Doporučení pro zpracování bakalářské práce

Vysoká škola regionálního rozvoje
Doporučení pro zpracování bakalářské práce
Bakalářskou prací (BP) student prokazuje, že je schopen řešit a písemně prezentovat zadaný
problém a obhájit své vlastní přístupy k řešení. Bakalářská práce nemusí přinášet nové
vědecké poznatky, měla by však obsahovat vlastní přínos studenta k dosavadnímu stavu
zpracovávané problematiky. Student musí prokázat schopnost orientace v odborné literatuře a
práce s prameny a zároveň dovednost aplikovat teoretické poznatky při řešení konkrétních
úkolů.
Vypracování bakalářské práce je integrální součástí studijního programu, obhajoba
práce probíhá v rámci státní závěrečné zkoušky.
Rozsah bakalářské práce
Rozsah BP ovlivňuje vlastní téma a použité metody. Bakalářská práce má rozsah nejméně 40
normostran ve formátu A4. Přílohy se do uvedeného minimálního rozsahu nezahrnují.
Postup a harmonogram tvorby práce
 Student postupuje při zpracovávání BP podle pokynů, doporučení a instrukcí
vedoucího bakalářské práce.
 Nejdříve zpracuje teze práce, její strukturu a zformuluje cíle práce. Sestaví
harmonogram tvorby BP. Po jejich odsouhlasení vedoucím bakalářské práce pracuje
samostatně. V případě potřeby využije konzultací s vedoucím bakalářské práce.
Bakalářská práce obsahuje:
1. Titulní list (obsah a struktura titulního listu jsou uvedeny v samostatné příloze )
2. Prohlášení
Student vypracuje závěrečnou práci samostatně. Tuto skutečnost potvrdí čestným
prohlášením, které uvede ve spodní polovině samostatného listu a vlastnoručně podepíše s
udáním data.
Prohlášení může mít toto znění:
“ P r o h l a š u j i,
že jsem předloženou bakalářskou práci vypracoval/a zcela samostatně a veškerou literaturu a
další podkladové materiály, které jsem použil/a, uvádím v Seznamu použité literatury.“
Datum
Podpis
 Text lze upravit.
3. Poděkování
Poděkování je fakultativní, lze ho uvést pouze pokud souhlasí vedoucí práce, konzultant či
jiná osoba, která poskytla studentovi významnou pomoc.
Děkujte spíše jednotlivci (jednomu, dvěma), není příliš vhodné „rodinné děkování“
nebo vyjmenování většího počtu lidí, neboť v prohlášení uvádíte, že jste práci
zpracovali sami, rozsáhlý výčet lidí by toto tvrzení zpochybnil.
4. Obsah práce
Obsah práce je uváděn s čísly stran, dělí se většinou do tří úrovní. Struktura obsahu je
uvedena v samostatné příloze – vzor.
Je třeba sledovat číselnou návaznost kapitol a nadpisů, častá chyba vzniká zejména při
tvorbě automatického obsahu, následného doplňování kapitol a chybnou prací se styly.
5. Vlastní textová a grafická část práce
V úvodu student uvede cíl práce a nastíní postup možného řešení. Úvod je určen k
zasazení řešené problematiky do širšího kontextu a definování struktury práce. Musí
obsahovat zdůvodnění aktuálnosti zvoleného tématu, netriviální zdůvodnění výběru
tématu, nastínění problému, který bude v práci řešen, charakteristiku současného stavu
řešené problematiky a přehled nejvýznamnějších literárních pramenů, které jsou k
zadanému tématu zpracovány, a to včetně jejich autorů. Pokud student neodkazuje na žádné
dosavadní poznatky, má se za to, že celá práce a všechny definice, názory, teoretické i
praktické poznatky jsou originálem, který nelze s žádnými jinými poznatky srovnávat.
V každém případě musí úvod obsahovat kromě stanovení cíle práce i soubor vědeckých
metod, které k dosažení cíle budou využívány, včetně zdůvodnění jejich výběru. Úvod může
obsahovat i pracovní hypotézy – domněnky o stavu zkoumaného tématu, které bude student
v dalších kapitolách ověřovat, a které v závěru potvrdí nebo vyvrátí.
Další část úvodu prezentuje strukturální členění BP se stručnou charakteristikou
jednotlivých kapitol. Rozsah úvodu: 2 – 3 stránky.
Nejdůležitější částí BP je prezentace vlastní práce a přístupů k řešení - jádro práce.
