Opavský

prosinec 2015
Opavský
přírodovědný zpravodaj
Elektronický měsíčník o přírodě a lidech kolem ní nejen na Opavsku
Oldřich Kapler z Opavy
by měl letos sto let
Zapojujeme polskou
mládež do poznávání
subtropické řecké přírody
Vánoční kapři
z rybníka Hvozdnice
Topoly černé jsou
stále vzácnější
Rozhovor s ředitelem
Arboreta Moravské brány
Hubertem Kretkem
S podporou Statutárního města Opavy
vydává nezisková organizace Natura Opava
Slovo úvodem
Obsah prosincového vydání
Etolog Stanislav Grym se zamýšlí nad dárkem pod
vánoční stromeček a jednoznačně tvrdí, že štěně ani kotě
není hračka, ale závazek na dlouhá léta.
V tomto roce by oslavil sto let narození významný
opavský přírodovědec Oldřich Kapler. Po válce začal z trosek
zachraňovat vzácné sbírky SZM, byl úspěšným hydrobiologem a paleontologem. V Opavě založil mořskou
akvaristiku a věnoval se nejen ochraně přírody, ale
i výchově mladé generace. Rádi na něho vzpomínáme.
V bloku článků, které se věnují environmentální
výchově, je i návštěva zoologické expozice v Historické
budově SZM a beseda s muzejním preparátorem Michalem
Jakubcem.
Vzpomeneme již patnáctiletou spolupráci se školami
v Ratiboři, kterou jsme zahájili v roce 2000. Tehdy to bylo
první setkání opavských a ratibořských mladých přírodovědců, výtvarníků a historiků.
V tomto Zpravodaji píšeme i o našem spolupracovníku
entomologovi RNDr. Jindřichovi Roháčkovi, CSc., se kterým
jsme poprvé navázali kontakt v roce 1983 a v témže roce
proběhl první přírodovědný tábor, kde vedl entomologický
program. Zabývá se studiem dvoukřídlého hmyzu, což bylo
vidět i na jeho výstavě kreseb v opavském Domě umění.
Byli jsem u výlovu soukromého rybníka Hvozdnice
a sledovali organizační schopnosti majitele Antonína
Plánovského a práci slavkovských rybářů. Navštívili jsme
farmový chov dančí a mufloní zvěře v oboře ve Služovicích.
Představíme norníka rudého, část biokoridoru Městské
sady v Opavě a topol černý u řeky Opavy.
V modelu Sluneční soustavy to bude planeta Saturn pod
kopcem v Jaktaři, kde je postaven kostel Sv. Petra a Pavla.
Navštívíme Aarboretum v Ratiboři, kde jsme hovořili
s jeho ředitelem Ing., Mgr. Hubertem Kretkem.
Nakonec to bude kvíz a omalovánka Boříka Frýby.
K zamyšlení
Štěně nebo kotě není hračka pod vánoční
.....stromeček, ale závazek na dlouhá léta
Osobnost
Oldřich Kapler z Opavy by letos oslavil
sté výročí narození¨
Geolog RNDr. Vladimír Kroutilík oslavil
v loňském roce své životní jubileum
Jindřich Roháček a jeho mouchy na výstavě
Environmentální projekty
Již 15 let zapojujeme polskou mládež
do poznávání subtropické řecké přírody
Preparáty v Historické budově SZM
představil preparátor Michal Jakubec
Zoologie
Vánoční kapři z rybníka Hvozdnice
Dančí a mufloní obora ve Služovicích
To, co vám proběhne ve dne nebo v noci
přes cestu v lese, bývá často norník rudý
Botanika
Topoly černé jsou stále vzácnější
Biokoridor
Součástí biokoridoru
jsou i v Městské sady v Opavě
Model Sluneční soustavy
Planeta Saturn
Rozhovor
Pozvání do Arboreta Moravské brány
v polské Ratiboři
Za redakční radu Jakub a Milan Kubačkovi
Prosincový kvíz a omalovánka Boříka Frýby
Dárky, které nakonec skončily někde jinde
Na titulní straně norník rudý od Vladimíra Badaye
rní pranostiky
NJa
apište
nám do redakce
Elektronický měsíčník „Opavský přírodovědný zpravodaj“ je součástí projektu Kalendář přírody Opavska Natury Opava.
Projekt byl podpořen grantem Magistrátu Statutárního města Opavy v roce 2014. Zpravodaj má zviditelnit zajímavosti nejen
o přírodě Opavska, ale také osobnosti a projekty, které souvisí s životním prostředím. Nabízíme všem zájemcům z řad učitelů, obcí,
přírodovědcům a všem, kterým není životní prostředí lhostejné, aby se na měsíčníku podíleli. Můžete zde volně prezentovat své
projekty, myšlenky a zajímavá pozorování. Měsíčník je volně stažitelný ve formátu PDF na stránkách Natury Opava a na stránkách
Statutárního města Opavy. Dále je rozesílaný na školy a obecní úřady v okrese Opava.
Natura Opava - Czech Republic
Edvarda Beneše 30, 747 05 Opava
tel: 00420 737 322 616
[email protected], www.natura-opava.org
www.facebook.com/naturaopava
K zamyšlení
Štěně nebo kotě není hračka pod
vánoční stromeček, ale závazek na
dlouhá léta
Toto nám napsal náš dopisovatel etolog Stanislav Grym a k tomu přidal myšlenku,
kterou vyslovil František z Assisi: „Bůh si přeje, abychom byli oporou zvířat,
potřebují-li pomoc. Každá bytost v nouzi má stejné právo na ochranu.“
Blíží se čas vánoční a lidé řeší, čím vlastně obdarují své
blízké. Nejednou se stává, že se pod vánočním stromkem
objeví i živý tvor, zejména štěně nebo kotě.
Bohužel, výsledkem toho je pak každým rokem po
vánočních svátcích „boom“ v útulcích, kde se objevují
nechtěné dárky v podobě živých tvorů, zejména ve věku,
kdy jsou odkázáni na pomoc člověka.
Osobně si myslím, nejen jako etolog, ale i jako „pejskař“,
že pořízení kotěte nebo štěněte jen tak bez rozmyslu pod
vánoční stromek, je pro chvilkovou radost a vyhodit je na
ulici či odvést do útulku je nejen nerozumné, ale z pohledu
vztahu člověka k živým tvorům i nemorální a zavrženíhodné. Zvláště pak štěňata jsou ve věku, kdy odcházejí do
nových domovů ve fázi „vtiskávání“ a získané podněty
a zkušenosti v tomto období jsou pak zakořeněny v jejich
chování po celý zbytek jeho života. Navíc v tomto věku jsou
zvířata naprosto bezbranná a jakékoliv vyhození do mrazů
apod. se v mnoha případech rovná smrti. Řada zvířat si pak
velmi těžce získává důvěru v člověka.
Na druhé straně pak, když časem se zmírní jejich
„nedůvěra“ k lidem a jelikož si pamatují co zažili, jsou
nesmírně vděčnými a oddanými společníky své nové, milující
rodiny. Rozumně vzato, jako etolog, ale i jako obyčejný
člověk, bych se přimlouval za to, že by se v žádném případě
neměl kupovat jakýkoliv živý tvor jako „dárek“ nebo
„překvapení“. Pokud budete kupovat jakéhokoliv živého
tvora nejen o vánocích, mělo by to být zváženo všemi lidmi
zapojenými do budoucí péče o čtyřnohého člena rodiny.
Není to „věc“, kterou lze jen tak někde vyhodit nebo dát do
skříně a vytáhnout, jen když mám na to náladu. Je to živý
tvor, který je (zejména pes, ale i kotě) odkázaný na člověka,
kdy jeho vlastnictví je závazek na řadu let. Na druhé straně
tito naši „miláčci“ nám to nesmírně vrátí svou náklonností
a budou našimi oddanými společníky po celá léta.
