Písmo

Písmo
Rozlišování tiskových písem
Tiskové písmo je v současné době ze základního písma upravovat tzv. modifikací písma. Může se
zmenšovat a zvětšovat na výšku a ještě se může zužovat nebo rozšiřovat na šířku. Hodnota mo­
difikace v InD je 1–1000 %.
U písma rozlišujeme:
1. Původ (latinka, azbuka, řecké písmo, arabské, hebrejské atd.).
2. Obraz.
a) podle charakteristických kresebných znaků (klasifikačních skupin),
b) podle kresebné verze (řezu) – základní a vyznačovací (např. kurzíva, polotučné písmo, ­kapitálky
atd. – písmová rodina),
c) písmena velké abecedy (verzálky – majuskule) a malé abecedy (minusky – minuskule).
3. Velikost (v typografických bodech nebo milimetrech).
ČITELNOST PÍSMA
Základní funkcí písma je jeho čitelnost. Na dobré čitelnosti se podílí mnoho činitelů, které ovlivňují
čtenáře. Snahou je, aby čtení neunavovalo a písmo i celková úprava působily esteticky, doplňovaly a
zvýrazňovaly obsah tiskoviny. Hlavní činitelé ovlivňující čitelnost a rozlišitelnost písma:
– podobnost a odlišnost tvarů znaků (písmen),
– velikost písma,
– proložení (volný prostor mezi řádkami), základní proklad v InD 10/12 (př. u velikosti desetibodo­
vého písma je proklad o dva body větší,
– vnitřní a vnější prosvětlení písma,
– rozdíl v tloušťce vertikálních a horizontálních tahů (duktus písma),
– délka horních a dolních dotahů,
– šířková proporce písma,
– mezislovní mezery se udávají v 1/3 velikosti písma (př. 12 bodové písmo bude mít mezislovní
mezeru 4 body,
– sklon kurzívy,
– mezislovní mezery u titulků se udávají v 1/2 velikosti písma (př. 12 bodové titulkové písmo bude
mít mezislovní mezeru 6 bodů), což je půlčtverčík – zkratka v InD je shift + ctrl + N (Text –
­Prázdné místo – Krátká mezera),
– délka řádky,
– diakritická znaménka a ozdobné prvky,
– zabarvení a jakost povrchu papíru (spolu se schopností odrážet světlo),
– barevný tón (pestrost) tiskové barvy,
– intenzita osvětlení výrobku a irádiace (tj. zdánlivé zvětšení nepotištěných míst).
Čitelnost písma u latinky určuje horní polovina obrazu. Lze se o tom přesvědčit zakrytím poloviny
střední výšky písma. To znamená, že tvary horních partií písmových znaků se více podílejí na čitel­
nosti a rozlišitelnosti písma.
© JK
Základní proklad v InD 10/12
Velikost písma se udává v bodech
(zde nastavíme velikost 10 bodů)
Proklad o dva body větší
(zde nastavíme proklad ve velikosti 12 bodů)
Správný proklad mezi řádky 10/12
Základní funkcí písma je jeho čitelnost. Na dobré čitelnosti se podílí mnoho činitelů, které ovlivňují čtenáře. Snahou je,
aby čtení neunavovalo a písmo i celková úprava působily esteticky, doplňovaly a zvýrazňovaly obsah tiskoviny.
Špatný proklad mezi řádky 10/8 – zadání menšího prokladu než je písmo
Základní funkcí písma je jeho čitelnost. Na dobré čitelnosti se podílí mnoho činitelů, které ovlivňují čtenáře. Snahou je,
aby čtení neunavovalo a písmo i celková úprava působily esteticky, doplňovaly a zvýrazňovaly obsah tiskoviny.
Základní funkcí písma je jeho čitelnost. Na dobré čitelnosti se podílí mnoho činitelů, které ovlivňují čtenáře. Snahou je,
aby čtení neunavovalo a písmo i celková úprava působily esteticky, doplňovaly a zvýrazňovaly obsah tiskoviny.
čitelnost. Na
i celková úprava
© JK
Základní velikost písma 60/70
Písmo
Ukázka modifikace písma na výšku – 50 %, 150 %
Zde zadáme 50 %
Písmo
Zde zadáme 150 %
Písmo
© JK
Základní velikost písma 60/70
Písmo
Ukázka modifikace písma na šířku – 50 %, 150 %
Zde zadáme 50 %
Písmo
Písmo
Zde zadáme 150 %
© JK
KONSTRUKCE PÍSMA
Při tvorbě tiskového písma se vychází z písmové osnovy, kterou upřesnila oborová norma 88 0111.
