Finální program ke stažení

Transkript

XX. konference
dětských hematologů a onkologů
České a Slovenské republiky
8.–10. 10. 2010
Praha, hotel Pyramida
PROGRAM KONFERENCE A SBORNÍK ABSTRAKT
Pořádají:
racovní skupina dětské hematologie ČR – sekce České hematologické společnosti a České
P
pediatrické společnosti
Pediatricko-onkologická sekce České onkologické společnosti
S ekce dětské hematologie a onkologie Slovenské pediatrické společnosti
K linika dětské hematologie a onkologie UK 2. LF a FN Motol, Praha
Tato kniha neprošla redakční úpravou ani autorskými korekturami.
ISBN 978-80-904002-6-9
Obsah
Úvodní slovo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4
Organizační a vědecký výbor konference . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5
Všeobecné informace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7
Informace k odbornému programu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10
Časový harmonogram konference . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
Odborný program konference . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14
Postery . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27
Sborník abstrakt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37
3
4
Vážené kolegyně a kolegové,
velmi si vážíme cti pořádat jubilejní XX. konferenci českých a slovenských dětských hematologů a onkologů v Praze a současně oslavit 25 let od vzniku Pracovní skupiny pro
dětskou hematologii České republiky a sjednocení léčby dětské leukémie podle BFM
protokolů. Na oslavu výročí zveme významné zahraniční hosty – zakladatele moderní
léčby dětské leukémie profesora Riehma, představitele „M“ v původní BFM skupině a jednoho ze zakladatelů moderní léčby dětí s Hodgkinovým lymfomem, profesora Schellonga
a člena výboru evropské pediatrické onkologické společnosti SIOPE a vedoucího představitele polské dětské onkologie profesora Kowalczyka.
Odborný program sjezdu se bude skládat ze sekce lékařů a sekce sester a zachová
tradiční schéma zahájení sjezdu v pátečním odpoledni a ukončení nedělním obědem.
Hlavními odbornými tématy budou dětská hematologie a dětská onkologie. Součástí konference bude výstava farmaceutických firem a satelitní sympozia.
Poloha kongresového centra Pyramida předurčuje kulturní program sjezdu – návštěvu
Pražského hradu s prohlídkou i běžně nepřístupných míst. K sobotnímu společenskému
večeru zahraje hudební skupina „Varta band“ Františka Komínka, která sklidila takový
úspěch v Karlíku 1996 a Průhonicích 2004.
Přijměte naše pozvání do Prahy na sklonku babího léta!
Prof. MUDr. Jan Starý, DrSc.
Předseda organizačního výboru konference
Organizační a vědecký výbor konference
Organizační výbor konference:
Předseda organizačního výboru: Jan Starý
Členové: Vladimír Komrska
Věra Reichlová
Vratislav Šmelhaus
Jan Trka
Jitka Wintnerová
Jan Zuna
Vědecký výbor konference:
Předseda vědeckého výboru: Jan Trka
Členové: Jan Blatný
Ondřej Hrušák
Tomáš Eckschlager
Edita Kabíčková
Vladimír Mihál
Dagmar Pospíšilová
Jan Starý
Petr Sedláček
Jaroslav Štěrba
Jan Zuna
5
Organizační zajištění konference
6
Meritis, s.r.o.
Medica Healthworld, a.s.
Obrovského 644
141 00 Praha 4
e-mail: [email protected]
tel.: 272 774 064
fax.: 272 767 597
www.meritis.cz/hema2010
Alžběta Mráčková
Kateřina Nogová
organizace konference
registrace, ubytování
tel.: 737 287 522
tel.: 737 282 842
VŠEOBECNÉ INFORMACE
MÍSTO KONÁNÍ KONFERENCE
Kongres se koná v OREA hotelu Pyramida (Bělohorská 24, 169 01, Praha 6).
www.hotelpyramida.cz
REGISTRACE
Po celou dobu konference je registrace umístěna ve vstupním foyer hotelu Pyramida.
pátek
8. října 2010
12.00–19.00 hodin
sobota
9. října 2010
07.30–19.00 hodin
neděle
10. října 2010
08.00–13.00 hodin
Registrační poplatky na místě
lékaři
2000 Kč
sestry (SZP)
1000 Kč
student
1200 Kč
Veškeré platby na místě bude možné provést pouze v hotovosti v CZK.
Registrační poplatek zahrnuje:
vstup na odborný program během celé konference
konferenční materiály
volný vstup na výstavu firem
ú čast na společenském večeru s rautem
netradiční prohlídku Pražského hradu
o bčerstvení během přestávek, obědy a večeře
7
Stravování
Snídaně jsou zajištěny v místě ubytování. Obědy, večeře a coffee breaky jsou zajištěny
v místě konání konference.
8
offee breaky – foyer Kongresových sálů, prostor firemních expozic
C
O bědy – hotelová restaurace Bohemia (1. patro)
Obědy budou vydávány v sobotu 9. 10. 2010 a v neděli 10. 10. 2010
od 13.00 do 14.00 hodin.
Večeře (pátek 8. 10.) – hotelová restaurace Bohemia (1. patro)
Večeře bude vydávána v pátek 8. 10. 2010 od 19.00 hodin.
Každý registrovaný účastník obdrží v kongresovém batohu lístky na obědy a večeři.
Sponzor coffee breaku
CERTIFIKÁTY
Potvrzení o účasti a certifikáty budou vydávány u registrace v těchto časech:
Neděle 10. 10. 2010 od 8.00 do 13.00 hodin
Po skončení konference nebudou certifikáty zasílány poštou.
Jmenovky
Každý účastník konference včetně vystavovatelů obdrží při registraci jmenovku, která ho
opravňuje ke vstupu do daných prostor.
Barvy jmenovek:
Modrá
Červená
lékaři
sestry (SZP), studenti, účastníci rodičovské sekce
Zelená
vystavovatelé
Fialová
organizační tým
Bez jmenovky nebude vstup povolen – při ztrátě bude vystavena kopie jmenovky proti
úhradě 200 Kč.
ZASEDÁNÍ RODIČOVSKÉ SEKCE
Sobota 9. 10. 2010 od 9.00 hodin – SALÓNEK č. 5 (1. patro)
SPOLEČENSKÝ A DOPROVODNÝ PROGRAM
Sobota 9. října 2010
14.00
Netradiční prohlídka – Pražský hrad
Vstupné je zahrnuto v registračním poplatku.
Od 14.00 hod. budou odjíždět autobusy od hotelu Pyramida.
Předpokládaný návrat zpět do hotelu je kolem 16.30 hod.
21.00
Společenský večer s rautem (OREA hotel Pyramida, Kongresový sál 1, 2)
Vstupné je zahrnuto v registračním poplatku.
9
INFORMACE K ODBORNÉMU PROGRAMU
10
Jednací jazyk
Jednacím jazykem kongresu bude čeština, slovenština a angličtina (bez simultánního
překladu).
Informace pro přednášející
Přednášky prezentované přes PC (dataprojektor) je nezbytné předat na CD, DVD nebo
USB Flash.
Přednášky na médiích můžete předávat technikům v sále, ve kterém budete přednášet:
od pátku 8. 10. 2010 od 13.00 hodin, nejpozději 60 minut před zahájením programu
přednáškového bloku vaší sekce, jinak nemůžeme garantovat bezproblémový průběh vaší prezentace.
Média si vyzvedněte po ukončení programového bloku vaší sekce.
POSTERY
Postery budou umístěny na panelech o rozměru: 90 cm (šířka) x 180 cm (výška),
v Kongresovém sále 1 – přízemí hotelu.
Posterová sdělení budou vystavena po celou dobu konání konference.
Instalace posterů je možná od pátku 8. 10. 2010 od 13.00 hodin.
Pomůcky k instalaci budou k dispozici.
Pro posterovou sekci bude organizovaná diskuse v tomto čase:
v sobotu dne 9. 10. 2010 od 18.45 do 19.45 hodin
ČASOVÝ HARMONOGRAM KONFERENCE
PÁTEK 8. 10. 2010 – KONGRESOVÝ SÁL
13.00–14.00
14.00
Uvítací coffee break
Zahájení konference
14.15–15.00
Satelitní symposium BAXTER CZECH spol. s r.o.
15.00–17.00
Odborný blok I.
Kulatý stůl – Hereditární sférocytóza a periferní
pancytopenie
17.00–17.30
Coffee break
17.30–19.30
Odborný blok II.
Přednášky O-01–O-08
19.30
Večeře
11
SOBOTA 9. 10. 2010
12
8.30–10.30
Odborný blok III.
Přednášky zahraničních hostů
(Kongresový sál)
10.30–11.00
Coffee break
11.00–12.00
Odborný blok IV.
(Kongresový sál)
12.00–13.00
Satelitní symposium Astellas
Pharma s.r.o. (Kongresový sál)
13.00–14.00
Oběd
14.00
Sesterská sekce – blok I.
Přednášky S-01–S-09
(salónek 3)
Sesterská sekce – blok II.
(salónek 3)
Doprovodný program – Pražský hrad
17.30–18.45
Odborný blok V.
Kulatý stůl – Minimální
reziduální nemoc
(Kongresový sál)
18.45–19.45
Poster session 1 (P-01–P-18)
Poster session 3 (PS-01–PS-06) (Kongresový sál)
21.00
Sesterská sekce – blok III.
(salónek 3)
Společenský večer s rautem (Kongresový sál)
NEDĚLE 10. 10. 2010 – KONGRESOVÝ SÁL
8:30–9:30
Odborný blok VI.
Kulatý stůl – Lymfoproliferativní onemocnění asociovaná
s virem Epstein-Barrové
9:30–10:30
Odborný blok VII.
10:30–11:00
Coffee break
11:00–13:00
Odborný blok VIII.
Zakončení konference a oběd
13
Odborný program konference
14
14.00
Pátek 8. 10. 2010 – Kongresový sál
Zahájení konference
14.15–15.00
Satelitní symposium Baxter Czech spol. s r.o.
15.00–17.00
Odborný blok I.
Kulatý stůl – Hereditární sférocytóza a periferní pancytopenie
Předsedající: Smíšek P., Suková M.
SOUČASNÝ PŘÍSTUP K DIAGNOSTICE A LÉČBĚ HEREDITÁRNÍ
SFÉROCYTÓZY
Smíšek P., Suková M.
Klinika dětské hematologie a onkologie UK 2. LF a FN Motol, Praha
HEREDITÁRNÍ SFÉROCYTÓZA – MOŽNOSTI LABORATORNÍ
DIAGNOSTIKY
Jelínková M. (1), Zapletal O. (1), Dvořáková B. (1), Holzmannová H. (1),
Slánská M. (1), Divoká M. (2), Blatný J. (1)
1 – Oddělení klinické hematologie – FN Brno, Dětská nemocnice; 2 – Hematoonkologická klinika FN Olomouc
TEST KRYOHEMOLÝZY – DIAGNOSTICKÝ TEST U HEREDITÁRNÍ
SFÉROCYTÓZY
Novák Z. (1), Pospíšilová D. (1), Rožmanová Š. (2), Divoká M. (2), Houda J. (1),
Ludíková B. (1)
1 – Dětská klinika FN Olomouc; 2 – Hemato-onkologická klinika FN Olomouc
HODNOCENÍ ZNAČENÍ ERYTROCYTŮ POMOCÍ EOSIN MALEIMIDU
U PACIENTŮ S HEREDITÁRNI SFEROCYTOSOU
Mejstříková E.
HEMATOLOGICKÁ ONEMOCNĚNÍ – LAPAROSKOPICKÁ
SPLENEKTOMIE
Tůma J. (1), Bibrová Š. (1), Blatný J. (2), Zapletal O. (2), Ovčačíková L. (3)
1 – Klinika dětské chirurgie, ortopedie a traumatologie FN Brno;
2 – Oddělení klinické hematologie FN Brno; 3 – Pediatrická klinika FN Brno
PARCIÁLNÍ SPLENEKTOMIE U DĚTÍ S HEREDITÁRNÍ
SFÉROCYTÓZOU
Pospíšilová D. (1), Novák Z. (1), Mihál V. (1), Kríl V. (2)
1 – Dětská klinika Fakultní nemocnice v Olomouci; 2 – I. chirurgická klinika
Fakultní nemocnice v Olomouci
PREVENTIVNÍ OPATŘENÍ U DĚTSKÝCH PACIENTŮ
PO SPLENEKTOMII
Ptoszková H., Blažek B., Kuhn T.
Klinika dětského lékařství, FN Ostrava
PERIFERNÍ PANCYTOPENIE – DIAGNOSTICKÝ ALGORITMUS
Suková M., Starý J.
SPONTÁNNÍ ÚPRAVA TĚŽKÉ PANCYTOPENIE S HISTOLOGICKÝM
OBRAZEM APLASTICKÉ ANÉMIE V TREPANOBIOPSII
Pospíšilová D.
Dětská klinika Fakultní nemocnice v Olomouci
Coffee break
17.00–17.30
17.30–19.30
Odborný blok II.
Předsedající: Blatný J., Sedláček P.
O-01 SPLENEKTOMIE U DĚTSKÝCH PACIENTŮ S IMUNITNÍ
TROMBOCYTOPENICKOU PURPUROU
Pospíšilová D. (1), Sulovská L. (1), Smíšek P. (2), Ptoszková H. (3), Hak J. (4),
Procházková D. (5)
1 – Dětská klinika Lékařské fakulty Univerzity Palackého a Fakultní nemocnice
Olomouc; 2 – Klinika dětské hematologie a onkologie UK 2. LF a FN Motol,
Praha; 3 – Dětská klinika ILF Ostrava; 4 – Dětská klinika Univerzity Karlovy
Hradec Králové; 5 – Dětská klinika IPVV, Krajská zdravotní, a.s., Masarykova
nemocnice Ústí nad Labem
15
O-02 VLIV RIZIKOVÝCH FAKTORŮ NA VÝSKYT
TROMBOEMBOLICKÉ NEMOCI U DOSPÍVAJÍCÍCH DÍVEK: TUŠENÍ
SOUVISLOSTÍ
Zapletal O. (1), Fiamoli V. (1), Blatný J. (1), Köhlerová S. (1), Švancara J. (2)
1 – Oddělení klinické hematologie, Centrum pro trombózu a hemostázu, Dětská
nemocnice, FN Brno; 2 – Institut biostatistiky a analýz, MU Brno
16
O-03 HEMATOLOGICKÉ ZMENY PRI HIV INFEKCII U DETÍ
A ADOLESCENTOV
Šuvada J. (1, 2, 3, 4, 5), Nkonwa H. I. (2, 3, 6), Čižmár A. (1), Mečiaková M. (3, 4),
Kaiserová E. (1), Muwanguzi P. (4, 7), Tumbu P. (5), Iriso R. (5), Rollins N. (4)
1 – KDHO, DFNsP Bratislava, Slovenská Republika; 2 – St. Charles Lwanga
Buikwe Hospital and HIV Clinic, Uganda; 3 – International Tropic Team,
Bratislava, Slovenská Republika; 4 – WHO, HIV/AIDS, Infant Feeding and
Pediatric Committee, Uganda, Switzerland; 5 – Baylor College, Uganda;
6 – Makerere University, Kampala, Uganda; 7 – Pediatric hematology and HIV
committee, CDC, Washington DC, USA
O-04 PREIMPLANTAČNÍ GENETICKÁ DIAGNOSTIKA – METODA
PREVENCE HEREDITÁRNÍ NÁDOROVÉ PREDISPOZICE
Krutílková V., Putzová M., Eliášová I., Brandejská M., Stejskal D.
Centrum lékařské genetiky a reprodukční medicíny Gennet
O-05 TRANSPLANTACE KMENOVÝCH BUNĚK KRVETVORBY
U DĚTÍ S NEMALIGNÍM ONEMOCNĚNÍM MIMO ZÍSKANOU
APLASTICKOU ANÉMII V LETECH 2000–2009
Sedláček P., Keslová P., Mejstříková E., Formánková R., Król L., Matulová M.,
Janda A., Starý J.
O-06 DVĚ DESETILETÍ SOUROZENECKÝCH TRANSPLANTACÍ
NA KDHO FN V MOTOLE
Keslová P., Sedláček P., Formánková R., Říha P., Król L., Matulová M.,
Šrámková L., Vávra V., Smíšek P. a Starý J. pro PSDH.
Klinika dětské hematologie a onkologie, UK 2. LF a FN Motol, Praha
O-07 POLYFUNKČNÍ CMV-SPECIFICKÉ T-BUŇKY JSOU ZNAKEM
ÚSPĚŠNÉ OBRANY PROTI REAKTIVACI CMV U DĚTÍ PO HSCT
Król L. (1, 2), Stuchlý J. (1, 2), Thűrner D. (1, 2), Hubáček P. (1), Keslová P. (1),
Starý J. (1), Hrušák O. (1, 2), Sedláček P. (1), Kalina T. (1, 2)
1 – Klinika dětské hematologie a onkologie, UK 2. LF a FN Motol, Praha;
2 – CLIP – Childhood leukemia investigation Prague
O-08 PRIAME – SÚRODENECKÉ DARCOVSTVO PUPOČNÍKOVEJ
KRVI V SLOVENSKEJ REPUBLIKE
Puškáčová J. (1), Horáková J. (2), Polonská M. (3), Bubanská E. (4),
Oravkinová I. (5)
1 – Klinika detskej hematológie a onkológie LFUK a DFNsP Bratislava;
2 – Transplantačná jednotka II. DK LFUK a DFNsP Bratislava; 3 – Slovenský
register placentárnych krvotvorných buniek, Eurocord-Slovakia; 4 – Klinika
pediatrickej onkológie a hematológie SZU, DFNsP Banská Bystrica;
5 – Oddelenie detskej onkológie a hematológie, DFN Košice
19.30
Večeře
Sobota 9. 10. 2010 – Kongresový sál
08.30–10.30
Odborný blok III.
Přednášky zahraničních hostů
Předsedající: Mihál V., Starý J.
H. Riehm (Hannover) – Lessons learned from German BFM – Acute
Lymphoblastic Leukemia studies
G. Schellong (Münster) – Lessons learned from German Hodgkin´s
Lymphoma studies
J. Kowalczyk (Lublin) – SIOP-Europe activities to improve the
quality of pediatric oncology in Europe
10.30–11.00
Coffee break
11.00–12.00
Odborný blok IV.
Předsedající: Kaiserová E., Štěrba J.