Rozumné probrání péče o nového člena do rodiny
a zvážení, zda si toto zvíře opravdu chceme pořídit, zabere
pár dní. Pes, milující svou smečku (a smečka svého psa), či
pohled na spokojenou a vrnící kočku, ten pak stojí za to.
Vždyť podle vztahu člověka ke zvířatům se poznají morální
vlastnosti lidí a přece nechceme, aby si psi nebo kočky o nás
lidech mysleli jen to nejhorší.
Stanislav Grym
S pejskem je třeba chodit denně na procházku, tak jako tato dívka na kopci v Opavě - Jaktaři, kde je postaven kostel sv. Petra a Pavla.
Osobnost
Oldřich Kapler z Opavy by letos oslavil
sté výročí narození
Oldřich Kapler (1915 - 1998). Uznávaný amatérský přírodovědec se narodil
v Ivančicích. Zasloužil se o poválečnou obnovu sbírek SZM v Opavě. Velký znalec
opavské fauny a flóry. Poctivě se věnoval ochraně přírody a ekologické výchově
mládeže. Zbytek svého života strávil jako odborný pedagog na Okresní stanici
mladých přírodovědců v Opavě.
Černá rádiovka a nezbytná igelitka charakterizovala
našeho přítele Oldřicha Kaplera, který si mnohé získal svou
činorodostí, inteligencí, skromností a velkým smyslem pro
humor. Tato ozdoba hlavy ho doprovázela po dlouhá léta po
sluncem zalitých pobřežích Bulharska a Řecka, kam jezdil
s kroužkem mořské akvaristiky ze Stanice mladých přírodovědců v Opavě odhalovat tajemství života v moři a to
k radostí své i dětí.
V igelitce nosil do redakcí pravidelně své články a domů
třeba uzené koleno, které si uměl sám gurmánsky ukuchtit.
Rádiovku odložil navždy před sedmnácti lety a v igelitce
určitě zůstalo mnoho dobrých námětů.
Měl obdivuhodný záběr. Jeho znalosti z paleontologie,
geologie, či botaniky nebo zoologie, nebyly vůbec povrchní.
Tento vědec-amatér byl určitě odborně nejzdatnější v naší
skupině, která se nevzdala ztřeštěné myšlenky vybudovat
u Iónského moře v Řecku mezinárodní středisko ekologické
výchovy, jehož součástí je již nyní, vedle muzea, i botanická
zahrada, biologická stanice a naučná stezka.
Často nás pobavilo, když nám na vysokých školách nebo
na odborných pracovištích, kam jsme přišli konzultovat
nějaký problém, řekli: „Znáte pana Kaplera z Opavy? Ten by
vám mohl pomoci.“ “Ano, známe. Pracoval na OSMPř a byl
s námi několikrát v Řecku a to naposledy ve svých
osmdesáti letech, potom, co převzal od primátora města ve
Slezském divadle uznání za celoživotní práci s dětmi. Tehdy
po sobě v budovaném muzeu zanechal nejen téměř
třímetrový model mořského srázu, ale ostatně, jako vždy,
dobrý dojem u řeckých přátel.”
Na první setkání s Oldou se nedá zapomenout. Bylo to
tenkrát ještě na přírodovědném oddělení Okresního domu
pionýrů a mládeže na Jaselské ulici a intenzivně jsme
pracovali na dokončení Okresní stanice mladých
přírodovědců na Husově ulici. Názvy instituce se mění, ale
zvířátka, tentokrát již na Středisku volného času, které
vzniklo posléze, si toho ani nevšimla. První setkání
předznamenalo náš budoucí vztah. Do dveří vstoupil
seriozní starší pán, představil se a zeptal se, jestli počítáme
se založením kroužku mořské akvaristiky, že by ji rád vedl...
Jenže v té chvíli se do kanceláře vplížil náš údržbář Jura
v oranžovém podvlékacím oblečení, které si oblékají
horolezci. Nevěděl, že máme návštěvu a než ji uviděl,
pronesl: "Přišla k vám plíživá kontrarevoluce !” Nastalo
ticho, a i když jsme se tvářili, že je to u nás normální, běžné,
není se čemu divit! Vůbec nám nebylo dobře. Kdoví, co je to
za pána, budou z toho nepříjemnosti! Náš strach byl zcela
zbytečný.
Kresba Miloše Kačírka
Vpravo Oldřich Kapler na základně v Agii Apostoli u Prevezy.
Z Oldy se vyklubal výborný kamarád a odborník, kterým
jsme se chlubili. Tento výjev si Olda velmi dobře
zapamatoval a vždy, když potom přicházel do práce na
stanici, kde pracoval jako šatnář, ošetřovatel našich
zvířátek, vedoucí kroužku mořské akvaristiky a vedoucí
zahraničních expedicí, vždy po pozdravu začal: "A znáte
tento vtip?"
Během působení na opavské stanici, kde pracoval od
jejího otevření v roce 1981 až do 1995, zorganizoval dvě
samostatné expedice mořských akvaristů do tehdejší NDR.
Pravidelně se zúčastňoval jako vedoucí expedicí, které
organizovala OSMPř, později Natura pro talentované
přírodovědce z okresu Opava. Bylo to Bulharsko,
Rumunsko, Jugoslávie a Řecko. V Řecku byl naposledy v roce
1995. Jeho obětavost a zapálenost neměla hranice. Členové
kroužku mořské akvaristiky s ním poznali Baltické, Černé
a Středozemní moře. Zkrátka, byl to výjimečný člověk!
Bibliografie Oldřicha Kaplera obsahuje více než 300 položek!
Jsou to články, zprávy a populárně vědecké úvahy publikované
v časopisech (Akvaristické listy, Vesmír, Živa, Příroda, Akvárium
terárium, Časopis Slezského Muzea v Opavě, Entomologické listy
aj.), ve sbornících, ročenkách a v novinách. Některé jeho články
byly publikovány i v zahraničí a nebo z nich bylo hojně citováno.
Prováděl aktivně průzkum jarních periodických tůní, ve
kterých popsal řadu nových druhů a nálezů pro ČR formou
samostatných separátů.
Velmi úspěšný byl diafon Moře ve sklepě, který představil
Oldřicha Kaplera jako zakladatele mořské akvaristiky v Opavě
a vedoucího kroužku mořské akvaristiky.
Publikace, jejíchž autorem je Oldřich Kapler, se staly nepostradatelnými
při vedení kroužku mořské akvaristiky. Obsahovaly popisy chovaných
druhu mořských živočichů s vlastními kresbami, ale třeba i návod, jak
snadno vyrobit regenerátor, ve kterém voda protékala řasovým tunelem
a řasa vodě spolehlivě odnímá oxid uhličitý i dusíkaté látky.
O regenerátoru v publikaci Kroužek mořské akvaristiky
se představuje Oldřich Kapler a píše:
“Protože očista vody je založena na přirozených postupech, vegetují
v akváriu i mikroorganizmy, rozkládající bílkoviny, proto se v něm rozruší
i zbytky potravy, případně i opomenutá mrtvolka některého menšího
obyvatele nádrže. Rozložené látky řasa rovněž odčerpá a užije ke svému
růstu a rozvoji. Výtok přečerpávané vody je třeba správně nasměrovat.
Tak dostaneme do pohybu celou masu vody v akváriu. Voda, přitékající
z regenerátoru, je bohatě provzdušněna pohonnými vzduchovými bublinkami a nadto obohacená kyslíkem z asimilačního procesu, a proto není
nutno přidávat ještě i vzduchování.”
