Lugnasadh 2010

Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
stránka 1 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
Úvodník
Milí čtenáři,
před očima nám utekl další čtvrtrok. Jaro
bylo deštivé a začátek léta přišel později, než
jsme čekali. Přesto však léto přišlo v plné síle.
Horké slunce obarvilo klasy do zlatova,
poutnící víří prach cest a krajina zpívá píseň o
zvolna přicházejícím podzimu. Když se
v tomto prostředním bodě léta rozhlédnu po
kraji, říkám si, že je v něm cosi magického.
Jakoby se tu spojila zralost s moudrostí. Vše je
zlaté. Tak se třpytí královský majestát přírody.
Vidím muže s jizvou na tváři a pohledem
plným smířeného odhodlání, který přijal svou
cestu. Ukázat vlastním příkladem, vlastní
obětí, v čem spočívá zralost. Třeba taková
zralost jednou čeká i naší pohanskou
komunitu, která se den ode dne rozvíjí a roste.
Podle mě spočívá tato zralost, ke které bychom
měli směřovat, především v otevřené
komunikaci napříč pohanskými směry a
organizacemi. Jakkoli rozdílné mohou být naše
přístupy, zralost spočívá v přijetí faktu, že můj
způsob praxe nemusí být jediný správný, ale
že existuje celá řada možností, jak lze k
pohanským náboženstvím přistoupit. Ano,
kritizujme, pokud si myslíme, že něco není
správné. Ale kritizujme přímo a otevřeně.
Kritizujme z očí do očí. A pokud kritizujeme,
netrvejme slepě na našich názorech, ale
naslouchejme odpovědím.
Z těchto důvodů jsem rád, že PFIcz
zorganizovala v létě další ročník PaganConu
na Festivalu fantazie v Chotěboři ve spolupráci
s Dávným Obyčejem. Jakkoli to byla
spolupráce vrtkavá a těžká, pořád se jedná o
ojedinělý projekt, v jehož rámci
spolupracovaly dvě organizace s docela
odlišným přístupem k pohanské praxi. Přes
všechny neshody byl program luxusní. Nabitý
přednáškami, workshopy a dokonce i jedním
otevřeným rituálem havraní bohyně. Co jistě
stojí za zmínku, je také červnový PubMoot,
který měl rekordní účast. Přišlo se na něj
podívat více než 30 lidí. V květnu také
proběhlo již čtrnácté pokračování BMWC,
tentokrát v Orlických horách. Ačkoli nám
počasí nepřálo, byly to úžasné dny plné práce
i pohody. Když už jsme u rekordů, toto
BMWC mělo historicky největší zahraniční
účast, která se blížila téměř polovině
účastníků. Uskutečnily se i další zahraniční
kontakty - PFIcz vyslala své české
koordinátory na mezinárodní konferenci
v Polsku, která byla také velmi plodná a
přínosná.
A co nás čeká a nemine? V srpnu
proběhne další výlet v rámci projektu
Pohanských stop, tentokrát na Vysočinu. Na
výletě chystáme i další bardský večer, na který
v říjnu naváže bardský víkend nedaleko
Českého Krumlova. Co je ovšem
nejdůležitější, v září nás opět poctí svou
návštěvou anglický bard a druid Damh the
Bard. Jeho koncert minulý rok se více než
vydařil a tentokrát to jistě bude ještě lepší.
Navíc chystáme besedu, na které se s tímto
výtečným hudebníkem a vypravěčem můžete
osobně seznámit a položit mu své všetečné
otázky. Nebudu Vás již déle zdržovat od čtení
a popřeji Vám dobré zakončení léta a klidný
start do podzimu plného melancholie a
inspirace. Dny si můžete zpestřit čtením
našeho Věstníku, ve kterém kromě
pravidelných rubrik tentokrát najdete například
můj článek o významu svátku sklizně
v současném světě, Eurikův článek o Bozích a
rituálu nebo rozhovor s Morganou,
mezinárodní koordinátorkou PFI.
Dámy a pánové, kamarádi i náhodní
čtenáři, přeji Vám dobré čtení.
Jožka
stránka 2 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
Obsah
Úvodník................................................................................................................................................2
Obsah....................................................................................................................................................3
Rozhovor s Morganou..........................................................................................................................4
Novinky z pohanského světa................................................................................................................9
Povolávání živlů v novopohanském rituálu.......................................................................................10
Pohanství v ČR a sousedních zemích – srovnání...............................................................................13
Pohanská armáda................................................................................................................................15
Mužská dospělostní iniciace u Slovanů..............................................................................................18
LUGHNASADH................................................................................................................................21
Lugnasadh still rocks!.........................................................................................................................23
Probuzení válečnického principu, uctění Catuboduy.........................................................................26
Finské pohanství.................................................................................................................................30
Nantosuelta.........................................................................................................................................34
Pohanská tvorba..................................................................................................................................36
Slavíkův koutek (čarodějné popěvky, básně a písně) - Damh the Bard – The Wheel.......................42
Okénko do kuchyně našich předků.....................................................................................................44
Reportáž z BMWC 14........................................................................................................................47
Minulé akce PFI.................................................................................................................................49
Budoucí akce PFI...............................................................................................................................54
PFI doporučuje:..................................................................................................................................57
Kulturní okénko..................................................................................................................................59
Věstník PFIcz.....................................................................................................................................62
stránka 3 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
Rozhovor s Morganou
N
ěkdy nevidím to, co mám přímo před
nosem. Když jsem začal pracovat
v ACTION AREN’s,1 navrhl mi šéf, abych
zkusil spolupracovat s některými evropskými
skupinami, které zahrnovaly i Mezinárodní
pohanskou federaci (dále jen PFI). V tu dobu
jsem byl již několik let v kontaktu s Morganou
a dokonce byl i členem fóra PFI.
Potkala jsem Merlina, ještě než jsem jela do
Indie. Vlastně on mi představil fenomén
Wiccy. Nazýval to “Starou Vírou” a něco
známého „scvaklo“, ale Indie volala. Zatímco
jsem cestovala, setkal se s několika
Alexandrijci. Takže, když jsem se vrátila,
seznámil mě s nimi. Avšak já jsem necítila, že
by souzněli s mojí představou “spirituality”.
Merlin také nevypadal, že by se s nimi dostal
někam hlouběji, tak jsme se dohodli, že se
porozhlédneme po Anglii a získáme více
informací. Setkali jsme se s pracemi Dolores
Ashcroft Nowicky (Servants of the Light2) a
Marian Green. Obě pořádaly korespondenční
kurzy – Marianin Kurz přírodní magie se zdál
být dostatečně vhodný, tak jsme se rozhodli ho
absolvovat. A jak to tak bývá, setkali jsme se
s oběma dámami ještě později a staly se
nesmírně důležitými pro naší další kariéru u
„řemesla“. S Marian jsem v kontaktu i dnes –
tedy už více než 30 let!
A když jsem se ptal, koho bych měl
v Evropě vyzpovídat, někdo navrhl Morganu.
Tolik tedy k té mé „slepotě“. Tak došlo i
k tomuto rozhovoru.
Christopher: Mohla bys říci našim
čtenářům něco málo o sobě? Jak dlouho jsi
pohanem
Morgana: Narodila jsem se ve Walesu,
ačkoli moji rodiče pocházeli z hrabství
Lancashire, v Anglii. Tam jsme se později
vrátili a já tu strávila školní léta, nedaleko od
místa, kde se narodil i Gerald Gardner
(Blundell Sands blízko Liverpoolu).
Vystudovala jsem pedagogiku a po roce práce
v Liverpoolu jsem se přestěhovala do
Nizozemí.
V roce 1979 se však věci začaly dramaticky
měnit. Už jsme za sebou měli většinu Kurzu
přírodní magie. Přišla jsem ale o práci učitele a
také o bydlení, protože můj domácí se chtěl
přestěhovat. Merlin se také musel
přestěhovat… hm, co jsme měli dělat?
Samozřejmě jsme sbalili auto, a když nic
jiného, jeli na dovolenou do Anglie.
Neměla jsem v úmyslu tam zůstat, poněvadž
jsem chtěla jet do Indie, a to jsem udělala
v roce 1977. Měla jsem štěstí, že se mi
podařilo jet přes Turecko, Írán, Afghánistán a
Pákistán. Zůstala jsem rok – trochu jsem učila
– jela do Nepálu a na Srí Lanku a zase jsem se
přes Afghánistán v roce 1978 vrátila. Přivítali
mě už Rusové, což byl do důsledku poslední
rok „batůžkářských“ dobrodružství a putování
do Indie a historických “Hippie cest“.
Ukázalo se, že to byl vskutku magický
výlet! Začalo to návštěvou obchodu Atlantis
v Londýně. Merlin našel letáček, kde stálo, že
coven v Brightonu hledá nové členy.
Samozřejmě žádná e-mailová adresa, ani
telefon, jen adresa.
Nadšení pro cestování mě nikdy neopustilo,
ale jakmile jsem byla zpátky v Nizozemí,
usadila jsem se a žila domáckým životem.
Tedy, ne tak docela.
1
ACTION AREN je Alternative Religions Educational
Network, více lze najít na http://aren.org/ (pozn.překl.)
V té době člověk napsal dopis a čekal na
odpověď, ale my jsme neměli dost času.
Museli jsme zpátky do Holandska. Jeli jsme
přes Avebury, Glastonbury, Tintagel a New
2
Sluhové světla
stránka 4 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
Forest a rozhodli jsme se zastavit v Brightonu.
Jedno pozdní odpoledne jsem zaklepala na
dveře starého viktoriánského domu. Dveře se
otevřely a v nich stál muž – do očí mě praštil
obraz Geralda Gardnera – stál přímo před
námi. Ale jen se na nás podíval a zavřel dveře!
děti”.
Věděla jsem, že já jako žena v 70. letech
mohu dosáhnout víc, než mohla moje matka ve
30. letech, a že to bude víc, než jen být
“emancipovaná”. Nikdy jsem se nestala
feministkou – i tak jsem věděla, že nemohu
přijmout křesťanství a patriarchální postoj
církve. Chtěla jsem být kněžkou!
O minutu později se dveře znovu otevřely a
řekl, „musím vyzvednout ženu, chcete jít
taky?” O dvě vteřiny později jsme byli v autě
s absolutně neznámým člověkem a jeli jsme do
Brightonu.
Christopher: Jak jsi se setkala s dalšími
pohany? Byly dostupné nějaké pohanské
organizace
Setkali jsme se s dámou – něco mezi pozdní
třicítkou a brzkou čtyřicítkou. Podívala se na
nás a řekla: „Aha...” Později nám řekla, že nás
očekávali! Připojili jsme se k nim na večeři a
povídali a povídali. Kdo jsme? Co hledáme?
Kdo jsou oni? Než jsme odjeli zpátky do
Holandska, ještě jednou jsme se setkali.
Morgana: Znali jsme jen málo pohanů. Na
přelomu 70. a 80. let skoro nic nebylo
organizované. Lidé, které jsme vídali, byli
Gardneriáni ze setkání anglického covenu.
Někteří z mých přátel byli zapojeni do
pohanské federace, ale té v Británii. Setkali
jsme se s Marian na Questfestu v roce 1981.
Postupně se náš okruh přátel rozšiřoval. Cesty
do Británie jsme tehdy podnikali lodí
z kontinentu. Skoro celý den trvalo dostat se
do Brightonu a Londýna. Letecká doprava
byla v tu dobu ještě příliš drahá!
Vraťme se k – žádná práce, žádný domov.
Netrvalo dlouho a našla jsem bydlení, i když
příliš drahé pro studenta a nezaměstnaného
učitele. O tři týdny později volali s otázkou:
„Chcete být iniciováni?” O podzimní
rovnodennosti roku 1979 jsme jeli zpátky do
Brightonu a získali první stupeň
Gardneriánského zasvěcení.
Tak jsme vytvořili naši vlastní organizaci :-)
V roce 1979, krátce po naší iniciaci, jsme
založili Silver Circle3 a vedli čtvrtletník
Wiccan Rede. Začali jsme pořádat
přednáškové večery a postupně zaškolovat i
nové členy. O 5 let později – tedy v roce 1984
jsme iniciovali naše první „učně“. Během let
se Silver Circle stal největší wiccanskou
organizací v zemích Beneluxu. Roku 1996
vstoupil internet do našich životů stejně jako
e-mail! Naše dcera, která se narodila na letní
slunovrat 1985, už nebyla malé dítě a já začala
rozpínat křídla… zase.
Christopher: Jaké to zpočátku bylo být
pohanem?
Morgana: Bylo málo knih, žádný internet.
Ani jsem nevěděla, že se slovo pohan může
vztahovat i k něčemu současnému. Klasické
pohanství bylo něco související s Řeckem. A
Shakespearem. 
Vyrostla jsem v 60. a 70. letech a své první
pohanské zkušenosti jsem získala jako hippie.
Milovala jsem hudbu Incredible String Band a
texty Robina Williamsona a Mika Herona.
Taky jsem jela na festival do Bathu v roce
1969, jehož následoval veleúspěšný
Woodstock. Vidět Santanu, Jefferon Airplane,
Led Zeppelin a tančit na pódiu s Dr.Johnem
nejspíš zpečetilo můj osud.
Ačkoli jsem v rodině byla první, kdo získal
vyšší vzdělání a mohla jsem být finančně
nezávislá, byl to až příchod Pilla, který
znamenal skutečný únik z cyklu “vdavky a
Christopher: Kdy jsi začala být aktivní
v pohanské komunitě?
Morgana: Naše první veřejné vystoupení
proběhlo založením Silver Circle a spuštěním
anglo/holandského magazínu Wiccan Rede
v roce 1980. V té době věděla nebo slyšela
o Wicce v Nizozemí jen hrstka lidí . Podařilo
se nám získat velmi kvalitní články od Dolores
3
Stříbrný kruh, ale pro zachování smysluplnosti textu
nebude tento výraz překládán.
stránka 5 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
a Marian, ale stále jsme většinu článků psali
sami.
Potom jsme začali s přednáškami, které
jsme něžně nazývali Páteční večerní skupina.
Ty zahrnovaly celou škálu témat jako
například Západní Mystéria. Založili jsme
coven, ale také jsme měli rituální skupinu.
Většina víkendů byla zaplněná těmito
aktivitami.
V roce 1997 jsme se Lady Bara,
alexandrijská kněžka, a já rozhodly, že
otevřeme pobočku v Nizozemí pod záštitou
mezinárodního koordinátora Tonyho Kempa.
V té době jsme se Lady Bara, Merlin a já
společně s dalšími rozhodli pořádat “Witches
café”, pravidelné mooty4. První se odehrál
v Utrechtu a později vznikaly podobné debaty
po celém Holandsku a Belgii.
Do roku 1996 jsem se stala mezinárodním
koordinátorem PFI a rozšiřovala naši činnost.
Nejdříve jsme byli pobočkou PF, ale do 2006
jsme založili “Záplatované PFI”. Oddělením
se od PF jsme se stali přidruženou organizací.
Podrželi jsme si dozorčí místo na Radě pro
mezinárodní záležitosti, ale byli jsme legálně
oddělenou, nezávislou organizací. Národní PFI
spadají pod tuto nadaci. Dnes máme více než
20 lokálních poboček PFI a fungujeme na
všech kontinentech.
Christopher: Jak jsi začala s psaním knih?
Morgana: Z nutnosti! Nebyla téměř žádná
literatura v holandštině, takže jsme velkou část
publikovali prostřednictvím Wiccan Rede. Ale
musím říct, že jsem nebyla žádná spisovatelka.
Merlin psal úvodníky a o mnoho dalších
článků víc, než kdy já!
Také jsem v tu dobu měla práci na plný
úvazek, zatímco Merlin byl muž v domácnosti
na plný úvazek, takže krátké články a eseje
byly maximum, které jsme mohli zvládnout.
Merlin přepracoval brožuru Horens van de
Man5do podoby knihy , která byla publikována
nakladatelstvím Christian.
Kromě toho se zabýval naším Guidance
4
5
Debata, diskuze (pozn. překl.)
Rohatý Měsíc (volný překlad)
Course – to bylo v roce 1990. Naše brožury
byly mimo jiné použity k šíření informací,
které jsme zprostředkovávali v Silver Circle.
Někdy jsme prodávali knihy a další věci na
středověkých jarmarcích. Dnes se většina
samozřejmě vyřídí přes internet.
Christopher: A co "Beyond the
Broomstick"? Chápu to dobře, že je dostupná
v angličtině na Amazonu?
Morgana: Ano. Tohle jsem napsala, když
mi přítel nabídl, že vydá anglickou verzi:
Twijgen uit de Bezem byla nejdřív vydaná
jako série Beyond The Broomstick (1980,
Wiccan Rede). Potom byla přeložena do
holandštiny a vydaná knižně v roce 1982. V té
době neexistovaly žádné knihy v holandštině.
Morgana napsala osmidílnou sérii úvodu do
Wiccy se specifickým zaměřením na
filosofickou rovinu za ní ukrytou. Vzhledem
k tomu, že v Nizozemí je Wicca novým
náboženstvím, jen málo lidí ví, co Wicca je, a
proto vzniká přirozená tendence vysvětlovat
některé věci na pozadí „co Wicca není“.
Zkoumáním konceptů polarity, Trojné Bohyně,
Boha a Živlů se Morganě podařilo představit
Wiccu jasně a srozumitelně pro čtenáře. Je to
skvělá kniha pro začátečníky, ale také dobrý
zdroj informací pro ty, kdo chtějí mít jasno
v tom, „co Wicca je“.
Jak "Beyond the Broomstick", tak holandská
verze "Twijgen uit de Bezem" byly vydány
v roce 2008.
Christopher: Jak dlouho už pracuješ v PFI?
Co je náplní Tvé práce?
Morgana: Od roku 1999 jsem mezinárodní
koordinátor, dohlížím a starám se o ostatní
národní PFI, vedu nové národní koordinátory a
všeobecně sleduji celý proces. Fórum PFI má
několik podsekcí (podfór) zahrnující i sekci
pro národní koordinátory, kde pravidelně
komunikujeme. Většina PFI funguje virtuálně,
jak jistě tušíte, kdybychom to chtěli zařídit
jinak, bylo by to moc drahé!
Kromě toho jsem v Holandsku spolukoordinátor s Lady Bara, kde se snažíme svým
členům pomáhat nejrůznějším způsobem.
stránka 6 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
Lady Bara pořádá výroční konference, zatímco
já se snažím navštěvovat pobočky PFI a
přednášet o Wicce a pohanství. Také
navštěvuji akademické konference a zastupuji
Nadaci. Příkladem může být přednáška v Římě
v roce 2007.
Jelikož mám poměrně hodně zkušeností
s prací na mezinárodní úrovni, začínám si
zvykat na nejrůznější kultury. Myslím, že tohle
je v pohanství jedna z důležitých věcí. Snažím
se povzbuzovat každou PFI k co největší
aktivitě ve svém okolí a také nás mohou
požádat o radu (především v USA a UK).
V Evropě je nesmírné dědictví pohanství, které
ještě ani zdaleka nebylo objeveno. Kvůli
válkám, politické situaci, zásahům z ciziny
obecně a šíření globalizace má hodně
Evropanů pocit, že jejich kultura mizí.
Náboženský fundamentalismus příliš brání
přijetí jiného způsobu myšlení – a jinému
druhu spirituality.
Pořád je tu prostor pro mezináboženský
dialog, přestože mnoho pohanů se mu vyhýbá.
A mnoho jich také odmítá zapojit se do
„politiky“, protože mají ještě pořád strach
postavit se, aby byli bráni vážně. Stále se
setkáváme s diskriminací a starými církevními
zákony podkopávajícími sekularismus.
Christopher: Dozvěděl jsem se, že jsi
aktivní na pubmootech a fórech, mohla bys
nám o nich říct trochu víc?
Morgana: Ano, je to součást networkingu,
který dělám. Setkávám se s mnoha různými
lidmi od mladých po staré, z nejrůznějších
zemí a sociálního zázemí. Mooty mají
socializační charakter, ale snažíme se dávat
praktické rady a informace o nejrůznějších
pohanských tradicích. Někdy pořádáme
rozhovory a sezónní oslavy. Ačkoli internet se
stal nesmírně důležitým pro uchovávání
kontaktů, osobní kontakt je a bude vždy ta
cesta, jejímž prostřednictvím sdílíme naše
naděje a sny.
Christopher: Jakou cestu urazili pohané od
tvých počátků? Jak by sis představovala
budoucnost?
Morgana: Když jsem já začínala, shánění
informací bylo velmi obtížné. Dnes jsme
informacemi zahlceni! Lidé dnes musí být
mnohem kritičtější, protože ne vše, co najdete
na internetu, je správně, což platí především
pro pohanství. Měla jsem možnost pozorovat,
jak se ve Spojeném království stalo pohanství
téměř hlavním proudem . U nás v Nizozemí
také není moc problémů s praktikováním naší
víry.
Christopher: A jak by sis představovala
budoucnost?
Morgana: Na jedné straně bych ráda viděla
pohanství přijaté jako platnou spirituální cestu.
Na druhé straně, hned jak se stane hlavním
proudem, ztratí něco ze své divokosti a
nezávislosti.
Čarodějnice by měly být „podvratnější“,
neměly by se bát ukázat, kde jsou nějaké
anomálie. Že ženy mají rovnocenné
dovednosti u vedení přechodových rituálů. Že
posvátnost života znamená mít pod kontrolou
svoje tělo a svůj život. Že osobní
zodpovědnost a respekt je něco, co si musíme
zasloužit a nelze to vymáhat nějakým
nadřízeným orgánem.
