Turistický průvodce

olí
Jihlava a ok
kých
istic
m tur
systé
a cyklistických tras
vě
v Jihla
a okolí
Obsah
Jiřín
36
Cejle
10
Kostelec
36
Cerekvička – Rosice
11
Luka nad Jihlavou
38
Čížov
12
Malý Beranov
41
Dvorce
13
Měšín
42
Hlávkov
15
Mirošov
43
Hubenov
16
Plandry
44
Hybrálec
17
Příseka
46
Ježená
19
Puklice
48
Jihlava a její části
21
Rančířov
49
Masarykovo náměstí
23
Rantířov
50
ZOO
24
Smrčná
52
Lesopark
24
Střítež
53
Městské nádraží
25
Štoky
55
Vodní ráj
25
Velký Beranov
57
Antonínův Důl
26
Větrný Jeníkov
59
Helenín
26
Vílanec
61
Henčov
26
Vyskytná nad Jihlavou
62
Heroltice
27
Ždírec
64
Horní Kosov
27
Hosov
28
přehledová mapa
66
Hruškové Dvory
28
mapa Jihlavy
68
Kosov
29
Pančava
29
Pávov
30
Pístov
30
Popice
31
Staré Hory
32
Vysoká
32
Zborná
33
U Lyžaře
35
Bílý Kámen
9
3
Vážení turisté,
Statutární město Jihlava ve spolupráci
s 26 partnerskými obcemi vytvořilo ve svém okolí
turistický systém o celkové délce 270 km. Realizace
projektu proběhla v letech 2009–2011 za finanční pomoci
Regionálního operačního programu NUTS 2 Jihovýchod.
Unikátní dopravní značení v podobě očíslovaných rozcestníků
(patníků), návěstí (směrových tabulí) a upřesňujících značek
provází pěší i cyklisty po památkách a zajímavostech regionu.
Tento systém také využívá stávající turistické a cyklistické trasy.
Součástí projektu Stříbrné pomezí je i tento turistický průvodce,
do kterého je vložena přehledová turistická mapa, propagační CD
a 5 karet s vybranými doporučenými okruhy.
Více informací získáte na webových stránkách
www.stribrnepomezi.eu nebo na kontaktních
místech partnerských obcí.
5
Jakým způsobem se v tomto turistickém systému
pohybovat?
Stříbrné pomezí nabízí tři druhy tras, a to pro cyklisty, pěší a trasy kombinované, které
jsou určeny pro obě skupiny. Turista si v mapě (na informačních tabulích, v propagačních
materiálech či na webových stránkách) vybere trasu, kterou chce uskutečnit. Důležitá
jsou čísla patníků, přes které bude projíždět nebo procházet. V terénu se bude orientovat
pomocí značení, které ho turistickým systémem provede. Základem značení jsou očíslované patníky se šipkami, které ho navedou k dalšímu patníku na zvolené trase. Na některých
křižovatkách jsou umístěny místo patníků přehledné směrové tabule. Mezi jednotlivými
křižovatkami s patníky nebo směrovými tabulemi pomáhá turistům pro orientaci doplňkové značení v podobě kulatých symbolů umístěné na sloupech veřejného osvětlení, stromech atd. Pro snazší seznámení se systémem využijte doporučené trasy, které naleznete
v propagačních materiálech nebo na www.stribrnepomezi.eu.
6
7
Bílý Kámen
Založení Bílého Kamene zůstane navždy zahaleno rouškou tajemství. Vše se nepochybně
událo někdy kolem poloviny 13. století, kdy okolí města Jihlavy bylo vyhledávaným cílem
hledačů stříbra. Jejich pozornost se mimo jiné soustředila i na okolí starých cest a právě
v jednom takovém místě, takřka vedle staré stezky od Humpolce k Jihlavě, odkryli horníci
rozsáhlé naleziště stříbra. Ruda se nacházela v bílém křemení a tak také pojmenování
osady se přímo nabídlo – Biley Kamen, Albo Lapido, Weissensteyn. V těchto podobách nalezneme první zápisy o této vsi v písemných pramenech, z nichž nejstarší je z roku 1359.
Památky a zajímavosti
Kaufmanns Brunn (Kupecký pramen), patrně poskytoval odedávna osvěžení i poutníkům a putujícím obchodníkům po humpolecké stezce.
Kaple sv. Petra a Pavla byla zbudována koncem 18. století v pozdně barokním stylu.
Uvnitř se nachází původní oltář a velice barokní malba s iluzivním oltářem.
V obci je i křížový kámen s rytinou kříže a kamenný kříž s dvojitou šipkou; obě památky
je možné zařadit do kategorie smírčích křížů (kamenů).
Stříbrná vzpomínka: v blízkosti obce se dochovaly pozoruhodné pozůstatky po středověké těžbě stříbra. Nejhezčí lokalita, označovaná jako kutiště Bílý Kámen, je v zalesněném
svahu Kamenného vrchu asi 500 m sv. od křižovatky za východním okrajem obce. Rudní
žílu, táhnoucí se ve směru severozápad – jihovýchod, tu v délce 225 m sledovala řada
šachet, po nich dodnes zůstalo 27 jam (pinek) o průměru kolem 10 m, hlubokých až 5 m.
Šachty se tady razily jen do takové hloubky, kam dopadlo denní světlo. Haldy kolem
šachet vytvářejí souvislý pás. Celé důlní dílo u Bílého Kamene se dochovalo v naprosto
neporušeném stavu. Zasloužilo by si vyhlášení za technickou památku a s tím související
ochranu.
9
Cejle
48
V roce 1278 byla založena obec Cejle, z německého slova Zeile – značící řadu, ulici. Původní obyvatelstvo zde bylo německého původu, o čemž svědčí i názvy polních tratí katastru
z doby Marie Terezie. K Cejli náleží Vestenhof – dnes Kostelecký dvůr. Kdysi se zde nacházel mlýn, díky němuž ves prosperovala. Území obce je tvořeno žulovým masívem Čeřínku.
Nachází se zde spousta rašelinišť a podmáčených luk.
Památky a zajímavosti
Obec leží na jižním svahu žulového masivu prahorní Českomoravské vrchoviny s nejvyšším vrchem Čeřínkem. Její východní hranici tvoří potůček pramenící ve Štuzajfu, který se
u Klepáku vlévá do Jedlovského potoka, a hranice pokračuje dále po potoce až do jeho ústí
do řeky Jihlávky. Obec leží v nadmořské výšce 550 až 580 m. V roce 1913 byla postavena
silnice z obce k nádraží Cejle – Kostelec. V roce 1930 bylo v obci 545 obyvatel, z toho 274
mužů a 271 žen. Tenkrát 13 osob neumělo číst a psát. Zaměstnáni byli hlavně v zemědělství
a lesnictví. Jiní se zabývali různými řemesly nebo měli živnost. Ve vsi byl kovář, pekař, švec,
mlynář, řezník, krejčí, obuvník, kolař, truhlář, bednář, tesař, zedník, zámečník, kameník aj.
V obci je památník padlým z 1. a 2. světové války, naproti je kaplička se zvoničkou,
památník padlým z 1. světové války je i na křižovatce ke Kostelci.
V rohu zahrady bývalé budovy základní školy je křížový kámen s reliéfem kříže, pod
jeho rameny jsou dvě kola. Dnes je použit jako podstavec litinového kříže.
Území našeho katastru je tvořeno žulovým masívem Čeřínku, který těžko propouští srážkovou vodu. Ta často zůstává na povrchu, tvoří se rašeliniště a podmáčené louky, kde se
udržují chladnomilnější druhy rostlin.
10
Jižní a jihovýchodní úpatí Čeřínku tvoří hranici mezi Humpoleckou a Brtnickou vrchovinou, které jsou součástí Křemešnické a Křižanovské vrchoviny. Masív Čeřínku má mnoho
zdrojů vody. Čeřínek je významnou pramennou oblastí. Vydatnost pramenů je v průměru
do 1 l/sec.
Cerekvička – Rosice
63
Cerekvička | Jméno vysoko položeného místa, jehož Boží muka leží v nadmořské
výšce 596 m, znamená významově „nové založení“ (= Neu – Stift), tedy novou ves.
Již v písemných záznamech (v listinách) ze 14. století se osada nazývala latinským názvem „Nova Villa“, tj. Nová Ves. Jiným jménem též zvaná Cerekvice, nesprávně také
Malá Cerekev, lépe Cerekvička. Název odvozen od dřevěného kostelíku, který prý stával v Cerekvičce při běhu druhé Haberské stezky. Cerekvice se připomíná prvními zápisy
r. 1350. Tuto osadu měli Pelhřimovští, po nich Špisserové, Máčkové a Šmilauerové. V patnáctém století zanikla v katastru obce osada Regenholz. Obec byla osídlena značným
počtem německých osadníků, zejména v souvislosti s hornickou činností v regionu. Až
do roku 1945 do odsunu zde německé
obyvatelstvo tvořilo většinu, jak jest
patrno z převážně německých jmen
i dle archivních údajů.
Rosice | Jméno obce je odvozeno z vlastního jména Roch. Německé
jméno obce znělo Roschitz. V 15. st.
vesnici prodal Prokop Pelhřimovský
jihlavskému měšťanovi Jakubovi
Bauerhanselovi a r. 1487 Rosice koupila Jihlava.
Památky
a zajímavosti
Kaple Panny Marie v Rosicích –
evidenční číslo 4778, umístění na
p. č. 682/1 na návsi v Rosicích. Kaple
pochází z 19. století, letopočet v nadpraží 1840.
