Festivalové listy II/2013

49. Mezinárodní festival poezie
SNÍH, KDYŽ SE BRZY STMÍVÁ
Jan Skácel
Jan Skácel
Napadl čerstvý sníh,
je noc
a chlapci na kytaře hrají jedním prstem,
můj bože, nevím komu,
hrají si v chůzi a není toho moc,
není to nad ticho,
nad tmavá žebra stromů,
není to vůbec nic –
a přece.
NITE
Miroslav Válek
A nad soľ vzácnejšie sú pre človeka nite,
Keď nemá, čím by prišil záplatu
Na to, čo bolí, čo má ostať skryté
Jak chromá ruka pod rukávom kabátu.
Tisíckrát zamkni všetko, čo ťa trápi.
Do krvi zamkni slovo plačúce,
Zo živej vody rozumu sa napi,
Na jazvy nehľaď, nehľaď na srdce.
Tým, čo ťa ľúbia, pre ich lásku luhaj.
Rozkolíš zvony poézie v nociach tesknoty.
Na nebi smutných vyjdi ako dúha,
Nad cudzím srdcom, ktoré nenôti.
Miroslav Válek
V PRVNÍM ČÍSLE FESTIVALOVÝCH LISTŮ SE NA NÁM PODAŘILO ODMAZAT NĚKOLIK ŘÁDKŮ Z PŘÍSPĚVKU SLOVENSKÉHO
RECITÁTORA PETERA ZEMANÍKA. S OMLUVOU AUTOROVI I ČTENÁŘŮM ZDE ZAŘAZUJEME CELÝ ČLÁNEK.
-RED-
Predposledný pokus prestárleho juniora o tzv. „labutiu pieseň“
Nie je to ani narcizmus, ani prílišné sebavedomie, skôr sa to podobá na samovraždu v priamom prenose. Ale jednoducho sa
vlani odohralo príliš veľa udalostí okolo mňa
a môjho pôsobenia v umeleckom prednese, že
som podľahol pokušeniu, opäť sa po takmer
troch desaťročiach vrátiť na dosky, ktoré pre
mňa znamenajú môj svet. Aj za cenu toho,
že nesiem svoju nahú kožu na trh. Našťastie,
nie doslova, lebo to by som asi nezvládol..., na
rozdiel od iných, mladších. Nie je to snaha
o „vyvyšovanie sa“, skôr pokorný pokus, niečo
zo seba o sebe a o svete okolo nás cez slovo
vypovedať.
Nebolo mi všetko jedno, najmä pri pomyslení, ako som dlhé roky neúnavne vtĺkal do hlavy recitátorom cudzím i „svojim“ –
teda svojim deťom – akési pravidlá, poučky,
predstavy, priority, pokusy, aspekty, obrazy,
metafory, prácu s jazykom, textom, dramaturgiou, vždy s poznámkou: nie je podstat2
Peter Zemaník
né, čo si o tom pomyslí porota, ale podstatný je vždy recitátor a jeho odhodlanie, recitovať „ako o život“. Pripomenul mi to aj priateľ
a bývalý recitátor – tohto roku porotca na
Hviezdoslavovom Kubíne – Peter Milčák,
ktorý to presne takto definoval. Je dôležité, akú predlohu si recitátor vyberie, je dôležité, ako ju spracuje, je dôležité, akú formu
pre svoj prednes nájde, ale azda najdôležitejšie je, aby ukázal v danom momente, že „recituje ako o život“!
Neviem, čo si od toho sľubujem. Navyše,
v konfrontácii s českými recitátormi sa ľahko
môže stať, že to nebude ono. Ale svojím spôsobom mi pri mojom rozhodovaní, ísť do súťaže, pomohol Vladimír Benderski, či Aleš
Vrzák. Aj keď o tom, možno, ani netušia. Ale
momentálne to „neriešim“, ako sa to pekne
zvykne hovoriť aj na Slovensku. Momentálne
mám trému, ako Brno (alebo skôr Montreal...
ten je ešte väčší)!
Peter Zemaník
festivalové listy II/2013
49. Mezinárodní festival poezie
Jiříkovo vidění
Podzimní básník Ladislav Nezdařil
Včera jsme tak lehce naťukli téma vztahu
básníků a podzimu. Podzim se samozřejmě
pro většinu básníků stává obdobím zaslíbeným, ale znám takové, kteří toto tak barevné i šedivé roční období vzali za své natolik,
že bychom si jejich poezii bez podzimu ani
nedovedli představit. Patří mezi rozhodně
Ladislav Nezdařil a Bohuslav Reynek. Tak
dnes třeba o Nezdařilovi.
Možná znáte autora sbírky Horní chlapci
(zhudebnil ji Tomáš Kočko), asi nejuznávanějšího valašského básníka a jednoho z nejúspěšnějších poetů využívajících ve svých básních nářečí. Zvukomalebnost východomoravského dialektu ale šikovně „narouboval“ na
výrazové prvky básnické moderny. A jak to
tedy má s tím podzimem? Podívejme se na
ukázku:
Zkazuje podzim v tesknéj vúli,
že zhasnúl bor a zhasnúl vřes,
k rodnému drnu nás tu skuli
křivým železem hvězd.
Dopité všecko. V pukléj hlíně
déšč utlúká tvúj sadný klas,
ohniví mniši po krajině
volajú na súd ludský čas.
Dopité všecko. A v tých travách,
gde láska pořáď stává z már,
řeznícký měsíc podřezává
jehňátka dávných jar…
Sbírka Horní chlapci je vlastně básnické
ztvárnění nostalgie po starém Valašsku, které
Nezdařil představuje ve svých vzpomínkách.
festivalové listy II/2013
Podzim je období nostalgie, kdy při nekonečných valašských plískanicích býval nejlepší čas právě na vzpomínání: „Gdyby sas
věcéj nevrátíl, / všecko to dobře víš. / V drnu
na pukléj úvrati / krahulec klobe myš. // Všecko
to eště dobře vím, / déšč drobný křemeň drolí.
