Sbornik vlastivednych praci o Sumave

Sbornik
vlastivednych praci
V
o Sumave
k 650. vyrocl mesta Kasperske Hory
~ * , f _J>f*«£r
Alois Moravec: Kagperk od Kagpersk^ch Hor
MestNV a Muzeum Sumavy
Kasperske Hory 1980
Antonin Benes
Horni Pootavi v praveku a na pocatku dejin
podle archeologickych pramenu
Vztah osidleni k azemnimu rfimni
POvodi horni Otavy zaujima. stfedni cast Sumavy, sestavajici z ploche hornatiny Sumavskych plan! a z podhufi, clenite Svatoborske
vrchoviny. Rozhrani obou podcelku regionalniho horopisneho clen6ni pfedstavuje mez, kterou stare osidleni pfekracovalo smerem
ke Kvildskym a Kochanovskym planim (se stfedni vyskou 979,8m)
jen vyjimecne'. Rovnez zakladni morfometricke charakteristiky Svatoborske vrchoviny (vyskove rozmezi 455 az 990m, stfedni vyska
680,9m, pfevladajici clenitost 200—400 m, stfedni sklon 8°27')1 dokladaji, ze krajinny relief a s nim souvisejici podnebne, pudni a
dalsi pfirodni podminky nebyly, zvlaste ve vetsich nadmofskych
vyskach, pfihodne pro rozvo] zem6delskeho a zemedSlsko-pasteveckeho hospodafstvi, jez pfedstavovalo zaklad obzivy vetsiny mladsich pravSkych a rane dejinnych spolecnosti.
Pfesto je z dnesniho Susicka a Kasperskohorska znama fada archeologickych nalezu, mezi nimiz vynikaji rozsahla a stavebne narocna hradiste — nejvyse polozene praveke pevnosti na uzemi
Cech vubec. Z obrazu, ktery poskytuje nalezovy katastr horniho
Pootavi, Ize vyvodit, ze rozhodujicim cinitelem zdejsiho osidleni
nebyly kvality pfirodni, ale prostorove vztahy k sirs! historicky
utvofene sidelni oblasti (ekumene). V tomto smyslu bylo horni
Pootavi pfirozenym vybgzkem, zazemim a utocistSm populaci, obyvajicich sousedni vnitrozemske pahorkatiny (Blatensko-horazd'ovickou) a Bavorovskou vrchovinu. Ricni uval, jen2 od severovychodu
pronika az nad Susici, byl patrne hlavni pfistupovou cestou. K ni
se v nekterych obdobich pfipojovaly komunikace, jez pfechazely
Sumavu a sblizovaly jihozapadni Cechy s vyvojem v Podunaji.
Stars! doba kamenna
Za vyvrcholeni posledni doby ledove, kolem 20 000 let pfed dneskem, byla Sumava misty zalednena. Z jedenacti malych svahovych
ledovcfl Sumavy jsou na Susicku pozflstatky dvou — karova jezera
Prasilske a Laka. Po odezneni nepfizniv^ch podminek pfed zhruba
10 000 lety se v dob6 pozdniho glaciSlu, na pfechodu od arkticke'ho
k subarktick§mu podnebi, otevfela krajina lidske'mu osldleni. Male"
pohyblivS skupiny lovcu, lidi jlz dne§niho t61esn6ho typu (Homo
sapiens sapiens), sledovaly stada sobu a koni nebo musely zve"f
obtizne" vyhledavat.
Archeologicky se toto obdobi oznaCuje jako pozdni paleolit (zfeckeho palaios = stary, lithos = kfimen) a fadi se k n8mu d v 6 s us l c k e s t a n i c e , objevene' v 60. letech. Pfi zfichrannem vyzkumu
slovanskeho pohfebiste" v arealu tovarny PAP na tipati Svatoboru
zachytila zjistovaci sonda Archeologick6ho ustavu CSAV napadn£
pravidelne zahloubeni, vyplne"ne cervenohnfidou zeminou se souvislymi polohami uhliku. Casove' urCeni stanovil dr. J. Fridrich
podle nadlo2nich vrstev a pofietn^ch stipan^ch nfistrojft, vyrobenych v§tsinou z mistniho kfemene. Celou situaci vyklfidfi jako stanovitou pomSrng dukladne" budovanou chatu, dlouhou asi 4,5 m
a sirokou necelfi 3 m. Okraj obydlJ byl proti svahu chrfinen zidkou,
vystavenou z kamenu polozenych vedle sebe. Vysku obydli Ize odhadnout asi na dva metry. Z jihovychodni c"6sti vedl do chaty krfitky tunelovity vchod, uprostred bylo ohnistg a na jihozapadni strane jakysi neveliky sklipek. K dolnimu konci byla p?istave"na dalsi
chata zhruba obd61nikoveho pfidorysu, rovn62 stanovitg upravend,
kter£ m§la tak6 ma!6 ohnistg. Objekty mSly patrnS dfevgnou konstrukci, pfekrytou rohozemi a kurou a slouzily jako obydli a vyrobni dilna2 (tab. 1:1).
Soudoba stanice S u s i c e II se nachazi 3 km severovychodnS
od tabofiste" I na jiznim svahu vrchu Homole (kota 550m), asi 80m
od potoka Pstruznfi, na parcele 1962/22-23. Roku 1965 zde nasel
J. Mastalif pfi vykopu schodistg pro zahradni domek ustgp z pazourku (d. 46mm, obr. 1:1).3 Ostep byl — shodne" s jednim nfistrojem ze stanice I — vyroben ze suroviny bavorske provenience a
naznacuje kontakty zdejsiho nejstarsiho osidleni s kraji za Sumavou, ne-li dokonce jeho zapadni puvod.
Mladsi doba kamenna
Zdfi se, 2e Susicka se nedotkly pfevratn§ zm6ny ve zpusobu 2ivota obyvatelstva Cech v 5. a 4. tisicileti pfed nasim letopoCtem (mladsi doba kamennfi — neolit), ktere pfeslo k usedlemu zpusobu 2ivota v trval^ch osadSch a v6novalo se pSstovfini obilnin a chovu
dobytka. Jedinou dosavadni stopou teto vyznamne' epochy je tylni
cast brousene'ho a vrtaneho sekeromlatu z amfibolitick6 bfidlice,
kterou nalezl V. Spicka na poli na severovychodnim upati vrchu
Vysoblak u P o d m o k e l (tab. 4:1) v nadm. vysce asi 515m, te"sne"
na jih od silnice do Dra2ovic.4 Vzhledem k tomu, 2e mlat (d. 61mm,
obr. 1:2) se nasel mimo dnesni osadu, Ize misto nalezu pova2ovat
za puvodni a nikoli za druhotne" vznlkl6 zavlecenim kamenneho nfistroje jako tzv. hromove'ho klinu z povfireCnych duvodu, jak se delo jeste v nedavng dob§. Nejblizsi osidlen§ okrsky, z nichz" mohly
vychfizet prospektorske vypravy patrajici po zdrojich pudy a nerostnych surovin, se nach&zely v Ceskobud6jovick6 a Plzefiskg panvi a v pravobfeznim Podunaji.
Doba bronzova
Pak az do mladsi doby bronzov6 (sklonek 2. tisicileti pfed nasim
letopoCtem) se archeologicke prameny odmlcuji. Zemfidglsky lid
knovizskS kultury (nflzev podle nalezist§ u Slan6ho), tkvici svymi
rodovymi kofeny v prostfedi Ceskych mohylovych kultur stfedniho
useku doby bronzove, provedl z^bor pud, Ie2icich dosud ladem a
pres stfedni Pootavi dosflhl a2 Hora2dTovicka. Nejzazsi body jeho
postupu vytyCuji drobn6 ojedin616 nalezy bronzov^ch pfedmStu,
v jejichz odlfivdni a vytepavfini dosahla domaci metalurgie plneho
mistrovstvi. Bronzove srpy zrychlovaly sklizen nejm6n6 o jednu
tfetinu oproti kamenn^m 2acim nastrojum. Zlomek cepele srpu,
zesileny pfi hfbetu dvgma 2ebry, byl nalezen roku 1930 pfi vykopu noveho koryta pro Cernicsky potok v M i f e n i c i c h (d. 142 mm,
obr. 1:3).5 Roku 1960 odevzdali zaci devitiletky P. Pankrac, Z. Kanka a J. Herman bronzov^ hrot ostSpu, pochfizejici z vykopu kanalizace pfed domem cp. 132 na namesti v S u s i c i (d. 153 mm, obr. 1:
4). 6 Podobne osamocenfi nalezy vrhacich zbrani jsou roztrouseny
po jizni cast! Sumavy (Libinske Sedlo u Prachatic, Sto2ec u Lenory), a susicky ostgp (tab. 1: 2) Ize vylozit spise jako svgdectvi
lovecke epizody, nez jako doklad spojeni knovizske' kultury s pfibuznou skupinou v fezensko-straubinskfi oblasti Podunaji. Na bavorske strane nema v horskem pasmu protejsky: pochybn^ nfilez
zlomku bronzov6ho mece na vrchu Harlachberg u Bodenmais by
naznacoval nanejvys spojeni zapadngjsim Seleznorudskym sedlem
a po Cerne Rezne, nebo zajem o rudne zdroje u blizkeho Silberbergu.7
Doba halstatska a latenska
V 7. a zvlastg v 6. stoleti pfed zmgnou letopoctu se Cechy seznds zelezem, ktere postupng pfeviadlo jako vyrobni material pro
zbrane" a nfistroje. Lid mohylove kultury doby halstatske' (nfizev
spojuje typicky zpusob pohfbivani se jmenem evropsky vyznamneho naleziste Hallstatt v Rakousku) se vyvinul z domaciho obyvatelstva kraje v pozdni dobe bronzove a ve sve mladsi vyvojove
fazi rozsifil hranice osidleneho uzemi ze stfedniho na prah horniho Pootavi. Tezistem obzivy byl chov dobytka, udrzovany v rovnovaze s obilnim hospodafstvim. Z obdobi pfechodu stars! (halstatske) k mladsi latensike [podle naleziste ve Svycarsku) dobe zelezne je ze Susicka znamo nekolik hrobovych nalezu, ktere vsak postradaji pfesnejsi nalezove okolnosti. Nelze proto rozhodnout, zda
pochazeji z mohyl nebo z plochych zarovych hrobu, soucasnych
s mohylami.
Muzeum v Kasperskych Horach ziskalo dve nadoby, ulozene puvodne ve skole ve Z b y n i c i c h a nalezene snad v lese Hotin,
jizne od osady a vychodne od silnice do Hradku (tab. 1: 3—4). Jde
o hrubsi'soudkovity hrnek z cervenohne'de hliny, pfihlazene hrdlo
]e oddeleno fadkou nehtovitych vrypu (v. lllmm, obr. 1: 7) a misku s vklopenym okrajem, zdobenou tuhovanym pasem pfi okraji
a geometrickym tuhovanym dekorem na vnitfni strane [v. 50mm,
obr. 1: 8). Na vrchu se nachazi vetsi pocet kamennych mohylovitych utvaru, z nichz nekolik prokopalo roku 1954 Narodni muzeum
v Praze pod vedenim dr. E. Soudske, avsak bez pozitivnich vysledku.8 Nalezy jsou vystaveny v expozici muzea v Susici.
Ze Z e 1 e n o v a pf edala roku 1960 susickemu muzeu kronikaf ka
J. Novakova dva bronzove naramky ve zlomcich, zdobene na hfbetni strane jemnym pricnym vroubkovanim, naznacujicim drobne vyvalky (pr. asi 58 a 64mm, obr. 1: 5—6). Byly vyorany v povalecne
dobe na poll kat. c. 23 na svahu vrchu Zelenov jizne od obce pfi
silnici do Macic. Podle sdeleni byly ulozeny v nedochovane popelnici spolu se spalenymi kustkami a uhliky pod plochym kamenem.
Rovnez na byvalych sousednich parcelach (kat. c. 22 a 27) druzstevniho honu se pfi orbg projevovaly pfiznaky (kameny vetsich
rozmeru, jemny pisek), nasvedcujici pokracovani pohfebiste. 9
V D o l n i m S t a n k o v e mel byt pfed rokem 1874 nalezen
bronzov^/ mec, spise vsak zelezny sekac halstatske'ho razu (d. 74 cm),
ktery se nedochoval.10 Na v^chodnim svahu vrchu Sedlo u A l b r e c h t i c objevil mohylove utvary B. Dubsky. Podle vysledkii prohlidky
vsak jde o typicke pfirodni periglacialni projevy,11 v/nikle mrazovym zvetravanim. K neurcitelnym a nedochovanym nalezum patfi
,,mnoho popelnic", vykopan^ch nedaleko lesa u D o l e j s i h o K r u s c e (obec Hartmanice) na pocatku 19. stoleti12 a ,,pohfebiste s popelnicemi" blize nekdejsi tvrze (za dvorem k zapadu pfi vodni
strouze) ve S v o j s i c i c h roku 1886; tarn se dale uvadeji ,,stopy
zaroviste" pfi stavbe koniren v panskem dvofe.13
10
V dobg halstatske se v prostoru od vychodni Francie po Cechy
dovrsil slozity pochod zrodu prvni historicky zname narodnosti ve
stfedni Evrope — Keltu. JihoCeska mohylovS kultura byla soucasti
tohoto procesu. V 5. stoleti pf ed nasim letopoctem, kdy dochazelo
v celem keltskem sv6t6 k neklidu, spoleCenskym otfesum, velkym
kmenovym posunum a k loupezivym vypravam v oblasti severng od
Alp, uchyloval se domaci lid do lesfl a hor i se svymi stady. Tehdy
bylo zalozeno opevnene utociste na vrchu Sedle nad Albrechticemi
ve vysce 902m (tab.: 3). 14
Hradiste Sedlo u Albrechtic
Hradiste je umisteno na sirs! a vyssi casti hfbetu, jenz poskytuje
ochranu pfirodnich srfizu, zvlastg pfi jiznim obvodu, rozhled jak
hluboko do vnitrozemi (az po Brdskou vrchovinu), tak i do vysoke
Sumavy, a ovladfi vetsinu horniho Pootavi. Opevngni ma tvar nepravidelneho protahleho mnohouhelnika o dels! ose (JV — S Z )
403 m a pficnych osach od 114 m na severozapade' po 32 m v nejuzsi jihovychodni partii. Zaklad ohrazeni tvofi skaln! st6ny, bloky,
veze a srazy, promygleng svazane kamennymi valy. Obvod opevngne plochy cini pfes 920m. Dnesni valy, dosahujici sikme vysky 7
az 20 m, jsou vlastne destrukcemi puvodnich kamennych zdi kladenych nasucho, s dfevenou vnitfni konstrukci (tab. 3: 2). Zanik
hradeb pozarem se projevuje struskovit^m specenim rozvalin, patrnym zvlastg na severozapade.
Odtud se plocha hradistg stupftovite zvedS a je clenena tfemi
pflcnymi sedly na ctyfi casti. Vychodni z nich byly oddgleny slabe
zfetelnym pficnym valem, napojenym na skalni skupinu ve vnitfnim arealu. Na jiznim obvodu strmi celkem pet straznich vysep
(obr. 2: 4), nejmocnejsi z nich jsou v nejuzsi casti hradiste. Dnesni
vchod od Albrechtic je novodoby. Puvodni ulicovita brana byla v jihoyychodnim vybezku hradiste, od severu chran6na 20m dlouhou
zdi nebo pfirodnim hfebenem. Smefovala k nedalekemu prameni.
Rovngz k prameni jizng od valu byl pfistup sedly na obvodu a ke
studankam za severnlm pasem opevngni a za severozapadnim cipem
hradistg byly volne vstupy patrne pouze v dobg klidu.
Hradiste uvedl v odbornou znamost B. Dubsky, ktery je zkoumal
v letech 1930-1932.15 Nasledovaly vykopy ngmecke badatelky dr. C.
Streitove roku 1934,16 dotovane muzeem v Kasperskych Horach,
a v^ letech 1953—1955 vyzkum Narodniho muzea v Praze pod vedemm dr. J. Bfene.i7 Tyto prace zjistily na Sedle slozitou situaci,
projevujici se ve ctyfech postupnych fazich osidleni (z pocfitku a
11
konce doby Iat6nske, dale z tzv. doby fimsk§ a konecnS ze slovansk&ho obdobl). Dve" chaty, zachycen6 Dubskym v zapadni (—a
na obr. 2: 4) a vychodni Casti arealu (—b na t&mze planku) byly
obdeln6ho pudorysu: chata 1 o rozmgrech 6 X 4 m s ohni§t6m uvnitf
patfila dobS zalozenl hradiste" a komplex chaty 2 o nejmfinS dvou
mistnostech pod spoleSnou stfechou o celkov§ rozloze 11,3 X 4,5m
byl z pozdne" Iat6nsk6ho obdobi (1. stoleti star6ho letopoCtu).
Streitovfi objevlla na jihu stfedni Casti hradiste vrstvu se sedmi malymi ohnisti a za pflCnym valem sklad oblazku, uzlvanych asi jako
munice k obrang. Jako ukryt v dob6 lat^nske" i ve stfedovgku slou2ila sluj pfi dnesnim vchodu od Albrechtic. Odkryvy Narodniho
muzea odhalily v obvodov6m valu zaklady kamennych bast — stfilen; tento vyzkum a nove" pofizeny plan hradiste nebyl zatlm publikovan.
Pro datovani prubghu keltske"ho obyvani na hradisti je zava2ny
casovy profil keramickych nalezu.18 Pfezlvajicf pozdne" halstatskg
tvary (nap?, hrnce s plastickou dubkovanou li§tou — tab. 2: 4)
jsou nejdfive na sklonku —5. nebo splse v —4. stoleti obohaceny
o jemnS misky, vytacene dilem ji2 na hrncifsk^m kruhu a zdobene
esovitymi kolky v pasech (tab. 2: 1—2) a o CoCkovite lahve s dekorem kolkovanych listka a krouzka (obr. 2: 1); kruhove kolky se
uplatftuji i na hrubsich nadobach (tab. 2: 3). Puvodng feck§ atticke
vzory k vyrobg tohoto zbo2i se do ji2nich Cech dostaly zprosti?edkovanS ze severni Italie.19
Ze Sedlo slou2ilo jako utoCistS znovu po zaniku mohyloveho lidu
jinym keltskym skupinam v —1. stoleti, nasvedCuje tuhova keramika s vyzdobou sipovitych kolku (tab. 2: 8), hojna svisle Mebenovanfi (obr. 2: 3) a vzacn§ jemne na kruhu tocene vazy s tmavocervenou malbou (tab. 2: 6—7). SpolecnS s naposled jmenovanymi
druhy keramiky bylo v chat6 2 nalezeno obloukovite bronzove drzadlo se zakoncenim ve tvaru vlastovCIho ocasu (obr. 2: 2). Puvodn§ bylo interpretovano Jako rukojef zrcadla; novgji se prokazalo,z"e jde o rukojet antick§ho poharu (kantharu). 20 Neni vylouceno, 2e nadobka slou2ila kultu. Timto inventafem se Sedlo Casov6 spojuje s obdobim rozkvgtu a upadku keltskych m6st —
oppid, nemSlo ovsem nikdy charakter vyrobniho nebo obchodniho stfediska. Obraz 2ivota na hradisti dokresluji nalezy hlingnych pfeslenu k soukani textilnich vlaken (tab. 2: 5), keramickfl z&vazi k tkalcovsk6mu stavu nebo podstavce k rostu a nedatovany 2elezny nii2 z novych sb6ru (obr. 2: 5).21 U vyhlidkovfi
skaly v severozapadni Cfisti hradistg byl nahodng vykopan horni
kamen 2ulov§ho zernovu late'nske'ho typu (pr. 45—48 cm, sila 10cm
— tab. 2: 12), opatfeny svrchu miskovitym otvorem pro nasypavani
12
zrna a na bocich protilehlymi jamkami k nasazeni rukojeti pro
otaceni. 22 Vycet doplnuji brousky a funkcne nejasny pfedmet —
kfemenny valoun se zapustenym zeleznym ockem (zavazi?].
