Návod k údržbě a opravě

Transkript

1/66
Technický popis, návod k údržbě a o pravě televizních prijímačů
TESLA 4108 U, 4112 U, 4214 U, 4216 U a 4320 U
Výrobce: TESLA ORAVA, národní podnik 1962-1963
Obsah:
1. Technické údaje.......................................................................................................................................... 4
2. Popis zapojení............................................................................................................................................. 6
2.1. Vstupní obvody .................................................................................................................................. 6
2.2. Mezifrekvenční zesilovač................................................................................................................... 8
2.3. Obrazový detektor ............................................................................................................................ 10
2.4. Klíčované řízení kontrastu................................................................................................................ 10
2.5. Obrazový zesilovač .......................................................................................................................... 12
2.6. Zvukový mezifrakvenční zesilovač.................................................................................................. 13
2.7. Poměrový detektor............................................................................................................................ 14
2.8. Nízkofrekvenční zesilovač ............................................................................................................... 16
2.9. Oddělovač synchronizačních impulsů.............................................................................................. 16
2.10.
Snímkový rozklad......................................................................................................................... 17
2.11.
Stabilizace svislého rozměru obrazu ............................................................................................ 18
2.12.
Řádkový rozklad – Systém automatické fázové synchronizace................................................... 19
2.13.
Budící generátor řádkového rozkladu .......................................................................................... 21
2.14.
Koncový stupeň řádkového rozkladu ........................................................................................... 22
2.15.
Stabilizace rozměru obrazu .......................................................................................................... 23
2.16.
Síťová napájecí část...................................................................................................................... 23
2.17.
Dálkové ovládání.......................................................................................................................... 23
3. Návod na obsluhu a nastavení obrazu ...................................................................................................... 24
4. Poruchy a ověření funkce přístroje........................................................................................................... 25
4.1. Všeobecně......................................................................................................................................... 25
4.2. Tabulka napětí .................................................................................................................................. 26
4.3. Průběhy napětí v důležitých bodech rozkladové části...................................................................... 30
5. Slaďování a kontorla vf obvodů.................................................................................................................... 32
5.1. Vybavení opravárenského pracoviště............................................................................................... 32
5.2. Všeobecné pokyny pro slaďování a kontrolu TV............................................................................. 33
5.3. Televizní nosné kmitočty obrazu a zvuku normy OIRT, důležité pro ČSSR .................................. 33
5.4. Slaďování vysokofrekvenčního dílu................................................................................................. 33
5.5. Slaďování obrazové mezifrekvence ................................................................................................. 35
5.6. Kmitočtová charakteristika přijímače............................................................................................... 37
5.7. Sladění mezifrekvence zvukové části............................................................................................... 38
5.8. Nastavení zvukové mezifrekvence u zákazníka (pomocí TV signálu) ............................................ 39
6. Elektrická kontrola jednotlivých částí přijímače.............................................................................................. 40
6.1. Kontrola kmitočtové charakteristiky obrazové mezifrekvence a celého přijímače.......................... 40
6.2. Kontrola celkové citlivosti přijímače ............................................................................................... 40
6.3. Kontrola kmitočtové charakteristiky obrazového zesilovače........................................................... 40
6.4. Kontrola zvukové mezifrekvence a poměrového detektoru ............................................................. 41
6.5. Kontrola zvukové citlivosti přijímače .............................................................................................. 42
6.6. Kontrola nízkofrekvenčního zesilovače ........................................................................................... 42
6.7. Kontrola rozkladových obvodů ........................................................................................................ 43
7. Výměna hlavních částí ............................................................................................................................. 44
8. Změny provedené při výrobě.................................................................................................................... 47
9. Náhradní díly ............................................................................................................................................ 48
9.1. Mechanické díly ............................................................................................................................... 49
9.2. Elektrické díly .................................................................................................................................. 54
10.
Přílohy .................................................................................................................................................. 62
2/66
Obrázky v textu:
Obr.
popis
strana
1
Pohled na přijímač 4108U „AZURIT“
4
2
Schéma vysokofrekvenčního dílu
6
3
Neutralizace vf dílu
7
4
Neutralizace zvukové mezifrekvence
13
5
Zjednodušené schéma poměrového detektoru
14
6a
Vektorové diagramy napětí poměrového detektoru
14
6b,6c
Vektorové diagramy napětí poměrového detektoru
15
17
7
Oddělení synchropnizačních impulsů
8
Průběh napětí na C146
17
9
Stabilizace svislého rozměru obrazu
18
10
Principielní zapojení fázového detektoru
19
11
Činnost fázového detektoru
19
12
Průběh budícího napětí
21
22
13
Náhradní schéma řádkového koncového stupně
14
Stabilizační obvod koncového stupně řádkového rozkladu
23
15
Rozmístění ovládacích prvků vpředu
24
24
16
Rozmístění ovládacích prvků vzadu
17
Schéma zapojení rozkladové části přijímače s vyznačenými body snímaných průběhů 30
18
Průběhy a velikosti napětí nebo proudů rozkladové části přijímače
31
19
Symetrizační členy
32
20
Zapojení rozmítače při snímání kmitočtové charakteristiky
34
21
Křivka pásmového filtru
34
22
Toleranční pole křivky pásmového filtru
35
23
Rozmístění ovládacích prvků
35
24
Kmitočtová charakteristika OMF
35
25
Kmitočtová charakteristika OMF4
36
26
Kmitočtová charakteristika OMF 3 + 4
36
27
Kmitočtová charakteristika OMF 2 + 3 + 4
36
28
36
29
37
30
Celková kmitočtová charakteristika
38
31
Zapojení měřících přístrojů pro slaďování zvukové části přijímače
38
32
Kmitočtová charakteristika ZMF a PD
39
33
Kmitočtová charakteristika obrazového zesilovače
41
34
Kmitočtová charakteristika nf zesilovače
43
35
Rozmístění náhradních dílů přijímače 4108U - pohled zvenčí
48
36
Rozmístění náhradních dílů uvnitř přijímače 4108U
48
37
49
38
49
3/66
Pokyny a údaje obsažené v této technické dokumentaci
jsou určeny pro školené televizní opraváře, aby jim
ulehčili odborné provádění oprav. Bylo možno do
příručky spojit údaje několika typů. Jejich rozdělení je
následující: přijímače 4108 U (Obr.1→) a 4112 U jsou
stolní přijímače s uhlopříčkou obrazovky 43cm, odlišné
přední strany skříně (typ 4112 U má vypuklé ochranné
sklo). Přijímač 4214 U a 4320 U je stojanové provedení
typu 4108 U s tím, že 4320 U má reproduktor umístěn
v samostatné skříňce mezi nožičkami hlavní skříně.
Televizor 4216 U má uhlopříčku obrazovky 53cm; podle
toho přizpůsobenu skříň. Ovládací prvky z přední strany
jsou umístěny vzadu. Elektrické provedení všech typů je
shodné.
1. Technické údaje
1) Všeobecné
Dvanáctikanálové televizní přijímače – superheterodyny, určené pro příjem signálů podle ČSN 367505,
s mezinosným způsobem odběru zvukového vedení k napájení ze střídavé sítě 220 V.
2) Rozměry obrazu 290×370 mm, mimo typu 4216 U: 368×472 mm
3) Mezifrekvence
Obraz
38 MHz
(u náběhových typů 39,5 MHz)
(u náběhových typů 33 MHz)
Zvuk
31,5 MHz
4) Laděné obvody
3 vysokofrekvenční v pásmu přijímaného kmitočtu
1 oscilátor pomocného kmitotočtu
8 obrazový mezifrekvenční zesilovač
2 odlaďovače
4 zvukový mf zesilovač
2 poměrový detektor
5) Mezinosný kmitočet 6,5 MHz
Nosný kmitočet
Kmitočtový
6) Vstup – symetrický 300 Ω
(MHz)
Pásmo
Kanál
rozsah
7) Kmitočtový rozsah
obrazu
zvuku
12 televizních kanálů podle normy
1
49,75
56,25
48,5-56,5
I.
ČSN 36 7506:
2
59,25
65,75
58-66
II.
5
93,25
99,75
92-100
Přijímače jsou osazené cívkami pro
6
175,25
181,75
174-182
9 kanálů v I. a III. televizním pásmu. Pátý
kanál v II. televizním pásmu mají přijímače
7
183,25
189,75
182-190
určené pro oblast Kráľova Hoľa (místo
8
191,25
197,75
190-198
12. kanálu).
III.
9
199,25
205,75
198-206
10
207,25
213,75
206-214
11
215,25
221,75
214-222
8) Minimální citlivost jednotlivých
12
223,25
229,75
222-230
přijímačů pro obraz i zvuk je lepší než
100 µV pro kanály 1 a 2, a lepší než 120 µV pro kanály 5÷12.
9) Šířka přenášeného pásma 5 MHz, pro pokles napětí o 6 dB.
10) Vychylování – elektromagnetické, s nízkoimpedančními cívkami
11) Urychlovací napětí obrazovky 13÷16 kV.
12) Výstupní výkon zvukové části 1,8 W (pro 10% zkreslení při 400 Hz).
13) Reproduktor – dynamický, bezrozptylový ARO 589 ∅165 mm ALNICO (80 Hz ÷ 12 kHz) impedance
4 Ω. (Pro přijímač 4320 U ARE 589)
4/66
14) Osazení elektronkami
E1
E2
E3, E4, E5
E6
E7, E8
E9
E10
E11
PCC 84
PCF 82
EF 80
PCL 84
EF 80
EAA 91
PCL 82
ECH 81
vf předzesilovač
směšovač a oscilátor
mezifrekvenční obrazový zesilovač
obrazový zesilovač + klíčované řízení zisku
mf zesilovač a omezovač mezinosného kmitočtu
poměrový detektor
nf stupeň zvukové části
oddělovač synfronizačních impulsů, fázový detektor
+ zesilovač snímkových synchronizačních impulsů
PCF 82
reaktační elektronka + sinus-oscilátor s tvarovacím obvodem
EAA 91 tvarovací stupeň obvodu pro potlačení zpětných běhů
a opožděné řízení citlivosti
PL 36
koncový stupeň řádkového rozkladu
PY 88
účinnostní dioda
DY 86
Vysokonapěťový usměrňovač
PCL 82
blokovací oscilátor + koncový stupeň snímkového rozkladu
431QQ44 obrazovka AW43-88 (polská), 6B43G2 (německá), CME1705 (anglická)
531QQ44 obrazovka pro 4216 U
E12
E13
E14
E15
E16
E17
E18
15) Osazení polovodiči
D1
U1
7NN41
detektor
KA 220/05 křemíkový usměrňovač
16) Napájení – ze střídavé sítě 220 V ±10%, 50 Hz
17) Příkon 160 W.
18) Jištění
tavnou pojistkou
u prijímačů s tlumivkou
1,6 A
1,25 A
19) Rozměry a váha
typ
4108 U
4112 U
4214 U
4216 U
4320 U
Šířka
(mm)
482
486
482
560
522
Výška
(mm)
455
448
925
500
982
Hloubka
(mm)
377
355
377
430
377
Váha
(kg)
24
23
27
33
30
5/66
2. Popis zapojení
Dále uvádíme popis zapojenní hlavní série, odchylky na některých sériích přijímačů jsou uvedeny v odstavci
08. Schéma zapojenia s označením jednotlivých součástek uváděných v tomto popisu, je v příloze.
Prostudováním zapojení se nejlépe seznámíte s funkcí jednotlivých částí, a tak i s příčinami závad. Při
popisu probíráme stručně dobře známé obvody a podrobněji popisujeme obvody obtížnější nebo nové.
2.1. Vstupní obvody
(vysokofrekvenční zesilovač, směšovač a oscilátor, Obr.2↑)
Vstupní obvody tvoří samostatnou jednotku – kanálový volič, typ 6 PN 380 06. Je to upravený typ
kanálového voliče, používaného v televizích Astra, Narcis, Oravan, Kriváň a Muráň.
Anténní vstup je přizpůsoben pro připojení souměrného svodu s charakteristickou impedancí 300 Ω
(dvojlinka). Signál přichází přes bezpečnostní oddělovací kondenzátory C1 a C2 na symetrizační člen, také
nazýván anténní transformátor, elevátor nebo „balun“, který transformuje napětí signálu z antény ze souměrné
impedance 300 Ω na nesouměrnou impedanci 300 Ω. Tento symetrizačný anténní transformátor je vytvořen
vf vedením z bifilárně vinutých cívek L1, L2, L1' a L2'. Cívky jsou vinuty tak, že každá jejich dvojice vytváří
vedení charakteristické impedance 150 Ω. Impedance každé vstupní zdířky proti kostře je 150 Ω, mezi
vstupními zdířkami je tedy 300 Ω symetricky proti zemi. Bezpečnostní kondenzátory C1 a C2 mají na
přijímaných frekvencích zanedbatelnou impedanci, avšak galvanicky oddělují vstupní zdířky přístupné dotyku
od kostry prijímače, která je přímo spojena s napájecí sítí. Nesouměrný výstup anténního transformátoru je
připojen přes mezifrekvenční odlaďovač L3, C3 a kondenzátor G4 na vstupní laděný obvod tvaru π, tvořený
cívkou L4, vstupní kapacitou C5 a vnitřní kapacitou „katoda-mřížka“ Cgk prvního triodového systému
etektronky E1. Poměr těchto kapacit (se započtením rozptylových kapacit) je volen tak, aby vstupní odpor
etektronky E1 při rezonanční frekvenci obvodu spolu s vlastním dynamickým odporem obvodu byl
transformován na velikost cca 300 Ω na kondenzátoru C5 (přizpůsobené anténnímu svodu).
Okruh L3, G3 je naladěn přibližně na střed mezifrekvenčního pásma (cca 36 MHz) a zabraňuje pronikání
mezifrekvenčních kmitočtů z antény do dalších obvodů přijímače a tím i případnému rušení obrazu od vysílačů
podobných kmitočtů.
Kondenzátor C4 odděluje mřížku prvního systému E1 galvanicky od kostry, když dostává regulační záporné
přepětí, a také spolu s C5 vytváří impedanční dělič a tedy částečně ovlivňuje přizpůsobení. Odpor R1 slouží pro
přivedení regulačního napětí i při přepínání kanálů, resp. když zákazník omylem nechá kanálový volič v poloze,
kde není osazen kanál. Mimo to tlumí na kanálech I. pásma mřížkový obvod L4, C5, Cgk, který by byl jinak
málo tlumen, když vstupní odpor elektronky E1 stoupá kvadraticky s klesajícím kmitočtem. Bez něho by byla
frekvenční charakteristika na těchto kanálech příliš úzká, a také by přetransformovaný odpor na kondenzátoru
C5 byl příliš velký a vstup přijímače by nebyl dobře přizpůsoben anténnímu svodu. První triodový systém
6/66
etektronky E1 pracuje jako vf zesilovač s uzemněnou katodou, druhý systém El s uzeměnou mřížkou. Oba
triodové systémy jsou spolu vázány π-článkem, tvořeným anodovou kapacitou Ca vstupní triody, kapacitou
katoda-kostra (Cgk) druhé triody a indukčností E5. Toto tzv. kaskádové zapojení umožňuje dosažení velké
citlivosti TV, to znamená velkého zesílení při malém šumovém napětí. (Kaskáda zesiluje jako pentoda, ale šumí
jen jako trioda). π-filtr mezi oběma triodovýmy systémy má velmi plochou rezonanční křivku, (je tlumen
malým vstupním odporem 2.triody, který je při uzeměné mřížce rovný přibližně 1 , t.j. asi 200 Ω), je naladěn
S
přibližně na 200 MHz, a tím vyrovnává menší zesílení vf stupňů na
kanálech III. pásma.
Kaskádové zapojení je stabilnejší než zapojení s jednou triodou.
K rozkmitání přes kapacitu „anoda-mřížka“ Cag nedochází, protože anoda
pracuje do malé vstupní impedance π-článku Ca − L5 − C gk silně
tlumeného malým vstupním odporem 2.triody. Proto také vf napětí na
anodě 1.triody je přibližně rovné napětí na její mřížce. Vlastní zesílení se
děje jen v 2.triodovém systému, kde je mřížka vysokofrekvenčně
uzemněná (kondenzátorem C7) a kde kapacita Cag nemůže vytvářet
zpětnou vazbu. Naopak je výhodné neutralizovat kapacitu Cag 1.triody, aby
se snížil šum. Tato neutratizace je provedena kondenzátorem C6, který
s ostatními kapacitami a cívkou L4 tvoří můstkové zapojení. Napětí mezi
anodou a katodou nemůže vytvořit žádné napětí na cívce L4, když platí
C ga : C gk = C 6 : C 5 . Vyvážení můstku se provádí kondenzátorem C5 dle
Obr.3→
Obě triodové soustavy elektronky E1 jsou elektricky shodné a pro
stejnosměrný proud jsou zapojeny do série, na každé triodě je poloviční
anodové napájecí napětí. Když katoda 2.triody má napětí rovné polovině anodového napájecího napětí (cca
90 V), má mít její mřížka napětí také kladné, o něco menší. Toho se dosáhne děličem z odporů R3 a R4. Tyto
odpory nejsou nijak přesné, tak ani napětí na mřížce 2.triody není přesně stejné velikosti aby odpovídalo
předepsaným hodnotám. Naproti tomu si elektronka sama nastaví správné předpětí. Je to proto, že anodový
proud jedné triody protéká i druhou triodou. Kdyby se např. zvýšil anodový proud kvůli malému nebo
i kladnému předpětí mřížky druhé triody, vytvoří tak na stejnosměrném vnitřním odporu 1.triody (který
odpovídá předpětí vlastní mřížky) vyšší napětí než na vnitřním odporu 2.triody (sníženým nesprávným
předpětím mřížky 2.systému). Tím se zvýší napětí na katodě 2.systému a předpětí mřížky bude zápornější.
Nastavení správného předpětí je úplné automatické a naopak, změnou předpětí 1.triody se změní i předpětí 2.
triody prakticky o stejnou hodnotu, např. zvýšením − U g se zvýší stejnosměrný vnitřní odpor 1.triody, tím se
zvýší i napětí na katode 2.triody a tedy předpětí mřížka-katoda 2.triody. Proto přiváděním regulačního napětí
z obvodu automatického řízení citlivosti přes R1 se reguluje zesílení obou triodových systémů E1. Zatěžovací
impedanci v anodovém obvodě 2.triody E1 tvoří induktivně vázaný pásmový filtr L6 − L7 . Ladící kapacity
jsou mimo trimrů C8 a C13 také elektronkové kapacity Cag 2.triody E1 a Cgk pentodového systému PCF 82.
Vazba je na všech kanálech nadkritická a křivka propustnosti je přesedlaná. Na sekundár tohoto filtru je
připojená rídící mřížka pentodového systému E2, který pracuje jako aditivní slučovač. Vstupní odpor pentody
E2 je při 200 MHz cca 1,5 kΩ a silně tlumí sekundární obvod. Naopak primární obvod je jen málo tlumený
poměrně vysokým výstupním odporom 2.triody E1. Tlumení pásmového filtru L6 − L7 je tedy nesouměrné což
je výhoda z hlediska zesílení a slaďování. U kanálů o nejnižších frekvencích (I.pásmo), kde je vstupní odpor
pentody E2 značně vyšší, účinkuje jako tlumící odpor také R6. Odpor R6 zabezpečuje, aby pentoda E2 měla
mmřížkový svod také při odpojené kanálové cívce.
Jako oscilátor pracuje triodová část elektronky E2. Směšování je aditivní, tzn. První mřížka pentody má
takové předpětí, aby pracovala na zahnuté části charakteristiky. Napětí z oscilátoru se přivádí také na první
mřížku. Aditivní slučovač má značně menší šum než multiplikatívny, jaký známe z rozhlasových prijímačů pro
příjem dlouhých, středních a krátkých vln.
Pro dosáhnutí dobré směšovací strmosti je však potřeba aby vf napětí oscilátoru, přivedené na řídící mřížku
směšovače bylo poměrně velké. Aby toto bylo zachované na všech kanálech, přenáší se napětí z oscilátoru do
mřížkového obvodu směšovače induktivně tím, že cívka oscilátoru L8 je v bezprostřední blízkosti cívky L7,
a také ješte kapacitně přes kondenzátor C10. Tato kapacitní vazba působí především na vyšších kanálech, kde
by induktívní vazba vzhledem k malým indukčnostem cívek byla příliš malá.
7/66
Přepětí vzniká na mřížce směšovače automaticky podobně jako u mřížkového detektoru tak, že se
kondenzátor C11 při vrcholech kladných půlvln oscilátorového napětí nabíjí mřížkovým proudem a druhá část
periody se vybíjí přes odpor R7. Pro dobré směšování má být toto předpětí v bodě MB1 v rozmezí 3÷5 V,
záporné. Stínící mřížka pentody E2 dostává vhodné stejnosměrné mapětí přes odpor R8 a je vysokofrekvenčně
uzeměná kondenzátorem C14. Oscilátor pracuje v Colpittsově zapojení a kmitá na všech kanálech kmitočtem o
mezifrekvenci obrazu (38 MHz) vyšším, než má přijímaný signál. Oscitační obvod tvoří cívka L8,
kondenzátory C12, C15 a elektronkové kapacity. Stejnosměrné napětí je přiváděné přes odpor R10, který není
zapojený přímo na anodu triody, ale na opačný, „mřížkový“ konec cívky L8. Je to proto, že na této straně je
větší kapacita než na kostře a odpor R10 tlumí oscilátorový obvod méně než při připojení na „anodový“ konec
cívky. Kromě toho při odpojené kanálové cívce nedostává anoda napětí, takže nemůže dojít k přetížení
elektronky. Colpittsovo zapojení nemá vazební cívku ani odbočku na cívce, ale tuto odbočku nahrazuje
