HL01-2016 - Hornické listy

Transkript

HORNICKÉ listy
ČASOPIS ZAMĚSTNANCŮ SKUPINY SD
1 / 2016
K 10 000/K 74 SVĚDEK ROZVOJE DB
Z obsahu
aktuality 6
pracovní den 12
Gabriela Špičková
S jedinou soustružnicí tušimické
obrobny PRODECO jsme prožili
jeden typický pracovní den.
Modernizace velkokapacitní
skládky uhlí na DNT
Aktuální informace z významné investiční akce,
jejímž dodavatelem je sdružení PRODECO –
Noen a která umožní začlenění velkokapacitní
skládky do systému homogenizace.
jezerní krajina po těžbě 32
Po uhlí přichází voda –
jezero Milada
Nový cyklus otevíráme
představením prvního
dokončeného jezera
vytvořeného zatopením
zbytkové jámy velkolomu
v severočeské
hnědouhelné pánvi.
aktuality 8
hornické tradice 36
HORNICKÉ listy 1/2016
Nový centrální dispečink na DNT
V únoru byla po pěti měsících dokončena
výstavba nového pracoviště dispečinku provozu
lom a zároveň byl zahájen zkušební provoz.
HORNICKÉ listy 1/2016 časopis zaměstnanců skupiny SD
Konec hlubinné těžby
hnědého uhlí v Čechách
Uzavřením dolu Centrum
v Dolním Jiřetíně skončila
epocha hlubinného dobývání
uhlí pod Krušnými horami.
VYDAVATEL: Severočeské doly a. s. (IČ 49901982), B. Němcové 5359, 430 01 Chomutov ŠÉFREDAKTOR: Tomáš Vrba ADRESA
REDAKCE: Hornické listy, Budovatelů 2830, 434 01 Most, e‑mail: [email protected] REDAKČNÍ RADA: předseda: Rudolf Kozák;
místopředsedkyně: Jaroslava Šťovíčková; členové: Vladimír Andrášek, Jiří Dubiczki, Václav Fišer, Rostislav Kubíček, Viktor Hrdina,
Karel Skramuský, Jaromír Šeps, Jaroslav Tourek, Pavel Vocásek, Tomáš Vrba. ČÍSLO REGISTRACE MK ČR: E 3126 TISK:
Tiskárna AKORD Chomutov, s. r. o. Pro SD a. s. zajistil INFO‑PRINCIP, s. r. o. UZÁVĚRKA ČÍSLA 1/2016: 8. 3. 2016 UZÁVĚRKA
ČÍSLA 2/2016: 16. 6. 2016. Elektronickou podobu Hornických listů najdete na www.hornicke‑listy.cz
Vážené kolegyně, vážení kolegové,
milí čtenáři Hornických listů,
první čtvrtletí je tradičně obdobím uveřejňování ekonomických
výsledků za předchozí rok. Všechny nás jistě těší, že Severo‑
české doly si vedou dobře a zůstávají respektovaným lídrem
v oblasti těžby a úpravy hnědého uhlí. Pro fungování moderních
hnědouhelných velkolomů je nezbytná akceptace těžby lidmi
nejen v bezprostředním, ale i ve vzdálenějším okolí. Komuni‑
kační strategie skupiny SD je vstřícná, otevřená a umožňuje
transparentní dialog s našimi sousedy. Nadstandardní vztahy
s obcemi v sousedství DB nepochybně loni sehrály zásadní
roli v přijetí vládního rozhodnutí o úpravě územně ekologického
limitu na dole Bílina.
Nadstandardní vztahy s obcemi
Mariánské Radčice, Braňany a městy
Ledvice a Bílina nepochybně sehrály zásadní
roli při loňském rozhodování vlády ČR
o úpravě limitu těžby na dole Bílina.
Po korekci limitu se bude náš úsek strategie a komunikace
společně s kolegy z úseku výrobního ředitele podílet na kon‑
krétních řešeních realizace ochranných opatření životního pro‑
středí vyplývajících z dalšího postupu dolu Bílina v návaznosti
na zpracování báňské studie, procesu přípravy dokumentace
EIA i finálního Povolení hornické činnosti. Abychom před dalším
postupem porubní fronty ochránili okolní obce v maximální míře
před rušivými vlivy z těžební činnosti, vytvořili jsme společně
s občany Mariánských Radčic a Braňan pracovní skupiny, které
budou sledovat výsledky pravidelných měření prachu a hluku.
Se zastupiteli obou obcí pak bude ustaven environmentální
dozor, jakýsi garant dodržování ochrany životního prostředí
a hodnotitel přijatých ochranných opatření. Podobný model
se nám osvědčil na lokalitě DNT, kde jen v loňském roce byl
u obce Březno doplněn komplex ekologických staveb mohutným
zemním valem a mobilní stěnou z balíků slámy. Samozřejmostí
je pokračování Protiprašného projektu SD a společná aktivita
obcí a měst pod horou Bořeň a Severočeských dolů STOP
PRACH. Další veřejné zasedání monitorovacího výboru těchto
iniciativ se uskuteční 21. dubna v Ledvicích.
Jednou z hodnot, kterou Severočeské doly pěstují prakticky
od svého vzniku v roce 1994, je otevřenost vůči odborné i laické
veřejnosti a stálá ochota k dialogu. Tradičně dbáme na dodržová‑
ní principů CSR (Corporate Social Responsibility – společenské
odpovědnosti) v ekonomické, sociální a environmentální rovině.
Obraz Severočeských dolů ve vnímání regionu dotváří podpora
a pomoc obyvatelům Ústeckého kraje. Sofistikovaný systém
dárcovských a sponzorských aktivit zahrnuje široké spektrum
od vzdělávání a školství, přes rozvoj infrastruktury, oblast kultury
a životního prostředí, až po zdravotnictví. Jen v loňském roce
představovala taková podpora regionu téměř 50 mil. korun.
Pevně věřím, že Severočeské doly budou udržovat dobré
regionální vztahy, jakož i hornické tradice, jež po staletí neod‑
myslitelně patří k našim Krušným horám. Vždyť právě dobý‑
vání nerostného bohatství – „krušení“ jim dalo ve staročeštině
výstižný název. Jsem také přesvědčen, že naše silná a stabilní
společnost bude i nadále zachovávat blízkost k lidem a setrvá ve
výborné ekonomické kondici, což je předpoklad dalšího rozvoje
a možnosti pomáhat regionu, ve kterém pracujeme a žijeme.
Rudolf Kozák
ředitel strategie a komunikace SD
2/3
slovo ředitele
hlavní téma
SKUPINA SEVEROČESKÉ DOLY TĚŽBA
Roční odbytová těžba uhlí CELKEM 20,957 mil. t, z toho:
 DNT 11,548 mil. t
 DB
9,409 mil. t
Nejvyšší měsíční odbytová těžba:
 DNT 1,379 mil. t (prosinec)
 DB
0,885 mil. t (říjen)
Na DNT se těží uhlí také na skrývkových řezech. Tato pro‑
dukce loni přinesla zhruba 123 tis. t uhlí. Díky homogeni‑
zaci proměnlivé kvality tušimického uhlí se podařilo v roce
2015 zbilančnit 2,705 mil. t nebilančních uhelných zásob.
Hlavním odběratelem uhelné produkce SD byla mateřská
společnost ČEZ (73 %).
Pro splnění výkonů těžby uhlí bylo nutné odtěžit
77,648 mil. m3 nadložních zemin, z toho:
 DNT 22,319 mil. m3
 DB 55,329 mil. m3
REKULTIVACE
Bilance rekultivací 2015 vykázala:
 2 064,46 ha rozpracovaných rekultivací, kde pokračuje
rekultivační činnost (DNT 643,78 ha; DB 1420,68 ha)
 5 336,34 ha dokončených rekultivací (DNT 2 381,82 ha;
DB 2 954,52 ha)
 1 089 455 kusů sazenic vysázených během roku, nejpo‑
četněji byly zastoupeny duby, lípy, borovice a javory. Na
jednotlivých lokalitách to představovalo 609 715 kusů
na DB a 479 740 kusů sazenic na DNT.
 117,42 ha ukončených lesnických rekultivací prošlo pro‑
řezávkou dle lesního hospodářského plánu (DB 49,95 ha,
DNT 67,47 ha).
 V předpolí před budoucím postupem dolů byla provede‑
na skrývka ornice, která je dočasně umístěna v deponiích,
aby byla následně využita na rekultivovaných plochách.
V loňském roce bylo takto deponováno 264 797 m3 or‑
nice (na DB 65 735 m3, na DNT 199 062 m3).
4/5
V ROCE 2015
PRACOVNÍ TÝM
 K 31. prosinci 2015 bylo v celé skupině SD v evidenci
4 901 zaměstnanců.
 Nejpočetněji byly zastoupeny profese provozní zámečník,
řidič pracovních strojů a provozní elektrikář.
 Z hlediska věkové struktury dominují pracovníci střed‑
ního věku tj. kolem 50 let, kdy průměrný věk ve skupině
SD dosahuje 46,6 let.
 Nejvíce kvalifikovaných zaměstnanců pracovalo v ma‑
teřské společnosti Severočeské doly: celkem 2 681
osob (z toho na lokalitách DNT 969 a DB 1 441, dále
271 ve správě akciové společnosti). Jde o zkušený
profesionální tým zvládající veškeré těžební a úpravá‑
renské operace. Průměrný měsíční výdělek dosahoval
30 955 korun. Zaměstnancům vykonávajícím hornic‑
kou činnost je vyplácen věrnostní příspěvek. Jeho
výše je dána zákonem a celkově za SD činí zhruba
8,5 mil. korun za rok.
BEZPEČNOST PRÁCE
 SD věnují mimořádnou pozornost bezpečnosti práce.
V roce 2015 se podařilo udržet počet úrazů s pracovní
neschopností delší než tři dny na stejně příznivých
výsledcích jako v roce 2014.
 Počet pracovních úrazů s neschopností delší než tři dny
se díky dodržovaní pravidel vize Bezpečná a efektivní
těžba na DB udržel na počtu 11 úrazů při průměrném
počtu 1441 zaměstnanců. Na DNT byl zaevidován
jediný pracovní úraz, jehož rekonvalescence trva‑
la déle než tři dny. Vloni bylo na DNT zaměstnáno
969 pracovníků.
 I přes meziroční udržení počtu zaevidovaných úrazů
na obou těžebních lokalitách ovlivnil celkový výsledek
jeden úraz pracovníka správy a.s., čímž se celkový
počet úrazů za SD meziročně zvýšil ze 12 na 13 pra‑
covních úrazů s pracovní neschopností delší než 3 dny.
aktuality
Modernizace velkokapacitní skládky uhlí na DNT běží podle plánu
Významná investiční akce umožní začlenění velkokapacitní
skládky (VKS) do systému homogenizace a vylepší technolo‑
gické podmínky pro zbilančňování uhlí s horšími kvalitativními
parametry z těžební lokality Libouš II – Sever. Modernizaci, jež
započala loni v srpnu, realizuje sdružení PRODECO – Noen. Ak‑
tuálně byla provedena kompletní dílenská revize všech pohonů
skládkového stroje ZNKk 20/40 S 1 včetně výměny elektromo‑
torů a brzd. Zmodernizován byl i kabelový buben. Skládkový
stroj také prochází inovací, kdy získá nové korečky a násypku
kolesa s plastovým vyložením, jakož i nové dopadové a regulační
systémy. Nově bude také vybaven moderním řídicím systémem,
kterým dosud nedisponoval. Modernizace skládkového stroje,
včetně obnovy kolejového svršku, vybavení bezpečnostními
a protipožárními prvky a nového nátěru konstrukce, potrvá do
května. Celý komplex VKS pak bude dokončen letos v listopadu.
Rekonstrukce PVZ 2 500.87 na DB
Bezprostředně poté, co na konci loňského roku opustilo
montážní místo v Bílině modernizované rýpadlo KU 300.16/K 83,
zaujal jeho pozici pásový vůz zakládací PVZ 2 500.87, který se
sem na plánovanou zevrubnou rekonstrukci přetransportoval
z uhelného lomu. Vlastní práce začaly na počátku ledna, termín
dokončení byl stanoven na konec dubna. Navzdory zimnímu ob‑
dobí probíhají veškeré práce podle stanoveného harmonogramu.
Dodavatelem rekonstrukce je dceřiná společnost PRODECO.
Přímo v jejích dílnách byl vyroben nový nakládací výložník. Také
další části PVZ, který je v uhelném lomu používán při prodlužo‑
vání DPD v uzlu mezi porubními dopravníky a uhelnými odtahy,
případně je nasazen za rýpadlem, projdou úpravou. Oprava
probíhá na vykládacím výložníku a podvozku, který získá nová
vahadla, turasy. Nové budou také pohony, motory a převodovky.
Modernizací projde rovněž mazání a konstrukce získá nový nátěr.
Revitrans dokončil výstavbu čerpací stanice Libkovice II
Téměř 400m délka koruny hráze, objem nádrže při maximální
hladině 225 tis. m3, zatopená plocha při maximální hladině
47 tis. m2, celková délka výtlaku 2046 m s průměrem potrubí
800 mm, čerpací studny s automatickými čerpadly o průtoku
265 l/s s dopravní výškou 44 m a přenosem dat na dispe‑
čink, dno a stěny jímky z betonu a s výztuží kari sítě – to jsou
technické parametry nové čerpací stanice Libkovice II, kterou
v předpolí dolu Bílina 29. února dokončila dceřiná společnost
Revitrans. Výstavba stanice začala v budoucím postupu DB
nedaleko obce Mariánské Radčice už v srpnu 2014, kdy byla
skryta ornice. Následný archeologický průzkum si vyžádal
více než půlroční prodlevu v realizaci stavby, která se mohla
naplno rozeběhnout teprve loni v červnu. Vzhledem k tomu,
že čerpací stanice se nachází v povodí Radčického potoka,
bude fungovat zároveň jako protipovodňové opatření pro obec.
Zkušební provoz bude zahájen v následujících měsících.
ČÍSLO
K ZAPAMATOVÁNÍ
6/7
Ladislav Feber
člen představenstva
a obchodní ředitel SD
1
PRACOVNÍ ÚRAZ
ZA ROK 2015 NA DNT
Díky důslednému dodržování bezpečnostních
předpisů byl v roce 2015 na DNT zaznamenán
pouze jeden pracovní úraz se záznamem.
Vzhledem ke specifickému pracovnímu
prostředí povrchového dolu jde
o výborný výsledek.
Od 1. ledna je Ladislav Feber čle‑
nem představenstva a obchodním
ředitelem SD. V hornictví působí od
roku 1992. Začínal v OKD na úprav‑
ně uhlí a postupně ve společnosti
vystřídal řadu řídicích funkcí zamě‑
řených na odbyt a ochod s černým
uhlím a koksem. Své manažerské
schopnosti uplatnil také ve společ‑
nosti NH – TRANS, kde rozvíjel nový
projekt terminálu. Ladislav Feber
je absolventem VŠB – TU Ostrava,
kde vystudoval obor hutnictví železa
a koksárenství na Fakultě metalurgie
a materiálového inženýrství. Během
své dvacetileté manažerské praxe si
rozšiřoval vzdělání řadou programů
zaměřených na obchod a logistiku.
Nízká úrazovost se stává standardem
V roce 2015 bylo u zaměstnanců Severočeských dolů (celkem
2681 osob) zaregistrováno 13 pracovních úrazů s neschopností
delší než 3 dny. Mezi příčinami vloni evidovaných úrazů převažo‑
valy pády zaviněné uklouznutím či zakopnutím, dále manipulace
s materiálem, břemenem a předměty. Velký důraz je kladen
na vybavení pracovníků osobními ochrannými pomůckami,
včetně pracovních oděvů a obuvi. Naprostou nezbytností je
pak důsledná kontrola dodržování bezpečnostních předpisů,
používání ochranných pomůcek a zákazu požití alkoholu nebo
omamných látek. Kontroly na obou těžebních lokalitách prová‑
dějí zejména inspektoři BHP, zaměstnanci státní báňské správy
nebo členové prověrkových komisí. Vše probíhá za přítomnosti
zástupců odborové organizace.
Bezpečnost práce
v Severočeských dolech
Přehled počtu pracovních úrazů na SD v kumulaci
od počátku roku 2015:
leden
až
prosinec
DB
DNT
Správa a. s.
SD celkem
Počet
evidovaných
úrazů
2014
2015
51
37
10
14
1
2
62
53
Rozdíl
-14
+4
+1
-9
Počet úrazů
se
záznamem
2014
2015
11
11
1
1
0
1
12
13
Kategorizace úrazů je vedena dle § 105 Zákoníku práce.
Efektivní Bezpečná Těžba
Přehled počtu pracovních úrazů na SD v kumulaci
od počátku roku 2016:
Rozdíl
leden
až
únor
0
0
+1
+1
DB
DNT
Správa a. s.
SD celkem
Počet
evidovaných
úrazů
2016
2015
9
4
4
2
0
0
13
6
Rozdíl
+5
+2
0
+7
Počet úrazů
se
záznamem
2016
2015
2
3
0
0
0
0
2
3
Rozdíl
-1
0
0
-1
aktuality
Spektrum rozsahu prací
souvisejících s modernizací
velkokapacitní skládky uhlí na
DNT tvoří tři etapy: modernizace
centrálního dispečinku, kompletní
modernizace skládkové technologie
s napojením velkokapacitní
skládky (VKS) na homogenizační
skládku a zavedení systému
monitorování kvality uhlí (obsahu
síry a popela). Významná investiční
akce začala v srpnu loňského
roku. S kompletním dokončením
se počítá letos v listopadu. Jako
první etapa byla realizována
modernizace centrálního dispečinku
provozu lom. Zkušební provoz
dispečinku byl zahájen v únoru.