Vlastní text práce by měl být členěn na teoretickou a praktickou část (členění odpadá,
nevyhovuje-li to charakteru zadaného tématu BP).
a) Teoretická část práce (cca. 20 stran) – popis a specifikace východisek řešeného
tématu, teoretické základy, analýzy, podklady pro řešení tématu – výstupy musí mít
přímou souvislost s následující praktickou částí. V této části je hlavní prostor pro práci
s literaturou. Text je nutné průběžně prokládat vlastním hodnocením či komentářem.
b) Praktická část práce (cca. 20 stran) – kreativní část práce. Student aplikuje
teoretické poznatky v praxi, vytváří „přidanou hodnotu“ a formuluje dílčí závěry. I zde
je žádoucí pracovat podpůrně s odbornou literaturou.
Student se ve své práci vyjadřuje stručně, odborně, slohově i gramaticky správně, používá
kratší, dobře srozumitelné věty; tzn. nepoužívá 1. osobu j.č.
Je třeba dávat pozor na pravopis, překlepy a styl jazyka.
Práce musí vyváženě obsahovat analýzu zadání, popis metodického přístupu k jeho řešení,
vlastní řešení, syntézu získaných poznatků a formulaci závěrů s vyznačením vlastního přínosu
a možných aplikací v praxi nebo ve výzkumu. Irelevantní odbočky od tématu jsou fatální
chybou.
I jednotlivé kapitoly by měly mít svůj úvod i závěr – přechod z kapitoly na kapitolu
musí být logický a plynulý, je třeba dodržovat obsahovou strukturu práce, která
v logických souvislostech směřuje k dosažení cíle práce. Kapitoly nesmí být
neuspořádané nebo poskládané z několika samostatných částí bez logické návaznosti
nebo souvislosti.
Opisování obecně platných zákonů, vyhlášek a nařízení je nežádoucí a považuje se za závadu
práce. Totéž se týká nadměrného rozsahu textu popisného charakteru.
Nesmí být převzat doslovný text, aniž by nebyl uveden odkaz (zdroj)! To
platí i pro parafráze. Každý uváděný údaj je třeba doplnit odkazy na literaturu, ze které je
informace přebírána. Je doporučeno čerpat z původních pramenů. Možné způsoby citací jsou
uvedeny v příloze č.1. Použití jiného způsobu citování je nepřípustné.
Všechny citované práce a odkazy musí být uvedeny v seznamu použité literatury.
Pokud student záměrně neuvedl seznam literatury a neodkazuje na žádné dosavadní poznatky,
má se za to, že celá práce a všechny její výsledky jsou originálem, který nelze s žádnými
jinými poznatky srovnávat. Je však třeba na tuto skutečnost upozornit hned v úvodu.
Je zcela nepřípustné kopírování textu z jiných zdrojů bez uvádění citací. Citované
pasáže je nutné prokládat vlastním textem – nelze složit celou jednu kapitolu pouze
z citací. Je žádoucí citovat i jiné než jen internetové zdroje. Zdroje uvedené
v závěrečném souhrnu musí mít odraz v citacích uvnitř textu BP.
Dílčí výsledky jsou uváděny přehlednou formou. Lze zařadit diskusi dosažených výsledků.
Každý z nich by měl být zdůvodněn nebo alespoň vysvětlen. Může být diskutováno i více
verzí interpretace.
Závěrem student stručně a maximálně konkrétně zhodnotí dosažené výsledky a jak byl
splněn cíl práce. Nemělo by se jednat o pouhé opakování toho, co lze najít průběžně v dílčích
částech textu, ale o vnitřně propojené shrnutí všeho, čeho bylo při studování a řešení dané
problematiky dosaženo, co se podařilo prokázat. Student se vrací k cílům a hodnotí, jak se mu
je podařilo splnit, resp. zdůvodnění, proč byly splněny pouze částečně. Pokud v úvodu práce
stanoví pracovní hypotézy, poukáže na to, jak se je podařilo potvrdit či vyvrátit. Navrhne
využití výsledků v teorii i praxi, příp. v rámci řešeného výzkumného úkolu. Naznačí další
možnosti a postupy bádání, které se nově otevírají a jež by vedly ke zdokonalení dosažených
výsledků. Rozsah závěru práce by měl být 2 – 3 stránky.
Do vlastního textu práce je nutné vkládat svoje hodnocení popisovaných skutečností,
analýzu, názory a doporučení. Např. vložíte-li SWOT analýzu, napište k ní vlastní
komentář, vložíte-li tabulku, zhodnoťte slovně její obsah apod.
Formální úprava BP
Práce musí být sepsána v elektronické podobě prostřednictvím textového editoru (procesoru),
s možným použitím všech jemu příslušných editorů a jiných aplikacích
 BP se píše nebo tiskne po jedné (pravé) straně papíru. Při psaní (tisku) se vychází
z ČSN 016910 z 1997 "Úprava písemností psaných strojem nebo zpracovaných
textovými editory". Sazebním obrazcem stránky textu, do kterého se umisťují i
obrázky a tabulky, je obdélník, jehož rozměry a pozice na papíru formátu A4 jsou
definovány rozměry okrajů stránky. Při psaní standardního textového dokumentu se
vychází z minimálního požadavku 60 znaků na řádce a 30 řádků na stránce, tj. 1800
znaků na stránce (tzv. normostrana). Tomu je třeba uzpůsobit velikost písma, vzhled
stránky, okraje a řádkování.
