Stáhnout v PDF

economix
M A G A Z Í N
P R O
S T U D E N T Y
V Š E
D U B E N
2 0 0 8
Č Í S L O 2
Z D A R M A
Mirek Topolánek
Ekofórum 27. 3. 2008
/ str. 18
Evžen Tošenovský
Ekofórum 19. 3. 2008
/ str. 20
Vladimír Bezděk
ředitel společnosti
AEGON / str. 22
Michal Bobek
předseda Centrální
kolejní rady VŠE /
str. 12
1. vicemiss ČR 2008
Zuzana Putnářová
je studentkou VŠE! / str. 26
prof. Radim Jiroušek
děkan FM VŠE / str. 6
VOLBY DO AS FPH ISIS NÁRODOFEST KRAJČO NA VŠE IZRAEL
2
obsah
Editorial
economix
– 2 / 2008
Milé studentky, milí studenti!
V minulém čísle Economixu jsem
vyhlašoval soutěž o největšího loosera
minulého semestru. Tím jsem si chtěl
dokázat, že jsem o něco lepší, než si
myslím. A vida! Názor mých kolegů
z redakce se potvrdil – jsou i horší. Přišlo plno slabých emailů (kolem 10 kreditů), pár lepších (průměr 15 ztracených), ale absolutním vítězem se stal
Jirka z F3 (prostě chtěl anonymitu).
V ZS 2007/2008 ztratil celkem 24 kreditů (ECTS). Část zmizela kvůli neúspěchům během semestru a za
zbytkem stojí nový studijní řád, podle kterého se nám při nesplnění limitu 20 kreditů za semestr, odebírá ze zásoby kreditů rezervních. A nepočítáme násobky za další semestry. Takže dnes na škole nestačí pouze pilně studovat, ale důležité je pravidelně
vysedávat před studijním oddělením nebo na fakultních stránkách
a jako vlčák u boudy hlídat, až opět vyvěsí další změny studijních
pravidel. Snad se nám všem zoufalým v příštím semestru povede
lépe.
Osobně jsem začal semestr netradičně, ale o to příjemněji.
Běžkařský kurz na Prezidentské chatě organizovaný školou vystřídaly dva týdny tepla a plachtění v jednom z vrcholů bermudského
trojúhelníku – Fort Lauderdale. Teplo na Floridě nás, prokřehlé
seveřany, dokáže zahřát, ale některé „americké vymoženosti“
našince přímo rozpálí. V den, kdy jsem odlétal, schválila místní
vláda vyhlášku, podle níž se Darwinova teorie smí vyučovat na
státních floridských školách pouze jako „teorie“. Asi čekají na
Boží zázrak. Ale toho my se snad na Žižkově nikdy nedočkáme.
I když Richardu Gažovi bych nějaký malý zázrak přál. Příběh
jeho bakalářského diplomu je také jak z jiného světa.
V dalším z řady článků o sportovních klubech na VŠE vám představíme Turistický oddíl. To, zda holdují turistickému salámu,
a další neméně důležité zajímavosti vám prozradí Dana Odvodyová.
Krása vždy patřila mezi důležité vývozní artikly Československa, dnes i České republiky. A že naše krása je žádaná i pro svou
přidanou hodnotu inteligence, je rovněž známé. Nejen o exportu
si povídala Hanka Kubovcová se studentkou mezinárodního
obchodu a zároveň první vicemiss ČR 2008 Zuzanou Putnářovou.
Pokud bydlíte na koleji, tak vás jistě zajímá, jak se budou rozdělovat vaše místa v příštím semestru, co plánuje škola s kolejemi
nebo jak bude SÚZ řešit problém s parkováním na Jarově. Na vše
odpoví rozhovor s novým předsedou centrální kolejní rady Michalem Bobkem.
Economix se stal mediálním partnerem Majálesu 2008, který se
bude konat 30. dubna na Bílé hoře. Jak symbolické místo v bitvě
studentů pražských vysokých škol o krále Majálesu. Kandidáta
VŠE Lukáše Pavla vám také představíme v novém Economixu.
Král je mrtev, ať žije král!
Ekofóra navštívili dva mohutní muži ODS. Není to tak dávno,
co jsem si oba trochu pletl. Po Ekofórech, která organizuje
sdružení Ekonom, si našli čas pro rozhovor premiér Mirek Topolánek i hejtman Evžen Tošenovský.
Závěrem bych vám rád popřál příjemné jarní dny, které jsou
jako stvořené pro večerní procházky historickou Prahou (relativně bez turistů). Zakončete toulky horkou čokoládou v některé
z mnoha historických kaváren. Po dlouhé procházce může přijít
chuť na něco sladkého…
Nejsou lidi – absolventi jsou na dračku / 3
Jste si jistí, že na konci studia dostanete diplom? / 4
Fakulta managementu / 6
Rozhovor s prof. Radimem Jirouškem,
děkanem FM VŠE
Doplňovací volby do AS FPH / 8
Úmyslně založený požár na VŠE / 10
Dny partnerských univerzit / 10
Aktuality / 10
Konflikt mezi studenty skončil pobodáním / 11
Rozhovor s Michalem Bobkem, předsedou CKR VŠE / 12
Tematické týdny ovládly VŠE! / 14
Studenti VŠE na soutěži v Kanadě / 15
ISIS: sen se stává skutečností / 16
Rozhovor s Bc. Adamem Trčkou z VVC VŠE / 17
Ekofórum: premiér Mirek Topolánek
o reformách / 18
Rozhovor s premiérem Mirkem Topolánkem / 19
Ekofórum: hejtman Evžen Tošenovský / 20
Rozhovor s hejtmanem Evženem Tošenovským / 20
Mladý a úspěšný Vladimír Bezděk / 22
Günter Verheugen na VŠE / 24
Gayové, lesby, manželství a děti / 25
Na baru se Zuzanou Putnářovou,
1. vicemiss ČR 2008 / 26
Studenti VŠE pomáhají budovat školy v Africe / 28
CEMS Pan-European Skill Seminář 2008 / 28
Debatní klub VŠE / 29
Klub investorů / 29
Jaro s YBPW ČR / 29
K čerstvému vzduchu špinavou prací / 30
Vox po(pa)puli / 30
HC EKONOM oslavuje postup z 5. skupiny PLLH / 31
Turisák / 31
IZRAEL – Svatá země / 32
Festival dokumentárních filmů Jeden svět / 34
Koncert Richarda Krajča na VŠE / 35
Freeze Prague 2008 / 35
Národofest / 36
Majáles 2008 / 37
Rozhovor s Lukášem Pavlem, kandidátem
na krále Majálesu / 37
Recenze filmu: Až na krev / 38
Recenze knihy: Mika Waltari/Plavovláska,
Už nikdy nebude zítra / 38
Divadelní (p)ohledy: Trilogie „Pražské návštěvy“ / 39
economix
Šéfredaktor: Václav Gráf Zástupce šéfredaktora: Marcel Bodnár
Redaktoři: Miroslav Cvrček, Michal Haltuf, Kateřina Imríšková,
Hana Kubovcová, Pavlína Máčalová, Radoslav Peter, Anna Stejkozová,
Jakub Šalek, Vladimír Štípek, Olga Trpáková, Dana Odvodyová, Jaromír Valeš
a další… Fotografie: Jaroslav Šícha, Janusz Konieczny
Editor: Jan Jaroš Design a sazba: Pavel Vodička. Tisk: Omikron spol. s r. o.
E-mail Economixu: [email protected]
Václav Gráf, šéfredaktor
Evidenční číslo:
MK ČR E 17789
3
zpravodajství
NEJSOU LIDI
– absolventi jdou na dračku!
Hospodářské noviny přišly v únoru se zajímavou
zprávou, že české firmy
přeplácejí absolventy. Co
je k tomu vede? Proč tento
trend dosahuje v posledních letech takového boomu?
la výše 21 692,- Kč, absolventi
dostávají nadprůměrné platy.
Existují rozdíly mezi jednotlivými obory, ale ty bychom
mohli my „skoroekonomové“ vysvětlit pohybem nabídky
a poptávky.
Jenom pro zajímavost... Nezaměstnanost absolventů VŠE je
kolem 2 % a zaujímá druhé místo
v rámci České republiky (porazila nás Akademie múzických
umění v Praze, která má nezaměstnanost absolventů jenom
1 %!). Většina jich do pěti let po
skončení studia dosahuje příjmů
přes 33 tisíc měsíčně.
Inzerce
PODLE S TATIS TIKY MINIS TERS T VA PRÁCE
A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ ČR JSOU V TOP 10
NEJLÉPE OHODNOCENÝCH OBORŮ:
1. programátor specialista – 35 377 Kč
2. vedoucí pracovník v průmyslu – 30 329 Kč
3. odborný pracovník marketingu – 28 588 Kč
4. projektant a analytik výpočetních systémů – 28 196 Kč
5. právník (mimo advokacii a soudy) – 27 496 Kč
6. vedoucí účetní – 26 093 Kč
7. strojní projektanti a konstruktéři – 25 617 Kč
8. mistři ve stavebnictví – 25 575 Kč
9. projektanti elektro – 25 575 Kč
10. stavební projektanti a konstruktéři – 24 751 Kč
– 2 / 2008
Autor: Jana Lysáková
economix
V současné době je míra nezaměstnanosti zhruba 6,1 %. Následky jsou tedy nasnadě – zaměstnavatelé mají zúžený výběr
kandidátů na volné pracovní
pozice. Zároveň chce každý mít
nejlepší odborníky. Tím nejlepším materiálem jsou tudíž čerství absolventi. Nejenže jsou plní
elánu a odhodlání něčeho dosáhnout, ale hlavně si ze školy nesou
nejnovější informace, které jsou
velké plus především v rychle se
rozvíjejících a měnících se oborech jako jsou informační technologie nebo průmysl.
Zaměstnavatelé se shodují, že
absolventů je dostatek, těch velmi kvalitních je však jako šafránu. Podle analytiků českým
studentům stále chybí dostatečná schopnost sebeprezentace
a jazyková vybavenost (asi přece jen budeme muset dát vyučujícím za pravdu).
Ve snaze udržet si své nové
pracovníky se firmy uchylují
k nasazení vysokého, ba dá se
říct až astronomického finančního ohodnocení. Není tedy
žádnou výjimkou, že čerstvý
inženýr bere vyšší plat než jeho
rodiče.
Zajímavé sumy, co říkáte?
Když vezmeme v potaz fakt, že
průměrná mzda loni dosahova-
4
kauza
Jste si jistí, že na konci studia
dostanete diplom?
economix
– 2 / 2008
Toto dilema řeší student
třetího ročníku Richard
Gažo. Rektor VŠE Richard
Hindls totiž jeho bakalářský diplom nepodepíše,
dokud nebude vyřešena
stížnost s „neznámým“
obsahem od „neznámé“
osoby. Richard Gažo ale
není jen tak nějakým řadovým studentem VŠE. Od
června 2003 působil zhruba tři roky v Akademickém senátu VŠE (AS VŠE)
za Národohospodářskou
fakultu. Byl zvolen předsedou Kolejní a stravovací komise AS VŠE a členem Pedagogické komise
AS VŠE.
O CO VLAS TNĚ JDE?
Velmi zjednodušeně řečeno:
student Richard Gažo dvakrát
neuspěl u zkoušky z matematiky, vzhledem ke svým aktivitám a působení na škole se
však domnívá, že jde o záměr
některých vyučujících z katedry matematiky. Proto požádal
proděkana Národohospodářské fakulty Ing. Daniela Šťastného, aby pro jeho třetí pokus
bakalářské zkoušky z matematiky byla sestavena nezávislá
komise. Vedení Národohospodářské fakulty žádost posoudilo a pověřilo děkana Jiřího
Schwarze, aby takovou komisi jmenoval. Komise složená
ze dvou matematiků a jednoho ekonoma s matematickým
vzděláním z magisterského studia na University of Cambridge
a doktorského studia na University of Chicago Richarda Gaža
vyzkoušela a oznámkovala.
Tím student Gažo splnil poslední podmínku pro ukončení bakalářského studia. Podle vyjádření
rektora však následovalo podání
stížnosti na rektorát od „neznámé“ osoby s „neznámým“ obsahem, která se ale tohoto případu týká, a rektor do vyřešení této
stížnosti logicky odmítá Gažovi
podepsat diplom. Slovo „neznámý“ uvádím proto, že jsme se
od vedení školy tuto informaci
nedozvěděli.
JAK ŠEL ČAS
Na začátku roku 2004 oslovila skupina studentů Richarda
Gaža, člena Pedagogické komise AS VŠE, s prosbou, aby se
jako jejich zástupce v AS VŠE
zastal některých vyučujících
na katedře matematiky Fakulty informatiky a statistiky VŠE.
Tito vyučující byli mezi studen-
ty velmi oblíbení a v studentských anketách organizovaných
vedením VŠE patřili mezi nejlepší z hodnocených. Šlo například o paní prom. matem. Miroslavu Otavovou, RNDr. Evu
Ulrychovou, Mgr. Barboru
Batíkovou, RNDr. Hanu Hladíkovou, RNDr. Irenu Sýkorovou
a RNDr. Evu Nešverovou. Gažo
k tomu uvedl: „Měl jsem od studentů informaci, že těmto vyučujícím každý semestr postupně
vedení katedry odebírá přednášky a cvičení navzdory velkému
zájmu o jejich hodiny. Na stále
rostoucí nespokojenost studentů
s tímto postupem vedení katedry nereagovalo. Rozhodl jsem se
jako člen AS VŠE rozhovory se
zainteresovanými zjistit, v čem
spočívá tato skutečnost, případně co bych mohl udělat pro
to, aby se vyhovělo studentům
a aby tito vyučující mohli vyučovat v rozsahu (počet hodin
výuky), který by byl pro studenty uspokojivější. Celou věc
jsem projednal s paní Otavo-
vou a vedoucím katedry matematiky doc. Milošem Kaňkou.
Paní Otavová mě informovala,
že by s dalšími vyučujícími ráda
vyučovala ve větším rozsahu.
Bohužel jí to ze strany doc. Kaňky nebylo umožněno a paní Otavová za důvod, proč doc. Kaňka
snižoval počet přednášek a cvičení, považovala špatné osobní
vztahy mezi vedoucím katedry
a těmito vyučujícími. Následně
jsem se setkal s doc. Kaňkou,
který se mnou bohužel vůbec
nechtěl na toto téma diskutovat a odkázal mě na tehdejšího děkana Fakulty informatiky
a statistiky prof. Hindlse. Děkan
Hindls mi oznámil, že důvodem
?
snižování počtu hodin přednášek a cvičení těchto vyučujících
je potřeba zvýšit počet docentů
a profesorů na katedře z důvodu
tlaků z MŠMT ČR. Konstatoval,
že trend za roky 2000–2004 je
klesající a tito vyučující nemají zájem zvyšovat si kvalifikaci
v doktorském studijním programu. Čísly o počtu docentů a profesorů z výročních zpráv za tyto
roky jsem však panu děkanovi dokázal pravý opak – mírně
se zvyšující trend. Výsledkem
tohoto rozhovoru byl příslib,
že pokud tito vyučující nastoupí do doktorského studia, budou
mít v dalších semestrech větší
počet přednášek a cvičení. Z této dohody a diskuse neexistuje
písemný zápis. Celý problém
jsem považoval za vyřešený
v momentě, kdy se tito vyučující zapsali v dalším semestru
do doktorského studia a očekával jsem ze strany vedení katedry a fakulty realizaci slíbených
kroků.“
Gažo se domnívá, že tato jeho
aktivita měla rozhodující dopad
na neúspěšné absolvování jeho
bakalářských zkoušek z matematiky: „Musím konstatovat,
že důvodem nejsou mé nedostatečné vědomosti, ale pomsta
doc. Kaňky kvůli mojí angažovanosti ve věci některých vyučujících na jeho katedře.“ Svá
tvrzení podporuje následujícími
událostmi: „28. října 2004 ráno
před písemným testem vyvěsila sekretářka katedry matematiky na nástěnku seznam jednotlivých zkoušejících a studentů,
kteří u nich budou na zkoušce. Po několika minutách přišel
doc. Kaňka a údajně ve značném hněvu tyto seznamy strhnul z nástěnky a přibližně po
hodině je vyvěsil pozměněné
znovu – moje jméno bylo přiřazeno, spolu s dalšími jen třemi
studenty, k doc. Kaňkovi, který původně v tento den vůbec
na seznamu zkoušejících nebyl.
Samotné zkoušení pak probíhalo hodně nestandardně a evidentně měl zájem mě ze zkoušky vyhodit.“
5
?
Gažo dále dodává: „Uvědomuji si, že má obvinění pana
doc. Kaňky jsou závažná, a tvrdím je s upřímností, protože
si myslím, že jsou pravdivá.
Bohužel si myslím, že o praktikách doc. Kaňky na katedře
matematiky věděl a ví tehdejší děkan a současný rektor VŠE
prof. Richard Hindls. Jako člen
AS VŠE jsem byl v roce 2005
volitelem nového rektora VŠE
a veřejně jsem vyjadřoval sympatie ve volbách jeho protikandidátovi. V situaci, která rozhodla o sporném mandátu člena AS
VŠE, tehdejšího studenta Petra
Mazoucha, jsem měl k dispozici
stanovisko Studentské komory
rady vysokých škol (SK RVŠ),
které zpochybňovalo platnost
jeho mandátu. Tato skutečnost
měla zásadní vliv na výsledek
rektorské volby. V tomto duchu
jsem vystupoval proti platnosti volby prof. Hindlse rektorem
VŠE.“
Rektor Richard Hindls k tomu
uvedl: „Jsem povinen každou
stížnost řešit, a dokud není řádně vyřízena, nemohu podnikat
nevratné kroky, které by v případě oprávněnosti dané stížnosti znemožnily nápravu.
Stížnost jsem předal kontrolní
komisi a očekávám její závěry, na základě kterých se rozhodnu, jak dále postupovat.
Pokud se daná stížnost ukáže
jako neoprávněná, diplom pana
Gaža podepíšu během pěti vteřin. Pokud se ukáže, že stížnost
byla oprávněná, došlo k porušení zákona či jiných předpisů,
budu v této věci dále jednat se
všemi zúčastněnými stranami.“
Hindls také důrazně popřel byť
jen náznak toho, že by tato věc
souvisela s Gažovými aktivitami na VŠE.
Kontrolní komisi představuje jediná osoba, kterou je
RNDr. Iva Hejdučková z Oddě-
lení kontroly, informací a stížností. Paní Hejdučková nám
velmi ochotně sdělila vše, co
sdělit v této fázi jejího šetření lze. Stížnost byla podána 28.
února 2008, šedesátidenní lhůta
pro její vyřízení plyne od následujícího dne a měla by, pokud
dobře počítám, končit v pondělí 28. dubna 2008. V případě, že bude nutné došetřit některé další podstatné skutečnosti,
může rektor tuto lhůtu dle předpisů školy dále prodloužit. Paní
Hejdučková, ačkoli tuto stížnost šetří sama, má možnost si
vyžádat nejen stanoviska všech
zúčastněných stran, ale i součinnost dalších osob a oddělení napříč celou školou, zejména
pak právního oddělení. Rovněž
si vyžádala obecným dotazem
stanovisko z ministerstva školství, ale to jí sdělilo, že se na
řešení podílet nebude, jelikož
jde o čistě vnitřní záležitost naší
školy. O výsledku svého šetření pak vyrozumí jak stěžovatele,
tak rektora.
Vzhledem k tomu, že Richard
Gažo získal známku z matematiky nestandardní cestou,
požádali jsme o vysvětlení proděkana pro pedagogiku Národohospodářské fakulty Ing. Dani-
ela Šťastného. Ten nám poskytl
následující vyjádření: „V prosinci 2007 mne navštívil student
Richard Gažo a svěřil se mi se
svými obavami o regulérnost
průběhu jeho případné bakalářské zkoušky na katedře matematiky. Informaci jsem si následně
ověřil a zvážil různé možnosti. Patnáctého ledna 2008 jsem
na schůzi vedení fakulty o této
záležitosti informoval a navrhnul, aby děkan jmenoval ad hoc
zkušební komisi na vyzkoušení tohoto studenta. Vedení se na
tomto postupu usneslo a děkan
na základě toho jmenoval zku-
šební komisi složenou z předsedy RNDr. Mirona Tegze, CSc.
(NF VŠE), RNDr. Petra Budinského, CSc. (VŠFS) a Petra
Bartoně MA (NF VŠE). (Pozn.
red.: Tegze je jmenován jako
člen komise pro státní zkoušky z matematiky na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity
Karlovy.) Tato komise studenta
Gaža vyzkoušela a ohodnotila
známkou 3, čímž splnil všechny podmínky pro ukončení
bakalářského stupně studia. Na
základě jakési stížnosti byl 28.
února 2008 děkan NF požádán
o poskytnutí všech relevantních
informací a 6. března byly tyto
informace poskytnuty. Rektor
VŠE odmítá na základě nevyjasněnosti případu podepsat Gažovi diplom. Záležitost se prošetřuje dodnes a o průběhu šetření
nemáme informace.“
O vyjádření jsme samozřejmě
požádali i vedoucího katedry
matematiky doc. RNDr. Miloše Kaňku, CSc.: „Já nejsem na
této věci nijak osobně zainteresován a je mi to úplně jedno.
Byl jsem dotázán (nejmenovaným) členem kolegia děkana
4. fakulty, zdali student Gažo
úspěšně absolvoval na naší
katedře zkoušku z matematiky.
Jelikož jsem to netušil, nechal
jsem svou sekretářku prověřit
veškeré záznamy od roku 2006
a zjistili jsme, že u nás ji dosud
neabsolvoval. Na základě přání tohoto (nejmenovaného)
člena kolegia jsem toto oznámil paní Hejdučkové z kontrolního oddělení. Nejde o stížnost, ale o úřední stanovisko.“
K otázce na Gažem zpochybňovanou regulérnost jeho zkoušek
uvedl: „Mám písemné důkazy
o průběhu jeho zkoušek. Mám
archivované obě jeho písemné práce, které dopadly velmi
špatně. Mám rovněž záznam
z ústní zkoušky, kterou absolvoval u mě, který obsahuje
položené otázky. Student Gažo
na ně nebyl schopen odpovědět.
Druhou zkoušku neabsolvoval
u mě.“ Rovněž dodal, že archivuje veškeré písemné práce od
roku 1998, ačkoli jeho povinností je archivovat je pouze pět
let.
Vzhledem k poměrně vážným obviněním a nestandardním okolnostem celého případu
se budeme celou kauzou nadále zabývat a budeme vás informovat o jejím průběhu a doufejme i brzkém konci. Vzhledem
k tomu, že doc. Kaňka podle
vlastních slov nepodával stížnost, rektorát tedy asi považuje
dané oznámení spíše za podnět
k šetření.
Pokud je skutečně na každém
šprochu pravdy trochu, tak bychom my, kteří se na škole v něčem angažujeme, měli asi trochu zpozornět...
Autor:
[email protected]
– 2 / 2008
Gažo absolvoval 2. února 2006 druhý pokus a k jeho
průběhu uvádí: „Úroveň testu v mé skupině byla nepřiměřeně náročná oproti ostatním
termínům. Zkoušející patřili mezi blízké spolupracovníky
doc. Kaňky, byli vůči mně od
začátku zkoušky zaujatí a podle
mě bylo jejich cílem mě vyhodit
ze zkoušky.“
economix
kauza
6
představení fakulty
Fakulta managementu – „šestá fakulta“
V Jindřichově Hradci je fakulta VŠE,
šestá v pořadí, kterou někteří studenti v Praze ani neznají. Fakulta
managementu (FM) se stala součástí VŠE v roce 1998, dříve patřila
pod Jihočeskou univerzitu. Na FM
vyučují i mnozí „pražští“ pedagogové.
Fakulta v Jindřichově Hradci je klasickým příkladem expanze pražských vysokých škol do jiných oblastí republiky. Podobně se rozšiřuje například ČVUT, které si
vytváří konzultační a přípravná střediska
například při některých odborných středních školách. Malebné město s Fakultou
managementu nabízí studentům plnohodnotný bakalářský a magisterský studijní program, navíc klid a zdravé prostředí jižních
Čech. Tamní studenti nejsou rozptylováni
ruchem velkoměsta, což někdo může brát
jako nevýhodu.
Fakulta prošla za svou poměrně krát-
Fakulta managementu VŠE v Jindřichově
Hradci
kou dobu existence bouřlivým vývojem.
Z původních padesáti studentů jich je dnes
hodně přes tisíc. Od roku 2004 je možné studovat i doktorský studijní program. Rozvoji pomáhá i spolupráce se zahraničními univerzitami. Také díky podpoře zahraničních
i domácích institucí se daří řešení vědeckovýzkumných projektů.
Problémem by se mohlo zdát dopravní
napojení Jindřichova Hradce. Budoucnost
však i tyto problémy vyřeší. Směrem na jih
se totiž usilovně buduje železniční dvoukolejní koridor a ve stejném směru se staví
i dálnice.
Fakulta sídlí v budově, která se stavěla na
konci éry socialismu jako okresní výbor komunistické strany. Poměry se však změnily,
novodobá vládnoucí garnitura se přestěhovala do jiných paláců a dnes budova slouží
budoucím manažerům. Stavba se značně podobá okresnímu výboru, který si straníci nechali postavit také v Táboře, kde ještě nedávno fungovala jedna z kateder Jihočeské
univerzity. Obě budovy byly postaveny
„fortelně“, komunisté na svých shromaždištích a ústředích nešetřili, patrně po sobě
chtěli zanechat něco kvalitního. Do budoucna je zamýšleno rozšíření a modernizace
stávající univerzitní budovy, aby vyhovovala moderním požadavkům na kvalitu výuky.
Také je třeba vyrovnat se s tím, že se zvyšuje počet studentů. Autor: Vladimír Štípek
Rozhovor s prof. Radimem Jirouškem,
děkanem Fakulty managementu VŠE
economix
– 2 / 2008
V době vašeho studia se mladí muži dávali spíše na strojírenství či si přáli být jadernými inženýry. Co vás vedlo ke
snaze stát se matematikem
a informatikem?
Také jsem uvažoval o chemii
či jaderné fyzice. V posledním
roce před maturitou mě však
ovlivnila naše učitelka matematiky Vasiljuková.
Na naše dotazy odpovídal nový děkan Fakulty
managementu v Jindřichově Hradci, prof. Radim Jiroušek, DrSc. Děkanem se stal v únoru
tohoto roku a ve funkci
vystřídal prof. Pavla Pudila, který byl děkanem od
roku 2002. Prof. Jiroušek
je čtvrtým děkanem od
doby, kdy se fakulta stala
součástí VŠE v Praze.
Fakulta managementu je od
ostatních fakult a od dění
v Praze částečně odloučená. Vidíte to jako nevýhodu, nebo to
s sebou nese naopak pozitiva?
Má to mnoho výhod i mnoho
nevýhod. Jednoznačnou výhodou je téměř komorní prostředí
a z toho vyplývající bližší osobní vztahy mezi učiteli a studenty. To však vyplývá i z velikosti,
či spíše malosti, fakulty. Nevýhodou pak je, že si vše, co pražským fakultám zajišťuje kvestorát či další obslužná pracoviště,
musíme zajišťovat sami – od
úklidu přes opravy a údržbu budovy až po knihovnu a výpočetní centrum.
Jindřichův Hradec je blíže
hranicím, cesta do zahraničí,
pomineme-li leteckou, je tedy
snadnější. Jaké mají studenti
možnosti podívat se studijně
do zahraničí?
Naši studenti si sice mohou
odpoledne sednout na kolo a dojet si do Rakouska na výlet, ale
příležitost ke studiu v zahraničí
mají stejnou jako studenti ostatních fakult VŠE. Výměnné aktivity studentů jsou řízeny prorektorkou pro mezinárodní vztahy
a naši studenti nejsou nijak zvýhodňováni ani nejsou diskriminováni.
Pěstujete nadstandardní
vztahy například s Rakouskem, když je poloha Jindřichova Hradce geograficky
takto výhodná?
Na poli vědecké spolupráce
máme úzké kontakty s univerzitou v Salcburku. V současné
době se rozvíjí spolupráce s vysokou školou IMC v Kremži
v oblasti doktorského studia.
Nemyslím si však, že by tato
spolupráce byla nějak nadstan-
dardní. Předpokládám, že podobné mezinárodní kontakty
mají i ostatní fakulty VŠE.
Jindřichův Hradec je klidné
historické město. Díky Fakultě managementu je to také
město univerzitní. Je spjatost
fakulty s životem města silnější, než je tomu například
v Praze?