kapacitním děličem na jehož prostřední vývod je připojená katoda a na krajní vývody mřížka a anoda.
Kapacitní dělič je tvořen kapacitou Cgk a C12 na mřížkové straně a kapacitou Cak na anodové straně.
Kondenzátor C15 slouží na jemné doladění frekvence oscilátoru. Mřížkový člen C16, R9 slouží jednak
naoddělení stejnosměrného anodového napětí a jednak pro vytvoření mřížkového předpětí, kterým se udržuje
stabilní amplituda kmitů. Hrubé nastavení kmitočtu se provádí změnou indukčnosti cívky L8 mosazným
jádrem, přístupným z přední stěny vf dílu. Vzhledem k poměrně velké rozladitelnosti pomocí kondenzátoru
C15, která je ±1÷3 MHz, nebývá dolaďování jádrem nutné.
Směšováním vznikají vysokofrekvenční anodové proudy různých kombinací kmitočtů signálového a
oscilátorového, mezi jinými i rozdílový kmitočet f 0 − f S , t.j. mezifrekvenční kmitočet, který dále zpracovává
obrazový mezifrekvenční zesilovač. Ostatní kmitočty se laděnými obvody pásmového filtru OMF1 potlačují.
2.2. Mezifrekvenční zesilovač
Mezifrekvenční signál, u kterého je obrácená relativní poloha obou postraních pásem proti nosné vlně, je
přiváděn do třístupňového mezifrekvenčního zesilovače, osazeného pentodami (E3, E4, E5). Vazba mezi stupni
provedena celkem čtyřmi rozloženě tlumenými, oboustranně laděnými transformátory – pásmovými filtry.
Kmitočtové charakteristiky jednotlivých pásmových filtrů jsou navrženy tak, aby celý obrazový zesilovač měl
žádaný tvar propouštěcí křivky a byla docílena, pokud možno, linaární fázovaá charakteristika.
První mezifrekvenční pásmový filtr OMF1a-b spojuje kanálový volič s mezifrekvenčním zesilovačem. Část
filtru OMFla je v kanálovém voliči, zatím co část OMFlb je na hlavním chassis. Vlastní pásmový filtr,
podkriticky vázaný, je tvořen cívkami L9, L21 a L22. Cívka L21 je spojená s cívkou L9 oddělovacím
kondenzátorem C30 a vytváří induktivní vazbu se sekundárem transformátoru. K ní je připojen sérioparalelní
odlaďovač, tvořený kondenzátorem C31, C32 a cívkou L23, naladěný asi na 31,7 MHz, který vytváří plošinku
v okolí nosné frekvence zvuku 31,5 MHz. Šířka plošinky je asi 0,5 MHz (pro rozdíl amplitud 3 dB) a má dvojí
význam: jednak se nemění v určitých mezích úroveň zvuku při dolaďování oscilátoru na nejkvalitnější obraz,
jednak nenastává strmostní defekt frekvenčně modulované nosné vlny zvuku (na boku křivky), která by rušila
zvukovou modulací obraz. Sérioparalelní odlaďovač je výhodnější než jednoduchý sériový obvod, když chceme
poměrně selektivní odladění a nepotřebujeme silné potlačení odlaďovaného kmitočtu, což platí o odlaďovači
vlastního zvuku. Hluboká jamka v charakteristice a přílišné ovlivnění ostatní části frekvenční charakteristiky by
bylo škodlivé. Paralelní obvod L23-C32 rezonuje na vyšším kmitočtu než 31,5 MHz. Pro kmitočet 31,5 MHz je
tento obvod velkou indukčností, protože převládá vodivost cívky nad vodivostí kondenzátoru. Vodivostí
kondenzátoru zmenšená vodivost cívky znamená indukčnost, ovšem značně vyšší než samotná L23. Odlaďovač
s velkou indukčností a malou kapacitou C31 vytvoří ve frekvenční charakteristice menší jamku a vzájemným
poměrem C31 a C32 je možné celý průběh v okolí nosné frekvence zvuku optimálně nastavit. Odpor R11
(v kanálovém voliči) slouží pro napájení anody směšovací pentody E2. Když je k němu přes kondenzátor C30
paralelně připojená jen malá vazbová indukčnost L23, je jeho vliv na tlumení celého frekvenčního pásmového
filtru OMF1 malý. Ani odpor R12 nemá velký vliv. Primární obvod je tlumený málo, ale sekundár je tulmený
silně odporom R31, kterým se vhodně upravuje šířka pásma. Vazba tohoto pásmového filtru je podkritická.
Propouštěcí křivka má jediný vrchol. Samotnou propouštěcí křivku OMF1 ovšem při běžném způsobu ladění
nevidíme.
První mezifrekvenční stupeň osazený elektronkou EF80 (stejné osazení i pro ostatní), dostává předpětí řízené
automaticky, působením obvodu klíčovaného rízení zisku prijímače. (Klíčovaná AGC „automatic gain
control“). Toto předpětí se odebírá z anody triody E6b a přes odporový dělič R175-R176. Filtrované
kondenzátorem C171 se přivádí na cívku L22 a odpor R31, odkud se dostává na mřížku E3 a řídí zisk
8/66
elektronky. Kondenzátor C34 uzemňuje vysokofrekvenčně mřížkový obvod. Základní předpětí stupně se
vytváří na odporech R34 a R33. Odpor R33 je blokovaný kodenzátorem C35, který mezifrekvenční kmitočty
zkratuje. Neblokování odporu R34 vyvolává zápornou vazbu, která kompenzuje kolísání vstupní kapacity. Ta
se mění při změně mřížkového předpětí a anodového proudu, čímž by se ovlivňovalo naladění pásmového
filtru. I když tato kompenzace není úplná, jsou při tomto zapojení změny vstupní kapacity E3 dostatečně malé.
Kladné elektrody jsou napájeny přes členy R36, C36 a R35. Kondenzátor C36 uzemňuje pro mezifrekvenční
kmitočty stínící mřížku a připojuje tak odpor R35 paralelně k primáru OMF2. Druhý mezifrekvenční pásmový
filtr OMF2 má odporem R37 kompenzované odlaďovače sousedních nosných vln 30 MHz (sousední obraz)
a 39,5 MHz (sousední zvuk). Odlaďovač 30 MHz tvoří cívka L25 a kondenzátor C39, druhý odlaďovač je L28C40. Primární cívka pásmové propustě je L25, sekundární L27, ladící kapacity tvoří mezielektrodové kapacity
elektronek, kapacity spojů a mezi závity cívek. Cívky L25 a L27 mezi sebou nejsou induktivně vázány. Mají
vazbu galvanickou, tvořenou oběma odlaďovači, která se mění co do charakteru a stupně vazby v závislosti na
frekvenci. Největší je přibližně ve středu pásma, kde oba odlaďovače tvoří paralelní laděný obvod v rezonanci
s dynamickým odporem řady 500 Ω. Při nižších frekvencích přechází větší proud přes odlaďovač 30 MHz,
který se chová jako indukčnost – vazebný člen je tedy indukčnost s reaktancí menší než dynamický odpor ve
středu pásma. Při vyšších frekvencích je odpor odlaďovače 39,5 MHz kapacitního charakteru a je menší než
odpor odlaďovače 30 MHz, který je induktancí. Oba odlaďovače se chovají jako určitá kapacita s reaktancí
menší než ohmický dynamický odpor. Tvoří ho odlaďovače ve středu pásma. Protože vazba pro frekvence na
jednom okraji pásma je malá, ve středu velká a na druhém okraji opět malá, jsou boky frekvenční
charakteristiky této pásmové propusti značně strmé. Oproti tomu fázová charakteristika je v přenášeném pásmu
značně lineární, čož je důležité pro kvalitu obrazu. Ztrátový odpor odlaďovačů způsobuje, že při jejich
rezonančních frekvencích je ještě určitá vazba mezi primárem a sekundárem, a pokud by jsme tento ztrátový
odpor nekompenzovali odporom R37, nebyli by tyto frekvence dostatečně potlačené. Zvlášť obtížné by bylo
dostatečně potlačit sousední nosnou zvuku (39,5 MHz), která je velmi blízko vlastní nosné obrazu (38 MHz).
Přes odpor R37 přichází stejné napětí na sekundár, jako se tam dostává přes galvanickou vazbu na zbytkovém
odporu odlaďovače. Napětí přes R37 přichází však v protifázi, takže se obě napětí vyruší a při správně
kompenzovaném odlaďovači nedostáváme teoreticky žádné napětí odlaďované frekvence na sekundár.
Lepší vysvětlení nám poskytne výpočet, když nahradíme trojúhelník L25-L27-R37 hvězdou. Pro tuto náhradu
platí, že náhradní impedance se rovná vektorovému násobku sousedních impedancí trojúhelníku, dělenému
vektorovým součtem všech tří impedancí trojúhelníku. Když budeme pro jednoduchost považovat vlastní
kapacitu kompenzačního odporu Rk = R37 za zanedbatelnou a místo L25 a L27 budeme psát L1 resp. L2,
vychází nám impedance náhradní hvězdy, která je v sérii s odlaďovačem:
jωL1 jωL2
− ω 2 L1 L2
Z12 =
=
jω (L1 + L2 ) + Rk
jω (L1 + L2 ) + Rk
V praxi je součet reaktancí cívek L1 a L2 mnohokrát menší než kompenzační odpor Rk, můžeme reaktanci ve
jmenovatelli zanedbat a zapsat jednoduše:
− ω 2 L1 L2
Z12 =
Rk
jak vidíme, vyšel nám záporný odpor. Když zvolíme Rk tak, aby se Z12 rovnalo zbytkovému (ztrátovému)
odporu odlaďovače Rs, budeme mít tento odpor vykompenzovaný. Mezi primárem a sekundárem bude
teoreticky nulová vazba. To bude když bude platit, že:
ω 2 L1 L2
Rk =
RS
V praxi je nutné počítat s tím, že paralelně k odporu R37 je jeho vlastní kapacita a kapacita spojů, řádově asi
0,2 pF, což při frekvencích 30-40 MHz rozhodně není zanedbatelné. Přesnějším výpočtem dostaneme stejný
vzorek pro ohmickou složku náhradní impedance Z12, avšak také kapacitní složku o kapacitním odporu rádu
3 Ω, kterou lehko vykompenzujeme laděním odlaďovače na minimum. Odlaďovač nebude přesně v rezonanci,
ale na trochu vyšším kmitočtu, aby jeho impedance mimo ohmickou složku měla i malou indukci, rovnou
kapacitanci náhradního zapojení. V blízkostí rezonanční frekvence jednoho z odlaďovačů nemusíme vůbec
uvažovat přítomnost druhého odlaďovače, jehož impedance je asi 100× vyšší. R37 se volí jako kompromis pro
oba odlaďovače. V praxi se přesněji kompenzuje odlaďovač 39,5 MHz, protože frekvence 30 MHz je už
poměrně dobře tlumená charakteristikou všech pásmových filtrů. Je však možné dosáhnout velké
vykompenzování obou odlaďovačů, Když vhodně zvolíme jejich ohmické odpory při rezonančních kmitočtech.
9/66
Zvýšení útlumu frekvence 39,5 MHz je u TVP řady Azurit asi 10tinásobné proti nekompenzovanému stavu
(když bychom neměli odpor R37), a i když u jednotlivých přijímačů kolísá, celkem stačí pro splnění podmínky,
že sousední nosná zvuku musí být o 40 dB, t.j. 100× zmenšená proti středu přenášeného pásma. Předpětí
druhého mezifrekvenčního stupně se vytváří na katodovém odporu R39, přičemž je zpětná vazba odstraněna
přemostěním tohoto odporu kondenzátorem C41. Kladné elektrody jsou napájany přes společný odpor R42.
Druhá mřížka je blokována kondenzátorem C43, kterým je též pro vf uzeměný obvod L29-L30 na svém
spodním konci.
Třetí mezifrekvenční pásmový filtr je podkriticky vázán. Induktivní vazbu mezi laděnými obvody L29 a L31
tvoří vazbová cívka L30, která je částí primárů. Tlumenní pásmového filtru, potřebné pro dosažení správného
průběhu frekvenční charakteristiky u tohoto obvodu, je pprovedeno jen v sekundárním obvodu odporom R43.
Tímto nesouměrným tlumením se dosahuje většího zesílení a ulehčení ladění. Třetí zesilovací stupeň, osazený
opět elektronkou EF80 odpovídá předešlému. Čtvrtý pásmový filtr OMF je silně nadkriticky vázám, křivka má
dva výrazné vrcholy, které jsou od sebe vzdálené asi MHz. Induktivní vazba mezi primárem a sekundárem je
provedena cívkou L33. Ladící kapacitu sekundárního obvodu tvoří C80 spolu s ekvivalentní kapacitou
detektoru. Za 4.pásmovým filtrem je propojen obvod obrazového detektoru, který je jediným a proto
nesouměrným tlumením filtru (D1, C81, C85, C86, tlumivky L81, L82 a pracovní odpor diody R80). Odpor
R80 tlumí sekundár OMF4 tak, jako by byl k cívce L34 připojen poloviční odpor, t.j. 1k3.
2.3. Obrazový detektor
Detekce amplitudově modulovaného signálu je převáděna sériovým detektorem. Toto zapojení má proti
paralelnímu tu výhodu, že méně tlumí předcházející obvod a také filtrace vf složek je lepší. Základní součástky
detektoru jsou dioda D1, pracovní odpor R80 a detekční kondenzátor C81. Časová konstanta R80×C81 je
poměrně malá, aby byli i nejvyšší přenášené frekvence obsažené v obrazovém signále, bez zkreslení. Jestliže
má být účinnost detekce dobrá, musí mýt dioda D1 malý odpor v propustném směru (R<200 Ω) a velký odpor
v nepropustném směru (R>l00 kΩ). Odpor, který měříme ohmetrem, záleží na napětí používané baterie, proto
se při pochybách doporučuje změřit vedle použité diody i zaručeně dobrou, na porovnání. (Správné by bylo
měřit při napětí 1 V v propustném a 15 V v nepropustném směru). Malá účinnost detekce znamená menší
citlivost prijímače. Požadavek dobré detekce s maximálně přípúustným tlumením posledního mezifrakvenčního
pásmového filtru udává hranici, pod kterou není možné snížit velikost odporu R80. Aby bylo vyzařování
škodlivých vf kmitočtů z detektoru co nejmenší, volí se kapacita C81 dostatečně velká. Tlumivka L82 tvoří
sériovou kompenzaci obvodu detektoru pro nejvyšší videokmitočty (4÷6 MHz), pro které spolu se vstupní
kapacitou videozesilovače E6 tvoří sériový rezonanční obvod. Dioda detektoru, jako nelineární odpor zastává
současně funkci směšovače. směšováním kmitočtu nosné vlny obrazu a nosné vlny zvuku vzniká v obvodě
detektoru mezinosný kmitočet (interkarier) 6,5 MHz. Mimo žádaného rozdílového kmitočtu však detektor
vytváří i řadu dalších kmitočtů, z nichž nejsilnější jsou násobky nosného kmitočtu obrazu. Když je modulovaný
mezifrekvenční signál velký, (několik voltů) mají i tyto kmitočty značnou úroveň. Na některých kanálech by
došlo k interferencím, jestliže by se kmitočty dostali na vstup vf dílu. Přijímač by tak rušil sám sebe (toto rušení
vytváří známé „moaré", které se mění při ladění oscilátoru). Vyzařování násobků MF kmitočtu je sníženo na
přípustnou úroveň umístěním obvodu OMF4 a detektoru do zvláštního stínícího krytu a použitím filtračního
obvodu L81 a C86. Aby tlumivka L81 měla dobrý filtrační účinek, musí mít malou kapacitu a proto je vinutá
válcově. Vf uzemnění detektoru zprostředkuje kondenzátor C85, bez kterého by filtrace škodlivých násobků
nosných vln obrazu a zvuku nebyla účinná. Jeho velikost je zvolena tak, aby dostatečne zkratoval vysoké
frekvence řádu několika MHz, avšak aby nenarušoval funkci automatického klíčovaného rízení zesílení (AGC).
2.4. Klíčované řízení kontrastu
Samočinné řízení konstrastu reguluje zesílení elektronky E1 a E3. Jde o automatické řízení zesílení (zisku),
automatic gain control, AGC. Kontrast se mění jen nepřímo. Ruční řízení zesílení je spojeno s automatickým
řízením pomocí změny předpětí triodové části elektronky PCL84, E6b. Záporné regulační napětí vzniká
usměrňováním kladných impulzů vznikajících při zpětném běhu řádkového rozkladu, které se přivádí přes
kondenzátor C174 z pomocného vinutí řádkového výstupního transformátoru TR4. Trioda E6b působí jako
dioda, u které se vnitřní odpor mění předpětím mřížky proti katodě. Usměrněné záporné napětí vzniká
nabíjením kondenzátoru C174 přes elektronku jen tehdy, když vede (je otevřená) a když je na anodě kladný
impuls. Velikost záporného napětí závisí na napětí těchto impulsů a na vnitřním odporu elektronky, tzn. na
jejím předpětí. Předpětí se reguluje ručně změnou polohy běžce potenciometru kontrastu R172. Katoda má bez
signálu stále kladné napětí proti kostře, vznikající katodovým proudem video-elektronky E6a, na odporu R82.
10/66
Deličem R174 a R172 je přes běžce potenciometru přiváděno na mřížku E6b menší kladné napětí, čímž vzniká
předpětí mřížky. Při spodní polohe běžce je předpětí tak velké, že na anodě bez signálu nebude vznikat žádné
záporné napětí, zesílení E1 a E3 je největší. Největší kontrast bude při signálu. V okamžiku synchronizačních
impulsů teče přes video-elektronku E6a nejmenší proud, protože synchronizační impulsy se přivádějí na mřížku
E6a v záporné polaritě. V těchto okamžících je okamžité záporné napětí mřížky E6b proti katodě nejmenší
protože na katodovém odporu R82 je nejmenší napětí. Proto elektronka E6b, která je ve spodní polohe běžce
R172 bez signálu zavřená, se v okamžicích kdy přicházejí řádkové synchronizační impulsy otevírá a nabíjí,
když je obraz sesynchronizovaný, kondenzátor C174. Vznikající záporné napětí je tím větší, čím je větší napětí
synchronizačních impulsů, a tedy čím je silnější signál přicházející na mřížku video-elektronky. Když
v okamžicích přenosu obrazového signálu, mimo dobu kdy prochází synchronizační impuls, nepřichází na
anodu triody E6b žádné kladné napětí a ani trioda není otevřena, nemá na řízení citlivosti vliv obsah
obrazového signálu, strední jas přenášené scény, ale jen velikost řádkových synchronizačních impulsů.
Podobné ani impulsní poruchy, pokud přicházejí jindy než když trvá zpětný běh řádkového vychylování
a řádkový synchronizační impuls, neovlivňují regulaci citlivosti. Když přivedením kladného napětí na mřížku
E6b přes běžce potenciometru konstrastu snížíme předpětí, je elektronka v okamžicích kdy přichází na její
katodu záporný synchronizační impuls z TR4 ješte více vodivá. Záporné přepětí na C174 je ješte větší a zesílení
i kontrast menší. Potenciometrem R172 je možné nastavit předpětí (v horní poloze), aby E6b byla otevřená
i bez signálu, a tak měnit citlivost přijímače. Při regulaci vzniká na anodě triody E6b napětí v rozmezí asi
0÷40 V. Přes dělič napětí R175-R176 se přivádí předpětí 0÷6 V na řídící mřížku elektronky E3. Je filtrováno
kondenzátorem C171, který odstraňuje jakékoliv ovlivňování zesílení videosignálem. Aby byl poměr signálu
k šumu co nejlepší, ponechává se zesílení vf stupně na plné hodnotě až do poměrně silných signálů. To je
dosaženo zpožděním AGC. Při větších signálech je potřebné zesílení vf stupně řídit, aby nevzniklo zahlcení
směšovače. Tehdy je odstup signál-šum už tak velký, že ani snížení zesílení vf stupně nezhorší kvalitu obrazu.
Na anodě diody E13b se může objevit záporné předpětí jen tehdy když překoná kladné napětí přiváděné přes
odpor R173. Dioda nepřipustí aby se na mřížku elektronky E1 dostalo kladné napětí. Jakékoliv kladné napětí na
její anodě znamená, že je otevřena a proto proti odporu R173-6M2 znamená prakticky zkrat. Kladné napětí by
bylo na diodě dokud záporné napětí, přiváděné od anody E6b přes odpor R171-1M, nedosáhne určité hodnoty.
Když je poměr obou odporů cca 6:1, znamená to, když kladné napětí ze zdroje „A“ bude 180 V, že záporné
napětí na anodě E6b musí být cca 30 V, aby na anodě diody E13b bylo právě nulové napětí. V tomto případě se
dioda zavírá a každé další zvýšení záporného napětí na anodě E6b se už téměř plně uplatní jako záporné
předpětí pro E1. Např. na anodě E6b vznikne napětí 37 V; mezi zdrojem „A“ a anodou E6b bude celkem
217 V. Součet odporů deliče R171+R173 je cca 7M, 217 : 7 = 31 . Protože R171 je 1M, bude na anodě diody E
záporné napětí 37V − 31V = −6V .
Když na vstup televize přichází slabší anebo ne silný signál, nepůsobí ještě AGC na zesílení vstupní
elektronky. Když však je přiváděný signál tak silný, aby na anodě E6b vzniklo záporné napětí vyšší než cca
− 30V , bude se záporným předpětím snižovat zesílení kaskády E1, a to velmi účinně. V případě, že chceme
překontrolovat zda správně funguje zpoždění AGC, nastavíme bez signálu potenciometrem kontrastu − 1V na
průchodce C22 a máme naměřit asi -4,5÷6 V na mřížce E3.
Důvod zvýšeného šumu při nesprávném ,,zpoždění“ AGC: Když je přerušený odpor R173, bude už při
malém signálu řádu 500 µV na vstupu přijímače vznikat na C174 záporné napětí. To celé se přenese na mřížku
E1, čímž se sníží její zesílení a zvýší šum. Na mřížku směšovače E2 přijde místo asi 10x většího signálu jen
signál malý, proti kterému bude šum směšovače až příliš velký (směšovače šumí vždy mnohonásobně víc než
triodový kaskádový zesilovač). Automatické řízení citlivosti snížilo zesílení E1 a E3, ale jen tak, aby byl
správný kontrast. Proto má E3 poměrně velké zesílení a zesílí mimo signálu i šum E1 a E2. když zpoždění
funguje dobře, neobjeví se v daném případě žádné záporné napětí na mřížce E1. Tato elektronka plně zesílí
přijímaný signál, který bude mnohonásobně vyšší na mřížce směšovače než je jeho šum, a proto se šum
neuplatní. Pro dosažení správného kontrastu musí totiž automatika vyrobit ješte zápornější napětí pro
elektronku E3, spolu s menším zesílením signálu se méně zesílí i šum a obraz je prakticky čistý, bez šumových
jevů. Kondenzátor C172 slouží podobně jako C171 k odfiltrování střídavých složek regulačního napětí. Při jeho
přerušení u těchto televizí dochází k narušení synchronizace. Kondenzátor C173 mezi mřížkou E6b a kostrou
zabraňuje tomu, aby synchronizační impulsy přicházeli ve stejné polaritě na mřížku i na katodu, čímž by se
snižovala účinnost klíčované AVC. Současně filtruje kladné impulsy, které se dostanou z anody na mřížku přes
vnitřní kapacitu elektronky, čímž se dosáhne toho, že regulace kontrastu v závislosti na úhlu potenciometru
R172 je dostatečně lineární.
11/66
2.5. Obrazový zesilovač
Jednostupňový obrazový zesilovač (video-zesilovač) je tvořen pentodovou částí elektronky PCL84, E6a.
V katodě jsou zapojeny dva odpory: R82 a 10× menší R89 ke kterému je paralelně zařazen obvod vyjasňovače
(Sériové zapojení potenciometru R81 a kondenzátoru C79. V původním provedení byl R81 v obvodu OMFlb.).
Hodnota potenciometru je dostatečně velká, aby při jeho maximálním odporu nebyla činnost kondenzátoru
patrná, zatímco zkratováním odporové dráhy potenciometru se řadí paralelně k základnímu předpěťovému
odporu R89 jen zmíněný kondenzátor, který při nejvyšších frekvencích ruší zápornou zpětnou vazbu, vznikající
na R89. Vyšší obrazové frekvence mají o něco větší zesílnení než ostatní, čož se projevuje zostřením kontur
obrazu. Odpor R82 nezpůsobuje zápornou zpětnou vazbu protože zdroj signálu pro elektronku E6a a pracovní
odpor detektoru R80 je zapojen mezi její mřížku a ke společnému bodu R89, R82. Přemostění tohoto odporu
kondenzátorem C85 je tam jen z důvodu vysokofrekvenčního uzemnění. Odpor R82 slouží pro získání řídícího
napětí pro elektronku klíčované regulace kontrastu E6b. Anodový obvod videoelektronky E6a je přes odpor
R87 paralelně s kondenzátorem C84 spojen s katodou obrazovky E18, takže od detektoru až po řídící elektrodu
obrazovky je prenášena jednosměrná složka TV signálu. Protože mezielektrodové kapacity (anoda-kostra