O-09 LÉČBA DĚTÍ S AKUTNÍ LYMFOBLASTICKOU LEUKÉMIÍ
V ČESKÉ REPUBLICE V PRVNÍ DEKÁDĚ 21. STOLETÍ
Starý J. (1), Štěrba J. (2), Mihál V. (3), Blažek B. (4), Jabali Y (5), Černá Z. (6),
Procházková D. (7), Hak J. (8), Sedláček P. (1), Mejstříková E. (1), Zuna J. (1),
Janotová I. (1), Hrušák O. (1), Trka J. (1)
1 – Klinika dětské hematologie a onkologie UK 2. LF a FN Motol, Praha;
2 – Klinika dětské onkologie FN Brno; 3 – Dětská klinika LF UP a FN Olomouc;
4 – Klinika dětského a dorostového lékařství FN Ostrava; 5 – Dětské oddělení
Nemocnice Č. Budějovice a.s.; 6 – Dětská klinika FN Plzeň; 7 – Dětská klinika
IPVZ, Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem, Krajská zdravotní a.s.;
8 – Dětská klinika FN Hradec Králové
17
O-10 VÝVOJ LIEČBY AKÚTNEJ LYMFOBLASTOVEJ LEUKÉMIE
U DETÍ V SLOVENSKEJ REPUBLIKE
Kaiserová E. (1), Čáp J. (1), Foltinová A. (1), Bubánska E. (2), Oravkinová I. (3),
Sejnová D. (1), Šubová Z. (1), Kolenová A. (1), Babušíková O. (4)
1 – Klinika detskej hematológie a onkológie LFUK a DFNsP, Bratislava;
2 – Klinika detskej hematológie a onkológie SZU a DFNsP, Banská Bystrica;
3 – Oddelenie detskej hematológie a onkológie DFN, Košice; 4 – Ústav
experimentálnej onkológie, Bratislava
18
O-11 EuroNet-PHL-C1 – PROTOKOL PRO LÉČBU KLASICKÉ
FORMY HODGKINOVA LYMFOMU U DĚTÍ A ADOLESCENTŮ –
AKTUÁLNÍ STAV STUDIE
Čepelová M. (1), Drahokoupilová E. (1), Cyprová S. (1), Starý J. (1), Lukš A. (1),
Novák Z. (2)
2 – Dětská klinika Fakultní nemocnice Olomouc
O-12 VÝSLEDKY LÉČBY DĚTÍ A MLADISTVÝCH S HODGKINOVÝM
LYMFOMEM NA KDO FN BRNO DLE PROTOKOLŮ COG 1999–2009
Dembická D. (1), Skotáková J. (2), Bolčák K. (3), Kodytková D. (1), Kýr M. (1),
Štěrba J. (1)
1 – Klinika dětské onkologie FN Brno; 2 – Klinika dětské radiologie FN Brno;
3 – Masarykův onkologický ústav
12.00–13.00
Satelitní symposium Astellas Pharma s.r.o.
13.00–14.00
Oběd
17.30–18.45 Odborný blok V.
Kulatý stůl – Minimální reziduální nemoc
Předsedající: Trka J.
ÚVOD
Froňková E.
INTERIM BFM ALL 2000
Froňková E.
EsPhALL A INTERFANT 06
Zuna J.
ALL REZ BFM 2002
Šrámková L.
MRN PŘED HSCT
Sedláček P.
MRN MĚŘENÁ PRŮTOKOVOU CYTOMETRIÍ
Mejstříková E.
SHRNUTÍ
Trka J.
18.45–19.45 Posterová sekce
Sobota 9. 10. 2010 – Sesterská sekce (salónek 3, 1. patro)
8.30–10.30 Sesterská sekce – blok I.
Předsedající: Pavleová J., Vodárková Y.
S-01 TROMBOTICKÁ TROMBOCYTOPENICKÁ PURPURA
Mičkerová Z., Filipková S.
Dětská klinika FN Olomouc
S-02 KAZUISTIKA U DÍVKY S TROMBOTICKOU
TROMBOCYTOPENICKOU PURPUROU A KOMPLIKACE LÉČBY
Frelichová L., Vlčková J.
Jednotka intenzivní hematologické péče, Dětská klinika FN Olomouc
S-03 NOVÁ LÉČEBNÁ METODA V ONKOLOGII – METRONOMICKÁ
LÉČBA
Valkounová P., Holčíková Z., Petlachová M., Štěrba J., Bronišová D., Múdry P.
Klinika dětské onkologie, FN Brno
S-04 NEUROFIBROMATOZA I. TYPU VON RECKLINGHAUSENOVA
CHOROBA
Pavleová J., Valovčinová L.
Klinika detskej hematologie a onkologie DFNsP Bratislava
19
S-05 PŘECHODNÁ LEUKOENCEFALOPATIE U DĚTÍ S AKUTNÍ
LEUKEMIÍ
Grundová J., Hůlková E.
Hemato-onkologické oddělení, Dětská klinika FN Olomouc
S-06 REKONDIČNÍ POBYTY PRO DĚTI I DOSPĚLÉ S KRVÁCIVÝM
ONEMOCNĚNÍM
20
Čepeláková V.
S-07 CHARAKTERISTIKY PROGRAMU ALOGENNÍCH
TRANSPLANTACÍ U DĚTÍ VE FN V MOTOLE V LETECH 2000–2009
Nevyjelová J., Sedláčková L., Sejková H., Król L., Sedláček P.
S-08 SLEDOVÁNÍ POZDNÍCH NÁSLEDKŮ LÉČBY
PO TRANSPLANTACI KMENOVÝCH BUNĚK KRVETVORBY
V DĚTSKÉM VĚKU
Pertlová A., Keslová P., Sejková H., Čepeláková V., Nagyová B., Sedláček P.
S-09 PROVÁDĚNÍ FARMAKOKINETICKÉ STUDIE U DĚTÍ
V PŘÍPRAVNÉM REŽIMU PŘED TRANSPLANTACÍ KMENOVÝCH
BUNĚK KRVETVORBY
Machalová A., Kynkalová H., Skleničková P., Pertlová A., Sedláček P.
10.30–11.00Coffee break
11.00–13.00Sesterská sekce – blok II.
Předsedající: Kašubová S., Nagyová B.
S-10 VÝMĚNNÁ TRANSFÚZE PŘI HYPERLEUKOCYTÓZE
Křížová L., Čučková M., Šrámková L.
S-11 CLOSTRIDIUM DIFFICILE U ONKOLOGICKÝCH PACIENTŮ
Klímová L. (1), Šmehlíková D. (1), Petlachová M. (1), Ševčíková A. (2)
1 – Klinika dětské onkologie, FN Brno; 2 – oddělení klinické mikrobiologie,
FN Brno
S-12 INVAZIVNÍ MYKOTICKÉ INFEKCE U DĚTÍ S AKUTNÍ
LEUKÉMIÍ – ZÁKLADNÍ ROZDĚLENÍ, DIAGNOSTIKA A LÉČBA
Znojemská J., Smíšek P.
S-13 MIERA ÚZKOSTI A ÚZKOSTLIVOSTI U -NÁSŤ-ROČNÝCH
ONKOLOGICKÝCH PACIENTOV
Hlivová I. (1), Krajmer P. (1), Radványiová D. (2)
1 – Klinika detskej hematológie a onkológie UNB; 2 – Trnavská univerzita
v Trnave, FF, Katedra psychológie
S-14 POTREBY HOSPITALIZOVANÉHO DIEŤAŤA S NÁDOROVÝM
OCHORENÍM
Jalovecká Z., Farbiaková K., Zimermanová M., Gellenová E., Škultétyová D.
Klinika detskej hematológie a onkológie DFNsP Bratislava
S-15 EDUKACE A KOMUNIKACE S PACIENTY A JEHO RODINOU
NA KLINICE DĚTSKÉ ONKOLOGIE FN BRNO
Řehánková M., Červinková L., Petlachová M.
S-16 NA POČÁTKU BYLO…ODBĚR KOSTNÍ DŘENĚ
K DIAGNOSTICE DĚTSKÝCH HEMATOLOGICKÝCH MALIGNÍCH
I NEMALIGNÍCH ONEMOCNĚNÍ-ANEB „…A PROČ TOLIK
ZKUMAVEK?“
Jordanová B. (1), Slánská M. (1), Zapletal O. (1, 2), Blatný J. (1), Červinková L. (2)
1 – Oddělení klinické hematologie, Dětská nemocnice, FN Brno; 2 – Klinika
dětské onkologie, Dětská nemocnice, FN Brno
S-17 FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ KVALITU VYŠETŘENÍ
V LABORATOŘÍCH CLIP
Grecová V. (1), Valová T. (1), Řezníčková L. (1), Hodonská L. (1), Bozóová M. (1),
Čejková Š. (1), Thürner D. (2), Hrdličková A. (2), Semerák P. (2), Trka J. (1),
Mužíková K. (1)
1 – CLIP – molekulární genetika, Childhood Leukaemia Investigation Prague,
Klinika dětské hematologie a onkologie, UK 2. LF a FN Motol; 2 – CLIP –
cytometrie, Childhood Leukaemia Investigation Prague, Klinika dětské
hematologie a onkologie, UK 2. LF a FN Motol, Praha
S-18 NA POČÁTKU BYLO… ODBĚR VZORKU PRO
HEMATOLOGICKÁ VYŠETŘENÍ – KREVNÍ OBRAZ A KOAGULACE
NEJEN U ONKOLOGICKÝCH PACIENTŮ
Slánská M. (1), Jordanová B. (1), Zapletal O. (1), Červinková L. (2), Blatný J. (1)
1 – OKH PDM; 2 – Klinika dětské onkologie, FN Brno
21
13.00–14.00
Oběd
17.30–18.30 Sesterská sekce – blok III.
22
Předsedající: Petlachová M., Pertlová A.
S-19 ÚSKALIA TERAPIE DIEŤAŤA S ALL – KAZUISTIKA
Matušková T. (1), Jančová J. (1), Majerová I. (1), Šupinová M. (2)
1 – Klinika pediatrickej hematológie a onkológie DFNsP Banská Bystrica;
2 – Slovenská zdravotnícka univerzita Fakulta zdravotníctva Banská Bystrica
S-20 ADENOKARCI ÓNOVÁ EXPERIMENTÁLNA LIEČBA
U PACIENTA S TUMOROM CNS
Kadnárová P., Ďuríková M.
S-21 SEKUNDÁRNA MALIGNITA HISTIOCYTÁRNY SARKÓM
PO ODLIEČENÍ ALL
Škultétyová D., Gellenová E., Zimermanová M., Jalovecká Z., Farbiaková K.
S-22 ANTINEOPLASTÓNOVÁ EXPERIMENTÁLNA LIEČBA
U PACIENTA S TUMOROM CNS
S-23 PREDSTAVUJEME VÁM NAŠE ODDELENIE KDHO
Belešová Z., Liptai Š.
18.45–19.45
Posterová sekce
Neděle 10. 10. 2010 – Kongresový sál
8.30–9.30Odborný blok VI.
Kulatý stůl – Lymfoproliferativní onemocnění asociovaná s virem
Epstein-Barrové
Předsedající: Hubáček P., Mejstříková E.
LYMFOPROLIFERATIVNÍ ONEMOCNĚNÍ ASOCIOVANÁ S VIREM
EPSTEIN-BARROVÉ – ETIOLOGIE, EPIDEMIOLOGIE, KLINICKÉ
PŘÍZNAKY A LÉČBA
Hubáček P.
Klinika dětské hematologie a onkologie 2. LF UK a FN Motol, Praha
Ústav lékařské mikrobiologie 2. LF UK a LF Motol, Praha
ČTYŘI PŘÍPADY EBV-LPD PO HSCT S FATÁLNÍM VÝVOJEM
V ROCE 2000
Hubáček P.
FATÁLNĚ PROBÍHAJÍCÍ INFEKČNÍ MONONUKLEÓZA
U SOUROZENCŮ
Mejstříková E.
LYMPHOMATOIDNÍ GRANULOMATÓZA GR. II–III, EBV-DRIVEN
B- LYMPHOPROLIFERACE JAKO SEKUNDÁRNÍ MALIGNITA PŘI
LÉČBĚ T-ALL
Křenová Z., Štěrba J.
LOKÁLNĚ SE PROJEVUJÍCÍ EBV-LPD U PACIENTŮ
PO TRANSPLANTACÍCH HEMATOPOETICKÝCH KMENOVÝCH
BUNĚK A TRANSPLANTACI LEDVINY
Kabíčková E., Sumerauer D.
NEUROLOGICKÉ A PLICNÍ PŘÍZNAKY EBV-LPD U 3 PACIENTŮ
PO TRANSPLANTACI HEMATOPOETICKÝCH KMENOVÝCH BUNĚK
Kouba M.
Ústav hematologie a krevní transfúze, Praha
GENERALIZOVANÁ EBV-LPD PO ALOGENNÍ HSCT
S VYPLAVOVÁNÍM PATOLOGICKÝCH B LYMFOCYTŮ
DO PERIFERNÍ KRVE
Hubáček P.
23
9.30–10.30Odborný blok VII.
24
Předsedající: Eckschlager T., Valík D.
O-13 VALPROÁTEM INDUKOVANÁ APOPTÓZA
V NEUROBLASTOMOVÝCH BUNĚČNÝCH LINIÍCH
Cipro Š. (1), Hraběta J. (1), Poljaková J. (1, 2), Hřebačková J. (1)
2 – Katedra biochemie PřF UK, Praha
O-14 KOMPLEXNÍ FARMAKOGENETICKÉ VYŠETŘENÍ TPMT
PACIENTŮ S ALL: VÝSLEDKY PILOTNÍ STUDIE A ZAJÍMAVÉ
KAZUISTIKY
Valík D. (1), Vyskočilová M. (1), Mikušková A. (2), Starý J. (3), Suková M. (3),
Štěrba J. (2), Dubská L. (1)
1 – Oddělení laboratorní medicíny, Masarykův onkologický ústav, Brno;
2 – Klinika dětské onkologie, Dětská nemocnice, Fakultní nemocnice Brno;
3 – Klinika dětské hematologie a onkologie UK 2. LF a FN Motol, Praha
O-15 ODLIŠNÉ HLADINY ASPARAGIN SYNTETÁZY NEJSOU
ZODPOVĚDNÉ ZA ROZDÍLNOU SENZITIVITU LEUKEMICKÝCH
BLASTŮ K L-ASPARAGINÁZE
Heřmanová I., Trka J., Starková J.
Klinika dětské hematologie a onkologie UK 2. LF a FN Motol; CLIP-Childhood
leukaemia investigation Prague
O-16 SLEDOVÁNÍ FARMAKODYNAMICKÝCH UKAZATELŮ
TERAPIE ASPARAGINASOU U DĚTÍ S AKUTNÍ LYMFOBLASTICKOU
LEUKEMIÍ
Růžičková P. (1), Bernatíková H. (1), Valík D. (2), Mikušková A. (3), Kýr M. (1),
Domanský J. (1), Štěrba J. (1)
1 – Klinika dětské onkologie, LF MU a FN Brno; 2 – Oddělení laboratorní
medicíny, Masarykův onkologický ústav Brno; 3 – Oddělení klinické biochemie
a hematologie FN Brno
10.30–11.00
Coffee break
11.00–13.00Odborný blok VIII.
Předsedající: Kabíčková E., Puškáčová J.
O-17 NEHODGKINSKÉ LYMFOMY GASTROINTESTINÁLNÍHO
TRAKTU U DĚTÍ A DOSPÍVAJÍCÍCH, KLINICKO-PATOLOGICKÁ
ANALÝZA A VÝSLEDKY LÉČBY BFM PROTOKOLY
Kabíčková E. (1), Sumerauer D. (1), Votrubová J. (2), Mejstříková E . (1),
Gajdoš P. (1), Kynčl M. (3), Bělohlávek O. (2), Kodet R. (4) a Starý J. (1)
1 – Klinika dětské hematologie a onkologie UK 2. LF a FN Motol, Praha; 2 – PET
Centrum Nemocnice Na Homolce, Praha; 3 – Klinika zobrazovacích metod UK
2. LF a FN Motol, Praha; 4 – Ústav patologie a molekulární medicíny UK 2. LF
a FN Motol, Praha
O-18 PRŮTOKOVÁ CYTOMETRIE V DIAGNOSTICE LYMFOMŮ
DĚTSKÉHO VĚKU
Mejstříková E. (1), Cingrošová L. (1), Kabíčková E. (1), Kodet R. (2), Sumerauer
D. (1), Campr V. (2), Křenová Z. (3), Freiberger T. (4), Janda A. (1, 5),
Froňková E. (1), Mužíková K. (1), Pelková V. (1), Starý J. (1), Hrušák O. (1)
1 – Klinika dětské hematologie a onkologie UK 2.LF a FN Motol Praha; 2 – Ústav
patologie a molekulární medicíny UK 2. LF a FN Motol Praha; 3 – Klinika dětské
onkologie FN Brno; 4 - Centrum transplantační a kardiovaskulární chirurgie;
5 – Centre of Chronic Immunodeficiency UNIVERSITÄTSKLINIKUM FREIBURG
O-19 REGISTR SeveN BleeP – PĚT LET SBĚRU DAT
Blatný J. (1), Mathew P. (2), Ovesná P. (3), Brabec P. (3)
1 – Oddělení klinické hematologie, Centrum pro trombózu a hemostázu, Dětská
nemocnice, FN Brno, CZ; 2 – Pediatric Oncology & Hematology Department.
University of New Mexico, Albuquerque, New Mexico, USA; 3 – Institut
Biostatistiky a Analýz, Masarykova University, Brno, CZ
O-20 METRONOMICKÁ A INTRATHEKÁLNÍ CHEMOTERAPIE DLE
MEZINÁRODNÍHO PROTOKOLU – NADĚJE PRO DĚTI S RELAPSEM
MEDULOBLASTOMU?
Štěrba J. (1), Bronišová D. (1), Havlásková A. (1), Pavelka Z. (1), Zitterbart K. (1),
Cahová P. (2), Skotáková J. (3), Ventruba J. (4), Valik D. (5), Andre N. (6),
Slavc I. (7), Deak L. (8), Kieran MW. (9)
1 – Klinika dětské onkologie FN Brno; 2 – Klinika dětské neurologie FN Brno;
3 – Klinika dětské radiologie FN Brno; 4 – Klinika dětské chirurgie ortopedie
a traumatologie FN Brno; 5 – Masarykův onkologický ústav; 6 – Oncologie
Pédiatrique, Hôpital pour Enfants de la Timone, Marseille, France;
7 – Department of Pediatrics, Medical University of Vienna, Vienna, Austria;
8 – Oddeleni detske onkologie FN Kosice; 9 – Department Hematology/
Oncology Dana-Farber Cancer Institute, Boston MA, USA
25
O-21 KVALITA ŽIVOTA DĚTÍ PO LÉČBĚ ONKOLOGICKÉHO
ONEMOCNĚNÍ – THE BRNO QUALITY OF LIFE LONGITUDINAL
STUDY OF ONCOLOGICAL PEDIATRIC PATIENTS („QOLOP“)
Tóthová K. (1), Loubalová S. (1), Kepák T. (1), Vlčková I. (1), Blatný M. (2),
Jelínek M. (2), Štěrba J. (1)
1 – Fakultní nemocnice Brno, Pracoviště dětské medicíny, Klinika dětské
onkologie, Brno, Česká republika; 2 – Psychologický ústav, Akademie věd,
Brno, Česká republika
26
O-22 UMLČENÍ FÚZNÍHO GENU TEL/AML1 PROSTŘEDNICTVÍM
RNA INTERFERENCE: TEL/AML1 NENÍ NEZBYTNÝ PRO PŘEŽÍVÁNÍ
LEUKEMICKÝCH BUNĚK
Žaliová M. (1), Madžo J. (1), Cario G. (2), Trka J. (1)
1 – CLIP, Klinika dětské hematologie a onkologie UK 2. LF a FN Motol, Praha,
Česká republika; 2 – Department of Pediatrics, University Hospital SchleswigHolstein, Kiel, Germany
O-23 ALTERACE GENU IKAROS (IKZF1) A JEJICH VLIV
NA PROGNÓZU DĚTÍ S ALL LÉČENÝCH PODLE PROTOKOLU ALL
IC-BFM 2002
Volejníková J., Mejstříková E., Švojgr K., Starý J., Trka J., Froňková E.
O-24 MOLEKULÁRNĚ CYTOGENETICKÁ CHARAKTERISTIKA
FEOCHROMOCYTOMU
Vícha A. (1), Musil Z. (2), Křepelová A. (3), Sumerauer D. (1), Kodet R. (4),
Eckschlager T. (1)
1 – Klinika dětské hematologie a onkologie UK 2. LF a FN Motol; 2 – Ústav
biologie a lékařské genetiky, 1. LF UK; 3 – Ústav biologie a lékařské genetiky
UK 2. LF a FN Motol; 4 – Klinika patologie a molekulární medicíny UK 2. LF a FN
Motol, Praha
13.00
Zakončení konference
27
Přehled posterů
Lékaři
Diskuse k posterům dne 9. 10. 2010 od 18.45 do 19.45 hodin
řídící diskusi: Pospíšilová D., Zuna J.