Myslím si, že ano. V Praze je
kromě Vysoké školy ekonomické Univerzita Karlova, České
vysoké učení technické a řada
dalších vysokých škol. V Jindřichově Hradci je jenom naše fakulta. Je tedy zřejmé, že z tohoto pohledu naše vztahy
s představiteli města mohou být,
a také jsou, mnohem užší, než
mohou být v Praze. Za zmínku
stojí skutečnost, že se přestavitelé města zúčastňují slavnostních akcí na škole, jako byla například inaugurace děkana, či že
starosta města je členem vědecké rady fakulty. Fakulta má také
od města pronajatých několik
bytů pro své zaměstnance. Naopak přítomnost fakulty ve měs-
7
představení fakulty
Jak je zabezpečeno ubytování a stravování studentů?
Zjišťujete, jak jsou studenti
spokojeni?
Myslím, že v tomto směru si
naši studenti nemohou stěžovat.
Všichni studenti, kteří projeví
zájem o ubytování na koleji,
jsou, alespoň po nějaké chvíli,
uspokojeni a naši menzu nám
všechny pražské fakulty závidí.
v Jindřichově Hradci pracovní příležitosti, nebo se studenti
kvůli jejich nedostatku mohou
více věnovat studiu?
V Jindřichově Hradci je příležitostí k práci velice málo. To je
dost velká nevýhoda a vzhledem k tomu, že určitá část studentů si na studium musí vydělávat, řeší to někteří studenti
prací v místě bydliště. To samozřejmě přináší ještě více problémů, než kdyby pracovali přímo
v Jindřichově Hradci. To se samozřejmě týká studentů prezenčního studia. V Jindřichově
Hradci však nabízíme též kombinovanou formu studia, což je
typ dálkového studia vhodného
pro studium při zaměstnání.
Mají o studium na Fakultě
managementu zájem studenti
z okolí města, tedy takzvaní
„spádoví“ studenti, nebo si
vaší fakultu vybírají i studenti
z jiných částí republiky, případně ze zahraničí, kteří by
teoreticky měli do Prahy blíž?
Je až překvapivé, že naši studenti jsou ze všech koutů republiky, tedy i z Prahy. Neříkám
však, že jsou rovnoměrně rozděleni, těch z Jihočeského kraje
a okolí je přece jen o trochu
víc.
Jakou konkurenci představuje pro vaši fakultu nově vytvořená Ekonomická fakulta,
která vznikla rozdělením Zemědělské fakulty Jihočeské
univerzity v Českých Budějovicích?
To samozřejmě ještě nevíme.
Pravda je, že se letos ke studiu
na naší fakultě přihlásilo méně
studentů než v předchozích letech.
Jihočeská univerzita opustila své působiště v Táboře. Její
budova je nyní na prodej. Fakulta managementu vznikla
původně také z JČU, a to podobným způsobem. Nepřemýšlíte o další jihočeské expanzi? Kdyby si v Táboře
vytvořila pobočku jiná vysoká
škola a zahájila výuku ekonomických předmětů, neznamenalo by to zostření konkurenčního boje o studenty v jižních
Čechách?
Na pražských fakultách
VŠE je běžné ve vyšších ročnících při studiu pracovat. Dokonce to začíná být problémem, děkani fakult při
imatrikulaci doporučují studentům, aby se věnovali hlavně studiu a ne práci. Jsou
Být děkanem fakulty VŠE je
prestižní záležitost. Jaké máte
plány do budoucna?
V odpovědi na tuto otázku lakonicky použiji slova, která byla
mým mottem při kandidování
na tuto funkci: Nechci být dobrým děkanem, ale chtěl bych být
děkanem dobré fakulty. Tím
chci vyjádřit, že mým prvořadým dlouhodobým cílem je, aby
prestižní bylo na fakultě studovat, na fakultě učit a ne být tam
děkanem.
Plánujete další rozšiřování
fakulty? Bude se kapacita Fakulty managementu zvyšovat?
Budova je již v současné době
fakultě malá, a proto je naplánována její přístavba a rekonstrukce. S těmito akcemi, které by
bylo možno jen těžko realizovat, kdyby fakulta nebyla součástí VŠE, se začne ještě letos.
Realizace stavebních úprav pak
umožní další rozšíření aktivit fakulty, i když s nějakým masivním nárůstem počtu studentů
nepočítáme.
ČVUT má promoce v Betlémské kapli, Univerzita Karlova v reprezentačních prostorách Karolina, JČU v Alšově
jihočeské galerii na zámku
Hluboká. Pražská VŠE má
promoce v aule běžně používané pro výuku, což je kritizováno nespokojenými studenty,
protože aula není dostatečně
slavnostní a důstojná. Jak probíhají promoce na Fakultě
managementu?
Fakulta managementu sídlí
v budově bývalého okresního
výboru KSČ. Zde si představitelé strany vybudovali aulu na
okresní stranická zasedání, která sice není srovnatelná s Karolinem ani Betlémskou kaplí, ale
ostatním promočním sálům
v Praze se podle mě alespoň vyrovná. Navíc mají studenti možnost, mají-li o to zájem a vyvinou-li dostatečnou organizační
aktivitu, zajistit si na promoce
prostory v místním zámku. Autor: Vladimír Štípek
Aula Fakulty managementu VŠE v Jindřichově Hradci
– 2 / 2008
Studenti na Fakultě managementu mají daleko do velkých pražských knihoven a institucí. Světové osobnosti
ekonomie, ale i politici, mají
do Jindřichova Hradce delší
cestu. Jak se snažíte studentům tento handicap kompenzovat? Jaké tedy mají studenti
v Jindřichově Hradci podmínky ke studiu?
Otázka je hodně široká. Je jasné, že v Praze jsou obecně možnosti mnohem větší. Co se týká
informačních zdrojů, tak například i díky internetu se možnosti přístupu k informacím vyrovnávají. Navíc má fakulta dobře
fungující vlastní knihovnu, která zajišťuje všechny základní
funkce, tedy i mezinárodní výpůjční službu. Takže v tomto
smyslu si já ani studenti nemůžeme stěžovat. Samozřejmě, že
situace je mnohem horší, jestliže zvažujeme možnost účasti
studentů a pedagogů na různých
odborných seminářích, které
v Praze organizuje skoro každá
fakulta či výzkumná instituce
a na kterých je možno vyslechnout přednášky našich i světových špičkových odborníků.
Sice se občas některého z nich
snažíme pozvat i do Jindřichova
Hradce, ale je jasné, že v tomto
směru se Praze nikdy nebudeme
schopni vyrovnat, že se prostě
musíme smířit s tím, že na tyto
akce musíme občas do Prahy zajet.
Osobně bych uvítal, kdyby
v Táboře vznikla další fakulta
VŠE. Dvě mimopražské fakulty
situované ve stejném regionu by
mohly úzce spolupracovat.
economix
tě přinesla veřejnosti možnost
navštěvovat v místě bydliště
univerzitu třetího věku a další
odborné kurzy.
8
DOPLŇOVACÍ VOLBY
volby
studentských zástupců
economix
– 2 / 2008
Koncem zimního semestru se Akademický senát Fakulty podnikohospodářské (AS
FPH) dostal do tíživé situace, protože někteří senátoři ukončovali svá inženýrská
studia a tím i své působení v AS FPH. Senát se proto na únorovém zasedání rozhodl
vypsat doplňovací volby, které se uskuteční 16. dubna 2008 od 10 do 15 hodin v hale Rajské budovy. Přihlásilo se rekordních dvanáct kandidátů a my jsme jim položili
dvě otázky: proč se rozhodli kandidovat a co je podle nich nejvážnějším problémem
FPH, který by chtěli ovlivnit. Tady jsou jejich odpovědi.
EVA BURIANOVÁ
Je studentkou třetího ročníku.
Pochází se severních Čech a ve
volném čase tancuje (břišní tance, jazz dance), jezdí na kole,
hraje na housle, čte a chodí do
kina.
Otázka č. 1:
Když jsem se dověděla, že senát FPH hledá nové členy, rozhodla jsem se kandidovat. Není
mi jedno, co se na naší fakultě
děje, protože se mě to bezprostředně týká. Chci mít možnost
o těchto věcech rozhodovat a také zjistit, do jaké míry je vůbec
možné z pozice studenta dění na
škole ovlivnit.
Otázka č. 2:
Myslím, že studenti FPH nejsou efektivním způsobem informováni o změnách, které se jich
bezprostředně týkají (například
změna studijního plánu) – v souvislosti s tímto problémem by
mimo jiné měly být vylepšeny
webové stránky fakulty. Informace od studijních referentek se nedají považovat za závazné, vzhledem k tomu, že od každé často
slyšíte k dané věci něco jiného.
Není doceněna práce tajemníka
(kterého studenti využívají více,
než si vedení připouští). Jeho pozici by usnadnila pomocná pracovní síla. Nesouhlasím s uzavřením počítačové učebny ve
čtvrtém patře Rajské budovy. Její
provoz by měl být obnoven a navíc by v téže místnosti měla být
k dispozici tiskárna. Chtěla bych
zlepšit komunikaci mezi stávajícími senátory a ostatními studenty, to je možnost pro studenty obrátit se na členy senátu se svými
nápady, popřípadě stížnostmi.
LUCIA GONDOVÁ
Je studentkou třetího ročníku.
Otázka č. 1:
Do akademického senátu kandiduji protože bych chtěla
s pomocí funkce reprezentanta
studentů přispět ke zlepšování
některých detailů týkajících se
dění na naší škole.
Otázka č. 2:
Ráda bych dosáhla toho, aby
se student mohl věnovat pouze
studiu a nemusel se zatěžovat
případnými organizačními problémy, které jsou se studiem
spojeny.
MIROSLAV HA JŽUŠ
Je studentem třetího ročníku
a dokončuje bakalářské studium. Pochází z východního Slovenska, z Humenného.
Otázka č. 1:
Som karierista a s tým sa neodmysliteľne spája túžba po funkcii:-)
Otázka č. 2:
Nedostatočné parkovacie
miesta (posílnené rozšírením
„modrých zón“). Chýbajúce
úložné priestory. Chybajúca
komunikácia medzi študentmi
a kompetentnými osobami
a nedostatok miest na sedenie
a soušlajzovanie sa:-)
PAVEL HEŠTÝN
Považuje se za „úplně normálního studenta, s normálním
prospěchem, který normálně
žije a normálně se baví“. Studuje navazující magisterské studium. Rád sportuje – hlavně tenis,
squash, plavání, a když vyjde
čas, tak i golf. Bakaláře vystudoval v Brně – mezinárodní
vztahy a evropská studia: „Mohu
tak porovnat, jak to chodí i na jiných školách, což považuji za
výhodu.“
Otázka č. 1:
Byl jsem navržen a rozhodl
jsem se přijmout, protože myslím, že je čas se zapojit a zkusit
přispět.
Otázka č. 2:
Nejvážnější zní dost ostře, ale
hlavní věci, které stojí za to vylepšit, jsou určitě srovnání kvality výuky a komunikace fakulty
a vyučujících se studenty.
JAN CHYLÍK
Studuje ve třetím ročníku. Po
vystudování Fakulty podnikohospodářské po několika letech
praxe by rád dosáhl titulu MBA.
Současně s vysokou školou pracuje na částečný úvazek v Hospodářské komoře ČR. Je aktivním členem Klubu mladých
manažerů při České manažerské
asociaci. Sám se charakterizuje
jako „stručný puntíčkář lačný po
informacích“. Jeho zájmy se
údajně dají vyjádřit jedním slovem – kalokagathia (pozn. red.:
volně přeloženo jako soulad krásy a dobra).
Otázka č. 1:
Zjišťuji, že mi dění na Fakultě
podnikohospodářské není lhostejné. Po některých opatřeních
vedení naší fakulty (potažmo
celé školy) ve mně doslova vře
občansko-studentská uvědomělost a touha angažovat se v akademickém senátu.
Otázka č. 2:
Stav jednosměrného informačního kanálu mezi vedením
(a administrativou) fakulty
a studenty. Chci se zasadit o jeho “rekonstrukci” tak, aby nedocházelo k informačním šumům (například nedávné
zmatky kolem změn ve studijním plánu E).
ONDŘEJ KAŠPÁREK
Narodil se v Českých Budějovicích, ale již 21 let bydlí
v malé vesničce Úsilné nedaleko Budějovic. Jeho zájmem
a částečně i prací je veškerá
problematika spojená s kulturním managementem, kulturní
politikou a živou kulturou obecně, ve volnějších chvílích hraje
v kapele a studentském divadle.
Studuje první ročník bakalářského studia oboru arts management.
Otázka č. 1:
Jednak si myslím, že nový
obor arts management by měl
mít rozhodně v senátu zastoupení. Další důvod je ten, že arts
management nemá katedru ani
garanta či kohokoli, na koho by
se mohli studenti obrátit v případě problému či požadavků něco
na studiu změnit.
Otázka č. 2:
Důvěra studentů ve vedení
a zastupující orgány.
Termín voleb: 16. dubna 2008 od 10
9
volby
do Akademického senátu FPH
JAKUB ŠANDA (22)
Je studentem čtvrtého ročníku
oboru podniková ekonomika,
vedlejší specializace retail business. Bydlí v Kutné Hoře. V roce 2003 předsedal Studentské
radě Gymnázia J. Ortena v Kutné Hoře.
do 15 hodin v hale Rajské budovy
MARTIN ŠLÉGL (22)
Je studentem čtvrtého ročníku
oboru podniková ekonomika
a management. Pochází z Mladé Boleslavi a bydlí na Jarově
III.F.
Otázka č. 1:
Kandiduji z důvodu možnosti
částečně se podílet na chodu fakulty. Jsem člověk aktivní, který
se zajímá o věci veřejné, a proto
je pro mě AS především výzvou.
Otázka č. 2:
Rád bych lobboval za každý
opodstatněný návrh kteréhokoli
studenta naší fakulty. Více informací naleznete na www.
slegl.cz.
Pokud vám není lhostejný osud vaší fakulty a chcete mít v akademickém senátu své odpovědné zástupce,
přijďte k volbám!
Kandidátům přejeme
hodně štěstí a vám správnou volbu. Více informací
o průběhu voleb se dovíte
na stránkách FPH. Autor: Martin Morovics
(senátor AS FPH)
– 2 / 2008
DAVID KULA
Studuje třetím rokem obor
podniková ekonomika a management. Pochází z Palkovic
(okr. Frýdek-Místek) a v Praze
bydlí na koleji Jarov III.G, kde
je současně i členem kolejní
rady. Jeho hlavní zálibou je cestování.
Otázka č. 1:
Důvodů, proč jsem se rozhodl
kandidovat, je spousta. Jako
hlavní bych uvedl nejen mou
dlouhodobou nespokojenost
VERONIKA
MAREŠOVÁ
Studuje ve třetím ročníku. Pochází z Českých Budějovic, kde
vystudovala osmileté Gymnázium J. V. Jirsíka. Od února 2007
pracuje jako koordinátorka výuky v jazykové škole.
Otázka č. 1:
Kandidatura je určitou výzvou vzhledem k možnosti vlivu
na organizaci fakulty a zejména
také pro funkci senátora jako aktivního spojovacího článku mezi
studenty a samotným vedením
FPH.
Otázka č. 2:
Zlepšit a zprůhlednit přístup
k informacím. Zvýšit povědomí
o akademickém senátu a posílit jeho roli zástupce všech
studentů. Otázka zajištění stravování, úschovných skříněk
a šaten, využití prostorů budov,
problematika registrací a zápisů předmětů, požadavků na studium a jejich změn... A nemohu
opomenout známou klasiku:
celosvětový mír pro všechny!:-)
MARIE ŘEZÁBKOVÁ
Studuje třetí semestr navazujícího magisterského studia. Pochází ze Středočeského kraje
z vesničky kousek od Rožmitálu
pod Třemšínem. Na VŠE tráví
i dost mimostudijního času, protože je zde zaměstnaná.
Otázka č. 1:
Rozhodla jsem se kandidovat
na základě vlastních pohnutek.
Jako student, který má před sebou závěrečný rok studia, jsem
prošla již mnohými situacemi,
jako je změna plánu nebo různé
změny ze strany fakulty, které
občas nebyly až tak průhledné.
Chci se podílet na podobných
rozhodnutích, aktivně zasahovat
do chodu FPH a zprostředkovávat (prostřednictvím AS) vedení
školy názory studentů.
Otázka č. 2:
Jednoznačně komunikace
a informovanost studentů, protože právě díky těmto dvěma aspektům lze studium usnadnit lidem, kteří chtějí studovat. Mám
pocit, že systém, který tu je nastaven, sám vyřazuje studenty
jen právě proto, že nejsou dostatečně informováni o svých možnostech a o pravidlech studia
vůbec.
Otázka č. 1:
Jsem člověk, kterému dění na
naší fakultě není lhostejné. Kandidatura je pro mě výzva a zároveň je to pro mě otázka cti. Chci
být prostředníkem při řešení
problémů mezi administrativou
a studenty. Senát je služba a já
nabízím sebe a své zkušenosti.
Otázka č. 2:
Problémů na FPH vidím mnoho, ale většina z nich má společného jmenovatele – bariéry
v komunikaci. Uzavření počítačové učebny RB437 je toho názorným příkladem a já se chci
aktivně podílet na odstranění
těchto bariér. Další informace
na www.jakubsanda.cz.
economix
KAREL KOLIŠ
Studuje třetí ročník bakalářského studia. Kromě školy se
věnuje práci v oblasti IT, rád fotografuje, poslouchá rock a cestuje.
Otázka č. 1:
Chtěl bych se podílet na rozhodování ve věcech fakulty
a tím přispět zejména k lepším
podmínkám ke studiu. Myslím
si, že znám dostatečné množství
studentů, abych věděl, co je ve
škole trápí. A v akademickém
senátu budu mít možnost tyto
věci řešit.
Otázka č. 2:
Největší problém vidím v komunikaci. Učitelé často nevědí
o studentech, studenti o učitelích, o požadavcích, plánech
a dalším. Studenti často dostanou na otázky týkající se studia
rozdílné odpovědi. Je také potřeba diskutovat o kapacitách,
skupinách a náplni předmětů.
Více na http://volby-as.karelkolis.cz.
s komunikací a informovaností
ze strany fakulty vůči studentům, kterou bych se všemi svými silami snažil ovlivnit k lepšímu. V tomto směru vidím velký
potenciál třeba ve fakultním
webu, který podle mne má pro
studenty dnes velmi malou informační hodnotu. Toto je zároveň i odpověď na druhou otázku.
Otázka č. 2:
Mezi další věci, za které bych
se snažil bojovat, patří například rozšíření kapacity některých předmětů ze skupiny
oV nebo zařazení vybraných
velmi zajímavých a doposud
nezpřístupněných předmětů do
skupiny cV, což by si podle
mě přála spousta dalších studentů.
10
zpravodajství, aktuality
Úmyslně založený požár na VŠE!
V pátek 28. března kolem 18.30 byl
v chodbě suterénu Nové budovy
úmyslně založen dosud neznámou
osobou požár u edičního oddělení. Jednotky Hasičské záchranné
služby musely evakuovat 22 osob
a škola podala trestní oznámení na
neznámého pachatele.
Celou událost popsala Ing. Klára Bratová
z tiskového oddělení VŠE takto: „K požáru došlo 28. března 2008 v chodbě suterénu
NB u edičního oddělení. V 18.30 hodin byla
signalizována mimořádná událost v tomto
prostoru a ostraha objektu místo prověřila.
Pracovník ostrahy v 18.36 hodin upřesnil
místo požáru a požár nahlásil na Hasičský
záchranný sbor, který přijel v 18.45 hodin
a vzniklý požár následně zlikvidoval. V tomto čase se pracovník ostrahy aktivně podílel
na hašení požáru. Jednalo se o požár papíru v chodbě suterénu NB. Jednotky HZS po
příjezdu vyvedly z budovy 22 osob pomocí vyváděcích masek, z těchto osob bylo 7
odvezeno záchrannou službou s podezřením
na nadýchání zplodin z hoření. Následně
bylo provedeno odvětrání budovy. Požárem
byly poškozeny elektrické rozvody, podlahová krytina, malby a podhledy. Následným
šetřením z kamerového systému byl zjištěn
pohyb neznámé podezřelé osoby v předmětném místě. Příčinou vzniku požáru bylo
úmyslné zapálení, VŠE v Praze dne 28. března 2008 ve 22.30 hodin podala trestní oznámení na neznámého pachatele a případ šetří
Policie ČR jako obecné ohrožení.“
Autor: Martin Steiner
Dny partnerských univerzit
V pondělí 21. a
v úterý 22. dubna pořádá studentská organizace ESN VŠE Praha - Buddy System ve spolupráci
s Oddělením zahraničních styků
akci s názvem Dny partnerských
univerzit. Cílem této akce je seznámit studenty VŠE s univerzitami, na
nichž mají možnost studovat v rámci
semestrálních výměnných pobytů.
Během dvou dnů bude prezentováno více
než 30 univerzit, a to jak českými, tak zahraničními studenty. Student nejprve představí univerzitu, na které studoval či studuje, a
následně i danou zemi. Na konci každé prezentace bude vyhrazen prostor pro otázky.
Studenti VŠE tak budou mít možnost udělat si konkrétní představu o studiu a životě
v dané zemi.
Pro všechny účastníky budou navíc připraveny malé dárky a po každém bloku prezentací proběhne losování o zajímavé ceny.
Více informací a program prezentací:
buddy.vse.cz Autor: Hana Kodymová
Aktuality
NOVÁ S TUDIJNÍ
TA JEMNICE
Od 1. března je novou
studijní tajemnicí Savina
Finardi. Obracet se na ni
můžete ve středu od 9.30 do
11.30 v kanceláři SB167.
economix
– 2 / 2008
REK TORSKÝ
SPORTOVNÍ DEN
VŠE
23. dubna je kvůli Rektorskému sportovnímu dni VŠE
zrušena veškerá výuka, konzultační hodiny vyučujících a úřední hodiny
zaměstnanců školy. Uzavřeny budou počítačové učebny i knihovny a studovny. Menza
Italská však bude v provozu.
PCPE 2008
Národohospodářská fakulta VŠE
pořádá 18. až 20.
dubna již čtvrtý ročník mezinárodní konference o politické ekonomii, ekonomické teorii i historii, ekonomii
a právu a vztahu ekonomie a politiky – Prague
Conference on Political Economy 2008. Své
příspěvky přednesou účastníci z řady univerzit z Evropy, USA, Kanady, ale i Tchaj-wanu
či účastníci z Afriky. Během pátečního (18.
4.), veřejnosti otevřeného programu, probíhajícího od 14 do 18 hodin v RB101, vystoupí s přednáškami profesoři Bruno Frey (Uni-
versity of Zurich) a Thomas DiLorenzo
(Loyola College in Maryland). Podrobný
program najdete na pcpe.libinst.cz.
S TUDIJNÍ POBY T Y V USA
V pátek 18. dubna od 9.30 proběhne
v posluchárně RB210 prezentace studijních
pobytů v USA, a to v bakalářském, magisterském nebo doktorandském stupni, které
jsou organizovány prostřednictvím Fulbrightovy komise v Praze.
KMM – TOP
MANAŽERKA
Klub mladých manažerů
pořádá ve čtvrtek 17. dubna
od 18 hodin v RB335 setkání
s paní Ing. Monikou Pavlíčkovou, obchodní ředitelkou společnosti Universal Production Partners, a. s., zabývající se
tvorbou počítačových animací, postprodukcí
a realizací klasických filmových triků. Více na
www.kmm.cz.
TOMÁŠ JULÍNEK
NA VŠE O REFORMĚ
ZDRAVOTNICT VÍ
Ekonomický klub Mladé
občanské platformy (MLOP)
uspořádal 14. dubna od 18
hodin přednášku ministra
zdravotnictví Tomáše Julínka na téma probíhající reformy zdravotnictví.
SVOČ
Den Studentské vědecké a odborné činnosti (SVOČ) se uskuteční 18. dubna v rámci Dne vědy a konference PCPE 2008.
BUSINESS MONITOR ONLINE
Do 7. května mají všichni uživatelé z VŠE
možnost na stránkách www.businessmonitor.com/enter využít zkušební přístup do
rozsáhlého informačního zdroje Business Monitor Online (BMO), který přináší
komplexní analýzy trhu zemí celého světa
a hodnotí dopad politického, ekonomického a obchodního vývoje napříč globálními
trhy.
BESEDA O KLIMATICKÝCH
ZMĚNÁCH ZA ÚČAS TI
MARTINA BURSÍKA
Filmový klub VŠE ve spolupráci s OIKOS Praha uspořádaly v úterý 1. dubna od
18.30 besedu o klimatických
změnách za účasti místopředsedy vlády a ministra životního prostředí Martina Bursíka.
Beseda začala promítáním
oscarového dokumentu Nepříjemná pravda,
ve kterém vystupuje Al Gore. Autor: Martin Steiner
V brzkých ranních hodinách
23. února se na kolejích VŠE
na Jarově slavilo. Dokonce tak
bouřlivě, že to jeden ze studentů,
kteří tam bydlí, nevydržel a šel
slavící kolegy požádat o trošku
klidu pro spánek. To však vyvrcholilo v hádku a jeden z dotyčných studentů po slovní výměně vytáhl zavírací nožík a svého
spolužáka pobodal.
Policejní mluvčí Iva Knolová k tomu jen uvedla: „Dvacetiletý student krátce po páté hodině ráno v Praze 3, v ulici Koněvova na koleji vysoké školy bodl
zavíracím nožem svého o rok
staršího kolegu. K napadení
došlo na pokoji koleje po předchozí vzájemné slovní výměně
názorů.“
Napadený student pak
musel být převezen do jedné
z pražských nemocnic a v ní se
mezi studenty VŠE
skončil pobodáním
jednoho z nich
podrobil operaci a následné hospitalizaci. Podle informací, které dala policie k dispozici, utrpěl
student bodná poranění v oblasti
břicha a pravé paže.
Vyšetřování případu teď spadá
do kompetence kriminální policie. Mladý útočník byl policií po
incidentu zadržen a pak i obviněn policejním komisařem pro
podezření ze spáchání trestného
činu ublížení na zdraví. Došlo
k těžké újmě na zdraví poškozeného, dle § 222/1 trestního zákona ve stadiu pokusu, informovala policie. Vyšetřování je teď
vedeno na svobodě. Economixu
se nepodařilo z důvěryhodných
zdrojů zjistit, zda stěžující si student byl útočníkem nebo pobodaným, ani jména zraněného
a útočícího studenta. Neznáme
ani informace o současném zdravotním stavu zraněného. Vedení
VŠE se odmítá do ukončení policejního vyšetřování k incidentu
jakkoli vyjádřit.
Toto však není první případ
pobodání studenta pražské VŠE.
V roce 1997 se, rovněž v areálu kolejí Jarov, odehrál rasově motivovaný trestný čin, který skončil vraždou súdánského
studenta Hassana Elamina Abdelradiho (24). Tehdy, 8. listopadu 1997, napadli dva skinheadi okolo půl třetí ráno ve vysokoškolském klubu Dělová koule
v sousedství areálu studentských
kolejí v Praze 3 devětadvacetiletého Súdánce. Křičeli rasistická hesla a vyhrožovali mu zabitím. Súdánec se před nimi běžel
schoval na vysokoškolské koleje Jarov, jeden ze skinů ho pronásledoval až do pátého patra,
kde mu způsobil řezná zranění na rukou. Poté se vracel dolů
§
11
a v přízemí u výtahu potkal dalšího Súdánce, studenta Hassana
Elamina Abdelradiho, kterého
na místě ubodal k smrti. Pachatelé skončili tehdy s tresty odnětí
svobody na 14,5 roku ve věznici
s ostrahou a 7,5 měsíce nepodmíněně.
Jako v každém společenství
lidí, i mezi studenty ekonomie se
najde pár lidí, kteří se nedokážou
ovládat, což pak může vyústit do
podobného incidentu, jako byl
ten únorový z kolejí na Jarově. Oslavy čehokoli na kolejích
jsou jejich neodmyslitelnou součástí, avšak v danou chvíli slavící studenti by si měli uvědomovat, že kolem nich jsou stovky
jiných studentů, které může druhý den čekat důležitá písemka
nebo náročný den a musí se proto vyspat. Trocha ohleduplnosti pak může předejít obdobným
nepříjemným událostem.
Redakce Economixu doufá, že
o podobných případech již studenty v budoucnu nebude muset
informovat. Autor: Marcel Bodnár
– 2 / 2008
Po řádění Lorda Hoven ke
konci minulého roku je
Vysoká škola ekonomická
opět v hledáčku policie.