Dispečink se dočkal modernizace
po 16 letech provozu
V roce 2000 byl postupně uváděn do
provozu tehdy zbrusu nový centrální
dispečink, který používal vizualizační
a řídicí technologie – velkoplošné obra‑
zovky, počítače, komunikační optickou
síť. Moderním způsobem už tehdy kom‑
pletně monitoroval a řídil oba tehdejší
tušimické lomy – Libouš západ a Libouš
východ. Od té doby byla centrálně řízena
veškerá těžební technika – od rýpadel,
DPD, pásových vozů PVZ a PVP až po
drtírenská a úpravárenská zařízení. Ma‑
nipulantky s dispečerem výroby a smě‑
novým inženýrem díky novému systému
dispečinku operativně zajišťovaly na‑
kládku a expedici uhlí. Důležitou činností
pak bylo sledování kvality uhlí v procesu
homogenizace na nové homogenizační
Nový centrální
dispečink na DNT
skládce uvedené do provozu také v roce
2000. Zásadními parametry byly hod‑
noty obsahu popela a síry, které jsou
určující pro stanovení výhřevnosti. Po
patnácti letech nepřetržitého provozu,
Petr Podaný v technické místnosti nového dispečinku,
kde je umístěn řídicí systém ovládající provoz tušimického lomu.
kdy používané operační systémy dávno
dosáhly svých limitů, začala v srpnu 2015
výstavba nového pracoviště centrálního
dispečinku.
2016: nový centrální
dispečink lomu DNT
Letos v únoru byla zhruba po pěti
měsících dokončena výstavba nového
pracoviště dispečinku nacházejícího se
opět v budově centrálního skladu. Nově
budou operátorky DPD a drtíren, dispe‑
čeři výroby a provozní inženýři pohro‑
madě, což umožní jednodušší předávání
informací z provozu. Dominantou novotou
vonící prostorné kanceláře dispečinku je
velkoplošná obrazovka fungující na bázi
technologie zpětné projekce s celkovým
schématem těžební technologie celého
lomu a drtíren. Dobrý přehled podmiňují
rozměry 12 obrazovek, každé o rozmě‑
ru 100 × 76 cm, a LED technologie, jejíž
životnost výrazně převyšuje dosud pou‑
žívané výbojkové lampy. Několik u stropu
zavěšených monitorů zobrazuje aktuální
K 31. prosinci 2015 byla ukončena těž‑
ba v lokalitě Hlavní porubní fronta a za‑
stavil se tím postup severním směrem
k Černovicím. Nadále bude směřovat
generální postup těžebních front pouze
na východ v poslední těžební lokalitě
Libouš II – Sever. Posledním rýpadlem
nasazeným v prostoru Hlavní porubní
fronty bylo KU 300.29/K 89. Stroj nyní už
těží na nové pozici, a to přes tři PVZ na
severní větev třetího uhelného odtahu.
Po exploataci uhelných zásob Odstavné
porubní fronty v prosinci 2012 a loň‑
ském douhlení Hlavní porubní fronty
bude tedy veškeré uhlí z DNT těženo
v perspektivní lokalitě Libouš II – Sever.
Jako první na nové pracoviště dispečinku přešly
operátorky monitorující a ovládající úsek drcení
a nakládací zásobník (zleva) Lenka Vyšohlídová
a Drahomíra Hoření st., s technikem elektronikem
řídicích systému ÚDUT Petrem Podaným.
Znovuobnovená tradice MDŽ v úpravně
dění zaznamenané technologickými ka‑
merami přímo v provoze lomu DNT. Ob‑
sluha dispečinku tak bude mít přesné
informace o kvalitě uhlí nejen z vlastní
těžby, ale i ze sesypových míst těžebních
celků. Mozkem celého systému je výkon‑
ný počítač, který tvoří dvojice serverů se
čtyřmi procesory a dvěma datovými úloži‑
šti. Vše je umístěno v sousední technické
místnosti. Při realizaci nového dispečinku
bylo pamatováno i na příjemné pracovní
prostředí obsluhy, která může využívat
šatnu, kuchyňku/jídelnu, sociální zařízení
se sprchou. Do konce loňského roku byly
dokončeny stavební práce a postupně se
začalo s vybavováním řídícím a vizuali‑
začním softwarem. Uvádění do provozu
bude probíhat po etapách. Už v únoru
z nového pracoviště bylo řízeno drcení
uhlí a nakládací zásobník. Další úseky se
budou napojovat během prvního pololetí.
Kompletní přesměrování řízení lomu z no‑
vého dispečinku proběhne zároveň s do‑
končením modernizace VKS v listopadu.
text a foto: Tomáš Vrba
Ženy k provozu ledvické úpravny pa‑
tří od nepaměti. Jsou zastoupeny ve
všech provozech – od úseku zauhlová‑
ní, přes hrubou drtírnu a třídírnu, úsek
prádla až po nakládací zásobník. Při
veškerých úpravárenských činnostech
zdatně sekundují svým mužským ko‑
legům. Také letos zde 8. března všem
129 ženám přímo na jejich pracovištích
popřál k jarnímu svátku výrobní ředitel
Jiří Neruda. Mezi gratulanty nechyběli
ani vedoucí úseku Úprava uhlí Zdeněk
Zíbar a mistr ranní směny Zbyněk Štika.
Společně ženám poděkovali za jejich
obětavou práci v náročných úpraváren‑
ských provozech.
8/9
Vyuhlení Hlavní porubní fronty DNT
aktuality
poznávací cesta německých žurnalis‑
tů se uskutečnila 8. a 9. února. Právě
během druhého dne navštívili v rámci
terénní exkurze nový zdroj Elektrárny
Ledvice a sousední důl Bílina. Za účasti
člena představenstva a ředitele divize
obchod a strategie ČEZ Pavla Cyrani se
role zasvěcených průvodců příkladně
rozfáraného dolu Bílina ujali generální
ředitel Ivo Pěgřímek, výrobní ředitel Jiří
Neruda, ředitel strategie a komunikace
Rudolf Kozák a vedoucí přípravy výroby
DB Ivan Bílý. Německým novinářům byl
k dispozici také viceprezident asociace
EURACOAL Vladimír Budinský.
Němečtí novináři
navštívili Doly Bílina
Do programu tematicky zaměřeného press tripu uspořáda‑
ného pro zástupce německých médií Skupinou ČEZ patřila také
prohlídka Dolu Bílina. Němečtí novináři se chtěli blíže seznámit
s domácími aktivy Skupiny v souvislosti s nedávným zasláním
nezávazné nabídky projevující zájem ČEZ o hnědouhelné lomy
a elektrárny v Sasku a Braniborsku, které prodává švédský
energetický koncern Vattenfall. Skupina ČEZ průběžně zkou‑
má akviziční příležitosti pro rozšíření svého podnikání a další
podporu stabilních výsledků hospodaření stvrzujících silnou
pozici v rámci první desítky evropských energetik. Dvoudenní
Pavel Cyrani (vlevo) a Ivo Pěgřímek .
Jarní prázdniny dětí odborářů z DB
Ski areál Bedřichov v Jizerských ho‑
rách se stal v prvním únorovém týdnu
místem tradiční dětské rekreace – jarních
prázdnin. Celkem 42 ratolestí odborářů
OO č. 1 Skrývka DB si zde plnými douš‑
ky užívalo zimních radovánek. Bohatý
program zahrnující nejen zimní sporty,
ale i hry, soutěže a návštěvu bazénu
v Jablonci nad Nisou pro děti připravila
sedmičlenná parta obětavých nadšenců
vedená Jaroslavem Hrádkem a Radkem
Zenkerem. Navíc v termínu jarních prázd‑
nin panovalo pravé zimní počasí, které
vytvořilo ideální podmínky aktivní re‑
kreace na zdravém vzduchu Jizerských
hor. Výbor odborové organizace v čele
s předsedou Václavem Fišerem věnuje
každoročně organizaci výjezdů dětí do
hor během jarních prázdnin pečlivou po‑
zornost. Kromě bohatého programu se
snaží zajistit kvalitní dopravu, ubytování,
stravu, pitný režim, ale i odpovídající ná‑
hradu aktivit v případě nedostatku sněhu.
Podle nadšených reakcí dětských účast‑
níků ve věkovém rozmezí 6 až 15 let se
také letošní jarní prázdniny v Bedřicho‑
vě náramně povedly. Na památku před
odjezdem obdržel každý účastník pa‑
mětní medaili, která jim bude připomínat
letošní báječné jarní prázdniny. Už teď
se mnohé děti těší na ty příští.
jubilanti
Pracovního jubilea dosahují v DB:
Pracovního jubilea dosahují v Prodeco, a.s.:
20 let
Havlíček Zdeněk
Hejda Roman
Vraný Rudolf
Michoň Radek
Pižl Radek
Šlez Jaromír
elektrikář velkostroje
PÚ‑SJ
řidič silničních motorových voz. – spec. PÚ‑TU
řidič pracovních strojů
PÚ‑TU
provozní zámečník
PÚ‑TU
strojník v úpravně
PÚ‑ÚU
dispečer
Úsek ŘV
20 let
Popp Přemysl
svářeč kovů
30 let
Čáp Lubomír
Hřevíček Jan
Mokruschová Ilona
Schüssmann Josef
vulkanizér
manipulační dělník
vulkanizér
30 let
Měchura Vladislav
Novák Petr
Levý Jaroslav
Tamáš Miroslav
Baco Jaroslav
Pilen Lubomír
Fridrich Petr
zámečník velkostroje
řidič shazovacího vozu
mechanik úseku – strojní
klapkař
vedoucí řidič velkostroje
zmahač ohňů
40 let
Železný Jiří
vulkanizér
PÚ‑SJ
PÚ‑SJ
PÚ‑SS
PÚ‑SS
PÚ‑SS
PÚ‑SS
PÚ‑TU
Pracovního jubilea dosahují v DNT:
20 let
Podaný Petr
Witt René
Svítil Libor
technik elektronik
vedoucí řidič velkostroje
30 let
Hronková Michaela
Novotná Naděžda
Slavík Karel
Klíma Pavel
Baďura Miroslav
Ďurkovský Pavel
Hrouda Ladislav
Dvořáková Jitka
Hlaváček Miroslav
provozní elektrikář
provozní elektrikář
řidič velkostroje
operátor PS
Lom
Lom
Lom
Trafostanice
Trafostanice
ÚDUT
ÚDUT
Skrývka
Lom
ÚDUT
Skrývka
OČV
Pracovního jubilea dosahují ve Správě SD:
30 let
Samohýlová Lenka
Musilová Blanka
referent pozemků
referent ekonomické podpory
OPÚR
OEP
10/11
Jubilanti skupiny SD (leden – březen)
provoz Bílina
provoz Tušimice
provoz Tušimice
provoz Bílina
provoz Bílina
provoz Bílina
Pracovního jubilea dosahují v Revitrans, a.s.:
20 let
Pažout Václav
Kovačka Jaroslav
Antůšek Jiří
Dvořák Antonín
vrtmistr
střelmistr, tech. ved. odstřelu
automechanik
DDMT
VTP
VTP
AUT
30 let
Holubčák Petr
Fárka Roman
Straňák Miroslav
Levic Petr
Kapic Petr
Novák Milan
mechanik úseku
řidič sil. mot. vozidel – nákl.
DDMT
DDMT
DDMT
DDMB
DDMB
AUT
40 let
Halmich Karel
Kolář Jaromír
řidič sil. mot. vozidel – spec.
DDMB
AUB
Pracovního jubilea dosahují v SD‑Kolejová doprava, a.s.:
20 let
Menhard Josef
obsluha pasu
30 let
Ostrowski Zbigniew
hradlař
40 let
Pribitzerová Milena
obsluha velínu
PM
PL
PM
Všem jubilantům přeje jak vedení společnosti Severočeské doly,
tak vedení dceřiných společností mnoho spokojenosti a za odvedenou práci vyslovuje poděkování.
Rubriku připravují referentky personálních a sociálních služeb
pracovní den
MŮJ
pracovní DEN
Gabriela Špičková
soustružnice PRODECO DNT
V rozlehlých halách tušimických dílen
zajišťuje 180 pracovníků PRODECO
komplexní údržbu a opravy dobývací techniky. Navzdory náročné
práci je v dílnách zaměstnáno
také 9 žen. Hrotový soustruh
SV 18 RA v hale obrobny je už
25 let pracovním nástrojem
soustružnice Gabriely Špičkové. Těžko bychom spočítali kolik tisíců kusů hřídelí,
pantů, čepů a dalších součástek
pro těžební techniku tady podle
výkresové dokumentace vyrobila. Gabriela Špičková je nejen
spolehlivým profesionálem ovládající svoji práci, ale také důležitým člověkem, který do výhradně
mužského kolektivu obrobny vnáší
šarm a dobrou náladu. Je aktivní v odborech a ráda připravuje
setkání současných i bývalých
pracovníků. Pozoruhodná byla
její spontánní pomoc kolegům,
kteří utrpěli úraz, nebo je postihla
živelná katastrofa. Zorganizovala
pro ně peněžní sbírky.
05:00 nídaně je pro start noS
vého dne určitě nezbytná
Každý pracovní den pro mne začíná ve tři
čtvrtě na pět, kdy zazvoní budík. I když
mám ráda bohatší společné snídaně
s rodinou, ve všední dny se nastartuji
hrnkem čaje a pečivem. Vše včetně ranní
hygieny musí proběhnout hlavně rychle,
protože už v 05:15 mě vyzvedávají kole‑
gové s autem. Z Kadaně do Tušimic je to
nějakých 12 kilometrů. V autě si povídá‑
me, cesta vždy rychle uběhne. Před pá‑
tou jsem v hale obrobny. Zhruba takhle to
probíhá už od roku 1991, kdy jsem jako
vyučená obráběčka kovů nastoupila do
prvního zaměstnání – tehdejšího Závodu
dílen a technických služeb na Dolech
Nástup Tušimice. I po 25 letech mě moje
práce stále těší a baví.
ým pracovištěm
M
je obrobna
Můj dnešní úkol - výroba čepů girland dál‑
kové pásové dopravy, jimiž jsou uchycené
držáky válečků. Také tyto drobné části
dobývací techniky zpracovávám podle
technického výkresu. Poté, co si k sou‑
struhu přivezu potřebný materiál, začínám
s jejich výrobou. Na mém soustruhu můžu
zpracovávat obrobky do maximálního prů‑
měru 200 mm. Nejčastěji jde právě o čepy,
hřídele, šrouby… Když je potřeba, poradím
se s kolegou Pavlem Stillerem, který ob‑
sluhuje hned vedlejší soustruh.
11:15 tušimických dílnách
V
působí také ženy
Když jsem začínala, nebyly ženy u sou‑
struhu žádnou výjimkou. Teď jsem
v 20členném kolektivu obrobny jediná.
Moje někdejší kolegyně buď odešly na
jiná pracoviště, nebo do důchodu. Mně
osobně profese soustružnice baví a do‑
vedu si představit, že se jí budu moci
věnovat až do důchodu. I když jsem je‑
dinou soustružnicí, žen u nás v dílnách
pracuje více. Jednou z nich je Jaroslava
Řezníčková, u které si ve výdejně nářadí
půjčujeme potřebné vybavení.
16:30 ám radost z úspěchů
M
mladšího syna
Jako každá máma se těším ze svých dětí.
Máme dva syny. Starší Martin (23) se už
osamostatnil, a tak s námi žije jen mladší
Adam (11). Zhruba před třemi roky se
dal na sportovní tanec věkové kategorie
8–12 let. Dvakrát týdně ho doprovázím
na trénink do tanečního studia Reflex
v Kadani, o víkendech pak na závody.
To, že je šikovný, dokazují úspěchy v ta‑
nečních soutěžích. A jak nejraději trávím
svůj vlastní volný čas? Relaxem je pro mě
práce na zahradě. Už se těším na jaro!
14:05 aše rodina našla na DNT dobré zaměstnání
N
Vyrůstala jsem v Kadani na sídlišti D, kde bydleli lidé ze šachty. Ze své‑
ho okolí znám řadu hornických generací působících na DNT. U mě je to podobně.
Kdysi byla v drtírně zaměstnaná moje babička. Maminka ještě nedávno vařila v naší
závodní jídelně. Na DNT, respektive ve zdejším Revitransu, pracuje také jako řidič
můj manžel Jaroslav Špička. Na rozdíl ode mě dělá na směny, ale občas – jako třeba
právě dnes – se potkáme, když jdu z práce domů.
12/13
05:45 HORNICKÉ listy 1/2016
14/15
velkostroje pro povrchové dobývání
NEJVĚTŠÍ RÝPADLO SE POMALU
ALE JISTĚ UBÍRÁ DO HISTORIE
Výlučný velkostroj s řadou originálních řešení, jehož gigantické rozměry měly jít ruku v ruce
s mimořádnými objemy těžeb na DB i v celém revíru. Pokrokovost rýpadla mělo symbolizovat
i datum jeho uvedení do provozu – 12. duben 1978 připomínající výročí letu prvního člověka
do vesmíru. Životní cyklus K 10 000/74 prodloužily dvě generální opravy a řada technických
vylepšení. Jeho vysoce spolehlivá ocelová konstrukce ani po dlouhých letech provozu
nejeví známky většího opotřebení. Přesto se hornická služba technického gigantu chýlí
do závěrečné etapy. Podle řady odborných posudků je plánována zhruba do roku 2021.
