1/48 Předmluva Zákon z 30. 1. 1920 č. 80 stanoví

Transkript

1/48 Předmluva Zákon z 30. 1. 1920 č. 80 stanoví
Předmluva
Zákon z 30. 1. 1920 č. 80 stanoví, aby v každé obci byla založena kronika. Tato kniha je
z a l o ž e n á z a ú č e l e m z a c h y t i t h i s t o r i i o b c e p r o p o uč e n í p ř í š t í c h g e n e r a c í . J e m a j e t k e m o b c e
Hradečné a jednou za 3 roky je v úřední místnosti po 14 dní vyložená k veřejnému
n a h l é d n u t í , c o ž b ý v á v e ř e j n ě o z n á m e n o . K n i h a n e m ů ž e b ý t z a p ů j č e n á ž á d n o u úř e d n í
osobou ani vypůjčená.
Tato kronika byla založena roku 1924 řídícím učitele m v Hrade čné, Adolfem Sperlichem za
starosty Franze Weigla č. domu 80. K této kronice bylo navíc učitelem Bartuschem
p o ř í z e n o 1 6 0 f o t o g r a f i í o o b c i a j e j í h o n e j b l i ž š í h o o k o l í j a k o c e n n ý d o p l ně k k h i s t o r i i o b c e .
Snažil jsem se získat co nejvíce historických informací o obyvatelích této obce a jejich
předcích. Nechť láska k domovu, který je posvěcen prací a potem našich předků vydrží i
našim potomkům v příštích generacích.
Hradečná, léto 1924
Řídící učitel Adolf Sperlich
Domovina – Domov
Kdo nezná tu legendární Bradelskou skálu – Bradlo, je to moravský Rigi. Jako prorok ze
s t a r ý c h d o b s t o j í o b k l o p e n z e l e n ý m i h v o z d y . K a ž d o r oč n ě k n ě m u p u t u j í z á s t u p y t u r i s tů ,
mladých i starých s kytarami ov ěnčené barevnými fábory.
Jihovýchodně na úpatí Bradla, 35 km severně od Olomouce na trati Olomouc – Šumperk
leží obec Hradečná, obklopená dlouhými pásy polí a ovocnými sady. Cestující, kteří jezdí
vlakem na jmenované trati, vidí jen horní část obce s kostelem a návsí. Z dálky vyhlíží
kostel jako hrad s podhradím. Tento kostel stojí na kopci zvaném H ůrka (Horkaberg –
Horkei) a je ze všech sv ětových stran dobře viditelný. Obec sama leží v podélném údolí na
úpatí kopce Hůrky, kde je chráněna před ostrými větry. Na severovýchod ě se zdvihá
pohoří Nízkého Jeseníku.
H r a d e č n á p a t ř í o d r o k u 1 9 1 0 k p o l i t i c k é m u o k r e s u Š t e r n b e r k ( př e d t í m n á l e ž e l a k o k r .
L i t o v e l ) , j e j í s o u s e d n í o k r e s j e U n i č o v . H r a d eč n á j e t u d í ž s o u č á s t U n i č o v s k a . H r a d e č n á j e
d l o u h á ř a d o v á o b e c a c e l ý j e j í k a t a s t r mě ř í 7 8 9 h a , 6 7 a , 6 m 2 .
Okolní krajina je pahorkatina, jejíž nejvyšší bod je 601 m vysoké Bradlo. Tato vyvýšenina a
n a p r o t i s e n a c h á z e j í c í K ř í ž o v ý V r c h n a d B ř e v e n c e m a r o v ně ž s v . K o p e č e k u O l o m o u c e j s o u
výběžky Nízkého Jeseníku.
Obec Hrade čná se rozkládá od jihozápadu k severovýchodu, je nyní dlouhá asi 1 km a má
v současné dob ě 100 domovních čísel. V roce 1910 při úředním sčítání lidu měla 533
německých a 9 českých obyvatel. Nejvyšší bod obce je na jihozápad ě, tam, kde se nachází
kostel. Místní silnice, 3 uličky a jedna polní cesta vedou tam nahoru. Kostelní náves je
z jedné strany ohraničena hřbitovní zídkou a na ostatních stranách stojí domy č. 79, 89, 4,
60, 71, 73, 96 a 1.
P o d é l hř b i t o v n í z í d k y r o s t o u v z r o s t l é k a š t a n y a l í p y , p o d k t e r ý m i s e n a c h á z e j í d ř e v ě n é
l a v i c e z v o u c í k p o s e z e n í . V k vě t n u , k d y ž s t r o m y r o z k v e t o u , j s o u p a s t v o u p r o o č i .
Od železniční zastávky vede silnice k r o z cestí, vpravo pokračuje silnice ke koste lu do
s o u s e d n í c h T r o u b e l i c , v l e v o v e d e d o v e s n i c e . Př i c h á z í m e k d o m ů m č . 6 4 a 7 0 . S e l s k é
usedlosti se nacházejí po levé stran ě silnice, jenom usedlosti č. 12 a 16 se nacházejí
vpravo. Napravo na úpatí kopce H ůrky nebylo pro zemědělské usedlosti dost prostoru.
Pro chalupníky a zahrádkáře ten prostor stačil. Všechny domy jsou bíle vápnem obílené a
mají pečlivě udržované předzahrádky. Bílá barva domů krásně vyniká v zelené barvě
s t r o m ů . B u d o v y j s o u v ě t š i n o u k r y t é b ř i d l i c í . J e n ně k o l i k o j e d i n ě l ý c h b u d o v j e j e š t ě k r y t o
šindelem či slaměnými došky.
P ř e d k a ž d o u s e l s k o u u s e d l o s t í s e n a c h á z í v y s o k á d ř e v ě n á b r á n a , z a v ě š e n á d o z dě n ý c h
s l o u p ů , n a d b r á n o u z d ě n é k l e n u t í . Z a h r a d y m a j í vě t š i n o u d ř e v ě n é t y č k o v é p l o t y n e b o
k a m e n n é z í d k y . U d o mů č . 3 9 o d b o č u j e z e s i l n i c e u l i č k a , k t e r á v e d e k u s e d l o s t i č . 8 0 .
1/48
Pokračujeme po silnici dále a u domu číslo 21 se dostaneme k Pastýřskému
plácku (mezi Jírovou a Hornišlem), kde ve starších dobách obecní pastýř shromáždil
dobytek, aby ho pak hnal na pastvu. Zde op ět odbočuje další ulička vlevo a vede
k zahrádkářským usedlostem č. 31, 30, 29, 28, 27 a dále do polí. Tato ulice je lidově
nazvaná „Hrnčířská“ (Teppergassa – Topfergasse), protože na čísle 28 žil hrnčíř Johann
Weigel, zemřel 1921.
Nejkrásnější spojovací cesta do sousedního Hradce vede p řes Hůrku. Zde máme krásný
výhled na farní kostel a na obec Hrade čná. Obzvláš ť krásný je tento výhled, když jsou
stromy v květu.
Dolní část obce Hrade čná je ve spojení se sousední obcí Hradec. Zde na dolním konci obce
odbočuje cesta do polí zvaná Trieb (Výhon), protože po této cestě se v dřívějších dobách
vyháněl dobytek na pastvu. Po této cestě se dostaneme do bukového hájku Piloska
(Vyloska). Kolem Pilosky se nacházejí úrodná řepná pole. Východn ě od Pilosky se nachází
první kopec Záhory, jehož výška je 326 m. Pole jsou zde úzká a dlouhá, sedláci jem trefn ě
ř í k a j í „ k š a n d y “ . K d y ž př e k r o č í m e t y t o p ř e d n í Z á h o r y př i c h á z í m e d o Z á h o r d o l i n y , o s á z e n é
duby, buky a ke ři do Grundli pod dráhou.
Před sebou máme zadní Zahory, odkud krásně vidíme městys Německou Libinu. Za
druhým
kopcem
Zahor
se
rozprostírají
nejvzdálen ější
hradčanská
pole
zvaná
„ S c h w e r f l ä c k e n – tě ž k é k u s y “ . Z ř e j m ě p r o t o , ž e b y l y o b t í ž n ě d o s a ž i t e l n é a i pů d a t a m j e
těžká a mokrá.
U domu č. 87 odbočuje se silnice doleva polní cesta zvaná „Příčná“ (Ouerweg). Tato cesta
je nejkratší cestou do Libiny. Vlevo při této cestě stojí dřevěný kříž, jemuž po stranách
rostou dvě osiky. Nacházíme se uprost řed polí, jež sahají od zahrad až k lesu. Tato pole se
nazývají „Hoferb“ a každý sedlák vlastní jeden takový Hoferb. Stavbou dráhy se Hoferby
r o z d ě l i l y n a p ř e d n í a z a d n í . J e d i ně u s e d l o s t č . 2 5 n e v l a s t n í ž á d n ý H o f e r b . S H o f e r b y
s o u s e d í Č e r v e ň á k ( T r a s h k e n b e r g ) , n a ně m ž s e t y č í p í s k o v c o v ý k ř í ž . U w o c h t r o v n y s e
nacházejí pole nazvaná „Custuck“ (p řídavný kus). Nazvány tak proto, že ještě před
nepříliš dlouhou dobou tu býval les, který byl vymýcený a každý dostal kus pole p řidáno.
Před Custucky je kopec, který byl dříve zalesněn a to především borovicemi, jmenoval se
Harfa. Dolina mezi Hoferby a Harfou se nazývá Haubl ův močál. Toto močálové území
patřilo dříve majiteli, jež se jmenoval Haubl. Pole u wochtrovny pod lesem se nazývala
„Pod drahou“, na druhé straně dál od wochtrovny se pod lesem nachází ovocný sad jež
patří obci, pole pod tímto sadem se nazývá „Pastvina“.
Kolem nádraží se nacházejí knížecí Hechtenštajnská farní pole. Tam se také nachází
pozemek (Schinderplatz), kde se v dřívějších dobách, když vypukly různé dobytčí mory
zahrabával uhynulý dobytek, je to pozemek blízko lesa. Vedle potoka za dráhou se
nacházejí obecní louky. N ěkteří majitelé vlastní pozemky i na H ůrce, ale většina pozemků
na tomto kopci pat ří již do Troubelic.
Z Hůrky je nádherný rozhled o kraje . Není-li opar, vidíme odtud Olomouc, sv. Kope ček,
Š t e r n b e r k , U n ič o v , B o u z o v , L i t o v e l , h r a d S o v i n e c , R a b š t e j n a p o h oř í N í z k é h o J e s e n í k u .
J e š t ě l e p š í v ý h l e d z a j a s n ý c h p o d z i m n í c h d nů s k ý t á B r a d l o . P ů l M o r a v y a ž k H o s t ý n u l e ž í
před námi, Uničovsko, údolí Moravy, na severu na nás mávají pohoří Kralického Sn ěžníku
a J e s e n í ků . J a k k r á s n é j s o u t u r i s t i c k é v ý l e t y v t ě c h t o p o d z i m n í c h d n e c h , k d y l i s t í s t r o m ů
hýří všemi barvami. Za všech ročních období přichází od našeho Bradelského lesa hodn ě
n á v š t ě v n í k ů a h a j n ý S t o p p e l m á c o dě l a t , a b y z a b r á n i l š k o d á m .
Byla haše domovina vždy taková? Ne, nebyla. Badatelé a geologové d ělí rozvoj a vznik
naší země do více etap, což není vůbec v rozporu s Biblí, neboť i ta líčí stvoření světa
během 6. etap zvaných dn ů.
601 m vysoká Bradelská skála – to jsou slepence k řemene, žuly a ruly, spojovacím tmelem
je slída. Také nedaleké T ři Kameny jsou téhož složení, ale daleko zvětralejší, výška Tří
Kamenů je 576 m. 570 m vysoký Kočičí Kámen má podobné složení jako Bradlo a T ři
Kameny. Podloží obou kopc ů Záhor a Hůrky je utvořeno ponejvíce z černé jílovité břidlice,
nacházejí se slepence s křemene a šedé břidlice a dalších hornin. Také vápenec se ve
zmíněných lokalitách nachází. Vedle dráhy pod Karníkem mezi Hrade čnou a Troubelicemi
s e n a c h á z í k a m e n o l o m s m o d r ý m a č e r n o š e d ý m v á p e n c e m . D vě d a l š í l o ž i s k a s t e j n é h o
druhu vápence máme na Hůrce v lomu za hřbitovem a v kamenolomu na vrcholu Hůrky,
2/48
zvaný Hl ochův. V tomto lomu se pln ě těž í, zdejší vápenec se p oužívá jako
š t ě r k i s t a v e b n í k á m e n . O bč a s s e z d e n a c h á z e j í i k r á s n é v á p e n c o v é k r y s t a l y .
Na severozápad ě je naše obec ohrani čena Bradelským lesem s převážně jehličnatým
p o r o s t e m . P ř e v a ž u j e s m r k . O s t a t n í p o z e m k y k a t a s t r u t v o ř í ú r o d n á z e m ě d ě l s k á pů d a .
L o u k y j s o u z a s t o u p e n y m á l o . Pě s t u j e s e t u p ř e v á ž n ě p š e n i c e , ž i t o , j eč m e n , o v e s , b r a m b o r y ,
řepa krmná a cukrovka a jatelina. V malém množství pro domácí potřebu se pěstuje též
proso, mák a len. Ješt ě v minulém století pat řil len k hlavním plodinám.
Podnebí je zde celkem p říznivé, nebo ť pohoří Nízkého Jeseníku nás
chrání před příliš studenými větry. Průměrná roční teplota zde činí +8,7 stupňů celsia.
Roční srážky činily v posledních letech 582 mm při 115 dešťových dnech. Začátek vegetace
připadá na půli března, žně začínají v půli července a končí kolem 10. Srpna. V horní části
obce Lipinky pramení potok = Lipinský , protéká Lipinským rybníkem a celou Hrade čnou a
Hradcem, kde se vlévá do Oskavy. Pot ůček je to na první pohled nepatrný, ale zp ůsobil
také už velké záplavy.
Hlavní obživou zdejších lidí je zemědělství, které je vysoce rozvinuté. Chudší nemajetná
část obyvatelstva si bu ď hledá obživu jinde, nebo slouží sedlák ům jako čeleď nebo
n á d e n í c i . 1 6 % o b y v a t e l p a t ř í k ž i v n o s t n í k ů m , a v š a k i o n i s e v e d l e t o h o z a b ý v a j í j e š tě
z e m ě d ě l s t v í m , vě t š i n a v l a s t n í p ř i ž i v n o s t i j e š t ě 1 – 2 h a p o l e , k t e r é o b d ě l á v a j í k r a v s k ý m
potahem.
V roce 1924 byl v Hrade čné : 1 stolař, 2 krejčí, 1 zámečník, 2 bednáři, 2 pekaři, 1 řezník, 2
š e v c i , 2 k o l ář i , 2 k o v á ř i , 2 h o l i č i , 1 k o ž e š n í k , 4 o b c h o d n í c i s e s m í š e n ý m z b o ž í m , 1 o b c h o d
se střižním textilem.
Sčítání zvířat v roce 1925: 49 koní, 269 ks hovězího, 203 prasat, 172 koz a 1287 ks dr ůbeže.
V e l i k o s t z e m ě d ě l s k é p ů d y j e v e l m i r o z d í l n á . C h a l u p n í c i v l a s t n í tř e b a j e n z l o m e k h a p ů d y a
největší sedlák až x ha. Skoro každá zem ědělská usedlost vlastní též les, i zde se velikost
různí. Průmysl se v současné době zde nenachází. N ěkteří obyvatelé se živí ještě domácím
tkalcovstvím. D říve tu býval tkalcovský stav ve většině stavení, zahrádkáři i menší sedláci
s i p ř e s z i m u př i v y d ě l á v a l i d o m á c í m t k a l c o v s t v í m . D n e s j e t u j e n h r s t k a d o m á c í c h t k a l c ů .
T a k é l e s p o s k y t u j e c h u d š í m o b y v a t e l ů m n ě j a k é ž i v o b y t í . V l é tě s b í r a j í b o r ů v k y a h o u b y a
prodávají je ve městě na trhu. Ženy a děti sbírají na topení haluzí a šišky. Majitelé lesa
kácejí stromy v zimě buď jako stavební dříví nebo na topení. Ovšem zdejší les nesta čí
všechny zásobit topným dřevem, každoročně se ještě mnohem dřeva na topení dováží
z hor.
Hradečná má také 5 hospod, z toho jsou 4 v provozu, 1 poštovní a telegrafní úřad, 1
dvoutřídní německou obecnou školu, krásný farní kostel se h řbitovem, 1 četnickou stanici,
1 čítárnu a 2 knihovny, 1 mlékárnu s obcí Hradec dohromady. V míst ě je zastávka pro
osobní vlaky pro trať Olomouc – Šumperk. Tato zastávka má nadmořskou výšku 303 m.
K f a r n o s t i p a t ř í n y n í 2 ně m e c k é o b c e H r a d e č n á a H r a d e c a č e s k é o b c e L i p i n k a , T r o u b e l i c e a
Pískov.
Osídlení
Před mnoha tisíci lety vypadala naše domovina jinak, nebyly zde vesnice a m ěsta. Po celé
severní Moravě se rozprostíral hustý, místy močálovitý prales. Medvědi, vlci, jeleni, losy a
d i v o k á p r a s a t a t u ž i l i v e d l e j i n ý c h m e n š í c h z v í ř a t . B y l o tř e b a m n o h a l e t é t ě ž k é d ř i n y , a b y
se přeměnila tato zem aspoň částečně na pastviny a pole. Za příbytek sloužil tehdejším
lidem skalní jeskyně. Kde chyběli jeskyně, tam si lidé vyhrabali jámu v zemi, kterou
přikryli chvojím. Pozd ěji si lidé zarazili dřevěné kůly do země a proplétali je haluzím, tak
vznikly stěny, vše zakryli haluzím a kůrou ze stromů. V močálovitých krajích si stavěli
lidé chatrče na kůlech. Vydlabaný kmen stromu sloužil jako člun.
Lidé se tehdy živili lesními plody i masem ulovených velkých i malých zví řat a ryb. Kácet
stromy, dobývat jejich kořeny ze země s tehdejším primitivním nářadím a takto získanou
půdu přeměnit v pole vyžadovalo mnoho tvrdé práce. Nejdříve se lidé nau čili chovat
dobytek, pro který vyhledávali pastviny, později se naučili obdělávat půdu a pěstovat
plodiny, tím se stali usedlými zemědělci. Zatímco pouhý chovatel, pastevec se stěhovat
3/48
z místa na místo za lepší nebo novou pastvinou a bydlel ve stanu. Když
začali obdělávat pole, museli se usadit blízko pole, tak si za čali stavět bytelnější příbytky
z e d ř e v a n e b o z k a m e n e a h l í n y . Pě s t o v a l s e o v e s a j e č m e n .
První obyvatelé Moravy, o kterých máme nějaké historické zprávy, byli Keltové a Bojeři,
tak se jmenoval tento keltský kmen, byli vysokého vzr ůstu, světlovlasí a modroocí. Bydleli
j i ž v p e v n ý c h d ř e v ě n ý c h d o m e c h . U mě l i v y r á b ě t b r o n z , c o ž j e s l i t i n a m ě d i a c í n u . J e j i c h
zbraně byly meče, dýky a válečné sekery. Měli také již šperky – prsteny, náušnice,
n á h r d e l n í k y z k o v u i j a n t a r o v ý c h p e r e l . B y d l e l i j i ž v e vě t š í c h č i m e n š í c h o s a d á c h p ř i
vodních tocích nebo na úpatí kopc ů. Keltové byli pohané a svým bohům obětovali na
vrcholcích hor a kopc ů. Ještě dnes nacházíme taková ob ětiště. Také mnohá keltská
p o h ř e b i š t ě b y l a o b j e v e n á . V e d l e p o z ů s t a t k ů l i d í t a m n a l é z á m e z b r a ně , š p e r k y a j i n é n ář a d í .
Čechy zdědily po Keltech jméno „Bojehemum“, německy Bohmen, Sudety a jiné názvy jsou
připomínkou a poz ůstatkem po Keltech.
V 1 . s t o l e t í př e d K r i s t e m m u s e l i K e l t o v é u s t o u p i t p ř e s i l e g e r m á n s k ý c h k m e n ů . M a r k o m a n é
obsadili Čechy, tedy Bojehemum a jejich spojenci Quádové byli vysokého vzrůstu,
modroocí a světlovlasí, děti mívali vlasy bílé. Římští historikové líčí germánské kmeny
takto: Jsou velmi stateční, milují svůj kmen i svůj domov, mají rádi lov, jsou pohostinní,
jejich ženy jsou cudné, manželská nev ěra se u obou pohlaví p řísně trestá, panuje u nich
přísné jednoženství. Ženy nosí samotkaný ln ěný dlouhý oděv a v zimě kožešiny, starají se
o dům, děti a vykonávají polní práce. Jejich největší ozdobou jsou dlouhé vlasy. Také muži
nosí dlouhé vlasy, jen otroci a nevolníci jsou ost říháni na krátko. Muži a ženy se smějí
intimně stýkat až ve v ěku 20 let.
Římané, zvyklí na velmi volné mravy a prostopášnost, jsou udiveni cudností germánských
žen. Nepříznivou vlastností germánských mužů je jejich vášeň pro hry v kostky. Jsou
schopni prohrát nejen majetek, ale i svobodu svou a své rodiny. Dále mají sklon k opilství.
Ještě v prvních staletích našeho letopo čtu Germané nestav ěli města, ale bydleli ve
venkovských osadách v dřevěných domech. Jsou pohanského náboženství. Jejich hlavní
bůh je Odin, nazvaný též Wodán. Thor – Donnár je b ůh hromu a deště, jezdí po obloz e ve
voze s kozlím spřežením. Fraya je bohyní jara a plodnosti. Germáni v ěří v posmrtný život
a h r d i n o v é p a d l í v b o j i př i j d o u d o z v l á š t n í h o n e b e , j e n p r o n ě z v a n é W a l h a l a .
Zprávy o Germánech nám zanechali římští historici. Germáni sice m ěli již svoje vlastní
runové písmo, jehož abeceda měla 24 písmen. To písmo v šak sloužilo p ředevší m k věštění.
T o t o p í s m o n e b y l o a s i v š e o b e c n ě z n á m é , z n a l i j e p ř e d e v š í m k n ě ž í a m o u d r é ž e n y vě š t k y n ě .
J e d n o t l i v á p í s m e n a s e v y ř e z á v a l y z b u k o v é h o dř e v a , p í s m e n a s e h o d i l a d o v ý š e a p o d l e
toho jak dopadla, četlo se z nich proroctví nebo věštba. K literárním díl ům či k dobovým
záznamům se písmo zřejmě neužívalo. Zprávy o hrdinských činech kmene i jednotlivých
rodech se předávaly dalším generacím ústním podáním a v písních. Za p řipomínku ještě
stojí, že již ve 4. století našeho letopočtu germánský biskup Wulfila z kmene západních
Gótů přeložil Bibli do germánštiny a použil k tomu runové písmo. Tato Bible, psaná na
p e r g a m e n u z l a t e m a p u r p u r e m – C o d e x A r g e n t e u s – b y l a z a Tř i c e t i l e t é v á l k y Š v é d y
uloupena a odvezena do Švédska a patří dnes mezi nejvzácnější literární skvosty švédské
Národní knihovny v Uppsale.
Římané porazili mnoho germánských kmen ů a pronikli až do severního Německa, kde
v roce 9 p řed naším letopočtem utrpěli zdrcující porážku v Teutoburském lese.
Nikdy se ovšem Římanům nepodařilo proniknout na Moravu a do Čech, kde sídlili spojenci
Quádové a Markomani pod svým králem Marbodem, který je sem přivedl a jehož vojsko
č í t a l o 7 0 0 0 m u ž ů a 4 0 0 0 j e z d c ů . J e j i c h z b r a ně b y l y m e č e , š i r o k é n o ž e , o š t ě p y , l u k a š í p .
Quádové již znali výrobu železa. Jejich štíty byly upleteny z vrbového proutí a potaženy
kůží. Jejich šperky – spony, jehlice, náramky a prsteny ze zlata, st říbra a bronzu.
Pěstovali již pšenici, žito, oves, ječmen a proso a k textilním účelům len a konopí. Při
řekách v bývalých sídlištích Quádů bylo nalezeno mnoho zbraní a šperk ů. Markomané a
Quádové se v Čechách a na Moravě udrželi asi 5 století. Za zmínku ještě stojí a potvrzují
to i historické prameny jako životopis sv. Ambrože „De vita s. Ambosi“
- Migne:
P a t r o l i g i a l a t i n a , ž e s e j i ž m a r k o m a n ů m a Q u á d ů m h l á s a l o kř e s ť a n s t v í . N a k o l i k s e t y t o d v a
národy pok řesťanštili, o tom nemáme zprávy. Jisté je, že příchod pohanských Slovanů na
Moravu a do Čech přerušil křesťanizaci na delší dobu.
4/48
Nemáme zprávy o tom, jak přicházeli Slované do našich zemí, zda došlo
k bojům mezi Slovany a Quády nebo zda Quádové uprchli či podlehli, i římské prameny o
tom mlčí. Každá legenda obsahuje n ějaké pravdivé zrnko a píše-li slovanský kronikář o
tom, že praotec Čech přivedl svůj kmen do země oplývající medem a strdím, pak to
souhlasí. Tato země byla v rovinatějších částech již po mnohá staletí zem ědělsky
k u l t i v o v a n á . Z d e j i ž n e b y l o tř e b a p r a c n ě k á c e t p r a l e s y , a b y s e z í s k a l y p a s t v i n y a
z e m ě d ě l s k á pů d a .
Q u á d o v é a M a r k o m a n é , j a k k o l i b y l i s t a t eč n í i o n i m u s e l i p ř i j m o u t s v r c h o v a n o s t a s i j s k ý c h
Hunů, což znamenalo platit Hunům daně, společně s nimi bojovat proti dalším národům a
kmenům a táhnout s nimi dále na západ.
Když na Katalanských polích ve Francii došlo k velké bitv ě a Hunové byli římským
vojskem poraženi, bylo i markomanské vojsko, které bojovalo na stran ě Hunů, úplně
rozdrceno, což pochopitelně vedlo k velkému oslabení kmene Markomanů a Quádů. Vedle
Quádů žil na Moravě ještě germá nský kme n Rugů. Název „Morava“ – německy „Mahren“.
P o c h á z í o d Q u á dů , o n i s e v p o z dě j š í d o b ě n a z v a l i M a r c h w a r e n – l a t i n s k y M a r k a r i .
Q u á d o v é p ř i p ř í c h o d u S l o v a nů d o n a š i c h z e m í s e u c h ý l i l i s p o l u s M a r k o m a n y d o B a v o r s k a
a tam se smísili s dalšími germánskými kmeny a splynuli v kmen „Bajuvar ů = Bavorů“. Ne
v š i c h n i v š a k o p u s t i l i t u t o z e m . S l o v a n é , t o b y l i př e d e v š í m p a s t e v c i z v y k l í n a š i r é a s i j s k é a
ruské stepy, se v Čechách a na Moravě usídlili především v již kultivovaných nížinách.
Pohraniční hory a kopce, pokryté pralesy a bez pastvin je nelákali. Do t ěchto těžko
p ř í s t u p n ý c h h v o z dů s e p ř e d S l o v a n y u c h ý l i l z b y t e k g e r m á n s k é h o o b y v a t e l s t v a .
Změna nastala za doby českých králů – Přemyslovců na konci 9. století. Slovanské
o b y v a t e l s t v o n e b y l o s t á l e t a k p oč e t n é , a b y m u s e l o o s í d l i t p o h r a n i č n í h o r s k é k r a j e .
Přemyslovi však chtěli mít užitek i z těchto jen málo obydlených ještě pralesy pokrytých
hornatých kraj ů. Ze Slovanů pastevců se v Čechách a na Morav ě stali usedlí zemědělci,
řemesla mezi nimi příliš rozšířená neb yla . Čeští králové proto povolávali ze souse dního
Německa a to především řemeslníky, horníky a německé osadníky hlavn ě ze Saska,
Bavorska, Fankenu i Porýní a Durynska a usídlili je v pohraničních krajích. Noví osadníci
museli ovše m nejd řív e vymýtit prales, postavit si skromná ob ydlí, pracně dobývat ze země
k o ř e n y s t r o m ů , a b y s i m o h l i z a k l á d a t p o l íč k a p r o n o v o u o b ž i v u . T y t o l i d é s e m p ř i š l i
legálně z vůle českých panovní ků, nikoho svým příc hodem nevyhán ěli, nikomu nic
nevzali, kultivovali p ůdu, která dosud ležela ladem. Zakládali doly, ve kterých se
dolovalo zlato a stříbro i jiné barevné kovy. Zkušení n ěmečtí horníci záhy objevili žíly
těchto kovů, ne nadarmo m ěl jeden český král p řídavek železný a zlatý. Čeští králové si
vzali často ze manželky též n ěmecké a maďarské princezny. Olomoučtí biskupové
p o v o l á v a l i d o s v é d i e c é s e t é ž n ě m e c k é ř e h o l n i c e a ř e h o l n í k y , k t eř í z d e v y b u d o v a l i m n o h é
z klášterů a kostelů, s nimi přišli i němečtí řemeslníci, stavitelé, tkalci, zedníci,sochaři i
malíři. Tito lidé si vybudovali vlastní vesnice a města, českému obyvatelstvu nic nevzali,
nebyli to vetřelci. Povolaní Ně mci se smíchali zde se zbytkem předslovanské ho
obyvatelstva.
Ve středověku byla tady půdy zde asi v takovém rozsahu kultivována, jak ji vidíme dnes.
Ž i l i z d e v e d l e s e b e d vě n á r o d n o s t i , s t e j ně j a k o n y n í Č e š i a N ě m c i .
N e j v y š š í z á k o n n o u m o c n a M o r a v ě m ě l M a r k r a bě , t e n t o t i t u l b ý v a l u d ě l e n m l a d š í m s y n ů m
z rodu Přemyslovců.
V 10. století byla již veškerá půda rozdělená mezi vrchnostenskou šlechtu. Vrchnost byla:
Šlechta, kláštery nebo města. Půdu většinou sama vrchnost neobdělávala, nýbrž ji dali
k obdělání svobodným zemanům nebo poddaným.
K o l e m o b c e H r a d e č n é n a c h á z í m e n ě k o l i k v r c h n o s t e n s k ý c h h r a d ů . S e v e r o v ý c h o d ně o d
Bradla se nachází hradní z řícenina Brníčko. Tam vládli Tunklové, kteří byli u svých
poddaných velmi oblíbeni. P ři stavbě četných rybníků na svém panství bezohledně
zatěžovali své podané robotou. Pověst praví, že poslední Funkl musí vždy o půlnoci,
z a p r a ž e n d o o h n i v é h o p l u h u , o r a t v o d u s v ý c h r y b n í ků . D v a ď á b l o v é h o p ř i t o m p o h á n ě j í
bičem a volají: „Bijte Tunkla, aby voda žbluňkla.“ Když jeho vdova vid ěla toto hrůzné
spřežení, ptala se čím by mu mohlo být pomoženo. Odpověděl jí, že vysvobozen nebude
dřív, dokud nebudou všechny kameny z rybni čních hrází op ět na svém původním místě.
5/48
S e v e r n ě o d H r a d e č n é s e n a c h á z í h r a d n í z ř í c e n i n a R a b š t e j n . P o d l e p o vě s t i
postavil tento hrad durynský rytíř Jindřich Gneisberg – chrán ěnec biskupa Bruna. Později
se tento hrad stal sídlem loupeživých rytí řů. Roku 1350 markrabí Jan Jindřich dobyl a
zničil tento hrad.
Na východ od Hradečné vidíme hrad Sovinec. Je to jeden z největších hradů na Moravě.
Má 7 dvorů a 4 padací mosty. Již v roce 1025 najdeme záznam o tomto hradu, ke kterému
patří i podzemní chodba. Hrad je rodovým sídlem slavného moravského rodu Sovinc ů.
V r o c e 1 5 4 5 př e c h á z í h r a d d o m a j e t k u C h r i š t o f a z B o s k o v i c a v r . 1 6 2 3 př e c h á z í n a Ř á d
Německých rytí řů.