/ Krvavé stádo jeřabin / kúří sa z polí…“
V Nezdařilových básních se objevují motivy z celého ročního cyklu, ale právě podzim je nejdůležitější, protože zároveň slouží
jako symbol zániku těch starých časů a paralela s podzimem lidského života a předpovídá přicházející smrt. Jako třeba tady:
Divoké husy křičá už,
je měsíc září,
rok z roka dolú padajú
súsedé staří.
Formanský podzim vozí jích
k tichému místu,
zapadá život k životu,
padá list k listu.
Divoké husy křičá už,
je měsíc listopad.
Nekřičte, husy divoké,
dajte ně spať…
V básni o smrti matky pak stačí i jedinou holou větou načrtnutá melancholická
nálada podzimu (opět paralelně s podzimem lidského života): „Vracajú sa mamulenka / z Olomúca, z Olomúca, / podzim fúká do
okénka, / vracajú sa mamulenka / z Olomúca.“
A divné, zlé zvonění vyvolává dojem úzkosti,
že se stalo něco tragického: „Divně tvoje zvony
hrajú, / do srdca ně vybíjajú / černú novinu.“
Všechny tyto významy a nálady podzimu
– melancholická nálada, ztracené mládí, přicházející smrt, nostalgie – se spojily dohromady v jedné z méně známých, ale nejlepších
básní sbírky Horní chlapci, kterou si dáme
na závěr:
Z divokéj trnky syčél dým
a teskně padál dolú,
ohnivým, křivým znamením
žehnál sa javor v polu.
Už naposledy kačeny
zobaly šikmú stráň,
na chladném, tvrdém kameni
hasla tam sivá laň.
Hasla tam laň a sama byla,
déšč na ňu pršél v chvojú,
posledním kopýtkem bila
divokú mladosť svoju.
Gdyž zhasínajú sivé laně,
křičí z ních černé kvítí,
zestárlé nebe oprýskané
rezavě na ně svítí.
A ty sa vracáš. Syčí dým
a teskně padá dolú,
ohnivým, křivým znamením
žehná sa javor v polu.
A hnědá starosť rodných hlin
třase sa hořkú solú…
Jiří Jurečka
3
49. Mezinárodní festival poezie
Bez poezie si celý svůj život nedovedu představit
Vladan Pfefer, Ivan Kováč, Zdena Pfeferová, Dáša Kováčová
K Moravskému…, dnes už tedy, dle názvu,
Mezinárodnímu festivalu poezie, neodmyslitelně patří společenství, v němž sídlí dobrý
duch tohoto pravidelného setkávání přátel
krásného slova a uměleckého přednesu pod
Beskydami, uprostřed rozjímavého podzimu. To „spiklenecké“ společenství si zde
nedomlouvá schůzky, ti lidé si neslibují, že
se příští rok zase potkají. Zkrátka přijedou,
když to okolnosti, zdraví a nikdy nekončící
práce dovolí. Svou přítomností spojují uplynulý ročník s nadcházejícím, minulé desetiletí s budoucím. K nejvěrnějším návštěvníkům
meziříčského festivalu pak rozhodně patří
paní Zdena a pan Vladan Pfeferovi z Opavy.
K rozhovoru se s manželi Pfeferovými sešel
redakční kolega Ivan Kováč.A aby si neskákali do řeči, za oba na Ivanovy otázky odpovídala paní Zdena.
Kedy ste tu boli prvý raz?
Asi v roce 1973. Takže výročí?
Čím ste boli, keď vás zaujal umelecký
prednes?
Končila jsem jako středoškolská profesorka,
čeština a tehdy ještě srbochorvatština, nakrátko i knihovnice, asi rok také rozhlasová
redaktorka, než jsem zakotvila jako literárně vědný pracovník. O rok později nás pozval, už oba, profesor Jiří Demel, kamarád
na celý život (i po něm) a legenda tohoto festivalu. A od té doby to bývalo naše malé radostné pravidelné setkávání.
4
Koľko ročníkov ste vynechali?
Upřímně řečeno asi dva až tři. (To je ale perfektná docházka!, red. pozn. I.K.)
A pamätáte tu nějaké super výkony?
Šlo často o naše společné favority. Byli jsme
často fascinováni interprety ze Slovenska.
Ještě dnes, při vzpomínce na ně, je znovu
někde, téměř na dotek, to zvláštní rozechvění, okouzlení z odvážné a šaldovsky
téměř „definitivní interpretace…“ Mám-li
vzpomenout konkrétní jména…, tak Viola
Zubáková, Táňa Linetová, Hela Bachratá,
Dáša Šelepáková, dnes Kováčová, Marcel
Šustek... Na české straně jich bylo také nemálo. V srdci nám zůstala za všechny jímavá Silva Vacková, dnes Ulmanová, Nina
Vančatová, Weyskrabová, Libor Vacek, Aleš
Vrzák… Rádi bychom při této příležitosti
připomněli i vynikající lektorku Veroniku
Štěrbovou. Neumíme si ji představit jinak,
než obklopenou svými svěřenci po úspěšné
soutěži, šťastnou z rozzářenýma očima a také
trochu zamyšlenou nad tím, do čeho se společně pustí příště.
Ktorých básníkov by ste doporučili pozornosti terajším mladým?
