Teoreticke modely ose

Teoretické
modely
ošetřovatelství
Model
-vzor něčeho, návrh ( napodobenina),
šablona
Model
-vzor něčeho, návrh ( napodobenina),
šablona
Ošetřovatelský model
-vzorové schéma,které v konkrétních
podmínkách (společenských, kulturních,
ekonomických) dává návod jak koncepci
ošetřovatelství realizovat v praxi.
Ošetřovatelské modely
-hledají teoretické cesty jak dosáhnout cílů
ošetřovatelství
Ošetřovatelské modely
-hledají teoretické cesty jak dosáhnout cílů
ošetřovatelství
-charakterizují vztahy mezi
ZDRAVÍM ~ PROSTŘEDÍM ~ ČLOVĚKEM(nemocným) ~ OŠETŘOVATELSKOU PÉČÍ (sestrou)
Ošetřovatelské modely
-hledají teoretické cesty jak dosáhnout cílů
ošetřovatelství
-charakterizují vztahy mezi
ZDRAVÍM ~ PROSTŘEDÍM ~ ČLOVĚKEM(nemocným) ~ OŠETŘOVATELSKOU PÉČÍ (sestrou)
fi-abstraktní rámce, které pomáhají sestrám:
●
plánovat ošetřovatelskou péči
●
zjišťovat problémy vztahující se ke klinické
praxi
●
studovat výsledky ošetřovatelských činností
a zásahů
●
odráží podstatu ošetřovatelství
Ošetřovatelské modely
Ošetřovatelský model není jednou pro vždy daná teorie,
ale rozvíjející a měnící s způsob uspořádání myšlení a
ošetřovatelské činnosti, jež odráží postoje, metody a cíle
ošetřovatelství.
(Lemon 1)
Ošetřovatelské modely
1. Abdellahové
2. Gordonové
3. Hendersonové
4. Johnsonové
5. Kingové
6. Leiningerové
7. Levineové
8. Neumanové
9. Nightingaleové
10. Oremové
11. Orlandové
12. Peplauové
13. Rogersové
14. Roperové
15. Royové
16. Watsonové
17. Widenbachové
Modely v současnosti aktuální:
Gordonové, Hendersonové, Leiningerové, Watsonové
Marjory Gordon
Virginia Henderson
Madeleine Leininger
Jean Watson
1. Koncepční model Abdellahové
(model 21 problémů ošetřovatelství)
Faye G. Abdellah navrhla klasifikační rámec pro
určení problémů sester/porodních asistentek
založený na myšlence, že ošetřovatelství je
převážně orientováno na zdravotní potřeby. Její
hlavní úsilí bylo zaměřeno na odlišení
ošetřovatelství z pouhé medicínské orientace na
nemoc. Její klasifikační rámec zahrnuje 21
ošetřovatelských problémů.
(Kim,1999)
2. Koncepční model Gordonové
(model funkčního typu zdraví)
Marjory Gordon stanovila základní strukturu
modelu pomocí 12 oblastí, z nichž každá
představuje funkční nebo dysfunkční součást
zdraví (zdravotního stavu) člověka, podle nich
sestra nebo porodní asistentka získává potřebné
informace:
1. Vnímání zdraví
2. Výživa a metabolismus
3. Vylučování
4. Aktivita – cvičení
5. Spánek a odpočinek
6. Vnímání, citlivost a poznávání
7. Sebepojetíí a sebeúcta
8. Role – mezilidské vztahy
9. Sexualita
10. Stres
11. Víra – životní hodnoty
12. Jiné
Model vyhovuje ošetřovatelské praxi, ale i vdělávání
a výzkumu, je výsledkem grantu, který byl v 80.
letech min. století financován vládou USA.
3. Koncepční model Hendersonové
(model udržování-opory)
„Jedinečnou funkcí sestry je pomáhat člověku,
nemocnému nebo zdravému,provádět činnosti
přispívající k udržení nebo návratu zdraví, případně
klidné smrti, které by prováděl bez pomoci, kdyby
měl potřebnou sílu, vůli a znalosti. A dělá to tak,
aby mu pomohla co nejrychleji dosáhnout
samostatnosti.“
(Virginia Henderson: The nature of nursing, 1966)
Hlavním cílem ošetřovatelství je udržet člověka
maximálně soběstačného, nezávislého, aby byl
schopen hodnotně žít. V případě, že nemá
potřebnou sílu, vůli a znalosti, pomáhá sestra
vhodnou ošetřovatelskou péčí.