11
Boží muka v Rosicích – evidenční číslo 4779, umístění při cestě do Čížova cca 200 m SZ
od obce. Boží muka pochází z 18. století, letopočet na soklu 1767.
Kromě uvedených objektů, se na obou katastrech nachází větší množství drobných
sakrálních staveb jako jsou pamětní kříže a boží muka, pocházející většinou z 19.
a počátku 20. století. Za zvláštní pozornost stojí zbytek (sokl) pravděpodobně podobných božích muk jako jsou již uvedená pod bodem 2. Fragment je proveden poněkud
jednodušším způsobem jako již zmiňovaná boží muka a je situován vlevo při cestě
z Cerekvičky do Vílance na okraji obce a je na něm čitelný vytesaný letopočet 1789.
46
Čížov
Obec na pravém břehu Jihlávky asi 4,5 km jižně od centra Jihlavy, v písemných dokladech
poprvé uváděná r. 1358 v souvislosti s dolováním stříbra v jihlavském revíru.
Památky a zajímavosti
Má řadu cenných staveb lidové architektury. Pozoruhodné jsou zejména dva starobylé
šprýchary ze 16. století u domů č.p. 12 a 13.
Smírčí kříž
12
Možnost rybolovu
Obec Čížov vlastní několik rybníků a na jednom z nich na rybníku Horní Okrouhlík je vyhlášen rybářský revír, kde je možný po zakoupení povolenky rybolov.
Dvorce
První zmínka o vsi pochází z roku 1360, kdy je připomínaná jako majetek premonstrátského kláštera v Želivě. Ke změnám k pozemkové údržbě docházelo obvykle v dobách husitských válek, a to na úkor církevních institucí. 6. května 1420 husité klášter vydrancovali
a klášterní budovy včetně kostela byly poškozeny. Mniši klášter opustili. V roce 1458
král Jiří z Poděbrad vydal listinu, kterou potvrdil želivskému klášteru držení jeho statků.
Za vlády tohoto krále však došlo k zásadní změně majetkových poměrů. Představitel
kláštera a konventu opat Martin se otevřeně postavil na stranu katolického panstva, které bylo „husitskému“ králi opozicí. Papež Pius II. po nástupu do úřadu v roce 1464 vyhlásil
nad Čechami klatbu. To podnítilo vznik panské jednoty roku 1465, jejímž představitelem
byl Zdeněk ze Šternberka.
Památky a zajímavosti
Kaple na návsi
Boží muka
13
Hlávkov
Dříve se obec nazývala Tloukov. V historických pramenech se s touto obcí setkáváme
v polovině 13. století. Staré důlní kutiště připomíná bývalé dolování stříbra.
Památky a zajímavosti
Kaple sv. Vojtěcha – z konce 18. století, jedná se o drobnou krychlovou stavbu završenou helmicovitou střechou.
Kaplička sv. Jana Nepomuckého – klasicistní kaplička.
Barokní Boží muka
15
50
51
Hubenov
Obec Hubenov vznikla pravděpodobně německou kolonizací. Stará vesnice podle archivních záznamů měla již v roce 1366 název Hladov (v latinských listinách název Steindorf)
a původní obyvatelé se zabývali pastevectvím. V pozdější době se pastevní dvorce Hladov (Starý Hubenov) a Hubenov (Nový Hubenov) dostaly do majetnictví kláštera v Želivě.
Za husitských válek přešel majetek želivského kláštera na rod Trčků z Lípy. Krištof
Jaroslav Trčka z Lípy poté prodal vesnici Hladov a dvorec Hubenov Albrechtovi z Ratibořic, který pak v roce 1599 prodal tento majetek za 600 kop českých grošů městu Jihlava.
Ve vlastnictví jihlavských měšťanů byla obec do roku 1848.
Památky a zajímavosti
Kamenná deska – před popisným číslem 6 s německy psaným nápisem a nízkým reliéfem sekery a kříže.
Deska s maltézským křížem ze 17. století, nacházející se v lese nedaleko obce. K oběma deskám se vážou pověsti, jejichž obsah si ale protiřečí. 16
Hybrálec
23
Poprvé se objevuje v písemných pramenech až v roce 1315, tehdy se však jmenuje Eberhardsdorf. Název dokládá, že jejím zakladatelem-lokátorem byl jeden z nejvlivnějších českých velmožů a šedá eminence králů Václava II. a Přemysla Otakara II., Eberhard.
Svůj německý ráz si obec zachovala příštích sedmset let. Důvody založení vsi (a tvrze) byly čistě praktické: hlídala důležitou cestu z Jihlavy na Humpolec běžící údolím uvedeného vodního toku, který ležel uprostřed vydatných stříbrných dolů, a určitě byla domovem mnohých zde pracujících horníků. Teprve později se proměnila v zemědělskou obec.
Po zrušení zemského zřízení a vzniku nového krajského zřízení v roce 1949 se stal
Hybrálec součástí Jihlavského kraje, v rámci další reformy v roce 1960 okresu Jihlava.
V roce 1976 byl Hybrálec připojen k Jihlavě, dne 1. 7. 1990 se opět osamostatnil.
Památky a zajímavosti
Kaple sv. Václava – byla postavena v roce 1829 podle plánů zednického mistra Martina Schindlera ze Štoků z veřejné sbírky a odkazu koláře Ondřeje Letschera. Dne 28.září
téhož roku byla slavnostně vysvěcena jihlavským farářem od sv. Jakuba dp. Martinem
Ignácem Weberem. Původní zvon ulil v roce 1834 pražský zvonař Karel Bellmann a je
ve zvonici kaple doposud.
Vlivem doby, působením fyzikálních jevů a nedostatečnou péčí byla stavba kaple počátkem devadesátých let minulého století ve stavu, který vyžadoval její opravu. Poslední
mše byla v kapli sloužená o pouti na sv. Václava v roce 1994. Od té doby probíhala celková
rekonstrukce. Po jejím dokončení byla kaple slavnostně vysvěcena dne 1. října 2006.
17
18
Ježená
52
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1226. Půdorysné uspořádání naší obce svědčí
o tom, že vznikla asi koncem 12. století jako lesní návesní ves po obou stranách potoka
Jeziny.
Český původ obce dokládá i její jméno, od první zmínky až do 15. století se objevuje
jako Jezina, Jesina, Gesina a je vykládáno jako jméno vsi naježené – načepýřené. Původně
česká ves byla osazena ve 13. století německými kolonisty v době „stříbrné horečky“.
Zbytky stříbrných šachet ze 40. let 13. století můžeme dodnes spatřit na hranicích katastru obce Ježené s Rounkem v lesích. V této době má také původ jihlavský německý
jazykový ostrůvek – Ježená, Jiřín, Rounek, Německá Vyskytná.
Obec mívala 3 starodávné mlýny – „Frühaufův“ (Hlaváčkův ) mlýn v čísle 1, v čísle
4 a v čísle 11 doložené od 16. století. V čísle 11 bývala dříve výroba potaše – Husárna –
byla zrušena 1880. Od roku 1855 do roku 1878 byla v čísle 11 palírna lihu a od roku 1880
škrobárna, která v roce 1922 vyhořela.
V roce 1900 byla v Ježené v rozdělené části statku čísla 9 zřízena expozitura hubenovské školy. V roce 1905 se škola osamostatnila – byla postavena budova školy čísla
13. To však byla škola německá, protože v obci bylo 241 obyvatel – ale 200 Němců a jen
41 Čechů. I po první světové válce zůstala škola i obecní úřad v rukou Němců, proto byla
v roce 1919 v soukromé usedlosti čísla 20, u Kerbalů, zřízena první česká škola s českým
učitelem. V roce 1921 byla v obci zřízena první česká knihovna, knihovníkem byl Václav
Novák.
Obce Ježená a Hubenov tvořily původně jednu politickou obec až do roku 1912, kdy
došlo k rozdělení.
Památky a zajímavosti
Od roku 1775 stojí v obci kaple sv. Jakuba – původní zvonek z roku 1782 byl v první
světové válce zabaven – dnešní zvonek je z roku 1922.
19
Jihlava
1
2
3
4
16
17
19
20
5
6
8
10
13
14
15
Město Jihlava se nachází uprostřed Českomoravské vrchoviny na hranici mezi Čechami a Moravou. V současnosti se Jihlava rozkládá na
katastru o výměře 8 824 hektarů a má více než 50 000 obyvatel.
Ve středověku byla Jihlava především významným horním městem
s bohatými nalezišti stříbra v okolí, která byla velmi důležitým zdrojem pro královskou pokladnu – Jihlava se stala nejstarším královským
horním městem v českých zemích a její význam daleko přesáhl hranice našeho státu. Později se však město proslavilo i svými řemesly,
zvláště soukenické produkty získaly od 15. století na oblibě na celém
evropském kontinentu.
Dnešní Jihlava se pyšní především řadou raně gotických a renesančních památek, kterými se – co do počtu a zachovalosti – řadí mezi
nejvýznamnější města ve střední Evropě. V roce 1982 získala Jihlava
statut Městské památkové rezervace, která svými 213 památkově
chráněnými objekty a desítkami dalších movitých památek i pestrou
minulostí nabízí návštěvníkům skutečně nezapomenutelné zážitky.
21
Masarykovo náměstí
Patří svou rozlohou (36 653 m2) k největším historickým náměstím u nás (3. největší
v celém bývalém Československu). Ústí do něj 12 jihlavských ulic.