 Při psaní proporcionálními fonty nelze definovat stránku z hlediska počtu znaků na
řádce ani na stránce vzhledem k jejich různé šířce závislé na konkrétním písmenu.
Minimálnímu požadavku počtu řádek na stránce se však dá přiblížit např. při psaní
doporučeným patkovým fontem Times New Roman o velikosti 12 bodů a řádkování
1,5 řádků, resp. přesně 20 bodů, nastavením horního okraje 35 mm, dolního okraje 30
mm, levého okraje 35 mm a pravého okraje 25 mm.
 Mezery mezi odstavci se doporučují - jedním prázdným řádkem.
 Nadpisy větších částí textu od předcházejícího textu oddělujeme minimálně dvěma
prázdnými řádky, od následujícího textu jedním prázdným řádkem. Hlavní nadpisy
kapitol bývají o velikosti písma 20 nebo 24 bodů, nadpisy podkapitol libovolných
úrovní o velikosti 14 nebo 16 bodů, zpravidla bezpatkovým písmem, např. Arial.
Číselně neoznačené dílčí nadpisy můžeme psát na začátek odstavce, zvýraznit a
ukončit tečkou. Text pak následuje bezprostředně za nadpisem. Zvýraznění textu má
být v celé BP jednotné.
 Stránky práce číslujeme arabsky, přílohy číslovat můžeme, doporučuje se římsky.
Číslují se všechny platné stránky - první strana práce, prohlášení, poděkování a obsah
se nečíslují. Číslovat začínáme od první strany textu práce od čísla, ve kterém jsou
započteny i nečíslované úvodní strany (např. první očíslovanou stranou bude strana 7
= úvodní strana + prohlášení + 4 strany obsahu). Vlastní přílohy arabsky nečíslujeme,
tudíž poslední očíslovanou stranou práce bude „Seznam příloh“. Přílohy jsou řazeny
v pořadí uvedeném v „Seznamu příloh“.
 Číslování od strany X provedeme tak, že na konci textu na stránce, která předchází té,
kde chceme začít číslovat, vložíme konec oddílu: Vložit -> Konec -> Typy konce
oddílů -> Na další stránce Zobrazit -> Záhlaví a zápatí, překlikneme kurzorem do
zápatí a v liště „Záhlaví a zápatí“ klikneme na Vložit pole STRÁNKA V liště „Záhlaví
a zápatí“ klikneme na „Odkaz na předchozí“ (nad ohraničením zápatí zmizí nápis
„stejné jako minulé“ V liště „Záhlaví a zápatí“ klikneme na „Formát čísel stránek“ ->
„Začít od“ a vepíšeme číslo, od kterého chceme začít číslování (X). Na předchozí
straně ze zápatí odmažeme číslo stránky, které se tam automaticky také ukázalo.
Zavřeme záhlaví a zápatí -> a klikneme kamkoliv do textu na stránce.
 V textu obvykle sdružujeme odstavce do větších, obsahově souvisejících celků, běžně
označovaných jako kapitoly, části, oddíly apod.
 Způsob označování částí textů stanoví norma ČSN ISO 2145 „Dokumentace číslování
oddílů a pododdílů psaných dokumentů“. Úvod a závěr se nedoporučuje číslovat. Pro
označení kapitol a podkapitol se nejčastěji používá desetinné třídění. Na konci
číselného výrazu se tečka nedělá (např. 1.1.3). Používají se 3 (výjimečně 4) úrovně
nadpisů. Nadpisy kapitol první úrovně (Nadpis 1) se vždy píší na nový list. První
odstavec každé kapitoly, či podkapitoly je zapsán stylem Normální, který není zleva
odsazený. Po něm následující odstavce jsou pak zapsány vytvořeným stylem
Odsazený odstavec, který je zleva odsazený. Styl Odsazený odstavec je odvozen ze
stylu normální. Příklad členění a číslování kapitol je uveden v samostatné příloze BP vzor.
6. Obrázky, grafy, tabulky
Obrázky, grafy a tabulky tvoří výstupy výzkumu nebo dokumentují podmínky práce, použitý
materiál, postup či výsledky.
Obrázky, grafy a tabulky jsou v přiměřeném množství zařazeny buď přímo do textu,
nebo jsou součástí příloh. Vkládají se do stránek v elektronickém tvaru prostřednictvím
příslušných editorů. Průběžně se číslují a opatřují výstižným názvem nad grafickým prvkem a
přesnou specifikací zdroje původu pod grafickým prvkem. (Např.: NAD: Graf č. 1 – Vývoj
nezaměstnanosti v ČR v období 01-12/2010, POD: Zdroj: Věstník… . V případě vlastního
zpracování uvádějte jako zdroj dat: zpracováno autorem/autorkou).