(Virginia Henderson: Basic principes of nursing care, 1960)
Prvky základní ošetřovatelské péče dle
Hendersonové:
1. Normální dýchání
2. Adekvátní strava a pití
3. Vylučování
4. Pohyb a udržování tělesné polohy /držení těla/
5. Spánek a odpočinek
6. Výběr vhodného oděvu – oblékání, svlékání
7. Udržování tělesné teploty, přizpůsobení se prostředí
8. Udržování tělesné hygieny, upravenost, ochrana pokožky
9. Vyvarování se nebezpečí z okolí, zabránit zranění jiných
10. Komunikace s okolím, vyjádření emocí, potřeb, obav
11. Konání pobožnosti podle vlastní víry
12. Práce na něčem, co je smysluplné a dává uspokojení z
výsledků práce
13. Hry nebo účast v různých formách rekreace
14. Učit se, objevovat nebo uspokojovat zvědavost, která vede k
normálnímu vývoji osobnosti a zdraví
Myšlenky Hendersonové a její definice ošetřovatelství jsou
aktuální dodnes. Její model lze použít k posouzení potřeb klienta
jak v domácí, tak nemocniční ošetřovatelské péči
Všechny lidské bytosti mají stejné potřeby
bez rodílu rasy, kultury, pohlaví a věku,
tempramentu, intelektu.
V. Henderson
4. Koncepční model Johnsonové
(model behaviorální systémový)
Prakticky je behaviorální systémový model
Johnsonové vhodný např. u klientů u nichž je
zdravotní problém zaměřen na změnu dosavadního
chování ( u drogově závislých, u kuřáků, u poruch
příjmu potravy apod.)
Je tvořen 7 podsystémy, všechny spolu vzájemně
souvisí, stres může změnit klientovi vzory chování
a vyvolat narušení rovnováhy. Cílem
ošetřovatelské péče je změna směrem k opětovné
rovnováze, redukcí stresorů a podporou obranných
schopností osoby.
Sedm podsystémů behaviorálního modelu
1. Subsystém shromažďování: patřit někomu, souviset s něčím,
dosáhnout blízkosti, budovat sociální vztahy, sounáležitost.
2. Subsystém úspěchu: zdokonalovat a kontrolovat sebe sama
nebo své prostředí, dosáhnout zlepšení, vytvářet
intelektuální, fyzické,
sociální dovednosti
3. Subsytém závislosti: udržet zdroje prostředí směřující k
pomoci, podpoře, bezpečnosti, důvěře,
pozornosti
4. Subsystém agresivity: chránit sebe sama nebo chránit ostatní od
skutečného nebo představovaného ohrožení osobami,
dosáhnout
sebeochrany a schopnosti prosadit se
5. Subsystém vylučování: vylučování extrétů a biologických látek z těla
6. Subsystém příjmu potravy: Získat potřebné zdroje, udržet
integritu organismu a stav spokojenosti
7. Subsystém sexuality: plnit očekávání v sexuální oblasti, uspokojovat
biologické i sociální faktory ovlivňující adekvátní sexuální chování
5. Koncepční model Kingové
(model interačních systémů)
Interační proces, ve kterém sestra či
porodní asistentka společně s klientem
zpracovává informace, komunikuje, což vede k
činnosti, která vyústí do reakcí, pokud nedojde
k narušení. Společně vytýčí cíle, prostředky k
jejich dosažení a činnosti provedou.
Kingová definuje prvky interakčního procesu
takto:
akce vzniká při setkání klienta se sestrou,
seznámení se situací, podmínkami, motivací,
stanovení cílů
reakce = způsob, jakým klient příp. sestra
reagují
interakce = vzájemná komunikace
transakce = dosažení shody, cíle
McEwen, 2002
6. Koncepční model Leiningerové
(teorie transkulturní péče)
„Lidé mají právo mít vlastní kulturní hodnoty,
víru a potřeby. Pokud sestry poskytují svým
klientům kvalitní službu, musí poskytovat takovou
péči, která bude toto právo respektovat. Tedy
poskytovat lidem rozdílných kultur kulturně
specifickou a všestrannou péči v podpoře zdraví,
blaha či pomoci jim čelit nepříznivým okolnostem,
těžkostem, smrti kulturně vhodnými způsoby.“
Leininger, 1991
Teorie transkulturního ošetřovatelství je známa pod označením
„model vycházejícího slunce“.
