Komentář Dovoz aut z EU - starší článek o dovozu aut, ale s

Komentář Dovoz aut z EU - starší článek o dovozu aut, ale s

Komentář Dovoz aut z EU - starší článek o dovozu aut, ale s užitečnými informacemi
Po vstupu ČR do EU zmizely některé překážky při dovozu ojetin. Nyní už nemusíte čekat
hodiny na hranicích či platit clo. Zejména přihlášení vozidla do provozu v ČR však není úplně
jednoduché a něco stojí. Zkušenosti s dovozem ojetého auta ze SRN shrnul čtenář
internetového deníku Autorevue.
Výběr vozu
Základní úkol je jasný: najít pravé auto. Když jsem listoval bohatou nabídkou vozů všech
možných značek, výbav i technických stavů na serverech www.autoscout24.de nebo
www.mobile.de, blahořečil jsem moderní technice. Představa, kolik dní, času a peněz by
zabralo objíždění desítek či stovek bazarů, jež bych musel absolvovat v předinternetové době,
mě děsí. Kromě SRN je řada dalších zemí EU, pro které platí v případě dovozu stejná
pravidla, v Německu bývá ale nabídka největší a také je (spolu s Rakouskem) nejblíž pro
případnou cestu
Zásadní problém při výběru auta přes internet je však ten, že auto fyzicky nevidíte. Takže se v
horším případě může stát, že si vezmete den dovolené, ujedete 700km, abyste nakonec zjistili,
že auto inzerované jako naprosto perfektní je vlastně vrak, u kterého je vůbec zázrak, že drží
pohromadě. Zásadně se vyhýbejte vozům „jen pro export“, prodejce moc dobře ví, proč
nechce, aby auto bylo přihlášeno v Německu. Také si dejte velký pozor na stáří vozu.
Přestože uvedené servery mají kolonku „BauJahr“ - rok výroby, ve skutečnosti tam prodejci
píší datum prvního přihlášení.
Mohli byste dopadnout jako známý, který si dovezl auto z roku 1995 v domnění, že přiváží
ročník 97. Starší modely mají většinou slabší výbavu, jsou méně bezpečné apod. Většinou lze
podle VIN vozidla zjistit přesné datum výroby konkrétního dovozového auta, takže máte-li
známé v servisu, zeptejte se tam. Často také pro rozpoznání pomůže podrobná znalost
konkrétního modelového roku (rozdílné prvky interiéru/exteriéru).
Sběr informací
Doporučuji získat o vozidle k dovozu co nejvíce informací předem. Je-li prodejce férový,
nebude mu činit problém zaslat více fotek (vč. detailů míst, která vás zajímají), nascanovaný
technický průkaz apod. Digitální fotoaparát má dnes téměř každý, takže jakékoliv
zdůvodňování, proč to nejde, bych viděl jako výmluvu. Věnujte pozornost detailům (u
exteriéru rozdílné lícování plechů, jinak lakované díly, u interiéru praskliny a jiná poškození)
které mohou o historii vozu prozradit více (třeba bouchlý airbag, havárii apod.), než
vyšperkovaný popis v inzerátu. Nechte si i zaslat kupní smlouvu . Zkrátka cokoliv můžete
vyřídit e-mailem nebo telefonem, udělejte to. Ušetříte si případné pozdější rozčarování.
Příprava na dovoz auta
Důležité je ujasnit si, jakým způsobem budete chtít vůz do ČR dostat. Ideální je, pokud má
vozidlo platnou technickou kontrolu (TÜV). Potom nebude problém získat převozní
registrační značky, se kterými pojedete ve vašem novém voze už jako řidič. V mém případě
jsem při zjišťování informací zaslechl, že TÜV musí být platná ještě aspoň 6 měsíců, ale
nemohu to potvrdit. Pozor, např. v Dánsku lze získat jednodenní převozní značky za 15 EUR
(cena obsahuje povinné ručení), ale ty platí pouze na území Dánska, takže se s nimi do ČR
nedostanete.