Seznam obrázků, grafů a tabulek bývá uveden za obsahem práce, nebo za seznamem
použité literatury. Na všechna vyobrazení a tabulky musí být odkaz v textu.
U tabulek a grafů je třeba dbát na vyjádření územní specifikace (např. data platná pro
ČR), časové specifikace (data za období:…) a na správném označení jednotek (např.
v Kč, v tis. Kč apod.)
7. Seznam použité literatury
Způsoby strukturování bibliografických záznamů v Seznamu použité literatury jsou uvedeny
v příloze č. 2.
8. Přílohy
Přílohy by měly být svázány do vlastní diplomové práce. Při velkém rozsahu mohou tvořit
samostatný svazek.
Přehled příloh se uvádí v obsahu a za seznamem bibliografických záznamů a student
na ně upozorní v úvodu své práce (zejména pokud nejsou pevnou součástí práce). Přílohy se
odlišují většinou velkými písmeny abecedy (Příloha A, Příloha B apod.). Následuje název a
do závorky se uvede o jaký druh přílohy se jedná – obrázek, tabulka, graf, schéma apod.
9. Záznam o bakalářské práci (samostatný list)
Záznam o bakalářské práci obsahuje kromě dalších údajů název práce v českém a anglickém
jazyce, stručnou anotaci a klíčová slova v jazyce českém a anglickém
Název práce nemusí být zcela totožný se zadaným tématem, ale měl by vyjadřovat co
nejpřesněji obsah a zaměření.
V anotaci se uvede stručné shrnutí řešené problematiky, dosažené výsledky a možnosti
jejich praktického využití.
Uvádí se maximálně 5 – 10 klíčových slov, která vystihují obsah a odborné zaměření práce.
Odevzdání práce
Bakalářská práce se odevzdává ve dvou knihařsky svázaných exemplářích v pevných
deskách, kde obě tyto verze budou mít kapsu na CD-ROM, tzv. pošetku, ve které bude
bakalářská práce v elektronické verzi na nepřepisovatelném a popsaném CD - ROM
médiu. Vzor textu na deskách je uveden v samostatné příloze. Jeden výtisk spolu
s paměťovým mediem se uchovává v archívu VŠRR, druhý ve fondu Knihovny VŠRR.
Zároveň se BP při odevzdávání vkládá do databáze VŠRR pro zveřejňování závěrečných
prací. Místo, termín a způsob odevzdání je stanoven vyhláškou na úřední desce VŠRR.
Na CD – ROM se ukládají pouze 3 soubory:
1. bakalářská práce bez příloh ve formátu .doc
2. přílohy samostatně ve formátu .doc
3. kompletní bakalářská práce i s přílohami uložená ve formátu .pdf
- žádný z těchto souboru nesmí přesáhnout datovou velikost do 10 MB
Název souborů je tvořen podle následujícího schématu:
Příjmení_Jmeno_BP/Prilohy_Rok odevzdání.doc/pdf
Např.:
Novak_Jan_BP_2011.doc
Novak_Jan_Prilohy_2011.doc
Novak_Jan_BP_2011.pdf
Kritéria hodnocení bakalářské práce obsažená v posudcích
vedoucího práce a oponenta
 Vztah schválených tezí a výsledné práce
 Použité metody práce
 Struktura práce
 Splnění formálních a obsahových požadavků na bakalářské práce
 Relativní úplnost zpracovávané literatury ke zvolenému tématu
 Pochopení zpracovávané literatury
 Schopnost aplikovat prostudovanou literaturu
 Zvládnutí zvolené techniky zpracování materiálu
 Logičnost struktury práce
 Dodržení citační normy
 Oprávněnost a vhodnost příloh
 Jazyková a stylistická úroveň práce
 Grafická a formální úprava
 Samostatný přístup ke zpracování
 Zhodnocení možností teoretického či praktického využití práce
 Zhodnocení celkové úrovně bakalářské práce, správnost a využitelnost závěrů
Přílohy
1. Citace a metody citování literatury v závěrečných pracích
2. Strukturování bibliografických záznamů
1 Citace
a
metody citování
literatury
v závěrečných
pracích
Citace je krátká forma bibliografického záznamu umístěná buď v závorkách uvnitř textu
citujícího dokumentu nebo připojená jako poznámka na straně textu pod čarou, na konci
textu kapitoly nebo na konci celého textu dokumentu.
Dle normy ISO existují 3 základní metody citování:
1.1 Citování pomocí prvního údaje záznamu a data vydání, tzv.
Harvardský systém1
(často uplatňovaná metoda, doporučovaná pro zpracovávání závěrečných prací)
V textu citujícího dokumentu se do kulaté závorky uvede první údaj (příjmení autora nebo
první slova jména korporace nebo první slova názvu dokumentu, nemá-li dokument autora).