Konflikt dvou studentů na
koleji totiž skončil pobodáním jednoho z nich.
KONFLIKT
economix
zpravodajství
12
rozhovor
Rozhovor s Michalem Bobkem,
Michal Bobek je novým předsedou
centrální kolejní rady. Kariéru radního začal na koleji Vltava a v současné době je členem kolejní rady
na Jarov III. G. Michal je studentem 3. ročníku Podnikohospodářské fakulty - obor podniková ekonomika. Pochází z Horní Suché (mezi
Havířovem a Českým Těšínem).
Michal je tou osobou, která zastupuje a lobbuje za všechny ubytované studenty na kolejích VŠE.
Jak jsi se dostal na pozici předsedy
Centrální kolejní rady?
V kolejní radě jsem letos třetím rokem –
dva roky jsem působil na Vltavě, nyní jsem
radním na Jarově III.F. Poté co se můj předchůdce Michal Horáček rozhodl znovu
nekandidovat, přijal jsem kandidaturu spolu
s Michalem Svobodou z KR Blanice, který
kandidoval jako můj zástupce. Členové
kolejních rad poté usoudili, že jsme oba pro
CKR ti nejlepší, a zvolili nás.
economix
– 2 / 2008
Můžeš ve zkratce popsat čtenářům
Economixu výhody členů kolejní rady?
Asi navenek nejviditelnější výhodou členů KR je možnost bydlet v létě zadarmo.
Tato výhoda se však netýká všech členů, ale
pouze tří z každé koleje, kteří se během léta
aktivně podílejí na rozdělování pokojů. Druhou, ne tolik viditelnou výhodou, je přímo
podílení se na rozdělování kolejí. Je to sice
práce, která v létě zabere několik dnů, na
druhou stranu radní ovlivňují, kde budou
bydlet a s kým. Mají proto před ostatními
jistou výhodu, že si mohou vybrat lepší
pokoje, které jsou k dispozici, či si pojistit
lepší blok. Další výhody nejsou nikde zaznamenané a záleží na jednotlivých vedoucích
a radních. Každopádně radní mají lepší přístup k informacím o koleji, a dovedou se
proto dříve a lépe zorientovat.
Proč myslíš, že se tak málo studentů
hlásí do voleb do kolejní rady?
Hlavním důvodem je podle mě všeobecná
nechuť účastnit se „veřejného života“. Netýká se to jen voleb do kolejní rady, ať již
v aktivní, či pasivní formě. Stejný problém
řeší senáty fakult i školy, kde je i o tato místa velmi nízký zájem a v případě aktivních
voleb dokonce mizivý. Obdobné to je v případě voleb do kolejních rad. Přitom si studenti neuvědomují, že právě kolejní rady pro
ně mohou udělat velmi mnoho, a měli by se
o dění na koleji více zajímat. Příkladem nám
budiž to, že na Jarově III.G byl dlouhodobě
problém s pračkami – konkrétně na 600 lidí
(z toho 100 cizinců) byla do roku 2006 k dispozici jediná pračka. Nyní na soustavný
nátlak nejen místní kolejní rady je již praček
pět. Studenti nesmějí zapomínat, že jejich
slovo je hodně slyšet a volby do kolejní rady
jsou jednou z možností, jak hodně změnit.
Časté jsou výtky kvůli chování vrátných a vedoucích kolejí. Co s tím může
CKR dělat?
Problémy s vrátnými řeší místní kolejní
rady, protože ony samy dobře vědí, které
výtky jsou opodstatněné a které ne. Řešení
záleží na míře porušení určitých norem chování, od výtky dotyčné vedoucí až po odchod
vrátného. Stížnosti na vedoucí koleje se řeší
na úrovni CKR. Řešení se většinou hledá
spolu s ředitelem Zerzáněm. Stížností na
některé vedoucí je sice hodně, na druhou
stranu jde o stížnosti, kterým chybí racionální podstata. Mnohokrát si lidé stěžují, že
vedoucí je na ně nepříjemně hrubá, ale při
bližším prozkoumání se zjistí, že daný člověk před tím stačil porušit veškerá pravidla
chování na koleji a při jednání s vedoucí,
která ho napomínala, své chování korunoval... Stížnosti na to, že jsou některé vedoucí
nepříjemné, tu jsou, jen stěží však jde vedoucí koleje odvolat za to, že někoho odmítla
přijmout po úředních hodinách. Pro CKR
jsou důležitá zejména hrubá porušení závazných pravidel Správy účelových zařízení
(SÚZ) či kolejního řádu. Naštěstí se v poslední době žádné pravidelnější stížnosti na většinu vedoucích ke mně nedostávají a hrubé
porušení pravidel se podle mě v posledních
dvou letech také neřešilo. Ovšem to neznamená, že KR jsou bezzubé. Příkladem může
být počínání KR Rooseveltova, která svým
opodstatněným nátlakem velmi silně přispěla k odvolání vedoucího koleje.
V současné době vedení školy, SÚZ
a kolejní rada připravují Střednědobou
koncepci rozvoje kolejí. Můžeš blíže
popsat tuto koncepci?
Koncepce je důsledkem zvýšeného zájmu
ze strany vedení školy, zejména pak ze strany rektora. Koncepce by měla přinést do
kolejí potřebné peníze, aby se vyřešily problémy, které koleje velmi tíží.
Pokud se chceme podívat na koncepci
blíže, tak lze říci, že v prvních letech půjde
většina peněz na odstranění nejhorších
nedostatků – zejména na rekonstrukci bloku
D a o rok později bloku E. Zároveň se budou
vyměňovat okna, která by měla kromě většího komfortu ubytovaných přinést i značné
úspory při vytápění. Tyto opravy spolu
s opravou elektroinstalace na Vltavě by
měly zajistit, že všechny koleje budou na
přiměřené úrovni a studenti by se již neměli
v půlce srpna obávat, že dostanou neodpovídající kolej.
Tím ovšem investice nekončí. V letech
2008–2010 by měly jít peníze i do oprav
jiných budov, které nejsou ještě v havarijním stavu, ale neodpovídají současným
měřítkům. Mělo by se jednat zejména
o opravu a zateplení fasád na Jarově III.F
a III.G, při kterých se vymění i veškerá
okna. Tyto dvě investice přinesou také velmi
velké úspory na vytápění. Současně s penězi
ze školy by měl SÚZ investovat z provozních peněz do vnitřního vybavení koleje –
což především znamená vyštukovat a vymalovat koleje, které byly doposud
vytapetovány, opravy vnitřního vybavení
koleje, výměny matrací, starého nábytku,
zničených skříní apod. Doufejme, že rokem
2010 zájem o koleje neskončí. V dnešní
době ještě fungující zařízení se postupem
času znehodnotí a bude potřebovat obnovit.
Ale to je otázka budoucnosti.
Co přesně máš na mysli pod větou: „…
aby se studenti v půlce srpna nemuseli
obávat, že dostanou neodpovídající
kolej“?
Myslím tím zejména bloky D a E. Jejich
prostředí je pro dnešní dobu již prostě
nemyslitelné. Nejenže jsou sprchy a záchody společné pro celé patro, ale nejsou rozděleny ani na pánské a dámské. Když se k tomu
připočte i to, že jednotlivé sprchy jsou řešeny tak, že jsou vedle sebe tři baterie a mezi
nimi vůbec nic, ani závěs, tak je to opravdu
strašné.
Kolem celé koncepce je velká sláva... To
si vedení školy až teď všimlo, že některé
koleje jsou v nevyhovujícím stavu?
To rozhodně ne. Jenže škola měla v minulosti poměrně velké výdaje na investiční
projekty přímo pro účely výuky. Nejprve se
v polovině 90. let dokončoval areál na Již-
13
rozhovor
Budete se snažit o co nejrychlejší zavedení internetu tam, kde doposud chybí?
V současné době chybí internet pouze na
Jarově I.E a na Vltavě. CKR by byla velmi
ráda, pokud by mohla zajistit zavedení internetu na obě koleje co nejrychleji, jenže
v případě těchto dvou je to poněkud složitější. V rámci koncepce rozvoje kolejí je internet na Vltavě i na Jarově I.E plánován na rok
2009. Dříve na tyto investiční akce nešlo
dosáhnout. V případě Jarova I.E je důvodem
to, že se internet bude zavádět spolu s rekonstrukcí koleje. Ta nejde uspíšit, protože nelze současně rekonstruovat více kolejí najednou (rekonstrukce se nestihne do začátku
akademického roku a proto část kapacit
bude asi měsíc chybět). V případě Vltavy
taktéž nejde o pouhé zavedení internetu, ale
o kompletní opravu elektroinstalace. Oproti
bloku E by byla oprava jednodušší, ovšem
na opravy kolejí se v tomto roce počítá
s určitým fixním rozpočtem a oprava Vltavy
by znamenala odsun jiných, taktéž důležitých
položek, na další roky. Navíc škola musí
veškerý postup na Vltavě koordinovat s Univerzitou Karlovou, se kterou má Vltavu ve
spoluvlastnictví a proto nelze projekt rozjet
dodatečně, například z peněžních přebytků.
Jaké plány jsou s hřištěm u kolejí Jarov?
Hřiště na Jarově by mělo být opraveno –
to je již všeobecně známo. Je ovšem otázkou
jak. Existují totiž dvě možnosti. S první se
počítá v tom případě, jestliže škola dostane
dotaci na opravu z ČMFS (Českomoravského fotbalového svazu). Pokud ano, bude
Městská část Praha 3 zavedla parkovací zóny na většině svého území. Slepá ulice za bloky kolejí Jarov I. se nyní stala
odstavným parkovištěm půlky Prahy 3.
Studenti nemají kde parkovat a SÚZ
zároveň uniká zdroj externích příjmů.
Jaké vidíš řešení?
SÚZ již připravuje řešení této otázky.
Konkrétně je nutné si uvědomit, že veškeré
objekty na jarovských kolejích patří VŠE.
Tedy konkrétně i kousek slepé části silnice
mezi bloky G a F. Naše jednání se na SÚZ
setkalo s velkým pochopením – Správa účelových zařízení by chtěla připravit závoru,
která by zamezila vjezdu vozidel do této
oblasti. Závora by měla být na čipové karty
a každý student by si mohl kartu koupit za
určitý poplatek. Vše ovšem záleží na tom,
zda umístění závory podpoří město, jehož
souhlas je k tomu nutně potřeba. Vše bylo na
příslušnou radnici již odesláno a nyní se
čeká na rozhodnutí. Jakmile radnice závoru
povolí, bude moci SÚZ závoru nainstalovat
a tím se zvýší možnosti parkování pro studenty.
Každý rok jsme svědky změn v podmínkách přidělení koleje. Co nás čeká
letos?
Zatím nebyla kritéria pro nový akademický rok schválena, ovšem již jsem měl možnost jednat na toto téma s prorektorem Koschinem a ředitelem SÚZ Zerzáněm. Všichni
tři jsme se shodli, že je potřeba ponechat
stejná kritéria jako byla vloni. Takže by
mělo opět platit, že rozhodující bude poměr
získaných ku ztraceným kreditům.
Mám tak trošku pocit, že jsme škola
invalidů. Poměrně dost studentů získává
kolej z takzvaných zdravotních důvodů.
Ale ráno všichni dobíhají tramvaj celkem
bez problémů. Proč se zdravotní důvody
neuznávají pouze u ZTP a ZTP/P? Rozhodně by to nevyvolávalo takové korupční prostředí jako doposud.
Pokud by se udělovaly koleje pouze lidem
s průkazy ZTP či ZTP/P, ubylo by lidí, kteří
mají koleje ze zdravotních důvodů. Ovšem
poškodilo by to značnou část studentů, kteří
potřebují koleje – například na bolavá záda
nelze získat průkaz na ZTP a přitom si nedovedu představit muka studentů, kteří by
museli dojíždět i z velmi malé blízkosti. Za
CKR mohu říci, že s tímto problémem se
budeme snažit pohnout. Na druhou stranu
jen stěží lze bojovat proti lékařské zprávě,
ve které, podotýkám že specializovaný
lékař, píše, že se dojíždění nedoporučuje.
Dostáváme se do začarovaného kruhu. Jak
říkám, určitě se pokusíme pravidla změnit
tak, aby kolej ze zdravotních důvodů dostávali pouze lidé, kteří na to mají nárok.
Kolik času trávíš prací pro kolejní
radu?
Mou velkou výhodou je to, že oproti
minulosti nejsem jediným člověkem ve
vedení CKR. Velmi dobrou práci odvádí
bývalý předseda Michal Horáček. Například byl hlavním organizátorem a otcem
myšlenky turnaje ve fotbálku. A taky
Michal Svoboda a samozřejmě různí členové rad z jiných kolejí. Takže čas strávený
prací pro CKR je naštěstí únosný a dá se
zvládnout.
Tvůj předchůdce Michal Horáček rád
chodil v kovbojském klobouku. Máš také
v plánu nosit nějaký zajímavý doplněk?
Ne, to rozhodně ne. Myslím si, že Michal
nosil tento klobouk ještě předtím, než se stal
předsedou, a jelikož jej nosí doposud, tak se
ho evidentně nevzdal ani předáním předsednictví. Asi nebudu mít žádný speciální doplněk – například klobouk bych určitě někde
zapomněl a nebo by mi ho odfoukl další
orkán, který půjde přes republiku. Ale třeba
se časem něco vyvine... Autoři: Pavlína Máčalová,
Václav Gráf
předsedou Centrální kolejní rady VŠE
– 2 / 2008
Jaký byl prozatím váš největší úspěch
nebo zajímavý návrh na oživení kolejí?
Koncepce je zaměřená hlavně na investice do budov, nikoli vnitřního vybavení. Proto se veškeré návrhy točí okolo výměn oken,
zateplení a podobně. Samozřejmě z provozních peněz SÚZ jde investovat i do vnitřního
vybavení. Právě v návrzích je vidět rozdílnost mezi kolejemi. Zatímco například Jižní
Město má veškeré žádosti zaměřeny na
opravu oken či výtahů, Rooseveltova kolej
spíše požadovala investice do vybavení –
například obnovu tělocvičny, zavedení wi-fi
či montáží žaluzií.
hřiště upraveno velmi kvalitně, podle programu na výstavbu malých tréninkových
hřišť. Jestliže však škola dotaci nedostane,
bude hřiště opraveno z peněz SÚZ, aby bylo
základně vybaveno a nechátralo. Podle
mého názoru, pokud škola dotaci nedostane,
raději bych viděl odsunutí opravy hřiště do
budoucích let a zaměřil se na investice například do výměny oken na Jižním Městě
apod., protože v okolí Jarova je podle mě
sportovních příležitostí relativně dost.
economix
ním Městě, poté se stavěla Nová aula. Od
roku 1999 škola tvořila investiční rezervy na
stavbu Rajské budovy, která do roku 2005
spotřebovala většinu peněz. Přesto se
i v těchto letech opravila Rooseveltova kolej
a Jarov I.C. V současné době škola investuje
do areálu na výuku menší částky než v minulosti, proto je možno dát větší část peněz do
kolejí.
14
zpravodajství
Tematické týdny ovládly VŠE!
economix
– 2 / 2008
Ve dnech 10.–14. března
se na VŠE konal v pořadí
již druhý tematický týden.
Po Žlutém týdnu pořádaném v zimním semestru Národohospodářskou
fakultou přišel na řadu
Pruhovaný týden, který
již byl pořádán pro všechny studenty VŠE. Tematické týdny jsou totiž nově
pod záštitou studentského sdružení Ekonom. Každý, kdo přišel v pruhovaném oblečení, se mohl
zúčastnit profesionálního
fotografování ve vestibulu Rajské budovy. Zapojili
se nejen studenti, ale také
vyučující a další zaměstnanci naší školy. Fotografie z Pruhovaného týdne
jsou k dispozici na stránkách www.economix.cz.
Účastníci Pruhovaného týdne měli i jiné výhody než se jen
nechat vyfotit. Ve čtvrtek 13. března proběhl historicky 1. Národofest a ten, kdo se na něj dostavil v pruhovaném, nemusel platit
vstupné.
Tematické týdny se těší stále
vzrůstající oblibě, a proto v nich
budeme pokračovat. Ty následující budou vždy spojeny s nějakou
kulturní akcí nebo neobyčejným
zážitkem. Autor: Pavla Vašíčková
economix
Hledáme
nové
redaktor(k)y!
[email protected] Z
Inzerce 15
zpravodajství
čtyřmi kopiemi případové studie
a kancelářskými potřebami.
Studie byla relativně krátká
(pouze sedm stran textu a deset
stran příloh), což nás potěšilo,
a tak jsme čekali hladký průběh
zpracování. Jak ale minuty ubíhaly, zjistili jsme, že právě malý
rozsah studie a obecnost infor-
Příprava na soutěž začala již
v září minulého roku, kdy náš
tehdy ještě nesestavený tým absolvoval společně s ostatními
studenty mimosemestrální kurz
Případové studie v mezinárodním podnikání. Kurz je vyučován anglicky a vede ho Ing. Helena Hrůzová. Ta při soutěži
působila jako náš „faculty advisor“ - pedagog z vysílající univerzity, který má na starosti odbornou přípravu účasti a podporu
celého týmu. Vyučovaný kurz
poskytl výborné znalosti nejen
k tomu, jak řešit případové studie, ale především jak řešení
správně prezentovat. Absolvování kurzu v rozsahu 7 ECTS ale
rozhodně nestačilo. Od poloviny ledna až do devátého března
se náš tým pravidelně scházel
a s advisorem trénoval, seč mu
síly stačily. Vzhledem k začátku
semestru příprava často znamenala zůstávat ve škole až do 22.
hodiny, týmová příprava někdy
probíhala i o víkendech, což
způsobilo zejména v posledních
čtyřech týdnech absenci našeho
osobního života.
Cesta do Kanady byla dlouhá,
nicméně jsme předtím uvítali
zrušení vízové povinnosti pro
občany ČR platné od podzimu
minulého roku a měli štěstí
v tom, že právě v den našeho příletu byl obnoven provoz na torontském letišti přerušený z důvodu silné sněhové vánice.
Z Toronta jsme pokračovali autobusem jihozápadním směrem
do 200 kilometrů vzdáleného
města Londýna, které leží mezi
Huronským, Erijským a Ontarijským jezerem, má více než
300 tisíc obyvatel a protéká jím
řeka Temže. Po příjezdu jsme
měli čas na aklimatizaci, zorientování se v centru města a hlavně na dokončení všech příprav
včetně prezentace Doing business in the Czech Republic.
mací budou klíčové problémy.
Výsledkem prvního dne práce
bylo rozdělení rozhodujících
oblastí řešení studie mezi jednotlivé členy týmu. Musím přiznat, že z první etapy našeho řešení jsme byli poněkud
v rozpacích, protože naším plánem bylo dospět k výběru řešení
studie hned první den. Ale jak se
ukázalo, většina ostatních týmů
byla v podobné situaci. Následující den byl ještě obtížnější řešili jsme studii deset hodin
v kuse. Věděli jsme, že velmi
důležitou roli hraje nejen návrh
řešení, ale i jeho grafická stránka. Přestože jsme se zpracování
snažili věnovat posledních pět
hodin, cítili jsme, že výsledek
mohl být ještě lepší. Důležitou
roli hrál také trénink prezentace
výsledků, protože jsme byli poučeni, že vyhrává nikoli ten
s nejlepším řešením, ale ten, který ho umí nejlépe prodat. Časo-
Zleva: Jakub Chomát (vedoucí týmu), Bára Burešová, Jan Kaška,
Helena Hrůzová, Jakub Fischer
První den soutěže se konalo
oficiální zahájení a uvítání všech
týmů, které letos přijely ze všech
koutů světa - Brazílie, České republiky, Francie, Hongkongu,
Irska, Jižní Koreje, Maďarska,
Mexika, Norska, Nového Zélandu, Singapuru a Španělska. Druhý den dopoledne každý tým
prezentoval svoji zemi, zejména
investiční příležitosti, její komparativní výhody a podnikatelskou situaci. Prezentace probíhaly v hodinách výuky Ivey
a účastnili se jich kanadští studenti, účastníci soutěže a pedagogové, následovaly možnosti
klást otázky a dozvědět se tak
víc o jednotlivých kulturách.
Srovnání ekonomického vývoje,
podnikatelských příležitostí
a kultur těchto zemí bylo velmi
poučné. Odpoledne téhož dne
pak začala sama soutěž. Každému týmu byla přidělena malá
místnost s jedním notebookem,
vý limit jsme tak využili doslova
do poslední minuty, ve které
jsme uložili finální verzi powerpointové prezentace.
V sobotu ráno proběhlo rozlosování týmů do tří skupin a stanovení pořadí prezentací. Na
každou z nich měl tým vždy
dvacet minut čistého času a deset minut bylo určeno na otázky
poroty. Ta byla zastoupena členy
managementu kanadských
a amerických mezinárodních firem. Z každé skupiny pak postoupil porotou vybraný tým do
odpoledního finále. Ačkoli jsme
se velice snažili a odvedli tvrdou
práci, z naší skupiny jsme nepostoupili, porazila nás jedna z nejlepších škol z Brazílie. Ve finále
se následně utkaly Brazílie, Maďarsko a Norsko. K velkému
překvapení všech nepostoupil
žádný z asijských týmů, které
byly považovány za favority
vzhledem k řadě vítězství za
dobu trvání soutěže. Odpolední
konečné klání pak hodnotili
všichni členové dopoledních porot a přihlížely i všechny ostatní
týmy. Ačkoli někdy bývá pro
soudce rozhodování obtížné,
tentokrát bylo celkem jasné, že
vítězem se stane tým z Maďarska, který předvedl logicky a názorně zpracované a dobře odprezentované řešení. Naše
domněnka se pak potvrdila na
večerním slavnostním vyhlášení
vítězů.
Čas v Kanadě uběhl jako
voda, všichni jsme si odvezli
mnoho zážitků a zkušeností, diskutovali jsme, jak se žije, studuje a pracuje v jiných zemích,
jaké jsou kde podnikatelské příležitosti a pracovní možnosti
a navázali přátelství, která překonávají hranice států a mnohdy
i kontinentů.
Tato zkušenost rozvinula náš
obzor a jsme vděčni škole, že
jsme měli tuto příležitost. Závěrem bychom rádi poděkovali
Ing. Hrůzové za veškerou pomoc a rady, které nám poskytla;
vedení všech fakult za poskytnutí finančních prostředků na
účast, OZS za organizační přípravu a v neposlední řadě společnosti Hilti, sponzorovi našeho týmu. Autor: Jakub Fischer
– 2 / 2008
Scotiabank International Case Competition (SICC) je
soutěž v řešení případových studií pořádaná prestižní
školou Richard Ivey School of Business, University of
Western Ontario. Hlavním sponzorem soutěže je jedna
z největších severoamerických bank, Scotiabank. Letos
se uskutečnil devatenáctý ročník soutěže a VŠE měla
příležitost prezentovat se na ní již podeváté. Tým z ČR
se tak začátkem března připojil k dalším jedenácti zemím, které zde letos měly své zástupce.
economix
economix
– 2 / 2008
Studenti VŠE na soutěži v Kanadě
ISIS:
16
ISIS
sen se stává skutečností
economix
– 2 / 2008
V dnešní době se student bez internetu prakticky neobejde. Studium
na VŠE v praxi vyžaduje po studentovi, aby se informoval o svém studiu
a dění na akademické půdě pomocí internetu. Pryč jsou ty časy, kdy
studenti postávali u nástěnek, aby
si mohli zapsat předmět nebo termín zkoušky. Vše se odehrává online. Na první pohled se může zdát
vše velmi jednoduché, ale není tomu
tak. Je sice pravda, že díky internetu nemusí být student ve škole fyzicky přítomen, avšak pokud není připojen k internetu, respektive nemá
potřebný program, stejně se nezapíše.
Všichni to známe: wrzclnt.exe a vybrat
ident předmětu. Kdy se mi hodí rozvrh? Kdo
to bude učit? Jaká je literatura? Kde budou
dodatečné dokumenty? Na semestru nebo
na jiné webové stránce? Výsledky budou na
výsledcích nebo na semestru? Orientujete
se? Pokud ano, máte štěstí. Studenti v prvním ročníku se zpravidla ke spoustě informací nedostanou, protože jednoduše nevědí, kde je najít v systému, který není úplně
„intuitivní“.
V současné době k aktivní správě studia potřebujete čtyři webové aplikace a dvě
aplikace (resp. jednu v případě studentů plánu E) ve formě klienta, sloužící k zapisování předmětů a bakalářských zkoušek. Konkrétně to jsou: semestr.vse.cz, pes.vse.cz,
vysledky.vse.cz, veverka.vse.cz. Pokud se
zajímáte o novinky z prostředí školy, můžete
navíc navštěvovat stránku vse.cz. Ve skutečnosti systém pes.vse.cz nemá vlastní databázi a je jen jakýmsi otiskem centrální databáze, která je dnes již dost zastaralá. Tím
pádem jsou informace vložené například
studijní referentkou viditelné až druhý den,
protože databáze se znovu otiskne až přes
noc. Nehledě na to, že v současné době podle studijních referentek systém často koliduje a má tendence kolabovat.
Pokud chceme opravdu přejít na elektronický index, potřebujeme stabilní informační systém, na který se budou moci spolehnout nejen studenti, ale i pedagogové.
V červenci 2004 podepsala VŠE smlouvu
s firmou GITUS, a. s., na komplexní dodávku a implementaci Integrovaného studijního informačního systému (ISISng). Firma
však zřejmě neměla zkušenosti s vývojem
podobné aplikace a celý projekt skončil fiaskem a odstoupením obou stran od smlouvy.
Podle vyjádření Kláry Bratové z tiskového
oddělení VŠE byla tehdy nejprve provedena analýza, jejíž výsledky VŠE akceptovala,
a fakturovanou částku proto firmě Gitus také
uhradila (výši částky nám VŠE odmítla sdělit). Na základě výsledků této analýzy pak
měly následovat etapy implementace, avšak
VŠE žádnou z nich neakceptovala a už ani
nezaplatila. Spor pak vyvrcholil v roce 2006
odstoupením od smlouvy oběma smluvními
stranami. Smluvní vztah dosud není právně ukončen a předpokládá se nějaká forma mimosoudního vyrovnání a vypořádání nároků obou stran, jelikož VŠE uplatňuje
sankční pokutu a dodavatel úhradu rozpracovanosti díla.
Uvědomíme-li si, že VŠE studuje v současné době více než 17 tisíc studentů, kteří
jsou ve výuce vedeni zhruba 700 pedagogy, je jasné, že každá internetová aplikace sloužící pro studijní potřeby musí odolat obrovskému náporu. V případě ISISng
z roku 2004 tomu tak rozhodně nebylo
a nezřídka se stalo, že operace, které uživatelé provedli, neměly správný efekt. To znamenalo obrovský problém, stažení aplikace z provozu a následný přechod zpět
k wrzclnt.exe klientům s dosovským interfacem. Za touto kapitolou však nyní uděláme tlustou čáru.
Nový isis.vse.cz
Výpočetní centrum VŠE v současnosti vyvíjí značné úsilí, aby se podařilo plně
implementovat novou webovou aplikaci se
zkratkou ISIS v názvu. Implementovat – čili
již vyvinutý systém upravit podle potřeb školy a nastavit jej podle možností školní informační infrastruktury. Jistě se ptáte, jestli se
nebude opakovat debakl z roku 2004.
Nový ISIS je už odzkoušen. VŠE jej koupila od Mendelovy zemědělské a lesnické
univerzity v Brně, která jej již s úspěchem
implementovala jako Univerzitní Informační Systém (UIS), přičemž 20členný vývojový tým nadále pracuje na dalším zlepšování celého systému. UIS využívá Lesnická
univerzita již déle než dva roky na všech
fakultách. V roce 2002 tento systém získal
3. místo v prestižní evropské soutěži univerzitních informačních systémů EUNIS Elite
Award of Excellence. V současné době má
tento systém devět tisíc aktivních uživatelů a zpracuje přes 85 tisíc operací denně. Je
tedy prověřený a natolik dobrý, že si jej od
Lesnické univerzity kupují i další vysoké
školy – například Škoda Auto Vysoká škola.