Písmo, písmařství, písmolijectví. Pro abecedy nakreslené českými písmaři je charakteristické, že ver­
zálky jsou nižší než horní dotahy u minusek, aby rozlišovací (diakritická) znaménka (akcenty) nepře­
sahovala přes kuželku písma.
střední výška písma
spodní dotažnice
Šípek
akcentová dotažnice
horní dotažnice
střední dotažnice
střední dotažnice
(účaří)
Názvy konstrukčních částí písmene
Účaří – základna písmové osnovy, na níž jsou postaveny obrazy písmových znaků. Aby písmové
znaky byly opticky stejné, přesahují oblá písmena účaří. Tomuto tahu se říká přetah.
Duktus – výraznost kresby písma vyjádřená tloušťkou tahů písmen v poměru k jejich výšce.
Stínování – zesilování částí nebo celých tahů písmena, zvláště u dříků a oblouků; kolmé stínování je
typické pro písma statická, šikmé (diagonální) proti směru hodinových ručiček pro písma dynamická.
Tah písma – kresebný prvek písmového znaku; např. dřík, oblouk, náběh, výběh atd.; podle tvaru se
rozlišuje oblý, přímý a stínovaný tah.
Dřík písmena – hlavní svislý př. šikmý, nikoli však oblý tah písmena.
Serif (patka) – příčné zakončení tahu písmena (vodorovné, svislé nebo šikmé). Tvar serifů je ­jednotný
v kresbě daného písma a pomáhá utvářet jeho charakter.
© JK
VÝZNAM PÍSMOVÝCH POJMŮ
Klasifikační skupina – rozsáhlá skupina písem s charakteristickými, kresebně příbuznými znaky.
Rodina – souhrn písem téhož druhu (např. Empiriana, Gill) ve všech řezech (obyčejné, kurzíva, po­
lotučné, případně i další) a ve všech stupních.
Soubor – písmo téže rodiny ve všech stupních, avšak pouze jednoho řezu (jen obyčejné, nebo jen
kurzíva atd.).
Sada – naložení jedné písmovky (úplná abeceda velkých i malých písmen jednoho stupně).
Antikva – základní forma latinkového tiskového písma; její abecední znaky jsou odvozeny z římských
majuskulí a karolínských minuskulí. Rozlišuje se dynamická (renesanční), přechodová ­(barokní) a
statická (klasicistická) antikva.
Minusky (minuskule) – písmena malé abecedy.
Verzálky (majuskule) – písmena velké abecedy.
Kapitálky – písmena velké abecedy ve velikosti střední výšky písma; používají se k vyznačování.
Číslice (cifry) – značky vyjadřující počet. Mohou být arabské nebo římské. Arabské bývají verzál­
kové (vysoké) pro číslicovou sazbu nebo minuskové (skákavé); římské číslice se zpravidla sázejí
verzálkami latinkového písma.
Kresebná verze – charakter písma daný tvarovými prvky jeho kresby (základní, polotučný, naklo­
něný atd.).
Základní písmo (obyčejné) – stojaté písmo středního duktu; z jeho kresby se odvozují vyznačovací
písma.
Polotučné písmo – vyznačovací písmo výrazného duktu.
Tučné písmo – vyznačovací písmo zvlášť výrazného duktu.
Kurzíva – vyznačovací písmo s kresbou skloněnou doprava (verze základního písma).
Italika – původní pravosklonné písmo, které není odvozeno od stojatého základního písma.
Druh písma – určité písmo pojmenované vlastním názvem (např. Empiriana, Public, Pražské kamen­
né, Palatino, Times, Ariel, Helvetika atd.).
Knižní písmo (dílové, běžné) – písmo vyvážené kresby středního duktu, dobře čitelné.
Novinové písmo– písmo obvykle šerifové; má zpravidla zvětšenou střední výšku a širší (otevřenou)
kresbu písmových znaků, aby bylo i v nejmenších stupních dobře čitelné.
Časopisecké písmo –- dobře čitelné písmo středního duktu s kresebnými a vyznačovacími verzemi.
Chlebové písmo – staré označení pro základní písmo většinou menšího stupně, jehož ručním sáze­
ním si sazeči „vydělávali na chléb“.
Vyznačovací písmo – pro zvýraznění nebo odlišení části textu.
Titulkové písmo – písmo výrazného duktu zpravidla vyššího stupně.
Iniciály – původně bohatě kreslené litery používané na začátku kapitol nebo odstavců. Dnes první
písmeno kapitoly, sázené alespoň o dva stupně větším písmem než běžný text.
