Skateboard, to je svoboda, hřištěm je jakákoliv ulice

praha
SOBOTA 28. DUBNA 2012
WWW.IDNES.CZ
První skateboard
přivezl do Prahy
z USA houslista
Josef Suk
PRAHA Oleg Ruboš byl pravděpodobně prvním Pražanem, který
kdy jezdil na skateboardu. „Jsem
ročník 1924,“ vzpomíná. „Paměť
mi už vynechává, ale tohle je záležitost, kterou nikdy nezapomenu. V
době, kdy u nás bylo všechno úplně seškrtané a zakázané, mohli někteří výjimeční lidé jezdit na Západ,“ vypráví Oleg Ruboš.
Jedním takovým extra kumštýřem byl houslista Josef Suk, dlouholetý kamarád Olega Ruboše a
nadšenec pro všechny možné sporty.
„Myslím, že to bylo v roce 1976.
Josef Suk mi z Ameriky přivezl skateboard. První, který se v Československu objevil. Přivezl ho zabalený v kufru, celý šťastný, že mu to
nikdo neukradl ani nezabavil.
Hned jsem se do té novinky zamiloval,“ vzpomíná Ruboš.
Rok na něm zkoušel jezdit, než
pochopil, co všechno umí a co to
obnáší. „Dokonce jsem na tomhle
prvním americkém prkně sjel Štěchovický kopec. Po asfaltu,“ usmívá se i po letech Ruboš.
Skateboard po česku: rolka
Oleg Rubeš byl v té době kvůli polopolitické diskriminaci, jak sám
říká, přesunutý do výroby. „Náhodou jsem měl kolem sebe takovou
technickou vybavenost, že jsme
mohli v družstvu Esa vyrobit první
unikát, vzorek skateboardu,“ vypráví.
Nový prototyp prošel, Oleg Rubeš za něj dostal dokonce i odměnu 300 korun. „Začali jsme skateboardy v družstvu vyrábět. Uvedli
jsme je na trh, prodávaly se ve fabrice v Libni,“ vzpomíná.
„Aby to nemělo americký název,
museli jsme ho pojmenovat česky.
Říkalo se mu tehdy ‚rolka‘. Jeden
unikát mám ještě někde doma ve
dřevníku.“
Marek Kožušník
Jezdci na prknech si oblíbili mramorové plochy, dědictví socialistických staveb.
Své kousky provádějí na Letné, u Kongresového centra, u Nové scény.
Skateboard, to je
svoboda, hřištěm
je jakákoliv ulice
K
dyž se řekne „skejťák“,
představíme si nejspíš pubertálního grázlíka, dredaře, sprejera. Kluka, kterého nechceme potkat v zešeřelé
uličce, protože netušíme, co můžeme čekat.
„S podobným předsudkem se setkávám docela často,“ usmívá se
Jan Lankaš, předseda České asociace skateboardingu. „Myslím, že to
vzniklo v 90. letech, kdy skejťáci
byli takoví rebelové. Dnes už na prkně jezdí každý. Čtyřicátníci i patnáctiletí kluci. Vysokoškoláci i dělníci.
Skateboarding je už trochu mainstreamový sport,“ dodává Lankaš.
On sám se k tomuto sportu dostal celkem netradičně, a to přes
kino. „Šel jsem na film Bod zlomu
o surfařích na kalifornských plážích. Po cestě z kina jsem si říkal, že
bych právě tohle někdy chtěl vyzkoušet. Škoda jen, že je moře tak
daleko,“ vzpomíná. Tak dlouho o
tom mluvil, že dostal od bratra napodobeninu onoho surfařského
prkna přizpůsobenou pro suchozemce. Skateboard. „A byl jsem ztracený,“ dodává.
„Je to návykové. Zjistíte, že chodíte do školy, jezdíte na skejtu a víc
pro vás neexistuje. Je dobře, když
ve 13 letech něco takového máte.“
Možná proto se Lankaš věnuje výchově mladých kluků. Ve skateparku na Gutovce vede kroužek pro
děti od šesti do čtrnácti let.
„Dnešní dítě má hrozně moc lákadel a tohle je jedna z možností.
Rodiče pak vidí, že se nemusí bát,
když si jejich dítě chce zajezdit na
prkně. Už jsme ho to naučili. Máme
zvláštní plochu, kde učíme základům. Naučíme je, jak co sjet, na co
si dát pozor. Takový kluk pak ví, že
když chce na prkno, musí mít helmu a chrániče, musí se při jízdě
koukat kolem sebe,“ dodává Lankaš.
Ve srovnání s jinými sporty jde
podle Lankaše u skateboardingu
o svobodu.
Když si chtějí kluci zahrát fotbal,
musí se jich sejít víc. Potřebují hřiště. Ale hřiště pro skejt je jakákoliv
ulice,“ doplňuje.
Marek Kožušník
Letná, kyvadlo
Památník na Vítkově
Mystic Skatepark Štvanice
U Žižky by se jezdilo skvěle, ale kluků s prknem tam moc nebývá. Kvůli kamerám. Další výborné místo u
ministerstva vnitra má stejnou potíž. První otázka skateboardistů často zní: Vyhazují tam?