V horní řadě zleva Zdeněk Černý (entomolog Praha), Rostislav Morávek (geolog Olomouc), Ivan Hočičko (entomolog Olomouc), Miloš Holzer
(hydrobiolog Olomouc), Milan Kubačka (biolog Opava). V dolní řadě Jana Chromková (studentka Olomouc), Milan Pustějovský (preparátor Slavkov
u Opavy, Ivan Zwach (herpetolog Rozstání), Oldřich Kapler (mořský biolog a paleontolog Opava) a Dana Hanzlová (výtvarnice Šternberk).
Osobnost
Geolog RNDr. Vladimír Kroutilík oslavil
v loňském roce své životní jubileum
Vladimíru Kroutilíkovi patří náš dík za úsilí za poznatky, které nám
prostřednictvím oborné literatury zanechal. Popisné práce o dílčích lokalitách
svou hodnotu nikdy neztratí a zůstanou základem pro nová bádání. Zároveň
úsilím o ochranu důležitých lokalit a bludných balvanů dr. Kroutilík významně
přispěl k uchování přírodního bohatství Moravskoslezského kraje. Nezbývá
než jubilantovi popřát do dalších let pevné zdraví a tvůrčí elán
Dne 7. srpna 2015 oslavil své devadesáté narozeniny
geograf, kvarterní geolog, pedagog, muzejník, ochránce
přírody a basketbalista RND. Vladimír Kroutilík. Ostravský
rodák absolvoval na Karlově univerzitě pedagogiku
a fyzickou geogragrafii. V letech 1953-1963 působil dr.
Kroutilík na přírodovědeckém oddělení Slezského
studijního ústavu v Opavě a následně mezi lety 19631971 v Městském muzeu v Ostravě, tj. v současném
Ostravském muzeu. Roku 1971 jubilantova přírodovědecká
profesní dráha z politických důvodů nedobrovolně
skončila. Nadále se dr. Kroutilík věnoval basketbalu, který
byl jeho celoživotní vášní. Pracoval v Československém
svazu tělesné výchovy a sportu a trénoval basketbalovou
mláděž. Dnes je jubilant stále aktivní a spolupracuje s
Ostravskou univerzitou.
Škála výsledků dr. Kroutilíka je pestrá a sám se necítím
být povolaným k jejich celkovému výčtu. Z těch
nejvýznamnějších jmenujme prosazení ochrany profilu
stratovulkánem Uhlířského vrchu, čímž byla budoucím
generacím zachována jedna z nejdůležitějších geologických lokalit Jeseníků. Rád bych však připomenul
jubilantovy zásluhy o poznání geologie čtvrtohorního
zalednění, které se také snažím věnovat, proto bych se
snad mohl pokusit výsledky dr. Kroutilíka stručně
rekapitulovat.
Vladimír Kroutilík uvedl do odborné literatury popisy
ledovcových sedimentů na lokalitách v okolí Krnova,
Uhlířova a Opavy. Těmito lokalitami jsou bývalé pískovny,
které po svém dotěžení byly buď zavazeny nebo se jejich
stěny zasutily a zarostly vegetací. Příkladem za všechny
může být pískovna na Palhanci v Opavě, v níž už dnes nelze
geologickou stavbu téměř studovat. Zásluhou Vladimíra
Kroutilíka a jeho kolegů Jaroslava Macouna a Vladimíra
Šibravy však víme, že v pískovně byly odkryty říční štěrky
staročtvrtohorní Opavy a nad nimi sedimenty ledovcového
jezera. Jubilant významně přispěl i k popsání další opavské
pískovny pod vrchem Šibeňákem. Po té už dnes v terénu
nenajdeme ani stopy. Dalšími zapomenutými lokalitami
byly odkryvy u Cvilína a Uhlířova. Za znalosti o nich vděčíme
také dr. Kroutilíkovi. Hodnota jeho popisných prací je
umocněna skutečností, že z oblasti mezi Krnovem
a Opavou máme o pevninském zalednění kvůli celkově
malému počtu lokalit jen neúplné informace.
Dalším územím, kde Vladimír Kroutilík studoval
čtvrtohorní sedimenty, bylo Osoblažsko. Zde mj. nechal
pořídit a popsal dva důležité vrty, jimiž bylo odhaleno, že
Osoblažsko bylo během čtvrtohor pokryto pevninským
ledovcem celkem dvakrát.
Kromě výzkumu samotných čtvrtohorních uloženin je
osobnost Vladimíra Kroutilíka spojena s bludnými balvany.
Roku 1958 při návštěvě pískovny v Rovninách východně od
Hlučína nalezl se svými kolegy 33 bludných balvanů, o čemž
nedlouho poté publikoval článek v Přírodovědeckém
sborníku Ostravského kraje. Mezi zdokumentovanými
balvany vynikaly i dva mimořádně velké kusy delší než
2 metry, z nichž ten největší je dodnes nejmohutnějším
bludným balvanem Hlučínska. Ačkoliv provozovatel
pískovny nechal balvany zaházet, aby s jejich ochranou
neměl problémy, dr. Kroutilík zajistil jejich opětovné
odkrytí. Zároveň navrhl, aby po ukončení těžby
a rekultivaci pískovny byly balvany shromážděny do
skupiny na dně odkryvu a s náležitým popisem zde sloužily
k osvětovým účelům. Jednalo se o originální návrh,
přihlédneme-li k faktu, že podobné expozice bludných
balvanů, někdy umístěné přímo v těžebnách, v nichž byly
nalezeny, se až o řadu let později začaly budovat
v tehdejším západním Německu. Návrh nakonec dospěl
k realizaci jinak a jinde. Hlučínské úřady využily největší
balvany jako památníky přímo ve městě. Část původní
kolekce balvanů pak nechal dr. Kroutilík v roce 1965 převézt
na Černou louku v Ostravě, kde byly trvale veřejně
instalovány jako tzv. Rovninské balvany. Zároveň jubilant
inicioval vyhlášejí jejich ochrany. Podobně přispěl
i k ochraně dvou největších bludných balvanů v ČR
v Ostravě-Porubě a Ostravě-Kunčicích.
Vladimíru Kroutilíkovi patří náš dík za úsilí za poznatky,
které nám prostřednictvím oborné literatury zanechal.
Popisné práce o dílčích lokalitách svou hodnotu nikdy
neztratí a zůstanou základem pro nová bádání. Zároveň
úsilím o ochranu důležitých lokalit a bludných balvanů dr.
Kroutilík významně přispěl k uchování přírodního bohatství
Moravskoslezského kraje. Nezbývá než jubilantovi popřát
do dalších let pevné zdraví a tvůrčí elán.
Autorem článku je Mgr. Martin Hanáček, kvartérní
geolog, doktorand Masarykovy Univerzity v Brně.
Rozhovor si přečtete ZDE
Environmentální výchova
Již 15 let zapojujeme polskou mládež
do poznávání subtropické řecké přírody
Společně s polskými žáky, studenty a pedagogy pořádáme
již od roku 2000 společná setkání na základně v Agii Apostoli u Prevezy.
Je to škola v přírodě, kde se společně učíme přírodopis a výtvarnou výchovu.
Ředitelka 1. ZŠ v polské Ratiboři Beata Stepien, členka Perivalontiky
Eteria Pela Kalogirou z řecké Prevezy a Milan Kubačka z opavské
Natury při první společné akci Za čisté Středozemní moře v roce 2000.
Stanovou základnu jsme poprvé v Agii Apostoli postavili
v roce 1988 a prvními účastníky byli vítězové přírodovědných soutěží biologické olympiády ze základních škol
okresu Opava.
Od roku 1989 ji využívají především studenti Pedagogické a Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého
v Olomouci, odborníci z řad zoologů a botaniků a členové
přírodovědných kroužků Okresní stanice mladých přírodovědců v Opavě a skupiny žáků opavských škol.