u video-elektronky a katoda-kostra u obrazovky) zapojené paralelně k pracovnímu odporu videozesilovače R85
na vyšších obrazových kmitočtech značně snižují skutečný odpor a tím by snižovali zesílení těchto kmitočtů, je
provedena v anodovém obvodě elektronky E6a dvojitá kompenzace pro vysoké kmitočty: tlmivkou L84, která
spolu s anodovou kapacitou E6a a s odporem R85 tvoří silně tlumený laděný obvod (paralelní kompenzace);
a tlumivkou L83, tlumenou odporem R84 na kterém je navinutá, tvoří s elektronkovými kapacitami opět laděný
obvod (sériová kompenzace). Rezonanční frekvence a tlumení této sérioparalelní kombinace jsou zvoleny tak,
aby frekvenční charakteristika obrazového zesilovače byla až do 6 MHz co nejrovnější. Do přívodu
k obrazovce je zařazen odlaďovač mezinosného kmitočtu 6,5 MHz, ZMF1a (L85-C83). Působí přídavné
zeslabení zvukového mezifrekvenčního kmitočtu asi o 15 dB (asi pětinásobně) tak, aby na katodě obrazovky
bylo zeslabení tohoto kmitočtu dostatečné a aby na obrazovce nebyl patrný zvukový signál 6,5 MHz v podobě
jemného zrna. Elektronka videozesilovače pracuje současně jako zesilovač mezinosného kmitočtu 6,5 MHz,
vznikajícího v obrazovém detektoru. Z anodového obvodu E6a se tento kmitočet odebírá v místě, kde má
největší napětí – z bodu mezi tlumivkou L83 a odlaďovačem ZMF1a. Na odporu R87 vzniká proudem
obrazovky samočinné předpětí, které omezuje maximální proud obrazovky. Znemožňuje se tak nastavení
nadměrného jasu, a tím poškození obrazovky. Kondenzátor C84 přemosťuje odpor R87 aby nebyla narušena
kmitočtová charakteristika videozesilovače. Bez tohoto kondenzátoru by na katodě obrazovky za odporem R87
došlo vlivem vstupní kapacity obrazovky k poklesu středních a vyšších kmitočtů, což by se projevilo silně
rozmazaným obrazem. Protože odpor R87 znamená zápornou zpětnou vazbu pro stejnosměrnou složku
videosignálu, je přenos stejnosměrné složky jen částečný. Dělič napětí pro řízení jasu obrazovky R69
a potenciometr R75 jsou propojeny na anodový pracovní odpor videozesilovače R65. Tímto zapojením se
dosahuje částečného automatického vyrovnání jasu při ručním řízení kontrastu. Při vyšším kontrastu je vyšší
záporné napětí v mřížkovém obvodu obrazového zesilovače, vznikající detekcí. Proto klesne anodový proud
a zvýší se napětí na anodě E6a a také na katodě obrazovky. Kdyby při tom zůstalo stejné napětí na mřížce
obrazovky, snížil by se jas a obraz by ztmavnul. Připojením potenciometru jasu přes odpor R69 na anodové
napětí E6a se zvýší současně se zvýšením tohoto napětí i napětí mřížky obrazovky a jas se příliš nezmění.
Nedokonalostí této jednoduché jasové automatiky je, že napětí na mřížce obrazovky při stále stejně nastaveném
kontrastu závisí na obsahu snímaného obrazu. Když se např. změní scéna ze světlé na tmavou, zvýší se záporná
stejnosměrná složka videosignálu, přicházející na mřížku E6 a současně stoupne anodové napětí této
elektronky. Má se v příslušném poměru i snížit proud a jas obrazovky. Když však v cestě katodovému proudu
obrazovky stojí odpor R87, vytvářející zápornou zpětnou vazbu pro stejnosměrnou složku a mřížka obrazovky
je připojena na dělič napětí mezi anodou E6a a kostrou, bude skutečné zvýšení předpětí katoda-mřížka
obrazovky značně menší než zvýšení anodového napětí E6a. Stejnosměrná složka se do proudu obrazovky,
a tedy i do obrazu na stínidle přenese jen částečně. Temná scéna se nezobrazí dostatečně temná, ale jen šedivá.
Podle zkušenosti v praxi je tento částečný přenos středního jasu scény dostatečný a dokonce vzhledem k málo
častým chybám při přenosu stejnosměrné složky z TV studia i výhodný.
Stínící mřížka elektronky E6a je zapojena na elektrolytický kondenzátor anodového zdroja „A“. Protože
tento kondenzátor není jen čistá kapacita, ale má pro vysoké kmitočty nezanedbatelnou indukčnost, je druhá
mřížka ješte blokována kondenzátorem C82, čímž se zabezpečí stabilita videozesilovače a zamezí se rozvádění
mezifrekvenčního kmitočtu a jeho násobků po spojích. U posledních sérií této typové řady TVP byl
kondenzátor C82 vypuštěn a nahrazen malým odporem, který způsobí negativní zpětnou vazbu.
12/66
2.6. Zvukový mezifrakvenční zesilovač
Zvukový mezifrekvenčníý kmitočet vzniká smíšením nosné vlny zvuku a nosné vlny obrazu v obrazovém
detektoru. Mezinosný kmitočet 6,5 MHz se zesiluje spolu s videosignálem ve videozesilovači a odebírá se
z anodového obvodu E6a. Rezonanční obvod ZMF1b je připojen k anodovému obvodu videozesilovače přes
malý kondenzátor C52. Zapojení je stejné jako při kapacitní anténní vazbě v rozhlasovém přijímači. Napětí
přicházející na mřížku E7-EF80 je o něco větší než napětí 6,5 MHz v anodovém obvodu E6a, a to o tzv.
nakmitání v laděném obvodu L51 – vstupní kapacita E7 spolu s vlastní kapacitou cívky. V tomto případě je
nakmitání asi 2÷3×. Pro dosažení potřebné šířky je nutné, aby obvody zvukové mezifrekvence měli poměrně
malé Q. když chceme oproti tomu dosáhnout dobrého zesílení, musí být ladící indukčnosti co největší, tzn.
kapacity malé. Proto není v obvodě ZMF1a žádná přídavná ladící kapacita.
Elektronka E7 pracuje jako zvukový mezifrekvenční zesilovač a současně jako první omezovač. Úkolem
tohoto stupně je dosáhnout co největší zesílení, ale současně zamezit vzniku většího mezifrekvenčního napětí
na mřížce omezovače E8 než cca 10 V. Tím se zabrání vzniku násobků kmitočtu 6,5 MHz, kterými ruší TV
přijímač sám sebe.
Anodové napětí pro elektronku E7 je asi +15 V a jeho zdrojem je úbytek napětí na katodovém odporu R67
koncové elektronky E10b. Napětí stínící mřížky je sníženo děličem R53-R72 také asi na +15 V. Předpětí řídící
mřížky E7 vzniká mřížkovým proudem, nabíjením kondenzátoru C51 při kladných půlvlnách signálu
a vybíjením kondenzátoru přes mřížkový svod R52. V anodovém obvodu elektronky E7 je jednoduchý
rezonanční obvod ZMF2, L52-C56 (spolu s vlastní kapacitou cívky, anodovou kapacitou elektronky E7
a vstupní kapacitou Cgf elektronky E8). Výsledná šířka pásma obvodů ZMF1b a ZMF2 je cca 200 kHz při
poklesu o 3 dB.
Elektronka E8 EF80 pracuje jako účinný omezovač parazitní amplitudové modulace (poruchy a bručení
vznikající modulováním mezinosné frekvence obrazovým signálem v obrazovém detektoru). Má zkrácenou
převodovou charakteristiku sníženým napětím na stínící mřížce. Ta je napájena z děliče R56-R73 napětím asi
35÷40 V. Předpětí elektronky E8 vzniká usměrňováním přijímaného signálu průtokem mřížkového proudu,
kterým se nabíjí kondenzátor C58. Tento způsob automatického předpětí, sledujícího amplitudové změny
signálu, a tak vyrovnávajícího všechna vrcholová napětí signálu na přibližně nulovou úroveň, je nutný pro
činnost omezovače, spolu se sníženým napětím druhé mřížky, které má za následek zkrácení převodové
charakteristiky, a tím odříznutí velké části signálního napětí z jeho záporné strany. Přitom se zřejmě odstraní
každá amplitudová modulace, pokud není tak hluboká, že ješte zasahuje do zbytkového odříznutého
mezifrekvenčního signálu. Anodové napětí cca 200 V umožňuje dosáhnout potřebnou velikost napětí signálu
pro poměrový detektor. I když mají pentody malé průnikové kapacity Cg1-a, nejsou zanedbatelné v případech
laděných obvodů se značným zesílením, a i když nemusí způsobit přímo rozkmitání, způsobují deformační
kmitočtové charakteristiky. Proto se kapacita anoda-1.mřížka neutralizuje můstkovým zapojením podle Obr.4↓.
Cg1g2 – kapacita řídící mřížka – stínící mřížka
Cg1a – kapacita anoda – řídící mřížka
Cak – kapacita anoda – katoda
Cg1k – kapacita řídící mřížka – katoda
Cg2k – kapacita stínící mřížka – katoda
Cg2a – kapacita stínící mřížka – anoda
C54 – neutralizační kapacita
Kondenzátory C55 a C60 jsou prakticky zkratem a jsou nutné jen proto, že druhé mřížky a anody mají různé
napájecí napětí. Velikost kondenzátorů C54 a C59 je volena tak, aby se z anodového laděného obvodu
nedostalo žádné napětí na mřížkový laděný obvod, tzn. aby C g1a : C g1 − g 2 = C a − k : C54 / 59 . Odpory R72 a R73, které
jsou zapojeny paralelně ke kondenzátorům C54 a C59, mají pro 6,5 MHz mnohonásobně vyšší odpor, proto se
neuplatňují. Neutralizace, vytvořená čistě kapacitním můstkem, je frekvenčně nezávislá.
13/66
2.7. Poměrový detektor
Na rozdíl od původního zapojení s elektronkou PABC80 a PL82 pro detekci a nf zesílení mají pozdější série
TVP Azurit a ostatní mutace z důvodu větší účinnosti koncovou elektronku PCL82 a pro poměrový detektor
samostatnou dvojitou diodu EAA91. Poměrový detektor, určený k demodulaci signálu zvukového vedení, se
skládá z pásmového filtru jehož primární okruh s indukčností L54 je zařazen v anodovém obvodu elektronky
E8 a sekundární okruh L55, L55', C62 je připojen na elektronku E9. Ladící kapacitu primárů tvoří vlastní
kapacita cívky spolu s kapacitou Ca-k elektronky E8. Zjednodušené schéma poměrového detektoru je na Obr.5↓.
Podobně jako u fázového diskriminátoru, působí na každou z diod
vysokofrekvenční napětí, vzniklé vektorovým součtem dvou napětí;
jedno z nich (Up1) je ve fázi s napětím na primární cívce L56. Toto napětí
se vytváří ve vazební cívce L54. Cívka L56 má několikrát menší počet
závitů než cívka L54, čímž je hodnota Up1 snížena na vhodnou velikost,
blízkou napětím indukovaným do obou polovin sekundárního vinutí L55
a L55'. Současně se tím téměř odstraňuje tlumení, způsobené činností
diod v sekundárním obvodu. Při bližším prozkoumání schématu zjistíme,
že pro primár, který mimo slabé induktivní vazby na sekundár, jako
u každého pásmového filtru, musí mít i těsnou vazbu na střed sekundární
cívky. Tyto diody jsou zapojeny paralelně. Nehledě na napětí, které
působí na diody ze sekundárního obvodu (Us1 a Us2), kondenzátor C63
se nabíjí usmerňovací činností diody E9b (d1 na obr.5→) na špičkovou
hodnotu napětí Up1. Toto záporné napětí se přičítá záporným půlvlnám
Up1. Na diodu E9a působí v okamžiku vrcholu záporné půlvlny napětí
rovné 2×1, 41×Up1 (Up1 je efektivní hodnota napětí). Tímto napětím se
nabíjí kondenzátor C67. Obě diody dodávají z cívky L56 takový proud, aby se
U 1 = U s1 + U p1
vyrovnalo vybíjení kondenzátoru C67 přes odpor R60. Na tomto odporu je
U 2 = U s2 + U p2
napětí 2,82×Up1 a výkon spotřebovaný odporom R60 je:
Up, Up1 – primární napětí
2
2
2
Us, Us1 – sekundární napětí
(2,82 ⋅ U p1 ) = 8 ⋅ U p1 = U p1
N=
U1, U2 – výstupní napětí
R60
R60
R60
8
Tento výkon dodává primár prostřednictvím cívky L56, která je odporem R60 tlumená tak, jako by k ní byl
paralelně připojen odpor 1 R60 . Z toho vidíme, že přímé připojení diod na primár přes kondenzátor z anody E8
8
na střed vinutí sekundáru by znamenalo příliš silné tlumení primárního obvodu. Proto má cívka L56 několikrát
menší počet závitů, než primární cívka L54. Vhodně zvoleným poměrem závitů se dosáhne největšího zesílení
při dobré činnosti, co do zkreslení i potlačení amplitudové modulace. Mimo napětí Up1 působí na diody i napětí
ze sekundáru. Induktívní vazbou mezi cívkami L54 a L55-55' se indukuje do sekundárního obvodu
elektromotorická síla, která je bez ohledu na frekvenci vždy přesně v protifázi s napětím na primární cívce.
Tato elektromotorická síla protlačuje sekundárním obvodem proud, který v rezonanci, kdy se vzájemně vyruší
reaktance sekundární cívky a kapacity, je s ní ve fázi. Tento proud vytváří na indukčnosti L55-55' napětí,
předcházející ho o 90°. Polovina tohoto napětí Us1 působí na diodu d1, druhá polovina Us1 působí na diodu d2.
Protože každá dioda je na jednom konci cívky, jsou napětí Us1 a Us2 proti středu cívky, (do které je přiváděno
napětí Up1) navzájem v protifázi. Když je v rezonanci prou sekundárního obvodu přesně v protifázi s primárním
napětím a napětím Us1 aUs2 (mají s proudem fázi ±90°), bude vektor napětí Up1 a napětím Us1 a Us2 svírat úhel
90°. Obr.6a↓ Výsledné vektory U1 a U2 budou mít stejnou velikost. Mimo rezonance se sekundární obvod
chová jako indukčnost v sérii s ohmickým odporem nebo jako kapacita v sérii s ohmickým
odporom, podle vztahu:
Z = jX L − jX C + R ,
kde XL je reaktance cívky a XC je reaktance kapacity sekundárního obvodu. Když je XL vyšší
než XC (pro frekvence nad rezonanční frekvencí) bude mít jejich rozdíl kladné znaménko
a reaktance bude mít v obvodu charakter indukčnosti. Pod rezonanční frekvencí bude mít
reaktance naopak charakter kapacity. Z výše uvedeného vyplývá, že proud sekundárního
obvodu nebude už ve fázi s elektromotorickou silou, ale bude o určitý úhel opožděn nebo jí bude předbíhat,
14/66
podle okamžité vyšší nebo nižší frekvence než frekvence rezonanční. Stejně jako proudu se budou natáčet
i vektory napětí Us1 a Us2 takže výslednice U1 a U2 nebudou už stejně velké. Obr.6b↓,
Obr.6c↓.
Dioda d1 nabíjí kondenzátor C63 na špičkovou hodnotu U1; toto
napětí je proti kostře záporné. Přes vinutí L56 a L55 se prenáší toto
záporné napětí i na katodu diody d2 a přes ní na kondenzátor C67.
Současně působí na diodu d2 ješte napětí U2. Kondenzátor C67 se tím
nabije na součet špičkových hodnot napětí U1+U2; toto stejnosměrné
napětí je v okamžiku vysílání rezonanční frekvence sekundárního
obvodu (v našem případě 6,5 MHz) rovné dvojnásobku napětí na kondenzátoru C63.
Pak platí: U1 = U 2 , U s = U1 + U 2 = 2U 1 .
Tuto skutečnost využíváme při ladění poměrového detektoru: sekundár nastavujeme tak, aby na
kondenzátoru C63 bylo poloviční napětí než na kondenzátoru C67.
Poznámka: Stejnosměrná napětí vzniklá usměrňovací činností diod, označujeme takto:
U1 – napětí na kondenzátoru C63,
U2 – napětí, které by vznikalo činností diody d2, E9a, kdyby pracovala samostatně,
UC – napětí na kondenzátoru C67.
Při frekvenční modulaci nosné vlny přicházejí na poměrový detektor frekvence o určitý rozdíl odlišné od
rezonanční frekvence. Podle okamžité odchylky od rezonanční frekvence se mění i velikost výsledného vektoru
U1 a tím i velikost napětí U1 na kondenzátoru C63. Změny tohoto napětí odpovídají modulaci nosné vlny
a přenášejí se jako nízká frekvence přes kondenzátor C64 do nízkofrekvenčního zesilovače zvuku.
Poměrně malé odchylky od rezonanční frekvence téměř nezpůsobují změny velkosti napětí U1 a U2, ale při
přísném posuzovaní je zřejmé, že kromě natáčaní fáze musí docházet při rozladění i ke snižování hodnot napětí
Up1, Us1 a Us2. Poměrový detektor je schopen vyrovnávat i amplitudové změny a proto můžeme tvrdit, že bez
změny napětí nosné vlny nedochází ke změnám těchto napětí, ani napětí U1, U2, UC (napětí UC se stále rovná
součtu napětí U1+U2, bez ohledu na okamžité rozladění). Časová konstanta C67×R60 je tak velká, že ani při
změnách napětí nosné vlny, pokud jsou v rozsahu akustických frekvencí, nemůže prakticky dojít ke změnám
napětí UC. Toto je důležitý znak poměrového detektoru, který napovídá, jakým způsobem poměrový detektor
potlačuje parazitní amplitudovou modulaci.
Činností diod je zatěžován primární obvod tak, jako by paralelně k vazební cívce L56 byl připojen odpor
velkosti 1 R60 , tj. cca 3 kΩ. L56 má 6,5x nižší počet závitů než L54. Primár je tedy tlumený tak, jako by byl
8
k němu připojen paralelně odpor 6,5 2 ⋅ 3kΩ , tj. cca 120 kΩ. Toto tlumení není zanedbaletné vzhledem
k poměrně vysokému dynamickému odporu samotného primárního obvodu, avšak je menší než tlumení
sekundárního obvodu. Pro sekundární obvod jsou obě diody v sérii. Odpor R60 tlumí sekundární obvod stejně
jako u běžných detekčních obvodů, jako by byl k sekundáru připojen odpor
R
Rd = 60 = 11 kΩ
2
Tlumení laděných obvodů, jak jsme vypočetli výše platí tehdy, když se nemění amplituda nosné vlny zvuku.
Tomuto tlumení odpovídá určité efektivní Q pásmového filtru. Když pro parazitní amplitudovou modulaci
stoupne amplituda nosné vlny, zvýší se o něco i napětí U1 a U2 a diody začnou odebírat proud větší než je
potřebný pro nabíjení kondenzátoru C67 vzhledem k jeho pomalému vybíjení přes odpor R60. to je proto, že
součet špičkových hodnot U1+U2 bude vyšší než před zvýšením amplitudy nosné vlny, kdyby tato součtová
hodnota převyšovala napětí UC jen málo. Na diodách bude větší rozdíl napětí, diody budou pro delší část
periody otevřeny a jejich vnitřní odpor se sníží; budou dodávat větší proud do kondenzátoru C67, který
znamená zvýšené tlumení pásmového filtru. Vzhladem ke značné velkosti kondenzátoru C67 se to prakticky
neprejeví zvýšením napětí UC, pokud zvýšení amplitudy nosné vlny nebude trvalé. Zvýšené tlumení pásmového
filtru způsobí snížení jeho efektivního Q a tím i snížení přenosu (zesílení) vf napětí mezi mřížkou E8
a sekundárem poměrového detektoru. Proto zvýšení napětí U1 a U2 bude v poměru ke zvýšení napětí na mřížce
E8 jen velmi malé a prakticky nedojde ke zvýšení napětí U1 na kondenzátoru C63. Podobně při snížení napětí
nosné vlny bude součet špičkových hodnot U1+U2 nižší než před změnou napětí. Diody budu otevřené po kratší
dobu periody a bude na nich menší rozdíl napětí. Jejich vnitřní odpor se zvýší a proud dodávaný kondenzátoru
C67 se sníží. Tím se sníží tlumení pásmového filtru a zvýší jeho efektivní Q, tzn. i přenos vf napětí mezi
mřížkou E8 a sekundárem PD. Snížení napětí nosné vlny se prakticky naprojeví na změně napětí na
kondenzátoru C63. V krajním případě velmi značné amplitudové modulace, při okamžité minimální amplitudě
15/66
nosné vlny, bude součet U1+U2 už tak malý, že diody budou uzavřeny a přestanou tlumit pásmový filtr. Když
by rozdíl mezi efektivním Q při odpojených diodách a při střední amplitudě nosné vlny takovu změnu
amplitudy už nemohl vyrovnat, zůstane určitá amplitudová modulace i na kondenzátoru C63. Proto
předcházející zesilovač ZMF musí s elektronkou E8 pracovat jako omedzovač i když omezování nemusí být tak
účinné jako při použití fázového diskriminátoru v demodulačním stupni.
Při trvalých změnách amplitudy nosné vlny se zřejmě mění i napětí UC na kondenzátoru C67. Proto při
ladění obvodů ZMF (včetně primárů PD) nastavujeme tyto obvody na maximum tohoto napětí. Dobrá funkce
poměrového detektoru záleží na jeho správném naladění. Při něm má být napětí na C63 přesně rovné polovině
napětí na C67. Ladění detektoru se však trochu mění když je přivedené vf napětí značně odlišné. Je proto
potřebné ho převádět při přibližně stejném napětí jako když se přijímá signál. To platí pro vyjímečné případy,
kde shodou nepříznivých okolností a nedostatečného napětí zvukové nosné vlny v anténě, je zvuk tak slabý, že
nedochází k řádnému omezení v předcházejících stupních.
Poměrový detektor, podobně jako každý jiný detektor frekvenčně modulovaných kmitů, je také citlivý na
fázovou modulaci (frekvenční modulace je vlastně zvláštní případ fázové modulace). Když vinou nesprávného
potlačení zvuku v obrazové mezifrekvenci dochází k fázovému ovlivňování nosné zvuku obrazovou modulací,
není možné odstranit téměř stoprocentní amplitudovou modulaci, ke které může docházet chybou ve vysílací
cestě; když totiž minimální napětí nosné vlny obrazu při přenosu bílé silně klesne pod hodnotu stanovenu
normou.
Malý odpor R58, zapojený mezi C63 a L56, slouží k částečné filtraci zbytků vf napětí jejichž harmonické
frekvence mohli rušit obraz, a také upravuje fázi napětí Up1 a Us, která vzhledem k neodstranitelným zbytkům
kapacitních vazeb není úplně ideální jako na Obr.6a (str.14), a tím zlepšuje činnost poměrového detektoru.
2.8. Nízkofrekvenční zesilovač
Na vstup zesilovače, spojeného s obvodem poměrového detektoru, je místo obvyklého obvodu pro zeslabení
vysokých kmitočtů (deemphasis) zařazena tónová clona. Potenciometr R50 umožňuje současné ovládání výšek
i hloubek. Pro tónovou clonu jsou vhodně zvolené hodnoty C64, R59, (ovládají hloubky) a R61, C66 (ovládají
výšky).
Kmitočtové charakteristiky jsou ovšem ovládané obvody celého nízkofrekvenčního zesilovače a jejich
průběhy závisí na poloze bežce regulátoru hlasitosti R51. nf zesilovač je dvoustupňový, odporově vázaný
a používá združenou elektronku E10 PCL82. Trioda E10a získává předpětí náběhovým proudem řídící mřížky
na velkém odporu R63, asi -1,2 V. Ze sekundáru výstupního transformátoru TR1 je zavedená silná zpětná
vazba na vstup zesilovače. Zpětnovazebné napětí je přiváděno k dolnímu konci regulátoru hlasitosti R51,
a proto stupeň zpětné vazby závisí na poloze běžce tohoto potenciometru. Jestliže je zpětná vazba kmitočtově
závislá, dosáhne se tím fyziologické regulace hlasitosti, tj. čím je nastavena menší hlasitost, tím je větší
zdůraznění hloubkových tónů. Kondenzátor C70 v obvodu zpětné vazby způsobuje jejich zdůraznění. Je
překlenut odporem R71, který zabraňuje vzrůstu fázového posunu zpětnovazebního napětí při nejnižších
kmitočtech a tím rozkmitání nf zesilovače pomalými kmity. V nf zesilovači je další zpětná vazba z anody
koncové elektronky E10b malým kondenzátorem C71 na anodu triody E10, která snižuje zesílení nejvyšších
kmitočtů. Přes výstupní transformátor zvuku TR1 je připojen jediný reproduktor se širokým prenášeným
pásmem (70 Hz ÷ 13 kHz).
Předpětí koncové elektronky vzniká úbytkem na katodovém odporu R67, blokovaném kondenzátorem C72.
Malého kladného napětí na katodovém odporu se současně využívá jako anodového zdroje pro anodu E7.
U televizí z náběhové série je použita jako nf předzesilovač elektronka E9c PABC80 a koncová elektronka je
E10 PL82.
2.9. Oddělovač synchronizačních impulsů
Úplný televizní signál se přivádí na první mřížku heptody E11b ECH81 z anodového obvodu