Studijní problematika je v tomto systému
řešena komplexně. Tedy od prvního kontaktu uchazeče s univerzitou – prezentace informací o univerzitě a o jejích studijních programech, příjem přihlášek ke studiu včetně
elektronických přihlášek, první zápis studenta a imatrikulace. Pokračuje přes denní
studijní povinnosti, tedy rozvrhy, zkoušky,
evidenci průběhu studia, a končí u výsledných výkazů o studiu – seznam studovaných předmětů, diplom, vysvědčení, dodatek k diplomu.
Co nám nový systém
nabídne?
Hlavním cílem integrovaného systému je
zvýšit komfort agendy a celkově zjednodušit správu studia po internetu.
Největší výhodou bude to, že všechny dosavadní aplikace agendy potřebné
ke správě vašeho studia budou pod jednou
webovou aplikací, tedy pod jednou doménou. Nebudeme již muset překlikávat mezi
pěti různými aplikacemi.
Odpadne nutnost mít nainstalovány aplikace nutné k zapisování předmětů, velkou
výhodou je tedy dostupnost z celého světa
a z různých platforem.
Všechny informace vložené uživateli
budou okamžitě vidět, každá změna se projeví ihned, což v dosavadním systému není
technicky možné.
Isis.vse.cz se bude skládat z několika hlavních modulů a mnoha dalších podmodulů.
Schematické
znázornění systému
isis.vse.cz
zdroj: is.mendelu.cz
Všem studentům doporučujeme, aby se
dále informovali na stránkách wiki.vse.cz,
které byly v polovině března spuštěny pro
veřejnost. Na tomto webu najdete spoustu
užitečných informací o systému ISIS včetně
harmonogramu implementace.
Stejně tak již byla zprovozněna doména
isis.vse.cz, tedy i systém ISIS, ale ten běží
pouze ve zkušebním provozu, takže se do
něj zatím nedá přihlásit a informace, které
vám poskytne, nemusí být aktuální. 17
ISIS
Rozhovor s Bc. Adamem Trčkou
z Výpočetního a vývojového centra VŠE
dy a další postupy psané přímo
uživateli pro uživatele.
Adam Trčka je zaměstnancem Výpočetního a vývojového centra VŠE, odbor
projektování a rozvoj IS.
V současné době se zabývá správou serverů pes.
vse.cz a semestr.vse.cz.
V rámci projektu isis.vse.
cz se zabývá data managementem, ve kterém jde
především o migraci stávajících dat do nového
systému, a nastavením
rozhraní pro ostatní systémy.
Jak potřebám naší univerzity může sloužit systém původně navržený pro Mendelovu
zemědělskou a lesnickou univerzitu?
Myslím a doufám, že víc než
dobře. Jedná se o mnoha lety
a mnoha univerzitami prověřené řešení, které přináší dosud
nesourodou funkčnost pod jednu střechu. Jako hlavní výhodu
pak vidím jednotnou datovou
základnu, která umožní veškeré
změny vidět okamžitě bez nutnosti čekat na noční přenosy dat.
Pro příklad: neměla by se opakovat situace, kdy student dostane
navíc kredity k zápisu předmětů
a tato informace se do systému
pro registrace a zápisy dostane až druhý den. Což pokud se
děje těsně před koncem zápiso-
vého období, může být problematické.
Který prohlížeč bude nejvhodnější pro práci s isis.vse.
cz?
Jsou podporovány všechny
běžné prohlížeče napříč platformami. Dodavatelem jsou doporučeny Internet Explorer (verze 6.0), Mozilla (1.0) a Mozilla
Firefox (od verze 0.8).
S jakými problémy jste se
setkali a potýkáte při implementaci systému?
Při datové migraci jsme se
potýkali s problémem mnoha
atomizovaných databází, které bylo nutné sloučit, sjednotit
a nastavit celý proces tak, aby
toto vše probíhalo automatic-
ky. Pokud si vezmeme, že jsme
sjednocovali okolo deseti databází pracujících na pěti různých
databázových platformách,
dovedete si představit, že to byla
opravdová výzva.
Kde se mohou studenti
a pedagogové dozvědět více
o novém systému?
Pro širokou veřejnost jsme
připravili informační portál
WikiVŠE dostupný na adrese
http://wiki.vse.cz, kde najdou
všemožné informace o novém
ISIS. Web je postaven na enginu MediaWiki (podobně jako
známá Wikipedia) a umožňuje
komukoli přidávat nebo měnit
články. Budeme jenom rádi,
pokud toto uživatelé budou
využívat a vzniknou tak návo-
Bude isis.vse.cz umožňovat
uživatelům nějaké speciální
funkce?
Určitě, má jich spoustu. Za
všechny mohu zmínit jednu,
která určitě ušetří mnoha studentům vrásky na čele, a to je
možnost (dočasného) delegování práv. V praxi to pak může
vypadat tak, že můžete jinému uživateli systému delegovat svoje práva na určitou rodinu aplikací (třeba studium) a ten
může provést například přihlášení na zkoušku nebo odevzdání
dokumentu za tohoto studenta.
Je jasné, že tato možnost musí
být využívána s obezřetností,
protože je možné ji velmi snadno a velmi citelně zneužít.
Budou studenti muset podniknout nějaké kroky, aby se
mohli stát uživateli nového
systému?
Jedinou podmínkou pro vstup
do systému bude získání přístupového hesla. Předpokládáme, že bude dostupné přes aplikaci heslo.vse.cz, každopádně
bližší informace a přesný postup
budou včas zveřejněny na naší
wiki. Autor: Jaromír Valeš
economix
– 2 / 2008
inzerce
18
economix
– 2 / 2008
Ve čtvrtek 27. března navštívil Vysokou školu ekonomickou v Praze další
významný rodák ze Vsetína. Mirek Topolánek je
předsedou vlády České
republiky od roku 2006 a
ve společnosti je v poslední době znám svým poněkud svérázným vyjadřováním. Hlavní téma
přednášky charakterizoval sloganem Nejvyšší
čas pro snižování deficitu
veřejných rozpočtů. Hned
na začátek se omluvil za
smuteční černý oblek.
Neoblékl si jej ale bezdůvodně, právě přijížděl
z pohřbu padlého vojáka
z Afghánistánu.
Na úvod představil ve své
powerpointové prezentaci
v bodech několik světových
rizik ovlivňujících v jisté míře
i Českou republiku. Mezi nejhlavnější patří zpomalení americké ekonomiky nebo růst cen
energií. Topolánek uvedl, že
v případě zlepšení sald veřejných rozpočtů většina zemí
spoléhá na redukci primárních
výdajů. Česká republika se podle tabulky v premiérově prezentaci v současnosti pohybuje na vrcholu nebo také těsně za
vrcholem ekonomického cyklu
a podle Topolánka nemůžeme
počítat s tím, že by se situace zlepšila. V druhé části úvodu přistoupil k dalším ekonomickým rizikům, a to již u nás.
Premiér zmínil v popředí riziko
demografického vývoje a řekl,
že „černobílé řešení neexistuje“.
Vysoce rizikový je tento problém především z pohledu dlouhodobého financování, kde se
Česká republika řadí na přední
příčky hned vedle Kypru, Řecka, Maďarska a Slovinska.
V druhé části se premiér vrátil do minulosti a popsal s pomocí grafů a tabulek vývoj domácích veřejných rozpočtů. V 90.
letech byl stav veřejných rozpočtů velmi deficitní. Nejvyšší
deficit ještě nastal v letech 2001
až 2003. Podle některých lidí
jsou to údajně ještě pozůstatky
transformačního procesu. Sám
Topolánek se však spíše přiklání k tomu, že příčinami byly
udržení stability bankovního
sektoru a příprava na vstup do
Evropské unie. Vylíčení historie
S premiérem
Mirkem
Topolánkem
na VŠE
o reformách
ukončil lety 2004 a 2005, kdy
došlo ke snížení deficitu a vytkl,
že Sobotkova reforma zapůsobila jen krátkodobě, a tudíž nejlepší období pro nápravu bylo promarněno.
V další části se přesunul do
současnosti. Jak již zmínil, ekonomika ČR se nachází na vrcholu ekonomického cyklu a vývoj
a institucí, přičemž mimořádné
příjmy budou financovat reformy. Dodal, že rozhodně nelze
„mašličkovat balíky například
z dividend společnosti ČEZ“,
jak by si to přálo mnoho politiků. Ve druhé fázi se nacházíme
nyní a představuje implantaci
zásadních reforem. Třetí fáze,
v níž jde o dotažení jmenova-
je spíše nezdravý. Slidy se snažil
co nejvíce přeskakovat. Chtěl
dát větší prostor dotazům. Ještě
zbývalo několik projektů, které chrlil velmi rychle. Naznačil nejdůležitější cíle vlády, jíž
předsedá. Zejména se pokusí na
budoucnost především vydělat.
Chtěl by zajistit nízkou daňovou
zátěž, rozumné veřejné výdaje jsou podle jeho názoru dlouhodobým řešením. Jeho dalším
cílem je zjednodušení podnikání a urovnání hospodářské soustavy do roku 2014. Po rychlém vyjmenování cílů se ještě
pozastavil u jednotlivých fází
činnosti jeho vlády. První fázi
pojmenoval stabilizačně-startovací. Ta zahrnuje zrušení fondů
ných cílů a kroků do konce, je
již na jiné vládě.
Před částí věnovanou otevřené diskusi zadal studentům úkol,
zda je lepší snížení daně z příjmu fyzických osob, která má
vliv na nabídkovou stranu, nebo
snížení sociálního a zdravotního
pojištění, což má vliv na zaměstnavatele, tedy na poptávkovou
stranu. Na závěr ještě upozornil: „Každá reforma veřejných
rozpočtů musí mít politickou
podporu, jinak je to zdlouhavé a bolestné.“ Podle premiéra
byl schválený „batoh“ hrdinský
počin.
Po čtyřiceti minutách došlo na
dotazy z publika. První student
se ptal, zda není lepší snížení
ekofórum
nejdříve schodků než snížení
daní. Premiér Mirek Topolánek ihned zareagoval: „Nebylo.“ Podle něj se musí současně
realizovat několik kroků - zpřísnění práce načerno, poskytnutí
zelené karty a vzdělávacích programů. Uvedl, že daně neohrozily reformu veřejných rozpočtů a bod L na Lafferově křivce
stále platí.
Druhý dotaz se zaměřil na
Slovensko, konkrétně na to, zda
se ČR inspirovala slovenskými
reformami. Topolánek v žertu odpověděl, že jejich reformy jsou mixem Dzurindy a Fica, což je částečně pravda. Jenže
i samo Slovensko se inspirovalo v jistých krocích také v ČR
v roce 1997. Plno věcí se na
Slovensku povedlo, ale některé
reformy také ne. Podle Topolánka se nepodařila zdravotnická
reforma, jež nebyla dotažena do
konce, a poté třípilířový důchodový systém, v němž jsou náklady na druhý pilíř příliš vysoké.
Věří však, že kdyby Dzurindova
vláda pokračovala, tamní situace by byla lepší.
V dalších otázkách se studenti přesunuli více do politických
a mediálních záležitostí a debata začínala nabírat na obrátkách. Jeden student si neodpustil dotaz týkající se toho, že
sice vláda plánuje do roku 2014,
ale kde má jistotu, že bude stále u moci? Navíc se podle něj
premiér nechová v jistých situacích úplně korektně. Topolánek
odpověděl s úsměvem: „Mohl
bych se kontrolovat, ale potom
bych to nebyl já.“ Po úsměvné
chvilce se premiér zaměřil na
nejistoty v jednotlivých reformách. U zdravotnické reformy
je podle něj třeba prosadit čtyři
ze sedmi zdravotnických zákonů, jinak by to bylo hodně špatné. Další důležitou reformou
je reforma justice. Dodal, že
naštěstí si toho nikdo ještě příliš
nevšímá, a proto se do ní moc
nerýpe. Málokdo však ví, že
dnes už 1400 obcí má svůj CzechPoint. Právě takové projekty
by měly přesvědčit lidi u dalších
voleb. V závěru odpovědi studenty ujistil, že se nemá hrát při
zdi, což on rozhodně nedělá.
Zvukový záznam přednášky
a následné diskuse jsou k dispozici na www.economix.cz.
Autor: Pavlína Máčalová
a sjednocení daně pro fyzické
a právnické osoby. Dokonce je
připraven k diskusi zákon o dani z příjmů, který řeší opět daně
v jednom zákoně. A já říkám –
abychom neovlivnili rozpočty
měst a obcí, což by další snižování daně pro fyzické osoby
způsobilo, protože obce a kraje
se podílejí na výnosech z těchto daní –, že je lepší pro zaměstnance a zaměstnavatele snížit
sociální pojištění a v tom smyslu
naplňovat cíl celkového snížení
daňové zátěže. Ptáte-li se, co
chystám v daňové oblasti, tak je
to právě toto a právě odstranění toho rozdílu v sazbách daně
v roce 2009 u té střední a nižší
příjmové skupiny.
z příjmů fyzických osob, protože je to nesmysl. Ani jsme
to netvrdili, to byly spíše mýty
novinářů. Existencí odečitatelné
položky je stanovena míra progrese. Jen jsme zavedli stropy
na sociální a zdravotní pojištění
a tím jsme zavedli další moderní
prvek, který je naprosto správný. Jediná diskuse, která nám
zůstává a zatím není ukončena,
je balík zhruba za 300 miliard
nejrůznějších odečitatelných
položek a daňových výjimek,
z nichž některé jsou potřebné
a nutné, některé jsou politicky citlivé a některé jsou prostě nezrušitelné. Tedy otázka,
zda Tlustý, nebo Kalousek, je
pro mě nesmyslná. Já chci rea-
Rozhovor
s předsedou
vlády ČR
Mirkem
Topolánkem
Přesunu se trochu do minulosti. Přikláníte se spíše
k návrhu daňové reformy
pana Kalouska, nebo pana
Tlustého?
Pan Tlustý žádnou reformu
prakticky nepředstavil a jeho
trochu umělé postavení ekonomického guru ODS mě vždycky
trochu dráždilo, protože rovnou
daň u nás prosazovali ještě dříve
než pan Tlustý pánové Kocourek a další a ten koncept není
v krystalicky čisté podobě nikde
realizován. Je zcela evidentní,
že ve stávající Evropské unii
to ani úplně není možné. EU
má totiž tendenci sjednocovat
základ daně z příjmů právnických osob, což je věc, které se
bráníme zuby nehty a brzdíme
patami – a nejsme v tom zdaleka jedinou zemí.
Já neznám Kalouskův a Tlustého koncept, já znám jediný
koncept, který se podařilo částečně realizovat, a to je zavedení rovné daně a výrazné snížení
progrese. Ani rovná daň nezamezuje zcela progresi daně
lizovat koncept, který znamená
snížení progrese a odstranění
zaplevelení daní.
Jak tyto kroky chce současná vláda realizovat?
Mluvme spíše o parlamentu.
Ten problém není v tom, že by
vláda nedokázala vymyslet daleko čistší a korektnější koncept
daně. Je to problém parlamentu a průchodnosti v něm. To, co
prošlo, je maximum možného.
Nedávno jste se v rozhovoru pro jeden deník zmínil, že pro vás bude důležitá reforma policie a justice.
Co můžeme očekávat za
novinky u policie, kromě
nové metalízy na autech?
Klíčová reforma, kterou
chci prosadit, je reforma vědy
a výzkumu týkající se i terciálního vzdělávání. Existuje koncept
Bílá kniha terciálního vzdělávání, kde se pracuje i se zavedením odložené platby, tedy školného. Pracuje se tam s daleko
větší otevřeností univerzit pro
financování ze strany průmyslového sektoru. A také s dale-
ko větší odpovědností vedení
za řízení školy, s daleko větší
samostatností a s daleko větší
možností dosáhnout na univerzitní výzkum. Včera (26. března) jsme schválili základní koncept reformy vědy a výzkumu,
což si myslím je to, co nás zajímá. Nesouhlasím s tím, že reforma policie je klíčová. V programovém prohlášení je deset
oblastí a reforma policie je jen
jednou z nich.
V příštím roce nás čeká
předsednictví v Evropské
unii. Již probíhají přípravy? Budou nějaké speciální
změny, na které bychom se
měli připravit?
Pracuje se na tom fakticky tři
roky – poslední rok velmi intenzivně. Institucionálně máme
dnes vládní výbor pro EU, který je na ministerské úrovni.
Zřídili jsme post místopředsedy vlády s odpovídajícím aparátem, který má pod vedením
Alexandra Vondry na starosti české předsednictví. Posílili
jsme naši misi pro EU v Bruselu. Věcně už máme dneska jasný harmonogram jednotlivých
ministeriád, komisí a toho, co
budou fakticky zabezpečovat.
Politicky máme stanoven rámec
naší agendy, a to jak té prioritní české, tak té kogentně dané
evropské. Finančně máme jasně definovaný rámec. Přesně víme, ve kterých městech,
za jakých podmínek, v jakých
hotelích... Pokračujeme velmi
ostře. Nemám pocit, že bychom
to nezvládli. Jediný problém
je politická dimenze: lisabonská dohoda bude ratifikována
v letošním roce. Pokud bude
jmenován prezident Evropské rady a vysoký představitel
zahraničních věcí a bezpečnosti, tak trochu z té hry vypadne
český premiér a český ministr
zahraničí, ale to není nic, co by
nás limitovalo v té přípravě.
Podpoříte vůbec ratifikaci
lisabonské dohody?
Lisabonská dohoda je pro mě
velmi těžký kompromis, který
jsem prosazoval ve straně jako
přijatelný. Podepsal jsem lisabonskou dohodu. Mé jméno je
vyryto na kameni před klášterem sv. Jeronýma v Lisabonu.
Doufám, že ho nebudou muset
vyhazovat.
Autor: Pavlína Máčalová
economix
Vaše přednáška se jmenuje S premiérem o reformách. Jaké budou tedy
další změny v daňové soustavě? Budeme se popřípadě přibližovat ke stylu
daňové reformy na Slovensku z roku 2004?
Obecně, když vezmu jednu
z těch deseti priorit vlády, která
se týká právě veřejných rozpočtů, tak i v rámci té jedné desetiny reformních kroků jsou daně
jen jednou pětinou. Většinou
se soustředí pozornost na jeden
bod a nic víc. Už se zapomíná na
reformu justice, reformu podnikatelského prostředí, reformu
zdravotnictví, reformu důchodů. Daně nejsou dnes nejpodstatnější částí té reformy.
Budete se tedy ještě daňovou reformou zabývat nebo
zůstane jen u již naplánovaných změn do roku
2010?
My dnes hodně mluvíme
o tom, jak a kde zavedli rovnou
daň, ale málokdo si prostudoval
tu rovnou daň velmi detailně.
Musel by jinak vědět, že rovná
daň má v různých zemích jinou
sazbu. Ambicí Estonska, které je
bráno jako lídr těchto změn, je
dostat se například u daně z příjmů právnických osob postupně z 20 na 19 % v roce 2010.
Abychom si uvědomili, že to,
čeho jsme dosáhli my dnes, už
je na úrovni toho, čeho Estonci
dosáhnou dejme tomu od reforem z počátku 90. let po patnácti letech. Mně tedy připadá
ta reforma dostatečně razantní.
Řešíme jeden zásadní problém
– to je souběh devatenáctiprocentní daně pro firmy i fyzické
osoby v roce 2010. Určitý rozdíl v sazbách daně je nastaven
loni schválenou legislativou pro
střední a nižší příjmové skupiny,
tj. 12,5% rovná daň pro fyzické
osoby. Nyní máme spor, který
jsme se rozhodli koaličně řešit,
a hledáme, které řešení bude
nejvhodnější. Samozřejmě, že
lepší je dnes nesnižovat sazbu
daně, ale zdravotní a sociální
pojištění.
Daň z přidané hodnoty se
tedy nebude postupně dál
sbližovat v jednu daňovou
sazbu?
Politická vůle a mandát této
vlády skončily na 19 a 9 %.
Zásadně dnes budeme diskutovat o naplnění rovné daně
– 2 / 2008
19
rozhovor
20
ekofórum, rozhovor
Ekofórum s hejtmanem Evženem Tošenovským
Ve středu 19. března v 18
hodin začalo v Nové aule
VŠE první Ekofórum právě
probíhajícího semestru.
Sdružení studentů ekonomie Ekonom pozvalo výraznou osobnost české regionální politiky, hejtmana
Moravskoslezského kraje
a předsedu Asociace krajů České republiky Evžena Tošenovského. Nosnou
myšlenkou jeho přednášky
byla analýza vztahů mezi
státem a kraji, tedy i ministry a hejtmany. Setkání se
kvůli překvapivě menšímu zájmu studentů neslo
v komorní atmosféře.
Tošenovský započal své
vystoupení přehledem historie
regionálního členění v Čechách
a na Moravě od 10. století až do
současnosti. Prvotní uspořádání nabíralo konkrétní tvary od
14. století, hejtmani začali plnit
svou funkci v 15. století, důvody pro vznik této pozice byly
zejména vojenské. Toto formování provázely neustálé boje
mezi jednotlivými úrovněmi
moci, uvedl Tošenovský.
Ústředně řízené kraje s volenými orgány a definovanou
státní správou vznikly až v 19.
století. Hejtmani zajišťovali
vojenské, soudní a živnostenské záležitosti spolu se správou daní. Měli navíc pravomoc
popravovat. V praxi tedy vykonávali panovníkovu vůli, paradoxně tedy decentralizace koncentrovala moc. V roce 1948
vznikly krajské národní výbory.
Podle Tošenovského nebyly po
roce 1989 tyto existující výbory
využity hlavně kvůli diametrálně
odlišným politickým principům,
které do té doby reprezentovaly. Také reforma ekonomického
systému země si vyžádala vysokou centralizaci rozhodování.
Hlavním tématem další části
přednášky byly příčiny vzniku
krajů. Podle Tošenovského byl
podnětem politický zájem více
než objektivní potřeba. Základním motivem nového územně-správního uspořádání bylo
vytvoření silového politického kolbiště. V roce 2000 tedy
vzniklo 14 krajů včetně území hlavního města Prahy. Dnes
mezi kompetence krajů patří především řízení středního
školství, zdravotnických zařízení, sociálních ústavů, krizový
management, dopravní agenda
a další.
Politika znovu ukázala své
paradoxy při prvních volbách do
krajských zastupitelstev, které
vyhrála ODS, jež nové územní
uspořádání země hodně kritizovala. ČSSD jako tvůrce nového
uspořádání nezískala ani jeden
hejtmanský post. Druhé volby
náskok ODS ještě zvýraznily,
když obsadila 12 hejtmanských
křesel.
Tošenovský během přednášky
rovněž popsal zásadní výhody
svého postu. Podle něj je počet
hejtmanů nízký (dohromady jich
je 14, včetně primátora Prahy).
Svým zvolením do úřadu získává hejtman poměrně svobodné
vnímají své postavení, nakolik
konkurenční jsou vztahy mezi
nimi. Napětí vzniká zejména
z pocitu ohrožení politické figury. Dalším faktorem může být,
že ministři nebo premiéři mnohokrát nerozumějí hejtmanskému pohledu na svět. Téměř si
troufnu říct, že mají zbytečně
víc obav, než je zdrávo. To bude
tím nejzásadnějším problémem.
A jak je možné tento problém řešit?
Řešením je jednoznačně komunikace. Ministři by měli porozumět pozici hejtmana, jeho
zájmům. Na druhé straně,
hejtmani by měli jasně definovat své požadavky. Znám málo
hejtmanů, kteří touží zastávat
post ministra. Pozice hejtmana
je daleko svobodnější.
Jak byste popsal své současné plány na postu hejtmana
Moravskoslezského kraje?
Hlavním letošním motivem jsou
samozřejmě nadcházející volby.
Když člověk končí etapu, povinností bývá mnoho. Chci tedy
ještě dosáhnout toho, aby před
volbami zůstal můj stůl čistý.
Máte politickou podporu
zastupitelů kraje pro plnění svých priorit?
Skutečně si nemohu stěžovat,
protože naše krajské zastupitelstvo mi vychází vstříc po odůvodnění mých postojů a uvedení
argumentů. Diskuse mezi námi
je korektní, má vyšší úroveň než
parlamentní diskuse.
Rok 2008 tedy bude rokem
voleb do krajských zastupitelstev. Podle všeho budete opět, již potřetí, lídrem
moravskoslezské ODS.
Jak hodnotíte své šance?
Vyhrajete?
Kdybych měl pocit, že prohraju, tak samozřejmě nekandiduji. Situaci vždy kriticky vyhodnotím, avšak volby jsou velkou
neznámou, není možné navazovat
na historickou zkušenost. Podstatný je okamžik volby. Nakonec nebude důležité, kdo vyhraje,
ale jaké bude skóre. Dnešní politická scéna je hodně diverzifikovaná. Vznikají nemalé animozity
mezi jednotlivými stranami.
V tomto roce se mimo
jiné uskuteční vnitrostra-
nické volby v ODS. Kdo
bude vítězem? Podporuje
moravskoslezská ODS premiéra Mirka Topolánka na
postu předsedy strany?
Kdo bude vítězem? Vítězem
musí být ODS. Debata o podpoře kandidátů doposud neproběhla, zatím neznáme ani jména
hráčů tohoto souboje. Nepochybně existuje víc lidí schopných vést ODS.
Ke konci minulého roku
zahájila v Nošovicích výstavbu své továrny jihokorejská automobilka Hyundai.
Co znamená příchod tohoto investora a jeho subdodavatelů pro ČR a konkrétně
pro váš kraj?
Rozhodnutí šesté největší automobilky světa investovat do
některého regionu Evropy znamená důležitý signál pro kapitálové trhy a pro hráče na poli
automobilového průmyslu.
Taková informace má celosvětový charakter, láká nové investory. Hyundai plánuje u nás proinvestovat 30 miliard korun.
Avšak nejenom Hyundai, odha-
Rozhovor
economix
– 2 / 2008
Hostem předposledního
Ekofóra byl bývalý primátor Ostravy a současný
hejtman Moravskoslezského kraje, matematik, politik, předseda Asociace krajů České republiky a také
člen vědecké rady Národohospodářské fakulty VŠE.
Vše v jednom. Ženatý, otec
dvou dětí. Naše pozvání na
rozhovor přijal Ing. Evžen
Tošenovský Dr.h.c. (52).
Co bylo důvodem pro váš
vstup do politického života?
Byl to rok 1989. Jelikož jsem
nevydržel poslouchat určité
názory, politické dění mne rychle
vtáhlo. Stejně jako mnoho jiných
lidí, kteří do té doby s politikou
neměli nic společného.
Tématem přednášky byl
vztah mezi státem a kraji,
ministry a hejtmany. Co je
podle vás ústředním problémem těchto vztahů?
Podstatou problému je to, jakým
způsobem ministři a hejtmani nebo krajská reprezentace
21
ekofórum, rozhovor
Kraje v. stát, hejtmani v. ministři
politické postavení, rovněž mají
jednoduchou cestu k médiím.
Spolupráce mezi hejtmany je
v současnosti na vysoké úrovni,
protože si vzájemně nekonkurují. Ve vztahu mezi kraji a vládou
je podle Tošenovského rozhodující osobností premiér, protože
mezi ním a hejtmany panuje jistý druh soutěžního napětí. Tošenovský však tvrdí, že ještě žádný hejtman plně nevyužil svou
nezávislou pozici a informační
převahu nad vládou a ministry.
Podle Tošenovského byl premiérem, který nejlépe dokázal svým
přístupem a řídícími schopnostmi vytvořit prostor pro komunikaci ministrů a hejtmanů, překvapivě Miloš Zeman.
Tošenovský se poté, trochu
netradičně, pustil do věštění.
Dlouholetá zkušenost a pozorné sledování reality na české
politické scéně mu prý dovolují nahlédnout do budoucnosti. Nejenom historie naznačuje,
že středověký panovník i novodobý premiér museli a budou
i nadále muset čelit požadavkům územních celků. Naznačil,
že současný stav pravděpodobně
neprojde žádnými dramatickými změnami a nikdy nekončící
debaty o výši rozpočtů pro kraje budou nadále vesele pokračovat. Podle Tošenovského budou
kraje (hlavně) politicky trpěny
ze strany obcí i ze strany vlády,
i navzdory pozitivnímu vnímání veřejností. I tak ale zastánce
krajského rozdělení republiky
zamítá Evropu na bázi regionů,
protože podle něj představitelé
krajů v konečném důsledku hájí
zájmy svého mateřského státu.
Kdyby nějaký předseda vlády
uzavřel takticky pakt s hejtmany, získá rozhodující sílu na
politické scéně, zejména díky
informovanosti krajských představitelů, míní Tošenovský.