Od roku 2000 jsou zde probíhají mezinárodní setkání
mladých přírodovědců, výtvarníků a historiků z Opavy
a polské Ratiboře s názvem Za zlatým delfínem
Amvrakijského zálivu. V tomto roce zde byli poprvé polští
žáci z První základní školy z Ratiboře a Marklowic. Na
setkáních se poznávala subtropická řecká příroda a v programu byl také zároveň i malířský plenér, který skončil
výstavkou prací na nábřeží před radnicí v Preveze. Kromě
roku 2007 se setkání konají každý rok a letos v roce 2016
očekáváme tisícího účastníka.
Beata Stepień se svými žáky v táboře při hodině výtvarky.
Učitelka historie a výtvarné výchovy z Ratiboře Bogumila Beker
instaluje na nábřeží výsledky patnáctiletého přírodovědného
průzkumu, který v části prevezského poloostrova v Amvrakijském
zálivu prováděli odborníci z Natury Opava. Fotografie je z roku 2006.
V roce 2006 měl svou již druhou výstavu opavský výtvarník Miloš
Kačírek a účastníci výtvarného plenéru na setkání dětí v Agii Apostoli.
Na snímku výstavku instaluje Bogumila Beker a její kolegyně z
ratibořské školy Wiesa Ruczinská.
Učitelka biologie z ratibořského lycea Bogumila Bonk s botanikem
Danem Červeným z Natury ukazují orchideje, které zde Dan určuje.
Environmentální výchova
Preparáty v Historické budově SZM
představil preparátor Michal Jakubec
Zároveň žákům vysvětlil základy muzejní preparace. Michal Jakubec
převzal žezlo hlavního preparátora po vynikajícím Vilémovi Borůvkovi,
který v SZM pracoval více jak šedesát let. Akce pro žáky ZŠ Opava, Vrchní
proběhla v rámci projektu Třída v přírodě - příroda ve třídě.
Je několik způsobů, jak prezentovat zvíře a jeho
chování. Buď ho namalujeme, vyfotografujeme nebo
natočíme na film. Mnohem lepší je uchovat jeho tvar,
velikost, barvu v dermoplastickém preparátu. Jinak
řečeno, vytvořit z něj “vycpaninu”. V takovém případě si
savec, pták, plaz, obojživelník i ryba uchovají tvar a bude
záležet na preparátorovi, jak se mu podaří vytvořit
přirozený postoj zvířete. To předpokládá nejen výborné
anatomické znalosti obratlovců, ale i jejich způsob života
a chování. V nedávné době bylo mnohem jednodušší než
nyní sehnat zvíře pro preparaci. Když bylo potřeba
odněkud získat ptáka nebo savce, bylo uloveno. Nyní jsou
ochranářské zásady striktně dodržovány. Do preparátorských dílen se dostanou i vzácná zvířata, která byla sražena
na silnicích automobily nebo otrávená návnadami, které
do přírody pokládají lidé, kteří ani nemají právo považovat
se za lidi. To jsou nechvalné případy otrav dravců,
u kterých převládá orel mořský. Bobři a vydry jsou zase
nalézáni na silnicích sražení automobily.
Práce preparátora je velmi záslužná, umožňuje lidem
prohlédnout si zvíře zblízka v muzejních sbírkách a uchovat ho jako doklad pro další generace.
Rozhovor s Michalem Jakubcem jsme uveřejnili
v červnovém čísle našeho Zpravodaje.
Zoologie
Vánoční kapři z rybníka Hvozdnice
Nehledě k ekonomickému přínosu rybníků z chovu ryb, jsou jejich vodní plochy
ozdobou krajiny. Svým způsobem jsou navíc tajemné, protože jen tušíme, jací
živočichové, jaké ryby a kolik se jich skrývá pod hladinou. Proto je výlov rybníka
vždy očekáván s velkým napětím. Stejně tak i letos při výlovu Hvozdnice.
Rybníky u Slavkova jsou nyní jen skromným pozůstatkem dřívějšího rozsáhlého rybničního hospodaření.
Mohutné hráze Dolní a Horní hráz v Opavě - Kylešovicích
jsou svědectvím o existenci velkých rybníků na tehdejším
dolním toku Hvozdnice, která dlouho do středověku
protékala sníženinou mezi tehdejší vsí Kylešovice a kopcem
Šibeňákem u Opavy. Jiná vysoká hráz soustavy rybníků,
které patří statku Slavkov u Opavy, byla teprve před
několika lety odstraněna. Opuštěné hráze menších rybníků
nalezneme ještě výše v údolí Hvozdnice. Jejich dno bylo
přeměněno v ornou půdu. Zbylé rybníky i opuštěné hráze
jsou památníky na dobu rozkvětu rybníkářství na Moravě
i ve Slezsku na přelomu 15. a 16. stol., kdy pravděpodobně
vznikly i tyto rybníky. Ještě v Josefínském katastru (1789) se
na Slavkovském statku připomínají 4 rybníky.
Majitel rybníka Antonín Planovský rozděluje úkoly pomocníkům
po zátahu, kdy se ryby pomocí sítě přitáhly ke stavidlu.
Přírodovědně nejcennějšími částmi
tohoto soukromého rybníka jsou mokřady
nad rybníkem a tůňky pod jeho hrází.
V době vzniku rybníků to byly první větší zásahy do luhů
na našich tocích. Zásahy to byly velmi šťastné, lužní krajina
se obohatila o nový hodnotný prvek, jehož ekologický
význam vedle ekonomického přínosu z chovu ryb stoupá.
Vodoteče příznivě ovlivnily vodní režim v luhu. Hráze
zpevněné kořenovými systémy mohutných dubů navozují
jinde v krajině neopakovatelnou atmosféru.
Rybníky přispěly k vytvoření mokřadního biotopu,
nepostradatelného pro mnoho živočišných druhů. Význam
rybníků stoupl zejména v nedávné minulosti, kdy docházelo
k regulaci vodních toků, k meliorování mokřadních luk a tím
k ničení přirozených vodních stanovišť.
Říčka Hvozdnice pramení na pomezí Bruntálské a Brantické
vrchoviny mezi Rázovou a Horním Benešovem. Od svého pramene
k ústí do řeky Moravice v Opavě má před sebou ještě poměrně dlouhou
cestu. Délka toku přesahuje 33 km a celkové povodí řeky je 163 km2.
Výlov rybníka Hvozdnice je vždy velká událost především pro děti.
I letos se na hrázi rybníka sešlo plno lidí, kteří čekali,
kolik ryb k ní přitáhnou slavkovští rybáři jedním zátahem.
Pan Planovský byl určitě spokojený a nejen kvůli těmto
candátům obecným, kteří patří mezi dravé ryby.
Rybníky u Slavkova mají v topografických mapách jiné
názvy, než jsou jejich lidová a vžitá pojmenování. Nejníže
položený rybník je na speciálních mapách označován jako
Jankův rybník, zdejší obyvatelé mu říkají Hvozdnice.
Rybníky a jejich okraje jsou posledním útočištěm
pro žáby, čolky a mnoho druhů ptáků a hmyzu,
v dnešní stále aridnější krajině střední Evropy,
která má problémy s vodou.
U stojatých vod nás vždy zaujme vodní a pobřežní
vegetace, zde má skvělé podmínky ke svému rozvoji.
Nejinak je tomu i na tomto rybníce. Intenzivní rybářské
hospodaření sice nikdy nedovolilo uchycení stulíků nebo
leknínů, nicméně však i zde nalezneme celou řadu
typických příslušníků vodní květeny.
Rybník je poměrně mělký a tak v bahnitém dně koření
rdest plovoucí a rdesno obojživelné. Dále v bahně rybníka
koření stále ponořené rostliny rdestu světlého a stolístku
přeslenitého. Jinak se na hladině rybníka volně vznášejí
drobné zelené penízky připomínající lístky rostlinek
okřehku menšího a závitky mnohokořenné, která je na
spodní straně červená. Mezi nimi se ve vodě vznášejí
rostlinky vodní játrovky trhutky.