Tak šel čas
s K 10 000/K 74
1974Hutní montáže Ost‑
rava zahájily na mon‑
tážním místě v Bílině
stavbu rýpadla
1978dokončení montáže
a zahájení zkušebního
provozu (vzhledem
k nadměrnému spadu
materiálu z vynášecí‑
ho talíře trvalo první
hrabání jen 25 minut)
1984po šesti letech zkušební‑
ho provozu byl prototyp
K 10 000 předán k trvalé‑
mu používání Dolů Bílina
1995generální oprava dovy‑
bavila rýpadlo mimo jiné
elektromotory řízenými
frekvenčními měniči, ří‑
dicím systémem ovládá‑
ní kolesa dopravní linky
2006rekordní rok: těžbou
13 134 000 m3 skrýv‑
kových hmot se stalo
K 10 000 těsně po
rýpadle SRs 1 550.1/K 55
z DNT (13 141 787 m3)
druhým rýpadlem
s nejvyšším ročním
výkonem v historii
povrchové těžby v rámci
celé severočeské
hnědouhelné pánve
2014masivní skluz nadložních
hmot poškodil při těžbě
v prostoru bývalé Tep‑
lické výsypky konstrukci
kolesového výložníku;
oprava byla dokon‑
čena v květnu 2015
2016dosavadní objem těžby
1,2 mil. m3 skrývkových
hmot ovlivnila nepláno‑
vaná odstávka způso‑
bená prasklým čepem
zavěšení spojovacího
mostu párového zakla‑
dače ZP 10 000/Z 81
Proč vznikl nejvýkonnější technologický celek právě v Dolech Bílina?
Už na počátku 60. let, kdy se připra‑
vovala výstavba jednoho velkolomu
v bílinské oblasti, jenž by nahradil po‑
stupně douhlované malolomové provozy
Dukla, Pokrok a Jirásek, bylo evidentní,
že k zajištění dostatečných těžeb uhlí
pro centrálně plánované hospodářství
bude vzhledem k narůstajícím objemům
skrývky nezbytně nutná odpovídající
vysoce výkonná technika. V roce 1966
byla schválena investiční studie rozvoje
velkolomu Maxim Gorkij (Bílina), která
počítala s nasazením tří technologic‑
kých celků. Nejvyšší skrývkový řez měl
být pracovním prostorem do té doby
nepředstavitelného supervýkonného rý‑
padla TC3 s výkonem 10 000 m3 s. z./h.
Inspirací k vytvoření takového velko‑
stroje byla rýpadla v hnědouhelných
povrchových dolech v Porýní s denní‑
mi výkony až 110 tis. m3. Nový techno‑
logický celek nejvyššího skrývkového
řezu chystaného velkolomu měl kromě
rýpadla tvořit také výkonově odpovídající
zakladač a dálková pásová doprava šíře
2 200 mm. Zatímco dodáním zakladače
ZP 10 000/Z 81 byly hned pověřeny Vít‑
kovice (dnes PRODECO), systém DPD
měl být zakoupen od renomovaného
německého výrobce Weserhütte. Pro
realizaci rýpadla se původně počítalo
s Uničovskými strojírnami. Tento tradič‑
ní výrobce kolesových rýpadel byl ale
plně zahlcen projekcí a výrobou strojů
výkonové řady TC2 KU 800 (historicky
první KU 800.1 bylo v roce 1969 nasa‑
zeno právě na DB) a tak unikátní za‑
kázku největšího rýpadla nejen v rámci
tehdejšího Československa, ale celého
socialistického bloku RVHP získali pro‑
jektanti z teplické Projekční kanceláře
Vítkovických železáren. Ačkoliv nebyli
v oblasti dobývací techniky žádnými no‑
váčky (první korečkové rýpadlo vlastní
původní konstrukce uvedli do provozu už
v roce 1952), představovalo gigantické
K 10 000 důležitý mezník firemního vý‑
robního programu, neboť šlo o jejich prv‑
ní rýpadlo kolesové. Projekční práce na
nejvýkonnějším tuzemském velkostroji
začaly v roce 1967. Tým jeho tvůrců řídil
hlavní projektant Vladimír Duda, které‑
mu po celou dobu projekce, montáže
a zkušebního provozu sekundoval zpra‑
covatel veškeré strojní části Jan Zderčík.
Musely být plně respektovány výchozí
parametry požadované zadavatelem dosahové možnosti, rypná síla, nízký
tlak na podložku a především hodinový
výkon 10 000 m3 sypaných zemin.
Originální technická řešení
K 10 000/K 74 provázely
počáteční problémy
Po čtyřech letech výstavby zahájil uni‑
kátní velkostroj zkušební provoz, který
provázela řada potíží a poruch, nejčas‑
těji na vynášecím talíři. Do trvalého po‑
užívání bylo proto K 10 000 předáno až
v roce 1984. Problémy však pokračovaly:
Technické parametry rýpadla K 10 000/K 74
Teoretický výkon
10 000 m3/h
Měrná rozpojovací síla
90 kN/m
Výkon kolesa
2 × 800 kW
Specifický tlak na podloží
0,1 MPA
Instalovaný příkon
10 000 kW
Celková hmotnost včetně spojovacího mostu
6 088 t
celkem třikrát praskla mohutná hřídel ko‑
lesa (hmotnost 33 t, délka 13 m). I přes
mimořádnou pozornost, kterou výluč‑
nému stroji věnovali jeho tvůrci, posádka
i dodavatelé, dosahovalo časové využití
stroje v prvních letech provozu jen 40 %,
což konsekventně vedlo ke změně pů‑
vodního plánu vyrobit pro Doly Bílina ještě
jedno takové rýpadlo TC3. Provozní výko‑
ny prototypu K 10 000/K 74 se však po‑
stupně ustálily na přijatelných hodnotách.
Navzdory uvedeným problémům se do‑
savadní celkovou těžbou 325 523 182 m3
stalo nejvýkonnějším rýpadlem v historic‑
kých přehledech objemů těžby na Dolech
Bílina. Aby K 10 000 obstálo v náročných
podmínkách prvního skrývkového řezu
s lepivými sprašemi a jíly, bylo kromě
obřích korečků a hydraulického kráčivého
podvozku umožňujícího pohyb v rozmezí
360° jako jediné rýpadlo vybaveno sku‑
tečně specifickými originálními řešeními:
v ynášecím talířem se sklopnými seg‑
menty umožňujícím předávání těžené‑
ho materiálu z kolesového výložníku
na spojovací most
hydraulicky poháněným kráčivým
podvozkem s válci zdvihu na vnějších
opěrách
uchycením kolesa na hřídeli pomocí
rozpěrných upínacích prvků, podélná
osa kolesa byla přitom oproti ose ko‑
lesového výložníku pootočena o 9,5°
laserem hlídaným maximálním zatíže‑
ním kolesového výložníku při dosed‑
nutí kolesa na terén.
K 10 000/K 74: Nejen symbol efektivní
povrchové těžby, ale i poutní místo
nekonečné řady exkurzí
Těžko bychom za uplynulých 38 let
spočítali kolik tuzemských a zahranič‑
ních návštěvníků Dolů Bílina zavítalo na
první skrývkový řez, kde K 10 000/K 74
tvoří neodmyslitelnou hornickou do‑
minantu Bílinska. Do roku 1989 oproti
běžným návštěvníkům a zájemcům o po‑
vrchovou těžbu převažovali představitelé
z nejvyšších státních a stranických míst,
kteří nasazení K 10 000 bedlivě sledo‑
vali. Jednalo se o státní úkol a důležitý
pilíř koncepce vybudování silného pa‑
livoenergetického komplexu v bílinské
části revíru, zásobujícího požadovanými
objemy uhlí potřeby energeticky nároč‑
ného průmyslu. Zejména na přelomu 70.
a 80. let, kdy nastávaly časté a relativně
dlouhé odstávky způsobené zejména
revolučním řešením vynášecího talíře,
 Nechybějí ani exkurze ze zahraničí,
například až z dalekého Tchaj‑wanu.
 Loni přijel na DB také
vicepremiér a ministr
financí ČR Andrej
Babiš a u K 10 000/K 74
se setkal
i s mechanikem
Josefem Tobkem.
 Vedoucí přípravy
výroby DB Ivan Bílý je
častým a zasvěceným
průvodcem.
přijížděly z k rýpadlu časté delegace
vedení SHR a čelních představitelů mi‑
nisterstva paliv a energetiky či předsed‑
nictva vlády. „Kritické návštěvy z centra
byly časté. Tři rýpadla typu KU 800 nasa‑
zená na VMG v letech 1969 až 1973 vy‑
kazovala relativně vysokou poruchovost
a nepodávala ani zdaleka očekávané
výkony. Naděje na zvýšení objemů odkli‑
zu se tedy upíraly ke K 10 000. Navzdory
obrovskému úsilí a obětavé práci, které
uvádění do provozu největšího rýpadla
věnovali jeho dodavatelé, ale i naši lidé,
nedařilo se ani originálnímu K 10 000
plnit plánované objemy těžeb. Situace
se stabilizovala až po mnoha úpravách
a rekonstrukcích, kdy se pak stroj dob‑
ře uplatnil na prvním skrývkovém řezu
DB,“ zavzpomínal nestor velkolomového
dobývání Jan Žďárský. Možnosti pro‑
hlédnout si rýpadlo přímo v provozu vy‑
užilo během téměř čtyř dekád několik
generací odborníků, ale laické veřejnosti
z celého světa. Obdivně tak o K 10 000
hovořili například jak sovětští experti
z největších povrchových dolů na Sibiři,
tak manažeři německých hnědouhel‑
ných společností Rheinbraun (nyní RWE)
či MIBRAG.
16/17
 K návštěvníkům pracoviště K 10 000/K 74
patří často školní mládež.
Dovedete si v budoucnu představit K 10 000/K 74
jako industriální památku?
Petr Škanta
starosta obce Braňany
My všichni v Braňanech K 10 000
dobře známe. Řadu let odtěžuje skrýv‑
ku v našem sousedství. Rýpadla jsou
symbolem povrchové těžby uhlí, proto si
myslím, že by se alespoň některá měla
po vyřazení z provozu zachovat. A prá‑
vě gigantické K 10 000 by bylo určitě
vypovídajícím příkladem připomínají‑
cím originalitu a schopnosti jeho tvůrců
i spolehlivou práci bílinských horníků.
Zbyněk Jakš
ředitel Podkrušnohorského
technického muzea
Ano. Je mým velkým přáním, aby se
K 10 000 stalo dominantou expozice na‑
šeho muzea. Ročně k nám zavítá přes
11 tisíc návštěvníků, kterým přibližujeme
hlubinnou a povrchovou těžbu uhlí. Jsme
nejnavštěvovanějším muzeem Ústec‑
kého kraje. Zájem o technické památky
je u nás obecně na vzestupu. Největší
tuzemské rýpadlo by bylo jednoznačně
zlatým hřebem naší expozice. Dokonce
už máme vymyšlenou vhodnou trasu,
kudy by se k nám K 10 000 dostalo. Do
Kopist to z prvního řezu dolu Bílina bude
za pár let nějakých 7 km. Samozřejmě
bude záležet na racionálních konkrétních
podmínkách, ale určitě by stálo za to
unikátní velkostroj zachovat a zpřístupnit
široké veřejnosti. Prohlídková trasa by
mohla vést po upravených pochůzných
lávkách k unikátnímu vynášecímu talíři
a do kabiny řidiče, kde by si návštěvníci
vyzkoušeli ovládání kultovního rýpadla.
Vlastimil Vozka
poslanec Parlamentu ČR
Měl jsem štěstí být u toho, když byl
tento unikátní stroj uváděn do provo‑
zu. Jsem přesvědčen, že všichni stro‑
jaři i baňaři se mnou budou souhlasit,
že K 10 000 je kus historie revíru. Proto
bych jednoznačně podpořil nápad jeho
zachování jako technické památky. Nyní
i v budoucnu bude spousta nadšenců
a příznivců, kteří si největší rýpadlo rádi
prohlédnou.
Václav Fišer
člen dozorčí rady SD a předseda Odborové organizace č. 1 Skrývka DB
Jednoznačně ano. K 10 000 je můj
našeho regionu. Na Dolech Bílina je ale
bagr, můj svět práce. Členem posádky
víc výlučných a technicky unikátních
jsem byl 32 let. Účastnil jsem se montá‑
velkostrojů – rýpadla K 2 000, K 650,
že, zprovozňování a všech dalších mez‑
nebo zakladač ZP 10 000. To jsou také
níků historie našeho největšího dobý‑
originály, které jinde nenajdete. Znám
vacího stroje. Pokud by se po ukončení
příklady ze sousedního Německa, kde se
provozu našel vhodný prostor a rýpadlo
podařilo zachovat řadu atypických vel‑
mohlo být přístupné veřejnosti, splnil by
kostrojů, které nyní fungují jako turistické
se mi můj celoživotní záměr – zachovat
atrakce. Určitě by něco podobného mělo
unikátní velkostroj, jako připomínku vel‑
vzniknout i u nás. K 10 000 je ideálním
kolomové těžby uhlí, která zaměstnávala
počátkem možného technického parku
několik generací a stala se symbolem
dobývací techniky.
Jiří Neruda
člen představenstva
a výrobní ředitel SD
Zatím je K 10 000 stále v provoze, pro‑
to úvahy o jeho zachování jako technic‑
kého díla a symbolu povrchové těžby
považuji za předčasné. Vyřazené rýpadlo
KU 800 na DNT známé veřejnosti jako
Březenský drak se stalo vyhledávaným
turistickým cílem Chomutovska, proto
chápu přání zachovat pro další generace
také velkostroj na Bílinsku. Zvlášť pokud
jde o unikátní a ojedinělé K 10 000 nejvý‑
konnějšího technologického celku TC3.
Změna energetické politiky a restrukturalizace hnědouhelné‑
ho průmyslu na počátku 90. let znamenala dramatický propad
těžby uhlí ve všech východoněmeckých revírech. Zatímco
většina povrchových dolů byla uzavřena a začala se měnit na
jezera, podařilo se ze stovek kusů dosud fungující, avšak již
nepotřebné dobývací techniky zachránit několik velkostrojů
a dalších mechanismů. Postupně bylo vytvořeno několik skan‑
zenů hornické techniky. Nejatraktivnější je Ferropolis u zato‑
peného hnědouhelného lomu nedaleko Halle (unikátní sbírku
tvoří 6 velkostrojů a ročně ji navštíví přes 200 tisíc lidí) a největší
skrývkový most F60 (přezdívaný ležící Eiffelovka) v lužickém
revíru. U gigantu F60 nacházíme paralelu ke K 10 000. V obou
případech jde o unikátní největší a nejvýkonnější dobývací stro‑
je. Obří skrývkový most F60 (délka 502 m, šířka 204 m a výška
80 m) je chloubou německých konstruktérů. Jde o specifické
technologické zařízení používané k odtěžování a zakládání
nadloží. 11tunovou industriální památku před sešrotováním
zachránili krajinní ekologové s nadšenci z obce Lichterfeld
v Lužici. Dobře rozpoznali unikátnost objektu jako symbolu
průmyslové historie regionu, kde se uhlí těží přes 150 let. Dobrý
marketing, aktivní a ekonomicky zdatní členové podpůrného
spolku vytvořili pro tisíce platících návštěvníků vyhledávanou
atrakci a cíl zážitkové cesty po stopách energie, která přibližuje
historii těžby uhlí i současnou tvář regionu s desítkami jezer ve
zbytkových jamách bývalých povrchových dolů. Pro návštěvní‑
ky z ČR je to nejblíž do hornicko‑technického parku u Lipska,
který za vstupné 6 € nabízí zblízka kompletní technologický
celek povrchové těžby uhlí.
Březenský drak je připraven na novou sezonu
Od ukončení aktivní služby v roce 2011 slouží tušimické rý‑
padlo KU 800.8/K 77 neboli Březenský drak jako průmyslová
technická památka. Díky pravidelným rekonstrukcím, generálním
opravám a pečlivé údržbě bylo možné po vyřazení z báňského
provozu zpřístupnit velkostroj veřejnosti. Pravidelné kontroly stavu
KU 800.8/K 77 samozřejmě probíhají i v místě jeho odstavení na
montážním místě v Březně. Jednou měsíčně provádějí pracovníci
skrývky vizuální prohlídku zaměřenou na stav celé konstrukce,
ochozů a lan. Rýpadlo je odpojené od přívodu elektřiny. Několik
jeho dílů, jako například pohon předávacího pásu, bylo demon‑
továno a použito u stále aktivního stroje KU 800.20/K 106 nasa‑
zeného na třetím skrývkovém řezu DNT. Na začátku března jsme
při pravidelné kontrolní prohlídce, jejíž součástí bylo také mazání
ocelových lan, zastihli mechanika velkostrojů skrývky Jaroslava
Podlahu a zámečníka Roberta Šimice. Od zpřístupnění si přijde
každoročně od jara do podzimu prohlédnout vysloužilé rýpadlo
několik tisíc návštěvníků všech věkových kategorií. Zejména slav‑
nostní zahájení nové sezony – Probouzení draka – znamená velký
zábavný rituál spojený s řadou soutěží a atrakcí pro děti. Letošní
již šestá sezona odstartuje 23. dubna od 10:00 do 17:00 hodin.
Více na www.sd‑infocentrum.cz
18/19
Vysloužilá dobývací technika jako symbol průmyslové historie Německa
profil
Poctivých 35 let ve službách
efektivní těžby hnědého uhlí
Po více než pětatřiceti letech končí své aktivní působení v Severočeských dolech zkušený
odborník v oboru hornictví pan Antonín Vincenc. Období rozvoje bílinského velkolomu
v 80. letech, následná restrukturalizace, začlenění Dolů Bílina do společnosti Severočeské
doly, soustavné snižování provozních nákladů a zvyšování produktivity práce, podíl na
organizaci investiční výstavby a vytvoření nové perspektivy DB – to jsou důležité milníky
vývoje Dolů Bílina, na kterých má Antonín Vincenc vskutku značný podíl. Svoji práci nám
přiblížil v bilančním rozhovoru, který se uskutečnil přímo na vyhlídce dolu Bílina.
Co vás přivedlo k zaměstnání na
dolech?
