ze_vzduchu_na_zem

Ze vzduchu na zem
(a pak znovu do vzduchu)
Před nedávnem získala firma
Raytheon kontrakt v hodnotě více než
120 milionů dolarů, v jehož rámci vyvíjí pro americkou armádu a námořní
pěchotu nový lehký pozemní mobilní
raketový protiletadlový systém zatím
známý jako SLAMRAAM. Jeho charakteristickým rysem je využití standardních leteckých protiletadlových
řízených střel AIM-120 AMRAAM,
které jsou umístěné na terénním vozidle „Hummer“ (HMMWV).
54
M
yšlenka využití osvědčených leteckých protiletadlových řízených střel
v pozemních systémech protivzdušné
obrany není nová. Nejznámější je bezpochyby americký systém M48 CHAPARRAL z druhé
poloviny 60. let, který využívá letecké řízené
střely SIDEWINDER s pasivním infračerveným
naváděcím systémem. Čtveřice těchto raket je
instalována na otočném odpalovacím zařízení, které je umístěné buď na lehkém pásovém
podvozku nebo na kolovém přívěsu. Kromě toho vznikla i námořní verze. Princip činnosti je
vzhledem k použitým samonaváděcím řízeným
střelám relativně jednoduchý. Za denních podmínek dostává obsluha informace o blížícím
se cíli z vhodného přehledového radiolokátoru, nebo jej operátor sedící v kabině otočného
odpalovacího zařízení vyhledává vizuálně. Pro
ztížené povětrnostní podmínky nebo noc je
u modernizovaných verzí k dispozici termovizní
zaměřovač FLIR. Operátor tedy otočí odpalovací
zařízení do směru přibližujícího se cíle. Aktivuje
jednu ze čtyř ŘS, jejíž infračervený detektor
začíná vyhledávat zdroj tepelného vyzařování.
Okamžik, kdy hlavice zachytila cíl, mu podobně
jako pilotům u stíhacích letounů oznámí akustický signál. Operátor pak ŘS odpálí. Raketa
SIDEWINDER se na cíl navádí autonomně a operátor může okamžitě začít vyhledávat další cíl.
Za minutu dokáže CHAPARRAL odpálit všechny
čtyři rakety. Znovunabití systému trvá 5 minut.
Pravděpodobnost zásahu cíle letícího rychlostí
do 300 m/s se u prvních verzí raket SIDEWINDER
pohybovala okolo 50 %. Později se tato hodnota
zlepšila, protože CHAPARRAL jednoduše dostal
nové verze leteckých raket AIM-9.
Z výzbroje americké armády byl CHAPARRAL
již před časem vyřazen a nahrazen lehčím
kompletem AVANGER. Ten využívá obdobnou
koncepci s kabinou operátora v otočném odpalovacím zařízení s 8 řízenými střelami STINGER
a 12,7mm kulometem. Systém CHAPARRAL však
ještě dnes využívá nejméně 7 zemí, mezi kterými
například nechybí Izrael, Egypt nebo Tchaj-wan.
Navrhovaná verze systému CHAPARRAL na podvozku raketometu MLRS zůstává nerealizována.
Na snímku v titulku je původní standardní samohybné provedení.
Samohybná pásová plovoucí verze má bojovou hmotnost 13 000 kg. Raketa je 2,9 m
dlouhá, má hmotnost 86 kg, má maximální dálkový dosah 9000 m, výškový dosah do 3000 m
a cíle ničí bezkontaktním zapalovačem vybavená 12,5kg bojová hlavice.
Vyvíjený lehký americký SLAMRAAM
NASAMS
a nová generace
Hlavní nedostatek systému CHAPARRAL
představuje malý účinný dosah, který vzhledem
k použitému typu ŘS nelze příliš zlepšit. Tuto
možnost přinesl až nástup leteckých protiletadlových ŘS středního dosahu. Jako první se
objevily italské systémy SPADA a švýcarské
SKYGUARD/SPARROW. Oba využívají americké letecké ŘS SPARROW s poloaktivním
radiolokačním naváděním. Švýcarský komplet přebírá originální americkou verzi, italský
SPADA sice obsahuje řízené střely ASPIDE, ale
i ty vznikly od typu SPARROW. Systém SPADA
kromě Itálie využívá i Thajsko, konkurenční
SKYGUARD/SPARROW zavedlo do výzbroje
jednotku tvoří přehledový RL na jednoosém přívěsu, mobilní středisko pro koordinaci palby
a tři šestinásobná odpalovací zařízení. Každé
z nich je umístěno na terénním nákladním automobilu 6 x 6, avšak odpalovací zařízení lze z něj
poměrně rychle sejmout a jednoduše instalovat
do vhodného terénu. Operační použití vypadá
následovně: Před odpálením se do naváděcího
systému zvolené ŘS vloží předběžná poloha přibližujícího se cíle. Do tohoto prostoru pak řízenou střelu v první fázi letu navádí její palubní
inerciální systém. Po dosažení této oblasti začne
pracovat malý RL v přídi, který začne vyhledávat cíl a po jeho zachycení na něj ŘS navede.
Protože se po odpálení řízená střela AMRAAM
navádí na cíl již zcela sama, může NASAMS
rychle působit proti velkému množství cílů současně. Systém využívá řízené střely AMRAAM
verze AIM-120B/C, které jsou 3,65 m dlouhé,
mají hmotnost 156 kg (z čehož 20 kg připadá na
bojovou hlavici) a dosah při odpálení ze země
více než 20 000 m.
