Obyvatelé vigvamů

24
První Američané
Pueblanské Indiánky
při sklizni.
V průběhu Hadího
tance se Hopiové
modlili za tolik
potřebný déšť.
Chřestýšům byla
připisována magická
moc.
Běloši ničí svoji minulost,
jejich staré písničky a příběhy je
nezajímají.“ Jeho tvář zvážní.
„Jednoho dne svět skončí. Celá
Amerika bude zničena válkou.
Jenom země Hopiů bude ušetřena. Skalní plošiny se stanou
posledním útočištěm pro ty,
kdo přežijí. Tak to chtějí duchové, tak to říká tradice.“
Hopiové bydlí už po několik
staletí na stolových horách v severovýchodní Arizoně. Jejich život je určován náboženstvím,
které předurčuje i jejich myšlení a činy. Zprostředkovatelé mezi lidmi a duchy jsou „kačiny“
(duchové předků), nadpřiroze-
né bytosti, které dříve bydlívaly
ve vesnicích a nyní přebývají
v horách. Jednoduché obřady
a tance, které se většinou konají v kivách – podzemních svatyních kruhového půdorysu – je
mají dobře naladit, aby cestovali k bohům a prosili je o vlídnost. Dříve tančívali duchové
předků na náměstích osobně,
pak ale převzali svou zprostředkující roli a obřady teď vykonávají obyvatelé vesnic. Hopiové si
nasazují pomalované masky
a tím přebírají nejen podobu
příslušného ducha předků, ale
také jeho identitu.
Slovo „hopi“ znamená „mírumilovní lidé“. Věří v přírodu,
ve které jsou si všechny bytosti
rovny, a žijí v pevném přesvědčení, že věčný mír lze najít jen
prostřednictvím nejvyšší čistoty
a souladu s přírodou. Člověk
stojí mezi dobrým a zlým, protože vznešené srdce orlího boha
se na zemi setkalo se zlým srdcem hadího boha a z jejich spojení vzešel člověk. Každý za sebe
má úkol zasloužit si náboženskými skutky boží milost, proto
to množství obřadů a tanců. „Na
stolových horách Hopiů žiješ
v minulosti,“ říká člen kmene
Hopi Ferrell Honawu Secakuku.
„Tohle je jediné místo, kde můžeš žít v bezpečí.“
Obyvatelé vigvamů
WAMPANOAGOVÉ, ČIPEVOVÉ, OTTAVOVÉ, ŠÓNÝOVÉ
26
Obyvatelé vigvamů
en několik tisíc Indiánů žilo na
zalesněném pobřeží zátoky
Chesapeake, když zde kolem
roku 1561 zakotvil španělský mořeplavec Gonzalez.
Zemi však nevzal do
vlastnictví pro španělskou korunu a nezřídil tu stálou osadu. To udělal až
později kapitán John Smith se
zde první anglickou kolonii
v Americe, Jamestown. Historické lodě kotví u pobřeží dodnes,
jsou to jejich věrné kopie, které
dávají tušit, jak musela být několikaměsíční cesta z Anglie do Virginie namáhavá a nebezpečná. Na
břehu se tyčí kopie historické pevnosti James Fort, původního dějiště vyjednávání mezi bílými
svými anglickými muži, s nimiž
sem 26. dubna 1607 připlul na
třech lodích – Susan Constant,
Godspeed a Discovery – a založil
a Indiány, a „osadníci“ v historických oděvech tu střílí z mušket.
Ve vesnici Powhatan potkáte „potomky“ nepoddajného indiánského vůdce Wahunsonacocka
a půvabné Pocahontas, jejíž svatba s jedním z anglických osadníků zajistila na několik let mír.
Tento milostný příběh, z něhož udělal Hollywood dojemnou love story, byl mnohem
méně romantický, než ho líčí nespočetné množství filmů a knih,
a pramenil spíše z touhy po přežití, kterou osadníci pociťovali.
Pocahontas zemřela v roce 1617.
J
„Tak daleko nás
zavedla nenávist.“
„Indiánská princezna“
Pocahontas si v roce 1614
vzala za muže bělocha
Johna Rolfeho.
Plymouth Plantation –
kopie puritánské vesnice
v Massachusetts.
27
Wampanoagové, Čipevové, Ottavové, Šónýové
Nepřátelské postoje znovu ožily
a stály na začátku indiánských
válek. Angličané započali kruté
vyhlazovací tažení proti Indiánům a několik málo přeživších
donutili ke kapitulaci.