Jména i názvy se v závorce píší malými písmeny (1). Pokud se první údaj v textu již
vyskytuje, v závorce se uvádí jen rok vydání citovaného dokumentu (2). Výjimku tvoří
situace, kdy je jméno cizí autorky v textu počeštěno, v závorce se pak musí uvést příjmení
v originálním tvaru (3). V závorce se v případě potřeby může uvést i strana k přesnějšímu
označení umístění citátu nebo parafrázované myšlenky. Závorka může být umístěna na
jakémkoliv místě ve větě, je-li na konci věty, pak vždy před tečkou.
Pozn.: Místo kulatých závorek lze výjimečně použít i hranatých, a to především v případě,
kdy autor textu často používá kulatých závorek pro doplňující informace.
U dokumentů s více autory (3 a více) lze v citaci v textu uvádět příjmení pouze prvního autora
a připojit výraz „et al.“ nebo „aj.“ (4).
1
Příklady jsou doslovně převzaty nebo upraveny podle Bratková, 2008.
Mají-li dva nebo více dokumentů stejný první údaj i rok vydání, lze je rozlišit pomocí malých
písmen za rokem vydání bez mezery (2006a, 2006b, 2006c, …) (5). Stejným způsobem je
třeba rok vydání s písmenem uvést v seznamu bibliografických záznamů.
Příklady:
(1)
Někteří autoři poukazují na sociální důsledky rozvoje digitálních knihoven (Rowlands, 1999,
s. 195).
(2)
Greenberg (1998, s. 106) označil termín „digitální knihovna“ za oxymóron.
(3)
Problematikou digitálních knihoven se podrobně zabývala i Ch. Bergmanová (Bergman,
2003).
(4)
Autoři slovníku sociologických pojmů (Brumer et al., 2008, s. 365) definují tento výraz
následovně: „…“.
(5)
Autorka analyzuje komplex otázek týkajících se funkcí knihoven v minulosti a současnosti
(Bergman, 2003a, s. 169-208). Blíže také zkoumá knihovny z hlediska současných funkcí
(Bergman, 2003b).
V případě použití tzv. Harvardského systému se bibliografické záznamy v závěrečném
seznamu na konci dokumentu zásadně nečíslují a jsou uspořádány abecedně podle prvního
údaje a na druhé úrovni podle roku vydání (6).
Příklad:
(6)
BORGMAN, Ch. 2003a. From Gutenberg to the global information infrastructure.
Cambridge (Mass) : The MIT Press, 2003, 324 s. ISBN 0-262-52345-0.
BORGMAN, Ch. 2003b. The invisible library. Library trends. May 2003, vol. 51, issue 4, s.
652-674. ISSN 0024-2594.
ROWLANDS, I.; BAWDEN, D. 1999. Digital libraries. Libri. 1999, vol. 49, no. 4, s. 192202. ISSN 0024-2667.
1.2 Citování pomocí průběžných poznámek
(často uplatňovaná metoda, poměrně komplikovaná)
Za každým citovaným nebo poznámkovaným místem v textu se zapisuje číslice (v horním
indexu nebo v kulaté závorce na řádce), která se vztahuje k číselně řazeným poznámkám
uspořádaným podle pořadí jejich výskytu v textu. Pokud je jedna publikace citována vícekrát,
přiděluje každé další citaci příslušné nové číslo v poznámkách. Není však nutné, aby citace
obsahovala všechny údaje – lze uvést odkaz na číslo dřívější (poprvé uvedené) citace daného
dokumentu, ale s jiným vymezením stránek.
První citace určitého dokumentu má obsahovat potřebný počet údajů k zajištění vazby
mezi místem, na kterém se v textu cituje, a příslušným záznamem v seznamu bibliografických
záznamů. Požadováno je alespoň jméno autora (autorů) a název dokumentu doplněný
přesným vymezením stránek. Pokud uvedené minimum nepostačuje k identifikaci dokumentu
(více stejných autorů, názvů apod.), doplňují se údaje další. Údaje se oddělují pomocí
čárek (7).
Příklad:
(7)Text s číselnými odkazy:
Někteří autoři poukazují na sociální důsledky rozvoje digitálních knihoven25. Někteří26;27
označili termín „digitální knihovna“ za oxymorón28. Problematikou digitálních knihoven se
podrobně ve své monografii z roku 200329 zabývala Ch. Borgmanová30.
Citace v rámci číselně řazených poznámek (pod čarou na stránce textu, na konci
kapitoly, na konci dokumentu):
25. ROWLANDS, I., Digital libraries, s. 195.
26. GREENBERG, D., Camel drivers and gatecrashers, s. 106.
27. LYNCH, C., Where do w ego from here?
28. Termín „oxymóron“ (protimluv) znamená v lingvistice spojení slov, jejichž význam se
navzájem slučuje (například „živá mrtvola“, „svítání na západě“ aj.).