V pobřežních prostorech jsou nejnápadnější rostliny
kosatce žlutého, jimž nejběžnější doprovod tvoří zblochan
vodní a ostřice měchýřkatá, na březích je hojná chrastice
rákosovitá, skřípina lesní, pryskyřník plazivý a další.
Po schůdkách byly ryby vynášeny k autu, které je odváželo.
Byli mezi nimi především kapři, kteří patří mezi tržní ryby.
Po výlovu si diváci mohli koupit chutného smaženého nebo živého kapra.
Nejzajímavější místo pro diváky bylo nad stavidlem. Ryby se zde v podstatě rozdělovaly na ty,
které se odvezou do sádek a z nich potom na vánoční stůl a ty, které se vrátí do rybníka.
Zoologie
Dančí a mufloní obora ve Služovicích
V bývalém vojenském objektu u Služovic se skrývá obora s chovem dančí
a mufloní zvěře. Zvířata se zde cítí jako ve volné přírodě.
Uprostřed Jaroslav Laryš s přáteli, které provází oborou.
Po roce 1990 lesík mezi Služovicemi a Hněvošicemi
opustili vojáci. Oplocený a náletovými dřevinami zarostlý
lesní remízek se stal vhodným místem pro farmový chov
spárkaté zvěře. Celý tento prostor, který patří obci
Služovice, si vzal do pronájmu pan Jaroslav Laryš z Hněvošic
a začal zde chovat dančí a mufloní zvěř. Na počátku
současného stáda, ve kterém po šesti letech je 60 daňků
a 20 muflonů, byly dvě březí samice muflona, dva samci
daňka a dvě samice.
Prostředí obory je podél plotu z betonových dílů, je
zarostlé náletovými dřevinami, mezi nimiž jsou vrba jíva,
topol osika, bříza bělokorá, topol černý, javor mléč, javor
klen, dub letní, jasan ztepilý, střemcha obecná a javor
jasanolistý. Z jehličnanů je zde několik jedinců smrku
ztepilého. Z keřů je to bez černý a hloh obecný. Kromě
souvislé stromové zeleně jsou v oboře i volné loučky,
zarostlé bylinami. Na místech, kde se chovaná zvěř zdržuje,
je půda pohnojena a roste zde kopřiva dvoudomá, která je
zvěří následně spásána.
Problémem je přístup chované zvěře k vodě. Dešťová
voda se zachytává ze střech budov v oboře a v případě
potřeby se dováží v cisternách.
Obora v lesíku východně u Služovic.
V oplocení pozemku jsou již vzrostlé náletové dřeviny. Převládají zde
listnaté dřeviny. Terén je pěkně členitý s lesem a loučkami.
Berani muflona Ovis musimon
Daněk evropský nebo také skvrnitý Dama dama
Zoologie
To, co vám proběhne ve dne nebo v noci
přes cestu v lese, bývá často norník rudý
Norníka rudého Clethrionomys glareolus pozoroval a fotografoval Vladimír Baday.
První setkání s norníkem rudým jsme zažili s dětmi na letním táboře, když jsme tábor
demontovali. Našli jsme hnízdo s jeho mláďaty na přístupové cestě ke kuchyni,
která byla pokryta kvůli dešti deskami. Jak mohl založit hnízdo pod podlážkou,
po které denně procházely desítky dětí pro svačinu, oběd a večeři a to každý den
po dobu 14 dnů? Tak dlouho trval dětský tábor u Žimrovického splavu.
Pro všechny to byla obyčejná myš, kdežto pro biologa
Bohuslava Beneše ze Slezského zemského muzea to byl
norník rudý. Bohumil Beneš spolu s Františkem Gazdou
z Vítkova byli oba ornitologové, kteří děti na každoročních
přírodovědných táborech zasvěcovali do tajů života
drobných savců a ptáků. Na jejich programy se děti těšily.
Biologové přes noc rozmístili na několika místech zemní
pasti, do kterých se chytily myši a plši a potom během
dopoledního zaměstnání je ukázali dětem. Ty si sedly na
kameny kolem táboráku, který se ovšem zapálil až večer
a prohlížely si v klíckách chycenou myšici lesní, myšici
křovinnou, rejsky, plcha velkého i lesního a kromě nich
i norníka rudého.
Ještě jeden příběh norníka rudého uvádíme a ten svědčí
o tom, že člověk toho vidí v přírodě nejvíc, když se chová
tiše. Radim Sokol zažil setkání s norníkem v koruně stromu,
po kterém šplhal. Když odpočíval přitisknutý ke kmeni,
vyšplhal po jeho těle norník. Nejdříve po jeho noze, potom
po boku přes rameno a cestu ukončil z ruky opět na kmenu.
Možná by pokračoval až do výšky 30 metrů, jak se píše
v knize Savci České republiky. Je v ní popisován i život
tohoto drobného savce s rudým kožíškem na hřbetě, který
je v zimě tmavohnědý až rudý.
Žije v listnatém, smíšeném i lužním les. Nory si
vyhrabává pod listím. Je čilý ve dne i v noci, neupadá do
zimního spánku. Rozmnožuje se koncem února. Samice je
březí 19 až 20 dnů. Do kulovitého hnízda, vystlaného trávou
a mechem, rodí tři až šest holých a slepých mláďat. Mláďata
rychle rostou a brzy se sama mohou rozmnožovat. Mláďata
narozená na jaře již mohou mít začátkem léta vlastní
potomstvo. V přírodě se dožívá nanejvýš dvou let.
Od jiných hrabošů se odlišuje červenavě rezavým zbarvením na hřbetě.
Rezavá barva je výraznější v zimní srsti než v letní.
Má větší ušní boltce a dlouhé smyslové chlupy na čenichu - vibrisy.
Botanika
Topoly černé jsou stále vzácnější
V září jsme navštívili s MUDr. Jozefem Dovalou a jeho synem dendrologem
Ing. Ondrou Dovalou hájecké meandry, kde jsme již neviděli největší topol
černý v našem okrese. Druhý největší rostl nedaleko ještě loni.
U řeky se nachází i několik dalších vzrostlých jedinců
dnes už vzácných původních topolů černých. I jejich
přítomnost svědčí o vysoké hodnotě břehových porostů,
protože většinou nalézáme u našich řek pouze v řadách
vysazený topol kanadský. Přítomnost našeho černého
topolu svědčí o tom, že řeka byla v minulosti více přirozená
než dnes. Černý topol je totiž jeden z mnoha druhů, které
potřebují ke svému dlouhodobému přežití zachovalé a tedy
poměrně dynamické vodní toky s častými písečnými
a štěrkovými náplavami, protože jedině zde dokáže teto
strom klíčit a následně zdárně odrůstat.
Bohužel, úpravy vodních toků v minulosti a současnosti
prakticky vyřazují tento druh z naší krajiny. I řeka Opava je
i mimo zastavěné plochy běžně ohozená lomovým
kamenem a v podstatě zkanalizovaná, kdy se přirozené říční
procesy nedokážou uplatnit. Je dobovým paradoxem, že
topol černý se dnes přirozeně rozmnožuje prakticky
výhradně na sekundárních stanovištích vzniklých lidskou
činností, jako jsou třeba haldy v Ostravské pánvi. Naším
úkolem by neměla být likvidace posledních míst, kde tento
druh prosperuje, ale naopak jejich znovuvytvoření, které
v případě říčních toků znamená jen nezasahovat do jejich
přirozené dynamiky. Bylo by dobré zamyslet se nad tím, zda
výstavba hráze v Holasovicích, spojená s velkým kácením
starých břehových porostů, je efektivním protipovodňovým
opatřením nebo pouze přesouvá problém z Holasovic do
všech níže položených obcí včetně města Opavy.