Dnešní interpreti utíkají z našich obzorů
svým mládím, ale přece bychom neopomenuli klasiky. Ať si vybírají sami. Rozumem i srdcem, tím druhým víc. Vzpomínám si (Pfe)
jak jsem často stávala v knihovnách a prodejnách knih, u regálů s poezií zapomínala na
čas a listovala v básnických sbírkách. Dnes to
tak dělám doma. Jedna báseň, někdy jeden
verš stačí pro celý den. Čím jsem starší, tím
více rozumím Holanovu verši „ K tobě se
vzdaluji“ a jako motto svých bezručovských
exkluzivních vydání jsem nemohla použít jiné
dvojverší než to z básně Čtenáři veršů – „Co
chceš, ty rapsóde zoufalý? Jsou lidé, kteří čtou
básně“. Oba máme své autory srdci nejbližší,
ale protože jsme se celý život věnovali literatuře a jazyku, bylo by i při naši zapomnětlivosti těžké je vyjmenovat. Bezesporu k nim
patří Šrámek, Gellner, Njegoš, Petrarka, ale
také Smrek, Hviezdoslav, Chalupka, Turčány,
naše láska Buzássy, samozřejmě současní básníci a autoři ruské, srbské a chorvatské provenience, abychom se o ně podělili.
Čo pre vás znamená počúvať umelecký
prednes?
Asi na tom budeme oba stejně. Vždycky zážitek, který si vychutnáváme až svatokrádežně. Vladan je v tom trochu ukázněnější, já
spíš neřestnější. To všechno k poezii patří.
A nejaký bonus?
Bez poezie, ať už psané, či dokonale interpretované, si celý svůj život nedovedu představit,
mnohé by v něm chybělo. Tolik bych si přála
do jejích sdělení i její interpretace, dá-li mi
Pán Bůh ještě těch pár potřebných let, uvést
svého zatím osmiletého vnuka. Byl by to náš
společný, nádherný, hedvábný čas…
festivalové listy II/2013
49. Mezinárodní festival poezie
Co vás napadne, když se řekne „poezie“?
Když slyším slovo „poezie“, vzpomenu
si na vroucí slova poskládaná do obrázků,
dlouhé zimní večery prosezené s Rimbaudem
v křesle, úsměvné básnické pokusy dospívajících spolužáků, a taky na nedostatky mé paměti při mých dětských recitačních pokusech.
A jaké asociace vyvolalo to slovo u mých spolužáků a kamarádů?
Andrea Bittnerová, 21
studentka mezinárodních vztahů
Básně, předčítání básní, hezká krajina.
Martina Hanušová, 21
studentka psychologie
Vybaví se mi hlavně škola. Třeba to, jak se
můj bratr na prvním stupni základky učil
recitovat a se strašně vážným výrazem odříkával verše „Krásná jako kvítka na modranském džbánku, sladká jako střída dalamánku“. A vůbec přitom netušil, co to sakra ta
střídadalamánku je! A já taky ne. Jenom vím,
že se mi to líbilo (smích).
Petr Vašků, 20
student mezinárodních vztahů
Smysl. Je to zvláštní, ale přesně tohle mě jako
první napadlo. Smysl, jakože si myslím, že
každá poezie by měla mít smysl (což ne vždy,
upřímně, má). Navíc, že i třeba styl, kterým je
psána, by měl být umělecky účelný. A mimoto poezii chápu de facto jako jeden ze smyslů
člověka. Smysl tvorby umění (pokud to tedy
není jen nějaká rýmovaná fraška).
Lukáš Rudolf, 21
student stavebního inženýrství
Nic, poezii nečtu. Napadnou mě jenom pomatenci, co napsali „blbinu“ a já jsem se v tom
musel vrtat na střední škole.
Jan Kotrle, 21
student ekonomie
Literatura.
Darek Kaláb, 25
student religionistiky
Básnička.
Darina Rudněvová, 21
studentka ruštiny
První, co mě napadne, jsou láskyplné verše
milenců.
Martin Klein, 23
student elektrotechniky
Studentské utrpení. Temné minuty na gymplu (smích).
Jan Ondračka, 21
student ekonomie
Romantické básně, střední škola, způsob
exprese.
Tomáš Machálek, 23
student stavebního inženýrství
Pod slovem poezie se mi v prvé řadě vybaví nějaká básnička. Poezie pro mě znamená
jistý druh sebevyjádření pomocí slov, která
na sebe s určitou melodickou lahodou navazují. Zároveň je jejich vypovídající hodnota
velmi hluboká a nejčastěji se zabývá problematikou, nad kterou autor hloubá a uvažuje.
Jan Ježek, 23
student informatiky
Vybavím si text členěný do veršů a slok, a také
přednes básně. Kromě toho si vzpomenu na
K. J. Erbena a K. H. Máchu.
Karolína Valová, 22
studentka učitelství pro mateřské školy
Co mě napadne, když se řekne poezie? No to
mě napadají jen básně, verše, rýmy, ale jelikož k poezii nějaký bližší vztah nemám, tak
to je asi tak vše.
Jana Daďová, 21
studentka mezinárodních vztahů
Když slyším slovo poezie, vzpomenu si na svá
školská léta, kdy nám učitelé zadávali povinně básně, které jsme se museli nazpaměť recitovat před celou třídou. Měla jsem z toho
trauma.
Magdaléna Frňková, 22
studentka teologie
Literární druh, umění, cit, kresba slovem.
Ptala se Tereza Volfová
Divadlo Láhor/Soundsystem – nikdy nevíte, co můžete čekat
Páteční večer na Mezinárodním festivalu poezie patří divadlu. Divadlu netradičnímu, experimentálnímu a jak kritici rádi
říkají „punkovému“. Takový je Láhor/
Soundsystem.
Divadelní uskupení, které tak nějak k
Valašskému Meziříčí patří. Láhor totiž vznikl
právě ve Valmezu – na zdejším festivalu amatérských experimentálních divadel Malé jevištní formy, který se v zámku Žerotínů koná
každý rok v březnu.