řídící diskusi: Blažek B., Hrušák O.
28
P-01
JE LÉČBA DĚTSKÉ MONOCYTÁRNÍ LEUKÉMIE PROBLEMATIČTĚJŠÍ
NEŽ OSTATNÍ MYELOIDNÍ LEUKÉMIE JINÝCH PODTYPŮ?
Vávra V. (1), Smíšek P. (1), Šrámková L. (1), Sedláček P. (1), Keslová P. (1), Suková M. (1), Procházková D. (2),
Timr P. (3), Blažek B. (4), Mihál V. (5), Černá Z. (6), Štěrba J. (7), Hak J. (8), Starý J. (1)
1 – Klinika dětské hematologie a onkologie UK 2. LF a FN Motol; 2 – Dětská klinika, Masarykova nemocnice Ústí
nad Labem a.s.; 3 – Dětská klinika Nemocnice České Budějovice, a.s.; 4 – Dětská klinika FN Ostrava; 5 – Dětská
klinika LF UP FN Olomouc; 6 – Dětská klinika FN Plzeň; 7 – Klinika dětské onkologie FN Brno; 8 – Dětská klinika
FN Hradec Králové
P-02
VÝSLEDKY LÉČBY DĚTÍ S RELAPSEM A PRIMÁRNĚ REZISTENTNÍ
AKUTNÍ MYELOIDNÍ LEUKÉMIÍ VE STUDII „RELAPSED AML 2001/01, 02“
Starý J. (1), Sedláček P. (1), Smíšek P. (1), Štěrba J. (2), Hrstková H. (2), Blažek B. (3), Mihál V. (4), Hak J. (5),
Procházková D. (6), Černá Z. (7), Timr P. (8), Zemanová Z. (9), Jarošová M. (10), Oltová M. (11), Schwarz J. (12),
Mejstříková E. (1), Hrušák O. (1), Zuna J. (1), Janotová I. (1), Vodičková E. (13), Zámková A. (13), Zapletal O. (14),
Vávra V. (1), Kaspers G. J. (15).
1 – Klinika dětské hematologie a onkologie UK 2. LF a FN Motol, Praha; 2 – Klinika dětské onkologie FN Brno;
3 – Klinika dětského lékařství FN Ostrava; 4 – Dětská klinika LF UP a FN Olomouc; 5 – Dětská klinika FN Hradec
Králové; 6 – Dětská klinika IPVZ, Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem, Kajská zdravotní, a.s; 7 – Dětská
klinika FN Plzeň; 8 – Dětské oddělení Nemocnice České Budějovice a.s.; 9 – Centrum nádorové cytogenetiky,
Ústav klinické biochemie a laboratorní diagnostiky, UK 1. LF a VFN, Praha; 10 – Hemato-onkologická klinika LF
UP a FN Olomouc; 11 – Oddělení lékařské genetiky FN Brno; 12 – ÚHKT v Praze; 13 – OKH FN Motol, Praha;
14 – OKH FN Brno; 15 – Department of Pediatric Hematology and Oncology, Amsterdam, Netherlands
P-03
CD133+ BUŇKY (NÁDOROVÉ KMENOVÉ BUŇKY) V NÁDORECH
DĚTSKÉHO VĚKU – PILOTNÍ STUDIE
Eckschlager T. (1), Ashraf M. (1), Moravcová L. (1), Kodetová D. (2)
1 – Klinika dětské hematologie a onkologie; 2 – Ústav patologie a molekulární mediciny, UK 2. LF a FN Motol,
Praha
P-04
PROTILÁTKOVÉ „ARRAYS“ ODHALUJÍCÍ NOVÉ PROGNOSTICKÉ
ZNAKY DĚTSKÝCH AKUTNÍCH LEUKEMIÍ
Kanderová V. (1), Kalina T. (1), Stuchlý J. (1), Černá D. (1), Fišer K. (1), Hrušák O. (1), Slåstad H. (2), Wu W. (2),
De Souza Goulart L. F. (2), de la Rosa Carrillo D. (2), Holm A. (2), Lund-Johansen F. (2)
1 – KDHO UK 2. LF a FN Motol, CLIP – Cytometrie, Praha, ČR; 2 – Rikshospitalet Medical Center and the
University of Oslo, Norway
P-05
ADAPTOROVÝ PROTEIN NTAL ZVYŠUJE ÚČINEK KORTIKOIDŮ
U T-ALL A POTENCUJE SIGNALIZACI PŘES T-BUNĚČNÝ RECEPTOR
Švojgr K. (1, 2), Kalina T. (1, 2), Kanderová V. (1, 2), Brdička T. (3), Kačerová T. (3), Starý J. (2) Zuna J. (1, 2)
1 – CLIP, Childhood Leukaemia Investigation Prague; 2 – Klinika dětské hematologie a onkologie, UK 2. LF a FN
Motol, Praha; 3 – Ústav molekulární genetiky, Akademie věd, Praha
P-06
PROBLEMATIKA ODBĚRŮ PERIFERNÍCH HEMATOPOETICKÝCH
KMENOVÝCH BUNĚK U DĚTÍ S HMOTNOSTÍ DO 15 KG –
ZKUŠENOSTI KDHO FN MOTOL
Sumerauer D. (1), Eckschlager T. (1), Kalina T. (1, 2), Mejstříková E. (1, 2), Kabíčková E. (1), Rahmatová Š. (3),
Starý J. (1)
1 – Klinika dětské hematologie a onkologie UK 2. LF a FN Motol, Praha; 2 – CLIP (Childhood Leukaemia
Investigation Prague); 3 – Ústav hematologie a krevní transfúze, Praha
P-07
G-CSF MOBILIZATION IN MINOR SIBLING DONORS – ONE CENTER
EXPERIENCE
A. Dzurenkova (1), S. Sufliarska (1), I. Bodova (1), P. Svec (2), J. Martinka (3), J. Horakova (1)
1 – Bone Marrow Transplantation Unit, University Children´s Hospital, Bratislava, Slovakia; 2 – Department of
Hemato-oncology, University Children´s Hospital, Bratislava, Slovakia; 3 – Department of Haematology and
Transfusiology, University Hospital, Bratislava, Slovakia
P-08
BROWN TUMOR PACIENTKY S KARCINÓMOM PRIŠTÍTNEHO
TELIESKA
Bician P. (1), Stančoková T. (1), Mesár P. (1), Novotný J. (2), Bieliková S. (3), Fabiánová M. (3), Mikšíková I. (4),
Menšíková J. (5)
1 – Klinika pediatrickej onkológie a hematológie DFNsP Banská Bystrica; 2 – Detská chirurgia DFNsP Banská
Bystrica; 3 – II. Detská klinika SZU DFNsP Banská Bystrica; 4 – Inštitút nukleárnej a molekulárnej medicíny
Banská Bystrica; 4 – Martinské bioptické centrum Banská Bystrica
29
P-09
IZOLOVANÁ TĚŽKÁ TROMBOCYTOPENIE PŘEDCHÁZEJÍCÍ ROZVOJI
TROMBOTICKÉ TROMBOCYTOPENICKÉ PURPURY
Sulovská L. (1), Pospíšilová D. (1), Hrachovinová I. (2), Flögelová H. (1), Novák Z. (1), Stejskalová I. (1)
1 – Dětská klinika, Fakultní nemocnice Olomouc; 2 – Referenční laboratoř pro koagulaci, Ústav hematologie
a krevní transfuze, Praha
30
P-10
HAIMA CZ – POSLÁNÍ A CÍLE
Reichlová V. el. al.
Haima CZ, Klinika dětské hematologie a onkologie, FN Motol, Praha
P-11
MUTACE RIBOSOMÁLNÍCH PROTEINŮ U PACIENTŮ
S DIAMONDOVOU-BLACKFANOVOU ANÉMIÍ V ČESKÉ REPUBLICE
Pospíšilová D. (1), Ludíková B. (1), Čmejlová J. (2), Starý J. (3), Hak J. (4), Blatný J. (5), Čmejla R. (2)
1 – Dětská klinika LF UP a FN v Olomouci; 2 – Ústav hematologie a krevní transfúze, Praha; 3 – Klinika dětské
hematologie a onkologie UK 2. LF a FN Motol, Praha; 4 – Dětská klinika LF UK a FN, Hradec Králové; 5 – Klinika
dětské onkologie FN Brno
P-12
NÁDORY MALÉ PÁNVE U DĚTÍ A ADOLESCENTŮ
Bajčiová V. (1), Skotáková J. (2), Múdry P. (1)
1 – Klinika dětské onkologie, LF MU a FN Brno; 2 – Klinika dětské radiologie LF MU a FN Brno
P-13
STANDARDIZACE 8-BAREVNÉ PRŮTOKOVÉ CYTOMETRIE PRO
DIAGNOSTIKU HEMATOLOGICKÝCH MALIGNIT V RÁMCI PROJEKTU
EUROFLOW, VÝZNAM PRO DIAGNOSTIKU V DĚTSKÉM VĚKU
Mejstříková E. (1), Kalina T. (1), Hrušák O. (1), Lhermitte L. (2), Lecrevisse Q. (3), Vincent van der Velden (4),
Bottcher S. (5), Lucio P. (6), Alita van der Sluis-Geling (7), Cullen M. (8), Szcepanski T. (9), Fišer K. (1),
Reiterová M. (1), Slámová L. (1), Mužíková K.(1), Orfao A. (3), Jacques van Dongen (4)
1 – Klinika dětské hematologie a onkologie UK 2. LF a FN Motol, Praha; 2 – Department of Hematology, Hôpital
Necker, University of Paris Descartes, AP-HP, Paris, FR; 3 – Department of Medicine, Cancer Research Centre
(IBMCC-CSIC-USAL) and Cytometry Service, University of Salamanca, Salamanca, ES; 4 – Department of
Immunology, Erasmus MC, University Medical Center, Rotterdam, NL; 5 – Medical Clinic II, University Medical
Center Schleswig-Holstein, Campus Kiel, Kiel, DE; 6 – Department of Hematology, Instituto Portugues de
Oncologia, Lisbon, PT; 7 – Dutch Childhood Oncology Group, The Hague, NL; 8 – St. James’s University
Hospital, Leeds, UK; 9 – Department of Pediatric Hematology and Oncology, Medical University of Silesia,
Zabrze, PL
P-14
CANDIDOVÉ INFEKCE
Hubáček P. (1, 2), Chrenková V. (2), Keslová P. (1), Šrámková L. (1), Vávra M. (1), Pindurová E. (1), Sedláček P. (1),
Bébrová E. (2), Starý J. (1)
1 – Klinika dětské hematologie a onkologie UK 2. LF a FN Motol; 2 – Ústav lékařské mikrobiologie UK 2. LF a FN
Motol
P-15
ARTERIÁLNÍ HYPERTENZE JAKO PRVNÍ PŘÍZNAK
ONKOLOGICKÉHO ONEMOCNĚNÍ V DĚTSKÉM VĚKU
Cingrošová L. (1), Mališ J. (1), Sumerauer D. (1), Kynčl M. (2), Pýcha K. (3), Kodet R. (4), Starý J. (1)
1 – Klinika dětské hematologie a onkologie UK 2.LF a FN Motol, Praha; 2 – Klinika zobrazovacích metod UK 2. LF
a FN Motol, Praha; 3 – Klinika dětské chirurgie UK 2. LF a FN Motol, Praha; 4 – Ústav patologie a molekulární
medicíny UK 2.LF a FN Motol, Praha
P-16
MONITOROVANIE MINIMÁLNEJ REZIDUÁLNEJ CHOROBY U DETÍ
S ALL V SLOVENSKEJ REBUPLIKE
Kolenová A. (1), Hederová S. (1), Hikkel I. (2), Ilenčíková D. (3), Sejnová D. (1), Kaiserová E. (1), Čizmár A. (1),
Bubanská E. (4), Oravkinová I. (5), Horáková J. (6), Genčík M. (2)
1 – Klinika detskej hematológie a onkológie, LF UK a DFNsP, Bratislava; 2 – Laboratórium medicínskej genetiky,
Medgene, Bratislava; 3 – Oddelenie onkologickej genetiky, Národný onkologický ústav, Bratislava; 4 – Klinika
detskej onkológie a hematológie, DFN, Banská Bystrica; 5 – Oddelenie detskej hematológie a onkológie, DFN,
Košice; 6 – Transplantačná jednotka kostnej drene II. detskej kliniky LF UK a DFNsP, Bratislava
P-17
GENERALIZOVANÁ RECIDÍVA NEUROBLASTÓMU – DOKEDY
LIEČITEĽNÉ OCHORENIE?
Čižmár A. (1), Krištofová D. (1), Kaiserová E. (1), Sejnová D. (1), Cingel V. (2), Babala J. (2), Babál P. (3),
Makaiová I. (4), Duchaj B. (4)
1 – Klinika detskej hematológie a onkológie DFNsP Bratislava; 2 – Detská chirurgická klinika DFNsP Bratislava;
3 – Ústav patologickej anatómie LFUK a FN Bratislava; 4 – Klinika nukleárnej medicíny OÚsA Bratislava
P-18
MEGALOBLASTOVÁ ANÉMIA V DETSKOM VEKU
Bubanská E., Stančoková T., Mesár P.
Klinika pediatrickej onkológie a hematológie SZU v DFNsP Banská Bystrica
P-19
SYNCHRONNÍ VÝSKYT ANAPLASTICKÉHO EPENDYMOMU
A DIFÚZNÍHO ASTROCYTOMU U DÍTĚTE
Pavelka Z. (1), Oltová A. (2), Tomášiková L. (2), Valášková I. (2), Vránová V. (2), Zrůstová J. (2), Ventruba J. (3),
Mackerle Z. (3), Křen L. (4), Skotáková J. (5), Zitterbart K. (1), Šterba J. (1)
1 – Klinika dětské onkologie LF MU a FN Brno-PDM; 2 – Oddělení lékařské genetiky FN Brno-PDM;
3 – Neurochirurgické oddělení KDCHOaT LF MU Brno a FN Brno-PDM; 4 – Ústav patologie LF MU a FN
Brno-PMDV; 5 – Klinika dětské radiologie LF MU a FN Brno-PDM
31
P-20
INTRASPINÁLNÍ EPENDYMOM U DÍVKY S NF2, MOZAIKOU
TURNEROVA SYNDROMU, POZITIVITOU SRY A BEZPŘÍZNAKOVÝM
NOSIČSTVÍM MUTACE GENU CFTR
Pavelka Z. (1), Gaillyová R. (2), Lipina R. (3), Křen L. (4), Skotáková J. (5), Zitterbart K. (1), Šterba J. (1)
3 – Neurochirurgická klinika FNsP Ostrava; 4 – Ústav patologie LF MU a FN Brno-PMDV; 5 – Klinika dětské
radiologie LF MU a FN Brno-PDM
32
P-21
DISKREPANCE CYTOLOGICKÝCH LIKVOROVÝCH NÁLEZŮ
Z KOMŮRKY V-P SHUNTU A Z LUMBÁLNÍ PUNKCE U DĚTÍ
S EMBRYONÁLNÍM NÁDOREM CNS
Pavelka Z. (1), Křen L. (2), Mackerle Z. (3), Brichtová E. (3), Skotáková J. (4), Zitterbart K. (1), Štěrba J. (1)
1 – Klinika dětské onkologie LF MU a FN Brno-PDM; 2 – Ústav patologie LF MU a FN Brno-PMDV;
3 – Neurochirurgické oddělení KDCHO a T LF MU a FN Brno-PDM; 4 – Klinika dětské radiologie LF MU a FN
Brno-PDM
P-22
VYUŽITÍ TECHNOLOGIE DNA MICROARRAYS PRO OBJASNĚNÍ
MECHANISMU GLUKORTIKOIDNÍ REZISTENCE U PACIENTŮ S ALL
Špenerová M. (1, 2), Srovnal J. (1, 2), Koudeláková V. (1), Sedláčková M. (1), Radová L. (1), Hajdúch M. (1),
Mihál V. (2)
1 – Laboratoř experimentální medicíny DK FN a LF UP Olomouc; 2 – Dětská klinika FN a LF UP Olomouc
P-23
VROZENÝ DEFICIT THIOPURINMETYLTRANSFERASY JAKO PŘÍČINA
NEOBVYKLÉ MYELOTOXICITY STANDARDNÍ CHEMOTERAPIE
U PACIENTA S ALL
Suková M. (1), Valík D. (2), Šrámková L. (1), Froňková E. (3), Zemanová Z. (4), Vodičková E. (5), Starý J. (1)
1 – Klinika dětské hematologie a onkologie, UK 2.LF a FN Motol, Praha; 2 – Oddělení laboratorní medicíny,
Masarykův onkologický ústav Brno; 3 – CLIP – laboratoř molekulární genetiky, 2. lékařská fakulta, Universita
Karlova, Praha; 4 – Centrum nádorové cytogenetiky, 1.lékařská fakulta, Universita Karlova, Praha; 5 – Oddělení
klinické hematologie, FN Motol, Praha
P-24
ESTHESIONEUROBLASTOM
Mazánek P., Múdry P., Bajčiová V., Šterba J.
Klinika dětské onkologie Fakultní nemocnice Brno
P-25
TOLERABILITA A TOXICITA LIEČBY INTRATEKÁLNEHO
LIPOZOMÁLNEHO CYTARABÍNU (DEPOCYTE) U DETÍ
Stančoková T., Bubanská E., Mesár P., Bician P.
P-26
ZTRÁTA KOPIE GENU PRO EGFR U PACIENTA S MULTIFORMNÍM
GLIOBLASTOMEM: PŘÍPADOVÁ STUDIE A ANALÝZA DERIVOVANÉ
LINIE
Neradil J. (1, 2), Škoda J. (1), Loja T. (1), Zitterbart K. (2), Pavelka Z. (2), Šmardová J. (3), Valášková I. (4),
Hermanová M. (3, 5), Štěrba J. (2) a Veselská R. (1, 2)
1 – Laboratoř nádorové biologie a genetiky, Ústav experimentální biologie PřF MU Brno; 2 – Klinika dětské
onkologie LF MU a FN Brno; 3 – Ústav patologie LF MU a FN Brno; 4 – Oddělení lékařské genetiky FN Brno;
5 – I. Patologicko-anatomický ústav LF MU a FN u sv. Anny, Brno
P-27
EXPRESE N-KONCOVÝCH IZOFOREM PROTEINU p73 V BUNĚČNÝCH
LINIÍCH MEDULOBLASTOMU
Dobrucká L. (1), Nekulová M. (1), Neradil J. (1, 2), Chlapek P. (1, 2), Štěrba J. (2), Veselská R. (1, 2), Zitterbart K. (2)
1 – Laboratoř nádorové biologie a genetiky, Ústav experimentální biologie PřF, Masarykova univerzita, Brno;
2 – Klinika dětské onkologie LF, Masarykova univerzita a Fakultní nemocnice Brno
P-28
HISTIOCYTIC SARCOMA AS A SECOND MALIGNANCY FOLLOWING
T-ALL
Kolenová A.(1), Čižmár A. (1), Plank L. (2), Šubová Z. (1), Ribeiro R. (3), Onciu M. (3), Hikkel I. (4),
Ilenčíková D. (5), Genčík, M. (4), Kaiserová E (1).