Závěrem přednášky dostali
prostor na dotazy přítomní studenti. Jeden z nich směřoval
právě ke vzpomínanému zastoupení krajů v „hlavním městě“
Evropy, Bruselu. Tošenovský
toto zastoupení hodnotí mnohokrát jako zbytečné, protože
náklady na jednoho zastupitele
se pohybují kolem pěti milionů
korun ročně. Na dosažení efektivnosti by teoreticky měl vygenerovat alespoň deset milionů
korun do rozpočtu zastupitel-
stva. Reálná situace, jak ji Tošenovský popisuje, vypadá tak, že
bruselský zástupce nevygeneruje vůbec nic, maximálně tak
společná střetnutí s evropskými
úředníky.
Ke škodě studentů nebyla
účast na přednášce nijak vysoká. Přednáška hejtmana Tošenovského totiž poskytla zajímavý vhled do fungování krajů
a jejich vztahů s ústředními orgány státní správy. Hejtmani sice,
jak Tošenovský tvrdí, mají podporu veřejnosti, ale zájem o ně
očividně není takový jako o členy vládního kabinetu.
Zvukový záznam přednášky
a následné diskuse je k dispozici na www.economix.cz. Autor: Zuzana Žiačiková
cen na světových trzích neustále
narušovaly jeho stabilitu.
Ministerstvo průmyslu a obchodu připravuje
zrušení investičních pobídek. Jste zastáncem nebo
odpůrcem těchto stimulů
pro investory?
Z vnitřního přesvědčení jsem
protivníkem investičních stimulů. Jenomže Evropa spustila
tuto hru. Můžeme sice ignorovat její pravidla a vyhovět vnitřnímu přesvědčení, rovněž však
můžeme ztrácet výhody v soutěži. Podobným případem bylo
odmítání zbrojařského průmyslu jako špinavého a nemorálního počátkem devadesátých let.
Svět nám sice zatleskal, avšak
okamžitě využil příležitosti
a obsadil vzniklou díru na trhu.
Je potřeba zachovat racionální
přístup, nesmíme dovolit, aby
investiční pobídky lámaly naši
vnitřní konkurenceschopnost
domácích výrobců. Musíme
zabránit stavu, při kterém český
producent prostřednictvím placení daní vlastně živí a podporuje své konkurenty.
Evropská unie přidělila
vašemu kraji přibližně dvacet miliard korun v rámci
finanční strategie pro roky
2007–2013. Kam tyto prostředky poputují?
Značná část bude určena rozvoji infrastruktury, železnic, dálnic
a letiště. Výstavba letiště pohltí
zhruba dvě až tři miliardy korun.
Rozvoj infrastruktury vygeneruje pro podnikatele lepší podmínky než například daňové úlevy.
Významnou částku pohltí podpora středního školství. Pro
zvládnutí tlaku způsobeného
přílivem investic bude potřeba
odstranit bariéru nedostatečné
vědomostní vybavenosti a technické připravenosti.
Vaše krédo zní: „Slušnost
není slabost, naopak!“ Je
na české politické scéně
výhodné se řídit jeho obsahem?
Že slušnost není slabost, je můj
vnitřní princip, kterému podřizuji své chování a vystupování. Nejsem přesvědčen, že česká
politická scéna a její představitelé mají stejné zásady. Mne však
neřídí hloupost okolí. Chci žít
podle vlastních pravidel, jejichž
dodržování mne ráno neodradí
od pohledu do zrcadla.
Již 16 let se účastníte vrcholové politiky. Jak hodnotíte
svou dosavadní kariéru?
Co je vaším nejcennějším úspěchem? Co naopak
prohrou? Kam směřuje váš
budoucí profesní život?
Splněním mého snu by byl dobrovolný odchod z primátorského
křesla. Proti tomuto postu jsem
svého času hodně bojoval, ale
časem ve mně zanechal pozitivní pocity i myšlenky. Tuto etapu
provázely neuvěřitelné průšvihy, jako například zavírání ostravských dolů. Mou ambicí bylo
setrvat ve funkci primátora jeden
rok, byl jsem připraven kdykoli
zavelet k odchodu. Když skončím jako hejtman, budu pravděpodobně rád vzpomínat na
hejtmanské období. Určitě mám
své hluboké skryté představy,
jako každý člověk. Politiku však
není možné předvídat a samovolně určovat své směřování. Autor: Zuzana Žiačiková
economix
dem stejný objem financí přinesou jeho subdodavatelé, tedy
dohromady 60 miliard korun
během dvou let.
Příchod závodu vyvolá i sociální pohyb. Investice Jihokorejců je největším kapitálovým
pohybem v ČR, kraj zaznamenává obrovský nárůst. Sekundárně je důležitá nutnost výstavby infrastruktury jako závazek
státu. Rozhodnutí o stavbě automobilového závodu je důležité
nejenom pro Čechy, ale i pro
Jihokorejce samé. Jsou opatrní,
nedůvěřiví, nerozhazují svůj
kapitál. Automobilka Hyundai
přesvědčila bohaté korejské
investory, že přesunout kapitál
do České republiky se vyplatí.
Probíhají v současné době
rozhovory s dalšími potenciálními investory?
Ano, zejména farmaceutický,
elektrotechnický, letecký průmysl a softwarové firmy jeví
zájem. Investice další automobilky je nereálná. Podobnou situaci již kraj zažil, když hutnictví
bylo jeho nosným průmyslovým odvětvím. Jakékoli pohyby
– 2 / 2008
s hejtmanem Evženem Tošenovským
22
mladý a úspěšný
Vladimír Bezděk
economix
– 2 / 2008
stranami nebo úřady. Mne, jako koordinátora, jmenovala svým usnesením Vláda České
republiky.
Vladimír Bezděk (33) pracuje ve
společnosti AEGON od ledna 2007.
V současné době je ředitelem a předsedou představenstva AEGON Pojišťovna, a. s., a AEGON Penzijní fond
a. s. Svou pracovní dráhu zahájil
v roce 1997 v České národní bance.
Za více než devět let působení v ČNB
prošel několika útvary a pozicemi.
Nejprve v Institutu ekonomie a poté i v Měnové sekci se zabýval analýzou fiskální politiky. Od roku 2001
působil jako poradce člena Bankovní rady. Na podzim 2003 přešel do
Samostatného odboru ekonomického výzkumu, kde koordinoval výzkum fiskální politiky a současně
působil jako jeden z poradců Bankovní rady. Od července 2004 do
června 2005 byl dočasně uvolněn
na Úřad vlády ČR a byl vládou ČR
jmenován koordinátorem přípravy
podkladů pro rozhodnutí o důchodové reformě. Po návratu do ČNB
na pozici koordinátora fiskálního
výzkumu a poradce Bankovní rady
přibral od října 2005 k těmto aktivitám i vedení referátu finanční stability. Vladimír Bezděk je ženatý a má
tři děti.
li v mediální anonymitě? Kolik členů Bezděkova komise vlastně měla a kdo byli její
členové? Jakým způsobem byli tito lidé
do komise jmenováni?
Oficiální název komise byl „Komise pro
přípravu podkladů pro rozhodnutí o důchodové reformě“, takže se asi nelze divit, že se
uchytilo kratší označení. Že to bylo zrovna
moje příjmení, mne štěstím opravdu nenaplňovalo, nicméně média jsou opravdu světová mocnost.
Jak se mladý absolvent vysoké školy
dostane do čela komise, která měla za cíl
najít politický konsensus v něčem tak zásadním, jako je důchodová reforma?
Mezi absolutoriem VŠE (1997) a nabídkou koordinátora komise (2004) uplynulo
sedm let, která jsem profesně strávil v ČNB.
Na různých pozicích jsem se tam zabýval
veřejnými financemi a v rámci toho i důchodovou problematikou. Na toto téma jsem
také publikoval. Možná pomohlo i to, že
ČNB je vnímána jako politicky nezávislá instituce.
Kolegové z toho měli spíše legraci, sami
o mediální publicitu nestáli. V odborné rovině (semináře, konference, přednášky) jsme
vždy vystupovali společně a trval jsem na
tom, aby výsledky prezentovali zejména
oni.
Komise se skládala ze dvou částí. Zaprvé
to byl takzvaný Výkonný tým, který jsem
sestavoval já a který čítal včetně mě šest
osob. Naším úkolem bylo provést odbornou
analýzu variant důchodové reformy, které
předložily jednotlivé politické strany. Kromě toho existoval i politický Tým expertů.
Zde měla každá politická strana dva zástupce (celkem deset osob) a další zástupci byli
z MF ČR, MPSV plus zástupce premiéra.
Tyto osoby byly delegovány jednotlivými
Jak vnímáte to, že se pro označení této
komise všeobecně ujalo vaše jméno
a ostatní členové komise v podstatě zůsta-
Jak tedy Bezděkova komise vznikla?
Jaké bylo zadání?
Komise začala naplno fungovat v říjnu
2004. Častým omylem je, že naším zadáním
bylo najít politický konsensus v otázce důchodové reformy. Já, jako koordinátor, a můj
Výkonný tým jsme byli zodpovědní za provedení seriózní srovnávací analýzy jednotlivých reformních návrhů – šlo tedy čistě o odbornou práci. Kdyby v mém mandátu byl jen
stín politického zadání (najít konsensus
apod.), tak bych takovou roli nepřijal. Dokonce ani úkolem Týmu expertů nebylo najít
politický konsensus, nýbrž informovat pravidelně svou politickou stranu o postupu
prací, aktualizovat zadání jejich varianty atd.
Na pravý politický konsensus musí být dán
politický pokyn z nejvyšších míst, tedy od
předsedů politických stran. „Zespodu“ a pracovně, bez vůle „seshora“, se konsensus
(a možná ani široká většina) nalézt nedá.
Kdyby se současný průběžný systém
udržoval nadále ve stejné podobě, za jak
by podle vašeho mínění zkolaboval?
Pokud nebudou provedeny žádné změny,
tak podle mého odhadu nejpozději za 20 let
bude deficit důchodového účtu větší než 1 %
HDP ročně, což je hranice, kterou osobně považuji za neúnosnou. V dnešních cenách by
se pro představu jednalo o 30 miliard korun.
Uvědomují si vůbec politici, že reforma
penzijního systému je nutná?
Většina určitě ano. Málokdo je však ochoten tento názor zastávat veřejně a zejména
napomoci k řešení celého problému.
K jakým závěrům v návrhu penzijní reformy komise dospěla?
Výkonný tým na konci svého působení
v červnu 2005 publikoval Závěrečnou zprávu, kde jsou hlavní závěry docela přehledně
shrnuty. Ještě dnes ji lze najít na internetu na
www.reformaduchodu.cz. Klíčové body lze
shrnout takto:
– dnešní důchodový systém je dlouhodobě
neudržitelný,
– řešením není dále zvyšovat pojistné či daňovou zátěž,
– parametrickými opatřeními (zvyšování
důchodového věku, zpomalení valorizace
důchodů atd.) lze zajistit dlouhodobou finanční rovnováhu, avšak na úkor ztráty
jakékoliv zásluhovosti v důchodovém
systému,
– je vhodné diverzifikovat povinný důchodový systém, a to jak z hlediska financování (kombinace PAYG a spoření), tak
z hlediska charakteru (kombinace dávko-
23
Vycházeli jste z již fungujících systémů
v zahraničí, nebo jste našli nějakou „českou“ variantu? Měli bychom se inspirovat slovenskou důchodovou reformou
prosazenou Dzurindovou vládou? Nebo
i tam vidíte nedostatky?
Politické strany se samozřejmě inspirovaly i reformami v zahraničí. Například ČSSD
přišla s takzvaným NDC systémem, který
byl prvně vyvinut ve Švédsku. KDU-ČSL
třeba navrhovala reformu typu opt-out, v níž
se kombinují prvky z některých středoevropských reforem. Obecně na každé reformě
či lidském výtvoru dříve či později objevíte
nějakou chybu. Při inspiraci je dobré se chyb
druhých vyvarovat a naopak okopírovat jejich úspěchy.
Došli jste také k závěru, že je nezbytné
prodlužovat věk odchodu do důchodu.
V jakém věku budou podle vás do důchodu odcházet současní absolventi vysokých
škol?
V dávkově definovaném systému, který
máte udržet finančně jakžtakž nad vodou, to
v situaci stárnoucí populace bez zvyšování
důchodového věku prostě nejde. Je to jeden
z nejsilnějších parametrických nástrojů. Tipuji, že důchodový věk dnešních dvacetiletých lidí bude kolem 66-67 let.
Existuje dnes i v České republice možnost spořit si na důchod mimo sociální pojišťovnu? Co lidem doporučujete zvážit
při výběru pojišťovny pro penzijní připojištění?
Podle mne je důležité začít s penzijním
připojištěním co nejdříve a nečekat až na posledních 10-20 let aktivního života. Není
nutné začít spořit hned ve dvaceti letech tisícovku měsíčně, ale 100 nebo 200 Kč dnes
nikoho „nezabije“ a později jde částku zvýšit. Důležité je to i vzhledem k tomu, že stále více zaměstnavatelů poskytuje příspěvky
na penzijní připojištění svým zaměstnancům jako benefit.
Vezměme si hypotetickou situaci: absolvent vysoké školy nastoupí do práce ve
24 letech. Bude pracovat asi 40 a více let,
s hrubým platem mezi 30 a 50 tisíci korun. Kolik by si podle vašeho názoru měl
takový člověk spořit v soukromé sféře,
aby si zabezpečil rozumný důchod?
Existuje takové „pravidlo palce“, které
říká, že je dobré spořit aspoň 10 % čistých
příjmů. V tomto případě tedy odhadem mezi
dvěma a čtyřmi tisíci korun měsíčně. Samozřejmě není nutné, a ani vhodné, dávat celou
částku do jediného instrumentu, lze ji rozdělit mezi penzijní připojištění, životní pojištění na vykrytí rizik (například s hypotékou,
invaliditou apod.) a třeba spořit i napřímo
v podílových listech. Krátkodobě lze využít
i stavební spoření. To je ale instrument výhodný k ukládání peněz v horizontu šesti let,
nikoliv v horizontu desetiletí.
Od jakých faktorů se odvíjí rozhodování jednotlivce, kolik si ukládat na důchod
nad rámec stávajícího systému?
Dobrá otázka. Kdybych znal odpověď, tak
ji určitě komerčně využiji. Obecně si myslím, že lidé (v Česku možná ještě o něco silněji než jinde v cizině) extrémně spoléhají na
stát a důchodový problém „diskontují“. Je to
daleko, tak proč spořit (tzn. neutrácet) dnes;
nějak bylo, nějak bude apod. Navíc i politici
svými populistickými výroky ničemu nepomáhají. Odborná literatura hovoří o tzv. krátkozrakém (myoptickém) jedinci:-)
Úvaha by teoreticky měla vycházet z toho, jak velkou část předdůchodového příjmu
si chci spořením nahradit. Budu-li 40 let
spořit 10 % svého čistého příjmu, mohu
předpokládat, že mi to v důchodovém věku
zajistí doživotní rentu kolem 20-25 % mých
předdůchodových příjmů. Chci-li víc, musím více spořit.
Výsledky práce Bezděkovy komise byly
všeobecně vnímány pozitivně a k jejím závěrům se hlásili zákonodárci napříč politickým spektrem. Považujete práci komise za úspěšnou, ačkoli dosud nebyla
schválena důchodová reforma?
Já ji za úspěšnou samozřejmě považuji:-)
Předně jsme dokázali dotáhnout naši misi až
do konce (tzn. spočítat politikům opakovaně
jejich varianty a vzájemně je porovnat na
předem dohodnutých kritériích). Nikdo
z politické ani odborné scény naši práci, postupy, metody nezpochybnil a nikdo naši
činnost politicky ani jinak netorpédoval.
Dnes nám to možná přijde jako samozřejmost, ale věřte mi, že to stálo hodně lidí
spoustu času a energie.
Navíc se politici z celého spektra dostali
k jednomu stolu a zjistili, že se spolu, navzdory názorovým rozporům, dokážou bavit
a nemusí jeden druhého urážet či jinak ohrožovat. Samozřejmě, tato debata probíhala za
zavřenými dveřmi.
Navíc po odborné stránce jsme ve Výkonném týmu řešili úkoly, které nikdo před námi
v Česku, ale v některých případech ani ve
světě neřešil. Pohybovali jsme se na „hranici
produkčních možností“, možná se nám ji povedlo i mírně posunout. To považuji také za
úspěch, byť ho plně docení jen pár lidí v Česku a pár stovek v cizině. Důkazem je třeba
zájem, který naše výpočty vzbudily u kolegů
v OECD, Světové bance, Mezinárodním
měnovém fondu či Evropské komisi.
Proč Bezděkova komise zanikla?
Protože to tak bylo od začátku naplánované. Fakt, že komise bude mít počátek i konec, byl jednou z mých podmínek, se kterými jsem post koordinátora přijal. Nechtěl
jsem „komisi na pořád“ nebo, nedej bože,
nějaký „úřad“, kterého se už nikdo nikdy
nezbaví. Chtěl jsem jasné apolitické zadání,
jasný deadline, jasné kompetence procedurální, finanční a personální a pak jsem byl
připraven nést za odbornou práci osobní odpovědnost. Napomohlo mi v tom i to, že
v ČNB mne byli ochotni uvolnit na tento
úkol pouze na jasně definovanou dobu, ne
delší než jeden rok. Důležité bylo i to, že
naše činnost probíhala v naprosto transparentním prostředí, všechny výsledky byly
zveřejňovány průběžně na webu, pořádali
– 2 / 2008
vě definovaného a příspěvkově definovaného pilíře). Připomínám, že dnes máme
systém, který je plně závislý na průběžném (PAYG) financování a je plně dávkově definovaný.
Na výše zmíněném webu lze kromě Závěrečné zprávy nalézt i spoustu dalších informací o komisi včetně například jmen všech
spolupracovníků.
economix
mladý a úspěšný
24
mladý a úspěšný,
jsme odborné diskuse apod. Prostě nebylo
to tak, že by se někam šest lidí na tři čtvrtě
roku zavřelo a nikdo o nich nic nevěděl.
Co je příčinou, že penzijní reforma nebyla dosud přijata?
Alibismus a populismus politiků napříč
celým politickým spektrem. Možná mají
i obyčejný strach.
Jaké doporučení byste dnes dal politikům, kteří předkládají reformu penzijního systému? Co dělají dobře, co naopak
špatně? Do jaké míry se předkládané návrhy liší od závěrů vaší komise?
Dnes není na stole žádná reforma penzijního systému, nýbrž jen některé parametrické změny. Nedejme se mást novinovými titulky. Moje doporučení zní: udělat rychle
tyto parametrické změny a pak ihned pokračovat reformou typu „opt-out“. Pokud by
byla politická vůle (nemusí být konsensus),
lze mít reformu opt-out připravenou kompletně během jednoho roku, a dá se tak zrealizovat plně v tomto volebním období.
Jak se účast na práci v komisi odrazila
na vaší kariéře? Souvisí s tím i nabídka
práce ředitele pojišťovny AEGON?
Nepřímo asi ano. Přímým důvodem byl
však fakt, že po více než devíti letech v ČNB
jsem chtěl poznat nové věci, hledal jsem další inspiraci a určitý vnitřní motor. A v téže
chvíli hledal AEGON v Česku nové lidi. Zde
mohlo pomoci, že jsem byl určitým způsobem známý a šlo na mne snadno získat reference. Nicméně po ukončení činnosti komise
jsem ještě rok a půl pracoval v ČNB a teprve
poté přešel do soukromého sektoru.
Jaké jsou vaše cíle na tomto postu?
Kam chcete pojišťovnu dostat a jak toho
chcete dosáhnout?
AEGON v Česku začal jako investice na
zelené louce v roce 2005. Rozjezd z nuly je
vždy trochu pomalejší než akvizice. Rád
bych proto v nadcházejícím období jednoho
dvou let přeřadil s AEGONem na „kosmickou“ rychlost a nejpozději do roku 2010 být
mezi deseti největšími životními pojišťovnami v Česku. Mohu říct, že za poslední rok
máme k tomuto cíli velmi dobře nakročeno.
Loni jsme byli nejrychleji rostoucí životní
pojišťovna na trhu. Rád bych také, aby AEGON prohluboval svou přítomnost i na jiných částech finančního trhu, než je životní
pojištění. V souladu s tímto záměrem jsme
v loňském roce založili AEGON Penzijní
fond a věřím, že další „překvapení“ český finanční trh z naší strany ještě čekají. A v neposlední řadě je mým cílem vštípit veřejnosti povědomost o tom, že AEGON dělá
zajímavé věci a tak trochu jinak, že jsme
a i nadále musíme být inovativní.
Jaké uplatnění můžete nabídnout ve
vaší pojišťovně studentům nebo absolventům VŠE?
zpravodajství
V obou našich firmách je široké spektrum
oblastí, kde se mohou studenti uplatnit. Namátkou například podpora obchodu a klíčových partnerů, marketing, audit, pojistná
matematika, zpracování smluv (tzv. backoffice), IT, vývoj produktů, HR či finance.
Pro některé studenty může být zajímavou
možností přivýdělku při studiu právě třeba
pomoc při zpracování smluv. Lze si dohodnout časovou flexibilitu a můžete tak dobře
poznat pojišťovnu či penzijní fond zevnitř.
Další možností je stát se ještě při studiu naším obchodním zástupcem, využívat moderních IT technologií, které používáme,
a prostřednictvím našich finančních produktů pomáhat lidem zlepšovat jejich finanční situaci a naplňovat jejich osobní
cíle.
Jakým způsobem relaxujete? Věnujete
se nějakým koníčkům?
Momentálně relaxuji více, než by bylo
zdrávo. Na vaše otázky odpovídám v nemocničním pokoji, kde se léčím z úrazu ze
squashe. Snažím se tedy o sport, byť možná
do budoucna budu muset squash nahradit
něčím méně „destruktivním“. Kromě toho
rád hraji karty (mariáš, taroky, učím se
bridž) a rád si občas něco přečtu. Na to však
moc času nezbývá, protože mám tři malé
děti a nemůžu vše kolem nich nechat alibisticky pouze na manželce. Autor: Marcel Bodnár
Günter Verheugen na VŠE
economix
– 2 / 2008
Ve čtvrtek 6. března se
v Nové aule VŠE konala
přednáška místopředsedy
Evropské komise Güntera
Verheugena. Komisař pro
obchod a průmysl je nejvíce chválen za svůj přínos
při rozšiřování Evropské
unie. Na naší škole nebyl
poprvé. V roce 2002 zde
obdržel čestný titul Doctor oeconomiae honoris
causa VŠE v Praze.
Téma přednášky znělo Czech
EU membership as a key to success in the global economy.
Nová aula byla plná - kdo nepřišel s časovou rezervou, musel
zhruba hodinu a půl stát. Verheugen na úvod ocenil členství České republiky v Evropské unii.
Ve své přednášce hovořil zejména o ekonomické globalizaci,
stárnoucí populaci, ekologii a
konkurenci ze strany nově
vzrůstajících ekonomik, jakožto
o výzvách pro evropskou - tudíž
i českou ekonomiku. Řešením
je podle něj takzvaná Lisabonská strategie, která přemění výzvy v příležitosti.
Nutno dodat, že celá přednáška byla v anglickém jazyce, ačkoli na začátku se Verheugen
pokusil o český pozdrav, čímž
nejednou pobavil publikum.
V další části byl vymezen prostor pro otázky z řad publika.
Například na tolik diskutované
přijetí eura. Dotazů bylo mnohem víc, ale času málo. I tak nás
může těšit, že si místopředseda
Evropské komise ve svém nabitém programu návštěvy České
republiky našel čas nás navštívit. Možná i proto, že na naší
škole nebyl poprvé a zřejmě si ji
oblíbil. Autor: Lenka Vébrová
Názor
Lze jistě hovořit o poněkud skeptičtějším
přístupu Čechů k institutu manželství (vysoká rozvodovost), který může mít svůj vliv
i na gay a lesbické páry, významnou roli
bezpochyby hraje též delší historie boje za
práva lesbigay menšiny ve zmíněných
zemích, v nichž panují menší obavy z reakcí na projevy menšinové sexuální orientace.
Avšak za neméně důležitý faktor ovlivňující počet stejnopohlavních svazků lze
považovat i rozsah práv a povinností, které
stejnopohlavním párům z registrovaného
partnerství vyplývají. Posledně uvedenými
dvěma skutečnostmi se mimo jiné zabývala
Pracovní skupina pro otázky sexuálních
menšin ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny, která v roce 2007 připravila
a vydala publikaci Analýza situace lesbické, gay, bisexuální a transgender menšiny
v ČR.
Analýza poukazuje na skutečnost, že stávající zákon o registrovaném partnerství
poskytuje partnerům ve srovnání s manželi
pouze omezená práva, a tím je neodůvodněně znevýhodňuje. Právní nerovnost se projevuje zejména v neexistenci institutu společného jmění partnerů, společného nájmu
bytu, v daňovém právu (vyšší dědická
a darovací daň pro partnery) či v sociálním
zabezpečení (partneři nemají nárok na vdovský/vdovecký důchod). Jestliže při rozhodování o vstupu do manželství hrají vedle symbolické roviny nemalou roli také ryze pragmatické úvahy (finance, majetek), jen stěží
lze obdobné úvahy vyčítat stejnopohlavním
párům. Stávající právní nerovnost tak přispívá k tomu, že do partnerství vstupují gay
a lesbické páry v podstatě z ryze symbolických důvodů, a nelze se tedy divit, že jich je
méně. Není pochyb o tom, že kdyby se
manželství scvrklo na pouhé symbolické
„ano“ na matričním úřadě, rozmyslela by si
je i řada heterosexuálních párů.
Samostatnou kapitolou vyvolávající nejvíce diskusí a rozporných názorů jsou vztahy k dětem. Ponecháme-li stranou fakt, že
na institut manželství nelze přímo vázat žádné výhody pro děti (bylo by to protiústavní,
neboť dítě přece nemůže za to, že se nenarodilo v manželském svazku), zůstává neoddiskutovatelnou skutečností, že do manželství vstupují i páry, jež děti mít nemají nebo
nechtějí mít, a naopak, že (i v ČR) reálně
existují gay a lesbické páry, které děti mají
a vychovávají.
Pokud jde o výchovu dětí stejnopohlavními páry, odkazuje výše zmíněná analýza na
řadu relevantních výzkumů, z nichž žádný
nezjistil, že by děti vychovávané homosexuálními rodiči měly jakékoliv problémy
s psychickým vývojem v porovnání s dětmi
heterosexuálních rodičů. Expertní stanoviska již v tomto smyslu formulovalo také
několik mezinárodně uznávaných odborných společností, například Kanadská psychologická asociace či Americká psychologická asociace.
Citovaná analýza rovněž trefně poznamenává, že veřejná debata o výchově dětí stejnopohlavními páry je v České republice
teprve na počátku, a soustřeďuje se proto
výlučně na otázku adopcí, avšak pouze ve
smyslu adopce dětí, jež nejsou biologickými
potomky ani jednoho z adoptivních rodičů.
V debatách tak jednoznačně chybí jasné
rozlišení různých druhů adopce, jako jsou
adopce společná (dítě adoptuje společně
pár), individuální (dítě adoptuje pouze jeden
z páru) a adopce biologického dítěte partnerky/partnera, nemluvě o pěstounské péči.
Zvláštní kapitolou je pak možnost adopce
biologického dítěte partnera/ky, která je
v Česku stejnopohlavním párům taktéž odepřena. Je realitou, že stejnopohlavní, zejména lesbické páry, děti mají a vychovávají,
přičemž děti v těchto rodinách mají obvykle
z hlediska práva pouze jednoho rodiče.
„Nevlastní“ rodič je ze zákona povinen se
podílet na výchově dítěte, ale nemá žádnou
možnost, jak svůj faktický a citový vztah
k dítěti upravit právně, čímž může být
ohrožen nejlepší zájem dítěte, a to zejména
v situaci, kdy se rodina dostane do krize.
Například v situaci rozpadu partnerství či
úmrtí biologického rodiče hrozí, že dítě
bude odděleno od nevlastního rodiče,
k němuž má hluboký a dlouhodobý citový
vztah a jehož považuje za svoji rodinu. Naopak v případě úmrtí nevlastního rodiče bude
dítě znevýhodněno v dědických právech
apod. Tento právní stav tak znevýhodňuje
nejen nevlastního rodiče, ale především děti
vyrůstající ve stejnopohlavních rodinách.