Ráda bych viděla, že naši potomci mají
svobodu myšlení a víry (nebo nevíry) sami za
sebe. Ale nad všechno, že mohou žít
v harmonii s přírodou. Že MY se snažíme
přizpůsobit přírodě a ne naopak. Že známe své
místo v řádu věci, a nejsme otroky, ale
svobodnými muži a ženami.
Christopher: Nějaká rada pro nové členy
pohanské komunity?
Morgana: Změna je ve vás, ale nepřijde
hned. A rozhodně si ji nemůžete koupit! Duch
komunity, pocit sounáležitosti, láska a respekt
jsou hodnoty, které nemusí stát mnoho.
Podívejte se na nejrůznější formy organizace.
Buďte otevření k lekcím, které můžeme
pozorovat v přírodě. Je v ní obsažena
přirozená hierarchie, dbejte na ni a
poslouchejte. Většina přírodních náboženství
je založena na ústní tradici, nikoli na knihách.
Stojí za to podívat se, jak odlišné kultury
stránka 7 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
přežily, a i když žijeme ve městech, zkusme
začlenit staré a osvědčené zvyky. A
nezapadněte do autenticity Knihy Stínů. Na
závěr bych řekla: používejte zdravý rozum. 
Morgana, Zeist, Holandsko, listopad 2009
Překlad Tereza Hriníková – Amira
stránka 8 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
Novinky z pohanského světa
Damh the Bard DruidCast
4.6.2010
http://news.bbc.co.uk/2/hi/england/oxford/1
0238108.stm
39. díl DruidCastu Davida Smithe.
17.6.2010
http://c1.libsyn.com/media/18840/DruidCast
_SHOW39_OBOD.mp3?
nvb=20100622194715&nva=20100623195715
&sid=5bebdeace7df1dc9c4da065292280cd8&t
=0216c98a9fb7664fa3f48
Pohanský pohřební
oltář v Izraeli
V Izraeli byl nalezen 2000 let starý
pohanský pohřební oltář. Je zdobený býčími
hlavami, stuhami a vavřínovými věnci.
28.5.2010
Wiccanský adresář
http://news.nationalgeographic.com/news/20
10/05/100528-pagan-altar-israel-science/
Slovenský projekt, který je zatím
v plenkách.
15.6.2010
http://wiccaadresar.webnode.sk/
Vandalové zohyzdili
Bílého koně
Vandalové si vybrali prastarého Bílého koně
v Oxfordshire. Hlavu mu postříkali fialovou
barvou. Policie nalezla nápis „Otcové pro
spravedlnost – zastavte domácí soudy!“
Postava Bílého koně je nejstarší památkou
z křídy v Anglii.
Pohané staří a
moderní: Interview s
čarodějnicí
Ty sám jsi Bůh, říká pohanské Desatero. Co
když je Bůh žena? Víte, že ve slavné trilogii
Pán prstenů je ukryta germánská mytologie?
A že většina pohanů nevěří v Satana?
21.5.2010
http://www.vitalia.cz/clanky/interview-scarodejnici/
Jana
stránka 9 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
Povolávání živlů v
novopohanském rituálu
„Vy vládcové Strážných věží východu, vy
vládcové Vzduchu, volám, probouzím a
přivolávám vás, abyste se stali svědky našich
rituálů a abyste střežili tento Kruh.“
Farrarovi, Osm sabatů čarodějnic
„Síly východu, síly vzduchu, volám vás sem
do tohoto kruhu, abyste posílily náš rituál a
chránily náš posvátný prostor. Zdravím vás a
vítám“
Elen Hawke, Pocta Luně
„Vy Mocní z Východu, Síly Vzduchu,
vyvolávám, budím a žádám vás, abyste střežili
můj kruh a abyste byli svědky mého rituálu.
Buďte pozdraveni a vítejte.“
T
Vivianne Crowley, Wicca
ato, nebo podobná slova jistě používá
často mnoho z vás. Všichni známe čtyři
živly – Oheň, Vodu, Vzduch a Zemi. V úvodní
části rituálu, po očištění místa a narýsování
kruhu voláme živly. Proč je vlastně voláme?
Aby střežily kruh, aby byly svědky rituálu. Co
to ale vlastně znamená? Na to bych rád
v krátkosti odpověděl v tomto článku.
Živly jsou základními stavebními prvky
vesmíru. Nauku o čtyřech živlech tak, jak ji
známe dnes, zformuloval Empedokles
z Akragantu, předsokratovský filozof. Počet
živlů v této podobě odpovídá čtyřem světovým
stranám, čtyřem ročním obdobím, čtyřem
smyslům, čtyřem barvám, jsou jim přiřazeny
trojice znamení zvěrokruhu. Těmto čtyřem
prvkům zároveň odpovídají čtyři letory neboli
čtyři typy osobností – ohnivý cholerik,
vzdušný sangvinik, vodní melancholik a
zemský flegmatik. Zároveň odpovídají čtyřem
funkcím vědomí C.G. Junga – intuici, vnímání,
myšlení a cítění.
Platón přidal k těmto čtyřem prvkům živel
pátý – éter. Je zajímavé, že rozdělení na pět
živlů se používá i v buddhismu a čínském
taoismu. Éter je v buddhismu označován také
jako „prázdnota“.
Čtyřem živlům odpovídají také magické
nástroje. Jsou to symboly živlů, jejich fyzičtí
představitelé. Pokud s nimi člověk pravidelně
pracuje, nabíjí je určitým způsobem
vlastnostmi odpovídajícími jednotlivým
živlům. Symbolem Ohně je obvykle magická
hůlka, symbolem Vzduchu meč nebo athame,
symbolem Vody je pohár a symbolem Země
pantakl. Tyto symboly se umisťují na oltář a
slouží jako pomůcka při vizualizacích
živlových Vládců.
Živly se do kruhu přivolávají pomocí
invokace. To znamená, že naplňují toho, kdo je
vyvolává svými kvalitami – Oheň energií a
nadšením, Vzduch jasným myšlením, Voda
hloubkou citu a Země pevností a stabilitou.
Aby byl člověk v rovnováze, měl by v sobě
vyrovnat všechny živly, a toho se dosahuje
právě pomocí jejich vyvolávání .
Způsobů invokace živlů je mnoho, ve
většině případů se ovšem používá upravený
Menší zažehnávací rituál Pentagramu
hermetického Řádu Zlatého úsvitu nebo jeho
obdoba. Je možné pouze pozvednout daný
magický nástroj na příslušné světové straně,
bez rýsování pentagramů. Někteří pohané
používají na přivolávání živlů chřestidlo nebo
buben.
Vivianne Crowley ve své knize Wicca,
náboženství pro nové tisíciletí popsala
stránka 10 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
povolávání živlů v novopohanských rituálech
velmi pěkně, a proto si na tomto místě
dovolím její práci ocitovat:
„Kruh je místem bezpečí, ale k jeho
posílení vyvoláváme strážce, aby jej hlídali.
Strážcové světových stran se označují jako
Mocní nebo Vládcové živlů. Tito strážcové
v sobě spojují dva různé pojmy. Mocní jsou
našimi předky, kteří střeží čarodějnický klan a
zároveň představují ideje, které se vytvořily
v živlové magii. Podle některých tradic
Vládcové živlů sídlí v místech zvaných Strážné
věže.
Invokace světových stran představuje
kontaktování živlových sil z vnějšího světa i
elementálních sil v nás samotných. Ve vnějším
světě se sice Elementálové vyskytují nejčastěji
v blízkosti fyzických projevů svých živlů, ale
na astrální úrovni se mohou pohybovat vcelku
volně. Je možné přivábit je pomocí magie na
určité místo, stejně jako je možné dopravit
lidskou bytost na libovolné místo na naší
planetě. Některá prostředí jsou pro ně
příhodnější než jiná. V určitém prostředí
můžeme přežít jen za určitých podmínek a jen
krátce. Díky svým dovednostem a
přizpůsobivosti dokážeme přežít
v rozmanitějším prostředí než Elementálové.
Pokud přivoláme Elementály z jejich
přirozeného prostředí, musíme pro ně uměle
vytvořit vhodné podmínky. Stejně tak bychom
si připravili akvárium pro rybičku nebo klec
pro tropického ptáka. V magickém kruhu toto
prostředí připravíme tím, že pro Elementály
přichystáme zástupce jejich živlů. Proto jsou
na oltáři vždy položeny jejich symboly.
Koveny obvykle používají pro každou
světovou stranu zvláštní vizualizace.
V gardnerovské Wicce se zřídkakdy zmiňují
jména Vládců živlů, ve Wicce alexandrovské
jsou Vládcové živlů obvykle invokováni a
vizualizováni za pomoci řeckých jmen čtyř
větrů. Tradice a koveny orientované na
keltismus či jiné mytologické směry mohou
používat jiná jména. V některých kovenech se
místo Vládců živlů vizualizují keltská
totemová zvířata. Podle jednoho z těchto
systémů se používá černý býk na severu, orel
na východě, bílá klisna na jihu a losos na
západě.
Kruh samotný je považován za ženský.
Místa, kde se stýká se světovými stranami,
poskytují ochranu a obvykle jsou
vizualizována spíše jako mužská. Mohlo by
být zajímavé provést experiment s ženskými
strážkyněmi světových stran, obzvláště při
ženských rituálech. Různé koveny používají
různé vizualizační obrazy podle toho, co jim
vyhovuje. Důležité je pouze to, aby se všichni
členové kovenu shodli na příhodné vizualizaci
pro určitý rituál, a aby celá skupina pracovala
s vizualizacemi po delší dobu.
Obrazy Vládců živlů jsou odvozeny z řady
magických korespondencí mezi živly a dalšími
jevy, například ročními dobami a zbraněmi.
Tyto korespondence se utvářely celá staletí a
některé čerpají z díla nazvaného Corpus
Hermeticum.
Ti, kdo si chtějí představovat Strážce
světových stran jako Vládce čtyř větrů, mohou
použít následující vizualizační obrazy: Eurus
je světlovlasý mladík oblečený v modrém,
s mečem, stojící proti modrému nebi za
větrného jarního dne. Notus může vypadat
jako dvaceti či třicetiletý muž v červeném
oděvu, ozbrojený kopím. Jeho vlasy mají
barvu letního slunce. Za ním hoří velký oheň.
Zefyr vyhlíží jako muž středního věku
v oděvu barvy zeleného moře, který vystupuje
z vln a v ruce drží pohár. Borea si lze
představit jako starce s tmavě šedými vlasy
s černými prameny. Na sobě má hnědé či černé
oblečení. V ruce drží pantakl nebo štít. Za ním
je vidět stojící kámen.“
V závěrečné části rituálu se ruší kruh a jeho
účastníci se loučí se všemi bytostmi, které se
rituálu účastnily. Platí to i pro živly či světové
strany.
„Vy vládcové Strážných věží východu, vy
vládcové Vzduchu, děkujeme vám za pomoc
při našem rituálu, a než se odeberete do svých
rozkošných a krásných říší, zdravíme vás a
přejeme vám šťastnou cestu… Buďte
pozdraveni a šťastnou cestu.“
stránka 11 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
Takto se se živlem Vzduchu loučí Farrarovi
v knize Osm sabatů čarodějnic. Po každém
rituálu je nutné „vyčistit“ prostor místa konání
rituálu. Je třeba se vrátit zpět do „tohoto“
světa. Pocit klidu a vyrovnanosti z vyvážení
vám však zůstane i po ukončení rituálu.
Vyvažování živlů není pouze záležitostí
jednoho rituálu. Je to dlouhodobý proces, který
vede ke spokojenosti a rovnováze v celém
životě. Přeji vám mnoho úspěchů při vašich
rituálech i v každodenním životě. Buďte
požehnáni.
Tabulka korespondencí
Živel
Vzduch
Oheň
Vlastnosti
Horký a
vlhký
Horký a
suchý
Chladná a
vlhká
V přírodě
Nebe a
vítr
Plameny a
Slunce
Řeky a
moře
Barva
Modrá
Červená
Roční
doba
Jaro
Léto
Magický
nástroj
Meč
Elementál
ové
Sylfy
Vládce
živlu
Věk
Voda
Země
Chladná a suchá
Země, hory,
stojící kameny
Modrozele
ná (jako
moře)
Hnědá
Podzim
Zima
Pohár
Štít, pantakl
Salamandři
Undiny
Gnómové
Eurus
Notus
Zefyrus
Boreas
Jinoch
Mladý muž
Dospělý
muž
Stařec
Hůlka,
svíčka, kopí,
šíp
Literatura:
CROWLEY, Vivian. Wicca: The Old Religion in the New Age (1989) (revised and updated in
1996 as Wicca: The Old Religion in the New Millennium) Element Books Ltd. ISBN
0722532717, ISBN 978-0722532713
FARRAR, Janet and Stuart: A Witches' Bible: The Complete Witches' Handbook (1981 re-issue
of The Witches' Way and Eight Sabbats for Witches)Robert Hale, London ISBN 0919345921
Martin „Sarkyr“ Král
stránka 12 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
Pohanství v ČR a
sousedních zemích –
srovnání
Noira (Anna Marie Dostálová) studuje
religionistiku na MUNI v Brně a věnuje se
výzkumu novopohanských hnutí v naší zemi.
Na toto téma odborně spolupracuje s badateli
z jiných zemí a připravuje větší příspěvek do
první antologie na téma novopohanství
v kontinentální Evropě. Kontakt na e-mailu
[email protected]. Stále probíhá
dotazníkové šetření mezi českými pohany, o
dotazník si lze napsat na e-mailu nebo
stáhnout na
http://www.carovnezrcadlo.cz/dotaznik.doc.
K
dyž se člověk delší dobu pohybuje na
české pohanské scéně, nevyhnutelně
narazí na podněty, které ho přivedou ke
srovnávání situace s tou v sousedních zemích.
Většina mých zdrojů je, přiznávám, útržkovitá
a komplexní zpracování tématu neexistuje,
přece ale mohu s čistým svědomím načrtnout
určité charakteristiky. Uvítám zpětnou vazbu
od lépe obeznámených.
Moderní pohanské hnutí v ČR má například
oproti Polsku a Slovensku několik výrazných
odlišných rysů:
1. Neexistuje zde široké pohanské
hnutí, zakotvené etnicky anebo
nacionalisticky. Tím mám na mysli
v případě Polska rozsáhlé slovanské
hnutí, orientované ryze duchovně až
po různé více či méně zpolitizované
formy. Také na Slovensku se zdá být
slovanské pohanství nejpočetnější a
nejorganizovanější formou. Souvisí to
historicky s tím, že Česká republika se
stránka 13 z 63
při svém založení ideologicky opírala
o husitství a protestantismus ve formě
Československé církve husitské, k níž
konvertovalo přes milion lidí (!) a
mnoho katolického kněžstva. Češi
měli za sebou dlouhou historii
státnosti, a tak nemuseli hledat oporu
národní hrdosti v pohanských mýtech,
jak to činily intelektuální
nacionalistické kroužky v Polsku na
počátku 20. století. S tím souvisí další
podstatný bod.
2. Pohanství je v ČR hnutím první
generace, neexistuje návaznost na
předrevoluční spolky. Například
v Polsku působil předválečný spolek
Zadruga za komunismu pod
kamufláží kulturní asociace a někteří
jeho členové se aktivně zasadili
o obnovení činnosti. Minimálně
v Polsku tedy narazíme na stařičké
pány, kteří se hlásí k pohanství. Na
Slovensku bude situace zřejmě
obdobná jako u nás, jelikož jsme
tvořili společný stát. V Rakousku a
Německu narazíme na wiccany první
generace, kteří byli zasvěceni od 60.
let a revival předválečných
společností. (Hlavní vlna Ásatrú však
byla inspirována USA.) Wicca se
v západním Německu uchytává
významněji až v 80. letech
v souvislosti s hnutím New Age a
hnutím Bohyně (Starhawk –
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
Reclaiming), takže rozdíly kupodivu
nejsou tak významné.
3. Rozdíly v legální situaci. Z hlediska
náboženské svobody je na tom
paradoxně po zákonodárné stránce
velmi dobře Polsko, kde několik
pohanských spolků získalo po
revoluci státní uznání. Možná je to
proto, jak poznamenal můj polský
kolega, „že katolická církev zde má
takovou hegemonii, že si
velkodušnost vůči okrajovým
uskupením může dovolit.“ Naopak na
Slovensku je situace velmi tísnivá,
řekla bych protiústavní. Podle novely
zákona je zde možné se stát legální
náboženskou společností teprve při
dosažení počtu 20.000 členů (!), což
zcela vylučuje registraci přítomných
společenství a církví, které to včas
„nestihly“. Udává se, že novela byla
motivována islamofobií. Státnímu
uznání se těší už několik let také
wiccanská církev v Maďarsku.
4. Žádná dominantní etnická tradice.
Česká pohanská scéna je
charakteristická tím, že co do ohlasů a
počtu příznivců zde nepřevládá žádná
etnická tradice – slovanská, keltská
nebo germánská. Lze to přičítat
jednak výše zmíněnému chybějícímu
nacionalistickému cítění (náš
nacionalismus je nulový) a samotné
historii, která dokládá silné prolínání
kultur. Zajímavostí je, že zde má
tradici také pohanství egyptské,
navázané na slavnou tradici české
egyptologie a různé formy pohanství a
magie, svázané s řecko-římským
panteonem. Z českých uskupení
pouze slovanská Rodná víra
prezentuje slovanské pohanství jako
jediné autentické na našem území.
Zaniklý spolek Heathen Hearts from
Boiohaemum například přes své
dominantně germánské založení
věnoval prostor i dalším tradicím a
celkové indoevropské komparaci.
Indoevropské zaměření má také Árn
Draoícht Féin (ADF), druiská tradice,
která zde získala velmi dobrý ohlas.
5. Široká tolerance alternativních
proudů. Podíváme-li se na moderní
pohanství jako na subkulturu, má naše
země mezi těmi sousedními možná
vůbec nejvyšší toleranci
k alternativním proudům celkově.
Zřídka tu dochází ke kritice vedené
z náboženských či morálních pozic,
vandalismu a jiným projevům
nenávisti. Drtivá většina respondentů
mého průzkumu uvedla, že si
neuvědomují žádnou diskriminaci
pohanství v ČR. To ostře kontrastuje
s výpověďmi polských pohanů.
Zřejmě to souvisí s vysokou mírou
sekularismu v naší zemi, srovnání by
bylo na místě s bývalým východním
Německem, kde je situace stejná, ale
odlišná kultura. Očekávám, že by se
ukázalo, že jde i o jistá specifika
české kultury. S podobnou otevřeností
a tolerancí jsem se setkala v Belgii a
Holandsku.
6. Vysoká provázanost. Tento závěr
možná překvapí, ale v poměru k mládí
české komunity je velmi dobře
provázaná jak uvnitř, tak rostoucí sítí
mezinárodních kontaktů. Je to dáno
celkovou svobodou a mírou
urbanizace naší země, například
v Praze se udává 10% cizinců.
Nemine pubmoot, kde by se neobjevil
někdo anglicky hovořící. Podobně
kosmopolitní je zřejmě jen
budapešťská komunita.
Anna Marie Dostálová – Noira
stránka 14 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
Pohanská armáda
K
dyž jsem se poprvé dozvěděl téma
požadovaného příspěvku, zarazil jsem se
a kroutil hlavou. Pohanská armáda? Nevím, jak
funguje váš mozek, ale ten můj, po
zaregistrování podobného hesla, začne
zlomyslně produkovat absolutně nepraktické,
ale o to více fantaskní obrazy. Obratem jsem
požádal o vysvětlení, co má vlastně článek
obsahovat. Hmm, takže vztah pohanství a
armády. Od okamžiku, kdy toto zadání
dorazilo, se počíná údobí mého utrpení. Nevím
o čem psát a, co mě zasahuje nejpalčivěji,
naprosto tápu i ve stylu, jakým tento příspěvek
zpracovat. Nakonec jsem, plný odhodlání
zoufalců, během cvičení, kde jsem měl 130
příslušníků AČR na výcviku chemických
specialistů, chodil od jednoho ke druhému a
mezi hovorem vyzvídal, jestli znají nějaké
pohany v armádě. Je jen štěstí, že už mám
pověst podivína, jinak by si o mně patrně
velitel praporu zašel popovídat s útvarovou
psycholožkou. Nakonec mi zbyla poslední
možnost, jíž jsem si uvědomil asi před dvěma
dny, to jest 12 dní před uzávěrkou termínu.
Toto téma nedokážu zpracovat jinak, než jako
rozhovor s jediným pohanem v Armádě České
Republiky, kterého znám. Takže vám všem
představuji praporčíka Michala Belšána, přáteli
zvaného Majkii, pracovníka štábu vojenského
útvaru 7924 Liberec, praporu radiační,
chemické a biologické ochrany.
Redaktor:
splňuji všechny předpoklady k tomu, zvát se
plnohodnotným pohanem. Řekněme, že
myšlenka pohanství je mi nejblíže ze všech
duchovních cest. Spíš bych sám sebe nazval
hledačem bez nějakého určitého cíle, co by
chtěl najít.
Redaktor:
Myslíš tím něco jako cestu, kdy samotné
cestování je cílem? V tom je docela dost
pohanského, řekl bych.