Také poutníci, kteří zakotvili 11. listopadu 1620 u amerického pobřeží a pokračovali do
dnešního Plymouthu, kde vystavěli svou první osadu, byli Indiány uvítáni přátelsky. Tito Angličané se původně nepohodli
s anglickou státní církví a odmítli
svému králi Jakubovi I. poslušnost. Pak uprchli do Holandska
a s dalšími osadníky pluli do
Ameriky na lodi Mayflower.
To, že byla nakonec s Massasoitem a jeho Wampanoagy
podepsána mírová smlouva, je zásluhou především Indiána Squanta, který byl Španěly odvlečen
jako otrok, uprchl do Anglie
a později byl navrácen do své
vlasti. Indiáni pomohli osadníkům přežít první zimu, ukázali
jim, jak se pěstuje kukuřice, jak
se získává sladká míza z javorů
a vyrábí javorový sirup i jak najít cestu v neprůchodných lesích.
Běloši vyjádřili svůj dík velkou
slavnostní sklizní, která se v USA
slaví dodnes – Dnem díkuvzdání (Thanksgiving Day).
Kultura lesních Indiánů
Téměř všichni Indiáni amerického severovýchodu patřili k veliké
algonkinské jazykové skupině,
stejně jako Wampanoagové, Delavarové, Ottavové a Šónýové. Žili v rozsáhlých lesích po obou
stranách kanadské hranice, od
Velkých jezer až k údolí řeky
Ohio. Jako první přišli do styku
s přistěhovalci, měli radost z dovezeného zboží, jako byly nástroje, domácí náčiní a kovové zbraně, ale také se nakazili pro ně
dosud neznámými nemocemi.
Dokonce i jen lehké infekce zachvacovaly celé vesnice. Ze začátku se snažili vycházet s bělochy
mírumilovně, ale potom se proti
Nahoře: Na lodi Mayflower
(kopie) pluli poutníci
z Anglie do Ameriky.
Dole: První setkání Indiánů
s bělochy byla mírumilovná.
Teprve prezident
Abraham Lincoln
prohlásil „Den
díkuvzdání“ za oficiální
svátek (1863).
28
Obyvatelé vigvamů
V zimě si Čipevové
a jiné lesní indiánské
kmeny vycpávali
mokasíny králičí kůží.
Lesní Indiáni stavěli kánoe
a vigvamy z březové kůry.
nim obrátili, také z důvodu, aby
zahnali zlé duchy, kteří s nimi, jak
se zdálo, přišli. Kromě toho na
americkou pevninu přicházelo
každý den stále více osadníků.
Lesní Indiáni žili v dlouhých
domech jako Irokézové nebo ve
vigvamech. Toto označení se mylně používá i pro týpí kmenů žijících na pláních, původně ale znamenalo kupolovité obydlí z kůry
stromů a kožešin, které byly položeny na konstrukci ze zohýbaných větví. Několik kmenů se
na zimu schovávalo v stabilních jílových domech. Jako ochranu
před nepřáteli stavěli kolem svých
vesnic hradby z kůlů a příkopy. Živili se lovem zvěře a rybolovem
a zakládali pole, na nichž pěstovali kukuřici, tykve, dýně a tabák.
Z kožešin a kůže, které vydělávali
pomocí rohů ulovených zvířat, vyráběli oděvy a nádoby. Muži zpravidla nosili pouze bederní roušku
a přehoz z jelení kůže, ženy šaty
s dlouhým rukávem, které většinou sahaly jen ke kolenům.
29
Wampanoagové, Čipevové, Ottavové, Šónýové
Muži i ženy kladli velký důraz na šperky, těla si pomalovávali nebo tetovali a svoje šaty si
zdobili barvenými dikobrazími ostny a malými mušlemi.
V uších a v nose nosili kroužky
a jiné ozdoby. Muži mívali dlouhé vlasy nebo oholené hlavy s jediným a většinou obarveným
pramenem, jako ozdoba sloužila ptačí péra. Většina žen mívala polodlouhé vlasy. Jako u všech
Indiánů i zde byla práce přísně
rozdělena: muži chodívali na lov,
Jediným dopravním prostředkem lesních Indiánů byla kánoe
z lehké březové kůry, kterou válečníci poháněli veslováním. Většina vesnic ležela na
břehu řek, které byly silnicemi tehdejší
doby. V lese Indiáni
používali hustě rozvětvenou síť stezek,
které v průběhu desetiletí objevili. V tmavých lesích
měli nad armádou bělochů silnou převahu.