N a j i h o d H r a d e č n é s e t y č í Š t e r n b e r k . Z a k l a d a t e l e m h r a d u i mě s t a j e j i s t ý Z d i s l a v
z Chlumce, majitel šternberského panství v Čechách. Tomu daroval král Václav I. území,
n a k t e r é m z a l o ž i l r o k u 1 2 5 3 m o r a v s k ý Š t e r n b e r k – h r a d i m ě s t o . K o l e m r o k u 1 7 0 0 př e c h á z í
Š t e r n b e r k d o m a j e t k u L i c h t e n š t e j nů .
Jihozápadně od Hradečné vidíme krásný hrad Bouzov. Ten vznikl kolem roku 1000. Roku
1 1 0 7 z d e b y l z e m s k o k n í ž e c í m k a s t e l á n e m ně j a k ý M a t i š . P o t o m z d e s í d l í r o d W i l d e n b e r g .
M a j i t e l é s e s t ř í d a j í a ž h r a d k o u p í z a 1 0 0 0 0 0 z l a t ý c h b i s k u p z ně m e c k é h o W o r m s u , v e l m i s t r
ř á d u N ě m e c k ý c h r y t íř ů . Ř á d v l a s t n í t e n t o h r a d p o d n e s .
N a š e v e s n ič k a p a t ř i l a o d p r a d á v n a k p a n s t v í ú s o v s k é m u . H r a d y p a t ř í k s t a r š í m , v e s n i c e
k mladším objektům.
Jak vznikla vesnice ?
Majitel hradu nemohl území obd ělávat sám. Proto pov ěřil podnikatele – Lohatora, aby
z a l o ž i l v e s n i c i . B y l m u př i d ě l e n k u s l a d e m l e ž í c í p ů d y n e b o l e s a . P r o t o ž e ú z e m í s k o r o
v ž d y m ě l o r ů z n o u b o n i t u p ů d y , L o h a t o r t o t o ú z e m í r o z dě l i l p o d l e b o n i t y n a ú s e k y a k a ž d ý
úsek na hony. Každý osadník obdržel pak z každé bonity část půdy. Byl tu úmysl podělit
osadník y p okud možno c o nejspravedlivěji. To ovše m na dru hé stran ě zname nalo, že každý
osadník měl svá pole roztroušená často po celém katastru.
Rozlišovaly se hony Franské královské – přibližně 70 jiter a hony vlámské – asi 30 jiter.
Německým osadníkům v podhůří a horách se přidělovaly hony francké. V nížinných
č e s k ý c h o b l a s t e c h n a j d e m e h o n y v l á m s k é . N e š l o t u o n ě j a k é z v ý h o d ně n í n ě m e c k ý c h
osadníků. V nížinách stačilo 30 jiter i uživení selské rodiny. V horských oblastech musela
být výměra větší, aby se rodina uživila. Navíc němečtí osadníci byli ponejvíce usídleni
v pralese, který museli kácet a mýtit, což byla tvrdá práce na mnoho let. Proto musela být
výměra větší než v nížinách. Lesní hony se proto rovnaly hon ům franckým královským.
Ale také navenek se liší n ěmecké vesnice od českých. Němečtí osadníci si stav ěli vesnice
podle vzoru své původní domoviny, tedy vesnice řádové, dlouhé, tak jak se staví ve
F r a n k e n u , S a s k u a vů b e c v N ě m e c k u . V e s n i c e s l o v a n s k é j s o u v e s n i c e k r u h o v é , u p r o s t ř e d
v e s n i c e n á v e s s k o s t e l e m , k a p l í č i z v o n i c í a o d t o h o t o n á mě s t í s e c e s t y r o z b í h a j í
paprskovitě na všechny strany a domy stojí na mén ě či více v kruhu kolem návsi. Zatímco
v ř a d o v ý c h ně m e c k ý c h v e s n i c í c h v e d e j e d n a c e s t a c e l o u v e s n i c í , n ě k d y j e t u i d r u h á c e s t a ,
která prochází vesnicí souběžně s cestou první. Během staletí se některé české poněmčily.
Ale právě podle řadového či kruhového uspořádání vesnice můžeme bezpečně určit, jaké
n á r o d n o s t i b y l i l i d é , k t eř í j i z a l o ž i l i . Č a s t o n e s l a v e s n i c e i j m é n o s v é h o z a k l a d a t e l e - –
s p o n z o r a – B e d ř i c h o v , P e t r o v , O n d ř e j o v a t d . P o d l e z p ů s o b u z á s t a v b y v i d í m e , ž e H r a d eč n á
je typická řadová vesnice a německá.
N ě m e c k ý n á z e v H r a d e č n é , M a r k e r s d o r f , dř í v e M a r k g r a f e d n d o r f n e b o M a r k w a r s d o r f
znamená vesnice markraběte. Panství úsovské pat řilo původně moravským markrabat ům.
Také velikost přidělených honů ukazuje na německé zakladatele, 30 jiter je asi 75 měřic,
zatím co větší sedláci v Hradečné vlastní asi dvojnásobek.
Nejstarší historie Hrade čné
6/48
Klem roku 1250 byla tato oblast osídlená. Z Bradla už bylo možno vid ět
vrchnostenská sídla. Olomouc a vedle klášter Hradisko a Úsov, ale byla tu i menší
šlechtická sídla, zemanské dvory, Senice, Žerotín, Šumvald. Podle pověsti postavil
úsovský hrad kolem roku 1000 olomoucký vévoda Vratislav. Kolem roku 1064 byl zřejmě
týmž Vratislavem založen Uničov.
H r a d Ú s o v b y l o b k l o p e n o b r a n n ý m v a l e m , k t e r ý b y l d o l e 3 m a n a h oř e 2 , 1 m š i r o k ý a
vysoký b yl 14 až 23 m. Ve vzdálenostec h 20 – 30 m b yly je ště si lné věže. Část tohoto
o p e v n ě n í s t o j í j e š t ě d n e s – j e t a m j e š t ě 5 p o l o a c e l o k r u h o v ý c h vě ž í . N ě k t e r é k r u h o v é v ě ž e
s l o u ž i l y i j a k o o b y d l í . H r a d Ú s o v b y l k n í ž e c í l o v e c k ý z á m e k a b y t y v e vě ž í c h z ř e j m ě
sloužily lovec kým hostům. Nejdůležit ější věže Jsou Vlašimská věž a věž hladomorna.
Vnitřní nádvoří bylo ohraničeno dalším valem na kterém se opět nacházely hlídací v ěže.
Tento druhý val byl 6 m vysoký a 2 m široký. Délka hradu byla 110 m. Vlašimská věž byl
18,5 m vysoká.
K ú s o v s k é m u p a n s t v í n á l e ž e l y v e s n i c e H r a d e č n á , m ě s t o Ú s o v , B e z d ě k o v , M l a d oň o v , L a z c e ,
Dědinka, Nemrlov, Hradec, Hlivice, Klopina, Králová, Lipinka, Moravská Libina, Medlov,
M i r o t í n e k , M o s t k o v , O s k a v a , Z a d n í Ú j e z d , T r o u b e l i c e , Bř e v e n e c , T ř e m e š e k , V e l e b o ř ,
Václavov, Plinkouty, Pískov, Šumvald, Stavenice, Římice, možná i Polnice a Meierink, dále
Litovel a samoty Nové Dvory, Nové Mlýny a Nové Zámky.
T y t o l o k a l i t y j s o u u v e d e n y v l e t e c h 1 3 1 5 a 1 3 4 5 a t é ž r o k u 1 3 7 1 v z á vě t i m a r k r a b ě t e J a n a
j a k o s o uč á s t ú s o v s k é h o p a n s t v í . P a n s t v í ú s o v s k é s e v š e m i s v ý m i v e s n i c e m i b y l o a ž d o r o k u
1440 majetkem zeměpána tedy markraběte. Markrabě měl výsostná práva, jaká původně
náležela jen králi nebo císaři. Jen zem ěpán nebo jeho pov ěřenci směli vykonávat práva jako
zakládat doly a těžit horniny, razit mince, zakládat a držet trhy, budovat mosty a silnice,
stavět opevnění. Zeměpán mohl určit lesy, ve kterých nesmělo být káceno, buď z důvodu
o b r a n y p r o t i ž i v e l n ý m p o h r o m á m n e b o n e př á t e l ů m . K d a l š í m p r á v ů m p a t ř i l o – z a k l á d á n í
mlýnů, přehrad, udělení lice ncí, vybírá ní cla, prodej soli, atd. Markrabě měl právo
o d ú m r t í . T o z n a m e n á , m ě l p r á v o d ě d i t p o l i d e c h , k t eř í z e m ř e l i a n e m ě l i d ě d i c ů .
D o s t č a s t o s e o v š e m s t á v a l o , ž e z e m ě p á n b y l v e f i n a nč n í t í s n i a p r o t o p r o d a l n e b o d a l d o
z á s t a v y n ě k t e r é z u v e d e n ý c h p r á v . V r o c e 1 3 3 0 d a l k r á l J a n L u c e m b u r s k ý ( j e ž mě l s t á l e
n e d o s t a t e k p e n ě z ) c e l é p a n s t v í ú s o v s k é s e v š e m i v e s n i c e m i d o z á s t a v y b r a t rů m J a r o s l a v u a
A l b e r t o v i z e Š t e r n b e r k a . P o z dě j i b y l o ú s o v s k é p a n s t v í o p ě t v y p l a c e n o . M a r k r a b ě J a n
Jindřich s ním naloží ve prosp ěch svých synů Jana Sobislava a Prokopa.
Hrade čná mohla vzniknout kolem roku 1100. Její latinský název je uveden jako:“Marchioni
villa“.
První osadníci vykonali s primitivním ná řadím tvrdou práci, než se z pralesa stala
kultivovaná zem ědělská půda. V roce 1330 měla Hradečná 88 domů, jež tvořily jednu ulici,
a 332 mužských a 351 ženských obyvatel. Měla tehdy víc obyvatel než dnes. Pozd ější války
a epidemie snížily počet obyvatel.
Historik Volný píše ve svém díle, že obyvatelé pěstují převážně len, vyrábějí také síta a
někteří je rozvážejí a prodávají až k tureckým hranicím. P řezdívka „sítař“ se udržela až do
našich dnů.
Z a v l á d y p r v n í c h P ř e m y s l o v c ů b y l o n a M o r a vě j e n z e m ě d ě l s k é o b y v a t e l s t v o . O d
markrab ěte po posledního poddaného potřebovali všichni zemědělství. Řemesla tu byla jen
p o ř í d k u z a s t o u p e n á , e x i s t o v a l i p oř í d k u z l a t n í c i , t k a l c i , v ý r o b c i s u k n a a z b r a n í . O v š e m
nějaká početná živnostenská vrstva tu nebyla. To čemu se tehdy říkalo město, byla
většinou jen početnější vesnice. Obyvatelstvo bylo rozděleno do dvou hlavních tříd –
zemanská, která vlastnila veškerou půdu a poddaní, kteří tělem a duší náleželi vrchnosti.
Rolníci nevlastnili p ůdu, ta jim byla pouze přenechána k obdělání. Poddaný nem ěl žádná
práva, bez svolení vrchnosti se ne směl přestěhovat. Byli tu vlastně jen páni a poddaní.
Panský stav měl všechna politická práva, jen on měl přístup k nejvyšším zemským
ú ř e d n i c k ý m m í s tů m a o v l á d a l s o u d n i c t v í . O b y v a t e l é H r a d e č n é b y l i o d s a m o t n é h o j e j í h o
vzniku katolíci, nebo ť již kolem roku 150 tu byl farní kostel. Jedna z nejstarších zpráv,
která je v ma jetku města Šumperka sděluje, že 15 února r. 1350 podává olomoucký biskup
Jan zprávu papeži Klementu VI., že podle dohody uzavřené mezi císařem Karlem IV. a
p r a ž s k ý m a r c i b i s k u p e m A r n o š t e m , š u m p e r s k ý dě k a n á t o d s t o u p i l n o v ě z ř í z e n é m u
7/48
biskupství litomyšlskému benediktinský klášter Klášterec, Šumvald,
H r a d e č n o u , C o k y t l , T e m e n i c e , H a b a r t i c e , B r a n n o u , S t a r é mě s t o , R a p o t í n , L o s i n y , S o b o t í n a
některé další obce.
Války husitské
Za vlády krále Zigmunda vypukly husitské války. Husitství bylo p ůvodně hnutím
náboženský, jehož p ůvodcem byl pražský universitní profesor a zpovědník královny Jan
H u s . H u s o v o u č e n í v y c h á z e l o z u č e n í A n g l ič a n a J o h n a W y c l i f f a , k t e r ý p o p í r a l p a p e ž s k o u
svrchovanost, proměňování při eucharistí, odmítal zpověď, odmítal celibát kněží a žádal
přijímání podobojí.
Doposud v Čechách i na Moravě se obě zde žijící národnosti Češi a Němci snášeli dobře.
P ř e m y s l o v c i s i v á ž i l i j e j i c h d o v e d n o s t í a p r a c o v i t o s t i a n a v í c v n i c h mě l i o p o r u p r o t i č a s t o
odbojné české šlechtě. Učení Husovo bylo v rozporu s katolickou církví a protože Hus
odmítal své u čení odvolat, byl dán do církevní kletby. Již za života Husova se zakalilo
p o r o z u mě n í m e z i č e s k o u a n ě m e c k o u n á r o d n o s t í n a p r a ž s k é u n i v e r s i t ě , k d e d o c h á z e l o
k porušení práv N ěmců.
Hus byl předvolán na koncil do kostnice u Boda mské ho jezera, císař mu přislíbil
b e z p eč n o s t . N a k o n c i l u b y l v š a k z a t č e n a p r o t o ž e o d m í t l s v é u č e n í o d v o l a t , b y l 6 č e r v a n
roku 1415 upálen na hranici. Tím ovšem problém ze světa nezmizel. Český venkov se stále
více přikláněl k Husovu učení. Když císař Zigmund veřejně proti novému učení vystoupil
a zakázal je, vypukly ničivé husitské války.
V roce 1422 se objevili Husité i v našem kraji. Celé vesnice byly od Husitů vypáleny,
obyvatelstvo oloupeno, pobit, lidé v hr ůze prchali do lesů. V tom samém roce Husité
d o b y l i U n ič o v , o v š e m m ě s t a O l o m o u c a L i t o v e l s p o l u s 2 0 0 0 r o l n í k y p ř i š l i U n i č o v u n a
pomoc a osvobodili jej.
V letech 1424, 1430, 1431 se tu Husité objevili znovu a zni čili vše. Když se jim r. 1424
nepoda řilo dobýt Olomouc, tak táhli na m ěsto Mohelnice, které náleželo olomouckým
biskupům. Obyvatelé okolních obcí hledali ochranu p řed nimi za hradbami m ěsta. Ačkoli
s e M o h e l n i c e s t a t eč n ě b r á n i l a , p o d l e h l a n a k o n e c h u s i t s k é p ř e s i l e . H u s i t é m ě s t o v y p á l i l i ,
ženy a děti se uchýlily do kostela, kde je husitská vojska nemilosrdn ě dobíjela. Trvalo
n ě k o l i k d e s e t i l e t í , n e ž m ě s t o o pě t o ž i l o .
V roce 1440 přešlo ú s ovské panství se v še mi vesnice mi d o zástavy pánů z Vlašimi. Tento
č e s k ý š l e c h t i c k ý r o d p o c h á z e l z K o uř i m i – j i h o v ý c h o d n ě o d K o l í n a . V j e j i c h e r b u j s o u 2
supí hlavy. Tento erb vidíme ještě dnes na farním kostele v Medlově a v zámku v Úsově.
Václav Vlašim od roku 1497, jeho bratr Karel od roku 1464 a Jiří od r. 1492 mají panství
v zástav ě, stále je tu možnost vyplacení panství markrab ětem.
V roce 1494 král Ladislav p ředává Jiřímu z Vlašimi vesnice Medlov a Troubelice. Po Jiřího
smrti převzala jeho sestra Barbara Medlov, jeho bratr Jan p řevzal Troubelice a sestra
Kateřina podíl z Hradce, Hradečné, Veleboře a Stavenice. Tento rod mýtí les Doubravu.
Jiří obdrží od zeměpána pověření, aby u Medlova a Újezdu otvíral doly na železnou rudu a
ušlechtilé kovy.
V roce 1495 půl Hradečné vyhoří. Silný vítr plameny rozdmýchal, dřevěné domy a doškové
střechy shořely rychle. Jiří Vlašimský rozděluje mezi obyvatele, kte ří před ohněm uprchli
do lesa, potraviny a slámu. V noci na p řelomu 15. století je všeobecně očekáván konec
světa, protože hříchy bezbožných volají do nebe, církev na řizuje modlitby, půsty a pokání
k odvrácení této pohromy.
V křížové chodbě kostela sv. Michala v Olomouci je náhrobek Jiříka z Vlašimi z červeného
mramoru. Na podstav ci s erbem Vlašimů st ojí rytíř v brnění, v p ravé ruce meč, po levici je
další erb se supy, chlapecká postava drží nad tímto erbem listový věnec. V roce 1472 Karel
z V l a š i m i b o h a tě o b d a r o v a l t e n t o d o m i n i k á n s k ý k l á š t e r . R o k u 1 5 0 7 s e k l á š t e r z a 2 0 0
dukátů zavazuje, týdně odsloužit 2 mše svaté za svého dobrodince.
V roce 1513 odstoupí král Vladislav pouze Vlašim ům zastavený hrad Úsov s městem
Litovel Ladislavu Boskovicovy v dědictví. Kolem roku 1530 vymírají Vlašimové po meči,
jedna dcera Karla z Vlašimi se provdala za Kryštofa Černohorského z Boskovic. Roku 1530
p ř e d a l k r á l L a d i s l a v p a n u L a d i s l a v u z B o s k o v i c z a vě r n é s l u ž b y z á m e k Ú s o v s e v š e m i
državami do dědického vlastnictví.
8/48
Tím se panství úsovské s konečnou platností dostalo z vlastnictví
m a r k r a bě t e d o s o u k r o m é h o v l a s t n i c t v í r o d u z B o s k o v i c .
Boskovicové vyplatili všechny zastavené vesnice nebo jejich části a přikupovali nové. Od
roku 1565 do roku 1848 pat řilo k úsovskému panství 34 vesnic a 2 m ěsta – Litovel a Úsov.
Boskovicové pat řili k nejbohatším šlechtic ům v zemi, šlo o velmi starý rod, o němž je
zmínka již v roce 1062. Jejich erb – stříbrný hřeben v červeném poli. Po Kryštofu
z B o s k o v i c p ř e v z a l ú s o v s k é p a n s t v í r o k u 1 5 4 7 J a n D ě t ř i c h z B o s k o v i c a p o ně m r o k u 1 5 5 4
až 1569 Albrecht z Boskovic. To je onen lidumilný pán, který roku 1565 daroval obci
Hradečná Bradelský les.
Darovací smlouva je psaná česky, vždyť Boskovicové byli Češi. Smlouva je psaná na
p e r g a m e n u , o p a t ř e n á m o h u t n o u d o b ř e z a c h o v a l o u p eč e t í B o s k o v i c ů . O r i g i n á l s m l o u v y j e
d n e s v m a j e t k u p a n a E n g e l e r t a W o l l m a n n a v H r a d c i ( b ý v a l á C h o v a n eč k o v a h o s p o d a ) .
Zkrácené znění smlouvy:
„Já Albrecht Černohorský z Boskovic a Černé hory se svými dědici a budoucími nástupci
prohlašuji touto smlouvou po pečlivém uvážení a po úp ěnlivých prosbách ctihodných
mužů a jejich rychtáře, jakož i celé obce Hradečné, mých věrných a milých poddaných, že
jsem si vědom jejich příchylnosti, věrnosti, poslušnosti jež prokázali mým předkům i mně
a proto vyslyším je a udělím a prokazuje jim milost a daruji jim i jejich budoucím
nástupc ům les zvaný Bradelský, který začíná u mých lesů nad Lipinkou a sahá na hrani ční
cestu, která d ělí úsovské a zábřežské lesy a sahá až na hranici lesu N ěmecké Libiny (Horní
Libiny). Daruji jim tento les, aby oni i jejich budoucí potomci si v tomto lese mohli pro
rozličnou svou potřebu kácet dříví, s plody dubů a buků krmili svůj vepřový dobytek,
sbírali si tam lesní plody, aniž bych jim já a moji budoucí potomci v tom bránili. Mohou
toto vše konat mimo právo lovu. Toto právo lovecké zůstává vyhrazeno mně a mým
budoucím potomkům.
Z a t o b u d o u m o j i p o d d a n í a j e j i c h b u d o u c í p o t o m c i m ně a m ý m b u d o u c í m p o t o m k ů m a
naším p ov ěřeným správcům odvád ět p ovinný oves, pod le nové míry jak stanoví mor a vské
registry platné v moravském markrabství, potom každý osadník je povinen se svým
potahem odvážet z našich dvor ů (v Klopině a Úsově) po 1 celý den hnůj na naše pole, jak
jim bude ukázáno.
Tak jsem rozhodl já Albrecht z Boskovic a tak chci, aby místní rychtá ř, celá obec Hrade čná,
moji poddaní a jejich budoucí potomci ve užívali a dodržovali, jak jsem ustanovil.
Protože jsem já Albrecht z Boskovic k tomuto dokumentu p řipojil svou pečeť a podpis.
V pondělí p o svátku sv. Apoštola Jakuba, l é ta Pán ě 1563.
Co vypovídá tato darovací smlouva?
Hrade čná obdržela p ůvodně celý Bradelský les a teprve o několik let později nastalo nové
p ř e r o z d ě l e n í , t a k ž e i o b c e H r a d e c a T r o u b e l i c e d o s t a l y z l e s a s vů j p o d í l .
Tehdejší Bradelský les neb yl smrkový ja ko d nes, ale přev ládaly v n ě m duby a buky.
Žaludy a bukvice spásala prasata. Právo lovu si nechali Boskovicové pro sebe.
Hradečanským poddaným byl lov zakázán.
Hrade čanští poddaní museli být u vrchnosti velice oblíbení, jak o tom sv ědčí chvála jejich
v ě r n o s t i , p ř í c h y l n o s t i a p o s l u š n o s t i o d A l b r e c h t a z B o s k o v i c . V p o d s t a tě m á B r a d e l s k ý l e s
j e š t ě s t e j n o u r o z l o h u j a k o z a č a s ů B o s k o v i ců .
J a k o p r o t i s l u ž b u m u s e l i H r a d e č a n š t í v y v á ž e t h n ů j z p a n s k ý c h d v o rů a o d e v z d a t
p ř e d e p s a n ý o v e s . A l e k r o mě t o h o m ě l i z d e j š í j e š tě d a l š í p o v i n n o s t i :
Tato listina z roku 1565 praví:
Já Albrecht Černohorský z Boskovic a Černé hory dobře znám poměry svých poddaných
v obci Hradečné a proto milostivě vyslyším jejich prosby a udělím jim milost a sice: aby
každoročně o velikonocích mi místo 1 vola mohli odevzdat 3 ovce, tj. mn ě nebo mým
b u d o u c í m p o t o m k ů m . M o h o u t a k é m í s t o o v c í z a p l a t i t 2 z l a t é ( 1 z l a t ý = 3 0 g r o šů a 1 g r o š =
7 p f e n i gů ) , j a k j e z v y k e m v m o r a v s k é z e m i .
Dále ve svátek sv. Vavřince (10. srpna) mi odevzdáte 1 tele a o vánocích 3 koše vlašských
ořechů.
9/48
Pomáhat mají mně a mým potomkům moji poddaní z Hradečné při dopravě
a d o v o z u n á p o j ů . Z k a ž d é h o ú r o k u m a j í z a p l a t i t 3 6 k o p a 1 6 , 5 g r o šů , 1 P f e n n i g ( 1 k o p a =
60 grošů a 1 groš = 7 bílých Pfennig ů).
Dále mají jako doposud platit Urbari – úroky z domů a pozemků, z odúmrtí a všechny
ostatní platby. Také desátek mají platit. P okud by někdo z nich si zvětšil svůj majetek a
bude mu uloženo větší placení, nechť platí jako ostatní.
P ř i p o j u j í k t o m u t o d o k u m e n t u s v o u p e č e ť a p o d p i s v e s tř e d u p ř e d s v . J i ř í m l é t a P á ně 1 5 5 6 .
Můžeme jen žasnout nad velkou mírou povinností a dávek, jež obec Hradečná musela vůči
v r c h n o s t i p l n i t . A l b r e c h t z B o s k o v i c z e mř e l r o k u 1 5 6 9 b e z d ě t n ý . J e h o n á s t u p c e m s e s t a l
jeho bratr Jan Šembera z Boskovic. Byl to lehkomyslný patron, kolem jeho osoby vzniklo
m n o h o l e g e n d . V y h l á š e n é b y l y j e h o l u k u l s k é h o s t i n y v Ú s o v ě a L i t o v l i , j e h o n oč n í o r g i e
taktéž. Traduje se o něm, že si u nevěst vyhradil právo první noci. Každá nev ěsta musela
v tehdejší době osobně přijít na zámek do Úsova a vyžádat si na vrchnosti povolení
k s v a t b ě . Š e m b e r a k a ž d é p o p r o ž i t é n o c i o d s tř i h l p r a m e n v l a s ů , z e k t e r ý c h s i n e c h a l
zhotovit paruku, kterou nosil při svých hostinách jako důkaz svých milostných
dobrodružství. Nem ěl syna, pouze dcery a proto jako důkaz pokání za své hříchy
odstoupil majetek Boskoviců již za svého života minoritskému klášteru v Brně. Později ho
tento dar mrzel, tak odjel do Brna k Minorit ům, kteří mu připravili hostinu. Šembera
mnichy opil, vylákal na Quadrianovi kláštera darovací smlouvu a roztrhal ji. Šembera
z B o s k o v i c z e mř e l r o k u 1 5 9 7 a p a n s t v í ú s o v s k é p ř i p a d l o j e h o d c e ř i A l ž b ě t ě , k t e r á b y l a
provdaná za Karla z Lichteštejna.
D a l š í s t a t k y r o d u B o s k o v i ců j a k o B u š o v i c e , N o v y g r a d , Č e r n á h o r a a V r a n o v z d ě d i l a
Š e m b e r o v a d r u h á d c e r a K a t eř i n a , k t e r á z a s e b y l a p r o v d a n á z a M a x m i l i á n a z L i c h t e n š t e j n a .
T a k v i d í m e rů s t r o d u L i c h t e n š t e j nů .
Roku 1591, 22. června se nad Hrade čnou vyřádila hrozná bou ře, vichřice strhala doškové
střechy domů. Nad Bradelským lesem nastala průtrž mračen, v Hradečné i Hradci byla
z t o h o v e l k á p o v o d eň , k t e r á z p ů s o b i l a v e l k é š k o d y . O d p l a v i l a i n ě k o l i k v o z ů . V d o m ě č .
22, který patřil Vendelínu Kunzovi docílila povodeň výšky 2 a půl sáhů.
Hradečná po reformaci
Když darovací smlouva týkající se Bradelského lesa je napsaná česky, nemusíme se tomu
vůbec divit. Za prvé Boskovicové byli český šlechtický rod, za druhé husitské hnutí bylo
sice z počátku hnutím náboženským, ale brzy se zm ěnilo i v nacionální – protiněmecké.
Mnoho německých vesnic lehlo v husitských válkách popelem a obyvatelé bu ď byli
v y v r a ž d ě n i , n e b o u t e k l i ( t e h d y s e p a k d o s t ně m e c k ý c h v e s n i c p o č e š t i l o ) . P o h u s i t s k ý c h
v á l k á c h p ř i š e l n a c i o n á l n í p ř e v r a t , p o d p o r o v a n ý č e s k ý m k r á l e m J i ř í m z P o dě b r a d . T e n t o
k r á l b y l o d v á ž n ý , c t i ž á d o s t i v ý , c h y t r ý , b y l z tě l e s ně n í č e s k é h o d u c h a , m eč e i k a l i c h a .
Tento král zvýhodnil český element ve městech i na venkově. Proto i úřední jazyk směl být
i v pohraničních ně meckých oblastech pouze jazyk český a to až do roku 1650. Vedle
t o h o t o č e s k é h o ú ř e d n í h o j a z y k a e x i s t o v a l p a k h o v o r o v ý j a z y k ně m e c k ý . O d d o b
Wyclifových a Husových to stále v myslích vřelo. Ledacos bylo v katolické církvi nedobré.
Martin Luther tyto nedostatky kritizoval, našel p řívržence i mezi říšskými knížaty.
R o k u 1 5 1 7 v y vě s i l L u t h e r n a d v e ř í c h z á m e c k é h o k o s t e l a s v ý c h 9 5 t e z í a t o b y l i m p u l s k
rozkolu v církvi. Papež chtěl celý problém řešit smírně. Protože však Luther kázal dále,
byl dán papežem do klatby. Luther papežskou bulu veřejně spálil. Jeho nové učení se
rychle r ozšiřovalo. Na severní Morav ě r o z šiřoval a kázal jeho u čení Paul Speratus a to
s t a k o v ý m ú s p ě c h e m , ž e k o l e m r o k u 1 5 8 0 n e b y l o v ně m e c k ý c h o b l a s t e c h s e v . M o r a v y t é mě ř
fary která by nebyla protestantská. Také Hrade čná měla protestanského faráře. Hluboké
rozpory mezi katolíky a protestanty se staly příčinou ke 30tileté válce, nikoliv vyhazov
dvou pražských sekretářů z oken, kterým se navíc nic nestalo. 30tiletá válka přinesla
Německu, ale také Čechám i Moravě nesmírné utrpení a bídu. Bylo úpln ě jedno zda přišli
vlastní nebo nepřátelé. Žoldnéři se živili tím, co místnímu obyvatelstvu uloupili.
Třicetiletá válka přinesla i Hradečné mnoho zla. Manfeldovi a Výmarští vojáci táhli tímto
krajem na Uničov. Roku 1625 však uničovští občané porazili tyto vojáky a vyhnali je
10/48
z města. Poražená vojska loupila pak v okolních vesnicích, sebrali
rolníkům dobytek ze chlév ů.
V r c h o l b í d y n a s t a l , k d y ž Š v é d o v é r o k u 1 6 4 2 a t o 1 7 . č e r v n a d o b y l i U n ič o v a p o 8 r o k ů t o t o
město drželi až do 8. července 1650. Švédské vojsko pod Torstensonem.- to byla sebranka
ze všech koutů světa, vypálili vesnice, loupili dobytek i obilí i ženy. K tomu všemu ještě
vypukl v naší obci mor. Nebylo divu, že lidé se schovávali v lesích nebo táhli s sebou
s vojenskou sebrankou.
Z t é d o b y p o c h á z í p ř í s l o v í : „ P ř i š e l Š v é d a v š e c h n o s ně d . “ V t é d o b ě p ř e s t a l o p l a t i t k a ž d é
p r á v o . P ř e d 3 0 t i l e t o u v á l k o u b y l o v H r a d eč n é : 3 9 s e d l á k ů a p o l o l á n í k ů , 1 1 9 k o n í , 1 8 6 k u s ů
skotu a 240 ovcí. Po válce bylo obydleno jen 15 dom ů, ostatní byly pobořeny nebo
vypáleny. Zbylým rolníkům chybělo osivo, polní nářadí, vozy, koně i dobytek. Jenom dvě
věci byly v každém domě: puška a bodák. Do roku 1678 byly zase všechny used lost i
v H r a d e č n é o s í d l e n y . Z ů s t a l y p r á z d n é j e n 4 s t a r é d o m y . P r á z d n é d o m y b y l y l e v ně
prodány Horalům. V tomto roce je Hradečná opět čistě německá a němčina je také vedle
češtiny úředním jazykem.
Když uvážíme, že lidé za války odvykli práci, mravně zpustli, mládež vlastně mírové časy
a n i n e p o z n a l a a p ř e c e s e z t o h o t o l i d u o pě t s t a l z d a t n ý r o l n i c k ý l i d , m u s í m e ž a s n o u t .
Ovšem trvalo to dlouhá desetiletí.
Po válce drasticky stouply ceny. Roku 1660 stála měřice žita 4 tolary a nebyla k dostání.