Pravidelný půdorys historického centra města s velkým náměstím uprostřed byl dán
stavebním řádem krále Přemysla Otakara II. z roku 1270. Většina domů na náměstí měla
tehdy podloubí, které zaniklo při přestavbách ve druhé polovině 14. století. V přízemí
měly domy velký sál „mázhaus“, v němž majitel provozoval řemeslo nebo obchod. Několik
dnů v týdnu sloužil tento prostor večer
jako hostinec, neboť většina domů na
náměstí měla právo várečné.
Po rozsáhlém požáru, který v květnu 1523 zničil téměř celé město, byly
domy obnoveny v renesančním duchu.
V průběhu 17. a 18. století byly
pak domy přestavovány barokně, vnější
vzhled domů doplnila strohá klasicistní průčelí minulého století. Na místě
dnešního obchodního domu stávala až
do roku 1974 skupina domů (tzv. Krecl)
doložených již koncem 13. století, jejichž funkce pravděpodobně souvisela
s právem skladu.
23
ZOO
10
Zoologická zahrada leží v údolí řeky Jihlávky v lesoparku Heulos, 10 minut pěší chůze od
centra města. Na ploše 6,5 ha je zde v současné době chováno přes 400 zvířat ve 100
druzích.
ZOO byla založena v roce 1957 a stala se jednou z prvních ZOO bez mříží v ČR. Je
známá především ojedinělými odchovy vzácných druhů zvířat.
Expozice africké vesnice Matongo je nejrozsáhlejším komplexem afrických chýší ve
střední Evropě.
ZOO Jihlava je členem Unie českých a slovenských ZOO a mezinárodních organizací
a je zapojena i do spolupráce v Evropských záchovných programech.
Lesopark
2
10
Rozsáhlý lesopark Březinovy sady (zvaný Malý a Velký Heulos) představuje dnes klidovou
zónu mezi hradbami vnitřního města a velkým sídlištěm. V něm je umístěna zoologická zahrada. Lesopark vznikl osázením prudké stráně pod městskými hradbami v roce
1824 z výnosu sbírky jihlavských měšťanů. Park byl protkán cestami, na jejichž křížení
byly koncem 19. století vybudovány altánky a rondely. Mezitím přibyla na protější stráni
další část lesoparku se smíšeným porostem a na počátku 20. století byla její vrcholová část osázena cizokrajnými jehličinami. V průběhu posledních desetiletí park zpustl
a v současné době probíhá jeho regenerace.
24
Městské nádraží
Městské nádraží se nachází na státní trase kdysi českomoravské transversální dráhy,
která byla slavnostně otevřena v úseku Jihlava–Veselí nad Lužnicí v letech 1886–1887.
Nádraží bylo slavnostně otevřeno odjezdem prvního vlaku 3. 11. 1887. V osobní přepravě
se tehdy muselo přesedat a dojet na jihlavské hlavní nádraží soukromé Severozápadní
dráhy jiným vlakem. I toto nádraží vzniklo mimo zastavěnou část města, přece jen však
v mnohem větší blízkosti než hlavní. Proto se stalo nákladovým a bylo vybaveno postupně
celou sítí skladišť, uhelným složištěm a stáčírnami nafty, benzinu a živic.
Vodní ráj
areál s otevřenou i krytou částí
Koupaliště je tvořeno systémem krytých bazénů a kruhového nekrytého bazénu.
Krytý rekreační bazén s plochou 400 metrů čtverečních má celou řadu atrakcí – 108
metrů dlouhý tobogán, divokou řeku, perličková lůžka, stěnové masážní trysky, podvodní
vzduchovače, vodopády, chrliče, vodní clonu, kryté dětské brouzdaliště, vířívku, páru, saunu, masáže a solárium. Kapacita krytého koupaliště je 240 osob. V provozu je celoročně.
Venkovní část areálu se skládá ze systému letních bazénů, které jsou v provozu
pouze v letní sezóně. Venkovní rekreační bazén má plochou 1 313 metrů čtverečních,
součástí venkovního areálu je dlouhý tobogán, 25 metrů dlouhá dvojskluzavka, divoká
řeka, perličková lůžka, masážní trysky, chrliče, velký hřib, vodní clona, podvodní osvětlení
a dvě hřiště pro plážový volejbal a víceúčelové hřiště s umělým povrchem na tenis, nohejbal a volejbal.
25
Antonínův Důl
57
Ves ležící na Pstružném potoce. V roce 1845 zde byla vybudována sklárna.
12
Helenín
Helenín je okrajovou severovýchodní částí Jihlavy, vzniklou jako dělnická kolonie kolem
soukenické továrny Löw od r. 1863. Na katastru obce je řada pozůstatků starého dolování včetně vývěru důlní vody, Zlaté studánky. Za řekou na Helenínské skále roste vzácná
teplomilná květina. Níže po řece byl železniční most vyhozen do vzduchu partyzánskou
skupinou z oddílu Jermak – Petrovskij 10. 4. 1945. Byla to nejúspěšnější železniční destrukce v našich zemích.
34
Henčov
K založení vsi došlo už počátkem 13. století na předem vymýceném a vypáleném prostranství a na výhodném jižním návrší chráněném lesy ze všech stran.
26
Heroltice
33
Obec patřila ve starých dobách významnému šlechtickému rodu Lichtenburků. V roce
1313 se poprvé setkáváme s názvem obce Hylboltisdort, postupně v průběhu let se její
pojmenování přetvářelo až do současné podoby.
Ve 14. století patřila obec pod střítežskou tvrz. Za husitských válek byla zničena.
V roce 1426 zde zbyly jen tři usedlosti. O šedesát let více jen dvě.
V současné době je zde Sbor dobrovolných hasičů.
Horní Kosov
11
Horní Kosov je dnes již s Jihlavou stavebně související městskou částí. Na severní straně
se nacházejí výrobní haly podniku Motorpal, který zde vznikl z někdejší soukenické Kernovy továrny (za 2. světové války zde byla pobočka BMW), pod názvem PAL, když zde
navázal na staletou výrobní tradici rudného mlýna, nejstarší papírny na západní Moravě
a zmíněnou výrobu sukna.
Horní Kosov patřil od počátku existence města Jihlavy ve 13. století k základům jeho
pozemkového majetku. Na jeho území se v této době také dolovala stříbrná ruda. Později
byl zemědělskou vsí, kde v 15. století známe 6 usedlostí.
Později k zemědělským usedlostem přibyla cihelna, na počátku 20. století také lihovar.
Na konci Lipové ul., stojí pěkná boží muka, kde kaplice je gotická.
27
Hosov
První písemná zmínka o této obci pochází z roku 1359. V obci se nacházela studánka,
o níž pověst praví, že když císař Zikmund prchal z Prahy po prohrané bitvě pod Vyšehradem, zastavil se zde a napil se chladné vody. Od té doby se studánce říkalo Císařská. Dnes
ji zde už ovšem nenajdeme.
V obci se dochoval pouze jeden křížový kámen z původních tří.
Hruškové Dvory
9
Založení obce Hruškové Dvory se předpokládá k polovině 13. století, kdy toto území osídlili německy hovořící osadníci.
Nedaleko Hruškových Dvorů se nacházelo jedno z velkých kutišť, které můžeme
zařadit do prvního období jihlavského dolování. Pro jeho potřebu byla založena v blízkém
údolí kaskáda čtyř hornických rybníčků. Ty se v současné době nacházejí v zahrádkářské
kolonii.
Během švédské okupace byly Hruškové Dvory vypáleny. Lidé, kteří nestihli před Švédy utéci, byli dovlečeni na opevňovací práce do města.
Památky a zajímavosti
Sloup se sochou sv. Jana Nepomuckého – s letopočtem 1741.
Panský mlýn – sestával se z velké obytné budovy a dvou mlýnských stavení. Jedna část
mlýnu sloužila k mletí mouky, ve druhém objektu byla zřízena valcha.
28
Kosov
24
Ves byla založena někdy ve 2. polovině 12. století a patřila desátkem ke kostelu sv. Jana
Křtitele ve Staré Jihlavě.
Památky a zajímavosti
Křížový kámen – na rozcestí u kříže, při staré cestě vedoucí do Malého Beranova. Na
jeho čelní ploše je vyobrazen letopočet 1707 a jméno GILGE.
Velký kamenný polní kříž z roku 1877.
Pančava
25
Název Pančava (něm. Pantschawa) je odvozen od „pančování“ neboli od ředění vína vodou. Pančava je malá osada jižně od Jihlavy, kde potok Jihlávka byl překlenut kamenným
mostem se sochou sv. Jana Nepomuckého z roku 1727. Nacházel se zde rozlehlý dvorový
trakt s krásným barokním průčelím a vstupní branou do dvora. V polovině minulého století byl ovšem devastován a nakonec i zbořen. V současné době zde nalezneme restauraci
Pančava, která stojí v mnohokráte přestavovaném objektu hostince a mlýnu.
Probíhala zde i těžba stříbra. Většina šachet a odvalů již dnes neexistuje. Postupně
byly zavezeny kamením, či osázeny.
Na vrcholu kopce před Pančavou stával křížový kámen s vyobrazením dýky a nečitelným nápisem včetně číslic.
V současné době je Pančava předměstím Jihlavy.
29
Památky a zajímavosti
Jubilejní lesík – zalesnění stráně v roce 1928 na počest 10. výročí založení ČSR. Z listnáčů, které byly ve smrkovém porostu vysázeny, byly z leteckého pohledu vidět dva
letopočty 1918–1928.
