Armageddon: Bitva o uctívání

Armageddon: Bitva o uctívání
Bitva Armageddon, podobně jako znamení šelmy, je záležitostí nepřetržitých spekulací. Už samotné slovo
vyvolává v lidech představy zkázy a naprostého zničení. Od známých "Left Behind" románů, až po nekonečné
řady hollywoodských filmů, se lidé domýšlejí, jak bude tato vesmírná srážka věků vypadat. Tak jako s pravým
"obrazem šelmy" se všechny teorie mýlily, protože nechápaly, že pravý vesmírný konflikt trvající tisíciletí, se
týká uctívání. Bitva v Armageddonu je posledním tažením v dlouhotrvající válce, která začala, když se Lucifer
vychloubal, že bude sedět na Hoře Shromáždění, Hoře Mo'edim.
Skutečné slovo Armageddon odhaluje povahu této bitvy. Je to neobvyklé slovo, užité v Bibli jen jedou. I když
Zjevení nebylo napsáno v hebrejštině, (1) je toto slovo kombinací dvou hebrejských slov. První slovo je har
(#2022), což jednoduše znamená „hora“. Učenci nejsou jednotní ohledně toho druhého slovo kombinace.
Někteří věří, že se jedná o slovo #4023: Megiddo, což bylo místo v Palestině. Problém s tímto výkladem je ten,
že když člověk jde tam, kde bylo Megiddo, nenachází se tam žádná hora! Ve skutečnosti je tam jen údolí:
„Údolí Megiddo“. (2)
Jiní učenci věří, že druhým slovem je slovo #4150: mo’ed. To je vhodnější volba. Armageddon, har mo’edim, je
tatáž Hora Mo’edim, o které Lucifer tvrdil, že ji bude vlastnit, bude sedět na Hoře Shromáždění, přijímat
veškeré uctívání. (3) Toto je vyvrcholení celého sporu a je bojováno, tak jako vždy, na bitevním poli
bohoslužby.
Bezprostředně poté, co je nevěstka jedoucí na šelmě identifikovaná jako „Tajemství, Babylon veliký“, objeví se
čtvrtý anděl a zopakuje varování druhého anděla. Tentokrát je varování dáno mocně a silným hlasem:
Potom pak viděl jsem anděla sstupujícího s nebe, majícího moc velikou, a země osvícena byla od slávy jeho. I
zkřikl silně hlasem velikým, řka: Padl, padl Babylon ten veliký, a učiněn jest příbytkem ďáblů, a stráží každého
ducha nečistého, a stráží všelikého ptactva nečistého a ohyzdného. Nebo z vína hněvu smilstva jeho pili všickni
národové, a králové zemští smilnili s ním. . . I slyšel jsem jiný hlas s nebe, řkoucí: Vyjděte z něho, lide můj,
abyste se nepřiúčastňovali hříchům jeho a abyste nepřijali z jeho ran. Neboť dosáhli hříchové jeho až k nebi a
rozpomenul se Yahuwah na nepravosti jeho. (4)
Užíváním padělaného kalendáře skrytého boha „všechny národy se opily vínem“ Babylona. Nikdo není
vynechán v tomto hrozivém obvinění. Nicméně nabídka milosti stále ještě přetrvává a pozvánka je poskytnuta
těm, které Yahuwah něžné nazývá „Můj lid“. Srdce nekonečné lásky touží po tom, aby měl Jeho lid jasné
porozumění těchto věcí, aby si všichni, kteří chtějí, mohli zvolit následovat Ho. Kalendářní reforma, které je
dnes zapotřebí, je návrat k pravému Biblickému měření času. Reforma Sabatu vyžaduje reformu kalendáře. (5)
Je velmi snadné, aby ti, kdo byli požehnaní velkým duchovním světlem, byli namyšlení a mysleli si, že mají
veškerou pravdu potřebnou ke spasení. Avšak Izaiáš 58 je důrazný: Yahuwahův lid je v omylu: „Volej vším
hrdlem, nezadržuj, jako trouba povýš hlasu svého, a oznam lidu mému převrácenost jejich, a domu Jákobovu
hříchy jejich.“ (6)
Panovník vesmíru hledá někoho, kdo poukáže Jeho lidu jejich hříchy! Je zřejmé, že tito nazývaní „Můj lid“, si
nemyslí, že by dělali něco špatného, jak další verš vysvětluje: „Jakkoli každého dne Mne hledají, a znáti cesty
Mé jsou chtiví, jako by byli národ, kterýž spravedlnost činí, a soudu Eloaha svého neopouští. Dotazují se Mne
na soudy spravedlnosti, blízcí Elohima býti chtějí.“ (7) Avšak navzdory vnějšímu projevu náboženských
obřadů, něco je opravdu špatné: oni zapomněli na nařízení jejich Stvořitele.