R o k u 1 6 1 6 , 4 . k vě t n a o p ů l n o c i b y l o v n a š í o b c i i v o k o l n í c h o b c í c h z e m ě t ř e s e n í , a l e z a p l a ť
pán Bůh, nezp ůsobilo žádné škody. Roku 1618 od 11. listopadu až do Vánoc bylo zde
vidět krvavě červené poskakující slunce. Kolem roku 1670 začínaly v našich krajích
čarodějnické procesy, které trvaly do roku 1720. Nejhůře na tom byli lidé v Šumperku,
L o s i n á c h a M o h e l n i c i . N á b o ž e n s k ý f a n a t i s m u s , c h a m t i v o s t i n k v i z ič n í h o s o u d c e př i n e s l y
opět mnoho utrpení mezi lidi, kte ří si sotva oddechli po 30tileté válce.
Z Hradečné je známo, že odtud byl jako čaroděj v Uničově na hranici upálen Jakub
P a r t i s c h , p r a př e d e k p o z d ě j š í h o z d e j š í h o uč i t e l e P r a r t i s c h e . K o l i k l i d í u d á v a l o s v é b l i ž n í
jen proto, že si tak chtěli vyřídit nějaký osobní účet? Byla to císařovna Marie Terezie,
k t e r á 1 . k v ě t n a r o k u 1 7 7 5 v y d á v á E d i k t p r o M o r a v u a S l e z s k o , v e k t e r é m z a k a z u j e p o vě r u
v č a r o d ě j n i c t v í . B y l a t o ž e n a , k t e r á b y l a o s v í c e ně j š í n e ž m u ž i a p r o t i t é t o s t r a š l i v é p o v ě ř e
ú č i n n ě j e d n a l a . P o d l e ú s o v s k é h o u r b ář e z r o k u 1 6 7 8 s e v H r a d e č n é v y s k y t l a t a t o j m é n a :
Hans Biyhl
Simon Waygel
Georg Weigel
Anton Halmi
Georg Dvořák
Tobias Raymer
Laurenz Schmachtel
Georg Mayer
Tobias Rohrich
Jakub Mauler
Jakub Partel
Petr Černý
Andre Axmann
Johannn Kreuzinger
Mathias Reymer
Petr Straka
Valenti Nischak
22
38
80
37
54
51
42
44
3
10
27
7
58
31
11
29
57
Chalupář
2 1/2/4/
1 1/2/4
2 1/2/4
2/4
2/4
2 1/2/4/
2 1/2/4
zahradník
zahradník
zahradník
zahradník
zahradník
zahradník
zahradník
zahradník
zahradník
11/48
2
1
2
1
1
2
1
-
7
5
9
5
4
8
4
1
2
2
1
1
1
1
1
2
5
6
8
6
11
7
8
8
5
6
5
4
4
6
9
5
5
Adam Peyl
Wenzel Blahak
Jakob Kunpfer
Valentin Swatschka
Karel Schlemmer
Andres Babutzka
9
9
13
48
24
14
zahradník
zahradník
zahradník
zahradník
zahradník
zahradník
-
1
1
1
1
1
2
6
5
11
4
6
7
K o l e m r o k u 1 6 9 0 mě l a H r a d e č n á s v o u v l a s t n í o b e c n í p e č e ť . J e t o k r u h s o b v o d o v ý m
nápisem: „ die Gemeinde * Markers * dorf (obec Hradečná). Uprostřed je srdce,ze kterého
vyrůstá větev s 11 hv ězdičkami. Celá pečeť je z mosazi a vyniká dobrou ruční prací.
V tomto čase stála čtvrtina žita 8 grošů, pšenice 9 1/2, be čka piva na úsovském panství f1.
Když Lichtenštejnové roku 1597 sňatkem s dcerou Šembery z Boskovic získali úsovské
panství, přijali d o svého erbu sed mizubý hřeben Boskoviců. Tento erb se nachá zí nad
vchodem do našeho kostela. Lichtenštejnové nechali úsovský zámek z části přestavět.
Dědičné poddanství
Za časů Marie Terezie byla veškerá půda rozměřena podle lán ů. Poddaní byli rozděleni na
celoláníky, čtvrtláníky, třičtvrtěláníky a půlláníky. Podle toho se osadníci d ělili na
sedláky, zahrádká ře, chalupníky, nájemníky a čeleď.
Zahradníci na úsovském panství se od láník ů lišili tím, že byli později usídleni než sedláci
a své pole obdělávali kravským potahem, jelikož nem ěli a neuživili kon ě, byli to vlastně
malorolníci.
Zatímco láníci sídlili na staré rustikální (selské) p ůdě, zahradníci byli usídlení na
dominikální (panské – vrchnostenské půdě).
1 lán měl podle toho, zda se nacházel v nížin ě nebo v podhůří 80 – 150 měřic. Půda byla
buď rustikální – selská nebo dominikální – panská půda, tu obdělávala úsovská vrchnost
ve vlastní režii. (pa nské dvory v Klopině a Úsově nebo ji také za ur čitých podmínek
pronajímala nájemník ům.
D a n ě p l a t i l i p o u z e r o l n í c i z r u s t i k á l n í pů d y , z a t í m c o d o m i n i k á l n í pů d a b y l a o d d a n í
osvobozená. Teprve později se platila z této půdy nepatrná extraordinerikontribuce.
Dominikální byl také vý čep na rychtě – č. 53 v Hradečné.
J a k s e d ař i l o p o d d a n ý m v H r a d eč n é v tě c h ú d a j n ě d o b r ý c h s t a r ý c h č a s e c h .
Těžko na nich doléhala robota, které podléhali jak sedláci, tak zahradníci i chalupníci.
Manželky, čeledínové, nemocní a sta ří byli od roboty osvobozeni. Vrchnost žádala práci
v p a n s k ý c h d v o r e c h , n a p o l í c h a v l e s í c h . V y ž a d o v a l a p o t a h p r o d o v o z dř e v a , v í n a , p r o
stavbu silni a cest, pro polní práce. Roboty stále přibývalo, protože vrchnost obd ělávala
stále více pozemk ů. Rozlišovala se pěší, vlastně ruční robota a potahová robota. Potahovou
robotu s jedním nebo více ko ňmi byli povinni všichni sedláci až po čtvrtláníky. Zahradníci
a chalupníci konali ruční robotu. Často se v Hradečné i selské usedlosti dělily se
souhlasem vrchnosti, to když
se další poddaný usídlil v obci. P ůvodní robota se
zdvojnásobila.
E x i s t o v a l a m ě ř e n á a n e m ě ř e n á r o b o t a . M ě ř e n á d r o b o t a – t o b y l o o b dě l á n í u r č i t é p o l n í
výměry, vymlácení určitého množství obilí atd. Neměřená robota směla být vyžadována
jen ve velmi naléhavých p řípadech a ne déle než tři dny v týdnu. Ovšem pod záminkou
n a l é h a v o s t i n u t i l a v r c h n o s t č a s t o p o c e l é t ý d n y p o d d a n é k r o b o tě .
P o d l e n ař í z e n í z r o k u 1 6 8 0 m ě l a r o b o t a t r v a t o d s l u n c e v ý c h o d u d o s l u n c e z á p a d u , c o ž
b y l o 1 0 – 1 4 t i h o d i n o v á p r a c o v n í d o b a . C h u r a v í , s e dř e n í l i d é a z e s l á b l ý d o b y t e k o v š e m t a k é
dlouhou denní pracovní dobu nevydrželi, proto nařídila vrchnost tuto chybějící pracovní
dobu v dalších dnech odpracovat.
Dráb z úsovského zámku oznámil rychtáři, kolik robotníků a kam se mají dostavit. Rychtá ř
musel vyrozumět poddané. Rychtá ře dosadila vrchnost. Ten m ěl zajišťovat zájmy
v r c h n o s t i . Z a t o mě l u r č i t é v ý h o d y .
12/48
1)
2)
3)
4)
Synové poddaných (pokud byli vojenské služby neschopní) a dcery museli
v r c h n o s t i p o v i n ně s l o u ž i t . V r c h n o s t s i v e d l a t a k z v a n ý s i r o t č í r e g i s t r , k a m z a p s a l a v š e c h n y
děti svých poddanýc h. Každoro čně na 1. Adventní neděli se do rychty museli od určitého
věku dostavit všichni mladí lidé. Pokud se n ěkdo nemohl dostavit, museli se a něj dostavit
rodiče nebo ne jbližší p říbuzní. Vrchnostenští úředníci rozhod li, které z dětí bude rodičům
ponecháno a které musí do služby k vrchnosti nebo k jejich ú ředníkům. Námitka otce, že
s y n a n e b o d c e r u p o tř e b u j e d o m a v e v l a s t n í m h o s p o d á ř s t v í n e b y l a č a s t o v y s l y š e n a .
Vrchnost platila těmto čeledín ům a služkám stravu a malou mzdu. Ale časté stížnosti
d o s v ě d č u j í , ž e j i m b y l a m z d a č a s t o v e l m i l i k n a v ě v y p l á c e n a . V y v o l e n í m u s e l i p o v i n ně
s l o u ž i t 3 - 7 r o ků . S i r o t c i m u s e l i s l o u ž i t d é l e , n e o b d r ž e l i m z d u , p o u z e s t r a v u a o š a c e n í .
B y l o m o ž n í s e o d tě c h t o p o v i n n ý c h s l u ž e b v y k o u p i t z a 3 – 1 2 z l a t ý c h r o č n ě .
Vrchnost mohla každého donutit ke službě za běžnou mzdu. Kdo nenašel službu u
vrchnosti musel přijmout službu u sedláka. Kdo cht ěl jít sloužit mimo úsovské panství,
musel si vyzvednout u vrchnosti povolení, které stálo pro čeledína 30 krejcarů a pro
služku 20 krejcarů.
Děti museli převzít povolání svých rodičů. Kdo se chtěl vyučit řemeslu či jít na studie
p o t ř e b o v a l o p ě t s o u h l a s v r c h n o s t i . C h t ě l - l i j í t t o v a r y š d o s v ě t a n a z k u š e n o u , o pě t m u s e l
mít povolení. Všechny povolení bylo ovšem nutno zaplatit.
Kdo se chtě oženit, musel si opět vykoupit povolení. Poddaný se nesměl libovolně
odstěhovat, neboť tím by připravil vrchnost o pracovní sílu. Zákon trestal toho, kdo
uprchlému poskytl p řístřeší a stravu 100 tolary.
Za povolení k vystěhování muselo se zaplatit vysoké odstupné, obvykle 5 % majetku.
Poddaný byl prodán nebo koupen i s p ůdou, na které hospoda řil. Otec směl sovu usedlost
odkázat své ženě či synovi jen se souhlasem vrchnosti. Vrchnost také vykonávala soud,
vybírala daně od poddaných a vždy z nich uvízly nějaké peníze v kapsách vrchnosti i
jejich úředník ů. Vrchnost také pot řebovala n ěkolik drábů.
R o k u 1 7 3 0 b y l v e d o u c í m úř e d n í k e m T o m á š A n t o n K v a p i l , h e j t m a n F r a n t i š e k A n t o n F i n s k ,
rentýř Karel František Stehlík, hradním hrabětem Jan Rissy, pokladník Phillips Muller,
k t e r ý b y l p r o p u š tě n , p r o t o ž e s e o b o h a c o v a l .
P o d d a n ý n e m o h l s vě d č i t a n i p o d a t ž a l o b u , t o z a ně h o m o h l a u d ě l a t j e n v r c h n o s t . P o d l e
zákona z roku 1717 se musel poddaný se všemi stížnostmi obracet jen na vrchnost, pokud
během 6 týdnů se nestala náprava, mohl se obrátit na krajský soud v Uni čově, což nemělo
p r a k t i c k y ž á d n ý v ý z n a m , š i k a n vů č i n ě m u s e t í m j e n z vě t š i l .
Poddaní měli i určitá práva: V čase nouze mohli žádat od vrchnosti podporu, obilí na jídlo
či na setí za 20 – 25 % úroků. Vrchnost jim měla udržovat budovy a uhradit škody jež
způsobil požár.
Teprve za vlády Marie Terezie se projevili snahy ochránit poddané před přílišným
vykořisťování m. Nest a lo se tak jen z lásky k bližnímu ale proto, že státu začalo záležet na
udržení rustikální p ůdy a da ňových poplatníků. Každý uprchlý poddaný znamenal pro stát
ztrátu daňového poplatníka.
R u s t i k á l n í p o z e m k y s e j i ž n e s m ě l y p ř i p o j i t k p o z e m ků m d o m i n i k á l n í m . A ž d o s u d s e p l a t i l a
d a ň j e n z o b dě l á v a n é p ů d y , p a s t v i n y a l e s y d a n í m n e p o d l é h a l y .
Za Marie Terezie byly všechny pozemky přesně změřeny a zakládány katastrální mapy.
Protože při přeměřování pracovali v Hradečné i čeští úředníci z úsovského zámku, proto
m a j í n ě k t e r é n a š e l o k a l i t y č e s k é n á z v y Z á h o r y , H ů r k a , P i l o s k a ( pů v o d ně V i l o s k a ) .
Pro upřesně ní roboty je roku 1775 vydán robotní patent p ro markrabství mora vské.
Nejdůležitější body jsou:
Daně se mají stanovit podle bonity p ůdy.
Půdní bonity jsou stanoveny podle sou časného roku 1775
Ruční robotníci stejn ě jako robotníci s potahem mají, pokud by za
současný r ok nečinili je jich daně více jak 8,75 zlatých, i nadále konat ruční robotu.
Poddaní, kteří by měli platit vyšší daně jak 8,75 zlatých mají i nadále konat potahovou
robotu.
Ruční robotníci mají příště robotovat takto: Nájemník muž nebo žena
ročně 1 osoba nanejvýš 13 dní. Chalupník s roční daní do 52 1/2 krejcaru ročně s jednou
osobou bude robotovat 26 dní. Kdo platí roční daně více jak 52 1/2 krejcaru, ale ne více
13/48
než 2 zlaté. 37 1/2 ten odrobotuje s jednou osobou 1 1/2 týdne. Kdo by měl platit více jak
4 z l a t é , 3 3 3 / 4 k r e j c a r u , d o 8 , 4 5 z l a t ý c h o d p r a c u j e s j e d n o u o s o b o u t ý d ně 2 1 / 2 d n e . K d o
platí více jak 8 zlatých 45 krejcar ů odpracuje s jednou osobou týdn ě 3 dny.
5)
Potahoví robotníci:Kdo by za současný rok měl platit od 8,45 zlatých do
13 zlatých 7 1/2 krejcaru odpracuje s jedním tažným zvířetem týdně 3 dny. Od 13 zlatých 7
1/2 krejcaru s 2 zvířaty 3 dny v týdnu a mimoto od Jana do Václava týdně 1 den ruční
roboty s jednou osobou. Od 26 zlatých 15 krejcarů do 39 zlatých 22 1/2 krejcarů by měl
platit na daních odpracuje se 4 zvířaty 3 dny týdně a od Jana do Václava s jednou osobu 3
dny týdn ě.
6)
T ý k á s e p o d d a n ý c h j e ž d o p o s u d b y l i p o v i n n i s př á d a t p r o v r c h n o s t l e n :
Ruční robotník bude povinen sp řádat 1 kus p říze, potahový robotník 2 kusy p říze.
7)
U ruční roboty od Jana do Václava má každý robotník nárok na 1 1/2
pfundu chleba od vrchnosti. Pokud na robotní den připadá svátek, musí se tento den
napracovat.
8)
1 celý den ru ční či potahové roboty má trvat:
Od 1. října do 31. března 8 hodin a od 1. dubna do 30. září 12 hodin, povoleny jsou dv ě
hodiny na jídlo a krmení. V dob ě žní může vrchnost vyžadovat prodloužení pracovní doby
o 1 –2 hodiny.
9)
P o k u d b ě h e m r o b o t n í h o d n e s e v y s k y t n e d o p o l e d n e b o uř k a a p r á c e
nemůže pokračovat a robotník odejde domů, musí se tato doba napracovat v dalším týdnu.
10)
O p o z d i l e c , k t e r ý př i j d e p o z d ě d o p r á c e n e b o p ř e d č a s n ě z n í o d c h á z í ,
musí zmeškané hodiny příští den napracovat. Za 1 zmeškaný den, pokud pro něj nemá
robotník věrohodnou omluvu bude příště pracovat dva dny.
11)
Roboty musí být nahlášeny robotníkům každý týden nejpozději v neděli,
leda, že by počasí si vynutilo změnu, v tom případě musí být nahlášena brzy ráno
v pondělí.
12)
R o b o t y m u s í b ý t i v y k o n á n y z d r a v ý m i s c h o p n ý m i l i d m i , z v íř a t y a
n á ř a d í m . N e n í d o v o l e n o n a r o b o t u p o u ž í v a t š p a t n á z v íř a t a a n á ř a d í .
13)
Poddaným ne smí b ýti proti jejic h vůli ulože no více r ob oty. Ale
p o v i n n o u r o b o t u m a j í k o n a t d o bř e a s v ě d o m i t ě .
14)
Mimo robotu jsou poddaní povinní konat hlídky ve vesnici u kostela,
udržovat cesty do sousedních obcí, pomáhat p ři požárech a povodních.
15)
Poddaní, kte ří si neoprávněně stěžují na vrchnost, lenoší, sv ůj majetek
t ř í š t í a n a k o n e c p ř i c h á z e j í n a m i z i n u m a j í b ý t p o t r e s t á n i př i v ě z e ň s k ý c h p r a c í c h v o k o v e c h ,
ztrátou usedlosti a jinými tresty.
Přísné dodržování těchto paragrafů bylo pro poddané opravdovým břemenem. Jestliže ve
žních několik dní pršelo a sedláci m ěli svoje obilí posečené, a když se počasí zlepšilo,
přišel dráb a volal poddané na robotu. Pokud odpoledne p řišla bouřka mohli jít poddaní
domů, museli však bouřkou zameškaný čas napracovat. Tak se stávalo, že doma z ůstali na
práci jen sta ří nemocní lidé a d ěti.
V e č e r s e o t e c v r a c e l u n a v e n ý z r o b o t y , a b y r á n o př e d v ý c h o d e m s l u n c e z n o v u j e l n a
panské. Ned ěle a svátky se musely světit. V pondělí je dráb opět volal na panské. Synové
museli sloužit 14 let u vojska, malé d ěti běhaly coby poslíčkové po vesnici a staré mámy a
babičky předly vrchnostenský len.
Nevěsta musela nejprve sloužit několik let u vrchnosti a ne jedna hezká sest řička musela
se svou nevinností vykupovat bratra z vojenské služby, protože bída v dom ě to
vyžadovala.
Tak se stalo, že často celé vesnice se bouřily proti vrchnosti, ale tyto selské rebelie byly
vždy brutálně potlačeny a vůdcové skončili v hladomorně.
Že robota byla velice přísná, dokazuje následující psaní:
„Rychtáři Lorenzi Maulerovi obce Hrade čné na panství úsovském.“
J e p r o k á z á n o , ž e č t v r t l á n í k M a r t i n s G r e i h s n e k o n á p o v i n n o u r o b o t u a v p o n dě l í p ř i š e l
teprve k sva čině do roboty. Z naší vůle a moci p řikazu jeme r ychtá ři Lorenzi Maulerovi,
aby pilně pátral, pro č zmíněný Martin Gr eihs zameškal robotu a pokud byl opilý, a by byl
exudant v řetězech dnes dopraven na zámek k dalšímu potrestání.
14/48
Tyto řetězy jsou ještě dnes uchovány na obecním úřadě v Hradečné a jejich
opotřebovanost dokazuje, že byly často používány.
V r c h n o s t s e n e s p o k o j i l a j e n s r o b o t o u . P o d d a n í m u s e l i j í t a k é o d v á dě t d e s á t k y , d r ů b e ž ,
vajíčka, přízi, med, pe ří. Poddaní sice m ěli právo, místo naturálií odvád ět peníze, ale
v rolnické usedlosti chybělo oboje. V roce 1753 na úsovském panství stála měřice žita 1,93
f l , p š e n i c e 1 f l , p r o s o 1 , 4 5 f l , o v e s 1 , 1 5 f l . , j eč m e n 4 , 4 8 f l .
Od třicetileté války měli poddaní zákaz nosit zbraně. V darovací smlouv ě o Bradelském
lese, dostali poddaní sice les, ale nesm ěli v něm lovit. Kronikář zaznamenal, že
v B r a d e l s k é m l e s e s e t o h e m ž í v š e l i j a k o u z vě ř í . J e l e n i , s r n c i , r y s y , d i v o k é k oč k y , d i v o k á
prasata tu byli doma. Zv ěř často nadělala velkou škodu na polních plodinách. Žádosti a
prosby poddaných o náhradu škody z ůstaly většinou nevyslyšeny.
O d 1 7 . S t o l e t í mě l o ú s o v s k é p a n s t v í i s v ů j v l a s t n í p i v o v a r a l i h o v a r . V k r č m á c h s e s m ě l o
čepovat jen úsovské pivo.
Na křtiny, svatby a pohřby musela rodina odebrat povinn ě určité množství piva a lihovin.
Na hody a jiných místních slavností musela povinn ě celá ves odebrat ur čité množství.
Přišel-li poddaný do šenku na jiném panství, sm ěl nanejvýš utratit 21 krejcarů za cizí pivo
či lihovinu.
Vrchnostenský šenk v Hradečné se nacházel na rycht ě. Vrchnostenští úředníci konali často
u šenkýře domácí prohlídky, zda ne čepuje cizí pivo a kořalku.
Záznam z roku 1790
obec
louky
pastviny
koně
krávy
Úsovské panství
Úsov město
Bezděkov
Lazce
Dědinka
Hlivice
Králová
Hradečná
Medlov
Plinkouty
Šumvald
Zadní Újezd
Troubelice
201
84
10
47
7
47
11
60
100
21
336
8
100
81
40
21
70
15
29
91
124
41
39
75
115
13
60
15
54
23
23
237
78
136
24
132
402
151
16
69
21
76
38
119
200
69
343
27
108
M e z i l o u k y j s o u t é ž z a ř a z e n y z a h r a d y a s a d y . V r c h n o s t př e n e c h a l a o b c í m l o u k y z a p l a c e n í
úroků. V každé obci na úsovském panství byl rychtář. Úřad rychtáře se dal též koupit. O
hradečanském rychtá ři nás kronikář informuje, že si tento úřad zakoupil za 300 rýnských
zlatek. Tento úřad ne byl z počátku dědič ný. Po smrti ryc htá ře, jmenovala vrchnost nového
rychtáře, jmenovala vrchnost nového rychtá ře.
V r o c e 1 7 7 0 a l e b y l o t e h d e j š í m u r y c h t á ř i v H r a d e č n é L o r e n z i M a u l e r o v i u dě l e n o d ě d i č n é
rychtářství, za což musel zaplatit 150 zlatých. Byl osvobozen od roboty, za což musel
j e d n o r á z o v ě p r o v ž d y z a p l a t i t 7 5 z l a t ý c h o d v r c h n o s t e n s k é p o k l a d n y v Ú s o vě . B y l p o v i n e n
ve svém domě otevřít šenk. Pokud cht ěl úřad s domem prodat, musel z kupní ceny
odevzdat 10 % do panské pokladny.
15/48
S a m o t n á k u p n í s m l o u v a t ý k a j í c í s e r y c h t ář e v H r a d e č n é j e d o s u d v e l m i
dobře zachovalá a je ve vlastnictví dnešního vlastníka rychtářství, pana Cyrila Pospíschila
č . 5 3 . S m l o u v a j e p s a n á z l a t e m a t uř í n a p e r g a m e n u v n ě m č i n ě . V y s t a v i l j i k n í ž e J o s e f
Wenzel Lichtenštejn roku 1770.
Hrade čná musela stejn ě jako jiné obce na panství v určitých dnech poslat hlídače na zámek
do Úsova. Kdo neuposlechl, byl v řetězech odveden na zámek a uv ězněn v hladomorn ě.
V r o c e 1 7 4 9 j e o b e c n í m p a s t ý ř e m n ě j a k ý O s l a d i l . D o m y s i z d e z a k o u p i l i ně j a k ý W e i g e l ,
Fuchs, Ospald a Poisl.
Za vlády Marie Terezie, byly pozemky rozm ěřeny, rozděleny do daňových tříd a domy
dostaly domovní čísla. Obvykle se s číslováním za čalo na kraji vesnice, který byl vrchnosti
nejblíže, u nás tedy u kostela. Čísla běžela souběžně po malé straně dolů a po velké
zpátky. Kde dnes nejsou čísla souběžná, tam došlo později buď k dělení usedlosti, nebo
byl mezi dvě usedlosti postaven třetí domek.
T a k d ř í v e p a t ř i l y d o j e d n é u s e d l o s t i č í s l a 9 8 a 5 4 , 8 2 a 4 4 . P o k u d z e mř e l p o d a n ý b e z
pokrevních dědiců anebo v důsledku trestu o svůj majetek p řišel činila si vrchnost nárok
na tento majetek, říkalo se domu odúmrť. Pro takové případy si poddaní rádi odúmrť
vykoupili. Hrade čanská odúmr ť stála 1,52 fl 4 slepice a 20 v ěrtelí ovsa.
Zrušení nevolnictví
K nejušlechtilejším činům císaře Josefa II., syna Marie Terezie patřilo zrušení nevolnictví.
Hluboký dojem na n ěj učinil prosební list poddaného sedláka:
„Vznešený císaři, 4 dny v týdnu musím robotovat, 5 den musím pro vrchnost chytat ryby,
6. den musím vrchnosti nahánět při lovu zvěř, 7 den patří Bohu. Uvaž, nejmilosrdnější
císaři, jak mám ješt ě platit daně a desátky?“
Ostrý vítr zatřásl s vrchnostenskými řády moravské šlechty. Protože šlechta necht ěla po
dobrém se vzdáti svých nep řiměřených práv, Josef II. 1. listopadu 1781 vydal věhlasný
patent, ve kterém diktátorsky oznamuje konec nevolnictví. Na jeho místo p řichází jen
mírná poddanost, jaká panovala v d ědičných rakouských zemích. Tam nikdy nebylo
zavedeno tak tíživé nevolnictví jako v zemích českých, moravských a slezských.
Poddaní mají sice i nadále vrchnosti býti do ur čité míry poddaní, ale mohou bez svolení
vrchnosti provozovat řemesla a uměleckou činnost. Mohou se volně stěhovat, vrchnost jim
musí bezplatně vystavit propouštěcí list. Povolení k ženitb ě je bezplatné. Jsou zrušeny
povinné služby mladých lidí u vrchnosti Jen oboustranní sirotci mají povinně vrchnosti
sloužit nanejvýš tři roky, ovšem za b ěžnou mzdu.
B y l a v y d á n a ř a d a n o v ý c h d e k r e t ů . R o k u 1 7 8 1 v y š l o n ař í z e n í , p o d l e k t e r é h o s m í v r c h n o s t
uložit tresty jen te hd y, pokud k tomu byla apela čním soudem pověřena. Vězeňské tresty
delší 8 dnů, smí uložit jen okresní soud. Hradečná podléhala okresnímu soudu v Uničově.
Rozdělování usedlostí musí povolit okresní soud a to jen v p řípadě, že dělená usedlost
uživí 2 rodiny. Venkovan může se libovolně usídlit ve městě. Jen ze státu se nesmě l
vystěhovat.
Malé zbytky r ob oty zůstaly zachovány – byla to nutnost, ne boť jinak b y velké p a nské
dvory zůstaly naráz bez pracovních sil. 3.9. 1770 naším krajem táhl pruský král Friedrich
I I . D o U n ič o v a , k d e s e s e t k a l s r a k o u s k ý m c í s a ř e m J o s e f e m I I . P r o U n ič o v t o b y l a v e l k á
sláva, když se tam setkali dva monarchové s velkým doprovodem.
Lorenz Mauler, rychtář v Hradečné dává vyhlásit: „Z rozkazu úsovské vrchnosti se všem
p o d d a n ý m n a v ě d o m o s t d á v á , ž e v U n ič o v ě s e k o n á v z á c n é s e t k á n í n a š e h o
nejmilostivějšího císaře s králem pruským, m ěsto Uničov je přeplněno a není poddaným
dovoleno jít okounět, zvědavci budou od kyrysar ů vyháněni.“
Podepsán Lorenz Mauler, d ědičný rychtář.
Tento rychtář také podepsal po zrušení nevolnictví robotaboli ční smlouvu s vrchností za
o b e c H r a d eč n o u . T a t o s m l o u v a p o v o l u j e v y k o u p i t s e z e z b ý v a j í c í r o b o t y p e ně z i .
Celolá ník: da ň z pozemků, ví na a předen v e výši 5,37 fl zůstává . Místo roboty zaplatí 9 fl
v e č t v r t l e t n í c h s p l á t k á c h . D á l e r oč n ě b e z p l a t n ě d o v e z e 5 s á h ů t v r d é h o a m ě k k é h o d ř e v a
s p a n s k ý c h l e sů a n a r o v n á j e n a u r č e n é m í s t o . D á l e d o v e z e 2 f ů r y s t a v e b n í h o d ř e v a , 1
16/48
bečka vína. Při podzimních honech pošle 1 honce. Kdyby vrchnost tyto
p r á c e n e p o tř e b o v a l a , v y p l a t í s e p o d d a n ý p e n ě z i :
1 f ů r u d ř e v a 2 4 k r e j c a rů , 1 f ů r a s t a v e b n í h o m a t e r i á l u 3 0 k r e j c a rů , d o v o z v í n a 4 f l .
Pololáník: platí daně 3,2 fl – 2 denáry, místo roboty 9 fl ve 4 splátkách, 1 honec po 2 dny.
Čtvrtláník: platí 2,3 fl – 1 denár, místo roboty 6 fl ve 4 splátkách, nakácí 8 sáh ů tvrdého i
měkkého dřeva v panských lesích, 1 honec na 1 den.
Zahradníci: daně 1 fl 36 kr 3 denáry, místo roboty 4,3 fl, nakácet 5 sáhů dřeva, 1 honec na 1
d e n . Č t v r t l á n í c i a z a h r a d n í c i p o k u d v r c h n o s t n e p o tř e b u j e k á c e n í d ř e v a z a p l a t í z a 1 s á h 1 3
kr.
C h a l u p n í c i :p l a t í d a ně 1 2 k r 2 d e n á r y , m í s t o r o b o t y 2 , 1 0 f l .
O b e c H r a d e č n á p l a t i l a k o n t r i b u c i c e l k e m 3 2 4 , 3 7 f l , d a n ě – 2 1 9 , 2 8 f l 2 1 / 2 d e n á rů , 1 2 7 5
p o t a h o v ý c h d nů a 4 6 3 2 d n ů r u č n í r o b o t y . P r o t o ž e h o t o v é b y l y u p o d d a n ý c h v z á c n é b y l y i
tyto poplatky velmi tíživé.
R o k u 1 7 8 5 v y d a l c í s a ř J o s e f I I . n o v ý d a ň o v ý z á k o n , k t e r ý z r u š i l r o z d í l m e z i z d a ně n í m
r u s t i k á l n í a d o m i n i k á l n í pů d y . D a n ě u ž n e v y b í r a l a v r c h n o s t , a l e m í s t n í r y c h t á ř , k t e r ý j e
o d e v z d a l o k r e s n í m u v ý b ě r č í m u . Z á k l a d k v ý p oč t u d a n ě p o s k y t l h r u b ý v ý n o s p o z e m k ů , a b y
se ten dal zjistit, založil Josef II. své věhlasné josefinské katastry, které byly vzorem pro
celou Evropu. Všechny pozemky, pole, louky, lesy, sady byly rozparcelovány a každá
parcela opat řená číslem, tak je ješt ě dnes máme v katastrální map ě.
Vydal též toleranční patent roku 1781, ve kterém poskytl protestantům náboženskou
svobodu, rovněž tak židům. V roce 1772 přines pruský král Friedrich II. první brambory
do Německa. Do našeho kraje p řišly brambory teprve r. 1786 a na p říkaz vrchnosti, která
brambory rozdělila mezi naše sedláky je museli nasadit. Od té doby p řestaly ony hrozné
hladomory, které se d říve po letech neúrody vyskytly.
Josef II. prohlásil němčinu za státní jazyk. Neněmecké národy v tom viděli germanizaci.
Musíme si ovšem připomenout, že v rakouské monarchii se hovořilo 16. různými jazyky a
němčině připadala úloha esperanta. Poslanci jednotlivých národ ů, žijící v rakouské
monarchii se ve víde ňském parlamentu domlouvali mezi sebou n ěmecky.
Na panovnických dvorech tehdejší Evropy se hovořilo více francouzsky a latinsky než
v národním jazyce. I u dvora Marie Terezie se hovořilo více francouzsky a sám Josef II.,
když psal svým sourozencům, psal francouzsky, protože se v ní uměl lépe vyjadřovat než
v němčině a latině.