1 – Department of Pediatric Oncology, Comenius University – Medical School and University Children’s Hospital,
Bratislava, Slovakia; 2 – Department of Pathology, Medical School, Martin, Slovakia; 3 – St Jude Reaserch
Hospital, Memphis, TN, USA; 4 – Laboratory of Medical Genetics, Medgene, Bratislava, Slovakia; 5 – Department
of Oncology and Genetics, National Institute of Oncology, Klenová 1, Bratislava, Slovakia
P-29
LÉČBA REKOMBINANTNÍM FVIII NEMUSÍ BÝT SPOJENA S VYŠŠÍM
RIZIKEM VZNIKU INHIBITORU (RODINNÁ STUDIE)
Köhlerová S., Zapletal O., Blatný J.
Oddělení klinické hematologie, Centrum pro trombózu a hemostázu, Dětská nemocnice Brno, Česká republika
P-30
ÚSKALÍ DIAGNOSTIKY TROMBOCYTOPENIE U NOVOROZENCE
Sulovská L. (1), Pospíšilová D. (1), Ravčuková B. (2), Freiberger T. (2), Litzmann J. (3), Novák Z. (1), Kopřiva F. (1),
1 – Dětská klinika, Fakultní nemocnice a LF UP v Olomouci; 2 – Centrum kardiovaskulární a transplantační
chirurgie, Genetická laboratoř, Brno; 3 – Ústav klinické imunologie a alergologie,
Společná pracoviště s Fakultní nemocnicí U Svaté Anny, Brno
33
P-31
VZÁCNÁ PŘÍČINA TROMBOCYTOPENIE V DĚTSKÉM VĚKU
Votava T. (1), Doležalová L. (1), Černá Z. (1), Geierová V. (2), Karas M. (3)
1 – Dětská klinika FN Plzeň; 2 – Ústav hematologie a krevní transfuze Praha; 3 – Hematologicko-onkologické
oddělení FN Plzeň
34
P-32
RARITNÝ KONGENITÁLNY MäKKOTKANIVOVÝ TUMOR KRKU
NEJASNEJ HISTOGENÉZY
Švec P. (1), Krištofová D. (1), Čižmár A. (1), Baníková K. (1), Plank L. (2), Leuschner I.(3), Ilenčíková D. (4.),
Sejnová D. (1)
1 – Klinika detskej hematológie a onkológie, Lekárskej fakulty Univerzity Komenského a Detskej Fakultnej
Nemocnice v Bratislave; 2 – Ústav patologickej anatómie Jeséniovej lekárskej fakulty Univerzity Komenského
v Martine; 3 – Institut f.Pathologie, UNI-Klinikum Campus Kiel; 4 – Oddelenie genetiky, Národný onkologický
ústav, Bratislava
P-33
CML V SÚBORE NAŠEJ KLINIKY ZA OSTATNÝCH 10 ROKOV
Hrašková A. (1), Puškáčová J. (1), Kaiserová E. (1), Horáková J. (2)
1 – Klinika detskej hematológie a onkológie LFUK a DFNsP; 2 – Transplantačná jednotka II. DK LFUK a DFNsP
Bratislava
P-34
TERAPIE STEROIDY V ČASNÉM OBDOBÍ PO ALOGENNÍ
TRANSPLANTACI KMENOVÝCH BUNĚK PRO AKUTNÍ LEUKÉMII
NEMĚLA VLIV NA VÝSKYT RELAPSŮ
Říha P., Keslová P., Formánková R., Matulová M., Król L. a Sedláček P.
P-35
MYXOPAPILÁRNÍ EPENDYMOM FILUM TERMINALE U PĚTILETÉ
DÍVKY
Drábová K. (1), Pavelka Z. (1), Mackerle Z. (2), Skotáková J. (3), Křen L. (4), Slámová I. (5), Tomášiková L. (5),
Oltová A. (5), Štěrba J. (1)
1 – Klinika dětské onkologie LF MU a FN Brno-PDM; 2 – Neurochirurgické odd., KDCHOT LF MU a FN
Brno-PDM; 3 – Klinika dětské radiologie LF MU a FN Brno-PDM; 4 – Patologicko-anatomický ústav LF MU a FN
Brno-PMDV; 5 – Oddělení lékařské genetiky LF MU a FN Brno-PDM
P-36
APLASTICKÁ KRIZE PŘI INFEKCI PARVOVIREM B19 JAKO PRVNÍ
MANIFESTACE HEREDITÁRNÍ SFÉROCYTÓZY
Ludíková B. (1, 2), Luhový M. (3), Houda J. (1, 2), Novák Z. (2), Pospíšilová D. (1, 2)
1 – Universita Palackého v Olomouci, Lékařská Fakulta; 2 – Fakultní Nemocnice Olomouc, Dětská klinika;
3 – Laboratoře Mikrochem Olomouc
sestry
Diskuse k posterům dne 9. 10. 2010 od 18.45 do 19.45 hodin.
Poster session 3 (PS-01–PS-06)
řídící diskusi: Wintnerová J.
PS-01
REKONDIČNÍ TÁBOR BÁTORY V MAĎARSKU PRO HEMATOLOGICKÉ
A ONKOLOGICKÉ DĚTI
Borošová V., Lněničková R.
PS-02
EDUKAČNÍ PLÁN – CENTRÁLNÍ VENÓZNÍ KATÉTR (CVK)
Petlachová M., Drápalová R.
PS-03
SYNDROM KASABACH – MERRITTOVÉ , KAZUISTIKA
Škopková H., Doležalová R., Petlachová M., Štěrba J., Domanský J.
PS-04
KOMPLEXNÁ OŠETROVATEĽSKÁ STAROSTLIVOSŤ O DIEŤA
S NÁDOROVÝM OCHORENÍM CNS
Zimermanová M., Farbiaková K.
PS-05
TOXICKÉ POŠKOZENÍ KŮŽE PO PODÁNÍ VYSOKODÁVKOVANÉHO
MTX U PACIENTA S ALL
Grejcarová J., Srbová J.
Dětská klinika FN Plzeň
PS-06
Edukace pacientky a matky zaměřená na
ošetřovatelskou péči při léčbě základního onemocnění
akutní lymfoblastické leukémie (ALL) a její komplikace
Stevensova-Johnsonova syndromu (SJS)
Vavřínová V., Kafková M., Dioszegiová N., Kloubcová Š.
Dětská klinika Fakultní nemocnice Hradec Králové
35
37
SBORNÍK ABSTRAKT
38
LÉKAŘSKÁ SEKCE – PŘEDNÁŠKY
O-01
SPLENEKTOMIE U DĚTSKÝCH PACIENTŮ S IMUNITNÍ
TROMBOCYTOPENICKOU PURPUROU
Pospíšilová D. (1), Sulovská L. (1), Smíšek P. (2), Ptoszková H. (3), Hak J. (4), Procházková D. (5)
1 – Dětská klinika Lékařské fakulty Univerzity Palackého a Fakultní nemocnice Olomouc; 2 – Klinika dětské
hematologie a onkologie UK 2. LF a FN Motol, Praha; 3 – Dětská klinika ILF Ostrava; 4 – Dětská klinika Univerzity
Karlovy Hradec Králové; 5 – Dětská klinika IPVV, Krajská zdravotní, a.s., Masarykova nemocnice Ústí nad Labem
Úvod: Imunitní trombocytopenie je nejčastějším typem trombocytopenie u dětí s incidencí
4–10/100 000 dětí/rok. U 80–90 % dětí je dosaženo remise onemocnění, u 10–20 % dětí však nemoc přechází do chronicity. Mezi léčebné postupy 2. linie u chronické formy ITP patří vedle jiných
také splenektomie. Je indikována u těžké formy ITP při špatné odpovědi na léčbu, při přetrvávání
nízkého počtu trombocytů a krvácivých projevech. Splenektomie je u dětí indikována výrazně
méně často než u dospělých pacientů, počet provedených splenektomií má v posledních letech
klesající tendenci.
Metodika: Cílem retrospektivní multicentrické studie bylo zhodnocení dlouhodobého efektu splenektomií indikovaných u dětí s ITP v jednotlivývh centrech dětské hematologie v České republice
za posledních 20 let.
Výsledky: V letech 1990–2009 byla v 5 centrech dětské hematologie v České republice provedena
splenektomie u 20 dětí (14 dívek, 6 chlapců) ve věku 7–18 let (medián 9 let). Doba od diagnózy ITP
k indikaci splenektomie se pohybovala v rozmezí 1–7 let (medián 3 roky), doba sledování po splenektomii byla 1,4–18 let. U 18 pacentů byla splenektomie provedena klasickou cestou, u 2 pacientů laparoskopicky. V lébě před splenektomií bylyl použity: kortikoidy, IVIG, Cyklosporin A (5x),
Rituximab (5x), anti-D globulin (5x). U všech pacientů bylo provedenou očkování pneumokokovou,
meningokokovou a hemfilovou vakcínou, u všech byla podávána penicilánová profylaxe po dobu
1–3 roky. V přípravě před SPE byly použity IVIG (18x), v jenom případě kortikoidy. Komplikace při
operaci nebyly zaznamenány. U jedné pacientky se týden po operaci vyvinula rozsáhlá trombóza
v. cephalica vyžadující léčbu. U 13 pacientů došlo k plné dlouhodobé normalizace trombocytů,
u 3 pacientů se počet trombocytů po operaci pohyboval v rozmezí 50–150x 109/l. 4 pacienti vyžadovali další léčbu (20 %). Přechodná recidiva trombocytopenie v průběhu horečnaté infekce byla
zaznamenána u 3 pacientů. Dvěma pacientkám se narodili novorozenci s těžkou trombocytopenií,
v jednom případě s krvácení do dýchacích cest s nutností umělé plicní ventilace.
Závěr: Trvalý efekt splenektomie s normalizací trombocytů byl popsán u 70 % pacientů, což je
v souhlasu s údaji v literatuře. Pacienti po splenektomii provedné v dětském věku však musí být
dlouhodobě sledováni i v dospělosti. Perzistence protiilátek proti trombocytům může být příčinou
relapsu onemocnění nebo vzniku trombocytopenie u plodu a novorozence. V poslední době některé studie poukazují na zvýšené riziko vaskulárních příhod v dospělosti.
Prohlášení: potvrzeno
39
O-02
VLIV RIZIKOVÝCH FAKTORŮ NA VÝSKYT TROMBOEMBOLICKÉ
NEMOCI U DOSPÍVAJÍCÍCH DÍVEK: TUŠENÍ SOUVISLOSTÍ
Zapletal O. (1), Fiamoli V. (1), Blatný J. (1), Köhlerová S. (1), Švancara J. (2)
1 – Oddělení klinické hematologie, Centrum pro trombózu a hemostázu, Dětská nemocnice, FN Brno; 2 – Institut
biostatistiky a analýz, MU Brno
40
Úvod: Tromboembolická nemoc (TEN) je potenciálně letální onemocnění. Její výskyt stoupá (s výjimkou nezralých novorozenců) s věkem. Dospívající dívky jsou specifickou skupinou, která je
v čím dál vyšší míře vystavena hormonální antikoncepci (HAK) jako získanému rizikovému faktoru
TEN.
Metodika: Prezentujeme soubor 39 dospívajících pacientek, které jsme v letech 2004–2009 léčili
na našem pracovišti s diagnózou první ataky TEN. Sledovali jsme lokalizaci trombóz a přítomnost
plicní embolie (PE). U každé dívky jsme zjišťovali přítomnost rizikových faktorů (RF) pro TEN:
pozitivní rodinná anamnéza (RA), deficity AT, PC, PS, FV Leiden, FII G20210A, zvýšení FVIII,
současná onemocnění, obezita, kouření cigaret, HAK, přítomnost LA, pozitivita pCglobal. Pátrali
jsme, zda se podskupina dívek s HAK něčím liší od ostatních. Statistické hodnocení bylo limitováno malou velikostí souboru.
Výsledky: Celkem 39 dívek; věk 15–18 let, medián 17 let; v 18 % pozitivní RA na TEN. Hluboká
žilní trombóza (HŽT) postihovala distální řečiště dolních končetin (DKK) v 49 %, proximální DKK
v 28 %, žíly horních končetin v 10 %, dále po 2,5 % trombóza vnitřní jugulární žíly a jaterních žil,
u 7,5 % dívek nebyla HŽT nalezena. U 13 % dívek se TEN manifestovala PE. HAK mělo 62 %
pacientek souboru, s mediánem doby podávání 7 měsíců, rozmezí 2–36. Další RF: kouření cigaret
13 %; obezita 2,5 %; ostatní získané získané RF (operace, imobilizace, gravidita, těžší infekt atd.)
56 %; FV Leiden heterozygot 13 %; FII G20210A 5 %; deficit AT 5 %; deficit PC 6 %; deficit PS 6 %;
LA 5 %; vysoký FVIII 43 %; pozitivita pCglobal 58 %. Jednotlivé pacientky měly současně 1–5 rizik,
s mediánem 3. Statisticky významný rozdíl byl prokázán mezi podskupinami s a bez HAK pouze
v parametru zvýšení FVIII (častější u dívek bez HAK), významnosti se pak blížily výskyt Leidenské
mutace (častější ve skupině bez HAK) a PE (pouze u dívek s HAK). Skupina pacientek s HAK
byla při TEN starší o rok. U jihomoravských dívek ve věku 15–18 let je incidence TEN minimálně
25/100 000 a rok.
Závěr: HAK byla v našem souboru absolutně nejčastějším RF pro TEN, vždy ale v kombinaci
s dalšími, převážně získanými RF. K dívkám s HAK je třeba v rizikových situacích přistupovat
s vědomím, že jsou vystaveny vyššímu nebezpeční vzniku TEN. Jen v našem souboru by bylo
možno předejít až čtvrtině TEN epizod správnou interpretací anamnézy a antikoagulačním pokrytím v rizikových situacích. Dívce však můžeme ublížit i neodůvodněným odmítáním předpisu HAK
nesprávným posouzením individuálního rizika TEN.
O-03
HEMATOLOGICKÉ ZMENY PRI HIV INFEKCII
U DETÍ A ADOLESCENTOV
Šuvada J. (1, 2, 3, 4, 5), Nkonwa H. I. (2, 3, 6), Čižmár A. (1), Mečiaková M. (3, 4), Kaiserová E. (1), Muwanguzi
P. (4, 7), Tumbu P. (5), Iriso R. (5), Rollins N. (4)
1 – KDHO, DFNsP Bratislava, Slovenská Republika; 2 – St. Charles Lwanga Buikwe Hospital and HIV Clinic,
Uganda; 3 – International Tropic Team, Bratislava, Slovenská Republika; 4 – WHO, HIV/AIDS, Infant Feeding and
Pediatric Committee, Uganda, Switzerland; 5 – Baylor College, Uganda; 6 – Makerere University, Kampala,
Uganda; 7 – Pediatric hematology and HIV committee, CDC, Washington DC, USA
Úvod: Účinok HIV-1 infekcie na hematopoetické bunkové línie má za následok široké spektrum
hematologických abnormalít a aj v neprítomnosti iných patologických procesov je kostná dreň
morfologicky konštantne zmenená. Pridružené oportúnne infekcie môžu mať za následok útlm
kostnej drene alebo navodenie špecifickej cytopénie. Postupným poznávaním patomechanizmov
ochorenia je zrejmé, že vírus napadá všetky systémy tela a primárny, ťažký dopad má infekcia
najmä na hematologicko-lymfatický systém.Etiológia týchto cytopénií je často multifaktoriálna
Metodika: Táto práca je založená na štúdii s viacerými podštúdiami,v ktorých sa skúmali zmeny
hematologických parametrov vo vzťahu ku HIV inf.u detských pacientov do 18 rokov. Výskum prebehol v štáte Uganda v 4 okresoch
Výsledky: U detí so štádiom AIDS sa zistila anémia v 77 %,lymfopénia v 72 %,neutropénia v 56 %
a trombocytopénia v 40 % prípadov detskej terminálnej HIV infekcie.
V sledovanom súbore sme pozorovali myelosupresiu celkovo u 4 265 detí s oportúnnou infekciou
pri HIV. Útlm kostnej drene spôsobovali okrem samotnej HIV infekcie najčastejšie Cryptococcus
neoformans, Mycobacterium avium intracellulare, Mycobacterium tuberculosis. Fungálne infekcie
sa podieľali na bi- alebo tricytopénii v zastúpení Histoplasma capsulatum (5 %) a Coccidiomycosis
spp. (3,5 %).Z vírusových infekcií išlo najmä o varicellu, parvovírus B-19 a cytomegalovírus, ktoré
majú priamy vplyv na kostnú dreň a infikovanými periférnymi monocytmi sa stáva ich infekcia
generalizovanou. Pneumocystis jiroveci, ktorá zvyčajne súvisí s pľúcnou infekciou, môže tiež poškodiť kostnú dreň. Splenomegália bola v celkovo 69 prípadoch, najčastejšie pravdepodobne zvýraznená súčasne prebiehajúcou mykobakteriálnou infekciou s deštrukciou periférnych erytrocytov.
Salmonelóza u 388 detí spôsobila granulocytopéniu.U 94 detí boli zhubné hematologické ochorenia. Ďalšiu skupinu tvorili deti s hematologickou toxicitou liečby pri podávaní TMP/SMX,dapsonu,
ART a antimalarík. U 113 detí bola táto toxicita umocnená vrodenou hemoglobinopatiou-najčastejšie kosáčikovitou anémiou. Trombotická trombocytopenická purpura so svojou plnou prezentáciou
bola dokumentovaná u 28 pacientov
Závěr: HIV infekcia a AIDS by mali byť aj v dnešnej modernej dobe s pokročilým stupňom prevencie v rozvinutých krajinách, zahrnuté do diferenciálnej diagnostiky abnormálnych hematologických
nálezov. HIV-1 indukuje dysfunkciu cez široké spektrum hemopoetických zmien, ktorými sa môže
ochorenie prezentovať pod rôznym neraz u detí celkom bezvýznamným obrazom.
41
O-04
PREIMPLANTAČNÍ GENETICKÁ DIAGNOSTIKA – METODA
PREVENCE HEREDITÁRNÍ NÁDOROVÉ PREDISPOZICE
Krutílková V., Putzová M., Eliášová I., Brandejská M., Stejskal D.
Centrum lékařské genetiky a reprodukční medicíny Gennet
42
Úvod: Dle literatury u 1–10 % nádorových onemocnění manifestujících se v dětském věku je příčinou hereditární nádorová predispozice. Pro rodiny s tímto rizikem je důležitá otázka genetické
prevence. Možností je prenatální diagnostika v graviditě s následným ukončením gravidity v případě postiženého plodu nebo preimplantační genetická diagnostika (PGD).
Metodika: PGD je spojena s in vitro fertilizací (IVF) a umožňuje výběr embryí, která nenesou vlohu
pro sledované genetické onemocnění. Metoda PGD byla na našem pracovišti zavedena v roce
2007. PGD provádíme metodou haplotypové analýzy s užitím PCR po celogenomové amplifikaci
DNA získané z 1 buňky třídenního embrya.
Výsledky: Dosud byla PGD připravena pro 35 různých diagnos. Mimo jiné pro neurofibromatosu
I. typu, syndrom Von Hippel Lindau, hereditární nádorovou predispozici ke karcinomu prsu a ovaria, Lynchův syndrom. Lze ji připravit v podstatě pro jakékoliv monogenně dědičné onemocnění při
znalosti kauzálního genu. V roce 2009 byla úspěšnost PGD (hodnoceno průkazem srdeční akce
plodu) 50 % na cyklus a 58 % na embryotransfer.
Závěr: PGD představuje možnost pro páry s rizikem přenosu monogenních chorob, a tedy i geneticky podmíněných nádorových predispozic, mít zdravé děti aniž by podstupovali prenatální
diagnostiku s následným ukončením gravidity v případě průkazu sledované afekce u plodu.