videozesilovače E6a přes odpor R101. Tento odpor zamezujc kapacitnímu zatížení videozesilovače vstupní
kapacitou heptody. Elektronka E11b plní dvě základní funkce: odděluje synchronizašní směs od ostatního TV
signálu a vytváří stejnosměrné regulační napětí pro řízení kmitočtu řádkového budícího oscilátoru. Heptoda
E11b ECH 81 pracuje současně jako porovnávací obvod pro nepřímou synchronizaci, a to na koincidenčním
principu. Podle způsobu činnosti se nazývá toto zapojení klíčované porovnávání fáze.
Předpětí 1.mřížky E11b vzniká průtokem mřížkového proudu, který nabíjí kondenzátor C101. Televizní
signál má kladné synchronizační impulsy, takže mřížkový proud teče jen v okamžicích špiček synchronizačních
impulsů. Televizní signál na 1.mřížce má proto takovou polohu , že špičkám synchronizačních impulsů
16/66
odpovídá vždy přibližně nulové napětí a celý TV signál probíhá jen do záporných hodnot předpětí, a to bez
ohledu na velikost (kontrast) přiváděného signálu. Obr.7→
Nastává vlastní obnovení stejnosměrné složky signálu. Aby při
náhlém zvýšení jeho amplitudy, např. při poruše, nedocházelo
k uzavření elektronky separátoru, a tak k nepřítomnosti nněkolika
synchronizačních impulsů v připojených obvodech, což by mohlo
nastat, protože časová konstanta C101×R102 je velká a vybíjení C101
je pomalé, je do přívodu k 1.mřížce zařazen protiporuchový člen
C102, R103. Při poruše sice okamžitě vznikne na kondenzátoru C102
velké předpětí odpovídající amplitudě poruchy, protože je však
časová konstanta C102×R103 malá, vybije se náboj v době značně
kratší než je doba řádku, takže k zmizení následujících
synchronizačních impulsů nedojde. Aby separátor správně odřezával
synchronizační impulsy i při nejmenším použitelném kontrastu obrazu je podobně jako u omezovače ve
zvukovém mf zesilovači zkrácena převodová charakteristika elektronky snížením napětí na stínící mřížce.
Napájecí napětí pro stínící mřížku E11b se získává z děliče R141, R144, takže na g2 je napětí asi 12 V.
Synchronizační impulsy se odebírají ze stínící mřížky. K oddělení těchto impulsů od řádkových se používá
dvou integračních členů. První tvoří vnitřní odpor tohoto úseku heptody (Rig2) spolu s odporem R104
a kondenzátorem C103, druhý integrační člen je za vazebným kondenzátorem C142 a tvoří ho odpor R142
s kondenzátorem C144. Pro řádkové synchronizační impulsy kondenzátor C103 představuje prakticky zkrat,
takže pro tyto je g2 heptody řádně blokovaná, naopak pro snímkové synchronizační impulsy se uplatňuje R104
jako pracovní odpor. Integrované snímkové synchronizační impulsy se zesilují a ořezávají v triodě E11a
ECH 81; pracovní odpor je R145. Zesílené snímkové synchronizační impulsy kladné polarity se přivádějí přes
C145 do mřížkového obvodu snímkového blokovacího oscilátoru k jeho synchronizaci.
2.10. Snímkový rozklad
Budící generátor snímkového kmitočtu je tvořen triodovou částí (E17a) elektronky PCL82 a blokovacím
transformátorem TR2. Jeho činnost je zhruba tato: Predpokládejme, že napětí na kondenzátoru C146 je v čase t1
záporné a tak velké, že trioda E17a nevede žádný proud (je zavřena). Kondenzátor C146 se však přes odpory
R146, R161 vybíjí, takže v čase t2 začíná téct anodový proud. Narůstání anodového proudu indukuje ve vinutí
transformátoru TR2, zařazeném v anodovém obvodě triody, záporné napětí, které zmenšuje napětí na její
anodě. Transformátor je zapojen tak, aby se pokles napětí na anodě transformoval na mřížku obrácenou
polaritou, na mřížku tedy působí kladné napětí. Tím vzroste anodový proud, důsledkem čehož vzroste opět
mřížkové napětí. Proces probíhá lavinovitě. Kladné napětí na mřížce vyvolá mřížkový
proud, kterým se nabíjí kondenzátor C146 (t3, Obr.8→). Náboj tohoto kondenzátoru je na
mřížkovém konci záporný a jeho napětí je na odporu katoda-mřížka jen o řád menší než
indukované kladné napětí. Až poklesne anodové napětí na hodnotu při které přestane
narůstat anodový proud, kladné napětí se přestane indukovat v mřížkovém vinutí
transformátoru TR2 a na mřížku působí plné záporné napětí kondenzátoru C146. Anodový
proud poklesne prudce na nulu, což v mřížkovém vinutí vyvolá krátký impuls ješte
zápornějšího napětí. Aby se tím nerozkmital blokovací transformátor na své vlastní frekvenci tlumenými kmity
(narušovalo by to překládání), je přemostěn kondenzátorem C147 a tlumen odporem R147. Následuje uzavření
elektronky značným záporným napětím na její mřížce, což je opět stav, ze kterého jsme vyšli. Doba vybíjení
kondenzátoru C146, a tak i doba celého cyklu blokovacího oscilátoru se řídí velikostí svodových odporů R146
a R161, potenciometrem R161 nastavujeme správnou frekvenci trochu nižší než frekvenci synchronizačních
impulsů. Ty jsou kladné, proto už před vybitím C146 pod závěrné napětí spouštějí i blokovací oscilátor a tak
řídí jeho frekvenci i fázi – spuštění oscilátoru znamená začátek vertikálního zpětného běhu.
Vlastní napětí pilovitého průběhu, kterým se budí koncový stupeň rozkladového generátoru, vzniká na
kondenzátoru C149, který se nabíjí přes odpor R149 v poměrně dlouhé době zablokování elektronky E17a.
V době po kterou přes elektronku teče anodový proud se přes ní a přes anodové vinutí TR2 tento kondenzátor
vybíjí. Pravidelným opakováním těchto dvou dějů vznikají pilové kmity, které kondenzátor C150 přivádí přes
ochranný odpor R152 na mřížku koncové elektronky E17b. Odpor R150 je mřížkový svod koncové pentody
PCL82 E17b. Ta pracuje ve třídě A s transformátorovým výstupem. Mřížkové předpětí se tvoří na katodovém
odporu R158, překlenutým elektrolytickým kondenzátorem G153, aby se vyloučila nežádoucí záporná zpětná
vazba. S katodou pentody je spojena i katoda triody E17. Zbytkové napětí na C153 zlepšuje synchronizaci
17/66
blokovacího oscilátoru. 2.mřížka koncové elektronky je napájena přes odpor R159, blokovaný kondenzátorem
C156; anoda je napájena přes primární vinutí výstupního transformátoru TR3, překlenuté sériovým členem
R157-C155, který omezuje nápěťové impulsy, vznikající při zpětném běhu. Tyto impulsy způsobují jednak
bzučení výstupního transformátoru, jednak by svým mapětím mohli ohrožovat izolaci použitých součástek.
Anodový proud, dodávaný koncovou elektronkou do primárního vinutí TR3 se skládá z pilové složky,
dodávající proud do vychylovacích cívek po přetransformování na sekundár a z parabolické složky,
představující magnetizační proud transformátoru, který nemůže mít z konstrukčních důvodů tak velkou
indukčnost, aby byl zanedbatelný jako spotřebič proudu. Budíaí napětí musí mít přibližně stejný tvar jako
anodový proud. To není možné dosáhnout nabíjením kondenzátoru C149 a proto mezi anodou E17b a její
mřížku je zařazen složitý obvod záporné zpětné vazby, kterým budící napětí vhodně tvarujeme. Obvod se
skládá z odporů R156, R153, R164 a R162 a kondenzátorů C154 a C152. Změnou velikosti R164, R162 se
mění tvar budícího napětí a tím i linearita. Ve střední části obrazu působí R164, v horní části R162.
Vychylovací cívky L527-528, impedančně přizpůsobené na anodový obvod koncového stupně E17b
výstupním transformátorem TR3, jsou překlenuté kondenzátorem C157, který potlačuje napětí řádkové
frekvence, indukované z řádkových vychylovacích cívek.
Přes odpor R160 se odebírají záporné impulsy, vznikající při zpětném běhu snímkového rozkladu, které
v čase zpětného běhu zháší světelnou stopu obrazovky. Dokud se přes kondenzátor C128 dostanou na řídící
mřížku obrazovky E18, odřízne se diodou E13a EAA91 jejich kladná, pilovitá část, která by způsobovala
stojatý „brum“ v jasu obrazovky. Aby v jakékoliv poloze potenciometru jasu R75 toto zhášení dobře pracovalo,
je mezi jeho běžec a mřížku E18 zařazen odpor R88 1M.
2.11. Stabilizace svislého rozměru obrazu
Následkem kolísání síťového napětí se mění napětí pro budící a koncový stupeň. Tímto dochází ke změnám
rozměru obrazu. Toto kolísání rozměru snižujeme stabilizací. Stabilizační obvod ovládá samočinně velikost
napájecího napětí pro triodu E17a a tím se řídí velikost amplitudy budícího napětí pro koncovou elektronku.
Napájecí napětí pro elektronku blokovacího oscilátoru se odebírá z deliče R155-R154, připojeného na zvýšené
napětí (booster), které je stabilizováno obvodem pro stabilizaci řádkového koncového stupně. Obr.9.↓
Napěťově závislý odpor R193
usměrňuje kladné impulsy,
vznikající při zpětném běhu
a priváděné na něj přes kondenzátor
C151. NZO působí jako
usměrňovač proto, že při zvětšování
napětí klesá jeho odpor. Protože
kladné špičky napětí na anode E17b
několikrát převyšují svojí
amplitudou záporný pilovitý průběh,
je pro tyto kladné špičky odpor
NZO značně nižší než pro zápornou
polovinu průběhu. Usměrněním
impulsů vzniká na C151 záporné
napětí, které je tím vyšší, čím větší
jsou impulsy. Toto napětí je přes
R151 přiváděno do uzlu R163R149, a odečítá se od kladného
napětí, priváděného přes R155. Při zvýšení síťového napětí se zvýší amplituda impulsů, čímž se zmenší napětí
pro anodu E17a. Zmenšené napájecí napětí blokovacího oscilátoru má za následek snížení budícího napětí na
mřížce koncové elektronky a tím i zmenšení amplitudy svislého rozkladu; svislý rozměr obrazu se zvětší jen
nepatrně: při změně síťového napětí o 10% sa změní napětí jen o 2%.
Napájecí napětí pro anodu triody E17a se filtruje kondenzátorem C148.
18/66
2.12. Řádkový rozklad – Systém automatické fázové synchronizace
(Obr.10→) Oddělování řádkových synchronizačních
impulsů a fázové porovnávání s referenčním napětím,
Uref – referenční napětí
přiváděným z pomocného vinutí řádkového výstupního
transformátoru, se provádí v celé heptodové části elektronky
E11b. Anodový proud heptody je možné řídit předpětím dvou
řídících mřížek, 1. a 3. mřížky. Proud může téci jen tehdy,
když je současně na 1. i 2. mřížce záporné napětí menší než
závěrné předpětí příslušné mřížky, a když je na anodě kladné
napětí.
Na 3. mřížku heptody E11b se přivádí z kapacitního děliče
C104, C107 sinusové napětí z řádkového budícího oscilátoru.
Předpětí 3. mřížky vzniká opět mřížkovým proudem.
Amplituda tohoto přiváděného sinusového napětí je
několikrát větší než závěrné napětí 3. mřížky (které je malé vzhledem k velmi malému napětí na 2. a 4. mřížce
i na anodě), proto heptodou může téci proud jen v krátkém časovém úseku okolo špišky kladné půlvlny
sinusového napětí. Když je přijímač zasynchronizován, dovolí napětí na 3. mřížce průchod anodového proudu
jen v okolí doby příchodu synchronizačních impulsů na 1. mřížku. Ve zbývajícím čase řádku je elektronka
nezávisle na prijímaném signále uzavřena, proto nemohou poruchové impulsy, přicházející v této době,
způsobit impulsy anodového proudu a tak narušovat synchronizaci. Toto klíčování porovnávacího obvodu
potlačuje vliv poruch. Porovnávání faze přijímaných synchronizačních impulsů a vyráběného kmitočtu se
provádí v anodovém obvodu heptody. Na její anodu se přivádějí impulsy, vznikající při řádkovém zpětném
běhu, z pomocného vinutí transformátoru TR4 v záporné polaritě, které se tvarují a vhodně fázově posouvají
(aby se zpětný běh časově kryl se zatemňovacím impulzem) členem R107, C106, R106, C105. Kondenzátor
C106 slouží hlavně k oddělení stejnosměrného napětí na anodě E11b od pomocného vinutí, které je spojené s
kostrou. Tak dosahujeme vhodný průběh tohoto referenčního napětí na anodě E11b, nutný pro správnou funkci
porovnávacího obvodu a správnou polohu obrazu na rastru. Průběh referenčního napětí je v horní části Obr.11↓
a č.16 v tabulce průběhů napětí. Nízké kladné napětí přivádíme na anodu heptody z katodového odporu R120
elektronky E12a, E12b. Jeho velikost
nastavujeme deličem napětí R116-R112,
připojeným na běžec potenciometru R119.
Sériovým zapojením odporů R122, R119
a R123 mezi katodu E12 a, E12b s kladným
napětím cca 15 V a mřížku řádkové
koncové elektronky E14 PL36 se záporným
napětím asi 40 V získáváme na
potenciometru R119 vhodné regulační
napětí. Na anodu heptody přiváděné
stejnosměrné napětí se připočte
k impulsnímu referenčnímu vzorkovému
napětí. Součtové napětí anody umožňuje
průtok anodového proudu v čase trvání
strmé části porovnávací hrany referenčního
napětí. Tento proud může téci jen při
současném splnění tří podmínek:
Ug1(Ug3) – napětí na 1. (3.) mřížce
na 1. mřížce musí být synchronizační
Ua – anodové napětí
impuls; na 3. mřížce vrchol kladné půlvlny
Ia – anodový proud
klíčovacího sinusového napětí; na anode
kladné napětí. Trvání impulsu anodového proudu je určeno šířkou synchronizačního impulsu, amplituda
impulsu anodového proudu závisí jedině na okamžité hodnotě napětí na anode heptody v době trvání synchronizačního impulsu. Podle vzájemné polohy (fáze) synchronizačního impulsu a vzorkového napětí může
amplituda anodového proudu dosahovat různé hodnoty, Obr.11↑. Tím se mění střední hodnota anodového
proudu. Zapojení pracuje jako koincidenční obvod. Vzájemná poloha vzorkového napětí a klíčovacího napětí
na 3. mřížce se nemění protože obě napětí pocházejí ze stejného zdroje. Anodový proud způsobuje úbytek
19/66
napětí na odporech R106, R108 a R116. Napětí na odporu R116 je filtrováno členem R108, R118, C110
a C116. Podobný člen je zapojen za každým porovnávacím obvodem při nepřímé synchronizaci a způsobuje,
že se regulační napětí ovlivňující frekvenci budícího oscilátora mění jen při trvalejších změnách frekvence, fáze
synchronizačních impulsů a vlastních kmitů oscilátoru, kdežto při náhodných okamžitých změnách, jako v případě poruchových impulsů nedojde k ovlivnění rozkladového generátoru. Kondenzátor C116 je připojen
prakticky na kostru, protože C111 je asi 15x větší. Na odporu R116 je už vyfiltrované stejnosměrné regulační
napětí, měnící se podle vzájemné polohy synchronizačních impulsů a referenčního napětí, ovládající přes
mřížkové odpory R111 a R109 strmost reaktanční elektronky E12a. Filtrační člen R108, R113, C110 a C116
působí jako nízkofrekvenční propust. Na odporu R116 se vytváří regulační napětí jen tehdy, když je televizor
v zasynchronizovaném stavu, nebo když je frekvence synchronizačních impulsů jen málo odlišná od vlastní
frekvence budícího oscilátoru. Tehdy se ještě může vytvořit při koincidenci (současném příchodu)
synchronizačních a vzorkových impulsů dostatečný počet za sebou jdoucích impulsů anodového proudu, které
o po vyfiltrování vytvoří na odporu R116 dostatečné regulační napětí, aby bylo schopné změnit frekvenci
oscilátoru tak, aby se rovnala frekvenci synchronizačních impulsů. Rozdíl mezi nejvyšší a nejnižší vlastní
frekvencí oscilátoru, při kterých se ješte obvod samočinně zasynchronizuje, se nazývá aktivní chytací rozsah
synchronizace a je asi 600 Hz. Když je rozdíl frekvencí příliš velký, trvá potkávání obou druhů impulsů tak
krátce, že malý počet přitom vytvořených impulsů anodového proudu není schopen vytvořit dostatečně velké
napětí na R116 a k zasynchronizování nemůže dojít.
Naopak v zasynchronizovaném stavu, kdy se obě frekvence navzájem rovnají, může dojít ke změně jedné
z porovnávaných frekvencí pootočením regulátoru frekvence R119 nebo z jiných důvodů v přijímači nebo i ve
vysílači. Pokud ješte charakteristika porovnávacího obvodu dovoluje vytvořit tak velké stejnosměrné napětí,
aby se tento rozdíl vyrovnal, zůstane televizor zasynchronizovaný. Dalším odchylováním porovnávacích
frekvencí regulační napětí nestačí vyrovnat změnou kapacity reaktanční elektronky kmitočet sinusoscilátoru
a dojde k narušení synchronizace. Sinusoscilátor začne kmitat vlastním kmitočtem. Rozdíl mezi nejvyšší
a nejnižší frekvencí budícího oscilátoru, při kterých se zasynchronizovaný obraz právě rozpadne, je pasivní
držící synchronizační rozsah.
V rozsynchronizovaném stavu se obraz rozpadne do několika pruhů, které můžeme lehko spočítat. Každý
pruh znamená změnu vlastní frekvence oscilátoru o 50 Hz, při pěti pruzích je rozdíl frekvence synchronizačních
pulsů a budícího oscilátoru 250 Hz. (když je frekvence vlastního oscilátoru vyšší, klesají pruhy zleva do prava).
Protože v televizorech řady Azurit je použit jako budící oscilátor řádkového rozkladu sinusoscilátor, který
kmitá jako běžný oscilátor na frekvenci svého laděného L-C obvodu, není možné ovlivňovat jeho frekvenci
přímo regulačním napětím, ale přes reaktanční elektronku, zapojenou jako indukčnost nebo kapacita. Funkci
reaktanční elektronky plní trioda E12a PCF82. Na její anodě je kladné napětí, přiváděné přes odpor R114
a vinutí cívky sinusoscilátoru L101', a také sinusové napětí vyráběné sinusoscilátorem. Reaktanční elektronka
pracuje v daném zapojení jako kapacita se záporným odporem. Pro kapacitní odpor je nutné aby proud
předbíhal napětí. Fázový posun anodového proudu a napětí elektronky E12a se dosahuje dvojitým fázovacímderivačním článkem, který tvoří RC členy C109-R110 a C108-R111. Napětí anody se vektorově rozloží na
napětí kondenzátoru C109 (které se zpožďuje) a napětí odporu R110 (které předbíhá napětí Ua). Pro dosažení
většího fázového posunu než 90° (kapacita se záporným odporem), je žádoucí další derivační článek C108R111, který je připojen paralelně k odporu R110. Napětí odporu R110 se rozloží na napětí kondenzátoru C108
a odporu R111. Tak, jako u předcházejícího článku i tady vzniká posun fáze mezi napětím odporu R110
a napětím R111, které je přiváděno na mřížku triody. Výsledný fázový posun Ua a Ug je větší než 90° a když je
anodový proud ve fázi s napětím mřížky, musí být fázový posun mezi anodovým napětí a proudem také větší
než 90°; elektronka se chová jako kapacita se záporným odporem. Kdybychom neměli napětí na mřížce
posunuté o celých 90°, působila by elektronka jako kapacita se skutečným (kladným) odporem, obvod
sinusoscilátoru by tím byl tlumen a v něm vyráběné kmity by byli příliš malé pro řízení vybuzení PL36.
Záporný odpor naopak znamená určité odtlumení laděného obvodu sinusoscilátoru (zvýšení jeho Q) a tím
i zvýšení amplitudy vytvářených kmitů. Velikost střídavého anodového proudu závisí na strmosti elektronky,
která se mění s mřížkovým předpětím. Při daném striedavém napětí na anodě a při dané frekvenci znamená
změna anodového proudu změnu kapacity, tvořené elektronkou. Tato kapacita je připojená paralelně ke
kondenzátoru C113, který spolu s C112 a cívkou L101-101' tvoří laděný obvod sinusoscilátoru. Změnou
mřížkového předpětí triody E12a budeme měnit naladění sinusoscilátoru tím, že zvýšením stejnosměrného
napětí (a snížením záporného předpětí) zvýšíme strmost i proud triody E12a, tím se zvýší i obvodová kapacita
sinusoscilátoru a jeho frekvence se sníží.
20/66
Kdyby se měla z jakéhokoliv důvodu zvýšit frekvence sinusoscilátoru, bude synchronizační impuls
vzhledem k porovnávacímu pilovitému napětí přicházet později, v době kdy je okamžité napětí na anodě už
menší (Obr.11c, str.19). Impulsy anodového proudu heptody budou malé a napětí na mřížce triody E12a bude
kladnější proti kostře než před změnou. Strmost triody se zvýší, tím i kapacita, kterou trioda tvoří a frekvence
sinusoscilátoru se sníží. V zasynchronizovaném stavu však vůbec nedojde ke změně frekvence – jen změna
parametrů (která by znamenala bez synchronizace změnu frekvence) se vyrovná fázovým posunutím
synchronizačního impulsu proti vzorkovému napětí spojeným s malým posunutím obrazu.
V rozsynchronizovaném stavu, pokud se obě frekvence liší jen málo a frekvence sinusoscilátoru je např. nižší,
bude v okamžicích, kdy je heptoda schopná vést, za sebou následovat několik impulsů anodového proudu
postupně narůstajících. Bude to tehdy, když současně při příchodu synchronizačních impulsů bude na 3. mřížce
kladný vrchol sinusového průběhu a tedy na anodě heptody porovnávače hrana (strmá zadní hrana) vzorkového
impulsu. K tomuto dojde za určitý krátký okamžik vždy, ať je původní fáze obou napětí jakékoliv. Vzhledem
k rozdílné frekvenci se vzájemná fáze obou druhů impulsů stále periodicky mění. V našem případě, kdybychom
nakreslili průběhy Ua a Ug1 z Obr.11a-c, str.19 přes sebe, jakoby přicházeli na jednu elektrodu současně, budou
synchronizační impulsy „vystupovat“ po porovnávací hraně ze spoda nahoru. Impulsní anodový proud bude po
několik period kmitání oscilátoru stoupat, vytvoří klesající napětí na odporu R116; mřížka triody E12a se stane
zápornější. Kapacita tvořená triodou se zmenší a frekvence sinusoscilátoru se začne zvyšovat. Zvýšení
frekvence znamená, že se „stoupání“ impulsů zpomalí a dřív než by se dostali na vrchol vzorkového napětí,
vytvoří se tak velké záporné napětí na mřížce triody, že se frekvence sinusoscilátoru bude přesně rovnat
frekvenci synchronizačních impulsů. Vzájemná fáze obou porovnávaných průběhů se přestane měnit, impulsní
proud heptody bude stále stejný a právě tak velký, aby udržoval sinusoscilátor v zasynchronizovaném stavu.
2.13. Budící generátor řádkového rozkladu
Proe velkou stabilitu vlastního kmitočtu, velmi málo závislou na oteplení prijímače, na síťovém napětí i na
dlouhodobých změnách parametrů elektronek stárnutím, je použit jako budící oscilátor řádkového rozkladu
sinusový oscilátor, tvořený pentodovou částí elektronky PCF82-E12b. Společně s triodovou částí – reaktanční
elektronkou – má katodový odpor R120, překlenutý kondenzátorem C111. Tento katodový odpor však neslouží
pro vytvoření předpětí pentodové části. Slouží jen pro dosažení vhodného malého kladného napětí pro anodu
