6/2013 - Hornické listy

HORNICKÉ listy
ČASOPIS ZAMĚSTNANCŮ SKUPINY SD  ROČNÍK XXI.  ČÍSLO 6
SVÁTEK SV. BARBORY
Hornické tradice v SD Chomutov
Milí čtenáři,
také Vám rok 2013 tak rychle
uběhl? Současná doba je dost
hektická a před koncem roku se
tempo ještě zvyšuje. Žijeme rychle,
a když se sejde rok s rokem, zdán‑
livě nám připadá, že se nic moc
nezměnilo. Při pohledu na naše
děti či vnoučata však vidíme, jak
nám ubíhá čas. Advent už dávno
není dobou rozjímání, ale spíše
honem za dárky, kterými chceme
udělat radost nejbližším. Kouzlo
Vánoc však netkví v tom, že ab‑
solutně vyčerpaní padneme pod
vánoční stromeček, spočívá v se‑
tkávání – s rodinou a lidmi, které
máte rádi a kteří mají rádi Vás. Pro‑
to Vám přeji co nejvíc příjemných
chvil s Vašimi blízkými, přáteli
a kamarády. Věřím, že milé setkání
s bezvadnými lidmi zažijete také
při čtení Hornických listů. Setkáte
se třeba s pozoruhodnou rodinou
Škantů, se skutečným profesioná‑
lem a mužem na svém místě – ve‑
doucím výroby provozu Lom DB
Viliamem Štajgerem, s uznávaným
odborníkem oboru měřictví Marti‑
nem Vrubelem, vedoucím odboru
měřictví a geologie a také s pra‑
covníky tušimických dílen Prode‑
co, kteří pomohli kolegovi v nouzi.
Samozřejmě jsme pro Vás také
zaznamenali nejdůležitější dění
v SD během posledních dvou
měsíců. Zjistíte, jak se v Chomu‑
tově slavilo nadcházející 20. vý‑
ročí vzniku Severočeských dolů.
Zavedeme Vás také do Českého
báňského úřadu, kde u příležitosti
svátku sv. Barbory získali Ivan La‑
pin a Martin Vrubel nejvyšší báň‑
ské ocenění – medaili G. Agricoly.
Milí čtenáři, přeji Vám krásné vá‑
noční svátky a v novém roce pev‑
né zdraví, štěstí a úspěchy v pro‑
fesním i osobním životě.
Tomáš Vrba
šéfredaktor
obsah
slovo ředitele
z produkce Severočeských dolů a zároveň i nový ceník uhlí
s platností na rok 2014.
Uměli jsme se úspěšně vypořádat, a to v termínu i v rozpočtu,
s nešťastnou havárií skrývkového velkostroje ze závěru loňské‑
ho roku.
Zvládli jsme hladce převést majetek DDM ze Severočeských
dolů do společnosti SD – Autodoprava (dnes Revitrans).
Podařilo se nám obchodně zajistit a tím umožnit zahájení rea‑
lizace řady velkých investičních projektů, přičemž jsme dosaho‑
vali díky tvrdému obchodnímu vyjednávání velmi příznivých cen
pro skupinu SD. Každý tento úspěch je především úspěchem
Vás, zaměstnanců skupiny Severočeské doly. Za to bych Vám
chtěl upřímně poděkovat.
Přicházející rok 2014 bude opět rokem velmi náročným. Če‑
kají nás nové výzvy a úkoly.
Jednou z největších výzev pro úsek Obchod bude projít
úspěšně procesem transformace nákupních činností. Poté, co
3 slovo ředitele
Jan Kalina
4 hlavní téma
Oslavy svátku sv. Barbory
a 20. výročí Severočeských dolů
strana 4
6 aktuality
Nejvyšší hornické ocenění 2013
Rekord produkce hruboprachů
SD mezi nejlepšími českými firmami roku 2013
Revitrans je na zimu připraven
Kolektivní vyjednávání ukončeno
Fúze dceřiných společnosti
SD – Komes a Prodeco
10 jubilanti
11 svět dolů
Vnímaví lidé z Prodeca
Novoroční anketa
strana 6
Rok 2013 byl bezesporu pro Severočeské doly
rokem úspěšným. V nadcházejícím roce
si připomeneme dvacetileté jubileum, ale hlavně
nás čekají nové nelehké výzvy a úkoly.
Společně se na ně soustředíme.
Jsme jeden tým.
14 pracovní den
Viliam Štajger
16 hornické dynastie
Škantovi: Fárá celá rodina
20 profil
Martin Vrubel
22 informace
Jak se píše historie rekultivací na DNT
strana 16
24 z odborů
Jaroslav Hrabáč, předseda Závodního výboru
odborového svazu SD – Kolejová doprava
25 naši zaměstnanci
Podzimní zájezd pracovníků SD
26 z míst kde žijeme
O oseckých strašidlech
30 tip na výlet
Jeskyně víl
Fenomén Merkur
strana 31
HORNICKÉ listy 6/2013
časopis zaměstnanců skupiny SD
VYDAVATEL: Severočeské doly, a. s. (IČ 49901982), B. Němcové 5359, 430 01 Chomutov ŠÉFREDAKTOR: Tomáš Vrba ADRESA REDAKCE: Hornické listy,
Budovatelů 2830, 434 01 Most, e­‑mail: [email protected] REDAKČNÍ RADA: předseda: Vladimír Budinský; místopředsedkyně: Jaroslava Šťovíčková; členové:
Vladimír Andrášek, Jiří Dubiczki, Václav Fišer, Rostislav Kubíček, Jiřina Leónová, Karel Skramuský, Jaromír Šeps, Jaroslav Tourek, Pavel Vocásek, Tomáš Vrba.
Číslo registrace MK ČR E 13126 TISK: Tiskárna AKORD Chomutov, s. r. o. Pro SD, a. s. zajistil INFO­‑PRINCIP, s. r. o. UZÁVĚRKA ČÍSLA 6/2013: 18. 12. 2013
UZÁVĚRKA ČÍSLA 1/2014: 24. 2. 2014. Elektronickou podobu Hornických listů najdete na www.sdas.cz a intranetu SD, a. s.
Vážené kolegyně a kolegové,
jsem velmi rád, že v rámci svého úvodního slova mám mož‑
nost bilancovat rok 2013 z pohledu obchodního ředitele. Šlo
totiž o rok velmi úspěšný a mne těší, že se o to významně při‑
činili všichni moji kolegové z úseku obchodního ředitele. Po‑
dařilo se nám naplnit očekávání našeho vlastníka a současně
největšího zákazníka a dodat mu potřebné uhlí pro provoz jeho
elektráren. Dařilo se nám, i přes kritické momenty v posledním
čtvrtletí, průběžně plnit požadavky našich zákazníků v oblasti
prachového uhlí.
Máme za sebou první rok po zavedení nového systému smluv
s našimi partnery v oblasti tříděného uhlí, který zavedl rovné
podmínky pro všechny zákazníky ve stejné kategorii. Systém
se osvědčil a do dalšího roku jeho trvání vstupujeme jen s mi‑
nimálními modifikacemi, které jsou reakcí na první zkušenosti
z jeho fungování.
Současně se nad očekávání osvědčil systém diferencova‑
ných poplatků za nakládku uhlí, který spolu se zrušením bo‑
nusu za předplatbu přinesl do rozpočtu Severočeských dolů
významné dodatečné tržby.
Díky tomu všemu, a zejména pak díky vyšším dosahovaným
cenám na externím trhu, se nám i přes nižší celkový objem pro‑
deje uhlí podařilo získat vyšší tržby než v roce předcházejícím.
Máme uzavřenu většinu dodatků kupních smluv na dodávky
uhlí s našimi obchodními partnery a máme s nimi dohodnu‑
ty ceny pro rok 2014. Vydali jsme nový katalog hnědého uhlí
se nám podařilo v předešlých letech úspěšně přenastavit pro‑
cesy v nákupu a logistice a přiblížit je standardům ve Skupině
ČEZ, nás nyní čeká další krok.
Tím bude převedení výkonu nákupních činností i významné
části zaměstnanců útvaru nákupu do centrálního nákupu ČEZ.
Dojde k tomu ve dvou fázích. Převod zahájíme u veřejných za‑
kázek zadávaných podle zákona již k 1. lednu 2014. V další fázi
budeme pokračovat převodem nákupních činností pro všechny
ostatní významné zakázky s cílem dokončit tento proces nej‑
později k 31. prosinci 2014.
Musíme správně nastavit veškerá rozhraní a odpovědnosti
tak, aby nákup v nových podmínkách nejen správně fungo‑
val, ale aby bylo dosaženo očekávaných synergických efektů
ze spojení s nákupem ČEZ. V oblasti obchodu s uhlím máme
kromě spolehlivé dodávky uhlí našim partnerům pro příští rok
jeden hlavní úkol. Tím je práce se zákazníkem, kterému musíme
poskytnout naši podporu a více se soustředit na splnění jeho
oprávněných požadavků.
Přeji Vám a Vašim rodinám jménem představenstva SD šťast‑
né Vánoce a zdravý rok 2014. Pracovně bude jubilejní, ale ná‑
ročný. Věřím, že ve výsledku pak stejně úspěšný jako ten letošní.
Zdař Bůh!
Jan Kalina
člen představenstva a obchodní ředitel
2/3
editorial
HORNICKÉ listy 6/2013
Důstojná oslava nadcházejícího 20. výročí vzniku Severočeských dolů se
uskutečnila 3. prosince u příležitosti svátku svaté Barbory, kdy se v Chomutově
sešli představitelé SD, vedení Českého báňského úřadu, zástupci Ministerstva
průmyslu a obchodu ČR, reprezentanti akademické obce VŠB – TU Ostrava,
zastupitelé sousedních měst a obcí, členové hornických spolků a další
vzácní hosté, aby si společně připomněli úspěšné dvě dekády existence
Severočeských dolů. Oslava začala aktem odhalení vzácného daru - dřevěné
plastiky v atriu sídla SD, kterou k jubileu věnovalo město Chomutov. Nechyběl
průvod vánočně vyzdobenými chomutovskými ulicemi, v jehož čele vyhrávala
hornická dechovka SD. Hlavní místem oslavy byl zrekonstruovaný kostel sv.
Barbory v Chomutově, kde předneslo zdravice několik řečníků a poté se páter
Heger ujal požehnání. Program zakončil koncert pěveckého sboru Hlahol.
20 let Severočeských dolů
Přesně 1. ledna 2014 to bude dvacet
let, kdy v procesu privatizace českého
hnědouhelného průmyslu byly spoje‑
ny bývalé státní podniky Doly Nástup
Tušimice v okrese Chomutov a Doly
Bílina v okrese Teplice. Každá z geo‑
graficky oddělených těžebních lokalit
měla za sebou dlouhou historii, na kte‑
rou Severočeské doly úspěšně naváza‑
ly. V uplynulých dvaceti letech se staly
jedním z nevýznamnějších a nejstabil‑
nějších podniků v ČR a v rámci kraje
předním zaměstnavatelem. Plní nejen
požadované ukazatele těžby, ale také
příkladně rekultivují území po těžbě
a patří k významným podporovatelům
rozvoje měst a obcí ve svém soused‑
ství a celého kraje. Místo oslavy – kostel
sv. Barbory – nebylo vybráno náhodně,
neboť jde o konkrétní příklad pomoci.
Díky příspěvku Severočeských dolů byl
letos opraven interiér kostela, včetně
rekonstrukce elektrorozvodů a izolace
základů. Právě příkladnou spolupráci
SD s municipalitami sousedních měst
a obcí během uplynulých dvaceti let při‑
pomněl ve svém projevu chomutovský
primátor Jan Mareš, který poděkoval
všem třem dosavadním generálním ře‑
ditelům SD – Vratislavu Vajnarovi, Janu
Demjanovičovi a Ivanu Lapinovi. Navíc
věnoval SD pamětní stuhu statutární‑
ho města Chomutov, která bude zdobit
hornický prapor, a dřevěnou skulpturu
připomínající hlavní atributy SD, tj. těž‑
bu a rekultivace. Hornickou činnost SD
zhodnotil předseda ČBÚ Ivo Pěgřímek
(na titulní straně s generálním ředitelem
Ivanem Lapinem), který zdůraznil, že
kromě vynikajících parametrů v těžeb‑
ní činnosti podávají Severočeské doly
stabilně výborné výsledky v oblasti bez‑
pečnosti práce a byly proto opakovaně
ohodnoceny nejvyšší cenou – Zlatým
Permonem za bezpečnost v hornictví.