Akcidenční písmo – písmo pro sazbu příležitostných tiskovin, inzerátů, titulků v novinové, časopi­
secké a dílové sazbě.
Psané písmo (skript) – písmo, jehož znaky jsou kaligraficky psané; mohou vycházet z historického
nebo soudobého rukopisu.
Kaligrafické písmo – kultivované písmo s ustálenou formou psané ručně kaligrafickým nástrojem
(plochým perem, štětcem).
Konturové písmo – písmo, jehož obraz je nakreslen pouze v obrysu.
© JK
Zdobené písmo – akcidenční písmo se znaky vyzdobenými uvnitř nebo vně kontur ozdobnými prvky.
Písmo psacího stroje– písmo charakteristické kresby se stejnou šířkou písmových znaků.
Unciála – písmo oblých tvarů, v jehož abecedě se nerozlišují znaky malé a velké abecedy.
Plakátové písmo – dříve písmo odlévané z písmoviny i litiny, ryté do dřeva, plastiku, linolea a jiných
hmot ve velikosti od 8 cicer výše. Zvlášť široké nebo úzké písmo – písmo, jehož průměrná šířka pře­
sahuje (nedosahuje) šířku standardního písma alespoň o polovinu. Dnes možno vytvořit v PC velikost
písma až do 1 296 bodů. A dále ještě znodifikovat do 1 000 % na výšku i šířku.
© JK
Klasifikace tiskových písem
Tisková písma bývají pečlivě propracovanými grafickými díly. Vycházejí z historických a vývojových
skutečností a jsou odrazem současného stavu typografie. Každý stát má vlastní klasifikaci tiskových
písem, která vychází z jeho vlastního, specifického vývoje. Třídění je mnohdy velmi rozdílné. Z pod­
nětu Mezinárodního typografického svazu (Association Typographique Internationale – ATYPI) se
tisková písma třídí do deseti skupin, z toho je 9 skupin latinkových písem a poslední skupina písem
nelatinkových. Toto mezinárodní rozdělení má být podkladem pro klasifikaci písem každého státu.
MEZINÁRODNÍ KLASIFIKACE ATYPI
  1. Renesanční antikva
  2. Barokní antikva
  3. Klasicistická antikva
  4. Tučná antikva
  5. Egyptienka
  6. Bezserifová písma
  7. Skripty (připomínající psaná písma)
  8. Zdobená písma
  9. Lomená písma
10. Nelatinková písma (řecká, azbuka, arabská, hebrejská
KLASIFIKACE TYPOGRAFICKÝCH PÍSEM
Všechna používaná typografická písma dělí do čtyř tříd:
– latinková písma,
– nelatinková písma pravosměrná (slovanská a řecká),
– nelatinkovaná písma levosměrná (orientální),
– ostatní písma (exotická).
Způsob třídění latinkových písem je vyjádřen čtyřmístným číselným kódem (0.0.0.0.).
První číslo označuje klasifikační skupinu. Těchto skupin je jedenáct:
  1. Dynamická antikva (dříve renesanční)
  2. Přechodová antikva (dříve barokní)
  3. Statická antikva (dříve klasicistická)
  4. Lineární písmo šerifové (dříve egyptienky)
  5. Lineární bezserifové statické písmo (dříve grotesky)
  6. Lineární bezserifové konstruované písmo (dříve grotesky)
  7. Lineární bezserifové dynamické písmo (dříve grotesky)
  8. Lineární antikva (dříve groteskantikvy)
  9. Kaligrafická písma (dříve psaná)
10. Volně psaná písma (dříve psaná)
11. Písma lomená
Druhé číslo označuje první podskupinu – základní řezy – sem jsou zařazována stojatá písma jemné­
ho, základního, středního a polotučného duktu. Počet variant základního řezu není ve všech klasifi­
kačních skupinách stejný.
Třetí číslo označuje druhou podskupinu – vyznačovací nakloněné řezy – pro nakloněná písma jem­
ného, základního, středního a polotučného duktu. Existují tři varianty:
– dynamická (dříve renesanční italika),
– přechodová (dříve přechodová a klasicistická italika),
– statická (dříve nakloněné antikvy – kurzívy).
© JK
Čtvrté číslo označuje třetí podskupinu – zdobené varianty — navazují na základní a vyznačovací
nakloněné řezy všech klasifikačních skupin. Používají se jako titulková písma. Patří sem také písma
tučného i velmi tučného duktu jak základního, tak vyznačovacího nakloněného řezu. Podle způsobu
zdobení se dělí do šesti variant:
1. Zdobená proměnou duktu a proporce
2. Zdobená proměnou siluety písmového znaku
3. Zdobená dekorováním siluety znaku
4. Zdobená přičleňováním prostorových prvků
5. Volné plošné modifikace
6. Prostorové modifikace
© JK
KLASIFIKACE
TYPOGRAFICKÝCH PÍSEM LATINKOVÝCH
Dynamická antikva – písma vytvořená od druhé poloviny 15. století do první poloviny 18. století
(renesanční antikvy) a jejich novodobé modifikace. V písmech převládá dynamický (kaligrafický)
charakter kresby.