Hradiste Sedlo nebylo ve sve dobe osamoceno. Horska poloha,
dvoudilne rozvr2eni (vyjadfujici snad socialni rozdily v case rozpadu patriarchalni rodove spolecnosti) a architektonicke prvky, zvlaste struktura nasucho kladen^ch pevnostnich zdi, je pf if azuji ke skupine keltskych pevnosti z 2. poloviny —1. tisicileti, rozlozenych na
sumavskem okraji osidlene oblasti jihozapadnich Cech a nazyvanych veneckou skupinou (podle hradiste Vgnec u Lcovic na Vimpersku, vybudovaneho v nadmofske vysce 762m). 23 Pouhych 10km
jizne od Sedla se nachazi dalsi z nich — Obfi hrad u Studence
(obec Stachy, okres Prachatice).
Hradiste Obfi hrad u Studence
Obfi hrad je nejvyse polozenou pravekou pevnosti v Cechach. Lezi v severni casti horskeho hfbetu Valy pfi kote 980 m na okraji
Sumavskych plani, 5 km jihojihovychodne od Kasperskych Hor.
V oblouku od jihovychodu k zapadu vymezuje polohu hluboke udoli
Losenice a na vsech stranach — s v^jimkou zarovnaneho a jen mirne stoupajiciho terenu na jihu — ji ohranicuji prudke svahy. Hradiste sestava ze dvou casti (obr. 2: 6): z vlastniho jadra, vyvysene
akropole ovalneho pudorysu (A) s dvojitym pasem kamennych hradeb (osa JV—SZ mefi 170m; tab. 3: 1) a z pfedhradi ( B ) , pfipojeneho na jizni strane, ktere je 205 az 250m dlouhe. Stfedni sifka
pfedhradi cini asi 85 m, celkovou delku objektu mozno odhadnout
na 370 m. Stavebnici vyuzivali pfirodnich rulovych skalek, jez jako operne body spojovali v pfimkach kamennymi zdmi o zhruba
dyoumetrove sifi. Hradby byly oboustranne licovany (tab. 4: 3—4).
Puvodni vstup kladl E. Simek k mistu, oznacenemu na planku cislem
1 na jiznim obvodu pfedhradi. Tato brana mela byt az 5 m siroka.
Komunikace by pak probihala pfedhradim po cele delce, vchazela
y miste 2 do osmimetrove mezery ve valu b [dalsi brana) a pokracovala^ulickou mezi obema valy akropole az k hlavni brane [3).
Podle Simka zde dva operne pilife pfedstavuji zaklady pravidelnych
hradebnich vezi (zapadni o zakladne asi 5 X 4 m ) . Mohutne opevnena jizni cast vysehradu (tab. 4: 2, 5) dominuje nad pfilehlym usekern pfedhradi. K severu a vychodu se vsak jeho teren silne svazuje^ (po zaveru opevnem na severovychode zbyla jen kratka stopa
v naznaku substrukce valu c) a k obyvani byl vhodny pouze nevelky svah akropole mezi vrcholem a pravouhlou terasou (11). Na
13
15
14
Nalezovy katastr horniho Pootavi v pozdni dobe latenske doplnuji pouze drobne nalezy keltskych minci.
Z okoli K a s p e r s k y c h Hor pochazi neznam^ pocet zlatych
minci jednotlive (?) nalezenych pfed rokem 1891, mj. osmina stateru musloveho typu. Rovnez pfed timto datem byly, patrne na ruznych mistech, nalezeny v S u s i c i zlate mince o neznamem poctu.
Patfil k nim stater nalezeny roku 1854, osmina a snad i tfetina stateru, vesmes rovnez musloveho typu.32 Pfi razbg tohoto typu minci
mely Cechy dulezite postaveni; Ize ji datovat od konce —2. do poloviny —i. stoleti.33 I kdyz je ve stfednim Pootavi (Modlesice u Strakonic) prokazano ryzovani zlata Kelty, nelze pfimocafe spojovat
nalezy techto minci s mistnimi druhotnymi zdroji draheho kovu
v sedimentech vodnich toku, tfebaze jsou r5?zovnicke stafiny znamy
jak z bfehu Otavy kolem Susice, tak i z udoli Losenice pod Obfim
nradem. Je totiz znacne pravdepodobne, ze horskfi ryzovistg jsou
daleko mladsiho puvodu.
jizni, zapadni a zcasti i na severni strane vnitfniho hradiste jsou
dobfe uchovany destrukce hradeb (b, a — obr. 2: 6), usporadanej
stupfiovite nad sebou. Poruchy v nekterych usecich vznikly sesuvy (opakovane cislo 8). Pfedhradi poskytovalo celkove vhodnejsi
moznosti pobytu. Jeho vychodni kfidlo (d) je poruseno nejmene.
Zapadni opevneni (e — obr. 2: 6) je dilem rozebrano (v useku 5
snad v recentni dobe na stavbu domkfi. v udoli], jinde poruseno
svahovymi procesy (8) nebo prorazeno novodobou pesinou (7).
V miste 6 pobliz pfipojeni zapadniho valu pfedhradi k akropoli<
pfedpokladala puvodni vchod C. Streitova, Simek vsak tuto variantu odmitl. Podle jeho pozorovani by opevneni predhradi pfedsta-'
vovalo az druhou stavebni etapu celeho dila: domnival se, ze hra-|
debni zdi casti B se pfipojuji teprve k dokoncene zevni hradbej
jadra hradiste (A, b).
Zasobovani vodou, kriticky bod kazde hrazene soustavy, se naj
Obfim hrade mohlo zajistovat z vnitfnich zdroju. Pramen pfedpo-j
klada Simek v prohlubni pfi vychodnim valu predhradi ( d 9 ) a dalsi jen nekolik metru vne od poruseneho useku zapadniho valu
f e 9 ) . Dalsi zdroje vody mely vyverat za jihozapadnim obvodem.
O objeveni Obfiho hradu ma zasluhu univ. profesor E. Simek rodak z posumavskych Vat6tic, brnensky archeolog, ktery hradiste
zameril a zevrubne popsal.24 Prvni vyzkum zde uskutecnila dr. C.
Streitova nakladem kasperskohorskeho muzea roku 1935.25 Vyhloubila pfes 30 jam a mensich sond, jez vsak nepfinesly 2adn6 nfilezy
(s vyjimkou nekolika casne novovekych stfepu v miste 10 na pfedhradi). Negativni byla take jednodenni sondaz B. Dubskeho roku
194926 a vykopove kampang Narodniho muzea v Praze 1954 a 1955,
vedene dr. J. Bfenem.27 Uplnou dosavadni absenci drobnych pozustatku hmotne kultury by snad mohla vysvgtlit situace, opakujicf
se na pravekych hradistich dosti obecn6: obydli se zpravidla sta-l
vela pfi liniich hradeb, zatimco rozsahle vnitfni plochy byly vyhrazeny pro shromazd'ovaci ucely. ZSval prostoru pri zdejsim opevneni
znacnou kubaturou rozvalenych hradebnich zdi znesnadnuje v techto mistech rozsahlejsi odkryvy.
Datovani Obfiho hradu v ramci doby latenske proto kolisa. Zatimco jedna skupina badatelu jej pficita k utocistim z obdobi pocatecniho neklidu, 28 datuji jini autofi, a to prfivg ti, ktefi meli moznost s lokalitou se podrobne seznamit, hradiste az do pozdne keltskeho obdobi, zhruba na rozhrani —2./—1. stoleti.29 K hlavnim
argumentum pro mladsi fazeni patfi pokrocile detaily zdejsi kamenne architektury. Konecne feseni vsak muze poskytnout az dalsi
vyzkum, kter£ nutne navaze na dosud nezvefejngne vysledky praci
Narodniho muzea.
Vyznam latenskych hradisf
Stars! badatelska generace spojovala hradiste Sedlo a Obfi hrad
s ochranou ryzovist zlata (na horskych pfitocich Otavy vsak neni
tezba draheho kovu dolozena pfed vrcholnym stfedovekem) nebo
jim pfisuzovala strazni funkci pfi obchodnich stezkach. Dubsky
napf. navrhoval od trasy projektovan6 E. Simkem (Pasov — Boiodurum — Strazny — Venec — usti Volynky) odbocku Strflzny — Kvildy
Sedlo—Otava ke vtoku Volynky.30 Takove spoje vsak v sumavskem pasmu nejsou nikterak podlozeny nalezy a vyslovene refugialni raz horskych pevnosti v hornim Pootavi imputuje spise zcela
opacne duvody pro volbu techto mist: odlehlost a pomerne skrytost.
Budovani temef kilometrovych hradeb latenskych hradist na Susicku vyzadovalo nepochybne planovite zamefene usili v§tsich organizovanych kolektivu a bylo navic ztezovano sezonne omezenou
moznosti stavby i pobytu v nadmofsk<§ vysce pfes 900 m. Vzhledem
k vyse zminenemu nepatrnemu sidelnimu zazemi v bli2sim okoli
(Zbynice, Zelenov, Dolni Stankov?) se na praci musely podilet skupiny ze znacne sirsi oblasti; hust<§ osidleni je znamo az z dnesniho
Strakonicka a Blatenska.
Do doby latenske fadil Dubsky blize nelokalizovane hradistg u
R a b i nebo B u d e" t i c.31 Polohu mista a ulozeni pfipadnych nalezu se dosud nepodafilo ovefit.
Keltske mince
17
16
' sidelni ostruvek ve stfednim Pootavi u Pfestovic na Strakonicku
m y v mladsi dobe fimske rozvinul v rozsahlou vesnickou osadu
s chudym pohfebistem o 522 zarovych, zcasti popelnicovych hrobec h
Rozkvgt pfestovicke kolonie se datuje od sklonku
3 do'druhe poloviny 5. stoleti. Drobne nalezy zlatych, stfibrnych [?)
a' bronzovych fimskych minci 4. stoleti na Horazd'ovicku u Tynce
a Kotoune snad vymezuji jeji dosah snierem k zapadu.38 Tvarovfi
podobnost popelnic z nejmladsich hrobu pfestovickych s navazujicim pohfebistem u Friedenhainu severne od Straubingu vedla
badatele B. Svobodu k pfedstave, ze germansky lid (kmenove snad
polabsko-svebsky) opustil nekdy v 5. stoleti Pootavi a pfestehoval
se k Dunaji na hranice jiz zanikle fimske provincie Raetie.39 Tarn
se podle nekterych nazoru mohl stat jednou ze slozek, pusobicich
pfi vzniku staronemeckeho kmene Baiuvariu-Bavoru. 40
Tou dobou se take obnovuji styky Susicka s prostorem za Sumavou, jak ukazaly Dubskeho vykopy na Sedle u A l b r e c h t i c . V pf imem sousedstvi starolatenske chaty v zapadni casti hradiste (—a
na obr. 2: 4) nalezl ve vrstve prsti stfepy, ktere snad pochazely
z rozruseneho melee zalozeneho sidelniho objektu. Krome misek
jde o keramiku hrncovitych tvaru, nekdy s mekce zalomenou vyduti a s vyhnutym okrajem. Piece nadob jsou pokryty trojnasobnymi podkovovitymi pulobloucky pod vodorovnym zlabkem (tab. 2:
10), zdobeny jednoduchou obeznou ryhou a klikatkou (tab. 2: 9),
lomenymi vlnovkami (tab. 2: 11) nebo pferyvanymi vicenasobnymi
vlnovkami (tab. 2: 14) a drobnymi plochymi vlnicemi (tab. 2: 13).
Vetsinou (v zobrazenem vyberu s vyjimkou c. 11) byly vytoceny na
hrncifskem kruhu z cihlove cervene, hnedosede az sedocerne hliny s pfidavkem slidy. Dubsky fadil soubor zcasti do doby fimske,
nektere zlomy s vlnitym ornamentem vsak povazoval za doklad
brzkeho pronikani slovanskeho lidu do Posumavi.41
^^Jde zatim o ne zcela vyjasnene problemy. V prubehu mladsi doby
fimske, zhruba od 4. stoleti, se i v barbarskem prostfedi Rimany
neobsazene Evropy pocalo znovu pouzivat hrncifskeho kruhu pfi
vyrobe nadob, pfedevsim pod vlivem vyspelych provincialnich dilen.42 Vyzdoba hfebenovanymi vlnicemi, pozdeji tak pfiznacna pro
slovanskou keramiku, je jednim ze zakladnich technickych ornamentu, vyplyvajicich z otaciveho pohybu podlozky. Puvod hlavniho
Cl5n^u slova nskeho keramickeho tvaroslovi, proste~ho hrnce, se hleda vsude v oblastech, kde Slovane pfi sve expanzi pfisli do pfimeho i zprostfedkovaneho styku s tradicemi fimskeho provincialniho
hrncifstvi. 43
Keramika zdobena vlnicemi neni v pozdni dob8 fimske vzficna
ani v jihozapadnich Cechach. 44 Vyskytla se napf. na pfesfovickem
Prvni staleti po zmene letopoctu patfi na Susicku k nejtemnejsim
usekum presto, ze po zaboru blizkeho Podunaji fimskou moci se
sem hranice antickeho sveta pfiblizila na pouhych 60 km. Caesaruv
vnuk cisaf Augustus okupoval jiz v letech —16/—15 zavisla keltska
kralovstvi v Noriku na uzemi dnesniho Rakouska a roku 45 z nich
vznikla stejnojmenna fimska provincie. Od usti Innu hranicila
s provincii Raetia, ktera sahala do dnesniho Svycarska. Hranice
rise proti barbarskemu uzemi se ustalila na Dunaji, kde Rimane
vybudovali opevnenou vojenskou hranici — limes romanus. 35 Vojenske tabory provazela sidliste civilniho obyvatelstva, casto mestskeho charakteru.
Kastel v Rosenau u Pasova byl zfizen za cisafe Domitiana ke
konci I. stoleti a bylo na nej pfeneseno jmeno keltskeho mesta
Boiodurum z protgjsiho bfehu Innu, ve 3. stoleti jiz neexistoval.
Pfed rokem 150 zde vsak posilila obranu IX. kohorta Batavu, ktera
mela pomocny tabor pfimo v Pasove (Batavis]. Zapadnejsi kastel
Quintana (bavorska obec Kiinzing) byl zalozen v letech 90—100.
Prosel nekolika pfestavbami a zanikl patrne ve 40. letech 3. stoleti. Civilni zivot zde vsak pokracoval az do vpadu germfinskych
Alamanu v 5. stoleti.
Zapadne od Deggendorfu chranil pravy bfeh Dunaje kastel Steinkirchen (2.—3. stoleti) a konecne u Straubingu v mistech s bohatym keltskym osidlenim (stfedisko kmene Vindeliku) zalozil cisai?
Vespasian kastel Sorviodurum, jenz nasilne zanikl kolem roku 233.
Cesta do Cech odtud vedla pfes Vserubsky prusmyk;36 jinak nic
nenasvedcuje, ze by jmenovane stanice byly zakladnami pro smenny styk s nefimskou sferou severne od Dunaje (liduprazdnou podle
svedectvi archeologie) nebo pro obchodni spojeni pfes pfilehly
usek Sumavy do jihozapadnich Cech.37
Obdobi germanske okupace zdejsi oblasti zahajily vojenske druziny v poslednim desetileti stareho letopoctu. Nejblizsi zatim zna-
Pod vlivem novych historickych sil, tlaku Gerrnanu od severu
a expanze fimskeho imperia k Dunaji, opustily posledm keltske
skupiny kolem zmeny letopoctu ceskou zemi, ktera po nich zdedila sve pfedslovanske jmeno — Buiaimon — Boiohaemum. Styk
horniho Pootavi s keltskym prostfedim na Dunaji nelze dosud pfes
zemepisnou i kulturni blizkost dolozit ani naznakem fetezce nalezu v tomto useku Sumavy, majici ve staroveku snad nazev Gabreta hyle (tj. les kozorohu). 34
Doba riinska
KN1HOVNA
sidlisti, v Pfedslavi na Klatovsku a v Cejeticich na Strakonicku.
Na kruhu dotacene hrnce a zasobnice z jamy ve Zbudove v Ceskobudejovicke§ panvi maji vztahy spise ke stfedodunajskemu prostoru
hrncifske produkce doby stehovani narodu nez" k zapadnejsimu
okruhu a datuji se az po polovine 5. stoletl.45 Casovy ramec 4.—5.
stoleti pravdepodobne vymezuje epizodu uzivani vysinne poiohy zanikleho hradiste Sedla germanskou skupinou, jejiz hmotna kultura
obrazi pozdne antickou femeslnou tradici, pfezivajici v blizkem
Zadunaji i po padu fimskeho panstvi. Vzhledem k vysunute exponovane poloze naleziste a k prokazanym vztahum pfestovicke skupinv
k Pasovsku nelze vyloucit, ze se jiz nyni otevfel sumavsky pfechod
mezi hornim Pootavim a Dunajem, oznacovany ve stfedovekych pisemnych pramenech jako ,,strata qug in Bavarian! tendit". Nasvedcuje tomu nalez rane merovejskeho vrhaciho kopi z 1. poloviny
6. stoleti [tzv. ango) na hlavnim horskem hfebenu ve vysce 785m
u Spiegelhiitte, 7 km severovychodne od Zwieselu. Podle rekonstrukce, vyuzivajici pro dalsi dejinny vyvoj krome archeologickych nalezu i jinych terennich stop, historickych zprav a mistni tradice,
by cesta vychazela od usti Isaru do Dunaje u mesta Deggendorf
a na ceskem uzemi vedla pfes uboci Zdanidel u nynej'sich Prasil,
dale na Dobrou Vodu a Hartmatice do osidlene oblasti.46
PoCatky slovanskeho osidleni
Naznacene rozdily ve vyvoji se projevily i v zaboru odlisnych
kraiinnych poloh (nizinnych ve stfednich Cechach a vyssich clenitfch pahorkatin na jihu). Proto J. Zeman 51 formuloval otazku, zda
v iiznich Cechach neslo o prvotni slovanske skupiny s jinou hospodafskou strukturou (pastevectvi namisto zemgdelstvi) a se zvlastni
ideologii, ktera by se projevila ve svebytnych rysech poMebniho
ritu: bud'ovanim mohyl namisto plochych pohfebist s popelnicemi
prazskeho typu, jez jinak pfevazuji v cele zapadoslovanske oblasti.
V dusledcich toho se opetovne zvazuji i jina pripadna vychodiste
slovanske kolonizace na ceskem jihu nez ze stfedu zeme, napf.
Podunaji, 52 jez ovsem jako hlavni stfedoevropska tepna prochazelo
slozitym etnickym vyvojem. Stfedonemecky kmen Hermunduru vytvofil koncem 5. stoleti na troskach fimske fise vyznamny utvar,
zasahujici az k Pasovu. Durynske kralovstvi pfitom pohltilo i sidla
praobyvatelstva Bavorskeho lesa, ilyrskych (?) — pozdeji germanizovanych — Naristu a romanizovane obyvatelstvo pfezivajicich
podunajskych obci. Po padu durynske i'ise roku 531, zpusobenem
rozpinavosti Franku (merovejska kultura), se ve vakuu moci sice
dafilo Bajuvarum postupne od zapadu rozsifovat sve sidelni oblasti,
avsak na zaboru volne zeme se podilely i slovanske kmeny: jak
jizni (karantanska kultura — Slovinci z Pfialpi), tak i zapadni
(v mensi mire, podle archeologickych dokladu spise ceske nez luzickosrbske provenience). 53 Situaci od sklonku 6. do konce 8. stoleti, kdy se zde stabilizovala moc franska, komplikovaly najezdy
Avaru, nomadu turkotatarskeho puvodu.
19
18
V souvislosti s procesem usazovani prvnich Slovanu hraje pro
cele jizni a jihozapadni uzemi Cech klicovou ulohu vfsledek vyzkumu v Susici roku 1961. Pfi vykopu zakladu pro novy vyrobni objekt
nad^starslmi budovami tovarny PAP byl narusen slovansky kostrovy
pohfeb v jame, patfici k fadovemu pohfebisti, jemuz venujeme pozornost v dalsim textu. Situace byla jen zdanlivg jednoducha: dr.J.