Majkii:
No, jak myslíš (smích). Je fakt, že určité mé
myšlenky získaly přesnější podobu nebo formu
poté, co jsem se připojil k přátelům z Pohanské
federace. To by se asi dalo datovat od roku
2005, kdy jsem se zúčastnil BMWC. Od té
doby se snažím trávit s bandou od pohanů co
nejvíc času. Ne, že by se to teda dařilo zrovna
nejlépe.
Redaktor:
Abych se tedy vrátil k tématu, pohanem
v žoldu armády jsi něco kolem čtyř let?
Majkii:
Jop, to by mohlo tak nějak být správně.
Redaktor:
Bezva. Zajímalo by mě, jestli to nějak
ovlivnilo tvou službu, když ses stal pohanem?
Majkii:
Ahoj, začnu hned trochou administrativy,
protože rozsah, který máme na článek, není
nafukovací. Řekni mi, jak dlouho jsi u armády
a kolik let z té doby jsi pohanem?
Majkii:
Ahoj, tak u armády jsem letoškem 11 let. Jak
dlouho z té doby jsem pohanem, je trochu
složitější otázka. Předně ani nevím, jestli
(Smích) Stát se pohanem, to zní vážně
nestoudně ultimátně. No, musím říct, že pokud
zde k nějaké změně došlo, já ji nezaregistroval.
Armáda je instituce a jako takovou ji musíš
brát. Je to jako bys dělal třeba kata. Když
skončíš v práci, tak si ji nemůžeš tahat domů,
jinak tě pohltí a zcvokneš. Je to asi, jako bys
měl dvojí život. V armádě máš přesně
stanovené místo, oblast působnosti,
stránka 15 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
odpovědnosti a pravomoci. Tím neříkám, že
každý člověk v armádě je bezmyšlenkovitá
figurka. Je to jen systém, nastavený jinak než
v civilním životě. Jiné priority a jiné cesty, jak
docílit výsledku. Když do systému začneš tahat
moc přemýšlení, a co si budeme říkat, každá
víra mimo křesťanství je o přemýšlení, tak se
systém začne nenávratně bortit.
Redaktor:
Z toho dostávám pocit, že pohanství do
armády vážně nepatří.
Majkii:
Ne, tak to není. V první řadě si musíme
specifikovat, co je to víra nebo vyznání, a pak
už to vypluje všechno na povrch.
Redaktor:
ses už ty v armádě se situací, která by tě
postavila před nutnost volby mezi splněním
rozkazu a vírou?
Majkii:
Ne, taková situace ještě nenastala. Fakt je, že
cokoli, co by se u mě dalo nazvat vírou, mi
nekomplikuje život věcmi jako „nesmíš“ nebo
„neuděláš“. Já žiju na základě ideálu
gentlemanství, stanovuji si limity, ale jsou
flexibilní. V tomhle se ztotožňuji s Wiccany.
„Čiň, co chceš, neubližuješ-li tím nikomu
jinému.“ je skvělé motto pro ty, kteří mají
dostatek sebekritičnosti.
Redaktor:
Takže přece jen něco, teď jsi zmínil
Wiccany. Cítíš se být jedním z nich?
Majkii:
Víra je přesvědčení, to máš na mysli?
Majkii:
Vlastně ano. Víra je přesvědčení, s tím plně
souhlasím. Přesvědčení vojáka je, že splnit
rozkaz je priorita číslo jedna. Voják může věřit
klidně v existenci nadpozemské koblihy
s nugátem, co plní přání, ale vojáka může dělat
jenom tak dlouho, dokud mu ta kobliha
nediktuje jednat v rozporu s rozkazy. Tím chci
naznačit, že být voják ateista nebo voják pohan
je pro mou vojenskou kariéru stejné, jako být
voják levák nebo pravák. To, kterou rukou
píšeš, samozřejmě ovlivňuje tvůj život, ale
dokud jsi schopný splnit to, co máš, je armádě
jedno, kterou ruku při tom používáš. Zákonem
je jen dané, že nesmíš být v žádné
extrémistické skupině.
Redaktor:
A to jsou jaké skupiny?
Majkii:
Skupiny podporující potlačování osobní
svobody a lidských práv. Pravda, kdyby
některá pohanská víra podporovala otrokářství
nebo rasismus, nebyla by rozhodně pro armádu
akceptovatelná.
Redaktor:
Dobrá, zpět k otázce víry. Řekni mi, setkal
Co je tohle, lov na prohlášení? (Smích) Ne,
necítím se být Wiccanem. Je spousta učení a
přesvědčení, která se mi v základu líbí, ale mají
určitá pravidla nebo zákony, a to mi
nevyhovuje. Je to sice hodně radikální příklad,
ale rád tohle své přesvědčení vysvětluji na
jedné příhodě z praxe. Chodil jsem kreslit
sochy do hlavního kostela v Liberci. Občas tam
přišli studenti a hráli na kytaru a basu a zpívali.
Jednou ke mně přistoupil místní kněz a požádal
mě, abych odešel. „Proč mám odejít,“ zeptal
jsem se, „nikoho přece neruším“. On však trval
na svém a nakonec z něho vypadlo, že kostel je
pro modlení, nikoli pro kreslení. Namítl jsem,
že ne každý se modlí se sepnutýma rukama a
čtením připraveného textu. Když mi odpověděl,
že to musí církev vědět lépe, jak se má člověk
modlit, odešel jsem a už nikdy do toho kostela
nevstoupil. Pokud pro mě existuje bůh či
božstvo, je to jen má věc, jakým způsobem
hovořím a jejich, jestli jsou ochotni naslouchat.
Asi je to ten tvrdohlavý beran ve mně, co si
nechce nechat cokoli diktovat.
Redaktor:
Jsi docela rebelant proti církvi, co?
Majkii:
(Smích) Když ti kalhoty nepadnou, tak proč
je nosit, co myslíš?
stránka 16 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
Redaktor:
Nemohu než souhlasit. Nějak se nám ale
podařilo odchýlit od tématu rozhovoru.
Majkii:
To se v mé přítomnosti stává docela často.
Redaktor:
Podívejme se na to z opačné stránky. Už
vím, že pohanství ti ve službě v armádě
nepřekáží, ale zajímalo by mě, jestli ti naopak
nějak pomáhá.
Majkii:
úrovni. Upřímně, myslím, že právě na tohle
téma sis vybral špatnou osobu, protože mě
všichni milují bez ohledu na to, jestli jsem
pohan nebo ne (smích). Ne, to bych lhal, někde
asi jsou lidé, kteří mě nemají rádi. Chtěl jsem
jen říct, že vlastním ten typ osobnosti, který
přemaže většinu ostatních charakteristik, takže
ostatním je jedno, jakou mám víru, velikost
boty nebo jestli se ukájím na telefonních
automatech. Jsem chronický optimista a
zastávám názor, že pomáhat lidem kolem je ten
nejpříjemnější způsob masturbace, když
nepočítám sexuální praktiky. Naopak, lidé jsou
často vděční, když mají problémy a setkají se
s jiným názorem než doktora a psychiatra. Rád
se bavím s lidmi a říkám jim o tom, že existují
alternativní cesty, jak pochopit, co se děje.
Když si sedneš a přemýšlíš, nemusíš tomu říkat
meditace, pokud tě to slovo děsí. Nemusíš být
šamanem, abys našel v sobě duchovního
průvodce a radil se s ním. Asi hodně mi
pomáhá, že se nebojím mluvit a navíc jsem
ukecaný jak senegalský papoušek.
Vida. A víš, že tady konečně mohu také
jednou říct jako odpověď ano? Od té doby, co
se stýkám s pohany, se mi podařilo celkem
dobře specifikovat svoje napojení na základní
elementy a mentální cvičení s elementární
energií mi pomáhá, když jsem unavený,
rozčílený nebo jinak vybočený z normálu.
Ukázaly se mi nové směry, jak přemýšlet o
věcech, jak nahlížet na lidi kolem mě a dostalo
se mi nových vědomostí k porovnání s tím, co
Redaktor:
už znám. Pár hodin jsem se s útvarovou
Toho jsem si také všiml. Je tu tedy ještě
psycholožkou bavil na téma buddhismu a jeho
prvků v moderních vírách a vzpomínám si, jak něco, co bys rád řekl k armádě a jejímu vztahu
k pohanství?
se mi podařilo lapit do rozhovoru o pohanství
našeho právníka na praporu. Pohanství je velice
Majkii:
lákavé pro svou podobnost a provázanost
Nic, co by tu už nezaznělo. Armáda nedělá
s filosofickými diskusemi.
rozdíl mezi muslimem, křesťanem nebo
Redaktor:
pohanem, dokud je věřící schopen plnit úkoly a
neporušuje zákonem dané parametry. Pak je to
Takže ses nikdy nesetkal s tím, že by se na
už jen a jen na každém člověku, jak vysvětlí
tebe v práci někdo utrhoval nebo jsi měl stran
svým kolegům, čemu věří, a na ostatních, jak
pohanství problémy?
se k jeho přesvědčení postaví.
Majkii:
Redaktor:
Nikdy. Ono je to hodně nastaveno tím, že
Hezky řečeno. Díky za rozhovor.
zmenšující se armáda funguje hodně provázaně
vzhledem k mezilidským vztahům, takže lidi se
Majkii:
dobře znají na pracovní a někdy i osobní
Nemáš zač, potěšení bylo na mé straně.
(Schizofrenní) Majkii
stránka 17 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
Mužská dospělostní
iniciace u Slovanů
Část druhá
iniciačních rituálů jsou dnes v našich
podmínkách neproveditelné nebo odkazují
k dávno zaniklému způsobu života. Lpění na
takových dnes již nefunkčních
anachronismech by však celkový smysl
iniciace spíše narušovalo, než naplňovalo.
Např. je dnes nemyslitelná dlouhodobější
izolace iniciovaného, což vede i k nutnosti
použití značně zjednodušeného modelu
iniciačních zkoušek, než jaký existoval
v minulosti. Problém zcela jiného rázu je pak
absence byť jediného dochovaného
slovanského iniciačního mýtu, který by
iniciaci provázel; pohádky, ač poskytují
inspiraci, tento mýtus v plné míře nahradit
nemohou. Z tohoto ohledu možná může být
přínosem další výzkum a rekonstrukce mýtu
o Jarovítovi,6 který v některých ohledech
iniciační schéma připomíná. Možná byl právě
tento mýtus prvotním vzorem slovanských
iniciací. Zde však nemáme prostor tuto otázku
řešit.
3. Návrh provedení
slovanského mužského
iniciačního obřadu
Nyní přistupme k otázce praktické
rekonstrukce mužského iniciačního obřadu pro
potřeby současného rodnověří. Předně je třeba
říci, že z výše uvedených důvodů by bylo
nemístné lpět pouze na jediném možném
způsobu provedení iniciace. Tento rituál vždy
existoval v nespočtu variant, a proto bude
zcela v pořádku, když bude různými způsoby
prováděn i dnes. V úvahu přicházejí nejen
regionální varianty, vliv může mít i celkové
zaměření iniciovaných a iniciátorů, poněkud
odlišným způsobem může být provedena např.
iniciace člověka, který směřuje k tomu stát se
bojovníkem, a toho, kdo se chce rozvíjet
převážně duchovně. Pak je třeba si také
uvědomit, že iniciace se týká skutečných
životů současných lidí žijících v dnešním
světě. Jsem přesvědčen, že celkový smysl
iniciace je nadčasový a zcela platný i
v současnosti. I dnes je v rámci rodnověří
žádoucí, aby byl člověk iniciací probuzen
k vědomému a odpovědnému životu nejen
vůči sobě samému, ale i svému rodu a
předkům, a aby si také uvědomoval svůj vztah
k bohům, k čemuž iniciace jedince přímo
zavazuje. Avšak všechny doklady, které
o iniciaci máme, jsou buď z dob dávno
minulých, nebo od národů, které žijí velmi
archaickým způsobem života. Mnohé z prvků
Za současných podmínek považuji za
náležité, aby byla iniciace završena po
dosažení 18. roku života, přípravné období
může začít v 17 letech, ba i dříve. U dětí
rodnověrců bude iniciace znamenat
plnohodnotné začlenění do rodnověrského
společenství, u nově přišedších mladého věku
pak může současně plnit funkci vstupního
rituálu do společenství. Považuji za vhodné,
aby období separace bylo u nás
6
Pilát, Štefan: Svatý Jiří a slovanská mytologie. In:
Axis Mundi 2 (1/2007), Bratislava 2008, s. 17–38.
stránka 18 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
transformováno v přípravné období trvající
např. jeden rok, během něhož by se čekatel
intenzivně seznamoval s životem našeho
společenství, se slovanskou mytologií a
obřadností, aby se v tomto období účastnil
pokud možno všech našich obřadů (prominutí
účasti pouze na základě důvodné omluvy) a
aby za toto období prokázal schopnost být
spolehlivým a odpovědným členem
rodnověrského společenství. Pokud by bylo
čekatelů větší množství, mohli by vytvořit i
vlastní iniciační družinu a při svátcích
koledovat podle slovanských tradic. Rovněž
považuji za vhodné, aby byl čekateli určen
iniciační učitel, který mu bude nápomocen a
který bude rovněž za čekatele ručit před
rodnověrským společenstvím.
Po skončení této roční lhůty se pak na
sněmu iniciační učitel vyjádří o připravenosti
nebo naopak nepřipravenosti čekatele
podstoupit iniciaci a po schválení sněmem
učitel po dohodě s obcí a čekatelem určí
termín iniciace a začne se zabývat jejím
organizováním. Samotná iniciace by měla
probíhat při příležitosti slovanských svátků,
mužská při svátku mužských božstev, není to
však nutnou podmínkou. Iniciovaný bude
božstvu, při jehož svátku bude jeho iniciace
probíhat, do určité míry zasvěcen, tedy je
termín iniciace nutno vybrat uvážlivě.
Iniciovaný si také po dohodě s učitelem vybere
nové slovanské jméno nebo se dohodne na
iniciačním navrácení jména stávajícího.
Iniciace bude probíhat v noci, pokud možno
v lese, na místě dostatečně vzdáleném od
hodovního ohně a dalších lidí, aby nemohla
být ničím narušena. Rituálu se budou účastnit
pouze tři iniciátoři a iniciovaný. Iniciovaný
nesmí předem vědět, kdo iniciátoři budou.
Iniciovaný bude ještě před odchodem
iniciátorů odveden na určené místo, kde počne
jeho iniciační cesta, a tam sám vyčká určitý
čas na znamení, po kterém se vydá po cestě.
Na počátku této cesty bude postavena brána,
která symbolizuje jícen Baby Jagy, tedy vchod
do zásvětí.
Po odchodu iniciovaného se po cestě postaví
tři iniciátoři představující předky, kteří
provedou tři zkoušky ze tří okruhů, které musí
dospělý muž zvládat k plnohodnotnému
životu. Je to okruh hospodářství, okruh boje a
okruh moudrosti. Iniciátoři budou mít
škrabošky nebo budou oděni tak, aby měli
zakrytý obličej a iniciovaný tak hned nepoznal
jejich totožnost. Ideální by bylo, kdyby se
iniciátoři postupně ozývali různými nástroji,
např. troubením na roh, bubnováním na buben
nebo pískáním na píšťalu, aby je iniciovaný
hledal podle zvuku.
Jako k prvnímu dojde k iniciátorovi, který
jej podrobí zkoušce z hospodářských
schopností. Je možné vybrat prakticky cokoliv,
nemusí se zdaleka jednat jen o tradiční
záležitosti, ale i záležitosti moderní, to už
záleží na výběru. Iniciátor by však měl
pokládat jen takový úkol, o kterém ví, že ho je
iniciovaný schopen zvládnout. Průběh zkoušky
také může mít i dramatický charakter. Iniciátor
může například představovat žence, který
nemůže sklidit obilí, protože má tupý srp.
Iniciovaný je mu povinen pomoci tím, že srp
nabrousí. Za odměnu pak od něj dostane
amulet, který bude potvrzením o jeho
hospodářských schopnostech.
Pak se ozve druhý iniciátor, který provede
zkoušku v bojových schopnostech. Může také
představovat různé postavy – loupežníka,
mýtického netvora nebo cokoliv jiného. Tímto
iniciátorem by měl být opravdu statný
válečník, který bude nahánět hrůzu. Cílem
iniciovaného nebude skutečně iniciátora
porazit, ale prokázat svou odvahu tím, že se
nebude bát postavit i mnohem většímu a
silnějšímu protivníkovi. Iniciátor poté, co
iniciovaný toto odhodlání projeví, sám ustoupí
a dá iniciovanému druhý amulet. Tento souboj
by se pokud možno měl obejít bez zranění,
proto by měl být proveden beze zbraní a bez
pomoci na místě nalezených holí nebo
kamenů.
Nakonec se ozve třetí iniciátor, který bude
stát před posvátným prostorem, kde bude
završen iniciační rituál. Třetí iniciátor
vyzkouší iniciovaného z moudrosti. Otázka
může být ve formě hádanky a měla by se týkat
slovanské mytologie. Iniciovaný správnou
stránka 19 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
odpovědí dokáže svou orientaci v náboženství
předků. Otázka by měla být zvolena tak, aby
na ni byla jednoznačná odpověď, není to místo
pro intelektuální polemiky. Tím iniciovaný
získá třetí amulet a prokáže tak připravenost
podrobit se vlastní iniciaci. Pokud v nějaké ze
zkoušek selže, nemůže iniciace dále
pokračovat a musí se po určitém čase znovu
opakovat.
K sakrálnímu prostoru mezitím přijdou další
dva iniciátoři. Vlastní obřad pak vede iniciátor
moudrosti – žřec. V sakrálním prostoru by
měly být sošky znázorňující bohy a předky,
může se tak dít i na již vybudovaném obětišti,
avšak stále bez obecenstva. Iniciovaný před
idoly poklekne a iniciátoři se kolem něj
rozestoupí. Žřec pak představí iniciovaného
bohům, duchům a předkům a každý
z iniciátorů potvrdí, že iniciovaný dokázal
obstát v každé oblasti, tedy je hoden a
připraven stát se důstojným následovníkem
svých předků. Žřec pak vezme předem
připravenou nádobu s mrtvou vodou a
iniciovaného pokropí se slovy oznamujícími
konec jeho dosavadního života. Poté vezme
nádobu s živou vodou a pokropením
zemřelého probudí k novému životu. Vzápětí
mu iniciátoři udělí nové jméno, které bylo
vybráno po dohodě s učitelem. Iniciovaný
následně pod novým jménem slíbí, že bude
v novém životě dělat předkům, bohům a
všemu slovanskému rodu čest. Pak by bylo
vhodné kdyby se na znamení nového života
oděl v prosté bílé roucho. Tím iniciace končí a
všichni se již společně navrátí k hodovnímu
ohni, kde bude nově iniciovaný přivítán
s jásotem a veselím. O konkrétním průběhu
iniciačního obřadu jsou všichni, kteří se na
něm podíleli, vázáni mlčenlivostí.
Vítoslav
Seznam použité literatury:
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Caraman, Piotr: Obrzęd kolędowania u Słowian i Rumunów. Kraków 1933.
Eliade, Mircea: Iniciace, rituály, tajné společnosti, mystická zrození. Brno 2004.
Erben, Karel Jaromír: Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích
původních. Praha 1865.
idem (jako Miletínský, J. E.): Pták Ohnivák a liška Ryška. In: Máj. Jarní almanah na rok
1858. Praha 1858.
Pilát, Štefan: Svatý Jiří a slovanská mytologie. In: Axis Mundi 2 (1/2007), Bratislava 2008,
s. 17–38.
Pírková-Jakobson, Svatava: Some symbols in Slavic ritual folklore: The Whitsun Ride of
Kings. In: American contributions to the Fourth International Congress of Slavicists,
Moscow, September. 's-Gravenhage 1958.
Propp, Vladimir Jakovlevič: Morfologie pohádky a jiné studie. Jinočany 2008.
Стојковска, Гордана: Речник на јужнословенска митологија. Скопје 2004.
Váňa, Zdeněk: Svět slovanských bohů a démonů. Praha 1990.
stránka 20 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
LUGHNASADH
P
řichází svátek Lughnasadh a s ním se
pozvolna objevují i první známky
nadcházejícího podzimu. Mnozí z vás už jistě
cítí podzim ve vzduchu a vnímají, že sluneční
paprsky jsou teď jiné, jakoby měkčí a dopadají
na zem pod docela jiným úhlem, než ještě před
jedním či dvěma měsíci. Ten, kdo trochu
fotografuje, dobře ví, jak těžké je v tomto
období udělat kontrastní fotku. Známek
nastupující změny je však kolem nás vidět
daleko více.
Když jsem se před lety začal seznamovat
s pohanským kalendářem, vyvedlo mě trochu
z míry, že staří Keltové vítali příchod
podzimu, ale i zimy, jara a léta přibližně o
půldruhého měsíce dříve, než jsme na to zvyklí
podle současného kalendáře dnes my. Čím déle
však s pohanským kalendářem pracuji, tím
více dávám našim dávným předkům za
pravdu. Staré národy si dobře uvědomovaly, že
všechny věci v přírodě mají svůj přirozený
vývoj. Začátky většiny dějů bývají pozvolné,
zprvu takřka neznatelné, postupně nabírají na
síle a intenzitě, a když dosáhnou vrcholu,
pozvolna zase odeznívají. Je to klasický
model, který lze vypozorovat v životě člověka,
zvířat i rostlin, ale také ve fázích Měsíce a
roční pouti Slunce na obloze. Podobné je to
s jarem, létem, podzimem a zimou. Také tato
období mají z pohanského pohledu své někdy
jen těžko postřehnutelné začátky, své vrcholy,
jimiž jsou slunovraty a rovnodennosti, a pak
konce, kdy tajemným způsobem přechází
jedno roční období do druhého. Dnes už mi
připadá vítání podzimního období v srpnu
naprosto přirozené. Srpnové dny bývají často
ještě horké, ale po západu slunce se již citelně
ochlazuje. Podzim se už hlásí desítkami
drobných znamení. Obilí zraje, jeřabiny se
barví do ruda a bezinky tmavnou, stačí se jen
rozhlédnout.