Stalo se to před jedenácti lety. Divadelníci
ze souborů XXXH´X XOˇXXOXX,
Dekadentního divadla Beruška, Divadla
Margaret Thatcherové, Divadla Dno a
Divadla V Soukolí už byli znudění tím, jak
festival každý rok probíhal. Chtěli překvapit,
přinést něco nového a rozčeřit ustálené vody
přehlídky. To se jim podařilo. „Dali jsme dohromady několik divadel, které sem pravidelně jezdívaly, a vzniklo z toho divadlo jedno
– Láhor,“ vzpomíná Petr Marek.
Kupodivu se ukázalo, že tento projekt neskončí u jednoho představení. Funguje dofestivalové listy II/2013
dnes. Členové Láhoru dokonce v režii Petra
Marka natočili dva filmy – Nebýt dnešní a
Nic proti ničemu.
Na meziříčský divadelní festival se Láhor
vrací každý rok, letos tu získali Cenu Josefa
Fabiána pro divácky nejoblíbenější inscenaci. A právě s tímto představením nazvaným
„Když čas netlačí aneb Na jedné lodi“ teď
opět přijeli do Valmezu.
O svém představení divadelníci říkají, že
jde o „nedobrovolné psychodrama, které potká
mladého muže na začátku šikmé plochy“. Pod
tím si můžeme představit skutečně ledacos. A
to je pro Láhor příznačné – nikdy není úplně
jasné, co diváka čeká. Žádné jejich představení totiž není úplně stejné.
Hrají Prokop Holoubek, Radek Rubáš,
Petr Marek, Marta Pilařová, Jiří Najvert,
Kamila Davidová, Zdeněk Hudeček, Marian
Moštík, Jiří Nezhyba, Patrik Hronek a
Ladislav Mirvald.
Takže v M-klubu v osm večer. Těšte se na
punkové divadlo!
Pavel Stojar
5
49. Mezinárodní festival poezie
Proč si Jelení laně říkají Jelení loje?
Může za to první koncert
Vždycky jsem chtěl mít knír jako Vašek
Jelínek z kapely Jelení loje. Nejdřív jsem
si myslel, že ho má nalepený. Tak jsem si
troufl za něj zatahat. A můžu potvrdit, že
je pravý. Ale to odbíhám. I když Jelení loje
bez Vaškova kníru by nebyly Jelení loje...
Tahle kapela je na hudební scéně docela výjimečným zjevem. Ve Valmezu jsme je
viděli ve čtyřčlenné sestavě – zpívaly Elena
Volpi, Jana Kollertová a Johana Vaňousová,
doprovázel je Václav Jelínek. V kompletním
souboru ale zpívají celkem čtyři děvčata.
Troufám si ovšem říct, že toto personální
omezení zážitek diváků nikterak neochudilo. Tyhle holky a kluk prostě umí bavit –
je vidět, že jsou všichni původním povoláním divadelníci.
Jak jste se dali jako kapela dohromady?
Johana: Byly jsme všechny spolužačky na
DAMU. Tam jsme potkaly i Vaška, který
byl o dva ročníky výš.
Jana: Učil nás profesor hudby Vráťa
6
Šrámek, který za vznik kapely tak trochu
může. Vedl nás k tomu a motivoval. Ostatně
nejsme jediná kapela, která na DAMU takto
vznikla. Bylo jich docela hodně.
Johana: Celé to bylo takové spontánní. Nejdřív jsme si zpívali jen lidové písničky, ale všechny kolem jsme tím štvali. Tak
jsme se rozhodly udělat nějakou pecku - jako
první vznikl song Lollipop. Takže tak jsme
začali - naší nejhorší písničkou.
Jana: Pak nás oslovil Matija Solce, který
nás pozval hostovat na koncert jeho kapely
Fekete Seretlek. Bránili jsme se, že nemůžeme. Že vlastně ani nejsme žádná kapela. Ale byl neoblomný. Řekl, ať si vymyslíme jméno a že na koncertě prostě vystoupíme. To byl rozhodující okamžik, který nás
nakopl.
A jak tedy vzniklo jméno kapely? Je to
takové neokoukané...
Elena: Přímo na našem prvním koncertě.
Vymysleli jsme si původně poetické jméno
Jelení laně – podle Vaška Jelínka. Ale Matija
Solce, který je stejně jako já Slovinec, to
špatně pochopil a když nás uváděl, řekl to
zkomoleně: „Uvítejte na pódiu Jelení loje“.
Johana: Samozřejmě nás to nejdřív vytočilo. Ale pak jsme si řekli, že to fakt není
zlé. A už nám to zůstalo.
Jana: Hned na této akci nás někdo oslovil, že chce uspořádat náš samostatný koncert. Museli jsme pak strašně rychle udělat
písničky, abychom utáhli celý vlastní program. To bylo před čtyřmi roky o Vánocích.
Proč jste si vybrali repertoár ve stylu čtyřicátých a padesátých let?
Jana: Tak nějak to vyplynulo. Nejdřív
nám šlo o to, udělat nějaké hezké poslouchatelné písničky. Chodila jsem za svůj život do
čtyř sborů a tak jsem měla základ nějakého
repertoáru. Postupně jsem to holky naučila
a náš projev se pomalu vyvíjel. Snažili jsme
se dát do toho něco svého, vetknout té muzice vlastní tvář a interpretaci. A protože tafestivalové listy II/2013
49. Mezinárodní festival poezie
kové pitomé písničky, jako je Lollipop, se
nedají zpívat navážno, začali jsme při tom
dělat srandičky. Lidem se to líbilo, tak jsme
se toho chytili a funguje to. Baví to nás
i diváky.
Jaký máte dramaturgický rozsah? Co
všechno zpíváte?
Johana: Máme několik osvědčených es
v rukávu. Jednak jsou to jazzové standardy, pak jsou to humorné variace na známou
filmovou hudbu a třetím zdrojem jsou jakékoliv vtipné písničky, které lidé moc neznají a my máme nějaký vtipný nápad, jak
je upravit. A taky snad i nějaký muzikál.