Kopec Kolíbl | Hornické rybníčky
Pávov
43
Pávov je bezprostředním rekreačním zázemím s hojně využívaným koupalištěm na Pávovském rybníce. V lesnatém okolí je řada turistických i lyžařských tras. Ty dovedou i k vrcholným partiím západně položeného Vysokého kamene, přírodní památce s přirozenou
smíšenou bučinou a bohatým bylinným podrostem včetně vzácných rostlin a živočichů.
21
Pístov
V této malé obci, jenž je okrajovou částí Jihlavy, se v minulých letech nacházela vojenská
kasárna 82. Protiletadlové raketové brigády Jihlava, jejichž objekt nyní patří Magistrátu
města Jihlava.
V obci se nachází zrenovovaná kaplička. V okolí je řada křížků a božích muk.
30
Popice
42
Založení obce Popice můžeme klást do první poloviny 13. století. Brzy poté došlo v okolí
k nálezům stříbrných rud a ves zažila příliv německy hovořících horníků. Název obce je
odvozen od slova „pop“ což ve své době označovalo nižšího kněze, který Popice navštěvoval.
Na katastrální mapě Popic z roku 1780 je krásně vidět kruhový půdorys, který dokazuje, že se jednalo o venkovské osídlení typu lesní návěsní vsi s paprskovitými záhumenicemi.
Památky
a zajímavosti
Kaple Nanebevzetí Panny Marie –
v roce 1780 zde stával dřevěný kříž.
Koncem 18. století se zde vystavěla
barokní kaple. V kapli se nachází zvon,
jenž váží 40 kg.
Křížový kámen – nedaleko domu čp.
15. Jednostranně opracovaná žulová
deska s reliéfem tlapatého kříže a meče s hrotem směřujícím k zemi.
31
7
Staré Hory
Zde se odehrál děj pověsti o nálezu stříbra ve střepech hrnčíře, kdy poskytl útulek obchodníkovi putujícímu z Vídně do Prahy. Odtud prý vzešla všechna budoucí sláva královského horního města Jihlavy.
V roce 1540 vzniká ve Starých Horách první papírna (J. Frey), 1591 byla postavena
tiskárna (K. Stolzhagen) a v roce 1951 obec byla připojena k Jihlavě.
Na konci 30. let 13. století došlo v okolí dnešní Jihlavy k velkému nálezu stříbrných
rud. Stříbro doslova přitáhlo do kraje tisíce lidí. Těžilo se prakticky v celém okolí Jihlavy.
Nejvýznamnější rudní žíla tzv. staroirský couk, byla dlouhá téměř 8 km. Nejprve se pracovalo na povrchových ložiscích, ale od konce 13. století se přešlo na hlubinnou těžbu.
Velkou překážkou zdejší těžby byla spodní voda (1376 zatopení dolů), která spolu s dalšími přírodními překážkami (1328 zemětřesení) vedla k postupnému omezování dolování.
Po roce 1300 svou roli sehrála i konkurence kutnohorských dolů, později i husitské války.
26
Vysoká
Obec Vysoká se v písemných záznamech objevuje od roku 1362. Předpokládá se, že byla
založena v polovině 13. století a její založení souvisí se stříbrnou horečkou.
V roce 1930 zde bylo 124 Němců a 27 Čechů.
Nacházela se zde návesní kaple sv. Josefa, která byla začátkem 19. století opatřena
zvoničkou. V současné době zde po kapli nenajdeme památky.
Památky a zajímavosti
Nejstarší částí vesnice jsou statky číslo 1 a 2.
Hasičská zbrojnice
32
Zborná
37
Poprvé se objevuje v písemných pramenech v roce 1233. Název Zborná byl vytvořen
uměle a obci přidělen až v roce 1923. Mezi lidmi se říkalo, že ves se měla pro časté soudní
spory jmenovat spíše Sporná.
K zajímavostem nejbližšího okolí patří především pozůstatky po dolování. Nacházel
se zde náhon na vodotěžný stroj umístěný v jedné ze šachet na návrší vrchu Rudný
(z něho se dodnes zachovala mohutná hráz při levé straně příjezdové silnice do vsi).
Zdejší rozsáhlé kutiště patřilo k nejstarším na Jihlavsku.
Zajímavosti
Vrch Rudný – 613 m, pozůstatky rozhledny, jež vyhořela během 2. světové války.
33
31
32
U Lyžaře
Rozcestí turisticky značených cest na návrší mezi Jihlavou a obcí Zborná. Pojmenování
této lokality je dle hostince, který se zda nachází. Místem prochází žlutá a modrá turistická značka a nachází se zde jedno za stanovišť Hornické naučné stezky po stopách
jihlavského dolování stříbra. V zimě je
zde díky Ski areálu Šacberk možnost
sjezdového lyžování či v širokém okolí
využití běžeckých stop.
Hostinec zde byl postaven v roce
1870. Nyní je zrekonstruován tak,
aby odhalil kamenné sloupy a klenby v prostoru restaurace a ukázal
hostům trámový strop v sále.
35
Jiřín
53
Malá vesnička, čítající 137 obyvatel. Každoročně se zde koná v období letních prázdnin
velký hudební festival Jiřínské léto.
Památky a zajímavosti
Karasova kaplička
3 smírčí kříže
47
Kostelec
Obec vznikla již v 1. polovině 13. století na bývalé Humpolecké stezce, zprvu se uvádí jako
Wolframs (snad po svém zakladateli Wolframovi z Branišovic nebo Wolframu ze Schenkenbergu), český název se objevuje roku 1360.
Původní název byl zřejmě z latiny Costelecz – kostel – opevněný kostel, poté byl
zřejmě název německý, možná i po majiteli, ale že se dál jmenovala obec Kostelec svědčí
o tom, že tento název je starší nežli Wolframs.
Na zarostlém tvrzišti nepravidelného tvaru zůstal val po zasuté obvodové hradbě
a pozůstatek stavení na JV, nejlépe chráněném konci ostrohu. V místech dnešního Kaláškova rybníka stávala druhá tvrz, na jejíž základy se narazilo při stavbě železniční trati.
36
Památky a zajímavosti
Kostel sv. Kunhuty – původně byl zřejmě opevněný a obklopený valem, jehož průběh
sleduje zeď pozdějšího hřbitova. Z původní svatyně, vybudované v první polovině 13. století v přechodném románsko – gotickém slohu, zůstalo jádro – loď obdélného půdorysu.
Presbytář byl v pol. 15. století zbořen a nahrazen novým, pozdně gotickým, s polygonálním závěrem. V r. 1805 byl kostel na Z straně rozšířen o pozdně barokní čtvercovou
vstupní část s tvarovaným štítem v průčelí podle projektu Johanna Zeissla, v r. 1824 doplněnou o dřevěnou věž. V J zdi lodi se zachoval původní vstupní portálek se sloupky po
stranách a tympanonem, zakončeným mírně lomeným profilovaným obloukem. V presbytáři je žebrová paprsčitá klenba a sanktuář , mírně hrotitý oblouk spojuje prostor s přilehlou sakristií, přestavěnou asi ve 2. polovině 17. století. Dnešní věž na hřebeni střechy nad
průčelím pochází z r. 1898, visí na ní zvon z r. 1546.
Boží muka na hřbitově jsou kamenná pilířová boží muka s plnou kaplicí z roku 1752.
Kaple P. Marie, jednoduchá obdélná stavba v selském barokním stylu z konce 18. století,
renovovaná v letech 1994–1997.
2 památné lípy malolisté, staré 150 let, vysoké 26 m, s kmeny o obvodu 300 cm.
Vodu Třeštského potoka jižně od Kostelce zadržují dva rozlehlé rybníky – Silniční
a Luční, oba o rozloze 12 ha. Na Silničním rybníku se provozuje lyžování na vodních
lyžích.
37
Luka nad Jihlavou
60
Podle názvu patřila osada k místům „vodním“. V jednom případě se objevuje záznam,
kde jsou Luka nazvána latinským překladem svého jména – Pratum a lze se setkat
i s latinským Naluce. Tyto názvy byly používány až do dob Komenského, který v roce 1633
ve své mapě poprvé uvedl výhradně německý název „Wiese“.
Bezpečně je obec doložena až k roku 1378, odkud pochází zmínka o faráři Petrovi de
Luca. Románská okénka na věži farního kostela sv. Bartoloměje však dokládají mnohem
vyšší stáří Luk. Od té doby vystřídala Luka mnoho majitelů, až roku 1768 rod Kouniců
prodal Luka za 154 000 rýnských Josefu, svobodnému pánu Widmannovi. Pak už Luka
nepřetržitě patřila hraběcí rodině Widmannů Sedlnických.
Císařovna Marie Terezie svým diplomem z 24. května 1755 povýšila Luka na městečko. Velký rozmach obce nastal s vybudováním železnice v roce 1870.
Památky a zajímavosti
Kostel sv. Bartoloměje – tato pozdně barokní stavba byla postavena v letech 1755–
1763 za Dominika hraběte z Kounic na místě původního románského kostela vypleněného
Švédy. Spodní část věže zůstala původní a je to nejstarší stavební památka v obci ( kolem
roku 1200). Z vybavení kostela jsou nejstarší tři zvony, které nechal v 16. století zhotovit
Vilém z Pernštejna. S kostelem sv. Bartoloměje je spojena Římsko-katolická farnost.