Mystic Skatepark na Štvanici provozuje zastřešený skatepark se speciálními rampami. Mystic Skates park
jako jediný umožňuje provozovat
skateboarding v Praze celý rok. Je
prý nejlepší v Praze.
Celá velká mramorová plocha, dědictví socialismu, je Mekkou skateboardistů, a to nejen českých. I zahraniční jezdci ji často zařazují
mezi pět nejlepších míst pro skateboarding.
Zmizí z Prahy automaty?
Záleží to na každém hlasu
» Pokračování ze str. B1
Ministerstvo financí ústy svého
mluvčího Ondřeje Jakoba proto
tvrdí, že se nedopustilo ničeho nezákonného.
Žalob se bojí i pražský poslanec
za ČSSD Miroslav Svoboda: „Nejdřív budu chtít znát relevantní
právní analýzu, než budu hlasovat. Obávám se totiž toho, že by takové rozhodnutí vyvolalo řadu arbitráží,“ zmínil.
Naopak optimistická je ODS. Bývalý primátor Pavel Bém tvrdí, že
vyhláška jednoznačně pomůže sta-
B 3
Jak vychovat skateboardistu
Skateboard ovládají čtyřicátníci i mladí kluci.
Foto: Radek Cihla, MF DNES
Dodržte šlechticovu závěť, hlasují lidé
rostům hazard regulovat. Je ale
otázka, do jaké míry to starostové
potřebují. Z hazardu dostávají ročně i desítky milionů. Třeba Praha
1 loni vybrala 25 milionů, Praha 8
dokonce 31 milionů. K nulové toleranci se odvážily čtyři radnice,
ostatním herny nevadí. Údajně
prý jejich počet zredukovaly o problematická zařízení.
Eva Brendlová, Adam Skala
Zmizely podle vás herny ze všech
kritických míst, jak tvrdí radnice?
Pište na [email protected]
Anketa Národního muzea o otevření či neotevření tajemných truhel v pondělí končí. Výsledek však stále není zcela jasný
PRAHA Pokud sleduje rytíř Bohuslav Jiruš odkudsi ze záhrobí, co
za poprask způsobily v Národním
muzeu jeho dvě tajuplné bedny,
musí se skvěle bavit. Nehledě na
to, co do pečlivě zapečetěných
a zinkem vyložených dřevěných
truhlic ve skutečnosti uložil – zda
důležité písemnosti, deníky, významný medicínský objev, servis
po babičce nebo třeba nepohodlného soka v lásce.
Už měsíc tyhle nepřehlédnutelné krabice dráždí fantazii návštěv-
níků, milovníků historie i záhad.
Ti všichni mají možnost o obsahu
nejen zaníceně diskutovat na Facebooku, ale především hlasovat
v anketě, kterou muzeum vyhlásilo na serveru Muzeum3000.nm.cz.
V ní se ptá, jestli mají odborníci alespoň částečně poodkrýt šlechticovo tajemství a pomocí tomografu
nahlédnout pod víka beden, které
lékař, farmakolog a botanik Jiruš
muzeu odkázal pod podmínkou,
že je otevře až dvě století po jeho
smrti. Tedy 16. listopadu 2101.
Zatímco dlouho vedli v hlasování zvědavci, které vábila možnost
využít moderní techniky a tak ukonejšit trochu rozjitřenou představivost, poslední dva týdny vyhrávají
hlasující, pro něž je rytířova závěť
nezpochybnitelná. „Tím, že odhalíme tajemství beden, ochudíme ty,
kterým bylo tajemství určeno. Generaci po nás, která tu bude za sto
let. Těm patří to tajemství, nekažme jim možnost objevovat dávnou
historii přesně tak, jak si to přáli ti,
kteří ji psali,“ argumentuje proti
virtuálnímu otevření dvou truhel
například Oldřich Rejl.
Muzeum zatím nechce ani naznačit, jestli nakonec poslechne
radu více než tisícovky hlasujících,
nebo se bude řídit výhradně vlastním rozumem. „Lidé budou mít
možnost hlasovat až do půlnoci
30. dubna. Na začátku května potom zveřejníme výsledky i náš další postup,“ nechce ani naznačit, co
přesně se bude se škatulemi dít
dál, mluvčí Národního muzea Ivana Havlíková.
Magdalena Nová
INZERCE
Horské apartmány/rodinné domy
v krásném prostředí Národního parku Šumava
s možností okamžitého nastěhování.
■ nízkoenergetický
standart
■ kvalitní materiály
■ sauna
Možnost
individuálních
projektů na míru.
www.borovalada.com
tel.: 724 505 111
podporuje
Nenechte se
zaskočit
RAKOVINOU.
Pomáháme Vám
ji překonat
s pojištěním
GENTLEMAN PLUS.
www.gentlemanplus.cz
Infolinka: +420 841 111 132
Těším se
na vaše příběhy!
Honza Musil
moderátor