Certificate of Conformity --- Převozní technický průkaz
Druhou možností je dovézt vybrané auto na podvalníku. Ušetříte sice za německé povinné
ručení i za cestu tam (hodláte-li si auto odvézt na převozních značkách, musíte se na místo
nějak dopravit), ale počítejte s cenou za valní cca 15Kč/km (samozřejmě v obou směrech)
plus cena za složení a naložení. Pokud je váš vysněný krasavec takových 500km daleko, může
dovoz auta vyjít na 16 tisíc. Teoreticky se může stát, že auto prodejce prodá někomu jinému,
který k němu přišel dříve než vy. Mně se to naštěstí nestalo, naopak prodejce inzerát stáhnul z
nabídky ve chvíli, kdy jsme se domluvili, že přijedu.
Protože je nutné vždy počítat s případem, že až auto k dovozu uvidíte na místě, naleznete
důvod, proč ho nekoupit, je vždy lepší obětovat pár tisíc za benzín, než 16 tisíc za odtahovku,
která pojede i zpět s prázdnou. Nechci ale nijak strašit, já jsem narazil na velmi seriózního
prodejce a i zkušenosti ostatních z diskusí jsou obdobné. Nemusíte se snad obávat toho, co se
mi stalo v českém autobazaru, nad jehož profesionalitou se naše celebrity rozplývají v
reklamách.
Až na místě však zjistíte, že „vůz ve skvělém technickém stavu“ má problémy s řídicí
jednotkou (které dokonce hlásí kontrolka), elektronické odpružení je nefunkční, auto má o
polovinu větší nájezd, než je uvedeno na stránkách a celkový stav je spíše dezolátní. Velmi
vhodné je prodávajícího upozornit, že auto budete chtít odhlásit a odvézt za hranice. „Můj“
prodejce mi sdělil, že během jednoho dne všechno stihneme (a taky jsme stihli).
Protokol odhlášení z evidence v SRN --- Původní německý TP
Slyšel jsem ale o případu, kdy auto nebylo na odhlášení připraveno a kupec odjel s prázdnou.
Zkuste také zajistit, aby prodejce k vozu sehnat céócéčko (COC – Certificate Of Conformity).
Hodně to usnadní život při přihlašování exotických (a možná i normálních) vozidel.
Cesta a výměna peněz
Z vlastní zkušenosti mohu pro naplánování cesty doporučit server ViaMichelin. Určitě
nezapomeňte na automapu Evropy. Já jsem měl s sebou sice GPSku, která nám ve chvíli
bloudění, jemuž jsme se nevyhnuli, velmi pomohla, nicméně brzy došly baterie a s itinerářem
typu „nyní 40km po dálnici A1“ v ruce a 100km z cesty se opravdu špatně domýšlí, jak najít
správný směr, když neznáte města, kterými byste měli projíždět. Poučte se z mé chyby a
mapu doma rozhodně nezapomeňte. Když jsem zjišťoval, kde bych nejlépe vyměnil Kč za
Eura, jako nejvýhodnější se mi jevila směrnárna Alfa Prague. Pro částky nad 300.000Kč lze
domluvit individuální kurz (i o desetihaléře výhodnější než kurz běžný).
Kroky pro získání dokladů
Nemáte-li možnost vzít s sebou technika, který by auto prohlédl, máte zhruba dvě možnosti,
jak „se nenapálit“. První je zajet s autem do servisu v místě prodeje a nechat ho prohlédnout.
Není úplně vhodné jezdit do servisu, kde bylo kupované auto pravidelně servisováno –
majitele určitě znají a nebudou mít důvod ho „potopit“. Některé vozy jsou na zmíněných
inzertních serverech dokonce nabízeny s prohlídkou DEKRA. Druhou možností je zjistit si u
technika v ČR veškeré možné slabiny, které by auto mohlo mít a ty pak na místě bedlivě
zkontrolovat.
Vždy nezapomeňte zkontrolovat identifikační znaky (VIN, štítky apod.). Má-li vozidlo
evropskou homologaci (to je důležité pro přihlášení), je vyražena na štítku s výrobním číslem
ve formátu Exx*xx/xx*xxxx*xx. Máte-li s sebou mechanika, měl by se ujmout kontroly
technického stavu, nemáte-li, zůstane to na vás. Trvejte na testovací jízdě a dejte si pozor na
běžné věci – motor, spojka, převodovka, geometrie apod. Nikam nespěchejte, snažte se být v
klidu a pečlivě kontrolujte vše, co jste si připravili.
