absolventská práce

Magdaléna Kramperová, absolventka hudebního oboru
hra na housle, 7. ročník 1. stupně
učitel: Bohumil Novotný
Hudba mě už odjakživa přitahovala. Moje pokusy s kytarou rodiče doháněly k šílenství. Také
jsem si pořád prozpěvovala, ať už v obchodě, doma, nebo na ulici. Můj děda hraje na kytaru, bicí a
klávesy a mamka také na kytaru. To se mi sice vždy líbilo, ale když jsem uviděla někoho hrát na
housle, připadalo mi to ohromně zajímavé, až nepochopitelné. Rodiče doma často poslouchali Čtvero
ročních dob od Vivaldiho. Já jsem vždy napjatě poslouchala, a když přišly moje oblíbené houslové
pasáže, běhal mi mráz po zádech. Jednou do naší mateřské školky v Dolním Třeboníně přijela paní
učitelka Valentová a brala děti na malý konkurz. Šikovní zpěváčci s hudebním sluchem dostali nabídku
chodit do ZUŠ Velešín. Já jsem svého tatínka tak prosila, ať to se mnou zkusí, až jsme tam šli také. To
mi bylo pět let. Ten den jsem poprvé dostala do ruky malé housličky a všem hned vyprávěla, že jsem
houslistka. Ale po opravdovém cvičení a prvních mozolech mě toto nadšení nějak přecházelo…
Hodiny s paní učitelkou Valentovou mě bavily. Byla hodná a pomalu mi všechno
vysvětlovala. Jednou vyrazil houslový obor do Národního muzea v Praze, kde byla výstava houslí a
díla Otakara Ševčíka. Bylo to moc zajímavé. Začala jsem chodit i do houslového souboru, kde hráli
nejrůznější známé melodie, což bylo skvělé. Po čtyřech letech jsem musela přejít do Základní
umělecké školy Český Krumlov, protože paní Valentová přestala učit.
Když jsem poprvé vešla do třídy a spatřila pana učitele Novotného, hrozně jsem se ho bála.
Ale po čase se ukázalo, že je moc hodný a vtipný. Jenomže cvičení na housle mě stále nebavilo a
nejednou při něm ukápla i slzička Zúčastňovala jsem se různých koncertů a besídek, ale pořád to
nebylo to pravé ořechové… Až v pátém ročníku se to zlomilo. Pan učitel mi nabídl, abych chodila do
smyčcového orchestru, tak jsem to zkusila. Když si to zpětně vybavuji, divím se, že mě tam s mým
tehdejším držením houslí vzal, ale jsem mu za to vděčná. Ze začátku mi to vůbec nešlo, jelikož všichni
ostatní uměli krásně celý repertoár a já měla co dělat s jednou skladbou. Když jsem tam po pár
týdnech cvičení a několika koncertech docela zapadla, jel celý orchestr do Slovinska. Tam se cvičily
staré i nové skladby se slovinským orchestrem. Byla to velká dřina a hodiny cvičení, ale nakonec jsme
se pěkně sehráli. Od návratu ze Slovinska mě housle baví mnohem více, protože jsem zlepšila držení
smyčce a moje tóny zní lépe. Nejvíce mě baví to, že si i jen tak podle sluchu můžu zahrát jakoukoli
melodii, ne jen etudy.
Hudba mě ohromně baví, ať už jí nějak vytvářím, nebo poslouchám. Z vážné hudby se mi líbí
například Requiem od Wolfganga Amadea Mozarta. Když jsem navštívila Státní operu v Praze, byla
jsem unešená. Dávali La Traviatu od Giuseppe Verdiho, samozřejmě v italštině. Obsahuje krásné
melodie a známé árie. Ale doma si poslechnu i jinou muziku - hned po houslistech, jako je Václav
Hudeček nebo Pavel Šporcl obdivuji i moderní hudbu. Moc se mi líbí hraní na elektrickou kytaru v
rockových, nebo metalových kapelách. Žasnu i nad tím, jak můžou bubeníci tak skvěle udržet rytmus.
Žánry, které poslouchám asi nejvíce, jsou: rock, folk-pop, hardrock, grunge, punk-rock, hard-core,
dead-core a punk. Mými vzory v hudbě jsou Kurt Cobain, Oliver Sykes, Billie Joe Armstrong, Joey
Jordison a Tomáš Klus. Největší zážitky z hudby mám na koncertech. Například na Tomášovi Klusovi
jsem byla už čtyřikrát a pokaždé mě to nadchne. Ale i rockový koncert české kapely Tatabojs byl
úchvatný. Ráda bych někdy chtěla do Prahy na nějaký velký koncert americké kapely. K mým
oblíbeným kapelám patří Green Day, Bullet for my valentine, Bring met he horizon, Blink 182,Nirvana,
Foo fighters, R.E.M., Red hot chili peppers a další… Ale samozřemě také velice obdivuji i české
kapely. Mezi ty nejlepší patří asi Vypsaná fixa, Tatabojs, Koblížci, Kryštof a Pražský vyběr. Určitě také
nemůžu zapomenout na staré legendy jako je Jimmy Hendrix, Black Sabbath, Faith no more , Deep
Purple, Led zeppelin, nebo Metallica.
Moje mamka mě již tři roky učí na kytaru. Skvělé na tom je, že když umím hodně akordů,
můžu si zahrát prakticky cokoliv. Na hudbě je úžasné, že je jako knížka. Když ji posloucháte, můžete si
představit, co chcete. Stejně jako při čtení knížky, i při poslechu hudby si rozvíjíte fantazii. Když si
představujete to, co slyšíte, hned máte z poslechu hudby větší zážitek.
Mým hudebním cílem je, abych hrála v nějaké punk-rockové kapele, kde bych mohla využít
i housle a zpívat. Mám ráda hudbu a obdivuji všechny umělce, kteří ji vytvářejí.