Oslavy svaté Barbory
a udržování hornických tradic
Svátek jedné z neoblíbenějších sva‑
tých, mučednice sv. Barbory, připadá na
jeden z prvních adventních dnů. Vzhle‑
dem k tomu, že je sv. Barbora považová‑
na za patronku horníků, věží, architektů,
zedníků a celé řady dalších profesí, její
oslavy se v celém křesťanském světě
těší velkému zájmu. V hornických měs‑
tech Evropy se každoročně konají velké
slavnosti sv. Barbory. Svoji příslušnost
k hornickému stavu vnímá také město
Chomutov, které se spolu se Severočes‑
kými doly hlásí k udržování hornických
tradic. V roce 2012 byl Chomutov úspěš‑
ným pořadatelem celostátního setkání
hornických měst a obcí. Vydařila se
také letošní oslava sv. Barbory, na které
s městem spolupracovaly Severočeské
doly a římskokatolická církev prezento‑
vaná páterem Aloisem Hegerem.
Chomutovský kostel svaté Barbory
Veřejnost vnímá Severočeské doly
také díky podpoře široké škály projektů
týkajících se záchrany nebo oprav kul‑
turních památek. Jednou z nich je také
chomutovský kostel sv. Barbory. Ješ‑
tě poměrně nedávno byla tato sakrální
stavba z 15. století ve značně zubo‑
ženém stavu. V roce 2009 se podařilo
vyměnit střechu a v letošním roce díky
pomoci SD opravit interiér. Jako projev
úcty, díků a vzájemného dialogu požeh‑
nal páter Heger hornický prapor SD.
text a foto: Tomáš Vrba
1 U příležitosti nadcházejícího jubilea SD předal primátor Jan Mareš generálnímu řediteli Ivanovi Lapinovi dar
města Chomutov pro Severočeské doly. mohla chybět. OSLAVA SVÁTKU SVATÉ BARBORY
A 20. VÝROČÍ SEVEROČESKÝCH DOLŮ
2 Hornická dechová hudba SD s kapelníkem Josefem Zástavou ne-
3 Jan Mareš poděkoval za příkladnou spolupráci s městem Ivanu Lapinovi a Vratislavu Vajnarovi.
1
2
3
4/5
hlavní téma
HORNICKÉ listy 6/2013
Dvě osobnosti ze
Severočeských dolů převzaly
spolu se svými kolegy
z těžebních organizací z celé
ČR v sídle Českého báňského
úřadu v Praze z rukou jeho
předsedy Iva Pěgřímka nejvyšší
ocenění – medaili Georgia
Agricoly. Za své zásluhy
o rozvoj hornictví byli v úterý
10. prosince vyznamenáni:
Ivan Lapin, předseda
představenstva a generální
ředitel, a Martin Vrubel,
vedoucí odboru měřictví
a geologie. Nejvyšší resortní
vyznamenání se uděluje od
roku 2003. Letos se elitní
skupina odborníků, kteří
přispěli a přispívají ku
prospěchu českého hornictví,
rozšířila celkem o dalších 23
držitelů. Jsme hrdi, že mezi
nimi byli také představitelé SD.
Nejvyšší resortní ocenění
Tradice udělování prestižní ceny za‑
čala v roce 2003, kdy podepsali ministr
průmyslu a obchodu s předsedou Čes‑
kého báňského úřadu zakládající listi‑
nu a statut udělování resortní medaile.
Zřizovateli tohoto vyznamenání jsou
kromě ČBÚ a MPO ČR také Zaměst‑
navatelský svaz důlního a naftového
průmyslu, Odborový svaz pracovníků
hornictví, geologie a naftového prů‑
myslu, jejichž zástupci vytvořili komi‑
si, která posuzuje návrhy jednotlivých
kandidátů nominovaných z celé repub‑
liky a doporučuje je předsedovi ČBÚ
a ministru MPO ČR k jejich vyzname‑
nání. Návrhy nominací podávají komi‑
si fyzické a právnické osoby z oblasti
hornictví podlehající dozoru báňské
správy. Základní myšlenkou při vzni‑
ku udělování medailí Georgia Agricoly
bylo po zásluze vyznamenat pracovní‑
ky v hornictví za dlouhodobou a obě‑
tavou práci a zároveň i ty, kteří aktivně
přispívají k rozvoji českého hornictví.
Prestižnost udělování tohoto nejvyš‑
šího hornického vyznamenání je dána
organizačními pokyny, které přesně
definují, koho lze ocenit.
Nejvyšší báňské
ocenění 2013
Georgius Agricola
Cena je pojmenována po renesanč‑
ním hornickém odborníkovi, autorovi
proslulého spisu Dvanáct knih o hor‑
nictví a hutnictví z roku 1550. Agricola
pocházel se Saska a byl obdařen vel‑
kým talentem. Proslul nejen jako lékař,
ale také zejména jako mineralog, hor‑
nický odborník – montanista a autor
technické literatury. S Čechami ho
pojí jeho působení v Jáchymově, kde
byl městským lékařem a správcem lé‑
kárny. Zároveň se v tomto v 16. století
mimořádně bohatém městě s největ‑
šími ložisky stříbrných rud intenzivně
věnoval studiu minerálů. Mezi jeho dílo
patří také řada odborných pojednání
věnující se dobývání nerostů, jako je
Předseda ČBÚ Ivo Pěgřímek při slavnostním předání medaile Martinu Vrubelovi …
například Dialog o hornictví či O pova‑
ze nerostů.
Slavnostní předání medailí
Georgia Agricoly
Nejvyšší resortní vyznamenání se
tradičně uděluje u příležitosti svátku
patronky horníků svaté Barbory a bylo
tomu tak i letos. V úterý 10. prosince
se do pražského sídla Českého báň‑
ského úřadu sjelo třiadvacet odborní‑
ků z organizací podléhajících dozoru
státní báňské správy, kteří se o rozvoj
hornictví zasloužili zvláštním a ojedi‑
nělým způsobem. Byli mezi nimi také
dva představitelé Severočeských dolů.
Za dlouholeté úspěšné manažerské
a odborné působení v hornictví, naf‑
tovém průmyslu a energetice, odborné
schopnosti a vysokou profesionalitu
byl Zaměstnavatelským svazem důlní‑
ho a naftového průmyslu nominován
Ivan Lapin, předseda představenstva
a generální ředitel SD. Letošním kan‑
didátem nominovaným Severočeský‑
mi doly byl vedoucí odboru měřictví
a geologie Martin Vrubel. Uznávaný
odborník v oblasti důlního měřictví je
respektovanou osobností také ve vě‑
deckých kruzích. Oboru měřictví se
v SD úspěšně věnuje více než dvacet
let. Slavnostnímu udílení cen předchá‑
zel projev předsedy ČBÚ Iva Pěgřímka,
který uvedl: „České hornictví je sou‑
částí paměti národa. Tisíciletá historie
české státnosti je spojena s hornictvím.
Proto mě těší, že naše společnost po‑
malu přestává vnímat hornictví jako ni‑
čitele životního prostředí, ale začíná ho
chápat jako tradiční a nezastupitelnou
součást naší společnosti, která přináší
pokrok a užitek. Na této změně, která
dává naděje pro české hornictví v bu‑
doucnosti, jste se významnou měrou
podíleli a podílíte i vy, kteří jste dnes
oceněni. Za to vám vyslovuji upřímné
poděkování.“
text a foto: Tomáš Vrba
6/7
aktuality
Ivan Lapin
předseda představenstva
a generální ředitel SD
Absolvent VŠB – TU Ostrava, Fa‑
kulty hornicko-geologické, oboru
Technika a technologie hlubinného
dobývání. Začínal v Moravských
naftových dolech Hodonín, deset
let působil v koncernu OKD. V roce
2002 přešel do Skupiny ČEZ, kde
prošel řadou manažerských a řídí‑
cích pozic. Od roku 2011 stojí v čele
Severočeských dolů. Největší tu‑
zemskou těžební společnost úspěš‑
ně vede v obtíženém období na trhu
s uhlím a v energetice.
… a Ivanu Lapinovi.
Martin Vrubel
vedoucí odboru
měřictví a geologie
Vystudoval obor Důlní měřictví
na Hornicko-geologické fakultě
VŠB – TU Ostrava, kde také pozdě‑
ji úspěšně dokončil doktorandské
studium. Velkou část dosavadního
profesního života zasvětil DNT, kde
od roku 1986 aktivně působil v od‑
boru měřictví a geologie. Od roku
2008 uplatňuje svoji odbornost
a zkušenosti také na DB. Zavádě‑
ním nejmodernějších měřických
technologií výrazně přispěl k vyšší
bezpečnosti a efektivnosti těžby.
Už na konci listopadu dosáhli v ledvic‑
ké úpravně uhlí historicky nejvyšší roč‑
ní produkce hruboprachů. Od začátku
letošního roku až k 30. 11. zde vyrobili
1 115 272 tun hruboprachů, což je zhruba
o 56 tis. tun více než kolik činila produkce
za celý minulý rok (2012: 1 058 291 tun).
S odbytem hruboprachů se počítá také
během prosince a do konce roku i s pro‑
dukcí dalších zhruba 105 tis. tun. Hrubo‑
prachy se získávají drcením a tříděním
vsázkového uhlí T 1 a jejich výhřevnost
dosahuje 16,9 MJ/kg a zrnitost 0–10 mm.
Většina produkce hruboprachů směřuje
po železnici do tepláren v celé ČR. Vý‑
borné výsledky produkce hruboprachů
umožňuje racionální využití úpraváren‑
ské technologie a vysoká profesionalita
zdejších zaměstnanců.
Kolektivní vyjednávání ukončeno
Oboustranným podpisem dodatku kolektivní smlouvy pro rok 2014 bylo
16. prosince završeno kolektivní vyjednávání, které Severočeské doly vedly
se zástupci odborových organizací v šesti kolech.
Rekord produkce hruboprachů
HORNICKÉ listy 6/2013
SD mezi nejlepšími
českými firmami roku 2013
Sjízdnost všech zpevněných komuni‑
kací během zimního období zajišťuje na
obou těžebních lokalitách dceřiná spo‑
lečnost Revitrans. Dohromady provádí
údržbu čtyři sypače opatřené sněžnými
pluhy, které jsou v DB navíc ještě posí‑
leny traktorem s rozmetadlem a radlicí.
Do posypových dep na DNT a DB byla
v dostatečném předstihu navezena po‑
sypová drť (frakce 4–8 mm). Zimní ošet‑
ření nesjízdných komunikací se provádí
posypem štěrku a postřikem solanky
(roztoku chloridu sodného). Výrobní
stanice postřikovacího roztoku včetně
soli je od začátku listopadu nachystána.
„Prvně jsme během nadcházející zimy
sypali 6. prosince. Na údržbu důlních
komunikací jsme připraveni,“ uvedl řidič
sněžného pluhu Jiří Robe z bílinského
provozu Revitransu.
Nejdůležitější
změnou
kolektivní
smlouvy uzavřené na období 2013 až
2014 je úprava měsíčních osobních tarifů,
které se zvýší v průměru o 1,8 %, z toho
bude 1,3 % použito k jednotnému zvýše‑
ní měsíční osobní tarifní mzdy a 0,5 % pak
formou posouzení přínosu jednotlivých
zaměstnanců. Zaměstnancům bude rov‑
něž poskytnuta jednorázová odměna ve
výši 1 000 Kč. Z prostředků sociálního
fondu budou zaměstnancům poskytnuty
nepeněžní poukázky v hodnotě 2 000 Kč
na zaměstnance. Součástí dodatku
kolektivní smlouvy je také rozpočet so‑
ciálního fondu pro rok 2014. Celý text
dodatku kolektivní smlouvy je k dispo‑
zici na intranetu SD a na počátku ledna
bude distribuován také v tištěné podobě.
Slavnostního podpisu dodatku kolektivní
smlouvy se společně zhostili Jiří Postol‑
ka, místopředseda představenstva a fi‑
nanční ředitel SD, a Šimon Vohar, před‑
seda sdružení odborových organizací
SD a dceřiných společností.
Na slavnostním vyhlášení nejú‑
spěšnějších tuzemských hospo‑
dářských subjektů Českých 100
Nejlepších, které se konalo 29. lis‑
topadu na Pražském hradě, převzal
generální ředitel Ivan Lapin od před‑
sedy Senátu Milana Štěcha ocenění
za vynikající 9. místo Severočeských
dolů. Prestižní soutěž hodnotící pro‑
fesionalitu činností nominovaných
firem každoročně pořádá občanské
sdružení Comenius. Meziročně si SD
polepšily o jedno místo. A kdo obsadil
první tři pozice letos? Absolutním ví‑
tězem byla automobilka Škoda Auto,
následovaná pojišťovnou Kooperati‑
vou. ČEZ letos získal třetí příčku.