Dnes se u nás všude kácejí sochy tohoto panovníka. Mnohá jeho nařízení a dekrety byly
opět zrušeny, protože se neosvědčila. Ale jedno se popřít nedá. Venkovskému lidu,
rolníkům v Čechách a na Moravě přinesl osvobození od tíživého nevolnictví. A práv ě
v těchto zemích se nyní kácejí jeho sochy, které mu vd ěční rolníci, naši předkové postavili.
Francouzská revoluce z roku 1789 se v naší obci neprojevila, za to ale ony pozd ější
r e v o l u č n í v á l k y a n o . R o k u 1 8 0 5 v z p l a n u l a v á l eč n á p o c h o d e ň i n a d M o r a v o u . D o š l o k b i t vě
3 císařů u Slavkova. Pruské vojenské jednotky táhly naším krajem. Také Hrade čná byla
nucena dodávat potraviny, vále čné daně a zdejší mládenci byli odvedeni k vojsku.
Navíc se v tomto roce strhla nad Bradlem pr ůtrž mračen. V Hradečné a sousedním Hradci
došlo k takové povodni, že voda se valila okny dom ů.
16. 9. Musela obec dodávat do Olomouce pro vojsko 124 q sena a 18. 11. Je obci nařízeno,
aby dodala 38 měřic ovsa, 250 pecnů chleba, 4 q masa a 3 v ědra pálenky pro ruskou gardu
d o P r o s tě j o v a . 1 1 . p r o s i n c e m u s í j í t 2 0 m u žů p r a c o v a t d o O l o m o u c e n a o p e v ně n í m ě s t a .
V roce 1805 byla velmi špatná úroda, mnoho pršelo a hodně obilí se na polích zkazilo.
N a s t a l a v e l k á d r a h o t a . 1 mě ř i c e ž i t a s t á l a 2 0 f l . N e š ť a s t n é v á l k y , k t e r é R a k o u s k o
v n a p o l e o n s k é d o bě v e d l o , o t ř á s l y s t á t n í m r o z p o č t e m . T i s k n o u s e s t á l e v í c e p a p í r o v é
peníze a nakonec dojde ke zhroucení státní ekonomiky.
D l e f i n a nč n í h o p a t e n t u z 1 5 . b ř e z n a 1 8 1 1 k l e s á c e n a p a p í r o v ý c h p e n ě z n a p ě t i n u s v é
hodnoty. Tehdejší zlatý – fl měl 30 krejcarů, nyní jen 12 krejcar ů. Potraviny stouply
n e s m í r n ě v c e n ě : 1 m ě ř i c e p š e n i c e 3 0 f l , 1 mě ř i c e ž i t a 2 7 f l , 1 p f u n d c u k r u 5 1 / 2 f l . L i d é ,
jejic hž úsp ory se stávaly z papírových b a nkovek, se přes noc staly žebráky.Situace se
17/48
zlepšila teprve po vydání mincového patentu, který místo vídeňské měny
zavedl konven ční měnu. 1 fl víde ňské měny se rovná 24 krejcar ům konvenční měny.
V roce 1811 vyho řely v Hrade čné domy č. 50 a 51.
R o k u 1 8 1 5 t á b o ř i l i v U n i č o v ě n a 2 0 0 0 0 r u s k ý c h p ě š á k ů a D o n k o z á k ů . S e d l á c i z H r a d eč n é
jim museli poskytnout potahy až do Moravské Třebové. R. 1818 způsobilo krupobití
v Hradečné veliké škody. Po roce 1820 nastaly opět klidnější časy. Roku 1837 bylo v naší
obci opět velké krupobití, které zp ůsobilo velké škody. V roce 1845 žádali naši rolníci u
vrchnosti o p ovole ní, aby směli část pastvin přeměnit v pole. V roce 1843 se v Hradečné a
okolí vyskytovala rakovina brambor.
V r o c e 1 8 4 6 s t á l a m ě ř i c e p š e n i c e 1 2 f l . , ž i t o 1 0 f l . , j eč m e n 8 f l . a b r a m b o r y 4 f l . v í d e ň s k é
měny.
Události roku 1848 vzrušovali i naši obec. Zejména b řeznová revoluce a útěk všemocného
r e a k č n í h o s t á t n í h o k a n c l é ř e M e t t e r n i c h a d o A n g l i e . 1 5 . bř e z n a b y l a v y h l á š e n a k o n s t i t u c e .
22. července zahájí arcivévoda Jan římský sněm.7. zá ří navrhuje a obhajuje selský
osvoboditel Hans Kudlich zrušení roboty a poddanství.
Sám selský syn od Opavy p řinesl selskému stavu svobodu. Jako přední bojovník za
s v o b o d u a p r á v o s e z ú č a s t n i l j a k o l e g i o n ář p o u l i č n í c h v í d e ň s k ý c h b o j ů . B y l z a t č e n a
znovu odsouzen k smrti. Ale podařil se mu útěk do Švýcarska, kde za velkých obtíží
studoval medicínu. Potom se vyst ěhoval do USA a umírá tam ve vysokém věku, všemi
vážený občan. Po 1. Světové válce byly jeho pozůstatky převezeny a pochovány v jeho
rodišti. Vděční rolníci mu tam postavili pomník.
Ustavené komise mají up řesnit náhradu, jež má být vrchnosti vyplacena. 1/3 částky zaplatí
b ý v a l í p o d d a n í , 1 / 3 z e mě M o r a v s k o s l e z s k á a 1 / 3 s t á t . Č á s t k y d o 5 0 f l . s e v y p l a t í
v hotovosti. Vyšší částky i s úroky ve 20. ročních splátkách. Říšský sněm, který tyto
zákony schválil byl rozpuštěn. Svoboda byla znovu potla čena. Ale 6 října vypukla revoluce
znovu a 15. listopadu byl říšský sněm přeložen do Kroměříže a 2. prosince abdikoval císař
F e r d i n a n d . R o k u 1 8 4 9 , 2 7 . 3 . J e v y d á n 1 . k o n s t i t uč n í z á k o n . R o k u 1 8 5 0 s e v y t v oř í č . k .
okresní hejtmanství. Hrade čná náleží pod hejtmanství v Litovli. R. 1852 vypukla v naší
obci i v okolních obcích cholera. Poprvé prožila Hrade čná epidemii cholery v letech 1832 –
3 3 . T a t o c h o r o b a b y l a d o v l eč e n a z o r i e n t u , dř í v e b y l a v E v r o p ě n e z n á m á .
V l e t e c h 1 8 5 0 – 5 1 s e z d e o pě t p o h y b o v a l y p r u s k é v o j e n s k é j e d n o t k y . R o k u 1 8 5 4 s e c í s a ř
František Josef I. oženil s bavorskou princeznou Alžbětou. Ve farním kostele se porto
slavila slavnostní bohoslužba a Tedeum za účasti obecního zastupitelstva.
Roku 1855, 3., 4. a 5. ledna, tedy po 3 dny by tu vidět zvláštní nebeský úkaz. Před
západem slunce se vytvořilo kolem slunce větší množství stejn ě velkých koulí, které kolem
s l u n c e p o s k a k o v a l y . 2 5 . ú n o r a 1 8 5 9 z d e v y h o ř e l y d o m y č . 2 9 , 3 0 , 3 1 . 1 6 . č e r v e n c e 1 8 6 5 z uř i l
v obci hrozný požár. Domy č. 34, 37, 38, 69, 83, 88 lehly dopoledne v 10 hodin popelem. 20.
ú n o r a 1 8 6 6 v y h oř e l d ů m č . 6 .
Roku 1866 vypukla vojna mezi Rakouskem a Pruskem. V důsledku rakouské porážky u
H r a d c e K r á l o v é , v y s t u p u j e R a k o u s k o z e s v a z u N ě m e c k ý c h z e m í . O b e c m u s e l a o bě t d o d á v a t
slámu a seno do Čech. Také propůjčit vojákům potahy do Čech. Daleko se ovšem nedostali,
rakouští vojáci prchali do Olomouce. Prusové je pronásledovali. Po uzav ření míru, tábo řilo
v H r a d eč n é n a f a r s k ý c h p o l í c h m n o h o p r u s k ý c h v o j á ků . B y l a z d e c e l á p o l n í b a t e r i e
s kanóny. Obyvatelstvo si všeobecn ě Prusy pochvalovalo. Vojáci rolníkům pilně pomáhali
p ř i ž n í c h a j i n ý c h p o l n í c h p r a c í c h . Př i n e s l i a l e s s e b o u i n ě c o n e d o b r é h o . O d 2 2 . s r p n a d o
2 0 . ř í j n a 1 8 6 6 ř á d i l a v H r a d e č n é a H r a d c i o p ě t c h o l e r a a v y ž á d a l a s i m n o h o o bě t í .
27. 7. 1867 je nad Bradlem op ět průtrž mračen s velkou povodní. Krupobití op ět zničilo
ú r o d u . Z ač á t k e m 7 0 . l e t v y p u k l o v H r a d e č n é v e l k é v z r u š e n í , p o v í d a l o s e , ž e z O l o m o u c e
do Šumperka se bude stavět dráha přes na ši obec. Roku 1872 se dokon čilo vyměřování a
v s r p n u t é h o ž r o k u b y l y o d k o u p e n é p o tř e b n é p o z e m k y a v z á ř í 1 8 7 2 b y l a s t a v b a z a h á j e n a
i t a l s k ý m i dě l n í k y a r o k u 1 8 7 3 d o k o n č e n a . N e j h o r š í p r á c e n a s t a l y v R u m p e l l o c h u , k d e
musela b ýt skála od s t řelena. Tam také byla dráha přemostě ná velkým moste m. V p o ndělí
18. srpna na narozeniny císa ře Františka Josefa I. jel přes Hradečnou první vlak. Lidé
zírali s otevřenými ústy na tento technický zázrak a staré ženy prorokovaly blízký zánik
s v ě t a . M ů ž e m e d ě k o v a t b r a t ř í m K l e i n o v ý m z e S o b o t í n a a p á nů m : S c h w a r z o v i , S c h o l z o v i a
Oberleitnerovi ze Šumperka, že dráha vede tak jak vede. Původně byla naplánovaná do
18/48
Dolní Dlouhé Loučky, Ondřejova a do Rýmařova. Z Dlouhé Lou čky měla
vést lokálka do Uničova. 14. října 1873 byla trať z Olomouce do Šumperka a Hanušovic
předána do veřejného užívání.
R o k u 1 8 7 6 v y h oř e l d ů m č . 6 8 . R o k u 1 8 7 9 v z n i k l p o ž á r v h o s p o d á ř s k ý c h s t a v e n í c h č . 5 1 a
oheň přeskočil na obytné stavení a výminká řskou chalupu č. 52.
Stříbrná svatba císa řských manželů a svatba trůnního prince Rudolfa s belgickou
princeznou Stefanií se v obci oslavila slavnostní bohoslužbou.
Roku 1891 na 24. května ve 3 hodiny odpoledne vypukl požár v dom ě 28, shořela i stodola
s c h l é v e m . R o k u 1 8 9 3 , 8 . č e r v e n c e v 1 h o d i n u v n o c i v y p u k l p o ž á r v d o mě 2 6 .
R o k u 1 8 9 4 b y l v H r a d eč n é z a l o ž e n pě v e c k ý m u ž s k ý s b o r . R o k u 1 8 9 6 2 7 . ř í j n a v e č e r v 6
hodin vyhořel hostinec č. 79 na návsi u kostela. V Hrade čné tehdy ještě neexistoval
h a s i č s k ý s b o r . B y l a z d e j e n s t a r á s t ř í k a č k a z r o k u 1 8 2 0 , k t e r o u v y r o b i l z v o n ař o l o m o u c k ý
Gottlieb Straub. Tato stříkačka putovala po celé farnosti. Než přišli cizí přespolní hasiči
stačilo vše shořet. K obnově vyhořelého hostince poskytovali rolníci d řevo, písek a vápno i
potahy.
P o t o m t o p o ž á r u b y l o r o z h o d n u t o z a l o ž i t m í s t n í h a s i č s k ý s b o r . S c h v á l e n í př e d l o ž e n ý c h
směrnic č. k. místodržícím došlo 24. února 1897: Mladý sbor se ubytoval s novou
stříkačkou v bývalé márnici u vchodu na hřbitov. Roku 1897, 10. prosince v 5 hodin
v podvečer prodělala nový sbor a st říkačka křes ohně m při p ožáru v dom ě zahrádkáře
Moritze Fuchse.
10. září 1889 byla v Ženevě zavražděna císařovna Alžběta. 31. 12. 1990 na přelomu století
byla sloužena slavná bohoslužba.
1. srpna 1893 byl v Hrade čné na návsi u kostela v dom ě č. 89 v 1. Poschodí z řízen první
Poštovní poštovní úřad. První poštmistrová byla paní Marie Koppová. P ředtím se dopis y
odevzdaly v hostinci u Pospischil ů č. 60 a odtud se odvezly na dráhu do Troubelic nebo do
L i b i n y . V H r a d eč n é b y l a v l a k o v á z a s t á v k a zř í z e n a t e p r v e r o k u 1 8 8 9 .
1 1 . z á ř í r o z h o d l o z a s t u p i t e l s t v o , ž e p o s t a v í n o v o u š k o l u . K t o m u t o úč e l u p o s t a v i l i
cihlářskou pec a napálili 60 000 cihel. Nová škola byla postavena roku 1892 za starosty
Josefa Blaháka. Ze staré školy byla z řízena četnická stanice v roce 1904. Rok 1904 byl velmi
suchý a horký (až 39 stupňů ve stínu) a některé studny úplně vyschly. Roku 1903 byl
založen místní fond na podporu chudých ze základním kapitálem 200 fl. Roku 1904 byla
také založena obecní matrika. Také zde byla postavena silnice (d říve vedla polní cesta
v e d l e č . 8 6 n a h o r u k e k o s t e l u ) . B y l t a k é z a l o ž e n S v a z N ě m c ů s e v e r n í M o r a v y a s p oř i t e l n a .
Spořitelna se pro svou přílišnou důvěřivost dostala do potíží a byla roku 1907 v likvidaci,
trezor byl prodán do Oskavy.
1 4 . k v ě t n a 1 9 0 8 z ač a l a s t a v b a s i l n i c e d o L i p i n k y . D o k o nč e n a b y l a r o k u 1 9 1 0 . R o k u 1 9 1 2 b y l
postaven chlév pro plemenné býky.
R o k u 1 9 1 4 v y p u k l a 1 . s vě t o v á v á l k a .
Typy vesnic
Rozeznáváme u nás 3 hlavní typy vesnic. Jako často u domu poznáme stavitele, tak lze
podle typu vesnice poznat jejich zakladatele. Kolonisté, kteří se vystěhovali ze staré vlasti
do nové, vždy zakládali v novém místě novou vesnici podle zoru vesnic v staré domovin ě.
1.
příklad: Vesnice kruhová
Osadníci staví své domy více či méně v kruhu kolem návsi. Na návsi byl d říve postaven
kostel či kaple. Cesty se rozbíhají paprskovitě od návsi s kostelem. Tento typ vesnic je
19/48
slovanského původu a najdeme ho na Hané, na Valašsku, ve východní
Evropě, v Polsku, v Rusku a v Galizií.
příklad: Vesnice řadová
Osadníci postavili své domy podél potoka často po obou stranách, za domy jsou zahrady.
M e z i z a h r a d a m i a p o l i v e d e c e s t a . V e s n i c í v e d e j e d n a , ně k d y 2 c e s t y , s o u b ě ž n ě p ř e s c e l o u
vesnici. Existuje malá a velká strana. Každá usedlost má za svou zahradou úzký dlouhý
pás pole. Další pole jsou rozmístěna v jiných lokalitách. Nevýhodou je značná
roztříštěnost polí. Taková vesnice je type m německé vesnice. Najdeme je v N ěmec k u mezi
Labem a Rýnem i v severním N ěmecku. Vesnice jsou často velmi dlouhé, domy stojí v řadě.
příklad: Frankolesní vesnice
3.
T e n t o t y p v z n i k l k o l e m r o k u 1 1 0 0 v ně m e c k é m F r a n k e n u , t a m k d e j e l e s , n ě m e c k y :
Fränkisches Waldhufendorf. Je to rovněž řadová vesnice podél potoka s malou a velkou
stranou. Za usedlostí je sad, ale za humny podél vesnice nevede cesta. Usedlosti nejsou
postaveny tak blízko sebe jako v p ředchozím případě. Každá usedlost má své pozemky
kolem sebe. Nevýhodou je, že v p řípadě přírodní katastrofy může být celá úroda zničena.
V ý h o d o u j e , ž e h o s p o d ář m á v š e c h n y s v é p o z e m k y b l í z k o s e b e .
2.
Pak jsou tu ještě vesnic, co jsou mezi tím, mezi řadovou a frankolesní vesnicí. Takovou
vesnicí je i Hradečná.
Změní-li dnes pozemek majitele, zaznamená se to do Pozemkové knihy. V d řívějších
dobách se takové změny zaznamenaly v tzv. „Zemských deskách“, jež byly pro celou
severní Moravu uloženy v Olomouci a založeny Karlem IV. Truhlice se zemskými deskami
byla ulože na v olomoucké dóm ě a bylo k ní několik různých klíčů. Záznamy v zemskýc h
deskách směly být psány pouze česky. Vždy za určitých let byla truhlice otevřena a
dokumenty zkontrolovány. K tomu se sjížděli hrabata, baroni, vysoký klerus. Olomoucký
biskup celebroval v dómě slavnostní bohoslužbu. Následoval slavnostní průvod s truhlicí
městem, což přilákalo hodně diváků. Všechny smlouvy převody a koupě byly
zkontrolovány. Mezitím se konaly velké hostiny. Vše trvalo 8 dní. Pak byla truhlice opět
uzavřena a uložena v dóm ě. Dnes jsou zemské desky nalezišt ěm historických dokument ů.
Každá vrchnost měla vlastní urbarie. Nejstarší urbarium z Úsova, které se dochovalo
pochází z roku 1564. Obsahuje odúmrť pro Hradec a Hrade čnou: „Pokud se do roka a do
d n e n e p ř i h l á s í o d ě d i c t v í p o k r e v n í př í b u z n ý , p ř i p a d á d ě d i c t v í o b c i “ .
Co se kněze týká, stačí když zůstavitel mu odkáže 1 kopu groš ů pro spásu vlastní duše.
Za tuto prokázanou milost budou mně a mým nástupcům osadníci obou vesnic platit ročně
(vždy k novému roku):
Zahradníci: 1/2, čtvrtláníci 1, půlláníci 2, třičtvrtěláníci 3 a celoláni 4 groše.
P o d e p s a l A l b r e c h Č e r n o h o r s k ý z B o s k o v i c , z e m s k ý p o d k o m oř í M o r a v y . N a z á m k u Č e r n á
h o r a v p o n dě l í p o a p o š t o l u J a k u b o v i , r o k u 1 5 6 3 .
U r b á r i u m Ú s o v , v e l i k o s t u s e d l o s t í v H r a d eč n é r o k u 1 5 6 4
2 1/2 /4 láníci č. domů: 44,42,40,39,38,37 = 6
1 1 / 2 / 4 l á n í c i č . d o mů : 4 7 , 1 2 = 2
3 / 4 l á n í c i č . d o mů : 5 2 , 4 1 = 2
2 / 4 l á n í c i č . d o mů : 5 4 , 5 3 , 5 1 , 5 0 , 4 9 , 4 5 , 4 6 , 4 3 , 3 2 , 1 6 = 1 0
1 / 4 l á n í c i č . d o mů : 3 0
Zahradníci č. domů: 3,58,57,48,31,29,20,28,11,10,9,27,5,8,13 = 15
Noví Zahradníci roku 1600 č. domů: 6,7,14 = 3
Historie školy
B i b l e b ý v a l a v e š k o l e př i p e v n ě n á ř e t ě z e m , n e b o ť k n i h y b y l y v z á c n é a d r a h é . N e v ě s t a , k t e r á
dostala do výbavy Bibli, bývala bohatou nevěstou. I po objevení knihtisku roku 1450
N ě m c e m J a n e m G u t e n b e r g e m , b y l o p oř í z e n í k n i h y d r a h o u i n v e s t i c í .
Jisté údaje o nejstarší škole v Hradečné se nenacházejí ani ve farním ani vrchnostenském
archivu. Pravděpodobně se vyučovalo v některé velké selské světnici. Vyučoval ten, kdo
uměl číst a psát, v ětšinou vysloužilí vojáci.
20/48
a)
b)
a)
b)
c)
Český historik Pěnkava píše ve své knize „Uničovský kraj“: V Hradečné
byla v letech
1656 –1677 již německá škola. U čitel dostal od rodičů 19 zlatých a
z a z v o n ě n í p r o t i p o v ě t ř í n ě k o l i k s n o p ů o b i l í . V e z d e j š í m a t r i c e z e m ř e l ý c h j s o u uč i t e l é
o z n a č e n i j a k o k a n t o ř i a t o d o r o k u 1 7 0 1 . O n i ř í d i l i k o s t e l n í z pě v , z v o n i l i p r o t i p o vě t š í a n a
poplach a učili mládež. Tam, kde byl v obci klášter, vyu čovali mniši. Bývalo zvykem, že
u č i t e l s k é p o v o l á n í s e dě d i l o z o t c e n a s y n a .
B ě h e m 3 0 t i l e t é v á l k y s e v H r a d eč n é m a t r i k y z t r a t i l y . J i s t é z á z n a m y t u m á m e z d o b y M a r i e
Terezie, ze kterých se dovídáme, že se u nás v obci u farního kostela nacházela katolická
triviální škola, docházeli do ní d ěti z Hradečné, Hradce a Lipinky, Pískova a Moravské
Libiny. První budovu školy vedle fary postavil roku 1701 patron kostela kníže
L i c h t e n š t e j n . O d r o k u 1 7 6 9 b y l z d e u č i t e l e m J o s e f B a r t l , p o ně m n a s t o u p i l j e h o s y n P a v e l
B a r t l a p o ně m s y n M o r i t z B a r t l , k t e r ý z e mř e l 1 8 0 2 . P o n ě m n a s t o u p i l r o d á k z M o r a v s k é
L i b i n y ( z p i l y ) a t e n mě l 1 8 5 ž á k ů , z t o h o 9 1 c h l a p ců a 9 4 d í v e k . M e z i n i m i b y l o 8 2 ž á k ů
c h u d o b n ý c h , z a k t e r é r o d ič e n e m u s e l i p l a t i t z a v y u č o v á n í . R o d i č e , k t e ř í m ě l i v e š k o l e v í c
jak 2 děti, platili jen za první 2 d ěti.
Mzda u čitele
Od církve:
za školu a hru na varhany a chórový zp ěv – 1 fl.
místo koledy - 4,51 fl.
Od obce: - 16,48 fl.
Příjmy školy:
za pohřby – 10 fl.
za svatby – 2 fl.
za křest – 6 fl.
Běžné školné od 103 platících žáků: od 80 žáků po 1 kr, od 23 žáků po 1 1/2 kr. Vyučovalo
se 42 týdnů v roce. Deputát dřeva pro školu činil 6 sáhů.
Škola u farního kostela se nazývala farní škola, škola, kde kostel nebyl m ěla název st řední
škola. Obě školy však patřili mezi školy triviální. Vyu čovací předměty byly: čtení, psaní,
počty, náboženství a zp ěv.
Roku 1807 zde nastoupil učitel Josef Matis. Ten podal žádost knížeti Lichtenštejnovi o
stavbu nové školy. Stará škola z roku 1701 byla už ve velmi dezolátním stavu. M ěla vlhkou
učebnu, pro učitele 2 pokoje, 1 komora a sklep. Byla postavená z vep řovic – nepálených
cihel a měla doškovou střechu.
Po mnohých dlouhých urgencích byla roku 1815 na stejném míst ě postavena nová škola, po
té co byl odstraněn starý stavební materiál. Stavbu financoval opět kníže Lichtenštejn.
Nová budova měla 2 pokoje, 1 kuchy ň, 1 komoru a 1 sklep pro u čitele a 1 t řídu. Podlaha ve
t ř í d ě b y l a z p á l e n ý c h c i h e l a v z i mě b y l a c i t e l n ě c h l a d n á a v l h k á . V k u c h y n i b y l a o b r o v s k á
p e c . Bě h e m s t a v b y
školy se vyučovalo v Hrade čné na rychtě. Protože do školy do
H r a d e č n é d o c h á z e l y dě t i z č e s k ý c h v e s n i c – P í s k o v a a L i p i n k y , m u s e l o b ý t v y u č o v á n í
utrkvistické, tedy dvojjazyčné. Provádělo se to takto: Učitel míval ještě učitelského
pomocníka. Jeden z u čitelů učil němec ké d ěti v přední části třídy, druhý učitel učil č eské
děti v zadní části, občas si to prohodili. V létě se jeden z nich se svými žáky přestěhoval
do předsíně.
Za vyučování obdrželi učitelé mzdu v konvenční měně týdně a pro žáka a sice: Za
vyučování písmen a slabikování 1 kr, za čtení 1 1/2 kr, za psaní a počítání 2 kr. Chudobní
a neschopní rodiče neplatili nic.
Učitel měl ročně 120,48 fl., z toho si musel platit pomocníka, ročně 34 fl. a musel mu
p o s k y t n o u t s t r a v u . T a k ž e u č i t e l i z b ý v a l o 8 6 , 4 8 f l . Uč i t e l s k ý p o m o c n í k s i m u s e l j e š t ě
p ř i v y d ě l á v a t p ř i t a n c o v ač k á c h . S p á v a l v r o h u tř í d y .
R o k u 1 7 8 9 b y l y př í j m y š k o l n a ú s o v s k é m p a n s t v í p ř e s n ě s t a n o v e n y . D ř í v ě j š í o d mě n a 6 , 5 8 f l
za zvonění proti bouřce byla zrušena, místo toho d ostal uč itel od Hrade čné 12 snopů
p š e n i c e , 1 2 s n o p ů ž i t a , o d o b c e H r a d e 1 0 s n o p ů p š e n i c e , 1 0 ž i t a . M o r a v s k á L i b i n a mě l a d á t
12 snopů žita a 10 pšenice. Lipinka 6 pšenice, 6 žita, Pískov 10 žita, 10 pšenice, Troubelice
14 pšenice a 14 žita.
21/48
Kromě toho u náležely na zelený čtvrtek od každé přiškolené obce koláče.
Stávalo se ovšem, že tyto naturálie byly pod řadné nebo nebyly dodány v plném počtu.
P o z d ě j i t ř í d a n e s t a č i l a a d ě t i z L i p i n k y c h o d i l uč i t v z i m n í c h m ě s í c í c h u č i t e l s k ý p o m o c n í k
po 5 měsíc ů. Učební pomůc ky b yly: S labikář, čítanka, evangelium, katechiz mus. V yuč ovalo
se dopoledne 3 hodiny, odpoledne 2 hodiny. Roku 1825 byl ustanoven učitelem Josef
Partisch. Kronika vypráví, že
byl malé postavy, vzn ětlivý, svědomitý, puntičkářský,
citlivý a bojácný. Večer a v noci nikdy sám bez průvodce nevycházel. P ři vyučování byl
většinou ve fraku. Měl 3 syny a 2 dcery a nedostatek byl u něho častým hostem. Moravská
L i b i n a b y l a k H r a d eč n é p ř i š k o l e n a j e n d o r o k u 1 8 9 3 .
Učitel se musel starat o chórový zp ěv. Biskupský přípis z roku 1807 přísně nařizuje, že
v c h ó r u s mě j í z ž e n s k ý c h o s o b z p í v a t j e n uč i t e l o v a ž e n a a d c e r a a d u c h o v n í s p r á v c e m á n a
to dohlížet.
Od roku 1846 – 53 měl učitel Partisch za pomocníka svého syna Josefa, který se stal
později učitelem v Lazcích. Také druhý Partischův syn Edvard se stal učitelem. Jako
1 2 t i l e t ý c h o d i l v r o c e 1 8 5 2 p o 5 z i m n í c h mě s í c ů v y u č o v a t d ě t i v L i p i n c e , z a c o ž d o s t a l o d
obce Lipinky 8 fl. Otec mu za tyto peníze pořídil zelený zimní kabát. Tento Edvard se stal
později ředitelem ústavu hluchoněmých v Brně.
P o m o c n í c i o b d r ž e l i o d u č i t e l e 1 2 – 3 4 f l . v k o n v e n č n í m ě n ě . Š k o l n í d o c h á z k a b y l a v t é d o bě
povinná do 12ti let. Zameškaná školní docházka se musí dle výnosu ministerstva školství
z roku 1851 dohán ět i po dvanáctém roce v ěku.
Učitel Partisch zemřel roku 1856. Jeho nástupcem se stal Vincenc Klement narozen roku
1817 v Medlově, pocházel z 10 sourozenců. Do roku 1835 byl pomocníkem v Medlově. Pak
b y l p o m o c n í k e m u č i t e l e A d o l f a S p e r l i c h a v Ú s o vě . T a m p r a c o v a l 1 1 / 2 r o k u z a d a r m o , j e n
za stravu. Pak mu u čitel platil 8 fl. konvenční měny ročně. Roku 1839 sloužil v Olomouci
učitelské zkoušky na c. k. diecesní hlavní škole. Pomocníci nepotvrzení biskupskou
konsistoří podléhají vojenské službě. Učitel Klement nám zanechal písemné svědectví o
trampotách u čitelského pomocníka.
Starosti a trampoty u čitelského pomocníka v Úsově
Pro vysoký věk učitele musí pomocník 130 žáků po 14 roků vyučovat. Denně v městě
Ú s o v ě v y u č u j e 1 h o d i n u h u d b u , z a c o ž o d k a ž d é h o ž á k a d o s t a n e mě s í č n ě 6 k r . O d p o l e d n e
o d 3 – 7 h o d i n d á v á k o n d i c e v Ú s o v ě n a z á m k u , z a c o ž d o s t á v á z a h o d i n u 1 f l . k o n v e nč n í
měny, což mu umožnilo řádně se šatit. V pátek odpoledne musí pro principála piln ě štípat
d ř e v o a v e ž n í c h p i l ně p o m á h a t n a p o l i a p ř i m l á c e n í . K d o t a k n e u č i n i l , t o h o p r i n c i p á l
beze všeho propustil.
28. dubna 1868 vykonal arcibiskup Friedrich z Fürstenbergu generální visitaci ve zdejší
škole. Další den zde udílel svátost bi řmováním.
Rok 1869 přines i pro učitele lepší časy. Dle výnosu ministerstva školství byl dohled nad
školstvím svěřen okresnímu hejtmanství. Postavení u čitelů a jejich práva se upravily. Byly
z ř í z e n y 3 s k u p i n y u č i t e l ů : N a d u č i t e l , u č i t e l , p o d u č i t e l . B y l y z a v e d e n y d a l š í v y uč o v a c í
předměty: zeměpis, dějepis, geometrie, t ěl ocvik, kresle ní a ženské ruční práce. Zákon také
upravil důchodové zabezpe čení učitelů a jejich vdov.
Dříve obdržela u čitelova vdova v nejlepším případě od patrona školy malou penzi
z milosti. Zachoval se nám soupis, co všechno byl nucená prodat Partischova vdova.
Věc
1 šedé vln ěné šaty
1 modré kartunové šaty
1 b í l á s p o d n ič k a
1 bavlněný přehoz
1 modrá bavln ěná šála
1 hnědý šátek
1 kulatý st ůl – tvrdé d řevo
1 malý st ůl – měkké dřevo
Odhadní cena
1 fl
50 kr
10 kr
50 kr
10 kr
5 kr
1 fl
30 kr
22/48
Docílená cena
1,85 fl
85 kr
45 kr
85 kr
10 kr
10 kr
3 fl 20 kr
45 kr
1 truhla – tvrdé d řevo
1 postel – měkké dřevo
stará truhla – tvrdé d řevo
4 obrazy
1 velké hodiny
1 malé hodiny
2 židle
1 s t a r ý vě š á k n a š a t y
1 skříňka z měkkého dřeva
1 s t a r á s kř í ň k a
1 rýč
3 židle
hnůj
2 fl
30 kr
1 fl 50 kr
40 kr
8 fl
3 fl
20 kr
15 kr
60 kr
30 kr
10 kr
10 kr
9 fl 20 kr
1 fl 55 kr
4 fl
1 fl 55 kr
8 fl 50 kr
5 fl
65 kr
1 fl 75 kr
1 fl 5 kr
40 kr
30 kr
30 kr
1 fl
2 4 . d u b n a 1 8 7 9 s tř í b r n á s v a t b a c í s a ř s k é h o p á r u – o s l a v a v e š k o l e a v k o s t e l e s l a v n á
bohoslužba a Tedeum laudamus. Po oslav ě bylo přichystáno u paní Appoleny Brachtlové
na rychtě č. 53 pro žáky, u čitele a obecní zastupitelstvo.