ženy se staraly o malá políčka
a domácnost, děti se pomocí her
připravovaly na svou pozdější
úlohu v životě.
Muži nemohli žít bez války.
V boji dokazovali svou statečnost
a jako válečník byl uznán jen ten,
kdo se účastnil úspěšného válečného tažení. Většina válek se vedla z důvodu pomsty nebo proto,
aby byly zajištěny lovecké revíry.
Téměř všechny kmeny byly
organizovány do klanů, které se
zpravidla odvozovaly z mateřské
linie. Na vrcholu rodu stával sachem, jehož běloši chybně označovali jako „krále“, jemu bylo
podřízeno několik dalších náčelníků. Ve válce se určoval vojenský vůdce. Věřili na životodárnou sílu, ze které později
misionáři vytvořili pána života
„Modlíme se
k Manitúovi,
Stvořiteli všech
věcí na Zemi.“
Lesní Indiáni na cestě.
30
Obyvatelé vigvamů
neboli Manitúa. U Šónýů byl
Velký duch ženského rodu a byl
oslovován jako „babička“. Šamani nebo kněží zprostředkovávali kontakt mezi skutečným
a vyšším světem. Při obřadech
se pokoušeli potěšit Stvořitele
a duchy.
„Král Filip“ vyhlašuje válku
Mír mezi poutníky nebo puritány a Indiány netrval dlouho. Už
v květnu 1637 přepadlo několik
set osadníků z Connecticut Val-
Wamsutta při výslechu puritány
zavražděn. Metacomet, kterému
běloši říkali „král Filip“, přísahal,
že se pomstí.
Možná by se bývalo dalo válce zabránit, ale když byli v červnu
1675 pověšeni tři Wampanoagové kvůli údajné vraždě, Metacomet se už nemohl ovládnout. Se
svými válečníky vtrhl do vesnic
Swansea a Mendon a zabil každého bělocha, na kterého narazil.
Nipmukové a Narragansettové se
připojili k jeho vojsku, které In-
ley peqotskou vesnici, zapálilo
chýše a nechalo v plamenech
uhořet několik stovek žen, dětí
a starců. O tři desetiletí později
už bylo v Nové Anglii více než
padesát tisíc bělochů a mnoho
Indiánů zemřelo na nemoci, které sem přivlekli. V roce 1661, rok
po smrti Massasoita, byl jeho syn
diánům vybojovalo polovinu
Connecticut Valley zpět. Kolonizátoři povolali do zbraně každého muže od šestnácti do šedesáti
let a vytáhli do války proti Indiánům s početnou, ale na jednotlivá vojska roztříštěnou armádou.
Avšak 19. prosince se jim podařilo sjednotit tisíc mužů a zni-
31
Wampanoagové, Čipevové, Ottavové, Šónýové
a když Metacomet nechal jednoho ze svých válečníků popravit,
protože ho nabádal k rezignaci,
a jeho bratr pak přeběhl k bílým
a prozradil jim, kde se
vůdce zdržuje, byl konec už blízko. Vojsko
obklíčilo tábor a zrádce Metacometa zastřelil. Kolonisté rozsekali Metacometovo tělo na čtyři kusy a jeho hlavu
vystavili v Plymouthu. Jeho manželku a syna prodali do Karibiku
jako otroky.
„Pohněte se, jinak
budete zničeni.“
Metacomet nebo „král
Filip“, náčelník
Massasoit vyjednával
s bělochy.
Pokřtění Indiáni, tzv.
„praying Indians“
podporovali puritány
v boji proti svým
soukmenovcům.
čit jeden z hlavních Metacometových táborů. Zemřelo při tom
prý osmdesát kolonizátorů a přes
tisíc Indiánů, většinou žen a dětí.
Válečníci se rozprchli do všech
směrů a omezili se na malá přepadení. Až do léta 1676 šířili
strach a hrůzu. Avšak jejich armádu decimovaly nemoci a hlad,
Pánové lesů
„Pokud se nepohnete, budete
zničeni!“ Slova z úst věštce se
pevně vepsala do historie kmene
Anišinabů. Tento moudrý muž
vyzýval svůj národ, aby opustil
svoje původní loviště na pobřeží
Atlantského oceánu a aby hledal
nový domov ve vnitrozemí. Ješ-
Wampanoagů.
Metacomet, zde chybně
vyobrazen s čelenkou
s pery, se bránil proti
přistěhovalcům.