FÚZE DCEŘINÝCH
SPOLEČNOSTÍ
SD – KOMES A PRODECO
Severočeské doly jsou jediným
akcionářem dceřiné společnos‑
ti SD – Komes, která byla jedním
z hlavních dodavatelů gumového
dopravního pásma, ropných pro‑
duktů a zároveň zajišťovala skla‑
dování náhradních dílů pro ma‑
teřskou společnost. V důsledku
centralizace obchodních činností
v rámci skupiny SD a Skupiny ČEZ
dochází k výraznému poklesu
obchodních aktivit SD – Komes.
Protože motorovou naftu a gumo‑
vé dopravní pásmo zajišťují pro
Severočeské doly v rámci Sku‑
piny ČEZ jiné subjekty, ztrácí sa‑
mostatné fungování SD – Komes
opodstatnění. Navíc se výhledově
nepředpokládá obnovení zastave‑
ných činností, které v případě po‑
třeby může pro SD vykonávat i jiná
společnost skupiny. Z důvodu
racionalizace výše uvedených ob‑
chodních aktivit bude provedena
fúze sloučením, SD – Komes bude
společností zanikající a Prodeco
společností nástupnickou. Fúze
formou sloučení bude provedena
s rozhodným datem 1. ledna 2014,
přičemž se zápisem do obchodní‑
ho rejstříku se počítá k 1. červenci
2014. Realizaci fúze zajišťuje úsek
správy majetku. Od roku 2014 bu‑
dou mít Severočeské doly tedy
pouze tři dceřiné společnosti.
Bezpečnost práce v Severočeských dolech
Přehled počtu pracovních úrazů na SD v kumulaci od počátku roku 2013:
leden
až
listopad
Revitrans je na zimu připraven
Počet evidovaných úrazů
2013
2012
DB
33
59
DNT
17
Správa a. s.
SD celkem
Rozdíl
Počet úrazů se záznamem
Rozdíl
2013
2012
-26
14
18
-4
58
-41
8
23
-15
2
3
-1
2
2
0
52
120
-68
24
43
-19
Kategorizace úrazů je vedena dle § 105 Zákoníku práce.
8/9
aktuality
jubilanti
V neděli 10. listopadu naprosto
nečekaně a náhle zemřel při denní
směně přímo na svém pracovišti –
v kabině řidiče spojovacího mostu
rýpadla K 10 000/K 74 – klapkař
Oldřich Běhunčík. Nešlo o fatální
pracovní úraz, ale vlastně o přiro‑
zené úmrtí. Pana Běhunčíka pojilo
s tímto originálním a největším vel‑
kostrojem zvláštní pouto. Byl totiž
jediným členem posádky, který se
v letech 1976 až 1978 aktivně po‑
dílel na jeho montáži, konkrétně na
sestrojení unikátně řešeného vyná‑
šecího talíře. Po dokončení stavby
K 10 000 postupně s partou mon‑
tážníků Hutních montáží Ostrava
putoval po všech povrchových lo‑
mech tehdejšího revíru, kde posta‑
vili celkem 11 velkostrojů. Neustálé
kočování po montážích ukončil až
útlum tohoto strojírenského odvět‑
ví v polovině 90. let. V roce 1998
učinil pan Běhunčík zásadní roz‑
hodnutí a přestěhoval se z rodné
Moravy do severních Čech, kde
začalo jeho působení na DB. Vrátil
se zpátky na „své“ rýpadlo, které
postavil a dokonale znal. Nejdřív
byl v posádce zámečníkem a poz‑
ději klapkařem. „Oldřich Běhunčík
byl dobrý chlap a měl dokonalý
přehled o našem stroji. Je nám to
moc líto,“ uvedl za všechny členy
posádky K 10 000/K 74 řidič Petr
Macháček.
text a foto: Tomáš Vrba
Jubilanti skupiny SD (prosinec)
Pracovního jubilea dosahují v DB:
30 let Kolařík Petr
Majer Vlastislav
Sedlmajer Jiří
Cerman Pavel
Tyller Jiří
Hinke Zdeněk
Vaněrka Jaroslav
Jirsa Miroslav
Kumsta Roman
Danyi Julius
Lébl Jan
Schneider Pavel
Müller Jiří
elektrikář velkostroje
provozní elektrikář
mechanik elektro
zámečník velkostroje
řidič shazovacího vozu
provozní elektrikář
řidič pracovních strojů
řidič SMV
zámečník velkostroje
řidič shazovacího vozu
provozní zámečník
mechanik elektronic. zařízení
hasič – strojník
PÚ – SJ
PÚ – SJ
PÚ – SJ
PÚ – SS
PÚ – SS
PÚ – SS
PÚ – TPS
PÚ – TU
PÚ – TU
PÚ – TU
PÚ – ÚU
PÚ – ÚU
HZS
Pracovního jubilea dosahují v DNT:
20 let Zaťko Roman
provozní zámečník
PÚ – Skrývka
30 let
PÚ – Skrývka
PÚ – LOM
PÚ – LOM
OPM
PÚ – ÚDUT
Bláha Roman
Koudela Luboš
Lipka Štefan
Kocík Václav
Neužilová Bedřiška
provozní zámečník
řidič VLS
řidič PVZ
revizní technik
strojník v úpravně
Pracovního jubilea dosahují ve Správě SD:
30 let Jírovec Jaroslav
technik investiční výstavby
Pracovního jubilea dosahují v Revitrans, a.s.:
20 let Čížek Karel
řidič prac. strojů
Corradini Petr
řidič prac. strojů
DDM – T
DDM – T
30 let Melich Josef
Sigmund Pavel
Chrenšč Jiří
DDM – T
DDM-B
DDM – B
řidič prac. strojů
řidič prac. strojů
provozní zámečník
Pracovního jubilea dosahují v PRODECO, a.s.:
20 let Radvan Jiří
vulkanizér
30 let
Tichánek Emil
Kučera Pavel
Hoffmann Milan
Bureš Eduard
Pavlica Pavel
Rajniaková Jindřiška
Kočí Jaroslav
Rudl Petr
40 let Schreiner Jiří
10/11
VZPOMÍNKA NA
OLDŘICHA BĚHUNČÍKA
svět dolů
PB
provozní zámečník
provozní zámečník
provozní zámečník
svářeč kovů
provozní elektrikář
provozní elektrikář PB
soustružník kovů
provozní zámečník
PB
PB
PB
PB
PB
provozní zámečník
PT
PB
PB
Všem jubilantům přeje jak vedení společnosti Severočeské doly,
tak vedení dceřiných společností mnoho spokojenosti
a za odvedenou práci vyslovuje poděkování.
Rubriku připravují referentky personálních a sociálních služeb
VNÍMAVÍ LIDÉ Z PRODECA
Konec roku je obdobím, kdy se tradičně pořádají četné dobročinné akce. Lidé v době adventu mívají
intenzivnější potřebu někomu pomoci, čehož s úspěchem využívají nejrůznější nadace. V tušimickém provoze
Prodeco nečekali na advent, ale spontánně pomohli kolegovi, kterého požár připravil o veškerý majetek.
Chvályhodnou peněžní sbírku zorganizovala Gabriela Špičková s Jaroslavem Ticháčkem a přispěli všichni
zdejší pracovníci. Poškozenému kolegovi Martinovi Mayerovi tak pomohli s obnovou vybavení domácnosti.
K mohutnému požáru čtyřpatrového
činžovního domu v Kadani došlo v so‑
botu 26. října, kdy krátce před čtvrtou
hodinou odpoledne vzplála střecha,
podkroví a polystyrénová izolace domu
v ulici Kpt. Jaroše. Přijelo 12 hasič‑
ských jednotek, kterým se podařilo po
téměř devíti hodinách požár zlikvidovat
až v neděli hodinu po půlnoci. Událost
vyšetřují kriminalisté jako podezření
z trestného činu obecného ohrožení
z nedbalosti, neboť se prověřuje i verze,
kdy požár mohl souviset s aktivitami
pracovníků firmy opravujících střechu
domu. Předběžná výše škody se vyšpl‑
hala na třicet milionů korun. Ze tří vcho‑
dů bylo evakuováno přibližně sto lidí,
z nichž někteří se už nemohli do své‑
ho bytu vrátit. To byl i případ Martina
Mayera, provozního zámečníka z Pro‑
deca. S rodinou žil v bytě přímo pod
obytným podkrovím, kde hořelo. Jeho
obydlí nezničil oheň, ale několik hodin
protékající proudy vody z hasičských
stříkaček. Čtyřčlenná rodina Mayerů
přišla o veškeré vybavení domácnos‑
ti. Nyní žijí u bratra a věří, že se brzy
podaří byt zrekonstruovat a budou se
moci vrátit. Do Vánoc to ale nestihnou,
protože ve vyhořelém domě se ještě
dělají nové podlahy a rozvody elektřiny.
Požár zničil byty také synovi a bratrovi
Gabriely Špičkové, soustružnice z ob‑
robny, která tak poznala, jaká hrůza po‑
škozené rodiny potkala. Proto neváhala
a spolu s vedoucím tušimického pro‑
vozu Prodeco Jaroslavem Ticháčkem
zorganizovala sbírku pro poškozeného
kolegu Martina Mayera. „Nemyslím si,
že jsem udělala něco výjimečného. Po‑
moci někomu, kdo je ve svízelné situaci
považuji za něco naprosto přirozeného.
Těší mě, že se do sbírky zapojili lidé ze
všech úseků a podařilo se nám vybrat
sedm tisíc korun, které jsme Martinovi
předali. Pokud vím, chce je s rodinou
použít na koupi nové ledničky,“ uvedla
zdatná organizátorka a vnímavá žena
se srdcem na správném místě Gabriela
Špičková.
text: Tomáš Vrba
foto: Tomáš Vrba, archiv HZS DNT
svět dolů
12/13
Novoroční
anketa
Konec roku je obvykle
příležitostí k bilancování
i plánování. Oslovili jsme
několik našich kolegů,
kteří v letošním roce
zaznamenali na svých
pracovištích důležité
změny či události. Svěřili
se nám, jak se s tím vším
dovedli vypořádat, neboť
jsou si dobře vědomi
toho, že procesem
transformací a změn
prochází nejen skupina
SD, ale i český uhelný
průmysl a energetika.
Do nadcházejícího
nového roku vstupují
určitě s optimismem.
Věří, že jubilejní rok
Severočeských dolů
2014 bude přes vysokou
náročnost stanovených
úkolů stejně úspěšný, jako
dosavadních dvacet let.
Naše anketní otázky
Petr Civín
vedoucí řidič zakladače
ZP 10 000/Z 81 DB
Kateřina Vrbasová
vedoucí oddělení nákupu
noncore služeb SD
Milan Pižl
směnový mistr
úpravny uhlí Ledvice DB
Václav Váňa
strojní mechanik velkostrojů
KK 1 300/K 111 a ZPDH 6 300/Z 102 DB
František Maroušek
předseda představenstva
a generální ředitel Prodeco, a.s.
1. Největší změnou v mé práci bylo pře‑
místění našeho zakladače až na okraj
dobývacího prostoru k městu Ledvi‑
ce, kde jsme na podzim začali sypat
ochranný val. Jsem rád, že náš už leti‑
tý velkostroj je stále ve výborné formě,
neboť kromě běžné údržby spolehlivě
slouží. Rok 2013 hodnotím jako dobrý,
protože v našem báňském provoze ne‑
nastaly žádné mimořádné události.
2. V zaměstnání bych si přál, aby náš
zakladač s celou posádkou fungoval
stále stejně dobře a podařilo se nám
dokončit ochranný val tolik důležitý pro
Ledvice. Pro rodinu hlavně zdraví.
1. Letošní rok byl po pracovní strán‑
ce velmi náročný. Nákupu noncore se
podařilo zrychlit nákupní procesy díky
nově uzavřeným rámcovým smlou‑
vám a zavedeným pracovním příka‑
zům s vybranými dodavateli. Za velký
úspěch v oblasti služeb považuji letoš‑
ní úsporu přes 30 milionů korun. Chtěla
bych tímto poděkovat všem svým kole‑
gům z nákupu, odboru péče o majetek,
ale také lidem z provozu za spolupráci.
2. V nadcházejícím roce přeji všem
svým kolegům z SD, aby i nadále udr‑
žovali mezilidské vztahy a firemní kultu‑
ru na tak vysoké úrovni jako doposud.
1. Na pracovišti to byl rok určitě dobrý,
zasvěcený řadě rekonstrukcí úpravá‑
renské technologie. Úspěšně jsem po‑
kročil ve studiu při zaměstnání na Fa‑
kultě strojní VŠB-TU Ostrava a musím
přitom ocenit vstřícný postoj zaměst‑
navatele. Bohužel, v osobní rovině mě
velmi bolestně zasáhlo úmrtí v rodině.
2. Mým největším přáním pro lidi doma
i v práci je pevné zdraví. V roce 2014
mě čeká obhajoba diplomové práce
a dokončení studia. V úpravně určitě
zvládneme další náročné rekonstrukce
– například dvou technologických mos‑
tů Z2 a V3.