Nenechte se prodávajícím vyrušovat. Klidně si na papíře odškrtávejte seznam, buďte důslední
a pečliví, nekupujete rohlík za korunu padesát, ale auto za několik set tisíc. Ze zákona máte
nárok na jednoletou záruku i u ojetého vozu (tzn. GGG-Gewährleistungs-Garanie). Prodejce
by vám na to měl vystavit doklad. Kupní smlouva může být opravdu velmi jednoduchá, v
mém případě je tam datum transakce, jméno, adresa, IČO a kontakty prodejce, moje
nacionále, popis vozu (VIN, rok výroby, číslo TP, barva, nájezd), kupní cena, označení DPH.
Převozní značka s platností do 16/6/04
Prodejce do smlouvy také uvedl, že vozidlo je nebourané. Kdyby to tam nebylo, trval bych na
tom sám (kvůli případné pozdější reklamaci). Z celého jednání jsem měl dobrý pocit, ne jako
u nás, kde mám dojem, že všude se člověka snaží oblafnout, viz smlouvy zmíněného
autobazaru s jejich dodatky milimetrovým písmem. Po zaplacení ceny a podepsání kupní
smlouvy následuje buď nakládání na valník nebo cesta pro povinné ručení. V mém případě se
sjednávalo u ADACu s platností na 14 dní a stálo 80EUR.
Byl potřeba můj občanský průkaz (ale pas si pro jistotu vezměte s sebou také). S povinným
ručením jdete auto odhlásit. To bylo zdarma, potřeba byla kromě mého dokladu a původních
dokladů vozu také kupní smlouva. Čekalo se ve frontě cca 15 minut (v ČR jsem čekal na DI
skoro pět hodin). Tam technickému průkazu ustřihnou roh a dostanete dočasný (převozní) TP
a potvrzení o odhlášení vozu z německého registru. Pak si vyzvednete převozní značky (16
EUR), na nichž bude vyražena jejich platnost (shodná s platností dočasného povinného
ručení).
Doklad o dočasném povinném ručení
Zbývá je namontovat na vozidlo (vůz zkontroluje zaměstnanec inspektorátu a původní značky
si odebere). Při cestě zpět jsem hranice překračoval pouze s občanským průkazem. Nikoho
nezajímalo, že vezu (poměrně nákladný) vůz, nikdo nechtěl vidět papíry od vozu, kupní
smlouvu ani nic podobného. Možná náhoda, možná ne. Neplatí se žádné clo, DPH, nic. Tedy
jste-li normální občan. Pokud jste firma a plátce DPH, je to s DPH údajně jinak.
Uvedení do provozu v ČR
První, co je třeba v ČR udělat, je změření emisí. To stojí cca 500Kč na benzínový motor a
1000Kč na diesel. Pokud jste při prohlídce vašeho nového krasavce slyšeli takové chrastivé
zvuky (jakoby narážely kamínky na kov), patrně jste koupili dovozové auto s vyklepaným
katalyzátorem a emisemi neprojdete. Zcela zásadní je to, aby bylo v protokolu uvedeno
výrobní číslo motoru. Přestože v technickém průkazu se toto číslo již neeviduje, při přihlášení
byste mohli mít velké problémy („milej pane, jak mám vědět, že ty emise patřej k motoru, co
v tom autě
máte? Co když jste mezi tím ten motor vyměnil?“). Takže jsem musel znovu na emise pro
dohledání čísla motoru.
Protokol o měření emisí --- Protokol o technické kontrole
Doklady nebudete potřebovat žádné kromě originálního TP, může se hodit i COC. Druhá věc
je STK. Stojí více než běžná STK (v mém případě 2000Kč) a musí se dělat na stanici, která
má oprávnění dělat STK po dovozu auta. Kdyby v Dekře nepracovali amatéři a neměli
MSIE-pouze stránky, mohl bych si takovou stanici najít na http://www.usmd.cz/. Zde se
připravte, že kromě běžných komplikací typu geometrie kol , špatné brzdy, světla, povinná
výbava apod. bude speciální důraz kladen na použitá kola a pneumatiky (zda odpovídají tomu,
co je v německém TP) a na veškerá čísla (VIN, číslo motoru, štítek s povolenými hmotnostmi
apod.).
Doklady s sebou vezměte všechny, které máte, vč. manuálu k dovezenému vozu.