22. července roku 1779 se Lipinka odloučila od školy v Hradečné, byla tam postavená
jednotřídní škola s českým vyučováním. 21. 2 1880 je třída v Hradečné uzavřena, hrozí
z ř í c e n í s t r o p u . Š k o l n í r a d a d o s t a l a př í k a z d o 3 d n ů z a j i s t i t m í s t n o s t n a v y u č o v á n í , k t e r á
se našla na rychtě č. 53. Vzniká plán na stavbu nové školy. V roce 1880 ud ělila obec
Hradec řídícímu u čiteli v Hradečné Vincensi Klemesovi čestné občanství. Protože mezi
obcemi Hrade čná a Hradec vznikaly rozpory zažádala obec Hradec 25. 4. 1880 u c. k.
okresní školní rady o z řízení vlastní jednotřídní školy.
26. 9. 1880 byla slavnostně vysvěcena nová školní budova v Lipince farářem Antonínem
B i t t n e r e m z H r a d eč n é .
C. k. školní rada odmítla žádost obce Hradec o zřízení vlastní školy a doporučuje na
rozhraní obou obcí zřídit novou školu a připravit pro ni vhodný pozemek. Na to školní
rada vytipovala následující pozemky, čísla domů 17, 11, 36, 62 všechny v prostředku obou
o b c í . N a n o v o u ž á d o s t o b c e H r a d e c , p ř i š l o r o z h o d n u t í z o k r . š k o l n í r a d y , a b y p o d uč i t e l
z Hradečné vyučoval v Hradci na č. 4 pod vedením školy v Hradečné. První vyučování
v Hradci se uskutečnilo 7. 1. 1882 – učitel Gustav Frömmel, rodák z Oskavy.
V e š k o l n í m r o c e 1 8 8 3 – 8 4 z d e v y p u k l a e p i d e m i e z á š k r t u , z e mř e l o 5 d ě t í . J e l i k o ž m e z i
Hradečnou a Hradcem nedošlo k dohod ě o stavbě nové školy obdržela obec Hradec 16. 4.
1889 souhlas ke zřízení vlastní školy. Proti stavbě nové školy na rozhraní obou obcí byl
nejvíce farář Mader, který chtěl školu vedle fary. Takže ve školním roce 1890 – 91 má
Hradec svoji vlastní školu v č. 4.
Stará školní budova z roku 1815 je opět v dezolátním stavu. Postavení jež 3. Školní budovy
b y l o 1 0 . 3 . 1 8 9 1 př e d á n o f i r mě V o d i č k a v U n i č o v ě z a p a u š á l n í o b n o s 8 2 0 0 f l r a k o u s k é
m ě n y . 1 7 . 3 . Z a č a l y d e m o l ič n í p r á c e n a s t a r é š k o l e a 4 . 4 . 1 8 9 1 b y l p o l o ž e n z á k l a d n í k á m e n
nové školy. Během stavby pršelo tak silně, že spadla i cihelná pec postavená pro pálení
cihel na školu. Již 7. 12. 1891 se přestěhovalo vyučování do nové budovy, která má jedno
poschodí, 2 t řídy a školní zahradu. Díky tomu, že řídící učitel Parsch je švagre m pan
Vodičky, dostala naše obec levnou novou školu. 20. 1. 1892 zemřel řídící Vincens Klement.
15 července 1892 byla nová školní budova slavnostn ě vysvěcena. 15. července pan
arcibiskup dr. Theodor Kohn udělil svátost biřmování.
Řídící u čitel Parsch, byl zdatný učitel, dal do pořádku obecní pokladnu, vedl spořitelnu i
S v a z Ně m c ů s e v e r n í M o r a v y , v e l m i m i l o v a l l o v . L é č i l s i ž a l u d e č n í p o t í ž e v K a r l o v ý c h
Varech.
19. 3. 1900 omdlel p ři vyučování, druhá léčebná kůra ve Varech zůstala bez
účinku. Zemřel 22. 7. 1900 ve věku 49 let. Byl pochován v Uničově a zdejší mužský
p ě v e c k ý s b o r , j e h o ž b y l z a k l a d a t e l e m a č l e n e m m u z a z p í v a l s m u t eč n í p í s e ň . „ T a m d o l e j e
23/48
m í r a k l i d “ . Ž á c i m u z a z p í v a l y „ S t a l o s e z B o ž í vů l e “ . R o k u 1 9 0 0 , p o
častých urge ncích se m byla přidělena 1 u čitelka ru čníc h prací – byla to žena hrade ckého
učitele Anna Frömmlová, její roční plat činil 280 kr. 11. Listopadu 1904 školu navštívil a
kontroloval c. k. okresní hejtman Rudolf Kuntscher. 15. 7. 1906 byla ve škole výstavka
ž e n s k ý c h r uč n í c h p r a c í a k r e s e b . V ý s t a v k a b y l a v e l m i n a v š t ě v o v a n á . 2 4 . 5 . 1 9 0 7 b y l
pochován 1. hradecký u čitel Gustav Frömmel a jeho vdova a zdejší u čitelka ručních prací
se odstěhovala do Vídně. Její nástupkyně je slečna Josefina Petzna. 1. zá ří 1914 si
hradečanský učitel Jaroslav Navrátil místo s medlovským učitelem Adolfem Sperlichem,
k t e r ý uč i t e l o v a l o d r o k u 1 9 1 0 v M e d l o v ě . Ř í d í c í m u č i t e l e m b y l t u v t é d o b ě S t i n d l , t e n
zemřel roku 1916. V obci zastával místo tajemníka a v kostele varhaníka. Od jeho smrti
u č i l A . S p e r l i c h o bě t ř í d y s á m , p r o t o ž e m n o h o u č i t e l ů b y l o n a f r o n t ě . V z i m ě m ě l a š k o l a
občas prázdniny, když nebylo čím topit.
Roku 1919 byl Sperlich s definitivní platností jmenován řídícím u čitelem v Hradečné. A.
S p e r l i c h s e n a r o d i l v S o b o t í ně , m ě š ť a n s k o u š k o l u n a v š t ě v o v a l v Š u m p e r k u . V y s t u d o v a l c .
k. pedagogický ústav v Olomouci, maturoval 1910 a stal se
provizorním u čitelem
v M e d l o vě . R o k u 1 9 1 2 s l o ž i l d a l š í z k o u š k u a b y l j m e n o v á n d e f i n i t i v n í m uč i t e l e m
v M e d l o v ě . R o k u 1 9 1 2 s l o ž i l d a l š í z k o u š k u a b y l j m e n o v á n d e f i n i t i v n í m uč i t e l e m 2 . t ř í d y
v Medlově. Po svém sňatku s dcerou medlovského starosty si vyměnil místo a přišel do
Hradečné. Během 1. Světové války pracoval též ve zdejší obci jako obecní tajemník a
převzal místo varhaníka v kostele, je rovněž autorem této kroniky.
Od 1. 12. 1920 je nařízeno vyu čová ní českého jazyka od 3. Ročníku a to 7 hodin týdn ě.
Vyučuje provizorní učitelka pro Hradečnou, Hradec a Moravskou Libinu Marie
H e i n i s c h o v á . Z a uč i t e l e
S p e r l i c h a b y l y n a š k o l n í b u d o vě i n s t a l o v á n y 2 b l e s k o s v o d y ,
pořízeno mnoho pomůcek, obraz ů a skioptiskop. Do nynějška působilo na zdejší škole 10
k a n t o rů a ř í d í c í c h uč i t e l ů , 2 3 p o m o c n í k ů a u č i t e l ů , 2 u č i t e l k y p r o r u č n í p r á c e a 2 u č i t e l k y
pro český jazyk.
Historie farního kostela
H r a d e č a n s k á f a r n o s t j e j e d n a z n e j s t a r š í c h n a s e v e r n í M o r a vě . F a r n í k o s t e l b y l z a l o ž e n
kolem roku 1250. První kostel byl ze dřeva na kamenných základech a stál severněji, blíže
k návsi, tam, kde je dnes brána ke hřbitovu. Farnost Hrade čná byla tehdy mnohem větší
než dnes. Patřily k ní obce : Hrade čná, Hradec, Troubelice, Lipinka, Moravská Libina,
Oskava, Mostkov, Nemrlov, Třemešek, Václavov a Mladoňov s Pískovem tam byly
přifařeny později. Farnost patřila k šumperskému děkanátu. Za olomouckého biskupa Jana
b y l a 1 5 . Ú n o r a 1 3 5 0 o d s t o u p e n a b i s k u p s t v í L i t m y š l s k é m u . P r v n í f a r ář i j s o u n e z n á m í . R o k u
1511 byl v Hradečné farářem Gregor. Dokument z Tiber judisiales consistorie Olomouc
nám sdělí následující událost: 17. 5. 1511 se k církevnímu soudu v Olomouci dostavil fará ř
Gregor na žádost Thomase, který je žalobcem a obžalovává faráře Gregora, že tento na faře
proti Thomasově vůli přechovával po 4 týdny Thomasovu manželku Barbaru. Když Thomas
za 4 týdny požádal fará ře Gregora, aby mu vydal manželku, že ji pot řebuje k domácím
pracím, Gregor mu tuto žádost odmítl a vyhnal ho s bitím z fary, což mohou svědci
dosvědčit. Thomasova manželka sv ěřila faráři pro případ své smrti 50 marek a 16 zlatých,
ale farář odmítal peníze vydat. Fará ř Gregor uvádí, že ženu nezadržel proti její vůli a o
penězích nic neví.
Vysoký komisař Jan Künzel na prosbu Thomase předvolá a vyslechne svědky. První svědek
jménem Blasius, vypovídá pod přísahou:“kolem nanebevstoupení Pán ě před rokem přišla
Barbara již v letech k faráři Gregorovi a post ěžovala si mu, že ji ma nžel bije a p ůsobil jí
zranění. Na to ho poslal ho poslal Thomas k faráři, aby mu vydal svěřené peníze. Fará ř
odmítl ženu Barbaru vydat, dokud si Thomas nepřivede čtyři ručitele, kteří zaručí, že
T h o m a s u ž n e b u d e s v o u ž e n u b í t , o p e n ě z í c h m u z n á m o j e n t o l i k , ž e př e d č t y ř m i r o k y
viděl u matky Anny, která je matkou Barbary n ějaké peníze. Před rokem kolem Filipa a
Jakuba ho Barbara požádala, aby s ní zašel k fará ři Gregorovi jako svědek, že mu svěřila
do úschovy 50 kop grošů a 15 maďarských zlatek. Ale svědek jí odpověděl: „Nechci
s tebou k faráři jít, je to dobrý člověk a chci s ním vyjít v dobrém“. Radil jí, aby si vzala
k faráři jiného svědka a jestli to ud ělala neví.“
24/48
Druhý svědek Mathias de Lybnik, 50tiletý vypovídá pod přísahou, že
T h o m a s o v a ž e n a B a r b a r a p o b ý v a l a 4 t ý d n y u f a r ář e a t a k é p o z d ě j i f a r á ř e n a v š t í v i l a .
S v ě d e k t o v í , p r o t o ž e b y l s T h o m a s e m u f a r á ř e , a b y t e n B a r b a r u v y d a l , a l e f a r ář t o o d m í t l
s tím, že nejprve se musí 3 –4 ru čitelé zaručit, že Thomas svou ženu nebude mlátit.
Barbara vyprávěla svědkově manželce, ž e fará ři svěřila peníze a také žádala svědka
Mathiase, aby s ní zašel do Úsova k vrchnosti, aby dala p říkaz faráři, aby svěřené p eníze
v r á t i l , a l e n ě k o l i k d n í n a t o B a r b a r a z v l á š t n í m z pů s o b e m z e m ř e l a .
Třetí svědek, pololáník v Hrade čné 30tiletý vypovídá pod přísahou, že od jiných lidí
slyšel, že Barbara se zdržuje u faráře, kde našla úto čiště před tyranským mužem. O
penězích ví jen to,že Barbara k n ěmu přišla a plakala, že se oběsí, jestliže fará ř peníze jí
n e v y d á . N a c o ž j í s v ě d e k r a d i l , a b y s e o b r á t i l a n a s o u d c e n e b o n a v r c h n o s t v Ú s o vě .
T í m b y l v ý s l e c h u k o nč e n , s vě d k o v é d o s t a l i př í k a z , a b y o v š e m z a c h o v a l i př í s n é m lč e n í .
T o l i k d o k u m e n t z r o k u 1 5 1 1 . V e f a r n í m a r c h i v u v H r a d eč n é s e n a l é z á v z á c n é h i s t o r i c k é
umělecké dílo, s jakým se nemůže pochlubit žádný jiný vesnický kostel. Je to misál z 15.
století, psaný na pergamen a na všech výstavách, kde byl dosud p ředváděn sklidil obdiv.
Písmo ručně psané, barvy, iniciály jsou podivuhodn ě zachovalé.
Nám se zde ovšem nejedná jen o codex in biblio a jeho um ěleckou hodnotu, ale i o
poznámky napsané r ůznými hradečanskými faráři na okraji listů. Jedná se o poznámky
světské, které s obsahem misálu nesouvisí a n ěkteré jsou doslova v rozporu s důstojností
této knihy. Někteří faráři to zřejmě cítili též a snažili se proto zvlášť nevhodné poznámky
v y m a z a t n e b o př e t ř í t i n k o u s t e m . N a š tě s t í n e b y l p o š k o z e n t e x t m i s á l u .
P o z n á m k y s e v y z n ač u j í r ů z n ý m r u k o p i s e m a p o c h á z e j í z rů z n ý c h d o b . N a př . A n n o d o m i n i
1410 král Vladislav porazil Prusy u Krakova. V roce 1414 výše jmenovaný král zvítězil nad
řádem německých rytířů u Tannenburgu. Anno domini 1412 vytáhl král Sigismund proti
Turkům.roku 1415 podlehl magistr Jan Hus kanovnickému právu a byl na hranici
v Konstanci upálen. Roku 1416 byl v Konstanci na stejném místě jako Hus upálen
Hieronýmus z Prahy. Z t ěchto záznam ů můžeme soudit na stá ří misálu.
R o k u 1 4 4 3 z a z n a m e n á v á f a r ář G r e g o r n a v ě d o m o s t s v ý m n á s t u p c ů m , ž e f a r a m á 5
p o d d a n ý c h o s a d n í k ů , z t o h o 3 o r áč e ( r o l n í k y ) , k t e ř í o r a j í f a r n í p o l e , d o v á ž e j í d ř e v o ,
zůčastňují se honů a na sv. Jiří a sv. Václava odevzdají n ějaké slepice, jak je v hlavním
registru uvedeno. V Troubelicích má fara 3 poddané, kteří mají orat za odm ěnu
(gentaculum). Fará ř má právo, podle libosti, lovit se stí nebo bez, dále povinnost vrchnosti
poskytnout sluhu s koněm a králi odevzdat 1 kopu groš ů. V Hradečné je dále poddaný
nájemník, jehož povinností je v lese kácet dřevo, sklízet řepu, konopí a oves, ročně
odevzdat 4 slepice a zaplatit 4 groše. Je zde též jeden kramá ř, poddaný faře, který rovněž
podle registru je povinnen ročně odevzdat slepice.
Třemešek nad Oskavou zaplatí na Ji řího a na Václava půl zlatky. Za to je fará ř povinen
týdně odsloužit 1 mši svatou za dobrodince. Každý též odevzdá fará ř sýr nebo bílý groš a
j i n é o b i l í . Z a d u c h o v n í s l u ž b u d o s t a n e f a r á ř z e v š e c h v e s n i c d o h r o m a d y 1 5 4 vě r t e l ů
pšenice a ovsa. Farář čte týdně 1 mši svatou za zemřelé poddané.
P o f a r á ř i G r e g o r o v i j e t u z m í n k a o f a r á ř i J a n u S t i g r i d e L o n g a v i l l a ( z D l o u h é L o uč k y ) . P o
Gregorovi od roku 1547 – 1552 byl zde farář Jan Chocholecký, který zde roku 1551
z a z n a m e n á v a l p o v i n n o s t i p o d d a n ý c h vů č i f a ř e . P ě t r o l n í k ů m á p o v i n n o s t o r a t , 3 – B u l í k
Beneš, Staněk Holíček a německý šenkýř Vogt na Trpkové mají povinnost kácet dřevo,
krouhat zelí, trhat konopí, sekat řepu a platit 45 grošů ročně, také musí dvakrát hrabat
seno a rolníci to musí svážet.
V letech 1552 – 1573 je farářem v Hradečné Mathias Moravý. V roce 1553 činil desátek
z v e s n i c T r o u b e l i c e , H r a d e č n é , H r a d e c , M o r a v s k é L i b i n y , M o s t k o v a a L i p i n k y r oč n ě
z každého lánu 1 věrtel žita a ovsa pro faru. Kdo se chce ženit, sedlák či zahradník zaplatí
6 bílých grošů. Kdo platí desátek – platí za křes 1 groš, ostatní 2 groše. Za pohřeb 4 groše
a pokud jde farář do vesnice pro mrtvého tak 7 grošů. Kdo chce kázání na poh řbu zaplatí
30 grošů. Na Vavřinečka, kdy je slavnostní bohoslužba , jsou poddaní povinni poskytovat
faráři 40 grošů.
Roku 1563 je uzavřena smlouva mezi troubelickým Sta ňkem a farními obcemi, které
stanoví, že Staňkovi bude přenechán les Dolecký mezi knížecími a troubelickými poli, aby
25/48
1)
2)
3)
4)
ho mýtil a přeměnil v louku, kterou bude pak 6 let zdarma využívat. Po
šesti letech bude z této louky platit nájem.
V r o c e 1 5 6 8 r a d í f a r á ř s v ý m n á s t u p ců m , a b y s e d l á ků m n e p r o n a j a l i f a r n í p o l e , n e b oť s e d l á c i
pole vyčerpají a nechají ležet úhorem.
O d r o k u 1 5 7 3 d o r o k u 1 5 8 5 j e z d e f a r ář e m G e o r g Z o t n e r . T e n r o k u 1 5 7 4 s B o ž í p o m o c í
získal faře zpátky Dolesky a to tak, že farář se bude se Staňkem vždy po roce
v obhospodaření Dolesky střídat, což je lepší jak nic. Pozd ější záznam v misálu informuje,
že z toho st řídání byly jen velké mrzutosti a čert aby celou louku vzal
1585 – 1595 jezde farář Petr Břehovský. Ten zapsal do misálu, že pro požitek svých
nástupců nechal naroubovat šest jabloní a pět hrušní. Dva se ujaly a rostly, jeden stromek
zlomili kluci, kteří byli k tomu ďáblem navedeni.
Kolem roku 1560 si sem našel cestu protestantismus. Jeho ohniskem v našem kraji byla
Rohle, její kostel byl od roku 1560 protestantský. Také úsovský Albrecht z Boskovic byl
přesvědčený luterán. Farář Jan Chocholecký napomíná své nástupce, aby sem nedopustili
p ř í c h o d t o h o t o k a c í ř s t v í . P ř e s t o i d o H r a d eč n é s i n o v á v í r a n a š l a c e s t u , s t e j n ě j a k o
l u t e r á n š t í k ně ž í .
R o k u 1 5 9 5 o V á n o c í c h t u b y l f a r á ř e m J a k o b S i e d e l z e S c h i l d b e r g u ( z e Š t í tů ) o n ě m ž
kronika informuje, že byl luterán. Jeho heslem bylo: Omnio Christe. Ten zaznamenal, že
roku 1596 na Jana Křtitele a na Petra a Pavla bylo tak v ěrno, deštilo a zima jako o
Vánocích.
O d r o k u 1 6 0 1 t u b y l f a r á ř M a t h e u s H i r s i t z e r z O l e š n é – r o v ně ž l u t e r á n . R o k u 1 6 0 1 b y l a n a
faře vykopána stud n a , 8 sáhů hluboko se kopalo ve skále, celková hloubka stud n ě je 18
s á h ů , s t u d n u v y k o p a l i s t u d n á ř i J a n k o u ř i m s k ý z K o uř i m y a M a r t i n D u l e k z R o v e n s k a . Z a
každý sáh odbrželi 1 fl, 2 v ěrtele žita , 2 kopy tvarůžek a 2 kopy vajec. Také farní budova
byla opravena a v roce 1607 byla postavena nová stodola.
V tomto samém roce před Zvěstováním Pany Marie přišli vojáci ze Šumperka a vybírali
53 000 fl, byla jim ukázána cesta na Nový Ji čín.
Když byli protestanští kněží vyhnáni, vzali sebou liturgické ná činí i ornáty. Proto
darovala Anna z Boskovic – manželka Karla Lichtenštejna hrade čanskému kostelu 1 zelený
o r n á t a a n t i p e n d i u m a 2 r e ž n é p l a c h t y n a o l t ář .
Roku 1608 daroval Vogt z Troubelic a jeho manželka a dále žena Markuse Jana z Králové
hradečanskému kostelu plachty na oltář. Roku 1613 je v Hradečné farářem Jan Zeborius.
Ve stejném roce po Vánocích tu byla taková vichřice, která vyvrátila vzrostlé stromy a
strhávala st řechy domů – to zaznamenal v Misalu výše uvedený Zeborius.
R o k u 1 6 1 9 s e m p ř i š e l f a r á ř S t e p h a n V a l e n t i n . O ně m n e n í n i k d e z m í n k a , a n i u V o l n ý h o .
J e n o m ž a l o b a v k o n s t i s t o r n í k n i h o v ně h o d o k a z u j e .
K o l e m r o k u 1 6 3 0 z d e n e b y l ž á d n ý k ně z a z d e j š í f a r n o s t s p r a v o v a l f a r á ř z M e d l o v a . R o k u
1630 požár zničil kostel v Mladoňově, a proto byl Mladoňov přifařen k Hrade čné. Od roku
1 6 3 5 ( 3 0 t i l e t á v á l k a ) z a j i š ť o v a l d u c h o v n í s l u ž b u v e z d e j š í f a r n o s t i m i n o r i t s k ý k ně z
z U n i č o v a M i c h a l A n g e l u s B r a m . K vů l i Š v é d ů m t a k m o h l u č i n i t j e n t a j n ě , n e p o u ž í v a l c e s t ,
ale přicházel lesem a poli.
2 3 . l i s t o p a d u s e n a z á m k u v Ú s o v ě s e š l i n a ž á d o s t ú s o v s k é h o h e j t m a n a B a r t o l o mě j e
R e b e n e c k e r a , m o h e l n i c k ý d ě k a n J a n B e n e g a , z v o l e n s k ý f a r ář T o b i á š C h r i s t i a n a M a t i á š
H a r t e n e k e r – f a r ář z B u š o v i c . D á l e h e j t m a n u m í r o v s k é v r c h n o s t i b y l a d o r u č e n a ž a l o b a o d
farníků z celé hrade čanské farnosti na jejich fará ře Stephanidese Valentino.
V M i s á l u v y m a z a l s t a r o d á v n é A c i d e n t i e z a k ř e s t , s v a t b u a p o hř e b .
Není-li doma a lidé přijdou s nebožtíkem, nedovoluje jej poh řbít, ale
l i d é m u s í n e b o ž t í k a o pě t o d n é s t d o mů .
Škodu, jež mu vznikla při vyhánění dobytka knížecích poddaných si
nechal nepřiměřeně zaplatit.
Les, který byl určen pro opravu farní budovy a kostela, dal vykácet a
zasel tam obilí.
Item anno et die ut supra in presentia. Výše jmenovaní pánové rozhodli mezi důstojným
panem Stephanem Valentinem a jeho farníky takto:
26/48
1)
Důstojný pan Valentin nechť v misálu renovuje původní acidentie křtů,
svateb a pohřbů vlastní rukou.
2)
Příště ať se nestane, že by nebožtík musel být odnášen znovu dom ů.
N e b u d e - l i f a r á ř d o m a , n e c h ť u l o ž í n e b o ž t í k a v k o s t e l e d o př í c h o d u f a r á ř e .
3)
Pokud dobytek knížecích poddaných způsobí na farních polích škodu, a ť
p o ž á d á f a r á ř s o u d n í úř e d n í k y , a b y p r o v e d l i o d h a d š k o d y a t u a ť ž á d á z a p l a t i t .
4)
Příště se už nemá stát, aby farní les určený pro údržbu kostela a farních
budov byl vykácen pro pole. Les nechť bez omezení slouží jak bylo p ůvodně ustanoveno.
Farníci žádali, aby hejtman s hajným ohledali, jak daleko d říve sahal les a aby byly
vysazeny hraniční kameny s knížecím erbem. Dále mají troubeli čtí poddaní mít jako
v d ř í v ě j š í c h d o b á c h p r á v o v y h á n ě t d o b y t e k c e s t o u př e s f a r s k ý l e s .
Dále farář to co vzal nevíc za k řty, svatby a pohřby od 27. července do 23. listopadu 1619
lidem vrátit, v budoucnu nemá za křty, svatby a pohřby více žádat než jak bylo zvykem od
s t a r o d á v n a . N a s t r a ně f a r á ř e V a l e n t i n a s t á l i ú s o v s k ý , m e d l o v s k ý a š u m p e r s k ý .
Skutečně byly z Misá lu odstra něny 2 p ůvodní list y a přilepe ny 2 listy nové s p říslušnými
poplatky: Promluva p ři pohřbu 14 groš ů, 14 grošů za mši svatou za mrtvého, za poh řbívání
1 1/2 groše, za sezdávání 6 gr, za křest peníze od kmotrů a 1 koláč.
Za 30tileté války byla Hradečná bez kněze. Volný píše, že v letech 1619 – 1666 se o
hradečanskou farnost staral medlovský fará ř Klemens Bernhard Kulturiedes.
Minoriet Bram též pilně vypomáhal v duchovní správ ě a žádal roku 1647 konsisto ř, aby mu
p ř e n e c h a l a o p u š t ě n o u f a r u v Š u m v a l d ě . P ř i t o m o z n a č i l h r a d e č a n s k o u f a r n o s t z a pů v o d n ě
dobrou, ale nyní je úplně zpustlá ponejvíce cesolati ac inkulti, přitom podobýká, že
moravsky mluvící obyvatelé jsou katolíci ,ale že jsou tam též Švédové. Moravsky mluvící –
Č e š i , Š v é d o v é – N ě m c i p r o t e s t a n t i . V H r a d e č n é ž i l i Č e š i a Ně m c i .
Roku 1442 švédská vojska obsadila uni čov a držela město 8 roků. Katolíci se v té době
s k r ý v a l i . O k ně z e b y l a n o u z e .
11. prosince 1653 byl pro Hrade čnou, Mlado ňov a Šumvald ustanoven fará ř Jan Petr.
Roku 1654 přišel do Hrade čné nov okněz Václav František Kob ylka. 26. 3. 1655 poslal na
děkanát tuto zprávu: Že je narozen v Úsov ě, nižší svěcení přijal ve Vídni, subdiakonát
v Olomouci, tamtéž byl roku 1653 vysv ěcen na kněze.
Kostel v Hradečné vlastní 1 pozlacený a 2 stříbrné kalichy, 3 kazuly, 1 filialku
v Mladoňově s 1 kalichem, 1 kazulí a vším nutným k liturgickým nádobím.
Polnosti příslušející k fa ře jsou „valde desolate“, sám je obhospodaří, výnos je
nevelký.Desátky se zmenšily, protože „Multi fundi desolati jsou“, Polnitentes habe 897,
h a e r e t i c u m 4 , z n i c h j e š tě n ě k t e ř í o d e j d o u o d t u d .
Z p r á v a z r o k u 1 6 5 8 ř í k á , ž e f a r á ř v H r a d e č n é d o s t á v á r oč n ě o d f a r n í k ů 6 3 v ě r t e l ů ž i t a a
ovsa a farská pole, která převzal jsou ponejvíce desolate at inculti sunt a akcidentní
příjmy skromné, propter rarita tem paupertatem sub ditrum jsou dozvuky 30tileté války.
Roku 1662 nastoupil na faru Mathias Anton Hensel a roku 1666 Jakub Petr z Rökrscheitu
z diecese Kolína nad Rýnem – klerikus sv. k říže z Jeruzaléma.
Roku 1668 zde nastoupil Georg Franz Huben, ten podává roku 1672 zprávu na d ěkanát o
stavu dřevěného kostela v Hradečné. Dřevěný kostel má 3 oltáře, na hlavním oltá ři je
dřevěný obraz (nebo socha) sv. Vavřince. Kostel má 2 pozlacené kalichy, 1 stříbrný kalich,
1 měděnou monstranc, 1 stříbrný kalich sv. p řijímání a 1 pacifikal, oboje pozlaceno, 6
kapslí peněz na hotovosti 26 fl a 340 fl mezi dlužníky, ti jsou však tak chudí, že návratnost
těchto peněz je více než nejistá. K fa ře patří jeden neplodný lán, jeden les sm ěrem
k Lipince, jedna louka, ze které jeden troubelický sedlák sklízí každý druhý rok seno a
ještě jedna malá louka. Desátky dostává fará ř takto:
Ročně 79 v ěrtelů žita, 79 v ěrtelů ovsa, dále sýr a peníze.
Přifařeny jsou obce Hradečná, Hradec, M. Libina, Troubelice, Lipinka, K filiálkám pat ří
Mladoňov, Třemešek, Oskava. Kantor dostává od fará ře 19 fl a za vyzvánění obilné snopy
ročně.
R o k u 1 6 8 6 z d e b y l u s t a n o v e n f a r á ř J o s e f Z a h á l k a , o k t e r é m k r o n i k ář p í š e , ž e b y l v e l m i
přísný, pořádkumilovný a k dlužník ům nesmlouvavý.
27/48
P o n ě m s e m p ř i š e l , n e n í z a z n a m e n á n o k d y , J a k u b K o z áč e k a f a r á ř o v a l t u
d o r o k u 1 7 2 1 . O d r o k u 1 7 2 1 d o r o k u 1 7 3 0 z d e pů s o b i l V a l e n t i n J o s e f S i e g e l , r o d á k o d
S v i t a v y . V e z p r á vě n a d ě k a n á t u v á d í , ž e m á v e f a r n o s t i 4 3 3 0 p ř e v á ž n ě n ě m e c k ý c h d u š í .
Siegel neuměl moravsky a zemřel roku 1730.
O d 1 3 . Č e r v e n c e 1 7 3 0 z d e p a k p o 3 3 l e t pů s o b i l f a r á ř J o h a n n G e o r g U n g e r . R o k u 1 7 6 3 z d e
p a k b y l O n d ř e j M i h l í k , r o d á k z O t r o k o v i c , z a ně h o ž d o š l o k e s t a v b ě n o v é h o z d ě n é h o
kostela. Zda starý dřevěný kostel vyhořel nebo byl zbourán, není nikde zaznamenáno.
Skutečností je, že nedaleko starého kostela byl roku 1764postaven nový kostel z cihel a
kamene. Stavbu financoval jeho výsost, kníže Josef Wencel Lorenc Lichtenštajn, za
spoluúčasti farních obcí.
Při stavbě nádherného klenutého stropu bylo do Malty jako pojidlo použito 30 000 vajec.
Nad hlavním vchodem je umíst ěn erb Lichtenštejnů a letopočet 1764. V Mladoňově byl již
roku 1740 od vrchnosti postaven nový kostel, pro Hrade čnou zůstal ale nadále filiálkou.
Nový kostel v Hradečné byl velmi prostorný a odpovídal tehdejší velikosti farnosti. Kostel
je 43 m dlouhý, u hlavního vchodu 16,5 m široký, u hlavního oltáře 13 m vysoký. Vše
m ě ř e n o z v e n č í . 1 m s i l n é z d i j s o u z e s í l e n é 6 t i p i l íř i . K o s t e l m á 1 h l a v n í a 2 b o č n í v c h o d y .