Institucionalizace výchovy dětí stejnopohlavními páry a postavení registrovaného
partnerství na roveň manželství by tudíž
podle našeho názoru měly pozitivní dopady
nejen na životy jednotlivých párů a jejich
děti, ale i na společnost jako celek. Zkušenosti z Nizozemska, Belgie, Španělska
a dalších států ukazují, že přiznání stejných
práv stejnopohlavním i různopohlavním párům nezpůsobilo žádný společenský rozvrat, kterým tolik hrozili konzervativní
zastánci tradičních hodnot. Naopak, tyto
země učinily další krok kupředu na cestě
k toleranci a ke společnosti, ve které mohou
lidé prožít život podle svých představ a bez
obav se podílet na jejím fungování, ať už jim
dal osud do vínku jakoukoliv menšinovost.
Samozřejmě za podmínky, že dodržují
základní liberální pravidlo: neohrožovat
nikoho na životě, na zdraví ani na majetku.
Vydá-li se Česká republika konečně stejným
směrem, můžeme se v brzké době dočkat
jistě i výrazně vyššího počtu registrovaných
párů. Autoři:
Mgr. Martina Štěpánková,
Ing. Slavomír Goga
členové Pracovní skupiny pro otázky sexuálních menšin ministryně pro lidská práva
a národnostní menšiny
2008
–– 22 // 2008
Nabízí se srovnání se zeměmi, v nichž už
registrované partnerství také mají. V Nizozemsku jen za první rok existence příslušného zákona (1998) vstoupilo do partnerství
na 3000 párů, v Německu v letech 20012006 cca 14 000-20 000 párů, tedy zhruba
2800-4000 párů za rok. I když zohledníme
vyšší počet obyvatel v obou zemích, pořád
nám vyjde, že se v Česku registruje v průměru méně párů než v Německu a výrazně
méně než v Nizozemsku. Předložené statistiky tak potvrzují potřebnost institutu registrovaného partnerství jako takového, zároveň však nabízejí otázku, co je příčinou nižší
„sňatečnosti“ stejnopohlavních párů v ČR
ve srovnání se zahraničím.
Gayové,
lesby,
manželství
a děti
Stávající česká právní úprava stejnopohlavním párům neumožňuje společnou
adopci ani umělé oplodnění lesbických párů.
Individuální adopce je sice možná, avšak
pouze v případě, že není žadatel/ka o adopci
registrovaný/á. Zákon o registrovaném partnerství totiž jakoukoliv adopci (individuální
i společnou) partnerům zcela zakazuje.
Odpůrci registrovaného partnerství tak do
zákona prosadili jednoznačně diskriminační
ustanovení, které de facto nutí páry, jež chtějí děti, aby zůstaly nesezdané.
economix
Jsou tomu téměř přesně dva roky,
co byl schválen zákon č. 115/2006
Sb., o registrovaném partnerství.
Od července 2006, kdy vstoupil
v účinnost, jej k uzavření partnerství
využilo již přes 500 párů osob stejného pohlaví. Zatímco odpůrci této
právní normy považují počet uzavřených partnerství za nízký a poukazují na její nepotřebnost, pro příznivce stejnopohlavních svazků jde
naopak o důkaz, že zákon má smysl
a je využíván.
25
26
na baru s...
1. vicemiss ČR 2008
Zuzana
Putnářová
je studentkou VŠE!
Zuzka je rodačkou z Ostravy, je jí 22 let
a na VŠE studuje mezinárodní obchod.
Od raného mládí vyhrává tuzemské
i mezinárodní soutěže krásy. Svůj
první titul získala ve třinácti letech na
Miss Poupě ČR, zvítězila i v soutěžích
Miss Reneta, Miss Slovácko, Europe
Girl a v mnoha dalších soutěžích.
Neméně úspěšně reprezentovala
Českou republiku na mezinárodních
soutěžích. Patří jí titul Miss European
Union (Budapešť), Miss Bikini Queen
(Malta), Miss Cosmopolitan International
(Malajsie), Miss Tourism World
(Zimbabwe) a Queen of Queens (Albánie).
Jejím posledním úspěchem je titul
1. vicemiss ČR a ocenění Miss elegance.
economix
– 2 / 2008
Finále Miss ČR se uskutečnilo 15. března, takže je to
poměrně čerstvá událost.
Máš představu, jaké povinnosti a aktivity z tvého titulu vyplývají?
Přiznám se, že zatím pořádně
netuším, co všechno mě čeká.
Určitě jsou tam nějaké akce pro
sponzory, pro partnery a v souvislosti s tím, že tuto soutěž převzal pan Moťovský, který chce
soutěž více orientovat na charitu, se určitě nějaká aktivita bude
vyvíjet i tímto směrem. Ale nikdo nám zatím konkrétní harmonogram nedal. Je to spíše
o tom, že nám zavolají, kde teď
máme být.
Některé soutěže krásy,
ve kterých jsi zvítězila, nejsou lidem vůbec známy.
Jak ses o nich dozvěděla
a přihlásila se na ně?
Co se týče soutěží v České republice, tak tam samozřejmě
žádný problém s přihlašováním
není a účast na těch mezinárodních mi byla většinou nabídnuta
v závislosti na výsledcích v ČR.
Oslovil mě takzvaný národní ředitel vlastnící licence na jednotlivé zahraniční soutěže a nabídl
mi reprezentaci ČR v zahraničí.
Bylo to pro mě velice zajímavé,
už jen díky možnosti cestování.
Soutěže jsou většinou nějakým
způsobem podporovány tamní
vládou, takže účastnicím platí
letenku a další věci. Ráda jsem
takové možnosti využila a postupem času jsem díky nasbíraným kontaktům získala další nabídky na účasti v mezinárodních
soutěžích.
V čem se liší Miss ČR od zahraničních soutěží?
Ty rozdíly jsou celkem velké.
U těch mezinárodních soutěží
odjedete na tři nebo čtyři týdny
někam jinam, do jiného prostře-
dí, kde se celá soutěž odehrává.
Musíte chodit na tiskovky, neustále jsou kolem vás novináři,
stále odpovídáte na nějaké otázky. Samozřejmě i disciplíny
v samotném finále se značně
liší. Například chybí volná disciplína, která je nahrazena promenádou v národních krojích, to
je takové zpestření pro diváky.
V počtu 80 holek volná disciplína ani nejde realizovat. A je to
možná i o přístupu k finalistkám, jak oni vnímají celou osobnost té dívky.
Zmiňovala jsi již finanční
stránku věci, jak jsou podobné soutěže finančně náročné pro tebe samu?
Ještě upřesním, ony ty zahraniční soutěže nejsou úplně zadarmo, hrazeno je ubytování a stravování, ale je třeba dokoupit si
šaty, popřípadě zajistit některé
poplatky, jako letištní taxy, pojištění, očkování a tak dále.
Nebo si pamatuji, že když jsem
byla na soutěži v Zimbabwe,
měla jsem hrazenou letenku až
z Londýna do Harare. A co se
týče Miss v České republice,
tam byly investice spíše časové.
Ať už to byla příprava na volnou
disciplínu, shánění tanečníka,
shánění kostýmu či vyřešení určitých komplikací, které vznikly
kvůli reklamě pro Ženu a život,
kterou jsem točila a která byla
trochu v rozporu se sponzorskými smlouvami. Finanční náklady byly přiměřené.
Jeden ročník soutěže Miss
Slovácko jsi vyhrála, při
dalším ročníku ti patřilo
čestné místo porotkyně.
Jaký je to pocit, vidět soutěž krásy z té druhé strany?
Když jsem byla já v porotě, tak
vítězka, která vyhrála ročník po
mně, už získala auto:-) To já
Jak se budeš snažit skloubit školu s modelingem
a dalšími aktivitami?
Pro mě je škola pořád prvořadá,
takže se spíše budu snažit skloubit ten modeling se školou než
naopak. Samozřejmě se nevyhýbám povinnostem, které mám,
ale teď chci dodělat bakalářskou
práci, státnice, dokončit zbývající předměty a popřípadě zabojovat o stipendium. Tak uvidíme, jestli se to podaří nebo ne.
Byla VŠE jasnou volbou,
nebo jsi po maturitě přemýšlela i o jiném studiu?
Mým cílem byl mezinárodní obchod, takže jakmile se mi to splnilo, na další přijímačky jsem
nejela. Takže se dá říci, že to
byla prioritní volba, a jsem ráda,
že se mi to tenkrát podařilo.
Říká se, že krásné ženy to
mají snazší. Myslíš, že ti tvá
krása ulehčuje muka ve
zkouškovém období?
Určitě ne. Myslím si, že pokud
je člověk sympatický a rozumí si
s kantorem, může k tomu přihlédnout, ale to není o kráse.
Rozhodně to není tak, že bych
zkouškami nějak lehce procházela. Vždycky se na ně připravuji vcelku dost poctivě.
V tisku i mezi lidmi se stále
spekuluje o tom, nakolik je
v Miss ČR dopředu rozhodnuto o vítězce. Co si
myslíš ty, jakou měrou je
konečný výsledek ovlivněn
finálovým večerem?
Myslím si, že při finálovém večeru už je vše rozhodnuto. Řekla
bych, že stěžejní jsou generálky
a rozhovory, ale v samotném fi-
nále by ta dívka musela něco zásadního zkazit, aby titul nevyhrála. Ale jinak, co všechno
hraje roli při hodnocení, to asi
neví nikdo. A já se k tomu ani
nemohu vyjadřovat, to je spíše
otázka na porotu.
Myslíš si, že je u nás místo
pro dvě soutěže krásy?
Těžko říct, myslím si, že by měla
být jen jedna. Česká republika
není tak velký stát, aby tady byl
prostor pro dvě celorepublikové
soutěže navíc vysílané jedním
médiem, televizí Nova. Samozřejmě i soutěžící holky se musí
nějakým způsobem rozdělit.
Výhodou dvou soutěží jsou různé systémy volby - v jedné soutěži volí vítězku porota, v druhé
diváci, takže záleží také na tom,
co které dívce více vyhovuje.
Ale myslím si, že nyní, když
soutěž převzal pan Moťovský,
spolu budou soutěže nějakým
způsobem spolupracovat. Bylo
by samozřejmě lepší, kdyby
byla soutěž jen jedna. I pro ty
holky, protože jsou dvě vítězky,
a tak je otázka, která je vlastně ta
pravá.
A který systém je podle
tebe objektivnější?
Nechci diváky podceňovat, ale
oni hodnotí zejména to, jestli má
soutěžící dívka na kameru hezký
obličej, při tom vlastně vůbec
netuší, jak vypadá v reálu. A ne
každý má to štěstí, že je fotogenický, že mu kamera tímto způsobem neublíží, i když v reálu je
nádherný. A je to i naopak, že
někdo vypadá před kamerou naprosto úžasně a v reálu tomu tak
není. Navíc oni během finálového večera vidí dívku v minutových položkách, takže nemohou
moc posoudit, jaká doopravdy
je. Nemohou posoudit její inteligenci, její projev a chování,
zkrátka jaká je osobnost a jestli
je schopna reprezentace ČR
v zahraničí. Na druhou stranu
jde o to, jaká ta porota je. Teď
nemluvím o žádné konkrétní
soutěži, ale může se stát, že je
porota nějakým způsobem ovlivněná nebo bylo něčemu dopomoženo, tím pádem se ztrácí objektivita. Ale pokud jsou to
odborníci, kteří si zachovají
svou nestrannost, tak je určitě
lepší porota, která s dívkami
může chvíli být a trochu je
poznat. Autor: Hana Kubovcová
economix
jsem tehdy nedostala. Ale v porotách se mi líbí určitě více než
na pódiu.
Patříš mezi úspěšné české
modelky, na přehlídce kubánského návrháře Osmana Laffity jsi byla jednou
z modelek, které jeho návrhy předváděly. Jak ses dostala k práci právě pro
něj?
Šlo o klasickou přehlídku, které
předcházel casting, a on si mě
vybral do svého přehlídkového
týmu. Takže to šlo běžnou cestou. Upřímně řečeno, pro pana
Laffitu jsem předváděla jen jednou. A dodnes mi to nebylo zaplaceno. Opakovaně předvádím
spíše pro jiné značky: Escada,
E-daniely, Beata Rajská...
Kdo patří mezi tvé oblíbené
návrháře v ČR?
Nádherné šaty má určitě Blanka
Matragi. Jinak nemám vyhraněný styl, od každého se mi něco
zalíbí. Bohužel šaty od návrhářů
jsou hodně drahé. Mám moc
ráda Escadu, ale sama bych si ty
věci nemohla dovolit. Líbily se
mi třeba jedny letní šaty, které
ale stály 80 tisíc korun. Bohužel,
nic pro mě...
Máš nějaký sen, na jaké
přehlídce by ses chtěla objevit?
Ani ne, možná pro Blanku Matragi bych ráda předváděla šaty,
ale nemůžu říci, že by to byl vyloženě můj sen. Ale určitě by to
bylo velice příjemné.
Na rozdíl od Miss ČR Zuzany Jandové se ti daří držet soukromé věci pod pokličkou. Co jsi pro to
udělala?
On si zase bulvár rýpne někde
jinde. Tam je problém v tom, že
se asi nedá stoprocentně věřit ničemu. Já nevím, co je pravdy na
věcech okolo Zuzany Jandové,
ale novináři si většinou stvoří
nějakou báchorku nebo ji postaví na minimálním pravdivém základě a pak z toho vytvoří příběh, který upoutá čtenáře.
A vůbec je nezajímá, že to těm
holkám ubližuje a nejenom jim.
Bulváru se člověk nevyhne,
i když se člověk snaží dělat věci
pořádně. Vždycky si něco najdou. A s tím mým soukromím ono možná ani není o čem psát,
jelikož já momentálně nemám
přítele.
S úspěchem na Miss ČR ti
vzniká řada povinností.
– 2 / 2008
27
na baru s...
28
zpravodajství
Studenti VŠE
pomáhají budovat školy v Africe
Na světě stále žijí miliony dětí, které nemají přístup ani k základnímu
vzdělání (jen v oblasti subsaharské
Afriky jejich počet dosahuje 45 milionů). Studenti všech evropských
vysokých škol, které jsou součástí CEMS (Community of European
Management Schools), jsou si toho
vědomi a snaží se pomoci.
Akademickým rokem 2007/2008 počínaje byl ve spolupráci s UNICEF a nadací Nelsona Mandely zahájen tříletý projekt zaměřený na podporu vzdělání v Africe. Cílem
této humanitární činnosti je získání finančních prostředků na výstavbu dvou škol ve
Rwandě a Mosambiku. Bylo by potřeba vybrat 200 tisíc dolarů na stavbu obou
škol, ale hlavním cílem v roce 2008 je získat prostředky na první školu ve Rwandě,
tedy 100 tisíc dolarů. Projekt zahrnuje nejen
výstavbu škol, ale i workshopy a semináře pro učitele, investice do zlepšení infrastruktury a kanalizace, zajištění pitné vody
či udržení přátelské atmosféry mezi dětmi,
učiteli a komunitou žijící v okolí školy. Další
informace k projektu najdete také na www.
schoolsforafrica.org.
Do projektu Schools for Africa se zapojují i studenti českého člena CEMS – Vysoké
školy ekonomické v Praze. Již loni v květnu
proběhl v Praze pod štítem CEMS pochod
nazvaný Walk the World: Fight for Hunger, tedy pochod proti celosvětovému hladu. Studenti CEMS z celé Evropy při něm
vybrali 50 tisíc dolarů. Cílem první části
projektu Schools for Africa je získat alespoň 5000 eur v rámci každé CEMS univerzity. Všichni studenti, nestudenti i profesoři
VŠE, kteří se cítí tímto projektem osloveni,
mohou přispět a zároveň se i pobavit.
Plánována je řada akcí, jejichž výtěžek
půjde na Humanitární projekt Schools for
Africa, ale členové CEMS Clubu Praha pilně pracují na tom, aby se účastníci a přispěvatelé také bavili či poučili. Ve čtvrtek 24.
dubna 2008 proběhne studentská benefiční
party v africkém duchu (klub KAMIKAZE
na Štvanici), kde vás čekají dva dýdžejové a bohatý doprovodný program. Další
příležitostí k přispění bude Bleší trh (22.–
23. dubna 2008) – studenti mohou věnovat věcné dary a kdokoli si je bude moci za
navrženou cenu koupit. Plánují se i semináře a workshopy v prostorách VŠE, které
budou probíhat spíše ve večerních hodinách
a budou je připravovat různé firmy rovněž
zainteresované v tomto projektu. Podrobnosti o jednotlivých akcích budou s předstihem k dispozici na www.schoolsforafrica.
cz.
Zúčastnit se můžete rovněž velmi zajímavé a zábavné akce, která je plánována na
začátek května, tedy měsíce zamilovaných,
a nese i název s láskou spojený – Speed
dating. Tento systém rychloseznamování se
původně objevoval v židovských komunitách za účelem seznámení se svobodných
židovských žen a mužů, ale v 90. letech
minulého století se stal velmi populárním
zejména v anglicky mluvících zemích (USA,
Velká Británie, Austrálie). Speed dating je
příležitostí seznámit se s mnoha novými lidmi, mezi nimiž můžete potkat i toho pravého. Navíc tím můžete přispět na dobrou věc
– a tou výstavba školy v Africe rozhodně je.
Studenti zaplatí symbolický poplatek a pak
budou rozděleni do skupin a po absolvování různých aktivit přijdou na řadu rozhovory v párech. Více informací o Speed datingu
také již brzy najdete na českém webu projektu Schools for Africa. To vše a možná
ještě více se v tomto semestru odehraje na
VŠE. Tak neváhejte a zapojte se do Humanitárního projektu Schools for Africa! Autoři:
Olga Nýdlová, CEMS Club PR Team
Martin Kuncl,
CEMS Club koordinátor
Humanitárního projektu
economix
– 2 / 2008
CEMS Pan-European Skill Seminar 2008
CEMS Club Prague při VŠE vás
zve na mezinárodní seminář PanEuropean Skill Seminar 2008, který se koná 24. a 25. dubna 2008.
Seminář je určen nejen studentům
programu CEMS MIM ze všech 17
evropských partnerských univerzit, ale určitá kapacita byla vymezena i pro studenty VŠE studující
v jiných programech. Na seminář
či jeho část se můžete hlásit zasláním životopisu v anglickém jazyce
na e-mailovou adresu viceprezidentky CEMS Clubu Anny Štěrbové
([email protected]).
Skill semináře a workshopy si pro vás
připravili tři z korporátních partnerů programu CEMS MIM, a to na následující
témata: Launching a new brand, Business negotiation a Online Case - Challenge
of Audit and Tax Advisory. Zpracování
uvedených témat zohlední specifika trhů
střední a východní Evropy.
Kromě zajímavých workshopů se
můžete těšit také na pestrý doprovodný program. Naplánována je zahajovací
a zároveň benefiční party v klubu Kamikaze na Štvanici, spojená s letošním humanitárním projektem organizovaným studenty programu CEMS MIM. Na řadu přijde
i vyjížďka parníkem či návštěva pivovaru
Staropramen na Smíchově.
Pořádáním mezinárodních setkání chce
pražský CEMS Club zvýšit povědomí
o programu CEMS MIM mezi studenty
i širokou veřejností a zároveň také posílit
jeho akademicko-korporátní úroveň.
Více informací o akci Pan-European
Skill Seminar 2008 a aktuální zprávy
najdete na nových webových stránkách
CEMS Clubu: www.cems.cz.
Autor:
Olga Nýdlová, CEMS club PR team
29
Debatní klub bude brzy
oslavovat své první narozeniny. Studentům poskytuje příležitost ke zlepšení
komunikačních dovedností a neméně důležitá je
možnost setkat se s lidmi podobných zájmů. Ti,
kteří dosud trpí trémou
při vystupování před lidmi, o ni zaručeně během
několika setkání přijdou.
Setkání debatního klubu
se nesou ve velice přátelské
a neformální atmosféře. Poté, co
všichni dorazí, se rozdělí týmy
a vyhlásí teze, kterou bude vládní tým obhajovat. Debata probíhá na základě pravidel britské
parlamentní debaty. Debatují
čtyři týmy po dvou lidech - dva
týmy reprezentují vládu a dva
opozici. Vládní strana má za
úkol vysvětlit tezi a přinést plán
řešení problému, kdežto opozice má za úkol tento plán vyvrátit. Vládní a opoziční řečníci se
na základě pravidly stanoveného pořadí mezi sebou střídají.
Každý má na svoji řeč obvykle
sedm minut, členové protistrany
mohou v určeném čase vznášet
připomínky, které řečník může,
ale nemusí přijmout. Jakmile
skončí poslední řečník, rozhodčí vyhodnotí debatu, určí pořadí
týmu, následně okomentuje průběh debaty a podá všem debatérům zpětnou vazbu.
Aktivní debatéři mají možnost zapojit se do nejrůznějších
debatních soutěží, jak v češtině,
tak v angličtině. Turnaje poskytují účastníkům prostor pro další vypilování jejich schopností, změření svých sil s debatéry
ostatních klubů a jsou obvykle
zakončeny afterparty se společnou večeří. Na podzim se několik
členů DK VŠE zúčastnilo každoročně pořádaného Mikulášského turnaje na PF UK. V březnu
proběhlo Akademické mistrovství ČR/SR, kterého se zúčastnily dva týmy DK VŠE. Počátkem
dubna se na PF UK bude konat
anglický Allen & Overy Debate
Tournament, který je vrcholem
debatní sezony. Ambicióznější
debatéři mohou vycestovat i na
mezinárodní turnaje pořádané
v Evropě či jinde ve světě.
Debatní klub se schází každé
úterý v 18.00 v SB 233. Nejnovější aktuality najdete na stránkách klubu http://debata.nazory.
cz/. Registrace do mailing-listu
je možná na e-mailové adrese
[email protected]. Autor: Jan Vyhlídka
Klub investorů
Klub investorů založila
loni v létě na VŠE parta studentů, kteří již v té
době obchodovali se svými prostředky na světových finančních trzích.
Dnes, přibližně po roce, má
klub zatím 13 členů. Každý
z nich obchoduje podle vlastní strategie, a to nejen na akciovém, ale i komoditním a dalších
trzích. Přestože je každý z členů
svým způsobem jiný, spojuje je
touha a vytrvalost stát se ještě
lepšími dlouhodobými investory
nebo obchodníky. Proto se pra-
videlně jednou týdně scházejí
na VŠE, kde si vzájemně předávají vlastní zkušenosti a znalosti
z finančních trhů. Jsou to například oblasti, jako je fundamentální nebo technická analýza,
money management, screening
nebo i jen jednoduchá doporučení, které akcie či jiná aktiva mají
aktuálně potenciál zisku. Prostředí klubu zároveň umožňuje
členům navzájem spolupracovat,
doplňovat a propojovat své analýzy pro investiční příležitosti.
Na některá setkání klubu zavítá
několikrát do semestru i profesionál z oboru, se kterým členové
diskutují a učí se, jak ještě více
uspět na finančních trzích.
V budoucnu chce klub začít
úzce spolupracovat se zahraničními investičními kluby
z významných světových uni-
verzit, jako je například Cambridge. Zároveň chce klub
vytvářet networking s investičními společnostmi a pomáhat tak svým členům, budou-li
chtít, nalézt uplatnění v těchto
společnostech. Jako další aktivita v klubu se rýsuje spravování skutečného portfolia, jinými slovy společně zhodnocovat
vložené peníze.
Klub investorů je otevřen
všem studentům, nejen z VŠE,
kteří aktivně obchodují nebo se
vážně zajímají o obchodování na finančních trzích. Členství v klubu nic nestojí. Chcete-li se stát členem nebo získat
více informací o fungování klubu, případně dostávat pozvánky na setkání, zavítejte na www.
CzechInvestorsClub.cz. Autor: Michal Svíčka
Jaro
s YBPW ČR
Pro jarní semestr bude
organizace Young Business and Professional
Women Česká republika
(YBPW ČR) pořádat zajímavé projekty a akce. Nejbližší akcí bude 15. dubna
2008 pokračování cyklu
Úvod do profese za účasti
odborníka z praxe, tentokrát pro obor advokacie.
Další zajímavá témata přednášek pro jarní semestr jsou
mentoring na téma Marketing a reklama. Tuto přednášku povede mentorka Mgr. Iva
Stratilová, termín přednášky je
29. dubna 2008, dále Fair Trade a Fair Rande s koordinátorkou Lenkou Černou, která je
plánována na 13. května 2008.
Fair Rande je takzvané rychlé
rande, při němž mají nezadaní
možnost seznámit se s více protějšky najednou. Fair je proto,
že se na něm servírují produkty
značky Fair Trade. Lenka Černá přijde pohovořit o průběhu
projektu.
Mezi další připravované akce
patří interaktivní workshop
Vyjednávání, který bude pořádán 27. května 2008, dále 10.
června 2008 setkání U kulatého
stolu s velvyslankyní Jihoafrické republiky H. E. Ms. Nomsa
Dube a mnoho jiných zajímavých témat, která jsou zatím ve
fázi jednání a příprav.
YBPW ČR je součástí mezinárodní sítě organizace Business and Professional Women
působící ve více než 80 zemích
a sdružující ženy všech profesí.
Zároveň jde o jednu z největších
celosvětových ženských profesních organizací. Tato organizace
sdružuje ženy, kterým záleží na
jejich budoucnosti a jež by rády
rozvíjely svůj osobní a profesní potenciál. V České republice působí YBPW pod Asociací
podnikatelek a manažerek jako
Mladý klub APM ČR.
Bližší informace o připravovaných akcích i o činnosti
klubu YBPW ČR naleznete na
internetové adrese www.mladezeny.cz. Autor: Markéta Kučerová
– 2 / 2008
Debatní klub VŠE
economix
zpravodajství
30
Také máte občas pocit, že komunikace na škole vázne? Připomínají
vám rozhovory se studijní referentkou konverzační kurzy maďarštiny? Věřte, že problém s komunikací
není pouze mezi studenty a zaměstnanci školy, nýbrž i mezi jednotlivými útvary VŠE.
Do sportovních prostor v Rajské budově
se začátkem roku dodatečně instalovala
vzduchotechnika. Ta patřila od začátku mezi
základní požadavky Centra tělesné výchovy
a sportu (CTVS), ale při stavbě budovy na ni
jaksi „nezbyly“ nezbytné dva miliony korun.
A nyní při bourání otvoru do střechy při její
instalaci zase nezbyla dobrá vůle na pořádné
zakrytí strojů a vybavení. Musel být zásah
tak necitlivý?
Vestavba nové vzduchotechniky měla
proběhnout ve zkouškovém období. Stavební práce byly CTVS řádně e-mailem oznámeny, nicméně z objektivních technických
důvodů začaly až o dva týdny později
v závěru zkouškového období, když byla
většina vyučujících na sportovních kurzech.
Problém však byl zejména ve způsobu
zpravodajství
K čerstvému
vzduchu
špinavou
prací
provedení prací. Jak je možné, že někdo začne dělat obrovskou díru do stropu a nechá
všechen odpad padat do nepřikryté místnosti plné posilovacích strojů a dalšího drahého
vybavení? Zvířený jemný prach se vznášel
celým objektem a až na nátlak tajemníka a
sekretářky CTVS dělníci vybavení přikryli,
nicméně všechen odpad stále padal na zem.
Objekt byl během prací otevřený a nehlídán.
Naštěstí se nic neztratilo.
Po dokončení prací nastoupilo dvacet
zaměstnanců úklidové firmy a tři dny dávali
vše do původního stavu. Omyté stroje musel
prohlédnout servisní technik, který je zkontroloval a namazal všechna táhla. V blízké
době je naplánován další generální úklid,
jelikož prašnost celého prostoru je stále
značná a sportovci to vše dýchají. Ke všemu
bylo nově instalované zařízení špatně odizolováno, a tak krátký čas do posilovny dokonce tekla voda.
Ing. Tomáš Horský z Odboru správy
majetku VŠE (OSM) považuje způsob informování CTVS za dostatečný a uvedl, že ke
zpoždění prací došlo z důvodu velmi složitého geodetického zaměření táhel ve stropní
konstrukci. Úklid tělocvičny byl předem
domluven s firmou, která přestavbu prováděla. K zatékání do tělocvičny sice došlo,
ale v tak malém rozsahu, že to podle něj ani
není nutné komentovat. Při zabezpečení
majetku školy byl použit kamerový systém.
Zároveň do 26. března nebyla OSM nahlášena žádná škodní událost. Podle Horského
nedošlo ze strany OSM k žádnému pochybení.
Kvůli špatné komunikaci, ale zejména
značně necitlivému provedení prací vydala
VŠE zbytečné prostředky na úklid a opětovné zprovoznění strojů a studentům odpadla
část sportovní výuky. Bylo to však nutné?