Fridrichovi se diky peclive vedenemu zachrannemu vyzkumu podafilo prokazat, ze hrob z 10.—11. stoleti vlastne porusil daleko
stars! slovansk'y objekt. 54 Kamenny zaval mladsiho hrobu byl podle
jeho interpretace druhotne pouzitou kamennou konstrukci (vencemj staroslovanske mohyly, castecne odstrangne pf i hloubeni hrobovejamy. Potfebu zapust6n! hrobu prave v miste viditelne (?)
prekazky — kamenne mohyly — si patrne vynutila nutnost umistit
jej v projektovane fade. Po vyhloubeni hrobov6 jamy a jejim zasypam stejnorodou podlozni hngdozlutou hlinou byla docasne od-
Prof. J. Eisner uvazoval o prichodu Slovanu do jiznich Cech v 6.
stoleti, v case shodnSm se slovanskou okupaci obojich Rakous.47
Vychazel pfitom z datovani zaveru germanskeho pohfebiste u Pfestovic. Predtim B. Dubsky dovozoval existenci Slovanu v jiznich Cechach pfed koncem 5. stoleti z nekterych prvku na nalezistich doby fimske v Pootavi. Domnival se, ze postacuji (napr. vlnicova vyzdoba) k prokazani slovansko-germanske' symbiozy a navaznosti.48
Soucasny stav poznani vsak nedovoluje datovat zadne hmotn6 pamatky po jihoceskych Slovanech do tak ran6ho useku.
Z jiznich Cech — s vyjimkou prave Susice — nebyly donedavna
znamy casne slovanske nalezy tzv. prazskeho typu, pfedstavujici
nejstarsi slovanskou kolonizaci urodn^ch cast! severni poloviny zeme od 2. ctvrtiny 6. stoleti.49 Nejstarsi horizont slovanskych pamatek v jihozapadnich Cechach tvofi — snad krome nekolika drobnych pfedmetu z hradist — mohylova pohfebiste se spalenymi lidskymi pozustatky a s chudym pruvodnim Inventafem, jehoz pomoci
Ize jen obtizne datovat keramicke milodary razu stars! slovanskg
doby hradistni. R. Turek proto fadi prvni jihoceske slovanske mohyly do 8., nanejvys na sklonek 7. vSku.50
Staroslovansky nalez v Susici
stranena nadlozni tmavohneda vrstva pfenesena na puvodni misto.j
Zda se tedy, ze stavitelum mladsiho hrobu byl zfejmy vyznam pu-j
vodniho nakupeni balvanu (a nasypove vrstvy mohyly?), nebot jej|
svym zpusobem respektovali. Pod vnejsim okrajem vence vyzvedlj
J. Fridrich zlomky soudkovite nadoby plynuleho profilu s mirnSI
vytazenym okrajem, cervenohnedym povrchem a s pasein vodorov-l
nych ryh a klikatky na podhrdli (obr. 3: 1).
Archaicky raz susicke nadoby nema v jihoceskych nalezech pfM
me obdoby. Fridrich ji proto srovnava s materialem stfedoceskymj
a shledava jiste tvarove a vyzdobne analogie v keramice prazskehoj
typu (Praha-Bubenec, Veleslavin; vyzdobu by bylo mozno dale pfi-1
rovnat ke zlomku z Koufime, ktery I. Borkovsky povazoval za vel-j
mi stary). 55 R. Turek oznacll vyslovne nadobu za derivat prazskehoj
typu, jez ,,deformovane uz germanskym vlivem nachazime nejblize]
na Chebsku a Susicku".56 Nadoba vskutku vykazuje nektere znaky]
skupiny 12 a III prazskeho typu podle klasifikace I. Pleinerove — I
J. Zemana57 a ovsem i urcite odchylky od jeho klasickeho kanonu,!
ktere zpusobily, ze nebyla zahrnuta do soupisu casne slovanskeho-j
materialu z uzemi celych Cech. Izolovanost susickeho nalezu usti
v nejistotu pfi dataci. Uvazime-li vsak, ze zapadoslovanska expan-i
ze, promitajici se i v dalsim pravdepodobnem proudu prazske'ho
typu, zasahuje od vychodu proti toku Dunaje az k hornorakouskemu Linci [etnicky smlsene pohreblste v Linz-Zizlau), 58 a dale, ze
ve starem horizontu jihoceskych slovanskych mohyl59 se vyskytuji
vazovite nebo tektonlcky ]en slabe clenene tvary a tzv. podunajsk^
proud zdobene casne slovanske keramiky ve stfednich Cechach60
preziva na sklonek stars! doby hradistni,61 je snad mozno polozit
susickou nadobu do pruseciku techto projevfl. Pak by 7. stoleti tvofilo pomerne jisty ramec nastupu slovanskeho zivlu v jiznich Ce- j
chach.
Potom ovsem nastava urcita odmlka, zpusobena spise subjektiv- j
nimi okolnostmi (nedostatecnym vyzkumem a publikovanim jeho (
vysledku) nez prolukou v souvisle fade hmotnych pramenu.
iici terennich vyhod k posileni schopnosti obrany. Nejblizsi hradiste na Strakonicku (Knezi hora u Katovic, Hradec u Repice, Hradiste u Sousedovic a Hradec u Nemetic), na Planicku (Hradek u Zbor ov) 6 4 a Nepomucku (Obrovo hradiste u Zinkov) 65 nebyla zkoumana
modernimi metodami, a nelze proto dobfe dovodit jejich funkci:
stars! z nich (napf. katovicke a zinkovske) mohla byt zalozena
snad jiz v 8. stoleti jako utociste cast! kmenoveho celku ve valecnych dobach.
Rovnez v Podunaji vznikla pfi usti Isaru sidelni koncentrace,
projevujici se kostrovymi pohfebisti v kraji Regen (Lindberg), Deggendorf (Urlading, Stefansposching, Haunersdorf, Otzing, Arndorf)
a Vilshofen (Bachling). 66 Prvni dve jmenovane lokality jsou vysunuty na sever od Dunaje, z Haunersdorfu se dale uvadi sidliste
7. stoleti s domy o kulove konstrukci a s keramikou zdobenou vlnicemi.67 Linii dunajskeho pravobfezi provazely cetne, vetsinou vsak
zatim nezkoumane rane stfedoveke fortifikace. V kraji Vilshofen
jsou to hradiste Forsthart, Oberporing (snad zemepansky hrad 10.
stoleti), Moos s usekovitym valem a opevneny dvorec Wischlburg;
v kraji Bogeii refugium na levobfeznim vrchu Bogenberg.68 Na nekterych jmenovanych pohfebistich z doby karolinske a otonske se
pfedpoklada slovanska ucast.
Zda se, ze vyznam horniho Pootavi jako spojovaci cesty mezi Bavorskem (tamni agilolfingske vevodstvi podrobil roku 788 Karel
Veliky s konecnou platnosti Franske fisi) a prostfedim slovanskych
Cech nedoznal ujmy ani v tomto ranem useku stfedoveku. V bavorske horske cast! sumavskeho pfechodu, otevfeneho jiz v dobe
stehovani narodu (viz vyse), bylo u Lindbergu nalezeno karolinske
kop! s kfidelky na tuleji a s sirokym dlouhym listem, datovane do
poloviny 8. stoleti. Dalsim naznakem — neznamo, zda mirove obchodnlho nebo valecneho uzivani stezky — jsou zelezne jezdecke
tfmeny z l. poloviny 9. stoleti z naleziste Welding na spojce hlavni
osy s klasterem v Nieder-Altaich na Dunaji. 69
Sedlo uAlbrechtic vdobe slovanske
Starsi a stredni slovanska doba hradistni
21
20
Typickym zvykem jihoceskych Slovanu bylo osazovan! opustgnych
pravekych pevnosti, jez si v nezmenenem krajinnem fadu uchovaly
hpdnotu prvofadych strategickych poloh. Pfikladem toho je i osidleni hradiste Sedla. Za slovanskou tarn povazoval Dubsky cast kerannckych zlomku z rozruseneho pozdne fimskeho sldlistniho objektu (zde z nich pfipominanie okrajovy stfep — tab. 2: 13; problematika casoveho a etnickeho urceni je naznacena v posledni pfed-
V prubehu stars! (zhruba mezi lety 600—800] a ve stfedni dobe'
hradistni (800—950) bylo jiz huste osidleno stfedni Pootavi, zvlaste
krajina kolem usti Volynky a Blatenska pahorkatina. 62 Slovansl
skupiny jihoceskeho puvodu pronikaly dale na severozapad do pc
vodi Uslavy.63 Stfedisky sidelnich okrsku se stala mohutne opevfic
vana hradiste, budovana zde casto na osamelych kopcich a vyuzive
slovanske kapitole). Bezpecne slovanskou chatu tarn vsak zjistil
pfi vyzkumu v letech 1953—1954 dr. J. Bfeii. Byla situovana pfimo
za valem na severozapadnim okraji hradiste, severne od prulomu
valu cestou pfichazejici z Albrechtic a od vystupujicich skal (laskave ustni sdeleni). Ve sluji pfi teto novodobe brance nasel jiz Dubsky v cerne kulturni vrstve krome latenske keramiky stfepy v casovem rozpeti od mladsi doby hradistni do 15. stoleti. Dokladaji, ze
se ukrytu pouzivalo v ruznych dobach neklidu. Otevfena vsak ziistava otazka, do jake" miry Slovane pfebudovali stare latenske hradby
a jak silne bylo jejich tamni osidleni; rovnez tak pfesnejsi vroceni.
Hradiste u Ustalce
Dalsi slovanske hradiste uvedl v odbornou znamost univ. profesor E. Simek.71 Nachazi se na severovychodnim vybezku masivu
Vidhoste na vrchu Hradec (kota 612m], asi 1km severozapadne od
Ustalce (tab. 4: 8). Zaujima vrcholovou polohu. Ma ovalny tvar
(podle Simka nepravidelne obdelny) 72 o dels! ose asi 280 kroku
(vychod—zapad) a pficne 110 kroku a mime se sklani k jihu. Poruseny' obvodovy val, dochovany do vysky 0,5 az 1,5 m, je az 8 m
siroky. Val je zachovan zvlaste na severni, vychodni a castecne ina
jizni strane. Na zapade a severozapade je nezfetelny. Puvodne byl
po cele delce nebo alespon na pfistupnejsich plochach chranen
prikopem a nizsim zevnim valem (tab. 4: 6—7]. Hradiste je obklopeno stafinami po rfzovani zlata a snad i stopami povrchoveho dolovani.
Sondaz na hradisti uskutecnilo Narodni muzeum v Praze pod vedenim dr. J. Bfene v roce 1955.73 Keramicky material z jedine obd§lne sondy, vedene az na skalni podlozi, nebyl zatim publikovan
(na vnitfni plose jsou patrne i pozustatky sond rudneho pruzkumu). Ryzovnick6 sejpy v okoli ve spojitosti s nazvem vrchu Slavnik nad Bfezany na Horazd'ovicku vedly E. Simka k pfesvedCeni,
ze hradiste ochrafiovalo v 10. stoleti zlat6 zdroje knizat Slavnikovcu.74 Podle R. Turka by vsak nalezy Narodnlho muzea patfily az do
mladsi doby hradistni, po padu slavnikovske'ho panstvf.75 S datovanim hradiste bude proto vhodnejsi vyckat az do zpfistupneni
nalezu.
nolu s P Braunem z plzeiiske expozitury Archeologickeho ustavu
CSAV dosud nezname hradistg.76 Nachazi se asi 1km severozapadne od Bofikov a 0,3 km jihozapadne od osady Hradiste v trati
Na skale (jizne od vyskoveho bodu 706 mj. Ovalna plocha hradiste
ie na severni, vychodni a jizni strane vymezena dobfe zachovanymi valy. Na zapade jsou valy neznatelne a teren zde pfechazi ve
skalni suk. Pokus o sber na zalesnene lokalite vyznel negativne
a proto nelze objekt zatim datovat.
Sporna slovanska hradiste v hornim Pootavi
V ramci sve koncepce slavnikovskych straznych hradcu nad ryzovisti zlata jmenuje E. Simek dalsi dve lokality. 77 Prvni se ma nachazet na s u s i c k e pravobfezni dominante, na vrchu S t r a z i
(kota 552m) s puvodne barokni a pseudoromansky pfestavenou
kapli Andela Strazce. Archeologicke doklady nebo terenni stopy to
nepotvrzuji.
Druhy hradec lokalizuje Simek na navrsi s kostelem sv. Mofice
na M o u f e n c i nad Anninem. Rovnez R. Turek uvazuje o moznosti
vetsiho stafi tamniho kostela vzhledem k sirsim sidelne historickym pfedpokladum a k architektonickym detailum, jez spojuje
s pozdng otonskym obdobim (sklonek 10. stoleti). 78 I zde vsak chybeji archeologicke nalezy a umeleckohistoricky rozbor pfipousti
naposledy konec 12. stoleti jako dobu vzniku teto romanske stavby,
orientovane do Podunaji. 79
Existenci kamenneho a vice hlinenych valu na S v a t o b o r u
(kpta 845m), tradovanou v nejstarsi archeologicke literature, vyvratil pfi zevrubne prohlidce vrchu roku 1873 prof. J. N. Woldfich80
a^vsechny dalsi hradky a tvrziste ve sledovane oblasti jsou podle
vseho mladsiho data a vymykaji se jiz z ramce tohoto pfehledu. 81
Nechranene slovanske osady
23
22
, V ob l as tech, ktere jsou archeologicky 16pe prozkoumany (v jihozapadnich Cechach napf. Strakonicko diky dlouholetemu usili B.
Uubskeho), doprovazi slovanska hradiste pomerne husta sit nehrazen^ch vesniokych osad, ktere vyznacuji jednotlive sidelni komory^ Na Susicku, kde zatim nebyl podrobny povrchovy pruzkum uskutecnen, nebyla dosud otevfena sidliste objevena. Jedinym naznablizsich nalezovych podrobnosti, ,by
byt soubor zlomku hradistni keramiky, ulozeny podle zazna-
V rozvodni oblasti Otavy (Ostruzne) a Ohlavy objevili roku 1978
pracovnici Zapadoceskeho muzea v Plzni D. Soukupova a F. Fryda
Hradiste u Bofikov
Vht 0 m t ° smgru ' avgak bez
mu plzenskeho badatele V. Ctrnacta ve skole v K o 1 i n c i.82 DalslJ
Rakousti badatele vykladaji pfitomnost slovanskych mohyl v seosud nalezu je neznamy, chybi i pfesnejsi datace v ramci slovan-J
vernim
Naddunaji jako vlnu, pfichazejici z jiznich Cech.88 Myslenskeho obdobi. Nelze vyloucit, ze pfedstavuje stopu sidelniho za-i
ku slovanskeho pronikani opacnym smerem hajil z domacich autozemi hradiste u Ustalce, ktere je vzdaleno jen malo pfes 4 km odtudf
ru E Simek;89 jini odbornici vychazeji spise z pfedstavy vnitrocesna severovychod.
ke kolonizac'e, jez postupne vyplnuje liduprazdne pohranicni prostoPfi zvysene pozornosti ke vsem drobnym nalezum pfi zemnichl
r y 90 Dokud nebudou lokality typu Javorne ovefeny terennim vyzkupracich, zvlaste v zastavenych arealech hornootavskych mest, obci|
mem, je nutno zachovat opatrnost pri jejich hodnoceni, nebot moza dalsich historicky znamych mist, se pocet archeologickych nale-j
nost'
ze
pujde o pfirodni utvary nebo o destrukce mladsich objektfl
zu — pfinejmensim z useku mladsi doby hradistni — nepochybng
apod.,
zustava otevfena. 91
zvysi a archeologie bude moci pfispet podstatneji k rekonstrukcil
Prokazani slavinity mohyl pod Javornou by melo nekolikery dosidelniho katastru obdobi raneho stfedoveku, k nemuz dnes mo-1
sah, od doplneni pfedstav o slovanske ekonomice (jez by v horhou vypovidat pouze pisemne zpravy, umenovedna pozorovani neboj
skych polohach mela nutne jinou nez zemedelskou zakladnu) az po
urbanisticke rozbory.
naznak pronikani ceskych Slovanu na jihozapad a konkretizaci dalsich pfecliodu Sumavy. Lokalita u Zadnich Chalup lezi v pramenne
Otazka slovanskych mohyl ve vysoke Sumavi
oblasti Kf emelne, v sousedstvi male Zeleznorudske kotliny pod Velkym Javorem. Uvazovana spojka odtud do Podunaji podel toku RezVyskyt nejstarsi slovanske keramiky — prazskeho typu — v po-'
ne by se u Zwieselu stfetla s jiz vytcenou stezkou Susice—Deggenhfebnich mohylach je jevem vyjimecnym.83 Proto take Fridrichih
dorf. Pro ilustraci hustoty pruchodu hranicnim hvozdem v dobe
vyklad, ze staroslovanska nadoba ze susickeho pohfebiste pod Sva-]
slovanske Ize uvest hned sousednl pfechod u Svate Katefiny, dotoborem, blizka prazskemu typu, pochazi z mohyly porusene mlad-|
lozeny pro mladohradistni obdobi nalezy keramiky a poklady minsim slovanskym hrobem, obrazi znacne neobvyklou situaci. Od star j
ci z Behafova a Hodousic pfi horni Ohlave.92
si doby hradistni je vsak v oblasti jihoceskych hradist — opevne-l
Pohfebiste z karolinsko-otonske doby v Horni Falci, ktera se pfinych vrchu —• mohyla nadlouho jedinym vnejsim projevem upravy
citaji
Slovanum, jsou sice vetsinou plocha bez mohylovych rovu,
hrobu. 84 Ze Susicka uvadgl Dubsky hojne slovanskfch mohylovycl:
avsak naleziste Luhe na Lesni Nabe v Horni Falci (kde se v lese
nasypu na vychodnim svahu vrchu Sedla [nad Simanovem). Ve sku-j
dochovaly mohylky o prumeru 3m, dnes jiz zanikle) 93 naznacuje,
tecnosti jde pravdepodobne o pfirodni utvary (srov. poznamku
ze
mohylovy pohfebni ritus, jenz by bylo mozno spojovat s ovlivnes vyctem dalsich nepravych mohyl).
nim z Cech, nebyl zcela neznamy ani Slovanum v Bavorsku.
Roku 1963 jsme zjistili mohylovite nasypy na vychodnim upati]
hory Javorna [kota 1090m), na rozhrani Svatoborske vrchovinyi
Slovansky fadovy hfbitov v Susici
s Zeleznorudskou pahorkatinou.85 Lokalita se nachazi jihojihovf-j
chodne od zanikle osady Z a d n i C h a l u p y (patfici k nekdejs^
obci Stodulky), asi 3,5 km jihovychodne od obce Javorna a 1,5
V^ roce 1881 bylo pfi rozsifovani Scheinostovy sirkarny (dnesni
km zapadne od samoty Sova. Pfi lesni ceste je situovan \i pocet tovarna
kamennych
se objeveno
svetlou hlinou.