Od hlavního vchodu až k presbytá ři je to 33,6 m . Návštěvníci si vůbec nevšimnou, že
kostel je u hlavního oltá ře užší o 3,5 m, tak dokonalý je zp ůsob stavby. Podlaha je
vydlážděná modrými a bílými kamennými čtverci. Jeho 3 oltáře byly 28. června 1811
konsencovány jeho biskupskou milostí Krakovsky comes a Colovrat. Hlavní oltá ř je
z a svěcen mučedníku sv. Vav řincovi. Obraz za hlavním oltá řem znázorňuje tohoto světce,
jak je opékán na rožni. Nad tím je obraz Boha otce. Bo ční oltář na evangelní straně je
z a svěcen sv. Václavu, bo ční oltář na epištolní straně je zasvěcen sv. Josefovi, obra z nad
ním z názor ňuje umírání sv. Josefa. Pět oken vlevo a pět oken vpravo dodávají kostelu
dostatek světla.
Kůr spočívá na mohutné klenb ě. Krásné barokní varhany pocházejí z poutního kostela na
S v . K o p e č k u u O l o m o u c e , m á 1 5 r e g i s t rů , 4 o k t á v y a p e d a l k l a v i a t u r u . V a r h a n y m a j í v e l m i
krásný zvuk. Akustika kostela je vynikající. Za varhany se nachází klenutá místnost
s varhanními měchy, které má velká okna, vedle je pak uzamykatelná komora, kam se
uschovávají koberce, prapory a jiné náležitosti kostela.
Vchod na kůr je zvenčí z jižní strany. Zákristie je 6m dlouhá, 5 m široká, má 2
zamřížovaná okna, nachází se na jižní stran ě kostela, vchod je
zevnitř kostela. Na
epištolní straně se nachází křtitelnice z černého mramoru, na jejím víku je znázorněno
u d ě l e n í kř t u k n í ž e t i S v a t o p l u k o v i C y r i l e m a M e t o dě j e m .
Nad křtitelnicí je dřevěné sousoší – křest Ježíšův skrze Jana Křtitele. Na evangelní stran ě
je bohatě zdobená kazatelna. Je na ní znázorn ěn evangelista Jan s knihou a evangelista
L u k á š s e d í c í n a o bě t n í m z v í ř e t i .
Na levé stran ě kostela je 23 lavic, na pravé straně u zákristie 1 lavice, v kostelní lodi pak
vpravo 24 lavic Každá lavice má přesně 3,5 metrů délky.
Dobrodinci vyzdobili kostel d řevěnými sochami Ježíše, Marie, Josefa, Petra a Pavla.
Střecha byla již oku 1764 krytá b řidlicí, je 26 m vysoká, kostelní v ěž s křížem je vysoká 42
m, takže výška a délka kostela je téměř stejná. Ve věži byly tři zvony, velký zvon
s o b r a z e m S v . V a vř i n c e v á ž i l 9 5 0 k g a m ě l p r ů m ě r 1 4 1 6 c m a n á p i s : „ V i v o s v o c o m o r t o s
piango, tempestatem depelo En ego campana nunpuam pronuntio vana: (pestemvel nomen
kost) ignem vel festum ,pestem vel nomen konistum. In komore S Laurentii M Aspere F.
Hübl parachi refisa Leopoldo Fr. Stanke Olomucii anno 1848.“
S t ř e d n í z v o n p o c h á z í z r o k u 1 6 5 0 , v á ž i l 5 1 0 k g , mě l p r ů m ě r 9 6 c m . B y l n a n ě m o b r a
žehnajícího Krista a Marie a nápis :“Jesus vinus imperat et regnatMax Samassa“ Wiener
Noustadt – Anno jubil summi Pontificis Pius X. 1908 CCLXI post S Petrum …= Kristus
vítězí, kraluje, vládne … V jubile jním roce pontifikátu papeže Pia X 1908, 261. Papež po
sv. Petrovi…
Z toho vidíme, že druhý zvon byl roku 1908 p řeléván, protože m ěl prasklinu.
Třetí a nejmenší zvon se zachoval bez p řelévání dodnes a je to podle dr. Kuxe jeden
z nejstarších moravských zvon ů, který bez přelití dodnes slouží. Zvon váží 200 kg, průměr
má 71 cm, je na něm obraz ukřižovaného spasitele a nápis: „Auf o rex Glorie venicum pace
ad konorem Asneti Bartholomco A. D. MCCCC: CIII Master Johan Kondler mefacit. = O
28/48
ctihod ný králi, přijď s mírem ke cti sv. Bartoloměje anno domini 1503 od
Jana Kondlera z Olomouce – dílna ve Sporerov ě ulici.
Uprost řed kostelní st řechy je malá v ěž a na ní kříž. Tato věžička je 5,7 m vysoká a visí v ní
zvon, který svolává věřící na požehnání, tento zvon byl po řízen roku 1764 a váží 25 kg.
K o s t e l b y l p o s t a v e n z a f a r á ř e A n d r e a s e M i c h l i k a , j e h o ž o l e j o v ý p o r t r é t v i s í v př e d s í n i v 1 .
poschodí. Není zaznamenáno, kdo byl stavitelem kostela a jak vysoké byly náklady na
s t a v b u . V e z p r á v ě z r o k u 1 7 7 1 p r o u n ič o v s k ý d ě k a n á t 5 2 l e t ý f a r á ř M i c h l i k , k t e r ý j i ž 1 1
r o k ů p o d f a r ář e m U n g e r e m k a p l a n o v a l a n y n í j i ž 7 r o ků j e f a r á ř e m , u v á d í :
K d y v z n i k l a t a t o f a r n o s t a j e j í f i l i á l k a v m l a d oň o v ě , k t e r é p a t ř í p o p p a t r o n á t k n í ž e t e
Lichtenštejna, není známo. Následuje popis roku 1764 postaveného kostela a dále: farní
budova je částečně nová, ale není úpln ě zařízená. V přízemí jsou dva pokoje pro
c o o p e r a t o r a a p r o f o m u l i c i o , 1 k u c h y ně , s k l e p n a 1 0 b e č e k v í n a . V p o s c h o d í 4 p o k o j e a 1
coenaculum, jídelna. Střecha je krytá břidlicí, zdi jsou solidní. Chlévy jsou zde pro 4 koně
a 10 krav. Krávy se pasou na vlastním úhoru. S farou sousedí scholiarcha Phillipus
Schmidt, Gotfriedus Poch Hortulam a Johann Gabriel Gazarius. Farní budovu je nutno
udržet v dobrém stavu a je-li nutno ji opravit, jsou k tomu povinni parchisiani, kteří se
nikdy nezdráhali.
K f a ř e p a t ř í t ř i p o l e s v ý m ě r o u a s i 7 0 mě ř i c , j e d n o p o l e z a f a r n í z a h r a d o u o 2 5 mě ř i c í c h a
t ř i p o l e s 1 5 m ě ř i c e m i , j s o u o h r a n i č e n á t ř e m i c e s t a m i s mě r e m n a T r o u b e l i c e a Ú s o v a d á l e
jsou ohraničena Bradelským lesem. Obvykle se zasívá na 15 měřic ozimy, 5 m ěřic pšenice,
5 ječmene, 20 měřic ovsa, ostatní z ůstává úhor. Fará ř pole obdělává vlastním koňským
potahem. K fa ře patří tři louky, jedna z nich vedle hradeckého sedláka Johanna Riedla u
říčky Oskavy, druhá naproti trobelickému lesu, t řetí vedle farského lesa protékanou
Lipinským potokem. Filiální kostel sv. Mikuláše v Mlado ňově pobírá tyto příjmy:
Od olomouckého biskupství – 50 fl 5 kr
Hradečanská fara – 30 fl
Mladoňovská fara – 55 fl
Třemešek - 16 fl 40 kr
Oskava – 8 fl 20 kr
Z nově zřízené dominikální vesnice Václavov pobírá 20 grošů. K mladoňovskému kostelu
patří 25 měřic které obdělávají mladoňovští sedláci.
Základním kapitálem hrade čanského kostela je 1 080 fl.
Desátky
Hradečná
Hradec
Troubelice
M. Libina
Mostkov
Lipinka
Mladoňov
Žito
19 měřic
20 měřic
57 měřic
19 měřic
12 měřic
9 měřic
26 měřic
Oves
6/8
3/8
6/8
2/8
4/8
Stravné na zelený čtvrtek
1 fl 57 kr
1 fl 18 kr
3 fl 30 kr
2 fl 15 kr
1 fl 15 kr
1 fl 3 kr
-
Na Zelený čtvrtek z M. Libiny odevzdá 1 sedlák 12 vajec, 8 sedlák ů po 8 vejcích, 6
z a h r a d n í ků p o 6 v e j c í c h a 1 9 c h a l u p n í ků p o 2 v e j c í c h . D a l š í 4 c h a l u p n í c i p o 6 v e j c í c h = 3
kopy 27 kusů.
Do hradečanské farnosti pat ří 1 učitel a ten dostává:
29/48
Z Hradečné
Z Troubelic
Z Hradce
Z M. Libiny
Z Mostkova
Z Lipinky
Na zelený čtvrtek dále 8 kop vajec.
7 fl 48 kr
13 fl 48 kr
5 fl
7 fl. 37 kr
5 fl
4 fl
U č i t e l v M l a d o ň o v ě m á b ý t z d a r m a ž á d n é p e v n é př í j m y , j e n z a z v o ně n í d o s t á v á o d
každého sedláka v Mlado ňově 2 pecny chleba = 40 pecnů, za ranní zvonění 3 fl, na zelený
čtvrtek od všech k filiálce náležejících vesnic dohromady 3 fl a z Oskavy extra 2 fl.
Datováno v Hrade čné 28. Dubna 1771.
Poté, co zanikly oskavské ha mry, byl skla d železa přestavěn na kostel, ke kterému byly
přifařeny vesnice Oskava, Mostkov, Nemrlov.
Z tohoto důvodu byla roku 1783 k Hrade čné přifařena obe Pískov, která dosud byla
přifařena k Medlovu.
Roku 1793 se stal v Hradečné farářem Karel Wollmann – rodák z Mostkova, velmi
elegantní a činný pán. Za jeho působení vedlo Rakousko válku s Napoleonem. Dlouhými
válkami byl stát vy čerpaný a zchudlý a tak katolický stát zkonfiskoval část církevního
majetku. Farář Wollmann byl nucen roku 1810 odevzdat církevní st říbro, za které stát
vydal obligace za 170 fl. fará ř Wollmann zemřel v 70ti letech 10. 5. 1817 a je pochován na
zdejším h řbitově.
Po něm, téhož roku, se stal zde fará řem František Frank. Za jeho působení vypukla zde
r o k u 1 8 3 2 c h o l e r a , k t e r á s i v y ž á d a l a m n o h o o bě t í .
On dal také postavit na kraji farské zahrady při silnici do Troubelic sochu sv. Jana
s latinským nápisem: Hanc Sttuam Fieri Fecit Franc Frank Anno 1837.
Roku 1838 byla postavena nová farská stodola. Roku 1839 se stal farářem František Hübl,
velký přítel hudby, který byl též nadšeným myslivcem. On rozší řil farní zahradu, protože
se obával, že fary p řijdou o polnosti a z ůstanou jim jen zahrady. Pole obhospoda řoval sám,
byl nejen dobrým knězem, ale i zdatným rolníkem, který se neostýchal vzít vidle do ruky.
Za něho se konala sbírka na v ěžní hodiny roku 1841, které dosud slouží. V letech 1848 –
1851 zde opět vypukla cholera. Fr. Hübl zemřel 19. 5. 1861 a je pochován na zdejším
hřbitově.
Jeho nástu pcem se s tal Jan Partsch, kter ý zem řel 20. 5. 1865 a je rovněž pochov á n na
zdejším hřbitově.
Po něm zde farářoval Anton Bitt. 28. 5. 1865 provedl arcibiskup Friedrich z Fürstenbergu
visitaci zdejšího farního kostela. Roku 1875 byly renovovány varhany. Roku1876 byla ze
s b í r e k p oř í z e n a O l i v o v á h o r a s J e ž í š e m a t ř e m i a p o š t o l y a a n dě l e m . N e j v í c k t o m u p ř i s p ě l a
rychtářka paní Apolonie Brachtlová z č. 53. Anton Bitt byl malé postavy, velmi čilý,
polnosti obhospodařoval sám. Zemřel 2. 6. 1881 a je zde rovn ěž pochován.
Jeho nástupcem byl fará ř František Mader – byl laskavý, vlídný, vynikající kazatel. Ten
nechal kostel znovu vymalovat roku 1883 a též obraz sv. Vavřince byl přemalován. On
odkázal kostelu 3 000 kr, zem řel 22. 10. 1889 a je pochován na hradečanském hřbitově.
V ú n o r u 1 8 9 0 n a s t o u p i l z d e f a r á ř T o m á š S o k e l e , z a ně h o p o s t a v i l k n í ž e L i c h t e n š t e j n
v P í s k o vě r o k u 1 8 9 2 t u k r á s n o u k a p l i p o d l e v z o r u k o s t e l a v r a k o u s k é m S e m m e r i n g u .
Kaple vlastní umělecký kříž, který stál na 20 000 kr. Roku 1894 obdržel náš kostel novou
břidlicovou střechu za 6 364 kr 40 h. Z toho zaplatila farní rada 4 489 Kr a kníže
L i c h t e n š t e j n 1 8 9 8 K r . R o k u 1 8 9 8 b y l r e n o v o v á n h l a v n í o l t ář . R o k u 1 8 9 9 K r . R o k u 1 8 9 8 b y l
renovován hlavní oltář. Roku 1899 dostal kostel nová okna. Téhož roku věnovali
dobrodinci sochy srdce Ježíšovo a Marie.
1 5 . a 1 6 . 7 . 1 8 9 5 v y k o n a l z d e a r c i b i s k u p K o h n g e n e r á l n í v i s i t a c i a u dě l i l b i ř m o v á n í . R o k u
1 9 0 1 b y l a p o k r y t á p l e c h e m s tř e c h a m a l é v ě ž e . D o b r o d i n c i v ě n o v a l i k o s t e l u 2 s o c h y – s v .
A nny s dítětem a sv. Josefa za 1 564 korun. Roku 1892 věnov a la dobrodinkyně kostelu
postní obraz za 280 Kr.Fará ř Sokele byl velmi pohostinný, kd o přišel na faru, jed no zda
kněz, rolník či kominík, nikdo neodešel bez skleni čky vína a nějaké svačinky. Pole
obhospodařoval ve vlastní režii, byl spoluzakladatelem mužského p ěveckého sboru. Roku
30/48
1 9 1 1 o d e š e l d o d ů c h o d u d o Č e r v e n k y u L i t o v l e , z e mř e l r o k u 1 9 1 4 . J e h o
nástupcem se stal František Kopecký, klidný, málomluvný, z řídka opoušt ěl faru.
R o k u 1 9 1 4 v y p u k l a 1 . S vě t o v á v á l k a , b l o k á d a n e p ř á t e l m ě l a z a n á s l e d e k v e l k ý n e d o s t a t e k
k o v ů . 1 4 . a 1 5 . z á ř í 1 9 1 6 d o š l o n a o b a v e l k é z v o n y , k t e r é s e n a vě ž i r o z b i l y a p a k o k n e m
hodily dolů.Ještě předtím dal farář vyzvánět všemi zvony. Zvony dlouho odolávaly ranám
kladiva, mezitím stál fará ř pod věží se slzami v očích. Kovu bylo 1 475 kg, za 1 kg bylo
zaplaceno 4 Kr. Roku 1917 (26 . 10) byl odebrán i malý Sanktus zvon o váze 18 kg.
23. 11. 1916 stihla faráře Kopeckého mrtvice ve v ěku 56ti let a byl pochován zdejším
hřbitově.
1918 (1. 4.) přišel do Hradečné farář Edvard Pavlík, rodák z Hrabové na Zábřežsku. Byl
velice pořádkumilovný. Mnoho se věnoval koste lu. Roku 1919 zavedl do koste la elektrické
osvětlení. Roku 1920 firma Kolb rozebrala, vyčistila a renovovala varhany a byly
vestavěny nové pedály. V červenci roku 1927 dostal kostel okapové roury. 1. 11. 1927 byl
f a r á ř P a v l í k j m e n o v á n d ě k a n e m u n i č o v s k é h o d ě k a n á t u , k t e r ý m ě l 1 1 f a r n o s t í : U n ič o v ,
Medlov, Dolní Dlouhou Loučku, Renoty, Újezd, Paseky, Šumvald, Rudu, Oskavu,
Německou Libinu a Hrade čnou.
Jeden kn ěz tyto farnosti charakterizoval ve farní kronice šumvaldské takto:
Medla (Medlov) – superba (hrdá)
Einotka (Rénoty) – vasta (zpustošená)
Libavia (Libina) – populosa (lidnatá)
Langavilla (Lou čka) – nobelis (vznešená)
Eisenberga (Ruda) – misera (ubohá)
Újezda (Újezd) – pia (zbožná)
Markersdorfium (Hrade čná) – opulentum (bohatá)
Oskavia (Oskava) – angusta (úzká)
Paseka – nemorosa (nemravná)
Untschovium (Uni čov) - …
S c h u m v a l d a ( Š u m v a l d ) – f u r t i v a ( z l o dě j s k á )
U Uničova je vynecháno, ale lidová moudrost to doplnila „Uni čováci – žebráci“.
K hrade čanské farnosti pat ří nyní 75 měřic lesa a 20 ha pole.
V květnu 1928 zahájil děkan Pavlík sbírky na po řízení nových zvonů. Zvony ulila firma
O k t a v i a n W i n t e r v B r o u m o vě a n a n á d r a ž í j e v y z v e d l a d o v e z l s e d l á k J o s e f S c h m a c h t l . č . 5 0
v Hradečné 29. 5. 1928.
Velký zvon nese obraz sv. Vavřince, č. 2 769, na přední straně nápis: „Sankte Laurenzi
populo tuo in kuius Vitae ongustiiis subveni te invante ne pereat in ultimu indicio!“ Na
zadní straně „Parochius Ed. Pavlík Braunau, Oktavian Winter.“ Tento zvon má tón F a váží
4 4 2 k g . M a l ý z v o n m á t ó n F a n á p i s S a n k t u s , S a n k t u s a v á ž í 1 4 k g . S vě c e n í z v o n ů b y l o 1 7 .
června 1928 a světitel byl hrade čanský rodák, olomoucký profesor teologie dr. Jan Nevěřil.
K o s t e l n í p ě v e c k ý s b o r ř í d i l ř í d í c í u č i t e l A d o l f S p e r l i c h . P o o bř a d u v 1 1 : 3 0 h o d b y l y s i l n ý m
l a n e m v y t a ž e n y n a v ě ž . O l o m o u c k ý u n i v e r z i t n í p r o f e s o r p a n M a r t i nů m ě l s l a v n o s t n í
kázání v n ěmecké a české řeči.
O d p o l e d n e v š e c h n y t ř i z v o n y p o p r v é z a z v o n i l y a z v a l y vě ř í c í n a p o ž e h n á n í . S t a r ý z v o n ,
k t e r ý př e ž i l k o n f i s k a c i j e n y n í n e j m e n š í . N á k l a d y n a l i t í z v o n ů v č e t n ě d o p r a v y a ž n a v ě ž
byly 42 772 Kr a 73 h. Zvony zní velmi harmonicky.
Roku 1929 byla socha sv. Jana na kraji f arní zahrady renovována. 2. Června 1929 udělil
o l o m o u c k ý s vě t í c í b i s k u p 4 0 0 b i ř m o v a n c ů m s v a t o s t b i ř m o v á n í v H r a d e č n é . N á s l e d u j í c í d e n
tu byla generální visitace, kterou provedl probošt z dubu nad Moravou dr. Snášel.
V roce 1930 se kníže Lichtenštejn zřekl patronátu nad hradečanským kostelem, protože po
vynucené pozemkové reformě již není v jeho možnostech poskytovat finance na to velké
množství patronátních kostel ů a kaplí. Kostelní rada obdržela odstupné 1 500 Kr a 1 600 Kr
na opravy.
První částka bude uložena na úroky, druhá částka s úroky první částky je určená na
opravy kostela a farních budov.
31/48
Od starodávna jsou bohoslužby organizovány takto V pond ělí, čtvrtek a
v sobotu je německá bohoslužba. V úterý, ve st ředu a v pátek jsou české bohoslužby.
V neděli a ve svátky: Ranní se koná v 8 hodin. A odpolední požehnání německy, velká mše
v 10 hodin česká a další ned ěli zase naopak, takže žádná národnost nebyla zkrácená.
Kázání bylo podle bohoslužby. Česká strana se nyní za Československého státu pokoušela
toto pořadí změnit ve svůj prospěch.
Vánoční jesličky, které o Vánocích jsou vystaveny na bo čním oltáři pořídil děkan Pavlík.
V roce 1930 byla pokácena stará lipová alej na h řbitově a vysázené nové lípy. Hřbitov
náleží pod správu faráře. Protože se hřbitov stal malý, tak byl roku 1838 rozšířen o 2
m ě ř i c e d o f a r n í z a h r a d y . Z a t o m u s e l i f a r n í c i r oč n ě z a p l a t i t 5 f l v k o n v e n č n í m ě n ě .
Fara byla postavena v letech 1764 – 68 patronem knížetem Lichtenštejnem. Ostatní
hospodářské budovy byly roku 1847 renovovány, na což přispíval patron Lichtenštejn a
farní rada.
J i ž s t a r ý d ř e v ě n ý k o s t e l b y l z a s vě c e n s v . V a v ř i n c i . J e h o s o c h a v ž i v o t n í v e l i k o s t i s t á l a n a
hlavním oltáři. Kterýsi farář dal sochu odstranit, protože prý p ůsobila rušivě na mladé
dívky, které se p říliš často zadívali na usmívajícího se světce. Socha byla uložená mezi
harampádím v komo ře vedle hlavního vchodu kostela. Socha je velmi stará a pochází z 15.
Století. Farář Pavlík dal sochu renovovat, komoru vyklidit od starého harampádí a upravit
na kapli zasvěcenou sv. Vavřinci. Do ní postavil nový oltář a na něj světcovu sochu. Na
hřbitov vedou 2 brány, před hlavní bránou stojí kamenný k říž z roku 1797 s nápisem:
STIMVLA VERAT PAROCHVS STRVX ERAT CVRA DIIT Vs.
Po pravé stran ě hlavního vchodu do kostela stojí d řevěný kříž z roku 1852 na paměť
německé misie. Pískovcový kříž na hřbitově je bez nápisu i letopočtu byl renovován r.
1 9 2 7 . N a Hů r c e z a h ř b i t o v e m s t o j í k ř í ž , p ř e d n í s t r a n a j e b e z n á p i s u , n a z a d n í s t r a n ě j e
letopočet 1852 a český nápis: „postaveno od obce Troubelice“ .
Nejstarší sochou je sv. Jan, který stojí na cestě od farního kostela směrem k Hradci. Po
obou stranách rostou 2 akáty. DA MPATRONIS ERECTA EST, na zadní straně Postaveno
1719, renovováno 1825.
Jeden pískovcový kříž stojí za usedlostí č. 80. V předu je bez nápisu. Na zadní stran ě je
německý nápis „Postavil Laurenz Weigel v Hrade čné v roce 1835.“
Další kříž stojí na vrcholu Traschkabergu (Červeňáku), jež dala postavit obec Hradečná
r o k u 1 8 1 7 . D a l š í dř e v ě n é k ř í ž e a o b r a z y s t o j í p o r ů z n u v p o l í c h i v l e s e a s v ě d č í o z b o ž n o s t i
našich předků.
Na hřbitově žádná umělecká díla nejsou. Jen vedle hřbitovní brány (u studně) je ve
hřbitovní zdi zabudován jednoduchý památník s nápisem v němčině: „Ignatz Baron
S c h i r m l i n g , n a d p o r u č í k Š v a r z e n b e r g s k ý c h h u l á nů , z e m ř e l 2 7 . L i s t o p a d u 1 8 2 0 v e vě k u 2 6
let. V ěnují mu kamarádi a bratři ve zbrani“. Pod tím je vytesaná palmová ratolest,
vojenská čepice s úmrlčí hlavou a me čem. U toho nápis. „Smrt prověřuje.“
S c h w a r z e n b e r g š t í h u l á n i t á b o ř i l i t e h d y v U n i č o v ě a M e d l o vě a d o š l o m e z i n i m i n a f a r s k é
louce „V Pu sté“ v Hr a dečné k soub oji údajně kvůli rychtářově d ceři. Krásný je náš h ř bitov
na svátek Všech svatých a dušiček.
O d d o b y z ř í z e n í f i l i á l k y v M l a d oň o v ě p a t ř í k f a ř e v H r a d e č n é p o z e m e k o v e l i k o s t i 1 9 j i t e r
a 1 425 sáhů. Z toho bylo pronajato farnímu kostelu v Mlado ňově část velká 2 jitry a 121
sáhů. Podle nájemní smlouvy obdrží hrade čanská fara od Mlado ňovské fary ročně 19. Fl.
tento pozemek byl v roce 1922 farnímu benefiziu odstoupen za 6 005 K č.
V roce 1927 byla část silnice vedoucí přes farní les do Lipinky celé léto, jaro i podzim
stále blátivá, nikdy nevyschla. Proto byly na levé stran ě směrem ke Kárníku 2 1/2 měřice
farního lesa vykáceny a to v roce 1927 a přeměněno v pole. Z pokácených kmenů byly
nařezány desky pro potřebu kostela farních budov.
Německá Libina, která dříve rovněž patřila do hrade čanské farnosti se dočkala roku 1600
vlastní fary a kostela, ovšem roku 1630 tato farnost zanikla a byla znovu obnovena roku
1651. Roku 1927 byly obnoveny okapy na kostele a roku 1931 renovována hřbitovní zídka a
pokrytá velkými plotnami z břidlice.
32/48
Výtah z Hradečanské matriky
1)
2)
P ř í r ů s t e k o b y v a t e l s t v a o v l i vň u j í 2 f a k t o r y :
V y š š í p o č e t n a r o z e n ý c h n e ž j e p oč e t ú m r t í .
Když přistěhovalectví je vyšší než vystěhovalectví.
Počet narozených v letech 1880 – 1900 je zna čně vyrovna ný:
37 narozených v roce 1802, nejnižší po čet narozených je 17 v r. 1838. Po roce 1900 počet
narozených klesá a je nejnižší v letech 1916 – 1918, kdy bylo jen 6 narozených ro čně.
Ovšem roční průměr narozených d ětí za léta 1900 – 1936 je 14,6 ovšem v minulém století
od roku 1800 – 1900 byl 24,7.
Od roku 1920 zaznamenáme zvýšené přistěhovalectví cizích lidí do naší obce (Byli sem
p ř e l o ž e n i č e š t í u č i t e l é , ž e l e z n ič á ř i a d a l š í ú ř e d n í c i ) a n a v y v l a s t n ě n ý c h f a r n í c h p o l í c h b y l y
zřízeny stavební parcely, jež byly p řevážně prodány českým lidem odjinud.
Nejvyšší počet úmrtí měla obec v minulém století a to v r. 1806 – 51 úmrtí a v roce 1866 –
54 úmrtí, v těchto letech tu byly epidemie cholery a tyfu. Nejnižší úmrtnost vykazují léta
1926 a 1931, kdy bylo jen po 5 úmrtích.
P ř e s t o ž e p oč e t ž i v ě n a r o z e n ý c h z n a č n ě p ř e v y š u j e p o č e t ú m r t í , p o č e t o b y v a t e l t o n i j a k m o c
neovlivní, protože hodn ě mladých lidí opouští rodnou ves a hledají si obživu jinde.
Vesnické zvyky a obyčeje
D ř í v e s e s v í t i l o b u k o v ý m i l o u č e m i , j e ž s e u p e v ň o v a l i d o d r ž á k u a p o d ně j s e p o s t a v i l
škopek s vodou, to aby padající jiskry nevyvolaly požár.
Protože se tu d říve pěstoval hodně len, ale i konopí, scházely se o zimních ve čerech ženy a
dívky, aby předly lněnou přízi. Sedělo se v kruhu kolem loučí a předlo se. Za nimi
posedávali chasníci, kte ří pak doprovázeli dívky dom ů, aby se nebály. Tyto večery byly
v e l m i o b l í b e n é h l a v n ě u s v o b o d n é m l á d e ž e . P ř i p r á c i s e v y p r á v ě l o , z p í v a l o v y mě ň o v a l i
louče. Jako občerstvení se podávaly jablka a kysané zelí. Končilo se kolem 11. Hodiny
v e č e r . M n o z í r o l n í c i mě l i i s v o u v l a s t n í p ř á d e l n u n a l e n a d á s e ř í c i , ž e s e t e h d e j š í l i d é
oblékali do plátna, jež se jim na vlastních polích urodilo. Hotová p říze se odvezla do
Oskavy, kde byla bělírna na přízi i plátno. Přízi pak zpracovali domácí tkalci na plátno.
V Hradečné bylo mnoho domácích tkalců, tkali nejen chalupníci, ale i menší rolníci z a h r a d n í c i mě l i d o m a 1 – 2 t k a l c o v s k é s t a v y , k d e v z i m ě , k d e v z i m ě , k d y ž n e b y l a p r á c e n a
polích se tkala ln ěná příze, jednak pro vlastní potřebu a jed nak na prodej.
Také čeledi se vyplácela část mzdy místo v penězích v plátně. Kolem roku 1870 zaniklo
domácí předení příze. Pěstování lnu se značně omezilo, protože se za čala místo něj
pěstovat řepa cukrovka.
Ovšem domácí tkalcovství se v obci udrželo dále až do 30. let našeho století, kdy tém ěř
vymizelo. Poznámka překladatelky: Poslední domácí tkadlec v Hradečné tkalcoval doma
ještě po II. světové válce na domku, jehož dnešní majitelka je Františka Podešvová, rozená
Konštanská. Přízi mu dodala a hotové plátno odebrala od n ěj textilka v Libině, dnes
Moravolen.
Dále se ženy scházely a dosud scházejí k draní husího a kačeního peří. Tam už ovšem
nevládne tak bujné veselí jako p ři přástkách. Peří je choulostivé a snadno se rozlétává.
Muži v zimě kácejí stavební a topné d řevo, vyvážejí hnůj na pole. V zimě se také dělají
slaměná povřísla. Hotová povřísla se svážou po 60ti. Ve žních se do těchto povřísel vážou
snopy obilí. Když ještě neexistovaly elektrické mláti čky, tak se obilí mlátilo v zim ě ve
s t o d o l e n a m l a t ě d ř e v ě n ý m i c e p y . M l á t i l o s e pě k n ě d o t a k t u a k d o n e u m ě l u d r ž e t t a k t ,
toho stihl posměch ostatních.
Na podzim pokud byla hojná úroda švestek se va řila povidla. A protože jedna taková
várka se va řila v kotli 24 hodin i déle, nepřetržitě se muselo trdlem míchat, aby se povidla
nepřipalovala. K této práci se op ět scházela vesnická mládež. Vlastn ě se schází dosud,
neboť povidla se va ří pořád.
V masopustě bývala a bývá co 14 dní v sá le na rycht ě tancova čka nebo bál. Mezitím jsou
tancovačky v jiných obcích. Za 2 groše si mohl mládenec nechat zahrát sólo. Mládenci
v y z ý v a l i d í v k y k t a n c i z a m á v á n í m n e b o v o l á n í m . P i l o s e p i v o a p á l e n k a p o d l e ž í z ně a
33/48
obsahu peněženky či spíše měšce. O hodech o vavřinečkové
pouti se
t a n c o v a l o 2 – 3 d n y . Z t a n c o v a č k y s e č a s t o š l o př í m o n a p o l e a d o c h l é v a .
V ú t e r ý př e d p o p e l e č n í s t ř e d o u b y l o p o c h o v á n í b a s y . V l a s t n ě s e p o s l e d n í 3 d n y p ř e d
popeleční středou protancovaly, v úterý p řed půlnocí se basa pokryla bílým prost ěradlem,
tanečníci utvoř ili pohřební průvod kolem sálu, necky sloužili jako hrob, kon čilo veškeré
veselí a nastala postní doba – p řesně o půlnoci. Hudba hrála smute ční pochod atd. Ráno
v p o p e l eč n í s t ř e d u s i v š i c h n i d o š l i d o k o s t e l a p r o p o p e l e c , v a ř i l a s e p o c e l o u p o s t n í d o b u ,
kromě nedělí, bezma sá a nemašt ě ná jídla. 19. března svátek sv. Josefa se držel jako
p o l o v ič n í s v á t e k . K v e č e r u o b v y k l e m u z i k a n t i o b e š l i v e s n i c i a v k t e r é m d o m ě b y l J o s e f t a m
zahráli dostavení čko.