heptody E11b a záporného předpětí pro triodu E12a. Pentoda E12b má mřížkový svod R118 připojen na kladné
napětí, aby se podpořilo rozkmitání sinusoscilátoru po zapnutí prijímače. Mřížkovým proudem při kladných
půlvlnách kmitavého napětí se vytváří na odporu R118 záporné předpětí, které udržuje stabilní amplitudu
kmitů. Oscilátorovou část tvoří úsek katoda-1. mriežka-2. mriežka. Jedná se o Colpittsův oscilátor: řídící
mřížka a „anoda“ oscilační triody a zde stínící mřížka – jsou zapojeny na opačné konce cívky E101-L101'
a katoda na střed kapacitního deliče, tvořeného kondenzátory C112 a C113. Paralelně ke kapacitě C113 je
připojena ekvivalentní kapacita Ce, vytvářená reaktanční elektronkou, měnitelná předpětím mřížky E12a. Střed
kapacitního deliče je uzemněn kondenzátorem C111.
Anoda reaktanční elektronky, i druhá mřížka oscilační pentody jsou napájany přes odpor R114, který musí
být poměrně malý, aby napětí na anodě reaktanční elektronky bylo dost velké. Aby tento odpor netlumil laděný
obvod oscilátoru, je připojen do takového bodu oscilační cívky L101-L101', který má malé střídavé napětí proti
zemi. Velikost napájecího napětí pro 2. mřížku je vhodně upravena odporem R115, přemostěným pro frekvenci
řádků kondenzátorem C114.
Kondenzátor C115 tvoří vvazební kapacitu v mřížkovém obvodu a spolu s mřížkovým svodem R118
ovlivňuje šířku záporné části výstupního impulsu, odebíraného z anody E12b.
V anodovém obvodu elektronky E12b je zařazena neoddělitelná součást
sinusoscilátoru, tzv. tvarovací obvod. Je řízen sinusovým napětí na 1. mřížce
a vytváří průběh budícího napětí pro koncový stupeň řádkového rozkladu
(Obr.12→). V době činného běhu elektronového lampy obrazovky je
elektronka E12b zablokována záporným napětí na 1. mřížce. Vzhledem
k vysoké amplitudě oscilačních kmitů a tím vytvořeným velkým záporným
mřížkovým předpětím pracuje totiž pentoda E12b v třídě C. Kapacita Cak
(anoda-katoda) elektronky E12b, kapacita spojů a kapacita Cgk (mřížka-katoda)
nasledující elektronky E14 tvoří kondenzátor, zapojený mezi anodu a zem.
Tato kapacita se nabíjí (podle Obr.12→) v době t1-t2 ze zdroje přes odpor R121, až dosáhne v době t1 napětí
zdroje, které zůstává na této kapacitě až do doby t3, kdy se špičkou kladné části sinusového napětí na 1. mřížce
otvírá elektronka E12b. V době t3-t4 se kondenzátor vybíjí přes vnitřní odpor pentody. Anodový proud teče až
21/66
do doby t5 a na odporu R121 vzniká úbytek napětí, který vytváří zápornou část impulsu. Současně teče
mřížkový proud, kterým se nabíjí kondenzátor C115 na zápornou hodnotu napětí. Vybíjením tohoto
kondenzátoru přes R118, R121, a napáječ po zbytek doby periody vzniká stejnosměrné záporné napětí, které
udržuje (kromě stabilní amplitudy kmitů) pentodovou část elektronky v uzavřeném stavu po dobu činného
běhu. Sériový RC člen R117, C117 upravuje tvar výstupního impulsu pro nejvýhodnější režim koncového
stupně.
Jemná regulace kmitočtu sinusoscilátoru se převádí stejnosměrným napětím, přiváděným do mřížkového
obvodu reaktanční elektronky z potenciometru R119. Hrubá regulace kmitočtu se provádí ferritovým jádrem
cívky L101-101'.
2.14. Koncový stupeň řádkového rozkladu
Koncový stupeň pracuje v obvyklém zapojení. Toto dost složité zapojení je nutné, protože pro vychylování
s tak vysokou frekvencí jako je rřádkový kmitočet, je příkon pro vychylovací cívky velmi vysoký, přibližně
100 W. Používané zapojení umožňuje navrácení výkonu, uloženého do vychylovacího obvodu, k opětovnému
použití při nasledujícím běhu. Z napájecího zdroja se nahrazuje jen část, potřebná pro pokrytí ztrát.
Ekvivalentní obvod na Obr.13→ umožňuje zásadní výklad
činnosti koncového stupně řádkového rozkladu. Elektronka E14
pracuje jako spínač V1, který připojuje indukčnost L v sérii se
ztrátovým odporem R na zdroj stejnosměrného proudu. Protože
odpor je proti indukčnosti poměrně malý, bude proud přes indukčnost
L (představující vychylovací cívky spolu s indukčností výstupního
transformátoru) vzrůstat prakticky lineárně. Hned jak proud dosáhne
potřebné maximální velikosti, rozpojíme spínač V1. Elektronová lampa se tak vychýlí od středu, až na pravý
okraj obrazu. Rozpojení spínače V1 neznamená okamžité zmenšení proudu na nulu, protože to velká indukčnost
L nedovolí. Proud se zmenšuje postupně a když jsou oba spínače rozpojené, teče do rozptylové kapacity Crozptyl,
která tvoří spolu s indukčností L rezonanční obvod, laděný na kmitočet asi 50-60 kHz. Energie magnetického
pole, nahromaděná v indukčnosti v okamžiku vypnutí spínača V1, se přemění na energii elektrického pole
kondenzátoru ,Crozptyl‘. Rychlým klesáním proudu přes cívku se vytvoří velký napěťový impuls. Nabitý
„kondenzátor“ si ale náboj neponechá a opět se začne vybijet přes cívku L, takže začíná téci proud v opačném
směru. V okamžiku, kdy proběhla půlperioda takto vzniklého kosinusového kmitání, sepne se spínač V2.
Klesání proudu z maximální kladné hodnoty na nulu na maximální zápornou hodnotu vychýlilo elektronovou
lampu na levou stranu obrazu. Spínač V2 připojil k cívce velký kondenzátor C122. V okamžiku maximálního
záporného proudu se nahromaděná magnetická energie v tomto kondenzátoru akumuluje. Už před tím byl
kondenzátor nabitý na napětí baterie. Vzhledem k své značné velikosti udržuje prakticky stále napětí i po
připojení na indukčnost L, ve které proud záporné polarity klesá lineárně k nule. V okamžiku poklesu proudu
na nulu se spínač V2 vypne a zapne spínač V1. Elektronová lampa, která se klesajícím záporným proudem
dostala od levého okraje do středu, je dále vychylována k pravému okraji vzrůstem proudu kladné polarity.
Poznámka: napětí na indukčnosti je přímo úměrné změně proudu s časem. Snižování záporného proudu se
v tomto smyslu rovná vzrůstu kladného proudu, proto při činném běhu lampy je napětí stále stejné polarity, při
zpětném běhu opačné polarity. V praktickém zapojení tvoří spínač V1 elektronka PL36 E14, spínač V2 dioda
PY88 E15. Protože tímto zapojením se využitím energie nahromaděné v kondenzátoru C112 zvyšuje účinnost
koncového stupně, nazývá se tato dioda účinnostní. Na kondenzátoru C122 vzniká přídavné napětí, které se
přičítá k napětí anodového zdroje. Toto zvýšené napětí se často označuje anglickým slovem booster a i dioda
E15 jako booster-dioda. Elektronka E14 je otevírána a zavírána na její mřížce impulsem dodávaným
z tvarovacího obvodu sinusoscilátoru. Kladnou část řídícího impulsu se E14 otevře. Doba trvání napěťového
impulsu se rovná době zpětného běhu lampy. Koncová elektronka se potom opět otevírá a děj se opakuje.
Napěťové špičky, které se na anodě pentody objevují v době zpětného běhu se transformují vinutím
transformátoru na hodnotu cca 16 kV, jsou usměrněné diodou E16 (DY86) a filtrované kapacitou obrazovky
(urychlovací anoda – grafitový povlak). Vysokonapěťový usměrňovač je žhaven též z transformátoru. Linearita
vodorovného rozkladu se koriguje tvarováním napětí na vychylovacích cívkách pomocí sériového rezonančního
obvodu C121-L104. Odpor R506, kondenzátory C508 a C505 slouží k dodatečnému vyladění rezonančního
obvodu.
Z pomocného vinutí 9-10 transformátoru se odebírají kladné impulsy pro obvod klíčované automatiky (na
kondenzátor C174), z vinutí 8-9 záporné impulsy pro fázový detektor a pro potlačení řádkových zpětných běhů.
22/66
Přes odpor R132 se přivádí na anodu diody E13a (EAA91) zatemňovací impulsy z řádkového rozkladu. (ze
snímkového se přivádějí přes odpor R160). Kladné překmity těchto impulsů dioda ořezává, čímž se zabraňuje
možnému vzniku pruhů na stínítku obrazovky.
2.15. Stabilizace rozměru obrazu
Protože v obrazech s vychylovacím úhlem 110° by byla dost patrná změna rozměru obrazu při výkyvech
síťového napětí, je tu zavedena stabilizace rozměru automatickým posouváním pracovního bodu koncové
elektronky E14. Využívá se k tomu napěťově závislého odporu R192, který si můžeme představit jako dvě
paralelní protisměrně zapojené diody. Funkci stabilizovaného obvodu můžeme porovnávat podle Obr.14↓.
Z vysokonapěťového transformátoru jsou přiváděny kladné napěťové impulsy o amplitudě cca 850 V
odvozeny od řádkových zpětných lamp na R192.
V důsledku jeho nelineární charakteristiky nastává částečné
usměrnění a kondenzátor C123 se nabíjí na zápornou
hodnotu. V mezičase impulsů se kondenzátor vybíjí přes
serioparalelní člen R128 - R130 - R192 - část R131 napáječ - E15 - a vinutí transformátoru 6-5. Tak vzniká
stejnosměrné záporné napětí okolo 60 V na C123. Toto
napětí se přivádí přes filtr R126-C119-R125 do
mřížkového obvodu elektronky a určuje její pracovní bod.
Kdykoliv z nějakého důvodu poklesne síťové napětí
a zmenšil by se vodorovný rozměr obrazu, dojde
i k poklesu amplitudy impulsového napětí přiváděného z
kondenzátoru C123 na R192. V důsledku zmenšení
usměrněného napětí na R192 se zmenší předpětí koncové elektronky, stoupne strmost, tím výkon a vodorovný
rozměr zůstane zachován v původní velkosti. Při zvyšování síťového napětí funkce probíhá opačném smyslu.
Protože potenciometrem R131 se přivádí z obvodu zvýšeného napětí (přes odpor R129) do stabilizačního
obvodu stejnosměrné kladné napětí, nastavuje se tím pracovní bod napěťově závislého odporu R192 a tím se
ručně může nastavit předpětí pro elektronku E 4. Rídí se tak v požadovaných mezích regulace rozměru obrazu.
Ze stejného bodu zvýšeného napětí se přivádí kladné napětí (přes odpor R133) také na potenciometr R135,
jeho regulací se dodává různé kladné napětí obrazové elektronce E18, čímž je umožněno ruční zaostření.
2.16. Síťová napájecí část
Přijímač 4108 U je napájen přímo ze střídavé sítě. To znamená, že pro jiné napětí je nutno použít
transformátor. Také je třeba opět zdůraznit, že kostra přijímače je spojena se sítí. Za dvoupólovým vypínačem
P13 je kondenzátor C183 (k zabránění síťových poruch do přijímače i vyzařování nežádoucích frekvencí do
sítě) a pojistka Po1, jejíž hodnota se liší podle použité tlumivky nebo odporu (viz. technické údaje). Za
pojistkou je napojen sériový okruh žhavících vláken elektronek přes teplotně závislý odpor – termistor R191 –
k zabránění proudovému nárazu po zapnutí. Odpor R181 upravuje napětí na hodnotu ke žhavení elektronek.
Žhavící vlákna mají připojeno více kondenzátorů k odstranění vzájemného rušení a kmitání. Za pojistkou je
také připojen odpor R182 (k omezení proudového nárazu), křemíkový usměrňovač, odpor R186 (který
u přijímačů bez tlumivky odpadá) a rozvětvený filtrační řetězec se srážecími odpory, k získání potřebných
napětí pro napájecí obvody prijímače. Odpory slouží zároveň k filtraci a rozvětvení opět snižuje vzájemné
ovlivňování jednotlivých stupňů.
2.17. Dálkové ovládání
Obsluhu přijímače je možné obohatit o dálkové ovládání, kterým se řídí jas (R13) a hlasitost (R14). Zapojuje
se na 8-pólovou zásuvku umístěnou na zadní stěně prijímače vlevo dole.
23/66
3. Návod na obsluhu a nastavení obrazu
1) Umístění a připojení televizního přijímače
Přijímač při nastavení umístěte do výšky očí tak, aby světlo nedopadalo přímo ani na stínítko, ani do očí
pozorovatele. Přijímač zapojte do střídavé sítě o napětí 220 V ±10% a o kmitočtu 50 Hz.
Pozor! TV jsou napájeny přímo ze sítě a jejich chassis má životu nebezpečné napětí proti zemi.
Nezasouvejte nikdy vidlici přívodní šňůry do síťové zástrčky dřív, než je zadní a spodní stěna připevněna na
svém místě.
Při opravách je bezpodmínečně nutné zapojit televizní přijímač do sítě přes oddělovací transformátor
dostatečného výkonu (cca 200 W) s dobrou izolací mezi primárním a sekundárním vinutím. Pak je možno
chassis přijímače uzemnit, takže práce na něm je stejně bezpečná jako na prijímačích s napájacím
transformátorem. Na vstupní zdířky (označené na Obr.16 J↓) připojte symetrický (dvojlinkový) svod
o impedanci 300 Ω od antény vhodné pro naladěný televizní kanál. Anténa i svod musí být provedeny tak, aby
dodávali dostatečně silný signál bez rušivých odrazů a stojatých vln. Tyto okolnosti ověřte vždy před zkouškou
pomocí jiného přijímače.
2) Nastavení přijímače ovládacími prvky
Rozmístění ovládacích prvků určených k nastavení správné funkce televízního přijímače je zřejmé
z Obr.15↓.
Účel jednotlivých ovládacích prvků:
A – plynulá regulace hlasitosti reprodukce a vypínání sítě.
B – plynule volitelná tónová clona.
C – kanálový volič (při optimálním nastavení ovládacích prvků se
při přepínání na jednotlivé kanály nesmí podstatně měnit a aretace
jednotlivých poloh musí být výrazná).
D – doladění oscilátoru (maximální rozlišovací schopnost svislého
klínu zkušebního obrazu – monoskopu má být přibližně ve střední
poloze regulátoru).
E – plynulá regulace konstrastu od minima do maxima.
F – regulace řádkového kmitočtu (přibližně uprostřed regulačního
rozsahu má být dosaženo synchronizace nebo doladit prvkem P).
G – regulace obrazového kmitočtu (přibližně uprostřed
regulačního rozsahu se má obrázek zastavit).
H – plynulá regulace jasu obrazu od úplného zhasnutí do
maximálního jasu.
P o z n á m k a : U přijímače 4216 U jsou prvky E – H umístěny (při pohledu zpředu v tom samém pořadí)
vzadu pod horní stěnou skříně.
Ovládací prvky na zadní stěně přijímače (Obr.16→):
mimo anténních zdířek „J“ vlevo a zásuvky pro dálkové
ovládání „K“ je přístup ke čtyřen prvkům, které můžeme
ovládat rukou i šroubováčkem:
L – vyjasňovač, potenciometr R81, kterým se při otáčení
doprava částečně zvýší kontrast obrazu.
M – výška obrazu.
N – linearita obrazu svisle dole:
Oba potenciometry (R163 a R164) jsou umístěny vedle sebe
vzadu na chassis prijímače (asi uprostřed spodní části skříně)
a jsou přístupné otvory, nad kterými je nápis „SVISLE“, pod
ním vlevo „ROZMĚR“ a vpravo „LINEARITA“.
O – ostření obrazu se ladí potenciometrem R135, který je
umístěn v pravém dolním rohu na zadní straně chassis. Pod
příslušným otvorem na zadní stěně je nápis „OSTŘENÍ“. U přijímačů poslední výroby potenciometr R135
odpadá a vhodné zaostření se provede přímým propojením.
24/66
Další ovládací prvky jsou přístupné po odejmutí zadní stěny. Při nastavování těchto prvků, které nejsou
určeny k obsluze zákazníkem, je opravář povinen z bezpečnostních důvodů použít oddělovací transformátor.
P – řádkový kmitočet se na hrubo řídí otáčením jádra cívky sinusového oscilátoru L101. Cívka je umístěna
vlevo od potenciometru „OSTŘENÍ“ a použije se, že nestačí k vyrovnání kmitočtu obvodu volič řádkové
synchronizace. Jádro sa dolaďuje když je potenciometr R119 nastaven asi uprostřed dráhy.
R – linearita vodorovně se nastavuje dobře izolovaným šroubovákem, protože cívka (L104) je umístěna ve
vysokonapěťovém krytu a mohlo by dojít k úrazu. Přístup k cívce je jedním z otvorů v krytu vlevo nahoře.
S – centrování obrazu, t.j. jeho umístění vzhledem k rámu obrazovky, se provádí pomocí dvou středních
kroužků, umístěných na vychylovací jednotce. Centrovací kroužky mají výběžky, kterými je možnost kroužky
pohybovat.
T – korekce lineárnosti obrazu (soudkovitost, poduškovitost apod.) – pomocí dvou malých válcových ferritů
umístěných proti sobě na vnějším obalu vychylovací jednotky. Každým ferritem se ovlivňuje linearita na
odpovídající straně. Otáčení je výhodné provádět nekovovým přístrojem, přizpůsobeným pro čtvercový otvor.
Když není dálková osa obrazu ve vodorovné poloze, je možno povolit šroubek na straně vychylovací
jednotky a otočit vychylovací systém na hrdle obrazovky tak, aby spodní hrana monoskopu byla rovnoběžná
s hranou rámečku skříně. Vychylovací cívky musí po opětovném utáhnutí šroubku dobře ppřiléhat na
kuželovou část obrazovky.
Dva ovládací prvky jsou umístěny pod chassis a přístupné po sundání spodní stěny:
X – linearita svisle hore se ladí potenciometrem R162, který je umístěn mezi elektronkou E11 a E17.
Y – šířka obrazu se ladí potenciometrem R131, umístěným mezi elektronkou E14 a E15. Při nastavování je
třeba kontrolovat stejnosměrná napětí (mezi vývodem, označeným ve schématu 2, transformátorem a zemí),
které se má pohybovat mezi 680÷800 V. U prvních kusů 4108 U byl prvek Y vedle prvku O (ostření).
3) Doladění oscilátoru
Značné zvýšení šumu, nápadně malý konstrast a pronikání nosné zvukového vedení do obrazu jsou příznaky
rozladění oscilátoru vf dílu. Když nemůžete doladit oscilátor otočením prvku „D“, zkuste oscilátor doladit ve vf
dílu jádrem cívky. Po odejmutí knoflíku „C“ a „D“ (viz Obr.15, str.24) nastavíme dolaďovací kondenzátor
(ovládací prvek „D“) tak, aby otvorem v jeho dolaďovací destičce bylo možno prostrčit šroubovák do zářezu
mosazného jádra cívky oscilátoru L8. Opatrným natáčením jádra hledáme nejkvalitnější obraz. To se najlépe
provádí s monoskopem na stínidle obrazovky.
Pozor! Doladění se nejlépe provádí dlouhým šroubovákem s izolací. Mosazné jádro, které je přidržováno
pérkem, natáčíme velmi opatrně, aby jsme ho nezatočili do nitra cívky. Je zřejmé, že když jsou prvky sejmuty,
osy ovládacích prvků, které jsou pod napětím, jsou přístupné dotyku. Přijímač při této práci musí být napájen
přes oddělovací transformátor tak, jako při odejmuté zadní stěně.
4. Poruchy a ověření funkce přístroje
4.1. Všeobecně
Závady na přijímači, které se můžou projevit po dopravě nebo po delším provozu jsou způsobeny (když
nebereme v úvahu poruchy mechanické) nedokonalými dotyky, přerušenými obvody, zkraty, svody v zapojení
i v součástkách nebo změnou vlastností jednotlivých dílů.
Pri vyšetřovaní příčiny závady vycházíme ze ujištěných příznaků a zachováváme přitom tento postup:
1. přezkoušíme instalaci zařízení a nastavíme přijímač ovládacími prvky
2. odstraníme zjištěné mechanické závady
3. nahradíme nebo přezkoušíme elektronky, které by mohli mít vliv na zjištěnou závadu
4. přeměříme proudy a napětí elektronek (viz tabulka proudů a napětí), případně i v jiných důležitých bodech
zapojení
5. podle zjištěných příznaků přeměříme hodnoty částí, které by mohli být příčinou závady
6. pomocí přiváděných signálů a osciloskopu sledujeme nastavení jednotlivých obvodů
7. nastavený přístroj pozorujeme ve zkušební době
Pozor důležité!
Znovu důrazně upozorňujeme, že chassis přístroje je spojeno přímo s jedním přívodem sítě. Proto je při
jakémkoliv zásahu (když je sejmuta zadní stěna nebo spodní kryt) třeba postupovat s najvětší opatrností!
Při měření napětí, nastavování, slaďovaní a kontrole obvodů, pokud musí být preváděno na přijímači
v provozu, je bezpodmínečně nutné zařadit mezi síť a přístroj oddělovací transformátor (transformátor s velkým
25/66
izolačním odporem mezi primárním a sekundárním vinutím) a chassis přístroje uzemnit. Zásahy v obvodech
vysokého napětí (přístupných po odejmutí kovového víka oddílu vysokonapěťového transformátoru) je možno
provádět jen tehdy, když je přijímač odpojen od sítě více než 2 minuty.
4.2. Tabulka napětí
Stejnosměrné napětí (volty) měřené elektronkovým voltmetrem (Vstup voltmetru nesmí být přemostěn
kondenzátorem; platí přibližně i pro Avomet II). Neplatí u starších sérií TVP Azurit (s PL 82).
Pořadové číslo
poznámka
1
Priech. C22
a, b, c
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
MB tuner C11
E1 b.3
E1 b.3
E2 b.1
E2 b.6
E3 b.1,3
E3 b.7
E3 b.8
E4, E5b. 7,8
E4 b.l,3
E5 b.l,3
E6 b.7
R82, E6 b.3
E6b.6
E18 b.7
E18 b.2,6
E18 b.3
E7 b.8
E7 b.7
E8 b.8
E8 b.7
a
23
E9 b.7, C67
a
24
25
26
27
28
29
30
31
32
R58 × C63
E10 b.9
E10 b.7
E10 b.6
E10 b.2
E6 b.l
E3 b.2
E11 b.2
E11 b.6
a
b, c
b, c
b, c
a, b
33
E11 b.l
b
34
35
C143
E11 b.7
*
d, a
b, c
b, c
b, c
b, c
b, c
b, c
b
26/66
elektronkový voltmetr
bez signálu
se signálem
0 ÷ -12
0 ÷ -12
1.k: -5
0 ÷ -5
12.k: -2
0 ÷ -2
s vyjmutou E1: +150 0 ÷ 120
120
1.K: +65
0 ÷ 65
+170
0 ÷ 170
0 ÷ 1,8
0 ÷ 1,8 d/
165 ÷ 175
165 ÷ 175
0 ÷ 170
0 ÷ 170
0 ÷ 170
0 ÷ 170
0 ÷ 1,8
0 ÷ 1,8
0÷2
0÷2
0 ÷ 11
6 ÷ 11
0 ÷ 10
5 ÷ 10
0 ÷ 90
90 ÷ 110
90 ÷ 110
90 ÷ 125
0 ÷ 75
0 ÷ 95
0 ÷ 500
0 ÷ 500
0 ÷ 15
0 ÷ 15,5
0 ÷ 14
0 ÷ 14
0 ÷ 30
0 ÷ 35
0 ÷ 200
0 ÷ 200
bez šumu ∅
0 ÷ -18
se šumem 0 ÷ -10
polovina U23
0 ÷ -9
0 ÷ 70
0 ÷ 70
0 ÷ 200
0 ÷ 200
0 ÷ 190
0 ÷ 190
0 ÷ 15
0 ÷ 15
0 ÷ 10
0 ÷ 10
0 ÷ -10
0 ÷ -10
d.ca -1
-10 ÷ -30
3÷9
0÷5
bez šumu 0 ÷ 9
0 ÷ 10
se šumem 0 ÷ 12
0 ÷ 15
0 ÷ 15
0 ÷ -3
0 ÷ -3
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
E11 b.8
E17 b.l
E17 b.9
R149 × R163
R154
E17 b.2
E17 b.7
E17b,6
R108 × R111
E12 b.7
E12 b.l
E12 b.2
E12 b.3
E12 b.6
E14 b.5
R125 x R126
E14 b.4
booster - C122
C186 - 200 µF
+A (OMF video)
+B (K.S. hor.)
+C (K.S. zvuk)
+D (sin.osc.)
+E (tuner)
+F (K.S. vert.)
+A (OMF, VF, video)
+B (K.S. rozkladový)
+C (K.S. zvuk
+D (sin. Osc.)
0 ÷ 27
0 ÷ -7
b
0 ÷ 100
b
0 ÷ 150
0 ÷ 340
0÷8
130
**
200
a, b
5 ÷ 12
14
180
-23
130
160
b
-50
b
-60
160
b
720
240
180
beztlumivkový napáječ 54-60 210
200
200
170
210
180
tlumivkový napáječ
220
170
200
0 ÷ 27
0 ÷ -7
0 ÷ 100
0 ÷ 150
0 ÷ 340
0÷8
130
200
7,5
14
180
-23
130
160
-50
-60
160
720
240
180
210
200
200
170
210
180
220
170
200
poznámky:
a
b
c
d
*
**
silně kolísá u jednotlivých přístrojů
záleží na nastavení příslušných prvků
záleží na signálu
měřit přes oddělovací odpor cca M22
přerušení R105 se nedá zjistit voltmetrem, protože ten nahradí přerušený odpor
měřit jen se zkratovanou mřížkou E17 b.3
27/66
Stejnosměrné napětí (volty) měřené Avometem I. Neplatí u starších sérií TYP Azurit (s PL 82).
Pořadové
číslo
Poznámka Rozsah
1
Průchodka C22
a,b, c
600
2
MB tuner C11
a
30
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
E1b.2
E1b.3
E2b.1
E2b.6
E3b.1,3
E3b.7
E3b.8
E4, E5b7,8
E4b.1,3