O-05
TRANSPLANTACE KMENOVÝCH BUNĚK KRVETVORBY U DĚTÍ
S NEMALIGNÍM ONEMOCNĚNÍM MIMO ZÍSKANOU APLASTICKOU
ANÉMII V LETECH 2000–2009
Sedláček P., Keslová P., Mejstříková E., Formánková R., Król L., Matulová M., Janda A., Starý J.
Úvod: Alogenní transplantace kmenových buněk krvetvorby může být jedinou kurativní metodou
pro pacienty s některými vrozenými či získanými poruchami krvetvorby, metabolizmu či imunity.
V rodinách významně ubývá vlastních sourozenců, a proto stoupá potřeba hledat vhodné alternativní dárce.
Metodika: V letech 2000–2009 jsme pro tato onemocnění na našem pracovišti provedli 62 alogenních transplantací u 56 dětí ve věku 0,2–18,4 (medián 1,8) let. Primárním dárcem byl identický sourozenec (11x; 20 %), haploidentický rodinný dárce (4x) či nepříbuzenský dárce z registru
(41x; 73 %). Transplantace byla v případě použití nepříbuzenského dárce provedena v mediánu
99 (21–376) dnů od zahájení hledání dárce též v závislosti na pokročilosti onemocnění. Štěpem
k první transplantaci byla kostní dřeň (32x; 57 %), periferní kmenové buňky (17x) nebo pupečníková krev (7x; 13 %). Indikací k transplantaci byla těžká imunodeficience (30x; 54 % – SCID, CGD,
WAS, FHL,…), vrozená porucha metabolizmu (13x; 23 % – MPS, ALD, OP,…) či krvetvorby (13x;
23 % – FA,…).
Výsledky: Z 56 transplantovaných žije 45 dětí (OS 79 %) při mediánu sledování po první transplantaci 4,8 let (0,5–10,5 let). Časně (do dne +100) zemřely v důsledku po-transplantačních komplikací (TRM) 4 děti (7 %), celkem v důsledku TRM zemřelo 10 dětí (18 %) 13–402 dní po transplantaci, jedno dítě zemřelo na progresi adrenoleukodystrofie (dárce sourozenec). Po transplantaci
od haploidentického dárce (4) žijí dva pacienti, po sourozenecké transplantaci žije 10/11 (91 %),
po transplantaci štěpem nepříbuzenského dárce žije 33/41 pacientů (OS 80 %). Kvalita života je
u naprosté většiny žijících pacientů velmi dobrá, většina dětí neužívá žádné léky. U tří dětí (mukolipidóza, metachromatická leukodystrofie, hemofagocytující lymfohistiocytóza) ale transplantace
nevedla k jednoznačnému pozitivnímu léčebnému efektu, u další pacientky (vrozená dyserytropoetická anémie) došlo k odhojení štěpu a je opět závislá na transfuzích.
Závěr: Po pečlivé indikaci je nutno okamžitě zahájit hledání dárce a u většiny dětí neprodleně provést transplantaci. Dosahované výsledky jsou velmi uspokojivé a to navzdory převaze alternativních dárců (80 %). Včasná diagnostika a indikace, rychlá dostupnost vhodného dárce, znamenají
pro mnohé takové pacienty naději na uskutečnění úspěšné transplantace. Mezinárodní spolupráce
našeho centra v rámci IEWP při EBMT přispěla k významnému zlepšení prognózy těchto dětí.
Podpora projektu: Částečně podpořeno výzkumným záměrem MZ0FNM2005 
43
O-06
DVĚ DESETILETÍ SOUROZENECKÝCH TRANSPLANTACÍ NA KDHO
FN V MOTOLE
Keslová P., Sedláček P., Formánková R., Říha P., Król L., Matulová M., Šrámková L., Vávra V.,
Smíšek P. a Starý J. pro PSDH
44
Úvod: Alogenní transplantace kmenových buněk krvetvorby od sourozeneckých dárců je léčebnou metodou u řady maligních i nemaligních onemocnění krvetvorby, imunity či metabolizmu. Tato
metoda je s úspěchem používána již více než 40 let.
Metodika: První transplantace kostní dřeně u dítěte s použitím HLA identického sourozeneckého
dárce byla provedena v České republice na našem pracovišti v listopadu 1989. Do konce roku
2009 jsme na KDHO v Motole alogenně transplantovali 375 pacientů, z toho 142 (38 %) od sourozeneckých dárců. Cílem naší studie bylo porovnat výsledky těchto transplantací dosažené v první
a ve druhé dekádě trvání transplantačního programu na našem pracovišti.
Výsledky: V letech 1989–1999 bylo provedeno celkem 80 sourozeneckých transplantací, v období 2000–2009 počet mírně poklesl (n = 70). Ve výčtu všech alogenních transplantací tvořily
sourozenecké v prvním desetiletí téměř 65 %, při zvyšujícím se počtu transplantací od alternativních dárců je podíl sourozeneckých dárců v druhém desetiletí jen 25 %. Pro diagnózu maligního
onemocnění bylo transplantováno 74 % resp. 56 % pacientů. Nejčastějším zdrojem kmenových
buněk byla v obou desetiletích kostní dřeň (81 %) 61x resp. 60x, periferní kmenové buňky méně
časté – 7x, resp 5x, pupečníková krev 3x, resp. 1x, kombinace více štěpů 5x, resp. 4x. Průměrný
věk při transplantaci je v obou obdobích obdobný – 10,0 ± 5,0 (10,4 ± 6,0) roku. Rozdílné jsou
však výsledky transplantací. Dlouhodobě žije z dětí transplantovaných v prvním období celkem
40 pacientů ze 76 (52,6 %), z období 2000–2009 žije 58 z 66 pacientů (87,9 %). Incidence reakce
štěpu proti hostiteli (GVHD) je obdobná – akutní GVHD 41,3 % resp. 44,3 %, chronická 20,6 %
resp. 26,5 %. Významně poklesla mortalita v souvislosti s transplantací (TRM) z prvotních 25 %
až na 1,5 % v druhém desetiletí.
Závěr: Transplantace kmenových buněk krvetvorby od sourozeneckých dárců dává v současné
době vysokou šanci na vyléčení základního onemocnění. V čase se počet těchto transplantací
zásadně nemění, částečně se ale mění indikační spektrum. Z důvodu významného nárůstu transplantací s použitím alternativních dárců klesá též jejich podíl na celkové transplantační aktivitě.
V průběhu dvaceti let významným způsobem pokleslo riziko TRM po sourozenecké transplantaci.
Zlepšení diagnostiky, podpůrné péče, dostatek zkušeností a národní i mezinárodní spolupráce
hrají nepochybně velkou roli ve významném zlepšení prognózy dětí transplantovaných od identických sourozeneckých dárců.
Podpora projektu: Podpořeno VZ MZ0FNM2005
O-07
POLYFUNKČNÍ CMV-SPECIFICKÉ T-BUŇKY JSOU ZNAKEM ÚSPĚŠNÉ
OBRANY PROTI REAKTIVACI CMV U DĚTÍ PO HSCT
Król L. (1, 2), Stuchlý J. (1, 2), Thűrner D. (1, 2), Hubáček P. (1), Keslová P. (1), Starý J. (1), Hrušák O. (1, 2),
Sedláček P. (1), Kalina T. (1, 2)
1 – Klinika dětské hematologie a onkologie, UK 2. LF a FN Motol, Praha; 2 – CLIP – Childhood leukemia
investigation Prague
Úvod: Cytomegalovirus (CMV) způsobuje závažné infekční komplikace u imunokompromitovaných pacientů po transplantaci kmenových buněk krvetvorby (HSCT). Studovali jsme četnost
a funkční profil CMV-specifických T lymfocytů u zdravých dobrovolníků a u dětských pacientů
po HSCT s cílem zjistit, které parametry mohou být známkou účinné kontroly CMV reaktivace.
Metodika: Pro studium CMV-specifických T lymfocytů jsme použili polychromatickou průtokovou
cytometrii. Po krátkodobé in vitro stimulaci mononukleárních buněk periferní krve jsme stanovili
produkci interferonu gamma (IFNg), interleukinu-2 (IL2), expresi kostimulační molekuly CD40L
a degranulaci pomocí CD107a u 191 vzorků od 118 pacientů a dobrovolníků.
Výsledky: Zjistili jsme, že u pacientů, kteří byli schopni kontrolovat CMV reaktivace byly zastoupeny CD8+ T-lymfocyty produkující zároveň IL2 a IFNg, jež u CMV nekontrolujicích pacientů chyběly. Nejčetnějšími CD8+ T-lymfocyty byly buňky produkující pouze IFNg, které však neměly vztah
ke kontrole CMV reaktivace a považujeme je tedy spíše za paměťové T-lymfocyty. Analýza vztahů
mezi všemi typy funkční odpovědí metodou hierarchického klastrování ukázala, že tyto IFNg produkující T-lymfocyty nejsou v souhře s ostatními polyfunkčními T-lymfocyty.
Závěr: Naše práce odhaluje funkční parametry T-lymfocytů, jež jsou potřebné pro monitoraci
úspěšné imunitní odpovědi proti CMV po HSCT. Zároveň poskytuje možnost nové interpretace
řady předešlých studií, které se omezily jen na detekci produkce IFNg.
Podpora projektu: Podpořeno grantem IGA-NS/9996-4 a MZO 000064203.
45
O-08
PRIAME – SÚRODENECKÉ DARCOVSTVO PUPOČNÍKOVEJ KRVI
V SLOVENSKEJ REPUBLIKE
46
Puškáčová J. (1), Horáková J. (2), Polonská M. (3), Bubanská E. (4), Oravkinová I. (5)
1 – Klinika detskej hematológie a onkológie LFUK a DFNsP Bratislava; 2 – Transplantačná jednotka II.DK LFUK
a DFNsP Bratislava; 3 – Slovenský register placentárnych krvotvorných buniek, Eurocord-Slovakia; 4 – Klinika
pediatrickej onkológie a hematológie SZU, DFNsP Banská Bystrica; 5 – Oddelenie detskej onkológie
a hematológie, DFN Košice
Úvod: Pupočníková krv je popri kostnej dreni a periférnych kmeňových bunkách významným zdrojom krvotvorných kmeňových buniek (KKB), využívaným pri mnohých malígnych i nemalígnych
ochoreniach detí ako aj dospelých. V USA a Japonsku je často využívaným zdrojom KKB pre
detských pacientov. Jej hlavným nedostatkom môže byť nedostatočná bunkovitosť štepu a oneskorené prihojenie, imunitná reštitúcia je však porovnateľná ako pri transplantácii s inými zdrojmi
krvotvorných buniek.
Metodika: Na Slovensku sa od roku 1995 realizujú tzv. indikované (súrodenecké) odbery pupočníkovej krvi, ktoré spočiatku zastrešovala Klinika hematológie a transfúziológie FN Bratislava
a neskôr Slovenský register placentárnych krvotvorných buniek, Eurocord-Slovakia v spolupráci
s Transplantačnou jednotkou II. DK LFUK a DFNsP a s troma detskými onkologickými pracoviskami v SR. Súrodenecké odbery pupočníkovej krvi sa indikujú po odporúčaní transplantačnej
komisie v prípade, ak staršie dieťa v rodine trpí na malígne i nemalígne ochorenia liečiteľné
transplantáciou krvotvorných buniek a matka je opäť gravidná. Odbery, spracovanie a dlhodobé
skladovanie realizuje Eurocord-Slovakia ako svoju verejno-prospešnú činnosť a plne hradí všetky
náklady s tým spojené.
Výsledky: Na Slovensku sa od roku 1995 zamrazilo 130 štepov z pupočníkovej krvi s potenciálnym využitím pre chorých súrodencov. Najčastejšie indikácie odberov sú akútne leukémie,
myelodyplázie, lymfómy, neuroblastómy, mozgové tumory a ďalšie hematologické a onkologické
ochorenia. Celkovo sa z nich na súrodeneckú transplantáciu použilo 5 štepov, a to pri diagnózach
chronická myeloidná leukémia 1x, Blackfan Diamondova anémia 2x, X-viazaná adrenoleukodystrofia 1x, konštitučná aplastická anémia 1x. Dlhodobo prežívajú po 5 rokoch 4 z 5 pacientov.
Závěr: Pupočníkovú krv je možné kombinovať s kostnou dreňou alebo periférnymi kmeňovými
bunkami toho istého darcu (kombinácia bola použitá u 2 pacientov).
Výhodou štepov pupočníkovej krvi je minimálne riziko pre darcu, ich okamžitá dostupnosť a nižšie
riziko GVHD. Udáva sa, že až 75 % uložených štepov pupočníkovej krvi nie je HLA identických,
fetálna HLA typizácia môže v budúcnosti pomôcť v ich identifikácii.
Prohlášení: nepotvrzeno
O-09
LÉČBA DĚTÍ S AKUTNÍ LYMFOBLASTICKOU LEUKÉMIÍ V ČESKÉ
REPUBLICE V PRVNÍ DEKÁDĚ 21. STOLETÍ
Starý J. (1), Štěrba J. (2), Mihál V. (3), Blažek B. (4), Jabali Y. (5), Černá Z. (6), Procházková D. (7), Hak J. (8),
Sedláček P. (1), Mejstříková E. (1), Zuna J. (1), Janotová I. (1), Hrušák O. (1), Trka J. (1)
1 – Klinika dětské hematologie a onkologie UK 2. LF a FN Motol, Praha; 2 – Klinika dětské onkologie FN Brno;
3 – Dětská klinika LF UP a FN Olomouc; 4 – Klinika dětského a dorostového lékařství FN Ostrava; 5 – Dětské
oddělení Nemocnice Č. Budějovice a.s.; 6 – Dětská klinika FN Plzeň; 7 – Dětská klinika IPVZ, Masarykova
nemocnice v Ústí nad Labem, Krajská zdravotní a.s.; 8 – Dětská klinika FN Hradec Králové
Úvod: V letech 1996–2002 byly děti s akutní lymfoblastickou leukémií (ALL) léčeny v České republice podle protokolu ALL-BFM 95. Pravděpodobnost přežití do selhání (EFS) byla 73,1 % a celkového přežití (OS) 80,8 %.
Metodika: V období 1. 11. 2002–15. 11. 2007 bylo v České republice diagnostikováno 314 dětí
a dospívajících do 18 let s ALL. 293 z nich bylo léčeno ve studii ALL IC-BFM 2002 (dva pacienti
byli vyřazeni pro finální analýzu), 4 děti s bifenotypovou leukémií byly léčeny hybridní léčbou dle
protokolu Interfant a transplantovány v první remisi (3 z nich žijí), 9 kojenců mladších 1 roku (4 žijí)
bylo léčeno ve studii Interfant 99 (n = 5) a Interfant 06 (n = 4), 8 dětí s Ph1+ALL ve studii EsPhALL
(žije 5). Celkem 15 dětí (4,8 %) podstoupilo alogenní transplantaci kostní dřeně v 1. remisi (CR1).
Výsledky: 36 dětí (11,5 %) prodělalo relaps leukémie – 27 (8,6 %) izolovaný relaps v kostní dřeni,
2 (0,6 %) izolovaný relaps v CNS, 5 (1,6 %) kombinovaný relaps v CNS a dva chlapci prodělali
izolovaný testikulární relaps. Sekundární malignita se vyskytla u 6 (1,9 %) dětí (AML: 2, MDS:
1, glioblastom: 1, EBV-LPD: 1, retikulohistiocytóza: 1). Celkem žije 282 (89,8 %) z 314 dětí, 256
v CR1, 24 v CR2 a 2 v CR3. Zemřelo 32 dětí (10,2 %) – 7 (2,2 %) časnou smrtí, 6 (1,9 %) v první
remisi, 19 (6 %) po relapsu či sekundární malignitě (n = 2). Pravděpodobnost 4letého EFS/OS je
pro celou skupinu 314 dětí 80,1/89,3 %. 291 dětí léčených ve studii ALL IC-BFM 2002 dosáhlo
EFS 83,2 % a OS 92,4 %. Děvčata měla významně vyšší pravděpodobnost přežití bez selhání než
chlapci (90,3 % vs. 77,0 %), děti mladší 10 let významně vyšší EFS/OS než děti starší (87,5/96 %
vs. 72,2/83,3 %), pacienti s dobrou odpovědí na prednisonovou předfázi vyšší EFS/OS než pacienti s odpovědí špatnou (84,8/94,0 % vs. 71,8/81,8 %). Ve srovnání s předchozím protokolem ALLBFM 95 (n=54; EFS 64,8 %) došlo k významnému zlepšení prognózy pacientů s T-ALL (n = 45, EFS
80,7 %), jejichž prognóza se tak nelišila od dětí s BCP-ALL (n=246, EFS 83,6 %), stejně jako se nelišila prognóza dětí s T-ALL podle odpovědi na prednisonovou předfázi (což neplatí pro BCP-ALL).
Závěr: Logickým důsledkem významného zlepšení výsledků léčby ALL v první dekádě 21. století
je zapojení CPH jako řádného člena prospektivní studie AIEOP-BFM ALL 2009.
Podpora projektu: Podpořeno výzkumnými záměry MSM 0021620813 a MZ0FNM2005.
47
O-10
VÝVOJ LIEČBY AKÚTNEJ LYMFOBLASTOVEJ LEUKÉMIE U DETÍ
V SLOVENSKEJ REPUBLIKE
48
Kaiserová E. (1), Čáp J. (1), Foltinová A. (1), Bubánska E. (2), Oravkinová I. (3), Sejnová D. (1), Šubová Z. (1),
Kolenová A. (1), Babušíková O. (4)
1 – Klinika detskej hematológie a onkológie LF UK a DFNsP, Bratislava; 2 – Klinika detskej hematológie
a onkológie SZU a DFNsP, Banská Bystrica; 3 – Oddelenie detskej hematológie a onkológie DFN, Košice;
4 – Ústav experimentálnej onkológie, Bratislava
Úvod: V 1970-tych rokoch sa deti s akútnou lymfoblastovou leukémiou (ALL) liečili na 8 a neskôr
6 detských oddeleniach, od roku 1992 centrálne v 3 detských onkologických oddeleniach. Významným pokrokom bolo vypracovanie protokolov pre liečbu ALL v r. 1971 , ktoré používali všetky
uvedené pracoviská. Protokoly sa upravovali podľa pribúdajúcich poznatkov o ALL a vlastných
skúseností. V r. 1991–1997 sa slovenské protokoly používali len v Bratislave. V B. Bystrici a Košiciach sa začal používať ALL BFM 83/86, od r. 1995 ALL BFM 90 a od r. 1997 všetky pracoviská
používali ALL BFM 95. V r. 2002 sa Slovensko zapojilo do štúdie ALL IC BFM 2002.
Metodika: Podľa databáz pacientov s ALL sme vyhodnotili a porovnali výsledky liečby detí a mladistvých s ALL podľa jednotlivých protokolov. Liečba využívala všetky v tom čase známe účinné
cytostatiká a bola rozdelená do fáz indukcie, konsolidácie, intenzifikácie, udržiavacej a prevencie
/ liečby leukémie CNS.
Výsledky: Prvý slovenský protokol 0171 sa použil u 192 chorých, druhý – 0276 u 215 detí v r.
1971–1992. Kompletná remisia (KR) sa dosiahla u 91 % a 95 % chorých, 22-roč. EFS bol 0.46
a 0.55, OS 0.50 a 0.58. Ďalší protokol 0380 pre ALL s nepriaznivou prognózou sa použil u 89 detí
s 90 % KR, EFS 0.38 a OS 0.53. Znížil sa výskyt relapsov zo 42 % na 33 %, aj úmrtia v KR, ale
v 1 % vznikli sekund. nádory v CNS a neurokognitívne poruchy u prežívajúcich. Nové protokoly
0491 SR a 0591 HR zaviedli HDMTX, bez rádioterapie na CNS. Následkom bolo zvýšenie relapsov
v CNS na 16 %, preto sa nad 1 r. veku znovu pridala RT 12 Gy. U 111 pacientov v r. 1992–2001 sa
dosiahla KR v 98 %, EFS 0.62 a OS 0.74. Relaps vznikol v 35 %, smrť v indukcii aj v KR po 1.8 %.