PAP) utvaru,
zapadne nektere
od mesta
kostrovePrumerl
pohfebiste. Je
situovano na hrane pleistocenni ficni terasy Otavy pod upatim Svatoboru. Nesoustavne zachrany nalezfl se ujal univ. profesor }. N.
woldncb.,94 sumavsky rodak ze Zdikova a ucitel J. Holik, ktery
ziskal pro vznikajici susicke muzeum cenny material.95 Hroby vsak
t>yiy vetsinou zniceny ( „ . . . delnici pouze po krouzcich u hlav
mrtvol slidili a nenaleznuvse jich, s kostrami nemilosrdne, ano
Darbarsky nakladali" — byly snad kosti pouzity pro vyrobu fosfou -; J, pouze asi o peti jednotlivych pohfbech se dochovaly ramoye udaje. WoldHch odhadl pocet znicenych hrobu na sedesat a
- idrich uvadi minimalni pocet 100 hrobu. 96 Jadro pohfebiste bylo
pahrbku se pohybuje od 2 do 5 m. Zda jde skutecne o mohyly, pro-J
kaze az pfipadny vyzkum. Slovanska doba je pfitom jedinym archeo-^
logickym usekem, kdy mohylova pohfebiste zasahuji hluboko do jiz-j
niho pohranicniho horstva (napf. na Jindfichohradecku a Cesko-1
krumlovsku) 86 a dokonce pfekracuji hlavni hfebeny smerem
dolnorakouske Lesni a hornorakouske Mlynske ctvrti. V severozfi-|
padnim sousedstvi sledovane oblasti jsme obdobnou, avsak rovnes?
vykopy dosud nerevidovanou situaci zjistili ve Vserubske vrchovinti
u osady Svata Katefina, obec Uhliste pobliz Nyrska. 87
24
25
asi v mistech tovarniho koniinu (laskave ustni sdeleni J. Fridrij
eha). Jeho zapadni okraj byl zjisten pfi zachrannem v^zkumu ro]j
1961 pfi hloubeni zakladu pro novy objekt nad starsimi budovamj
zavodu (tab. 1: 7) a ovefen zatim poslednim nalezem hrobu dng
11. ledna 1975 pri vykopu pro kabel na parcele c. 289/1 v souseJH
stvi nalezu J. Fridricha.97
Celkove uspofadani a uprava hrobu
' Podle Woldfichova setfeni byly hroby uspofadany v fadach (jedl
notlive objekty v pfiblizne metrovych odstupech), z nichz jedna"
byla vybavena zausnicemi a druha byla zcela bez pruvodniho inl
ventaf e. Rovnez pozorovani, ze hrob z roku 1961 byl vykopan v mis!
te kamenne pfekazky (staroslovanskeho mohyloveho objektu?) b{
mohlo naznacovat, ze fady byly dusledne dodrzovany i na sam6ii
okraji hfbitova.
Podle Woldficha byly hroby zapousteny pomerne melee do as!
30 cm mocne vrstvy hnedozlute hliny, kterou pfekryvala stejne sil-]
na vrstva piscite" ornice. Hrob z roku 1961 sahal pf es 100 cm od
povrchu a zbytek hrobu z roku 1975 byl hluboky 60 cm. Tvar hro-j
bove jamy je znamy pouze z Fridrichova vyzkumu. Mela vlastr
hloubku 60 cm, byla obdelnikova s kolmymi stenami, zaoblen^n
rohy a s vodorovnym dnem. Woldfich uvadi vetsi kameny, ozna|
cujici zpravidla hlavu pohfbu; hrob 1961 byl opatfen kamennyn
krytem a roku 1975 pozorovali nalezci, ze telo bylo pfekryto
kolika kamennymi deskami.
Poloha tel a j e j i c h o r i e n t a c e
k lihu oblicejem k vychodu). Tak byl upraven take Jim
y pohfeb chlapce s minci, ale jiz opacnou orientaci
K P v e r o i l vykazoval sousedni hrob dospele osoby bez milodarfl sDOcivaiici ]en tfi kroky dale na sever. Posledni zachranne akce
toto ziisteni potvrdily: hrob 1961 byl orientovan SVV—JZZ a hrob
ig7 5 sv—JZ. Z celkoveho rozboru ritu slovanskych kostrovych
hfbitovfl v Cechach vyplynul poznatek, ze na nasem uzemi je severojizni orientace cizim prvkem, hodnocenym n6kdy i jako projev
cizi etnicke pfislusnosti pohfbenych. Takto orientovane hroby se
hromadi casto pfimo u starych cest,98 cehoz je prave susicke pohfebiste vymluvnym pfikladem. Lezelo pfimo pfi trase archeologicky prokazane cesty do Bavor, resp. v klinu mezi touto trasou a jinou stezkou, kterou projektuje D. Libal jako spojnici na severozapad (severni upati Svatoboru — Svojsice — Velhartice a dale podel uboci pohranicnich nor.) 99
Pamatky nalezene v hrobech
Nalezy z pohfebiste Ize rozdelit na hrobove milodary, ktere se
fadi jeste k pfedkfestanskS fazi hfbitova, dale na symboly vyjadfujici snad spolecenske postaveni (nebo sluzebnost —podle v^kladu
Z. Krumphauzlove; lask. ustni sdgleni) a na osobni vybavu zemfelych — pfedevsim sperky a odevni soucasti. 0 umisteni vsech druhu inventafe existuji ze starych vykopu jen dilci zpravy. K prvni
skupine (milodary) patfi jedina nalezena nadoba. Byla umistena
u chodidel pfi prave strane pohfbu (obr. 3: 3; vyzkum 1961).
K symbolum patfi clanek bronzoveho udidla (obr.4: 7; Woldfichem
oznaceny za zaponku), ktery lezel na prsou pohfbu. Poloha celeho
dvoudilneho udidla (obr. 4: 9) nebyla zaznamenana.100 Milodarem
zvlastniho druhu je stfibrny denar v prav6 hrsti asi osmileteho
chlapce. Predstavuje ,,obol mrtveho", v mladsi dobe hradistni obnoveny^ anticky zvyk — snad nahradu za potravu a napoj na cestu
do zahrobi v dobe, kdy pod tlakem cirkevnich pfedpisu mizi z hrobu nadoba.
27
26
Do tfeti skupiny (osobni vybava) se fadi pfezka s kovanim
opasku fobr. 4: 8), nalezena rovnez na prsou. Perly z polodrahokamu a stfibrna perla (obr. 4: 10—14; tab. 1: 5—6) se navlekaly do
nahrdelniku. Jejich ulozeni v susickych hrobech neni dokumentovano. Kovove zausnice z bronzu, postfibfene, ze stfibra nebo cinu
se v Susici nachazely pfi lebkach. Pocet zausnic s esovitou klickou
dosahl v jednom hrobe cisla osm, jinak neni rovnez znamy. Obecne se uvadi, ze mensi zausnice do prumeru 2,5cm (z vyberu na
Telesne pozustatky byly podle Woldficha ukladany v natazen^
poloze na zadech s vyjimkou detskeho pohfbu s denarem, kde ne-j
byly dolni koncetiny natazeny (jak upraveny?). Zprava J. Holika
vsak vypovida o sikme poloze koster na pravem boku. Podrobnejsi]
udaje bohuzel chybeji (odchylku mohly zpusobit i vnejsi pficiny
— napf. chemicke pochody pfi rozpadu lidske tkane, pohyby
miny), takze k informaci je mozno pouze pfihlednout v souvislostij
s dalsimi ritualnimi zvlastnostmi na pohfebisti.
Fridrich zjistil stopu dfevene podlo2ky (pohfeb na prkne), pfed-1
tim se Woldfich zmifiuje pouze o nepatrnych dfevenych uhliclch
v hrobech. Druhou vyjimku zde pfedstavuje orientace pohfbu. Bgznf I
zpusob ukladani tSl hlavou k zapadu a nohama k vychodu neni ze
Susice vubec znam. Woldfich uvadi obecne jihoseverni orientaci
obr. 4 c. 1—3) byly nejcastgji prostrkovany kozenym feminkem,
privazovany do vlasu u usi, na spancich nebo snad do vrkocu ucesu. Vetsi a velke kruhy (obr. 4: 4—5) mohly byt zaveseny pfi Wave v hroznovite sade nebo jednotlive a to tak, ze spadaly az na
ramena.101 Vetsina hrobu, snad cela jedna fada, byla bez jakychkoli
pfedmetu.
Peniz
mrtveho
Vetsinu prvku uvedeneho inventare nelze vrocit s potfebnou pfesnosti. Pfi uvaze o vyvoji a datovani pohfebistS je proto tfeba vychazet od pevneho bodu, jimz je nepochybne mince v detske'm hrobe. Jde o stfibrny denar z doby knizeci vlady (v letech 1061—1085}
potomniho ceskeho krale Vratislava II. Na licni strane ma krome
opisu — panovnikova jmena — zobrazeni muzske tvafe en face
s tfirohym kloboukem se stfapci, na rubu jmeno sv. Vaclava, ko-1
lem muzske tvafe s hladce scesanym vlasem a s pinovousem (obr.
4: 6). V ramci obdobi obolu mrtvych, zalezitosti let 1035 az 1110,
je prave knizeci vlada Vratislavova usekem nejvetsi frekvence tohoto obyceje, docasnou nahradou za pfilis zjevne pfezitky pohanstvi v pohfebnim ritu, zavrhovane svetskou i cirkevni moci. Pfechod od milodaru nadob k milodaru mince zaroveii doklada pfechodnou fazi od naturalniho hospodafstvi a naturalni smeny ke^
smene penezni, 102
Milodar nadoby
Starsim protipolem tohoto epizodickeho obyceje byl zvyk vkladat
do hrobu nadobu, jez podle obecneho soudu obsahovala tekutou nebo pevnou stravu. Je znam od sameho pf echodu ceskych Slovanu od
spalovani mrtvych ke kostrovemu pohfbivani kolem roku 800 nebo
kratce pote. Keramika mizi z inventare pohfebist po polovine 10. v§-1
ku.103 Na susickem pohfebisti ji zastupuje jediny exemplar: na kruhu toceny misovity tvar s vodorovnym pletencem dvou svazku ryh
na vyduti a s plastickou kruhovou znackou s hackovitym stfedem
na odsazene podstave [obr. 3: 3; vyska 10,5cm). Ostfe profilovane
nizke okruzi, tvofici vytazeny okraj nadoby, svedci, ze jde o technologicky znacne pokrocily vyrobek. J. Fridrich je ochoten spojovat
ji s tou casti pohfebiste, jez je datovana Vratislavovym denarem.
Obdobna svisla okruzi se vskutku vyskytuji v 11. stoleti, v jiznich
Cechach napf. v souboru ,,M" z hradiste u Kozarovic v Povltavi;1041
obecne platna krit^ria pro casove urceni slovanske keramiky ve j
zdejsim prostfedi nebyla zatim vypracovana. V urcitych vnitrozemskych castech Cech plati pravidlo, ze se pohfebiste bez keramic28
, m q 0 daru ujimala jiz pred dobou obolu mrtvych, tj. pfed
40 __50 'letv 11. stoleti, patrne nekdy kolem pfelomu 10. a 11. vet i°5 Susici je pfitom nutno povazovat spise za tranzitni stanici
v^meny kulturnich hodnot nez za periierni bod, kde by temef po
cele stoleti pfezivaly stare obyceje. Proto se domnivame, ze progresivni tvar z hrobu [1961] patfi na zacatek vyvoje pohfebiste,
nejpozdeji do 1. tfetiny 11. stoleti.
Udidla
K vyjasneni problematiky toho stupne susickeho pohfebiste, kde
isou jeste zastoupeny vecne symboly, by mel pfispet dalsi prvek
zdejsiho inventare — bronzove udidlo. Woldrich popsal jeho zdobeny lity clanek (tycinku zakoncenou na jedne strane ockem a na
druhe temef uzavfenym hackem, d. 5 cm — obr. 4: 7) jako zaponku odevu. Rovnez K. Dinklage urcil podobny (totozny?) artefakt
spolu s dalsim dvojdilnym udidlem (obr. 4: 9) za opaskovou soupravu a bez podkladu v nalezove dokumentaci je dale spojil do
jednoho hroboveho celku s prolomenou pfezkou (obr. 4: 8j. Teprve
R. Turek interpretoval Dinklaguv dvojdilny fetizek spravne jako
uzdu.106
Hroby jezdcu, jim2 se pfisuzuji takove atributy, jsou ve slovanskych Cechach neobycejne vzacne, z jihoceskeho prostfedi je znamo jedine zelezne udidlo z mohyl u Pnovic.107 Princip ,,mekkeho"
dvoudilneho udidla je ve stfedni Evrope znamy od doby bronzove;
tenke figuralne zdobene clanky vystupujl jiz v Iat6nskem obdobi.108
K detailum provedeni masivnejsiho udidla [d. 45 + 52mm; obr. 4:
9) s naznacenym napojenim na postranice dratem a nytem s ockem
n l zn ^ me zatim analogie. Zato volnemu clanku (obr. 4: 7| poskytuji
prime paralely hranicni body slovanskeho osidleni jihozapadnich
Cech. Na pfemyslovskem hradisti Stare Plzni bylo shodne udidlo
3 dvou spojenych clancich nalezeno v pfevazne mladohradistnich
vrstvach na I. pfedhradi. 109 Dalsi jeden clanek pochazi z pravekeho
mohylniku v lese Kyjov u Malesic,110 rovne2 na Plzensku, a pfedstavuje tarn snad dodatecny pohfeb ze slovanskeho obdobi. Z podrobne zpracovanych slovanskych pohfebisf ve stfednich Cechach
(na Prazsku a Litomeficku) se tento typ neuvadi.111 Vyskyt v dotykove zone se zapadnim sousedstvim naznacuje mozna puvod bronzovych udidel, neposkytuje vsak zatim opory pro jejich jemnejsi
datovani, jez by se podle vseho melo pohybovat v ramci mladsi
doby hradistni.
29
Soucasti nahrdelniku
Na pohfebisti pod Svatoborem jsou zastoupeny take perly z polodrahokamu, v Cechach pomerne fidke.112 Jde o dve perly z kfistalu tvaru dvojk6nickeho komoleho jehlance a kvadfiku se zkosenymi konci (obr. 4: 10—11) a o tfi karneolove perly (2 osmiboce
hranolovite a 1 krychlova se zkosenymi rohy — obr. 4: 12—14).
Oboji k nam pfinasely obchodni proudy ze vzdalenejsiho vychodu
zprostfedkovane pfes Kyjevskou Rus a Polsko. Nerostne suroviny
k jejich vyrobe" (brousenim) pochazely ze zdroju na Kavkaze, pfipadne az v Indii.113 Na venkovskych hfbitovech se objevuji na
sklonku 10. a hlavne v 11. stoleti, coz plati i pro Susici. Nebyly
pouze sperkem, ale od staroveku i amuletem a hodnota, kterou jin
stafi pfikladali, je ucinila ekvivalentem smgny. Podle zprav arabskych cestovatelu 10. stoleti byla jejich cena velmi vysoka. Ve vy<!
chodni Evrope" pfedstavovaly dva krystaly hodnotu jedne kravy.l
Transportem do tak vzdalenych oblasti, jako je stfedni Evropa, mui
sela jejich hodnota jeste stoupnout.114 Jako ,,mena" niohly mozna!
proniknout i mezi lid, coz by vysvetlilo jejich vyskyt ve venkov-i
skem prostfedi. V Susici Ize vyskyt perel z polodrahokamfl spojil
s pusobenim obchodni cesty. Susicke perly z karneolu byly chyb-l
ne citovany jako perly jantarove.115 Omyl je pochopitelny, nebofj
tvary obojich si jsou velmi blizke.116
Po pomerne dlouhou dobu byly v oblibe soudeckovite perly zel
stfibrneho plechu, zdobene granulovanymi (zrnenymi) trojuhelnl-I
kovymi vzory a u otvoru zesilene vyvalkem. Byly slozeny ze dvoul
casti. Ze Susice pochazi cela a polovicm perla [d. 33,5mm, s. 29 mmj
— tab. 1: 5—B).117 V Cechach se poprve" objevuji jiz se sperky vytvofenymi v duchu pozdniho velkomoravskeho klenotnictvi na Koufimi a pozdeji i na Libici. Udrzely se i v nasledujicich staletich.118^
Hlavni oblasti jejich rozsifeni je Polsko, kde prevazna cast v pokladech tzv. zlomkoveho stflbra patrl do 11. stoleti. Rozsifeni typu
zasahuje do Skandinavie, vychodniho N§meoka a zapadnich oblasti
Ruska.119 Susicky nalez, ktery pfedstavuje jihozapadni okraj vyskytu, Ize s ohledem na datovani ceskych pokladu zlomkoveho stfibra
zafadit do 1. poloviny 11. veku.120 Spolu s jiz zminenymi perlami
z polodrahokamu dokladaji, ze cesta prochazejici Susickem byla]
napojena na rozsahlou sferu obchodniho podnikani v severovychodni Evrope.
Zausnice s esovitou klickou
Nejpocetnejsimi ozdobami stejne jako jinde v Cechach jsou
susickem pohfebisti kovove zavesne krouzky s jednim ukoncenir
30
,wedenym do esovite klicky. Je jich odtud znamo celkem 23 kusu
(19 ve sbirkach susickeho muzea a 4 zname pouze z Woldfichova
vvobrazeni 121 Tyto nausnice se mezi sebou lisi pouze materialem,
z nehoz byly zhotoveny: 13 je z bronzu (pfiklad na obr. 4: 1), 8 je
povleceno stfibrnou mazdrou (velmi slabe vytepanym pliskem —
tzv. platovani; obr. 4: 4), jedna je stfibrna (obr. 4: 2) a jedna cinova
s odlomenym ockem (obr. 4: 5).
Ve vyvoji esovitych zausnic byly rozpoznany urcite zakonitosti,
projevujici se v pozvolnem rustu jejich velikosti. Zakladni smer
vvvoje stanovil na zaklade zausnic nalezenych ve spolecnem celku
s mincemi R. Turek.122 Podle jeho tfideni by do let panovani knizete
Bfetislava I. (1034—1055) spadaly bronzove zausnice o prumeru
15 az 17 mm a platovane o prumeru 17,5 az 19 mm. V Susici by se
to tykalo dvou exemplafu bronzovych (Woldfich c. 3 = obr. 4: 1,
Dinklage c. 15) a jednoho platovaneho (Dinklage c. 12; platovana
zausnice Dinklage c. 20 ma prumer mensi.)
Do let vlady Spytihneva II. (1055—1061) by patfily bronzove zausnice o prumeru 18 az 26 mm a platovane kolem 23 mm. Sem by
spadaly vsechny zbyvajici susicke bronzove exernplafe (Dinklage
c. 18, 14, 8, 9, 6, 2, 3, 7, 4, 5 a 1) a tfi platovane ( Dinklage c. 13,
11, 17). Do casu knizeci vlady Vratislava II. (1061—1085), jehoz
denar z pohfebiste pochazi, by nalezely platovane zSusnice o prumeru 25 az 27 mm, v Susici zastoupene dvema kusy (Woldfich
c. 4 = obr. 4: 4, Dinklage c. 16).
Stfibrne zausnicky byly vetsinou drobne, s prumerem kolem
1,5 cm a udrzovaly se v teto velikosti po dosti dlouhou dobu,123 takze susicky kus ( obr. 4: 2 = Woldrice c. 2) by bylo obtizne pfesneji datovat. Z ramce tohoto schematu se vymyka jedna platovana
zausnice (Dinklage C. 19 — prumer 33,5X30 mm), ktera by mohla
byt fazena podle obsahu pokladu v Praze — Stepanske ul. az do
40. let 12. stoleti.124
h .?° dany nfi crt evoluce zausnic doplnily vysledky odkryvu pohfeaiste z 12. stoleti v Radomysli ve stfedmm Pootavi, kde zavesny
sperk dosahoval temef az 90 mm prumeru. Ukazalo se, ze mensi
zausnice o prumeru 20—30 mm se tarn soubezne vyskytovaly v hrot>ech deti. Je to pochopitelne, nebof mohutne velke kruhy nemohly
vyhovoyat jako ozdoba detske hlavy, kterou by nadmiru zatizi.1 , Zausnice o velikosti 20 az 30 mm pf itom pf edstavuji nadpolonnh5*KV6-SinU su§ick§ho nalezoveho fondu (12 kusu). Protoze vek
ponrbenych nemohl byt v Susici antropologicky vysetren (kosterny
?h
byl nlCen a nedochova l se, jedinym zjistenym detskym
i Jem byl hrob s mine! bez dalsi vybavy), ztezuje tento nedosta-
31
tek vsechny pokusy o stanoveni teziste pouzivani susickeho hrbitova pomoci zausnic.
