Oponent

KATEDRA ŽURNALISTIKY
Posudek na bakalářskou diplomovou práci
Autor/ka:
Renáta Hoření – Dagmar Vrbovská
Titul (česky + anglicky):
Jazyk publicistického stylu z hlediska genderu
Gender and the journalistic style
Oponent:
Mgr. Petra Chvojková
Hodnotící kritéria
Znalost literatury k tématu:
Vymezení tématu a formulace cílů práce:
Použití relevantních zdrojů a dostatečný počet odkazů; správně
vedený vědecký aparát:
Logická výstavba práce a strukturace textu:
Volba a použití adekvátní metodologie:
Dostatečná analýza problému:
Ucelené shrnutí výsledků práce a korektně formulovaný závěr:
Jazyková úroveň textu (stylistická a gramatická):
hodnocení
% podíl
na celkové
známce
10%
15%
4
4
5%
10%
15%
15%
20%
10%
3
4
4
4
4
2
Celková známka před obhajobou:
4
Témata a připomínky pro obhajobu, průběh obhajoby:
(je nutno vyplnit pro kvalitní přípravu na obhajobu; počet témat a připomínek rozšiřte podle vaší potřeby)
1. Domníváte se, že jazyková korektnost může mít přímý vliv na postavení žen ve
společnosti? Můžete toto své tvrzení nějak dokázat?
2. Je dle vás užívání generického maskulina otázkou jazyka jako systému nebo záležitost
společenská (tj. je důsledkem určitého uspořádání společnosti)? Jaké má případná
odpověď dopady na modelování Vašeho tématu?
3. Z jakého pojetí genderu vycházíte?
Cítí-li vedoucí práce či oponent/ka potřebu vyjádřit se k práci či k průběhu
obhajoby verbálně, nechť tak prosím učiní zde
1. Je zarážející, že práce věnovaná jazyku publicistického stylu z hlediska genderu se ani
nepokouší rozlišovat mezi jednotlivými dimenzemi genderu, které jsou s touto
problematikou spojeny – tedy jednak zkoumání toho, jaký jazyk používají ženy, když
mluví (tj. to, co se v práci označuje jako mužské a ženské užívání řeči), a na druhé
straně to, jak se mluví o ženách (tedy sociální konstrukce genderu). Problematika
genderu je ze své podstaty daleko složitější, a případnou „genderovou“ diskriminaci nelze
v žádném případě mechanicky redukovat pouze na jazykovou úroveň, jak činí autorky,
které automaticky (a nepodloženě) předpokládají, že v případě, kdy nejsou v článcích
uvedeny osoby ženského a mužského rodu (ale jen generické maskulinum), jedná se o
příklad genderové diskriminace. Pro tento předpoklad však neexistuje žádný důvod.
2. Práci chybí jakékoliv teoretické zázemí a důkladné vymezení základních pojmů
spojených s problematikou jak genderu, tak genderové lingvistiky. Zcela chybí vymezení
základní kategorie – genderu – jakožto sociální kategorie a následné vymezení jazykové
roviny tohoto konceptu. Toto nedůsledné vymezení genderu se pak projevuje v tom, že
autorky implicitně vidí všechny případy používání generického maskulina jako případ
genderové nekorektnosti (text tedy vykazuje vysokou míry subjektivity).
3. V práci se nerozlišuje mezi pohledem lingvistickým (tj. způsoby modelování
přirozeného rodu v jazyce, a to jak prostředky gramatickými nebo lexikálními) a
pohledem tzv. „genderovým“ (tj. na konstrukci kategorie „muže“ a „ženy“, kde je jazyk
významným prostředek při konstruování významu těchto kategorií). Už toto vymezení,
které by mělo stát v základech práce, by určilo případný směr zkoumání, který však v
práci zcela chybí.
4. Autorky vidí jako jednu z příčin genderové diskriminace nadužívání generického
maskulina (např. na s. 16), nicméně zcela opomíjejí fakt, že se jedná o generické (tedy)
obecné podstatné jméno, které ještě nemusí mít nic společného s aktuální referencí, tedy
faktem, zda dané substantivum odkazuje na ženské nebo mužské subjekty. Dalším
nedostatkem zvolenému přístupu je fakt, že gramatický rod vždy neodpovídá rodu
přirozenému (a to ani u živých tvorů), a použití generického maskulina tedy není
automaticky vázáno na osobu mužského pohlaví, a nemusí tedy nutně mít genderový
rozměr. V práci je však automaticky gramatický rod mužský spojován s mužským
pohlavím. Pokud bychom zvolený „princip“ brali důsledně formálně (po jazykové
stránce), kam bychom potom zařadili mužské vzory typu „předseda“ a „soudce“, které
vykazují stejné koncovky v nominativu jako ženské vzory typu „žena“ a „růže“?
5. Nejzávažnější problémem práce je však absence jakékoliv analýzy problému – od s.
27 se v podstatě až do konce práce jedná o nesourodý (a nečitelný) výpis vět
z novinových článků, ve kterých jsou podtrhána příslušná substantiva, přičemž hledání
„genderové“ nekorektnosti je navíc aplikováno mechanicky na všechny věty, v nichž se
vyskytuje substantivum rodu mužského (o jiných významech generického maskulina se
vůbec neuvažuje). V úvahu není brán např. kontext promluvy, který může významným
způsobem určovat okolnosti zvolení daného jazykového výrazu a nemusí se tedy vždy
jednat o otázku čistě genderovou.
6. Otázkou také je, zda lze genderovou rovnost nastolit zavedením jazykových změn, jak
se pravděpodobně domnívají diplomantky. Z podstaty věci to možné není, protože jak
známo, gender má i své ideologické, sociální a společenské souvislosti, které nelze
redukovat na otázky jazykové.
Z výše uvedených důvodů předloženou diplomovou práci nelze akceptovat.
Doporučení k obhajobě:
Bakalářská diplomová práce je doporučena k obhajobě , pokud celková známka před obhajobou není horší
než „dobře“.
(K řádku není třeba nic doplňovat.)
Nedoporučení k obhajobě:
Bakalářská diplomová práce není vedoucím či oponent/kou doporučena k obhajobě , pokud celková známka
před obhajobou je horší než „dobře“.
Vedoucí či oponent/ka musí nedoporučení k obhajobě slovně odůvodnit.
Z výše uvedených důvodů práci nedoporučuji k obhajobě.
Podpis oponenta (jen v tištěné verzi):
Petra Chvojková, v. r.
Poznámka pro studenta/ku:
Pokud nedoporučují bakalářskou diplomovou práci k obhajobě oba hodnotící posudky, obhajoba se nekoná.
Pokud nedoporučuje bakalářskou diplomovou práci k obhajobě pouze jeden hodnotící posudek, student/ka
má právo se obhajoby zúčastnit.