Protokol BFM 90 a 95 navodili u 81 a 171 detí KR v 96 % a 97 % a 10-roč. EFS bol 0.59 a 0.67, OS
0.64 a 0.72. Relaps vznikol v 24 % a 20 %, ale v indukcii zomrelo 3.7 % a 3 % a v KR 10 % a 11 %
detí, prevažne na infekcie. U 141 detí v štúdii ALL IC BFM 2002 sa dosiahla KR v 99.3 %, 7-roč.
pEFS je 0.73, pOS 0.85, relaps vznikol v 16 % a v KR zomrelo 6 % chorých.
Závěr: Slovenské protokoly znamenali významný pokrok v liečbe ALL u detí v SR. Postupne sa
dosiahol OS u 74 % detí, ale relapsy vznikali až v 35 %. Protokoly BFM zvýšili podiel KR a znížili
výskyt relapsov, ale intenzívna liečba zvýšila úmrtia v remisii na 10 %, čo sa podarilo znížiť až
v ostatnej štúdii zlepšením skúseností pracovísk a podpornej liečby
O-11
EuroNet-PHL-C1 – PROTOKOL PRO LÉČBU KLASICKÉ FORMY
HODGKINOVA LYMFOMU U DĚTÍ A ADOLESCENTŮ – AKTUÁLNÍ
STAV STUDIE
Čepelová M. (1), Drahokoupilová E. (1), Cyprová S. (1), Starý J. (1), Lukš A. (1), Novák Z. (2)
1 – Klinika dětské hematologie a onkologie UK 2.LF a FN Motol, Praha; 2 – Dětská klinika Fakultní nemocnice
Olomouc
Úvod: EuroNet-PHL-C1 byl vytvořen evropskou skupinou European Network of Paediatric Hodgkin
Lymphoma a je určen pro léčbu klasické formy Hodkinova lymfomu u dětí a adolescentů do 18 let
věku. Součástí protokolu je nejen iniciální léčba, ale i léčba relapsů. Posouzení léčebné odpovědi
a s tím související rozhodnutí o následné radioterapii je založeno na standardních zobrazovacích
metodách, ale rovněž na výsledku PET vyšetření po prvních dvou cyklech chemoterapie.
Metodika: Podle rozsahu onemocnění jsou pacienti rozděleni do tří terapeutických skupin. První
léčebné skupině (stadium IA/B, II A) jsou podány dva cykly chemoterapie OEPA. V případě velmi
dobré léčebné odpovědi není u těchto pacientů indikována radioterapie. Při nedostatečné odpovědi následuje involved field radioterapie na postižené oblasti v dávce 19,8 Gy. V druhé terapeutické
skupině (IE A/B, IIE A, II B, IIIA) jsou po dvou cyklech chemoterapie OEPA pacienti randomizováni
do dvou léčebných ramen – dva cykly chemoterapie COPP vs. dva cykly COPDAC. Randomizace
mezi prokarbazinem a dakarbazinem má umožnit porovnání účinnosti těchto léků a možnost náhrady prokarbazinu v léčbě Hodgkinova lymfomu dakarbazinem s nižším rizikem pozdních následků v oblasti fertility. U třetí terapeutické skupiny (IIE B, IIIE A/B, IIIB, IV A/B) je po dvou cyklech
OEPA zařazena randomizace mezi čtyřmi cykly chemoterapie COPP a čtyřmi cykly COPDAC.
Léčba relapsu je stratifikována dle časnosti relapsu a klinického stadia onemocnění v době iniciální diagnózy.
Výsledky: K dnešnímu dni je do protokolu zařazeno 32 pacientů, z toho je čtrnáct dívek a osmnáct
chlapců s mediánem věku 15,4 let (rozmezí 6,5–17,7 let). Dle vstupního stagingu bylo patnáct
nemocných zařazeno do první terapeutické skupiny, pět do druhé a dvanáct do třetí terapeutické
skupiny. B-symptomy byly v době diagnózy přítomny u 12 nemocných (36,3 %). Vzhledem k velmi
dobré časné odpovědi nebyla u šestnácti nemocných indikována radioterapie. V léčbě je aktuálně
šest pacientů. 24 pacientů je v první kompletní remisi onemocnění, dva pacienti jsou v druhé kompletní remisi po ukončené léčbě 2. volby pro časný relaps onemocnění.
Závěr: Cílem protokolu je optimalizace léčby Hodgkinova lymfomu – vynechání radioterapie u nemocných s velmi dobrou časnou odpovědí na chemoterapeutickou léčbu, náhrada gonadotoxického prokarbazinu ve vstupních cyklech vepesidem a následně dakarbazinem, využití PET vyšetření
k k upřesnění léčebné odpovědi.
Podpora projektu: Podpořeno výzkumným záměrem VZ MZ 00064203
49
O-12
VÝSLEDKY LÉČBY DĚTÍ A MLADISTVÝCH S HODGKINOVÝM
LYMFOMEM NA KDO FN BRNO DLE PROTOKOLŮ COG 1999–2009
Dembická D. (1), Skotáková J. (2), Bolčák K. (3), Kodytková D. (1), Kýr M. (1), Štěrba J. (1)
1 – Klinika dětské onkologie FN Brno; 2 – Klinika dětské radiologie FN Brno; 3 – Masarykův onkologický ústav
50
Úvod: Hodgkinův lymfom patří k nejlépe léčitelným zhoubným onemocněním dětského věku, nicméně pozdní toxicita léčby, vč. sekundárních malignit zůstává i nadále problémem. Současná
generace protokolů COG se opírá o stratifikaci pacientů na základě klinického stádia, přítomnosti
B symptomů, ale nově také o časnost léčebné odpovědi, kdy pacientům s časnou, kvalitní odpovědí na léčby je terapie redukována a pacientům se suboptimální odpovědí je augmentována.
Metodika: Autoři presentují 94 dětí a mladistvých léčených na KDO Brno od r. 1999 do současnosti. Pacienti byli léčeni aktuálními protokoly COG pro vysoké, střední, event. nízké riziko. Všichni
pacienti zůstávají i po ukončení terapie v péči KDO – ambulance pozdních následků.
Výsledky: Za dobu sledování prodělalo relaps 6 dětí, 3 z nich, v období do r. 2003 byli léčeni chemoterapií 2. linie s autologní transplantací, všichni 3 zemřeli na progresi základního onemocnění.
Tři pacienti, kteří vyvinuli relaps po r. 2004 byli léčeni vysokodávkovanou chemoterapií s autologní
transplantací a indukcí autologní GVHD. Všichni tito 3 žijí ve 2. CCR, které jsou ve všech 3 případech delší, než bylo trvání 1.CCR. Podíl žijících pacientů s Hodgkinovým lymfomem je v našem
souboru 96.8 %. Sekundární malignita v tomto souboru nebyla zaznamenána, jeden pacient 7 let
po léčbě vyvinul AIHA. Pozdní následky terapie se presentují především jako klinicky dobře řešitelné thyreopatie, klinicky významná kardiotoxicita nebyla zaznamenána.
Závěr: Současná generace protokolů COG, založená na stratifikaci dle iniciálního stavu a časnosti léčebné odpovědi představuje racionální a pro pacienty bezpečný způsob léčby, který i v našich
podmínkách zabezpečuje adekvátní rovnováhu mezi toxicitou na straně jedné a léčebnou účinností na straně druhé.
O-13
VALPROÁTEM INDUKOVANÁ APOPTÓZA V NEUROBLASTOMOVÝCH
BUNĚČNÝCH LINIÍCH
Cipro Š. (1), Hraběta J. (1), Poljaková J. (1, 2), Hřebačková J. (1)
1 – Klinika dětské hematologie a onkologie UK 2.LF a FN Motol, Praha; 2 – Katedra biochemie PřF UK, Praha
Úvod: Kyselina valproová (VPA), jedno z nejdéle užívaných antiepileptik, patří do skupiny inhibitorů histon-deacetyláz (HDACi), které se v posledních letech ukazují jako nadějná protinádorová
léčiva. Racionální podklad pro testování VPA v protinádorové terapii poskytuje její nízká toxicita
i při dlouhodobém podávání.
Prakticky všechny solidní nádory obsahují oblasti s nižší tenzí kyslíku (1 % O2 a méně, dále označováno jako hypoxie). Buňky v těchto oblastech jsou často primárně rezistentní k chemoterapii.
V naší práci jsme se věnovali účinku VPA na neuroblastomové (NBL) buněčné linie v hypoxických
podmínkách.
Metodika: Experimenty jsme provedli na NBL liniích odvozených od nádorů vysokého rizika. Apoptózu jsme stanovili průtokovým cytometrem barvením propidium iodidem a anexinnem V. Buňky
byly inkubovány s různými koncentracemi VPA v rozsahu 0,5 mM – 10 mM po dobu 24, 48 a 72 hodin paralelně v normoxii a hypoxii.
Výsledky: Množství valproátem indukované apoptózy bylo v hypoxii u všech zkoumaných linií
vyšší nebo přinejmenším stejné jako v normoxii. Např. linie UKF-NB-3 13,7 % v hypoxii a 8,2 %
v normoxii po 72h inkubaci s 1mM VPA.
Tato pozorování jsme podpořili měřením aktivity kaspázy-3 po inkubaci s VPA nebo cisplatinou.
VPA na rozdíl od cisplatiny indukuje vyšší aktivitu kaspázy-3 v hypoxii než normoxii (3,25x vs.
2,5x akt. kontroly). Tyto výsledky ukazují, že hypoxie nezpůsobuje primární rezistenci NBL buněk
k VPA.
Western blotem jsme neprokázali štěpení proteinu bcl-2, což naznačuje, že VPA neindukuje mitochondriální apoptotickou dráhu. Zároveň jsme stanovili množství neaktivního bid. Jeho vysoké
hladiny po inkubaci s VPA podporují hypotézu, že nedochází k přesmyku z receptorové do vnitřní
apoptotické dráhy.
Řada neuroblastomů in i ex vivo má defektní vnější apoptotickou dráhu díky deleci nebo epigenetické modifikaci genu pro kaspázu 8. Pomocí qPCR jsme prokázali, že VPA obnovuje expresi této
kaspázy v normoxii i hypoxii, čímž umožňuje použití látek indukujících apoptózu vnější cestou.
Závěr: Naše výsledky rozšiřují znalosti o mechanismech účinku VPA a naznačují možnost jejího
užití i v oblastech, kde konvenční léčba často selhává. Naše výsledky i literární údaje podporují
možnost použití VPA pro klinické zkoušení.
Podpora projektu: Tato práce vznikla díky laskavé podpoře GAUK (č. projektu 72208/2008) a Ligy
proti rakovině, Praha.
51
O-14
KOMPLEXNÍ FARMAKOGENETICKÉ VYŠETŘENÍ TPMT PACIENTŮ
S ALL: VÝSLEDKY PILOTNÍ STUDIE A ZAJÍMAVÉ KAZUISTIKY
Valík D. (1), Vyskočilová M. (1), Mikušková A. (2), Starý J. (3), Suková M. (3), Štěrba J. (2), Dubská L. (1)
1 – Oddělení laboratorní medicíny, Masarykův onkologický ústav, Brno; 2 – Klinika dětské onkologie, Dětská
nemocnice, Fakultní nemocnice Brno; 3 – Klinika dětské hematologie a onkoligie UK 2.LF a FN Motol, Praha
52
Úvod: Thiopurin S-methyltransferáza (TPMT) je cytoplasmatický enzym katalyzující S-methylaci
aromatických a heterocyklických sulfhydrylových komponent thiopurinových léčiv včetně 6-thioguaninu, 6-merkaptopurinu a azathioprinu. Dostatečná aktivita TPMT zabraňuje hromadění thioguaninových nukleotidů a vzniku vedlejších nežádoucích účinků při odbourávání thiopurinových
léčiv jako jsou neurotoxicita, hepatotoxicita, myelosuprese, záněty sliznic atd. Snížená metabolická aktivita enzymu TPMT je důsledkem funkčních polymorfizmů v genu TPMT, z nichž mezi nejčastější variantní alely v indoevropské populaci patří G238C (označení TPMT*2), G460A a A719G
(TPMT*3A) a A719G (TPMT*3C) a méně častá G460A (TPMT*3B). Klinické projevy deficitu TPMT
mohou být závažné pro léčené heterozygoty a homozygoty pro funkčně variantní alely a genetické
polymorfizmy tak značnou měrou predisponují pacienta pro účinnost a úspěšnost léčby. Vyšetření
TPMT před podáním thiopurinů léčiv patří mezi doporučovanou součást farmakogenetického algoritmu pro individualizaci dávek léčiva. Komplexní farmakogenetický protokol vyšetření pacienta
před terapií thiopuriny zahrnuje vyšetření farmakofenotypu TPMT i stanovení polymorfizmů v genu
pro TPMT.
Metodika: Polymorfizmus genu TPMT byl stanoven s využitím metody real-time PCR. Aktivita
enzymu TPMT byla u pacientů sledována v erytrocytech pomocí kinetické HPLC.
Výsledky: V námi vyšetřeném souboru 79 dětských pacientů s ALL byly zastoupeny následující
genotypy TPMT*1/*1 (wildtype) (87,3 %; 69 jedinců), TPMT*2/*1 (2,5 %; 2 jedinci) a TPMT*3A/*1,
resp. TPMT*3B/*3C, (8,9 %; 7 jedinců), TPMT *2/*3A (1,3 %; 1 jedinec), genotypy TPMT*3B/*1
a TPMT*3C/*1 nebyly v našem souboru zachyceny. U vyšetřených pacientů byly zjištěny jak individuální rozdíly v aktivitě TPMT, tak významné rozdíly v závislosti na genotypu TPMT, kdy jedinci
nesoucí variantní alelu vykazovali sníženou aktivitu enzymu. V našem souboru jsme zachytili pacienta z KDHO Praha, který měl závažnou klinickou toxicitu po terapii 6-merkaptopurinem, měl
výrazně sníženou aktivitu TPMT a byl složeným „triple“ heterozygotem pro sledované mutace.
Závěr: Komplexní farmakogenetické vyšetření TPMT s individuální interpretací výsledku bylo provedeno u 74 pacientů s ALL. Postup se v dosavadní praxi jeví jako proveditelný a dle našeho
názoru poskytuje ojedinělé korelativní informace o genotypu a farmakofenotypu pro konkrétního
vyšetřovaného jedince.
Podpora projektu: Práce byla podpořena výzkumným záměrem FUNDIN MZMOU2005.
O-15
ODLIŠNÉ HLADINY ASPARAGIN SYNTETÁZY NEJSOU ZODPOVĚDNÉ
ZA ROZDÍLNOU SENZITIVITU LEUKEMICKÝCH BLASTŮ
K L-ASPARAGINÁZE
Heřmanová I., Trka J., Starková J.
Klinika dětské hematologie a onkologie UK 2. LF a FN Motol, Praha; CLIP-Childhood leukaemia investigation
Prague
Úvod: Akutní lymfoblastická leukémie, nejčastější maligní onemocnění u dětí, je léčena kombinovanou chemoterapií, která zahrnuje enzym L-Asparaginázu (L-Asp). L-Asp depletuje extracelulární
asparagin a glutamin. Cytotoxický efekt L-Asp je vysvětlován sníženou aktivitou asparagin syntetázy (ASNS) leukemických buněk v porovnání s buňkami zdravými. Rezistence na L-Asp je spojována se zvýšením hladiny ASNS. Přesný vztah mezi expresí tohoto genu a odpovědí na L-Asp však
nebyl dosud objasněn. Glutamát dehydrogenáza (GDH) je enzym nutný pro syntézu glutaminu.
Analýza microarrayových dat ukázala signifikantně nižší expresi tohoto genu v primárních TEL/
AML1[+] blastech v porovnání s blasty TEL/AML1[-].
Metodika: Použili jsme 4 B-prekursorové leukemické buněčné linie: REH, UOCB6, RS4;11
a Nalm6. Exprese genů byla stanovena pomocí qRT-PCR, hladina proteinů metodou WesternBlot.
Citlivost linií k L-Asp byla určena MTS cytotoxickým testem. Geny byly umlčeny elektroporací
specifické siRNA
Výsledky: Množství ASNS na mRNA úrovni korelovalo s hladinou proteinu, která negativně korelovala s citlivostí k L-Asp. UOCB6 jako nejvíc rezistentní linie (IC50=0.04U/ml) měla nejvyšší expresi ASNS (normalizovaná exprese ASNS, nASNS=4.946), následovaly linie Nalm6 (IC50=0.01U/
ml; nASNS=1.8), REH (IC50=0.6.10-4; nASNS=1.176) a RS4;11 (IC50=0.3.10-4; nASNS=0.024).
Detekce proteinu v pacientských vzorcích nebyla možná v důsledku signifikantně nižší exprese
studovaného genu ve srovnání s buňkami leukemických linií.
Gradientové snížení exprese ASNS u linie se střední bazální expresí ASNS (REH) vedlo ke gradientovému zvýšení senzitivity k L-Asp. U linie s velmi nízkou bazální expresí ASNS (RS4;11)
ke zvýšení citlivosti k L-Asp po snížení exprese tohoto genu nedošlo. Byla potvrzena nižší exprese
genu pro GDH v TEL/AML1[+] blastech. Umlčením genu pro GDH došlo u buněk REH ke zvýšení
citlivosti k L-Asp.
Závěr: Snížení hladiny exprese ASNS vede u linie REH ke zvýšení citlivosti k L-Asp. U linie RS4;11
s výrazně nižší bazální expresí ASNS k ovlivnění odpovědi po poklesu exprese ASNS nedošlo. Při
nízkých bazálních expresích společných pro linii RS4;11 i leukemické blasty pacientů nejsou různé
hladiny ASNS znakem rezistence či senzitivity k L-Asp.
Snížená exprese genu pro GDH u TEL/AML1[+] pacientů a zvýšená citlivost buněk k L-Asp s knockdownem tohoto genu potvrzuje význam GDH v reakci na terapii L-Asp.
Podpora projektu: GAUK92710, MSM0021620813
53
O-16
SLEDOVÁNÍ FARMAKODYNAMICKÝCH UKAZATELŮ TERAPIE
ASPARAGINASOU U DĚTÍ S AKUTNÍ LYMFOBLASTICKOU LEUKEMIÍ
Růžičková P. (1), Bernatíková H. (1), Valík D. (2), Mikušková A. (3), Kýr M. (1), Domanský J. (1), Štěrba J. (1)
1 – Klinika dětské onkologie, LF MU a FN Brno; 2 – Oddělení laboratorní medicíny, Masarykův onkologický ústav
Brno; 3 – Oddělení klinické biochemie a hematologie FN Brno
54
Úvod: Asparaginasa je jednou ze základních komponent terapie akutní lymfoblastické leukémie
(ALL) u dětí, po jejím podání dochází k depleci asparaginu v plazmě a tím přes sníženou tvorbu
proteinů a nukleových kyselin k indukci apoptózy lymfoblastů. Plazmatická hladina asparaginu je
nejlepším farmakodynamickým ukazatelem efektu terapie.
Metodika: Monitorování hladin asparaginu v plazmě po podání jednotlivých preparátů asparaginasy, srovnávání jejich účinnosti, sledování změn v koagulačních parametrech a případné ovlivnění
hladin asparaginu při substituční léčbě krevními deriváty.
Před podáním asparaginasy a poté v přesně daných intervalech se odeberou 2ml periferní krve.
