo zasažené druhé oko, nikdy neprovádíme neutralizaci,
- v případě, že látka ulpí na kůži a nelze ji odstranit vodou, nepoužívat k odstranění násilí, ponechat k odbornému ošetření,
- vždy (i při malých zasaženích) zajistit lékařské ošetření.
První pomoc při zasažení kůže
- ihned opláchnout povrch zasažené části těla velkým množstvím vody, nejlépe přímo
z bezpečnostních sprch na pracovišti! Dbát na vlastní bezpečnost!,
- potřísněný oděv opatrně sejmout, ochrannou masku sundat jako poslední po omytí vodou!
- přivolat odbornou pomoc a dále:
= důkladně omývat nejlépe vlažnou vodou, pokud není poškozená pokožka, je možné použít
mýdlo; neprovádíme neutralizaci u kyselin nebo zásad!,
= u látek označených větami R 21, R 24 a R 27 – pozor na možnost otravy vstřebáváním přes
pokožku!,
= dbát, aby postižený při omývání neprochladl,
= sledovat vývoj stavu, především dýchání a srdeční činnost,
= zajistit lékařské ošetření vždy při zasažení látkou vysoce toxickou, toxickou a žíravou,
u látek zdraví škodlivých a dráždivých přetrvává-li podráždění kůže.
Při poskytování první pomoci pozor na možnost vlastního potřísnění a poškození zdraví!
První pomoc při požití
Postiženého uložit do stabilizované polohy na čerstvém vzduchu, uklidnit jej i jeho okolí.
Pokud je postižený při plném vědomí zjistit druh a množství požité látky a subjektivní potíže
(dýchání, bolesti) i objektivní známky postižení (dýchání, tep, zbarvení kůže a sliznice). První
pomoc se liší podle druhu požité látky a podle posledních lékařských závěrů se doporučuje:
I při každém podezření na otravu je třeba zajistit ihned odborné vyšetření lékařem.
a) Při požití žíraviny (označené větou R 34, R 35):
- co nejdříve vypláchnout ústní dutinu,
První pomoc a traumatologický plán.
Strana 14 z 15
- dát vypít 0,2-0,3 l chladné vody (sodová voda je méně vhodná) ke zmírnění tepelného
účinku žíraviny; větší množství tekutiny může vyvolat zvracení a případné vdechnutí
zvratků do plic,
- k pití se postižený nesmí nutit,
- NEVYVOLÁVAT ZVRACENÍ, hrozí další poškození zažívacího traktu!,
- nepodávat žádné jídlo.
Vždy urychleně přivolat odbornou pomoc
b) Při požití látky označené větou R 65 (např. ropné látky, benzín, nafta, petrolej, terpentýn,
směsná ředidla s podílem benzínu, saponáty a tenzidy):
- pokud možno vypláchnout dutinu ústní,
- NEVYVOLÁVAT ZVRACENÍ,
- zvrací-li postižený sám dbát, aby nevdechl zvratky, může dojít k poškození plic,
- vždy urychleně přivolat odbornou pomoc,
- zajistit lékařské ošetření a lékaři předat bezpečnostní list nebo etiketu.
Dle stavu postiženého zasahující lékař rozhodne o dalším sledování jeho zdravotního stavu.
c) Při požití látky vysoce toxické a toxické (označené větami R 25, R 28)
Vyvolat zvracení po požití všech vysoce toxických látek, některých toxických a vybraných
škodlivých látek, u nichž již požití jednoho gramu nebo jednoho doušku o 30 ml představuje
ohrožení života – uvést v pracovních instrukcích! (zejména po požití: anorganických solí kovů, methylalkoholu, glykolů, kyanidů, benzenu, tetrachlormetanu, chloroformu, aromatických
aminů).
Vyvolávání zvracení: Zvracení vyvolávat pouze u postiženého při vědomí do 1 hodiny od
požití. Dát vypít 0,1-0,2 l vlažné vody s rozmíchaným práškovým nebo rozdrceným aktivním
uhlím (cca 5 tablet). Zvracení vyvolat drážděním hrdla. Nepodávat větší množství vody.
Poznámka: je-li k dispozici, přidat do vody lžičku tekutého mýdla.
Při tomto násilném vyvolávání zvracení je nutno přihlížet k aktuálnímu zdravotnímu stavu,
včetně posouzení schopnosti postiženého spolupracovat a orientovat se.
Zvracení nevyvolávat při bezvědomí, při křečích a při špatném celkovém stavu!
Nezávisle na tom, zda se podařilo vyvolat zvracení, do 5 minut od požití podat 10-20 rozdrcených tablet aktivního uhlí rozmíchaných v 0,1-0,2 l vody.
Vždy urychleně přivolat odbornou pomoc.
U látek klasifikovaných současně jako vysoce toxické nebo toxické a zároveň jako žíravé dbát
pokynů z bezpečnostního listu (prioritně vždy učinit kroky k záchraně života).
d) Při požití látky zdraví škodlivé (označené větou R 22) nebo dráždivé (R 36, 37, 38):
- vypláchnout ústní dutinu,
- není nutné vyvolávat zvracení, pokud to není předepsáno v bezpečnostním listu,
- podat 5 tablet rozdrceného aktivního uhlí v malém množství vody,
- zajistit lékařské ošetření, dle potřeby přivolat odbornou pomoc.
Při nadýchání
Okamžitě přerušit expozici! Dbát na vlastní bezpečnost!
Pokud není možné postiženého okamžitě vynést ze zamořeného prostoru na čerstvý vzduch,
musí se mu nasadit ochranná maska s příslušným filtrem, nebo s dálkovým přívodem
vzduchu, případně vzduchový izolační dýchací přístroj,
- POZOR – škodlivina může být ulpělá na ochranných pomůckách (oděvu, masce); nastal-li
tento případ, postupovat i podle čl. 3 této přílohy,
- postiženého uložit do stabilizované polohy na čerstvém vzduchu, uvolnit těsné části oděvu a uklidnit.
První pomoc a traumatologický plán.
Strana 15 z 15
První pomoc a traumatologický plán.