1. Vzpomínat budu dlouho a pozitivně.
Velmi si vážím získání ceny Čézar 2013
a jsem rád, že jsem zdárně dokončil
nástavbové studium. V práci se poda‑
řilo zavést do praxe řadu technických
zlepšení, a to hlavně s přispěním týmo‑
vé práce, což považuji za základ. Chtěl
bych za to upřímně poděkovat členům
posádek obou velkostrojů.
2. Hlavním přáním je pohoda v prá‑
ci i soukromém životě. Manželce přeji
snad už konečné zotavení po vážné
nemoci, oběma dcerám úspěchy ve vy‑
sokoškolských studiích a posléze dobrý
vstup do „běžného života“.
1. Rok 2013 bude v mých vzpomínkách
vždy spojen s druhou významnou změ‑
nou v mém profesním životě. K té první
došlo v roce 2002, kdy jsem po zániku
Závodu důlně technického provozu pře‑
šel do dceřiné společnosti SD – Kolejová
doprava, jako předseda představenstva
a poté i ředitel. Po dlouhé době budo‑
vání Kolejovky, když jsem se ze strojaře
pomalu stával železničářem, přišla v po‑
lovině letošního roku další výzva, kterou
jsem přijal a byl jmenován generálním ře‑
ditelem společnosti Prodeco vzniklé fúzí
společností SD – 1. strojírenská a Pro‑
deco. Byl to tedy návrat do provozu, kde
jsem po škole na šachtě začínal. Na prv‑
ní pohled by se mohlo zdát, že jsem se
vrátil do známého prostředí, ale během
těch jedenácti let mého působení v Ko‑
lejovce se zatím v oblasti údržby a re‑
konstrukcí těžebních technologií hodně
změnilo. Takže ze známých a díky tomu
i relativně klidných vod Kolejovky jsem
vstoupil do řečiště, které stále nemám
prošlé. Některé vlny v něm jsou mírné,
příznivé, příjemné, ale tu a tam se objeví
i taková, která donutí člověka pevně se
zapřít, aby nápor vydržel.
2. Byl bych velmi rád, kdyby mi po
všech stránkách zachoval přízeň. V pra‑
covní rovině chystáme řadu důležitých
projektů. Pevně věřím, že se je podaří
zrealizovat tak, abychom si mohli v Pro‑
decu říct, byl to další dobrý rok.
text a foto: Tomáš Vrba
Miroslav Brož
vedoucí odboru
přípravy výroby DNT
Petr Jáchym
vedoucí řidič rýpadla
SchRs 1 550/K 109 DNT
1. Právě odcházející rok 2013 byl urči‑
tě pestrým rokem z hlediska událostí
a změn, v němž náš odbor začal fun‑
govat samostatným životem. Přívlastky
neočekávaný, ale i úspěšný a naplňují‑
cí, jsou proto jistě na místě.
2. Většinou si přejeme to, co se nám
v předchozí etapě nepodařilo nebo
co sami nemůžeme ovlivnit. Ani já se
nebudu lišit. Přeji svým blízkým i kole‑
gům úspěšný rok 2014 jak v osobním
tak i pracovním životě a chtěl bych,
abychom kolem sebe našli dostatečné
porozumění a podporu při prosazování
dobrých nápadů.
1. Nakonec budu mít rok 2013 v pamě‑
ti jako dobrý, protože se nám podařilo
v listopadu opět uvést do provozu naše
havárií těžce poškozené rýpadlo. Spo‑
lu se členy posádky jsme se téměř celý
rok účastnili náročného procesu opravy
v jednom týmu s odborníky z Hutních
montáží a Prodeca. Jsem rád, že posled‑
ní dva měsíce už spolehlivě těžíme.
2. V příštím roce uplyne přesně třicet
let od mého nástupu do práce na DNT.
Doufám, že to oslavím dobrými výsled‑
ky v těžbě na našem prvním skrývkovém
řezu, kde opět počítáme i s odtěžením
sem vystupujícího uhlí.
HORNICKÉ listy 6/2013
byly jednoduché:
rok
1. Budete na
ínat
m
o
2013 vzp
?
v dobrém
ětší
2 . Jaká nejv
měl
V
přání by ám
?
13
0
2
splnit rok
14/15
pracovní den
Viliam Štajger
vedoucí výroby provozu Lom DB
07:45
08:50
Sotva se rozednilo, vyjel Viliam Štajger do lomu. V provoze
po nezpevněných šachetních komunikacích jezdí každý
den, ročně to dělá až deset tisíc kilometrů.
S řidičem rýpadla KU 300.30/K 91 Josefem Sigmundem řešil
způsob očištění úpadně zapadající uhelné sloje.
10:20
11:40
V kabině KU 300.40/K 102 spolu s Tomášem Bártou sledoval
dotěžení uhelné sloje na hraně vnitřní výsypky.
Mobilní telefon a vysílačka – nezbytní pomocníci pro koordinaci těžby.
12:35
13:45
V současném dobývacím prostoru rýpadla KU 300.40/K 102 v bývalé
trase uhelných odtahů pod Jižními svahy přeměřoval s Pavlem
Komrskou, ředitelem provozu Lom, výšku uhelného řezu.
Pracovní den zakončil odpolední raport, který se týkal nejen
dnešního dne, ale také těžby během nadcházejícího víkendu.
HORNICKÉ listy 6/2013
V pátek 6. prosince se od Krušných hor blížil orkán Xaver, silný vítr navíc doprovázelo chladné
počasí a sněhové přeháňky. Navzdory tomu, že byl konec pracovního týdne, kdy člověk většinou
už padá únavou, měl vedoucí výroby provozu Lom tradičně dobrou náladu. Jako vždy byl plný
energie, optimismu a odhodlání zajistit co je potřeba - požadované objemy uhlí a skrývky.
Jak se těží uhlí v DB
O tom, že Viliam Štajger ovládá těžbu
uhlí v DB dokonale, nemůže být pochyb.
Díky dlouholeté praxi patří mezi skuteč‑
né odborníky. „Začínal jsem v roce 1977
na tehdejším VMG 2 - lomu Jirásek jako
zámečník v dílnách a postupně sbíral
zkušenosti, abych mohl být revírníkem.
Tím jsem se po návratu z vojny v roce
1980 skutečně stal. Jako revírník malo‑
strojové technologie jsem měl na sta‑
rosti lžícová rýpadla E 2,5. Ta tehdy tě‑
žila a nakládala uhlí do vagónů kolejové
dopravy,“ připomněl své začátky Viliam
Štajger. Postupně do jeho strojového
parku přibývaly větší stroje, jako bylo
třeba kolesové rýpadlo K 1 000, K 300
a především pak KU 300. Právě čtyři
rýpadla řady KU 300 těží v současné
době veškeré bílinské uhlí. Viliam Štaj‑
ger posledních dvacet let, nejdříve jako
vedoucí úseku Lom sever a nyní v pozici
vedoucího výroby, koordinuje postupy
dobývacích strojů k docílení optimálních
kvalit těženého uhlí pro výrobu uhelných
produktů a plnění požadavků odběrate‑
lů. Intenzivně přitom spolupracuje ne‑
jen s vedoucími jednotlivých úseků, ale
také s přípraváři a měřiči. Uhlí se v DB
těží v poměrně obtížných podmínkách.
Délka porubní fronty je zhruba čtyři ki‑
lometry, přičemž uhelná sloj je uložena
nerovnoměrně, kdy nejnižší místo je ve
výšce 27 m n. m. a výchoz sloje u Již‑
ních svahů vybíhá až do 170 m n. m. Uhlí
rozdílné výhřevnosti a popelnatosti tvoří
podle svých parametrů celkem pět dru‑
hů s označením T1 až T5. Provozu Lom
patří také sedmý skrývkový řez, kde
bezprostředně nad hlavou uhelné slo‑
je tři rýpadla odtěžují nadloží, které je
zakládáno na nejspodnější etáži vnitřní
výsypky.
Větrný pátek 6. prosince
Už v půl šesté ráno získal Viliam Šta‑
jger od směnových inženýrů aktuální
informace z uplynulé noci a následně
zahájil ranní raport, kdy v telefonickém
spojení s dispečinkem, úpravnou, lo‑
mem, doplňkovou mechanizací a me‑
chaniky nastavil pravidla činnosti lomu
nejen na tento den, ale i na nadcháze‑
jící víkend. Účastnil se také následného
podnikového raportu svolaného přípra‑
vou výroby. Hned po rozednění se vydal
na první dnešní cestu do lomu. I když
se do auta opíral silný vítr, byl klidný.
„V lomu tolik nefouká, protože budeme
níž a navíc síla větru nedosahuje hod‑
not pro zastavení činnosti rýpadel, takže
provoz bude plynule fungovat.“ Přímo
v uhelném řezu se sešel s Ottou Klo‑
básem, vedoucím provozního úseku
Těžba uhlí, aby probrali konkrétní postu‑
py a změny vyvolané požadavky odbytu.
Během dopoledne za volantem svého
off-roadu několikrát křižoval hlavní po‑
rubní frontu a řešil s řadou kolegů nejrůz‑
nější provozní problematiku. „Vzhledem
k hloubce a ploše lomu musíme věnovat
velkou pozornost také důlním vodám,
výjimkou nejsou ani stará důlní díla bý‑
valého hlubinného dolu Mír,“ přiblížil
úskalí těžby uhlí. Poslední dopolední
zastávka byla u rýpadla KU 300.15/K 70,
kde si s měřičem Miroslavem Horákem
upřesňoval prostor zaměření nivelity
pracovní pláně velkostroje s ohledem
na odvodnění tohoto prostoru. I když
vítr neustal a navíc se přidalo sněžení,
zajel Viliam Štajger po obědě opět do
prostředí, které tak dobře zná. Tentokrát
s ředitelem provozu Lom Pavlem Komr‑
skou. Společně sledovali prostor bývalé
trasy uhelných odtahů, kde nyní rýpadlo
KU 300.40/K 102 odtěžuje uhelnou sloj
přerubanou předchozí hlubinnou těžbou.
Pracovní den pak uzavřely tradičně oba
raporty. S řadou kolegů se ale Viliam
Štajger viděl ještě po skončení pracov‑
ní doby. Protože bylo Mikuláše, pořádali
v Teplicích vánoční besídku. Tak už léta
říkají neformálnímu setkání pracovníků
lomu, které vždy pořádají ke konci roku.
text a foto: Tomáš Vrba
HORNICKÁ DYNASTIE ŠKANTŮ
Už třetí generace rodiny Škantů spojila svůj pracovní život s těžbou uhlí na Bílinsku.
Seznamte se s touto početnou hornickou rodinou, kde je jeden druhému oporou
a všichni spolu dobře vycházejí.
Dynastie Škantů: Fárá celá rodina
Všichni jsou věrní svým Braňanům,
kde se narodili, ale také své šachtě.
Tak tohle platí u Škantů už pro třetí pokolení. V současné době jsou
v Dolech Bílina zaměstnáni všichni
čtyři členové rodiny v produktivním
věku. Donedávna bylo škantovské
zastoupení mnohem početnější, ale
řada příslušníků rozvětvené rodiny
už odešla do starobního důchodu.
Za zakladatele rodinné hornické tradi‑
ce můžeme považovat Václava Škantu,
který byl po druhé světové válce hor‑
níkem v hlubinném dole nedaleko Bra‑
ňan, a to až do svého trvalého zranění,
které mu způsobil zával. Poté odešel
do předčasného důchodu, ale hornické
řemeslo po něm převzal syn Petr Škan‑
ta, narozený v Braňanech v roce 1950.
Když se v roce 1968 vyučil horníkem pro
hlubinné doly, těžilo se tímto způsobem
v celém revíru přibližně 10 mil. t uhlí roč‑
ně, což představovalo zhruba 16% po‑
díl hlubinných dolů na celkové revírní
těžbě. Ale postupně hlubiny nezvratně
ustupovaly, proto mladý Petr nakonec
nastoupil na Velkolom Maxim Gorkij,
kde byl řadu let strojníkem lžícového
rýpadla E 2,5. Během let vystřídal ješ‑
tě další profese, ale určitě si ho budou
mnozí pamatovat jako nesmlouvavého
závodového inspektora bezpečnosti
práce. Prevenci pracovních úrazů a do‑
držování předpisů se svědomitě věnoval
až do odchodu do důchodu v roce 2007.
Předky spojené s hornictvím má
také manželka pana Škanty Hana, ro‑
zená Lancová. „Oba moji rodiče byli
Čerpadlářka Hana Škantová obsluhuje hlavní čerpací stanici Dolů Bílina.
zaměstnáni na šachtě. Tatínek byl na
Maximu a maminka pracovala jako váž‑
ná. Nejdříve tady v úpravně v Braňa‑
nech a v roce 1964 přešla do tehdy nové
a moderní ledvické úpravny, kde zůstala
až do odchodu do důchodu v roce 1978.