E5b.1,3
E6b.7
R82, E6b.3
E6b.6
E18b.7
E18b2,6
18
E18b.3
600
19
20
21
22
E7b.8
E7.7b
E8b.8
E8b.7
300
30
600
600
23
E9b.7, C67
a
60
24
25
26
27
28
29
30
31
R58×C63
E10b.9
El0b. 7
El0b. 6
El0b. 2
E6b.1
E3b.1
E11b.2
a
b, c
b, c
b, c
60
600
600
600
30
300
600
600
32
E11b.l
a, b, d
600
33
34
35
36
37
E11b.1
C143
E11b.7
E11b.8
E17b.l
b
120
120
600
600
600
d,a
b,c
b,c
b, c
b, c
b,c
b, c
b
b
600
600
600
600
6
600
600
600
6
6
12
12
600
600
600
28/66
Avomet I.
se signálem
0 ÷ -5
0 ÷ -4,5
bez signálu
O ÷ -5
l.k: -4,5
12.k: -l,5
0 ÷ -1,5
s vyjmutou E1
0 ÷ 140
0 ÷ 120
0 ÷ 120
1.k: +50
0 ÷ 65
0 ÷ 170
0 ÷ 170
0 ÷ 1,8
0 ÷ 1,8
165 ÷ 175
0 ÷ 170
0 ÷ 170
0 ÷ 170
0 ÷ 170
0 ÷ 1,8
0 ÷ 1,8
0÷2
0÷2
0 ÷ 11
6 ÷ 11
0 ÷ 10
5 ÷ 10
0 ÷ 90
90 ÷ 110
90 ÷ 110
90 ÷ 125
0 ÷ 30
0 ÷ 35
Rg2 = 6M2
Rg2 = 6M2
0 ÷ 40
0 ÷ 40 (nové zapojení)
0 ÷ 180
0 ÷ 180 (staré zapojení)
0 ÷ 15
0 ÷ 15,5
0 ÷ 14
0 ÷ 14
0 ÷ 30
0 ÷ 35
0 ÷ 200
0 ÷ 200
bez šumu 0
0 ÷ -16
se šumem 0 ÷ -10
polovina U23
0 ÷ -8
0 ÷ 70
0 ÷ 70
0 ÷ 200
0 ÷ 200
0 ÷ 190
0 ÷ 190
0 ÷ 15
0 ÷ 15
0 ÷ 10
0 ÷ 10
0 ÷ -8
0 ÷ -8
0
neznatelné ÷ -10
sotva znatelné bez
šumu +8
0 ÷ 10
se šumem +10
0 ÷ 15
0 ÷ 15
téměř neznatelné
0 ÷ 27
0 ÷ 27
0 ÷ -7
0 ÷ -7
38 E17b.9
b
39 R149×R163
b
40 R154
41 E17 b. 2
42 E17b.7
43 E17b.6
**
44 R108×R111
a, b
45 E12b.7
46 E12b.l
47 E12b.2
48 E12b. 3
49 E12 b. 6
50 E14b.5
51 R125×R126
b
52 E14b.4
53 booster-C122
b
54 C186-200µF
55 +A (OMF video)
56 +B (K.S.hor)
57 +C (K.S.zvuk)
58 +D (sin. Osc.)
59 +E (turner)
60 +F (K.S.vert.)
61 +A (OMF, VF, video)
62 +B (K.S.rozklad.)
63 +C(K.S.zvuk)
64 +D (sin.osc.)
poznámky:
a
b
c
d
*
**
600
600
600
12
600
600
600
30
600
600
600
600
600
600
600
600
600
600
600
600
600
600
600
600
600
600
0 ÷ 70
0 ÷ 100
0 ÷ 200
0÷8
0 ÷ 130
0 ÷ 200
sotva znatelné
0 ÷ 14
0 ÷ 180
0 ÷ -20
0 ÷ 130
0 ÷ 160
0 ÷ -36
0 ÷ -50
0 ÷ 160
>600
0 ÷ 240
0 ÷ 180
0 ÷ 210
0 ÷ 200
0 ÷ 200
0 ÷ 170
0 ÷ 210
0 ÷180
0 ÷ 220
0 ÷ 170
0 ÷ 200
0 ÷ 70
0 ÷ 100
0 ÷ 200
0÷8
0 ÷ 130
0 ÷ 200
0 ÷ 14
0 ÷ 180
0 ÷ -20
0 ÷ 130
0 ÷ 160
0 ÷ -36
0 ÷ -50
0 ÷ 160
>600
0 ÷ 240
0 ÷ 180
0 ÷ 210
0 ÷ 200
0 ÷ 200
0 ÷ 170
0 ÷ 210
0 ÷ 180
0 ÷ 220
0 ÷ 170
0 ÷ 200
silně kolísá u jednotlivých přístrojů
záleží na nastavení příslušných prvků
záleží na signálu
měřit přes oddělovací odpor cca M22
přerušení R105 se nedá zjistit voltmetrem, protože nahradí přerušený odpor
měřit jen se zkratovanou mřížkou E17 b.3
29/66
4.3. Průběhy napětí v důležitých bodech rozkladové části
- kontrolujeme osciloskopem
a elektronkovým voltmetrem.
Osciloskop zapojujeme krátkými
spoji vždy mezi kontrolovaný bod
vyznačený v dílčím schématu
(Obr.17→) a kostrou prijímače.
Průběhy kontrolujeme podle
obrázků (viz Obr.18, str.31)
označených stejným číslem.
Amplitudu průběhu vyjádříme ve
voltech pomocí porovnávacího
napětí kontrolovaného voltmetru.
Při kontrole průběhu proudů
zapojujeme osciloskop souběžně
k pomocnému odporu zařazenému
do série. Případnou stejnosměrnou
složku oddělíme kondenzátorem
dostatečné kapacity. Příslušný
proud vypočteme úbytkem napětí
na pomocném odporu. Například
při kontrole proudu
vychylovacími cívkami řádkového
vychylování zapojíme do obvodu
odpor 1 Ω, ke kterému připojíme
souběžně přes kondenzátor 2 µF
osciloskop.
Poznámka: Křivky na Obr.18
jsou snímány osciloscopem při
220 V síťového napětí a hodnoty
měřené voltmetrem BM 289 na
vstupních svorkách V ×10.
30/66
Obr.18↓ Průběhy a velikosti napětí nebo proudů rozkladové části přijímače
31/66
5. Slaďování a kontorla vf obvodů
Oproti tomu, že většinu poruch, vzniklých během provozu TV zkušený opravář odstraní podle
předcházejících pokynů pomocí přístroje pro měření proudů a napětí, případně pomocí osciloskopu, neobejde
se bez dobrého měřícího zařízení, když má zjistit přesný stav TV nebo když ho má znova sladit. Opravna, která
má provádět slaďování TV, musí být proto vybavena kromě běžného nářadí dobrým a spolehlivým, pokud
možno univerzálním měřícím zařízením a příslušnou opravárenskou dokumentací. Pro ochranu opravářů, kteří
pracují s prijímači v chodu, musí být opravny vybaveny předepsaným bezpačnostním zařízením.
5.1. Vybavení opravárenského pracoviště
Pro kontrolu a slaďování TV podle popisu, doporučujeme toto zařízení:
1. oddělovací transformátor s regulací napětí nejméně ±20% s příslušným kontrolním voltmetrem
2. anténní soustavu umožňující dokonalý příjem nejbližšího televizního vysílače
3. univerzální přístroj na měření stejnosměrných a střídavých proudů a napětí s vnitřním odporem 1 kΩ/V
4. Rozmítač (vobulátor) se značkovačem o kmitočtovém rozsahu slaďovaných kanálů (30÷230 MHz),
s kmitočtovým zdvihem alespoň 15 MHz (pro slaďování obrazové mezifrekvence stačí kmitočtový
rozsah 30÷40 MHz a zdvih 10 MHz)
5. osciloskop (jednoúčelový) se stejnosměrným vertikálním a horizontálním zesilovačem o rozsahu do
1 MHz s vnitřním vychylováním 1,5÷30000 Hz; se vstupním odporem větším než 2 MΩ a kapacitou
menší než 30 pF
6. zkušební vysílač s rozsahem 5÷240 MHz, s výstupní impedancí 70 Ω, s plynule nastavovatelným
cejchovaným výstupním napětím od 1 µV do 50 mV; výstupní signál má být modulován kmitočtově
i amplitudově vnitřním zdrojem 400 Hz až do 80% nebo vnějším zdrojem v rozsahu 20 Hz až 100 kHz
7. zkušební vysílač s kmitočtovým rozsahem 0,1÷30 MHz, s výstupní impedancí asi 50 Ω, s plynule
regulovatelným cejchovaným výstupním napětím od 1 µV do 1 V. Výstupní signál má být
modulovatelný amplitudově, buď vnitřním zdrojem 400 Hz až do 80% nebo zdrojem vvnějším v rozsahu
20÷20000 Hz
8. kalibrátor 6,5 MHz řízený kristalem k přenosnému nastavení kmitočtu zkušebního vysílače při
vyvažování zvukové mezifrekvence
9. tónový generátor s kmitočtovým rozsahem 20÷20000 Hz, se zkreslením menším než 2%, s plynule
regulovatelným výstupním napětím. Výstupní impedance 1000 Ω, 100 Ω a 5 Ω
10. vysokofrekvenční elektronkový voltmetr s kmitočtovým rozsahem 1 kHz s rozsahy 0,1÷300 V, se
vstupní kapacitou menší než 10 pF
11. nízkofrekvenční elektronkový voltmetr 20 – 30000 Hz, s rozsahem 0,003÷3000 V. Vstupní odpor větší
než 1 MΩ
12. stejnosměrný elektronkový voltmetr s rozsahem od 0,5÷300 V a přídavným děličem k měření napětí do
16 kV
13. absorpční vlnoměr s rozsahy až 240 MHz
14. měřič výstupního výkonu 0,05÷5 W (se vstupní impedancí 5 Ω)
15. zdroj obdélníkových kmitů
16. symetrizační člen (Obr.19a→) doplňující zkušební vysílač
17. symetrizační člen (Obr.19b→) pro připojení dvou
zkušebních vysílačů současně
18. RC člen: 18 kΩ odpor a 3300 pF bezindukční
kondenzátor.
Kromě uvedených přístrojů se širokým použitím je možno
samozřejmě použít i přístroje jednoúčelové.
32/66
5.2. Všeobecné pokyny pro slaďování a kontrolu TV
Slaďování a kontrola TV vyžaduje zkušené a technicky zdatné pracovníky, obeznámené s obsluhou
a měřením na přístrojích, které má opravář k dispozici.
Před zapojením přístrojů si přečtěte pozorně příslušnou část příručky. Přesvědčte se, že přístroje, které mají
být použity, mají žádané vlastnosti (kmitočtový rozsah, příslušné výstupní napětí, vstupní, případně výstupní
impendanci atd.) nebo zda je není nutné vhodně přizpůsobit. Když opravna nemá potřebné měřící přístroje pro
opravu, má být přístroj postoupen k opravě lépe vybavenému středisku, popřípadě výrobnímu závodu. V dalším
popisu slaďování a kontroly jsou použity pouze přístroje uvedené v odst.5.1., doplněny pomocnými prostředky.
Pro rychlé zjištění zda je pracoviště způsobilé nastavit určité části TV jsou potřebné měřící přístroje
(uvedeny číselnými znaky v odst.5.1.) a prostředky uvedeny v záhlaví popisu.
Předpokládá sa že před slaďováním je odejmuta zadní stěna i spodní kryt přijímače. Přijímač musí být
zapojen na síť přes oddělovací transformátor (1), osazený elektronkami, se kterými je používán a dostatečně
zahřátý.
Pozor! Televizní přijímače a ostatní měřící přístroje musí být uzemněny, hlavně když jde o kontrolu
v obvodu demodulační diody. Všechny obvody přijímače jsou ve výrobním závodě správně nastaveny a
zajištěny proti samovolnému rozladění. Proto zásadně nehýbejte ladícími prvky, pokud jste bezpečně nezjistili
rozladění (podstatné odchylky od předepsaného průběhu). Rozladění může nastat po výměně důležitých částí,
mechanickým poškozením nebo neodborným zásahem.
5.3. Televizní nosné kmitočty obrazu a zvuku normy OIRT, důležité pro ČSSR
pásmo kanál
1
2
5
6
II
7
8
9
10
III
11
12
Stabilita všech kmitočtů ±0,02%.
I
obraz MHz zvuk MHz
49,75
59,25
93,25
175,25
183,25
191,25
199,25
207,25
215,25
223,25
56,25
65,75
99,75
181,75
189,75
197,75
205,75
213,75
221,75
229,75
poznámky
Praha, Ostrava
Bratislava, České Budějovice
Kráľova Hoľa
Hradec Králové, Košice
Banská Bystrica, Praha
Liberec
Brno
Plzeň
Jihlava, Žilina
Ústí nad Labem
5.4. Slaďování vysokofrekvenčního dílu
Potřebné měřící přístroje: oddělovací transformátor (1), absorbční vlnoměr (3), elektronkový voltmetr (12).
1. Kontrolujte činnost oscilátoru
střední kmitočet rozladitelnost barevné označení
pásmo kanál
měřením napětí v měřícím bodě
oscilátoru
oscilátoru
cívek
MB1 (viz Obr.2, str.6). Napětí
1
87,75
červená
měříme stejnosměrným
I
min. ±1,5 MHz
2
97,25
oranžová
elektronkovým voltmetrem (12)
5
131,25
*)
s kladným pólem spojeným s kostrou
přístroje, připojeným stíněnou
6
213,25
žlutá
II
min. ±2 MHz
šňůrou; jinak by naměřené hodnoty
7
221,25
zelená
byly vlivem indukce cizích napětí
8
229,25
modrá
nesprávné. Při správné činnosti
9
237,25
fialová
oscilátoru musí voltmetr ukazovat
10
245,25
šedá
napětí podle této tabulky→:
III
min. ±3 MHz
11
253,25
bílá
*) 5.kanál mají přijímače pro oblast
Kráľova Hoľa místo 12.kanálu.
12
261,25
hnědá
33/66
2. Přepněte přijímač kanálovým voličem na zkoušený kanál. Smyčku vlnomeru (13) přiložte k cívce
oscilátoru L8 nebo ho volně navažte s měřícím bodem MB1.
3. Měřte kmitočet oscilátoru přijímače při otáčení dolaďovacího knoflíku z jedné krajní polohy do druhé
a odečítejte údaje vlnoměru. Oscilátor přijímače má obsáhnout minimální kmitočtový rozsah uvedený
v tabulce. Střední kmitočet oscilátoru je naladěn na kmitočet vyšší než má přijímaný signál.
4. V případě, že to tak není, měníme indukčnost cívky L8 až dosáhneme střední kmitočet tabulky a tak i
uvedený rozsah. Dolaďovací jádro cívky L8 je přístupné po odejmutí knoflíku vf dílu. Jádro dolaďujeme
pomocí mosazného šroubováku (2 mm široký a 150 mm dlouhý) ve střední poloze dolaďovacího
kondenzátoru C15.
5. Jestliže se nedá dosáhnout potřebná indukčnost cívky L8 otáčením jádra cívky, pomožte si opatrným
přibližováním nebo oddalováním závitů cívky, přístupných po odejmutí krytu vf dílu.
6. Po nastavení správného kmitočtu oscilátoru podle druhé tabulky kontrolujeme znova činnost oscilátoru,
jak je uvedeno v bodě 1).
Nastavení kmitočtové charakteristiky vf dílu (pomocí rozmítače)
Potřebné přístroje: oddělovací transformátor (1), rozmítač (4), osciloskop (5), symetrizační člen (16),
ohmický odpor 100 kΩ.
Nastavení pásmového filtru:
7. Rozmítač připojíme přes
symetrizační člen na
anténní zdířky přijímače,
na měrný bod MB1
připojíme osciloskop
přes RC člen (18 kΩ,
3300 pF) podle
Obr.20→.
8. Regulátor kontrastu
nastavíme na maximum,
případně vyřadíme
automatické vyrovnávání
citlivosti spojením
kondenzátoru C22
nakrátko. (Spojí se
vývod průchodkového
kondenzátoru na
chassis).
9. Cívku vstupního obvodu L4 spojíme do krátka (můžeme jí také utlumit překlenutím odporem 220 Ω
nebo 330 Ω. Doporučujeme též vyndat obě cívková tělíska sousedního nižšího kanálu, aby závity
laděných cívek byli přístupnější).
10. Kontrolujte průběh křivky podle Obr.21→.
11. Když je vzdálenost vrcholů křivky příliš malá (úzká kmitočtová
charakteristika), oba vrcholy dotáhneme zvýšením vazby okruhů
vf filtru, t.j. vzájemným přiblížením cívek L6, L7 a naopak.
12. Když jsou značky příliš vpravo, odtáhneme vnější závity obou cívek od
sebe a naopak.
13. Když jsou značky správně umístěny a jeden z vrcholů je výše,
přitlačujeme vnější stranu závitu k sobě. Jde-li o obrazovou stranu, je to
cívka L7. Pro zvukovou je nutné přitlačit závity cívky L6.
14. Po nastavení požadované vzdálenosti obou vrcholů (správná šířka kmitočtového pásma), kontrolujte
indukované napětí oscilátoru MB1 podle odst.1.
Nastavení vstupního obvodu (pripojení měřícího zařízení a nastavení dle bodů 7, 8).
15. Zrušte zásah z bodu 9. – zkratování cívky L4.
34/66
16. Odchylováním nebo přihýbáním závitů cívky
vstupního obvodu L4 nastavte výslednou křivku
propustnosti vf dílu tak, aby její tvar, zobrazený na
osciloskopu odpovídal tvarům Obr.22→, a přitom aby
křivka měla maximální amplitudu.
Poznámka: kondenzátory C5, C8, C13 slouží k vyvážení
spojovacích kapacit. Můžeme si s nimi vypomoci jen v tom
případě jestliže se vada projevuje na křivkách všech kanálů.
Regulujeme například dolaďovací kondenzátor C8 a C13 při utlumené cívce L4 a po odtlumení odlaďovacím
kondenzátorem C5 vyrovnáváme vrcholy křivky.
Obr.23 rozmístění ovládacích prvků zdola ↓ a zhora ↓
5.5. Slaďování obrazové mezifrekvence
Potřebné přístroje: oddělovací transformátor (1), rozmítač (4), osciloskop (5), zkušební vysílač (6),
bezindukční kondenzátor 3300 pF, nf milivoltmetr (11), RC člen (18).
Kontrola kmitočtové charakteristiky obrazového mf zesilovače
1. Rozmítač (např. TESLA BM 419) zakončený odporem 70 Ω, se
značkami kmitočtů 30 MHz, 31,5 MHz, 35 MHz, 38 MHz, 39,5 MHz,
zapojíme přes trubičkový keramický kondenzátor 3300 pF na měrný bod
vf dílu MB1. Osciloskop a nf milivoltmetr připojíme přes RC člen (18) na
katodu obrazovky E18.
2. Regulátor kontrastu R172 nastavíme na maximum a kanálový volič
přepneme do polohy neobsazené cívkami 3.÷5. kanál. (Vyřadíme z
činnosti samočinné řízení citlivosti spojením odporu R176 nakrátko)
3. Kmitočet generátoru měníme v rozsahu 30÷40 MHz a porovnáváme
obrázek (asi 5 cm vysoký) na osciloskopu s charakteristikou na Obr.24→.
Jestliže výsledek neodpovídá, postupujeme následovně:
35/66
4. Na katodu elektronky E18 připojíme (přes RC člen) ješte nf milivoltmetr (přepnutý na rozsah 30 V)
a odstraníme zkrat C22.
Ladění OMF4
5. Rozmítač zakončený chrakteristickou impedancí připojíme přes keramický trubičkový kondenzátor 3k3
na řídící mřížku elektronky E5 (kontaktní péro 2), spojíme nakrátko anodu elektronky E4 s její stínící
mřížkou (kontaktní péra 7 a 8) a odstraníme zkrat R176.
6. Velikost výstupního napětí z rozmítače upravíme tak, aby milivoltmetr
ukazoval 10÷12 V. Na osciloskopu nastavíme velikost obrazu 5 cm.
7. Současným otáčením jader cívek L32, L34 zhora nastavíme křivku na
osciloskopu tak, aby odpovídala tvarem i umístěním vyznačených
kmitočtů Obr.25→. Jádro cívky L32 posouvá křivku, jádro cívky L33
vyrovnává vrcholy.
8. Krátké spojení anody a stínící mřížky odstraníme a rozmítač odpojíme.
Ladění OMF3
9. Rozmítač přepojíme podle bodu 5 na řídící mřížku elektronky E4
(kontaktní péro 2) a vývody cívky L28 spojíme nakrátko (vývody OMF2b
1 a 4).
10. Současným otáčením jader cívek L29, L31 (přístupnými ze spodu chassis)
upravíme křivku na osciloskopu tak, aby odpovídala tvarem cívky
i umístěním vyznačených kmitočtů Obr.26→. Jádro L29 posouvá křivku,
jádro L31 vyrovnává vrchol.
11. Odstraníme krátké spojení cívky L28 a rozmítač odpojíme.
Ladění odlaďovačů
12. Vysokofrekvenční generátor (např. TESLA BM423) zakončený charakteristickou impedancí, připojíme
přes trubičkový keramický kondenzátor 3k3 na řídící mřížku elektronky E3 (kontaktní péro 2).
Milivoltmetr přepneme na rozsah 10 V a cívku L21 spojíme nakrátko.
13. Generátor nastavíme na kmitočet 30 MHz (mod. 1 kHz 30%) a otočením jádra L26 (zhora blíže k okraji
chassis) nastavíme nejmenší výchylku voltmetru.
14. Generátor přeladíme na 39,5 MHz a otočením jádra cívky L28 (zhora) nastavíme opět nejmenší
výchylku. Napětí generátoru řídíme tak, aby minimum bylo výrazné.
15. Generátor odpojíme a milivoltmetr opět přepneme na rozsah 30 V.
Ladění pásmového filtru OMF2
16. Rozmítač zakončený charakteristickou impedancí připojíme na první mřížku elektronky E3 (kontaktní
péro 2) a jeho výstupní napětí nastavíme tak, aby milivoltmetr ukazoval
výchylku 10÷12 V. Na osciloskopu upravíme velikost obrazu na 5 cm.
17. Současným otáčením cívek L25 a L27 (přístupné zespodu; L25 blíže
okraji chassis) nastavíme křivku na osciloskopu tak, aby tvarem a
umístěním vyznačených kmitočtů odpovídala Obr.27→.
18. Jestliže tvar křivky neodpovídá obrázku, opakujeme postup uvedený
v bodě 4 až 17. Potom zrušíme krátké spojení cívky L21 a odpojíme
rozmítač.
Ladění pásmového filtru OMF1a a OMF1b
19. Rozmítač zakončený chrakteristickou impedancí připojíme přes trubičkový keramický kondenzátor
3300 pF na měrný bod MB1 kanálového voliče a výstupní napětí upravíme tak, aby milivoltmetr
ukazoval opět 10÷12 V. Velikost obrázku na stínítku osciloskopu nastavíme na 5 cm.
20. Současným otáčením jader cívek L9 (jádro přístupné na kanálovém voliči u elektronky E2 blíže
knoflíkům) a L22 (přístupné zhora chassis blíže k obrazovce) nastavíme křivku na osciloskopu tak, aby
tvarem a rozmístěním vyznačených kmitočtů odpovídala Obr.28→.
Jádro cívky L9 posouvá křivku, jádro cívky L22 vyrovnává únik.
Poznámka: značka nosné obrazu má přetínat křivku 2,5 cm od základny.
21. Vyřadíme samočinné řízení citlivosti pro 1.mf stupeň z činnosti
spojením odporu R176 nakrátko. Milivoltmetr přepneme na rozsah
s nejvyšším napětím a výstupní napětí rozmítače zvětšíme 10×.
22. Otáčením jádra cívky L23 (přístupného zhora – blíže k okraji chassis)
nařídíme odlaďovač kmitočtu nosné zvuku tak, aby značka 31,5 MHz
36/66
byla podle Obr.28, str.36 (tj. uprostřed téměř horizontální části průběhu, mírně skloněného ke křivce
o šířce minimálně 0,5 MHz). Výška značky 33 MHz na křivce má být mezi polovinou a čtvrtinou
vzdálenosti od jejího vrcholu.
23. Rozmítač odpojíme a odstraníme krátké spojení odporu R176.
Poznámka: výsledná křivka, uvedená na Obr.28 musí mít při správném naladění jediný vrchol.
Kontrola potlačení odlaďovači
24. Vysokofrekvenční generátor zakončený charakteristickou impedancí zapojíme přes trubičkový
keramický kondenzátor 3300 pF na měrný bod kanálového voliče MB1 a milivoltmetr přepneme na
rozsah 10 V.
25. Generátor naladíme na 35,5 MHz a jeho výstupní napětí nastavíme tak, aby milivoltmetr ukazoval 6 V.
26. Generátor přeladíme na kmitočet 30 MHz a 39,5 MHz. Zesílíme 100× výstupní napětí. Výchylka na
milivoltmetru musí být menší než 6 V.
27. Po skončení slaďování, jestliže vyhovuje tvar křivky Obr.28, str.36, odpojíme všechny měřící přístroje.
Jádra cívek zakapeme hmotou, která nesmí být příliš horká, aby při ochlazování nezměnila přesné
nastavení jader.
5.6. Kmitočtová charakteristika přijímače
Potřebné přístroje: vysokofrekvenční generátor (6), nf milivoltmetr (11) nebo (AVOMET) a symetrizační
člen (16).
1. Vf generátor s amplitudově modulovaným signálem 1000 Hz na 30% připojíme stíněným kabelem se
zakončovacím odporem 70 Ω přes keramický kondenzátor 3300 pF na měrný bod MB1 vf dílu. Stínění
kabelu uzemníme na chassis v blízkosti bodu MB1.
2. Kanálový volič přepneme do polohy neobsazené cívkami (3.÷5. kanál). Regulátor kontrastu R172
nastavíme na maximum a R176 spojíme
nakrátko.
3. Miliampérmetr připojíme do série s pracovním
odporem R80 demodulační diody. Můžeme
také zapojit nf milivoltmetr (místo
miliampérmetru), a to přes odpor 15 kΩ na
katodu obrazovky E18 (kontaktní péro
objímky 7). Odpor 15 kΩ tlumí napětí
přesahující vrchol křivky.
4. Výstupní napětí generátoru upravíme tak, aby
miliampérmetr ukazoval výchylku (nejlépe na
rozsahu 0,3 µA). Kmitočet generátoru měníme
na rozsahu 30÷40 MHz a udržujeme konstantní
výchylku miliampérmetru. Při použití
milivoltmetru nastavíme max. 50 mV
výstupního napětí generátoru a udržujeme na
milivoltmetru 6 V konst.
5. Potřebné výstupní napětí generátoru
v závislosti na kmitočtu vyneseme do grafu.
Průběh musí odpovídat Obr.29→, kde jsou
vyznačeny povolené tolerance. Referenční
kmitočet f r = 36,5 MHz.
6. Odstraníme zkrat R176.
fz – nosná zvuku
fo – nosná obrazu
fr – referenční kmitočet
37/66
Kmitočtová charakteristika celého prijímače
1. Vf generátor připojíme na anténní
zdířky přes symetrizační člen podle
bodu 1 předešlého odstavce.
Regulátor kontrastu R172 nastavíme
na maximum.
2 . Přepínáme postupně kanálový volič
a kmitočet oscilátoru doladíme na
střední kmitočet měřeného kanálu
podle tabulky v odst. 5.4, str.34.
3 . Jestliže není možmé doladit správný
kmitočet kondenzátorem C15, je
nutné upravit kmitočet oscilátoru
jádrem cívky L8.
4. Vynesený průběh křivky do grafu
musí odpovídat křivce na Obr.30→,
přičemž je třeba dodržet vyznačenou
toleranci.
5.7. Sladění mezifrekvence zvukové
části
Potřebné přístroje: vf generátor (7), kalibrátor (8), stejnotměrný voltmetr (12) nebo (3).
Sladění zvukové mezifrekvence
1. Vf generátor s nemodulovaným signálem 6,5 MHz připojíme přes keramický kondenzátor 3300 pF na
řídící mřížku elektronky E6a. (Kontaktní péro objímky 8).
2. Stejnosměrný elektronkový voltmetr (V1) s rozsahem 30 V připojíme (přes odpor R70 – Obr.31↓)
paralelně k elektrolytickému kondenzátoru C67 (bod D6 dálkového ovládání) kladným pólem na kostru.
3. Výstupní napětí zkušebního vysílače upravíme tak, aby na voltmetru V1 byla výchylka 10÷12 V. Jádro
cívky L55 musí být vytočené.
4. Postupným otáčením jader cívek L52, L54
(zdola), L85, L51 (zhora) nastavíme největší
výchylku stejnosměrného voltmetru.
Výstupním napětím udržujeme výchylku
voltmetru pod 12 V.