K tancova čkám potřebovali mládenci též n ějaké peníze, nejen na vstupné, ale aby své
vyvolené pozvat na pivo či nechat si zahrát sólo atd. Protože tátové ovšem drželi peníze
příliš pevně, pomohli si selští synci i čeledínové ob čas tak, že tajně nabrali na sýpce pytel
obilí a prodali zájemci.
Na smrtnou neděli vynášejí dívky smrt – slaměnou ustrojenou pannu. Dívky s ní jdou dům
o d d o m u , u k a ž d é h o z a z p í v a j í n ě j a k o u p rů p o v í d k u : „ P a n L a n g e r j e m o c h o d n ý p á n , t e n
nám jistě něco dá“, Marjána okatá chtěla by mí t ženicha, my ho hledat pomůžeme, když
nám za to něco dá.“ Těch popěvků znají dívky hod ně. Na zelený čtvrtek chodí též c hudší
d ě v č á t k a s p y t l e m p o d o m e c h a z p í v a j í : „ N a z e l e n ý č t v r t e k j d u s p y t l e m n a z á d e c h , ně c o
do něj dejte, moc nerozmýšlejte“.
Dále na zelený čtvrtek chodí chlapci klapat. Chlapci jsou rozd ěleni do 3 skupin – na velké,
střední a malé. Každá skupina má svého velitele. Chlapci se scházejí ke klapání u kostela.
U kříže na návsi se chlapci dříve než jdou klapat pomodlí. Ke klapání mají d řevěné
klapačky, jdou ve dvojstupu a klape se do taktu – raz, dva, tři + čtyři, raz dva, tři + čtyři.
V sobotu před velikonoční nedělí se klape naposledy. Potom jdou chlapci d ům od domu
vybírat za klapání. Dostávají peníze a vají čka, velitelé pak vše rozpočítají mezi účastníky,
o v š e m v e l i t e l é m a j í n á r o k n a vě t š í p o d í l .
Na 1. Květnovou neděli chodí mladí i sta ří odpoledne na Bradlo. Setkávají se na Bradle
známí z vesnic kolem bradelského lesa. Pod bradelskou skálou se prodávají horké párky,
perníková srdce, pivo, sodovky. Několik muzikantů hraje na harmoniku a mládež tan čí po
nerovné lesní půdě. Dále na 1. Ned ěli dopoledne chodí malé dívky s pestrobarevnými
papírovými stromky po domech a zpívají: „Potmaja, potmaja, zima je ze nama, pan je
hezký, paní hez čí, dít ě jako andílek, chce ta-li nám n ěco dáti, dejte nám to rad ěj hned.“
Že se 1. dubna malí i velcí posílají aprílem, je známo. Na 1. máje postaví mládenci na
náves vysoký máj, ten je ovšem t řeba noc co noc hlídat, aby ho chasa z některé sousední
obce neukradla, což by byla pro obec velká ostuda a stihl by ji posm ěch. Naopak mládenci,
kterým se poda ří ukrást sousedům máj, získají slávu po celém okolí.
Kácení máje většinou na svatodušní svátky je op ět vítanou změnou ve vesnickém
stereotypu. Ještě nep říliš dávno, co mládenci stav ěli svým dívkám menší májky pod okno.
Nevrhalo to na dívku dobré sv ětlo, jestliže měla pod oknem víc než 1 májku.
21. června večer se pálí oheň slunovratu a to na louce u k říže na Červeňáku. Školní děti za
tím účelem sbírají po staveních stará b řezová pometla, která se namo čí do téru. Po setmění
se mladí a sta ří vypraví na Červe ňák, kde už mládenci p řipravili d řevo na hranici. Je
přednesen projev, zpívají se lidové písně, děti tančí se
zapálenými smolnými pometly
k o l e m o h n ě . K d y ž o h e ň d o h o ř í v á , m l á d e n c i a d í v k y s k á č í p ř e s ř e z a v é z b y t k y . D a l š í o h ně
zdraví nás z kopců sousedních vesnic.
D ř í v e m n o h o z e m ě d ě l s k ý c h dě l n í k ů t á h l o z R a k o u s , k d e ž ně z a č í n a l i dř í v e n e ž u n á s . N a
V a v ř i n e č k a j s o u ž n ě t é m ě ř v ž d y u k o n č e n y a l i d é s i p o t v r d é p r á c i d o př á v a j í s v á t e k .
S v . V a v ř i n e c , v a v ř i n e č k o v á p o u ť v H r a d e č n é j e z n á m á š i r o k o d a l e k o . V l a k e m př i j í ž d í
m n o h o p o u t n í ků . P ř i c h á z e j í i p r o c e s í z j i n ý c h f a r n o s t í . V k o s t e l e j s o u s l a v n é b o h o s l u ž b y z a
ú č a s t i c i z í c h h o s tů – k n ě ž í .
Na návsi p řed kostelem pod kašta ny je plno stánk ů. Snad si zde dali dostaveníčko všichni
kupci z okresu. Nabízejí se horké párky i kvašené okurky, perníková srdce, látky, hračky,
nádobí, obrazy, r ůžence, vše je tu k mání. Obě hospody u kostela – u starého Posche a u
R o l l e r a j s o u p ř e p l n ě n é . P ř e s s t o 2 5 t i l i t r o v ý c h b eč e k p i v a s e v y p i j e z a j e d i n é o d p o l e d n e .
V lomu za hřbitovem se utábořil majitel kolotoče, střelnice a houpačky.
34/48
Na podzim, když začíná sklizeň ovoce, přijíždějí horalé od Starého města,
Lipové, Jeseníku vlakem v celých procesích a nakupují jablka. Naši lidé tak získají
v úrodných letech nějaké peníze navíc. Hrade čná má hodně ovocných sadů a v nich
povětšinou vysokokmeny, které dávají bohatou úrodu.
V půli října se zde slaví též císařské hody. Ty už nejsou tak slavné jako Vavřineček.
Přicházejí příbuzní z okolí, po dobrém jídle si posedí v milé spole čnosti.
Dalším všeobecným slaveným svátkem je svátek Všech svatých, kdy p říbuzní po delší či
d l o u h é d o bě s e s e j d o u u h r o b ů s v ý c h b l í z k ý c h .
5. prosince přichází k našim dětem Mikuláš s čertem – Krampusem a s and ělem. Na Vánoce
přijde k našim dětem Ježíšek, který se ovšem dětem neukáže, ale neviděn dětem naloží
d á r k y p o d v á n oč n í s t r o m e k .
Námluvy: Chce-li se mládenec oženit, navštíví se svými rodi či rodinu své vyvolené. Je
z v y k e m , ž e r o d ič e n e v ě s t y j e p r o v á d ě j í p o c e l é u s e d l o s t i a p o s v ý c h p o l í c h . Z a t ý d e n
rodiče nevěsty návštěvu oplácejí, domluví se termín svatby a další náležitosti. Nejvíce
svateb je v masopustě. Při cestě do kostela se svatebčanům zatarasí cesta lanem a
svatebčané se musí vykoupit.
Večer pak mládenci podpírají st ěny domu, ve kterém novomanželé tráví svatební noc,
trámy, žeb říky, železnými ty čemi.
Světová válka
2 8 . 6 . 1 9 1 4 b y l v S a r a j e v u z a v r a ž d ě n r a k o u s k ý n á s l e d n í k tů n u F r a n t i š e k F e r d i n a n d d ´ E s t e a
jeho manželka Žofie.
S r b o v é s n i l i a u s i l o v a l i o „ V e l k é S r b s k o “ . S r b s k é k r á l o v s t v í v y š l o v e l m i p o s í l e ně z e d v o u
balkánských válek s Bulharskem, čímž velice narostl srbský nacionalismus. Ferdinand
d´Este jako generální inspektor rakouských branných sil byl stále proti vojenským
zásahům v Srbsku. Stále musel krotit nedočkavé generály, kteří usilovali o válku se
S r b s k e m . N á s l e d n í k s p r á v ně p ř e d v í d a l , ž e v á l k a b y s e n e o d e h r á l a j e n m e z i R a k o u s k e m a
Srbskem, ale že by do ní zasáhly i další evropské mocnosti. Rusko by se postavilo na
s t r a n u S r b ů u ž p r o t o , ž e u s i l o v a l o p ř e s S r b s k o o př í s t u p k m o ř i a k B y z a n c i i . N ě m e c k o –
spojenec
R a k o u s k a - U h e r s k a s e r o v ně ž p ř i k l o n i l k v á l c e . O v š e m F e r d i n a n d
d ´ E s t e s i b y l v ě d o m , ž e d o př í p a d n é v á l k y b y r o z h o d ně z a s á h l a i A n g l i e , k t e r á s e o b á v a l a ,
že úspěšné německé zámořské pozice a obchodní styky ohrozí její prvenství. Dále Francie
ještě nezapomněla na roky 1870 – 1871, kdy byla Německem poražená a proto se po boku
Anglie do války proti Německu a Rakousku určitě zapojí. Toho všeho si byl rakouský
následník vědom. Ovšem po jeho zavraždění nebylo nikoho, kdo by válce bránil, stařičký
rakouský císař se dal přesvědčit o nutnosti války, když rakouské ultimátum Srbsku, které
žádalo potrestání vrah ů a rozpouštění protirakouských svaz ů zůstalo bez odezvy.
Rakousko-Uhersko vyhlásilo 28. 7. 1914 Srbsku válku. Rusko mobilizovalo a stáhlo své
jednotky do blízkosti rakouských hranic. Německo vyhlásilo carskému Rusku válku 1.
srpna a Rakousko 6. srpna. Francouzské jednotky překročí 2. srpna 1914 německé hranice
bez vyhlášení války. Německo, aby se proti Francii mohlo bránit, musí k tomu použít
Belgické území, což má za následek vyhlášení války Anglie v ůči Německu.
Itálie zradila své německé a rakouské spojence a p řeběhla 23. 5. 1915 k nep říteli.
Rumunsko tak učinilo o něco později 27. 8. 1916. Válka ponore k přivolala vyhlášení války
USA dne 2. 4. 1917 Rakousku-Uhersku, N ěmecku, Turecku a Bulharsku.
Mobilizace byla u nás vyhlášena 31. července 1914. Zprávu o ní přivezlo ve tři hodiny
v n o c i a u t o z e Š t e r n b e r k a d o H r a d eč n é . P o s t u p n ě b y l o č í m d á l t í m v í c e s t a r š í c h r o č n í k ů
povoláno do armády. Nakonec už museli rukovat i 55letí muži. 3. srpna 1914 byly zrušeny
3 o s o b n í v l a k y . P o š t u m u s í m e v y z v e d á v a t v n ě m e c k é L i b i n ě . J s o u z a v e d e n y o bč a n s k é
legitimace, každé auto i každý cizí cyklista je kontrolován. Stahují se zlaté a st říbrné
mince. Jsou zavedeny potravinové lístky, ale i lístky na petrolej a mýdlo. Sbírají se
barevné kovy a Hrade čná děkuje jen zásahu dr. Jana Nevěřila, že nemusela odevzdat
kovové varhanní píšťaly.
21. 11. 1916 zem řel náš císa ř František Josef I. Ve v ěku téměř 88 let.
35/48
13. 9. 1916 přicházejí sem židovští uprchlíci z Galie a Bukoviny. Každé
selské stavení v obci muselo p řijmout nějaké uprchlíky. Několik uprchlíků zemřelo v září
1916 na skvrnitý tyf. 4. března je uzavřen mír s Ruskem. V N ěmecku a Rakousku roste
t o u h a p o m í r u z a k a ž d o u c e n u , c o ž a l e z n a m e n á př i s t o u p i t n a 1 4 W i l s o n o v ý c h b o d ů ,
vyklidit obsazená území. Německý císař Wilhelm musí abdikovat a odejít do exilu.
Rakouský císař Karel oznámí 16. října 1918, že přemění Rakousko-Uhersko ve spolkový
stát. Ovšem toto prohlášení přišlo příliš pozdě. Češi už nechtěli autonomii, ale vlastní
stát. 29 německých obcí v soud ním okrese Uničov se společně rozhodlo na základě práva
n a s e b e u r č e n í v y h l á s i t v l a s t n í s a m o s p r á v u a p ř i h l á s i t s e k n ě m e c k é m u R a k o u s k u . K tě m t o
obcím se p řidalo i m ěsto Úsov.
B y l v y t v oř e n z v l á š t n í z p l n o m o c ně n ý o k r e s n í v ý b o r , v j e h o ž č e l e s t á l u n i č o v s k ý s t a r o s t a d r .
Marzeli. Ale 16. prosince 1918 nastala násilná česká okupace Uničova a předtím
Š t e r n b e r k a . V o b c í c h b y l y u t v oř e n y v o j e n s k é r a d y a d o m o b r a n a , r o v n ě ž i v H r a d e č n é . A l e
v p r o s i n c i p a k b y l y v š e c h n y v o j e n s k é r a d y a d o m o b r a n a r o z p u š tě n y . N ě m e č t í ž e l e z n i č á ř i ,
č e t n í c i a d a l š í úř e d n í c i b y l y z ně m e c k ý c h o b c í i z H r a d e č n é p ř e l o ž e n i a n a h r a z e n i č e s k ý m i .
Spolky
Hasičský sbor v naší obci byl založen v únoru 1897 s 45 muži. Kníže Lichtenštejn daroval
nově vzniklému sboru 100 fl.
Svaz N ěmců severní Moravy byl zde založen 27. května 1887. Roku 1913 založil Svaz
N ě m c ů s e v e r n í M o r a v y z O l o m o u c e v H r a d eč n é s i r o t č í o s a d u . S i r o t c i j s o u u m í s tě n i
v r o d i n á c h a d o j e j i c h p ě s t o u n s k é p é č e . J e j i c h p oč e t s e p o h y b u j e o d 1 8 d o 2 5 d ě t í . J e j i c h
prvním patr one m – otcem byl do r oku 1916 řídící učitel Stindl, po jeho smrti se o sirotky
stará a do rodin dochází u čitel Adolf Sperlich.
Finanční prostředky na tuto sirotčí osadu poskytuje úst řední svaz v Olomouci.
P ě v e c k ý m u ž s k ý s b o r b y l z a l o ž e n v d u b n u 1 8 9 4 a mě l 2 1 z a k l á d a j í c í c h č l e n ů . D o r o k u 1 8 9 9
měl sbor 20 vystoupení. V roce 1900 pořídil sbor jeviště s oponou za 386,8 fl. V roce 1925
byl otevřen sál při restauraci u nádraží, p ěvecký sbor pořídil divadelní jeviště za 17 000
Kč. Do roku 1932 měl sbor 143 vystoupení.
Sbor hasičů si pořídil díky obětavosti členů i dalších dárců potřebné vybavení v hodnot ě 1
4 0 0 f l . B ě h e m ž n í d r ž í v ž d y 2 č l e n o v é n oč n í h l í d k u . P r v n í h a s i č s k á s l a v n o s t v ř í j n u r o k u
1 8 9 7 v y n e s l a č i s t ý z i s k 1 3 , 2 6 f l . 1 9 1 3 b y l a z d e v e l k á h a s ič s k á s l a v n o s t u k á z k o u c v i č e n í u
kostela, potom zahradní slavnost v zahradách usedlosti č. 9 a 10. Roku 1921 opět hasičská
slavnost v zahradě Mořice Fuchse č. 6. Moravský zemský výbor daroval zdejšímu sboru
4 0 0 K č . R o k u 1 9 2 5 v ě n u j e h o s t i n s k ý J i n d ř i c h B u c h s b a u m s b o r u 4 0 0 Kč . R o k u 1 9 2 6 j e
postavená nová zbrojnice. Stavební místo stálo 4 000 Kč. Stavební náklady financovala
obec a práci provedla firma Vodička z Uničova za 10 000. 9. června 1926 se stříkačka
v slavném průvodu stěhovala do nové zbrojnice. Odpoledne pak byl u restaurace u nádraží
zahradní koncert, kde vystoupily p ěvecké sbory z okolí i náš mužský p ěvecký sbor.
Roku 1927 hasičský sbor oslavil 30tileté tr vání snovou motorov ou stříkačkou. Roku 1928
s b o r p r o d a l z b ý v a j í c í č á s t s t a v e b n í h o m í s t a H e i n r i c h u S t a r k e r o v i z a 4 0 0 0 Kč .
Pohřební spolek byl založen roku 1883. Impuls k založení tohoto polku se stal poh řeb
Edvarda Falka, k jehož poh řbu se dostavili pouze 2 nosiči, takže se shán ěli rychle další
nosiči. Zakládajících členů bylo 13, ale spolek brzy získal další členy.
C í l e m s p o l k u b y l o v př í p a d ě n e m o c i v y p l á c e t č l e n ů m p o d p o r u a v p ř í p a d ě ú m r t í v y p l a t i t
j e d n o r á z o v o u p o d p o r u p o z ů s t a l ý m . J e d n o r á z o v ý č l e n s k ý př í s p ě v e k č i n i l o d 1 6 – 3 0 l e t 5 0
kr, od 30 – 40 roků 75 kr, od 40 – 50 1 fl, od 50 – 60 roků 2 fl. Měsíční příspěvky činily 10
krejcarů pro každého a platily se vždy 1. ned ěli v měsíci. Od roku 1884 byl spolkovým
l é k a ř e m d r . M ü l l e r z U n ič o v a z a r o č n í p a u š á l 3 0 f l . S p o l e k mě l č l e n y n e j e n v H r a d e č n é a
v H r a d c i , a l e i v T r o u b e l i c í c h , P í s k o vě , L i p i n c e , O s k a v ě , N e m r l o v ě . M . L i b i n ě , N e d v ě z í ,
Kamenné, Rohli i Šumvaldě.
V prvním roce to dotáhl spolek na 58 členů.
36/48
Roku 1885 si spolek objednal spolkové odznaky u víde ňské firmy Ad.
B e l a d a . V č e r v e n é m o v á l u z l a t ý kř í ž , v š e b í l e o l e m o v a n é s j m é n e m s p o l k u s č e r n o ž l u t ý m i
stuhami, které se nosily při každé akci. Roku 1895 spolek zažaloval u okresního
hetmanství v Litovli uničovské fabrikanty Justa, Bayera a Zemského z toho, že odmítali
č l e n ů m s p o l k u u n i c h z a m ě s t n a n ý c h p o s k y t n o u t p o d p o r u . S p o l e k p oř í d i l t é ž k ř í ž , k t e r ý s e
d o s u d n o s í př i p o h ř b u p ř e d r a k v í . K ř í ž b y l p o s vě c e n v k l á š t e ř e v Č e r v e n c e u L i t o v l e .
Roku 1894 se stal spolkovým lékařem dr. Stellvag z Rohle. Byl velmi oblíbený, lidé se rádi
na něho obraceli, protože byl velmi levný.Se zlomeninou se lidé rádi obraceli na doktora
v Břevenci. Toho úřady sice pronásledovaly jako šarlatána, p řestože měl pod ivuhodné
léčebné výsledky. Trhání zub ů obstaral kostelník v Hrade čné, jenž se tomuto umění naučil
od svého tatínka, který zuba řské kleště i umění zdědil po panu faráři, který toto vysoké
umění rovněž ovládal a vykonával. Při poskytnuté podpoře chodili dva revizoři do domu
nemocného navštěvovat.
Nyní v roce 1932 je členský příspěvek 6 Kč ročně. Nemocný dostává 1,20 Kč denně, lékaře
a léky si musí v sou časné době platit sám. Spolek pomalu vymírá, noví členové se nehlásí.
Svaz N ěmců severní Moravy má nyní 70 členů. V roce 1924 oslavil náš p ěvecký mužský
sbor 30tileté jubileum s lampiónovým průvodem a novým spolkovým praporem. Průvodu
s e z ú č a s t n i l o d a l š í c h 3 0 p ě v e c k ý c h s p o l ků .
Úřední zásahy během světové války
Rok 1914
27. 7. – Částečná mobilizace
2. 8. – V 6 hodin ráno odjez narukujících
31. 7. - Všeobecná mobilizace
4. 8. – Odvod koní po 1 koni z čísel 46, 54, 52, 5, 88, 41, 16, 43,
27.
5. 8. – Nejezdí osobní vlak pouze vojenské vlaky, pošta se musí vyzvednout až v Německé
Libině. V 9:30 hod bylo zkontrolováno cizí auto. Řidič měl falešné papíry
7. 8. – Zřízení domobrany, zavedení občanské legitimace
13. 8. – Příkaz kontrolovat cizí potahy
2 4 . 8 . – N a Č e r v e n ý k ř í ž o d e s l á n o 1 4 5 , 7 0 Kč .
1 4 . 9 . - H l í d á n í t e l e g r a f n í h o z ař í z e n í , z j i š tě n í z á s o b
16. 9. – Evidence zásob obilí, sena, slámy.
15. 10 – Příkaz, že k pečení chleba musí být použito 50 % žitné mouky, 30 % ječmenné a
20 % bramborové
25. 10. – Odvody ro čníků 1892,93,94
28. 10. – Obec musí odeslat d ělníky na údržbu silnic pro armádu.
21. 11. – Vypsání 1. vále čné půjčky
25. 11. – Odvody ro čníků 1878 – 1890
26. 11. – Z úsporných d ůvodů je zakázáno pe čení rohlíků
1 . 1 2 . – O b e c m u s í o d e v z d a t 1 0 5 q p š e n i c e 9 0 q ž i t a , 4 5 j eč m e n e , 1 7 0 q o v s a .
7 . 1 2 . – S t a n o v e n í m a x i m á l n í c h v e l k o o b c h o d n í c h c e n o b i l í a m o u k y . 1 q p š e n i c e 4 1 , 5 0 Kč ,
žito 34 Kč, ječmen 28,8 Kč mouka 69,50, žitná mouka 46 Kč, ječmenná 45Kč, kukuřičná 36
Kč. Tyto ceny platily pouze na papí ře.
8 . 1 2 . - C e n y k o n í p o d l e k l a s i f i k a c e : J í z d n í k o ně 8 2 5 , l e h k é k o n ě 8 5 0 a t ě ž k é k o ně 1 0 0 0 K č .
Rok 1915
6 . 1 . - O d v o d y r oč n í k ů 1 8 9 5 – 9 6
15. 1. – Konfiskace všeho obilí
21. 1. – Dva kon ě z usedlosti č. 12 byli odvedeni
2 0 . 1 . – P o v o l á n í d o a r m á d y p r o r oč n í k y 1 8 7 8 , 8 5 , 9 1 , 9 5 , 9 6
15. 2. – Obec dodala 60 q ovsa
16. 2. – dodáno 30 jatečních zvířat.
2 . 3 . – P o v o l á v a c í r o z k a z p r o r oč n í k y 1 8 7 3 – 7 7 .
37/48
3 0 . 3 . – Z á k a z p r o d e j e o b a r v e n ý c h v e l i k o n oč n í c h v a j í č e k . K d o j e n e s c h o p n á
v o j e n s k é s l u ž b y m u s í j a k o o š e tř o v a t e l d o n e m o c n i c e v e Š t e r n b e r k u .
4 . 4 . – Z á k a z t a n eč n í c h z á b a v .
8 . 4 . – V š e o b e c n á ú p r a v a o b i l n ý c h a m o uč n ý c h p r o d u k tů n a h l a v u u rč e n o 3 0 0 g r .
11. 4. – Obec dodala 2 040 kg ovsa.
29. 4. – Obec dodala 20 jatečních zvířat:
4 . 5 . – P o v o l á v a c í r o z k a z p r o r oč n í k y 1 8 7 3 - 7 7
14 . 5 –Omezení výroby kávy žitovky
15. 5. – Vypsání 2. vále čné půjčky
20. 5. – Za asistence četníků odevzdáno 22 q ovsa, na 1 kon ě je určeno 1 kg ovsa denn ě.
23. 5. – Sb ěr kovů odeslán do Olomouce. 2 d ělníci musí do Opavy pro pot řeby armády.
2 6 . 5 . – O m e z e n í d o m á c í c h z a b í j ač e k
2 7 . 5 . – Z á k a z z k r m i t z e l e n é o b i l í , o pě t o v n é o d v o d y r oč n í k ů 1 8 7 8 – 9 0 a 1 8 9 2 – 9 4
2 8 . 5 . – P o v o l á v a c í r o z k a z p r o 2 k o ně z u s e d l o s t i č . 8 0
30. 5. – Rozšíření bez masých dní, odvody pro ro čníky 1897
4. 6. – Povolávací rozkaz pro starostu Josefa Knolla. Povinnost domobrany od 18. let.
9. 6. – Dodáno 22 q ovsa s prémií 480 K č pro 1 q.
20. 6. - Sbírat lé čivé byliny.
21. 6. – Odměna za chycení dezertéra 20 – 25 K č.
3. 7. - Evidence dezertér ů.
22. 7. – Povolávací rozkazy pro kon ě z usedlosti č. 50 a 27.
6 . 8 . – O d v o d y r oč n í k ů 1 8 6 5 – 7 2
2 0 . 8 . – K o n f i s k a c e l u š tě n i n
1 5 . 9 . – O d v o d y r oč n í k ů 1 8 7 3 – 7 7 , 9 1 , 9 5 , 9 6
3. 9. – Výměna mosazných moždířů za železné
15. 10. – Sbírání kop řiv jako náhrady za bavlnu.
19. 10 – Hrade čná musí týdn ě odevzdat do Šterberka 8 kg másla
21. 10. – Dodate čné odvody ročníků 1865 – 72, 73, 74
2 8 . 1 0 . – O d e v z d á n í s tř í b r n ý c h př e d m ě t ů
13. 11. – Dodání 20 q brambor do nemocnice
1 6 . 1 1 . – P o v o l á v a c í r o z k a z y p r o r oč n í k y 1 8 7 5 , 7 6 , 7 7 , 9 1 , 9 2
6. 12. – Povolávací rozkaz pro ro čníky 1872, 73, 74, 96
Rok 1916
29. 1. – Povolávací rozkazy pro ro čníky 1868 – 69
10. 2. – Odevzdáno 50 q slámy a 50 q sena
5. 3 – Odevzdáno 15 q brambor
2 . 4 . – P o v o l á v a c í r o z k a z p r o r oč n í k y 1 8 9 8 .
22. 4. – Další válečná půjčka, Hradečná – 20 000 Kč
12. 5. – Odevzdáno 45 q sena, 80 q slámy
13. 5. Hejtmanství není schopno pro nesamozásobitele dodat do obce mouku. Nezbývá než
rolníků, kteří mají zásobu mouky víc než na měsíc, tento p řebytek zkonfiskovat.
27. 7. – Dodate čné odvody ročníků 1866- 1897
1 3 . 9 . – P o v o l á v a c í r o z k a z y p r o r oč n í k y 1 8 9 2 , 9 1 , 9 0 , 8 4 , 8 3 , 8 2 , 8 1 , 8 0 , 7 1 , 7 0 , 6 9 , 6 8 , 6 7 , 6 6
22. 11. – V Hradečné vypukl skvrnitý tyf.
25. 11. – Vypsání 5. válečné půjčky, Hradečná – 5000 Kč
2 7 . 1 1 . – P o v o l á v a c í r o z k a z y p r o r oč n í k y 1 8 7 2 – 1 8 7 9
Rok 1917
8 . 2 . – O d v o d r o č n í k 1 8 9 9 , p o v o l á v a c í r o z k a z p r o r oč n í k y 1 8 9 1 , 7 2
1 4 . 2 . – T ě ž c e p r a c u j í c í j i ž n e m a j í v y š š í př í d ě l c h l e b a
16. 4. – Povolávací rozkaz pro ro čníky 1891, 87.
19. 4. – Snížení p řídělu chleba
6. 5. – 6. Vypsání vále čné půjčky
38/48
1 . 8 . – K o n f i s k a c e b r a m b o r , d o d a t eč n é o d v o d y r o č n í k ů 1 8 9 7 – 1 8 9 9 .
14. 8. - P řišlo 1 683 K č od vojenské správy za odevzdané m ěděné kotle.
21. 10. – Odevzdáno 90 q sena, 108 q slámy
Rok 1918
1 7 . 1 . – O d v o d y r oč n í k ů 1 9 0 0
12. 2. – Odevzdáno 5 250 kg. lněného se me ne.
11. 4. – Dodate čné odvody ročníků 1894 – 99
23. 5. – Další válečná půjčka – Hradečná v celku 40 000 K č.
29. 10. – Vytvoření zplnomocněného sudetoněmeckého výboru v Uničově.
16. 11 – Vytvo ření vojenských rad ve všech n ěmeckých obcích i v Hrade čné.
25. 11. – Ustanovení domobrany
1 6 . 1 2 . – Č e s k é v o j s k o o b s a d í U n ič o v .
Z H r a d e č n é b y l o p o v o l á n o bě h e m v á l k y d o a r m á d y 9 9 m u žů . P a d l o 2 3 m u žů .
Převrat
V říjnu roku 1918 se Rakousko-Uhersko rozpadlo, lépe řečeno bylo rozbito na jednotlivé
státy a sice: N ěmecké Rakousko, Československo, Maďarsko a Jugoslávii.
Rakouský císař Karel odešel do Švýcarska do exilu. Území zva né Sudety, osídlené Němci,
bylo přes protest jejich obyvatel, kteří se stejně jako Češi dovolávali svého práva na
sebeurčení, přičleněno k novému státu – republice Československé. Prezident nové
republiky se jmenuje Tomáš G. Masaryk a je narozen 7. 3. 1850.
Roku 1919 si obec Hradečná spolu s Hradcem zavedla elektrické osvětlení. Elektrický
proud dodává firma Plhák z Háje u Mohelnice. Rozvod elektrické vedení v obci a ve
v ě t š i n ě u s e d l o s t í o b s t a r a l a f i r m a S c h e r n e r z U n ič o v a . 1 . B u d o v a , k t e r á m ě l a e l e k t r i c k é
světlo byla škola. Rozvod sítě a transformátor přišlo na 75 000 Kč. Instalaci v jednotlivých
domech si zaplatili jejich majitelé.
15. 2. 1921 bylo první sčítání lidu v ČSR. Sčítání provedli čeští úředníci, kteří chodili dům
od domu. Hradečná má 790 ha, 98 obytných dom ů, 129 domácností, 521 obyvatel, z toho
2 2 9 m u ž ů a 2 9 2 ž e n , z t o h o 4 1 7 Ně m c ů a 1 0 0 Č e c h ů . V y z n á n í m 5 1 4 k a t o l í k ů , 2 p r o t e s t a n t i ,
5 ž i d ů a 4 c i z í s t á t n í př í s l u š n o s t i .
Rolníci Cyril Pospíschil, František Weigel a H. Mauler provedli tajné soukromé s čítání,
protože tomu oficiálnímu nev ěřili. Byli však přistiženi a byla jim uložena pokuta ve výši
5000 Kč. 3. 3. 1920 byla v Hradci v sále v Weinlichů otevřená česká menšinová škola pro
o b c e H r a d e č n á , H r a d e c a M o r a v s k á L i b i n a . P r v n í m uč i t e l e m b y l J a n K r y l . O d 1 . 9 . 1 9 2 0 j e
n a n ě m e c k ý c h š k o l á c h z a v e d e n o v y uč o v á n í č e s k é h o j a z y k a o d 3 . Tř í d y .
R o k u 1 9 2 2 b y l y u k o s t e l a v y s a z e n y 2 l í p y , 1 d u b , d á l e p o d é l hř b i t o v n í z í d k y b y l y v y s a z e n y
další lípy a 1 lípa byla vysazena u č. 83.
31. 5. 1923 na Boží tělo tu byla hrozná pr ůtrž mračen a silné krupobití, kroupy jako holubí
v e j c e v y t v o ř i l y p ů l m e t r o v o u v r s t v u , o b i l í a ř e p a b y l a z n ič e n á . V o d a s e b r a l a m o s t y , p l o t y ,
stromy, níže položené domy v Hradci byly 2 metry pod vodou. Nejh ůře postižené byly
Toubelice, některé domy byly 6 metr ů pod vodou, která 9 domů úplně strhla. Krávy a
prasata se utopily. Voda odnesla i t ěžký parní val o 200 m dále. Vláda vyhlásila zde stav
ohrožení.
Roku 1924 byl Bradelský les napaden mniškou, na každém kmeni bylo více jak 100 motýl ů.