Také moji sourozenci našli uplatnění
v hornictví. Bratr Albín byl strojvedoucí
a František obsluhoval shazovací vůz.
Sestra Drahomíra i s manželem Jarosla‑
vem, než odešli do důchodu, pracovali
v kolejové dopravě. Aktivní v SD tak zů‑
stal už jen bratr Karel, ten dělá na úprav‑
ně,“ s přehledem vypočítala příslušníky
rodiny Hana Škantová. Také ona, ač vy‑
učená šička, nastoupila v roce 1981 na
DB. „Jako svačinářka jsem měla buňku
HORNICKÉ listy 6/2013
Na stejném pracovišti stejnou práci vykonává i syn paní Škantové Václav.
přímo v lomu, kde jsem ohřívala a vydá‑
vala obědy. Reorganizace stravování,
nástup mražáků a mikrovlnek vedly ke
zrušení práce svačinářek. Nějakou dobu
jsem pak obsluhovala poháněcí stani‑
ci DPD a později jsem dělala skladnici
ochranných pracovních prostředků. Bo‑
hužel po centralizaci skladů jsem mu‑
sela pro nadbytečnost ze šachty odejít.
Nějaký čas jsem pracovala v soukro‑
mé firmě vyrábějící výpočetní techniku
a vyzkoušela si špatné podmínky, které
nabízí ženám v dělnických profesích fir‑
my v okolí. A proto jsem se ráda vrátila
zpátky na doly. Jako čerpadlářka patřím
pod technickou přípravu skrývky (TPS)
a jsem maximálně spokojena. Prostě
Provoz násypky a váhy zajišťuje předák depa mouru Karel Lanc.
péče o zaměstnance v SD je na vysoké
úrovni,“ říká Hana Škantová.
Identickou pozici na stejném praco‑
višti zastává také syn paní Škantové
Václav. I ten má původní zkušenosti
s hlubinnou těžbou, které se věnoval
na dole Kohinoor. Vyhovuje mu ale také
prostředí povrchového dolu. Obsluhuje
hlavní čerpací stanici na samém dně
DB. Odtud se ve výtlačném potrubí
voda čerpá na odkaliště a do úpravny
důlních vod. Také jeho mladší bratr Petr
Škanta našel uplatnění v DB. Vyučený
obráběč kovů je provozním zámeční‑
kem TPS. „Vyzkoušel jsem si dělat zá‑
mečníka a střídače řidiče rýpadla, ale
bylo to pro mě moc statické. V TPS je
náš pracovní prostor mnohem rozsáh‑
lejší. Od předpolí, kde jsou umístěné
čerpací stanice, přes hlavní čerpačku
na dně lomu, až po rozebírání a zpra‑
cování pískovců neboli pevných poloh
z nejtěžších skrývkových partií,“ svěřil
nám Petr Škanta.
Aby byl výčet téhle početné hornic‑
ké rodiny úplný, musíme se přesunout
do úpravny. Konkrétně na depo mourů,
kde je předákem Karel Lanc, bratr paní
Škantové. „V úpravně jsem už od roku
1983 a prošel jsem řadou úseků. Přes
deset let dělám na nakládce hrubopra‑
chu a průmyslových směsí na auta. Sou‑
časné umístění násypky a váhy depa
mouru je provizorní, neboť do prostoru
za elektrárnou jsme se loni přestěhovali
ze sousedství Ledvic. Už jsem zvědavý
na fungování nového depa mouru, kte‑
ré bude včetně trubkového dopravníku
v provozu od léta příštího roku. V úprav‑
ně pracuje jako vážná také moje man‑
želka Růžena,“ doplnil Karel Lanc.
text a foto: Tomáš Vrba
18/19
hornické dynastie
Kompletní rodina: manželé Škantovi se syny Václavem a Petrem.
Vždy usměvavý nejmladší člen hornické dynastie
Petr Škanta je provozním zámečníkem TPS.
„Všichni jsme si od dětství hráli na
okolních kypách, naši rodiče pra‑
covali na šachtě a celé sídliště bylo
plné stejných lidí, jako jsme byli my.
Vrátnice na lom Maxim Gorkij teh‑
dy byla hned pod dnešním Siadem,“
shodují se členové rodiny Škantů.
Všichni jsou věrní nejen hornictví, ale
také rodným Braňanům. Dobře vědí,
že žít těsně vedle povrchového dolu
přináší negativa i pozitiva. Ti starší
si ještě pamatují, když přes Braňa‑
ny jezdily vlaky plné uhlí, a prášilo
se úplně všude. To už je ale dávná
minulost. Pro zlepšení lokálního
životního prostředí se tady hod‑
ně udělalo. Nedávno byl postaven
ochranný val a stěna. Severočeské
doly vlivy těžební činnosti kompen‑
zují obci také formou ekonomické
pomoci, což se pozitivně odráží na
jejím rozvoji. „V okolí Braňan se těží
uhlí už od 19. století a od té doby
nám místním stále dává chleba. Uhlí
je strategická energetická surovina,
takže to s jeho těžbou v těsném sou‑
sedství budeme muset ještě nějakou
dobu vydržet,“ pragmaticky zhodno‑
til život vedle povrchového hnědo‑
uhelného dolu Petr Škanta starší.
MARTIN VRUBEL
Ve službách efektivní a bezpečné těžby
HORNICKÉ listy 6/2013
Respektovaný odborník
v oblasti důlního měřictví
s třicetiletou praxí v SD,
převážně na DNT, kde od
počátku 90. let úspěšně
implementoval digitální
technologie pro tvorbu map
a řešení rozmanitých úloh
v oboru měřictví a geologie.
Později byl u zrodu konceptu
systému pro určování polohy
kolesa rýpadel pomocí
technologie GNSS (GPS).
Zaváděním nejmodernějších
měřických technologií do
praxe výrazně přispěl k vyšší
bezpečnosti a efektivnosti
těžby. Svůj hluboký zájem
o obor a jeho rozvoj dokazuje
mimo jiné i jako předseda
Společnosti důlních měřičů
ČR či nositel významných
funkcí v ISM – Mezinárodní
společnosti pro důlní měřictví.
Prostě talentovaný a pracovitý
člověk Martin Vrubel.
Martin Vrubel
vedoucí odboru měřictví a geologie
Jako absolvent Hornicko-geologického fakulty, oboru Lomové dobývání lo‑
žisek/Důlního měřictví VŠB – TU Ostrava nastoupil roku 1983 na DNT, kde
postupně zastával různé pozice v přípravě výroby a OMG. Od roku 1989 stál
v čele odboru hlavního měřiče a geologa DNT a od 2008 vede odbor měřictví
a geologie i na DB. V roce 2006 úspěšně završil doktorandské studium na
VŠB-TU Ostrava; svoji disertaci věnoval digitální fotogrammetrii a její aplikaci
při lomovém dobývání. Za mimořádné odborné schopnosti a vysokou profesi‑
onalitu získal letos nejvyšší resortní vyznamenání – medaili G. Agricoly.
Dala by se velmi zjednodušeně
popsat úloha důlních měřičů
a geologů při moderní povrchové
těžbě uhlí?
Aby bylo možné hornickou činnost
projektovat, připravit a realizovat je nut‑
né zajistit kvalitní a přesné měřické pod‑
klady – důlní mapy. To je jeden z hlavních
úkolů měřičů. U nás i ve světě se využívá
pro velkoplošné mapování metoda le‑
tecké stereofotogrammetrie – nyní plně
digitální. Snímkování se realizují 10 až
12× ročně. Ze snímků se vyhodnocuje
vše potřebné pro krátkodobé a dlouho‑
dobé projektování lomů i pro každoden‑
ní řízení. V souhrnu obou našich lomů
jde o plochu kolem 100 km2. Mapy musí
být stále aktuální.
Důležitou úlohou je i vytyčování
a k činnosti měřičů patří i různé výpočty,
hlavně objemů odtěžených hmot.
Neméně důležitá je práce geologů systematické mapování a dokumentace
pro tvorbu technologických profilů, po‑
dle kterých pak skrývková i uhelná rý‑
padla těží.
Mohl byste zrekapitulovat vaše
dosavadní působení v DNT,
respektive Severočeských dolech?
Na tehdejší DNT jsem nastoupil v srp‑
nu 1983, do přípravy výroby. Když pak
vznikla nová funkce geotechnika, přešel
jsem do OMG a začal téměř od nuly bu‑
dovat základy tohoto oboru v podmín‑
kách DNT. Znamenalo to mj. vytvořit ne‑
existující geotechnickou dokumentaci,
převzít měřický monitoring a měřit pohy‑
by všech výsypek nebo kontrolovat sta‑
bilitu pilotové stěny pod tratí ČD. Doplnil
jsem si geotechnické a hydrogeologic‑
ké vzdělání v postgraduálním studiu.
Technická práce byla velmi tvůrčí, a to
mě těšilo. Od roku 1989 pracuji jako ve‑
doucí odboru měřictví a geologie. Chci
zdůraznit, že jsem vždy spolupracoval
nebo dosud spolupracuji s řadou skvě‑
lých kolegů – odborníků. Ti zkušenější
mi zpočátku velmi pomohli. Náš odbor
byl jedním z nejmladších. Ti tehdy mladí
kluci se nebáli dál vzdělávat a dnes jsou
uznávanými odborníky. Umíte si přesta‑
vit, s jakým entuziasmem jsme v deva‑
desátých letech začali zavádět nové
postupy a technologie podporované
počítači? A za několik let jsme dohnali
propastný rozdíl mezi vybavením a tech‑
nickou úrovni práce u nás a například ve
vyspělém Německu.
V geologii jsme se dívali hodně dopře‑
du. Na začátku devadesátých let jsme
v předstihu řešili přechod vrtného prů‑
zkumu do východní části DP Tušimice.
A dnes se tady už převážně koncentruje
těžba.
V geotechnice zase zcela zásadní
byla, je a až do ukončení těžby na DNT
bude těžba v blízkosti severních koneč‑
ných svahů. Stanovili jsme zásady pro
řádné odtěžení veškerého uhlí dle POPD.
V roce 2008 vznikl útvar výrobního
ředitele pro celé SD. Součásti našeho
OMG se tak stala i oddělení měřictví
a geologie DB. Fungovala vždy dob‑
ře a od bílinských kolegů jsem získal
spoustu informací ke konkrétním (a to
velmi komplikovaným) podmínkám na
Dolech Bílina a leccos se přiučil. Pří‑
prava a řízení těžby zde skutečně před‑
stavuje velkou výzvu.
Martin Vrubel s kolegou Milanem Větrovským (vlevo) a Jiřím Libusem
z firmy GeoTec-GS při poradě v terénu na Braňanské výsypce.
Jaké byly zásadní mezníky důlního
měřictví v SD a jaký bude podle vás
budoucí trend tohoto oboru?
Těch mezníků bylo za třicet let něko‑
lik. První se týká letecké fotogrammetrie,
která se stala pro velkoplošné zaměřo‑
vání lomů zcela dominantní. Další rázný
krok učinilo měřictví nasazením techno‑
logie GNSS (dříve GPS) do praxe. Její
kouzlo tkví v tom, že není třeba pracně
budovat důlní bodové pole k zaměření
konkrétní situace, všechno je rychlejší
a efektivnější. Za třetí mezník bych ozna‑
čil nástup počítačů. Nejen že urychlily
výpočty, ale hlavně pomohly vytvořit
digitální model ložiska a povrchu lomu
a kreslit digitální mapy. Geologům na
DB se podařilo zlepšit průzkum pevných
poloh ve skrývce a zpřesnit informace
o úložních poměrech uhelné sloje. Teď
tam ověřujeme provoz nového přístroje
– polního rentgenofluorescenčního ana‑
lyzátoru (RFA), který revolučním způso‑
bem, bez odběru vzorku přímo na místě
zjišťuje v reálném čase chemické složení
hornin. Průmyslové nasazení RFA přímo
na velkostroji by mělo snížit náklady na
opravy korečků, poškozených stykem
s pevnými polohami pískovců. Posledním
mezníkem byla realizace konceptu zjiš‑
ťování polohy kolesa rýpadel v reálném
čase pomocí systému měřických přístro‑
jů (GNSS) instalovaných na rýpadlech. Je
to důležité pro efektivnější a bezpečnější
těžbu. Nové technologie se samozřejmě
projevily i v úsporách pracovních sil.
A budoucí trendy? Určitě využití lase‑
rových skenerů. Při monitorování svahů
by pomohl systém pozemní interfero‑
metrie. Doufám i v další rozvoj aplikace
návazných programů systému pro sle‑
dování polohy kolesa rýpadel.