29. BORGMAN, Ch., From Gutenberg to the global information infrastructure.
30. Ch. Bergmanová je profesorkou informační vědy na Kalifornské univerzitě v USA.
Seznam bibliografických záznamů je uspořádán abecedně na konci publikace, záznamy
se nečíslují:
BORGMAN, Ch. From Gutenberg to the global information infrastructure. Cambridge
(Mass) : The MIT Press, 2003, 324 s. ISBN 0-262-52345-0.
ROWLANDS, I.; BAWDEN, D. 1999. Digital libraries. Libri. 1999, vol. 49, no. 4, s. 192202. ISSN 0024-2667.
Často citované dokumenty lze u první citace označit nějakým zkráceným výrazem, který je
identifikuje a který je pak použit v dalších citacích (8).
Příklad:
(8)
JUNGMANN, J. Josefa Jungmanna Historie literatury české, aneb soustavný přehled spisů
českých s krátkou historií národu, osvícení a jazyka. 2. vyd. Praha : České museum, 1849, s.
120 (dále citováno jako Historie literatury české).
…
69. Historie literatury české, s. 430.
Není-li na konci dokumentu uveden seznam bibliografických záznamů, je třeba uvádět
citace v rámci číselně řazených poznámek pod čarou, na konci kapitoly na konci dokumentu
uvádět se všemi údaji povinnými pro identifikování dokumentu (9).
Příklad:
(9)
29. BORGMAN, Ch. From Gutenberg to the global information infrastructure. Cambridge
(Mass) : The MIT Press, 2003, 324 s. ISBN 0-262-52345-0.
30. ROWLANDS, I.; BAWDEN, D. 1999. Digital libraries. Libri. 1999, vol. 49, no. 4, s.
192-202. ISSN 0024-2667.
31. BORGMAN, cit. 29, s. 208.
1.3 Citování pomocí číselných odkazů
(méně uplatňovaná metoda, pro závěrečné práce příliš se nedoporučuje)
Citace dokumentů se uvádějí v rámci textu v kulatých, popř. hranatých závorkách pomocí
číselných odkazů (číslo reprezentuje bibliografický záznam dokumentu jako celku)
zapisovaných v řádce. Citace dokumentů jsou uváděny v pořadí, v němž byly poprvé
uvedeny, celkový seznam bibliografických záznamů proto není uspořádán abecedně podle
prvních údajů bibliografických záznamů. Znamená to, že po sobě následujícím citacím
určitého dokumentu je přiděleno stejné číslo jako citaci první. Pokud je citována určitá věta či
odstavec, lze za číslo v kulaté závorce uvést příslušnou stranu nebo rozsah stran (10).
Příklad:
(10)
Text s citacemi:
Někteří autoři poukazují na sociální důsledky rozvoje digitálních knihoven (9, s. 195).
Někteří označili termín „digitální knihovna za oxymóron (20, s. 106; 12). Problematikou
digitálních knihoven se podrobně ve své monografii zabývala Ch. Bergmanová (5).
Seznam bibliografických záznamů na konci publikace, uspořádaný podle čísel citací:
5. BORGMAN, Ch. From Gutenberg to the global information infrastructure. Cambridge
(Mass) : The MIT Press, 2003, 324 s. ISBN 0-262-52345-0.
9. ROWLANDS, I.; BAWDEN, D. 1999. Digital libraries. Libri. 1999, vol. 49, no. 4, s. 192202. ISSN 0024-2667.
…
2 Strukturování bibliografických záznamů
2.1 Bibliografické záznamy tradičních tištěných dokumentů
2.1.1 Tištěné monografie
Příklady:
PEŠKOVÁ, Jaroslava. Role vědomí v dějinách a jiné eseje. Praha : Nakladatelství Lidové
noviny, 1988, 140 s. Knižnice dějin současnosti, sv. 5. Obsahuje bibliografické odkazy a
rejstřík. ISBN 80-7106-217-0.
POKORNÝ, Jaroslav; SNÁŠEL, Václav; KOPECKÝ, Michal.
Dokumentografické
informační systémy. 2. přeprac. vydání. Praha : Karolinum, 2005. 184 s. Učební texty
Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-1148-1.
Pokud je publikace uvedena též na internetu:
POKORNÝ, Jaroslav; SNÁŠEL, Václav; KOPECKÝ, Michal.
Dokumentografické
informační systémy. 2. přeprac. vydání. Praha : Karolinum, 2005. 184 s. Učební texty
Univerzity Karlovy v Praze. Dostupný také z WWW: <http://www.pedf.cuni..cz/dok/
info.pdf>. ISBN 80-246-1148-1.