V n o c i s e r o z d ě l á v a l y v l e s e o h n ě , a b y s e š k ů d c e z n ič i l . O p r a v d u j e j z n i č i l a a ž p ř í š t í z i m a .
Roku 1925 v 1 hodinu odpoledne vypukl požár na č. 10. Shořela stodola s obilím a
m l á t ič k o u .
1 2 . l i s t o p a d u t u ř á d i l a h r o z n á v i c h ř i c e , k t e r á v y v r á t i l a t i s í c e d o mů , s t r h a l a i v H r a d e č n é
několik střech.
15. 11. 1925 byly volby do parlamentu a do senátu
Strana
Německá nacionální strana
39/48
Parlament
83
Senát
67
Německá křesťanskosociální strana
Němečtí sociální demokraté
Německá nacionální socialistická strana
N ě m e c k ý s v a z z e mě d ě l c ů
Německá komunistická strana
Židovská strana
Českoslovenští živnostníci
Československá sociální demokracie
Českoslovenští nacionální demokraté
Československá strana socialistická
Československá republikánská strana
Československá klerikální strana 15
60
39
10
54
2
4
2
12
3
1
5
15
58
32
10
50
2
0
2
9
2
1
5
17
Silvestrovská zábava se konala v novém sále restaurace u nádraží. Sál je 17 m dlouhý a 13
m š i r o k ý . V e s t a vě n é j e v i š tě j e 6 m d l o u h é a 7 , 5 m š i r o k é .
6 . 4 . 1 9 2 7 z e m ř e l č e s k ý uč i t e l v d ů c h o d u J a n O š t a d a l , b y l t o č e s t n ý p ř í m ý č l o v ě k a i z d e j š í
Němci si ho velmi vážili. V roce 1927 byla vyměřena budoucí silnice z Hradečné přes
Červeňák do Německé Libiny.
1. března 1928 byla v domě č. 79 u kostela v 1. poschodí otevřená česká mate řská škola,
v tom též roce probíhalo drenážování polí, práci řídil Ing. Fuchs ze Znojma.
25. 4. 1928 byly vyvlastněny farské pozemky. Na jednom z nich je postavená nová česká
škola.
V domě č. 35 byla 1. 9. 1928 byla otev řena německá mate řská škola.
3 . 1 2 . 1 9 2 8 b y l y v o l b y d o o k r e s n í c h a z e m s k ý c h úř a d ů .
Strana
Něm. sociální demokraté
N ě m . s v a z r o l n í ků
Něm. nacionální socialisté
Něm. nacionální strana
Něm. křesťa nskosociá lní strana
Něm. živnostenská strana
Německá komunistická strana
Něm. pracovn ěhospodářský spol.
Lidová strana
Sociální demokracie
Československá socialistická strana
Republikánská strana bará čníků
K l e r i k á l n í d o m k ář i
N á r o d ně d e m o k r a t i c k á s t r a n a
Okres
29
19
14
88
29
39
7
18
17
4
6
-
Země
34
21
6
83
33
40
5
4
19
17
3
7
1
1
Rok 1928 byl velmi suchý, mnoho studní je bez vody. Leden a únor 1929 jsou velmi
studené až –27 stupňů celsia. Je mimořádn ě mnoho sněhu. Sněhové závěje jsou na denním
pořádku. Vlaky mají až 10 hodin zpoždění. V únoru pro celých 14 dní nejezdily vlaky
vůbec. Všechny školy v republice měly prázdniny. Je nedostatek vody. Zajíci, srnky a
koroptve hromadně hynou.
2. 6. 1929 bylo zde biřmování – 400 biřmovanců. V tomto roce se rozvíjela velká stavební
činnost na vyvlastněných farských polích. Na užší straně staví rodinné domky Němci, na
širší české rodiny od jinud a Národní jednota.
16. 8. 1929 byla opět velká průtrž mračen. 27. 10. 1929 nové volby do parlamentu a senátu.
Volební místnost je u Jind řicha Buxbauma č. 6. Je zakázáno prodávat alkoholické nápoje.
Strana
Parlament
40/48
Senát
Něm. komunistická strana
N ě m . s v a z r o l n í ků
Něm. sociální demokracie
Něm. nacionální strana
Něm. křesťa nská a živnostenská strana
Něm. nacionální socialisté 44
Židé
Československá strana socialistická
Československá sociální demokracie
Československá strana lidová
Československá malorolnická strana
Hlinkova strana
2
34
41
77
65
44
1
4
21
26
8
-
4
27
36
67
60
38
1
4
23
19
8
1
Roku 1930 přesídlí č eská škola ze sálu v Hradci do bývalé hospod y č. 79 patřící nyní
Národní jednotě.
Roku 1930 zakoupí obec také dům č. 56 na bydlení pro nemajetné občany za 42 000 Kč (na
p a s t o u š k u ) . Dř í v ě j š í d e z o l á t n í p a s t o u š k u č . 3 3 p r o d a l i r o d i n ě A p p e l o v é . Dů m č . 6 4 s e p o
sebevraždě svého majitele Moritze Fuchse dostane do majetku rodiny Petznerových.
20. 9. 1930 bylo s čítání ovocných stromů.
Stromy
Jabloně
H r u š ně
Třešně
V i š ně
Švestky
Meruňky
B r o s k v o ně
V l a š sk é o ř e c h y
Rybízové keře
Angrešt
Stará výsadba
897
238
273
55
850
9
2
71
78
37
Nová výsadba
303
39
59
6
158
1
11
64
85
Celkem
1200
277
338
61
1008
9
3
82
142
122
Š v e s t k y j s o u s i l ně n a p a d e n y m š i c í .
2. 12. 1930 bylo s čítání lidu, které provedli dva komisa ři ze Šternberka.
Hradečná má obyvatel:
613 (1921 – 517)
467 německých (1921 – 417 + 4 cizí)
164 českých (1921 – 100 obyvatel)
Národní Jednota vyvíjela v minulých letech velkou stavební činnost v Hradečné na
farských polích, proto ten p řírůstek hlavně českých obyvatel odjinud.
Roku 1931 opět velká stavební činnost, postaven d ům č. 111 – Měřil. Také dvojd o mek č.
108/109 postavila Národní jednota a prodala českým zájemcům. Cena stavebních parcel na
vyvlastněných farských polích byla3 – 4 K č/m2.
Do místní mlékárny byla vestav ěná chladírna. Dům č 21 přešel do vlastnictví rodiny
K r o u p o v ý c h . P ř i l e h l o u s t o d o l u o b e c H r a d eč n á o d k o u p i l a a z ř í d i l a v n í n ě m e c k o u
mateřskou školku. Přestavba stodoly stála 70 000 Kč, subvenci na toto zařízení poskytl
Německý kulturní svaz v Praze.
27. 9. 1931 zde byly obecní volby.
P o č e t h l a sů
Strana
Německá sociální demokracie
43
Němečtí živnostníci
38
Německá nacionální strana a nacionální socialisté
200
41/48
Počet mandátů
2
1
10
České spojené strany
51
2
Roku 1932 obec zakázala vytvořit za nádražím obytné sídlišt ě ze starých vy řazených
vagónů. Proto tu vyrostly další české domky.
8. 5. 1932 Národní jednota zorganizovala 1. Českou národní pouť na Bradlo. V zimě roku
1 9 3 1 – 3 2 b y l y f i r m o u T ö n d e l z U n ič o v a o p r a v e n y vě ž n í h o d i n y , k t e r é n e š l y o d r o k u 1 9 1 4 .
Hodiny dostaly nové ciferníky.
10. 7. 1931 byla slavnostně vysvěcena nová mateřská školka, která bude sloužit d ětem
z H r a d e č n é a H r a d c e . M í s t n í p ě v e c k ý s b o r z p í v a l v eč e r p ř i s v i t u p o c h o d n í s t a r é l i d o v é
písně. Před budovou byl postaven polní oltář a sloužena polní mše, při které opět
účinkoval pěvecký sbor. Mši sv. celebroval univerzitní profesor dr. Jan Nevěřil. Potom
následovalo vysv ěcení nové školky a prohlídka. Odpoledne prošel slavnostní pr ůvod
vesnicí do nádražní restaurace, kde byl další program.
28. 8. 1932 hasi čský sbor oslavil 35. Jubileum svého založení. Za 25 let členství bylo
vyznamenáno 12 členů, mezi nimi i Jindřich Buxbaum z č. 6. Léto bylo v tomto roce suché
a horké. V tomto roce firma Vodička z Uničova opatřila novou fasádou věž a čelní stranu
kostela.
V září tohoto roku se někdo vloupal do mlékárny a navrtal pokladnu a ukradl 19 000 K č.
Zloděj unikl autem. Kolem Vánoc dělaly námrazy na stromech velké škody, polá maly na
1 0 0 0 s t r o mů . V o b c i j e 1 9 r o z h l a s o v ý c h př i j í m a č ů .
Roku 1933, 5. 3. Se v Německu konaly volby do říšského sněmu. Na to došlo v hospodě
v Hradci u Winluchů ke rvačce mezi sociálními demokraty a nacionálními socialisty, kde
nechyběli zran ění. V tomto roce tu řádila též epidemie záškrtu a vyžádala si několik úmrtí.
28. 11. 1933 byly rozpuště ny strany: N ěmecká nacionální d ělnická a nacionální
socialistická. U jejich funkcionářů se konaly domovní prohlídky. V Německu je velmi
napjatá situace mezi marxisty a nacisty.
Roku 1934 byla na návsi před kostelem u hřbitovní brány vykopána 25 m hluboká studna,
práci provedl studná řský mistr Balcárek z Veleboře za 6000 Kč. Načatá již 20 m hluboká
studna na hřbitově byla na příkaz fará ře zasypána.
19. 5. 1934 byly volby do parlamentu, senátu, okresu.
Parlament
Strana
Česká agrární strana
1
Čeští sociální demokraté
39
Česká nacion ální strana
10
Komunisté
Č. křesťanskosociální str.
21
Němečtí soc. demokraté
33
Německý svaz rolník ů
34
Něm. str. k řesťanskosociální
23
Česká živnostenská strana
4
Sudetoněmecký blok
14
Henleinova strana
182
Českých hlasů
Oprávněných voličů
Platné hlasy
75
396
361
Senát
37
9
16
29
33
22
4
12
156
Zemské správy
2
35
12
1
14
29
27
27
5
185
Okres
3
36
12
1
27
26
28
182
66
349
318
69
361
337
66
361
332
14. 2. 1935 odstoupil po 17 letech ze zdravotních důvodů prezident Masaryk. Jeho
nástupcem se stal 18. 12. 1935 Edvard Beneš.
1. března 1936 otev řela obec Hrade čná čítárnu v mate řské školce. Nábytek navrhoval zdejší
architekt ing. Franz Staffa a zhotovil zdejší stolařský mistr Karl Schmachtel. Čítárna je
otevřena každou ned ěli, k dispozici je na 500 knih a mnoho r ůzných novin a časopisů.
42/48
Sčítání ovocných stromů r. 1936:
Druh
Jabloně
Třešně
Švestky
Meruňky
V l a š s k é oř e c h y
Angrešt
Počet
1507
486
1038
97
107
168
Druh
Hrušně
Višně
Trnky, ryngle
Broskvoní
Rybíz
Počet
427
93
192
4
519
26. 6. 1936 zemřel arcibiskupský rada, d ěkan a farář Edvard Pavlík, nar. 11. 9. 1865
v Hrabové na Zábřežsku. Byl korektního charakteru a velmi se zasloužil o zvelebení
zdejšího kostela: nové zvony, věžní hodiny, elektrifikace kostela, oprava h řbitovní zídky,
n o v á f a s á d a a zř í z e n í s t u d n y p ř e d k o s t e l e m j s o u j e h o z á s l u h y .
J e h o p o h ř b u 3 0 . 6 . S e z ú č a s t n i l o 7 5 k ně ž í , v š e c h n y s p o l k y z f a r n o s t i , z á s t u p c i o b c í a š k o l a
školní mládež.
29. a 30. 7. 1936 bylo na ú řední nařízení nacvi čována civilní protiletadlová obrana.
Nástupcem zem řelého Edvarda Pavlíka se stal zdejší kaplan Antonín Pospíšil 1. 12. 1936.
Zdejší restaurace Bradlo u nádraží, jejíž majitelkou je p. Emilie Kchwaserová, je siln ě
zadlužená. Nebyly zaplaceny ani úroky. Proto p řišel celý objekt na prodej a koupili jej
někteří místní rolníci za neznámou cenu. Nový hospodský – nájemce je pan Bodstieber,
r o d á k z B ř e v e n c e . P r o t o ž e u n ič o v s k ý p i v o v a r z a p ů j č i l n a n á k u p o b j e k t u b e z ú r o č n o u
částku, prodává se nyní v tomto lokálu uni čovské pivo.
V n o c i z e 4 . n a 5 . ř í j n a 1 9 3 7 s e s t a l a v H r a d e č n é 3 v l o u p á n í . P r a v é b oč n í d v e ř e n a k o s t e l e
byly navrtány a zámek násilně rozlomen, stejně tak i těžké zlaté relikvie. Vzácné
monstrance bývají přes noc uchovány na faře. Další vloupání bylo u síta ře Drtila na č. 79 a
v nádražní pokladně, kde zloději nic nenašli. Na č. 79 ukradli vajíčka a marmeládu. V ěcná
škoda byla daleko větší než ukradené věci. Po zlodějích žádná stopa.
K 1. 11. 1937 byla kronika státním ú ředním orgánem přezkoumána.
25. ledna 1938 ve čer se náhle objevila nádherná polární zá ře v celé střední Evropě.
Tmavorudá záře sahala od severního nebe až k zenitu a byla protažená sv ětlejšími pruhy a
paprsky, vše trvalo až do 23:15 hod. Mnoho lidí se domnívalo, že v dáli zuří ohromný
požár.
Tímto zápisem kronika obce Hrade čná končí. Kroniká ř Adolf S perlich vyučoval jako řídící
učitel v Hradečné do května 1945. Proč ve psaní kroniky nepokra čoval, ani kroniku
nepředal jinému, není známo.
Pověst o Bradle
Pře dávnými a dávnými lety žil v jedné malé vesnici sedlák, jehož pole rodila víc kamení
než obilí. K tomu ho stihlo ješt ě neštěstí ve chlévě, uhynul mu dobytek a sedlák byl
doslovně na mizině. Tu se mu zjevil ďábel a nabízel mu pomoc, když se mu sedlák upíše
svou krví. Sedlák povolil, upsal se svou krví a ďábel se zavázal, že bude sedlákovi sloužit
d v a c e t r o k ů a s p l n í m u k a ž d é p ř á n í . P o t é t o d o bě s i h o ď á b e l o d n e s e d o p e k l a . J e n p o k u d
b y n e b y l ď á b e l s c h o p e n s p l n i t n ě j a k é s e d l á k o v o př á n í , z t r a t i l a b y s m l o u v a p l a t n o s t a
sedláku bude úpis vrácen.
Od té doby se dařilo sedlákovi dobře, na polích měl vždy nejlepší úrodu, ve chlévě měl
nejlepší dobytek. Sedlák při tom blahobytu vypustil smlouvu s ďáblem z hlavy. Ovšem 20
let uteklo a sedlák se začal strachovat. Jeho žena poznala, že se s jejím manželem n ěco děje
n a l é h a l a n a n ě j , a b y s e j í s v ě ř i l . K d y ž t o ž e n a s l y š e l a , př e m ý š l e l a j a k ď á b l a o b e l s t í t .
P o r a d i l a s v é m u m u ž i , a b y s i př i v o l a l ď á b l a a u l o ž i l m u ú k o l . S e d l á k t a k u č i n i l a p ř i k á z a l
ďáblovi,aby mu tu poslední noc posbíral všechny kamny a balvany ze širokého okolí a
p o s t a v i l z n i c h vě ž , k t e r á s e b u d e d o t ý k a t p o d n o ž í b o ž í h o t r ů n u . S e d l á k s i d a l p o d m í n k u ,
ž e vě ž m u s í b ý t h o t o v a d ř í v e n e ž k o h o u t z a k o k r h á . Ď á b e l z u ř i l , ž e s e m á p o s l e d n í n o c j e š t ě
tak dřít, ale pokud nechtěl sedlákovu duši ztratit, musel se podvolit. Pustil se tedy do
práce a snášel balvany na hromadu. Selka se sedlákem zatím rozžaly posv ěcenou svíci a
43/48
začali se horlivě modlit růženec. Zatím venku ďáblova stavba rostla a
zdálo se v měsíčním svitu, že se už musí dotýkat nebe. Sedlák se selkou se mod lili už
kolikátý růženec a rozžali další posv ěcenou svíci a další a další …
Zář pronikla oknem ven a škvírami do dřevěného kurníku. Světlo probudilo kohouta, který
myslel, že se rozednívá a začal kokrhat a po něm další kohouti. To už chybělo jen málo,
aby věž dosáhla nebe a božího podnoží. Ďábel slyšel kohouta a v ěděl, že prohrál a
sedlákova duše mu unikla. Ve zlosti začal bourat to, co právě s námahou postavil. Svými
kopyty a ocasem rozmetával balvany široko daleko, kde leží podnes. Z celé v ěže zůstalo
jen torzo.
Léta páně 1578 se obec Hrade čná chystala na velkou slavnost. Na sv. Vavřinečka měla se
jako každoročně slavit pouť. Ale letošní pouť měla být mimořádná. M ěla se ve farním
kostele též slavit slavná primice. V rodném domě pimicianta se konaly všechny přípravy
na slavnou ostinu po primici. Mladý novokněz – primiciant se mezitím vyšel na procházku
do polí, aby se soustředil na zítřejší slavný den. Prošel poli až do Bradelského lesa, kde
usedl na balvan, aby se pomodlil. Když uslyšel kukat kuka čku, mu to divné. V srpnu
kukačka? Díval se kolem, aby kuka čku zahlédl. Hlas kukačky ho vábil dál a dál, vždy když
si myslel, že již musí být na blízku, ozvalo se kukání o kus dál. Mladý kn ěz se přitom ani
n e s t ač i l p o d í v a t , k a m h o k u k ač k a z a v e d l a .
Najednou zjistil, že se nahází v jemu neznámé krajin ě. Rozprostíraly se zde š ťavnaté
zelené pastviny, na kterých se pásly běloučké ovečky. O kousek dál se nalézal ovocný sad,
jehož stromy právě krásně kvetly. Šel dále a náhle se před ním vynořil krásný zámek,
který měl bělostné stěny a obepínaly jej popínavé r ůže. Ze zámku se vyhrnula smějící se
skupina mládeže a d ěti v doprovodu krásné paní. Stařec s bílým vousem zve kněze dál.
Stařec ho provázel komnatami zámku a nabízel mu k jídlu krásné nevídané ovoce a nabízel
mu, aby tam zůstal. V tom však mladý kn ěz vyhlédne z okna a vidí, že slunce zapadá a
doma budou mít starost a proto se rozhodl , že ze zámku odejde. S díky odmítl co mu
stařec nabízel. Ten ho vyvedl ze zámku a najednou celá tato krajina i se zámkem zmizela.
Byl tu zase Bradelský les a mladý kněz viděl, že stojí na úpatí Bradelské skály, vystoupil
na ni, aby se rozhlédl, kterým směrem vystoupit k Hradečné. Ale co nevidí! Vrchol H ůrky
n e n í z a l e s ně n ý , a l e j s o u n a ně m p o l e a p a s t v i n y i h r a d e č a n s k ý k o s t e l v y h l í ž í n ě j a k j i n a k .
Sestoupil ze skály a dal se lesem směrem dolů k Hrade čné. Ale nepoznával ji. Už zde
nestál dřevěný kostel, jak si jej pamatoval, ale stál tu nový velký zděný kostel, ale také
statky a domy se hodně změnily. Lidé, které potkával mu byli cizí, i jejich oblečení bylo
nezvyklé. Našel svůj rodný statek, vešel dovnitř, ale bydleli tam cizí lidé, kteří se na něho
udiveně dívali, když jim vysv ětloval, že tam mají bydlet jeho rodi če.
Nakonec mu došlo, že v oné krásné krajině a zámku nebyl jen několik hodin, ale staletí.
Vydal se tedy na faru a požádal fará ře, kaplana a kostelníka, aby jej vyslechli. Vyprávěl
jim svůj příběh, a když skončil, zhroutil se na zem a rozpadl se na hromádku prachu.
Udivený fará ř s kaplanem hledali v matrikách a našli zápis o tom, že roku 1578 den p řed
s v . V a v ř i n c e m , s e r o d i č ů m S l á v o v ý m z t r a t i l s y n – n o v o k ně z a p r i m i c i a n t . V y v s t a l a
d o m n ě n k a , ž e h o v l e s e z a b i l o d i v o k é z v íř e , n e b o ť B r a d e l s k ý l e s b y l t e h d y p l n z v ě ř e , n e j e n
j e l e n ů a s r n c ů , a l e i r y sů , d i v o k ý c h k oč e k a v l k ů .
Na jihovýchodním svahu Bradelského vrchu se nachází starobylý kamenolom pod
Hejtmanem.
Na zámku v Úsově byl hejtmanem Talian B enno Minkvic. Jednou o svátku sv. Jana Křtitele
byla na faře v Hradečné veliká hostina, na kterou byl pozván i úsovský hejtman. Ten byl
pro svou tvrdost vůči poddaným velice neoblíbený. A p římo ho nenáviděli loupežníci
z hradu Rabštejn, na které často posílal vojáky.
H e j t m a n o d j í ž d ě l z h o s t i n y a ž p o z dě v e č e r v d o p r o v o d u k o č í h o . K d y ž p ř i j í ž d ě l i m e z i o l š e
u p o t o k a , b y l o s l y š e t z l e s a K á r n í k u s o v í h o u k á n í , z n a m e n í t o z b o j n í ků . N a j e d n o u b y l
hejtman ztržen z kočáru, kočí práskl d o koní a zmizel co nejr ychle ji k Úsovu, kde
vyburcoval hradní čeládku na pomoc hejtmanovi. Našli jej až druhý den ráno viset
mrtvého na stromě, roubík v ústech, se svázanýma rukama blízko lomu. Od té doby se
lomu říkalo „Pod hejtmanem“.
44/48
Na farských loukách vedle farského lesa, kde se říká v Pusté, došlo roku 1820 k souboji
d v o u S c h w a r z e n b e r g s k ý c h h u l á nů k v ů l i r y c h t á ř o v ě d c e ř i , k t e r á p r ý p o z d ě j i v s t o u p i l a d o
kláštera. Jeden z těch hulánů, Ignatz Baron Schirmling, byl přitom zabit. Na dušičky o
půlnoci lze prý vidět v Pusté dva černé muže a mezi nimi bílou ženskou postavu, která
lomí rukama a pláče. Pomník barona Schirmlinga se podnes nachází u hřbitovní zídky
v e d l e hř b i t o v n í b r á n y v H r a d eč n é .
V Bradelském lese, nedaleko Bradelské skály je studánka. V Bradelských skalách má svůj
úkryt též zakletý hadí král se svou hadí družinou. Krásná čarodějnice se kdysi do tohoto
k r á l e z a m i l o v a l a , a l e j e l i k o ž k r á l j i ž mě l s v o u s n o u b e n k u , o d m í t a l s i v z í t č a r o d ě j n i c i z a
ženu. Ta z pomsty za klela jeho i jeho dr užinu v hada. Existuje jen jeden způsob, jak krále
vysvobodit. Na svátek Božího těla hadí král se doplazí ke studánce, aby se v ní vykoupal.
Přitom odloží svou korunku na zem. Kdyby dívka (panna) tuto korunku vzala do lněného
šátku. Len k tomuto šátku musí být pannou zasetý, p říze z něj pannou zpředená a potom
pannou v šátek utkaný a hotový šátek papežem ve svátek n ějaké sv. Panny posv ěcený.
Když v takový šátek hadí korunku b ěhem Božítělového průvodu uloží a potom
k nejbližšímu kostelu poběží, hadí král, který ji bude pronásledovat ji nedostihne. Zlatník
musí z hadí korunky monstranci zhotovit a když pak kněz při mši svěcenou hostii do
monstrance uloží a křížem přežehná, bude hadí král vysvobozen i se svou družinou a vrátí
se mu lidská podoba. Pannu, která ho vysvobodí, bohat ě odmění zlatem a drahokamy.
Podmínky jsou ovšem těžké, že se to žádné nepodařilo a hadí král na vysvobození stále
čeká.
Nad Hradečnou, nalevo silnice vedoucí k Lipince je les Kárník. Vypravuje se, že v n ěm
straší. Občan se vracel o půlnoci Kárníkem z Lipinky, kde byl na návštěvě. Na mýtině
viděl umrlce, jak s lidskými lebkami a hnáty hráli kuželky. Na kraji mýtiny ležely
nepohřbená lidská těla.
Jiný člověk šel štědrovečerním Kárníkem do Lipinky a viděl smrt s kosou, jak žala vřes. O
sv. Janu Křtiteli je prý možno vidět a slyšet v Kárníku hejkalky, což jsou lesní mládenci a
panny, jež si tropí rády žerty hlavn ě z milenců.
Dodatek:
V kronice sice o tom zmínka není, ale kronikář, řídící učitel Sperlich nám často ve škole
h o v o ř i l o t o m , ž e z e s t a r é h o d ř e v ě n é h o k o s t e l a p o c h á z í j e š t ě o b r a z y kř í ž o v é c e s t y , k t e r é
v kostele visely ještě v semdesátých letech našeho století, snad by se m ěly renovovat a
z n o v u u m í s t i t n a pů v o d n í m í s t o .
K d e s i j s e m s e d oč e t l a , ž e v H r a d e č n é b y l y v e s t ř e d o v ě k u v y s á z e n y t é ž v i n o h r a d y , k r o n i k a
se o tom nezmi ňuje. Je to však velice pravděpodobné, když uvážíme, že panství úsovské
patřilo moravskému markrab ěti a tím byl svého času též pozd ější český král a císař
n ě m e c k é h o n á r o d a K a r e l I V . T e n t o p a n o v n í k j a k z n á m o s e v e l i c e z a s l o u ž i l o pě s t o v á n í
v i n n é r é v y v č e s k ý c h z e m í c h a u rč i t ě m ě l z á j e m , a b y b y l a v y s a z e n á i n a j e h o p a n s t v í . S n a d
se tyto vinohrady nacházely na svazích pod Bradelským lesem, které jsou obrácené k jihu.
Dále nám kroniká ř ve škole sděloval, že Dolní Libina, dříve nazývaná Moravská, Němci jí
ř í k a l i Č e s k á L i b i n a , b y l a pů v o d n ě s k u t e č n ě č e s k á p ř i s v é m z a l o ž e n í , p o z dě j i s n a d p o
3 0 t i l e t é v á l c e s e p o n ě m č i l a , z a t í m c o o b c e T r o u b e l i c e a Š u m v a l d b y l y z a l o ž e n y ně m e c k ý m i
kolonisty, ale během středověku, snad po husitských válkách se počeštily. Typ vesnic na
úsovském panství svědčí o tom, že markrabata zde usídlili p řevážně německé kolonisty,
ovšem úřednictvo na zámcích bylo české.
V tomto kraji existovaly po staletí české a německé obce a m ěsta vedle sebe, lidé v nich se
navzájem ženili a vdávali a národnost nebyla p řekážkou. Rodiče, pokud chtěli, aby se
j e j i c h d í t ě n a u č i l o d r u h é m u z e m s k é m u j a z y k u , t a k s i j e j n a j e d e n r o k v y mě n i l i , s v é d í t ě
dali do české rodiny a vzali si české dítě, které se u nich za ten rok nau čilo obstojně
německy. Dále mladí lidé často nastoupili službu v cizojazy čném prostředí jen aby se
naučili druhou řeč. Často se tam i zamilovali a tak došlo k národnostn ě smíšeným
45/48
s ň a t k ů m . T a k j a k o v ně m e c k ý c h o b c í c h v y s k y t o v a l a s e č e s k á j m é n a j a k o
M i k u l á š , Č e r n ý , t a k n a j d e m e v č e s k ý c h o b c í c h s o u s t u ně m e c k ý c h p ř í j m e n í c h . J e n o m k o l i k
se jich vyskytuje v malé Lipince – Wiesner, Bittner, Appl, Brachtl, Hofmann, Lachnit,
Schreier, Schmid, Stoppl, Kreisl, kolik jich najdeme v ostatních obcích – Müller, Mauler,
Langer, Schwarz, Kochwasser, Unzeitig, Klein, Gott, Korrn, Heer, Herrmann svědčí o
německém předku v těchto rodinách a ten kdo má sice ryze české příjmení, určitě by ve
s v é m r o d o k m e n u n a š e l i n ě j a k o ně m e c k o u b a b i č k u , t a k j a k b y s u d e t s k ý N ě m e c n a š e l
nějakou českou prababi čku.
Německá p říjmení se sice již často píší českým pravopisem ale znění je původní. O to
nepochopitelnější je potom nedávný český a německý nacionalismus, který štval ob ě
národnosti proti sob ě.
N a k o n e c j e d n u p e r l i č k u , k t e r á s e p ř i h o d i l a v r o c e 1 9 4 9 : J e d n a p a n í z H r a d eč n é , k t e r á m ě l a
také německé p říjmení, měl nějaké vyřizování na ONV ve Šternberku, kde se příslušný
úředník pozastavil nad jejím německým příjmením a vyslovil se v tom smyslu, že správný
Čech nenosí německé p říjmení, ale požádá o změnu jména na české.
Paní mu pohotov ě na to odpov ěděla, že by tedy měl změnu příjmení navrhnout prezidentu
Gottwaldovi a jeho ministru Fierlingerovi.
O h r a d i s k u – l o k a l i t ě t o h o j m é n a s e k r o n i k a n e z m i ň u j e . P o k u d t a m p o p ř í c h o d u S l o v a nů
b y l o ně j a k é H r a d i s k o z a l o ž e n o , p a k o v š e m b y l o s l o v a n s k é , i k d y ž o b y v a t e l s t v o b y l o
n ě m e c k é v o b c i , p r o t o ž e ně m e c k é o b c e m ě l y n a d s e b o u č e s k o u v r c h n o s t .
Proč se zabývám studiem historie tohoto kraje? Jednak jsem se o ní již mnoho dozvěděla
v n ě m e c k é š k o l e , j e d n a k m ě z l o b i l o , ž e m o j e dě t i s e v e š k o l e o h i s t o r i i s v é o b c e , s v é š k o l y
a s v é h o r o d n é h o k r a j e n e d o z v ě d ě l y v ů b e c n i c , t o b y s e m ě l o z m ě n i t . H i s t o r i í b y c h o m mě l i
přijmout popravd ě, ať už je pro nás lichotivá či nikoliv. Barvení historie na r ůžovo, bylo
v minulém režimu běžné, ale jen pravdivá historie je poučná. Nezakrývejme chyby svých
předků, ale poučme se z nich.
Edith Kobzová
Nedvězí 83
T e n t o p ř e k l a d b y l p o ř í z e n z n ě m e c k é h o o r i g i n á l u , ně k t e r é , p r o d n e š n í č e s k é o b y v a t e l é j i ž
nezajímavé v ěci (jako kdo všechno byl členem toho či onoho spolku a podobně) jsem
vynechala, některé pasáže, kde jsou stru čně uvedené věci, každému Němci známé ze školy,
a l e Č e c h ů m n e z n á m é ( G e r m á n s k é k m e n y ) j s e m o n ě k o l i k v ě t d o p l n i l a a ně k t e r é p ř í l i š
rozvláčné pasáže (vznik různých hornin) podávám ve stru čnější formě.
P o v ě s t o v z n i k u B r a d e l s k é s k á l y n e n í s i c e v k r o n i c e z c h y c e n á , a l e k r o n i k ář n á m j i v e š k o l e
vyprávěl. Ostatní pověsti jsem převzala z Kneiblovy hradečanské kroniky. Kdo byl Kneibl?
Podle vyjádření vedoucího okresního archivu v Olomouci psal pan Kneibl po roce 1945
české kroniky na objednávku českých novoosídlenců, kteří přišli do německých obcí. Měl
sice znalosti o historii kraje, ale nikoliv konkrétní znalosti o obcích, kterým kroniky psal,
c o ž s e p ř i č t e n í p o z n á . O n n e př e l o ž i l p ů v o d n í n ě m e c k é k r o n i k y , a l e n a p s a l j i n é .
46/48
47/48
48/48

Podobné dokumenty