Po dokončení vysokoškolských stu‑
dií jsem byl šest let zaměstnán u velké
stavební firmy v Ústeckém kraji při opra‑
vách stavební mechanizace, zejména
věžových jeřábů a výtahů. Chtěl jsem
poznat něco jiného, tak jsem celkem
náhodně v závěru roku 1979 navštívil
budovu bývalého ředitelství Dolů Bíli‑
na a zeptal se na možnost zaměstnání.
Vzhledem k mému technickému vzdělání
a předchozí praxi byl o moji osobu zájem,
a tak jsem se dohodl a od 1. ledna 1980
nastoupil do OPZF (nyní odpovídá od‑
boru péče o majetek) na bývalém Velko‑
lomu Maxim Gorkij (VMG1). Znal jsem
tehdy dílenskou činnost, mechanizaci,
dopravu, ale technologické celky s rý‑
padly, pásovou dopravou a zakladači, to
byly pro mě zcela nové věci. Zajímavé
bylo později i seznamování s úpravnou,
energetikou včetně trafostanic, rozvo‑
den a dalších provozů.
To už ale bylo na dalších pracovištích
dnešních Dolů Bílina. Můžete připomenout, jaké pozice jste zastával?
Po práci v útvaru hlavního mechanika
VMG1 jsem prošel řadou funkcí při orga‑
nizaci a řízení tehdejších provozů nebo
závodů – Autodoprava, Dílny a energe‑
tika. Po sloučení DB a DNT do společ‑
né firmy Severočeské doly v roce 1994
jsem byl jmenován ředitelem DB. V le‑
tech 2006 až 2007 jsem působil v téže
pozici na DNT. Následně jsem zastával
funkci vedoucího odboru investic SD.
Za celou
dobu působení na DB,
DNT i ve
správě společnosti jsem
potkal řadu
pracovitých
lidí se znalostmi a zkušenostmi, od
kterých vždy
bylo možné
se něco nového naučit
a poznat.
Vraťme se k rozpadu koncernu SHD v roce 1990, kdy
vznikly samostatné státní podniky. Jak si to období
vybavujete?
V době působnosti státních podniků pod bývalým SHD
se příliš nehledělo na ekonomiku provozu, neboť těžba uhlí
byla prioritou pro chod elektráren, průmyslových závodů
a vytápění domácností. Díky zahraničním expertům, které
v roce 1990 pozvala vláda, probíhala postupně restruktu‑
ralizace a privatizace celého uhelného průmyslu. Rozdí‑
ly v ekonomice tak přivedly k sobě na začátku roku 1994
do jedné společnosti Severočeské doly tehdy ekonomicky
ztrátové Doly Bílina a vysoce ziskovou těžební lokalitu Doly
Nástup Tušimice.
V té době začalo fungovat konkurenční prostředí a tržní
hospodářství, snižovala se spotřeba uhlí a pozice Dolů Bílina
nebyla jednoduchá. Prognózy v dlouhodobém vývoji DB byly
směrovány k těžbě uhlí kolem 7,5 mil. t ročně. Byly připra‑
vovány varianty i na další minimalizaci těžeb. Při vysokém
příkryvném poměru skrývky vůči uhlí panovala i významná
existenční nejistota další činnosti Dolů Bílina.
A jak se situace vyvinula po vzniku akciové společnosti
Severočeské doly?
Spojení obou dolů přineslo postupně řadu změn, v počátku
zejména v centralizací činností mimo vlastní těžbu. Tento směr
se později promítl i do výroby. Snižovaly se provozní náklady,
skončila doba velkých investic, bylo nutné obstát na trhu
s uhlím v konkurenci i s ostatními uhelnými společnostmi. Pro
zachování existence těžby ve složitých podmínkách a k za‑
jištění odbytu až 10 jakostních druhů uhlí z Bíliny, bylo nutné
díky tlaku na ekonomiku provést řadu báňsko‑technických
opatření, včetně ukončení provozu na vnějších výsypkách
a přijmout další změny v organizaci a řízení dolu. To vedlo
i k vyčleňování obslužných činností mimo firmu, jako například
úklidu, ostrahy, závodního stravování, k prodeji ubytoven
a rekreačních středisek. Následně byly založeny dceřiné
akciové společnosti: Vrtné a trhací práce, SD – Autodoprava,
SD – 1. strojírenská a další.
20/21
Antonín Vincenc
specialista odboru investic
Absolvent ČVUT Praha začal svoji hornickou cestu v roce 1980 na
Dolech Bílina. Postupně prošel řadou pozic – od vedoucího referenta
OPM až po ředitele DB, následně DNT. V letech 2008-2015 zastával
pozici vedoucího odboru investic a technického rozvoje SD. Do
března 2016 předává agendu i cenné zkušenosti a znalosti svému
nástupci Petru Kolářovi. Za zásluhy o rozvoj hornictví byl v roce 2014
vyznamenán medailí Georgia Agricoly.
Důležitým mezníkem pro budoucnost Dolů Bílina bylo v roce 2005
převedení majoritního balíku akcií
SD z Fondu národního majetku na
ČEZ. Jak hodnotíte zařazení SD do
Skupiny ČEZ?
Je nutné si uvědomit, že právě tepr‑
ve začlenění Severočeských dolů do
Skupiny ČEZ přineslo jistotu v dlou‑
hodobém odběru uhlí pro elektrárny
ČEZ a uplatnění celé produkce ostat‑
ních druhů uhlí. Navíc, korekce územně
ekonomických limitů na Dolech Bílina
tuto jistou znásobuje a prodlužuje. Asi
málokterá podnikající společnost se
může pochlubit takovouto zajištěnou
perspektivou.
Díváme se z vyhlídky na lom Bílina. Prožil jste s jeho rozvojem řadu
změn. Vybavujete si ty nejdůležitější?
Když tady teď nad současnou těžeb‑
ní jámou lomu Bílina stojíme, promítá
se mi v paměti zpětně z 80. let bývalé
uspořádání dvou samostatných těžeb‑
ních závodů VMG a dolu Jirásek, kaž‑
dého se svou porubní frontou a směro‑
váním skrývky – z VMG na Radovesice
(nejprve se dvěma a později i s třetím
odtahem), s výklizovými dopravníky
směrem na Braňany nebo s ukládáním
skrývky ze severní části do prostoru
vyuhleného dolu Pokrok. To ještě po‑
kračovala výstavba našeho velkolomu.
Uhlí se těžilo ve dvou oddělených kří‑
dlech, vždy dvěma linkami dopravníků
po severní a jižní straně, se zaústěním
do Úpravny uhlí Ledvice. V obou do‑
lech se velký objem uhlí i skrývky ještě
těžil lopatovými rýpadly v kombinaci
s naší i cizí autodopravou. Později se
obě jámy spojily v jednu těžební lokalitu.
Za desítky let se přesunul tento lomový
prostor přes Jenišův Újezd, Nový Dvůr,
Libkovice směrem k Mariánským Rad‑
čicím. S tím souvisí i to, že se stěhovala
i naše vyhlídková místa.
V letech 2006 až 2007 jste v rámci
rotace ředitelů pracoval na DNT. Můžete porovnat obě těžební lokality?
Ty rozdíly jsou všeobecně známé. Na
Dolech Bílina vyšší příkryvný poměr,
hloubka těžební jámy, objem skrývky,
pevné polohy na nižších řezech, napja‑
tost bilance hmot pro uložení na vnitřní
výsypce, nestabilita svahů, složitější
zpracování vsázky uhlí v úpravně. I přes
tyto složitosti, kvalita a množství ex‑
pedovaných druhů uhlí (tříděné, hru‑
boprach a palivové směsi) jsou tím, co
posunulo Doly Bílina k vyrovnání eko‑
nomických rozdílů. Na DNT je snad je‑
diným negativem to, že příroda nadělila
ve sloji méně kvalitní uhlí.
Víte, byl jsem jeden z prvních, který
měl možnost poznat podrobně oba doly.
Bylo to opět další poznávání lidí, techni‑
ky, organizace práce a možnosti srov‑
návání obou těžebních lokalit. I když
dodnes určitá „rivalita“ mezi pracovníky
DB a DNT přetrvává, rozdíly se smazá‑
vají. Toto poznání mi rozšířilo znalosti
i pro další práci v investiční výstavbě.
V březnu odcházíte do důchodu. Jak
byste shrnul svých 35 let nepřetržité
poctivé práce?
Za celou dobu působení na Dolech
Bílina, Dolech Nástup Tušimice i ve
správě společnosti jsem potkal řadu
pracovitých lidí se znalostmi a zkuše‑
nostmi, od kterých vždy bylo možné
se něco nového naučit a poznat. Patří
jim mé poděkování. Jsem rád, že mohu
vnímat i to, že jsem se alespoň z části
mohl podílet na práci s lidmi v širokém
týmu SD a také na věcech, které jsou
i navenek viditelné, v posledních letech
v podobě zajištění techniky, staveb,
strojů a zařízení.
svět dolů
SKUPINA SD V ROCE 2015: PŘEHLED HLAVNÍCH UDÁLOSTÍ
Uplynulý rok byl mimořádně bohatý na události. Na obou těžebních lokalitách se úspěšně realizovala řada náročných investičních akcí, podařilo se splnit důležité ekonomické ukazatele a zásobovat odběratele požadovanými objemy uhlí. Specifickou událostí roku 2015 byla vládní úprava limitu těžby na dole Bílina, která prodlouží
životnost dolu až za rok 2050.
LEDEN
Rok ve znamení možnosti korekce limitu těžby odstartovala 13. ledna návštěva ministra
průmyslu a obchodu Jana Mládka na DB. „Po vyhodnocení všech aspektů vnímám rozšíření
limitu na dole Bílina jako optimální, nejvhodnější řešení,“ uvedl během fárání ministr Mládek.
Navzdory zimnímu počasí se na DNT úspěšně rozeběhla modernizace a oprava šesti
pásových dopravníků nasazených v provoze lom. Akci do stanoveného termínu (6/2015)
realizovalo PRODECO.
V Bruselu bylo zvoleno nové vedení Evropské asociace pro černé a hnědé uhlí EURACOAL.
Funkcí viceprezidenta byl pověřen Vladimír Budinský, ředitel strategie a komunikace SD.
SD – Kolejová doprava zahájila činnost střediska Trmice, které zajišťuje vlečkové služby
a vykládku paliva v Teplárně Trmice.
ÚNOR
PRODECO zahájilo vložení drtiče do
třídírny druhů ledvické úpravny, který
umožňuje navýšení produkce hrubopra‑
chového uhlí při využití stávajícího na‑
kládacího místa, včetně váhy. Drticí linka
byla vybavena odsávacím zařízením pro
maximální eliminaci negativních vlivů na
životní prostředí.
DUBEN
V plánovaném termínu se dokončila výstavba mo‑
hutného zemního valu u obce Březno, která byla jako
ochrana eliminující šíření prachu a hluku z dobývacího
prostoru DNT zahájena v červnu 2014. Nový val tak efek‑
tivně doplnil již realizovaná opatření a stal se důležitou
součástí zdejšího komplexu ochrany životního prostření.
SD spolu s VŠB – TU Ostrava se zhostily uspořádání
tradičního hornického ceremoniálu – 126. skoku přes
kůži, který se uskutečnil 24. dubna v Chomutově.
Proběhlo ustavující jednání environmentálního do‑
zoru na Tušimicku. Členy jsou zastupitelé obcí souse‑
dících s DNT a specialisté SD. Jejich společným cílem
je sledování kvality ovzduší a hladin hluku.
KVĚTEN
BŘEZEN
SD – Kolejová doprava začala přímo
v areálu ledvické elektrárny s výstavbou
nakládacího místa – náhradní logistic‑
ké dopravy uhlí z Elektrárny Ledvice do
Elektrárny Mělník. Od dokončení stavby
(4/2015) bylo až do konce roku naklada‑
čem (ve spolupráci s Revitrans) do va‑
gonů naloženo 125 tis. t prachového uhlí.
V ledvické úpravně bylo dokonče‑
no přemístění nakládky tříděného uhlí
z blízkosti města Ledvice do nového
místa ve vnitřním areálu úpravny, což
výrazně přispělo k lepšímu životnímu
prostředí a snížení hustoty dopravy
v sousedních Chotějovicích a Ledvicích.
Čézary 2015 se za skupinu SD stali
vedoucí oddělení koordinace skupi‑
nových zakázek Daniel Rottenberg
a vedoucí provozu mechanizace a re‑
kultivace Revitrans Miloslav Míchal.
ČERVEN
Limity jsou ostře sledovaným té‑
matem. Na DB, kde by mělo dojít
ke korekci limitu, se přijel blíže se‑
známit s územím zatím blokova‑
ným limity těžby ministr životního
prostředí Richard Brabec.
Za bezkonkurenční výsledky
v oblasti bezpečnosti práce do‑
sažené v roce 2014 získaly DNT
již počtvrté prestižní cenu za bez‑
pečnost v hornictví – Zlatý Permon.
PRODECO na DNT zahájilo modernizaci elektro části zakladače ZP 6800/Z 100 a re‑
konstrukci provozem opotřebené kulové dráhy rýpadla SchRs 1 550/K 109. Pro výměnu 24
segmentů kulové dráhy bylo nutné nadzvednout horní stavbu rýpadla. Na montážním místě
v Bílině už druhý měsíc pokračovalo PRODECO v modernizaci rýpadla KU 300.16/K 83, jejíž
součástí byla také úprava špičky kolesového výložníku.
SD – Kolejová doprava získala prestižní certifikát CZECH Stability Award 2015 AAA
s excelentním hodnocením otevřené komunikace, důvěryhodnosti a spolehlivého plnění
závazků vůči obchodním partnerům.
SRPEN
Na DNT začala realizace klíčové in‑
vestice: modernizace velkokapacitní
skládky VKS. Dodavatelem je sdružení
PRODECO – Noen. Široký rozsah prací
tvoří tři etapy: modernizace centrální‑
ho dispečinku, kompletní modernizace
skládkové technologie a napojení VKS
na homogenizační skládku, zavedení
systému monitorování kvality s pří‑
stroji na měření síry a popela. Termín
komplexního dokončení byl stanoven
na listopad 2016. Modernizovaná VKS
bude začleněna do systému homoge‑
nizace a umožní zbilančňování paliva.
Díky propracovanému systému zá‑
sobování pracovišť sodovou vodou
a minerálními látkami neovlivnila vlna
tropických veder atakujících na přelo‑
mu července a srpna 40 °C výkonnost
pracovníků důlních a úpravárenských
provozů.
ZÁŘÍ
Opět téma limity těžby: ministři české vlády
Andrej Babiš a Richard Brabec navštívili nejen
předpolí, ale i aktivní provoz dolu Bílina.
Na DB uskutečnil ČBÚ generální prověrku
zaměřenou na komplexní kontrolu bezpečnosti
práce, dodržování povolení hornické činnosti,
techniky a zpracování dokumentace. Vše bylo
shledáno bez závad.
Dnem otevřených dveří oslavilo PRODECO
70. výročí založení společnosti.
ŘÍJEN
Korekce limitu těžby na DB se stala realitou. 19. října
vláda ČR na výjezdním zasedání v Ústeckém kraji jedno‑
myslně rozhodla o úpravě územně ekologického limitu na
dole Bílina. Vládní usnesení č. 827/2015 upravuje dobývací
prostor tak, že umožní těžbu bílinského uhlí až za rok 2050.
V bezkonfliktním prostoru s rozlohou téměř 6 km2 jsou
uloženy vytěžitelné zásoby o objemu zhruba 100 mil. t
a postupu dolu Bílina nebrání žádné lidské sídlo.
Revitrans kompletně dokončil revitalizaci území po‑
znamenaného těžbou trachyandezitu v bývalém kame‑
nolomu u Braňan, kde tak pro občany vznikla atraktivní
oddychová zóna.
PROSINEC
Mobilní protihlukové zábrany – přes pět tisíc balíků slámy vystavěných ve výšce
5 m a délce 750 m – byly jako další ochranné opatření komplexu ekologických
staveb u obce Březno položeny na stávající ochranné valy, čímž zintenzivnily oddě‑
lení dobývacího prostoru DNT od sousední obce a snížily pronikání rušivých vlivů.
LISTOPAD
Představitelé SD na veřejném pro‑
jednání záměru POPD DNT Hlubina
v Droužkovicích prezentovali možnost
vytěžení 13,15 mil. t zásob hnědého
uhlí pod závěrnými svahy DNT bezzá‑
valovou metodou chodbicování, která
neovlivňuje povrch terénu poklesy. Při
posuzování vlivů na životní prostředí
EIA bylo na základě rozptylové a hlu‑
kové studie konstatováno, že záměr
neovlivní zdraví obyvatel a přírodu.
Po šesti měsících dokončilo PRO‑
DECO v DB rekonstrukci a moderni‑
zaci rýpadla KU 300.16/K 83.
Nejvyšší báňské ocenění vydávané ČBÚ - resortní me‑
daili Georgia Agricoly za rok 2015 – získal Milan Novotný,
závodní lomů SD.
Oboustranným podpisem dodatku pro rok 2016 bylo
završeno kolektivní vyjednávání vedené SD se zástupci
odborových organizací. Nejdůležitější změnou kolektivní
smlouvy pro rok 2016 byl nárůst tarifní mzdy o 3 %.
22/23
ČERVENEC
svět dolů
Karel Bartoš
50 let na špičce vývoje
&
PRODECO
a realizace dobývací techniky
Letos v lednu to bylo právě 50 let, kdy začal Karel Bartoš, inženýrská legenda v konstruování
velkostrojů, své aktivní působení v projekčně‑dodavatelské společnosti PRODECO, respektive
původní projekční kanceláři Vítkovických železáren. Připomeňme si, jak šel čas nadaného
technika, schopného manažera a zkušeného profesionála v uplynulých pěti dekádách.
1965
Prosinec 1965 –
slavnostní promoce ČVUT v Praze.
Dvaadvacetiletý Karel
Bartoš právě úspěšně
dokončil na Fakultě
strojní studia oboru
Transportní zařízení
a stavební stroje.