Kdykoli se blíží Samhain, Imbolk, Beltine,
nebo Lughnasadh, napínám svoji pozornost,
abych ty první jemné posly daných období
rozpoznal. A tak, zatímco většina mých
nepohanských přátel nebo kolegů v práci si
začátkem srpna přicházející podzim ještě
nepřipouští a křečovitě se drží představy nikdy
nekončícího léta, mé smysly jsou rozechvělé
nastupující změnou.
První drobné proměny, které začátky
ročních dob doprovázejí, považuji za velmi
důležité. Je třeba si uvědomit, že zatímco
okamžiky slunovratů a rovnodenností jsou
pevně dané, přicházejí s železnou pravidelností
a dají se vypočítat, s příchodem jara, léta,
podzimu a zimy je to každý rok trošku jinak.
Přestože se dnes slavení keltských sezonních
svátků ustálilo na datech 1.listopadu, 1.února,
1.května a 1.prosince, vždycky a všude to tak
nebylo. Je známo, že v některých oblastech
Keltové například neoslavovali Beltine dříve,
než rozkvetly první hlohy. Tím nechci říct, že
bych snad sám kvůli hlohům a podobným
věcem posouval termíny svých sabatových
rituálů, chci jen říct, že hlavním předmětem
našich sabatových oslav jsou právě tyto
přírodní změny! Oslavovat například právě
aktuální Lughnasadh pouze proto, že je
prvního srpna a nevšimnout si přitom, že listí
v korunách lip začíná pozvolna žloutnout, by
jistě nemělo valný smysl. Řídit se při oslavách
pohanských svátků pouze datem v kalendáři a
být přitom slepým k přírodním proměnám ve
svém okolí by totiž bylo tím pověstným
zaměněním prstu, který ukazuje na Měsíc,
s Měsícem samým. Kolo roku s osmi
pohanskými svátky, které je součástí mnoha
wiccanských, druidských i jiných pohanských
tradic, je důmyslným nástrojem, jenž má
pomoci člověku prohloubit jeho vztah
s přírodními cykly a krajinou, ve které žije.
Bez skutečného vztahu k přírodě, založeného
stránka 21 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
na žitých zkušenostech a autentickém
pozorování, by bylo veškeré oslavování pouze
mrtvým aktem bez života a duše. Rád si
vždycky přečtu veškeré dostupné informace o
tom, jak se sezonní keltské svátky slavily
v Irsku, Británii apod., ale za mnohem
důležitější pokládám to, jak tyto svátky
oslavuji já a co znamenají pro mne. Nežiji na
skotské vrchovině, nepasu dobytek, ani
nepracuji na poli, a proto budou mé zkušenosti
s Lughnasadhem a dalšími svátky nutně jiné,
než zkušenosti skotského pastevce. Pro mne,
jakožto městského pohana žijícího a
pracujícího v Jižních Čechách, je například
jedním z velkých znamení příchodu
Lughnasadhu odlet rorýsů. Rorýs obecný je
výborný ptačí letec, který v minulosti hnízdil
ve skalních rozsedlinách a který nyní s oblibou
obývá dutiny panelových domů našich sídlišť.
Přilétá k nám na přelomu dubna a května a
odlétá brzy po začátku srpna. Dá se tedy říci,
že jeho pobyt u nás se zhruba kryje s obdobím
mezi Beltinem a Lughnasadhem. Den, kdy
utichne nad sídlištěm pronikavý rorýsí křik a
z oblohy zmizí poslední letec se srpovitými
křídly, je pro mne zároveň dnem, kdy opravdu
přišel Lughnasadh. Mám vypozorováno, že to
bývá kolem 10. srpna. Pozoruhodné je, že 10.
srpen je zároveň dnem svatého Vavřince.
V tento den se u nás kdysi říkávalo „Svatý
Vavřinec, první podzimec.“ Nezapadá to do
sebe krásně? Jen o pět dní později, tedy 15.
srpna oslavují katolíci svátek Nanebevzetí
Panny Marie. Během tohoto svátku bývalo
dříve v kostele posvěcováno koření a byliny a
lidově byl nazýván svátkem Panny Marie
kořenné. Vladimír Šiška v knize Keltské
horoskopy uvádí, že ve stejný den slavívali
Keltové zásnuby bohyně Matky Země s bohem
nebes Taranisem. Křesťanský svátek
Nanebevzetí Panny Marie je tedy pouze
novější variantou této staré pohanské oslavy.
Kdykoli se s manželkou a dětmi vypravíme 15.
srpna na Mariánskou pouť k nedalekému
poutnímu kostelu v Klokotech, myslím na tuto
tajemnou spojitost. Zvednu hlavu do korun
starých lip, které rostou kolem klokotského
kostela, a vím, že některé listy stromů už
budou žluté. Rorýse na obloze určitě
nespatřím, v té době bývají už pryč. Přichází
Lughnasadh, je čas poděkovat Matce Zemi za
její dary, vyzdobit oltáře ovocem, obilím a
bylinami a přivítat a přijmout nadcházející
změny.
Miky
stránka 22 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
Lugnasadh still rocks!
Svátek sklizně v kontextu současné společnosti
T
oto je krátké zamyšlení nad významem
svátku sklizně v současném postindustriálním světě. Nečekejte historické orgie
plné „faktů“ obhájených dobrými referencemi,
nečekejte ani ohnivou ekologickou agitku na
obhajobu smyslu pohanských náboženství.
Mým cílem je především na chvíli se zastavit a
nahlas meditovat nad jedním článkem řetězu,
který dohromady tvoří mýtus Kola roku.
„The Wheel“ (Kolo)
Kolo roku, jakkoli čerpá inspiraci
z hluboké studnice západní okultní tradice a
starých pohanských náboženství, je stále
moderním synkretickým mytologickým
příběhem, který je podle mě navržený tak, aby
vyhovoval potřebám současného člověka
žijícího v globalizovaném světě. Svět se mění
vlivem historie a spolu s ním se nevyhnutelně
mění také některé významy pohanských
svátků. Musí to tak být, pokud nemají být
časem považovány za zbytečné. Pokud bych
měl nějak charakterizovat současný trend
v tomto směru, řekl bych, že se stále více
„psychologizují“, a to především díky vlivu
myslitelů 19. a 20. století, jako byl sociolog
É. Durkheim nebo psycholog S. Freud, kteří se
každý svým způsobem věnovali fenoménu
kolektivního vědomí a nevědomí. Největší vliv
na „psychologizaci“ pohanských náboženství
však podle všeho měl psycholog C. G. Jung a
jeho úspěch u generace hippies, díky které
zažilo pohanství svůj moderní „boom“. Je
logické, že čím více se náboženství stává
osobní záležitostí, popřípadě záležitostí
uzavřených komunit a čím více se ve
společnosti uplatňuje dělba práce, tím více
mají lidé potřebu věnovat se především
vnitřním aspektům fenoménů jako je smrt,
narození nebo sklizeň. Když se podíváme na
většinu rituálů napsaných ke svátku sklizně,
nejde tu o zemědělce a jejich podíl na výrobě
mouky, ze které se později vyrábí housky na
regálech supermarketů. Hlavní roli tu hraje
jakási „vnitřní sklizeň“ toho, co jsme v životě
zaseli, mystérium oběti nebo naše osobní
vnímání přírody kolem nás, které je plné
obdivu bez vnímání naší totální závislosti na
ní.
Přes moderní trend „psychologizace
náboženství“ však zůstávají některé věci
nezměněny. Kolo roku se možná otáčí stále
více uvnitř každého z nás, ale každý z nás je
stále stejným způsobem závislý na tom, co se
děje kolem. Tak například, jako malí lidé
potřebujeme někoho, kdo se o nás postará,
abychom přežili. I když dnes frčí vztahy na
bázi partnerství, stále se zas a znovu
zamilováváme a jsme kvůli tomu schopní dělat
opravdu neuvěřitelné věci. Anebo kupříkladu, i
přes naší zdánlivou nezávislost na přírodě,
jsme stále bytostně závislí na skutečnosti, že
další den opět vyjde slunce, že se roční období
budou střídat tak, jak očekáváme a že každé
léto sklidí zemědělci svou úrodu, abychom
mohli sáhnout pro své housky na regálech
obchodů. Pojďme se nyní podívat na dva
krátké příběhy:
stránka 23 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
Příběh první –
„Luughnaaaasaaaad,
is the life and the
death of the Corn
king“
Procesí se táhne prašnou cestou
směrem k polím. V popředí kráčí kněží, za
nimiž je mohutnými voly tažen vůz plný
pořvávajících zvířat určených k oběti.
Uprostřed mezi zvířaty sedí mladá panna
zahalená v bílém závoji. Její role
v přicházejícím rituálu je jasná. Stane se
bohyní úrodné země, která sama zažehne
velikého proutěného muže plného zvířecích
obětin, mléka, medu, lnu a dalších produktů,
které v předcházejícím roce stvořili lidé z celé
vesnice. Lidé v procesí mají až fanatický výraz
v tváři plný nábožného vytržení. Jen děti
pobíhají mezi lidmi a pokřikují. Přesto i ony
cítí, že dnes je velký den. Proutěný muž hoří,
zvířata křičí, lidé zpívají, bohové si berou své
oběti. Začíná velká slavnost sklizně, pivo teče
proudem. Pole plné zlatých klasů září v celé
své kráse naposledy.
Příběh druhý „Tractoooooor!“
Po polích „drandí“ kombajny a sklízejí
tuny obilí. Je to fuška. Ačkoli družstvo
disponuje velkým množstvím těžké techniky,
člověk se musí pořád hodně ohánět. Sklizeň
trvá nejméně týden. Tonda ve zmijovce
několikrát zkolabuje v letním parném horku.
Chlapi si opravdu každý večer zaslouží svůj
orosený půllitr piva. Pole plné zlatých klasů
září v celé své kráse naposledy. Další týden si
žena s kočárkem koupí v Kauflandu housky,
které upekla pekárna z mouky, kterou vyrobili
ve mlýně, jenž pravidelně mele obilí z polí
chlapíků s půllitrem. O tom však sama nemá
ani tušení.
„The world is
changed (?)“ (Svět se
změnil (?))
Jak vidno, oba příběhy se v mnohém
liší. Hlavní změnou, která se odehrála
v přechodu od agrární k industriální
společnosti, je rozvinutí dělby práce. Tedy, že
každý z nás se specializuje na jiné odvětví
pracovní činnosti a tvoří jakési pomyslné
ozubené kolečko v soustrojí zvaném
společnost. Tato dělba práce se později
s přechodem k post-industriální, informační
společnosti rozvinula ještě více, až do
netušených mezí. Dříve se sklizeň týkala celé
komunity. Dnes je záležitostí vyhraněné a
specializované skupiny lidí, kterým budu pro
zjednodušení říkat „zemědělci“. A teď přichází
logická otázka. Proč by se měl moderní
městský člověk ve svém náboženském jednání
věnovat reálnému, fyzickému aktu sklizně?
Nemělo by to být záležitostí zemědělců? My
bychom se přeci měli klanět svým počítačům,
které nám přinášejí obživu. Takto to vypadá,
jako bychom zůstali „zaseklí“ někde ve
středověku a reálného současného světa kolem
sebe si vůbec nevšímali…
A toto je podle mě ten největší omyl.
Pokusím se ho vysvětlit a právě na něm
ukázat, jak je dnes svátek sklizně, ve svém
reálném, fyzickém aspektu ohromně důležitý.
Předpokládám, že se mnou budete souhlasit, že
pohanství by se nemělo zastavit na pravěkém
myšlení a naopak být náboženstvím
současnosti, které dokáže dávat odpovědi na
otázky dnešního světa. Jistě, počítače nám
přinášejí obživu. Já mám ten svůj rád a
dokonce jsem mu dal i jméno a svým
způsobem s ním magicky pracuji. Ale faktem
je, že když ho teď vyhodím z okna, nestane se
reálně téměř vůbec nic. Teoreticky to dokonce
můj život v mnohém obohatí, protože budu mít
víc času na čtení knih, na přátele nebo
dopolední procházky parkem. A teď si zkuste
představit, že nebude žádná sklizeň. Jasně,
obilí můžeme nakoupit z jiných zemí a prodat
stránka 24 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
jim na oplátku nějaký ten uran. Jenže ačkoli
máme takto „promakaný“ záchytný systém
zabezpečení, faktem je, že žádný systém
nefunguje stoprocentně a věčně. Stačí, aby se
u nás k moci dostala skupinka agresivních
tupců, jako například v KLDR, nebo abychom
byli ve válečném konfliktu, a máme tu
chudobu a hladovění, podobně jako stále ještě
ve velké části světa.
Svátek sklizně není nějakým zpátečnickým
rozmarem, je to slavnost, která nás učí, že naše
současné sociální a fyziologické jistoty nejsou
ničím samozřejmým. To je podle mého názoru
v současném světě progresivní a nikoli
zpátečnická myšlenka. Pohanství přichází
s jednoduchou ideou – rozhlédni se a zamysli
se nad tím, co je pro tebe v životě opravdu
důležité. Je to dodržení sjednaných termínů,
nebo vlastní otec, kterého jsi od malička
neviděl? Lak na nehty pro manželku, nebo
skutečnost, že máš co jíst? Neříkám, že je
nutné spokojit se s málem, ani že práce nebo
dělání radosti manželce nejsou důležité věci.
Důležité jsou a hodně. Ale skutečnost je
taková, že práci si dokážeme najít znovu,
z rozchodu se otřepeme a můžeme jít dál.
Ovšem otce máme jen jednoho, stejně jako
fyzické zdraví. Bohužel (nebo naštěstí),
příroda to zařídila tak, že tenhle život žijeme
jen jednou a to velmi krátce. Pohanství nás učí
být vděčnými za to, že tu můžeme být a učí
nás žít. Svátek sklizně je proto pro mě
důležitým momentem, kdy si uvědomím, že to
co mám a s čím můžu v životě hospodařit, není
samozřejmostí a že bych měl, jak jednou kdesi
napsal W. Shakespeare, „chytit každý okamžik
za pačesy.“
Jožka
stránka 25 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
Probuzení válečnického
principu, uctění
Catuboduy
Rituál se odehrál na PaganConu v Chotěboři, v červenci 2010
P
ohanský rituál v současném druidském
hávu v duchu ADF - staré symboly,
dávná jména, ale moderní, praxí ověřené
postupy spíše než rigidní rekontrukce.
Tento rituál byl zkonstruován s vědomím, že
jej povede přímo jeho autor a tým přátel, kteří
jsou zkušení a schopní praktikující a na které
se lze spolehnout. Počítalo se však i s účastí
úplných nováčků a nevyhraněných účastníků
se zájmem o pohanství, kteří dosud rituály
neprováděli. Proto jsou uvedené řízené
meditace velice krátké, složené pouze
z klíčových slov a bez obvyklé barvitosti a
hypnotických prvků, které se jinde používají
pro hlubší sestup a intenzivnější práci. Pokud
tento rituál budete chtít provést, je na vašem
zvážení, jestli máte zázemí týmu lidí, kteří
vám pomohou udělat z něj tak pěknou a
intenzivní zkušenost, jakou bylo jeho
provedení v Chotěboři.
Rituál by měl mít vyšší tempo a energii.
Jednotlivá gesta a kroky by se měly provádět
rázně, rituální fráze říkat nahlas, rytmicky.
Ideální je provádět jej za tmy, u ohně.
Významy jednotlivých kroků a gest zde nejsou
vysvětleny, předpokládá se základní znalost
rituální struktury ADF, viz zejm.
http://www.adf.org/rituals/explanations/coreorder.html (18.7.2010)
Role, zde uvedené, jsou následující – kněz
je ten, kdo vede rituál. Mohou být i
rovnoměrně rozdělené mezi kněze a kněžku,
případně rituální tým. Bojovník 1-2 jsou
zkušení praktikující s bardským potenciálem.
Rituál „probudí“ a potáhnou, takže s jejich
volbou buďte opatrní. Ostatní role jsou
popsány prostě položkou „druid“, což
znamená jakýkoliv praktikující a připravený
člověk z týmu, nemusí to být stále tatáž osoba.
Bojovníci, druidi i účastníci mohou stejně tak
dobře být i bojovnice, účastnice a druidky – a
v našem provedení rituálu také byly! Pouze
jsem pro úsporu místa všude nepsal lomítka.
Zvonek.
Kněz: Přišli jsme sem uctít Catuboduu.
Přišli jsme sem probudit a poznat aspekt
bojovníka, válečníka v našich nitrech. Pocítit
energii bitevního pole, sílu, která proudí
z našich kořenů a od našich bohů a která nás
chrání a umožňuje nám chránit to, co je nám
nejdražší.
Kněz: Kratičká stromová meditace na
vyladění
Kněz: Oheň nebes, voda hlubin. Buetid Ita!
[buejtidíta] (a tak se staň)
(žehná ohni a vodě)
(obchází kruh, staví se čelem k jednotlivým
účastníkům)
Kněz: Kdo jsi?
stránka 26 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
Účastník: Bojovník! / Bojovnice!
Kněz:
Kněz: Neslyším. Kdo jsi? (pokud odpověď
není jasná a sebejistá)
Ať je nám oheň cestou do horního světa, říše
bohů.
Účastník: Bojovník!!! / Bojovnice!!!
(případně opakovat)
Ať je nám studna cestou do dolního světa,
říše mrtvých.
Kněz: Vítej, bojovníku/bojovnice. Žehnám
ti ohněm.
Ať je nám strom páteří, jež nese a spojuje
světy. Ať po jeho větvích přijdou bytosti
Země.
(kadidelnice)
Bojovník 1: Co jsi?
Kněz:
Účastník: Bojovník! / Bojovnice!
Ohněm a vodou,
Bojovník 1: Neslyším. Co jsi?
mezi zemí a nebem
Účastník: Bojovník!!! / Bojovnice!!!
stojíme jako strom světa.
Bojovník 1: Vítej, bojovníku/bojovnice.
Žehnám ti vodou.
(kadidelnice)
S hlubokými kořeny, vysokou korunou.
Buetid Ita! [buejtidíta]
Všichni: Awen. Awen. Awen.
Bojovník 2: Kdo tu je?
KRRRRááááááááááá! (Hlasité, hromadné
zakrákání...)
Účastník: Bojovník! / Bojovnice!
Bojovník 2: Neslyším. Kdo tu je?
Účastník: Bojovník!!! / Bojovnice!!!
Bojovník 2: Vítej, bojovníku/bojovnice.
Žehnám ti zemí.
(hůl)
Všichni se vezmou za ruce a při volání je
pomalu zdvihají. Při slovech “Bádentír
Duaorica.“ (Ať jsou brány otevřeny.)
vizualizují spirálu kroužícího světla, bránu
mezi světy, pustí se a máchnou rukama do
výše.
Druid:
(postaví se do čela)
Cernunne, strážce stezek mezi světy,
Kněz: Kdo jste?
Velký, Rohatý, voláme tě,
Všichni: Bojovníci! / Bojovnice!
Otevři nám brány Jinosvěta!
Kněz: Neslyším. Kdo jste?
Střež nás a prováděj na naší cestě
Neviděným světem!
Všichni: Bojovníci! / Bojovnice!
Kněz: Dobrá tedy. Ať je toto místo naším
místem. Přináším úlitbu místním duchům.
Tento prostor je nyní vyhrazen nám. Kdo
nechce přijít újmě, ať se vzdálí a upokojí.
Jdeme si sem pro požehnání Spřízněných. Kdo
by nám chtěl bránit, zakusí ostří našeho meče!7
Buetid Ita! [buejtidíta]
Kněz: zkrácená meditace dvou sil.
(http://www.adf.org/rituals/meditations/twopowers.html)
7 Za poznámku a změnu provedenou při přípravném
briefingu děkuju Zahradovi a Noiře.
Cernunnos, Badentir Duorica! [bádentír
dúoríka] (Cernune otevři brány)
Druid:
Volám předky, válečníky, hrdiny, vojáky,
vůdce a vládce. Hrdí a stateční mužové a ženy,
jež jste padli se zbraní v ruce, v potocích krve,
po boku bratří a sester za to, co vám bylo
drahé. Ochránci, strážci, bojovníci, zveme vás
mezi nás a vzdáváme vám čest a chválu.
Přicházíme se od vás učit.
Předkové, buďte nám svědky a oporou
stránka 27 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
v tomto rituálu. Předkové, zveme vás na toto
místo!
Druid:
Duchové, buďte nám svědky a oporou
v tomto rituálu. Vznešení duchové, zveme vás
na toto místo!
Druid:
Volám bohy a bohyně války a sváru. Patrony
síly a statečnosti. Ochránce bojovníků,
průvodce neohrožených, ty, jež mají rádi ty
odvážné, udatné a odhodlané mezi námi.