Název publikace je uveden kurzívou. Příjmení se zapisuje vždy s velkými písmeny, křestní
jméno může být zapsáno i jen pomocí iniciály. Jména více autorů se oddělují středníkem
(starší norma používala čárku). Má-li publikace více než tři autory, lze v primární
odpovědnosti uvést jen jméno prvního z nich, popř. i druhého a třetího a připojit latinskou
zkratku „et al.“ nebo českou zkratku „aj“:
POLDAUF, Ivan aj. Anglicko-český a Česko-anglický slovník. 9. zcela přeprac. vyd. Praha :
Státní pedagogické nakladatelství, 1994. 1015 s. ISBN 80-04-23997-8.
U publikací s neznámou odpovědností se prvním údajem záznamu stává její hlavní název.
Příklad záznamu vícesvazkové publikace bez primární odpovědnosti:
Lesnický naučný slovník. Praha : Agrospoj, 1994-1995. 2 sv. ISBN 80-7084-111-7 (1. sv.).
ISBN 80-7084-131-1 (2. sv.).
2.1.2 Kapitola v tištěné monografii, sborníku
Základní struktura bibliografického záznamu
Primární odpovědnost k příspěvku. Název : podnázev příspěvku. In Primární odpovědnost ke
zdrojovému dokumentu. Název : podnázev zdrojového dokumentu. Vydání. Místo vydání :
Nakladatel, Rok vydání, Lokace ve zdrojovém dokumentu. Dostupnost. Standardní číslo.
JONES, Ken. Knowledge as power. In HOUTON, V. a RICHARDSON, K. (ed.). Reccurent
education. London : Ward Lock Educational, 1974, s. 45-56. Dostupná také na WWW:
<http://www.oxford.gb/jones/dok/info.pdf>. ISBN 0-7062-3380-8.
2.1.3 Články v časopisech, novinách
Základní struktura bibliografického záznamu
Primární odpovědnost k článku. Název : podnázev článku. Podřízená odpovědnost k článku.
Název : podnázev zdrojového dokumentu. Vydání. Rok vydání, Svazek/Ročník, Číslo, Rozsah
stran. Dostupnost. Standardní číslo.
KRSKOVÁ, L.; HILSKÁ, I.; KOPECKÁ, P. aj. Molekulární diagnostika maligních lymfomů
řady B : stručný přehled problematiky s vlastními výsledky. Časopis lékařů českých. 2004,
roč. 143, č. 3, s. 191-194. ISSN 0008-7335.
Názvy zdrojových dokumentů (časopisů, novin) se zapisují kurzivou. Názvu nepředchází
žádné návěstí typu „In“ (jako u příspěvků do monografií či sborníků).
2.2 Bibliografické záznamy elektronických dokumentů
2.2.1 Elektronické monografie
Základní struktura bibliografického záznamu
Primární odpovědnost [Druh nosiče]. Podřízená odpovědnost. Vydání a/nebo Verze. Místo
vydání : Nakladatel/Vydavatel, Datum vydání, Datum aktualizace/revize [Datum citování u
online dokumentů]. Edice. Poznámky. Dostupnost a přístup. Standardní číslo.
LAGOZE, C. aj. (ed.) The Open Archives Initiative Protocol for Metadata Harvesting
[online]. Protocol Version 2.0 of 2002-06-14, Dokument version 2008-12-07T20:42:00Z.
2008
[cit.
2008-12-12].
openarchivesprotocol.html>.
Dostupný
z WWW:
http://www.openarchives.org/OAI/
2.2.2 Příspěvky do elektronických monografií, sborníků
Základní struktura bibliografického záznamu
Primární odpovědnost k příspěvku. Název : podnázev příspěvku. In Primární odpovědnost ke
zdrojovému dokumentu. Název : podnázev zdrojového dokumentu [Druh nosiče]. Podřízená
odpovědnost ke zdrojovému dokumentu. Vydání a/nebo Verze. Místo vydání :
Nakladatel/Vydavatel, Datum vydání, Datum aktualizace/revize [Datum citování u online
dokumentů]. Číslování v rámci zdrojového dokumentu. Lokace v rámci zdrojového
dokumentu. Poznámky. Dostupnost a přístup. Standardní číslo.
DUDEK, Petr. Řízení zpravodajského systému ve skupině Unipetrol. In INSOURCE 2008 :
konference o profesionálníh informačních zdrojích, Praha 5. - 6. února 2008 : sborník
příspěvků konference [online]. Praha : Albertina icome Praha, 2008 [cit. 2008-12-22].
Dostupný z WWW: <http://www.insource.cz/pedf.2008/dudek-petr2.pdf>.
2.2.3 Články v elektronických časopisech a novinách
Základní struktura bibliografického záznamu
Primární odpovědnost k článku. Název : podnázev článku. Název : podnázev zdrojového
dokumentu [Druh nosiče]. Vydání. Datum vydání zdrojového dokumentu, Svazek/Ročník,
Číslo, Datum aktualizace/revize [Datum citování u online dokumentů], Lokace v rámci
zdrojového dokumentu. Poznámky. Dostupnost a přístup. Standardní číslo.