Kromě diplomu měl
v kapse i umístěnku
do severních Čech. Už
2. ledna 1966 prvně
v životě přijel do Bíliny,
kde nastoupil do
prvního zaměstnání – oddělení ocelových konstrukcí
Projekční kanceláře
Vítkovických železáren.
Prvním úkolem mladého projektanta byla rekonstrukce podvozku
zakladače Z 50. Pevné
spojení s velkostrojovou technikou začalo.
Momentka pořízená na montážním místě v Březně, kam zorganizovala Vítkovická projekční kancelář exkurzi pro rodinné příslušníky
svých zaměstnanců. Se stavbou zakladače ZP 2 500.8 určeného pro DNT se seznámila manželka Marcela a starší syn Petr.
1982
1980
Improvizovaná oslava
50. narozenin se
odehrála na služební
cestě v Athénách, kde
se společně s kolegy
ze Strojexportu účastnil nabídkového řízení
skládkového stroje.
Ovšem vůbec první
zahraniční pracovní
cesta zavedla Karla
Bartoše už v roce
1971 do Melbourne.
Paradoxně se netýkala těžebních strojů,
ale realizace dodávky
senážních věží z produkce Vítkovic. Díky
komunikačním schopnostem a znalostem
dobývací techniky
se aktivně účastnil
obchodních jednání, montáží a oprav
velkostrojů v Číně,
Kosovu, Austrálii,
Řecku, Kanadě a Indii.
1993
Intenzivně se věnoval
vývoji a realizaci dobývacích strojů, patřil
k týmu konstruktérů
největšího původního
českého korečkového rýpadla RK 5 000.
Mimo jiné měl na starosti pohon a uložení
kruhového dopravníku,
odlitky korečkových
vodičů. Montáž
robustního RK 5 000
začala v roce 1980. Od
uvedení do provozu
v roce 1982 až dodnes
spolehlivě těží obtížné nadložní partie
velkolomu ČSA . Jako
zodpovědný projektant se Karel Bartoš
podílel na vytvoření
únavového stroje
k testování životnosti
konstrukce lan.
1998
Jako statutární zástupce ředitele se podílel na přípravě a realizaci
dodávky tří velkostrojů technologického celku TC2 za dosluhující
techniku na DNT. Slavnostní podpis pro budoucnost teplické projekční kanceláře klíčové zakázky se uskutečnil v hotelu Princ de
Ligne za přítomnosti generálního ředitele SD Vratislava Vajnara,
ředitele Vítkovice – PRODECO Václava Kadluse a Karla Bartoše.
2006
Společně s kolegy
‑tvůrci velkostrojové
dobývací techniky
Václavem Kadlusem,
Janem Zderčíkem
a Vladimírem Dudou
jsou jedinými pracovníky z PRODECO, kteří
byli oceněni nejvyšším
hornickým vyznamenáním – medailí Georgia
Agricoly udělovanou
za mimořádný přínos
hornictví Českým báňským úřadem. Později,
v roce 2011, získal
Karel Bartoš Čézara –
prestižní cenou pro
nejlepší zaměstnance Skupiny ČEZ.
Oprava havarovaného rýpadla SchRs 1 550/K 109 probíhala pod dohledem Karla Bartoše v náročných terénních podmínkách prvního skrývkového řezu DNT, kde se společně vyfotografoval s kolegy – výrobním
ředitelem SD Jiřím Nerudou a Břetislavem Šmídem z PRODECO.
2013
2005
2011
24/25
Postupně byly na DNT
nasazeny v rozmezí
let 2000 až 2005 tři
velkostroje: zakladač
ZPDH 6 300.1/Z 101
a dvě rýpadla –
SchRs 1 550/K 109
a SchRs 1 320/K 110.
Jako zodpovědný projektant se Karel Bartoš
podílel na zakladači
a rýpadle SchRs 1320.
Projekt rýpadel pocházel od firmy Krupp,
výrobu všech konstrukcí zajišťovaly Vítkovice.
Zpočátku rýpadla
trápily problémy – převodovka u SchRs 1 550,
nízká provozuschopnost pseudoplanetové
převodovky pohonu
kolesa SchRs 1 320.
Po jejich odstranění fungují naprosto spolehlivě.
Slavnostní 6. červen 2011. Na montážním místě DB Jana
předalo PRODECO
jako generální dodavatel Severočeským
dolům nejmodernější
a zatím poslední kolesové rýpadlo vyrobené
v ČR. Výjimečnou událost, jakou úspěšné
dokončení montáže
velkostroje bezesporu
je, umocnila účast
prezidenta Václava
Klause, kterého jako
zodpovědný projektant
po právě dokončeném KK 1 300/K 111
provedl Karel Bartoš.
Téměř na den přesně od nástupu do zaměstnání se uskutečnila
za přítomnosti generálního ředitele SD Iva Pěgřímka oslava 50
úspěšných let Karla Bartoše v PRODECO a zároveň rozloučení
s aktivní profesní kariérou. „Ty roky stály za to,“ uvedl oslavenec.
2016
text: Tomáš Vrba, foto: T. Vrba a archiv K. Bartoše
svět dolů
Lovec krokodýlů pracuje na DNT
Zjistili jsme, že na lomu Libouš se děje něco zvláštního. Působí tady „lovec krokodýlů“,
jmenuje se Tomáš Novotný a pracuje jako geolog. Jak a proč loví právě krokodýly?
Již od padesátých let minulého století se v dolovém poli
DNT vyskytuje zvláštní paleontologický horizont, nazývaný
lupky. Jedná se o uhelné jíly, tedy uhelné lupky, které se na‑
cházejí na hlavě hlavní uhelné sloje. Dnes jsou k zastižení již
jen na lomu Libouš, ale vyskytovaly se i na bývalých lomech
Merkur, Březno i Prunéřov. Jedná se o vrstvu dříve mocnou
1 až 3 metry, tvořenou jemně slídnatými bitumonózními jíly
s charakteristickými sideritickými proužky.
Tato vrstva se nikde jinde v naší uhelné pánvi nevyskytuje.
Paleontologicky je zajímavá tím, že obsahuje miliardy drob‑
ných rozlámaných kostiček žabích pulců. Výjimečně se podaří
najít celého pulce. Jeho délka je běžně kolem 4 až 6 cm, ale
pokud se podaří narazit na ocasaté vývojové stadium, tak
až 14 cm. Mezi pozůstatky pulců se občas najdou i části ryb,
některé kusy musely dosahovat až minimálně 0,5 m délky.
Častější jsou menší rybky, které se vzácně podaří zachránit
i celé. Tento zvláštní jíl má také dosti nepříjemnou vlastnost:
rychle, téměř okamžitě ztrácí vodu a rychle vysychá. To
doprovází rozpraskání lupku a často poškození zkameněliny.
Charakter nálezů pulců a ryb nám ukazuje na občasné
vysychání sladkovodní velké laguny a tudíž znehodnocení
vody, které mělo za následek vymření celé kolonie živočichů.
Velmi vzácně se mezi těmito pulci a rybami objevil sem tam
zub z krokodýla. Zřejmě vypadl nějakému jedinci při toulkách
za potravou. Paleontologický obsah s těmito vodními živo‑
čichy nám neumožňuje přesné zařazení a určení stáří. O to
důležitější bylo, když jsme nedaleko, tentokrát pod uhelnou
slojí v oblasti lomu Merkur, zachytili paleontologickou vrstvu
čítající na 200 druhů živočichů počínaje od žab, krokodýlů,
přes hady, papoušky, orly, po koně, tapíry a šelmy.
A tak již několik let pátráme i po ojedinělých savcích v lup‑
kovém horizontu. Právě zde došlo zejména v loňském roce
k výrazné změně, kdy si lovec krokodýlů Tomáš Novotný
Geolog Tomáš Novotný, lovec krokodýlů, s nálezem zubu.
Malá část nalezených zubů krokodýla, největší má 2,5 cm.
začal všímat tohoto horizontu velmi detailně. První překvapení
bylo, když mu krokodýlí zuby začaly přímo skákat do rukou
a tak během krátkého období jich nasbíral několik desítek.
Takové štěstí v naší pánvi ještě nikdo neměl. Vypadá to, že
nalezl doupě třetihorního krokodýlího zubaře z období před
20 miliony let.
I ostatní nálezy se pod ostřížím zrakem lovce krokodýlů
začínají také objevovat – například čelist chameleona, zub
z jelínka, zub bobra, pancéřnaté štítky z krokodýlů, kous‑
ky krunýřů želv a také první zoubky hmyzožravců, které by
mohly pomoci s přesným určením stáří vrstvy a vložit tak
další kamínek do mozaiky poznání o dějích v období třetihor.
Na výzkumu této vrstvy spolupracujeme s pracovníky Ná‑
rodního muzea, zejména Borisem Eckertem. Uvidíme, jaká
další překvapení nás čekají.
text a foto: Zdeněk Dvořák
Severočeské doly rozhodně patří
k podporovatelům studia při zaměstnání poskytováním pracovního volna
i hmotného zabezpečení. Studium
samozřejmě musí odpovídat zájmům SD, tedy předpokládá zvyšování odbornosti. Nové technologie
i v těžebním průmyslu 21. století
snížily potřebu nekvalifikované práce
a zrychlená doba podtrhuje hodnotu
a význam vzdělávání jako trvalou
součást života. Maturita často už
nestačí. V minulých letech řada
našich zaměstnanců úspěšně završila studia na VŠB‑TU Ostrava, kde
aktuálně studuje 7 lidí z SD. Navštívili
jsme docentku Danu Vrublovou
v mosteckém Institutu kombinovaného studia Hornicko‑geologické
fakulty VŠB‑TU Ostrava, abychom se
zeptali na konkrétní možnosti studia.
Hornicko‑geologická fakulta (HGF)
přichází s novým mottem a kampaní
Budoucnost má hloubku. Je kampaň
určena pouze pro mladé maturanty?
Naše fakulta chce informovat samo‑
zřejmě co nejširší veřejnost – tedy mladé
středoškoláky, jejich rodiče, ale i dospělé
zájemce o studium – a zdůraznit, že ani
po ukončení těžby uhlí ve střednědobé
budoucnosti obor hornictví a geologie
nezanikne. Dál bude probíhat těžba jiných
surovin, například vápence, materiálů
pro potřebu stavebnictví, keramického
průmyslu. Ostatně už dnes neučíme jen
o těžbě, ale nabízíme řadu jiných per‑
spektivních oborů z ekonomie, environ‑
mentálních věd, geodézie, aplikované fy‑
ziky. Mimo jiné vychováváme i odborníky
na geovědní a montánní turismus.
Kolik studentů máte dnes v Mostě
a v jakých oborech?
K zahájení akademického roku 2015
evidujeme celkem 517 studentů. Do kon‑
ce letošního dubna se podávají přihlášky
na tříleté bakalářské a dvouleté magister‑
ské studium v Mostě a na naší Alma Mater
v Ostravě. Na Institutu kombinovaného
studia působí celkem 6 vysokoškolských
pedagogů, na výuku určitých předmětů
přijíždějí samozřejmě i kolegové z Ost‑
ravy. Ti také mohou efektivně využívat
k výuce telemost – živé propojení přímo
26/27
Vzdělanost rozhoduje
Doc. Ing. Dana Vrublová, Ph.D.
VŠB – TU Ostrava, Hornicko‑ geologická fakulta, Institut kombinovaného studia Most.
z mostecké učebny na přednášku v Os‑
travě. Výhradně denní (prezenční) formu
má bakalářské studium oboru Geovědní
a montánní turismus. Od letošního škol‑
ního roku běží prezenční i kombinovaná
forma studia oborů Inženýrská geodézie
a Důlní měřictví. Obor Těžba nerostných
surovin a jejich využívání se u nás studuje
jen v kombinované formě. V Mostě je však
možné studovat i další obory z programů
Hornictví, Nerostné suroviny, Geologické
inženýrství, Geodézie a kartografie.
Mostecký Institut kombinovaného
studia přibližuje VŠB‑TU Ostrava již
několik desetiletí k centru hnědouhelného průmyslu. Dřív tady byl největší
zájem o obory související s rozvojem
dobývání hnědouhelných ložisek. Nabízíte dnes i perspektivnější či univerzálnější obory?
HGF se o své pracoviště v Mostě
rozrostla skutečně díky dynamickému
rozvoji povrchové těžby v obou hně‑
douhelných revírech. Samozřejmě si
uvědomujeme perspektivy vyuhlení
jednotlivých těžebních lokalit a orien‑
tujeme se na delší výhled pracovního
uplatnění našich absolventů. Právě proto
rozpracováváme a nabízíme i jiné obo‑
ry – od Ekonomiky a řízení v oblasti su‑
rovin přes Zpracování a zneškodňování
odpadů až po Systémové inženýrství
v průmyslu, Technologie a hospodaření
s vodou či Úpravu surovin a recyklaci.
Tradiční název naší fakulty však nadále
zachováváme. Jak vysvětluje proděkan
pro legislativu pověřený vedením HGF
JUDr. Alexander Király, Ph.D.: „Víme, že
hornictví není u mladých lidí zrovna po‑
pulární. Hornictví a geologie jsou však
s fakultou natolik historicky propojeny,
že je nemůžeme z názvu jen tak vypustit.“
Sama jste obhájila habilitační práci
Sledování a řízení těžební technologie
na hnědouhelných lomech měřickými
metodami. Vaše vědecko‑výzkumná
činnost je zaměřena na rozvíjení důlního měřictví. Jak se díváte na dospělé
studenty přicházející přímo z báňské
praxe?
Tak jako všichni moji kolegové oceňuji
jejich úsilí o vysokoškolské vzdělání, kte‑
rému musí obětovat spoustu času. Oce‑
ňuji jejich provozní zkušenosti i motivaci
k dosažení profesního cíle a dobrého
pocitu z osobního rozvoje. Ostatně na
SD nám i jim pomáhají zkušení odborníci
jako konzultanti či oponenti diplomových
prací nebo organizátoři terénních stu‑
dentských exkurzí. Těšíme se na nové
studenty, kteří spolu s diplomem získají
jistě větší šance na svých pracovištích
a posílí sociální kapitál SD.
svět dolů
Rozšíření protipožárního zabezpečení
filtrační stanice na ÚDUT
Filtrační stanice Ústřední drtírny
uhlí Tušimice má od loňského
prosince plné protipožární
zabezpečení, které přispělo ke
zvýšení efektivity protipožárních
systémů a zajistilo ochranu objektu
i zdraví a bezpečnosti zaměstnanců
nejlepším možným způsobem.
V prosinci 2015 bylo dokončeno rozší‑
ření protipožárního zabezpečení filtrač‑
ní stanice. Odsávací zařízení uhelného
prachu od firmy EKO‑PAR, instalované
na provozním úseku ÚDUT (Ústřední
drtírna uhlí Tušimice), bylo zprovozněno
již v roce 2008, a to z důvodu snížení
prašnosti. Prach je sběrným potrubím
odveden mimo objekt ÚDUT do filtrační
stanice. Zde je provedena filtrace směsi
vzduchu a prachových částic (zachyce‑
ním a odvodem uhelných částic do zá‑
sobníku) a výfukem vzduchu do komína.
Odsávací zařízení zajistilo snížení kon‑
centrace uhelného prachu v prostorách
ÚDUT z hlediska hygienických předpisů
na hodnotu do 10 mg/m3 a dále vyloučilo
či minimalizovalo účinky možného požáru
nebo výbuchu uhelného prachu v prosto‑
rách budov ÚDUT, aby bylo zabezpečeno
zdraví a bezpečnost zaměstnanců ÚDUT.
Filtrace vzduchu znečištěného hně‑
douhelným prachem je však spojena
s nebezpečím výbuchu. Proto byl na
Suchovody.
Filtrační stanice na ÚDUT.
Rozvod vody pro zhášecí trysky v horní
části filtrů v otevíracích poklopech.
Zhášecí tryska ve vysunutém (aktivním) stavu.
vlastních filtrech nainstalován práškový
protivýbuchový systém HRD. Ochranné
zařízení HRD (High Rate Discharge) je
hasicí technika, která se vyznačuje ex‑
trémně rychlým vnesením hasicího pro‑
středku do chráněného zařízení. V přípa‑
dě růstu tlaku v systému, jehož průběh
odpovídá křivce výbuchu, uvolní tlakové
čidlo hasicí prášek z lahve, který utlumí
zážeh výbuchu. Tento proces probíhá
v jednotkách milisekund a tím je možno
zasáhnout výbuch již v počáteční fázi jeho
vzniku. Filtrační soustava ÚDUT splňuje
požadavky na zabezpečení před roztrže‑
ním ve chvíli výbuchu. Filtr a odpovídají‑
cí část potrubních rozvodů má tlakovou
odolnost 50 kPa, aby v technologickém
zařízení nenastaly plastické deformace.
Na vstupním potrubí do filtru na dimenzi
DN 1400 je certifikovaná protiexplozní
bariéra, která brání přenosu exploze
do předcházející technologie. Rychlost
vzdušiny ve vstupním potrubí činí zhruba
20 m/s, což je v souladu s certifikací.
Rozšíření protipožárního zabezpečení
filtrační stanice bylo provedeno ve spo‑
lupráci s firmou EKO‑PAR. Cílem je neu‑
stálé zvyšování efektivity protipožárních
systémů. Protipožární zabezpečení se
skládá z centrály automatického hašení
IGNIS 1520M, elektroinstalace, vodovod‑
ního potrubního rozvodu se systémem
trysek k výrobě vodní mlhy (z pitné vody)
a zhášecích trysek (na užitkovou vodu),
uzavírací klapky za ventilátorem zabraňu‑
jící komínovému efektu při aktivaci zhá‑
šecího systému, kouřových čidel GSME –
EX, teplotních čidel a opticko‑akustického
signalizačního systému. Čidla GSME jsou
umístěna ve vnitřních prostorách filtrů,
klasifikovaných jako prostory s nebezpe‑
čím výskytu výbušné atmosféry – Zóna 22.