Otcové a matky hrdinů, patroni ochránců,
strážců a bojovníků, zveme vás mezi nás a
vzdáváme vám čest a chválu. Přicházíme se od
vás učit.
Bohové a bohyně, buďte nám svědky a
oporou v tomto rituálu. Božstva, zveme vás na
toto místo!
Kněz:
Léto bez květin,
kráva bez mléka,
necudné ženy,
zbabělí muži,
zajatci bez krále,
lesy bez ořechů,
vody, jež neplodí.
To bude konec světa. Dokud však květy
pokvetou a mléko poteče, je naším právem a
povinností žít ctnostně. Pracovat na sobě. Žít.
Nepřežívat. A životu patří i boj a schopnost
čelit těžkostem a nepřátelům. Proto teď
povoláme bohyni smrti a bitevních polí,
královnu padlých hrdinů, a uctíme ji.
Nemnalijumi te, Catubodua.
Havraní bohyně, slyš nás!
Strážkyně kotlíku, upamatuj se!
Paní krví zbrocené země, voláme tě!
Volám duchy bytostí se zuby, ostny, trny a
drápy. Volám naše jedovaté a pichlavé bratry a
sestry. Ochránci, strážci a predátoři, zveme vás
mezi nás a vzdáváme vám čest a chválu.
Přicházíme se od vás učit.
Kněz:
Královno padlých, naslouchej nám!
Jménem pouta, pro něž se ti v dávných
časech klaněli a umírali se tvým jménem na
rtech,
tě voláme, abys v nás probudila jiskru
hrdinství.
Krev válečníků a válečnic.
Volám tě, na toto místo, Catuboduo,
Catuboduo, Catuboduo!
Vítej v našem kruhu a přijmi naše oběti.
Anson rodija gabiete!
Upři na nás zrak svých zelených očí a hleď;
jsme hodni žádat o tvé požehnání.
Dej nám sílu čelit nepřátelům, chaosu a vší
špíně, co by nám chtěla škodit.
Kolo přípitků na Catuboduu. Následně
obětiny – kdo chce.
Kněz: Pozvali jsme na toto místo předky,
duchy a i bohy válečníky a obětovali jsme
mocné bohyni Catubodue. Je čas vydat se na
krátkou cestu za vaším válečnickým já a na
první boj.
Vede vizualizaci – sestup na bojiště a
tréninkový boj s nějakým nechtěným aspektem
sebe sama s pomocí magické zbroje a meče.
Zahalení tmou, probuzení v aréně, kde se
objeví zbroj a meč. Z temnoty na opačném
konci arény vystoupí nějaký neoblíbený stín.
Slabost, myšlenka nebo problém, který
bojovníka teď trápí. V lítém boji jej
požehnanou zbrojí a mečem vybavený
bojovník rozseká na kusy. Pak opět zahalení
tmou a návrat. Je dobré ověřit, že nikdo
neusnul nebo není trošku mimo (požádat
účastníky o zvednutí ruky), ačkoliv ve stoje se
to nestává.
Kněz: Hle, mocný pohár magie, vylévající
se požehnání mocných. Když se dělíme o
nápoj bohů, pijeme odvahu, zdraví a sílu konat
naši vůli ve službě Zářícím. Uctili jsme tě,
havraní bohyně, vás, mocní předkové, i vás,
vznešení duchové, a prosíme, abyste nás na
stránka 28 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
oplátku též poctili, protože dar si žádá dar.
Zářící, požehnejte naše duchy a životy skrze
vody života, které pijeme.
Hle, vody života!
Obdobně může kněz/kněžka požehnat i
koláčky, jako zdroj síly a požehnání bohyně.
Následně se pijí „vody života“ na uctění
Catuboduy a padlých předků a jí se pokrm
ohně na uctění statečných a trpících. Je dobré,
když kněz/kněžka chodí okolo kruhu a pití
nebo koláčky nabízejí („vody života,“
případně „blessed be“ )
→ fernet a rybízová šťáva cca 3:2 + trocha
limetkové šťávy
→ chleba s pálivou pomazánkou (dijonská
hořčice, chilli omáčka, pepř)
Druid: Bohyně Catubodua nám požehnala.
S radostí v srdcích, vraťme se do říše
smrtelníků konat svou i jejich vůli. Pokaždé,
když je vzýváme, jsou silnější a lépe
naslouchají našim tužbám. Nyní však nadešel
čas se rozloučit. Poděkujme tedy těm, které
jsme sem pozvali.
Spřízněným, Matce Zemi a zejména
Catubodue).
„Suos bratos!“ (Tj. vzdáváme vám dík –
všichni opakují)
Kněz: Se strážcem bran a naší magií
končíme náš rituál.
Ať je oheň plamenem, studna vodou a brány
mezi světy zavřeny.
Cernunnos, Clausontir Duorica! [klausontír
dúoríka] (Ať jsou brány zavřeny)
Všichni: Clausontir Duorica!
Kněz: Rituál je u konce.
Všichni: Ať je to tak.
Kněz: Bojovníci a bojovnice, kruh je
otevřený. Žehnám vám. Buďte s bohy a dokud
to lze, žijte v míru.
S díky všem, kteří s rituálem pomohli,
zejména Airisovi, TPM, Codymu, Lithin,
Zahradovi, Noiře a všem bojovníkům, co
s námi spojili síly při volání havraní bohyně
bitevních polí.
Poděkování… (postupně všem pozvaným
Eurik
stránka 29 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
Finské pohanství
D
Pokračování z minulého čísla Věstníku.
ále byli za vlivné bohy považováni
velcí duchové ovládající přírodu. Někdy
se jim říkalo „králové“. Například Ahti byl
králem vody, jeho rybáři žádali o štěstí při
rybolovu. Král lesa se jmenoval Tapio. Spolu
se svou ženou Mielikki vládl lesům, všem
rostlinám, které v nich rostly, všem zvířatům,
jež v nich žila a všem duchovním bytostem,
jež v nich přebývaly. Před lovem se k němu
modlili lovci a přinášeli mu oběti. Také zvířata
a rostliny měly své duchy - předky, kterým se
říkalo emuu. Jejich úkolem bylo starat se o
blaho svých „synů“ a „dcer“. Tak například
pokaždé, když lidé zabili medvěda, modlili se
a obětovali Hongotar, emuu medvědů, aby
věděla, že její syn nezemřel bezdůvodně.
Různá prostředí, místa, bytosti i lidé měli
vlastní strážné duchy, haltija. Všeobecně se
mělo za to, že se duchové na některých
místech v přírodě shlukují do skupin, které
mají spirituální sílu a které se nazývaly väki.
Ve vodě například najdeme väki vody, v ohni
väki ohně. Když lidé něco považovali za
spirituálně silné, říkali tomu väkevä (silné).
Každé väki střežilo své území, a pokud se
k němu nepřistupovalo s náležitým respektem,
nebylo nepravděpodobné, že se rozhněvá.
Když někdo třeba klel blízko jezera, väki vody
na něj mohlo seslat nemoc.
Bůh Pekko nebo Pellonpekko (Pekko z polí)
byl tím, kdo zasel všechny rostliny a lesy
světa. V čase obdělávání polí ho lidé volali,
aby jim přinesl štěstí. Pekko byl považován za
boha zemědělství a obilí. Zvlášť úzce byl
spojován s ječmenem, takže byl vlastně i
bohem piva, posvátného nápoje starých Finů.
Každá komunita měla svého vlastního
místního haltija, kterého lidé společně uctívali
na posvátných místech, například v hájcích.
Svého haltija nebo strážného ducha měly i
rodiny, budovy, statky a pole. Úkolem těchto
bytostí bylo ochraňovat a zajišťovat prosperitu
a plodnost. Strážní duchové mohli někdy
škodit jinému stavení, třeba krást jeho
obyvatelům potraviny nebo hýbat s milníky.
Když se blížilo nějaké nebezpečí, zjevovali se
haltija členům domácnosti, aby je varovali. Na
dvoře nebo vevnitř v domě bylo obvykle
vyhrazené místo, které sloužilo jako oltář na
obětiny, a někdy i jako příbytek pro haltija. Ze
všeho nejčastěji to byl posvátný strom nebo
kámen (napakivi) na dvoře. Lidé dávali
strážným duchům obětiny, aby si je příznivě
naklonili. Rozzlobení haltija totiž mohli
způsobovat neštěstí a všeobecně být velmi
nebezpeční.
Spekuluje se o tom, že původně byli
v mnoha případech místními strážnými duchy
duchové předků. Někdy byli lidé přesvědčeni,
že haltija je duch toho, kdo bydlel v domě jako
první. Když se stavěl nový dům, lidé se
k němu pomocí zvláštních rituálů a kouzel
snažili haltija přilákat. Tak se strážcem nového
domu mohl stát třeba některý z místních
přírodních duchů.
Duše
Staří Finové věřili, že lidé mají více duší či
duševních entit. Jednou takovou entitou bylo
henki, což by se dalo přeložit jako duch, dech,
duše, přízrak nebo život. Henki bylo chápáno
jako životní síla, která přebývá v tělech
lidských bytostí a která se projevuje dýcháním
a tělesným teplem. Původní slovo pro henki,
löyly, se dnes používá pro horký vzduch
v sauně. Ztratit löyly bylo pro člověka osudné.
Duše - itse byla považována za skutečné
stránka 30 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
lidské „já“, odpovídala sociálnímu konceptu
sebe sama a byla manifestací toho, za co se
lidé sami považovali. Slovo itse funguje
v moderní finštině jako zájmeno se stejným
významem jako anglické „myself“. Lidé si itse
představovali jako stín nebo zrcadlový odraz
člověka. Mohlo se také stát, že člověk itse
ztratil, následkem čehož pak skončil jako
itsetön (bez itse). Člověk - itsetön se
vyznačoval neduživostí a pobledlostí, byl
sklíčený a trpěl chronickou smůlou. Navíc
mohl člověk následkem ztráty této části duše
ochrnout, onemocnět epilepsií či propadnout
alkoholismu. Mezi způsoby, jak o itse přijít,
patřilo například porušení přísahy či
alkoholismus. Stávalo se také, že duši - itse
živého člověka nalákali duchové jeho
zemřelých blízkých, aby je následovala do
Tuonely. Na navrácení takové duše pak musel
zapracovat místní tietäjä neboli věštec.
Dále měl každý člověk vlastního strážného
ducha, někdy dokonce více než jednoho.
Tohoto osobního haltija, kterému se říkalo
Luonto, každý získal zhruba v době, kdy mu
vyrostl první zub, popřípadě v době, kdy
dostal jméno. Pojmenování Luonto se odráží
ve dvou moderních finských slovech: luonne
(charakter člověka) a luonto (příroda). Kdo
měl mocného Luonto, měl i silnou osobnost.
Takový člověk pak býval schopný ve věcech
všedních i duchovních a všeobecně míval
v životě úspěch.
Lidé nejspíš dávali Luonto do souvislosti se
zemřelými příbuznými přebývajícími
v Tuonele. Někdy byl Luonto považován za
prvního mýtického předka, který stál na
počátku rodinné linie. Luonto člověka všude
následoval, chránil ho a přinášel štěstí. Po
příchodu křesťanství se Luonto přetavil na
křesťanský koncept anděla strážného.
Luonto mohl svého člověka „předejít“ na
cestě, takže lidem připadalo, jakoby onen
člověk už přišel. Tomuto jevu se říkalo
etiäinen. Všeobecně se mělo za to, že ti, kteří
způsobují hodně takových situací, jsou lidé se
silnou osobností a charismatem, a etiäinen se
proto považovalo za záležitost pozitivní nebo
neutrální. Opačný případ, tedy pocit, že něčí
Luonto slídí okolo, i když už dotyčný odešel,
byl naopak chápán jako něco velmi
negativního. Myslelo se, že takový člověk už
brzy zemře nebo se mu stane závažná nehoda,
a jeho duši se za ním proto nechce.
Když byl Luonto hodně potřeba, mohl ho
člověk pomocí zaříkání přinutit, aby povstal
z lovi (hluboké místo, ve smyslu Tuonela).
Když se Luonto někoho zmocnil, začal se
takový člověk chovat náruživě, fanaticky a
někdy až horečně. Luonto člověka, který
spáchal něco velmi zlého nebo který utrpěl
náhlý šok, se mohl vyděsit a odejít, a zanechat
tak dotyčného člověka nemocného, sklíčeného
a štěstím opuštěného.
Lidé někdy kromě henki, itse a Luonta měli
i další osobní „pomocníčky“, kteří svým
pánům přinášeli prosperitu a štěstí. Mezi
takové patří například bytosti jako tonttu a
para, stvořený pomocníček, snad něco jako
homunkulus. Tietäjä mohl mít za pomocníčky
duchy zvířat, jejichž fyzické protějšky si
choval jako mazlíčky. Šlo například o lievo
(havran) či o hady.
Smrt
Když člověk zemřel, nastalo 30 až 40 dní
dlouhé přechodové období, kdy si duše - itse
hledala cestu do Tuonely a své místo v ní.
Během této doby mohla duše v podobě ducha
nebo zvířete navštívit své blízké. To se stávalo
zejména v případě, že zemřelá osoba nebyla
spokojena se svým pozemským životem nebo
s okolnostmi své smrti. Po přechodovém
období se duše nadobro přestěhovala do
Tuonely. Když ji však něco znepokojilo, mohla
se ještě vrátit. Někteří mrtví se v Tuonele
nikdy neusadili a namísto toho strašili živé. To
se týkalo hlavně těch, kteří byli zavražděni
nebo spáchali sebevraždu.
Za účelem uctění mrtvých předků v Tuonele
se přinášely oběti a místům, kde se prováděly
příslušné obětní rituály, se říkalo hiisi. Ačkoli
duchů se lidé všeobecně báli, své mrtvé
příbuzné chovali v úctě, protože rodina se
chápala jako jednotka sestávající jak z živých,
stránka 31 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
tak ze zemřelých členů. Mrtví své živé
příbuzné ochraňovali a pomáhali jim a živí se
jich často ptali na radu. Někdy byl do Tuonely
vyslán Tietäjä, aby tam od mrtvých získal
prastará moudra, a občas i přivedl mrtvého
zpátky k životu a přiměl ho, aby se stal jeho
pomocným duchem.
Tietäjä – věštec,
léčitel a šaman
Domníváme se, že tradice věštců zvaných
tietäjä (učený člověk) na území dnešního
Finska započala v době železné. Za prvního
tietäjä a zároveň boha věštců a léčitelů byl
považován Väinämöinen. Svého tietäjä měla
každá komunita. Ten pomocí svých schopností
komunitě pomáhal, například tím, že léčil
nemocné. Má se za to, že role finského tietäjä
se vyvinula z dřívější šamanské praxe. Nedá se
ale jen tak říct, že by tietäjä měl stejnou funkci
jako šaman, protože jejich praxe v době
železné postrádala některé prvky, které
neodmyslitelně patřily k šamanským tradicím
sibiřských kmenů a Sámů. Finští tietäjä
například k léčení nemocí nepoužívali cesty do
podsvětí ale posvátné zaříkávání.
Pokud chtěl být úspěšný, musel tietäjä znát
mýtická syntysanat (slova zrození)
nejrůznějších přírodních jevů, zvířat, látek a
dalších věcí. Tato slova, součást odvěké
moudrosti, nejspíš někdo před věky získal
v Tuonele od ducha nějakého zemřelého
šamana. Syntysanat či synty byla
mytologickým příběhem o tom, jak která věc
přišla ke své existenci. Popisovala také, jakým
způsobem se věci měnily, než dospěly do své
současné podoby. Když se slova zrození
použila jako zaříkání, dala tietäjä schopnost
mnohé ovládat a měnit tak okolní realitu.
O nemocech se věřilo, že je způsobují
zlomyslné spirituální bytosti nebo nepřátelské
čarodějnice, a přemáhat je, což se dělo pomocí
zaříkání, bylo také úkolem tietäjä. Nemocní
byli často léčeni v sauně. Tietäjä se snažil
vrátit entitu způsobující nemoc zpátky, odkud
přišla. Kupříkladu nemoci vyvolané vodními
duchy tietäjä přikázal, aby vyšla z nemocného
a vrátila se zpět do vody. Známe také mýtickou
postavu zvanou Kipu-tyttö (dívka Bolest),
která žila na kipumäki (bolestná hůrka) a
způsobovala lidem bolest. Ji tietäjä během
léčby žádal, aby odešla a vzala si bolesti
nemocného s sebou na kipukivi (bolestná
skála), protože „skála nad svou bolestí
nepláče, balvan nad svou nemocí nezasténá“.
Schopný tietäjä dokázal i zastavit proud krve
vytékající z rány tím, že mu to správnými
slovy přikázal.
Ve vikingské době, a vlastně i dlouho poté,
byli tietäjä obyvateli okolních oblastí velmi
uznáváni a vzbuzovali v nich respekt. Ve
staronorských ságách jsou Finové vždy
představováni jako mocní čarodějové a strach
vzbuzující vládci nadpřirozena. V pozdějších
legendách se dočteme, že si mořeplavci
z jiných zemí od Finů kupovali provazy
svázané do uzlů. Když pak námořník chtěl
svoji loď popohnat, stačilo, když uzel trochu
povolil. Příliš rychlé rozvázání uzlu ale
vyvolalo bouři.
Posvátná zvířata
Finská mytologie považuje za posvátná
několik zvířat. Existují stopy prastarého kultu
medvěda a je jisté, že medvěd byl zvířetem
velmi váženým a někdy byl dokonce
považován za staršího příbuzného člověka.
Několik lidových básní praví, že otcem
medvědů byl bůh Ilmarinen a že medvědi se
zrodili na obloze blízko Velkého vozu, odkud
později sestoupili na zem. Když lidé zabili
medvěda, uspořádali slavnost k jeho uctění,
které se říkalo karhunpeijaiset. Tato slavnost
sloužila například k zajištění toho, že se duch
medvěda v lesích znovu zrodí, a k ujištění se,
že medvěd nepociťuje kvůli zabití žádnou
zášť. Za posvátného byl považován i los. Losi
byli spojováni s Väinämöinem, o němž se
vypráví, že jezdil na mýtickém Sininen hirvi
(Modrý los).
Staří Finové považovali za posvátné i
stránka 32 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
mnoho vodních ptáků. Bylo tabu je zabíjet,
především labutě. Ve finské mytologii ptáci
obsadili prominentní místo v příbězích
o stvoření světa. V některých oblastech lidé
věřili na sielulintu (pták duší), který přinášel
duši právě narozeným dětem a zase ji odnášel
od umírajících.
Posvátná místa
Finské slovo používané ve významu svatý
nebo posvátný, pyhä, původně znamenalo
něco uvnitř ohrazeného pozemku, co bylo
určeno ke zvláštnímu účelu, třeba orná půda.
S přídechem posvátna se často chápaly i
s nebezpečím okolního světa kontrastující
vnitřní prostory domů nebo uzavřené dvory. I
v posvátných hájích (hiisi) někdy byly
ohraničené prostory, a do těch pak žádný
smrtelník nesměl vkročit, takže obětiny se
házely přes plot. Kdo svým chováním
nerespektoval posvátnost místa, vysloužil si
hněv duchů a mrtvých. Původně bylo hiisi
místem, kde komunity či rodiny pohřbívaly
své mrtvé a kde se k nim posléze modlili a
přinášeli jim obětiny. Po příchodu křesťanství
se význam slova posunul a začalo se používat
pro démony nebo pro nehostinná a strašidelná
místa.
Obětiny se ukládaly na zvláštní kameny
zvané uhrikivi (obětní kameny). Ty byly
chápány jako oltáře, popřípadě i jako příbytky
strážných duchů a malých bohů. Stejné
kameny se později používaly jako oltáře
křesťanských světců. V kamenech byla často
vytesaná díra určená k ukládání obětin.
Dešťové vodě v ní zadržené se přisuzovaly
silné léčivé účinky. V lidových básních lidé
někdy pomocí zaříkání do těchto děr
„zaháněli“ bolest a problémy. Několik
badatelů přišlo s hypotézou, že se díry tesaly,
když někdo zemřel, aby skrze ně duše mohly
vejít do Tuonely. To by mohlo znamenat, že
lidé pomocí obětin uložených do děr
v kamenech mohli komunikovat s duchy
mrtvých. Dalším vhodným místem pro
obětování byly například posvátné stromy
(především jeřáby).
Autor: Anssi Alhonen
Překlad: Agneska
•
Zdroj: http://www.taivaannaula.org/finnish_paganism.php (22.7.2010)
stránka 33 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
Nantosuelta
Nemnalijumi te, Nantosuelta!8
Bohyně sluncem prohřátého údolí,
Bohyně řeky, vinoucí se úrodnou
krajinou,
Ochránkyně domovů, dárkyně hojnosti,
Bohyně přírody a země, bohaté úrody,
Bohyně sladkých medových pláství,
Bohyně červených jablek, voláme tě!
Nantosuelta, anson rodija gabiete!9
J
e kontinentální galská bohyně, partnerka
Sucella (viz samhainové číslo věstníku
roč. 2009). Její jméno může podle různých
interpretací znamenat buď „vinoucí se
(meandrující) řeka,“ nebo, pokud bychom
k výkladu použili kořeny z protokeltštiny, „Ta
ze sluncem prohřátého údolí“. Její jmenná
souvislost s teplem a slunečním svitem může
souviset jak s jejím aspektem hojnosti a
mateřství, tak s její tváří bohyně podsvětí;
sluncem zalitých plání „onoho světa“. Spojení
se sluncem naznačují též symboly včelí plástve
a včely, se kterými bývá zobrazována.