Nejvetsi nalezenou zausnici je cinovy exemplar o rozmerech|
(podle puvodniho vyobrazen!) 38X35 mm — obr. 4: 5. J. Smolik
udava v popisu k Woldricliovym kresbam prumer 35 mm a sllul
5 mm. Cinove zausnice se na ceskych pohf ebistich vyskytuji zfidl
ka a nebyly zde mozna ani hotoveny. Neni vylouceno, ze patfi do]
jiz vytcene skupiny importu z Pobalti. Nejblizsi protejsek — cino-j
vou zausnici z hrobu c. 40 v Radomysli (35X30,4 mm] — radi Bj
Nechvatal a P. Radoraersky na pocatek 12. veku.126
Zausnice s hacky
Zvlastni formu pfedstavuje pouze 1 mm silna dratena bronzoval
zausnice (obr. 4: 3), jejiz konce jsou podle Woldficha ,,zatoceny asj
do poloviny S tak, ze nyni dva hacky tvofi". Podle ,,vrubu protij
zatocce patrneho" soudil, ze byla dlouho v uzivani. Vykazuje rozmery 18X14 mm. Zausnice s ockem (ukoncene vzacne hackem) sel
sice vyskytuji v Cechach uz v dobe velkomoravskeho vlivu v 9. sto-l
let! a vyznivaji, jak se zda, ngkdy na pocatku 11. stoleti,127 ale susicka mozna obrazi urcitejsi vztahy k fadovym pohfebistim v Ba-j
vorsku.128 Tarn sice maji naprostou pfevahu velke zapadni uzavfe-£
ne kruhy s hackem, ale vyskytnou se i drobne varianty z bronzul
nebo stfibra, jejichz prumer klesa az ke 20mm [Burglengenfeld —1
hrob 5 a bez celku). V hrobovem souboru c. 4 z Matzhausenu pro^l
vazeji zausnicku s hackem krome velkych kruhu mj. kovani ka-J
rantanske kultury, 129 ktera ]e archeologickym odkazem jihoslovan-1
skych Slovincu. S ohledem na pfevazujici datovani pohfebiste v
Matzhausenu do 10., nanejvys do casneho 11. stoleti, je mozno po- j
vazovat zausnici s hackem v ramci susickeho pohfebisie za starsi j
prvek se vztahy k Podunaji.
Pf e zk a
Unikatnim nalezem je pfezka ze zluteho kovu (obr. 4: 8). Jeji ot
delna plocha hlavice s pfehnutym zakoncenim, prolomena ve tvari
pismene T, je zdobena vybijenym rostlinnym motivem v ornamen-j
talnim ramci [37X13 mm). Zadnim otvorem je protazeno klesticko-l
vite profilovan6 uzsi kovani z pfehnuteho plechu, ktere bylo pu-;
vodne pripojeno k femeni dv§ma zeleznymi nftky. V prostfedi slo-j
vanskych pohfebisf v Cechach nema obdoby. J. Schranil kdysi zdu-j
raznil jeji ojedinelost a datoval ji nepfimo do 11. stoleti.130 K. Din-
klage se domnival, ze prezka tvori s Clanky udidel opaskovou soupravu z 12. stoleti.131
K celkovemu provedeni prezky nezname analogie. Motiv kvetni
koruny se vyskytuje na kotoucovitych sponach mladsi faze karantanske kultury (10.—1. polovina 11. stoleti); jeho vychozi formy
se hledaji v Aquilei.132 Ornament by mohl byt ve svem souhrnu romansky133 a technika profilace plechove casti se objevuje jeste v 2.
polovine 14. stoleti na opascich v Karpatske kotline.134
Datovani pohfebiste
Pfedem je tfeba zduraznit, ze mezi staroslovanskou nadobou z mohyly ( ? ) a fadov^m hrbitovem neni pfima souvislost. Nanejvys Ize
uvazovat o tradici mista. Za prukazn^ casovy mustek neni mozno
povazovat ani okraj z tuhove hliny s vyzdobou provedenou na podhrdli hfebenovym vpichem (obr. 3: 2). Strep byl nalezen pod vne>
sim okrajem kamenneho vence hrobu (z roku 1961) a Fridrich jej
spojuje s mladohradistni fazi hfbitova,135 aC by typologicky mohl
patfit jeste do stfedni doby hradistni. Druhotne ulo2eni zlomku ve
slozite terenni situaci, jeho osamocenost na nalezisti a pfihlednuti
k celkove nevyrovnane produkci doboveho hrncirstvi, kdy se spolecne vyskytuji ruzne pokrocile prvky, jej vylucuji z dalsich uvah.
Radovy hfbitov v Susici mohl byt proto zalozen nejdfive na sklonku 10. veku, spise az pocatkem 11. stoleti (nadoba v hrobe, drobne esovite zausnice, zausnice s hackem?). Pochovavalo se zde intenzivne v prvni polovine 11. stoleti, zvlaste pak v 60. a 70. letech,
z nichz by podle zakladniho metrologickeho schematu mela pochazet nadpolovicni vetsina zausnic. Ve svem vrcholu (1061—1085)
zastihuje pohfebiste obycej milodaru mince i s nejklasictejsim detailem umisteni penizu v prave dlani. Zaver pouzivani nekropole je
mozno klast od pocatku (cinova zausnice) do 30.—40. let 12. stoleti
[nejvetsi stfibrem platovan^ krouzek). Teziste skupiny nedatovatelnych hrobu (podle starych zprav snad cela jedna fada bez jakychi milodaru) spociva snad v mladsi fazi hfbitova — jeden hrob
z vybavy byl vzdalen tfi kroky od hrobu s denarem.
^?loha pfi dalkove ceste se promita v neobvyk!6 orientaci poirbu, naznacujici pusobeni cizich tradic. V hmotnem inventari se
lomaclm zakladem kfizuji zapadni (zausnice s hackem, udidla?)
Junajske prvky (pfezka?). Zvlaste silne sem zasahuji obchodni proudy z evropskeho severovychodu, pfinasejici v horizontu
-POkladfl zlomkoveho stfibra" v 1. poloving 11. stoleti granulovane'
r iy a polodrahokamy (pozdgji jeste cinove zausnice?). Lze oce33
32
kavat, ze budouci podrobnejsi rozbor tuto charakteristiku susickgl
ho pohfebiste upfesni zejmena pro pfedmety, jejichz puvod a c<m
sovy profil nelze vzhledem k nedostatku srovnavaciho materialu]
zatim pine dolozit: udidla a pfezku. Z celkoveho poctu 37 ( 3 8 ? ) j
dochovanych jednotlivych nalezu jsou dve tfetiny domaci produkce.
Na zbytku (12—13? pfedmetu) se vychodni a zapadni (podunajsky)'
,,import" podileji v pomeru 2:1.
Pfisti objevy snad vyjasni otazku, nakolik ]e vybava susickeho
pohfebiste vyjimecna ve srovnani s prumernymi vesnickymi hrbi-j
tovy 11. stoleti v jihozapadnich Cechach. Zname je zatim nedoko-1
nale, nebof obvykla fadova pohfebiste vyrustajici za vnitfni koldB
nizace se casto postupne stavala kostelnimi hfbitovy. 136 Mladohradistni horizont pohfbu pak porusovaly vrstvy hrobu z vrcholnehoj
stfedoveku, z doby barokni a dalsi zastavba. Susicka nekropole, zalozena mimo pozdejsi mestskou aglomeraci, zustala az do 19. stoleti]
tohoto procesu usetfena. Podunajskou stezku kontroloval v jejimj
dalsim vnitrozemskem prubehu pfemyslovsky spravni hrad Pra-1
chefi. V jeho archeologicke naplni by se mely promitat kulturni
proudy, ]ez jsme poznali z pohfebiste pod Svatoborem. Pfi zjistova-j
cim vyzkumu v roce 1976 tarn P. Braun a J. Klapste zachytili v jiz-l
nim sousedstvi dnesniho hfbitova 15 hrobu, jejichz jamy porusovaly]
vrstvu s keramikou 11.—12. stoleti. Ze zasypu jednoho z hrobu po-1
chazi ro/evfena esovita zausnice o velkem prumeru a snad z jineho!
dve zelezne pfezky. 137 Prokazatelne tedy jde o objekty mladsi n e z j
jsou susicke.
J. Slama upozornil, ze mladohradistni nalezovy katastr v horazd'ovickei a strakonicke panvi neni v rozporu s udaji listinneho falza;
13. stoleti, hlasiciho se k roku 1045, kterym byl v teto oblasti darovan znacny majetek bfevnovskemu klasteru (CDB I., n. 379, p.
352—354).138 Diky kulturni emancipaci slovanskeho obyvatelstva,
kterou susicke pohfebiste doklada, se sotva zmenil narodnostni
obraz horniho Pootavi v nasledujicim obdobi, kdy Susicko pfeslo
roku 1124 do rodove drzavy bavorskych hrabat z Bogenu.
Dalsi slovanske hroby v hornim Pootavi
Slovansky hrob(?]od Cenkovy Pily
_ Ve 30. letech byla podle registrace plzeiiskeho archeologa V.
Ctrnacta nalezena pfi kaceni lesa proti Cefikove Pile (obec Srni)
hrobova nadoba.139 Je ulozena v kasperskohorskem muzeu (inv. c.
8), bohuzel bez jakychkoli dalsich udaju. Hrnec s vytazenym a sik-
fiznutym okrajem zdobi na podhrdli sikme vrypy nad rozpa"10 S:', rvL zlabkove vlnice, uprostfed tela probihaji dve vododovyi v
^ horni casti byl obtocen na rucnim kruhu, skvrnite
[sou 'zbarveny sedohnede az nacervenale a podstava vykastopy hrncifske znacky (v. 13cm; obr. 3: 5; tab. 1: 8).
Tednoduse sefiznuty okraj hrnce patfi k prubeznym prvkum:
nap? na Litomeficku je zastoupen od stars! do poCatku mladsi dobv hradistni,140 vyskytuje se rovnez na hrobove keramice ve stfediich Cechach.141 Dekor provedeny jednoduchym rydlem je vyrazne
mladohradistniho charakteru. Utvafenim okraje upomina na stihle
hlinene aquamanile [obfadni nadobu k myti rukou) ze slovanskeho sidliste na tzv. Klasternim pfedmesti v Klatovech, fazene R. Turkem na rozhrani 10. a 11. stoleti.142 Pokud jde skutecne o pohfebni
vybavu, mohla by nadoba od Cenkovy Pily pochazet nanejvys z pocatku 11. stoleti. Dulezitost nalezu spociva pfedevsim v jeho vysunute poloze na soutoku Vydry s Kf emelnou, 14 km jizne od Susice
a mimo zname cesty. Casna vnitfni kolonizace se zde pfi pronikani
do hloubi Sumavy patrne fidila osou toku Otavy.
PohfebistevKadesicich
'if
• t \e us
19. 11. 1973) byly za 2. svetove valky nalezeny v Kadesicich ,,hroby
s krouzky".143 Nalezy se nedochovaly, ale jejich pfiblizny popis by
pfipoustel, ze mozna jde o slovanske esovite zausnice. Kadesice se
poprve pfipominaji k roku 1372,144 takze ovefeni nalezu by posunulo pocatek d6jin obce do stars! minulosti. Podobne situace Ize ocekavat v celem do vnitrozemi pfiklonenem pasmu sumavskeho podhuri.
Esovita
z a u s n i c e z K a s p e r s k y c h Hor
Roku 1928 patrali Kasperskohorsti pod dlazbou v hfbitovnim
kostele sv. Mikulase (asi 1 km severozapadne od stfedu mesta)
po hrobu kneze, ktery je vyobrazen na tamni goticke nastenne
malbe z roku 1330 spolu s donatorem a svetci. Pomerne maly vyop, 2ac hytil velmi mlade pohfby s vybavou kovovych ruzencovych perel, kozenou vazbou modliteb s mosaznou sponou apod.
Mezi touto vybavou se vsak nasla take velka deformovana esovita
zausnice (obr. 3: 4). Byla vyrobena z bronzoveho dratu o sile
.' P1111 (celkovy prumer asi 6 5 m m ) , jeji siroce roztepana klicka
zc' Z benaj P° d61n ym zlabkovanim. (Protoze pfedm6t byl pfed lety
izen z mistnich muzejnich sbirek a v puvodni publikaci neni de-
34
35
r
37
36
je jiste, ze nejpozdeji od slovanskeho obdobi by bylo tfeba poskytnout slovo fade jinych vednich oboru, vlastni historiografii,
dejepisu umeni, nauce o mistnich vlastnich jmenech — toponomastice a dalsim disciplinam, jejichz chor by teprve poskytl komplexni
obraz. Rovnez promenlivy vztah nejstarsich obyvatel k pfirodmmu prostfedi v obtiznych podhorskych a tvrdych horskych podminkach, vyuzivani pfirodnich zdroju [pro t62bu zlata vsak nemame v pojednavanem casovem rozpeti pfimych dukazu) a mnohostranne lidske pusobeni pfi pfemene krajiny v kulturni obdelavanou zemi by vyzadovaly zvlastniho studia, jez je nemyslitelne bez
spoluprace mnoha pfirodovednych i technickych oboru. To vse
zflstava ukolem i zavazkem pro budoucnost. Srovnani s pfehledem
pravekeho vyvoje Susicka, kter? mohl podat roku 1938 B. Dubsky,151
ukazuje, jak se za uplynule ctyfi desitky let rozsifila nalezova zakladna a dosazene obzory. Pozorny ctenaf vsak postfehne i mezery,
jez bude tfeba zaplnit dalsim vyzkumem a rozvahami.
Horn! Pootavi ma vyznamnou archeologickou tradici. Romanticke cervanky archeologicke vedy poznamenal nahodny nalez stfedovekeho bronzoveho svicnu na S v a t o b o r u sklonkem 18. stoleti, pova2ovany za sosku staroslovanskeho buzka. Jmeno hory dodalo zvlastni aureoly tomuto prozaickemu pfedmetu, ktery se roku
1851 dostal z majetku Hubatiu, rytifu z Kotnova, do sbirek Narodniho muzea.152 Nalez vsak pfipoutal ke kraji odborny zajem. Jiz susicky historik J. A. Gabriel popsal v 50. a 60. letech 19. stoleti fadu
archeologickych nalezu.153 Nemalou praci vykonalo susicke muzeum
hned v prvnich rocich pfi svem vzniku (1880). ObStavy ucitel J.
Holik a pfedni archeolog univ. profesor J. N. Woldfich zachranili
torzo inventafe slovanskeho pohfebiste pod Svatoborem, postizeneho stavbou sirkarny. Svatobor byl zaroven zbaven mytu davneho
hradiste a obgtiste.
Po 1. svetove valce nasledovala era badatelskeho zajmu B. Dubskeho, puvodem ucitele, kter^ provadel zvlaste vykopy na hradisti
Sedle. Dalsi posumavsky rodak, brnSnsk^ prehistorik univ. profesor E. Simek, objevil Obfi hrad a ustalecske hradistg. Ve 30. letech
zacalo take zachrafiovat prvni nalezy nove muzeum v Kasperskych
Horach (zal. 1924), jez si pfivolalo ke spolupraci odborniky z prazs ke nemecke univerzity, profesora L. Franze a C. Streitovou. Dusledky techto tendenci se projevily za okupace, kdy bavorsti autofi
neobjektivne vykladall archeologicke nalezy na Sumavg (P. Reittecke).
^Po osvobozeni se v ramci sveho badatelskeho programu a pomocne akce pro muzea v pohranici ujalo vyzkumu hornootavskeho regionu Narodni muzeum v Praze. Jeho prehistoricke oddeleni z po-
Kasperskohorska zausnice lezi na konci cesty, kterou jsme prochazeli pfi liceni nejstarsich dejin horniho Pootavi podle svedectvi
archeologie. Od stipanych nastroju lovcfl stars! doby kamenne a2
po stopy vnitfn! kolonizace v casnem stfedoveku jsme naslouchali
vypovedi hmotnych pamatek. Jejich proud ovsem neslabne ani
pozdeji a historicka archeologie je neoddelitelnou soucast! poznavan! dalsich useku narodnich dejin, kdy pfibyva pisemnych zprav.
Nase tema je vsak u konce.
kor patrny, byl na nasem vyobrazeni volne doplnen.) Zausnice zfej- 1
me pochazi z rozruseneho hrobu.145
Roku 1942 se o datovani a vyklad nalezu rozvinul spor mezi dve- I
ma ngmeckymi badateli. P. Reinecke datoval zausnici nejpozdeji 1
k roku 900 a spojil ji s casne karolinskym zaborem nove pudy i
v okoli stare sidelni oblasti nemeckeho kmene Bavoru. Vychazeje j
z chybneho fazeni zausnice, rozvinul tento jinak velmi zaslouzily j
archeolog teorii o bavorskych zemedelskych kolonistech na Suma- j
ve, jejich zdejsi osade a o ceste, ktera by spojovala Hory (pfes j
Zwiesel a Regen) pfimo s Niederaltaichem, pfipadng s Hengersbergem na Dunaji. Na nebezpecne dusledky takove koncepce, zvlaste"
v dobe, kdy byla razena, neni jiste tfeba zvlast poukazovat.
Replika K. Dinklaga, kter? spravnym casovym zafazenim zausni- ,
ce k roku 1200 a poukazem na specificky cesk£ raz jejl zdobene ;
klicky dokazal chybnost Reineckovych nazoru, byla v podstate ob- <
jektivni.146 Po osvobozeni se konecne mohli k otazce nejmladsiho
vyvojoveho stupng esovitych zausnic, z niz se bezdgcne nacas stalo
politikum prvniho fadu, vyslovit i ceskoslovensti autofi.147
Velke zausnice se zlabkovanym esem jsou typicke pro pozdni do-1
bu hradistni. S vyjimkou takto zdobenych drobnych stfibrnych
zausnic v pokladu ze Zelcan na Plzensku,148 zakopanem kolem roku
1050, se v jiznich a jihozapadnich Cechach zdobene kruhy vyskytly
napr. v Ceskych Budejovicich spolu s romanskou stfibrnou celenkou, jejiz ukryti je kladeno do let po roce 1200; v mladych hrobech na pohfebisti z 12. stoleti v Radomysli u Strakonic, v Myslive na Planicku ad. Neni vylouceno, ze se funkce techto zausnic
ponekud zmenila a vyzadala si proto take jineho druhu upravy a j
zdobeni, nez ]ak tomu bylo u drobnych tvaru.149
Nalez v mikulasskem kostele u Kasperskych Hor dovoluje pfedpokladat, ze gotickemu kostelu150 z doby kolem roku 1330 pfedchazela stars! romanska stavba, jez by podle casoveho fazeni teto
zausnice byla v pouzivani jako hfbitovni kostel nejpozdeji na sklonku 12. veku.
Zaver
pudu univ. profesora J. Neustupneho a za vedeni J. Bfene realizovalo nekolik vyzkumnych kampani na Sedle, Obfim hradu a na
Hradci u Ustalce. Rovnez Archeologicky ustav Cs. akademie ved
v Praze a jelio plzefiska expozitura (zalozena 1956) pfispely k dosazeni hranic soucasneho poznani.
Podle zakona c. 22/1958 Sb. o kulturnich pamatkach jsou v hornim Pootavi pfisne chranena vsechna popsana hradiste, stfedoveke 1
hrady, hradky a tvrziste, mohylniky, vgtsina ryzovist zlata i ostatni
druhy nalezu a jednotlive pfedmety. Snad zadny vgdni obor nezavlsi ve svych kofenech i vysledcich tolik na dobre vuli a ochote ;
vefejnosti ke spolupraci jako archeologie. Kazdy obcan i navstevnik Sumavy se muze stat zachrancem historickych hodnot, upozorni-li na nahodne nalezy pfi lesnich a zemedSlskych praclch, stave'oni clnnosti vseho druhu, pfi zemni tezbe i pfi vsech jinych zpu- j
sobech zasahu do ptidniho prostfedi, ktere skryva neopakovatelny
archeologicky archiv a nenahraditelne hodnoty naseho kulturniho
dedictvi.
V cele oblasti je v takovem pfipade nejucinnejsi obratit se pfimo na expozituru Archeologickeho ustavu CSAV v Plzni (30113 Plzen, Frantiskanska 13) nebo na pracovistg Muzca Sumavy (Kasperske Hory, Susice). Jejich pracovnici provedou na ohrozenem mist§
pruzkum a vytezky obohati krajinska muzea i obecnou rovinu poznani.