Kamenný kříž u kostela – byl pořízen v roce 1848 na památku zrušení roboty.
38
Zámek – barokní stavba byla postavena v letech 1739–1747 Maxmiliánem Oldřichem
hrabětem z Kounic na místě původního zámku zničeného švédy za třicetileté války. Dvoupatrová budova s bočními rizality je zdobena především střízlivými lesénami.
Zámecký park – devatenácti hektarový park byl založen v anglickém stylu svobodným
pánem Widmannem Sedlnickým.
Kaple v zámeckém parku – zámecká
kaple je zasvěcena Panně Marii pomocnici a 14 svatým pomocníkům. Dala ji
postavit Anna hraběnka Gellhornová
v roce 1734 jako poděkování za to, že
v roce 1732 šťastně vyvázla z loupežného přepadení na cestě po Dolních
Rakousech.
Sýpka – volně stojící dvoupatrová
hospodářská budova z let 1720–1730.
Boží muka – jsou cennou památkou
stojící na levé straně silnice od Vysokých Studnic asi 100 m od obce.
Socha sv. Jana Nepomuckého
39
40
Malý Beranov
18
Název osady Malý Beranov vznikl v prvé polovině 19. století při rozdělení beranovského
pozemkového katastru.
Soutěskou řeky Jihlavy se ve starších dobách nikdo neobtěžoval prodírat. To se
změnilo po nálezu stříbra ve Starých Horách. Cesta v údolí podél řeky se stala zkratkou
k nově založenému městu – Jihlavě. Na levém, méně skalnatém břehu řeky byla vybudována cesta a na území dnešního Malého Beranova vznikly dva brody, kterými bylo možné si
zkrátit cestu od Třebíče do Jihlavy k Brtnické (jižní) bráně. Prvý beranovský brod při cestě
od Luk byl pod Skálou u Kamenného mlýna. Zde se vodou také objížděla do řeky sahající
skála (bradlo). Za vysokého stavu vody bylo nutno objíždět polní cestou, která byla hlavní
spojnicí s Velkým Beranovem a sídlem panství v Petrovicích, později v Puklicích. Podél ní se
také zprvu Malý Beranov rozrůstal. Druhý brod byl v místě dnešní návsi. Cesta od něj vedla nahoru ke skále nad štolou sv. Jiří, poté k Dlouhé stěně a Brtnické bráně. Na jeho místě
byl později (1554–56) postaven kamenný most a osada u něj nesla jméno Beranauer Brück.
V r. 1870 koupil Adolf Löw továrnu v Malém Beranově a spojil ji s textilkou helenínskou a později i textilkou v Krahulčí v jediný podnik. Za Karla Löwa tento textilní podnik
kryl 32 % vojenské potřeby sukna v Rakousko-Uhersku. V době největšího rozmachu koncem 19. stol. bylo v Heleníně a Malém Beranově zaměstnáno více jak 2000 lidí z širokého
okolí, z toho v Malém Beranově asi 1200.
Železniční vlečka k továrně v Malém Beranově byla zřízena 1879 a spolu s ní i koňská
dráha (Pferdbahn) propojující obě továrny. Osobní zastávka Beranov však vznikla až r. 1926.
Památky a zajímavosti
Most – starý barokní most, upravený a dostavěný ve 20. letech 20. století, získal nově
památkovou ochranu.
Kostel – moderní kostel z r. 1939.
Beranovské skály – se tyčí níže po proudu řeky, jsou využívané horolezci.
41
Měšín
44
Nejstarší písemná zmínka o obci, založené pravděpodobně německými horníky, je z roku
1368. V této době náležela k lichtenburskému panství.
Místní jméno Měšín, původně německy Misching, je nejasného původu. V průběhu
staletí se název různě komolil, v dokladech však převládají německé názvy obce Mischingen, Misching, Myssna, v roce 1892 poprvé česky Měšín.
V minulosti patřil Měšín pod farnost ve Ždírci. Od roku 1772 měla obec vlastní školu.
Památky
a zajímavosti
Na návsi pod starým kaštanem se nachází kaple z II. poloviny 18. století,
zasvěcená Cyrilu a Metodějovi. Tato
památka byla rekonstruována.
Na okraji obce při silnici k Polné je zajímavá kaplička, zakreslená na plánu
Měšína z roku 1835, ale je nepochybně starší.
42
Mirošov
49
Nejstarší zmínka o obci pochází z r. 1361. Zpočátku patřila k arcibiskupskému panství
v Červené Řečici, později k biskupskému pelhřimovskému statku.
Na okraji návsi dal Jan Kergl počátkem 17. stol. vybudovat tvrz, která byla ještě do
konce 17. stol. přestavěna na barokní zámek, který získal během úprav v 18. a 19. stol. podobu rozlehlé patrové trojkřídlé budovy s vysokou čtyřpatrovou věží, později upravenou
pseudogoticky, a s přilehlým hospodářským dvorem. Poslední majitelé z rodu Rychlých
a Steinbachů vybudovali zimní zahradu a skleníky, Vilém Rychlý zřídil v zámku muzeum
starožitností. Do dnešní doby zůstala zachována jen zámecká zahrada.
Památky a zajímavosti
Kostel (kaple) sv. Josefa – stojí uprostřed návsi, vystavěný kolem r. 1740 asi podle
návrhu Kiliána Ignáce Dienzenhofera. Zevně osmiboká, uvnitř oválná centrální stavba
se vstupním útvarem má oltářní niku v síle zdi, nad portálem se zvedá čtyřboká zvonice.
Kvalitní je také oltář z doby vzniku stavby s rokokovou sochařskou výzdobou. Před kostelem je socha sv. Jana Nepomuckého z 20. let 18. století.
V obci se dochovaly 2 staré křížové kameny. První, stojící v roh zpustlé zámecké zahrady,
představuje kamennou desku s reliéfem tlapatého kříže s nápisem Mattej Mev, datem 1644
a obrysem bambitky po levé straně. Druhý kámen je nahoře zakulacená deska s téměř
neznatelnými reliéfy kříže, kopí, tesáku a sekery. Stojí na návsi za kostelem, kam jej dal
umístit Vilém Rychlý na konci 19. století.
Za obcí podél silnice směřující k Jihlavě roste památná alej, tvořená duby letními, břízami
bělokorými, lípami velkolistými, jírovcem maďalem a topolem bílým. Stromy jsou staré
100–130 let, vysoké 15–18 m a jejich kameny měří v obvodu 200–350 cm.
43
Plandry
22
30
První písemná zmínka je z 15. století v archivu želivského kláštera. Jádrem osídlení byl
středověký dvorec zvaný Lipový dvůr. Dvorec byl založen při nejvýše položeném rybníku
v kaskádě vodních nádrží, zadržujících vodu pro pohon vodotěžných strojů ve Starých
Horách na kraji Jihlavy, kde se dolovalo stříbro. Také v okolí obce Plandry se ve dvou
štolách, již ve 14. století těžilo stříbro.
Obec Plandry se začala rozvíjet až počátkem 18.století. V r. 1730 koupil dvůr jihlavský měšťan a obchodník se suknem Josef Ignác Zebo z Breitenau. Na východní straně
dvora vybudoval barokní zámek, dokončený v r. 1743. Později na něj navázal nový hospodářský dvůr z 19. století. Po 2. světové válce získal zámek Státní statek Jihlava, který
zanedbával jeho údržbu a nechal jej zpustnout. Noví majitelé, kteří poškozený objekt
koupili po r. 1990, jej místo opravy dali v r. 1998 zbořit. Bohaté sbírky obrazů, porcelánu, skla, zbraní a nábytku byly v roce 1945 převezeny do muzea v Jihlavě a do zámku
v Jaroměřicích nad Rokytnou.
Počátkem 19. století byl v obci vybudován pivovar s výstavem až 3 000 hektolitrů
piva ročně. Pivovar fungoval až do počátku 20. století.
Památky a zajímavosti
Socha Jana Nepomuckého – je z r. 1734 a nachází se v bývalém zámeckém parku
zv. Engliš. (chráněná památka).
Památná lípa v bývalém zámeckém parku s obvodem kmene kolem 5 m.
Barokní sýpka z 18. století (špejchar) – stojí při silnici a je památkově chráněná.
44
Kaple sv. Jana Nepomuckého (chráněná památka). V interiéru – klenutá kopule je
ozdobena freskou Apoteózy Jana Nepomuckého, datovanou do roku 1739.
Sousoší v kapli sv. Jana Nepomuckého – Náhrobek Aloisie ze Schirdingu (státem
chráněno). V roce 1826, byl k severní stěně, uvnitř ústřední kaple sv. Jana Nepomuckého instalován náhrobek Aloisie ze Schirdingu, jehož autorem je významný český sochař
1. poloviny 19. století Václav Práchner. Náhrobek tvoří tři postavy: Stojící děvčátko vztahující ruce k sedící ženě, k níž zezadu přistupuje okřídlený Thanatos. Náhrobek patří k nejlepším Práchnerovým dílům.
Cestu stoupající ke kapli lemuje památná alej,
tvořená 40 lípami malolistými a velkolistými, starými 170 let, vysokými 15–23 m, obvody některých
kmenů téměř 5 m.
Bývalý hornický vodní náhon – unikátní technické dílo ze 14. stol., vedoucí od Rantířova až ke
Starým horám. Voda z tohoto náhonu poháněla
kola tzv. vodotěžných strojů při důlních pracích.