Toto zapomenuté přikázání je bohoslužba v pravý Sabat. Toto je znamení věrnosti, které opustili. Mnoho
neděli světících křesťanů upřímně věří, že Sabat byl dán jen pro Izraelity. Kromě skutečnosti, že Sabat byl dán
už při Stvoření, dříve než Izraelský národ existoval, i Pavel, apoštol pro pohany, (8) konkrétně prohlásil, že
všichni, kdo přijímají Krista, jsou dědici zaslíbení, jako by pocházeli z Abrahama. (9) A tak požadavky dědictví
– poslušnost božských přikázání – jsou stejné pro pohany jako pro pokrevní Izraelity.
Jak bylo ukázáno, opakované odpadlictví Izraele se točilo okolo uctívání Saturna, skrytého boha. Moderní
Izrael, fyzický nebo duchovní, pokračoval v tomto odpadlictví; „přestoupili zákony, změnili ustanovení, zrušili
smlouvu věčnou.“ (10) Sabat byl ustanoven samotným Stvořitelem jako znamení věrnosti Jeho království:
Ty pak mluv k synům Izraelským a rci: A však sobot mých ostříhati budete. Nebo to znamením jest mezi mnou
a vámi po rodech vašich, aby známo bylo, že já jsem Hospodin, kterýž vás posvěcuji. Protož ostříhati budete
soboty, nebo svatá jest vám. Kdož by ji poškvrnil, smrtí umře; a kdo by koli dělal v ní dílo, vyhlazena bude ta
duše z prostředku lidu svého. (11) Šest dní děláno bude dílo, ale v den sedmý Sabat odpočinutí jest, svatost
Yahuwahovi. Každý, kdož by dělal dílo v den Sabat, smrtí umře. Protož ostříhati budou synové Izraelští Sabat,
tak aby světili Sabat po rodech svých smlouvou věčnou. Mezi Mnou a syny Izraelskými za znamení jest na
věčnost; nebo šest dní činil Yahuwah nebe i zemi, v den pak sedmý přestal a odpočinul. (12)
Když je božský příkaz opuštěn, náboženské obřady se stanou pouhými formami, ve kterých chybí všechna
duchovní požehnání. V Izaiáši 58 lid požaduje: „Proč se postíváme. . . ? Trápíváme duše své a nechceš věděti o
tom?“ (13) Když je jejich náboženská zkušenost mrtvá, obviňují Yahuwaha otázkou: „Co se děje Yahuwahu?
Jaktože nesleduješ naší bohoslužbu? Nevšiml si, co všechno jsme udělali, abychom Tě uctívali? Kde jsou tedy
nyní ta požehnání, která jsi slíbil?“
Otec na to odpovídá, že On očekává náboženství srdce, které pak přinese odměnu těm, kteří jsou hledající. (14)
Ve svém samém srdci toho všeho je však návrat k pravé bohoslužbě skrze obnovení ustanovení, které bylo
zapomenuto: obnovení bohoslužby v pravý sedmý den Sabat podle pravého Biblického kalendáře. Je to
poslední generace, která je vyzvaná k obnovení Sabatu na jeho právoplatné místo, aby stále před světem a šířila
tuto obdivuhodnou pravdu. „Co bylo od věků v troskách, vybudují ti, kdo z tebe vzejdou, opět postavíš, co
založila minulá pokolení. Nazvou tě tím, jenž zazdívá trhliny a obnovuje stezky k sídlům.“ (15)
To je privilegium poslední generace: příležitost uctít svého Stvořitele obnovením poznání jediného kalendáře,
skrze který může být nalezen pravý Sabat. To, co bezprostředně následuje, je jedním z nejkrásnějších zaslíbení
v celém Písmu, založeném na podmínce poslušnosti:
Jestliže odvrátíš od Sabatu nohu svou, abys nevykonával líbosti své v den svatý můj, anobrž nazůveš-li Sabat
rozkoší, a svatým Yahuwahovi slavným, a budeš-li ho slaviti tak, abys nečinil cest svých, ani vykonával, co by
se líbilo, ani nemluvil slova: Tehdy rozkoš míti budeš v Yahuwahovi, a uvedu tě na vysoká místa země, a