ZSverecna pozncimka autora: ObecnS chariakteristika jednotlivyoh obdobi v teto praci vfitsinou vychazi z pfehlednych del J. Filipa, Braveke Ceskoslovemsko (Praha 1948), J. Neustupneho (ed.), PnavSik Ce'stoosloveniska
(Praha 1960) a R. Pleinera (ed.), Praveke dejiny Cech (Praha 1978).Shodne s posleidne citovianym shnnutim uzlvame pro dobu <p?ed zrnenou letopoctu oznaceni minaisovym zinamenkem pfed vrocenim. Je nasi milou po^
vinnosti padekovat prazskym odbonniikum (dr. J. Bitenovi, dr. J. Fridrichovi, dr. L. fansovs, dr. }. Justove, univ. prof. J. Neustupnemu, dr. J. Sldmovi,
dr. E. Soudske, dr. Z. Krumphanzlove, dr. N. Venclove a dr. Z. Vanovi),
plzenskym kolegum (P. Braunovi, dr. M. Doubove, F. Frydovi a D. Soukupove), dale F. HlavSCovi (Rozsedly), VI. Horpeniakovi (Muzeum §umavy),
prof. VI. Hoiemu (Susice) a V. Spickovi (Cimlce) za radu poskytnutych
informaci.
An
tonln Benes
Oberes Otavagebiet in der Vorgeschichte und am
Anfang der GescMchte nach den archaologischen
Quellen
Das obere Otavatal nimmt die Mitte der gumava (Bohmerwald) ein.
.j (jgj. geomorphologischen Gliederung besteht es aus flachem Gebirge
Sumavsk^ plane" (Bohmerwaldgefilde; Hohenintervall 1370 — 565 m) und
"us gegliedertem Vorgebirge ,,Svatoborska vrchovina" (hoheres Bergland;
Hohenintervall 990 — 455 m). 1 Die Grenzen dieser beiden geographischen
Einheiten stellt die Linie dar, welche die alte Besiedlung infolge der harten Naturbedingungen nur selten tiberschritt. Die hohen Lagen boten
na'mlich keine Moglichkeit fur die Land- und Weidenwirtschaft, welche
fiir die meisten jiingeren vorzeitlichen und friihgeschichtlichen Gesellschaften auf diesem Gebiet den Grund ihrer Nahrung bedeuteten. Trotzdem ist
aus der Gegend von Susice (Schtittenhofen) und Kasperske Hory (Bergreichenstein) eine Reihe von archaologischen Funden und Fundorte bekannt,
unter welchen ausgedehnte Burgwalle — die uberhaupt am hochsten liegenden vorzeitlichen Festen auf dem bb'hmischen Gebiet — hervorragen.
Aus dem Bild, welches der Fundkataster des oberen Otavagebiets (Abb. 5)
bietet, kann deduziert werden, dass hier nicht die Naturqualitaten sondern die Raumbeziehungen zu dem breiteren Siedlungsgebiet entscheidend
waren. Der Otava-Oberlauf war ein natiirliches Hinterland und ein Zufluchtsraum fiir die in den benachbarten inlandischen HiigellSndern (von
Biatna—Horazd'ovice und von Bavorov) lebende Einwohnerschaft. Das Otavatal, welches vom Nordosten bis iiber die Stadt Susice hinausragt, bildete die Hauptachse fiir den_ Zugang. An diese schlossen sich in verschiedenen Zeiten Wege an, die Sumava durchkreuzten und Siidwestbohmen dem
Entwicklungsprozess im Donaugebiet naherbrachten.
Anna'hernd vor 10 000 Jahren in dem Spatglazial, im Obergang von dem
arktischen zum subarktischen Klima wurde die hiesige Gegend zum erstenmal besiedelt. An der Ferse des Hiigels ,,Svatobor" wurde im Jahre 1961
die spatpalaolithische Station S u s i c e I entdeckt, wo ein Komplex von
zwei verbundenen zeltartigen Wohnsta'tten innen mit Herden (Rekonstruktion — Tafel 1: 1) gefunden wurde. 2 Die zeitgenb'ssische Station S u s i c e
II befindet sich in einer Entfernung von 3km nach Nordost (Funde —
Abb. I; i)_3 rjie Spaltenindustrie war meistens aus dem ortlichen Quarz
angefertigt, teilweise aber — z. B. der Abschlag aus der Station II — ist
sie aus einem Rohstoff von bayerischer Provenienz, was auf westliche
Kontakte oder gar direkt auf den westlichen Ursprung der ortlichen a'ltesten Besiedlung hindeutet.
Aus der jungeren Steinzeit (-5. bis -4. Jahrtausend] ist nur der vereinzeite Fund eines Bruchstucks von einem Lochbeil (Abb. 1: 2) aus der Nane der Gemeinde P o d m o k l y (Fundort — Tafel 4: I). 4 Die nachstliegenV 6 n ^olithischen Bereiche, aus welchen die Einwirkung in die Gegend
B n, bu sice ausgehen konnte, breiteten sich in dem Pilsner und Budweiser
wen und in dem rechtufrigen Donauraum aus.
dip ~ einer langeren Pause ohne menschiiche Anwesenheit bringt erst
ein lUnsere Bronzezeit (die Neige des —2. Jahrtausends) weitere Funde:
Lan? UChstfick einer Bronzesichel aus M i f e n i c e (Abb. 1: 3)5 und eine
nspitze, auf dem Stadtplatz in S u s i c e gefunden (Abb. 1: 4; Taf 1:
bestimmen die aussersten Punkte des Vorruckens der Knovizer
2) 6
39
38
Kultur aus dem Bassin des mittleren Otavalaufes. Schwache Anzeichenj
sprechen fur die Verbindung mit dem Donauraum iiber das Gebirgsjochl
bei Zelezna Ruda und weiter langs des Flusses Schwarzer Regen.
Starkere Besiedlung aussert sich erst in der spaten Hallstattzeit (—7_
bis —6. Jhdt). Aus Z b y n i c e, wahrscheinlich aus Hiigelgrabern stammen
zwei Gefasse (die Schiissel tragt graphitische Verzierung; Abb. 1: 7—8;
Taf. 1: 3—4). 8 Aus Z e l e n o v sind zwei quergerippte, entweder aus zerackerten Hiigelgrabern oder aus flachem Brandgraberfeld stammenden
Bronzearmringe (Abb. 1: 5, 6).9 In D o l n i S t a n k o v fand man eine'
bronzene oder eiserne Hiebwaffe aus der Hallstattzeit.10 Die zeitlich nicht
bestimmbaren Funde der ,,Urnen" kommen aus D o l e j s i K r u s e c 1 2 und
S v o j s i c e.13 Die angeblichen Hiigelgraber am Abhang des Berges ,,Sedlo"
bei A l b r e c h t i c e sind in Wirklichkeit durch Frost und Verwitterung,
entstandene Naturobjekte. 11
Die siidbb'hmische Hugelgraberkultur der Hallstatt- und Friihlatenezeit
trug zu der Entstehung der Kelten, des ersten historisch belegten Geschlechts in Mitteleuropa bei. Im —5. Jahrhundert kam es in der keltischen
Welt nordlich von den Alpen zu Unruhen, langgezogenen Stammverschie-,
bungen und Raubztigen. Das einheimische Volk flfichtete sich samt seinenj
Viehherden in waider und Berge. Damals kam es zur Grtindung des Burg-'
walls ,,Sedlo" bei A l b r e c h t i c e , 902 m hoch u. d. M. (Taf. 3: 3). Der'
Burgwall hat die Form eines unregelmassigen Polygons, dessen Langsachse
403 m und der Umfang iiber 920 m betragt (Abb. 2: 4). Den Grund derl
Fortifikation bilden die durch Steinwaile verbundenen Felsenklippen (Taf.j
3: 2). Die Walle sind eigentlich Destruktionen der urspriinglichen Trocken-j
mauern mit innerer Holzkonstruktion. Die seit dem Jahre 193015—18.21> •
verlaufenden Grabungen stellten auf dem Burgwall vier sukzessive Be^
siedlungsphasen fest (aus dem Anfang und der Neige der Latenezeit, aus,
der romischen Kaiserzeit und schliesslich aus der slawischen Burgwall-j
zeit). Aus der Friihlatenezeit stammt die rechteckige Hiitte in Ausmassenl
von 6x4 m. Die Keramik weist noch spathallstattzeitliche Formen auf j
{Taf. 2: 4); fur die Neige des —5. und besonders fiir das ~4. Jahrhundert;
ist die teilweise gedrehte Stempelware (Taf. 2: 1—3; Abb. 2: 1) charakteristisch. Nach der Verloschung der Hugelgraberkultur diente der Burgwall
,,Sedlo" in dem —1. Jahrhundert einer anderen keltischen Gruppe als Re-j
fugium. Aus dieser Zeit stammt der Grundriss einer weiteren Htitte vonl
mindestens zwei R3umen unter einem gemeinsamen Dach (AusmasseJ
11,3X4,5m). Dieser junglatenezeitliche Horizont aussert sich durch Graphit-,
keramik mit Pfeilstempeln, durch rot bemalte Gefasse und Kammstrichwarel
(Taf. 2: 6—8; Abb. 2: 3), durch bronzenen Handgriff eines Ritualbechersl
oder Kantharos (Abb. 2: 2) und durch oberen Handmtihlstein aus Granit (Taf/
2: 12). Diese Funde entsprechen der materiellen Kultur der keltischeni
Oppida, ,,Sedlo" hat jedoch deren Bedeutung nicht erreicht. Das Bild desi
Alltagslebens auf dem Burgwall erganzen Spinnwirteln (Taf. 2: 5), Tonge-1
wichte fiir den Webstuhl oder Feuerbb'cke, Schleifsteine, ein Haufen der|
zur Abwehr benutzten Kieselsteine usw.
Der Burgwall gehort zu den an dem Sumava-Rand der keltischen Oikumana in Sudwestbohmen liegenden latenezeitlichen Festen, die gemeinsame Zuge wie die Berglage, zweiteilige Disposition und identische Architektur der Walle aufweisen und den Namen Venec—Gruppe nach dem Burgwall ,,Venec" bei Lcovice in der Nahe von Vimperk ( 7 6 2 m ) tragen. Auf
dem Otava-Oberlauf gehort zu ihnen weiter ,,0bfi hrad" (,,Riesenschloss")
bei S t u d e n e c , 10 km siidlich von ,,Sedlo" entfernt.24—27
1st der hochstgelegene vorzeitliche Burgwall in Bohmen
nh" hrad"
ra
Sn 1 aber es ist trotz den wiederholten Grabungskampagnen bisher
• !i t eelungen etwaige Bodenfunde zu gewinnen. Aus diesem Grunde
hwankt die Datierung (Anfang oder vielmehr Neige der Latenezeit). Die
c
sc
m tiange des Burgwalls betragt 370 m. Seine Form, seine Gliederung
j£f p ne erhohte Akropolis und auf eine Vorburg, sowie die Wallstruktur
1st aus der Abb. 2: B, Taf. 3: 1 und Taf. 4: 2—5 ersichtlich.
nie Sltere Forschergeneration setzte ,,Sedlo" und ,,0bfi hrad" in Zuammenhang mit dem Goldseifenschutz, der aber auf den Bergzuflussen
der'dtava vor dem Hohepunkt des Mittelalters nicht belegt ist, oder sie
mass ihnen die Wachfunktion auf den Handelswegen zu den keltischen
Oppida an der Donau zu; diese Wege sind aber leider in ihrem Verlauf
auch durch keine Funde dokumentiert. Es scheint jedoch, dass die Verborgenheit und Entlegenheit dieser Pla'tze im Gegenteil den ausgesprochenen
Zufluchtscharakter der Bergfesten in Sumava beweist. An dem Bau und
der Erhaltung der beiaahe 1 km langen Walle mussten grossere, gut organisierte Arbeitskollektive aus dem Binnenland Sudwestbohmens teilnehmen. Die Bauarbeiten beschrankte uberdies noch die durch den Saisonwechsel beeiflusste Aufenthalts- und Verpflegungsmb'glichkeit in den Seehoheri iiber 900 m.
Der von B. Dubsky erwahnte, angeblich aus der Latenezeit stammende
Burgwall bei B u d e t i c e — R a b i (Abb. 5: 3) konnte neuerdings nicht
lokalisiert werden.31 Den Fundkataster der Spatlatenezeit erganzen die
Einzelfunde von keltischen Goldmiinzen (muschelformige Stateren und
deren niedrigere Nominalwerte) aus der Umgebung von K a s p e r s k e
H o r y und S u s i e e.32 Unter dem Druck der Germanen vom Norden und
der Expansion des romischen Imperiums zu der Donau verliessen die
Kelten um die ZeitrechnungsSnderung Bohmen, welches von ihnen seinen
vorslawischen Namen Boiohaemum erbte. Der antike Name fiir
Sumava klang vielleicht Gabreta hyle, was einen Steinbockwald bedeutet.
Die ersten Jahrhunderte nach der Zeitrechnungsveranderung gehoren
auf dem Otava — Obergebiet zu den dunkelsten Zeiten, obwohl sich nach
der Entstehung der romischen Provinzen Noricum und Raetia an der
Donau die Grenze der antischen Welt — Limes Romanus — bis auf 60 km
zur heutigen Stadt Susice naherte. Erst aus dem 4.— 5. Jahrhundert ist eine
Episode von der Beniitzung des verloschenen Burgwalls ,,Sedlo" bei
A l b r e c h t i c e von einer Germanengruppe bekannt, deren materielle Uberbleibsel die provinziale Handwerktradition bezeugen, die auf dem Donaugebiet auch nach dem Sturz der romischen Herrschaft tiberlebte. Es handelt sich um teilweise gedrehte und u. a. mit Wellenbandern verzierte Keramik (Taf. 2: 9—11, 13—14). Es ist nicht ausgeschlossen, dass der Fund
mit der vorausgesetzen Migration des im mittleren Otavagebiet durch das
Eraberfeld bei Prestovice (522 Brandgraber) reprasentierten Volkes irgendwann in dem 5. Jahrhundert in die Nahe von Passau zusammenhangt.
uiese Verschiebung wird in Zusammenhangen mit dem Prozess der Formation des germanischen Bajuwaren-Stammes erwogen. Es scheini, dass
seit dieser Zeit der die Mundung der Isar bei der Stadt Deggendorf mit
;m °beren Otavalauf verbindende, in den spateren schriftlichen Quellen
wurd 4s qUg In Bavariam tendit" genannte Steg immer intensiver benutzt
z ?teit dem 2. Viertel des 6. Jahrhunderts begann die slawische Landnahme„ ' Tdle slcn archaologisch durch eine Welle der Keramik vom sog. Pra•"-YPus ausserte. Der bisher einzige — und etwas problematische —
40
41
Vorsteller dieses Typs in Sudwestbohmen ist das Geffiss aus S u s i c e
(Abb. 3: 1), welches aus einem durch ein jungeres slawisches Grab gestb'rten Steinobjekt (Hugelgrab?) herriihrt.54 Manchmal wird dieses Gefass als
ein Derivat des Prager Typus bezeichnet.56 Wir datieren es ungefahr in
das 7. Jahrhundert. In der folgenden slawischen Mittelburgwallzeit
(800—950) war das angrenzende Binnenland von Sudwestbohmen schon
dicht besiedelt.62—65 Auf dem verfolgten Gebiet besetzten die Slawen neuerdings den Burgwail ,,Sedlo" bei A l b r e c h t i c e ; gleichzeitig ist ein neuer
Burgwall bei U s t a 1 e c (Taf. 4: 6—8) entstanden.7i-?s Der frisch festgestellte Burgwall bei B o r i k o v y kann kulturell bisher nicht eingereiht
werden.76 Die slawische Eefestigung auf dem Hugel ,,Straz" in S u s i c e77
kann beinahe mit Sicherheit ausgeschlossen werden und die Frage der
Wallburgexistenz auf dem Hugel mit der St. Moritz-Kirche iiber dem
Dorf A n n i n bleibt der Diskussion of fen.77—79 (Einige architektonische
Detaile des erwahnten Kirchenbaus werden mit der spatottonischen Zeit
der Neige des 10. Jahrhunderts verbunden.) Mit Ausnahme der Lokalitat ,
K o 1 i n e c,82 welche wahrscheinlich zu dem db'rflichen Hinterland des i
Burgwalls bei Ostalec gehb'rte, wurden hier bisher keine offenen slawischen Siedlungen entdeckt.
In der vorchristlichen Zeit stellte das Hugelgrab die typische Sussere ,]
Form der Graber der siidbohmischen Slawen vor. Im Jahre 1963 wurden
in dem Grenzgebiet bei Z a d n i C h a l u p y hiigelgraberartige Gebilde i
festgestellt (Abb. 5: 21).85 Sofern die zuktinftigen Forschungen diese fur
wirkliche Hugelgraber erklaren und ihre Slawinitat bestatigen, so wilrde
dies das Durchdringen der stidbohmischen Slawen in das Flussgebiet Re- :
gen, welches sich auch in den Ergebnissen der Namenforschung abspiegelt,
andeuten. Auch an anderen Stellen der Gebirgskette zwischen Sudbohmen
und dem Donaugebiet aussern sich Spuren der ,,bb'hmischen Welle" in |
der Form der Hugelgraberfelder. Die aus karolingisch-ottonischer Zeit
herrtihrenden Graberfelder in Bayern, welche slawische Teilnahme aufweisen, waren zwar meistens flach, aber auf Waldnaab in der Oberpfalz existieren Andeutungen der heute schon verschollenen urspriinglichen Hiigelgraber. Der Weg Susice—Deggendorf findet fur das 8. und 9. Jahrhundert auf der bayerischen Seite der Sumava Belege in weiteren kleinen
Funden.
Der grb'sste archaologische Komplex aus dem verfolgten Gebiet ruhrt
aus dem jungburgwallzeitlichen Reihenfriedhof in S u s i c e her, welcher
im Jahre 1881 beim Bau der Zundhblzchenfabrik grbsstenteils vernichtet
wurde. Es heisst, dass er 60 bis 100 Skelettbestattungen enthielt; die bisher
letzten GrSber wurden in den Jahren 1961 (Taf. 1: 7) und 1975 entdeckt.94—97, 1U° Die Korper lagen gestreckt in der Richtung N—S, bzw. S—N.
Diese Abweichung von der normalen Orientation W—0 kommt in Bohmen
auf den bei alten Wegen gegriindeten Graberfeldern vor, wofur auch dasjenige
von Susice als Beispiel dient. Die Funde kb'nnen in Grabbeigaben, die
noch zu der vorchristlichen Bestattungsphase gehb'ren (Topf — Abb. 3: 2),
welters in Symbole, welche die gesellschaftliche Stellung der Verstorbenen ausdriicken (bronzene Pferdetrensen — Abb. 4: 7, 9) und in personliche Habe (Schmuck und Trachtzubehor) geteilt werden. Zur letzten
Gruppe gehb'rt die Gurtelschnalle samt Beschlag (Abb. 4: 8), Halbedelsteinperlen (aus Karneol — Abb. 4: 12—14 und aus Bergkristall — ibidem:
10—11), Silberblechperlen (Tafel 1: 5—6) und schliesslich 19 bronzene
Schlaferiringe mit S-Schleife (Beispiel Abb. 4: 1), ebensolche silberne
(Abb. 4: 2), nur silberplattierte (Abb. 4: 41 und aus Zinn (Abb. 4: 5).
42
Einen Sonderfall stellt der Schlafenring mit Hafteln (Abb. 4: 3) vor, der
Beziehungen zu Bayern aufweist. Das Graberfeld wurde an der Wende
des 10. und 11. Jahrhunderts gegrundet, es wurde hier das ganze 11. Jahrhundert hindurch intensiv bestattet und sein Schluss kann in die Dreissig er- bis Vierzigerjahre des 12. Jahrhunderts gelegt werden. Eine ganze Reihe von Bestattungen war angeblich austattungslos. In einem Grab wurde
in der rechten Hand eines etwa achtjahrigen Knaben eine Miinze — ein
Silberdenar des Ftirsten Vratislav II. aus den Jahren 1068—1085 gefunden
(Abb. 4: 6). Die Gewohnheit des ,,Totenobols" — der kurzfristige Ersatz
der allzu offenbaren Heidentumsiiberreste — kulminierte in Bohmen gerade unter der Regierung dieses Fiirsten, spater Kb'nigs. Gute zwei Drittel
des GrSberfeldinventars sind von heimischer Herkunft. Der Rest stellt
wahrscheinlich den Import aus dem europSischen Nordosten dar, welcher
im Horizont der ,,Hacksilberhortfunde" granullierte Perlen und Halbedelsteine brachte; dazu treten westliche Elemente (Schlafenringe mit Hafteln,
Pferdetrensen?) und vielleicht auch weitere Donaueinflusse aus dem Gebiet der Kottlacher Kultur der Siidslawen (Gurtelschnalle, die aber auchvoll romanisch sein kb'nnte). Dank der kulturellen Emanzipation der slawischen Einwohnerschaft, welche durch den regen Handelsverkehr auf
dem Wege ins Donaugebiet hervorgerufen wurde, veranderte sich kaum
das ethnische Bild des oberen Otavagebiets in der folgenden Zeit, wo die
Gegend von Susice im Jahre 1124 in den zeitweiligen Familienbesitz der
bayerischen Grafen von Bogen geriet.