Schéma modelu Leiningerové - „Model vycházejícího slunce“
7. Koncepční model Levineové
(konzervativní model)
Myra Estrin Levine oceňuje holistický přístup k
ošetřovatelské péči o všechny lidi, zdravé i
nemocné. Oceňuje jedinečnou individualitu každé
osoby.
„Příčina ohrožení osobní celistvosti nebo integrity
spočívá ve vnějších podmínkách. Vnitřní rovnováha
organismu trvale závisí na zevních silách.“
Levine, 1991
8. Koncepční model Neumanové
(model systémů zdravotnické péče)
Vychází z reakcí pacienta na stresory. Pacientovo
vnímání stresových faktorů, jeho reakce a
přizpůsobení se jim jsou hodnoceny ve vztahu k
faktorům fyziologickým, sociologickým, kulturním,
vývojovým a spirituálním.
Podle Neumanové „ošetřovatelská péče posiluje
odolnost člověka pomocí přirozených i naučených
reakcí nemocného na stresor a to prostřednictvím
ošetřovatelského procesu - ošetřovatelské diagnózy,
stanovení cílů a zákroků, které vedou k optimální
ošetřovatelské péči.“
9. Koncepční model Nightingaleové
(ošetřovatelská teorie zaměřená na prostředí)
Podle Nightingaleové: „Ošetřování mělo by
kromě podávání léků znamenati vhodné a rozumné
užívání čerstvého vzduchu, světla, tepla, čistoty a
používání přiměřených a vybraných pokrmů. Dobré
ošetřování zakládá se na bedlivém pozorování
rozličných jednotlivostí. Ošetřovatelka vede
nemocného ke všemu, co jest mu prospěšno.“
Nightingaleová vytvořila ideu ošetřovatelství
založenou na vztahu člověka, jeho zdraví a
prostředí.
Její ošetřovatelské principy jsou platné dodnes,
přestože žijeme ve společnosti na vyšší sociální i
ekonomické úrovni.
Schéma modelu Nightingaleové
10. Koncepční model Oremové
(model sebepéče)
„Člověk má přirozenou schopnost o sebe pečovat,
přispívat osobně ke svému zdraví a vytvářet pro sebe pocit
dobré pohody. Tyto činnosti člověka jsou ovlivňovány jeho
věkem, schopnostmi a společensko-kulturním prostředím.
V případě neschopnosti sebepéče je nutný ošetřovatelský
zásah.“ (Orem, D. E.: Nursing Concepts of practice, 1991)
Sebepéče je zaměřena na šest základních oblastí:
1. Dostatečný a pravidelný příjem potravy, vody a vzduchu
2. Uspokojivé funkce vylučování moči, stolice a potu
3. Rovnoměrné rozložení činnosti a odpočinku
4. Rovnováha mezi samotou a sociální interakcí
5. Rovnováha mezi bezpečím, jistotou a hrozícím
nebezpečím
6. Normální bytí, existence, blaho
11. Koncepční model Orlandové
(model dynamického interakčního procesu)
Ida Jean Orlando se ve své teorii
soustřeďovala na tři oblasti ošetřovatelské profese:
1. vztah mezi klientem/pacientem a sestrou
2. profesionální roli sestry
3. rozvoj ošetřovatelského poznání
„Ošetřovatelství dle Orlandové je unikátní směr k
přímému kontaktu s klientem/pacientem v oblasti
sociální i komunikativní, je to interakční proces,
jak poskytnout útěchu v nouzi nebo napomoci
získat pocit pohody.“
(Orlando,1990)
12. Koncepční model Peplauové
(model interpersonálních vztahů)
Hildegard E. Peplau: „Ošetřovatelství je
významný terapeutický interpersonální proces, který
působí v součinnosti s dalšími procesy, které lidem
umožňují navrácení zdraví.“
Model k uspokojování potřeb bio-psycho-sociálních a
bezpečí v interpersonálních vztazích.