způsobím to, abys užíval dědictví Jákoba otce svého; nebo ústa Yahuwahova mluvila. (16)
Pokud člověk podřídí svou vůli svému Stvořiteli, zachovává pravý Sabat svatým a tím uctívá svého Stvořitele,
obdrží dědictví Jákobovo, svého duchovního otce. Nic nemůže vhodnějším zaslíbením inspirujícím naději pro
ty, kdo strávili své životy nevědomky uctíváním skrytého boha. Jméno Jákob znamená „náhradník“, příhodné
jméno pro muže, který obdržel právo prvorozeného tím, že předstoupil před svého starého, slepého otce co by
jeho bratr. (17) Slovo „náhrada“ znamená zaujmout místo [něčeho]; nahradit, obzvláště násilně, plánovaně nebo
lstivě; odstranit nebo vyvrátit za účelem náhrady něčím jiným.“ (18)
Je to „dům Jákobův“, který přijímá výzvu k přiznání svého přestoupení. Pravý Sabat je znamením, že velký
Stvořitel, Yahuwah, posvěcuje Svůj lid. Není možné být posvěcený v padělek svatého dne. Proto skrytý bůh
zákeřně ustanovil své vlastní dny bohoslužby, aby jimi nahradil pravý sedmý den Sabat. Všichni, kteří konají
bohoslužbu podle padělku kalendáře, vědomě nebo nevědomě, spolupracovali se skrytým bohem a byli sami
těmi náhradníky. Toto proroctví v Izaiáši bylo dáno staletí poté, co Jákob obdržel své božské dědictví: nové
jméno, symbol odpuštěného, očištěného charakteru. Je významné, že jeho staré jméno je použito v tomto
kontextu, protože obsahuje zaslíbení pro dnešní náhradníky.
Když se Jákob vrátil do Kanánu, poté, co strávil dvě dekády u svého strýce, dozvěděl se, že proti němu přichází
Ezau se svou malou armádou a zajisté usiluje o pomstu za Jákobovu krádež požehnání prvorozeného před léty.
To byl vrcholný okamžik Jákobova života. Když poslal svou rodinu a zvířata přes brod Jabok, „zůstal Jákob
sám; a tu zápasil s ním muž až do svítání.“ (19) Žádný z mužů nevyhrával a když začalo svítat, Jákob si
uvědomil, že zápasil s Andělem Smlouvy. (20)
Když si uvědomil, s kým zápasí, prosil o požehnání. „I řekl [ten anděl] jemu: Jaké jest jméno tvé? Odpověděl:
Jákob. I dí: Nebude více nazýváno jméno tvé toliko Jákob, ale také Izrael; nebo jsi statečně zacházel s
Elohimem i lidmi, a přemohls.“ (21) Náhradníkovo jméno bylo změněno z jména, které připomínalo jeho hřích,
na nové jméno, indikující jeho nový, proměněný charakter. „Izrael“ znamená „Eloahův princ“.
Toto je pocta nabízená pro všechny, kdo opustí bohoslužbu skrytého boha, který nahradil bohoslužbu Stvořitele.
Slovo „anděl“ jednoduše znamená „posel“. (22) Všichni, kdo slyší toto varovné poselství o Biblickém
kalendáři, zápasí s Yahuwahem: „Je to pravda? Jak to může být? Já nechci být sveden! Co když . . . ? A co když
. . . ?“ Nakonec, přichází podřízení vůle: „ne má, ale Tvá vůle se staň!“ Zvítězí tak, jako zvítězil Jákob. A jako
Jákob, i jim bude odpuštěno a budou počítáni za prince, princezny, syny a dcery Krále králů.
Výzva vyjít z Babylona je dána dnešnímu světu. Každá oblast života je zasažena: práce, škola, církev, rodinné
vztahy, atd. Protože je celý svět ponořený do babylonského měření času a bohoslužby, všichni musí být ochotni
stát sami. Neexistuje organizace, ke které by vyvolaní mohli utíkat. Jako Elijáš na Hoře Karmel, musí i oni stát
sami s touto úžasnou pravdou, ochotni střetnout se s opozicí v síle Toho, který mocně zachraňuje.