Tento mohutný topol černý náporu větru odolal a stále ještě krášlí
chudý břehový porost u Hájeckých meandrů řeky Opava.
Poslední fotografie největšího topolu černého v Hájeckém meandru
Sestup k meandru kolem invazních rostlin netýkavky žlaznaté
a křídlatky japonské
Prví dva stromy se vzpřímenými větvemi jsou topoly černé,
ten třetí je topol kanadský. Škoda, že musí ustoupit plánované
protipovodňové bariéře.
Biokoridor
Součástí biokoridoru
jsou i v Městské sady v Opavě
Při představování zajímavých a hodnotných přírodních prvků v krajině podél českopolských hranic, kudy prochází "Biokoridor od arboreta k arboretu", jsme se již zmínili
o Arboretu Nový Dvůr, Stěbořickém rybníku a nyní představíme na biokoridoru další
místo, a to Městské sady v Opavě. Městské sady prošly rozsáhlou rekonstrukcí, která
obsáhla revitalizaci zeleně, městského náhonu a jezírek. Příští rok ukáže, zda výsadba
u náhonu a v jezírkách byla úspěšná. Zatím to vypadá, že byla.
Na severozápadním okraji města Opavy u řeky Opavy se
rozprostírá největší parkově upravená zelená plocha
Městské sady. Postavením střelnice v r. 1783 se k častějším
střeleckým soutěžím přidružily i lidové zábavy. Od roku
1797 se datují první výsadby okrasného parku, který vznikal
v duchu přátelství a svornosti, jak hlásal nápis na módním
kruhovém templu, který zde stál do r. 1798 do 1845, kdy byl
pro zchátralost zbořen. Jeho místo zaujala bohyně Ceres,
bronzová socha, která původně zdobila Dolní náměstí
a dnes shlíží na ulici Ostrožnou před budovou bývalé banky.
Park se stává místem hojně využívaným k odpočinku
a zábavě. Přes snahu vysadit zde i exotické dřeviny,
základem parku zůstaly domácí druhy - lípy a topoly se
sloupovitou korunou. Na konci 19. století se začínají v parku
rozvíjet i sportovní aktivity jako jezdectví, cyklistika, tenis,
plavání v koupališti. Přesto park zažíval období většího
zájmu i opomíjení. Park byl často zaplavován povodněmi
a po provedené regulaci v letech 1908-1912 padla za oběť
velká část parku. Podél upravené řeky vznikla promenáda
s lavičkami.
Při celkové rekonstrukci sadů v 70. letech 20. století
došlo k celkovému prosvětlení při zachování tří hlavních
alejí a byla upravena i jezírka.
Perlou Městských sadů je překrásné koupaliště,
architektonická památka z r. 1930 - 1931 dle projektu Otto
Reichnera. Kompozice areálu je inspirovaná pravidelnou
italskou zahradou. Za dětským brouzdalištěm se sochou
vodníka jsou ještě původní nádherné exempláře borovice
černé a tisu červeného.
V rámci kompletní revitalizace Městských sadů v Opavě
na přelomu let 2011 a 2012 musela být z bezpečnostních
důvodů odstraněna řada přestárlých a nemocných stromů.
Ty jsou pochopitelně z ekologického a ochranářského
hlediska velmi vzácné a v přírodě důležité, protože jsou
domovem a životním prostředím pro řadu vzácných druhů
organizmů. Statutární město Opava proto zvolilo náhradní
řešení záchrany těchto živočichů - broukoviště. Kmeny
a silné větve z odstraněných stromů byly zapuštěny do země
a dosypány dřevěnou štěpkou, která bude doplňována.
Takto vybudovaná broukoviště poskytují různorodé
prostředí nejen pro bezobratlé, ale také pro drobné
obratlovce, houby, mechy a lišejníky.
Volnočasové aktivity v současnosti
Tři stanoviště - Houby, Brouci, Ptáci s informačními tabulemi jsou užitečnou
zastávkou pro všechny návštěvníky.
Relaxace u revitalizovaných jezírek
Pro pokračování klikněte ZDE
Pro pokračování klikněte ZDE
Pro pokračování klikněte ZDE
Model Sluneční soustavy
Představujeme model Sluneční soustavy
Saturn naleznete na úpatí pahorku pod kostelem sv. Petra a Pavla v Jaktaři.
Znázorňuje ji dvaceticentimentrová koule.
Saturn v pravých barvách na snímku sondy Voyager 2 (1981)
Saturn je podobný Jupiteru. V jeho atmosféře můžeme
rovněž sledovat tmavé a světlé pásy a dokonce i oválné
skvrny. Jeho hustota je než mávoda, takže v obrovském
oceánu vody by Saturn "plaval" na hadině. Zřejmě nemá
pod atmosférou žádný kamenitý povrch. Nitro Saturna
bude velmi podobné Jupiteru.
Nejnápadnější ozdobou Saturna jsou jeho prstence.
Protože to není ozdoba ledajaká, najdeme Saturn často na
různých kresbách a fotografiích. Zvláště zajímavý pohled na
prstence poskytly sondy Voyager. Jsou to tisíce drobných
prstýnků tvořených kousky hornin, pokrytých ledem.
Většina částic prstence má průměr kolem jednoho metru.
Každý úlomek, každé zrníčko prstence spořádaně krouží
kolem své mateřské planety. Prstence mají průměr 400 000
km, ale jsou silné pouhé desítky metrů!
Největší přirozený satelit, Titan, je srovnatelný
s jupiterovými měsíci a je také větší než planeta Merkur.
Astronomové se domnívají, že tento měsíc je tvořen
horninami a ledem. Má hustou atmosféru složenou
u dusíku a metanu.
Kostel sv. Petra a Pavla založen olomouckým biskupem v 1. pol. 13.
stol. na místě staršího hradiska. Původně ranně gotický objekt
barokizovaný v 80. letech 18. stol. Dochovaná je gotická sakristie
a v presbytáři sedile ze 14. stol.
Slezské statky v Jaktaři s barokními prvky.
Rozhovor
Pozvání do Arboreta Moravské brány
v polské Ratiboři
S naším přítelem, bývalým primátorem polské Ratiboře Andrzejem Markowiakem,
jsme navštívili ředitele ratibořského Arboreta Moravské brány pana Huberta Kretka.
Nejdříve jsme hovořili o mladé historii Arboreta a záměrech této vzdělávací a vědecké
instituce i o možné spolupráci s Naturou Opava. Potom jsme se vydali na jeho
prohlídku. Rozsáhlé území Arboreta má 162 ha. Objevili jsme malou zoologickou
zahradu - Minizoo a Kouzelnou zahradu s bludištěm z živých plotů. V Arboretu jsou
vytvořeny dvě naučné stezky - dendrologická a ekologická. Kromě toho je zde
i mnoho jiných zajímavostí. Panu Hubertu Kretkovi jsme položili několik otázek.
Arboretum Moravské brány je velmi mladé. Můžete
nám říci, kdy bylo založeno a kdo se o založení zasloužil?
Arboretum "Moravská brána" bylo založeno teprve
v roce 2000 v lese, kde se choval v minulosti dobytek. Les
patří od roku 1928 městu Ratiboř. O vznik Arboreta se
největší měrou zasloužil bývalý primátor Ratiboře pan
Andrzej Markowiak.
Arboretum bylo založeno především s cílem chránit,
udržovat a obohacovat biodiverzitu oblasti, kde je údolí
Moravská brána. Moravská brána je centrem transferu
mnoha rostlinných a živočišných druhů. Právě proto
územím Arboreta vede biokoridor přes Moravskou bránu
do údolí Odry v severojižním směru a Arboretum se tak
stalo v této krajině nejvýznamnějším stanovištěm.
Čím je Arboretum zajímavé, na co návštěvníci mohou
těšit?