Že mezi její role patří i spojení s říší
mrtvých naznačuje to, že ji na mnoha
vyobrazeních provází též havran. Dalšími
jejími symboly jsou roh hojnosti, ošatka
jablek, domeček na tyči a hrdlička, které
naznačují hlavní oblasti, jejichž je patronkou,
což je především dobrá úroda, hojnost,
dostatek jídla a dalších prostředků, teplo a
bezpečí domova. Je spojená též s vláhou a
vodstvy, zejména poklidně tekoucími řekami a
zavlažováním polí, s domáckými řemesly a
zvířectvem.
Nantosuelta je mocná ochránkyně a patří
mezi ochotné patronky rodiny a domova. Ráda
vyslyší volání všech, kteří volají po ochraně
svého zázemí a bezpečí a pomáhá v domě
8 Vzývám tě / vzdávám ti slávu
9 Přijmi naše oběti
udržovat klidnou, bezpečnou atmosféru. Je
možné jí doma například zasvětit krb, nebo
alespoň (s přihlédnutím k životním
podmínkám většiny českých pohanů) sporák a
kuchyňskou linku. Keltské kmeny dále na
severovýchodě ji považovaly za bohyni země a
přírody. V rituálu ji tedy lze vzývat jako Matku
Zemi. Vhodná doba k jejímu uctívání je určitě
v čase sklizně a úrody, tedy na Lughnasad
nebo ještě lépe Mabon. Při obětinách a
radovánkách ale nezapomínejte na její aspekt
bohyně podsvětí – tak jako chladné noci a rána
v době podzimní rovnodennosti jsou už
předzvěstí zimy, i rituál zasvěcený této bohyni
by měl respektovat přirozený běh kola roku a
pamatovat i na aspekt umírání, odchodu do
podsvětí a blížící se temnoty.
Volat ji můžete jako ochránkyni, utěšitelku a
dárkyni hojnosti v dobách nedostatku, nebo
když vám hodně záleží na sklizni, ať už
doslovné nebo symbolické ve smyslu výstupu
či výsledku nějakého projektu nebo práce.
Přikládám vizualizaci (řízenou meditaci),
která byla vytvořena pro účely veřejného
rituálu na Mabon 2009 jako nástroj navázání
kontaktu s touto bohyní. Pokud chcete, můžete
Nantosueltě obětovat trošku ovoce, medu nebo
medoviny a napojit se na její energii, případně
se pokusit s ní přímo navázat kontakt /
komunikaci.
Představte si zářící portál nebo bránu,
vedoucí do pahorkaté krajiny zalité zlatavým,
hřejivým svitem slunce v čase babího léta.
Mezi pahorky se vine široké, zelení oplývající
údolí. Všude roste plno květin, poletují a bzučí
včely. Na stromech na úpatí pahorků dozrává
ovoce. Jablka, švestky, trnky, hrušky...
Příjemně to tu voní. Je to prosluněné, hřejivé
místo bezpečí, klidu a míru. Středem údolí se
poklidně vine meandrující řeka, na její
nepatrně zčeřené hladině se odráží sytě žlutavé
stránka 34 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
paprsky odpoledního slunce.
Pokud byste se chtěli napojit přímo na ní,
vhodnou invokací je uveden tento článek. Při
její invokaci vizualizujte portál do této sféry.
Vizualizujte ji nejlépe jako ženu-matku ve
splývavém okrovém rouchu s rohem hojnosti,
ze kterého se vylévá spousta ovoce a zrní a
s včelí pláství v druhé ruce.
Eurik
stránka 35 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
Pohanská tvorba
Příběh o třetí Bráně
Měsíční svit
Měsíční svit, Měsíční sen,
kdo nemůže dál, jde z kola ven.
Harfy nám hrají a hvězdy tančí,
každého dne něco nového končí.
V modravé nádherné, blankytné nebe
každý sám za sebe následuj sebe.
Půjdeme dál cestou neznámou,
stříbrná nit vine se Bránou.
Erinti
stránka 36 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
Cyklus bohyně – Matka
Zeia
stránka 37 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
Jeskyně
Zeia
stránka 38 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
Pouť
V
ydal jsem se na pouť hledání, abych
našel své bohy. Putoval jsem pouští a
loukou, kamenitými svahy hor a ledovými
pláněmi, až jsem došel na břeh moře.
Vlny šuměly nekonečnou píseň příboje,
jak hladily oblázky pod mýma nohama. Sevřel
jsem v rukách svou hůl a udeřil jí do vln. Přes
mořskou hladinu se přehnal záchvěv a zmizel
kdesi za obzorem. Poklekl jsem na znamení
úcty do vln a se zavřenýma očima jsem volal
bohy vod, moří, oceánů, řek a jezer.
A bohové se objevili.
Vystoupili z propastných hloubek, kde
voda je černá jako noční smutek a čas plyne
pomalu, rozvážně, jako když umírá
vzpomínka. S očima pevně zavřenýma, cítil
jsem na sobě jejich pohledy, jak mě přeměřují,
váží mé skutky a zkoumají vše až na samotné
dno duše.
„PROČ NÁS VOLÁŠ?“ V uších jsem
slyšel bouři a příboj a lámající se stěžně, ale
v hlavě mi duněl hlas.
„Hledám své bohy,“ odpověděl jsem a na
rtech ucítil sůl a písek.
„A KDO JSI?“ Každé slovo mě drtilo a
mačkalo, jako vlny tonoucího. „Jsem...
člověk,“ vydechl jsem a po těch tichých
slovech se kolem rozhostil klid. Klid obrovské,
nehybné záplavy vod. Čekající, mlčenlivé
záplavy, ale tím více zřejmé.
„ČLOVĚK,“ ozvalo se do ticha přemýšlivě,
jako by bylo to slovo po mnoha staletích
ochutnáváno a objevováno.
„KDYSI JSME BYLI TVÝMI BOHY. VE
TVÝCH ŽILÁCH PROUDILA SŮL
OCEÁNŮ, TVÉ MASO JE Z BLÁTA A
PÍSKU ŘEK A KOSTI BÝVALY KORÁLY
V DIAMANTOVÝCH LAGUNÁCH. KDYSI
JSI PATŘIL NÁM!“ O jeden úder srdce
později se bouře vrátila v plném řevu a síle.
„ALE TVÁ KREV JE NYNÍ ŘÍDKÁ, SLABÁ,
TVÉ MASO VYSUŠENÉ A KOSTI TÉMĚŘ
ZMĚNĚNÉ V PRACH. NE, ČLOVĚČE, MY
UŽ NEJSME TVÝMI BOHY. UŽ NE.“
S posledními slovy se bouře vytratila. Otevřel
jsem oči a kolem byla jen pláž a nedohledné
moře přede mnou. Vzal jsem svou hůl a
odešel.
Šel jsem do hor. Stoupal jsem stále výš,
nořil jsem se do mraků a znovu z nich
vystupoval, až jsem došel na nejvyšší vrchol
hor. Nadechl jsem se, uchopil hůl do dlaní a
udeřil do nebes tak silně, že oblaka na
okamžik odhalila jejich nejčistší modř, než se
zase splašeně rozběhla k horizontu. Znovu
jsem poklekl, zavřel oči a volal božstva nebes.
Přihnala se vichřice. Trhala mě na kusy a tiskla
mé tělo ke skále, jako bych byl list, lapený ve
větrném víru.
A pak se objevili bohové.
Voněli jarní bouřkou a jejich hlas štípal
v obličeji a s praskáním lechtal na kůži.
„CO CHCEŠ? PROČ NÁS VOLÁŠ?“
„Hledám své bohy,“ zakřičel jsem a vichr
mi ta slova utrhl od úst a hnal je vítězně někam
daleko ode mě.
„TAK TY HLEDÁŠ SVÉ BOHY? A KDO JSI,
TY, KTERÝ HLEDÁŠ?“
„Jsem člověk!“ Vykřikl jsem.
„ANO, ZNÁME TĚ, ČLOVĚČE. UMĚL
JSI SNÍT O DÁLKÁCH A NEZMĚRNÝCH
VÝŠKÁCH, UMĚL JSI VE SVÝCH SNECH
LÉTAT JAKO PTÁK, BÝT SVOBODNÝ A
NESPOUTANÝ, VOLNÝ A BOJOVNÝ
JAKO SEVERÁK... JENŽE TEĎ UŽ
NESNÍŠ. JSI SVÁZANÝ VLASTNÍ
DŮLEŽITOSTÍ A OBTĚŽKANÝ
SEBELÁSKOU. NE, ČLOVĚČE, MY
NEJSME TVOJI BOHOVÉ. NYNÍ UŽ NE.“
Vichřice se zklidnila, jako by najednou
vydechla a už se znovu nenadechla. Vstal
jsem, otevřel oči a rozhlédl se kolem. Kam
jsem jen dohlédl, rozprostírala se oblaka.
Vstoupil jsem do nich a pomalu sestupoval
stránka 39 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
z hory.
Šel jsem stále níž a níž, a když jsem
došel k úpatí hory, vydal jsem se do skalních
strží, kde se kámen mění ve žhavou kaši, kde
horko zabíjí a kde vládne mocným plamenem
oheň. Čím jsem byl níž, tím víc mne zalykalo
vedro, ale pokračoval jsem, až jsem dosáhl
srdce ohně. Poklekl jsem znovu na zem.
Kolena mě pálila a oči jsem zavřel již dlouho
před tím, než mé nohy spočinuly na tomto
místě, jinak by mi žárem praskly a vytekly
z důlků. Znovu jsem pevně sevřel rozpálenou
hůl a silou zoufalců udeřil do ohně. Plameny
vyšlehly všude kolem a šíleně tančily.
Sežehnutým hrdlem jsem chroptěl prosby
k bohům ohně, aby přišli, zjevili se a prokázali
mi přízeň.
A bohové mé prosby vyslyšeli.
ZMĚNIL JSI JEJ NA TĚŽKÝ, ČERNÝ DÝM,
VE KTERÉM VŠE SVOBODNÉ POMALU
ZEMŘE, ZKAŽENÉ A OTRÁVENÉ. ODEJDI,
ČLOVĚČE, MY NEJSME TVÍ BOHOVÉ.
DNES JIŽ NE.“
Plameny vybuchly v oslnivém záblesku,
který jsem viděl i přes zavřená víčka. Vstal
jsem a pomalu odcházel.
Vedro a palčivý žár ustupovaly, jak jsem
vystupoval z rozervaného těla skal. Nakonec,
po dlouhém pochodu, jsem kolem sebe zahlédl
stromy a trávu. Vstoupil jsem do království
země. Z posledních sil jsem sevřel svou hůl a
udeřil jí do země. Ozvěnu úderu stokrát
zopakovaly okolo stojící stromy. Na kolenou,
s očima zavřenýma, jsem prosil bohy země,
aby se objevili.
Bohové přišli jemně, pozvolna.
Žár mě zcela pohltil a já uslyšel hlas,
který mi spaloval myšlenky na popel.
„PROČ NÁS VOLÁŠ? PROČ JSI TU?
COPAK NEVIDÍŠ, ŽE UMÍRÁŠ?“
Jako když letní vánek zlehka navštíví
koruny stromů, jejich přítomnost hladila a
konejšila.
„PROČ NÁS VOLÁŠ?“
Sám jsem nepoznával svůj hlas. Zněl, jako
přejíždění kamenem po drsné kůře stromu.
„Já... hledám své... bohy.“
Hlas mi nejprve selhal, ale pak jsem ještě
našel sílu a odhodlání, abych řekl:
„Já... já hledám... své bohy.“
„CHA CHA CHÁÁ, A KDO JSI, HLEDAČI
BOHŮ?“
„Jsem člověk.“
Bohové ohně mlčeli. Mlčeli velmi dlouho.
Pak se, jakoby z ohromné dálky a velice
namáhavě, ozvalo:
„MY SI NA TEBE VZPOMÍNÁME. VŽDY
JSI BYL NÁŠ. HOŘEL V TOBĚ PLAMEN
VÁŠNĚ A HNĚVU A LÁSKY A TOUHY.
DIVOKÝ A TAK KRÁSNĚ ZNIČUJÍCÍ.
TANČILI JSME SPOLU A PLÁPOLALI
V JEDNOM RYTMU, OPILÍ SÍLOU. ANO,
VZPOMÍNÁME SI NA TEBE, ČLOVĚČE.
ALE ZMĚNIL SES.“ V obličeji jsem cítil
nápor znechucení a výsměchu. „VYHASL JSI.
TAK DLOUHO SES POKOUŠEL TY
PLAMENY V SOBĚ OVLÁDAT,
KONTROLOVAT, ŽE NEZBYLO NIC, CO BY
MOHLO SVOBODNĚ HOŘET A PLÁPOLAT.
ZADUSIL A ZADUPAL JSI SVŮJ PLAMEN,
„TAK? A KDO JSI?“
„Jsem... člověk.“ Zašeptal jsem téměř
neslyšně.
„OH, ČLOVĚK, ANO, NABÍDLI JSME TI
VŠE A TY JSI NÁS ZA TO MILOVAL.
SYTIL SES Z NAŠICH TĚL A SVÁ TĚLA
NAKONEC VRÁTIL ZASE NÁM. ZNÁME
TĚ, ČLOVĚČE.“
„Takže,“ vykřikl jsem v naději: „vy jste
moji bohové?“
„NE, NEJSME TVÝMI BOHY. BEREŠ
BEZ OHLEDU NA TO, JESTLI NABÍZÍME.
NEPŘIJÍMÁŠ, ALE RABUJEŠ A
ZNÁSILŇUJEŠ A TO VŠE VE JMÉNU
VLASTNÍ ZASLEPENÉ VELIKOSTI A
NEPORAZITELNOSTI. ZAVRHL JSI NÁS
JIŽ DÁVNO, KDYŽ SES ROZHODL, ŽE
NEJLEPŠÍMI BOHY PRO TEBE JSI JEN TY
SÁM. NE, NEJSME TVÝMI BOHY, TEĎ UŽ
stránka 40 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
NE.“
Vánek se vytratil a kolem se rozlilo ticho.
Klečel jsem, v ruce držel svou hůl, ztěžklou
slanou mořskou vodou, ohlazenou vichřicí,
ožehlou na dřeň a stejně nyní takřka
neznatelně vonící zeminou a čerstvým dřevem.
Vzpomínka na minulost. Nechal jsem ji
vypadnout z dlaní na zem. Ze zavřených,
unavených očí mi padaly slzy. Takže jsem
nakonec našel své bohy. Našel jsem své bohy a
v té samé chvíli, kdy se tak stalo, jsem zůstal
nenávratně sám.
Majkii
Druid
…noc. Ticho a klid. Jemný vítr se zvedá
zpod uschlého listí dubu...
Druid...
Druid?
Druid.
Druid je napůl člověk, napůl zvíře.
Částí démon, částí vampýr.
Částí mládě hrající si na jarní louce, částí vlk
ženoucí se za svou kořistí.
Částí blázen brouzdající se světem a jako dítě
se jím kochající.
Druid.
Je tichý jak posvátný háj a přitom divoký jak
Beltainské ohně.
Je naslouchavým starým dubem, souznící
skálou na vrcholu kopce.
Tajemnou silou, jež pluje světem.
Druid?
Víly se dotkly jeho srdce, když tančil s nimi po
lesích.
Dryády políbily.
Druid... druid... druid...
Vítr se točí při zvuku toho jména.
Druid je bouří krutosti a zároveň posvátnou
rukou pochopení.
Opěrná skála pro potřebné.
Mísí se v něm majestátnost jelenů s touhou
vlků i ochranářstvím psů.
Druid.
Druid je světem a svět je druidem.
Vnímaje svou lidskou přirozenost a
omezenost.
Miluje rozmanitost s každou její výjimečností.
Směje se tragikomičnosti světa a zároveň je
jejím komediantem.
On je hercem bohů svých.
....
Stojí na hranicích světů.
Vyrovnán mezi nimi.
Druid... je úplně obyčejný.
.... a zem zatančila, když zazněl jeho smích.
Filip Kubín - Airis
stránka 41 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
Slavíkův koutek (čarodějné
popěvky, básně a písně) Damh the Bard – The
Wheel
P
ro další díl Slavíkova koutku jsem vybral
jednu z nejlepších písní od Damh the
Barda, barda a druida z Britských ostrovů.
V září opět přijede na pozvání PFIcz do Prahy,
aby tu zahrál českým pohanům. Pojďme se
tedy podívat na jednu z jeho písní, ať si
uděláme obrázek, o čem zpívá a můžeme si
v koncertním sále notovat s ním.
The Wheel
(Damh the Bard) K poslechu: http://www.youtube.com/watch?v=Nqcq-HgV0mQ (18.7.2010)
As the sunrise
on the shortest day
my crying greets the dawn.
Tears of dew form on the web
as I am reborn.
Feel new life spring
from the Earth,
as the Mother of All Life
gives birth.
Though I am a child
I will soon become a man.
(když slunce vychází)
(v nejkratší den)
(můj pláč zdraví úsvit)
(rosa se zachycuje v pavučinách jako slzy)
(když se znovu rodím)
(je cítit nový život jak pramení)
(ze Země)
(když matka všeho života)
(rozdává narození)
(myslel jsem, že jsem dítě)
(ale rychle se stanu mužem)
Feel the warmth upon your skin,
sense the animal inside.
As every creature on the land,
feels the rising tide.
The natural rhythms
of the land,
as the Goddess takes my hand,
into the Forest Green
with the Horned Man.
(na kůži cítíš horko)
(zvíře uvnitř tebe)
(tak jako každá bytost v krajině)
(cítí příliv)
(přirozené rytmy)
(země)
(když Bohyně bere mou ruku)
(odchází do zeleného lesa)
(s Rohatým Bohem)
The waves of corn
(obilí se vlní)
stránka 42 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
have turned to gold,
my time is drawing near.
I see my Lady smile at me,
inside I feel no fear.
As She raises the scythe
above Her head.
Blood spills on the Earth
as I fall dead,
in the Otherworld
I guard Her throne
'til She returns
(zlátne)
(můj čas se blíží ke konci)
(má paní se na mě usměje)
(uvnitř necítím žádný strach)
(když pozvedne srp)
(nad svou hlavu)
(a kapky krve potřísní zem)
(jak padám mrtvý k zemi)
(v podsvětí)
(budu strážit její trůn)
(dokud se nevrátí)
Řekněme si nyní, o čem píseň je. Damh na
svém webu píše, že je to především příběh
lásky mezi Bohem a Bohyní a těžko mu jako
autorovi nedat za pravdu. Navíc když se
zaměříme na jednotlivé sloky, jsou nabité
milostným pnutím mezi nimi. Je to příběh
Rohatého Boha, který putuje Kolem Roku. O
zimním slunovratu se rodí jako malý Král
Slunce a pomalu stárne, stává se mužem, což
je odkaz na Imbolc, kdy je mladý Bůh
zasvěcován do mužských mystérií. Přichází
jaro a s ním nespoutaná a divoká sexuální síla,
která vrcholí svatbou Boha a Bohyně o svátku
Beltane – v písni se podle mne jedná o pasáž,
kdy si Bůh Bohyni odvádí do zeleného lesa. Ve
třetí sloce jsme svědky cesty od letního
slunovratu ke svátku Lughnasadh, kdy se Bůh
obětuje pro svou zemi a odchází na temnou a
dlouhou cestu do podsvětní říše. Osobně
pokládám tuto část písně za nejlepší, protože
bytostně zachycuje mystérium oběti tak, jak je
cítit vprostřed léta. Píseň končí tím, že je Bůh
odhodlaný strážit trůn Bohyně v podsvětní říši,
dokud se k němu nevrátí. Jak víme, nakonec si
ji o svátku Mabon odnese ze Země sám. A
vládnou pak spolu podsvětí po dlouhý čas, než
se Bohyně vrátí na zem a on se ztratí v nebytí.
Kolo se ovšem stále otáčí a v tu dobu už je na
světě jeho syn, který ho nahradí. Starý rok
končí a začíná nový.
Píseň je podle mě vhodná především na
zpívání u ohňů při příležitosti všech svátků
Kola Roku. Dá se ale také využít jako rituální
báseň, která je velmi vhodná především při
oslavě Lughnasadhu. Ten je totiž svátkem, kdy
Bůh dává svému bytí opravdový význam a
majestát a ukazuje všem okolo, že tu není jen
tak pro legraci.
Jožka
stránka 43 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
Okénko do kuchyně našich
předků
Motto pro dnešní okénko: Dobrá nálada přichází z kuchyně.
V
tomto dílu okénka nahlédneme nejprve
do české kotliny, neboť i z kuchyně
našich pradědů a prabáb lze čerpat mnoho
zajímavého a použitelného v naší době.
Nejstarší písemné zmínky o kuchyni, stolování
a receptech na našem území pocházejí až ze
třináctého století a nejstarší opravdová sbírka
receptů je ze století patnáctého. Přesto se
v těchto pramenech zachovalo leccos
z mnohem starších kulinářských zvyklostí.
Není to tak dávno, co jsem hledal recept
na pokrm, který by byl vhodný pro venkovní
rituál, aby vydržel delší transport v použitelném
Smažená (řepa) mrkev
Jedním z nejstarších a dnes
polozapomenutých jídel našich předků bývala
řepa. Řepu sázel lid i vrchnost už po staletí a
v chalupách ji mívali na stole několikrát týdně.