Svému oboru se věnujete naplno,
přesto pokud máte volno, jak
dobíjíte baterky?
Pocházím z Frýdku-Místku a jsem rád,
když mohu navštívit maminku a ostatní
příbuzné či je přivítat u nás v Chomuto‑
vě. A od září jsem dědečkem, tak uvidím.
Rád chodím po horách. Máme malou
chatu s velkým pozemkem v Jeseníkách,
kde je krásně a kde vždy čeká hodně
práce. Kdysi jsem hrával na kytaru, snad
zase někdy ... Tu a tam přečtu knížku –
vlastně už třetí rok čtu šestisvazkové dílo
Winstona Churchilla Druhá světová válka.
text: Tomáš Vrba
foto: Tomáš Vrba, Miloš Žihla
20/21
profil
STANISLAV ŠTÝS:
REKULTIVAČNÍ LEGENDA
Jak se píše historie rekultivací na DNT
Ukázka z připravované publikace
KRAJINA NADĚJE – PROMĚNY KRAJINY
MEZI KADANÍ A BŘEZNEM
Lány sklizené cibule jsou pro Račetice dobrou vizitkou.
Záběr ze sklizně okurek.
Spolupracovník našeho časopisu Stanislav Štýs připravuje knihu KRAJINA NADĚJE s podtitulem PROMĚNY KRAJINY
MEZI KADANÍ A BŘEZNEM. Publikace vyjde v příštím roce u příležitosti 20. výročí SD a seznámí nás s dynamikou změn
v krajině, jež je zájmovým územím Dolů Nástup Tušimice. Bude se tedy zabývat hlavně rekultivačními proměnami, a to
v historickém časovém horizontu až do výhledu ukončení těžebních aktivit, kdy tuto novou živoucí krajinu předáme
našim vnukům. Z připravované knihy přinášíme výňatek, týkající se zatím málo známých rekultivací, které Doly Nástup
Tušimice prováděly na prostorově odloučených pozemcích, dotčených hlubinnou těžbou v Pětipeské části revíru.
V rámci rekultivačního programu zde byla v sedmdesátých letech minulého století provedena rozsáhlá hydromeliorační
úprava na zhruba 2 000 hektarech zemědělských pozemků.
Závlahová soustava
Radonice – Sedlec
Málo známou, a dnes již téměř za‑
pomenutou společensky prospěš‑
nou aktivitou Dolů Nástup Tušimice,
prováděnou v rámci rekultivačního
programu, byla výstavba závlahové
gravitační soustavy na zeměděl‑
ských pozemcích dotčených historic‑
kou těžbou z 18. století, ale především
HORNICKÉ listy 6/2013
Závlahová nádrž Sedlec se vyznačuje vysokou estetikou krajinného
rázu a je přitažlivá i pro příznivce Petrova cechu.
poklesy a propadlinami vzniklými
těžbou hlubinných dolů na Radonic‑
ku. V minulém století byly v Pětipeské
části pánve plánovány otvírky nových
lomů. Avšak vzhledem k tomu, že se
zde jednalo o málo hodnotné popelna‑
té uhlí na území hodnotných zeměděl‑
ských pozemků, bylo od tohoto zámě‑
ru ustoupeno.
Významnou předností této rekul‑
tivační závlahové soustavy je vlastní
akumulační prostor. Sedlecká nádrž
o objemu 800 000 m3 je situovaná v pro‑
storu Doupovských hor nedaleko obce
Mašťov, odkud je kvalitní voda přivádě‑
na přes Radechovský les na zavlažo‑
vané pozemky v úseku obcí Radechov,
Radonice, Vilémov a Pětipsy o výmě‑
ře cca 2 000 hektarů. Každoročně se
pro jejich závlahu používá 250 000 m3
vody – a to bez energetické náročnos‑
ti, neboť výškový rozdíl mezi nádrží
a zavlažovanými pozemky je víc než
dostatečný. Pro bezpečný provoz zá‑
vlahy musela být dokonce vybudována
vyrovnávací nádrž na Vilémovské hůr‑
ce, bez které by byl v místech závlahy
příliš velký tlak, poškozující závlahové
zařízení. Hladina Sedlecké nádrže je
v nadmořské výšce 440 m, vyrovnávací
nádrž v 361 m n. m. a zavlažované po‑
zemky ve 310 až 330 m n. m.
Vysoká efektivita této závlahové
soustavy nevyplývá jen z toho, že je
provozuschopná bez energetické do‑
tace. Zavlažovaná oblast je situována
v dešťovém stínu Krušných a Doupov‑
ských hor. Je vybavena úrodnými čer‑
nozemními půdami. Ty však byly ohro‑
žovány velmi často suchem, a dokonce
prašnými bouřemi, které ničily úrodu.
Předmětná závlaha proto skýtá jistotu
a stabilitu výnosů.
Tato závlaha zde umožňuje vysokou
intenzitu obhospodařování pozem‑
ků, dokonce zelinářským způsobem.
Uveďme dva příklady:
 Soukromý zemědělec Josef Ryša‑
vý zde mimo jiných kultur tradičně
a úspěšně pěstuje cibuli, a sice na
dvaceti sedmi hektarech, s dlouho‑
době průměrnými sklizněmi 50 tun
z hektaru (často až 80 tun/1 ha).
K tomu lze přičíst i společenský do‑
pad. Občanské sdružení Přátelé Ra‑
četic a okolí každoročně organizuje
slavnosti cibule, s bohatým dopro‑
vodným programem farmářských
trhů a hudebního festivalu.
 Druhou ukázkou může být země‑
dělec Josef Eder, který zde pěstuje
na šedesáti hektarech okurky. Bez
řízené závlahy by to nebylo možné.
Ta je zárukou stability úrody, která
má dlouhodobý odbyt do obchod‑
ního řetězce McDonald's. Ten žádá
okurky s minimem jader, což je zde
umožněno s pomocí hnojivé kapén‑
kové závlahy.
Čtenáře jistě zaujmou netradiční
pohledy na sklizeň cibule, specifickou
sklizeň okurek a na krásné území Sed‑
lecké nádrže.
Přínos Sedlecké nádrže má však
ještě další kladné aspekty. Je totiž
umístěna do krajinářsky i ekologicky
velmi atraktivního prostoru. Zefek‑
tivnila ráz této krajiny. Ekologickou
a ochranářskou hodnotu tohoto území
podtrhuje i to, že společně s okolím
byla v roce 1996 vyhlášena za chrá‑
něné území jako Přírodní rezervace
Sedlec o výměře 59 ha, s evidenčním
číslem 1848. Navíc je toto území využí‑
váno volnočasově. Zřejmě zde převlá‑
dají rybáři. Původní budova hrázného
byla zrekonstruována na restauraci
s ubytováním, ke které vás dovede
směrník Apartmán Sedlec.
Doly Nástup Tušimice se tak podílely
nejen na přírodovědném, ale i na spo‑
lečenském oživení tohoto území.
text a foto: Stanislav Štýs
Vitální a činorodý Stanislav Štýs
se rekultivacím v severočeské
hnědouhelné pánvi aktivně věnu‑
je neuvěřitelných 57 let. Proslul
nejen novátorskými myšlenkami
zalesňování výsypek, které sám
úspěšně uváděl v praxi, ale také
vědeckou a pedagogickou činnos‑
tí. Má nezpochybnitelný podíl na
celospolečenském pozitivním vní‑
mání problematiky povrchové těž‑
by a následné rekultivace. Výrazně
se podílel na realizaci rekultivování
podkrušnohorských výsypek, ale
také na osvětově-výchovných akti‑
vitách. Kromě řady odborných člán‑
ků a vystoupení na významných
konferencích s tématem rekultivace
krajiny po těžbě proslul pořádáním
úspěšných výstav o proměnách
krajiny v našem kraji, kterou za po‑
sledních osmnáct let zhlédlo přes
šedesát tisíc návštěvníků doma
i v zahraničí. Letos na podzim vy‑
stavoval Stanislav Štýs své unikát‑
ní fotografie z rekultivační historie
Proměny těžební krajiny Ústeckého kraje – rekultivace a revitalizace oblastí postižených povrchovou těžbou v sídle Evropském
parlamentu v Bruselu. Partnerem
výstavy pořádané Ústeckým kra‑
jem byly Severočeské doly. Také
v hlavním městě Evropy se setkala
s velmi pozitivním přijetím.
22/23
informace
naši zaměstnanci
Odborová organizace na Kolejové dopravě se rozrůstá
Dva podzimní dny v Saském Švýcarsku
mistrovském utkání celkem ojedinělou
funkci video rozhodčího.
Jak jste se k tomu dostal?
Čistě náhodou. V době, kdy se děli‑
la republika a tudíž i sportovní svazy,
vznikla řada nových soutěží a tehdy se
hledaly talenty k moderování. Populár‑
ní byl pořad S mikrofonem za hokejem,
do kterého jsem se v Litvínově přihlásil.
Protože však nemám potřebný hlasový
fond, neuspěl jsem. Hokejový klub mi
nabídl jinou spolupráci, a když se zavá‑
děla funkce video rozhodčího, přihlásil
jsem se a složil potřebné zkoušky. Dě‑
lám ji dosud a na jiné koníčky mi už moc
času nezbývá.
HORNICKÉ listy 6/2013
V současné době má odborová organizace dceřiné společnosti
SD – Kolejová doprava 152 členů, ale jako zástupce zaměstnanců
jich zastupuje víc než 300 z celkového počtu 550. Potvrdil nám to
předseda Závodního výboru odborového svazu Jaroslav Hrabáč.
Vaše odborová organizace nemá
proti svým sestrám ve skupině
Severočeské doly dlouhou historii?
Vznikla v roce 2002 po vytvoření
samostatných akciových společnos‑
tí. Naše organizace je svým způsobem
specifická, zaměstnanci pracují na více
místech po republice. Zpočátku zastu‑
povala zhruba 230 zaměstnanců, ale
najetím Elektrárny Ledvice se rozrostla
na 600 zaměstnanců. Nesdružuje to‑
tiž jen pracovníky z provozu Ledvice společnost Kolejová doprava, ale také
z provozů Tušimice, Mělník, Počerady,
Tisová či Komořany. Já sám jsem za‑
městnancem firmy Monzas. Náš závod‑
ní výbor má sedm členů a jako jediný
neuvolněného předsedu.
Co vás přivedlo k této práci?
Vyučil jsem se oboru elektromecha‑
nik silnoproud. Po škole jsem krátce
pracoval na provoze v Ledvicích na tra‑
fostanici a po vojně v opravně lokomo‑
tiv. Krátce nato jsem přešel do funkce
zabezpečovacího mechanika. Pracuji
vlastně na servisu pro srdce kolejové
dopravy na Úpravně uhlí v Ledvicích.
Do práce v odborové organizaci jsem
se zapojil v roce 1990. Začínal jsem
se tam věnovat dětem, hlavně přípravě
dětských táborů. Bavilo mě to a zůstal
jsem u toho celých 15 let. Rád na ty roky
vzpomínám. Velké poděkování patří
mému učiteli Václavu Louthanovi.
V současné době připravujete
dodatek ke kolektivní smlouvě?
Stejně jako všechny ostatní odboro‑
vé organizace, i my se vyjadřujeme ke
mzdové části kolektivní smlouvy. Mu‑
sím se pochlubit, že díky pracovním
výkonům zaměstnanců a vstřícnosti
bývalého ředitele Františka Marouška
měla naše akciová společnost již krátce
po vzniku totožnou kolektivní smlouvu
s dokumentem naší mateřské firmy.
Máte vedle odborové práce, která se
vám stala koníčkem, ještě jinou
zálibu?
Mám rád lední hokej, a to i přesto, že
jsem ho nikdy aktivně nehrál. Vykoná‑
vám v Litvínově při každém domácím
Proti jiným odborovým organizacím
ve skupině Severočeské doly jste
menším kolektivem, ale určitě nijak
nezaostáváte za ostatními
v aktivitě?
Nemůžeme si dovolit pořádat náklad‑
nější akce. Proto spolupracujeme s od‑
borovou organizací provozu Lom a mů‑
žeme se zapojovat do společných akcí.
Jelikož jsme členy odborového sdružení
při Severočeských dolech, můžeme
využívat všech nabídek rekreací a dět‑
ských táborů. Před Vánoci byly nachys‑
tány mikulášské besídky a naši zaměst‑
nanci pro své děti opět obdrželi nadílku.
text a foto: Václav Sedlák
 Jaroslav Hrabáč s kolegou Tomášem Hübschem
kontrolují na monitoru stav zabezpečení
kolejišť v úpravně uhlí.
 Víc servisní práce má Jaroslav Hrabáč
ve venkovních prostorách než na
počítačovém zařízení.