Kristus řekl: „Nebo ovce mé hlas můj slyší, a já je znám, a následujíť mne.“ (23) Když pravda o sedmém dni
Sabatu a pravém Biblickém kalendáři narůstá, všichni, kteří skutečně touží uctívat svého Stvořitele, věnují
pozornost výzvě: „A mámť i jiné ovce, kteréž nejsou z tohoto ovčince. I tyť musím přivésti, a hlas můj slyšeti
budou. A budeť jeden ovčinec a jeden pastýř.“ (24) Římští katolíci, Muslimové, Židé, neděli či sobotu světící
protestanti, Hinduisté, Buddhisté a další; Dobrý Pastýř má Své ovce roztroušené po celém světě. Všichni, kdo
jsou skutečně Jeho, slyší a reagují na výzvu, aby vyšli z Babylona. (25)
Tato výzva nyní přišla k tobě. Jak budeš reagovat? Přijmeš tuto výzvu milosti, zvolíš si: „všecko pokládám za
ztrátu, neboť to, že jsem poznal Yahushuu Pomazaného, svého Pána, je mi nade všecko“? Ještě je čas na
studium a poznání pravdy, ale není dostatek času na váhání a nerozhodnost. Když bude tato výzva dáno
naposledy skrze čtvrtého anděla ve Zjevení 18, soudy jsou vylity na všechny, kdo stojí v Babyloně. Bude to
„Bude to doba soužení, jaké nebylo od vzniku národa až do této doby.“ Avšak „V oné době bude vyproštěn tvůj
lid, každý, kdo je zapsán v Knize.“ (27)
Po ukázce vítězství Království Nebes nad královstvím skrytého boha, Lucifera, Yahushua sděluje Svému lidu
poslední poselství. Tato ubezpečující, ale naléhavá slova jsou pro tebe:
Hle, přijdu brzo. Blaze tomu, kdo se drží proroctví této knihy. . . . Hle, přijdu brzo, a má odplata se mnou;
odplatím každému podle toho, jak jednal. Já jsem Alfa i Omega, první i poslední, počátek i konec. Blaze těm,
kdo si vyprali roucha, a tak mají přístup ke stromu života i do bran města. . . Ano, přijdu brzo. (28)
„Amen, přijď, Pane Yahushuo!“ (29)
_____________________________________________
Revelation 16:16 explicitly states: “And he gathered them together into a place called in the Hebrew tongue
Armageddon.” Were Revelation written in Hebrew, such a statement would have been redundant.
(1)
(2)
See 2 Chronicles 35:22.
(3)
“I will ascend into heaven, I will exalt my throne above the stars of El: I will sit also upon the mount of the
congregation [mo’edim], in the sides of the north: I will ascend above the heights of the clouds; I will be like the
Most High.” (Isaiah 14:13, 14.)
(4)
Revelation 18:1-5
(5)
See Appendix H.
(6)
Isaiah 58:1
(7)
Isaiah 58:2
(8)
Romans 11:13
(9)
“And if ye be Christ’s, then are ye Abraham’s seed, and heirs according to the promise” (Galatians 3:29).
(10)
Isaiah 24:5
(11)
This is not a divine directive for modern Sabbath keepers to go stone Sabbath breakers. Rather it is
affirming that Sabbath observance is still required. “The wages of sin is death” and none who persist in Sabbath
breaking will receive the gift of Yahuwah which is “eternal life through Yahushua, the Anointed, our Master”
(Romans 6:23).
(12)
Exodus 31:13-17
(13)
Isaiah 58:3
(14)
Isaiah 58:4-11
(15)
Isaiah 58:12
(16)
Isaiah 58:13-14
(17)
See Genesis 27.
(18)
Webster’s New Universal Unabridged Dictionary, Second ed., (New York: New World Dictionaries/Simon
and Schuster, 1983).
(19)
Genesis 32:24
(20)
Genesis 32:26, 29-30
(21)
Genesis 32:27 and 28
(22)
The New Strong’s Expanded Dictionary of Bible Words, (Nashville: Thomas Nelson Publ., 2001) #4397 and
#4398.
(23)
John 10:27
(24)
John 10:16
(25)
There is a growing movement within Islam to lay aside the traditions of the clerics and return to the Koran
alone, using the luni-solar calendar. Ramadan means “the hot month; parched; dryness.” Although the modern
Muslim calendar is strictly lunar with Ramadan 11 days earlier every year, originally it was luni-solar with
Ramadan being tied to the hot season.
(26)
Philippians 3:8
(27)
Daniel 12:1, 2
(28)
Revelation 22:7, 12-14, 20a
(29)
Revelation 22:20b-21