Elena: Vráťa Šrámek nás upozorňoval,
že čistě holčičí sbor není lehké poslouchat
delší dobu, může se snadno oposlouchat.
Proto je pro nás tak důležitý dramaturgický moment – a taky Vašek.
Jana: Pořád se chystáme, že napíšeme
vlastní písničku. Ale bude těžké ji zařadit
mezi ty pecky, které fungují samy o sobě
i proto, že je všichni znají. Ale jednou to rozetneme. Teď jde jen o to, která z nás si na
vlastní skladbu troufne.
A co Vašek, jak se mu líbí mezi laněmi?
Vašek: Je to dobré, super, sranda. Ony
festivalové listy II/2013
jsou holky hodné, starají se o mě. A já jsem
takové klidné povahy, tak jim ve všem vyjdu
vstříc.
Johana: Ne tak docela. Vašek zasahuje do hudební stránky kapely mnohem víc,
než by se mohlo zdát.
Vašek hraje hlavně na kytaru, ale rozsah
nástrojů, který používáte při koncertě, je
úctyhodný...
Vašek: Hraji na kytaru a občas na basu,
to hlavně při našem vánočním programu.
A holky se baví různými dechovými nástroji.
Elena: No hrajeme na pozoun, tubu,
klavír. A mou specialitou je zmuchlanina.
Víte, co to je? Ta pomačkaná trouba, kterou
jste mohli vidět na koncertu. To je opravdu
hodně vzácný nástroj...
Jsme na festivalu poezie, jaký je váš vztah
k básním a básníkům?
Vašek: Samozřejmě veskrze pozitivní,
i když teď bohužel na čtení nemám moc čas.
Jana: Já mám moc ráda třeba Skácela.
Elena: Hrozně obdivuji slovinského básníka Borise A. Novaka. Napsal pro svou milovanou ženu, se kterou nemohl být, přenádhernou sbírku po vzoru starých trubadúrských básní. Jeho poezie je neuvěřitelně
melodická a troufám si říci, že i když člověk neumí slovinsky, bude to pro něj příjemné a dojemné čtení.
Máte jako divadelníci nějaký fígl, jak trénovat svůj projev a paměť?
Vašek: Paměť není důležitá. Všichni mají
pocit, že pro herce je nejtěžší si zapamatovat text, ale to není tak docela pravda. Máte
spoustu zkoušek a dostatek času si to zapamatovat. Samozřejmě pokud netočíte nějaký seriál a nemusíte se naučit čtyřicet stránek najednou.
Johana: Když jsem sama recitovala na
soutěžích, tak nejlepší rada, kterou jsem dostala od své učitelky, byla, abych si to doopravdy užila. Pořád jsem chtěla být dokonalá a myslela dopředu na to, co bude za chvíli. Vůbec jsem si nedovedla užít tu stávající
větu nebo verš. To byla chyba. Stejné je to
i v muzice.
Vašek: Užít si to tady a teď, o to jde.
Elena: A taky si musíte užít i chvíle ticha
mezi slovy. Nechávat verše rozehrát, aby posluchač procítil vaši recitaci. Poezie musí vyznít stejně jako hudba.
Pavel Stojar
7
49. Mezinárodní festival poezie
Josef Hrubý: Otylé ach
Poezie Josefa Hrubého (nar. 1932) ve sbírce Otylé ach je robustní, plná hran, sevřená
a osekaná. Básník sám sobě nic neodpustí,
nic si neulehčí. Nezajímají ho snadné lyrické kličky či ozdoby, ale chce prostřednictvím
svých veršů vždy tnout směrem k tušené podstatě, třeba i za cenu nelíbivosti, křivolakosti. Hrubý je držitelem ceny Magnesia Litera
2011 za poezii.
Hrubého poezii vládne intenzita, ubírání spíš, než rozevlátá extenzivnost, básník
raději volí zámlku, i kdyby měla vyznít jako
přeryv, pokus, i kdyby měl znamenat slepou
odbočku. To vše dodává sbírce dramatičnost
a niterné napětí. Hrubého poezie navazuje
na poetiku holanovské obraznosti, přirozeně
však zůstává plebejštější, více se „špiní“ realitou a přímočarostí. Hrubého básně se rodí
z velmi niterného impulsu, ve výsledku jsou
však živou křižovatkou osobního i dějinného,
snově unikavého i zemitě reálného, intimního i naze světu vydaného. Básníkovi nestačí
pouhá reflexe, chce svět též příkře pojmenovat, ba postavit se mu, třeba až provokativně
či vzdorně, svým originálním „šlachovitým“
básnickým jazykem a způsobem nazírání.
Hrubého poezie má svou kusou, lapidární
krásu, jeho sbírka je svědectvím zápasu s nesamozřejmostí moderního světa, zápasu, jenž
je výsledkem celoživotního, nelehkého, avšak
tím cennějšího básnického úsilí. Sbírka Otylé
ach je navíc ilustrována souborem básníkových koláží, které ještě lépe nechají vyvstat
všem křižujícím se vektorům autorova tvůrčího neklidu.
Zdroj: http://www.magnesia-litera.cz
(Pro Festivalové listy upravil Aleš
Linduška)
Útulnu poezie Herberk najdete na internetu
Jméno zlínského básníka a výtvarníka
Jaroslava Kovandy bylo řadu let spojené s časopisem pro současnou poezii Psí víno, který
v roce 1997 založil a pak 10 let jako šéfredaktor vedl. Loni rozjel nové básnické periodikum, které se začíná úspěšně zabydlovat
na tuzemské literární scéně. Nikoli však tištěné, ale internetové. Nese název Herberk –
útulna poezie, vychází třikrát do roka a čtenáři brzy najdou jeho čtvrté číslo na adrese
www.herberk.eu.