Podzimní zájezd pracovníků SD zamířil letos do národního
parku Saské Švýcarsko. Přestože park těsně sousedí s naším
regionem, většina účastníků sem zavítala úplně poprvé, ale
určitě ne naposled. O své dojmy se chtějí podělit s těmi čtenáři
Hornických listů, kteří rádi cestují za hranice všedních dnů.
12. října jsme vyrazili směrem k Lab‑
ským pískovcům, projeli Hřenskem,
lázněmi Bad Schandau a za chvíli už
vystupovali z autobusu na parkovišti
u nejstarší turistické atrakce Saského
Švýcarska – přírodní rezervace Bastei,
která se tyčí nad pravým břehem Labe.
Má rozlohu okolo 800 ha a svůj statut
získala v roce 1938. Tady začala naše
okružní trasa.
Kocháme se pohledem na nádher‑
né skalní scenérie a tok Labe na prv‑
ní vyhlídce, ale podobné výhledy nás
uchvacují i na mnoha dalších místech.
Přecházíme kamenný most, tzv. Basteibrücke, největší pozoruhodnost skal‑
ního areálu. Je dlouhý 76 metrů a vznikl
již v roce 1826, kdy se Saské Švýcarsko
začalo zpřístupňovat prvním turistům.
Za mostem je vstup do bývalého hradu Neurathen ze 14. století. Po sleze‑
ní soustavy kovových schodů, žebříků
a mostů jsme si ho prohlédli. Pak násle‑
doval dlouhý sestup, který napovídal, že
nás brzy bude asi čekat velmi nepříjem‑
ný výstup. Cestou jsme si prohlédli další
zajímavost – skalní divadlo Felsenbühne z roku 1936 s kapacitou 2 000 míst.
Sestoupili jsme až k umělému jezeru
Amselsee, dlouhému asi 500 m. Vzniklo
postavením přehrady na Zeleném poto‑
ku (Grünbach) a sloužilo k výrobě ledu
a následně k chovu ryb. Teď má už jen
rekreační účel, projíždět se po něm lze
na šlapadle či lodičkách. Odtud byl jen
kousek k vodopádu Amselfall. Vody
ale bylo v tomto ročním období málo,
takže za poplatek 0,30 euro nám ho ve‑
doucí stánku s občerstvením na několik
vteřin spustil z rezervoáru nad vodopá‑
dem. A pak nás čekal ten dlouhý, před‑
louhý výstup. Po absolvování 870 scho‑
dů (povětšinou v soutěsce) jsme byli rádi,
že už jsme nahoře. Krátkou procházkou
jsme se pak po rovině vrátili k výchozí‑
mu bodu naší sedmikilometrové túry,
hotelu Bastei. Tady jsme samozřejmě
využili bohatou nabídku výborných klo‑
bás a piva. Počasí k nám bylo milosrdné,
začalo pršet, až když jsme nasedli do
autobusu a zamířili k hranici. Déšť nás
provázel celou cestu, ale náladu nám to
nezkazilo, čekal nás příjemný večer ve
Sloupu, v rekreačním středisku DB.
Ráno druhého dne jsme se vrátili
k sousedům do Německa. K hranici jsme
tentokrát nejeli autobusem, ale svezli se
z Děčína do Hřenska lodí po Labi. Poča‑
sí nebylo po ránu ideální, slibovaná mís‑
ta v teple podpalubí byla přidělena rus‑
kým turistům, na nás zbyla větrná místa
na palubě a tak nám doušek svařeného
vína, který jsme za utrpení dostali, přišel
k chuti. Autobus čekal v Hřensku a za‑
vezl nás k pevnosti Königstein, jedné
z největších horských pevností v Evropě,
dnes vojenskému skanzenu o rozloze
9,5 hektaru. Z pískovcového kamene
jsou vyzděny 1 800 metrů dlouhé a až
42 metrů vysoké hradby pevnosti. Upro‑
střed opevnění se nachází 152,5 met‑
rů hluboká studna – nejhlubší v Sasku
a druhá nejhlubší v Evropě. Ve středo‑
věku hrad náležel k Českému království.
Sympatické bylo, že jsme nahoru mohli
využít výtah přímo od parkoviště, po
včerejších stovkách schodů to všich‑
ni uvítali. Počasí se mezitím umoudřilo
a připravilo nám krásný zážitek a nád‑
herné výhledy na okolní stolové hory,
které hýřily podzimními barvami prozá‑
řenými sluncem.
Do Bad Schandau, poslední zastáv‑
ky našeho podzimního putování, jsme
dorazili odpoledne. Bohužel, největší lá‑
kadlo tohoto lázeňského města, termální
lázně Toskana Therme, bylo po letních
povodních dočasně zavřené. Ale zkla‑
máni jsme nebyli, protože jsme zamířili
rovnou k jiné místní atrakci, výtahu do
Ostrau – což je 50 metrů vysoká kon‑
strukce, vystavěná v letech 1904–1905
a od roku 1954 chráněná technická
památka. Vyjeli jsme nahoru, pokochali
se výhledem, udělali několik fotografií,
ale na výlet, který se odtud nabízel, jsme
se už nevydali. Blížil se brzký podzim‑
ní večer a nám tak nezbýval čas ani na
procházku ani na další turistické magne‑
ty městečka. Většina účastníků zájezdu
se sem určitě vrátí, nejen do Bad Schan‑
dau, ale i za dalšími přírodními i kultur‑
ními zajímavostmi, které jsme nestihli
navštívit. Vždyť Saské Švýcarsko máme
opravdu za humny.
text: Jaroslava Mrázová
foto: Jiří Smrkovský, Zdena Montagová
Unikátní výtah Ostrau.
24/25
z odborů
Stěží najdete na úpatí lemujícím Kruš‑
né hory obec, ves, či město, k nimž by
se nevázala nějaká letitá pověst či pově‑
ra. Ano, Krušné hory se svými temnými
údolími ztracenými v divokém porostu
okolních strání. Mokřiska a tůně dýcha‑
jící mlžný opar do syrové vůně smoly
a jehličí. Býval to pochmurný kraj, kraj
vlků a strašidel. Strašidelné historky se
v tomto nehostinném a divokém kraji
dědily z generace na generaci a vyprá‑
věly v nejedné chalupě krčící se ve stínu
hor. Večer, když za okny fičel severák
a v kamnech praskala polena, povída‑
ly je matky vystrašeným dětem. V jiné
usedlosti potom, u skomírajícího plame‑
ne svíce, vyprávěly je babičky vnouča‑
tům. Nejinak tomu bylo ve městě Osek,
jehož historie sahá až do 12. století. Ve
městě, které je díky svému unikátnímu
cisterciáckému klášteru a zřícenině raně
gotického hradu právem označováno
za perlu Krušných hor. A právě o něko‑
lik strašidelných příběhů z tohoto mého
města bych se s vámi, milí čtenáři, rád
podělil.
Srdcem města Osek je bezesporu
velkolepá stavba kláštera cisterciá‑
ků, která je národní kulturní památkou.
Začněme tedy naši cestu za oseckými
strašidly právě zde. Nechme dveře za‑
padnout za posledním ze zvídavých tu‑
ristů, vyčkejme, až se z okolních kopců
na město snese soumrak, a vydejme
se spolu do studených temných koutů
ztichlých klášterních chodeb. Pověst
praví, že právě zde se za bouřlivých
nocí zjevoval přízrak opata Jeronýma
(Hieronyma Bosnera). Stávalo se, že za
Vánoční čtení
O oseckých strašidlech
HORNICKÉ listy 6/2013
podle Vladimíra Pospíchala
V minulém čísle Hornických listů vás zaujala informace o kolegovi Vladimíru Pospíchalovi, provozním
elektrikáři z Prodeca, který je zároveň úspěšným spisovatelem. Psaní je odjakživa jeho velkým koníčkem.
Potěšující je, že se výsledky jeho literárních snah setkávají s ohlasem čtenářů. Zatím nenápadnému spisovateli
z řad pracovníků skupiny SD vyšly tři knihy. Po autobiografické prvotině Inverze, ve které vystihl dobu
svého dětství prožitého v Ledvicích, byl vydán hororový román Společenstvo vlků. Aktuálně je na pultech
knihkupectví třetí titul – sbírka hororových povídek Když dvanáctá hodina odbila. O tom, že až esoterický
pohled na tajemné úkazy a neuvěřitelné souvislosti je Vladimíru Pospíchalovi blízký, se přesvědčíte také
v jeho literárním příspěvku, který tentokrát připravil speciálně pro Hornické listy. Uvařte si vánoční čaj,
hezky se uvelebte a vejděte do zajímavě zpracovaných pověstí o oseckém klášteře a hradu Rýzmburku.
26/27
z míst kde žijeme
takových nocí kdy kraj bičovala bouře,
o klášterní zdi se tříštily poryvy vichru
a studenými chodbami se proháněla
meluzína, zjevovala se v kapitolní síni
postava muže v černé kápi. Vystrašení
mniši, přivolaní sem podivným hlukem,
poznávali potom v přízraku zesnulého
opata Jeronýma. Jedné takové nevlídné
noci, kdy kraj zužovala jedna z obzvláš‑
tě prudkých podzimních bouří, ozvalo
se o půlnoci bušení na klášterní bránu.
Sotva se na kamenné nádvoří bičované
deštěm seběhlo několik vyděšených
mnichů v těžkých promáčených kut‑
nách, brána se s třeskotem sama ote‑
vřela a o kamennou dlažbu zazvonila
kopyta koní. Na klášterní dvůr vjel čer‑
ný kočár tažený čtyřspřežím. V miho‑
tavém plamenu pochodní, které svírali
v roztřesených pažích překvapení mni‑
ši, leskla se do ruda bělma koní, černé
hřívy přilepily zvířatům k šíji provazce
deště a z nozder jim vyrážely obláčky
páry. Když se dveře kočáru s třesknu‑
tím otevřely a uvnitř mniši zahlédli sedět
nebožtíka opata Jeronýma, odhodili po‑
chodně a s hrůzou se rozběhli do bezpe‑
čí okolních klášterních stavení. A přece
jedna z postav zůstala stát neohroženě
na svém místě a pochodeň v její paži se
nezachvěla. Nový představený kláštera,
velmi zbožný opat Kajetán. S hrůzou
v očích pozorovali ze svých úkrytů mniši,
jak opat Kajetán přistoupil k otevřeným
dveřím kočáru a oba muži poté spolu
klidně rozmlouvali. O tom, co bylo před‑
mětem jejich hovoru, staré kroniky mlčí,
opat Kajetán si toto tajemství vzal s se‑
bou do hrobu. Jisté je, že po rozmluvě se
zemřelým Jeronýmem opat Kajetán, ne‑
dbaje deště, doprovodil kočár až před
klášterní bránu a hleděl za ním, jak se
koně divokým cvalem rozjeli bouří k ne‑
daleké temné hradbě lesa. A právě ve
chvíli, kdy projížděl černý kočár lipovou
alejí podél klášterní zdi, dosáhla bouře
vrcholu. Ještě ani nedozněl dusot kopyt,
když za ohlušujícího rachotu hromu sjel
z nebe oslnivý blesk a uhodil do jedné
z lip takovou silou, že ji vyrval ze země
a otočil kořeny vzhůru. Od té doby se již
přízrak neukázal. A ona obrácená lípa?
Stojí u klášterní zdi dodnes, označena
štítkem lípa památná. Říká se, že když
se posadíte na lavičku stojící ve stínu její
podivně pokroucené koruny, za večera
v době, kdy se schyluje k bouři, uslyšíte
zdáli po silnici klapat kopyta koní. Že by
HORNICKÉ listy 6/2013
ono čtyřspřeží mrtvého opata Jeroný‑
ma? Možná.
Ale nechme oba opaty v klidu odpočí‑
vat a vydejme se spolu kolem pomníku
Nelsonské havířské katastrofy po silnici
vedoucí lesem na Loučnou, za dalším
oseckým přízrakem. Ještě než dora‑
zíme k odbočce na Dlouhou Louku, je
betonové koryto lemující pravý okraj sil‑
nice překlenuto malým můstkem. Kdysi
nenápadná pěšina ztracená v porostu
mohutných dubů, dnes blátivá vyježdě‑
ná lesácká cesta. Dovede nás k jedné
z mnoha štol, v nichž se ve středověku
těžilo stříbro. Můžeme nahlédnout do‑
vnitř, ale jenom kousek, dál je štola za‑
plavena vodou. Kdysi zde byl slyšet cin‑
kot cepínů a hlasy kopáčů. Dnes mrtvé
ticho ruší jenom kapání vody z kamen‑
ného stropu a z temného nevlídného
nitra štoly nám do tváře dýchne vlhký
chlad. Čertova díra.
Naposledy se zde kutalo v 16. století.