Vzorek je ihned transportován na ledu do laboratoře ve FDN, kde proběhne separace elementů
od plazmy a příprava vzorku. K měření hladin asparaginu je použita metoda iontově výměnné
chromatografie a spektrofotometrie, cut-off detekce asparaginu je 2umol/l.
Výsledky: Sledovali jsme 52 dětí s ALL léčených na KDO FN Brno od ledna 2005 do prosince
2009, 33 dětí bylo léčeno dle protokolu ALL-IC 2002 a 19 dětí dle Interim AIEOP-BFM 2000,
v rámci kterého naše pracoviště zařadilo místo protokolu M Capizziho MTX, během něhož byla
podávána PEG-asparaginasa D2 a D22 v dávce 2500IU/m2 i.v. U dětí léčených dle ALL-IC dosáhlo
dostatečné deplece asparaginu během indukce 81 % (2/26) dětí, v průběhu protokolu II pak 72 %
(13/18) dětí (rameno SR-1, IR-1) resp. 70 % (7/10) dětí (rameno SR-2, IR-2). K alergické reakci došlo u 12 % pacientů během indukce a 39 % resp. 40 % (prot.II resp. prot.III) v průběhu reindukce. 3
pacienti prodělali 2.alergickou reakci (Oncaspar) a následně již nedostali jiný preparát. U pacientů
léčených dle Interim došlo k dostatečné depleci u 68 % (13/19) dětí během protokolu I, u 47 %
(8/17) dětí v průběhu protokolu M-Capizzi a 56 % (10/18) dětí během reindukce. U 5 z 8 pacientů
kteří nedosáhli dostatečné deplece během M-Capizzi, nedošlo k depleci ani během protokolu II.
Klinickou alergickou reakci prodělalo 5 % dětí během protokolu I, 53 % v rámci M-Capizzi a 6 %
dětí v reindukci. Klinický efekt je obtížně hodnotitelný, ve sledovaném souboru jsme zaznamenali
pouze 2 příhody a to 2 toxická úmrtí, u 1 pacienta v indukci, u 2. v reindukci, ostatní pacienti jsou
v 1.CR.
Závěr: Monitorování hladin asparaginu je proveditelné i v našich podmínkách, nutnou podmínkou
je ale adekvátní laboratorní zpracování. Hodnocení deplece asparaginu může v budoucnu, vedle
hodnocení aktivity asparaginasy, přispět k individualizaci terapie asparaginasou.
O-17
NEHODGKINSKÉ LYMFOMY GASTROINTESTINÁLNÍHO TRAKTU
U DĚTÍ A DOSPÍVAJÍCÍCH, KLINICKO-PATOLOGICKÁ ANALÝZA
A VÝSLEDKY LÉČBY BFM PROTOKOLY
Kabíčková E. (1), Sumerauer D. (1), Votrubová J. (2), Mejstříková E. (1), Gajdoš P. (1), Kynčl M. (3),
Bělohlávek O. (2), Kodet R. (4) a Starý J. (1)
1 – Klinika dětské hematologie a onkologie UK 2.LF a FN Motol, Praha; 2 – PET Centrum Nemocnice
Na Homolce, Praha; 3 – Klinika zobrazovacích metod UK 2.LF a FN Motol, Praha; 4 – Ústav patologie
a molekulární medicíny UK 2. LF a FN Motol, Praha
Úvod: Nehodgkinské lymfomy (NHL) jsou nejrychleji rostoucí zhoubné nádory v dětském věku,
v době stanovení diagnózy je častá lymfogenní i hematogenní diseminace. Přibližně třetina pacientů má primárně postiženou oblast břicha, většina abdominálních NHL je B typu. Cílem této práce
je retrospektivní analýza klinicko – patologických dat, zhodnocení léčebné odpovědi a přežití pacientů s NHL gastrointestinálního traktu.
Metodika: V období 1993–2009 jsme na našem pracovišti léčili celkem 224 dětí s NHL, 58 (26 %)
s postižením GIT. Nejčastějším histologickým typem byl Burkittův lymfom (72 % pacientů). Ve skupině bylo 48 chlapců a 10 dívek s mediánem věku v době diagnózy 10 let (2–18). Primární GIT
lymfom mělo 25 dětí (43 %), diseminovaný lymfom s postižením GIT mělo 33 dětí, nejčastěji byla
infiltrovaná ileocékální oblast (77 %). Onemocnění stadia II (St.Jude´s Staging) mělo 11 pacientů,
stadium III 45 pacientů, stadium IV dva pacienti. Podle rozsahu onemocnění a hladiny LDH zahrnoval léčebný plán 2 nebo 4 cykly chemoterapie pro pacienty nižšího stupně rizika (skupina R1,
R2; 15 dětí). Pacienti s onemocněním vysokého stupně rizika (skupina R3, R4; 43 dětí) absolvovali
5–6 cyklů intenzivnější chemoterapie.
Výsledky: Indukční chemoterapií dosáhlo kompletní remise 53 pacientů (90 %), 5 dětí (9 %) s iniciálně refrakterním NHL zemřelo na rychlou progresi lymfomu, na závažné infekční komplikace
zemřelo 6 dětí (10 %).
Po ukončené léčbě relabovali 2 pacienti, (5 a 11 let po léčbě), oba dosáhli záchrannou chemoterapií 2. remise, jeden z nich zemřel 7 let po léčbě relapsu na pneumokokovou sepsi. Druhý pacient
zemřel na další progresi lymfomu. S mediánem sledování 10 let (0,7–17) žije bez známek onemocnění 45 pacientů (78 %). Příznivou prognózu měli nemocní s lokalizovaným onemocněním (EFS
84 %), EFS pacientů s pokročilým NHL bylo 71 %. U žádného pacienta nevznikl sekundární nádor
ani pozdní projevy závažného orgánového postižení.
Závěr: Postižení GIT jsme diagnostikovali u ¼ dětí s NHL, nejčastějším typem byl Burkittův lymfom. Třetina dětí zahájila léčbu v kritickém stavu (s rychle postupující respirační insuficiencí, se
selháním ledvin). Vysoká proliferační frakce lymfomových buněk vysvětluje mimořádnou citlivost
nádoru k chemoterapii, intenzivními BFM protokoly lze vyléčit více než 75 % pacientů. Intenzivní
chemoterapie je provázena závažnými infekčními komplikacemi (i při adekvátní podpůrné léčbě).
Nepříznivou prognózu mají nemocní s iniciálně refrakterním onemocněním.
Podpora projektu: Podpořeno granty IGA MZ ČR NS/9997-4, NS/10480-3 a VZ MZ0FNM2005.
55
O-18
PRŮTOKOVÁ CYTOMETRIE V DIAGNOSTICE LYMFOMŮ DĚTSKÉHO
VĚKU
56
Mejstříková E. (1), Cingrošová L. (1), Kabíčková E. (1), Kodet R. (2), Sumerauer D. (1), Campr V. (2),
Křenová Z. (3), Freiberger T. (4), Janda A. (1,5), Froňková E. (1), Mužíková K. (1), Pelková V. (1), Starý J. (1),
Hrušák O. (1)
1 – Klinika dětské hematologie a onkologie UK 2.LF a FN Motol, Praha; 2 – Ústav patologie a molekulární
medicíny UK 2.LF a FN Motol Praha; 3 – Klinika dětské onkologie FN Brno; 4 – Centrum transplantační
a kardiovaskulární chirurgie; 5 – Centre of Chronic Immunodeficiency UNIVERSITÄTSKLINIKUM FREIBURG
Úvod: Základním vyšetřením v diagnostice lymfomů je histopatologické vyšetření postižené tkáně.
Průtoková cytometrie (PC) pracuje se suspenzí buněk, tím se ztrácí důležitá informace o tkáňové
struktuře. Výhodou PC je možnost sledovat řadu znaků zároveň v závislosti na vybavení přístroje.
Relevantní je i informace o složení okolního reaktivního infiltrátu. Dohromady v kontextu imunologického vyšetření lze identifikovat imunodeficit, který může být podkladem lymfomu.
Metodika: Od roku 2007 jsme u dětí s podezřením na lymfom na KDHO začali vyšetřovat tkáň,
kostní dřeň, krev, mozkomíšní mok, případně výpotek 8barevnou PC. U 68 dětí jsme hodnotili
alespoň 1 vzorek (celkem 177). Děti byly rozděleni takto: ALCL 4, B LBL 1, T LBL 3, m Hodgkin 32,
B NHL 24, hepatosplenický lymfom 1 a reaktivní lymfoproliferace 4.
Výsledky: U 4 dětí byla známa, resp. se objasnila imunodeficience související s lymfomem.2 děti
byly po transplantaci ledviny (m Hodgkin a hepatosplenický lymfom),1 pacient po transplantaci
pupečníkovou krví pro FHL (B NHL),u jednoho dítěte s B NHL v průběhu léčby jsme diagnostikovali
X lymfoproliferativní syndrom na podkladě mutace v SAP genu. U pacientky s hepatosplenickým
lymfomem byla v předchorobí zachycena chronická klonální T lymfoproliferace a suspektní známky transientního hemofagocytujícího syndromu. Nádorovou populaci jsme zachytili celkem u 77 %
(13/17) dětí s NHL a vyšetřeným nádorem. U všech tří dětí s primárním mediastinálním lymfomem
jsme prokázali klonální restrikci lehkých řetězců pro imunoglobuliny, což je v rozporu s dosud publikovanými daty, které expresi lehkých řetězců neprokázaly. Nepodařilo se standardním postupem
zachytit atypickou populaci u dětí s m Hodgkin (vyšetřeno 23 dětí).
Závěr: PC je vhodnou metodikou pro vyšetření dětí s NHL, atypickou populaci i přes významnou
fibrozu se podařilo identifikovat u všech dětí s primárním mediastinálním lymfomem. Naproti tomu
se nám nepodařil průkaz atypických buněk u m Hodgkin. V kontextu ostatních imunologických
metod napomáhá ke zhodnocení imunokompetentnosti pacienta s diagnozou lymfomu
Podpora projektu: Podpořeno
GACR310/09/p058
NS/10480-3,NS/9997-4,
MZ0FNM2005,
MSM0021620813,
O-19
REGISTR SeveN BleeP – PĚT LET SBĚRU DAT
Blatný J. (1), Mathew P. (2), Ovesná P. (3), Brabec P. (3)
1 – Oddělení klinické hematologie, Centrum pro trombózu a hemostázu, Dětská nemocnice, FN Brno, CZ;
2 – Pediatric Oncology & Hematology Department. University of New Mexico, Albuquerque, New Mexico, USA;
3 – Institut Biostatistiky a Analýz, Masarykova University, Brno, CZ
Úvod: Registr SeveN BleeP je celosvětový klinický registr zaměřený na sběr dat v souvislosti s použítím rFVIIa v léčbě závažného/život ohrožujícího krvácení u dětí netrpících hemofílií vytvořený
pod záštitou pediatrického/perinatálního standardizačního podvýboru ISTH v roce 2005
Metodika: Během uplynulých pěti let bylo zaregistrováno 191 případů z nichž 164 (86 %) splnilo
validační kriteria pro další analýzu. Základní charakteristika pacientů a jejich léčby byla hodnocena za použití frekvenčních tabulek a deskriptivní statistiky. Prezentujeme data nashromážděná
za uvedenou dobu a rozdělená do dvou základních skupin: novorozenci a děti pod jeden rok věku;
děti starší jednoho roku.
Výsledky: Padesát devět (36 %) validovaných záznamů popisuje krvácení léčené rFVIIa v novorozeneckém a kojeneckém věku. Sto pět (64 %) záznamů se vztahuje ke starším dětem. Hodnocena
jsou jen data vztažená k léčbě krvácení (84 % záznamů), nikoli k jeho prevenci.
Ve skupině novorozenců a kojenců byl medián tělesné hmotnosti 2,4 kg. Důvodem pro podání
rFVIIa bylo: krvácení během chirurgického výkonu mimo trauma (17 %), kardiochirurgie (12 %),
trauma (12 %) a intrakraniální krvácení (12 %). Celkové přežití bylo 50 %. Jeden novorozenec
(2,4 %) vyvinul tromembolickou příhodu jako možný SAE léčby rFVIIa. Nezaznamenali jsme žádné
úmrtí spojené s léčbou rFVIIa.
Ve skupině dětí starších byl medián tělesné hmotnosti 30 kg a věku 10 let. Nejčastěji bylo důvodem
podání rFVIIa trauma (45 %), netraumatický chirurgický výkon (14 %) a krvácení spojené s malignitou nebo její léčbou (11 %). Celkové přežití v této skupině bylo 72 %. Nezaznamenali jsme žádnou
trombózu ani smrt v souvislosti s léčbou rFVIIa v této skupině. Popisujeme trend k užití vyšší celkové dávky rFVIIa (160ug/kg) u zemřelých pacientů ve srovnání s nižších dávkou (120ug/kg) u pacientů přeživších (p=0,078). Neprokázali jsme signifikantní rozdíl ve výši první dávky rFVIIa mezi
přeživšími a zemřelými. Ti, kteří přežili však potřebovali menší počet aplikací rFVII ve srovnání se
zemřelými (medián 1 dávka, respektive 2 dávky; p=0,052). Podání rFVIIa vedlo k signifikantnímu
snížení spotřeby krevních derivátů při srovnání doby 24 hodin a po podání léku
Závěr: Registr SeveN BleeP se ukázal jako užitečný nástroj sběru klinických dat na mezinárodní
úrovni. Data svědčí pro to, že podání rFVIIa může být užitečné při léčbě a prevenci závažného
krvácení u dětí. Prevalence nežádoucích účinků rFVIIa byla nízká, nikoli však nulová.
Podpora projektu: 1.rok projektu podpořen neomezeným edukačním grantem NovoNordisk.
57
O-20
METRONOMICKÁ A INTRATHEKÁLNÍ CHEMOTERAPIE DLE
MEZINÁRODNÍHO PROTOKOLU – NADĚJE PRO DĚTI S RELAPSEM
MEDULOBLASTOMU?
58
Štěrba J. (1), Bronišová D. (1), Havlásková A. (1), Pavelka Z. (1), Zitterbart K. (1), Cahová P. (2), Skotáková J. (3),
Ventruba J. (4), Valik D. (5), Andre N. (6), Slavc I. (7), Deak L. (8), Kieran MW. (9)
1 – Klinika dětské onkologie FN Brno; 2 – Klinika dětské neurologie FN Brno; 3 – Klinika dětské radiologie FN
Brno; 4 – Klinika dětské chirurgie, ortopedie a traumatologie FN Brno; 5 – Masarykův onkologický ústav;
6 – Oncologie Pédiatrique, Hôpital pour Enfants de la Timone, Marseille, France; 7 – Department of Pediatrics,
Medical University of Vienna, Vienna, Austria; 8 – Oddeleni detske onkologie FN Kosice; 9 – Department
Hematology/Oncology Dana-Farber Cancer Institute, Boston MA, USA
Úvod: Prognosa dětí s relapsem meduloblastomu po předchozí intenzivní, zejména vysokodávkované chemoterapii s adekvátní radioterapií je velmi nepříznivá a dlouhodobá přežití jsou výjimkou.
Jsou to tedy děti s extremně nepříznivou prognosou, kde je zcela oprávněné hledat nové postupy
léčby. Několik pracovišť, včetně našeho, recentně nezávisle na sobě publikovalo překvapivě pozitivní výsledky při použití metronomické chemoterapie, intravektrikulární chemoterapie, event.
kombinaci obého. Výsledkem řady pracovních setkání metronomické pracovní skupiny z Evropy
a Severní Ameriky je konsensuální jednotný protokol pro léčbu relapsů meduloblastomů založený
na metronomické terapii a intrathékální aplikaci chemoterapie.
Metodika: Protokol vychází z již publikovaných dat a sestává se z dlouhodobé terapie coxiby,
PPARalpha agonistou – fenofibrátem a thalidomidem, jako non cytostatickou částí. Nízce dávkovaný VP16 s nízce dávkovaným cyclofosfamidem alternuje jako trvalá p.o. chemoterapie. 1x/2 týdny
je plánována aplikace Avastinu i.v a intraventrikulární aplikace chemoterapie – střídavě je aplikován Depocyte a nízkodávkovaný VP16. Protokol by měl být otevřen v 15 centrech USA a Kanady,
a dále v řadě center ve Velké Británii, Francii, Německu, Rakousku a ČR.
Výsledky: Metronomickou chemoterapií COMBAT, bez intrathekální komponenty, bylo léčeno
a do databáse našeho pracoviště hlášeno 17 dětí s relapsy meduloblastomu, 12/17 vstupovalo
do léčby s měřitelnou chorobou. PFS 2 roky od relapsu je v této skupině 32 %, s celkovým přežitím
50 % ve 2 letech od relapsu, což jsou výsledky významně lepší, než v historických kontrolních
souborech. Nicméně leptomeningeální způsob progrese u většiny pacientů zdůvodňuje použití
i.t.h, či intraventrikulární chemoterapie v novém protokolu.
Závěr: Nový mezinárodní protokol pro léčbu dětí s relapsy meduloblastomu po předchozí intenzivní chemoradioterapii skýtá reálnou naději některým dětem s dosud velmi nepříznivou prognosou
a je první mezinárodní studií metronomické terapie v dětské onkologii.
Podpora projektu: IGA MZ ČR NS10218-3/2009
O-21
KVALITA ŽIVOTA DĚTÍ PO LÉČBĚ ONKOLOGICKÉHO
ONEMOCNĚNÍ – THE BRNO QUALITY OF LIFE LONGITUDINAL
STUDY OF ONCOLOGICAL PEDIATRIC PATIENTS („QOLOP“)
Tóthová K. (1), Loubalová S. (1), Kepák T. (1), Vlčková I. (1), Blatný M. (2), Jelínek M. (2), Štěrba J. (1)
1 – Fakultní nemocnice Brno, Pracoviště dětské medicíny, Klinika dětské onkologie, Brno, Česká republika;
2 – Psychologický ústav, Akademie věd, Brno, Česká republika
Úvod: Díky pokrokům v léčbě nádorových onemocnění dětí a mladistvých dnes dosahuje dlouhodobých remisí onemocnění většina pacientů. Pravděpodobnost 5letého přežití vzrostla z cca
30 % v roce 1960 na více než 75 %. Se vzrůstajícím počtem vyléčených pacientů se do popředí
zájmu dostávají pozdní následky protinádorové terapie a s nimi související kvalita přežití: 2/3 dětí
léčených pro onkologické onemocnění trpí alespoň jedním ze závažných pozdních následků léčby. Vedle zdravotních následků (hormonální poruchy, orgánové dysfunkce, riziko sekundárních
malignit aj.) se stále výrazněji do popředí dostávají psychosociální a edukační problémy (posttraumatická stresová porucha, poruchy učení a pozornosti, problémy v interpersonálních vztazích,
snížené sebehodnocení aj.).
Metodika: V našem příspěvku prezentujeme výsledky prvního pětiletého běhu projektu “qolop” –
prospektivní longitudinální studii kvality života dětí s nádorovým onemocněním. Studie identifikuje
oblasti, v nichž je kvalita života dětí s nádorovým onemocněním snížena v objektivních ukazatelích
(mobilita, funkce smyslových orgánů, sociální začlenění), i v subjektivní percepci spokojenosti
(emoční prožitky, životní spokojenost). Proběhlo dotazníkové šetřením u 220 dětí ve 3 věkových
skupinách po léčbě nádorového onemocnění pomocí vytvořeného „Dotazníku zdraví a spokojenosti“ (oblasti: zapojení do běžných denních aktivit MMQL, vztahy mezi dětmi a rodiči: škála
Parent–Child Interactions dotazníku SAHA, depresivita CDI a vnímaná kvalita života SQUALA).