Formát Herberku není svým pojetím v tuzemském prostředí příliš obvyklý, klíčová je
pro něj číslovka 7. Kostru každého čísla má
tvořit sedm textů sedmi kmenových autorů
z Moravy, z nichž si každý přizve k spoluúčasti jednoho hosta. Je třeba ale přiznat, že
v každém čísle není tato dramaturgie dodržena do puntíku.
Co ale platí pořád, je, že Kovandovi, který
vydal více než deset básnických a prozaických knih, náleží čestný titul herberksfotr.
Šéfredaktorem je brněnský básník Tomáš
Lotocki, který vydal například sbírku Čeřeny.
Vedle nich v Herberku pravidelně publikují verše básníci Jakub Grombíř, František
Horka, Petr Pustoryj, Petr Odehnal a Milan
Libiger.
Většina z nich má na svém kontě alespoň
jednu knihu, přičemž Horka společně s Jiřím
Dynkou a Jiřím Moravským Brabcem vydávali internetový magazín Magazlin. A čím by
měl Herberk být?
„Setkáním sedmi autorů. V překladu mnou
a šesti současnými básníky, kteří jsou mi místně i duchovně nejbližší.“
Nejde však o hermeticky uzavřenou společnost, i když pomineme hosty kmenových autorů. „Původně mělo jít o jakýsi soukromý podpůrný spolek, protože většina členů
Herberku je úsilím o obživu natolik vytížena,
že na poezii jim už nezbývá sil, což se mně zdá,
jak čtenář určitě zjistí, dost škoda. Posléze však
zvítězil názor, že na časopis by to bylo málo.
Jsme sice uzavřená společnost (nebráníme se ani
tomu, bude-li vám Herberk připomínat vzdáleně i jinou útulnu, například Bilderberg), ale
může se do ní dostat kdokoli, kdo nám elektronicky zašle své texty.“
Struktura Herberku se může časem měnit,
možná přibude kritická rubrika a podobně.
Co však zůstane zachováno, je svoboda ve výběru textů. Ani šéfredaktor nemá právo veta.
Je pouze na zodpovědnosti autora, který verš
svůj či svého hosta na síť vypustí. Nechť posoudí sám čtenář, jak se tato strategie promítá do výsledku. Nechť do Herberku vstoupí.
Bude moci nahlédnout do poezie sedmi moravských básníků, kteří jsou si sice blízcí, ale
jejich poetiky jsou odlišné. A to nahlédnutí
platí doslova. Pravidelný čtenář může v přímém přenosu sledovat, kam se ve svých textech ubírají, jak se vyvíjejí v čase.
(ml, ps)
Jaroslav Kovanda, duchovní otec a jeden ze
zakladatelů internetového literárního časopisu Herberk.
8
festivalové listy II/2013
49. Mezinárodní festival poezie
Jedna písmenková... 2
Kdo je to?
Jedná se o jednoho z nejúspěšnějších současných japonských spisovatelů.
se
narodil na sklonku čtyřicátých let dvacátého
století v Kjótu do kantorské rodiny, oba jeho
rodiče učili japonskou literaturu. Po absolvování divadelního umění na Tokijské univerzitě začal pracovat v obchodě s hudebními
nahrávkami a ještě za studií si se svou ženou
otevřel noční jazzový bar, na který často odkazuje ve svých knihách. Hned první román,
který vydal, Slyš vítr zpívat, sklidil obrovský
úspěch a autorovi přinesl japonskou literární
cenu Gunzo pro začínající spisovatele. Jeho
romány byly přeloženy do více než dvaceti
jazyků a jméno
se stalo celosvětovým fenoménem. Na jeho tvorbu má silný
vliv západní kultura, čímž se liší od ostatních japonských autorů. Typickou ústřední postavou jeho románů je muž středního
věku, který se ocitá ve slepé uličce svého života, ze které se snaží vyváznout pomocí alkoholu, žen či vracením se do svého mládí. Na autora má velký vliv vážná i populární hudba; některá jeho díla nesou názvy
slavných písní, například pro skvělý román
Norwegian Wood zvolil název známé písničky The Beatles.
je také milovníkem maratonu, ale běhat začal až v kristových letech. Krom spousty dalších ocenění,
je také jedním z držitelů ceny Franze Kafky.
Mezi jeho romány patří: Kafka na pobřeží,
Konec světa & Hard-boiled Wonderland či
Afterdark. Jméno
psané latinkou
naleznete v tajence dnešní křížovky.
hloupě něžná slova. Jsou chvíle, kdy se slova „miluji tě“ tak nehodí, že se vůbec nesluší.“
2. [5/6]
„Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem,
sto roků kopal jsem uhlí,
za sto let rameni bezmasém
svaly mi v železo ztuhly.“
3. [2/9]
„Dům ve tmě, v domě tma, dům na samotě
a ve tmě já, a ve mně tma; sám v domě
na klíně chovám týden mrtvé kotě
zemřelo steskem, asi dva dny po mně“
4. [5/6]
„Jojoj! Sale, musíme pořád jet a nikdy se nezastavit, dokud tam nebudem.“
„A kam chceš dojet, člověče?“
„Nevím, ale jet se musí.“
5. [3/3]
„Chceš-li, řeknu ti celé tajemství; pro dva lidi
je jen určitá míra lásky; ohraničená a nezměnitelná. Nemiluj přespříliš, chceš-li býti milován; vyčerpáš tím všechnu lásku, určenou pro
dva. Přemíra lásky, kterou dáváš, ničí možnost lásky, kterou bys měl bráti; to ti radí krysař, který mnoho viděl.“
1. [1/10]
„Nechápu, že některé ženy, které tak dobře
znají neodolatelnou svůdnost ozdobných hedvábných punčoch, skvělé kouzlo barevných odstínů a čaromoc drahocenných krajek, schovaných v hlubinách intimní toalety, omamnou šťavnatost skrytého přepychu, rafinovaného
spodního prádla, zkrátka všechny chytré jemnosti ženské elegance, nikdy nepochopí strašnou
nechuť, jakou v nás vzbuzují nevhodná nebo
festivalové listy II/2013
7. [4/5]
„Hellmutku můj, co koukáš tak na maminku?