Při včasném, ale zejména přesném upozornění se mohly místnosti vyklidit a podlahy a
stěny přikrýt.
Práce na vzduchotechnice byla dokončena, zprovoznění bylo naplánováno na začátek dubna. Plně zapojena bude z technických důvodů až po skončení topné sezony
(pozn.: vzduchotechnika měla být zprovozněna po uzávěrce Economixu).
Pokud vás zaskočila informace pana Hor-
ského, že tělocvična je hlídána kamerami,
a tudíž se natáčí, jak moc se při hodinách
tělesné výchovy flákáte, nemusíte mít žádný
strach. Učitelé CTVS si rozhodně video
z tělocvičny po večerech nepřetáčejí. Podle
ředitele CTVS Miloše Pádivého kamerový
systém do tělocvičny dokonce vůbec nezasahuje. Autoři: Dana Odvodyová, Václav Gráf
economix
– 2 / 2008
vox po(pa)puli
V minulém čísle Economixu jsme
v této rubrice zveřejnili názor studentky Dany Odvodyové ke zrušení
služby úschovy zavazadel v šatně
Rajské budovy pod názvem Nechci
lyžárnu na VŠE. Jelikož jsme získali vyjádření vedoucího Odboru správy majetku VŠE Ing. Tomáše Horského až těsně po uzávěrce (nikoli však
jeho vinou), otiskujeme jeho vyjádření k tomuto problému, který postihl mnoho studentů VŠE, až nyní.
K úschově zavazadel slouží dnes úschovní skříňky. O tom, zda je jejich počet dostačující, lze diskutovat. Problém je v dislokaci
– nedostatek prostor.
Stávající obsluha šaten si velmi často
stěžovala na nepřiměřenou hmotnost mnoha
zavazadel, která přesahovala 15 kilogramů.
Tato skutečnost odporuje předpisům bezpečnosti práce žen. Podotýkám, že zabezpečení pracovnic na tento směnný provoz je
velice problematické (časté výpovědi z výše
uvedeného důvodu).
Domnívám se, že rozšíření služeb úschovy zavazadel lze provést pouze rozšířením
počtu stávajících skříněk. Ing. Tomáš Horský
vedoucí Odboru správy majetku VŠE
31
sport
HC EKONOM
oslavuje postup z 5. skupiny PLLH
První rok nemohl být pro
HC EKONOM lepší. Tým
složený z hokejistů studujících na VŠE dokázal hned
v prvním roce vybojovat
postup z 5. skupiny Pražské
ligy ledního hokeje.
Hlavním cílem sezony bylo
vytvořit kompaktní mužstvo,
které se sehraje a vytvoří v kabině dobrou atmosféru pro práci
v dalších letech. Výsledky týmu
však nakonec předčily očekávání a tým VŠE vybojoval druhé
místo, které zaručuje postup do
4. skupiny. „Postup jsme samozřejmě museli vydřít na ledě, ale
nemalou zásluhu na výsledcích
a fungování týmu má naše vedení, trenér a naši sponzoři. Všem
moc děkujeme,“ říká k triumfu
obránce Vilém Kos.
V příští sezoně navíc čeká
hráče zvýšení tréninkové
zátěže, a ambiciózní tým tak již
může myslet na nejvyšší příčky
i v následujícím roce. Díky dobré přípravě, stále rostoucímu
zájmu diváků, zázemí od školy a generálního partnera nemá
tým nouzi o kvalitní hráče. „Je
tu dost velká selekce, do základu týmu se vejde jen 20 hráčů,
a proto jsme již tento rok museli některé velmi dobré hokejisty odmítnout,“ uvedl manažer
týmu Ivo Suchomel a zároveň dodává: „To ale samozřejmě neznamená, že dveře do
týmu jsou pro ostatní zavřené,
chce to však, aby hráči uká-
zali, že si reprezentovat školu
zaslouží.“
Vrcholem celé hokejové sezony je akademické mistrovství, na
němž se střetnou výběry univerzit z České republiky. „Sejdou
se zde opravdu skvělí hráči, kteří při studiu hrají za profesionální týmy z 1. a 2. ligy, dokon-
ce i někteří borci z extraligy.
Je to neskutečný zážitek a zkušenost pro náš tým. Za obrovský úspěch bychom považovali postup ze skupiny,“ dodává
vedoucí výpravy Miloš Lang.
Na závěr semestru uspořádají
hokejisté velkolepou BBQ party, která oficiálně zakončí úspěšnou sezonu 2007/2008.
Jako poděkování za podporu
školy předali hráči HC Ekonom
rektorovi VŠE prof. Richardu
Hindlsovi dres s jeho jménem
a číslem 99 na zádech a logem
VŠE na hrudi.
Veškeré informace o oddílu
a zápasech najdete na internetových stránkách http://hcekonom.vse.cz/. Autor: Dana Odvodyová
Hned na úvod bych chtěla rozbít vžitý
předsudek, že Turisti jsou banda namakanců
v pumpkách, kteří se honí po horách. Kdepak. Turistou (rozuměj členem Turisťáku)
ská turistika, ferraty, cyklistika, vodní sporty, sněžnice, zkrátka na co si vzpomenete.
Vše funguje na principu dobrovolnosti.
Po tréninku se skupinka lidí dohodne, kam
o víkendu vyrazí, dají vědět ostatním a je to.
Ročnímu příspěvku (350 Kč) se nevyhnete, ale Turisťák členům přispívá na dopravu
a jiné výdaje. Navíc získáte možnost využít
školní materiál (například vodácké vybavení) nebo výcviková střediska (Dobronice,
Suchomel).
Tréninky probíhají každou středu od sedmi do čtvrt na devět v tělocvičně Staré budovy. Většinou se hraje florbal nebo je možnost jít do posilovny. Víc informací najdete
na stránkách http://www.turistak.net/turista/
nebo na nástěnce u schodů v prvním patře
Staré budovy. A nebo se zajděte zeptat přímo na trénink! Autor: Dana Odvodová
economix
Jako druhý jsem se rozhodla představit snad nejstarší sportovní oddíl
na škole. Jeho historie se začala
psát zhruba před půlstoletím. Ani
moje maminka si ho nemohla vynachválit! Dnes má Turisťák okolo
padesáti členů a těší se velké oblibě.
se může stát každý. Nepotřebujete vlastnit
rozsáhlé vybavení do hor, sněhu, na vodu
či jinam. Ani pumpky. Úplně postačí, když
máte kladný vztah k přírodě a chuť poznávat její krásy.
Turisté totiž téměř každý víkend podnikají nějakou sportovní akci. Většina je
určena pro všechny výkonnostní skupiny.
Například na víkend v době rozhovoru byly
naplánovány hned dvě akce: skialpinistický
výlet ve Švýcarsku a turistika na Slovensku.
Spí se venku, ohýnek, špekáčky, prostě akce
pro každého.
Na akce jezdívají jak naprostí nováčci, tak
dlouholetí členové. Právě díky jejich zkušenostem a všestrannosti Turisťáku mají noví
členové příležitost vyzkoušet si sporty, které
normálně nedělají, případně nemají nikoho,
s kým by je provozovali. Mezi nejčastější
sporty patří skialpinismus, pěší vysokohor-
– 2 / 2008
Turisák
32
cestopis
IZRAEL – Svatá země
economix
– 2 / 2008
Když se řekne stát Izrael, každému se vybaví něco jiného.
Židům jejich země zaslíbená, Palestincům úhlavní nepřítel
a generálnímu tajemníkovi OSN nevyřešený konflikt. Mně
se však vybaví tisíce vzpomínek na tuto zemi, kterou pravidelně téměř každý rok navštěvuji. Tyto návštěvy se staly
tradicí začátkem devadesátých let, kdy se celá rodina z otcovy strany přestěhovala z Ukrajiny na území Izraele. Rozhodla jsem se však nepsat chronologický vývoj tohoto státu od dob, kdy ho navštěvuji, ale přiblížit vám ho pomocí
mé poslední cesty, kterou jsem absolvovala minulé léto.
Myslím si, že jen málo z vás
si dokáže představit, co znamená pro letiště Ruzyně let do Tel
Avivu. Je to jako noční můra. Zaprvé se tyto lety opravdu odehrávají většinou v noci lehce po
dvanácté hodině a zadruhé skoro všechny příjemné věci spojené
s pobýváním v letištní hale, nejsou realizovatelné - téměř všude
totiž mají zavřeno. Tato informace je katastrofální pro natěšence na duty free shopy, maniaky
přes Hugo Bosse a hlavně pivaře a kuřáky. Nepomohlo ani lomcovaní dveřmi na terasu, když
jsem dostala neutišitelné nutkání „popovídat si s panem Morissem“. Servírka, která výjimečně
již v jedenáct zavírala protější
bar, na mě volala, že je to marné,
že „zase letí ten blbej Tel Aviv“.
Odebrala jsem se tedy se svěšenou hlavou na místo blíže k letadlu a vyčkávala, než budu moci
strávit krásné čtyři hodiny letu se
společností ČSA a okusit první
košer jídlo.
Vše proběhlo podle plánu,
dokonce i žádanku o tříměsíční vízum jsem tentokrát vyplnila napoprvé správně. V pět hodin
izraelského času (+1 hodina od
SEČ) jsem již stála uprostřed
nového terminálu Ben Gurionova1 letiště, který byl na rozdíl
od Ruzyně plný života. Netrpělivě jsem hledala ceduli exit, abych mohla co nejdříve spatřit své
milované prarodiče. Ti mě vřele
přivítali slovy, jestli jsem si též
všimla těch dvou pánů z Knessetu2. Neuvědomujíc si převratného faktu, že jsem letěla v jednom
letadle se zástupci izraelského
lidu, jsem mířila k východu, kde
mě jako vždy zasáhla táž vůně vůně pomerančovníků. Je úplně
jedno, kdy se rozhodnete jet do
Izraele, ale vždy máte jistotu, že
vás potká vůně kvetoucích či zrajících pomerančů.
Na parkovišti si normální Čech
připadá skoro jako doma, jelikož
zde nalezne nepřeberné množství automobilů značky Škoda.
Izraelci prostě vědí, co je dobré.
Jedno z těchto aut, dědečkova felicia, mě dopravilo do nedaleké
Ramly, kde bydlí moji prarodiče.
Toto městečko je zvláštní tím, že
je to široko daleko jediná obec,
kterou založili Arabové, a to již
před 1500 lety. Je též jedním
z mála míst, která nezažila žádný
teroristický útok od roku 1948.
Arabové zde žijí po boku s rusky
mluvícími Židy a jediným problémem, který tíží tuto osadu,
je občasný horký vítr z pouště chamsin.
Po příchodu „domů“ mi byla
naservírována snídaně. Koho by
ale proboha napadlo jíst v pět
hodin ráno? Popíšu vám typickou izraelskou snídani a pokusím se vás nalákat a přesvědčit. Představte si několik druhů
oliv, teplý bagel (kynuté pečivo
ve tvaru kruhu), ovčí sýr a salát
s rajčaty politý olivovým olejem
a pokapaný citronovou šťávou.
Dosti často můžete na stole najít
i humus, což je něco jako pomazánka, která se připravuje z luštěnin a olivového oleje. Není však
kulinářským výtvorem židovské kuchyně, nýbrž arabské či
turecké. Domnívám se, že nikdo
nemůže odolat takovým lahůdkám ani v brzkých ranních hodinách6. Po královské snídani jsem
se odebrala nabrat síly, jelikož
mě čekala série návštěv u mého
rozsáhlého příbuzenstva.
Mé probuzení do teplotně průměrného odpoledne (asi 40 °C)
bylo přivítáno letáčkem ruské
cestovní kanceláře, v němž jsem
si okamžitě začala vybírat, kam
se letos podívám. Golanské výšiny, kde jsem se jako malá kou-
pala ve vodopádech, mi byly
zakázány - prý kvůli Hizballáhu3, takže jsem zvolila obvyklou
sestavu: Jeruzalém5, Ejlat, Mrtvé moře a Jad Vašem. Po několikadenních návštěvách a bouřlivých oslavách mého příjezdu
jsem konečně vyrazila na cestu po zemi, kudy kráčeli moji
předci před více než dvěma tisíci
lety. První destinací se stal Jeruzalém, kde jsem byla minimálně šestkrát, přesto jsem nemohla
přerušit svoji tradici spočívající
v návštěvě tohoto výjimečného
města. Cesta do Jeruzaléma trvala necelé dvě hodiny a doprovázela ji přednáška našeho průvodce. Nechyběla též klasická
přestávka na benzinové pumpě
Elvise Presleyho, která je oázou
rock&rollu a zmrzliny v tamějším horkém klimatu.
Kopce poseté bílými baráčky
s typickou rovnou střechou (proto se Jeruzalému někdy říká „bílé
město“) nás vítaly na půdě jednoho z nejvýznamnějších historických měst. Teploměr ukazoval přes čtyřicet stupňů, takže by
člověk ani neuvěřil, že letos bylo
v Jeruzalémě v zimě více sněhu
než v Praze. Průvodce nás tedy
upozornil na pitný režim a pokrývku hlavy. Můj dědeček to
měl částečně vyřešené jarmulkou a ostatní nasadili kloboučky
a kšilty, tedy až na mě, což se mi
pak „zúročilo“ úpalem.
Naše exkurze započala u hradeb staré části města, kde se naším vchodem do tajů posvátného
města Jeruzalém stala neveliká
brána. Touto bránou s námi zároveň zcela náhodou, i když velmi
symbolicky, procházeli tři různí
věřící - žid, muslim a křesťan. Jeruzalém je sídlem tří náboženství
- judaismu, islámu a v neposlední řadě křesťanství. Pro židy je
nejposvátnějším místem Zeď nářků, pro muslimy nádherná mešita Al-Aksá a pro křesťany chrám
Božího hrobu.
První zastávkou na cestě poznání se stal nikterak zajímavě
vyhlížející dům typické jeruzalémské architektury. Zajímavý
byl však tím, že spojoval tři zmiňovaná náboženství: v přízemí se nacházel hrob židovského
krále Davida, první patro náleželo křesťanům a „korunu” představoval minaret. To vše má být
důkazem, že tato náboženství
jsou schopná žít pospolu. Prohlídka pokračovala ulicemi různých čtvrtí židovské části města,
v nichž žijí převážně pouze ortodoxní židé. Najdete zde různé
typy čtvrtí, v nichž se soustřeďují
židé z různých konců světa, kteří
si s sebou přivezli i část kultury
bývalého domova. Čím blíže se
dostáváte k centru všeho, tedy ke
33
né bahenní ženy a muže, kteří se
v přesvědčení, že budou krásnější, obalují černým blátem. Pokud
se však hodláte jít vykoupat, připravte se na to, že potopení hlavy je nemožným činem a sledování barevných rybiček jen
velkým snem - nic živého, kromě lidí a určitých typů bakterií,
zde nenajdete a koncentrace soli
ve vodě vám nedovolí se potopit. Několik málo hodin vás tedy
přesvědčí, že je lepší pokračovat
dále na jih.
Cesta do Ejlatu vede přes
poušť Negev, která je spíše kamenitá. Najdete v ní pouze několik zpestřujících oáz s fíkovými palmami. Natěšena na krásné
Rudé moře jsem netrpělivě vyhlížela modravou hladinu. Byla
jsem si totiž vědoma, že mě čekají krásné tři dny plné odpočinku, čtení a zábavy na vlastní pěst,
i když s ruskými kolegy ze zájezdu. Za tak krátký pobyt v Ejlatu jsem navštívila místní podmořské muzeum, projela se lodí
s proskleným dnem k egyptským
hranicím a navštívila vyhlášený
lokál U tří opic, čehož jsem ráno
lehce litovala. Alkoholové soupeření s otrlými Rusy a izraelskými vojáky se totiž po zvážení
nezdálo úplně tím nejlepším nápadem.
Po návratu do rodinného kruhu jsem si připadala připravená
natolik, abych mohla vyrazit na
pár dnů do nedalekého hlavního města. Tel Aviv začal vznikat
na začátku dvacátého století, kdy
židovští obyvatelé Palestiny skupovali od místních půdu v okolí
města a přístavu Jaffa. V současnosti jsou tato města propojena
a na mapě je naleznete jako Tel
Aviv-Jafo. Tel Aviv má přes čtyři
sta tisíc obyvatel a je to velmi moderní, evropsky vypadající město
s orientálním nádechem. Liší se
pouze tím, že u Macdonald‘s nenajdete cheeseburger a v pizzerii
si můžete objednat jen pizzu margheritu. Bydlení je zde drahé jako
v centru Paříže a na každém rohu
na vás číhá stánek s nápisem Glida Algida - zmrzlina Algida. Panoráma města zdobí mrakodrapy,
které div nepadají pod tíhou vlhkého vzduchu, který zde u pobřeží Středozemního moře trápí již
pouze turisty, jelikož místní si už
zvykli. V Tel Avivu jsem tento-
krát byla svědkem neskutečných
slavností spojených s inaugurací
prezidenta Šimona Perese, kterého nejen já, ale i celý židovský
národ vnímáme jako velikou postavu Izraele, která s ním kráčí již
od jeho vzniku. Lidé se radovali
a obloha zářila jako o silvestrovské noci všemi možnými barvami
a opět se hrála hymna Hatikva.
Těmito slavnostmi jsem ukončila svůj pobyt na území svaté
země a se slovy Šalom El´Israel7
a slzou v oku jsem zamířila do
země své - České republiky. Autor:
Kateřina Pljaskovová
1 David ben Gurion byl zakladatelem a prvním ministerským předsedou státu Izrael, proto po něm
pojmenovali své letiště.
2 Knesset je izraelský parlament.
3 Hizballáh je libanonská teroristická organizace.
4 Bar micva je svátek, při němž mladý třináctiletý chlapec dosahuje
své náboženské dospělosti.
5 Tel Aviv je mezinárodním společenstvím uznávané hlavní město
státu Izrael, ale Izraelci považují za své hlavní město Jeruzalém,
stejně jako Palestinci. Toto je jeden z klíčových problémů izraelsko-palestinského mírového procesu.
6 Židé neslučují v jídle maso s mléčnými výrobky - není to košer.
7 Šalom El´Israel = mír božskému
Izraeli. Šalom se používá v hebrejštině ve smyslu ahoj nebo dobrý
den.
– 2 / 2008
Zdi nářků, tím bohatší a ortodoxnější židy potkáváte.
Je jen málo lidí, kteří neznají panoráma Jeruzaléma a spolu
s ním i pro něj typickou mešitu
Al-Aksá. Ale jen hrstka z nich
ví, že pokud se zahledíte dále,
na horizontu uvidíte tisíce ne-li
sta tisíce bíle zářících pomníků.
Symbolizuje to dohled „starších“
nad svatým městem a nad bývalým chrámem krále Šalamouna.
Při této návštěvě jsem měla poprvé štěstí zhlédnout Bar micva4
přímo u Zdi nářků, což byl jeden
z nejkrásnějších zážitků mého
života. Všude se tančilo, všichni se radovali a kolemjdoucím
nabízeli jídlo a pití. Pokud byste jejich jídlo nepřijali, tak je hluboce urazíte, což jsme si velmi
dobře uvědomovali, a proto jsme
se též bez ostychu velmi dobře
najedli a napili. Toto posílení nám
pomohlo překonat kraťoučkou
cestu k chrámu Božího hrobu.
Před ním stála neskutečně dlouhá fronta. Kolegové - ruští turisté, sice nebyli ochotni ji vystát,
ale následně mnohem ochotněji platili svými dolary v obchodě se suvenýry, v němž nakoupili
spoustu svěcených obrázků, křížků i magnetů na ledničku.
Vrcholem mého dne bylo
muzeum holocaustu - Jad Vašem.
Toto muzeum je situováno na
okraji Jeruzaléma na klidném
místě uprostřed krásného parku.
Je rozděleno na dvě části - dětskou a hlavní část, která se nachází v ohromné prosklené pyramidě. Dětské muzeum vypadá jako
kobka. Vcházíte totiž do tmavého prostoru, kde není vidět ani na
krok a musíte se přidržovat tyče,
abyste neupadli. Jdete stále níže
a níže a promlouvají k vám tři
hlasy ve třech jazycích - anglicky, německy a hebrejsky. Říkají vždy jméno, věk a místo úmr-
tí židovského dítěte. Hlavní část
muzea, prosklená pyramida, skýtá neskutečné množství materiálů
- filmů, deníků, dobových plakátů od roku 1933 po konec druhé
světové války. Je rozdělena na
sekce, každá z nich se zaměřuje na různé části Evropy, v nichž
probíhal holocaust. Našla jsem
zde i československou část. Po
emociálním zážitku v Jad Vašem
jsme při západu Slunce opustili Jeruzalém i s jeho tajemnem
a kouzlem.
V dalších dnech mě čekala
cesta na jih za světovou kuriozitou, Mrtvým mořem, a přímořským letoviskem Ejlat. U Mrtvého moře, kde jsme se stavovali
jen na pár hodin, si člověk připadá jako ve slané sauně. Nejenže
se nacházíte v nejhlubší proláklině a u nejslanějšího jezera světa,
ale také v nejteplejším místě na
území Izraele, kde písek přímo
taje ve sklo. Potkáváte též hrůz-
economix
cestopis
34
economix
– 2 / 2008
Jubilejní desátý ročník festivalu Jeden svět byl věnován Aun Schan Su Ťij, nositelce Nobelovy ceny míru,
a lidem v Barmě (Myanmaru), které utlačuje brutální
vojenský režim. Festival je
organizován společností
Člověk v tísni a během devíti let své existence se vyvinul v největší lidskoprávní filmový festival v Evropě.
Ředitelem festivalu je temperamentní Igor Blaževič,
patronem je stejně jako
v minulých letech bývalý prezident Václav Havel.
Festival se koná pod záštitou ministra kultury Václava Jehličky a primátora hlavního města Prahy
Pavla Béma. Letošní ročník byl zaměřen především proti diktatuře.
Robert Mugabe (Zimbabwe), Alexandr Lukašenko (Bělorusko), Kim Čong-il
(Severní Korea), Fidel Castro
(Kuba), Than Shwe (Barma).
Vojenští a komunističtí diktátoři, na stejném pódiu se
mohou setkat jedině na Jednom světě, jehož letošním sloganem se stala věta Umlčme
tu písničku! Festivalový spot
(znělku, kterou můžete vidět
na stránkách www.jedensvet.
cz) společně s otevřeným dopisem zaslal ředitel festivalu
Igor Blaževič těm, kteří hráli
na letošním ročníku hlavní roli
– světovým diktátorům. „Píši
Vám s úmyslem Vás informovat,
že jste byl právě Vy vybrán jako
jedna z postav, která ztělesňuje téma letošního festivalu: diktatury. Přestože většina světa se
pustila demokratickou cestou,
Vy jste se rozhodl uzurpovat moc
jakýmkoliv možným způsobem.
Odtrhl jste svou zemi a její obyvatele od zbytku světa ve jménu samozvané stability a pokroku. V dnešním světě už ale není
možné před globální veřejností
skrývat nezvratná fakta – totiž že
jste se obohatil na úkor lidu Vaší
země... Posílám Vám upoutávku
na náš festival v naději, že si díky
ní lépe uvědomíte, jak svět vnímá
politické zřízení, jehož jste strůjcem. Je klidně možné, že Vás to
nezajímá. Od nás by ale bylo pokrytecké upírat Vám právo na to,
co Vy tak úzkostlivě držíte pod
Festival dokumentárních filmů
JEDEN SVĚT
svou kontrolou – totiž informace. Neostýchejte se reagovat na
způsob, jakým jste vyobrazen
v našem spotu, a na letošní heslo
„Umlčme tu písničku“. Vy a Vaše
kapela hrajete tu svou odrhovačku už příliš dlouho. V normálním
životě si jen málokdo z nás užije
svých patnáct minut slávy – a Vy
jste přitom v záři reflektorů pro
miliony diváků už celá léta. Ale
jak Vás asi vnímají občané Vaší
země po té věčnosti na výsluní slávy? Kdybyste byl na jejich
místě, neměl byste také pocit, že
přišel čas změnit repertoár?“
Mezi „úspěchy“, které si výše
zmínění mohou přičíst na svůj
účet, patří: vítězství ve zmanipulovaných volbách a shromáždění veškeré moci ve státě do svých
vypouštěli z úst stejně dojímavá
slova. Zajímavých filmů bylo na
tomto festivalu nespočetně mnoho, proto zmíním jen některé. Mě
velice zaujal film s názvem War/
Dance. Jde o příběh odehrávající se v severní Ugandě, v oblasti zmítané násilím, kterého se zde
na místních lidech dopouštějí
rebelové. Malé děti vidí, jakou
násilnou smrtí umírají jejich
rodiče, nebo jsou donuceni stát
se mladým vojákem a zabíjet
domorodce stejně tak, jako to
dělají rebelové. V táborech, které jsou pod ochranou armády,
žije přes dva miliony lidí. Žijí
bez naděje, že se jednou vrátí do
svých domovů a budou žít jako
dřív. Většině z nich se po ztrátě
svých nejbližších ani žít nechce.
rukou (Alexandr Lukašenko,
Bělorusko), největší počet dětských vojáků a více než tisíc politických vězňů (Than Šwei, Barma), připravení o život tisíce
nevinných lidí a nejdéle vládnoucí diktátor v dějinách (Fidel Castro, Kuba), hladomor, kvůli němuž
zahynuly dva miliony lidí a statisíce obyvatel v „převýchovných“
táborech (Kim Čong-il, Severní
Korea), nejvyšší inflace a nejnižší
průměrná délka života na světě
(Robert Mugabe, Zimbabwe).
Jeden svět je zaměřen na dokumentární filmy, jejichž tematika
není moc úsměvná. Spíše nás nutí
k zamyšlení a určité pokoře. Mé
pocity po opuštění promítacího
sálu byly plné vděčnosti nad tím,
kde jsem se narodila, jak vyrůstám, a především nad tím, že já
sama jsem strůjcem svého štěstí.
Jeden svět se snaží otevřít nám
oči a především srdce. Zní to
pateticky, ale myslím, že po několika zhlédnutých filmech byste
Příběh ale není jen o neštěstí lidí
ze severní provincie Patongo. Je
spíše o šanci, kterou dostávají místní sirotci v podobě účasti
v celostátní pěvecké soutěži. Zpěv
a tradiční tanec kmene Acholi,
se kterým děti na soutěži vystoupí, jim dodává poslední zbytky
důstojnosti a hrdosti na vlastní
kmen a na pár měsíců je vytrhne
z jejich nostalgie a smutku.
Cenu za nejlepší film si odnesl brazilský snímek U soudu, který ukazuje záběry ze soudní síně,
v níž se řeší prohřešky neplnoletých delikventů. Režisérka filmu
Mária Ramosová se nesnaží nijak moralizovat, spíše se pokouší hledat podstatu toho, co vede
mladistvé k takovému chování
a do jaké míry ovlivňuje jejich
chování prostředí, ve kterém vyrůstají.
Diváci nejvíce ocenili dokumentární snímek Občan Havel
s podtitulem Scény z prezidentské kuchyně. Pavel Koutecký, re-
n
e
Jed
t
ě
sv
kultura
žisér filmu, sledoval prvního českého prezidenta po dobu 13 let,
věnoval se jeho soukromým i politickým dramatům během prezidentského období, zachytil po
jeho boku obě první dámy i nespočet jeho přátel a spolupracovníků. Sám se bohužel premiéry a ocenění nedočkal. Po jeho
tragické smrti se dokončení filmu
ujal režisér Miroslav Janek. Snímek Občan Havel rovněž obdržel
zvláštní uznání od hlavní poroty. Ta své rozhodnutí odůvodnila těmito slovy: „Domníváme se,
že snímek Občan Havel je velmi
zábavný a že se jedná o kultovní
film, jenž se na mnoho let stane
jakousi univerzální klasikou. Jedinečná možnost sledovat každodenní život prezidenta přináší výjimečně silný, intimní pohled na
život a dobu Václava Havla. Velice si tvůrců snímku vážíme a klaníme se jejich vytrvalosti při jeho
tvorbě.“
Filmům, které výjimečným
způsobem přispívají k ochraně lidských práv, uděluje speciální porota Cenu Václava Havla. Tu letos získal snímek Dopis
Anně. Jde o portrét zavražděné
ruské novinářky Anny Politkovské, která patřila mezi veřejné
kritiky takzvané druhé čečenské
války a jejích krvavých masakrů
páchaných armádou na civilním
obyvatelstvu. „Byla to obdivuhodná odvážná žena a je v zájmu
nás všech, ale především Rusů
samotných, dobrat se pravdy
o jejím zavraždění. Můžeme jen
doufat, že její smrt bude pochopena jako oběť, která vyprovokuje sebezáchovné pohyby ruské
společnosti,“ řekl Václav Havel.