V první fázi řídící centrála na základě
signálu od GSME čidel nebo teplotních
čidel automaticky zastaví chod filtrač‑
ní stanice – vypne odtahový ventilátor.
Teplotní čidla jsou umístěna z vnějšku na
vlastních filtrech, kouřová čidla GSME –
EX jsou umístěna na horní části filtrů (in‑
stalovaná přímo do otevíracích poklopů),
tedy do vnitřních prostor filtrů, klasifikova‑
ných jako prostory s nebezpečím výskytu
výbušné atmosféry – Zóna 22.
Zároveň se uzavře pneumatická závo‑
ra, která je umístěna mezi ventilátorem
a komínem. Následně se spustí opticko
‑zvuková signalizace umístěná na vnější
straně opláštění filtrační stanice a op‑
tická signalizace na ústředně HZS DNT.
Současně dojde k automatickému ote‑
vření elektro ventilů na potrubí s pitnou
vodou. Potrubí s pitnou vodou je rozve‑
deno do mlžících trysek instalovaných
na bocích filtru.
Vzhledem k tomu, že dojde v první fázi
k hašení pouze vodní mlhou, nenastane
znehodnocení filtračních rukávů, kterých
je dohromady v obou filtrech 560. Po
odstavení zhášení vodní mlhou (uhašení
zárodku požáru, nebo v případě potvrzení
falešného poplachu) se filtrační stanice
uvede opět do provozu.
Pokud se průzkumem hasičů potvrdí
výskyt ohně uvnitř filtrů, jsou filtry násled‑
ně zality vodou z autocisteren. Potrubí
suchovodů je rozvedeno do zhášecích
trysek instalovaných jednak na bocích
filtru a jednak v horní části filtrů do ote‑
víracích poklopů.
Platilo a stále platí, že požáry byly, jsou
a budou. To je racionální fakt. Nedávno
jsem četl, že pravděpodobnost, že se
Země vychýlí ze své oběžné dráhy, je při‑
bližně 0,000000014 %. Takže ani to není
zcela vyloučené.
Ne, neznám odpověď na každou
otázku. Ale v případě požáru nebo vý‑
buchu odsávaného uhelného prachu ve
filtrech – i když jeho pravděpodobnost je
velmi nízká – platí, že je filtrační stanice
v současné době chráněna tím nejlepším
možným způsobem.
text a foto: Marek Herčzík
Nové prezidium asociace EURACOAL
Vladimír Budinský znovu zvolen viceprezidentem
V Bruselu zvolil 28. ledna výkonný výbor Evropské asociace pro černé
a hnědé uhlí nového prezidenta – Dr. Wolfganga Cieslika, člena
představenstva německé energetické firmy STEAG GmbH Essen
a předsedy VDKI – Asociace dovozců uhlí. Jako viceprezident byl
znovu zvolen Vladimír Budinský, místopředseda představenstva ČEZ
Distribuce a bývalý ředitel strategie a komunikace SD, jenž v EURACOAL
zastupuje zájmy Zaměstnavatelského svazu důlního a naftového průmyslu.
Potvrzen byl rovněž viceprezident Nigel Yaxley, reprezentující Asociaci
britských dovozců a výrobců uhlí (CoalImP). Novým viceprezidentem
zvolil výkonný výbor Janusze Olszowského, předsedu polské Komory
hornického průmyslu a obchodu sdružující těžaře černého i hnědého uhlí.
EURACOAL zejména v současné
kritické fázi uhelné energetiky po‑
třebuje co nejsilnější hlas v Evropě
prosazující využívání černého a hně‑
dého uhlí pro výrobu elektřiny a oceli
v bruselských institucích Evropské
unie. Nový prezident Cieslik zahájil
svůj nástup jasným vyjádřením k sou‑
časné roli uhlí: „Pařížská dohoda o kli‑
matu v první řadě vyžaduje náš nový
pohled na energetickou politiku. Mu‑
síme myslet a jednat víc mezinárodně
než kdykoli předtím. Budoucnost bez
diskuse patří energii z nízkouhlíko‑
vých zdrojů. Ale uhlí je a ještě dlouho
zůstane mimořádně důležité pro bez‑
pečnost energetických dodávek i pro
energetickou budoucnost Evropy.
A proto musíme zachovat péči o naše
uhelné doly, naše bezpečné uhelné
dovozy a naše uhelné elektrárny.“
Po zasedání výkonného výboru
členové EURACOAL a pozvaní hosté
ocenili prezentaci Mezinárodní ener‑
getické agentury IEA Střednědobý
výhled trhu s uhlím, kterou před‑
nesl Keisuke Sadamori, ředitel IEA
pro energetické trhy a energetickou
bezpečnost. Uvedl, že uhlí by mělo
zůstat významnou součástí globál‑
ního energetického mixu a do roku
2020 vykazovat roční růst poptávky
o 0,8 %. Produkce uhelných elekt‑
ráren v EU se ovšem bude v tomto
období snižovat – ročně o 1,5 %, na
rozdíl od očekávaného růstu v asij‑
ské části světa. Ceny uhlí nejspíše
zůstanou pod tlakem vyvolávaným
globálním přezásobením a poptávkou
nesplňující očekávání. Pan Sadamori
poukázal na silnou cenovou korela‑
ci mezi černým energetickým uhlím
a ostatními průmyslovými komodita‑
mi (například železnou rudou, mědí
a koksovatelným uhlím), kdy útlum
globální ekonomiky je hlavní příči‑
nou stlačování cen těchto komodit.
Zatímco nízké ceny uhlí mohou zna‑
menat dobrou zprávu pro odběrate‑
le elektřiny, v případě řady uhelných
společností přinášejí ztráty, a to i přes
masivní úspory provozních nákladů
realizované od roku 2012. Spolu s níz‑
kými cenami ropy i velkoobchodní‑
mi cenami elektřiny znamenají nízké
ceny uhlí historicky nejhlubší propad
prognóz dalšího vývoje energetické‑
ho sektoru.
text: Tomáš Vrba
foto: B.I.G. Praque
28/29
svět dolů
hobby je víc než hra
Malíř Jan Matěják
Celoživotním koníčkem Jana
Matějáka, strojního specialisty
ledvické úpravny, je malování
obrazů. Většinu volného času
věnuje klasické vrstvené
olejomalbě. Do brilantnosti
zvládnutou technikou podobnou
dílům starých holandských
mistrů dává svým zátiším
téměř reálnou podobu. I když
je výtvarným samoukem
a neabsolvoval uměleckou
školu, díky projevenému talentu
byl osloven pražským Art
institutem k lektorské činnosti
ve víkendových workshopech
klasické lavírované olejomalby.
Od kdy se věnujete malířské tvorbě?
Odmalička jsem rád maloval. Ve tři‑
nácti letech mě zaujaly a ovlivnily obrázky
v dobrodružných knihách od Zdeňka Bu‑
riana. Tužkou jsem pečlivě překresloval
jeho dokonalé ilustrace. Zájem o kreslení
mě nepřešel ani v pubertě. Svůj první olej
jsem namaloval v osmnácti letech. Tehdy
už jsem začínal shánět knihy o techni‑
ce malování, o tom jak malovat oleje,
jak ztvárnit zátiší… Jako samouk jsem
si z odborné literatury postupně osvojil
teoretické základy olejomalby. Později,
díky nástupu internetu a informačních
technologií jsem získával další cenné in‑
formace. Užitečná pro mě byla především
instruktážní art videa z tvorby výtvarných
škol nebo malířů z celého světa.
Kdo vás kromě Zdeňka Buriana dále
inspiroval?
Jednoznačně holandští mistři 17. a 18.
století. Mezi mé největší oblíbence pat‑
ří Jan van Huysum, Abraham Mignon,
Jan Davidsz de Heem a samozřejmě Jan
Vermeer. S dílem starých mistrů se rád
seznamuji v nejrůznějších galeriích. Ně‑
kolikrát jsem si prohlédl expozici pražské
Národní galerie a Drážďanskou galerii.
Nejvíc mě ale pochopitelně zaujalo Rijks‑
museum – nizozemské národní muzeum
v Amsterodamu. Původně vlámské tech‑
nice lavírované vrstvené olejomalby se
věnuje i dnes řada umělců. Ze současné
generace mě nejvíce oslovují práce Ale‑
xeje Antonova, Davida Graye a Katherine
Stone. Ti všichni se zaměřují na realistic‑
ká zátiší a portréty.
bych se časem pustil do figurální malby,
krajin a dělal více portrétů. To zabere ale
mnohem více volného času. Proto se
zatím věnuji převážně zátiším a menším
plochám. Zastávám názor, že je lepší
dělat věci s maximálním nasazením. Vím,
že na velkoformátové práce bych určitě
neměl tolik času, kolik bych potřeboval.
Kromě práce v naší ledvické úpravně
se samozřejmě snažím věnovat rodině
a péči o dům.
Můžete přiblížit techniku vrstvené
olejomalby?
Podstatou je kladení systémů pod‑
maleb a barevných vrstev a lazur
olejových barev přes sebe. Nanášení
jednotlivých vrstev malby přes sebe
způsobuje, že mezi sebou prosvítají
a tím vytvářejí barevné efekty, kterých
nelze docílit jinou technikou. Maluji na
dřevěné desky, plátno nebo moderní
kompozitní materiál tvořený hliníkovou
deskou s polykarbonátovým jádrem.
Používám speciální ručně vyráběné
olejové barvy. Také ředidla, štětce
a gely vybírám od renomovaných
světových dodavatelů. Vzhledem
k časové náročnosti, kdy jeden ob‑
raz tvořím zhruba padesát hodin,
volím nejčastější maximální rozměr
80 × 60 cm. Dokončení díla ovlivňuje
také dlouhá doba zasychání jednotli‑
vých vrstev, proto je obvyklé, že pra‑
cuji souběžně na několika obrazech.
Ročně jich dokončím zhruba deset.
Jaké motivy se na vašich obrazech
nejčastěji objevují?
Zaměřuji se na zátiší a portréty. Motiv,
co budu malovat, ovlivňují momentální
nápady, nebo inspirace nějakým dílem
starých mistrů. Nejčastěji dělám kom‑
binaci obojího.
Na mých obrazech ale nejsou jen květi‑
ny, ovoce, historické nádobí a dekora‑
tivně nařasené látky. Mám rád wester‑
ny, přesněji řečeno spaghetti westerny.
A tak třeba na obraze nazvaném podle
mého oblíbeného filmu Trumfové eso se
objevil kolt US kavalerie 1873 položený
na starých prknech.
Kde se může veřejnost seznámit
s vaší tvorbou?
Před dvěma roky jsem měl výstavu
v galerii oseckého kláštera, která byla
relativně slušně navštěvovaná. Dostal
jsem nabídku výstavu zopakovat, ale
nechci prezentovat stejné věci, proto
počítám, že možná příští rok. To už bych
mohl mít dostatek nových obrazů. Re‑
prezentativní průřez mojí tvorbou mů‑
žete najít na mých webových stránkách
www.matejakart.com.
Věnujete se také lektorské činnosti. Jak jste se k pedagogické práci
dostal?
Vlastně náhodu. Před časem, po pro‑
hlédnutí mých prací, mě oslovil akade‑
mický malíř Tomáš Kubík. Začal jsem
tedy vyučovat kurzy klasické vrstvené
olejomalby v jeho výtvarné škole. Ak‑
tuálně spolupracuji s pražským Art in‑
stitutem. Na víkendových workshopech
se setkávám s lidmi, kteří mají podobné
zájmy jako já. Protože jsem sám samouk
a vím, jak je těžké shánět studijní mate‑
riály, těší mě, že mohu někomu pomoci
a předat zkušenosti.
Podle všeobecné představy je malíř
rozevlátým, spíše nepraktickým bohémem. Vy ale tak nepůsobíte.
Jsem realista a stojím nohama na
zemi. Jsem rád, že mám dobré a sta‑
bilní zaměstnání. K úpravně mám úzký
vztah. Od jejího vzniku v roce 1964
tady pracoval můj děda. Otec se
pak řadu let staral o strojní údržbu.
Když jsem jako zámečník v roce
1995 nastoupil do úpravny, byl
jsem už třetí generací Matějáků,
která svoji profesi napořád spojila
s ledvickou úpravnou. Velmi si vá‑
žím toho, že jsem si při zaměstnání
mohl rozšířit vzdělání a v roce 2007
absolvoval Fakultu strojírenské tech‑
nologie na UJEP v Ústí nad Labem.
Malování je tedy mým opravdu vel‑
kým koníčkem, nikoliv profesí.
30/31
Vaše malby vypadají technicky dokonale, je vůbec možné se ještě dále
zlepšovat?
Určitě. Je to jen otázka možností
a hlavně času. Mám pocit, že čím více
se malířství věnuji a studuji techniky mal‑
by, zjišťuji, že toho stále znám málo. Rád
jezerní krajina po těžbě
První dokončené jezero vytvořené
zatopením zbytkové jámy
povrchového dolu v severočeské
hnědouhelné pánvi je jezero Milada
v Chabařovicích. Vlastní napouštění
probíhalo devět let. Ukončeno bylo
v roce 2010, kdy hladina objemu
nepředstavitelných 36 mil. m3
vody dosáhla požadované kóty
146 m n. m. Předání jezera veřejnosti
se několikrát posouvalo, například
kvůli sesuvům půdy zapřičiněným
přívalovými dešti. Teprve od
30. května 2015 je Milada přístupná
široké škále návštěvníků. Atraktivní
vodní plocha, oblázkové pláže
a cyklostezky jsou nepochybně pro
rekreaci obyvatel sousedních měst
velkým lákadlem. Negativem je zatím
absence jakéhokoliv zázemí, včetně
gastronomického. Lokalitu spravuje
Dobrovolný svazek obcí jezero Milada,
který má s jezerem smělé plány,
v nichž nechybí zasíťování, následné
vybudování kempu, chatové oblasti
nebo přístavu. Všechno však záleží
především na financích. Jen vlastní
zatápění a rekultivace si vyžádaly
téměř 5 mld. korun z tzv. státních
15 ekomiliard určených na zahlazení
následků těžby uhlí v severních
Čechách. Teď se čeká na investory.
Jezerní krajina po těžbě
Velkolomová těžební činnost přináší
do krajiny velké změny – trvalé i dočasné.
Veškeré důlní škody musí být kompenzo‑
vány a následky důlní činnosti zahlazeny.
V rámci rekultivace zbytkových jam malo‑
lomů bylo v severočeském hnědouhelném
revíru nejprve vybudováno sedm vodních
PO UHLÍ PŘICHÁZÍ VODA
Jezero Milada
nádrží, které jsou dnes vyhledávanou oá‑
zou příměstské rekreace. Nejoblíbenější
je bezpochyby Barbora u Oldřichova. Je‑
zera Matylda, Vrbenský a Benedikt zase
patří k vyhledávaným cílům obyvatel
sousedního Mostu. Nedostatek zeminy
pro zasypání zbytkových jam velkolo‑
mových provozů je dán dlouhodobým
Od otevření jezera veřejnosti v roce 2015 usiluje o rozvoj cestovního ruchu Dobrovolný svazek obcí
jezero Milada, jehož členy jsou sousední města Ústí nad Labem, Trmice, Chabařovice a obec Řehlovice.
deponováním odtěžených skrývkových
hmot v mohutných tělesech vnějších
a vnitřních výsypek. Znovuodtěžení skrýv‑
ky z již rekultivovaných vnějších výsypek
by vedlo k další devastaci krajiny, navíc
není pravděpodobné ani z ekonomických
důvodů. Proto je vodní rekultivace – zatá‑
pění zbytkových jam vodou vlastně jedinou
možností, jak zahladit následky předešlé
hornické činnosti. V Podkrušnohoří po‑
stupně vznikne na místech velkých vyuh‑
lených povrchových dolů celkem 8 jezer,
z toho 6 v severočeské a 2 v sokolovské
hnědouhelné pánvi. Každá hnědouhelná
společnost plánuje v perspektivě do roku
2050 až 2070 postupně zaplavit dvě zbyt‑
kové jámy (Severočeské doly: lomy Bílinu
a Tušimice, Severní energetická lomy Vrša‑
ny a ČSA, Sokolovská uhelná lomy Medard
a Jiří‑Družba). Za průkopníky hydrologické
rekultivace velkých zbytkových jam lomů
slouží pak jezero Most vzniklé po bývalém
lomu Ležáky v Mostě, a především vůbec
první napuštěné a veřejnosti předané vodní
dílo – jezero Milada v Chabařovicích. Obě
tyto náročné akce zajišťoval státní podnik
Palivový kombinát Ústí nad Labem, který
je oprávněn provádět odborné zahlazování
následků hornické činnosti opuštěných
důlních děl.
Těžba hnědého uhlí na Ústecku
Povrchové dobývání na Ústecku zača‑
lo už na konci 19. století (lom Gustav ve
Varvažově). V letech 1949 až 1980 těžily
v této oblasti menší lomy Milada, Gustav II
a Barbora III. Právě ze zbytkové jámy lomu
Barbora III se od roku 1977 rozvíjela per‑
spektivní lokalita – velkolom Chabařovice,
který zásoboval uhlím tlakovou plynárnu
v nedalekém Úžíně a teplárnu v Trmi‑
cích. Chabařovické uhlí se vyznačovalo
vůbec nejnižším obsahem síry v sušině
(Sd ≤ 0,5 %) v rámci všech těžebních lo‑
kalit revíru. Maximální roční těžby se po‑
hybovaly kolem 5 mil. t, přičemž během
báňsky aktivních let 1977 až 1997 zde
celkem vytěžili 62 mil. t uhlí a 236 mil. m3
skrývkových hmot. Už v 80. letech překá‑
želo dalšímu postupu lomu město Chaba‑
řovice. V rámci přípravy na jeho likvidaci
zde platila stavební uzávěra a byl stržen
Vodohospodářská rekultivace lomu
Chabařovice
Předčasné ukončení těžby způsobilo
deficit skrývkových hmot potřebných pro
stabilitu vnitřní výsypky, proto byla sa‑
nace zbytkové jámy mimořádně složitá.