Hornický hrádek – sloužil hlavně jako sklad kovů
před odvozem do Jihlavy.
45
Příseka
61
Založení vsi se odehrálo v průběhu vnitřní kolonizace tohoto území, které bylo původně
zeměpanským majetkem a které král Václav I. daroval v roce 1234 tišnovskému klášteru.
Příseka představuje jádrem svého půdorysu silniční typ vsi na trase Haberské cesty, což
naznačuje její název – obranné zařízení na stezce pohraničním hvozdem – přeseka.
Tragické události třicetileté války se zdejšímu kraji vyhnuly. Až do roku 1980 byla
Příseka samostatnou obcí. Od tohoto roku byla přičleněna k Brtnici, která je vzdálená pět
kilometrů. V Brtnici, kterou protéká stejnojmenná řeka, můžete mimo brtnického zámku
shlédnout nejen významné barokní mosty, ale i několik historických památek, které se
nachází na „Brtnické stezce“.
Památky a zajímavosti
Kostel sv. Barbory se hřbitovem
Jeho počátky lze vložit do 2. poloviny 13. až počátku 14. století. Původní nejstarší část
kostela je v gotickém slohu. V presbytáři bylo původně proraženo pět gotických oken, ze
kterých zůstaly tři. Na přelomu 15. a 16. století okna dostala dodatečně vsazené pozdně
gotické kružby. Teprve roku 1852 byla k západnímu průčelí přistavěna mohutná patrová
46
zvonice. Rokokový oltář a úprava interiéru je již z období před stavbou věže. Zvonice má
dva zvony, lité v letech 1510 a 1602. Větší z nich, o váze dvou centů nechal na vlastní
náklady odlít tehdejší držitel Příseky Jiří Křinecký z Ronova. Až do 16. století bývala při
kostele fara, ke které příslušely i některé vsi tohoto dominia.
Zámeček – renesanční podobu včetně věže na západě a portálu tvrze, který je datován
do sedmdesátých let 16. století, můžeme spatřit dodnes.
Křížový kámen – č. 0536 s reliéfem kříže, v němž je vyryt meč a hrot kopí, je zasazen
u vchodu vpravo ve hřbitovní zdi.
Kamenná Boží muka – nachází se vpravo u silnice, směr Jihlava.
Na katastru obce se nachází dva památné stromy:
Hrušeň – kmen má obvod 260 cm a měl by být nejstarším a nejsilnějším ovocným stromem na okrese Jihlava. Dosud každý rok kvete a plodí hrušky.
Lípa pod Katovou horou – lípa širokolistá má obvod kmene 310 cm. Představuje
významnou krajinnou dominantu a vzhledem ke svému stáří je ve velmi dobrém zdravotním stavu.
47
Puklice
45
První zápis o existenci obce Puklice pochází z roku 1318, avšak podle zkušeností
historiků se odhaduje vznik o šedesát až sedmdesát let dříve.
Název obce Puklice se poprvé ocitá na listině, kterou český král Jan Lucemburský
potvrzuje směnu Puklic a Petrovic Janovi z Řečice. Název obce vznikl podle současného
výkladu tím, že se tak označovali lidé Pukla. Vyjadřovaly se tím majetnické vztahy.
Nejstarší doložené jméno je uvedeno v knize z roku 1360. Jedná se o Pesco de
Puklicz. V roce 1369 je uveden judex de Puklicz, rychtář. Je to nepřímý důkaz o existenci
samosprávy, to znamená, ze Puklice byly v té době již větší obcí.
Velký úpadek prožívá obec v době husitských válek, dále potom koncem 15. století,
kdy táhli krajem Uhři, kteří ničili, co se dalo. Další neblahé období pro obec představuje
doba pobělohorská, švédská okupace Jihlavy v létech 1645–47. Po skončení třicetileté
války bylo třeba začít nově hospodařit.
Od 15. století žila v Puklicích silná židovská komunita. Místní židovský hřbitov je
považován za jeden z nejstarších na Moravě. Nejstarší náhrobní kámen má letopočet
1426.
Památky a zajímavosti
Kostel v Puklicích – tato stavba je obdelníkového půdorysu, s obdelníkovou sakristií na
straně a čtyřbokou věží. Na každé straně kostela je pět oken. Nad vchodem je kruhový
reliéf Krista. Na vrchu věže je jedno užší patro na němž jsou umístěny hodiny. Podstřešní
římsa nese čtyřbokou střechu ve tvaru stanu zakončenou makovicí a křížem.
Židovský hřbitov – na zdejších náhrobcích jsou vyryté německé a hebrejské nápisy.
Kaplička u cesty do Studének – uvnitř je původní cihlová dlažba, jinak zdivo je z kamenů a cihel. První zmínky o opravě této kaple jsou z roku 1728.
Na návsi stojí socha sv. Jana Nepomuckého
Pomník obětem I. a II. světové války
48
Rančířov
40
Ves byla založena už ve 13. století příslušníky rodu mající v erbu jelení roh, kteří osídlili
poprvé zdejší území. Podle Josefa Dobiáše se první písemná zmínka vztahuje k roku 1303,
kdy se uvádí Ranczyrow. Faktem zůstává, že Rančířov byl založen ještě před vnější kolonizací a že se jedná o ryze slovanskou ves při pravém břehu říčky Jihlávky, poblíž Heberské stezky, v té době již frekventované cesty do Rakous a dále do Uher.
V roce 1493 se obec dostává do majetku města Jihlavy, která nakonec získává v roce
1530 i patronátní práva ke zdejšímu farnímu kostelu.
Nedaleko kostela se rozkládaly chmelnice, což ještě v roce 1781 dokazuje pomístní
název Bey Hopfen Gartten, U Chmelových Zahrad.
Největšího rozkvětu zaznamenala ves od 18. století. Výstavba se soustředila především kolem návesního rybníku, blíže císařské silnice Jihlava–Vídeň, kde se rozkládal tzv.
Starý Rančířov. Nový Rančířov se počal budovat blíže ke kostelu.
Celé území patří k jihlavskému rudnímu revíru. Patrně se zde dolovalo už od druhé
poloviny 13. století a to severně od vsi na svazích na pravé straně říčky Jihlávky. Zdejší
ruda byla sice poměrně bohatá na stříbro, ale jeho cena už v té době klesala, neboť
z Ameriky přicházelo stříbro levné. Zastaralé důlní zařízení a spodní voda znamenaly postupné zastavení těžby, která končila rokem 1755.
Památky a zajímavosti
Kostel sv. Petra a Pavla je v posledních letech postupně rekonstruován i s přilehlým hřbitovem a márnicí.
Objekt fary byl v nedávné době restaurován a přestavěn na hotel Vivaldi.
Socha Sv. Josefa u státní silnice, jejíž vznik se dle některých zdrojů datuje do 14. století, ale tento údaj není potvrzen.
Hrádek pana Josefa Moravce – původní záměr byl výstavba chlévů pro domácí zvířectvo, ale nakonec vznikl hrádek, kde jsou například zrestaurované stropy z domů, které se rekonstruovaly ve staré zástavbě v Jihlavě a které namísto na smetišti skončily na „hrádku“.
49
Rantířov
28
Důvodem zdejšího osídlení byl brod na řece Jihlavě, ale hlavně dolování stříbra v okolí,
neboť až sem zasahovala rudná oblast od Starých Hor. V jihlavských pozemkových knihách je poprvé doložena k roku 1359, ale tehdy pod svým německým názvem Fussdorf.
Český název se v písemné podobě objevuje až o století později a je odvozen, stejně
jako v případě obce Rančířova od osobního jména rytířského rodu Ranožír, žijící v letech
1225–38, který byl jedním z předků významného moravského rodu Pražmů z Bílkova
u Dačic. Ves měla původně ráz zemědělsko-hornický, který se však rychle měnil.
V roce 1807 se stal majitelem obce jihlavský dědičný poštmistr Jiří Prokop z Lilienwaldu. Prokopové pak drželi Rantířov až do konce patrimoniální správy v roce 1848.
Součástí velkostatku byla také obytná část zámečku, pivovar, lihovar a škrobárna. V jeho
držení se pak vystřídali Adolf Prokop, R. Uhlíř a baron Offermann. V roce 1867 však statek
vyhořel. Tehdy ho koupil c.k. horní rada František Muler. Dalšími majiteli byli Franz Hejhal
1906, město Jihlava, které ho pronajalo v roce 1910 Ottu Goldmannovi a v roce 1918 Marii
Porgesové .
Obec Rantířov byla od počátku rozdělena na dvě části – Rantířov a v horní části na
Rantířov Damling (Damle nebo hovorově Táml). Nejstarší zápis týkající se počtu obyvatel
sahá do roku 1842 a říká, že tehdy měla vesnice 34 domů a 364 obyvatel. Dnes má obec 150 domů a žije zde 480 obyvatel.
Památky a zajímavosti
Barokní hospodářský dvůr – dochoval se z 18. století, obytná budova – patrový zámeček s třípatrovou hranolovou věží – byla ve 2. polovině 19. století přestavěna novorenesančně.
50
Pekelský mlýn
Socha sv. Jana Nepomuckého
z roku 1726
Boží muka
Smířčí kámen s reliéfem latinského kříže a šipky měří 102 cm.
Další zajímavost obce je na místě
dnešní hospůdky u Tomáše. Zde
stávala dříve rychta, která byla
těžce poničena v roce 1646 jihlavskou švédskou posádkou. Jak hlásá
letopočet na pamětním kameni, byl
grunt opraven v roce 1685. Švédové tehdy zničili i mohutnou sypanou hráz na řece Jihlavě stávající
asi 200 m pod Pekelským mlýnem.