Který druh řepy to však byl, dnes nejspíš
nezjistíme, neboť všude, kde je zmínka o řepě,
stavu, byl libý
Bohům i mně
(vzhledem i
chutí) a byl
vytvořen ze
surovin ryze
domácích.
Volba nakonec
padla na
následující
recept.
10
mluví se jen slovem „řepa“. Protože v dnešní
době ani já na záhumenku žádnou řepu
nepěstuji, a přesto jsem chtěl do skladby
pokrmů, které připravuji na rituály, zařadit
něco z tradičních jídel - tedy řepy nemaje,
nahradil jsem ji mrkví.
Rozpis (pro použití na rituální obětní jídlo doporučuji
polovinu dávky):
3 větší mrkve nakrájené na asi ½ cm silné plátky
1 hrnek hladké mouky
2 vejce
1 a ½ dcl světlého piva
1 balíček sušeného droždí
½ dcl vody na rozpuštění droždí
10 Velmi volně upraveno podle František Jirásek: Bílý Újezd – Dějiny obce, Praha 1953
stránka 44 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
sůl dle chuti
Nejprve rozpustíme droždí ve vodě a
necháme asi 2 minuty odpočinout. Do misky
nasypeme mouku, přidáme vejce, sůl, pivo a
droždí, dobře promícháme a takto připravené
těsto dáme na teplé místo hodinu kynout.
Plátky mrkve nasypeme do osolené vroucí
vody, asi 10 minut povaříme a necháme
vystydnout. Mrkvové plátky jeden po druhém
obalujeme v připraveném vykynutém těstíčku
a na pánvi v dostatečné vrstvě oleje smažíme
dozlatova. Obalování a smažení je poměrně
pracné a zdlouhavé, ale příprava rituálního
pokrmu určité úsilí vyžaduje (aneb Bohové si
žádají oběti). Znovu doporučuji dobře
promyslet, pro kolik osob a pro jaké použití se
pokrm připravuje. Z celé dávky vyrobíme
slušnou hromádku mrkvových koleček (na
prvním obrázku je pouze reprezentativní
vzorek).
Medový chléb z pšeničné mouky11
Lugnasadh. Lá Lúnasa. Gwyl Awst.
Lammas. Laa´n Ouyr. Počátek podzimu a
sklizně úrody, návrat a třídění stád dobytka,
rozhodování o budoucnosti, nové sňatky,
radostné veselí, ale také první předzvěsti
blížící se zimy.
Slavnost bývala zahájena rozdělením
chleba upečeného z prvních, ručně utržených
klasů obilí. Chléb, letní ovoce a zelenina
nechyběly na
žádném
hodovním
stole. Ale jak
v dnešní době
elektrických
sporáků upéct
dobrý chléb
na oslavu svátku? Jeden z možných způsobů
jsme pro vás otestovali
Rozpis na 1 bochník:
2 a ½ hrnku polohrubé mouky
1 lžička jedlé sody
½ lžičky soli
1 lžička prášku do pečiva
¼ lžičky skořice
1 hrnek mléka (na obrázku chybí)
½ hrnku tekutého medu
½ dcl rostlinného oleje
½ hrnku hrozinek nebo sekaných ořechů
1 lžíce nastrouhané citrónové kůry
11 Upraveno podle Joanne Asala, Keltská
lidová kuchyně, Volvox Globator, Praha 1999, str. 136
stránka 45 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
Med nahřejeme tak, aby byl tekutý, a pak
jednoduše smícháme všechny přísady
dohromady. Drátěnou metlou (nejjednodušší
způsob, jak nemít všechno těsto na rukách
nebo nezlomit vařečku - vše z vlastních
zkušeností) těsto dobře promícháme. Poté
vlijeme do olejem vymaštěného a moukou
vysypaného pekáčku nebo formy velké asi
20x12x4 cm. Necháme malou chvíli vydýchat
a pečeme velmi zvolna asi 60 minut v troubě
při teplotě 180 – 190 °C. Pozor, chléb velmi
rychle nabývá na objemu a je náchylný k
prasknutí (což, mu ale neubírá na chuti). Zda
je chléb hotový, zjistíme pomocí špejle. Špejli
vpíchneme doprostřed chleba, a pokud je po
vytažení suchá, máme upečeno. Počkáme, až
chléb zchladne a vyklopíme jej z pekáčku.
Chléb má chuť něco mezi tmavým vícezrnným
chlebem a perníkem, nedrolí se a vydrží
několik dní vláčný. Náš dvoučlenný kuchařský
tým na chléb používá vyobrazenou zapékací
keramickou misku a vyklopení chleba je
bezproblémové.
Seóras a Žofinka
stránka 46 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
Reportáž z BMWC 14
BMWC 14 – třetí v řadě aneb Wolfova kolekce dojmů
J
e krásným zvykem, že mapy vedoucí na
BMWC ne vždy odpovídají realitě. Takže
po hodinách strávených v autě nás stále
obklopovala tma tmoucí. Všude okolo nás byla
mlha a my byli zcela pohlceni lesem a jeho
černou prázdnotou. Moje mysl se toulala říší
snů.
A najednou, z ničeho nic se objevilo světlo a
signál baterky a Tereza na nás zamávala. Díky
bohu!
Událost, jako je tato, dává prostor k reflexi
přímo za pochodu. Od začátku, kdy se staří a
noví přátelé setkají a pozdraví, jsem magicky
zatažen do téhle zvláštní komunity – laskavé,
otevřené, radostné a těžce zamýšlející se a příležitostně pijící. Některé tváře už začínají
být známé a některé z nich mi chybí. Změna je
život. Proč se tu scházíme? Proč zrovna my,
tady a teď? První večer je tradičně zasvěcen
setkávání, povídání, smíchu a červenému vínu.
K mé velké radosti se otevírací rituál přesunul
na dopoledne. A ještě jsem byl šťastný, že
jsem mezi „svými“.
Příliš brzy jsem se vypotácel z postele a
pokusil se dostat znovu do civilizovaného
stavu, ale první ráno přináší obvykle jen menší
kocovinu. Moje role na otevíracím rituálu mi
nebyla příliš jasná, ale pít mléko z roztomilé
Audumly a gigantické dupání lze snadno
zaimprovizovat. Být zabit je ještě jednodušší,
takže být mrtvý by měla být nejjednodušší
část. Bohužel jsem zapomněl na
všudypřítomné kopřivy, a tím se bytí mrtvým
stalo nečekanou výzvou, která vyžadovala
velkou dávku disciplíny.
Potom jsme vyrazili na malý nákup a také si
dělali legraci z vyzývání magického automatu
na kávu. Když jsme odcházeli z obchodu,
žádaný automat měl být instalován, ale pořád
v něm nebyla káva. Tento drobný rozdíl mě
naučil, že mám vyzývat kávu a nikoli automat.
Když jsme přišli, dal jsem si šlofíka a zmeškal
většinu workshopů prvního dne. Po večeři
jsem si vyposlechl Snopovu přednášku,
hovořil s ostatními a také se Snopem.12 Detaily
se mírně topily v červeném víně. Spát jsem šel
mnohem později, než jsem plánoval.
Kocovina druhého rána se zhoršila po
snídani. Rozhodl jsem se zajít si do vesnice na
procházku. Cestou jsem viděl křesťanské
sochy s německými nápisy. Cítil jsem
souznění s touto zemí. Podobný pocit jsem měl
kdysi, když nás Jakub vzal na zvláštní místo,
skryté hluboko v lesích. A myslel jsem na
Krakonoše a mentální spojení s ním, jež
vytvořila má babička během svých vyprávění.
A najednou je to tu znovu, ozvěna přicházející
z hor, z mé hlavy, času a prostoru. Cítím, jak
se má duše naladila na tuto píseň, píseň
kamene, píseň téměř věčnou, kterou netíží
plynutí času.
Další manifestace automatu na kávu
v obchodě. Pochybovačně jsem vhodil minci a
stal se zázrak: horké Nescafé, jak výtečné. Na
druhé straně ulice si hrají děti a dohadují se,
kdo ten podivný týpek v zeleném plášti může
být. Vrátil jsem se, opět se trochu prospal,
zmeškal některé workshopy, bohužel i Joannin
snový workshop. Trochu ironické.
Když přijela moje spolubydlící Morgana,
ukázal jsem jí náš společný pokoj a hned
potom začal Bardský večer. Legrační, hlučný,
zábavný, absurdní, to miluju. Z většiny básní
jsem nerozuměl ani slovo, ale zněly nádherně.
12 Snop měl přednášku o (ne)existenci mozku
(pozn.překl.)
stránka 47 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
Večer pokročil a já se přistihl zpívat Green
grow the rushes, což obvykle považuji za
znamení jít spát. Ale nedbal jsem vlastních
varování.
Třetí kocovina začala uprostřed noci, když
se mi hlava zasekla v pyžamové košili mezi
dvěma knoflíky. Se značnými potížemi jsem se
prodral ze sevření košile a šel spát. O několik
hodin později je snídaně a potom velmi dlouhá
procházka v hlubokém hovoru. Nic mě tak
neprobere. Na přednášce Život v dobách
prorockých13 uběhlo odpoledne a náhle se
přiblížil poslední večer. Morganina přednáška
o černých zrcadlech vzbudila velký ohlas.
Fascinující téma, skvělí partneři ke
konverzaci. Hodně jsem se naučil o černých
zrcadlech a vyhnul se zbytečně velkému
množství alkoholu během přednášky. Ovšem,
ukázalo se to být chabým pokusem pro zbytek
večera.
den volna navíc.
Úterý ráno, jsem zpátky v práci jako
obvykle. Cítím se být na špatném místě, realita
do mě bodá jako tisíce jehel, ale vím, že jsem
na místě, na kterém mám být, přinejmenším
pro tuto chvíli. Jak mi chybí ty zamlžené hory,
kde se krajina stává melodií, ty hory, které
jsem opustil jen před nějakými pár hodinami.
Sbohem, sestry a bratři a kéž se opět
shledáme! (and merry meet AGAIN)
Poslední ráno je tu a já se cítím zesláblý.
Mám s sebou náramek ze všech stuh Bifrostu,
které měly sloužit jako magické propojení
s tímto místem, v tomto čase a samozřejmě
s těmi, kdo jsou zde.14 To jsou přátelé, lidé, se
kterými se nejspíš opět shledám a kteří již se
mnou putují mou cestou. Toto místo, ať jsme
kdekoli, kdykoli se setkáme, je skutečný život,
skutečné místo mezi světy. Proč se setkáváme
zrovna tady a teď? Při závěrečném rituálu na
úvod zemřu, ale naštěstí při Ragnaröku už
nejsou kopřivy.
Mlhy nás obklopovaly, jak jsme opouštěli
tyto podivuhodné kopce a vraceli se blíž a blíž
civilizaci, skoro až příliš blízko. Měl jsem
divný pocit, aniž bych měl tušení, co jsem
udělal nebo řekl v posledních dnech. Existuji.
Pondělní ráno mě probudil budík,
předpokládal, že budu střízlivý a odpočatý.
Místo toho jsem pořád mírně opilý, ale ne
z vína. Opilý z vás, lidí, vaší společnosti,
vašich otevřených srdcí, přátelských myslí a
pak té malinké částečky, kterou neumím
popsat. Stále trčím v těch kouzelných horách,
kde má duše zpívá. Nemůžu pracovat a beru si
13 Living in a time of Prophecies (volný překlad)
14 Bifrost byl symbolicky postaven během otevíracího
rituálu (pozn.překl.)
stránka 48 z 63
Wolf
Přeložila Amira
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
Bardská gilda
stránka 49 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
Minulé akce PFI
Přednáška “Tarot” - Zuzana Antares
T
arotová divinační metoda okouzlila již
nejednoho adepta okultních nauk,
rozhodně však nepatří k těm jednodušším.
Leckterý začátečník si zajisté klade otázku, jak
se s kartami zachází, co ty obrázky vlastně
znamenají, jak si jejich poselství vyložit a co
lze vůbec od tarotu očekávat. Patřičně zvídaví
adepti mohli najít některé odpovědi
27. března 2010 v Brně, na tématické
přednášce “Tarot,” pořádané Pohanskou
federací. Přednášející Zuzana Antares studuje
okultní nauky od roku 1982, zabývá se
poradenstvím a výukou věšteckých umění a
vede skupinu žáků, zaměřenou na thelemickou
magii.
tipů pro práci s kartami. Co ale považuji za
hlavní - doporučila několik způsobů, jak se
v tarotové symbolice vyznat a jak se začít učit
umění odvodit si významy ze souvislostí a ze
samotné symboliky, bez nutnosti učit se karty
zpaměti - stručně řečeno vodítko k
systematickému studiu.
Sešlo se něco kolem 15 posluchačů.
Byla trochu škoda, že si nikdo nepřinesl své
oblíbené karty, zůstali jsme tak odkázáni na
výběr lektorky, což, jak se ukázalo, nikomu
nevadilo, neboť Crowleyho Thothův tarot je
sada nadmíru povedená. Popravdě řečeno jsem
nevěděl, co od přednášky očekávat - tarot mě
zaujal nebývalou intenzitou, ale z dostupné
literatury jsem příliš moudrý nebyl, z několika
výkladů, které jsem si nechal dělat před tím,
jsem byl poněkud rozpačitý - na základě toho
všeho jsem čekal spíše soubor dogmatických
pouček a pár triků, jak efektně míchat karty.
Zuzana Antares
Učebnice výkladu Crowley tarotu
(2005, Spiral Energy http://www.magick.cz/spiral)
Byl jsem příjemně překvapen, když se
přednáška začala ubírat úplně jiným směrem Zuzana nás uvedla do problematiky tarotové
symboliky, vyložila nejdůležitější prvky
Crowleyho systému, jeho strukturu a další
souvislosti, na kterých je Thothův tarot
vystaven; upozornila na důležitost často
přehlížených malých arkán a poskytla spoustu
Zájemcům o tuto problematiku nelze
než doporučit knihu Zuzany Antares Učebnice výkladu Crowleyho tarotu, vydanou
nakladatelstvím Spiral Energy v roce 2005,
kde jsou mnohé zmíněné metody podrobněji
rozvedeny.
Kdož má nějaké zkušenosti s
Thotovým tarotem, patrně uzná, že s tímto
znamenitým výsledkem spolupráce Aleistera
Crowleyho a Lady Friedy Harris se co do
množství obsažené symboliky a celkové
komplexity může měřit jen málokteré obdobné
dílo. Krom toho je zde oproti klasičtějším
tarotům mnoho prvků pojato odlišně. Tak
například zatímco v malých arkánách sestav
Rider-Waite větve jsou symboly dány do
kontextu s konkrétními postavami a jejich
jednáním, Crowleyho pojetí malých karet je
čistě symbolické, což podstatným způsobem
rozšiřuje možnou interpretaci. Autorovi se
podařilo vytvořit systém, který je daleko méně
limitující a který umožňuje specifičtější a
stránka 50 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
hlubší výklad, ovšem za cenu daleko větších
nároků na znalosti a zkušenosti vykladače. To
samozřejmě řádného adepta nemůže odradit a
ten, místo aby se navrátil k pohazování
mincemi, otrhávání kopretin nebo pokukování
po černých kočkách a kominících, poohlédne
se po moudrých spisech.
Dovolím si tvrdit, že Kniha Thothova,
další Crowleyho dílo, jež je s Thothovým
tarotem nerozlučně spojeno, není pro
začátečníka příliš vhodná, minimálně ne jako
jediný zdroj - autorův styl psaní zde patří k
jednomu z nejkomplexnějších, s jakými se lze
setkat. Aby z jeho výkladu člověk něco měl,
musí už leccos znát a ačkoliv se jedná o
vynikající zdroj ke hlubšímu studiu, pomocnou
ruku pro první krůčky zde nenajdeme. Na
druhé straně pomyslné barikády komplexity
jsou k dostání příručky, popisující jednotlivě
kartu po kartě, často bez kontextu, s minimem
doplňujících informací a vodítek; při jejich
čtení má člověk pocit, že nezbývá nic jiného,
nežli se naučit všechny karty zpaměti.
Příkladem budiž takové Zrcadlo duše Gerda
Zieglera (často je k vidění komplet Thothova
tarotu právě s touto příručkou), u této
publikace jsem se navíc nemohl zbavit pocitu,
že významy jsou vykládány poněkud
nepřiměřeně pozitivně (soudný okultista si
zajisté dokáže představit, jaké problémy může
způsobit přílišný výkyv - ať už k optimismu
nebo pesimismu).
Po nějaké době hledání, vyptávání se a
nemotorného přehrabávání se v kartách mi
padla do rukou Učebnice výkladu Crowley
tarotu Zuzany Antares. Rozdílů v přístupu k
problematice je oproti ostatním spisům na toto
téma několik, ten pro mne zásadní byl v tom,
že čtenář je brán jako student a že autorka je
zkušenou lektorkou, jež dokáže téma náležitě
podat - při studiu jakékoliv komplexní
disciplíny je radno přiblížit podhoubí, ze
kterého daný systém vyrůstá, vyložit hlavní
prvky, na kterých je postaven, rozebrat
souvislosti, které jsou pro pochopení důležité,
poukázat na vodítka, kterých se lze přidržet a
pokusit se předat zkušenosti, které lektor při
práci v dané oblasti získal. Tak se dozvíme
něco z tarotové tradice, jak do ní Thothův tarot
zapadá a co jej odlišuje od ostatních, dříve či
později vzniklých sad; zjistíme, že karty ctí
jistou hierarchii, ovšem není radno je vnímat
zjednodušeným pohledem vyšší-nižší, přičemž
nahlédneme k tajům základního schématu
Kabaly - ke Stromu života, jež je i základem k
uspořádání karet, k jeho sefirám a cestám mezi
nimi; pochopíme význam živlových,
astrologických a elementárních korespondencí;
zvídavý čtenář si všimne četných odkazů,
doporučení a upřesnění; ke konci knihy se
dostane i na pár poznámek k samotnému
výkladu, na jeho pravidla a na pár praktických
příkladů a nelze opomenout ani skromné
doplňky, které se nesnaží duplikovat již
mnohokrát zveřejněná témata, ale pokouší se
studenta navnadit k dalšímu bádání a
zamyšlení.
Kniha je krásným příkladem případu,
kdy neplatí v dnešní době tolik oblíbené
“méně je více" - narovinu je v ní (opakovaně)
uvedeno, že k pochopení dané problematiky je
potřeba hlubší studium, často odkazuje na
zmíněnou Knihu Thothovu, jakož i na další
zdroje, nabádá k vlastní píli a nesnaží se látku
podat jako populární, jednoduchou; přitom je
napsána tak, aby se adept zorientoval, získal
chuť k dalšímu studiu a hlavně - nebál se s
kartami dále pracovat... To všechno zcela
srozumitelnou a přístupnou formou.
Nerozhodného čtenáře by ještě mohlo
zajímat, že kniha je tištěna poměrně malým
fontem, a tak za cenu 250 stránkové brožury
dostaneme dílo, které by leckterý nakladatel
dokázal natáhnout na 400 stránkovou „büchli“;
bystré oko nalezne několik málo chyb na bázi
překlepů, které přínos publikace nikterak
významně neruší.
Nakolik se lze v subjektivním
hodnocení přiblížit objektivitě, v Učebnici
výkladu Crowley tarotu jsem našel, co jsem
hledal. Po jejím přečtení se z nikoho nestane
zkušený vykladač, avšak po jejím
prostudování budete blíže představě, jak se stát
zkušeným vykladačem.
stránka 51 z 63
Grobianus
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
Reportáž nejen o mezinárodní konferenci PFI
v Polsku
V
květnu tohoto roku jsme poprvé
navštívili zahraniční mezinárodní
konferenci PFI. Ačkoliv se nám původně moc
nechtělo, přemlouvání Morgany (IC PFI), Tin
(NC Poland) a Tima (Cherokee man) nás
motivovalo natolik, že jsme riskli 7 hodin
jízdy autem přes Polsko. Je třeba si přiznat, že
některé aspekty této konference nás zaujaly,
některé překvapily, a právě proto chceme
české pohany seznámit se situací v Polsku a
s atmosférou velké mezinárodní konference
(60 účastníků).
Na místo jsme dorazili v noci, ale hned bylo
jasné, že jsme ve velkém kempu, kde na první
pohled nebylo ani znát, že se tam baví tolik
pohanů. Kvůli pozdnímu příjezdu nám chvíli
trvalo, než jsme se zcela začlenili do již
probíhajících hovorů a celkové atmosféry
večera. Ledy ale velmi rychle prolomili lidé,
kteří se s námi chtěli seznámit a popovídat si.
Během krátké chvíle jsme se nechali unést
všudypřítomnou pohodou. Až druhý den se
nám podařilo prohlédnout si místo, kde
pobýváme. Zjednodušeně řečeno, kemp
mnohým z nás připomínal obrazy z dětství
stráveného v borových lesích, třeba takových,
co jsou kolem Starých Splavů. Ale času mnoho
nezbývalo, protože program byl skutečně
nabitý nejrůznějšími workshopy.
Dopoledne zaplnil otevírací rituál a Codyho
přednáška o slovanských entitách a meditace.