Charakteristické prvky kresby: Šířková proporce je diferencovaná. Osa stínu u oblých tahů je šikmá,
natočená doleva. Rozdíly v tloušťce mezi hlavními a spojovacími tahy jsou většinou malé. Šerify
mají prohnutý klínový náběh ke dříku, jednostranné horní šerify minusek jsou vždy šikmé.
Dynamická antikva benátská – příčka u e je šikmá. Typická písma: Jenson, Roman, Centaur, Men­
hartova antikva.
Dynamická antikva pozdně renesanční – zvětšená střední výška písma, větší kontrasty v tloušťce
hlavních a spojovacích tahů. Typická písma: Plantin, Caslon, Academia.
Přechodová antikva – písma vytvořená v druhé polovině 18. století (barokní antikvy) a jejich no­
vodobé modifikace. U těchto písem se ve stejném poměru uplatňuje jak dynamický (rukopisný), tak
statický (kresebný) princip.
Charakteristické prvky kresby: Šířková proporce není jednotná. Osa stínování u oblých tahů je téměř
nebo úplně svislá. Rozdíly v tloušťce hlavních a spojovacích tahů jsou výraznější. Šerify jsou jedno­
dušší s méně prohnutým náběhem, jednostranné horní šerify u minusek nejsou tak šikmé jako u dyna­
mické antikvy. Typická písma: Fournier, Baskerville, Menhartova romana, Kolektiv, Týfova antikva.
Statická antikva – písma vytvořená v druhé polovině 18. století a začátkem 19. století (klasicistické
antikvy) a jejich novodobé modifikace. U těchto písem dominuje statický (kresebný) princip.
Charakteristické prvky kresby: Šířková proporce není diferencovaná. Osa stínování u oblých tahů je
vždy svislá. Velké rozdíly v tloušťce hlavních a spojovacích tahů. Šerify jsou vodorovné, tenké.
Statická antikva didotovská – šerify jsou bez náběhů. Typická písma: Didot, Bodoni, Walbaum,
Empiriana, Teimerova antikva.
Statická antikva anglická – šerify u verzálek přecházejí do tenkých tahů prohnutými náběhy. Typic­
ká písma: Modem 20.
Lineární písmo serifové – písma vycházející z egyptienek
19. století a jejich současné modifikace. Slučují se zde prvky antikvových a lineárních písem.
Charakteristické prvky kresby: Šířková proporce není diferencována. Stínování nevýrazné, osa u ob­
lých tahů je vždy svislá; výrazné šerify.
Lineární písmo serifové – tloušťka hlavních a spojovacích tahů je mírně diferencovaná; šerify čtyř­
hranné, vodorovně nasazené, do hlavních tahů přecházejí prohnutými náběhy. Typická písma: Cla­
rendon, Egizio, Volta, Neutra, Public.
Lineární písmo serifové s trojúhelníkovými serify – tloušťka hlavních a spojovacích tahů je mírně
diferencovaná, výrazné klínové šerify vodorovně nasazené, s různým úhlem seříznutí. Typické pís­
mo: Latin.
Lineární písmo serifové s rovnými serify, egyptienka – hlavní a spojovací tahy se jen nepatrně liší
v tloušťce nebo jsou monolineární; šerify čtyřhranné, vodorovně nasazené, bez náběhů; střední výška
písma je zvětšená. Typická písma: Beton, Memphis, Rockwell, Šerifa.
Lineární písmo bezserifové statické – grotesky 19. století a jejich novodobé modifikace. Východis­
kem pro tato písma bylo statické (kresební) schéma klasicistické antikvy.
Charakteristické prvky kresby: Šířková proporce není diferencována. Osa stínování je málo výraz­
ná, vždy svislá.
© JK
Lineární písmo bezserifové statické, grotesk – má šikmo zakončené otevřené tahy u minusek a, c,
e a s; minuska g je obvykle jednobříšková. Typické písmo: Akzidenz Grotesk.
Lineární písmo bezserifové statické, neogrotesk – novodobá modifikace; zakončení otevřených
tahů je důsledně vodorovné; střední výška písma je zvětšená. Typická písma: Univers, Helvetice,
Folio.