5. Pro jistotu správného nastavení můžeme
popsaný postup provést opakovaně.
38/66
Sladění poměrového detektoru
6. Voltmeter V1 odpojíme a ke kondenzátoru C67 připojíme dělič napětí tvořený dvěma shodnými odpory
(rozdíl mezi odpory je menší než 1% při hodnotě cca 200 kΩ. Mezi střed deliče a uzel častí C63, R58
(bod MB2) zapojíme stejnosměrný elektronkový voltmetr s nulou uprostřed (např. TESLA BM 388)
nebo mikroampérmetr (viz Obr.31,
str.38).
7. Otáčením jádra cívky L55, L55' (zhora
u EAA 91) nastavíme nulovou
výchylku voltmetru V2. (Pozor! Ne
však nejmenší).
8. Rozladěním generátoru o ±75 kHz se
přesvědčíme o symetrii poměrového
detektoru, odčítáním výchylek na
voltmetru V2. Jestliže nejsou hodnoty
rozladění stejné pro obě strany
výchylek, je nutné doladit cívku L54
nepatrným natočením jádra. (Ve
stejném rozmezí musí být průběh
křivky lineární).
9. Pro přesné vyhodnocení je vhodné
nastavovat generátor v rozsahu
6,2÷6,8 MHz po 50 kHz a příslušné
hodnoty voltmetru vynášet do grafu.
Vedle symetrie zkontrolujeme tak
linearitu průběhu křivky ve střední
části, která musí odpovídat
vyznačeným tolerancím na Obr.32→.
(Ve stejném diagramu je zakreslena
křivka zvukové mezifrekvence
viz. odst.6.3).
5.8. Nastavení zvukové mezifrekvence u zákazníka (pomocí TV signálu)
V místech s dostatečným televizním signálem je možno provést sladění zvukové mezifrekvence přímo
u zákazníka, máme-li stejnosměrný voltmetr s dostatečně velkým vnitřním odporem a odporový dělič podle
Obr.31.
1. Stejnosměrný voltmetr zapojíme k elektrolytickému kondenzátoru C67, a regulátorem kontrastu (R172)
nastavíme výchylku voltmetru asi 10÷12 V. Jádro cívky L55 musí být vytočené.
2. Postupným natáčením jader cívek L52 (zdola), L51 (zhora) nastavíme největší výchylku na voltmetru.
Regulátorem konstrastu udržujeme napětí na úrovni 10÷12 V.
3. Stejnosměrný voltmetr zapojíme mezi střed odporového deliče zapojeného soubežně ke kondenzátoru
C67 a bod MB2 (viz V2 na Obr.31, str.38), otáčením jádra cívky L55, L55' (zhora) nastavíme nulovou
výchylku (ne však minimální) voltmetru.
Zajištění jader cívek
Po skončení sladění odpojíme všechny měřící přístroje a zajistíme jádra cívek proti samovolnému otočení
měkkou zajišťovací hmotou (např. voskem), pokud možno nepřehřátou, aby se obvody nerozladili.
39/66
6. Elektrická kontrola jednotlivých částí přijímače
Kontrolu jednotlivých částí televizního prijímače provedeme vždy po opravě, přeladění nebo výměně
důležitého dílu. Před kontrolou necháme přijímač zapnutý alespoň 10 minut.
6.1. Kontrola kmitočtové charakteristiky obrazové mezifrekvence a celého přijímače
viz odstavec 5.6 (Obr.29, str.37 a Obr.30, str.38).
6.2. Kontrola celkové citlivosti přijímače
Potřebné přístroje: oddělovací transformátor (1), vf generátor (6), symetrizační člen (16), nf milivoltmetr
(11), RC člen (18).
1. Na vstup přijímače přiveďte přes symetrizační člen ze zkušebního vysílače (6) signál o kmitočtu podle
bodu 3 amplitudově modulovaný 400 Hz na 30%.
2. Nf voltmetr připojte na katodu obrazovky E18 (péro č.7) přes RC člen a regulátor kontrastu R172
nastavte na maximum.
3. Měření se provádí na jednotlivých kanálech, na kmitočtech odpovídajících vrcholu křivky propustnosti:
kanál
1
2
5
6
7
8
9
10
11
12
měrný kmitočet v MHz
52
61,5
95,5
177,5
185,5
193,5
201,5
209,5
217,5
225,5
4. Nejnižší výstupní napětí generátoru, nutné pro dosažení 6 Vef na katodě obrazovky, je citlivost, která
nesmí být v průměru horší než 40 µV na 1. a 2. kanále a než 60 µV na 5.÷12. kanále.
6.3. Kontrola kmitočtové charakteristiky obrazového zesilovače
Potřebné přístroje: vf generátor (7), vf elektronkový voltmetr s diodovou sondou (10), oddělovací
transformátor (1).
1. Po odpojení diody D1 v obrazovém detektoru připojíme na řídící mřížku elektronky E6a (kontaktní péro
objímky 8) vf generátor přes odpor 2,5÷3 kΩ (BM286, výstup 70 Ω, rozsah 0,4 V).
2. Odpor R82 v katodě obrazového zesilovače E6a se přemostí kondenzátorem nejméně 0,1 µF.
3. Přívod ke katodě obrazovky E18 se odpojí a na volný přívod se připojí diodová sonda vf voltmetru (např.
BM388).
4. Výstupní napětí generátoru udržujeme konstantní (asi 1 V) a měníme kmitočet v rozsahu
1 kHz ÷ 7 MHz.
40/66
5. Hodnoty
charakteristiky
vynášíme do
grafu. Příklad
skutečného
průběhu je na
Obr.33→.
Dokonalá
charakteristika
má mít rovný
průběh, přičemž
na kmitočtu
5 MHz je dovolen
pokles 6 dB.
Kmitočet
6,5 MHz musí být
potlačen alespoň
o 20 dB.
a – zařazený vyjasňovač; b – vyřazený vyjasňovač
6.4. Kontrola zvukové mezifrekvence a poměrového detektoru
Potřebné přístroje: vf generátor (7), ss elektronkový voltmetr (12), oddělovací transformátor (1).
Kontrola citlivosti
1. Vf generátor s nemodulovaným signálem 6,5 MHz připojíme přes keramický kondenzátor 3k3 na řídící
mřížku elektronky E6a (kontaktní péro objímky 8).
2. Stejnosměrný elektronkový voltmetr (V1 — podle Obr.31, str.38) připojíme paralelně (přes odpor R70)
k elektrolytickému kondenzátoru C67 (bod D6 dálkového ovládání) kladným pólem na kostru.
3. Při výstupním napětí generátoru 25 mV má být ustálené napětí na kondenzátoru 15÷22 V.
4. Snižujeme výstupní napětí generátoru, až výchylka voltmetru V1 klesne právě o 10% (např. z 25 V na
22,5 V).
5. Na děliči generátoru odčítáme napětí, které udává citlivost zvukového mezifrekvenčního dílu. Tato
hodnota má být mezi 0,7÷3 mV.
Kontrola kmitočtové charakteristiky ZMF zesilovače
1. Vf generátor se připojí na mřížku obrazového zesilovače E6a – kontaktní péro objímky 8. (když
použijeme generátor BM270 odečítáme frekvenci na 2. rozsahu je-li volič rozsahu v poloze 11).
2. ss elektronkový voltmetr se připojí přes odpor 100 kΩ (nebo vyšší) na mřížku omezovače E8 (kontaktní
péro objímky 2).
3. Napětí generátoru se nastaví při kmitočtu 6,5 MHz tak, aby voltmetr ukazoval 10 V (může být i víc max.
50 V, ale křivka nesmí limitovat). Následně měníme kmitočet z generátoru a zaznamenáváme výchylky
voltmetru. Pro pokles napětí o 3 dB (t.j. na 7,1 V) musí být šířka pásma maximálně 150 kHz. Zároveň
musí být zachována souměrnost kmitočtů vzhledem ke kmitočtu 6,5 MHz. Vrchol křivky může ležet od
této hodnoty maximálně ±50 kHz (viz Obr.32, str.39).
Kontrola kmitočtové charakteristiky poměrového detektoru
1. Vf generátor se připojí na mřížku omezovače E8 (EF 80), na kontaktní péro 2 objímky elektronky.
2. Stejnosměrný elektronkový voltmetr se zapojí podle Obr.31, str.38 (V2). Voltmetr s nulou uprostřed má
mít rozsah do 5 V na obě strany.
3. Napětí z generátoru se nastaví při kmitočtu 6,5 MHz tak, aby voltmetr v zapojení V1 (paralelně k C67)
ukazoval asi 15 V. Pak rozlaďujeme generátor v rozmezí ±80 kHz, ve kterém musí být linearita průběhu
menší než 10%.
41/66
6.5. Kontrola zvukové citlivosti přijímače
Potřebné přístroje: oddělovací transformátor (1), dva zkušební vysílače (6), symetrizační člen (17),
elektronkový voltmetr (11), měřič výstupního výkonu (14).
1. Na vstup přijímače připojte přes dvojitý symetrizační člen (17) dva zkušební vysílače (6) a místo kmitací
cívky reproduktoru zapojte měřič výstupního výkonu (14) se vstupní impedancí 4 Ω.
2. Regulátor kontrastu a hlasitosti nastavíme na maximum, také tónovou clonu nastavíme na nejvyšší
citlivost prijímače. Přijímač zapojíme do sítě.
3. Jeden ze zkušebních vysílačů nastavíme na nosný kmitočet obrazu (podle tabulky v odst.5.3, str.) a
doladíme oscilátor (knoflíkem D) tak, aby výchylka elektronkového voltmetru, připojeného mezi katodu
obrazovky (E18, péro č.7) a chassis, činila 3 V.
4. Druhý zkušební vysílač nastavíme na nosný kmitočet zvuku (podle tabulka v odst.5.3, str.) kmitočtově
modulovaný 1 kHz na zdvih ±50 kHz a nastavíme výstupní napětí na polovinu hodnoty výstupu nosné
obrazu.
5. Postupně zvyšujeme napětí obou kmitočtů (při zachovaném poměru 2:1) až dosáhneme výstupní výkon
50 mW.
6. Velikost napětí nosného kmitočtu zvuku na vstupních svorkách přijímače (výstupní napětí zmenšené
o úbytek na symetrizačním členu) udává citlivost zvukové části přijímače. Tato citlivost má být lepší než
50 µV.
6.6. Kontrola nízkofrekvenčního zesilovače
Potřebné přístroje: tónový generátor (9), nf milivoltmetr (11), umělá zátěž (drátový odpor 4 Ω, 5%, 4 W),
oddělovací transformátor (1), dva zkušební vysílače (6), symetrizační člen (17), měřič výstupního napětí (14),
osciloskop (S).
Kontrola charakteristiky
1. Tónový generátor připojíme na výstup z poměrového detektoru (měřící bod MB2), přičemž přerušíme
spojení s detektorem (rozpojíme opačný konec odporu R58).
2. Odpojíme živý konec sekundárního vinutí výstupního transformátoru TR1 a k vinutí paralelně zapojíme
umělou zátěž 4 Ω, 8 W a elektronkový voltmetr.
3. Regulátor hlasitosti R74 otočte na maximum a výstupní napětí generátoru nastavte na 50 mV.
Poznámka: napětí generátoru je třeba zvýšit i kmitočtech nad 1 kHz podle následující tabulky vzhledem
k danému kmitočtu:
kmitočet násobek napětí
2
1,18×
3
1,37×
5
1,57×
10
3,3×
15
4,8×
20
6,3×
42/66
4. Měníme kmitočet tónového generátoru a údaje voltmetru vynášíme do grafu (Obr.34↑).
Pro dvě extrémní polohy tónové clony (R50) dostáváme dvě křivky (křivka a – potenciometr R50 otočen
doleva, křivka b – doprava). Při poloze regulátoru hlasitosti naplno musí být možné měnit potenciometrem
tónové clony zesílení vysokých kmitočtů v rozhraní -14÷2 dB (na kmitočtu 10 kHz) a zesílení nízkých kmitočtů
v rozhraní 0÷6 dB (na kmitočtu 75 Hz).
Průběh charakteristiky při otočení regulátoru tónové clony na střed má být v průběhu od 50 Hz do 15 kHz
rovný s odchylkou max. 3 dB (referenční kmitočet je 800 Hz).
Kontrola zkreslení nf zesilovače a jeho výkonu
1. Souběžně k měřiči výstupního výkonu zapojíme osciloskop a knoflíky tónové clony i regulátoru
hlasitosti otočíme napravo do krajní polohy.
2. Tónový generátor nastavíme na 400 Hz a osciloskop nastavíme tak, aby se na něm ustálil obraz jedné
sinusovky.
3. Zvětšujeme výstupní napětí tónového generátoru a současně pozorujeme obraz na stínítku obrazovky,
obraz udržujeme stejně velký. To provádíme tak dlouho až zpozorujeme zkreslení průběhu sinusovky.
4. Výstupní výkon odečtený na měřiči nemá být menší než 1,8 W.
Kontrola rušivých napětí
Při výše uvedeném zapojení (bez osciloskopu a tónového generátoru) nesmí voltmetr naměřit U < 25 mV.
6.7. Kontrola rozkladových obvodů
Měření nelinearity snímkového a řádkového rozkladu
1. Na obrazovce nastavíme zkušební obrazec.
2. Změří se rozměry čtverců zkušebního obrazu (a).
3. Nelinearita (u) je relativní odchylka od průměrného rozměru čtverce (b):
a −b
⋅ 100%
u=
b
4. Nelinearita snímkového a řádkového rozkladu nesmí přesáhnout 10%.
Kontrola parametrů horizontální části
Při správně nastaveném rozměru a linearitě musí zvýšené napětí mít velikost 720÷790 V a vysoké napětí
maximálně 15,2 kV při 220 V a maximálním jasu se signálem. Minimální napětí 12,5 kV je omezeno výskytem
tmavé skvrny ve středu obrazovky.
V případě, že následující není splněno, postupujte:
a) zvýšené napětí je v toleranci nebo nad horní hranicí, vysoké napětí je v rozhraní 14,5÷16,5 kV.
Zásah: přidat kondenzátor 100 pF na špičky vn transformátoru 1÷5.
b) zvýšené napětí je v toleranci nebo nad horní hranicí, vysoké napětí je nad 16,5 kV.
Zásah: přepojit kondenzátor C505 ze špičky 5 na 4 vn transformátoru.
c) zvýšené napětí je pod dolní hranicí, vysoké napětí je vyšší než 15,2 kV.
Zásah: obvodová kontrola – když vyhovuje, vyměnit vn transformátor.
d) na obrazovce je tmavá skvrna uprostřed stínítka. Vysoké napětí je pod dolní hranicí 13 kV.
Zásah: vyměnit vn transformátor.
43/66
Při opětovné výměně vn transformátoru zkontrolujeme vychylovací cívky.
Pro posouzení vady obrazovky z důvodů tmavší skvrny je směrodatné napětí 13÷16 kV při Ik = 100 µA.
Pozor! Při jakémkoliv zásahu je nutno vždy znovu nastavit rozměr a linearitu obrazu a až potom provádět
napěťová měření.
7. Výměna hlavních částí
Televizní přijímač je složité zařízení, se kterým je potřeba opatrně zacházet. Opravář nesmí podceňovat
nebezpečí imploze obrazovky, ke které dochází po úderu nebo jiném mechanickém či tepelném namáhání
skleněné baňky. Vážnému zranění střepinami se předejde svědomitým dodržováním bezpečnostních předpisů.
Při práci s obrazovkou nemají být v blízkosti pracoviště jiné osoby. Opravář má být oblečen ve vhodném
pracovním obleku, chránit si tvář speciálními brýlemi, krytem nebo maskou z nerozbitného skla. Na rukou má
mít gumové rukavice, které sahají až k předloktí a okolo hrdla silnější šátek. Obrazovka nesmí bít volně
položena a přepravujeme jí jen v příslušném ochranném obalu.
Vyměňované díly vysokofrekvenční a mezifrekveční části přijímače musí mít elektrické hodnoty
i mechanické rozměry jako původní části, jinak může dojít k podstatnému rozladění vyvážených obvodů. Také
odpojené spoje se musí po prevedené montáži uložit do původní polohy. Přívody kondenzátorů a odporů musí
být nejméně 10 mm dlouhé a připájení se musí provádět rychle páječkou, která je dostatečne teplá. Germaniová
dioda (D1) nesmí být tepelně ani elektricky namáhána. Přívody se proto nesmí zkracovat a při pájení musí být
tepelně odlehčeny. Pájení diody se může provádět jen ohřátou páječkou, odpojenou od napájecí sítě.
Šrouby a matice všech dílů se mají povolovat a utahovat vhodně nabroušenými šroubováky a příslušnými
klíči (ne kleštěmi) a po montáži se mají pojistit proti uvolnění zakapávacím lakem.
Mnoho součástek se může vyměňovat jen po odejmutí spodní stěny, vyšroubováním jednoho šroubku.
(U přijímače 4216 U je deska přichycena 6 šroubky. Je nutné si všimnout plomby a odpájet stínící přívod)
1) Vyjmutí přijímače ze skříně
a) Zadní stěnu odejmeme tak, že vyšroubujeme 4 šroubky upevněné v rozích skříně, 2 šroubky
uprostřed postranic a 1 šroubek přichycený uprostřed chassis. (U přijímače 4216 U je jeden postranní
šroubek přesunut doprostřed, navrch).
b) Odpájejte zemní přívod ke spodnímu krytu a přestřihněte plombovací šňůru.
c) Odpájejte oba přívody vedoucí k reproduktoru.
d) Vyšroubujte 4 šroubky přidržující chassis přístroje ke skříni zespoda. (U přijímače 4216 U je nutno
vyšroubovat ještě 2 šroubky na stranách uvnitř skříně, přidržující držáky rámu obrazovky).
e) Vtlačte dovnitř masku z bakelitu (okolo knoflíků), která přiléhá do zářezu ve skříni silou pružiny.
Proto je při vyjímání chassis potřeba masku stále zatlačovat dovnitř.
f) Rám se chassis ze skříně opatrně vysuňte.
2) Výměna vychylovacích cívek
a) Po odejmutí zadní stěny odpájejte 4 přívody vedoucí k cívkám. Povolte šroubek stahující pásek
a svírací jednotku tak, že je přidržena na hrdle obrazovky, a celý systém sesuňte.
3) Výměna obrazovky
a) Po splnění odstavce 7.1÷7.2 sesuňte objímku obrazovky a povolte šroubek nad obrazovkou, stahující
dva příchytné pásy. Je třeba zvýšit opatrnost a obrazovku přidržovat protože je možné ji vyndat ven.
b) U nové obrazovky dbejte aby výstupky stahovacích pásků byli opatřeny návleky z umělé hmoty nebo
z gumy.
4) Výměna ochranného skla obrazovky
a) Položte přijímač na bok a uvolněte šrouby na jedné straně každého ze třech upevňovacích pásů, které
potom odsuňte stranou.
b) Tím se uvolní drážka, kterou vytlačíte ochranný rámeček pod sklem. Ochranné sklo pak můžete lehce
vysunout.
Poznámka: U přijímače 4216 U ochranné sklo dosedá prostřednictvím gumových vložek přímo na
3 příchytky a po jejich uvolnění sklo vyjměte.
U přijímače 4112 U je ochranné sklo bombírované. Při jeho vyjmutí postupujte následovně:
I. Když je chassis vyjímáno ze skříně, stačí povolit 3 šrouby v příchytkách na obvodu ochranného
skla, které ji drží u masky z umělé hmoty. Uvolněné příchytky odsuňte a sklo vyjměte.
II. Bez vyjmutí chassis je nutné vyšroubovat 6 šroubů ve 3 hranách skříně zevnitř, které drží masku
z umělé hmoty ve skříni. Po odejmutí masky se sklo vyjme podle bodu I.
44/66
5) Výměna vf dílu
Při výměně jakýchkoliv součástek (po odkrytí zadní stěny) je třeba vyšroubovat 4 šroubky M3 na horní
straně krytu přístupné zezadu a uvolněný plech vysunout ze zářezu vespod směrem nahoru. (stejný přístup je
i k cívkám karuselu) V případě nutné výměny celého dílu vyjměte přijímač ze skříně podle odst.7.1 a potom
postupujte:
a) Odpájejte stíněný spoj na OMFla (pričemž ho vysuňte ze záchytky na boku) a 4 vodiče na horní ploše
vedoucí z průchodkových kondenzátorů C19, C315, C22, C313.
b) Když není třeba zároveň vyměnit potenciometr regulátoru hlasitosti a tónové clony (viz odstavec 7.7)
odšroubujte dva šroubky M3 po stranách osičky přepínače kanálů. Na odvrácené straně kleštičkami
vyjměte pružinu, přidržující osu karuselu.
c) Povolte pokud je to možné 4 šroubky po levé straně (při pohledu od knoflíků) a celý díl vysuňte
mírně vpravo a nahoru.
d) Protože karusel je uvolněn a opírá se jen o pružné kontakty, můžete ho lehko vyndat a opatrně (pozor
na kontakty!) položit na podstavný nosník vf dílu. Teď je pohodlný přístup ke všem součástkám.
e) Opětovnou montáž vf dílu se proveďte opačným postupem, jen při zasouvání karuselu je třeba
přitlačit dielektrikum kondenzátoru C15 směrem ke knoflíku tak, aby jeho zářezy zapadly do zářezů
kovové rídící příruby. Protože mezi oběma kusy je pružina, je nutné při vkládaní karuselu do krytu
držet je u sebe.
6) Výměna knoflíků
a) Na sejmutí knoflíků stačí odmontovat zadní stěnu.
b) Otvorem v masce (pro knoflík regulátoru hlasitosti nahoře, pro knoflík oscilátoru zezadu skříně) je
možno získat přístup menším šroubovákem ke knoflíkům.
c) Knoflíky natočte tak, aby otvory ve vnitřním a vnějším knoflíku splynuli a šroubek, držící menší
knoflík vyšroubujte.
d) Před sejmutím knoflíku tónové clony je potřeba povolit kroužek (objímající knoflík) přístupný nad
chassis mimo masku.
e) Při nasazování nových knoflíků nezapomeňte, že mezi knoflíky a maskou je plyšový a pertinaxový
kroužek.
7) Výměna potenciometru regulátoru hlasitosti a tónové clony
a) Sundejte zadní stěnu podle odst. 07.01/1.
b) Sundejte knoflíky podle odst. 07.06.
c) Odpájejte 7 přívodů (odpájení se pochopitelně provádí pohodlněji při vyjmutém chassis).
d) Povolte matici a potenciometr vysuňte.
8) Výměna ovládacích prvků
a) pod přední stranou dole
1. Vyjměte chassis ze skríně podle odstavce 7.1.
2. Sesuňte s hřídelek ovládací kotouče, odletujte příslušné přívody a uvolněte přídržné matice
(knoflíky jsou upevněny zaražením pera mezi hřídelku a knoflík).
P o z n á m k a : U přijímače 4216 U jsou knoflíky upevněny pod horní deskou vzadu a stačí
odejmout jen zadní stěnu, aby se ovládací kotouč dal sesunout z hřídele potenciometru. Celý nosník
můžeme vyndat po odpájení 10 přívodů a vytočení dvou šroubků.
b) Potenciometrových trimrů
1. Sundejte zadní nebo spodní stěnu.
2. Odpájejte příslušné přívody.
3. Vyrovnajte jazýčky plochými kleštěmi a trimry vyndejte.
9) Výměna objímek elektronek
Objímky jsou upevněny dutými nýty nebo (ve vf dílu) zahnutím jazýčků. Při výměně je třeba nýty odvrtat
a nové objímky připevnit šroubky M3×8 s maticemi. Objímky ve vf dílu, je po vyrovnání jazýčků potřeba
odpájet od chassis.
45/66
10) Výměna cívek v kovových krytech
Cívky jsou umístěny v hliníkových krytech a upevněny pomocí výlisků v chassis. Podle polohy vadné cívky
není vždy potřeba chassis ze skříně vyndavat. Spravidla stačí sejmout zadní stěnu a spodní kryt. Při vyjmutí
postupujeme takto:
a) Odpájejte příslušné vývody vadné cívky.
b) Vysuňte cívku i s krytem z držáku směrem nahoru.
c) Novou cívku natočte do správné polohy (poloha natočení cívek je určena výliskem v držáku
a obdélníkovým výliskem v krytu) a zasuňte jí z prostoru pod chassis mezi držáky.
d) Polohu cívky v držáku zajistěte několika kapkami zajišťovací barvy a následně připojte odpájené
přívody.
e) Po náhradě cívky je nutno vždy přístroj znova sladit podle odstavce 5.5 nebo 5.7 podle toho, která
cívka byla nahrazena.
11) Výměna vysokonapěťového transformátoru
a) Sejměte zadní stěnu a spodní kryt.
b) Po vytočení dvou šroubků M3 sesuňte kryt vn části a vysuňte ze zářezu přívod vysokého napětí.
c) Sesuňte čepičky elektronek a vyjměte elektronky PL 36, PY 88 a DY 86.
d) Odpájejte 10 přívodů na svorkovnici transformátoru blíže mezistěny.
e) Vytočte jeden šroubek M3 zpod chassis a transformátor spolu s pertinaxovou destičkou vysuňte
dopředu nahoru.
f) Vlastní jádro transformátoru je staženo dvěma svorníky M3, které uvolňujeme při výměně cívky.
12) Výměna ostatních transformátorů a tlumivky
Transformátory TR1, TR2, TR3 a filtrační tlumivka TL1 jsou upevněny zahnutím výstupků, zasunutých do
výřezů v chassis. Při demontáži těchto částí vyjměte přístroj ze skříně dle potřeby (viz příslušný odstavec),
odpájejte všechny přívody a plochými kleštičkami srovnejte výstupky. Nový transformátor upevněte natočením
výstupků o 45°.
13) Výměna a oprava reproduktoru
Reproduktor je upevněn na dřevěné ozvučnici, zanýtovaný třemi příchytkami. Ozvučnice je zasunuta spodní
stranou do zářezu a zhora přichycena jedním šroubem. (U prijímače 4216 U dvěma). Po odpájení dvou přívodů
a vytočení šroubku je možno ozvučnici vysunout ven. Reproduktor vyjmete odvrtáním alespoň jednoho nýtu
v příchytce. Při vložení nového reproduktoru nahradíte odvrtaný nýt šroubkem M4 s hlavou zapuštěnou do
ozvučnice ze strany membrány.
Příčiny špatného přednesu bývají:
a) Uvolnění některých součástek ve skříni
b) Znečištění vzduchové mezery reproduktoru
c) Narušení správného středění