Nezapomeňte na protokol z emisní kontroly. Součástí protokolu totiž bude příloha s
technickými parametry vozu. Údaje do ní se berou z německého TP, manuálu, COC, zkrátka
všech dostupných zdrojů. Pokud budou nějaké informace chybět, musíte si o jejich doplnění
zažádat u autorizovaného zastoupení v ČR (a počítejte s částkou 4000-7000Kč). Např. v mém
případě chyběly údaje o spotřebě. Součástí technické kontroly je i evidenční kontrola a bude o
ní zmínka v příloze s technickými údaji.
Příloha protokolu s údaji, dle kterých se později vyplňuje velký TP
Rozhodnutí o schválení technické způsobilosti
Máte-li protokol z emisí, STK a případně doplněné informace od autorizovaného zastoupení,
čeká vás cesta na dopravní inspektorát příslušný místu vašeho trvalého bydliště. Zde si
vyplníte „Žádost o schválení technické způsobilosti“. Nezapomeňte všechny doklady, co
máte, zejména:
• protokol z STK
• protokol z emisí
• výpis z technických údajů od akreditovaného zástupce (pouze pokud si to vyžádali u STK)
• kupní smlouva
• originální německý TP
• potvrzení o odhlášení z evidence v SRN
Vůz být přistaven nemusí. Na úřadě mají na vyřízení žádosti měsíc. V mém případě jsem
musel úředníka neustále uhánět, nicméně po třech týdnech jsem byl vyzván, abych se dostavil
k převzetí rozhodnutí. Nejdříve jsem musel uhradit správní poplatek 2000Kč a pak jsem
převzal zpět všechny odevzdané doklady, český velký techničák a „Rozhodnutí o schválení“,
kterému se vyhovuje. Nyní mě od odjezdu se značkami dělilo pět hodin čekání ve frontě na
malé technické průkazy a značky. Během té doby je nutné vyřídit si povinné ručení.
Když jsem se dostal na řadu, čekalo mě vyplnění žádosti o uvedení od provozu, úhrada
správního poplatku 300Kč, musel jsem předložit velký TP, kartičku od povinného ručení
(nikoliv smlouvu!) a vůbec většinu těch dokladů, které jsem předtím dostal zpět spolu s
rozhodnutím o schválení. Vystavení malého TP a přidělení registračních značek již bylo
otázkou deseti minut. Pozor, máte-li nestandardní rozměry značek (třeba ty vysoké, kde je
kód ve dvou řádcích), upozorněte na to hned při odevzdávání Žádosti o uvedení do provozu.
Pokud vaše vozidlo plní pouze EURO2, předpokládám, že před převzetím „Rozhodnutí o
schválení“ bude třeba prokázat úhradu částky 5000Kč za „ekologickou likvidaci“, kdo s tím
má zkušenost, může to napsat do diskuse.
Vyplatí se to?
Připravte se na to, že částka zaplacená za vůz není konečná a k výsledné ceně, na kolik vás
vůz přijde, je třeba připočítat cestu tam a zpět, dočasné povinné ručení + registrační značky
(nevezete-li vůz na podvalníku), dovozní STK + emise, poplatek za „Schválení technické
způsobilosti“ apod. Taktéž se připravte na cca tři dny dovolené. První samotná cesta pro auto,
druhý TK + emise + žádost o schválení technické způsobilosti, třetí vyzvednutí velkého TP,
malého TP a značek (člověk by si řekl, že je to na pár minut, ale mě to opravdu stálo čistých
pět hodin na úřadě.
K tomu přidejte zmíněné tři dny dovolené + čas někoho, kdo vás do SRN odveze (případně
přidejte 14.000 Kč navíc za odtahovku, pokud jste zvolili tuto cestu) a máte celkem jasno, na
kolik takový dovoz auta přijde. To moje bylo poněkud exotické, takže problémy při
přihlašování jsem čekal, ale známý říkal, že si z Německa dovezl Volkswagen Sharan a že
zažil při přihlašování takové komplikace, že už to příště dělat nechce. Já už bych se toho tolik
nebál. Jsem rád, že jsem vše absolvoval, protože mého favorita bych u nás asi nesehnal a když
už, tak za podstatně vyšší cenu a v horším stavu.