Lineární písmo bezserifové konstruované – písma vycházející z konstruktivismu dvacátých let
­našeho století.
Charakteristické prvky kresby: většinou monolineární písma koncipovaná do geometrického tvaru
nebo z něj odvozovaná.
Odvozené ze čtyřúhelníku – šířková proporce není diferencovaná. Typické písmo: Eurostile.
Písmo odvozené z kruhu – šířková proporce je diferencovaná. Typická písma: Futura, Avant Garde,
Superbuchgrotesk.
Písmo odvozené z jiného geometrického tvaru – šířková proporce není jednotná. Typické písmo:
Barell.
Lineární písmo bezserifové dynamické – písma, jejichž konstrukce navazuje na dynamickou (ru­
kopisnou) antikvu.
Charakteristické prvky kresby: Šířková proporce je diferencovaná. Mírné rozdíly v toušťce tahů.
Písmo s kolmou osou – šířkové proporce nejsou příliš výrazné. Typická písma: Antique Olivě, Fru­
tiger, Vega.
Písmo s nakloněnou osou – výrazná diferenciace v šířkových proporcích; písmové znaky jsou vyva­
žovány podle doleva nakloněné osy. Typická písma: Gill, Syntax, Maršův grotesk.
Lineární antikva – do této skupiny jsou zařazena písma, v nichž se slučují rysy jak antikvových, tak
lineárních písem.
Charakteristické prvky kresby: Šířková proporce není jednotná. Rozdíly v toušťce tahů jsou patrné,
jen v ojedinělých případech jsou monolineární. Konce tahů jsou mírně rozšířené (skryté serify) nebo
ukončené malými serify.
Lineární antikva s jemnými serify – malé, jemné rovné serify bez náběhů, ukončující monolineární
tahy, kresbu znaků jen opticky uzavírají. Typické písmo: Copperplate, Jusignia, Epigraf.
Lineární antikva se skrytými serify – tahy s malými rozdíly v tloušťce jsou zakončeny výrazným
rozšířením (skryté serify). Typické písmo; Friz Quadrata, Quorum, Eras.
Lineární antikva s rozšířenými koncovými tahy — značně kontrastní tahy jsou zakončeny vidi­
telným rozšířením, které však nedosahuje velikosti skrytých serifů. Typická písma: Optima, Pascal,
Cantoria.
Kaligrafická písma – vycházejí z kultivovaných kaligrafických skriptů s velmi výraznými rozdíly
v tloušťce tahů.
Dynamické – navazuje na kaligrafická písma 16. a 17. století; jeho forma je odvozena z kaligrafie
plochým perem, postaveným šikmo k účaří. Typické písmo: El Greco.
Přechodové – navazuje na kaligrafická písma z konce 17. a začátku 18. století; je odvozeno z kaligra­
fie plochým perem, postaveným rovnoběžně s účařím. Typické písmo: Arabella.
Statické – navazuje na skripty z konce 18. a začátku 19. století; vychází z kaligrafie ostře seříznutým
perem, kdy rozdílů v tloušťce tahů se dosahuje změnou tlaku na pružinu pera. Typické písmo: Bank
Script.
© JK
Volně kaligrafované – je odvozeno z reklamních skriptů Bank Script 20. století; vychází z kaligrafie
kreslené štětcem. Typické písmo: Impuls.
Volně psaná písma – vycházejí ze současných rukopisných skriptů. U většiny těchto písem jsou
v tloušťce nepatrné rozdíly. Jsou psána kulatým a tupým nástrojem. Typická písma: Fiesta, Marianna
Black, Signál, Time Script.
Lomená písma – písma, která se vyvíjela od období gotiky až do 19. století. Typická písma: Textura,
Rotunda, Švabach, Fraktura, Česká bastarda a moderní Gotikoantikva, v níž jsou sloučeny prvky jak
antikvy, tak lomených písem. Time-Script
Charakteristické prvky kresby: Šířková proporce není diferencována. Osa stínování je málo výrazná,
vždy svislá.
© JK
Měření písma typografickým pravítkem
písmo měříme bez
spodní dotažnice
Šípek
písmo měříme
bez akcentové dotažnice
písmo měříme od horní
dotažnice ke střední
dotažnici (účaří)
okénko na typografickém pravítku
Šípek
70 b
18,56
měříme v bodech (TMS)
Písmo měříme ve velikosti verzálek bez akcentové a bez spodní dotažnice. Pokud v písmu jsou pouze
minusky měříme podle souhlásek – k l d f – atd.
zde zadáme naměřenou velikost písma (70 bodů)
zde zadáme proklad písma (84 bodů)
© JK