Další a zatím nejnovější aplikace řízené střely
AMRAAM je u v úvodu zmíněného lehkého mobilního systému protivzdušné obrany SLAMRAAM
(Surface Launched Advanced Medium Range
Air-to-Air Missile). První informace o něm se
Odpalovací zařízení norského systému NASAMS
Řecko, Egypt, Kuvajt a Tchaj-wan. Pro úplnost
je ještě třeba zmínit Španělsko a Kypr, které využívají jakousi kombinaci obou systémů – tedy
SKYGUARD s ŘS ASPIDE.
Zájem konstruktérů na sebe upoutává i následující generace amerických leteckých řízených střel středního dosahu AIM-120 AMRAAM
s aktivním RL naváděním. Tato zbraň tvoří základ norského pozemního systému protivzdušné
obrany NASAMS (Norwegian Advanced Surface-to-Air Missile System), který byl zaveden do
výzbroje v druhé polovině 90. let. Palebnou
objevily v polovině 90. let, a tehdy byl znám
ještě jako HUMRAAM. Perspektivním uživatelem se měla stát americká námořní pěchota,
která před koncem minulého desetiletí provedla zkoušky a specifikovala operační požadavky. Důležitý impulz, který přinesl urychlení
tohoto programu, znamenal zájem americké
pozemní armády (US Army) na pořízení podobného systému jako HUMRAAM. Sloučení požadavků obou složek ozbrojených sil USA vyústilo
v SLAMRAAM.
55
Palebné vozidlo a řídicí centrum s přehledovým RL izraelského systému SPYDER
Jeho prototyp jako nosič využívá terénní
automobil HMMWV ve verzi M1097, na jehož
ložném prostoru je namontována pětice standardních vypouštěcích lišt řízených střel
AMRAAM převzatých z letounu F-15. Před použitím se vypouštěcí zařízení nastaví na náměr
přibližně 30° a zamíří se s ním do přibližného
směru předpokládaného příletu cíle. Další použití je obdobné jako u systému NASAMS. Na
rozdíl od něj je však SLAMRAAM podstatně
lehčí a snadněji přepravitelný. Vozidlo M1097
má vlastní hmotnost necelých 2700 kg, dalších 1140 kg připadá na odpalovací zařízení
s 5 ŘS. Do výzbroje amerických ozbrojených sil
by se tento malý a za každého počasí použitelný
systém měl zavádět okolo roku 2006.
Izraelský SPYDER
Nejnovějším přírůstkem do kategorie pozemních systémů protivzdušné obrany využívajících
letecké ŘS je izraelský SPYDER, poprvé představený na letošní zbrojařské výstavě v Indii. Jeho
název (SPYDER – Surface-to-Air Python & Derby
Air Defense System) již naznačuje jeho určitou
charakteristiku, protože využívá řízené střely
dvou kategorií. Ve čtyřnásobném odpalovacím
zařízení na podvozku terénního nákladního automobilu 6 x 6 (například TATRA) jsou umístěny
dvě ŘS PYTHON 5 patřící do kategorie leteckých raket krátkého dosahu s IČ samonaváděcí
soustavou a dvě ŘS středního dosahu DERBY
s aktivním RL naváděním. V jednom odpalovacím zařízení jsou tedy rakety s oběma dnes
používanými způsoby navádění. Typ PYTHON 5
56
využívá nejmodernější vysoce citlivý IČ duální detektor (Imaging Infra Red)
schopný snímat prakticky
celou přední polosféru. Je
extrémně obratný (má 18
aerodynamických ploch)
a při vypuštění z letadla
dolet více než 20 000 m.
Jeho tělo se stejnou bojovou hlavicí i raketovým
motorem (avšak s větší náplní paliva) využívá i typ
DERBY, který má ale aktivní RL naváděcí systém
a účinný dolet více než
40 000 m. Systém SPYDER
tvoří mobilní řídicí jedFrancouzský systém VL MICA zatím na svého uživatele čeká.
notka, jejíž součástí je
přehledový radiolokátor
a až šest zmíněných paDva typy řízených střel má rovněž zatím
lebných vozidel. Jedná se o systém kratšího donevyráběný francouzský systém známý jako
sahu s velmi krátkou reakční dobou. Oba typy
VL MICA, který využívá letecké ŘS MICA
řízených střel lze použít jak ve standardním res IČ i aktivním RL naváděním. Na rozdíl od
žimu, kdy je ŘS odpálena proti zaměřenému cíli,
SPYDERu s otočným odpalovacím zařízením se
tak i „naslepo“ do předpokládaného prostoru,
u VL MICA počítá pouze se svislým startem říkdy je cíl zaměřen, až když je ŘS ve vzduchu.
zených střel. Zatím v přípravné fázi se nachází
V tomto případě jsou zpřesňující údaje na letící
německý projekt mobilního protiletadlového
raketě automaticky předávány prostřednictvím
systému, který počítá s upravenou verzí vyvídatového spoje.
jené letecké řízené střely nové generace IRIS-T
SPYDER má sloužit k ničení letounů, vrs IČ samonaváděním.
tulníků, střel s plochou dráhou letu, bezpilotních prostředků i některých typů přesně
naváděné munice. Jeho maximální dálkový
Foto: Lockheed Martin, MBDA, Rafael,
dosah je 15 000 m, minimální 1000 m. Výškový
Raytheon
rozsah použití je od 20 m do 9000 m.
Odpálení řízené střely AIM-120 z norského systému NASAMS
57