Jako by ses jí bál… Neboj se, ona ti nic neudělá, a kdyby tě chtěla bacat, tatínek tě nedá –
vždyť jsi celý, celičký já –“
Zazněl strašný, ale tlumený zvuk, jako když
zařve v cirku, bezděky, při pohledu na rozžhavenou tyč, pardál. A vzápětí zmizela hlavička
dítěte pod poduškou. Ta se vlnila – Nevěda, co
to znamená, rozhlédnu se a vidím, jak Helga
– tvář Medusy – drží robě za kotník, hlavou
dolů. A hned poté vylétlo malinké tílko nad
příšernou matku – pocítil jsem hroznou ránu
a pozbyl vědomí.“
8. [7/9]
„Jedině tehdy, když jsi o všechno přišel,“ říká
Tyler, „jedině tehdy můžeš absolutně všechno.“
1.
2.
Návod: Ke každému citátu, verši nebo větě
doplňte autora. Čísla v závorce udávají pořadí písmene, které tvoří tajenku / celkový
počet písmen v příjmení autora. Pořadí písmen je zachováno. CH se počítá jako dvě
písmena, pomlčky mezi jménem se nepočítají jako písmeno.
Příklad: „Ne každé zlato třpytívá se, ne
každý, kdo bloudí, je ztracený“ [2/7]
Autorem věty je J. R. R. Tolkien, takže písmeno do tajenky by bylo O.
6. [2/5]
„Celý svět, celé pevniny, celé lidstvo, všechno je
jediná bláznivá, hovadská orgie! Už ani ruku
nenatáhnou po jídle, cpe se jim rovnou do úst,
aby nemuseli vstát - haha vždyť Dominovi
Roboti všechno obstarají! A my, lidé, my, koruna stvoření, my nestárnem prací, nestárnem
dětmi, nestárnem chudobou! Hanem, hanem
se všemi rozkošemi! Heleno, mužům, kteří jsou
zbyteční, nebudou ženy rodit!“
3.
4.
5.
6.
7.
8.
Nika Reiler a Tereza Volfová
Řešení minulé tajenky: BAUDELAIRE
1. Ivan BLATNÝ
2. Ernest HEMINGWAY
3. Antoine de SAINT-EXUPÉRY
4. Alexander DUMAS
5. Oscar WILDE
6. Émile ZOLA
7. Milan KUNDERA
8. Jaroslav SEIFERT
9. František GELLNER
10. Vítězslav NEZVAL
9
49. Mezinárodní festival poezie
Osmisměrka
Kvízový koutek jsme obohatily osmisměrkou. Ze slov, která se v ní skrývají, lze poskládat strofa jedné notoricky známé básně.
M
Í
J
O
B
N
K
F
R
Á
Ň
A
V
Š
N
I
A
Ř
M
Á
D
Í
Ř
T
S
L
H
A
E
S
L
A
K
B
O
V
P
E
V
U
E
K
J
S
I
U
E
J
Z
H
C
Č
É
K
S
R
N
A
B
I
J
L
K
D
Y
B
Y
Á
P
Á
E
N
A
Y
S
E
R
V
M
L
Y
CH
L
S
U
Č
Z
V
CH
S
L
Í
Í
Ů
K
S
A
N
N
P
O
T
K
A
T
I
N
B
J
U
V
Ý
E
Q
R
P
A
R
K
Y
D
A
N
S
T
CH
S
A
U
Á
U
L
I
C
E
K
Ě
M
R
D
E
S
E
L
H
V
Ř
S
L
Ě
T
CH
C
N
N
Á
B
Ř
E
Ž
Í
Š
O
A
B
D
F
E
P
S
V
V
S
T
O
U
P
I
L
A
I
S
B
O
J
Í
M
L
Ž
Í
Š
R
Á
M
E
K
Tereza Lněničková
_____ ______
_____
_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ , _ _ _ _ _ a _ _ _ _ _ _ _,
_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _.
_____ __ ____. _ ________ ____
_ _ _ _ _ _ _ _ _, _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _.
__ ___ ____ _____ ___ ________
_,
_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _.
_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ v _ _ _ _ _.
Tereza Volfová
Lukáš Adam
10
Kryštof Bartoš
Henrieta Virágová
festivalové listy II/2013
49. Mezinárodní festival poezie
Tabulka hodnocení prvního kola
I. kolo / 1. kategorie
Jméno
Příjmení
Autor
Název textu
David
Kroča
Matej
Čertík
Hana
Kofránková
Marcel
Šustek
Soňa
Pariláková
Aleš
Vrzák
Radim
Šíp
Počet
bodů
pořadí
Čas
1
Tobiáš
VACEK
Charles Bukowski
Zápisky starého
prasáka
7
7
7
6,5
6,5
8
7,5
35
6.
9:12
2
Tajana
HEVESIOVÁ
Bella Achmadulinová
Rozprávka o Daždi
5
7
6
5,5
5,5
7
7
31
9.-10.
7:58
3
Kateřina
RUSKOVÁ
Ferdinand Tomek
Šílencův monolog
4
5,5
5
3
5,5
5
5,5
25
15.
2:55
4
Martin
ŘEHÁK
Ch. Morgenstern
Šibeniční písně
6
6
4
5,5
5
5
4,5
26
14.
5:07
5
Johana
VAŠKOVÁ
V. de l‘Isle Adam
Tajemství
krásné
Adriany
5,5
6
5
4,5
4,5
7
7
28
13.