Hráz zvedala vodu až o 2 metry
a vytvářela na řece poměrně velkou
vodní nádrž.
51
Smrčná
55
Nejstarší zmínka o obci je z r. 1233. V okolí Smrčné se vydatně těžilo stříbro. Největší
naleziště byla na Suchém kopci. V r. 1415 se uvádějí horní podnikatelé Flengauf a Vürndkl. V té době se těžilo především v údolí smrčenského potoka, na Suchém kopci a dále
západním směrem k Větrnému Jeníkovu v lese Temníku. Na Suchém kopci bylo nalezeno
6 hamrů. Další viditelné stopy dobývání jsou u Zlatého potůčku naproti Suchému kopci.
Obec byla ve starých dobách česká. K poněmčení dochází až po Bílé hoře. Na začátku 18. století vznikají v okolí skelné hutě. Vilémovská huť existuje do roku 1752. Tehdy
se stěhují do Hutí (dnes zaniklá sklářská osada na jižní straně Puchýrny). Ve Smrčné je
od začátku 19. století brusírna skla, kterou v roce 1885 kupuje farář Schindler z Jablonce
nad Nisou.
Památky a zajímavosti
Kostel sv. Mikuláše se připomíná již ze 14. století jako farní. Fara zanikla za husitských
válek a byla obnovena v roce 1891. 20. května 1916 kostel shořel – zničeny byly oba dva
zvony ze 16. století. S kostelem tehdy úplně shořely čtyři usedlosti. Kostel byl obnoven
v roce 1932.
Bolechovův mlýn stavba z konce 18. století má překrásně klenuté barokní přízemí.
Smrčná měla i esteticky zajímavou pečeť, v kruhu lemovaném německým názvem obce,
z let 1735 je smrk s písmenem „f“, po jeho stranách je kolo a květiny. Tuto zajímavost
uvádíme proto, že Smrčná má jednu z nejstarších soustavně vedených obecních kronik
na jihlavském okrese, a to od roku 1836.
52
Český název obce i znamení v pečeti souvisí s pověstí o vzniku obce. Údajně ji založili
uhlíři, kteří zde sídlili pod velikými smrky. Katastrem obce prochází rozvodí Severního
a Černého moře. Z dalších cenností a zajímavostí jsou dva pamětní smírčí kameny při
staré cestě do Jihlavy. První z nich v zákrutě silnice patří, svým datováním z roku 1484,
mezi nejstarší na Jihlavsku.
58
Střítež
Obec na bývalé Haberské stezce v malebné poloze kolem Pivovarského a Obecního rybníka necelý 1 km sev. od dálnice D1 asi 5,5 km jv. od Štoků, o níž je nejstarší písemná
zpráva z roku 1347.
Památky a zajímavosti
Na návsi stojí pseudogotická kaple P. Marie z doby kolem r. 1850, obdélná s neodsazeným polygonálním závěrem a sanktusníkem na hřebeni střechy, před ní kamenný krucifix
z r. 1817.
Na návrší nad Obecním rybníkem u kraje lesa je hřbitovní kostel (kaple) sv. Floriána z 2. poloviny 18. století, centrální osmiboká stavba krytá osmibokou bání s lucernou
a makovicí.
Na poli za obcí je zpustlý židovský hřbitov s několika desítkami náhrobních kamenů z let
1800–50, u cesty k nádraží stojí kříž.
53
Štoky
56
Písemný záznam z roku 1347 uvádí Štoky jako ves a kolem roku 1372 se připomíná kostel.
Od roku 1436 měli ves v držení 160 let Trčkové z Lípy, pod jejichž panstvím získávají Štoky
právo konání různých trhů, povýšení na městečko, clo, mýto, odúmrť a právo soudu. Od
roku 1572 používá městečko pečeť se znakem pánů Trčků. Třicetiletou válkou je obec
zpustošena a v roce 1625 je zaznamenáno, že kromě kostela tu stál jen panský dvůr.
Zámek v roce 1760 zde soustřeďuje správu rozsáhlého panství Hohenzollernů.
Kolem roku 1800 je v klasicistním slohu postaven dům na náměstí č.p. 61, dům č.p. 116
jako továrna na sukno (později sídlo okresního soudu a věznice) a dům č.p. 1 jako formanská zájezdní hospoda. Dne 4. a 5. 12. 1805 se v okolí odehrál boj francouzských a bavorských oddílů, které nestihly bitvu u Slavkova (2. 12. 1805) a padlo v něm na 1600 vojáků.
Památky a zajímavosti
Barokní socha sv. Jana z Nepomuku z 1. poloviny 18. století, na soklu s tesaným letopočtem 1803.
Kamenná soška „Rolandův sloup“, asi z r. kolem 1500 - trup je originál, hlava z cementu podle fotografie (přišel o ni v r. 1929), původně byl v Něm. Vyskytné, později střídavě
ve Stonařově a ve Štokách (byl doma v obci, která si ho dokázala ukrást).
Kamenný kříž s letopočtem 1854. Jedná se asi o tzv. „františkánský kříž“. Byl k němu
připevněn na plechu malovaný obraz sv. Antonína, ke kterému si děvčata chodila vymodlit ženicha (prý to pomáhalo).
Zevně ve zdi kostela kamenný náhrobník s vytesaným letopočtem 1828.
Presbytář a hlavní oltář s věčným světlem.
Zděná kaplička na okraji lesa před obcí směrem od Dobronína, s kovovou ozdobnou
brankou (asi z r. 1890) renovována OÚ Štoky v r. 1993.
Kostel sv. Jakuba Většího, původně gotický, doložen r. 1372, znovu vystaven ve slohu
pozdně gotickém r. 1602.
Kamenný reliéf kříže s tesaným letopočtem 1604 u silnice za Štokami směr Zvonějov.
Na toto místo byl přenesen.
Starý hřbitov: Kamenná kašna se sousoším dětí správce zámku (snad zemřelých
po požití většího množství máku).
55
56
Velký Beranov
39
Rok založení obce je před rokem 1221. V první polovině 13. století patřila obec k hornímu
obvodu jihlavských havířů. V obci byl dvůr, samostatná tvrz, pivovar, který v roce 1671
uvařil 168 sudů piva, panská louhovna a vinopalna, která zastavila činnost v roce 1880.
Při panském mlýně s olejnou byla v roce 1830 vystavěna přádelna vlny a v roce 1855
rozšířena o soukenickou továrnu. Panská papírna v Bradle byla v provozu v roce 1570, ale
za třicetileté války zanikla.
Protože část obce se rozkládala u řeky Jihlavy, jmenovala se tato část U mostu,
kde měla svoje poslání. V době válek musela tento most hlídat. V roce 1800 byla obec
rozdělena na dvě části, a to na Malý a Velký Beranov.
Obec ustala ve vývoji v roce 1914, kdy vypukla I. světová válka.
Největší rozmach započal v roce 1960, kdy se celá obec plně zapojila do budování.
Památky a zajímavosti
Kaple svaté Anny na návsi
Památník obětem 1. světové války
Pamětní deska vzpomínající na první základní školu v obci
Pamětní deska vzpomínající na Karla Vozába, zakladatele sboru dobrovolných hasičů
Kaplička v osadě Bradlo
57
Větrný Jeníkov
54
První písemná zmínka o Jeníkově pochází z roku 1226 – v listině, kterou papež Honorius
III. potvrzuje Želivskému klášteru Jeníkov a další obce jako klášterské zboží. Díky výhodnému položení (procházela tudy tzv. humpolecká či želivská cesta) a díky blízkosti prudce
se rozvíjející hornické Jihlavy nabývá Jeníkov na významu a velikosti. Ve 14. století byl
povýšen na městys s právem užívat znak.
Od roku 1572 je poprvé uváděn nový název –Větrný Jeníkov. 17. století bylo pro jeníkovské panství obdobím temna – přispěl k tomu průběh a důsledky třicetileté války. Časté přesuny armád spojené s drancováním přinášely místním lidem stále větší chudobu.
V roce 1719 zakoupil panství Větrný Jeníkov rytíř Jan z Minetti (italský obchodnický
rod). Nechal zde postavit nový kostel, zdejší tvrz byla přestavěna na barokní zámek.
Z této doby pochází i socha sv. Jana Nepomuckého. Pro pozvednutí místního stavu řemeslnického vymohl v roce 1721 pro okruh jeho panství zřízení cechů.
Památky a zajímavosti
Zámek o třech jednopatrových křídlech, ukončených mansardovými střechami, vytváří
svými souběžnými křídly dvůr, na který navazuje park. Zámek je doposud na západní
straně ohrazen plotem z železných prutů. Zámek je v majetku městyse Větrný Jeníkov
a je v něm umístěn Úřad městyse.
Židovský hřbitov se nachází za rybníkem Trojanem nedaleko Dolního mlýna. Založen
byl snad v polovině 17. století. Dnes za rozvalenou kamennou zdí najdeme kromě torza
márnice i víc než 200 náhrobních kamenů. Nejstarší pochází z roku 1652.
Socha sv. Jana Nepomuckého, na jejímž podstavci je vytesán erb Minetti.