Starou membránu je možno vyměnit nebo mezeru magnetu vyčistit po odlepení ochranného kroužku v jeho
středu, po vytočení pěti šroubků v okolí magnetu.
Membránu je možno nahradit po rozlemování přídržného kruhu na obvodu koše, kterým se nová membrána
opět přilemuje. Po výměně membrány nebo vyčištění mezery (najlépe plochým kolíčkem omotaným vatou)
zvukovou cívku znova pozorně vystřeďte, pomocí proužků papíru nebo filmu, vsunutým mezi cívku a trn
magnetu.
Po ukončení opravy nebo výměny membrány utěsněte otvor uprostřed nalepením ochranného kroužku.
Kroužek přilepte acetonovým lepidlem, které nanášejte opatrně na okraje kroužku jen v nejnutnějším množství.
14) Výměna mřížky reproduktoru
Ochranná mřížka reproduktoru z umělé hmoty, zasazená do levé stěny skříně přijímače, je vložena do zářezu
ve dřevě a v rozích přidržena sponou (pružným drátem ve tvaru U). Šroubovákem odjistíme spony ze zářezů a
mřížku vyjmeme.
Novou mřížku upevníme sponami tak, že je stejným způsobek zaklesneme najprve za zářez v rohu a
následně zatlačíme oba konce pružného drátu.
46/66
8. Změny provedené při výrobě
1) U všech přijímačů
Pokud nejsou zapojeny podle schématu v příloze V., je třeba přepojit R 192 z odporu R 130 na zem.
2) Pro úpravu vysokého napětí
Proveďte u všetch přijímačů:
a) při vysokém napětí mezi 15,2÷16,5 kV vložte mezi špičky 1 a 5 vn transformátoru TR4
kondenzátor C 195 100/A
b) při vysokém napětí, vyšším než 16,5 kV přepojte kondenzátor C 505 z páté špičky TR4 na čtvrtou
3) Anglická výroba
Přijímače s obrazovkou anglické výroby (MAZDA) mají dolní konec potenciometru R135 (viz příloha IV.)
zapojen na zdroji – bod D – a kondenzátor C 127 je vypuštěn.
4) Změny v hodnotách součástek
Pokud jsou na schématu v příloze V. nejsou uvedeny zde.
Kondenzátor C24 3J3 se připojuje pro tlumení u typů s německou elektronkou PCC 84.
5) Změna zdroje
Změna zdroje (bez tlumivky) je provedena na všech typech vyráběných po 15.8.1963. K tomuto datu odpadá
též potenciometr ostření a je nahrazen možností 3 pájení dle potřeby.
6) Změny, které nejsou ze schématu patrné
Kondenzátor C123 změněn z TC 175 1k5 na TK 920 1k5 (2 kV=).
7) Objednací číslo součástek v posledním provedení
Odpor R 133 změněn z TR 103 2M7/A na TR 102 6M2/A
R 136 jen v posledním provedení: TR 102 M47/A
R 155 změněn z TR 103 1M/A na TR 102 M47/A
R 184 změněn z TR 607 270/A (původní hodnota v beztlumivkovém filtru) na TR 607 1k3/B
R 185 změněn z TR 606 270/A (původní hodnota v beztlumivkovém filtru) na TR 607 620/A
Kondenzátor C 127 změněn z TC 181 1M na TC 183 M22
Kondenzátor C 173 změněn z TC 181 M47 na TC 181 M1 a připájený přímo k potenciometru kontrastu.
8) Záznamy o dalších změnách
47/66
9. Náhradní díly
Obr.35→. Rozmístění náhradních
dílů prijímače 4108U – pohled zvenčí.
Obr.36↓ Rozmístění náhradních dílů
uvnitř přijímače 4108U.
48/66
Rozmístění náhradních dílů přijímače 4214U
- pohled zvenčí. Obr.37↓
Rozmístění náhradních dílů přijímače 4320U
- pohled zvenčí. Obr.38↓
9.1. Mechanické díly
Díl Název
Pro 4108 U:
Objednací číslo
1 Skříň sestavená
2 Skříň holá
3 Nápis TESLA
4 Maska před obrazovkou sestavená
5 Pásek masky (okolo vnitřního okraje)
6 Ozdobná lišta nad mřížkou
7 Mřížka přední sestavená
8 Mřížka přední holá
9 Typový štítek
10 Spodní stěna
11 Zadní stěna sestavená
12 Zadní stěna holá
13 Ozvučnice s reproduktorem
14 Ozvučnice holá
15 Reproduktor ARO 589
15a* Reproduktor ARO 431
15b* Reproduktor elektrostatický ARZ 201
16 Ochranné sklo
6PK 127 04
6PF 127 09
6PA 142 16
6PA 127 12
6PA 408 15
6PA 128 02
6PF 739 00
6PA 739 01
6PA 142 15
6PF 800 05
6PF 806 13
6PF 806 12
6PF 110 01
6PA 110 07
2AN 633 59
2AN 633 41
2AN 633 04
6PA 314 09
49/66
Poznámka
*) jen v náběhu
Pro 4112 U:
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
Skříň CARMEN
Zadní stěna
Maska
Rám sestavený
Příchytka k masce
Těsnění k masce 1.
Tesnění k masce 2
Ozvučnice s reproduktorem
Ozvučnice holá
Reproduktor ARO 589
Nápis CARMEN
Pro 4214 U:
6PF 806 23
6PF 806 22
6PF 147 03
6PF 121 03
4PF 668 07
4PA 408 31
4PA 408 29
6PF 110 01
6PA 110 07
2AN 633 59
6PA 148 04
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
Skříň sestavená
Zadní stěna sestavená
Zadní stěna holá
Spodní stěná
Pravá noha
Levá noha
Rám sestavený
Kolík nohy (Silamid)
Ozvučnice holá
Typový štítek
Maska sestavená
Nápis TESLA
Reproduktor ARO 589
Mřížka přední sestavená
Mřížka přední holá
Pásek masky
Ozdobná lišta nad mřížkou
Pro 4216 U:
6PK 127 04
6PF 806 16
6PF 806 15
6PF 800 06
6PF 633 02
6PF 633 01
6PF 121 02
6PA 001 04
6PA 110 07
6PA 142 18
6PA 127 12
6PA 142 16
2AN 633 59
6PF 739 00
6PA 739 01
6PA 408 15
6PA 128 02
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
Skříň sestavená
Zadní stěna
Spodní stěna
Maska sestavená
Rám sestavený
Držák levý svařovaný
Držák pravý svařovaný
Vložka A obrazovky
Vložka B obrazovky
Úhelník obrazovky
Vzpěra A
Vzpěra B
Stahovací pásek
Pásek obrazovky
Ozvučnice holá
4PF 127 15
6PK 806 20
6PF 800 08
6PF 846 06
6PF 121 06
4PF 836 21
4PF 836 20
4PF 643 12
4PF 643 13
6PA 678 10
4PA 860 03
6PA 631 00
4PA 666 01
4PA 808 19
6PA 110 08
50/66
16
17
18
19
20
21
22
23
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
Reproduktor ARO 589
2AN 633 59
Typový štítek
6PA 142 21
Izolační trubička 12 mm
ČSN 34 6551
Zemnící drát sestavený
6PF 050 01
Ochranné sklo
4PA 398 06
Stínící vložka
4PA 591 05
Stínící pásek
4PA 591 03
Vložka pryžová pod obrazovkou
4PA 214 09
Pro 4320 U :
Skříň sestavená
6PK 127 06
Skříň holá
6PF 127 11
Reproduktorová skříň sestavená
6PK 127 07
Reproduktorová skříň holá
6PF 127 12
Rám sestavený
6PF 121 01
Stojan
6PF 633 03
Zadní stěna sestavená
6PF 806 18
Zadní stěna holá
6PF 806 17
Zadní stěna reproduktorové skříňky
6PA 132 14
Ozvučnice holá
6PA 398 17
Reproduktor ARE 589
2AN 632 59
Ozvučnice sestavená
6PK 050 16
Šňůra k reproduktoru, dvojžilová, igelit
6PF 616 04
Reproduktorové zdířky sestavené
6PF 521 01
Maska sestavená
6PA 127 12
Ochranné sklo
6PA 314 09
Příchytka šňůry reproduktoru
6PA 678 09
Typový štítek
6PA 142 19
Zátka
6PA 425 03
Štítok „4 Ω“
6PV 068 02
Mřížka přední sestavená
6PF 739 00
Mřížka přední holá
6PA 739 01
Ozdobná lišta nad mřížkou
6PA 128 02
Nápis TESLA
6PA 142 16
Brokát ozvučnice: kaliko
ČSN 80 3000
Pro všechny typy:
Šroub M5×40 upevňující skříň
ČSN 21 134
Podložka ∅5,8 mm
ČSN 21 729
Krycí štítek zadní stěny z umělé hmoty
3PA 855 13
Polyamidová zátka v zadní stěně
6PA 425 02
Polyamidová zátka
6PA 425 00
Šroub M3×10 upevňující zadní stěnu
ČSN 21 134
Podložka
ČSN 38 510
Šroub upevňující zadní stěnu 3×10
ČSN 02 1812.04
Základní deska (chassis)
6PF 517 18
Distanční sloupek z umělé hmoty na chassis zezadu
3PA 098 05
Deska pro ovládací prvky
PA 345 06
51/66
menší
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
100
101
102
Deska pro ovládací prvky
Destička z tvrdého papíru k dálkovému ovládání
Pérový dotyk stínění
Síťová šňůra
Příchytka síťové šňůry
Plstěná podložka skříně
Izolační matice k přichycení rámu
Podložka pod potenciometr
Pérový dotyk stínění
Mřížka reproduktoru
Spona mřížky
Gumový kroužek na reproduktor
Příchytka reproduktoru
Knoflík velký, zubatý
Pero knoflíku
Kryt (maska) knoflíků
Knoflík vnitřní
šroubek knoflíků
Podložka
Knoflík vnější tónové clony
Knoflík oscilátoru vnější
Podložka pod knoflík
Podložka pod knoflík
Stavěcí kroužek knoflíku ad 67
Pružina masky
Pružina knoflíku
Rám knoflíků
Nosník obrazovky sestavený
Stahovací pás obrazovky (levý)
Stahovací pás obrazovky (pravý)
šroub křídlové matice pásu M4×12
Šroub stahující pás M5×50
Vložka šroubu k pásu obrazovky
Vložka šroubu k pásu obrazovky
Boční vzpěra pásu obrazovky
Gumová trubička k nosníku
Gumová trubička k nosníku
Pružina zemnícího vodiče k obrazovce
Drůtená slučka ad 91
Gumový pás pod obrazovkou
Gumový pás nad obrazovkou
Izolační trubička na vrchní pás obrazovky
Objímka obrazovky
Jiskřiště
Vychylovací jednotka 110°
Vn transformátor sestavený
Deska s pájecími očky sestavená
52/66
3PA 345 34
6PA 332 01
6PA 468 02
3PF 615 02
3PA 668 27
6PA 303 01
3PA 045 09
3PA 064 03
6PA 468 01
6PF 739 01
3PA 643 04
3PA 222 03
3PA 629 04
6PA 403 00
3PA 475 06
6PA 762 02
3PA 243 19
3PA 078 08
WA 353 06.4
3PA 243 17
3PA 243 15
3PA 303 06
3PA 353 05
3PK 150 26
6PA 785 00
6PA 785 01
6PA 127 10
6PF 771 04
6PF 836 04
6PF 836 05
ČSN 21 103
ČSN 021134
6PA 643 00
6PA 643 01
6PA 664 00
6PA 214 01
6PA 214 02
3PA 786 01
6PF 64106
6PA 227 02
6PA 227 01
6PA 900 02
6AF 497 02
6PA 250 01
4PN 050 18
6PN 350 00/2
4PF 50112
větší
na zadní stěnu
na zadní stěnu
vpředu
na zadní stěnu
plstěná
papírová
pro 431QQ44
pro 431QQ44
pro 431QQ44
pro 431QQ44
krátká
dlouhá
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
Jádro U transformátoru
Vysokonapěťová kobka
Dírový kryt kobky
Nosný plech kobky
Pásek pertinaxový s nýty na nosný plech
Držák pojistek sestavený
Ciapočka kontaktná zostavená pre PY 88, PL 36
Objímka vn sestavená
Vývod vn sestavený
Ciapočka vývodu vn
Cívka vn
Ciapočka DY 86 zostavená
Vf díl sestavený
Chassis vf dílu sestavené
Průchodka
Sběrací lišta karuselu
Sběrací lišta karuselu
Pero aretační sestavené
Rotor karusela
Rotor otočného kondenzátoru
Pružina rotoru ad 128
Držák karusela
Držák s anténními zdířkami
Přídržná pružina ad 127
Krycí plech boční
Nosník vf dílu
Novalová objímka pro vf díl
Držák krytu elektronky El, E2
Kryt elektronek El, E2 sestavený
Oktálová objímka
Novalová objímka
Novalová objímka pertinax
Novalová objímka keramika
Heptalová objímka
Objímka elektronky E16 sestavená
Tienistý kryt elektronky
Tienistý kryt elektronky
Jádro L 104 sestavené
Jádro L 101 sestaveně
Jádro ZMF 1, OMF
Jádro ZMF 2, PD
Kryt OMF la
Kryt OMF2, PD
Kryt dvojitý OMF, ZMF 1
Gumová nit k jádru
Pero tienistých krytov cievok
Plomba
53/66
4PA 437 00
6PF 698 00
6PF 694 03
6PA 251 03
6PF 504 31
6PF 683 01
6PF 350 00
4PK 497 12
4PF 350 10
4PA 350 03
4PK 600 26
6PF 350 02
6PN 38006/2
6PF 196 01
6PA 415 00
4PF 806 13
4PF 806 14
3PF 836 04
6PK 928 01/2
4PF 924 06
3PA 791 04
3PF 816 09
6PF 668 00
3PA 795 01
6PA 137 01
6PA 771 01
6AK 497 00
4PA 683 04
4PF 696 01
PK 497 02
3PK 497 03
3PK 497 07
AK 497 12
3PK 497 04
4PK 497 12
3PA 698 04
3PA 698 07
6PF 436 01
6PF 436 00
WA 436 58
WA 436 04
6PF 826 00
15VA691 49
3PA 693 04
6PA 224 01
4PA 780 00
3PA 493 06
kratší
delší
s přívodem vn
nízký
vysoký
162
163
164
165
166
Usměrňovací blok U1
Držák s objímkou pro dálkové ovládání sestavený
Držák plechový ad 163
Pero objímky ad 163
Dálkové ovládání
KA 220/0,5
3PF 497 04
3PA 683 47
AL 369 06
4PN 050 14
není součást příslušenství
9.2. Elektrické díly
L
1
2
3
4
5
6
7
8
9
21
22
23
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
Objednací číslo
Cívka
poznámka
4PK 605 02
anténní transformátor
Odlaďovač
vstupní, 1.kanál
2. Kanál
5.kanál
6.kanál
7.kanál
8.kanál
9.kanál
10.kanál
11.kanál
12.kanál
kompenzační
oscilátorová, 1.kanál
2.kanál
5.kanál
6.kanál
7.kanál
8.kanál
9.kanál
10.kanál
11.kanál
12.kanál
Obrazový mezifrekvenční transformátor OMF1a
Obrazový mf transformátor OMF1b
4PN 856 00/1
4PK 585 30/1
4PK 585 31/1
6PK 585 01
4PK 585 32/1
4PK 585 33/1
4PK 585 34/1
4PK 585 35/1
4PK 585 36/1
4PK 585 37/1
4PK 585 38/1
6PK 607 01
4PK 585 21/1
4PK 585 22/1
6PK 585 02
4PK 585 23/1
4PK 585 24/1
4PK 585 25/1
4PK 585 26/1
4PK 585 27/1
4PK 585 28/1
4PK 585 29/1
6PK 593 07/2
3PK 854 03/1
Obrazový mf transformátor OMF2
3PK 854 04/1
3PK 854 05/1
3PK 854 06/1
54/66
červená
oranžová
tmavě oranžová
žlutá
zelená
modrá
fialová
šedivá
bílá
hnědá
červená
oranžová
tmavě oranžová
žlutá
zelená
modrá
fialová
šedivá
bílá
hnědá
35
3PK 593 42
3PK 593 43
3PK 593 44
3PK 854 03
3PK 608 01
Zvukový mf transformátor ZMF1
cívka A (ZMF1b)
cívka B (ZMF1a)
Zvukový mf transformátor ZMF2
Poměrový detektor
52
54
55
56
69
4PK 607 14
žhavící tlumivka
81
3PK 605 05
kompenzační
82
3PK 605 92
kompenzační
83
3PK 605 93
kompenzační
85
3PK 605 91
kompenzační
101
6PN 752 01
sinusový oscilátor řádkového rozkladu
102
3PK 605 94
odrušovací cívka
6PN 650 00
104
linearizační tlumivka
525
4PN 050 18
cívky vodorovného vychylování
526
527
4PN 050 18
cívky svislého vychylování
528
barvy uvedené v poznámce znamenají označení držáků cívek
C
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
objednací číslo
TL, TR
tlumivka, transformátor
TL1
TR1
TR2
TR3
TR4
tlumivka
výstupní transformátor zvuku
blokovací oscilátor
výstupní transformátor svislého vychylování
výstupní transformátor vodorovného vychylování
primární cívka
sekundární cívka
Kondenzátor
keramický trubkový
keramický
dolaďovací
keramický
průchodkový
dolaďovací
průchodkový
keramický
dolaďovací
Hodnota a tolerance Napětí (V=)
3PN 650 06
9WN 676 04/1
3PN 666 07
9WN 676 10-A
6PN 350 00/2
4PK 436 09
4PK 600 26
objednací číslo
82 pF ±20%
250
5WK 950 00 82
47 pF ±20%
350
TK 333 47
5 pF
2,5 pF ±10%
2200 pF +50-20%
5 pF
2200 pF +50-20%
1 pF
47 pF ±20%
2,5 pF ±20%
5 pF
500
250
250
1000
350
500
55/66
poznámka
15 VN 701 00
TK 210 2J5/A
TK 523 2k2
15 VN 701 00
TK 523 2k2
TK 205 1
TK 333 47
TK 210 2J5
15 VN 701 00
Poznámka
bezpečnostní
14
15
16
19
22
23
30
31
32
34
35
36
37
39
40
41
43
44
45
51
52
54
55
56
58
59
60
62
63
64
66
67
68
69
70
71
72
79
80
81
82
83
84
85
86
keramický
ladící
keramický
průchodkový
22 pF ±10%
2200 pF +50-20%
350
250
TK 342 2k2
6PF 925 00
TK 320 22/A
TK 523 2k2
2200 pF +50-20%
56 pF ±10%
6,8 pF ±20%
250
350
750
TK 342 2k2
TK 332 56/A
TK 206 6J8
3300 pF ±20%
350
TK 358 3k3
slídový
keramický
220 pF ±20%
12 pF ±5%
500
TC 230 220
TK 322 12/B
keramický
3300 pF ±20%
350
TK 358 3k3
svitkový
keramický
svitkový
100 pF ±20%
3,3 pF ±20%
2700 pF ±20%
10000 pF ±20%
15 pF ±5%
47 pF ±20%
2700 pF ±20%
10000 pF ±20%
33 pF ±5%
470 pF ±20%
39000 pF ±20%
4700 pF ±20%
5 µF +100-10%
47000 pF ±20%
10000 pF ±20%
27000 pF ±20%
0,22 µF ±20%
56 pF ±20%
100 µF +100-10%
10000 pF ±20%
3,3 pF ±20%
10 pF ±20%
3300 pF ±20%
82 pF ±5%
0,22 µF ±20%
3300 pF ±20%
3,3 pF ±20%
400
500
400
TC 173 100
TK 210 3J3
TC 173 2k7
TC 173 10k
TK 322 15/B
TK 318 47
TC 173 2k7
TC 173 10k
TK 318 33/B
TC 173 470
TC 171 39k
TC 172 4k7
TC 904 5M
TC 171 47k
TC 171 10k
TC 173 27k
TC 181 M22
TK 322 56
TC 904 G1
TC 181 10k
TK 210 3J3
TK 322 10
TK 358 3k3
TK 318 82/B
TC 181 M22
TK 358 3k3
TK 210 3J3
keramický
keramický
svitkový
keramický
svitkový
elektrolytický
svitkový
keramický
elektrolytický
svitkový
keramický
svitkový
keramický
2200 pF +50-20%
250
500
250
400
250
400
160
250
30
160
400
160
500
30
160
500
350
250
160
350
500
56/66
viz. mechanické díly 128
provedení 1.
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
126
127
128
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
171
172
173
svitkový
keramický
svitkový
keramický
svitkový
keramický
svitkový
elektrolytický
svitkový
elektrolytický
svitkový
elektrolytický
svitkový
10000 pF ±20%
100 pF ±20%
10000 pF ±20%
47 pF ±20%
56 pF ±10%
1500 pF ±20%
390 pF ±20%
100 pF ±20%
56 pF ±10%
56000 pF ±20%
0,1 µF ±20%
6800 pF ±20%
2200 pF ±10%
6800 pF ±20%
820 pF ±20%
6800 pF ±20%
56 pF ±10%
10000 pF ±20%
0,15µF +30-20%
3300 pF ±20%
0,1 µF ±20%
400
400
250
350
400
630
400
TC 173 10k
TC 173 100
TC 173 10k
TK 332 47
TK 332 56/A
TC 173 1k5
TC 175 390
TC 173 100
TK 332 56/A
TC 171 56k
TC 181 Ml
TC 172 6k8
TC 283 2k2/A
TC 172 6k8
TC 173 820
TC 172 6k8
TK 332 56/A
TC 173 10k
TC 184 M15
TC 173 3k3
1000
TC 175 M1
1500 pF ±20%
22000 pF +30-20%
0,22 µF ±20%
1 µF ±20%
0,1 µF +30-20%
47000 pF ±20%
10 µF ±20%
1000 pF ±20%
1000
630
160
TC 175 1k5
TC 184 22k
TC 181 M22
TC 181 1M
TC 183 M1
TC 171 47k
TC 904 10M
TC 173 1k
22000 pF ±20%
1000 pF ±20%
0,22 µF +30-20%
47000 pF ±10%
0,1 µF +30-20%
250
400
10000 pF ±20%
600
TC 172 22k
TC 173 1k
TC 183 M22
TC 173 47k/A
TC 183 M1
TC 174 10k
100 µF +100-10%
22000 pF ±20%
30
600
TC 904 100M
TC 174 22k
10 µF +100-10%
0,1 µF +20-30%
0,47 µF ±20%
0,1 µF +30-20%
0,47 µF ±20%
350
400
160
630
160
TC 909 10M
TC 183 M1
TC 181 M47
TC 184 M1
TC 181 M47
350
400
1000
400
350
160
250
400
160
30
400
57/66
174
179
180
181
182
183
184
185
186
187
191
192
193
194
200
313
314
315
505
508
keramický
elektrolytický
keramický
68 pF ±10%
10 µF +100-10%
100+100 µF ±20%
3300 pF ±20%
0,1 µF +30-20%
0,1 µF ±20%
3300 pF ±20%
elektrolytický
keramický
elektrolytický
200 µF ±20%
3300 pF ±20%
100+100 µF ±20%
WK 705 88 G2
TK 358 3k3
WK 705 88 G1+G1
keramický
3300 pF ±20%
TK 358 3k3
svitkový
5000 pF ±20%
2200 pF +50-20%
250
WK 724 69 5k
TK 523 2k2
100 pF ±10%
47 pF ±10%
3000
TK 911 100/A
TK 911 47/A
keramický
svitkový
průchodkový
keramický
750
350
400
600
350
58/66
TK 310 68/A
TC 909 10M
3. Provedení
WK 705 88 G1+G1
TK 358 3k3
TC 183 M1
TC 174 M1
TC 358 3k3
3 kV ss / 20 µs
R
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
31
33
34
35
36
37
38
39
42
43
44
46
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
odpor
vrstvový
dvojitý
potenciometr
vrstvový
drátový, tmelový
vrstvový
hodnota
10 kΩ ±20%
68 Ω ±10%
180 kΩ ±10%
180 kΩ ±10%
1 kΩ ±10%
6800 Ω ±10%
220 kΩ ±20%
10 kΩ ±10%
22 kΩ ±10%
27 kΩ ±10%
1 kΩ +10%
10 Ω +10%
2700 Ω ±10%
180 Ω ±10%
33 Ω ±20%
2700 Ω ±10%
560 Ω ±10%
68 kΩ ±5%
6800 Ω ±10%
180 Ω ±10%
560 Ω ±10%
1200 Ω ±10%
220 Ω ±10%
560 Ω ±10%
250 kΩ lineární
250 kΩ logaritmický
100 kΩ ±20%
330 kΩ ±20%
1 kΩ ±20%
100 kΩ ±20%
150 kΩ ±20%
1 kΩ ±20%
47 Ω ±20%
18 kΩ ±10%
22 kΩ ±20%
33 kΩ ±20%
390 Ω ±10%
22 MΩ ±20%
220 kΩ ±20%
1 MΩ ±5%
47 kΩ ±20%
390 Ω ±10%
1200 Ω ±10%
22 kΩ ±20%
W
0,1
0,25
0,1
0,5
0,1
1
0,5
0,1
0,25
0,05
0,25
0,05
0,25
0,25
0,5
0,25
0,5
0,25
0,5
0,25
2
0,25
Objednací číslo
TR 113 10k
TR 113 68/A
TR 111 M18/A
TR 113 M18/A
TR 101 1k/A
TR 113 6k8/A
TR 113 M22
TR 102 10k/A
TR 113 22k/A
TR 103 27k/A
TR 102 1k/A
TR 113 10/A
TR 114 2k7/A
TR 101 180/A
TR 101 33
TR 101 2k7/A
TR 101 560/A
TR 101 68k/A
TR 112 6k8/A
TR 101 180/A
TR 101 560/A
TR 112 1k2/A
TR 101 220/A
TR 101 560/A
WN 699 29
M25/N + M25/G
TR 101 M1
TR 102 M33
TR 101 1k
TR 101 M1
TR 102 M15
TR 101 1k
TR 101 47
TR 101 18k/A
TR 101 22k
TR 101 33k
TR 101 390/A
WK 650 05 22M
TR 102 M22
TR 101 1M/B
TR 101 47k
TR 606 390/A
TR 101 1k2/A
TR 101 22k
59/66
Poznámka
tónová clona
hlasitost
70
71
72
73
75
80
81
82
84
85
86
87
88
89
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
potenciometr
vrstvový
potenciometr trimr
vrstvový
drátový, tmelový
vrstvový
potenciometr
vrstvový
drátový, tmelový
vrstvový
potenciometr trimr
220 Ω ±20%
10 kΩ ±20%
39 kΩ ±20%
TR 101 220
TR 101 10k
TR 101 39k
250 kΩ ±lineární
2700 Ω ±10%
220 Ω
270 Ω ±10%
10 kΩ ±20%
2700 Ω ±10%
27 Ω ±20%
220 kΩ ±20%
1 MΩ ±20%
27 Ω ±10%
330 kΩ ±20%
12 kΩ ±10%
1,5 MΩ ±10%
220 kΩ ±20%
33 kΩ ±20%
3,9 MΩ ±10%
0,1 MΩ ±20%
0,1 MΩ ±20%
82 kΩ ±10%
1 kΩ ±20%
22 kΩ ±20%
56 kΩ ±20%
470 kΩ ±20%
39 kΩ ±20%
2200 Ω ±20%
22 kΩ ±20%
270 kΩ ±10%
150 kΩ ±20%
820 kΩ ±10%
1 MΩ lineární
1800 Ω ±10%
33 kΩ ±20%
180 kΩ ±20%
1,5 MΩ ±20%
1 kΩ ±20%
470 kΩ ±20%
TR 280 40 B M25/N
TR 101 2k7/A
WN 790 26 220
TR 103 270/A
TR 101 10k
TR 607 2k7/A
TR 101 27
TR 101 M22
TR 101 1M
TR 101 27/A
TR 101 M33
jen 3. Provedení
TR 101 12k/A
TR 102 1M5/A
TR 101 M22
TR 101 33k
TR 102 3M9/A
TR 101 M1
TR 102 M1
TR 101 82k/A
TR 101 1k
TR 101 22k
TR 101 56k
TR 101 M47
TR 101 39k
TR 102 2k2
TR 102 22k
TR 101 M27/A
TR 101 M15
TR 102 M82/A
TP 280 40B 1M/N řádkový kmitočet
TR 102 1k8/A
TR 102 33k
TR 101 M18
TR 102 1M5
TR 101 1k
TR 102 M47
2200 kΩ ±20%
1 MΩ ±20%
1 MΩ ±20%
1 MΩ ±20%
1 MΩ
0,25
1
0,25
4
0,25
0,5
0,25
0,5
0,25
0,5
0,25
0,5
0,25
0,5
0,5
0,25
0,5
0,25
0,5
4
0,5
1
0,5
TR 607 2k2
TR 102 1M
TR 103 1M
TR 102 1M
WN 790 26 1M
60/66
M47 z 30%
M47 z 30%
rozměr vodorovně
132
133
135
141
142
143
144
145
146
147
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
171
172
173
174
175
176
178
179
180
181
vrstvový
183
184
185
186
191
192
193
506
vrstvový
drátový, tmelový
4
TR 102 15k
TR 103 2M7/A
WN 790 26 3M3
TR 102 M1
TR 101 56k/A
TR 101 M82/A
TR 101 10k
TR 102 82k/A
TR 101 M18/A
TR 101 10k
TR 101 M36/B
TR 101 1M/A
TR 103 1M8/A
TR 101 1k
TR 102 M15
TR 103 1M8/A
TR 1M/A
TR 102 M1
TR 103 33k
TR 103 270
TR 103 15k
TR 102 8k2/A
TP 280 40B
WN 790 25 M22
WN 790 26 2M2
WN 790 26 M47
TR 101 1M/A
TP 280 40B M25/N
TR 102 6M2/B
TR 101 15k
TR 101 M47/A
TR 101 M1
TR 607 130/B
1300 Ω ±5%
68 Ω ±5%
2
12
TR 606 1k3/B
TR 627 68/B
2200 Ω ±5%
820 Ω ±10%
470 Ω ±10%
15 Ω ±10%
1
4
2
8
TR 103 2k2/B
TR 607 820/A
TR 606 470/A
TR 608 15/A
TR 003-750
Silitor Si 20 16
3300 Ω ±20%
0,25
drátový, tmelový
15 kΩ ±20%
2,7 MΩ ±10%
3,3 MΩ
0,1 MΩ ±20%
56 kΩ ±10%
820 kΩ ±10%
10 kΩ ±20%
82 kΩ ±10%
180 kΩ ±10%
10 kΩ ±20%
360 kΩ ±5%
1 MΩ ±10%
1,8 MΩ ±10%
1 kΩ ±20%
150 kΩ ±20%
1,8 MΩ ±10%
1 MΩ ±10%
0,1 MΩ ±20%
33 kΩ ±20%
270 Ω ±20%
15 kΩ ±20%
8200 Ω ±10%
250 kΩ lineární
220 kΩ
2,2 MΩ
470 kΩ
1 MΩ ±10%
250 kΩ lineární
6,2 MΩ ±5%
15 kΩ ±20%
470 kΩ ±10%
100 kΩ ±20%
130 Ω ±5%
drátový
potenciometr trimr
vrstvový
potenciometr
potenciometr trimr
vrstvový
potenciometr
vrstvový
0,5
1
0,5
0,25
0,5
0,25
1
0,25
0,5
1
0,5
1
0,5
0,25
0,5
0,25
termistor
varistor
vrstvový
TR 114 3k3
61/66
zaostření
obrazový kmitočet
linearita svisle nahoru
rozměr svisle
linearita svisle dolů
kontrast
pro napaječ 3. Provedení
TR 608 47/B
pro anglické obrazovky Uf=12,6 V
10.Přílohy
62/66
63/66
64/66
65/66
66/66

Návod k údržbě a opravě

Transkript

Podobné dokumenty

návod k obsluze

Český překlad manuálu

Fibre Optic Cable Optický kabel

145848... - Burzaspravcu.cz

Fibre Optic Cable Optický kabel

(Koncov\375 cen\355k CP PLUS 11-02

TEORIE A VLASTNOSTI SYNTEZÁTORU FREKVENCE

Návod k údržbě a opravě

J/AN(ZN)H max. 24F

Financial collateral and final settlement 2/2014

Návod k obsluze

Ze školní dílny - Ford Escort Fans