Nestabilní území si vyžádalo řadu speci‑
fických řešení, která měla eliminovat rizika
skluzu svahů. Napouštění bylo zahájeno
v roce 2001 z nádrže Kateřina. Zdrojem
vody byl Zalužanský potok. Kvůli nutné‑
mu zachování minimálních hygienických
průtoků bylo napouštění poměrně pomalé
a záviselo hodně na dešťových srážkách.
Od roku 2005 zde fungoval přelivový vrt.
Dosažením plánované provozní hladiny
na kótě 146 m n. m. bylo v roce 2010 na‑
pouštění ukončeno. Jezero Milada má
finální vodní plochu 252 ha s objemem
vody 36,6 mil. m3 a průměrnou hloubkou
15,6 m. Mezi nově vytvářenými vodními
plochami se umístilo za jezero zbytkové
jámy Medard u Sokolova (493 ha) a jezero
Most (297 ha).
Jen vodní plocha nestačí
V květnu 2015 bylo jezero Milada slav‑
nostně předáno široké veřejnosti. Kromě
cyklostezky a osvěžujícího koupání toho
zatím návštěvníkům moc nenabízí. Okolní
pozemky nejsou zasíťované. To brání smě‑
lým plánům na vybudování kempu, chato‑
vé osady a přístavu. Tristní situace vznikla
během tropických dní o loňských letních
prázdninách, kdy byla Milada obležena
několika tisíci návštěvníků a ti se museli
spokojit jen s několika mobilními toaletami.
V médiích bývá často Milada přirovnávána
k Máchovu jezeru, které vykazuje podobné
parametry (plocha 284 ha, hloubka 12 m).
Podle skeptických odhadů lze předpo‑
kládat, že kvalitou a nabídkou služeb se
obě jezera mohou přiblížit zhruba za 50 let.
text: Tomáš Vrba
foto: M. Hendrychová, T. Vrba
1949
32/33
evangelický kostel (1987). Zbourání tehdy
3,5 tisícového města zabránily politické
změny po Listopadu 1989. Vládní usnesení
č. 331/1991 o územně ekologických limi‑
tech těžby a následné rozhodnutí zastavit
těžbu na hranici ochranného pásma sou‑
sedního města a skládky chemičky zname‑
nalo rychlý útlum těžby a přípravu uzavření
lomu. Ta probíhala v rozmezí let 1994 až
1997. V nejmenším povrchovém dole v re‑
víru zůstalo nevytěženo 131 mil. t kvalitního
uhlí, nepotřebných 6 rýpadel, 4 zakladače
a kilometry pásových dopravníků.
Milada – jeden z ma‑
lých lomů chabařovické
oblasti bude za půl století
inspirací pro pojmenová‑
ní jezera zbytkové jámy
2000
povrchová těžba uhlí ve
velkolomu Chabařovice
byla předčasně ukonče‑
na už v roce 1997 a o tři
roky později byl odtěžen
poslední kubík skrývky
2001
zahájeno zatápění
zbytkové jámy lomu
Chabařovice, po devíti
letech bylo napouš‑
tění dokončeno
2015
jezero Milada je
zpřístupněno širo‑
ké veřejnosti, které
nabízí skvělé koupání
a síť cyklostezek
z historie těžby uhlí na Bílinsku
Důl Hermann u Želének
Série našich příběhů bývalých hnědouhelných dolů na Bílinsku pokračuje historií dolu Hermann,
jehož výstavba si už na přelomu 19. a 20. století vyžádala přestěhování obce Zabrušany
a vysušení velkého rybníka.
V dnešní oblasti mezi obcemi Želénky
a Zabrušany a Všechlapskou přehradou
se dříve rozkládal velký Zabrušanský
rybník, někdy také nazývaný Mlýnský.
Údolím protéká potok Bouřlivec.
V daném prostoru se nachází blízko
pod povrchem uhelná sloj, která byla
předmětem příležitostné těžby malými
rumpálovými šachtami. Dle udělených
důlních měr se tyto malé šachty zřejmě
nazývaly Caroli, Fortuna, Vereinigung,
Franz Josef, Anton, Emilie a Marie, a již
od roku 1850 patřily malým podnikate‑
lům z Duchcova a Řetenic. Byly zde totiž
problémy se silnou spodní vodou, které
důlní provoz silně omezovaly a tak těžba
uhlí nebyla příliš rozsáhlá.
Roku 1891 zaujala tato oblast dva vý‑
znamné soukromé podnikatele. Prvním
byl od roku 1884 ředitel blízkého dolu
Hartmann u Ledvic Richard Baldauf
(1848–1931) z Drážďan. Druhým pak sta‑
vitel a architekt Hermann Rudolf (1846–
1924) z Teplic. Oba vytvořili roku 1891
společnou firmu Baldauf a Rudolf a ta se
rozhodla u Zabrušan vybudovat povrcho‑
vý a hlubinný důl. Jak bylo zvykem u této
společnosti, dostal důl jméno jednoho ze
zakladatelů firmy tedy Hermann, česky
Heřman, po staviteli Rudolfovi.
Mapa z roku 1898 zachycuje stav rozfárání dolu Hermann.
Odkliz skrývky korečkovým rýpadlem na lomu Hermann u Zabrušan kolem roku 1900.
Do historie našeho hornictví vstoupili
osvícení majitelé Baldauf a Rudolf tím,
že pro rozvinutí uhelného lomu vykoupili
obec Zabrušany a postavili ji zcela novou
za výchozem uhelné sloje.
V letech 1906–1910 byla nově obec
vystavěna s 65 domy, školou, dvorcem,
myslivnou. Přestěhován byl i hřbitov
a postavena kopie původního barokní‑
ho kostela.
Nově vytvořené důlní pole zabíralo 15
jednoduchých důlních měr, a to Caroli
I–II, Fortuna I–IV, Vereinigung I–IV, Franz
‑Josef I–II, Anton, Emilie, Marie. Vlastní
Letecký pohled z roku 2015 s místem polohy dolu Hermann.
Snímek kolem roku 1900 s ředitelskou vilou.
34/35
výstavbě hlubinného dolu v roce 1891
předcházelo vysušení velkého Zabrušan‑
ského rybníka a zbourání vodního mlýna.
Hlubinný důl byl zaražen asi 500 m seve‑
rovýchodně od Želének, na rozhraní důl‑
ních měr Marie a Glückstern I. Šachetní
budova byla dřevěná s nízkou těžní věží
a rozkládala se na parcele 7/4 katastrál‑
ního území Želének. V těsné blízkosti na
parcele 7/3 byla postavena vila ředitelství
dolu, ta se zachovala dodnes a má číslo
popisné 47. Těžní jáma měla ohlubeň na
194,8 m n. m., dvě těžební patra a celko‑
vou hloubku 32 m a fungovala též jako
čerpací. Doprava v hlubinné části byla
prováděna koňmi. Důl patřil mezi doly
neplynující, tudíž zde horníci mohli pra‑
covat s otevřeným ohněm.
Důl Hermann byl od počátku své
činnosti v roce 1891 provozován jako
kombinovaný provoz. Těžilo se tedy
hlubinným způsobem a současně i po‑
vrchovým lomem. Vlastní lom se roz‑
prostíral na katastru obce Zabrušany.
Uhlí bylo tříděno na jednoduché sítové
třídírně značky Coxe a nepoužitelný
uhelný mour byl zakládán zpět do lomu.
Těžba byla rozvinuta dvěma povrcho‑
vými doly s hlubinnou těžbou, které se
kolem roku 1900 spojily v jeden lom.
První lom se rozprostíral mezi hlubinným
dolem Hermann a starou obcí Zabru‑
šany a druhý severozápadně za silnicí
okolo Zabrušanského rybníka (viz mapa
z roku 1898). Druhý lom odtěžil 10–15 m
mocnou uhelnou sloj pod zhruba 10me‑
trovým nadložím a byl v provozu od roku
1896 do roku 1906. Následně byl z části
zasypán a ve zbytkové jámě vznikl větší
Pohled na lom Hermann s kostelem Šimona a Judy z roku 1904.
oprám, ten byl zasypán až po roce 1945.
Těžbu ovlivňovalo také několikeré přelo‑
žení potoka. První lom měl uhelnou sloj
mocnou kolem 20 až 25 m kvalitního uhlí,
ale s poměrně hojným mourovým od‑
padem, způsobeným uložením uhelné
sloje blízko pod terénem. V lomu byla
provozována moderní metoda spouštění
velkých pilířů uhlí. Skrývka postupně
narůstala na 10 až 15 m mocnosti, a pro‑
to zde bylo kolem roku 1900 nasazeno
korečkové rýpadlo a zprovozněna skrýv‑
ková kolej na zasypávání druhého lomu
a následně i vnitřní uvolněný prostor
v prvním lomu.
Uhelná sloj byla po celou dobu těžena
ručně na vozíky. V roce 1907 byl trans‑
port natěženého uhlí svislou těžní jámou
z hlubinného dolu rozšířen o dopravu
uhlí svrchním lanem po šikmé rovině
z lomového provozu pomocí parního
stroje. V daném roce je zaznamená‑
no, že v hlubinném provoze pracovalo
102 horníků a 142 povrchových dělníků
v lomu. Výkonnost provozu byla do roku
1900 vzestupná – do 200 tis. t uhlí za
rok – a do roku 1914 se ustálila až na
250 až 275 tisíc tun uhlí ročně. Uhel‑
ná sloj v dolovém poli byla vytěžena
poměrně rychle a lom ukončil činnost
v roce 1914. Důl a lom byl v provozu
pouhých 23 let a vytěžil odhadem okolo
4 800 tis. tun uhlí.
Po vyuhlení a zastavení provozu lomu
Hermann majitelé dolové pole v roce 1921
prodali České obchodní společnosti. Zá‑
měr nového majitele bylo znovudobývá‑
ní uhelného mouru, jímž byly zaplaveny
vyrubané prostory lomu. V místě důlních
budov byla postavena briketárna. Ovšem
briketovací pokusy nebyly moc úspěšné
a kolem roku 1931 veškerá hornická čin‑
nost v této oblasti ustala. Již v době ukon‑
čení těžby byl povrchový lom zasypán
a terén vymodelován do dnešní podoby.
Rekultivace terénu zde byly dokončeny až
k roku 2000 a ani zkušené oko nepozná,
že zde byl otevřený uhelný lom. Vznikla
krásná zalesněná krajina s rybníkem, již
opět plnohodnotně využívaná.
Důl Hermann tedy nebyl velký a neměl
ani dlouhou životnost, avšak zapsal se
nesmazatelně do krajiny a také do historie
našeho hnědouhelného revíru.
text: Zdeněk Dvořák
foto: archiv OMG Doly Bílina
Stěnový porub dolu Centrum s dobývacím kombajnem a hřeblovým dopravníkem.
Konec hlubinné těžby hnědého uhlí v Čechách
Ukončením těžby v hlubinném dole Centrum v Dolním Jiřetíně se uzavře téměř 150letá epocha průmyslového
hlubinného dobývání uhlí v severočeské hnědouhelné pánvi. Svého vrcholu tento způsob těžby dosáhl na počátku
20. století. Po druhé světové válce už v těžených ročních objemech dominovala produkce povrchového dobývání.
Do poloviny 80. let byla postupně uzavřena většina hlubinných dolů. Tím posledním provozovaným dolem, ačkoli
již v útlumovém režimu, byla až do počátku letošního března právě Centrumka. Kdysi tolik typický fenomén
našeho kraje – hlubinnou těžbu uhlí – bude připomínat již jen expozice Podkrušnohorského technického muzea.
K technickému vybavení patřila také závěsná lokomotiva pro přepravu materiálu v dole.
Vývoj hlubinného dobývání v severočeské hnědouhelné pánvi
Nebudeme‑li počítat rané zmínky dokládající primitivní začátky
v 15. a 16. století, skutečný rozvoj těžby uhlí nastal až s růstem
potřeb průmyslu a hlavně po vybudování železničního spojení
do pánevních oblastí pod Krušnými horami kolem roku 1870.
Od té doby se zvyšoval počet hlubinných dolů a rostly těž‑
by. V letech 1860 až 1970 bylo v prostoru mezi Chomutovem,
Mostem, Duchcovem, Teplicemi a Ústím nad Labem postupně
provozováno zhruba 1600 hlubinných dolů. Podíl objemu jejich
výkonů na celkové těžbě v pánvi kulminoval v roce 1913 s téměř
77 %. Díky zavádění nové a stále výkonnější těžební techniky do
lomových provozů pak ale podíl hlubinné těžby postupně klesal.
Skutečný boom povrchové těžby přišel po druhé světové válce,
přesto bylo v revíru stále činných 26 hlubinných dolů. Potřebné
strojní vybavení pro odkliz nadloží výrazně zvýšilo produktivitu.
V roce 1978 dosahovaly náklady na jednu tunu uhlí vytěženou
v povrchovém dole 59 Kčs, oproti 116 Kčs při těžbě hlubinné.
Navíc kromě ekonomických negativ hlubinná těžba vykazovala
vyšší bezpečnostní rizika a nízkou výrubnost sloje. Hlavní do‑
bývací metodou bylo komorování na zával s ručním nakládáním
do vozíků. Teprve po roce 1950 byly téměř všechny hlubinné
doly vybaveny důlními stroji, pásovými a žlabovými dopravníky.
Po roce 1989 zbylo v revíru v aktivním
provozu už jen 5 dolů. Poté, co se v roce
2002 ukončil provoz na dole Kohinoor,
nesl tradici hlubinného dobývání hně‑
dého uhlí v Čechách už jen důl Centrum.
Důl Centrum v Dolním Jiřetíně
Nákladnou investiční výstavbu kdysi
potřebných moderních hlubinných dolů
financovaly renomované peněžní ústa‑
vy. Tak tomu bylo také v roce 1888 při
hloubení 166m jámy dolu Centrum, kdy
akci financovala Anglo‑rakouská banka.
O rok později už začala vlastní těžba. Po‑
stupně se důl rozvíjel – přibyla další těžní
věž, výdušná jáma a objekty na povrchu.
S maximální těžbou 1,53 mil. t z roku 1976
se Centrumka v historickém přehledu
nejvyšších hlubinných těžeb v revíru za‑
řadila těsně za důl Kohinoor (1,57 mil. t).
Vytěžit ročně víc než 1 mil. t se tady
podařilo pouze 4 dolům. V rekordních
letech pracovaly na Centrumce až dva
tisíce zaměstnanců. V rámci útlumového
programu se postupně snižovaly nejen
počty pracovníků, ale i vytěžené tuny.
Loni zde 320 zaměstnanců vytěžilo stě‑
nováním v lávkách na zával 440 tis. t níz‑
kosirnatého uhlí o výhřevnosti 14,08 MJ/
kg. Celkem je v dole Centrum udržováno
8 422 m důlních děl. V úterý 1. března za‑
stavením stěnového porubu se uzavřela
nejen 128letá historie dolu Centrum, ale
i významná etapa hlubinného dobývání
hnědého uhlí pod Krušnými horami.
Těžní věž jámy Centrum II.
Uzavřením
dolu Centrum v Dolním Jiřetíně
skončí téměř
150letá
epocha průmyslového
hlubinného
dobývání
hnědého uhlí
pod Krušnými horami.
36/37
hornické tradice
Seřazené důlní vozy se zásobou právě vytěženého uhlí.
Těžní stroj – srdce hlubinného dolu.
Konec hlubinné těžby v severočeské hnědouhelné pánvi
Ještě v roce 1955 bylo provozováno 23 hlubinných dolů.
Po roce 1990 probíhala těžba už jen v 5 dolech.
Důl
Rok ukončení
provozu
Maximální roční
těžba
Julius III
v Kopistech
1991
582 tis. t (1956)
Žižka
v Chomutově
1992
959 tis. t (1976)
Gottwald/
Alexander
v Hrdlovce
1992
760 tis. t (1979)
Kohinoor
v Mariánských
Radčicích
2002
1 574 tis. t (1984)
Centrum
v Dolním Jiřetíně
2016
1 539 tis. t (1976)
tip na výlet
Italský kostel Neposkvrněného početí Panny Marie v Dubí.
Tip na výlet – Dubí
Pozoruhodné cíle našich víkendových výletů najdeme v našem regionu doslova za rohem.
Cesta k nim je časově i finančně nenáročná, zážitky často až neočekávaně krásné. V Dubí u Teplic
na nás dýchne nefalšovaná Itálie i kouzelný porcelánový svět plný modrých cibulek.
Do malého podkrušnohorského měs‑
tečka nás zavede přání podívat se na
italskou architekturu a současně navštívit
exkluzivní výstavu tradičního cibulákové‑
ho porcelánu. To vše se nám splní jedině
v Dubí, které bývalo proslulé svými lázně‑
mi, ale svého času i nechvalně známou
pověstí místa na velmi frekventovaném
tahu E55. Mnohé z toho je minulostí,
zůstaly však trvalé hodnoty, které jsme
zdědili díky umu našich předků.
Dubí najdeme těsně na úpatí Krušných
hor, na hlavním tahu na Cínovec, kde je
také hraniční přechod. Nejvhodnější je
zaparkovat na velkém parkovišti pod láz‑
němi, tedy pojedete přes Dubí do kopce,
minete kostel a na další křižovatce zahne‑
te doprava, kde uvidíte lázeňský komplex
i parkoviště.
Historie Dubí sahá do druhé poloviny
15. století, kdy se zde objevují horníci
z Krupky. Vzniká osada a je skutečně
Expozice dubského porcelánu
v informačním středisku.