Ačkoli doménou Jednoho světa jsou dokumentární filmy, program je doplněn o debaty a besedy týkající se různé problematiky.
Na téma Disidenti a svoboda vystoupil patron festivalu Václav
Havel, jeho projev si můžete poslechnout na oficiálních stránkách festivalu. Pro ty, kdo se
zajímají o práci v neziskových
organizacích či dobrovolnictví,
bylo k dispozici dvoudenní fórum
neziskovek, milovníkům hudby
připravili organizátoři festivalu program ve spolupráci se Sázava festem, jehož vrcholem byl
koncert v Lucerna Music baru se
skupinami Sly Rabbits a DUB.
O.NET. Autor: Hana Kubovcová
35
kultura
Koncert
Richarda
Krajča
na VŠE
Zazněla řada známých hitů jako Srdce,
PoHádkách, Obchodník s deštěm, Lolita
a další, které v provedení kytara a trumpeta
dostaly nečekaně příjemný a trochu nostalgický ráz. Zpěvák rovněž představil několik
úryvků ze svých nových písniček, které se
objeví na připravovaném albu skupiny Kryštof. Tato „ochutnávka“ novinek potvrdila, že
je opravdu na co se těšit! Pro Krajča bylo konání koncertu v takto neobvyklém prostředí
jistým experimentem, nicméně – podle názoru všech zúčastněných – experimentem
velmi zdařilým.
Pro mě osobně tedy byl koncert Richarda
Krajča a Nikolaose Grigoriadise nečekaně
příjemným zážitkem a troufám si tvrdit, že
obdobnou „přednášku“ by s chutí absolvovala většina studentů.
Na pozvání vedení školy vystoupil
v pondělí 10. března od 20 hodin zpěvák Richard Krajčo v Nové aule VŠE.
Když se na webu a na nástěnkách školy objevila informace o konání koncertu Richarda
Krajča na VŠE, u mnohých to vzbudilo jisté
rozpaky. Koncert v přednáškové aule!?
Vzhledem k tomu, že Krajčo své „kryštofí“
koncerty prožívá naplno, to znamená „řádí“
po celém pódiu, vyvstala otázka, jak se asi
tenhle živel vypořádá s ryze akademickým
prostředím přednáškové místnosti?
Každého, kdo se nakonec odhodlal přijít
na tuto „hudební přednášku“, čekalo velmi
příjemné překvapení. Krajčo se tentokrát
obešel bez kapely Kryštof a vsadil na komorní složení – společnost mu dělal pouze jeden
kolega z kapely, trumpetista Nikolaos Grigoriadis. Tato dvojice se hned od počátku snažila vytvořit příjemnou a neformální atmosféru
a lze říci, že se jí to povedlo. K uvolnění přispělo také to, že publikum mělo možnost
klást během koncertu protagonistům dotazy.
S pokračujícím večerem se posluchači i mu-
zikanti uvolňovali čím dál víc, a tak se konec
koncertu nesl v již takřka kamarádském duchu. Krajčovi se dokonce podařilo přimět
obecenstvo k pěvecké spolupráci.
Amatérský záznam části koncertu pořízený mobilním telefonem je dokonce k dispozici na www.youtube.com (klíčová slova:
Krajčo, VŠE). Autor: Jana Tomešová
Fotografie: Petr Kolařík
Na předem určeném místě
„zmrzne“ uprostřed pohybu domluvená skupina dobrovolníků,
která ještě před chvílí vypadala jako normální dav. Po několika minutách se zase vše rozběhne a každý pokračuje v tom,
co přerušil. Jde vlastně o jedno-
duchou formu happeningu nebo
povyražení skutečně pro každého – pokud tedy zvolíte vhodnou
polohu. I na první pohled nevinné ukazování na ceduli může
po dvou minutách bez hnutí znamenat tvrdý boj s vlastní vůlí.
V Praze přitom v úterý nebyli
překvapeni pouze běžní cestující, ale jistě i sami organizátoři.
Akce, která byla původně pláno-
vána pro menší skupinu, se změnila ve skutečné zmražení stanice metra záplavou lidí. Zpráva
se rychle roznesla prostřednictvím diskusí a blogů, takže se
na místě kolem 17. hodiny sešlo
několik stovek převážně mladých lidí. Výsledek byl sice jiný,
než bylo očekáváno, ale rozhodně vzbudil pozornost – masa lidí
ve vestibulu metra, několik mi-
nut téměř naprostého ticha a pak
rozchod jakoby nic.
Takovou českou tečkou za závěrem byl shluk policistů a revizorů, kteří se připravili za čáru
placeného prostoru před eskalátory a hned, jak se dav počal rozpouštět, neváhali poctivě pracovat a kontrolovat ty, kteří šli do
metra. Toto první pražské zmrznutí mělo být původně spíše nácvikem nebo zkouškou, takže
je možné, že pokud jste o tom
nevěděli a rádi byste se stali
účastníky podobné akce, budete mít v budoucnu možnost. Zatím se můžete pro inspiraci podívat na server youtube.com, kde
po zadání klíčových slov „freeze“ a „frozen“ narazíte na více
či méně povedené záznamy z celého světa. Autor: Anna Stejkozová
economix
Ten, kdo procházel v úterý
18. března vestibulem stanice metra Muzeum deset
minut po 17. hodině, musel
být přinejmenším zmatený.
Do České republiky se totiž
dostal projekt Freeze nebo
také Frozen (pozn. red.: česky lze vyložit jako zmrzlý)
navazující na nápad uskutečněný předtím například
na Grand Central Station
v New Yorku nebo na Trafalgar Square v Londýně.
– 2 / 2008
Freeze Prague 2008
36
economix
– 2 / 2008
S mírným zpožděním zapříčiněným hledáním místa Koněvova 13, kde sídlí klub Matrix, jdu
vstříc decibelům ze setmělého
sálu. Chvíli mi trvá, než se zorientuji a zjistím, kdo zrovna hraje a kdo vlastně na tuhle akci přišel. Říkám si, klobouk dolů před
těmi, kdo mají tohle na svědomí
a na chvíli nás všechny vytrhli ze
světa definicí, které všechny končí stejně: „...za účelem maximalizace zisku“...
Národofest se konal 13. března. Pokud jste vůbec nezaregistrovali, že něco podobného proběhlo, šlo o přehlídku hudebních skupin studentů (nejen)
Národohospodářské fakulty. Za
lidových 20 korun jste si mohli zařádit na sedm žánrově různorodých kapel, a pokud se vám
řádit nechtělo, stačilo jen vystát
frontu na zlatavý mok čepovaný
do kelímků, což ještě více umocňovalo atmosféru letních festivalů. Mezi návštěvníky Matrixu
byl i děkan Národohospodářské
fakulty doc. Jiří Schwarz, kterému patřil čestný potlesk za to,
že se podobným akcím nebrání,
naopak je podporuje. Moderování večera se zhostil Jarda Valeš.
Myšlenka Národofestu se zrodila v hlavách dvou studentek,
Jany Koderové a Lamyi Kourdi,
kterým, jak samy tvrdí, nevyhovovala anonymita VŠE: „Původní záměr vznikl již před rokem
a po mnoha konzultacích získal
dnešní podobu. Jedná se o přehlídku hudebních skupin studentů Národohospodářské fakulty!“
Po schválení akce a poskytnutí
finanční podpory vedením Národohospodářské fakulty se k organizačnímu týmu přidala Markéta Hlaváčová a mohly naplno
začít přípravy. Na základě inzerce na webu fakulty a na chodbě
ve fakultních prostorách Nové
budovy se v prosinci přihlásily
první kapely. Začalo vyjednávání s klubem Matrix, jehož velké prostory a finanční požadavky nejvíce vyhovovaly podmínkám akce. Tvorby loga a plakátu
se poctivě ujala studentka Fakulty informatiky a statistiky Anna
Slouková ve spolupráci s Grafickou a multimediální laboratoří VŠE. „Chtěly bychom tímto
poděkovat všem, kteří se na akci
podíleli,“ uvedly hlavní organizátorky Národofestu.
VŠE studují dva členi Feferonek,
z prvního ročníku Národohospodářské fakulty to je Tomáš Nikodym (kytara) a z první fakulty
Radek Holeček (bicí). Stránky
kapely: http://rizikoft.wz.
Rána z milosti, skupina
založená před dvěma lety na
Gymnáziu Christiana Dopplera,
sama sebe charakterizuje jako
směsici všemožných stylů, přičemž každý člen je inspirován
jiným interpretem. Tvrdí, že se
u nich střetávají vlivy skupin,
jako je Nightwish, Blackmore´s
Národofest
Musím se přiznat, že
když jsem poprvé spatřila plakát s upoutávkou na
Národofest, název mi přišel mírně nacionalistický a trochu jsem se bála,
že to přece jen bude zavánět ekonomií, o které se
mi v druhém semestru už
i zdá. Jako milovnice letních festivalů jsem ale
nakonec neodolala a šla
se podívat, jak vlastně
takový minifest v podání Národohospodářské
fakulty vypadá.
kultura
Na letošním Národofestu
vystoupily tyto kapely:
Kapela Arogance vznikla v roce 2003, první koncert
měla před rokem. Hraje klasický
rock, jako jsou Guns N´Roses,
Aerosmith, Black Sabbath, AC/
DC, Jimi Hendrix a další. Zástupcem VŠE v kapele je kytarista
Michal Jiran z třetího ročníku.
V nedávné době jste je mohli slyšet v klubech Kain nebo Vagon.
Více informací najdete na stránkách www.arogance.cz.
Další kapela, která v Matrixu zahrála, nese jméno Riziko
Feferonek. Její vznik se datuje do roku 2004, tvorba kapely
byla původně ovlivněna punkem,
dnes se snaží o rockovější styl.
Jsou pro ni typické rychlé přechody mezi pomalými akustickými pasážemi a rychlými refrény.
Night a rockové, punkové, metalové a bůhvíjaké další prvky.
Repertoár kapely tvoří zhruba
dvacítka ryze původních písniček, avšak sami přiznávají, že
někdy nestydatě vykradli takové klasiky jako Dvořáka nebo
Mozarta. Národofest pro ně byl
údajně vrcholem jejich dosavadní kariéry, jelikož se kapela polorozpadla a postihlo ji něco jako
únavový syndrom. Národohospodářskou fakultu v této kapele
zastupuje Hana Beránková z druhého ročníku, která v kapele zpívá a hraje na flétnu. Více informací naleznete na http://bandzone.cz/ranazmilosti.
Strictly Commercial jsou
sedmičlennou kapelou pocházející z obce Košťálov v Libereckém kraji. Dnes zkoušejí na půdě
Konzervatoře Jaroslava Ježka,
kde také většina z nich studuje.
Kapela hraje vlastní skladby, které jsou převážně ve stylu funkrock. VŠE studují tři ze členů
Strictly Commercial, a to Hynek
Jína, který v kapele zpívá a hraje na kytaru (1. ročník Národohospodářské fakulty), z Fakulty
podnikohospodářské Petr Kvarda
(perkuse) a kytarista Jakub Štěpán z Fakulty financí a účetnictví. V Praze můžeme kapelu vidět
26. května v klubu XT3. Bližší
informace najdete na http://www.
strictly-commercial.com/.
Soběslavská kapela Hodně
podně funguje od roku 2004.
Tvoří vlastní muziku, ve které nalezneme prvky rocku, punku i ska. Národohospodářskou
fakultu zastupuje Richard Spilka
(bicí), který o kapele říká: „Jsme
taková smutná kapela s veselou
historií. S tím, jak přibíráme členy, se mění poměr holek a kluků
v kapele – momentálně jsme dívčí kapela:-) Hrajeme pro radost,
protože peníze z toho žádné nejsou... To ale určitě nevylučuje
fakt, že nás to dost baví!“ Motto kapely zní: „Žena na Měsíc!“
Další zajímavosti jsou k dispozici na www.hodnepodne.cz.
Ribana Ruby, skupina zastoupená studenty doktorandského studia Michalem Lapáčkem
(kytara) a Ondřejem Vojáčkem
(kytara, zpěv), je původně revivalová kapela hudby šedesátých
let. Za deset let hraní se ale ledacos změnilo, a tak dnes vlastní tvorba kapely, která směřuje
někam mezi blues a pop-rock,
pomalu a nenápadně vytlačuje
starý revivalový repertoár. Právě
texty, feelingem a melodičností chce kapela oslovit své publikum. Jak sami říkají, hrají občas
a pro radost a pro vás. Na webu je
najdeme na www.ribanaruby.cz.
Na závěr večera zahrála kapela Špuntkvaně, která na večer
zapůjčila aparaturu. Tato pražská
skupina hraje zhruba rok a půl po
menších pražských klubech. Převážně jsou ovlivněni punkem,
který míchají s nejrůznějšími vlivy všech možných žánrů. Další
informace na www.spuntkvane.
com.
Ráda bych poděkovala Janě
Koderové a Lamyi Kourdi nejen
za jejich ochotu a pomoc při psaní tohoto článku, ale především
za jejich kulturní aktivity na půdě
VŠE.
Autor: Hana Kubovcová
37
kultura
Majáles nabídne zábavu i tuhý boj
Kandidátem na prestižní post studentského krále, který se každoročně
uděluje koncem letního
semestru na Majálesu,
se za VŠE stal charismatický mladík Lukáš Pavel.
Coby student komerčních
komunikací si určitě připraví dobře promyšlenou
kampaň a doufá, že studenty VŠE zaujme a zvolí ho za krále. O tom, na
čem nyní kromě kandidatury pracuje a čeho chce
v případě úspěchu jako
král dosáhnout, si popovídal s Economixem.
Co ti teď momentálně zabírá nejvíc času?
Dokončuji třetí semestr navazujícího magisterského studia
Pražský Majáles 2008 proběhne „na čarodějnice“, tedy 30.
dubna v Kempu Džbán v
Praze 6. A jak strávit
tento večer lépe než
ve víru studentské
zábavy doprovázené
hudbou předních českých hudebních skupin? Těšit se můžete na
Skyline, Clou, The Prostitutes, The Chancers, Davida Kollera a další. Hlavním hudebním
lákadlem letošních pražských
oslav budou Chinaski.
Lukáš
Pavel:
Žiju
v režimu
25/8
na druhé fakultě. Jako vedlejšku studuji komerční komunikace. Jinak dopoledne trávím
prací u jednoho mobilního operátora, kde mám na starosti korporátní klientelu, a odpoledne
jsem zase poctivým studentem.
Začal jsem také přednášet marketing pro jednu vzdělávací společnost. Je to zajímavá zkušenost být na druhé straně řeky,
než jsem doposud jako student
byl. Na přátele, zábavu, koníčky
a skleničku bílého bohužel zbývají jen večery. Žiju teď tak trošku v „25/8 režimu“, ono se to ale
jednou vrátí. Alespoň doufám...
Přibliž studentům VŠE svůj
volební program na studentského krále.
Chci dotáhnout na školu víc
profesionálů z praxe, aby studen-
ti měli možnost nakouknout pod
pokličku opravdového byznysu
a na přednášky chodili ne proto, že musí, ale že chtějí! A že se
dozvědí kvalitní a užitečné informace pro svoji budoucí kariéru.
To je mým hlavním cílem. Začnu lobbovat ještě minimálně
Aktuální informace najdete
na webu www.majales.cz.
Autor: Lenka Kašparová
Fotografie: Jiří Havlíček
za jeden kvalitní „bufáč“, abychom se měli kde dobře najíst.
Domnívám se, že po této stránce
VŠE pokulhává. A taky asi koupím nějakou velkou kuchařku do
menzy. Tím myslím knížku:-)
Chci pokračovat v motivačních soutěžích pro studenty. Firmám tyto svěží nápady pomohou v jejich strategii, zároveň
si mohou vybrané kandidáty
naverbovat pro budoucí spolupráci a studenti budou odměněni
nejen hodnotnou cenou, ale též
zkušeností a kontaktem se svým
potenciálním budoucím zaměstnavatelem.
A hlavně! Dobře se pobavíme
30. dubna v „Bitvě na Bílé hoře“,
kam, věřím, všichni na Majáles
dorazíte. Budu se těšit! Autor: Marcel Bodnár
– 2 / 2008
Pražský Majáles letos oslaví své čtvrté narozeniny. A stejně jako v minulých ročnících se
oslavy Majálesu, studentského
svátku s tradicí starou několik
set let, ponesou ve velkém stylu.
Chybět nebude tradiční
volba krále Majálesu, letos nově i souboj mezi vysokými
školami, studentské recese, hudební produkce a pestrý
doprovodný program.
V rámci Majálesu proběhnou také dva menší studentské festivaly z dílny studentů
Karlovy univerzity – Okultění a
Pavlač 2008.
Programem, který odjakživa
patřil k majálesové tradici a ani
letos rozhodně nesmí chybět, je
volba krále či královny Majálesu. Kdo bude po celý příští
rok vládnout svým poddaným
z řad studentů pražských vysokých škol a hájit jejich zájmy?
Ten, kdo patří do stavu studentského a umí si naklonit poddané, v současnosti tedy spíše voliče, na svou stranu. Vyhrává ten
nejoblíbenější, nejkreativnější,
zkrátka nejlepší. A právě o něm
mohou svým hlasováním rozhodnout všichni, kdo se zúčastní majálesové zábavy.
economix
Studentský život – to nejsou jen přednášky, zkoušky, shánění kolejí, privátů
a vysedávání s kamarády
u piva. Ke správnému studentskému životu by měly
patřit především akce, na
které si člověk rád vzpomene i po dvaceti letech,
s kroužkem na prsteníčku
a dvěma dětmi na krku.
To jsou teprve akce, které opravdu stály za to.
Akce, které přilákaly tisíce mladých lidí svým skvělým programem, pobavily,
nadchly a zanechaly v nich
plno zážitků.
38
kultura, recenze
Recenze filmu:
Až na krev (There will be blood)
Pod taktovkou režiséra
Paula Thomase Andersona se zrodil unikát
filmové kinematografie. Do našich kin přichází
27. května. Odlišně postavený scénář
než v případě jiných filmů, jedinečná kamera
(jeden z letošních Oscarů) a nezapomenutelné
herecké podání hlavního hrdiny. Film Až na krev
rozhodně nespadá mezi ty „obyčejné“.
Děj se odehrává v Kalifornii
na přelomu 19. a 20. století.
Hlavní postava Daniel Plainview (Daniel Day-Lewis) se
vypracovala z úplného bahna až
na vrchol naftařského průmyslu.
Jednoho dne se doví o pozemku
v městě Little Boston ležícím na
spoustě ropy. Neváhá a se svým
synem H. W. (Dillon Freasier)
se vydává za svou vysněnou
kariérou. Ke svému cíli šel
doslova přes mrtvoly. Dalo by
se použít rčení: „V nejlepším se
má přestat.“ To však není Danielův případ. V průběhu filmu
ztrácí všechny důležité hodnoty
a vlastnosti – důvěřivost přátelům, věrnost, důstojnost a nakonec i lásku a rodinu. Děj graduje
a s ním i herecké podání Daniela
Day-Lewise. Není pochyb, že
letošní Oscar za hlavní roli
v mužském podání patří do jeho
rukou. V bezeslovných chvílích
hraje nechutně depresivní hudba
dodávající mrazivé napětí. Slovo „nechutně“ píšu v dobrém
slova smyslu, jelikož diváka
neskutečně vtahuje do děje a
přetahuje na něj špínu Danielova života, což platí i pro jeho
protivníka Eliho Sundaye (Paul
Dano), který ztvárnil kněze
z Little Bostonu roznášejícího
falešnou víru v Boha. Po celou
dobu mezi nimi panuje jak vnitřní, tak vnější rozpor, a to nejen
ve víře. Během filmu si musíte
položit otázku: „Kam až je člověk schopen zajít a kvůli čemu
všemu lze zradit?“
Autor: Pavlína Máčalová
Recenze knihy – Mika Waltari/Plavovláska, Už nikdy nebude zítra
economix
– 2 / 2008
světové války a stín války
jakoby na nich skutečně
ležel.
Mika Waltari (1908–1979),
největší finský spisovatel, který světově proslul
svými historickými romány Egypťan Sinuhet nebo
Pád Cařihradu, je rovněž
autorem méně rozsáhlých
literárních celků, k nimž
patří díla Plavovláska
a Už nikdy nebude zítra.
Na obou románech, které jsou součástí jedné knihy, pracoval během druhé
Plavovláska je životním příběhem krásné mladé dívky Maire, jež se nepřízní osudu stává
prostitutkou, ale i ženou taxikáře, který jí domů vodí zákazníky, a vdovou po muži, kterého
divoce milovala.
Jako děvčátko byla Maire
vychovávána nevlastním otcem,
kterého milovala, on ji nenáviděl. Když se ji jednou pokusil
zabít, definitivně se rozhodla
k útěku z domova. V té době
Maire potkává bezejmenného
taxikáře a s vidinou zajištění si
ho ihned bere za muže.
Sňatkem se ale z Maire stává
taxikářova prostitutka a pomocnice při pašování drog, kořalky
a zbraní. Deziluze v kombinaci
s hlubokou životní beznadějí
dovádí Maire k dalšímu útěku
z „domova“. Z úspor si Maire
zařizuje malé květinářství
a potkává svou celoživotní lásku
Torstiho, ale i jeho rovněž záhy
ztrácí.
Už nikdy nebude zítra je příběh milostného trojúhelníku.
Bergas je bohatý podnikatel,
avšak stále na cestách – ve své
firmě zaměstnává svého přítele
Kapitána, který udržuje utajovaný poměr s Bergasovou krásnou
ženou Astrid.
Když jednou Kapitán a Astrid
jedou z tajného nedělního výletu, přejedou malého chlapce.
Chlapec je na místě mrtev a oni
ho pouze schovají v lese. Za
několik dní je chlapec nalezen.
Kapitán nechce, aby nešťastnou nehodou trpěla Astrid. Vše
dobře promyslí a promluví do
duše Bergasovi, kterému tak
dochází, jak moc svou ženu
zanedbává. Bergas tedy naplánuje dovolenou a s Astrid společně odlétají. Kapitán chce
sebe i Astrid ušetřit trápení
a sám se jde nakonec udat na
policii.
Oba romány naznačují, jak
snadno se z člověka může stát
živoucí kus ledu, a to nikoli
vlastní vinou. Vliv morálně upadající společnosti, nedostatek
lásky a řada nešťastných zkušeností s lidskou chamtivostí
a chtíčem dokážou podle Waltariho dohnat člověka ke zvířecím
činům, bohužel.
Rozsah: 144 stran
Vydavatel:
Nakladatelství Hejkal,
1. vydání,
Havlíčkův Brod 1995
Hodnocení: 1 Autor: Lucie Kubečková
kultura
Divadelní (p)ohledy
39
PRAHA I – III
Na sobotu 19. dubna 2008 od 18 hodin připravilo Pražské komorní divadlo v Divadle
Komedie ojedinělou akci. Během jediného
večera uvede trilogii Pražské návštěvy od režiséra Davida Jařaba – Vodičkova – Lazarská, Žižkov a nedávno premiérované Karlovo náměstí.
Tři inscenace, tři místa, tři časy. První část
Vodičkova – Lazarská se odehrává na tramvajové zastávce někdy nad ránem. Druhá
část Žižkov nás přenáší do jednoho všedního
dne obyvatel jednoho domu, kteří se scházejí
v jedné hospodě. Poslední částí je pak Karlovo náměstí s atmosférou hluboké noci a náhodných setkání v parku.
Jde o zajímavé sondy do života lidí, s jejichž touhami se můžeme velmi snadno ztotožnit. Děje všech tří inscenací jsou prosté, snadno se v nich orientujeme, díky tomu
můžeme zaměřit svou pozornost na postoje
a jednání jednotlivých postav. Velmi zajímavým aspektem všech tří inscenací je skutečnost, že se odehrávají jakoby v reálném čase,
v tomto ohledu vyniká především Karlovo
náměstí.
Hlavním tématem všech tří částí je pasivní
čekání. Toužíme po změně, toužíme být „někým“, toužíme po lásce, ale naše neschopnost vymanit se ze svého stereotypu nás nutí
ke stagnaci. Náš život se skládá z „okamžiků“, které nedokážeme správně uchopit. Čekáme na „zázrak“, který by nás vytrhl ze
všednosti... A když konečně přijde, tak ho
buď vůbec nepoznáme, nebo ho zcela promarníme. Nakonec zjistíme, že jsme ustrnuli v čase: čekáme na tramvaj, na lásku, na
příležitost...
Všechny tři inscenace se vyznačují strohou scénou a hereckým minimalismem, který opět nejlépe funguje v Karlově náměstí,
kde především Roman Zach s Ivanou Uhlířovou svou ryzí existencí smazávají rozdíl
mezi divadlem a realitou. Najednou nesedíme v hledišti, ale v parku na Karlově náměstí
a bez dechu sledujeme křižovatku lidských
osudů a další promarněnou šanci.
V celé trilogii jasně vnímáme potřebu někam patřit, lidé neschopní samostatné existence vyhledávají společnost dalších lidí.
Když na scénu vstoupí tajemný cizinec, jeho
přítomnost vyvolává zájem i strach zároveň.
Cizí element je hybnou silou všech tří částí trilogie: skupinka ve Vodičkově – Lazarské se potkává s jakýmsi Mesiášem-Bohem
(Stanislav Majer), obyvatelé žižkovského
domu podléhají okamžitému kouzlu tajem-
ného emigranta (Jiří Štrébl), ztracenci v Karlově náměstí se možná potkali se samotným
ďáblem (Martin Pechlát).
Zjišťujeme, že hranice mezi dobrem
a zlem, mezi Bohem a ďáblem, je stejně nejasná jako význam a podoba lásky v našich
otupělých životech. Když se v Žižkově ptá
Jára (Martin Finger) své holky Hanky (Ivana Uhlířová), která emigrantu Richardovi na
chvíli zcela propadne: „Je lepší než já?“, odpoví mu: „Ne, je jinej.“ Jinakost často hledáme ze zoufalství a pocitu prázdnoty. Změna sama o sobě se pak stává hlavní motivací
a není důležité, zda jde o změnu k lepšímu
nebo k horšímu.
Davidu Jařabovi se podařilo do zdánlivě jednoduchých promluv vtěsnat skutečný obsah. Tyto tři inscenace se nepodobají
běžným divadelním představením, musíme
přistoupit na určitý komunikační kód, ale
ve chvíli, kdy tak učiníme, objevíme nový
nejen divadelní rozměr. A zatímco ve dvou
prvních částech můžeme ještě lehce tápat
ve formě a rytmu, navíc sporé osvětlení Vodičkovy – Lazarské nám nemusí být úplně
příjemné, Karlovo náměstí je obrazem soustředěné a promyšlené práce všech tvůrčích
složek.
Pokud se rozhodnete přijít na Pražské návštěvy, ráda bych vás upozornila na několik
drobných věcí, které považuji za obzvlášť
zajímavé: kytara jako objekt naděje; Gabriela Míčová jako Monika (Milena nebo Marta)
ve všech částech trilogie nutící nás k zamyšlení, zda nejde o stále stejnou osobu v různých fázích života; slova hodná zaznamenání; význam společné činnosti, ať už je to pití
piva nebo hraní her; červená taška, kterou
Martin Pechlát pustí z ruky jen jednou.
Všichni chceme hrát v životě nějakou roli.
Hledáme své místo. Chceme si sami sebe vážit, aby si nás pak mohli vážit i druzí. Aby se
tak stalo, musíme si uvědomit, jak na tom
jsme v dané situaci, kde jsme právě teď, kde
jsme byli a kde bychom být mohli. Takže já
začnu: „Jmenuji se Michaela a jsem ubožačka. Moje ubohost spočívá v tom, že...“
Autor: Michaela Korcová
economix
„Jsou zvláštní místa a zvláštní časy.
Je v nich něco opravdového, ale už
to nechceme vidět. Opravdovost se
nám zdá jako sen. Nejsme připraveni
vstoupit do té brány a jít dál. Po tom
všem hledání se zastavíme před ní
a říkáme si: Určitě je zavřeno. A když
nám někdo ukáže, že tomu tak není,
usmíváme se přihlouple a voláme:
Ne, ne, děkuju, já postojím, beztak
se mi to všecko jenom zdá.“
– 2 / 2008
Trilogie „Pražské návštěvy“ od Davida Jařaba