Třicetiletou válkou těžbě stříbra ve zdej‑
ším kraji odzvonilo. V roce 1640, kdy
byla krajina zmítána bouřemi a nepoko‑
ji té kruté války, řádil v zdejších lesích
lapka Hans Krawath z Loučné. Sedlák
Krawath, vyzbrojen širočinou, číhal se
svou čeledí ve stínu hvozdu lemujícího
cestu kolem štoly na zbloudilé švédské
vojáky. Jako hladoví vlci sesypali se na
nic netušící nešťastníky, aby je surově
ubili a oloupili. Aby jeho hrůzné činy ne‑
byly odhaleny, nechal Krawath naházet
zohavená těla do Čertovy díry. Stalo se
však, že jeden z vojáků pohozených do
štoly nebyl mrtev. Z posledních sil a šíle‑
ný hrůzou se vyhrabal ze změti hnijících
těl svých kamarádů, aby se studenou
nocí a divokým hvozdem doplazil až do
Oseka. Zde potom, než omdlel vyčer‑
páním, vylíčil celou hroznou pravdu své‑
mu veliteli. Tu noc rozděluje nic netušící
Kravath lup mezi své čeledíny. Veselo je
na Kravathově dvorci! Víno teče prou‑
dem, v měšcích chrastí zlaťáky. I sele
zapíchli a v záři ohně se lesknou mastné
brady. Potom je ráno a pitkou zmožená
čeleď válí se v prachu dvora. Sám Kra‑
vath leží v kravském chlévě. V jedné špi‑
navé ruce dosud svírá nedopitý džbán,
druhou objímá polonahou děvku. Z lesa
za ohradou stoupá ranní mlha a obloha,
barvící se na východě do červena, sli‑
buje pěkný den. Ticho přeruší hromová
rána, potom druhá a vyvrácená vrata
padají na udusanou hlínu dvora. Dovnitř
se s křikem hrnou ozbrojení švédští
28/29
z míst kde žijeme
vojáci. Než se opilci stačí vzpamatovat,
do jednoho jsou pobiti. Jenom Kravatha
ušetřili. Nedbaje ječící děvky, vystrkali
ho kopanci a ranami pažeb z chléva.
Zarostlou bradu sedlákovu, kterou ještě
včera barvilo víno, dnes do ruda barví
krev. Nakonec v řetězech odvlekli ho
s sebou a dovezli až do Prahy. Tam byl
lapka Hans Kravath z Loučné za všech‑
ny své hrůzné činy odsouzen k smrti
v „železné panně“. To však Švédům
nestačilo a zločiny Hanse Kravatha pro
ně byly záminkou k zběsilému plenění
celého kraje včetně vypálení oseckého
kláštera. Kdekdo tenkrát, zužován dran‑
cováním, proklel Kravathovu duši za to,
jaké příkoří svými činy krajině způsobil.
A tak nešťastník nenašel klidu ani po
smrti a dodnes, když se do kraje vkrade
večerní šero, je možno v mlžném oparu
kolem Čertovy díry spatřit siluetu muže
s širočinou. Říká se, že by ho vysvo‑
bodil z prokletí ten, kdo by po setmění
vlezl do Čertovy díry a hrál tam o Kra‑
vathovu duši v kostky s mrtvými švéd‑
skými vojáky. Pravdou je, že se v noci
skutečně z temného nitra sloje ozývá
podivné pištění a šustění. Ale spíše než
zbloudilým duším připišme tyto tajem‑
né zvuky na vrub netopýrům, kteří zde
v hojném počtu nacházejí útočiště. Kaž‑
doročně zde zimuje netopýr velký, ušatý
i dlouhouchý.
Ale pojďme dál po pěšině od Čertovy
díry a nechme se jí dovést kolem osady
Hrad Osek až k samotné zřícenině hra‑
du Rýzmburk. „Obří hrad“ Rýzmburk byl
postaven v roce 1207 pány z rodu Hra‑
bišiců majících ve znaku hrábě. Ostatně
ony hrábě má Osek ve svém městském
znaku dodnes. Úkolem hradu bylo střežit
cestu vedoucí Vlčím dolem, přes Krušné
hory až do Míšně. Během následných
let se na hradě vystřídalo mnoho pánů.
My se spolu vydejme proti proudu času
do roku 1438, kdy Rýzmburk spravuje
markrabě míšeňský. V kraji opět planou
ohně a dým spálenišť je cítit pachem
zmaru a smrti. Až sem, do kraje pod
Krušnými horami, dosáhla umrlčí ruka
husitských válek a nepokojů. Ve jmé‑
nu kalicha kdejaký slaboduchý chudák
loupí a terorizuje kraj. Klášter je opět
vydrancován, hrad dosud odolává husit‑
ským hordám. U Želenic jsou poražena
vojska husitských měst Loun a Žatce.
Na Rýzmburku je uvězněno 13O zajat‑
ců. Kroniky o jejich dalším osudu mlčí.
Posloužila jako žalář velká oválná věž,
přístupná pouze dřevěným můstkem ve‑
doucím ke vchodu ve vyšším patře? Byli
do věže vhozeni husité včetně žen a dětí
a můstek potom stržen? Nevíme. Ale
nikdo z pozdějších pánů na Rýzmbur‑
ku se nehrne do toho, aby uzavřenou
věž zpřístupnil. Prý se uvnitř, uvězněno
mezi studeným zdivem, skrývá něco zlé‑
ho. Poslední, kdo obývá hrad, jsou páni
Kaplířové ze Sulenic. Dlouho se na hradě
neohřáli. Potom, co dali vyrazit zazděný
vchod do kulaté věže, odstěhovali se
Kaplířové chvatem na zámek Duchcov.
Ještě než hrad opustí, nechává Pavel
Kaplíř ze Sulenic vchod do věže opět
zazdít. Opuštěný hrad, ležící tiše nad
Osekem, postupem let chátrá a mění se
v zříceninu. A tajemná kulatá věž? V 19.
stol. byly do ní vyraženy dveře a vnitřek
opatřen točitým schodištěm vedoucím
k vyhlídce na vrcholu. Nejspíš to však
nebyl nejšťastnější nápad a schodiště je
za nejasných okolností strženo a vchod
do věže opět zasypán. Dnes již zbývá
pramálo z kdysi věhlasného hradu, ale
ona tajemná kulatá věž stále trčí z okol‑
ních hvozdů nad Osekem jako hrozící
prst. Za nevlídných nocí, kdy se ve věži
točí vítr, ozývá se prý zevnitř zvláštní hu‑
čení. Že by zoufalý nářek duší těch 130
mrtvých husitů?
V současnosti se hradu ujala skupina
nadšenců a klobouk dolů před hodinami
práce, kterou ve jménu záchrany hradu
Rýzmburk vykonali. Proslýchá se, že se
chystají také vybourat vchod do kulaté
věže a zpřístupnit ji tak veřejnosti. Tak
nevím, já bych to asi nedělal …
text: Vladimír Pospíchal
foto: Miloš Žihla
Vesnička Kyjov se nachází poblíž
městečka Krásná Lípa, které je správ‑
ním centrem Národního parku České
Švýcarsko. Na náměstí v Krásné Lípě
najdete Dům Českého Švýcarska, kte‑
rý nabízí zajímavou interaktivní výsta‑
vu pro velké i malé návštěvníky.
Z Krásné Lípy pokračujeme autem
směr Mikulášovice. V Krásném Buku
odbočíme doleva a sjedeme do Kyjo‑
va. Zde od typicky hrázděné hospo‑
dy, kde je možnost zaparkování, se
za pomoci přítomného rozcestníku
turistických značek vydáme správ‑
ným směrem. Od hospody „Na Fakul‑
tě“ pokračujeme vyšlapanou případně
projetou cestou ve sněhu po červené
turistické značce, směrem do údolí
potoka. Rozhodně není kde zabloudit.
Jdeme údolím Křinice, která je tady
jen trochu mohutnějším potokem, nic‑
méně v Bad Schandau, kde ústí do
Labe, už je to slušná říčka. V zimě je
vody v tocích vždycky méně a tak jen
příjemně bublá po naší pravé ruce.
Asi po dvou kilometrech narazíme na
odbočku, která nás nasměruje na pra‑
vý břeh Křinice. Při troše obezřetnosti
byste ji neměli minout, neboť se jedná
o jediný můstek v tomto úseku. Teď
už zbývá vystoupat 200 metrů k jes‑
kyni a jsme na místě. Jeskyně je ce‑
loročně přístupná a tak vstup je zcela
legitimní. V hlavní „ sezoně“ ledových
krápníků bývá u cesty vedoucí údo‑
lím i šipka. Pokud jste si vzali baterku,
můžete dále do jeskyně. Pokud nemá‑
te, nevadí. Budete žasnout nad ledo‑
vou krásou. Možná zde i narazíte na
fotografický kurz, neboť je to lokalita
populární mezi lektory fotografických
škol. Budete tak mít příležitost vidět,
jak vznikají fotografie z jeskyní, tako‑
vé jaké jsou pak k vidění v nástěnných
kalendářích.
Cestou zpět je po levé straně od‑
bočka k jeskyni Vinný sklep. Víno
v ní nehledejte, ale krápníky ve tvaru
lahví objevíte zcela určitě. Celý výlet
je dobré realizovat v období tání, po
souvislejším období mrazů, kdy sníh
v horní části údolí taje, ale v údo‑
lí se drží mrazivý vzduch a tak voda
na stěnách skal je zmrzlá v podobě
majestátných ledopádů a ledových
krápníků (především v jeskyních). Nic‑
méně počasí v oblasti Šluknovského
výběžku je zpravidla chladnější než
u nás a tak můžete být zaskočeni ne‑
jen množstvím sněhu, ale i nižší tep‑
lotou. Pohodu na všech dalších výle‑
tech v roce 2014 vám přeje Jan Říha.
Rozcestník v Kykjovském údolí.
Historický dům v Kyjově.
Krápníky na okolních skalách.
Jeskyně víl
HORNICKÉ listy 6/2013
Pokud v zimě nejezdíte na
lyžích, nebo neholdujete jiným
zimním sportům, je občas potíž
rozhodnout o cíli zajímavého
výletu. Pojďme dnes tam, kam
se chodí i v zimě pěšky, neboť
terén skutečně není vhodný
pro lyže. Cílem je Jeskyně víl,
poblíž obce Kyjov v Českém
Švýcarsku. V případě, že
vyrazíte v zimě, tedy ne zrovna
těsně poté co napadne sníh,
bude cesta prošlapaná. Je to
oblíbené místo výletů všech,
kdo mají rádi neobvyklou krásu
ledových krápníků. Vezměte
si s sebou baterku, případně
svíčku, půjdeme do jeskyně.
Jeskyně víl
Tichá krása v Jeskyni víl.
FENOMÉN MERKUR
Taky jste v dětství našli pod
vánočním stromečkem stavebnici
Merkur? Pak právě vám je určena
výstava Vánoce s Merkurem, která
je až do 31. ledna 2014 k vidění
v Oblastním muzeu v Mostě.
To, že Merkur není jen nejmenší
planetou sluneční soustavy ale také
inteligentní stavebnicí, ví každé malé
dítě. Výstava v mosteckém muzeu
návštěvníky seznámí s průřezem do‑
savadní historie české hračkářské
legendy, která se od roku 1925 téměř
v nezměněné podobě vyrábí v Polici
nad Metují. Systém děrovaných plíš‑
ků, šroubků a matiček umožňuje po‑
pustit uzdu fantazii. Důkazem je třeba
merkurácký model Petřínské rozhled‑
ny, funkčního ruského kola, téměř dva
metry vysoká replika těžní věže dolu
Mayrau v Kladně nebo část Ocelo‑
vého města inspirovaného románem
Julese Verna. Nejen uvedené kousky,
ale i řada dalších pochází z největší
sbírky stavebnice Merkur Jiřího Mlád‑
ka, který právě v Mostě vystavuje.
Dospělí návštěvníci zde získají řadu
zajímavých informací souvisejících
s oblíbenou stavebnicí svého dětství.
Například o tom, jak Merkur sloužil
vědě, když akademik Otto Wichter‑
le na počátku 60. let za pomoci této
stavebnice, dynama z bicyklu a du‑
ralové láhve sestrojil první přístroj
na odstředivé odlévání kontaktních
čoček. Poválečné ročníky si jistě
vzpomenou na kovové vláčky Mer‑
kur v měřítku 1:45, které se vyráběly
v letech 1946 až 1968, pak bylo direk‑
tivně určeno, že se v rámci RVHP bu‑
dou produkovat už výhradně v NDR.
Na své si ale přijdou i vaše děti nebo
vnoučata, neboť součástí expozice je
velká herna, kde si můžou děti skládat
klidně celou otevírací dobu. Otevřeno
je denně kromě pondělí (více informa‑
cí na www.muzeum-most.cz).
text a foto: Tomáš Vrba
30/31
tip na výlet
Pf 2014