13. Koncepční model Rogersové
(model jednotných lidských bytostí)
Martha E. Rogers vidí klienta jako člověka v
životním prostředí, kde každá hmotná částice
vytváří ve svém okolí určité pole(energetické,
ekologické), v němž dochází k interakci.
Cílem je dosažení maximálního zdravotního
potenciálu a pomoci klientovi tak, aby se
přizpůsoboval zevním podmínkám prostředí bez
komplikací.
14. Koncepční model Roperové
(model vycházející ze životních aktivit klienta)
Nancy Roper zdůrazňuje význam pacientovy
schopnosti provádět samostatně činnosti denního
života. Každý člověk je zapojen do těchto činností
prostřednictvím svého „životního rozpětí“.
Během života se člověk pohybuje od úplné závislosti
k úplné nezávislosti vzhledem k věku, zdravotnímu
stavu a dalším okolnostem.
Roperová sestavila 12 základních životních aktivit:
1.
2.
3.
4.
5.
6.
Udržování bezpečného okolí
Komunikace s okolím
Dýchání
Jídlo a pití
Vylučování
Osobní hygiena a oblékání
7. Kontrola tělesné teploty
8. Pohyb
9. Práce a hry
10. Projevy sexuality
11. Spánek
12. Umírání
15. Koncepční model Royové
(model adaptační)
Callista Roy: „Klient je chápán jako příjemce
ošetřovatelské péče, jako biopsychosociální bytost,
která je v neustálém kontaktu s prostředím.“
„Zdraví je stav a proces bytí a stávání se
integrovaným a celistvým.“
Tento model má pět základních prvků, které sestra
bere při volbě nejvhodnější ošetřovatelské péče v
úvahu:
1.
2.
3.
4.
5.
Příjemce ošetřovatelské péče (klient)
Zdraví
Prostředí
Cíl ošetřovatelské péče
Sesterské aktivity
Na základě zhodnocení nemocného stanoví
sestra ošetřovatelské diagnózy, vypracuje plán péče,
kterou po provedení zhodnotí. Návrh ošetřovatelské
péče plánuje ve spolupráci s nemocným, aby péče
skutečně směřovala k podpoře jeho adaptace.
16. Koncepční model Watsonové
(model humanistické péče)
Jane Watson stanovila deset faktorů
humanistické ošetřovatelské péče orientovaných na
podporu zdraví:
1.
2.
3.
4.
5.
6.
Formování systému hodnot
Pocit víry, naděje, optimismu a důvěry
Pěstování citlivého postoje k sobě a k ostatním
Důvěra v pomoc – účinná komunikace, empatie
Vyjádření pozitivních i negativních citů
Tvořivý přístup k ošetřovatelské péči, tvořivá metoda
ošetřovatelského procesu
7. Vzájemné učení a postupný přesun zodpovědnosti za
dobré zdraví na klienta
8. Pomoc klientovi zvládat změny prostředí (i vnitřního)
9. Pochopení a podpora při uspokojování lidských tělesných,
sociálních, emocionálních a spirituálních potřeb
10. Citlivost k pochopení sebe a ostatních
17. Koncepční model Wiedenbachové
(model umění pomoci na základě předpisové teorie)
Podle Erstine Wiedenbach závisí úspěch
ošetřovatelské praxe na sestře/porodní asistentce, na
příjemci – klientovi, na cíli, prostředcích a rámci.
Teorie je vhodná pro individuální ošetřovatelskou péči,
tedy pro jednotlivce, ne pro skupiny. Model je možné
využít jak v nemocnici, tak v komunitě, ale především
u těhotných žen a matek.
Při získávání informací o klientově potřebě pomoci
vychází model ze tří hlavních zásad:
1. Zásada shody a neshody(hodnocení klienta sestrou)
2. Efektivní vytrvalosti pomoci klientovi
3. Zásada rozšířené péče(kdy se obrátit o další pomoc)
Použitá literatura:
Archalousová Alexandra, Přehled vybraných ošetřovatelských modelů