Největší hodnotou Arboreta je les sám o sobě, který se
mění v průběhu ročních období. V současné době je
hospodářská činnost omezena a výhradně zaměřena jen na
péči o přírodu a přirozenou obnovu lesa. Návštěvníci zde
mohou sledovat všechny přirozené biologické procesy,
které slouží k obnově lesních společenstev.
Máme zde složitou diverzifikovanou síť udržovaných
silnic, lesních cest a pěšin. Snažíme se o to, aby zde
návštěvník našel místa klidu, kde by si mohl odpočinout od
denního shonu a relaxovat v kontaktu s přírodou. Trávit čas
v pravém slova smyslu, "sám" s přírodou.
Kromě toho zde nalezne tři rybníky s mokřady, osázené
vodními rostlinami. V Minizoo pozná některé zástupce naší
i cizí fauny. Jsou zde k vidění i sbírky trvalek, lilií a plaménků
nejrůznějších druhů a barev.
Perlou Arboreta je "Kouzelná zahrada" - bludiště z živých
plotů, které je zdobeno výsadbou rododendronů,
japonských třešní a javorů, palem a jiných stromů a keřů.
Pro milovníky historie mohou být zajímavé tři Stanowské
rokle z raného středověku, stejně jako zbytky bunkrů z
druhé světové války.
U hlavní brány je vytvořena replika středověkého hradu
- místo pro historické slavnosti s rytířskými souboji.
Ředitel Arboreta Moravské brány v Ratiboři Mgr., Ing. Hubert Kretek.
Ředitel Arboreta Hubert Kretek si Andrzejem Markowiakem
si prohlížejí poslední květ ibišku.
V Arboretu je vybudována naučná ekologická stezka,
která plní vzdělávací úkol. Jak a kým je využívána?
V Arboretu jsou vytvořeny dvě naučné stezky:
ekologická a dendrologická. Na ekologické stezce je žákům
a studentům vysvětlována ekologická funkce lesa. Získávají
tak informace o lesních a nelesních rostlinách a formují si
svůj vztah k lesu.
Na dendrologické naučné stezce jsou seznamováni
s cizími a původními druhy stromů a keřů. Stezky využívají
ke studiu a vzdělávání nejrůznější skupiny dětí od
mateřských škol po střední školy.
Lákadlem je Mlýnské kolo na Šuvarovém rybníku.
Můžete nám jej popsat?
Mlýnské kolo je na jednom ze tří rybníků v Arboretu,
a to na "Szuwarowém vzdělávacím rybníku". Bylo
spolufinancováno z fondu pro regionální rozvoj na ochranu
životního prostředí a vodního hospodářství. Představuje
jednu z možností využití obnovitelných zdrojů energie, a to
potenciální energie vody. Vodní kolo má průměr 120 cm
a nachází se na hrázi mezi horní a dolní části rybníka. Je
vybaveno generátory a tímto způsobem se potenciální
energie vody přeměňuje na elektrickou. Vytvoření
stanoviště s mlýnským kolem dokazuje, jak se dá využívat
přírodní bohatství a síla vody jako obnovitelného zdroje
energie.
V ratibořském Arboretu jsme obdivovali úžasně
vzrostlý a přirozený les a rybníky. Mohl byste tento les
popsat?
Replika středověkého rytířského hradu.
Vstup do obory, ve které se nachází Arboretu Moravské brány a zoologická zahrada.
Tento prostor nebyl nikdy zcela odlesněn, proto zde
mohlo přežít a uchovat mnoho vzácných lesních organizmů.
Zvláště pozoruhodné jsou fragmenty starých habrových
lesů starších více než dvě století s charakteristickými druhy
stromů a podrosty. Najdeme zde vzácné rostliny, jako jsou
lilie zlatohlavá Lilium martagon, přeslička obrovská
Equisetum telmateia, čemeřice zelená Veratrum
lobelianum, lýkovec jedovatý Daphne mezereum
a především hvězdnatec zubatý Hacquetia epipactis.
V minulosti, s cílem zvýšit produkci dříví, byly v lese
často vysazené jehličnany - borovice, smrky a také zde byla
zavedena výsadba cizích druhů - dub červený Quercus rubra
a trnovník akát Robinia pseudoacacia. Až do nedávné doby
zde převažovaly smíšené lesy. V současné době jsou
jehličnaté druhy stromů nahrazovány vhodnějšími
listnatými stromy. Les je přeměňován a pomalu se vrací do
původní přirozenosti. Dominantními dřevinami jsou
borovice lesní Pinus sylvestris, dub letní Quercus robur
a dub cesmínolistý Quercus ilex, dub zimní Quercus petrea,
lípa srdčitá Tilia cordata, habr obecný Carpinus betulus, dub
červený Quercus rubra, javor mléč Acer platanoides
a modřín opadavý Larix decidua.
Nemohli jsme přehlédnout zoologickou zahradu, co
v ní můžeme vidět?
V areálu Arboreta Moravská brána se nachází Minizoo,
která je stále největším lákadlem pro návštěvníky lesa a to
nejen rodiny s malými dětmi. V sedmi voliérách a ve čtyřech
ohradách můžete vidět ptáky a savce, reprezentující různé
biotopy.
Součástí arboreta je i malá zoologická zahrada.
Najdete zde vedle smíšeného lesa i rybníky, jezírka
i vodní plochy.
Arboretum je místem setkání botaniků a ochránců přírody nejen z Ratiboře a Opavy, ale z celé Evropy. Na této konferenci,
zaměřené na biodiverzitu Moravské brány se sešli odborníci z opavského okresu vedení tehdejším ředitelem Arboreta v Novém Dvoře
Miroslavem Frankem, který je na fotografii třetí zleva v dolní řadě. Po jeho levé ruce stojí Stanislav Kretek, ředitel Arboreta Moravské brány
v Ratiboři. V této řadě jako první zleva je současný prezident města Ratiboře Lenk. Fotografie ze září 2009.
Největší zájem je o shetlandské poníky a velmi sociální
osly. Velmi atraktivní jsou také pávi a labutě Cygnus color.
Ve voliérách jsou ptáci z řádu hrabaví galliformes a to
bažant obecný Phasianus colchicus, bažant zlatý
Chrysolophus pictus, bažant stříbrný Lophura nycthemera
a páv korunkatý Pavo cristatus. Dále jsou tam kachnička
mandarínská Aix galericulata, kachnička karolínská Aix
sponsa, kachna divoká Anas platyrhynchos, a předek
domácích hus - husa velká Anser anser. V Minizoo jsou
i papoušci nymfy Nymphicus hollandicus, poštolka obecná
Falco tinnunculus a mnoho dalších zvířat. Minizoo je
nejoblíbenějším místem pro naše nejmenší návštěvníky.
Mezi vyhledávaná místa v Arboretu je tzv. "Začarovaná zahrada.“ Místo, které prezentujete družební
města a středověký rytířský hrad. Můžete nám o tom
něco říct?
"Začarovanou zahradu" tvoří věčně zelené bludiště.
2
Připomíná květ o rozloze přibližně 11.000 m . Myšlenkou
a úmyslem bylo obohatit sbírky rostlin, typické pro Slezsko
a informovat o rostlinách obecně. Podél plotu je sbírka
některých z původních šedesáti druhů rostlin, které se
vyskytují v tomto lese. Můžeme obdivovat jak rostliny
zdánlivě všední - vlaštovičník větší, kozlík lékařský, chrpu
luční, pryskyřník plazivý, stejně jako vzácné a chráněné.
Roste zde česnek medvědí, který je jedlý, konvalinka vonná,
kopytník evropský, upolín evropský a především vzácný
hvězdnatec zubatý, symbol Arboreta. Do výsadby v kolekci
jsou včleněny i další rostlinné druhy stromů a keřů v různých
variantách - rododendron, magnólie, javor, třešeň a mnoho
dalších.