Zu den weiteren Spuren der fruhmittelalterlichen Graberfelder gehort
der in den Anfang des 11. Jahrhunderts datierte Topf aus C e ft k o v a
P i l a (Abb. 3: 5; Taf. 1: 8),!39 welcher wahrscheinlich die in dieser Zeit bei
der Innerkolonisation erreichte Grenze verzeichnet. Von den sog. Grabern
mit ,,Ringen" in K a d e s i c e (Abb. 5: 7) erhielten sich nur mundliche
Mitteilungen. Der grosse Schlafenring mit kannelierter Schleife aus der
St. Nikolaus-Kirche b e i K a s p e r s k e H o r y (Abb. 3: 4} wurde im Laufe
des 2. Weltkrieges als ein Beleg der friihkarolingischen Kolonisation dieses Gebietes aus Bayern vor dem Jahre 900 falsch ausgelegt;145 in Wirklichkeit gehort er erst in die Neige des 12. Jahrhunderts.i46-i47
Die archaologische Forschung im oberen Otavagebiet hat ihre lange Tradition. Die ersten archSologlschen Funde riihren schon aus der Neige des
18. Jahrhunderts her und das Museum in Susice wurde im Jahre 1880
(dasjenige in Kasperske Hory in 1924) gegrundet. An den Untersuchungen
beteiligten sich viele fuhrende Forscher (J. N. Woldfich, B. Dubsk?, E. Simek u. a.), in der Zeit der 1. Republik und des Protektorats auch deutsche
Fachleute (L. Franz, C. Streit, K. Dinklage, P. Reinecke). Nach dem Jahre
1945_fuhr das Nationalmuseum in Pr.ag und das Archaologische Institut
der CSAV in den Arbeiten fort. Die gesamten Funde und Bodendenkmaier
stehen unter striktem Gesetzschutz.
43
Priloha
Seznam pravekych, slovanskych a dobove
neurcitelnych archeologickych nalezu
a lokalit v h or n im Pootavi
Vetsina mist patfi do okresu Klatovy, pfislusnost do okresu Pra«|
chatice je vyslovne uvedena. Cislovani odpovida mapce (obr. 5).
Odkazy se vztahuji k zakladni literature v poznamkovem aparatu. j
1. A l b r e c h t i c e u S u s i e e, obec Susice. Latenske hradiste
Sedlo s dalsim osidlenim v dobe fimske a slovanske. 15 " 18 - 21 - 41
2. B o f i k o v y. Kulturne neurcene hradiste v trati Na skale.76
3. B u d e t i c e — R a b i . Latenske hradiste [?] v neuvedenem
miste.31
4. C e n k o v a P i l a , obec Srni. Hrob ( ? ) slovansky.139
5. D o l e j s i K r u s e c , obec Hartmanice. Nerevidovatelny nalez j
popelnic.12
6. D o l n i S t a n k o v . obec Susice. Ojedinely nalez zbrane z doby halstatske.10
7. K a d e s i c e, obec Rozsedly. Slovanske hroby [ ? ) v osade.
8. K a s p e r s k e H o r y . Nalez nebo nalezy zlatych keltskych
minci.32
9. K a s p e r s k e H o r y . Slovanska hrobova zausnice v kostel
sv. Mikulase.145"146
10. K o 1 i n e c. Slovanske sidliste (?) .82
11. M i r e n i c e. Ojedinely nalez bronzoveho srpu z mladsi dob
bronzove.5
12. P o d m o k l y . Pod Vysoblakem Ojedinely nalez zlomku sekeromlatu z mladsi doby kamenne.4
13. S t u d e n e c, obec Stachy (okres Prachatice]. Latenske (?)
hradiste Obfi brad. 24 - 27
14. S u s i c e . Sidliste ze starsi doby kamenne pod Svatoborem;
(stanice I). 2
15. S u s i c e . Ojedinely nalez ze starsi doby kamenne pod vrchem I
Homole (stanice II]. 3
16. S u s i c e . Ojedinely nalez ostepu z mladsi doby bronzove na
namesti. 6
17. S u s i c e . Na ruznych mistech nalezy zlatych keltskych minci.32
13. S u s i c e . Staroslovanska mohyla (?] a slovanske kostrove pohfebiste pod Svatoborem.54'M-97-10°
19. S v o j s i c e. Dobove neurcene popelnicove pohfebiste (?) a
zaroviste.13
20. O s t a l e c . Slovanske hradistg Hradec.71-75
21. Z a d n i C h a l u p y (zanikla osada), cast obce Dobra Voda.
Dobove neurcene mohyly (?). 85
22. Z by n i c e , obec Cejkovy. Nalez z pozdni doby halstatsk6
(mohyly?). 8
23. Z e l e n o v . Halstatsko-latenske pohrebiste. (Nemapovano.) 9
44
Obr. 1: 1 Susice II, pazourikovy ustep, pozdni paleolit (podle ]. Fridricha);
2 Podmokly, zlomek kamenn&ho sekeromlatu, neolit; 3 Mifenice, cepel
bronzoveho srpu, mladsi doba bronzova; 4 Susice, bronzovy ostep, mladsl
doba bronzova; 5—6 Zelenov, bronzove naramky, doba halstatsko-latenska;
7—8 Zbynice, soudkovitfi nfidoba a misa, doba halstatsko-latenska.
46
Obr. 2: i_5 Albrechtice u Susice, hradilte Sedlo (1 zlomek nadoby zdobeny_kolky, doba latgnska, podle ]. Filipa; 2 bronzovfi rukojef nadoby, neznama velikost, doba latenskS, podle B. Dnbskeho; 3 hrnec z tuhove hliny, doba Latenska; 4 planek hradiste — 1, 2, 3, 4, 5 strazni vyspy, —a, —b
Prozkou man a mista chat, podle B. Dubskeho; 5 zelezny nflz, nedatovano);
Studenec, hradiste Obfi hrad (A vnitfni hradiste; B pfedtoadi; a, b, c
y akropole; d, e hradby pfedhradi; 1, 2, 3 brany podle E. Simka; 4
5 rozebran^ usek hradby; 6 brana podle C. Streitove; 7 noivejsi pfevalu; 8 sesuvy hradeb; 9 prameny; 10 nfilez casne novoivekych
; 11 terasa; planek podle E. Simka a A. Benese).
47
Obr. 3: 1—3 Susice, pohrebiste pod Svatotoorem, nalezy z roiku 1961 (IstaroslO'Vamsika nadotoa z tnohyly ( ? J , parusene kostiwym h-robem s misovitou nadobo'U — 2; 3 zlomek 'tuhove keiramiky v zasypu, stfedni az mladsi
dioba slovamskS, podle J. Fridricha]; 4 Kasperske Hory, faranzova esovita
zausnice, pozdini doba slovanska, podls P. Reinecka; 5 Cenkova Pila, hrnec, mla'dsi doba slov.anska.
48
4: Susice, poihfebiste pod Svaitoborem, stare nSlezy (1 bronzovS esoVl ita zausnice, 2 stffhrnfl es. zausnice, 3 bromzoiva zausaiice s dvema hfiC'ky,
4 stfibrem pilatovanfi faro'nz'oiva es. zausnice, 5 cinovfi es. zausnice, 6 stfibmf demar Vratislava II., 7 clanek udidla z liteho bronzu, 8 bronzova' plechova pfezka s ikovaniim op-asku, 9 udldlo z brcmzwyeh eifinku, 10—11
Kfistalove perly, 12—14 karaieolove perly). 1—7 podle J. N. Woldficha,
°—14 podle K. Dinklaga, upraveno.
49
DOBA £
Ul
(fJi
Ui
s-
in O
iSO
Q
'35
CJSLO NALEZISTE
NA MAPE
12
NEOLIT
14; 15
PALEOLIT
r
HRADI
•
MLADSI
BRONZOVA
HALSTATSKA
ALATENSKA
diMSKA
•#
K3
m
o
11; 16
POHKEBI
1; 3?; 6?; 8; 13?; 17; 22
OJEDIN
A NEURCt
1
£
SLOVANSKA
-HTBg~
xy^
NEURCENO
#
CB
O
3
0
1; 4?; 7?; 9; 10; 18; 20
2; 5; 19; 21
Obr. S: Praveke a slovanske osicUeni hornlho Pootavi. 1 Albrechtice u Susice, 2 Bofikovy, 3 Budetice-Rabi, 4 Cenkova Pila, 5 Dolejsi Krusec, 6 Dolni Staftkov, 7 Kadesice, 8—9 Kasperske Hory, 10 Kolinec, 11 Mifenice, 12
Podmokly, 13 Studenec, 14—18 Susice, 19 Svojsice, 20 Ustalec, 21 Zadni
Chalupy, 22 Zbynice (mimo mapu 23 Zelenov).
50
51
Poznamky
1 T. Czudek (ed.), Geomorfologicke cleneni CSR, Studia geographioa
23, Brno 1972.
2 J. Fridrich, Obydli ze stars! do-by kamenne v Susici, Vlastivedne zprfivy horniho Pootavl 1960—1961, Susice 1962, 17 a frojffisplce. Puvodni
datovani do aurignacienu autor, Jemuz dekuji za ustni informace a *
kresbu obr. 1: 1, opravll na pO'Zdni paleolit — viz tez K. Sklenaf,
Nejstarsi lidska obydli v Ceskoslovensku, Praha 1977, 118.
3 Arohtv expozitury AU CSAV v Plzni.
4 A. Benes, Podmo.kly, okr. Klatovy, Vyzkumy v Cechach 1974, Praha
1977, 148, obr. 11: 3.
5 A. Benes, Pravek Horazd'ovicka, Vlastivedne zpravy hornJho Pootavi
1963, Susice 1964, 24, obr. 2: 3.
6 VI. Holy, Areheologicke nalezy v Susici, Vlastivedne zpravy ... 1960
— 1961, 16 a zadni strana obalky.
7 H. Lindner, Das Waldlansd in der Vorzeit, in: G. PriehSusser ed., j
Bayerischer und Obeirpfalzer Wald — Land an der Grenze, Deutsche
Landschaft 14, Essen 1965, 136.
8 J. Neustupny, PrehistoriokS oddeleni v roce 1954, Casopis Narodniho
m'uzea — oddil ved spalecenskych CXXIV, Praba 1955, 200.
9 A. Benes, Prispevky k aroheologii horniho Pooftavi, 1. Latensky bra- ]
bovy nalez ze Zelenova, Vlastivedme z p r a v y . . . 1964—1965, Susice
1966, 38 a 4. str. prilohy.
10 L. Snajdr, Pocatkove" pfedhiatorickeho rn.isto.pisu zeme Ceske a nektere uvahy odtud vyehazejici, Pardubice 1891, 85. Srov. A. Benes,
Pravek Horazdovicka, obr. 8: 8.
11 B. Dubsky^ Pravek Susicika, to: Sbornik Susioka 1938, 362. — Dubskeho zminikia vedla k .nedflvnym vykopum mJstnich amatersky-ch zajemcu. Jako pfirodini ut'vary ]e rovnez treba hodnotit mohylovitou skalnl
kupu asi 80 m jizne od hradiste Obfi hrad u S t u d e n c e , objevenou
J. Frbhlichem (Vyzkumy v Ceohach 1974, Praha 1977, 207) a udajne
mohylove pohfebiste na P o p e 1 n i h o f e, 2,7 km jihovychodne od
Obfiho hradu, uvadene J. Melicharovou, Sumava, Praha 1973, 86—87.
Domnele mohyly v_trati V drahaCh pod B e s e t i n e m [obec Zihobce, upozornenl V. Spicky) Jsou patrne pozustatky ryzoviste na Nezdick^m potoce.
12 }. A. Gabriel, Starozitnosti ofcresu Susickeho v 'Pisecku, PA IV, Praha
1860, 21. — P. Reinecke, Ein Schlafenringfund von Bergreichenstein,
Germania 26, Berlin 1942, Anm. 7 se domnlva, ze jde o pozdng stfedovekou keramiteu.
13 f. V. Hora, Prochazky po skolmch okresich Strakonickem a Susickem,
jakoz i po pfitoclch hoifejsi Otavy, Praba 1894, 77. — Stfedoveky
puvod naJezu je diOisti piravdepodobny.
14 J. Filip, Keltska ci'vilizace a jeji dedictvi, 2. vydSni, Praha 1960, 99.
15 B. Dubsky, La Tene Jiznich Cech, Strakonice 1932, 96—105, obr. 40—
42; tyz, Hradiste Sedlo u Susice, PA XXXIX, Praha 1933, 38—44; ty2,
Pravek jianich Cech, Blatna 1949, 325—332.
16 L. Franz, Bohmerwald-Forschungen 1932, Sudeta IX, Lriberec 1933, 72,
Abb. 5; L. Franz — C. Streit, Bohme.rwaid-Fofschungen 1933, tamtez,
52
104; C. Streit, Der Hefenstein, Sudeta X, Liberec 1934, 85—91, Taf.
I—II; L. Franz, Beitrage zur Vor- und Fruhgeschichte Bb'hmens, Praha 1935, 36—37, Taf. XXXI: 29, XXXII.
!7 J. Neustupny, Prehistoricke oddeleni v roce 1953, CNM — odd. vgd.
spol. CXXIII, Praha 1954, 105; tyg, Prehistoricke oddgleni v roce 1954,
CNM—odd. ved. spol. CXXIV. Praha 1955, 200; tyz, Prehistoricke oddeleni v roce 1955, CNM—odd. ved. spol. CXXV, Praha 1956, 206,
18 Podle zjisteni L. Jansove (zpravy c. ]. 4351/53 a 4432/53 v archivu
Archeologickeho fistavu CSAV Praha] existuji znacne rozpory mezi
fazenim maiterialu do jednotlivych chat [C. 1—2), publitovanym Dubskym & pfirustkovym fcatalogem ustavu (chaty c. I—IV).
19 J. Filip, Keltove" ve stfedni Evrope, Praha 1956, 178—180.
20 }. Bren, Trisov, keltske oppidium, Praha 1966, 106—109; J.-P. Guillaumet, Les passoirs de la fin de La Tene en Gaule et dans le mond
celtique, Gallia 35, Paris 1977, 239—248, fig. 1:41.
21 A. Benes, Albrechtice, o. Susice, okr. Klatovy, Vyzkumy v Cechach
1972, Praha 1975, 9.
22 M. Beranova, Praveke' zesnovy v Ceskoslovensku, Vznik a pocatky
Slovanu IV, Praha 1963, 188.
23 A. Benes, Pocfltky osfdleni Vim-perska <ve svStle archeologie, in: Vimperk — mes'to pod Boubinem, C. Bmlejovice 1979, 22—24.
24 E. Simek, Obfi hrad, Z davnych veku II — 1949, Brno 1950, 48—72.
25 C. Streit, Das Rieisenschloss, Sudeta XII, Liberec 1936, 19—22.
26 B. Dubsky, Ppavek jiznich Cech, 332—334.
27 Viz vyrocni zpravy J. Neustupneho v pozn. 17. — K dalsimu pruzkumu sro;v. A. Beneg, Pocatky osidleni^ Vimpeiska, 66—68, obr. 3: 1
a tyz Hradiste Obfi hrad u Studence, Sumava 13, Vimperk 1980,10—12.
28 Napf. J. Bfihrn, Nase inejstarsi mesta, Praha 1946, 38.
29 E. Simek, Obfi hrad, 67. — J. Bfen, in: J. Neustup:ny (ed.), Pravek
Ceskoslovenstoa, Praha 1960, text k tab. 85.
30 B. Dubsky, Hradiste Sedlo u Susice, 43. — K pravekym komunikacim
pfes Sumavu viz A. Benes, Pocatky osidleni Viraperska, 31—34.
31 B. Dubsky, La Tene jiznich Ceoh, 105, pozn. 30; tyz, Hradiste Sedlo
u Susice, 43.
32 P. Radomersky, Nalezy keltskych mind, in: E. Nohejlova-Pratova (ed.),
Nalezy minci v Cechach, na Monave a ve Slezsku, I. dil, Praha 1955,
49, 65.
33 }. Filip, Keltove ve stfedmi Evrope, 233.
34 j. Dobias, Dejiny ceskosliovenskeho uzemi pfed vystoupanim Slovanfl,
Praha 1964, 31, pozn. 92; 96, pozn. 48 aid.
35 K. Schwarz (ed.), Fiihrer zu vor- und fruhgeschichtlichen Denkmalern, Band 6: Passau — Kallmunz — Straubiing — Cham, Mainz 1967,
8—9, 11, 23, 30.
36 i. Jansova, Hrazany, keltske oppidum na Sedlcansku, Praha 1965, 29.
37
VI. Sakar, Nekolik poznamek k casne dobe fimske v jlhozapadnich
Cechach, Archeologicke studijni materiSly II, Piraha 1965, 100—101.
38 A. Eenes, Pravek Horazd'ovicka, 19, obr. 12.
53
39
40
41
42
43
44
45
46
47
43
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
B. Svoboda, Zum Verhaltnis friihgeschichtlicher Funde des 4. und 5.
Jahrhunderts aus Bayern und Bohmen, Bayerische Vorgeschichtsbiatter
28, Munchen 1963, 114.
B. Svoboda, in: R. Pleiiner (ed.), Praveke dejiny Cech, Praha 1978, 770.
B. Dubsky, Pravek jiznich Cech, 328—329, obr. 38; 499—500, 517—518.
I. Peskaf — K. Ludikovsky, Zarovg pohfebiste z doby fimske ve Vel-:'
kych Hosteradkach (o. Bfeclav), Studie AC CSAV v Brne VI/1, Praha
1978, 57.
J. Eisner, Rukovei slovanske archeologie, Praha 1966, 153—154.
B. Dubsky, Jihozapadni Cechy v dotoe fimske, I.—V. stol. po Kr., Strakomice 1937, 125—127, obr. 13; B. Svoboda, Cechy v dobe stehovani n&rodu, Praha 1965, 64—65, obr. 8: 7, 14: 3.
A. Rybova, Vyznam stfedoevropske produkce keramiky na kruhu pro
dejiny Cech ve 4.—5. stol. n. 1., PA LXVII, Praha 1976, 104—105, 110, ;
obr. 4: 6, obr. 6: 2, 5.
K. Dinklage, Studien zur Frtihgeschichte des deutschem Siidostens,
II. Eine iriihmittelaltepliche Handelsstrasse liber den hohen Bohmerwald, Siidost-Forschungen V, Munchen 1940, 185—199, Taf. VII: 2—3,
Kartenbeilage.
J. Eisner, Rukovet slovanske archeologie, 98—99.
Srov. poan.- 41.
J. Zeman, Nejstarsi slovanske osidleni Cech, PA LXVII, Praha 1976, 211.
R. Turek, Slawische Hugelgraber in Sudbohmen, Fontes Archaeologici
Pragenses 1, Praha 1958, 7.
J. Zeman, Nejstarsi slovanske osMleni, 184.
Napf. E. Simek, Dudlebi, Volynane, Lucang, Cesti Chorvate a Cechove. Sjednocemi dnesni ceske zeme a vznik ceskeho nSroda, Slavia
Antiqua I, Poanari 1948, 355—356; t. Havlik, Tfi kapitoly z nejstarsich
cesko-pol'Skych vztahu, Slovansk6 historicke studie IV, Praha 1961, 9.