9:09
6
Anna
MÁŠOVÁ
Wislawa Szymborska
Terorista, ten hledí
4
3
4,5
4
4,5
4
6,5
21
16.
2:13
7
Tereza
SVĚRÁKOVÁ
Guy de Maupassant
Znamení
6
5
5
6
7
6
6,5
29,5
11.
7:47
8
Dalimil
ŠEVČÍK
Franz Kafka
montáž několika textů
8
7
5,5
6,5
6,5
8
6,5
34,5
7.
5:19
9
Martina
JUSTUSOVÁ
Jozef Urban
Oni tancujú sami
6,5
8
6
7
6,5
5
5
31
9.-10.
7:08
10
Henrieta
VIRÁGOVÁ
Ján Lenčo
Hnedý ako hnedý
8
8,5
7
8,5
9
9
8,5
42,5
2.
4:53
11
Alžbeta
KOVANIČOVÁ
Ivan Vyrypajev
Kyslík
7,5
7,5
8
7,5
7,5
7
7
37
4.-5.
6:30
12
Alžbeta
Woody Allen
JURKOVIČOVÁ Beznádejný prípad
8
9
8,5
9
8,5
9
7
43
1.
8:19
13
Zuzana
VOKŘÁLOVÁ
A. Sergejevič Puškin
Jediná láska...
4
3,5
3
4
3,5
4
3,5
18,5
17.
2:49
14
Katarína
KRAJČIOVÁ
Dušan Dušek
Mramor
5
5
5,5
7
7
6
5,5
29
12.
7:47
15
Gabriela
ČEPIČANOVÁ
Jana Juráňová
Žila som s
Hviezdoslavom
7
7,5
7,5
7,5
8
7,5
7
37
4.-5.
6:38
16
Nina
POMPOŠOVÁ
Rabindranáth Thákúr
Stroskotanci
6,5
8
6
6,5
6,5
7
6
32,5
8.
3:51
17
Eva
HADRAVOVÁ
Karel Schulz
Legenda šestá
O svaté F. Římské
8,5
9
8,5
7
7
7
8,5
39,5
3.
9:22
festivalové listy II/2013
11
49. Mezinárodní festival poezie
I. kolo / 2. kategorie
Jméno
Příjmení
Autor
Název textu
David
Kroča
Matej
Čertík
Hana
Kofránková
Marcel
Šustek
Soňa
Pariláková
Aleš
Vrzák
Radim
Šíp
Počet
bodů
pořadí
Čas
1
Kryštof
BARTOŠ
Louis Aragon
Ďáblova krása
8,5
7,5
9
7,5
8
9
8
41
1.
7:43
2
Viktória
PETRÁŠOVÁ
Mila Haugová
Prasvetlo
6
7
6,5
5,5
7
5
6,5
31,5
5.-6.
3:21
3
Tereza
LNĚNIČKOVÁ
Přemysl rut
Řeč věcí
6
7
6
5,5
6,5
6,5
6,5
31,5
5.-6.
5:38
4
Peter
ZEMANÍK
Daniel Hevier
Predslovo
9,5
7,5
7,5
8,5
7,5
9
8
40,5
2.
7:48
5
Lukáš
ADAM
Liao I-wu
Hovory se spodinou
6
6,5
8
7,5
6
8
6,5
34,5
4.
8:42
6
Pavol
NÁTHER
Róbert Gáfrik
Indické bájky
5,5
6
5
6,5
6
6,5
6
30
7.
4:38
7
Renata
JURČOVÁ
Ingeborg Bachmanová
Nepoznám iný lepší
svet
7
8
9
8
8
9,5
5,5
40
3.
4:17
Program 49. MFP
Sobota 19. října
09:00 II. kolo soutěže /M-klub/
14:00 rozborový seminář s porotou /Velký sál KZ/
19:30 vyhlášení výsledků /M-klub/
přehlídka vítězů
slavnostní zakončení 49. ročníku MFP
Provozní doby
Pátek 18. října
divadelní kavárna - bar
M-klub: soutěž
M-klub: Láhor šatna DK
šatna M-klub
bar M-klub
08.00 – 19.00 hod.
08.00 – 18.00 hod.
20.00 – 22.00 hod.
08.00 – 19.00 hod.
18.00 – 24.00 hod.
18.00 – 24.00 hod.
Sobota 19. října
divadelní kavárna - bar
M-klub: soutěž
šatna DK
šatna M-klub
bar M-klub partneři
12
08.00 – 19.00 hod.
08.00 – 13.00 hod.
08.00 – 18.00 hod.
17.00 – ? hod.
18.00 – ? hod.
Festivalové menu
Hermelín na grilu,
beraní rohy a chléb
50 Kč
Párek v rohlíku, hořčice, kečup
15 Kč
Utopenec v leču, chléb
40 Kč
Váhalova klobása, chléb, hořčice 40 Kč
Valašská kyselice, chléb
30 Kč
Srnčí guláš, chléb70 Kč
Kuřecí řízek, bramborový salát
70 Kč
Smažený sýr, opékané brambory,
tatarská omáčka70 Kč
Šopský salát 55 Kč
Řecký salát55 Kč
Domácí štrůdl s jablky
25 Kč
Valašský frgál 1/4 35 Kč
Medový soudek s mandlemi
69 Kč
Přejeme Vám dobrou chuť.
Zpravodaj 49. Mezinárodního festivalu poezie pro účastníky festivalu vydává Kulturní zařízení města Valašského Meziříčí, p.o. Redakce: Karel Prokeš –
šéfredaktor, Ondřej Smolka, Pavel Stojar, Nika Reiler, Tereza Volfová, Jakub
Feranec, Aleš Linduška, Jiří Jurečka, Ivan Kováč.
festivalové listy II/2013