Ústřední alej návštěvníka přivede ke "kamennému
kruhu", který byl vytvořen po vzoru tradičního kruhu
slovanských národů.
Ulička je tvořena buky, které připomínají partnerská
města Ratiboře - Opavu, Kaliningrad, Leverkusen, Roth,
Tyśmenice, Kedzierzyn-Kozle, Villeneuve d`Ascq, Zuglo.
U hlavní brány zámku byla vytvořena replika opevněného
středověkého hradu. Vchod do hlavní brány s věží je chráněn
příkopem, nad kterým vede most. Do hradu se dostanete po
schodech až na místa, kde byli obránci hradu. V minulosti
hrad bránili jen luky, sekerami a meči. Nyní zde probíhají
rytířské turnaje a přednášky z historie. Můžete si zde
prohlédnout i zajímavé obléhací stroje.
Arboretum je nejen vzdělávací instituce, ale současně
i vědecká. Určitě provádíte vědecký výzkum. Mohl byste
nám o něm něco říct?
V Arboretu sledujeme výskyt vzácných a chráněných
druhů rostlin a živočichů a zabýváme se ekologií lesa. Náš
výzkum zahrnuje studium přirozené obnovy lesa,
porovnáváme současné změny na odlesněných plochách se
stavem v minulosti.
V posledních letech se potýkáme s nedostatkem vody,
jaká je situace ve vašem Arboretu?
V Arboretu nemáme větší problémy s vodou. Území je
napájeno několika potoky a jako rezervoáry využíváme
rovněž již zmiňované rybníky. V posledním roce jsme však
měli problém s extrémním suchem v létě. Sucho bylo patrné
i v lese - stromům a keřům začaly opadávat listy a mnoho
dřevin odumřelo. Vyschla dokonce i podmáčená místa
lesních bažin! I přes pravidelné zavlažování jsme
zaznamenali velké ztráty v umělých výsadbách, a to zejména
v části "Kouzelné zahrady.“ Věříme, že nás v dalších letech již
tak extrémní sucho nepotká!
Odpovídal: ředitel Arboreta Hubert Kretek
Prosincový kvíz
Ověřte si své znalosti
Testové otázky
1) Kteří savci nepatří mezi hlodavce?
rejsec vodní, myš domácí, hraboš polní, myšice
temnopásá, ježek západní
2) Který hlodavec upadá do zimního spánku?
bobr evropský, myšice lesní, křeček polní
3) Čím se živí hlodavci?
Jsou masožravci, jsou býložravci, živí se výhradně
hmyzem
4) Co vyrůstá beranům muflona na hlavě?
paroží nebo rohy
Rozhodnutí o správnosti
8) Typickým znakem křečka polního jsou dobře
vyvinuté lícní torby.
Ano
Ne
9) Daňci a mufloni jsou sudokopytníci.
Ano
Ne
10) Roh je útvarem stálým, který není shazován
a každoročně vyměňován jako paroží.
Ano
Ne
Jak se jmenují tyto ryby?
A
5) Co vyrůstá samcům daňka na hlavě?
rohy nebo paroží
Spojovačky (spoj pojmy, které spolu souvisí)
B
6) Daněk - rohy
Výsledky listopadového kvízu:
Testové otázky: 1 lusk 2 bobule, malvice, peckovice 3 pomolog
4 oves 5 fazol, jabloň
Spojovačky: 6 suchý nepukavý plod 7 dužnatý plod
C
Rozhodnutí o správnosti: 8 ano, 9 ano, 10 ano
Poznáte, co je na obrázku: A klen B babyka C mléč
Omalovánka
Své odpovědi nám můžete zasílat na adresu: [email protected]. Budete zařazeni do soutěže.
Správnost odpovědí si budete moci zkontrolovat v dalším čísle měsíčníku.
Dárky, které skončily nakonec jinde
Blížil se Štědrý večer. Venku byla brzy tma, jen hvězdičky s měsíčkem svítily. Tatínek s maminkou poslali děti do
dětského pokoje, aby si uklidily hračky. "Tak, děti tu teď nejsou, tak já skočím k Novákovým a přinesu ty “dárky", maminko.
Dveře cvakly a tatínek odešel. U Novákových si totiž nechali dárky pro Jeníčka a Mařenku. Chtěli děti překvapit, takže ty
ani netušily, co jim rodiče koupili. Byla to kočička Micka a pejsek Brok. Oba byli ještě malinkatí, koťátko a štěňátko.
Tatínek zazvonil a čekal, až mu Novákovi otevřou. Uvnitř se ozvaly kroky a hlas pana Nováka: "Počkejte chvíli a dejte
pozor, ať nezašlápnete Broka". Tatínek pozdravil a vešel do jejich bytu. Nejdříve slyšel vrčení pejska, který stál před panem
Novákem a jakoby ho chtěl bránit. Na gauči seděla paní Nováková a na klíně měla kočičku Micku. Kočička předla, tiše
vrčela nebo bručela? To kočičky dělají, když je jim dobře. Bylo vidět, že jsou obě zvířátka spokojena. Když tatínek řekl, že si
přišel pro ty “dárky”, měla babička i dědeček hned smutek v očích. Dokonce babička uronila slzu a pohladila Micku. Když
tatínek viděl, jak se mají Brok a Micka u Novákových dobře, řekl: "Vidím, že jsou zvířátka v dobrých rukou, tak si je
nechejte. Jen mi prozraďte, proč nejsou v kůlně, jak jste říkali?” "To jsme si mysleli také, ale brzy nám jich začalo být líto
a tak jsme je přinesli domů. Pejsek se přece potřebuje proběhnou a jít na záchod, stejně jako Micka. Potřebují se také
najíst a napít, nejsou to plyšové hračky, které můžete, když vás omrzí, zavřít do skříně," řekl pán Novák.
Tatínek si teprve teď uvědomil, že to děti ještě nevědí a byl velmi rád, že Brok a Micka zůstanou u Novákových
a spokojeně šel domů. Ve dveřích se otočil a zeptal se: "Jak jste věděli, že se kočička jmenuje Micka a pejsek Brok?".
"Protože na klecích byla napsaná jejich jména," odpověděli současně.
"Ale, kde teď seženeme nějaké dárky?" hořekovala doma maminka, když tatínek oznámil své rozhodnutí. "Neboj, já už
jsem koupil Jeníčkovi brusle na narozeniny, které má za měsíc," řekl tatínek. Maminka se usmála, protože měla také tajně
připravený i jiný dárek pro Mařenku.
Jsme nezisková organizace, které se od roku 1992 zabývá vzděláváním, ekologickými službami, péčí
o přírodu, publikační činností a osvětou. Naším krédem je - "učit o přírodě v přírodě". V našem týmu
pracuje řada odborníků jako: ekologové, hydrobiologové, botanici, dendrologové, mykologové, zoologové,
entomologové, herpetologové, krajinní ekologové, geografové, pedagogové, zahradní architekti,
geologové, ekotoxikologové, fotografové, grafici a odborníci v IT, lesníci, zahradníci…
Městům, obcím a organizacím nabízíme odborné služby a poradenství v oblastech vzdělávání
a prezentace regionu (naučné stezky, publikace). Poradíme v otázkách ochrany přírody a krajiny,
rozvoje venkova, získávání dotací, výzkumu a v oblasti posuzování vlivů na životní prostředí.
Naše projekty jsou velmi populární. Vyznačují se originálním přístupem a pojetím a precizním
grafickým zpracováním. Informace jsou na: www.natura-opava.org
Natura Opava - Czech Republic
E. Beneše 30, 747 05 Opava
tel: 00420 737 322 616
e-mail: [email protected], web: www.natura-opava.org
facebook: www.facebook.com/naturaopava