Z. Vafsa, Slowane v Bavorsku podle archeologickych do-kladu, Vznik
a pocatky Slovanu II, Praha 1958, 207.
J. Fridrich, NSlez slovaniskeho kostroveho hrobu v Susici, o. Kiatovy, AR XX, 1968, 87—91.
I. Borkovsky, Staroslo'vamska keramika ve stfedni Evrope — Studie
k pocStkum slovanske kultury, Praha 1940, 63, obr. 18: 4.
R. Turek, Vyznam Storeho Plzemce v oasnem stfedoveku, Minulosti
ZapadoCeskeho. kraje XII, Plzen 1975, 153—154.
I. Pleinerova' — J. Zeman, Nfivrh Masifikace casne slovanske kenamiky v CechSch, AR XXII, Praha 1970, 724—725, obr. 1: 2, 2: 1.
J. Reitinger, OberSsterreich in ur- und fruhgeschiclitlicher Zeit, Linz
19G9, 392, Abb. 322.
R. Turek, Slawische Hugelgraber, 7, Tab. VII: 11, VIII: 4—5, IX: 2,
X: 4 — vesmes z Blatenska.
J. Zeman, Zu den chronologischen Fragen der altesten slawischen
Besiedlwng im Bereich der Tschechoslowakei, AR XVIII, Praha 1966,
188—189, Abb. 70: 1 (analogie vyzdoby).
M. Solle, Zur Entwicklung der friihmittelalterlichen slawischen Keramik im Bereiche Ostbohmens, Vznik a pocatky Slovanu VII, Praha
1972, 169, Abb. 5: 5.
54
g2 B. Dubsky, Slovansky kmen na stfedni Otave, Repice 1928, passim. —
Srov. J. Zeman — J. Slfima — M. Buchvaldek, Pozdne halstatske a
slovanske hroby z Resanic, -o. Plzeft-jih, PA LXII, Praha 1971, 402, obr.
24.
63 R. Turek, Slovanske osidleini Plzeiiska, Archeologioke studijni materialy II, Praha 1965, 114.
64 R. Turek, K problematice pfedromamske architektury Zapadoceskeho
kraje, Mrnulosti ZapadoCeskeho teraje XIV, Plzen 1978, 143. — Za
pozdne hradistni povazuje lokaliru A. Benes, Zborovy, o. Planice, okr.
Klatovy, in: Vyzkumy v Cechach 1974, Praha 1977, 256—257.
65 R. Turek, Dejinne poeatky, in: 700 let Chvalenic 1275—1975, Praha
1975, 27. — Popis hnadiste u A. Benese, Zinkovy, o. Plzen-]ih, in:
Vjrzkumy v Cechach 1970, Praha 1973, 176—178.
86 Z. Vana, Slovane v BaTOrsku, 205, mapka c. 1.
67 H. Lindner, Das Waldlaind in der Vorzeit, 141!
68 K. Schwarz (ed.), FShrer zu vor- und friihgeschichtlichen Denkmalern, passim.
69 K. Dinklage, Studien zur Fruhgeschichte, 193, Taf. VII: 6, 197, Taf.
VII: 10.
70 B. Dubsky, Hradiste Sedlo u Susice, 41, obr. 25: 8—11.
71 E. Simek, Zapadni hnanice Slavnikovy fise. Pomezni hrad ,,in rnonte
Osseca" a potok ,,Surina", Od praveku k dnesku I (Pekafflv sbornlkj,
Praha 1930, 100.
72 Simkuv popis hradiste' u OstalCe je doplnen zpravou o prflzkumu
c]. 229,'78 v archivu expozitury Archeologickeho ustavu CSAV v Plzni
(autofi P. Braun — F. Fryda — D. Soukupovd).
73 J. Neustupny, Prehistoricke oddgleni v roce 1955, 206.
74. E. Simek, Dudlebi, Volynane etc., 363, pozn. 64.
75 R. Turek, Libice, bnizeci hradisko X. veku, Praha 1966—1968, 22, pozn.
33. — Za upoizorneni dgkuji dr. J. Slamovi.
76 Zprfiva cj. 228/78 v archivu expozitury Archeologickeho fistavu CSAV
v Plzni. Jejim autorum dekuji za svoleni k pouziti vysledku praskumu.
77 Srov. pozn. 74.
78 R. Turek, K problematice pfedromanskg architektury, 141—144.
79 Nejnoveji H. Sonkupova, in: V. Meincl [ed.], Pfedromanska a romanska architektura v zapadnlch Cechach, Plzen 1978, 47.
80 J. L. Pig, Starozitnosti zeme Ceske III/l, Cechy za doby knizeci, Praha 1909, 381.
81 K. Turek, Hrady, tvrze a zamky na Susicku, Sbornik Susicka 1938,
397—401. Rov.nez raapf. hradiste L o m i e c u C i m i c , H r n c i f u
P e t r o v i c apod, jsou stf edovekeho puvodu.
82 Archiv prehistorickeho oddeleni ZSpadoceskeho muzea v Plzni.
83 J. Zeman, Nejstarsi slovanske osidleni, 183.
84 J. Eisner, RukovSt slovanske archeologie, 323.
85 Nepublikovanp.
86 R. Turek, Problemy slovanskych mohyl v Cechach, Slavia Antiqua
XII, Poznan a]. 1965, 59.
87 A. Benes, Svata Katefina, o. Uhlistg, okr. Klatovy, Vyzkumy v Cschach 1975, Praha 1978, 88.
55
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
H. & I. Friesinger, Niederosterreich im 9. und 10. Jh., in: GermaneD,!
Awaren, Slawen in Niederosterreich. Das erste Jahrtausend nach;j
Cforistus, Wien 1977, 104;
J. Reitinger, Die baie.rische Landnahme aus der Sicht der Arehaologiel
in: Baiernzeit in Oberosterreich, Linz 1977, 65.
E. Simek, K ettmogenesi slovanskeho osidleni jiznich Cech a
padni Moravy, Sbornik Matice Moiravske LXXIX, Brno I960, 277.
Napf. J. SISma, Pfispevek ;k vnitfni kolonizaci stfedovekyeh Cech, AI$|
XIX, Pratoa 1967, 436, 438, 440, 444.
Negativni zkusenost s mohylovitymi utvary, jez se pfi blizsim ohledani projevily jako kombinace pfirodnich patorbku a recemtini IMsike
cinnosti, popsal R. Turek, Slovanske mohyly na Tachovsku, Sborntk ;
Muzea Ceskebo lesa v Tacho'vg 1967, 22—23.
Z. Smetanka — L. Hrdlieka, Mladohradistnt sidligte v BehafovS, AR]
XXI, Praha 1969, 392—394.
A. Stroh, Die Reihengraber der karolingisch-ottonischen Zeit in de-rj
Oberpfalz, Kallmunz/Opf. 1954, 6, 27.
J. N. Woldfich, Pohfebiste 11 Susice, PA XII, Praha 1884, 13—18, 23—24,1
tab. II: 1—8.
J. Holik, in: Posel ze Susice IV, 7. 10. 1882, 28 (citovano podle i
J. Fridricha).
J. Fridrich, Nalez slovanskeho kostroveho hrobu v Susici, 88—91,
obr. 1—2.
A. Benes, Susice, ofcr. Klatovy, Vfzkuiny -v Cechach 1975, Praha 1978,1
87.
Z. KrumphanzlovS, ZvlSstnosti ri-tu na stovanskych pohfebistich v Gem
chach, Vzaik a poCatky Slovanu V, Praha 1964, 206—207.
D. Libal, Pfehled urbanistick&ho a architektonickeho vyvoje mesta
Susice, Minulosti Zapadoceskeho kraje II, Plzefi 1963, 125—127.
Vetsimu pfedmetu z pobfebiste (s vyjimkou nalezu v drzeni profesora Woldficha) publikowal teprve K. Dinklage, Der friihmit'telalterliche i
Handelsweg von Bohmen ins bairische Isartal (Schuttenhofen — Deggeradorf), Altbohmen und Altmahren 2, Leipzig 1942, 93—95, Bild 1.1
Z. Krumphanzlova, Chronologie pohfebniho inventare vesnickych po-|
hreblsf 9.—11. veku v Cechach, PA LXV, Praha 1974, 57.
P. RadomerskJ, Obol mrtvych, Sbornik NSrodniho muzea v Praze A Historie IX, Pinalha 1955, 24, 39, 41, 45, 54, 55, 59.
Z. Krumphanzlova, Chronologie, 81. — Keramika se vsak jeste vyskytne za Spytihneva II. (1055—1061), pfedchudce Vraitislavova: J. Eisner,
Ruikovei slovanske archeologie, 437.
M. Buchvaldek — J. Slama — J. Zeman, Slovanake hradis'tg u Kozarovic, P-raha 1978, obr. 4: III9a, 81, 101.
M. Zapotocky", Slovanske osidleni ,na Litomeficku, PA LVI, Praha 1965,
244. Podle lask. dodatecneho upozorneni prof. VI. Holeho byla na
susickem pohfebisti nalezena v minule'm stoleti zfejme tez nfidoba,
nebot je vyobrazeoa na tabulce nalezu v susickem muzeu. K jejimu
tvaroslovi jsme v tomto clanku jiz nemohli pfihlednout.
R. Turek, Ceske h,rad,istni nSlezy, datovane mincemi, Slavia Antiqua
I, Pioznan 1948, 512, obr. 8: 11.
R. Terek, Posvatny ha] na Chooholiku u Pnovic, Praha 1948, 37—38,
obr. 4: 22.
108
109
HO
HI
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125.
126
127
128
129
130
131
J- Fili P> Keltoivfi ve s'tfedni Evrape, tab. XXII: 4.
Zapadoceske muzeum v Plzni, pflr. c. B 27/74. Za iaskave upozornemi
dekuji dr. M. Doubove.
E. Cujanova-Jilkova, Nove objevene nalezy z mohylov^ho pohfebiste
v Malesicrch ,,KyjO've", Archeologickg studijn! miaterialy II, Praha
1965, 69, obr. 9: 3. — Za laskave uipozorneni na pfedmet inv. c. 26 574
ve sblrkaeh Zapadoceskeho muzea v Plzni dekuji ikol. D. Soukupove.
J. SlSma, Mittelbolwnen im truhein Mittelalter, I. Katalog der GDabfunde, Praiha 1977; M. Zfipotocky, Stovanske osidlani na Litomeficku.
Z. KrumphanzlovS, Chronologie, 67—68.
H. Bach — S. Dusek, Slawen in Thuringen, Weimar 1971, 50, Abb. 43.
A. Ruttkay, Stredoweke umeleokfi remeislo, Bratislava 1979, 22,
R. Turek, Ceske hradistni nfiilezy, 512, obr. 8: 13—0.4.
J. Slfima, K cesko-polskym styikum v 10. a 11. stoleti, Vznik a pocatky
Slovanu IV, Pnaha 1963, 256.
K. Dinklage, Der fruhmittelalterliche Handelsweg, 95, Bild 1: 27—28
chybne popisuje jejlch vyadobu jako filigrSn (praci z jemnych bovovyoh diratkuj.
J. Sla"ma, K cesko-polskym stykum, 257.
J. Kostrzewski, 0 pochodzeniu ozd6b srebrnych z polskich skarbSw
wcizesniosrednowieoznyoh, Slavia Antiqua IX, Warszawa — Poznan
1962, 188—192 [Susice — c. 58 soupisu — je na celkovfi mapce rozsifeni zafereslena na Berou'nku).
R. Turek, Ceske hradistai nalezy, 528.
J. N. Woldfich, Pohfebiste u Susice, tab. II: 1—5; K. Dinklage, Der
friihmitrtelalteirliche Handelsweg, Bild 1: 1—9, 11—20. — V dalsim
textu vychazime z mefiSni zfiusnic na techto vyobrazenich, nebof j'en
cast zausnic byla soucasng pfistupna studiu. Rozmery udavame vcetne
klicky, mengi hodnota pfedstavuje zpravidla pficnf prumer obroucky.
R. Turek, Ceske hradistni nalezy, passim.
Z. KrumphanzlovS, Chronologie, 56.
P. Radomersky, Stfihrny poklad z 12. stoleti z Prahy — Stepanske
ulice, NumiSimaticky sbornlk VI, Praha 1960, 78.
B. Nechvatal — P. Radomersky, Mladobjradistnt pohfebiste v Radomysli
u Strateonic, AR XXVI, Praha 1964, 670—679; Z. Krumphanzlova, Chronoiogie, 53—54.
B. Nechvatal — P. Radomersky, Mladohradistni pohfebiste v Radomysli, 675—676. — Z. Krumphanzlova, Chromologie, 56.
Z. Krumphanzlova, Chronologie, 50.
Z. Vana, Slovane v Bavorsta, 194—195. — Srov. A. Stroh, Die Reiheingraber, Taf. 3: F 1, 5: 41, 8: C 25—26.
Z. Vana, Slovane v Bavorsku, 198.
J. SchrSnil, Nebolik pfispevku k poznani kulturnich proudu ceskyoh
v X. a XI. veku, Obzor praehistoricky IV (Niederlflv sbornik), Praha
1925, 186, obr. 3: 6.
K. Dinklage, Der fruhmittelalterliche Handelsweg, 95, Bild 1: 21. •
56
57
132 V. Sribar — V. Stare, in: Der Karantanisch-Kottlacher Kulturkreis ;
Fruhmittelalterlicher Schmuck, Ljubljana — Graz 1975, 13, 15.
laskave upozorneni na publikaci dekuji dr. J. Justove.
133 Ustne tlumoceny nazor dr. Z. V&ni.
134 A. Ruttkay, Stredoveke umelecke remeslo, 64, obr. 43: nahore.
135 J. Fridrich, Nalez slovanskeho kostroveho hrobu v Susici, 91.
136 Z. Krumphanzlova, Der Ritus der slawischen Skeletttriedhb'fe deri
mittleren und jungeren Burgwallzeit in Bo'hmen, PA LVII, Praha 1966j|
326.
137 P. Braun — J. Klapste, 0 archeologickem studiu Prachne a jejiho zaj
zemi, Vyber z praci clenu Historickeho klubu pfi Jihoceskem muzeil
v Ceskych Budejovicich 15, C. Budejovice 1978, 92.
138 J. Slama, Prispevek & vnitrni kolonizaci rang stfedovekych Cech,
XIX, Praha 1967, 444.
139 Archiv Archeologickeho ustavu CSAV v Praze, c. j. 901/47. Nadobg
je vystavena v expozici susickeho muzea.
140 M. Zapotocky, Slovanske osidleni na Litomericku, 247, obr. 20: II 4J
141 J. Slama, Mittelbohmea im friihen Mittelalter, Abb. 2: 25.
142 R. Turek, Keramicke aquamanile z Klatov, Casopis Narodniho muzea oddil ved spolecenskych CXXVI, Praha 1957, 4—7.
143 Sdeleni ze dne 19. 11. 1973.
144 A. Profous, Mistni jmena v Cechach. Jejich vznik, puvodini vyznam
zmeny, dil II., Praha 1949, 179.
145 P. Reinecke, Bin Schlafenringfund van Bergreichenstein, Germamal
26, Berlin 1942, 50—55, Abb. 1.
146 K. Dinklage, Der iriihmittelalterliche Handelsweg, 85—87. — Proble-3
matika pfeneseni osidleni Kasperskych Hor od sv. Mikulase na dnesnf",
misto se jiz casove vymyka nasemu tematu. Existenci predlokacni !
osady zde dale naznacuje nalez studne na poll jihovychodne od
kostela.
147 R. Turek, Ceske denary jako datovaci pomucka archeologicka, Numismaticke listy III, Praha 1948, 24, pozn. 23; tyz, Slovanske osidleni Chebska, Obzor prehistwicky IV, Praha 1950, 433.
148 R. Turek, Dejinne pocatky, in: 700 let Chvale-nlc 1275—1975, Praha
1975, 26.
149 B. Nechvatal — P. Radomersky, Mladohradistni pohfebiste v Radomysli, 671—672; Z. Krumphanzlova, Chronologie, 55; Mysliv — zdobene zausnice v muzeu Klatovy, inv. c. 677, 678 a 681.
150 E. Poche (ed.), Umelecke pamatky Cech 2, Praha 1978, 44.
151 B. Dubsky, Pravek Susicka, Sibomik Susicka 1938, 359—362.
152 Srov. B. Dubsky, Pravek jiznich Cech, 616, pozn. 276. — Naposledy
o sosce .pise K. Sklenaf, Slepe ulifiky archeologie, Praha 1977, 15—17
(s vyobrazenim).
153 J. A. Gabriel, Starozitraosti okresu Susickeho v Pisecku, PA IV, Praha
1860, 26—28.
Pouzite zkratky
AR
ArcheologickS rozhledy, Praha
CNM Casopis Narodniho muzea, Praha
PA
Pamatky archeologicke, Praha
jaroslav Kudrnac
Ryzovlste, zlatodoEy a zlatorndne ntlpy v Pootavi
Krajina podel Otavy a jejich pfitoku je znama pfirodnimi krasami, historickymi a umgleckymi pamatkami. V soucasnfi dobS k nim
pfi'byvaji stavby, budovan§ pro dalsl ekonomicky a kulturni vzestup. Raz kraje nalezl ohlas v dilech vytvarnikfi, basnikfi, spisovatelu a hudebnich skladatelfl. Kazdorocne za nim putuji tisice domacich i zahranicnicb. turistfi. Jeho historie ]e zachovana nejen
v pamatkach pisemnych, architektonickych a vytvarnych, ale pocetn§ i v archeologickych. Tyto pamatky jsou svgdectvim zejm6na
o stavu osidleni v ruznych udobich pravgku a stfedovgku, o zpusobu zivota davnych obyvatel a jejich kultufe. Odvetvim archeologickeho zkoumani je tzv. hornicka neboli montanni archeologie.
Tato za svtij vznik u nas dekuje pravg archeologickym pamatkam na
bfezich Otavy a jejich pfitocich. Jsou jimi byvala ryzoviste, zlatodoly a upravny zlate rudy. Jejich vyzkum pojal do sveho planu
Archeologicky ustav CSAV v r. 1967 po objevu stfedovekeho zlatorudneho mlyna v Pisku. Pfedchozi badani se technikou tezby zlata
a pamatkami, ktere po ni zbyly, zabyvalo jen pfilezitostne pfi nahodnych objevech v ter6nu, ac o jejim vyznamu pro poznani dejin
nepochybovalo. 0 pamatkach v terenu, prokazujicich davnou t6zbu
zlata na bfezich Otavy, jimiz jsou pahrbky — tzv. sejpy (hrubata)
a jamy, se zminoval ji2 humanista Vit Trajan Zatecky z Chotefiny
v r. 1555 ve sve ,,0de na Pisek".1 Na balvany s umelymi dulky, je2
byvaji nalezany v Posumavi, a jejich vztahu k pracim spojenym
s vyjimanim supinek zlata z pisku, poukazal T. A. Peithner2 v 80.
letech 18. stol. Cast pootavskych ryzovist zaznamenal K. Sternberg3
ve svem vyznamnem dile o hornictvi. Rozsifenim ry2ovist podel jihoceskych fek a potoku se zabyval Fr. Hochstetter4 v polovine minuleho stoleti a o niceni pamatek po davn6m ryzovani, jimiz jsou
sejpy pfi mnohdy neopodstatnenych rekultivacich pozemku, psal
pred 100 lety J. F. Schmidt.5 Jiz vehlasny geolog F. Posepny6 zadal,
aby vychozim bodem pro stanoveni doby ryzovani bylo zkoumani
nafadi a dalsich nalezu ze sejpu. Na mleci kameny se soustfedenynii ryhami, objevene v fecisti Otavy u Vrcovic na Pisecku, o kter ych je nyni prokazano, ze pochazeji ze zlatorudnych mlynu, upozornil M. Kolaf 7 v r. 1868. Zvysujici se zajem o archeologick^ hornicke pamatky po tezbg zlata se projevuje od sklonku minul^ho
stoleti obohacovanim muzejnich sbirek v Pisku a Kasperskych Honafadim, pouzivanym pfi dobyvani drah6ho kovu. Po r. 1919
r ach
59
58