Interiér kostela v Dubí.
k budově lázní, která se nachází nad námi.
V současné době lázně poskytují léčeb‑
nou péči privátní klientele ze zahraničí.
V nedávné minulosti zde bylo i ubytování
pro seniory s rehabilitační péčí a dosaho‑
valo vynikajících výsledků. My se může‑
me podívat na nádvoří lázeňského domu,
kam nás po dohodě vpustí pracovníci
recepce. Za budovou je rozsáhlý park,
včetně pěstebních skleníků.
Klenot Dubí pak leží jen kousek pod
lázněmi. Je to novogotický kostel Nepo‑
skvrněného početí Panny Marie, posta‑
vený v letech 1898 až 1906. Kostel byl
postaven z veřejné sbírky, kdy podstat‑
nou část nákladů nesla šlechtická rodi‑
na Clary‑Aldringenů, která má v kryptě
kostela rodinnou hrobku. Projekt zhotovil
italský architekt Pietro Biggaglio podle
vzoru benátské gotiky. Na stavbu byl
použit bílý a červený mramor dovezený
z Itálie. Při vstupu do kostela vás zaujme
38/39
pojmenovaná podle okolních dubových
lesů. V 16. století se stává součástí tep‑
lického panství, dochází k rozvoji dře‑
vozpracujícího průmyslu. V přilehlých
obcích se rozvíjí průmysl - ať sklářský
či keramický, a také zpracování železa.
V 19. století znamená už Dubí oblíbený
cíl lázeňských hostů z Teplic a roku 1862
i zde začíná lázeňská léčba. V letech
1898–1906 je postaven kostel. V té době
je Dubí centrem rekreačních aktivit lá‑
zeňských hostů nejen z Teplic, ale i míst‑
ních. Přímo až k lázním vede tramvaj
z Teplic. V lese za lázněmi je sáňkařská
a bobová dráha, skokanský můstek.
Zimy bývaly skutečně intenzivnější, a tak
problém se sněhem neexistoval. V roce
1960 jsou k vlastnímu Dubí připojeny
vesnice v okolí, kde jsou umístěny zmiňo‑
vané průmyslové výrobny. Vlastní jádro
Dubí je tak i nadále vhodné na příjemnou
procházku s poznáním.
Vycházku začneme na parkovišti
pod lázněmi. Popojdeme několik kroků
Nádvoří Terezininých lázní.
Jídelna lázní.
typicky italská čtvercová, 33 metrů vy‑
soká věž. Délka kostela je 50 metrů,
a výška hlavní lodi je téměř 14 metrů.
Zajímavostí je, že původní věž byla vyšší,
ale z důvodů statických byla snížena.
V současné době se v kostele nejen
konají bohoslužby, ale díky spoluprá‑
ci zastupitelů města a správce farnosti
je kostel využíván i pro kulturní účely.
Kostel se tak stal nedílnou součástí kul‑
turního života města, což není v našich
podmínkách až tak běžné. Zajděte se
podívat dovnitř a přesvědčte se sami.
Nebo ještě lépe, domluvte si bezplatnou
prohlídku v informačním středisku, které
je vzdáleno asi 800 metrů od kostela.
Jak se tam dostat? Protože jsme na
výletě, půjdeme podél potoka, který teče
za kostelem. Koryto potoka je poměrně
velké a tedy nepřehlédnutelné. Po zhruba
500 metrech budete křižovat hlavní cestu
mezi Dubím a Krupkou, potok stále teče
Rozsáhlá zahrada lázní.
dolů a vy se budete i nadále držet jeho
směru. Po chvíli uvidíte na levém břehu
porcelánku, vyrábějící známý cibulákový
porcelán. Po několika metrech přijdete
k mostu přes potok a podlouhlé budově
bývalého kina, kde je nyní skvěle vyba‑
vené informační středisko, se skutečně
exkluzivní výstavou porcelánu. Přímo
naproti je i podniková prodejna, a tak
není problém koupit nějakou drobnost
do domácnosti nebo jako dárek. Stře‑
disko je otevřeno i o víkendech. Pokud
sem pojedete, ověřte si, jak mají přesně
otevřeno, neboť bylo by škoda nevidět
krásnou výstavu. Tam se také dozvíte
vše o historii a výrobě tohoto porcelánu
„s modrou krví“.
Jako jednu z variant vašeho výletu do‑
poručujeme začít u informačního středis‑
ka a spolu s průvodci absolvovat trasu
v obráceném pořadí.
text a foto: Jan Říha
tip na výlet
PRORA
největší rekreační komplex na světě
Rujana, největší německý ostrov
v Baltském moři, zažívá v poslední době
nebývalý turistický boom. Lidé se sem
vrací od jižních moří. Kromě studeného
Baltu, špičkových služeb všech cenových
kategorií, kilometrů pláží s jemným bílým
pískem se zde setkají také s největším
architektonickým monumentem nacis‑
tické éry. Přímo na břehu moře v těsném
sousedství vyhlášeného letoviska Binzu
se nachází téměř 5 km dlouhý komplex
šestipatrových budov Prora, který zde
v letech 1936 až 1939 stavěl nacistic‑
ký režim. Podle plánu se zde mělo od
roku 1940 rekreovat najednou až 20 tisíc
pracujících z celého Německa. Prora je
největším hmatatelným výsledkem půso‑
bení organizace Kraft durch Freude (Ra‑
dostí k síle), součásti německé dělnické
fronty DAF. Betonový kolos Prora tak měl
ovlivňovat myšlení lidí v duchu fašistické
ideologie i během volného času. 10 tisíc
identických dvoulůžkových pokojů v ku‑
lise borovicového lesa a nekonečných
pláží měly doplňovat bazény, společen‑
ské sály, divadla, ale také nemocnice.
Ambiciózní plány překazila válka. Byla
dokončena jen hrubá stavba a několik
vzorových pokojů. K rekreaci však Prora
nikdy nesloužila. Během druhé světové
války sem byli přesídleni obyvatelé vy‑
bombardovaných měst. Po pádu Berlína
využívala areál Rudá armáda, která část
Prory vyhodila do vzduchu. Později při‑
šli vojáci NDR, a naopak část dostavěli.
Pro veřejnost to bylo ale stále zakázané
území. Po roce 1989 si omšelé monst‑
rum do své správy nakonec Bundeswehr
nepřevzal. Řešení, jak naložit s jedním
z největších dochovaných architektonic‑
kých svědků nacistické éry v Německu,
který si v ničem nezadá s Reichspartei‑
tagsgelände (areál říšských stranických
sjezdů v Norimberku), zkomplikovalo
v roce 1995 vyhlášení Prory chráněnou
památkou. Zbourání drolících se beto‑
nových budov nepřicházelo v úvahu. Až
v roce 2004 se podařilo německé vládě
tíživého dědictví zbavit. Proru prodala za
2,75 milionu eur anonymnímu investorovi
z Berlína. Sanace někdejší největší zota‑
vovny světa začala.
Oceněný projekt
Z dnešního pohledu může někomu Prora připadat jako
nekonečný panelák, ale v době svého vzniku budila
značnou pozornost a sklízela uznání u odborníků.
Projekt architekta Clemenze Kloze získal prestižní
ocenění Grand Prix za moderní výraz stavby na světové výstavě v Paříži v roce 1937.
Zchátralý betonový kolos se rychle mění
Dnešní Prora už nepřipomíná město duchů. Vládne tady čilý
stavební ruch. Do vzorových bytů se sjíždějí zájemci z celého
Německa, aby si vybrali vhodnou velikost svého letního sídla,
odkud je bezvadný výhled na moře. Díky Proře byl už na konci
30. let postaven most spojující Rujanu s pevninou a vybudována železnice. Na infrastrukturu myslí i dnešní developeři, kteří
staví pro majitele bytů krytá parkoviště. Součástí komplexu je
také muzeum, kde se návštěvníci dozvědí, že původně mělo
být v Německu postaveno celkem pět obdobných zotavoven.
Muzeum pokračuje v dokumentování dokladů osvětlující historii
dvou totalitních režimů. Komplex Prora nyní konečně čeká
nová smysluplná budoucnost.
40/41
2016
1939
Luxus tehdy a dnes
KdF‑Wagen
Když byl v roce 1933 Hitler jmenován říšským kancléřem, připadalo v Německu
na jedno auto 50 lidí. Vytvořením auta
dostupného k motorizaci širokých mas
pověřil vůdce konstruktéra Ferdinanda
Porsche. Vlastní auto mělo Němcům
kromě cestování přinášet také radost,
proto se na projektu podílela organizace Kraft durch Freude (KdF). Poprvé se
auto KdF‑Wagen (po válce přejmenované na VW Kafer – Brouk) představilo
v Berlíně v roce 1939. Zároveň v Dolním
Sasku vznikala obří továrna a město
KdF‑Stadt (v roce 1945 přejmenované
na Wolfsburg). Lidového vozu bylo roku
1939 vyrobeno jen několik kusů, neboť
od začátku války byla továrna přesměrována na zbrojní produkci včetně terénního Kubelwagenu a obojživelného
Schwimmenwagenu. Svému poslání
motorizovat Evropu a svět nakonec
Volkswagen Brouk neušel. V letech
1945 až 2003 bylo vyrobeno 21,5 mil.
kusů, což je světový rekord v počtu
exemplářů jediného modelu.
Archivní snímek pochází z prospektu
vydaného v roce 1939. Díky skromným rozměrům (2,5 × 5 m) identických
dvoulůžkových pokojů s výhledem na
moře disponovala Prora celkovou ubytovací kapacitou 20 tisíc lůžek. Zotavovna měla fungovat 8 měsíců v roce
a počítalo se, že zde načerpá síly, ideologicky a branně se zocelí 500 tisíc lidí.
Přednost měly mít mladé páry, u nichž
se předpokládalo, že by v malém pokojíku mohly počít rasově čisté Němce.
Dnes je v někdejší zotavovně Třetí říše
k mání 1 200 luxusních bytů v cenové relaci 3,5 tisíce eur/m2. Podle prospektů realitních kanceláří je už 80 %
bytových jednotek prodáno. V části
komplexu bude ještě hotel, přičemž
mládežnická ubytovna byla otevřena už
v roce 2011. Zároveň se v Proře otevřely
první restaurace a cukrárny.
sport
Olympijské Rio
– hlavní letošní cíl Simony Baumrtové
Čtyřiadvacetiletá chomutovská rodačka Simona Baumrtová
si letos splní velký sen. Poté, co v prosinci překonala na
mítinku v Amsterodamu český rekord na 200 metrů volný
způsob, zaplavala olympijský limit na 200 metrů polohového
závodu a zvítězila také na své hlavní trati 100 metrů znak, se
kvalifikovala k reprezentaci na XXXI. letních olympijských
hrách. Kritérium pro Rio již dříve překonala i na znakařské
dvoustovce. Hlavním letošním cílem je tedy olympijské finále.
Mezi početné fandy Simony Baumrtové patří také Severočeské
doly, jeden z hrdých partnerů nejúspěšnější české plavkyně.
Vrcholem letošní sezony jsou srpnové
olympijské hry v brazilském Riu de Janeiru. Liší se nějak výrazně váš trénink
v olympijském roce od těch předešlých?
V zásadě neliší, a stále platí, že jsem 8 až
10× týdně v bazénu. Každá tréninková jed‑
notka má 80 až 130 minut. K tomu se musí
přičíst ještě 6× do týdne suchá příprava,
což je 3× posilovna (vždy 30 až 40 minut)
a 3× půlhodinové kompenzační cvičení.
Novinkou je ale rozšíření mého týmu.
K trenérům Tomáši Baumrtovi a Jaroslavu
Jezberovi přibyl sportovní psycholog a dva
výživoví poradci. Kromě tréninků ještě před
olympiádou absolvuji řadu soustředění.
Mám za sebou Réunion. Nedávno jsem se
vrátila z Thajska, kde jsem v rámci tvrdé
přípravy naplavala během tří týdnů 200
kilometrů. V březnu mě čeká Plzeň, pak
Turecko, Španělsko. Vše vyvrcholí akli‑
matizačním soustředěním přímo v Brazílii
před zahájením olympiády. Středobodem
jsou ale také závody. Letošní sezonu jsem
zahájila v domácím Chomutově. Na přelo‑
mu března a dubna mě čekají závody ve
Stockholmu, v květnu mistrovství Evropy
v Londýně a pak další důležité závody
doma i v zahraničí. Vrcholem samozřejmě
bude v srpnu olympiáda v Riu.
Máte před závody nějaké rituály,
o kterých jste přesvědčena, že vám
pomáhají?
Ano, na každý závod si vozím nějaké
věci, bez kterých se neobejdu. Dále mám
přesně dané, kdy končím rozplavání, kdy
skáču do vody, kdy si oblékám závodní
plavky a například také jakým stylem ská‑
ču do vody před závodem.
V jakých plaveckých disciplínách vám
budeme moci fandit?
Určitě 200 m znak. Věřím, že v nejbližší
době splním limit na 100 m znak. V průbě‑
hu sezony se ještě definitivně rozhodnu,
jestli budu závodit i na 200 m polohovku.
Také doufám, že se kvalifikujeme jako
polohová štafeta žen.
Sledujete v médiích nebo prostřednictvím Českého olympijského výboru
informace o nebezpečí nemocí způsobených virem zika?
Samozřejmě dění kolem příprav peč‑
livě monitoruji. Jde ale o olympijské hry,
kde si pořádající stát nemůže dovolit je‑
jich zrušení, neboť by organizátoři ne‑
uvěřitelně prodělali. Jediné, co podle
mě může teoreticky hrozit, je odložení
termínu olympiády. Ale i tento problém
by se řešil s několika měsíčním předsti‑
hem, takže určitě hry nebudou v ohro‑
žení a vše se zdárně vyvine. Sportovci
a fanoušci z celého světa se budou moci
ve zdraví a pohodě zúčastnit a společně
si hry užijí.
Simona Baumrtová
plavkyně – znakařka
Datum narození: 24. 08. 1991
Místo narození: Chomutov
Výška/váha: 176 cm/66 kg
Největší dosavadní úspěchy:
zlatá medaile 50 m znak
z ME 2013, bronzová medaile
100 m znak MS 2012,
stříbrná medaile 200 m znak
z Letní univerziády 2015
46× mistryně plavání
ČR (2006–2015)
17 titulů mistryně ČR
v dorostu (2006–2009)
11násobná držitelka českých
plaveckých rekordů
Trenéři: MUDr. Tomáš Baumrt,
Jaroslav Jezbera
Za týden uplave v bazénu
průměrně 50 kilometrů.
Od roku 2009 každoročně
zvolena Nejúspěšnějším
sportovcem Chomutovska a je
zatím jedinou jistou účastnicí
OH v Riu z Ústeckého kraje.
Oblečení českých sportovců na olympijských hrách v Riu bude zdobit
kresba legendárního běžce a čtyřnásobného olympijského vítěze Emila Zátopka. Máte mezi českými sportovci
z olympijské historie nějaké oblíbence?
A kdo je vaším vzorem ze současné
generace?
Z historických osobností olympioniků
nemám žádného konkrétního sportovní‑
ho hrdinu, ale už od malička mám jako
vzor moji plaveckou předchůdkyni, zna‑
kařku Ilonu Hlaváčkovou.
Loni jste navzdory obrovskému sportovnímu zápřahu úspěšně dokončila
na Fakultě tělesné výchovy a sportu
42/43
Univerzity Karlovy magisterské studium fyzioterapie. Jak jste zvládala
skloubit studium s náročným tréninkem? Máte teď více volného času?
Škola mi při plavání nikdy moc ne‑
vadila. Jsem na sebe přísná, nerada
odkládám věci na později, takže nebyl
žádný zásadní problém školu dokon‑
čit. Navíc mi ve škole vycházeli učitelé
časově poměrně vstříc. Přizpůsobili mi
nějaké termíny, nebo umožnili náhradu
nějaké výuky, když jsem byla na sou‑
středění nebo na závodech. Ale více
volného času nemám ani nyní, proto‑
že jsem se rozhodla pro další studium
navazujícího postgraduálního oboru
kinantropologie.
Využíváte znalosti ze studia fyzioterapie při vlastním tréninku?
Hodně čerpám z toho, co jsem se na fa‑
kultě naučila. Vždycky jsem své poznatky
přednesla trenérům a zapojili jsme je do
tréninku. Využíváme poměrně hodně věcí,
hlavně senzomotorický trénink, výživu,
strukturu tréninku, metody odpočinku,
relaxace, protažení a zpevnění.
Chtěla byste v budoucnu působit jako
fyzioterapeutka. Na jakou specializaci
byste se zaměřila?
Fyzioterapeut léčí problémy pohybo‑
vého aparátu. Pokud máte na mysli, ja‑
kým směrem bych se chtěla ubírat, tak
je to víceméně jedno. Samozřejmě bych
upřednostnila péči o sportovce, proto‑
že se v tomto oboru pohybuji celý život
a mám s tím nějaké zkušenosti, ale moje
ordinace bude jistě přístupná všem lidem.
Pro všechny sportovce je aktuálním
hlavním cílem letošní olympiáda v Riu.
V jakém horizontu vidíte další pokračovaní vaší úspěšné plavecké kariéry?
Tokio 2020 je pro mě další výzvou, ale
nevím, zda vydrží zdraví a podpora od lidí
kolem mě. Teď mám v hlavě pouze Rio,
a co bude potom, to se uvidí. Možná bych
se už naplno věnovala jen fyzioterapii,
kterou mám vystudovanou a hlavně bych
ráda založila rodinu.

HL01-2016 - Hornické listy

Transkript

Podobné dokumenty

data a fakta - Severočeské doly as

HL05-2013 - Hornické listy

2/2013 - Hornické listy

HL05-2015 - Hornické listy

6/2013 - Hornické listy