Kostel Narození P. Marie – barokní z r. 1735, opravený v r. 1792 a po požáru obnovený
v letech 1851–52. Svatyně má obdélnou loď se zaoblenými nárožími a obdélný presbytář se zkosenými rohy, po stranách presbytáře je sakristie a komora s oratoří v patře,
před západním průčelím hranolová věž. V předsíni je kamenná křtitelnice ve tvaru kalicha
z 15.–16. století, v lodi dva dětské náhrobníky z r. 1595.
59
Vílanec
64
65
Nejstarší historická zmínka, která je známá, pochází z r. 1327. Tehdy byl Wilenz už farní
obcí. 7. června 1327 povolal jihlavský občan městský soudce Nikolaus Gandaldy radu
starších jihlavských občanů od 60 let a více let a ti se jednohlasně usnesli, že patronátní
práva přes Wilenecký farní kostel po předkovi, má paní Gertruda, vdova po Konradu Schoberovi, jako právo dědické.
Památky a zajímavosti
Kostel sv. Jakuba Většího je jednoznačnou dominantou obce. Stojí na návrší uprostřed
hřbitova obklopený kamennou zdí. Jeho jádro pochází z doby kolem poloviny 13. století
(1240–60), v polovině 15. století byl zřejmě přestavěn pozdně goticky a v 18. století
zbarokizován. Je to jednolodní stavba s podélnou lodí, věží v západním průčelí a polygonálním presbytářem, k jehož jižní straně přiléhá nová sakristie a k severní původní sakristie, dnes kaple. Presbytář bez vnějších opěráků má jedno pole křížové žebrové klenby
a pětiboký paprsčitý závěr. Do severní kaple vede pravoúhlý gotický portálek s ostěním.
Loď má plochý strop. Zařízení je převážně barokní, na věži visí zvony z let 1505 a 1545.
Z kostela pochází pozdně gotická socha zv. Vílánecká madona z doby kolem r. 1465,
dnes ve sbírkách Muzea Vysočiny v Jihlavě.
V sousedství kostela stojí fara, upravená na byty; jedna z hospodářských budov v jejím
dvoře má pozdně gotické zdivo se sedlovým portálkem datovaným do r. 1574.
61
Vyskytná nad Jihlavou
Obec ve svahu nad levým břehem řeky Jihlavy 6,5 km sz. od města Jihlavy. Už v roce 1226
se objevila na listině papeže Honoria III. Tehdy patřila do majetku želivského kláštera.
V jejím sousedství vznikly později další menší vsi – Jiřín a Hlávkov a osada Rounek. Tím
byla ve 13. století kolonizace tohoto území dokončena. Od 2. poloviny 13. století se v blízkém okolí intenzivně dolovalo stříbro. V původně slovanské vsi postupně převládlo německé obyvatelstvo, zejména horníci. Od 15. století do r. 1945 je obec označována jako
Německá Vyskytná (Deutsch Giesshübel).
Památky a zajímavosti
Na návsi stojí barokní kostel sv. Vavřince, jehož historie spolu s farou se započala psát
kolem poloviny 13. století. V minulosti býval kostel opevněn. Hradební zeď ohraničuje dodnes užívaný hřbitov s márnicí. Nejdříve slovanská ves, později s převažujícím německým
obyvatelstvem, se od 15. století až do roku 1945 psala s přívlastkem Německá, Deutsch
Giesshübel.
Kamenná Boží Muka naproti nákupnímu středisku mají na soklu reliéf s puškou a na
vrcholu letopočet 1667.
V obci je obecná škola s dlouholetou tradicí.
Severně bývalo německé polní letiště Luftwaffe.
62
29
Při jižním okraji katastru, nad bývalým Sieglovým mlýnem, začíná unikátní hornický
náhon dlouhý více jak 7 km, kterým byla dodávána voda pro pohon vodotěžných strojů
až ve Starých Horách u Jihlavy. Zbudován byl
v roce 1315 a jeho suchým korytem je možné
uskutečnit krásnou procházku zdejší přírodou. Na katastru je několik dalších míst připomínajících slavnou dobu dolování stříbra na
Jihlavsku ve II. polovině 13. století
Věžní hodiny – věžní hodinový stroj z roku
1938, který je každý týden ručně natahován,
pro zajímavost 3 x 168 otočit klikou!!! Kdo si
chce dobrovolně zacvičit a nebo odčinit svoje
hříchy, je to ta nejlepší příležitost!!!
63
Ždírec
59
Původní osada se slovanským osídlením vznikla patrně již ve 12. století. V průběhu 13.
století byla osídlována německými kolonisty a na dlouhou dobu se stala vsí německou.
Původní název osady Žďárek souvisí nejspíš s českým termínem pro mýcení lesa „žďářením“.
Památky a zajímavosti
Dominantou obce je kostel Sv. Václava, po velkém ohni (1890) znovu postavený v letech 1893–1898 v pseudogotickérn slohu. Fara byla založena v roce 1410.
Z let 1743–1753 jsou sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Antonína, pravděpodobně
díla polenského sochaře Viktora Václava Morávka, dnes státem chráněné kulturní památky.
V katastru obce, v místě zvaném „Amerika“ stojí památná borovice.
Architektonicky zajímavý je dům č.p. 40.
64
65
65
610
668
622
682
4,45
670
624
655
686
637
665
588
675
603
693
524
610
665
700
663
679
663
686
661
529
692
618
691
663
4,6
4
629
580
678
641
4,1
645
672
9
632
641
0,5
5
662
642
600
0,78
644
2,56
513
1,16
644
635
552
655
581
701
517
637
621
638
2,4
9
625
669
2,11
5,70
528
603
599
9
2,8
3,00
649
550
625
632
557
633
512
601
4
2,9
599
611
606
547
620
4,67
631
0,41
5
2,5
2,94
631
605
0,9
616
7
542
1
1,6
575
581
628
610
2,18
8
1,4
1,4
3
2,40
589
572
0,94
1,88
2
3,4
581
1,43
622
1,1
4
527
1
0,8
1,57
3
2,2
2,1
1,64
4
0,5
565
5
516
506
2,4
5
1
1,1
535
2,4
2
3,72
552
610
551
625
3,21
0,88
0,64
2,03
6
1,0
613
613
4,67
607
607
553
0,4
1,69
6
1,1
0,5
4
1,4
8
0,47
582
534
2,8
2
1
0,9
2,02
1,19
0,7
6
567
0,73
549
531
554
1,2
9
3
1,1
573
0,68
0,5
5
574
4
0,9
585
563
540
557
1,5
8
547
594
1,7
540
3
1,6
0,58
647
2,9
7
651
598
653
649
4
4,50
1,5
3
3,1
539
2,1
4
580
1,3
2
563
2,25
551
565
545
1,93
67
1,6
3
656
623
573
654
562
1,8
4
3,1
661
580
4,20
3
0,49
563
592
638
585
616
5
6,9
576
622
3,2
2
1,76
5090
606
15
633
66
651
566
572
0,64
611
2,10
661
0 1
0,5
1 2 km 1,5
667
2 km
673
640
585
1,34
621
1,2
621
559
0,5
4
612
5129
0
52
606
635
625
599
0,94
0,5
0
585
6
3,5
560
1,02
558
1,71
0,49
4
0,7
0,48
2
553
0,6
5
1,3
0
2,0
3
540
524
524
7
562
6
0,9
541
579
1,40
540
2
1,6
1,81
564
0,68
0,86
0,63
567
576
1,36
580
157
523
499
541
513
530
512
473
492
500
513
5,49
513
506
490
483
487
499
499
1,9
1
509
508
496
503
495
patník
návěstí
info-tabule
trasy pro cyklisty i pěší
trasy pro pěší
trasy pro cyklisty
trasy pro cyklisty
(regionální)
528
3,91
zájmové body
památka velká
památka malá
vyhlídka
muzeum
studánka
přírodní zajímavost
533
514
519
5
515
539
2,2
8
4,2
0,80
0
0,7
1,79
0,9
0
551
doprava
vlak
bus
parkoviště
2,42
548
16
5215
555
558
1,70
541
2,9
3
7
1,05
0,89
560
3,9
1
1,1
518
2,96
volnočasovky
koupaliště
sportoviště (hřiště)
trasy pro běžkaře
2,0
0
9
2,3
458
583
523
1,55
514
590
531
534
512
5,02
520
4,87
496
511
491
4,2
9
500
504
3,48
služby
obchod
občerstvení / restaurace
pošta
ubytování
informační centrum
čerpací stanice
556
545
544
564
563
569
557
574
4,8
9
622
574
561
162
563
67
562
629
522
1,
3
2,2
2,
1
5
516
2,4
5
535
2,4
2
1
1,1
2,42
0,64
0,88
555
548
16
1,70
0,6
5
1,40
1
1,
1,02
0,48
2
0,
4
4
0,7
6
0,9
562
0,68
1,36
0,86
0,63
0,94
4
0,9
0,5
4
8
2,96
1
0,9
1,19
554
0,68
1,2
9
3
1,1
0,5
5
0,73
531
4
1,
0,47
0,7
6
573
1,69
1,71
0,5
0
558
583
7
1,
1,55
0,58
1,6
3
2,9
7
590
Praha
Brno
Vydalo Statutární město Jihlava v roce 2011.
Náklad: 7000 kusů.
Mapový podklad © Český úřad zeměměřický a katastrální.
Grafické zpracování: Eva Bystrianská.
Tisk: Jiří Pýcha.
68
7
69
70
Turistické informační centrum Jihlava | Masarykovo náměstí 2, 586 01 Jihlava 1
tel. +420 567 167 158, 159, e-mail: [email protected] | www.stribrnepomezi.eu