Rituál byl jiný, než na jaké jsme zvyklí
v našich malých poměrech. Jednak se počtem
60 osob blížil naší definici velkých rituálů,
které jsou velkou výzvou, jež má svá rizika. I
tady jsme se přesvědčili, jaké praktické potíže
vznikají – lidé dlouho čekají, než něco začne,
energie se snadno rozplývá při ceremonii nebo
je člověk např. rozptýlen faktem, že volání
živlů zastane jedna osoba, což je originální
řešení. Organizátoři dali ale do rituálu i skvělé
spojovací prvky – třeba šamanská skupina
bubnovala, až se měnil tlukot srdce! Vzhledem
k mládí většiny polských pohanů nebylo
překvapivé, že jen Češi měli při rituálu roucha
– prostě jiný kraj, jiný mrav!
A my se zas naučili, že to, co známe jako
křesťanský kříž, může být stejně tak Thórův
znak Mjölniru.
Odpoledne bylo podobně programově
barevné, za zmínku určitě stojí přednáška
Bradia, pohana uctívajícího římský pantheon
bohů, který hovořil o své pohanské praxi,
včetně aktivního užití latiny při rituálech.
Večer bylo grilování, což byla velmi přívětivá
tečka za náročným dnem.
Rádi bychom také zmínili rozvrstvení
pohanské komunity v Polsku tak, jak jsme ho
vnímali. V Polsku jsou nejvíce zastoupeni
zástupci druidství, ale není to tak jako u nás,
že to jsou členové OBODu či ADF. Spousta
místních druidů je eklektických, hledajících
svou vlastní cestu. Velkou část také tvoří
zástupci slovanského pohanství a obecně se dá
říci, že polští pohané se zaměřují na lokální
božstva, duchy a bytosti. Nelze zapomenout na
silnou šamanskou skupinu, která nás ohromila
svými psychodramaty a skvěle zvládnutou
prací s bubny. Zbytek našeho pohanského
„koláče“ zaujímají tradičně stoupenci Ásatrú a
Wiccané. Jistě zde existují i jiné pohanské
směry, ale neměli jsme možnost je více poznat.
Zbývá jen říci, že dvojnásob platilo, že čím
horší očekávání, tím lepší výsledek – včetně
toho volebního . Navázali jsme nová přátelství,
nové kontakty, domluvili i nějaké společné
akce – ale o nich více až příští rok. Celkově to
byl nejenom veleúspěšný víkend, ale také
velmi příjemně strávený čas. Díky všem a
hlavně Tin za úžasnou práci! A příště, pojeďte
s námi…
Cody a Terka
stránka 52 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
PaganCon 2010
P
agancon 2010 byl pro mě neobyčejně
příjemnou a odpočinkovou akcí. Užil
jsem si každý den i každý večer a prožil jsem
jej od rána do večera s úsměvem. Paganconu i
Festivalu fantazie, v jehož rámci probíhal,
jsem se zúčastnil poprvé.
Před dvěma lety jsem (to je třeba přiznat)
nebyl vůbec přesvědčen, že nápad kombinace
Festivalu fantazie a linie pohansky
orientovaných přednášek je nápadem dobrým.
Skepsi jsem překonal až přímo na festivalu
(částečně díky mé přítelkyni). Uvědomil jsem
si, že pro pořádání pohanské události je toto
prostředí vhodné a taky, že má celou řadu
výhod. Jako dobrý tah se mi jeví také zapojení
více pohanských organizací, neboť každý směr
a myšlenkový proud může oslovit někoho
jiného a může přinést jiný úhel pohledu.
Myslím si, že zájem o literaturu, příběhy,
minulost, mýty, magii, runy apod. je velmi
zajímavým průnikem, na kterém se dá stavět.
Pořádání vysvětlujících seminářů o magii,
runách, mýtech či významu symbolů v jejich
reálně využívaném kontextu může příznivce
žánru fantasy obohatit a inspirovat. V tomto
ohledu může prokázat pohanské hnutí velmi
dobrou službu ostatním lidem a potenciálně
získat, když ne příznivce, tak alespoň několik
dalších lidí s pochopením pro věc.
Pro samotné pohany je akce ojedinělou
socializační příležitostí. Pagancon se od
ostatních akcí liší v tom, že probíhá coby
součást mnohem většího celku, čímž se stírají
rysy uzavřeného prostředí se všemi výhodami i
nevýhodami. Zatímco nevýhody jsou více či
méně zjevné, k výhodám jednoznačně patří
absence jednotícího prvku a určitého
„ponorkového efektu“. Spousta lidí
z pohanského prostředí proplouvá mnohem
větší masou neuvěřitelně pestrého a zvláštního
publika, potkává se, když chce a nepotkává se,
když po tom zrovna netouží. Pro mě osobně
nabídlo takové prostředí příležitost poznat
několik málo lidí blíže a strávit s nimi ničím
nerušené chvíle. Míst a prostředí, kde se dalo
pobýt, posedět, diskutovat nebo se bavit, bylo
nespočetné množství, všude byla spousta
zajímavých lidí z různých prostředí a to mě
moc bavilo. Vím, že jsem asi neobjevil nic
nového pro ty, kteří jezdí na Pagancon od
začátku, ale i tak jsem se chtěl o tento
poznatek podělit.
Zároveň si myslím, že na Festivalu fantazie
mají pohané jedinečnou příležitost představit
se lidem, kteří pro exotičnost a rozmanitost
svých zájmů netrpí v takové míře předsudky,
kterými je zatížena většinová společnost.
Spousta návštěvníků může přijít a vidět české
pohanství bez obvyklých nálepek.
Pro mě osobně se Pagancon nesl
jednoznačně v duchu společenské a zážitkové
roviny. Ústředním bodem celé linie pro mě byl
druidský rituál k uctění galské Bohyně
Catuboduy vedený Eurikem (tradice ADF), na
který přišlo přes dvacet úžasných lidí a který
byl jednak nápaditě a promyšleně sestavený, a
také i pěkně provedený. Jeho tématem byl
archetyp válečníka a ústředním motivem
symbolické překonání vlastních slabostí.
Zacílení na osobní rozvoj coby součást
příběhu, který jsme v posvátném prostoru
prožili, mě velmi příjemně překvapil. Jediný
aspekt, který mě do určité míry znejišťoval,
byl fakt, že rituál nebyl proveden se souhlasem
místních obyvatel (a s požehnáním
organizátorů festivalu), a to přímo ve městě.
Do současného okamžiku, kdy píšu toto krátké
povídání, jsem si nedokázal přebrat, zda je
vhodné za takové situace jej vůbec pořádat…
Jinak se mu z mého pohledu nedá nic
vytknout.
Obřadu předcházela přednáška o druidství
od Airise (rovněž ADF), která mě velmi
oslovila svou hloubkou ukrytou
v jednoduchosti, čistotě a svým jedinečným
podáním. Přednášející jakoby využíval slova
jen coby nástroj poučení o esenci a celistvosti,
a to na stejné rovni jako řeči těla, gestikulace a
intonace. Zvolil formu dokonale odpovídající
situaci a přítomným posluchačům, v jejímž
stránka 53 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
rámci zcela (a záměrně) pominul veškeré
informace o historii a organizaci. Výsledkem
byla situace spíše připomínající skutečnou
druidskou výuku, než přednášku o druidství.
Zejména ve druhé půli, kdy se část publika
zapojila do diskuze (většinou v poněkud
křečovitě těžkopádné opozici vůči
přednášejícímu), nabrala přednáška téměř
mytický nádech, jako kdybychom skutečně
sledovali nějaký starý příběh. Odnesl jsem si
z ní hřejivý pocit a poučení o tom, že esence
rozum vždycky „dohoní“, ale rozum esenci
„nedohoní“ nikdy. Protože esence je neustále
proměnlivá a ve své proměnlivosti je jednou
tvořivá, jednou ničivá, jednou světlá a jednou
temná, a tudíž věčná a celistvá. Teoretické
poznání proto kráčí vždy o několik kroků zpět,
neboť je určitým způsobem fixní. A právě to
bylo (pro mě) ústředním motivem a
tajemstvím Airisovy druidské přednášky, jedno
z těch tajemství s vzácnou hodnotou pro ty,
kteří naslouchají.
Díky Paganconu a Festivalu fantazie jsem
také poznal nové lidi a objevil několik
deskových her. Zaujaly mě zejména hry
Osadníci z Katanu a Keltis. Bylo zde pro mě
tolik poznávání, že jsem nakonec ze
samotného Paganconu vlastně mnoho neviděl.
Na festivalu jsem prožil neopakovatelné
zážitky s přáteli a známými. Dostalo se mi
poučení i vrchovaté porce radosti a zábavy.
Hodnocení je tedy jednoznačně pozitivní.
Jedinou výtku na adresu organizátorů bych
měl a podělím se o ni. Připadá mi, že bořit a
torpédovat z publika přednášky v linii, kterou
jako koordinátor jednoho z pořádajících
sdružení zaštiťuji a stojím tudíž za ní, je
jednak zbytečné a netaktické, ale i trapné. Ne
že by mě to až tak překvapilo, ale určitě mě to
zamrzelo. Dotklo se mě to i jako vizitka
současného pohanství v Čechách s jeho
trvajícími konstantami. Je to škoda.
A to je ode mě vše. Děkuji tímto Pohanské
federaci i Dávnému obyčeji za několik
příjemných dní a prosím vás… někdo tu
odvahu najděte a příště to zkuste uspořádat
znovu.
Zahrada
stránka 54 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
Budoucí akce PFI
Přednáška a workshop Damh the Barda: Awen
– tvorba posvátné poezie
stránka 55 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
Koncert Damh the Barda
stránka 56 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
Bardský víkend
Další přednášky PFIcz
Do budoucna připravujeme přednášku o šamanismu od Tygra, o historii pohanství od Adriana,
tématické přednášky o pohanství a magii od Eurika a Codyho.
Připravila Vermarka a Cody
stránka 57 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
PFI doporučuje:
Alternativní centrum Metamorfóza
Hálkova 8, Praha
Oslavy pohanských svátků
P
lánuje se cyklus celodenních akcí (během
víkendu, spíše neděle) na oslavu
pohanských svátků. Oslavy budou probíhat
v alternativním centru Metamorfoza na Praze
2. V programu bude jarmark, tvořivé dílny,
podvečerní literárně – hudební pásmo Bardská
chvilka a večerní rituál. Předběžně se akce
plánují na oslavu Dožínek (Lugnasadh),
Dušiček (Samhain), Vánoc (Yule), Hromnic
(Imbolc), Velikonoc (Ostara) a Letnic
(Belataine).
Nápady, inspirace a zájem o účast vítány.
Cena: 2000kč (je možné platit i ve dvou
splátkách po 1000kč)
Maximální počet účastníků v jedné skupině
je 5. V případě většího počtu zájemců je
možné otevřít více skupin současně.
Pokud máte zájem o tento vzdělávací
program nebo bližší informace, kontaktujte mě
prosím buď na mailu [email protected] nebo
telefonním čísle 604 183 560 (Věra Erinti
Hamtilová)
Kruh žen ochránkyň života a tvořitelek
posvátného prostoru
Cyklus šamanských
seminářů
Cesta k celistvosti duše
V několika setkáních budeme pomocí
šamanských metod pracovat na tématech a
oblastech nás samých, které tvoří naši duši.
Vykonáme pouť, aby se stala opět celistvou.
Teoretické informace budou doplněny
šamanskou prací v kruhu na daných tématech,
díky níž se teorie uvede do praxe v
každodenním životě.
Počet setkání: 10 – jednou za měsíc ve
Místo konání: alternativní centrum
Metamorfoza (Hálkova 8, Praha 2)
www.erinti.blog.cz
Vzdělávací akce
Lektorka: Věra Erinti Hamtilová
všední den večer (cca od 19.30 do 22h)
V pravidelných měsíčních setkáních se
budeme učit jak se zorientovat v našich
rodinách, rodech a jejich energiích, jak rozvíjet
sebe a zároveň naše partnerské vztahy.
Budeme hledat své příběhy i příběhy našich
mužů a dětí. Naučíme se, jak rozpoznat, kde
každý ze zúčastněných má své místo a co to
znamená pro Kosmos a Zemi. Dozvíme se, jak
vytvářet posvátný prostor domova a jak o něj
pečovat. A nahlédneme i to, jak se starat o
zdraví členů naší rodiny.
Teoretické informace budou doplněny
šamanskou prací v kruhu na daných tématech,
díky níž se teorie uvede do praxe v
každodenním životě.
stránka 58 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
Lektorka: Věra Erinti Hamtilová
•
Počet setkání: 10 – jednou za měsíc ve
všední den večer (cca od 19.30 do 22h)
Člověk a jiné světy (novinka)
Plánované akce :
Místo konání: alternativní centrum
Metamorfoza
Cena: 2000kč (je možné platit i ve dvou
splátkách po 1000kč)
Maximální počet účastnic v jedné skupině je
10. V případě většího počtu zájemkyň je
možné otevřít více skupin současně.
Bardské toulání po Brdech
(víkendová akce v lesích
spojená s léčením krajiny a
s prací s její energií)
Pokud máte zájem o tento vzdělávací
program nebo bližší informace, kontaktujte mě
prosím buď na mailu [email protected] nebo
telefonním čísle 604 183 560 (Věra Erinti
Hamtilová)
•
plánovaný termín – jaro až podzim
2010 až bude teplo a bude možné spát
venku
•
předpokládaná cena: 300 kč za
víkend, v ceně je pouze odborné
vedení
•
jídlo si každý účastník bere svoje, vaří
se na ohni a spí se pod širákem, je
nutné turistické vybavení
www.erinti.blog.cz
Cyklus večerních přednášek Šamanské
putování
1x měsíčně, cena 100kč
Počet účastníků je omezen.
témata:
•
Žena a muž
•
Rodina a naše kořeny
•
Člověk ve skupině a ve společenství
•
Člověk a jeho bydlí
•
Očista a vykuřování
•
Člověk a obživa
•
Člověk a Země
•
Praha - místo síly
•
Hledání osobního mýtu
•
Sny a snění
•
Energie a síla
•
Lavondyss (novinka)
Šamanské toulky po Praze a
okolí (šamanská práce na
silových místech Prahy)
Dílna Skogen
Výroba na zakázku.
Je možné si objednat silové předměty
(amulety, ochranné předměty ve formě
přívěsků, náramků, oděvů atd.), chřestidla a
rolničky, zvonkohry, vykuřovací směsi, obaly
na bubny a tašky na rituální pomůcky
(nepromokavé ze stanoviny, ručně šité), svíčky
apod. Pokud není předmět, o který byste měli
zájem uveden, zeptejte se na možnost jeho
vytvoření.
Erinti
stránka 59 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
Kulturní okénko
Dick O´Brass
14.8. Třeboň – Slavnosti růže
21.8. Sychrov, Skotské hry
27.9. Ostrava – Svatováclavské slavnosti piva
23.10. Nižbor u Berouna – Zámek Nižbor – Samhain 2010
Asonance
29.9. Praha – FN Motol
6.10. Brno – o.s. Práh
11.10. Beroun
16.10. Zábřeh na Moravě
26.10. Hradec Králové
Totální nasazení
5.8. Praha – Vagon
7.8. Harrachov – Keltská noc
22.8. Trutnov – Open air Trutnov
26.8. Slaný – Rock na valníku No.11
14.10. Brno – klub Metro
15.10. Zlín – Masters of Rock Café
29.10. Praha – klub Abaton
Tomáš Kočko
7.8. Libochovice – KS u Tří lip
Zahraniční koncerty
Damh the Bard
6.8. Velká Británie - Horkey, Oxon
20.8. Velká Británie – Silverdale
27.8. Velká Británie – Near Weymouth
4.9. Velká Británie – Coventry
21.9. Česká republika – Praha
stránka 60 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
6.10. Velká Británie - Stroud
Více info na: http://www.paganmusic.co.uk
The Moon and the Nightspirit
8.8. Nizozemí – Lisse
20.8. Polsko – Lublin
Více info na: http://themoon.equilibriummusic.com/
Omnia
6.-8.8. Nizozemí – Lisse
21.8. Belgie – Deerlijk
10.9. Německo, Selb
18.9. Francie – Merville
2.10. Nizozemí – Steenwijk
23.10. Nizozemí – Zoetermeer
29.10. Nizozemí – Barendrecht
30.10. Nizozemí – Alkmaar
Více info na: http://www.worldofomnia.com/
Korpiklaani
6.8. Estonsko – Kosmu
7.8. Německo – Gössnitz
13.8. Španělsko – Leyendas del Rock
15.8. Velká Británie – Bloodstock
21.8. Německo – Dinkelsbühl
4.9. Německo – Crispendorf
Více info na: http://www.korpiklaani.com/index2.html
České výstavy
Tvář Karla Hynka Máchy
Do 30.9. 2010, Národní muzeum – hlavní budova
Výstava Tvář Karla Hynka Máchy seznamuje návštěvníky s výsledky antropologických
výzkumů a rekonstrukcí, které proběhly po Máchově druhém pohřbu. „Její nedílnou součástí je
představení dějinných okamžiků v období druhého básníkova pohřbu, jakož i připomenutí Karla
Hynka Máchy jako básníka mnoha tváří – poutníka, malíře, spisovatele a koneckonců i člověka
vášnivě milujícího život se vším, co k němu patří,“ popisuje generální ředitel Národního muzea
Michal Lukeš.
Symboly republiky
Hrzánský palác
Úřad vlády pod záštitou předsedy vlády České republiky připravil dlouhodobou expozici, která
interaktivním a zajímavým způsobem přibližuje historické kořeny jednotlivých státních symbolů,
stránka 61 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
jimiž jsou velký a malý znak, státní barva, vlajka, prezidentská vlajka, státní pečeť a hymna.
Výstava je určená především žákům a studentům všech stupňů škol, ale i široké veřejnosti.
Přijďte si vyzkoušet, zda dovedete správně přiřadit erby k jednotlivým historickým zemím
Koruny české nebo zda budete znát historické nahrávky české hymny.
Výstava je přístupná každou středu od 10 do 18 hodin po předchozí rezervaci v Hrzánském paláci
(Loretánská 177/9, Praha 1). Vstup je zdarma.
Tajemná Indonésie
Do 31.12.2010, areál Lednického zámku
Indonésie je nejrozsáhlejší ostrovní říše sedmnácti tisíc ostrovů a ostrůvků s odlišnými zvyky a
tradicemi. Na ostrově Papua Nová Guinea žije na 270 etnik, které hovoří celkem sedmi sty
jazyky. Jde o nejbohatší jazykovou diverzitu světa! Na nevelké Jávě je pestrý náboženský mix.
Nedaleko největší buddhistické stupy světa Bohorudur leží hinduistický Prambanan. Yogyakarta
má sultánské kratony vlivných vládců. Pompézní mešita Istiqlal je baštou islámu, animistické
kmeny Badui velkou tajenkou. Barevné chrámy taoismu i konfucionismu mají pece na spalování
hříchů, k nebi šplhají věže křesťanských kostelů. Na dalších ostrovech jsou Dajakové, Batakové,
Toradžové, Bugis, Mentavajci... Jak se Babylon různých kultur domluví? Protože chyběl
společný jazyk, indonéský kolos přebral řeč nejbližšího souseda. Malajština je odzkoušena
směsicí národností, bahasa se stává mostem mezi indonéskými ostrovy. Všichni mluví novou
řečí, i Západní Papua s animismem. Latinské anima prozrazuje duši. Lidé doby kamenné se pojí s
většinovým islámem!
Jsi bytost pozemská či nebeská? Žena v indické výtvarné
tradici
Do února 2011, Moravské zemské muzeum Brno
Vnímání ženy v indické kultuře v nejširších souvislostech: ženy jako bohyně lásky, ale i
krutosti, polobožské bytosti i ženy z dvorského prostředí - manželky, milostnice, služebné,
tanečnice a hudebnice. Více než 350 originálních zobrazení žen ze sbírek Národní galerie a
Národního muzea. Běžný svět žen představí ukázky indické miniatury a mimořádné doklady
uměleckého řemesla i předměty, které ženy v domácnostech běžně užívaly.
Připravila Vermarka
stránka 62 z 63
Lugnasadhový věstník Mezinárodní Pohanské Federace – č. 17
Věstník PFIcz
Vydává česká pobočka Mezinárodní Pohanské Federace (dále PFIcz). Veškerý obsah stránek je
chráně autorským zákonem České republiky a souvisejícími platnými předpisy. PFIcz
reprezentují národní koordinátoři Tereza Hriníková – Amira a Pavel Ungr – Cody.
•
Web: http://www.pohanskafederace.cz
•
E-mail: [email protected]
•
Twitter: http://www.twitter.com/pficz
•
Facebook: http://www.facebook.com/pficz
•
Jabber: [email protected]
Redakční tým Věstníku
•
•
•
•
•
•
•
Šéfredaktor Věstníku: Veronika Štěpánová – Vermarka, Pavel Ungr – Cody
Korektoři: Tereza Hriníková – Amira, Jana, Jiří Posledník – Seoras, Alexandr Limberský –
Tygr.
Obálka a grafické podklady: Martina Frošová – Mab, Petra Kociánová – Smrtka
Překladatelé: Tereza Hriníková – Amira, Agneska
Kmenoví autoři: Josef Petr – Jožka, Petr Gilar – Eurik, Jiří Posledník – Seoras, Jana
Balušíková
Další autoři: Noira, Miky, Majkii, Grobianus, Wolf, Štefan Pilát – Vítoslav, Žofinka
Kontakt: [email protected]
Děkujeme všem, kteří se ve svém volném čase a bez nároku na odměnu věnují
práci na Věstníku či psaní příspěvků.
© Pagan Federation International 2010
stránka 63 z 63