SRNEC, Martin; ONČÁK, Milan; ZAHRADNÍK, Rudolf. Rozencova reakce : Mechanismus
oxidace organických molekul kyselinou fluorovou. Chemické listy [online]. 2008, roč. 102, č.
12 [cit. 2008-12-12], s. 1089-1091. Dostupný z WWW: <http://www.chemickelisty.cz/docs/full/2008/pdf>. ISSN 1213-7103.
2.3 Bibliografické záznamy dalších typů dokumentů, např. tzv. šedá
literatura
2.3.1 Vysokoškolské kvalifikační práce
VALA, Ladislav. Projektový management velké dopravní stavby. Praha, 2008. Diplomová
práce (Ing.). České vysoké učení technické, Fakulta dopravní, Ústav ekonomiky a
managementu dopravy, 2008-06-19.
MARKOVÁ, Jana. Modelování trhu vysokoškolských vzdělávacích služeb. Praha, 2008. 111
s. Disertační práce (Ph.D.) Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut ekonomických
studií. Dostupný také z WWW: <http://ies.fsv.cuni.cz/work/index/show/id/406/lang/cs>.
2.3.2 Legislativní dokumenty
Záznam zákona ČR a jeho novely zveřejněné v tištěné Sbírce zákonů:
Česko. Zákon č. 111 ze dne 22. dubna 1998 o vysokých školách a o změně a doplnění dalších
zkonů (zákon o vysokých školách). In Sbírka zákonů České republiky. 1998, částka 39, s.
5388-5419. Dostupný také z WWW: <http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/1998/sb03998.pdf>. ISSN 1211-1244.
V pozici primární odpovědnosti je v záznamu uvedeno jméno země ve smyslu působnosti
zákona:
Československo. Zákon č. 172 ze dne 14. května 1990 o vysokých školách. In Sbírka zákonů
České a Slovenské federativní republiky. 1990, částka 30, s. 682-691. Dostupný také
z WWW: <http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/1990/sb030-90.pdf>. ISSN 1210-0005.
V záznamu je za jménem země po tečce a mezeře uvedeno jméno orgánu státní správy, který
usnesení, nařízení apod. schválil:
Česko. Ministerstvo životního prostředí. Vyhláška č. 696 ze dne 21. prosince 2004, kterou se
stanoví postup zjišťování, vykazování a ověřování množství emisí a skleníkových plynů. In
Sbírka zákonů, Česká republika. 2004, částka 235, s. 12306-12358. Dostupný také z WWW:
<http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/2004/sb235-04.pdf>. ISSN 1211-1244.
Použitá literatura a standardy
ČSN ISO 690: 1987. Dokumentace – Bibliografické citace – Obsah, forma a struktura. 2. vyd.
Praha : Český normalizační institut, 1996-12-01. 31 s. Třídící znak 01 0197.
ČSN ISO 690-2: 1997. Informace a dokumentace – Bibliografické citace – Část 2:
Elektronické dokumenty nebo jejich části. 1. vyd. Praha : Český normalizační institut, 200001-01. 22 s. Třídící znak 01 0197.
BRATKOVÁ, Eva (zprac.). Metody citování literatury a strukturování bibliografických
záznamů podle mezinárodních norem ISO 690 a ISO 690-2 : Metodický materiál pro autory
vysokoškolských kvalifikačních prací [online]. Verze 2.0, aktualiz. a rozšíř. Praha : Odborná
komise pro otázky elektronického zpřístupňování vysokoškolských kvalifikačních prací,
Asociace knihoven vysokých škol České republiky, 2008-12-22 [cit. 2008-02-11]. 60 s.
(PDF). Dostupný z WWW: <http://www.evskp.cz/SD/4c.pdf>.
Nová verze ISO 690 platná od 1. dubna 2010 (příklady citací jsou v textu jsou uvedeny
podle staré normy):
ISO 690: 2010. Information and documentation – Guidelines for bibliographic references and
citations to information resources. Geneva: ISO, 2010.
ČSN ISO 690: 2010. Informace a dokumentace – Pravidla pro bibliografické odkazy a citace
informačních zdrojů. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní
zkušebnictví, 2011. Třídící znak 01 0197.
BIERNÁTOVÁ, Olga, SKŮPA, Jan. Bibliografické odkazy a citace dokumentů dle ČSN ISO
690 (01 0197) platné od 1. dubna 2011. Zlín; Brno: Knihovna Univerzity Tomáše Bati ve
Zlíně Vysoké učení technické v Brně, Ústřední knihovna, 2011 [cit. 2011-23-11]. Dostupný
z WWW: <http://www.citace.com>.