Šetření proběhlo i u kontrolních skupin 869 zdravých dětí a 155 dětí s chronickým onemocněním
ve srovnatelných věkových kategoriích.
Výsledky: Na základě statistické analýzy jsme získali profil objektivní a subjektivní kvality života
dětí po léčbě nádorového onemocnění dle jednotlivých věkových kategorií a onkologických diagnóz: 1) subjektivní kvalita života není snížená, 2) vyšší kvalita vztahů mezi dětmi a rodiči, 3) menší míra zapojení do sociálních aktivit, nižší míra depresivity a větší spokojenost se svým zdravím,
vírou, vzhledem a možností chodit do školy. Detailní analýza ukázala skupinu dětí s tumory CNS
jako nejvíce rizikovou pro pozdní následky zdravotní, psychosociální i edukační.
Závěr: Výsledky podtrhují důležitost trendu v onkologické péči věnovat se pozdním následkům
léčby a kvalitě prožívání. Zvolení longitudinálního přístupu umožňuje dál sledovat vývoj kvality
života pacientů a podrobněji se věnovat specifickým fenoménům pozdních následků.
Podpora projektu: Podporováno grantem GAČR GA406/07/1384
59
O-22
UMLČENÍ FÚZNÍHO GENU TEL/AML1 PROSTŘEDNICTVÍM RNA
INTERFERENCE: TEL/AML1 NENÍ NEZBYTNÝ PRO PŘEŽÍVÁNÍ
LEUKEMICKÝCH BUNĚK
Žaliová M. (1), Madžo J. (1), Cario G. (2), Trka J. (1)
1 – CLIP, Klinika dětské hematologie a onkologie UK 2. LF a FN Motol, Praha, Česká republika; 2 – Department of
Pediatrics, University Hospital Schleswig-Holstein, Kiel, Germany
60
Úvod: Fúzní gen TEL/AML1 vzniká na podkladě kryptické chromozomální translokace (12; 21),
která se vyskytuje přibližně u 25 % BCP-ALL. Je považován za iniciální genetickou aberaci, která
často vzniká prenatálně a indukuje preleukemický klon. V naší práci jsme se pokusili objasnit, zda
kromě této role při iniciaci leukémie, hraje TEL/AML1 roli i v její perzistenci. Prostřednictvím RNA
interference (RNAi) jsme umlčeli fúzní gen TEL/AML1 v leukemických buňkách a následně studovali změny viability, proliferace, buněčného cyklu a celogenomového expresního profilu.
Metodika: K umlčení TEL/AML1 a wild type AML1 jsme použili transfekci siRNA. Linii HELA jsme
transfekovali lipofekcí, linie REH a UOC-B6 elektroporací. K monitorování transkriptů TEL/AML1
a AML1 jsme použili qRT-PCR, k monitorování proteinu TEL/AML1 a AML1 western blot. Úspěšnost
transfekce fluoresceinem značených siRNA a hladinu EGFP proteinu, jsme měřili průtokovou cytometrií. Viabilitu buněk jsme monitorovali barvením trypanovou modří. Apoptózu a buněčný cyklus
jsme měřili značením annexinem V a barvením DNA propidium iodidem s využitím průtokové cytometrie. Proliferaci jsme hodnotili pomocí měření inkorporace nukleosidového analogu průtokovou
cytometrií. Pro celogenomové expresní profilování jsme použili cDNA čipy, získaná data jsme
analyzovali metodou significance analysis of microarrays.
Výsledky: Z 11 námi navržených siRNA testovaných v transgenní reportérové linii HELA-TEL/
AML1-ires2-EGFP a v linii REH jsme identifikovali dvě nejúčinnější siRNA. Jejich mix jsme použili
k umlčení TEL/AML1 ve dvou TEL/AML1-pozitivních liniích, REH a UOC-B6. Dvojí elektroporací
v odstupu 48 hodin jsme dosáhli v průměru 74 % a 86 % snížení proteinu TEL/AML1 v linii REH,
respektive UOC-B6. Po umlčení TEL/AML1 nedošlo k indukci apoptózy, snížení viability a proliferace či k zástavě buněčného cyklu. V souladu s těmito výsledky jsme nenalezli signifikantní změny
ani v celogenomovém expresním profilu. Překvapivě bylo umlčení TEL/AML1 provázeno mírným
nárůstem S-fáze buněčného cyklu a proliferační aktivity. Umlčením wild type AML1 prostřednictvím RNAi jsme testovali hypotézu, zda změny vyvolané umlčením TEL/AML1 jsou důsledkem
uvolnění TEL/AML1 navozeného bloku wild type AML1. Po umlčení AML1 došlo ke snížení S-fáze
a proliferační aktivity, tedy k změnám opačného charakteru než při umlčení TEL/AML1, což podporuje uvedenou hypotézu.
Závěr: Naše data ukazují, že TEL/AML1 je pro přežívání definitivních leukemických buněk postradatelný.
Podpora projektu: MSM0021620813 MZOFNM2005
O-23
ALTERACE GENU IKAROS (IKZF1) A JEJICH VLIV NA PROGNÓZU
DĚTÍ S ALL LÉČENÝCH PODLE PROTOKOLU ALL IC-BFM 2002
Volejníková J., Mejstříková E., Švojgr K., Starý J., Trka J., Froňková E.
Úvod: Ikaros je transkripční faktor exprimovaný ve více izoformách, který je klíčový pro vývoj
lymfoidní linie. Studie prokázaly špatnou prognózu pacientů s delecemi v tomto genu, které vedou
k expresi krátkých izoforem bez schopnosti vázat DNA. Význam alterací genu Ikaros není dosud
zcela jasný, nebyl dosud zkoumán u kohorty pacientů s Ph-negativní ALL a zřejmě se bude lišit
v závislosti na typu léčebného protokolu.
Metodika: Předchozí studie zkoumaly delece IKZF1 na úrovni DNA. V naší studii jsme použili
jednodušší metodu detekce genové exprese jednotlivých variant pomocí „on-chip“ elektroforézy.
Vyšetřili jsme diagnostické kostní dřeně (KD) 218 dětí s Ph- ALL léčených protokolem ALL IC-BFM
2002 v období 10/2002–8/2007 (medián sledování 5 let).
Výsledky: Na základě analýzy krve zdravých dárců, remisních vzorků KD a sortovaných vývojových stádií lymfocytů jsme stanovili fyziologické rozmezí exprese izoforem IKZF1. Podíl exprese
krátkých izoforem (IK4, IK4del, IK4A, IK6, IK8) z celkové exprese všech izoforem (včetně funkčních
IK1, IK2) byl signifikantně zvýšen (nad 0,7) u 41/217 (19 %) pacientů, ale toto zvýšení nemělo
prognostický význam. Pacienti s vyšším zastoupením krátkých izoforem měli větší leukemické
postižení periferní krve ve dni 15 vzhledem ke dřeni (p=0,04). Největší rozdíl mezi leukemickými
a kontrolními vzorky byl v expresi dominantně-negativní izoformy IK6, která v kontrolních vzorcích
včetně vývojových stádií nepřesahovala 10 %, zatímco u 24/217 (11 %) pacientů byla vyšší než
10 %. Pacienti s expresí IK6 vyšší než 20 % měli signifikantně horší 5leté přežití bez relapsu než
ostatní pacienti (63.7±11,9 % vs. 91,0±2,1 %, p=0,0003). Ze 6 pacientů s vyšší expresí Ik6, kteří
prodělali relaps, byli 2 léčeni ve skupině vysokého rizika (HR), 3 podle středního (IR) a 1 podle
standardního rizika. Stratifikace podle minimální reziduální nemoci (MRN) by zařadila 3 tyto pacienty do HR a 3 do IR. Zvýšená relativní exprese ostatních krátkých izoforem ani absolutní výše
exprese IKZF1 neměla prognostický význam.
Závěr: Prokázali jsme, že zvýšená exprese izoformy IK6 měla na protokolu ALL IC-BFM 2002 negativní prognostický význam. Použitá metoda by mohla sloužit jako rychlý screening pro vyhledání
pacientů s vysokým rizikem relapsu, kteří nemusejí spadat do vysokého rizika dle MRN. Z pilotní
studie srovnávající tuto metodu a detekci změn DNA se zdá, že výsledky obou metod zcela nekorelují. Proto v současnosti vyšetřujeme DNA u stejné kohorty pacientů metodou MLPA.
Podpora projektu: VZ MSM 0021620813, IGA NS/10472-3
61
O-24
MOLEKULÁRNĚ CYTOGENETICKÁ CHARAKTERISTIKA
FEOCHROMOCYTOMU
Vícha A. (1), Musil Z. (2), Křepelová A. (3), Sumerauer D. (1), Kodet R. (4), Eckschlager T. (1)
1 – Klinika dětské hematologie a onkologie UK 2. LF a FN Motol, Praha; 2 – Ústav biologie a lékařské genetiky, 1.
LF UK; 3 – Ústav biologie a lékařské genetiky UK 2. LF a FN Motol; 4 – Klinika patologie a molekulární medicíny
UK 2. LF a FN Motol, Praha
62
Úvod: Feochromocytomy jsou vzácná onemocnění dětí a adolescentů. Až 40 % dětských feochromocytomů je spojeno s některou ze známých genetických mutací genů RET, VHL, NF1, SDHB,
SDHD a SDHC. Mutace VHL genu (3p26-p25) je častěji prokázána u feochromocytomu, naopak
mutace SDHB genu (1p36.13) u paraganngliomu. Nejčastějšími chromozomálními změnami jsou
ztráty 1p, 3q a/nebo 3p, 6q, 17p, 11q, 22q, a zmnožení 9q a17q.
Metodika: Pro průkaz chromozomálních změn jsme použili komparaticní genomovou hybridizaci
(CGH). K detekci mutací genů RET, VHL, NF1, SDHB, SDHD a SDHC byly použity sekvenační
techniky a MLPA.
Výsledky: Chromozomální změny jsme prokázali ve všech nádorech. Četnější byly delece než
amplifikace. Vyšetřili jsme 6 dětských pacientů (průměrný věk 12,5 let) a 5 dospělých pacientů
(průměrný věk 60,2 let). Ve skupině dospělých pacientů se ve všech případech jednalo o feochromocytom. U žádného z nich jsme neprokázali mutaci sledovaných genů. V jenom případě se jednalo o kombinaci delece 3p a 11 chromozómu v ostatních pak o deleci 1p a 3p v různém rozsahu.
Čtyři z pěti pacientů měli gain 7 chromozomu, tato změna nebyla přítomna u žádného dětského
pacienta. U dětských pacientů byl nádor třikrát lokalizovaný v nadledvině a třikrát v parasympatických gangliích. Konstitutivní mutaci jsme prokázali třikrát (2x VHL, 1x SDHB), somatickou
jedenkrát (VHL). Dvě z nich byly nově popsány. Bilaterální feochromocytom byl spojen s von Hippel-Lindau syndromem (VHL). Mnohočetný paragangliom pak s germinální mutací SDHB. Všechny
dětské nádory měly ztrátu chromozómu 11 nebo 11p. Prokázali jsme ztrátu chromozomů 3 a 11u
sporadického feochromocytomu a deleci 3p a 11p u nádoru nesoucího mutaci VHL genu. Podobnou změnu však měl i jeden případ sporadického paragangliomu. Deleci 1p jsme detekovali u dvou
případů paragangliomů. Jeden z nich měl mutaci SDHB.
Závěr: U dětských nádorů jsme prokázali souvislost mezi lokalizací nádoru, mutovaným genem
a chromozomálními změnami. Zajímavá je častější delece v oblasti 11 chromozómu u dětských
případů. V této oblasti se nachází řada imbredních genů, které by mohly hrát úlohu při inicializaci
nádorových onemocnění. Předpokládáme, že pro vznik feochromocytomů je nutná více jak jedna
genetická změna a tyto změny jsou často odlišné u paragangliomů a feochromocytomů.
Podpora projektu: Práce byla podpořena: MZ0FNM2005, MSM0021620813 a MSM0021620808
63
KULATÝ STŮL – Hereditární sférocytóza
a periferní pancytopenie
SOUČASNÝ PŘÍSTUP K DIAGNOSTICE A LÉČBĚ HEREDITÁRNÍ
SFÉROCYTÓZY
Smíšek P., Suková M.
64
Úvod: Hereditární sférocytóza (HS) je ve střední a severní Evropě nejčastěji se vyskytující vrozená korpuskulární hemolytická anémie. Pro potvrzení diagnózy HS je v současnosti k dispozici
více diagnostických metod s neúplnou senzitivitou a specificitou. Jejich využití se na jednotlivých
pracovištích dětské hematologie liší. Také přístup k provedení splenektomie (SE) jako léčebné
modality první volby není jednotný. S cílem sjednotit vyšetřovací postup a přístup k terapii dětí
s HS shrnujeme současné diagnostické možnosti a názory na indikaci a provedení SE.
Metodika: Diagnóza HS je postavena na základě pozitivní rodinné anamnézy, klinických příznaků
(anémie, ikterus, splenomegalie) a laboratorních markerů – makrocytární anémie se zvýšením
MCHC a RDW a retikulocytózou, nekonjugovaná hyperbilirubinemie a nález sférocytů v nátěru
periferní krve. Popsané příznaky jsou ale vysoce variabilní. Diagnózu HS podporují patologické nálezy osmotické rezistence erytrocytů, testu autohemolýzy, pink testu, testu kryohemolýzy
a barvení eosin-5-maleimidem ve fluorescenčním testu průtokové cytometrie. Vyšetření prokazující specifický membránový defekt – elektroforéza bílkovin membrány (SDS-PAGE) a molekulární
genetika nejsou běžně dostupné.
SE jako léčebná metoda volby je indikována u pacientů se středně těžkou a těžkou formou HS,
kteří vyžadují opakované transfúze erytrocytů, mají prokázanou retardaci růstu, klinické projevy
anemického syndromu nebo chronické laboratorní projevy hemolýzy. Vzhledem k riziku infekcí je
obecně doporučováno provádět SE až po 6. roce života. Literárně je preferován laparoskopický
přístup, stále častěji se provádí jen parciální či „near-total“ splenektomie. U pacientů s prokázanou
cholelithiasou a střední nebo těžkou formou HS je optimálně doporučována současná cholecystektomie. V případě cholelithiasy při lehké formě HS recentní publikace doporučují izolovanou
cholecystektomii.
Dispenzarizace dětí s HS zahrnuje pravidelnou monitoraci parametrů krevního obrazu, markerů
hemolýzy, antropometrii a sonografii břicha. Vzhledem k riziku aplastických krizí je u malých děti
doporučováno monitorovat přítomnost protilátek proti parvoviru B19.
Výsledky: –
Závěr: Smyslem diskuse u kulatého stolu je zhodnocení jednotlivých přístupů k diagnostice a léčbě HS, snaha o sjednocení diagnostického postupu a dosažení konsensu v indikaci a metodě
provedení SE v rámci pracovní skupiny dětské hematologie.
Podpora projektu: Podporováno výzkumným záměrem MZ0FNM2005
HEREDITÁRNÍ SFÉROCYTÓZA – MOŽNOSTI LABORATORNÍ
DIAGNOSTIKY
Jelínková M. (1), Zapletal O. (1), Dvořáková B. (1), Holzmannová H. (1), Slánská M. (1), Divoká M. (2), Blatný J. (1)
1 – Oddělení klinické hematologie – FN Brno, Dětská nemocnice, 2 – Hemato-onkologická klinika FN Olomouc
Úvod: Hereditární sférocytóza (HS) je jednou z nejčastějších vrozených hemolytických anémií
v naší populaci. V laboratorním nálezu u HS bývá retikulocytóza, většinou normocytární normochromní anémie, zvýšen nekonjugovaný (nepřímý) bilirubin a další biochemická vyšetření
svědčící pro hemolýzu. Nález sférocytů v nátěru periferní krve je známkou HS, je však velmi
nespolehlivým diagnostickým kritériem. Po mnoho let byly za diagnostický standard považovány
vyšetření osmotické rezistence a autohemolýzy. Obě tyto metody, stejně jako Pink test, mají své
nevýhody – jsou pracné, časově náročné a navíc často nedávají přesvědčivé výsledky.
Biochemická a molekulárně genetická analýza proteinového složení erytrocytární membrány je
omezená na specializované laboratoře, a tudíž nevhodná pro rutinní účely.
V laboratořích vybavených flowcytometrem je možné provádět analýzu erytrocytů značených eosin-5-maleimidem (EMA) – jedná se o rychlou, vysoce citlivou a specifickou metodu.
Na našem pracovišti OKH FN Brno DN používáme od roku 2009 v rámci vyšetření u pacientů
s podezřením na HS test kryohemolýzy.
Metodika: Test kryohemolýzy je založen na skutečnosti, že lidské erytrocyty v hypertonickém
prostředí při teplotních změnách z +37 °C na 0 až +4 °C podléhají hemolýze. Erytrocyty pacientů
s HS jsou mnohem fragilnější než normální erytrocyty.
Výsledky: Od roku 2009 bylo na našem pracovišti vyšetřeno 50 dětských pacientů, u kterých
bylo provedeno 71 vyšetření testu kryohemolýzy. Pacienti přicházeli do hematologické ambulance
k vyšetření anémie. Vyšetřované pacienty jsme rozdělili na 2 soubory. Soubor 1 o 18 pacientech
(29 vyšetření) představuje pacienty, kteří klinicky i laboratorně odpovídali dg HS.
Soubor 2 o 32 pacientech (42 vyšetření) představuje pacienty s jinými hemolytickými a nehemolytickými anémiemi.
Paralelně bylo vyšetřeno 40 kontrolních zdravých pacientů (soubor 3).
Soubor 1 (pacienti s HS) vykazoval významně vyšší hodnoty kryohemolýzy (medián 15,5 %, rozmezí 2,8–74,0 %) než soubor 3 (zdraví kontrolní pacienti) (medián 2,8 %, rozmezí 0,1–8,5 %) a než
soubor 2 (pacienti s jinými hemolytickými a nehemolytickými anémiemi) (medián 3,0 %, rozmezí
0,2–18,8 %).
Závěr: Správná diagnóza HS a její odlišení od jiných příčin zvýšené hemolýzy má zásadní význam
pro volbu terapie. Test kryohemolýzy je pro svou diagnostickou schopnost, nízké náklady, časovou
nenáročnost a jednoduché provedení jedním z vhodných nástrojů v diagnostice HS v laboratořích
bez speciálního přístrojového vybavení.
65
TEST KRYOHEMOLÝZY – DIAGNOSTICKÝ TEST U HEREDITÁRNÍ
SFÉROCYTÓZY
Novák Z. (1), Pospíšilová D. (1), Rožmanová Š. (2), Divoká M. (2), Houda J. (1), Ludíková B. (1)
1 – Dětská klinika FN Olomouc; 2 – Hemato-onkologická klinika FN Olomouc
66
Úvod: Hereditární sférocytóza (HS) je nejčastější hereditární hemolytická anémie ve střední a severní Evropě..
V typických případech je diagnostika onemocnění jednoduchá a není potřeba dalších speciálních
laboratorních vyšetření. V atypických případech, kdy nejsou přítomna klasická kriteria diagnózy
(rodinná anamnéze, biochemické známky hemolýzy, sférocyty v krevním nátěru) nebo v neonatálním období, kdy je nález sférocytů v krevním nátěru běžný, používáme některá pomocná laboratorní vyšetření.
Ve FN Olomouc je od roku 2003 používán test kryohemolýzy.
Metodika: Retrospektivně jsme hodnotili výsledky testu kryohemolýzy za období 2/2003–4/2010.
Celkem bylo vyšetřeno 89 dětí.
Vzorek krve (1ml EDTA) byl zpracován v laboratoři při TT 37 st. C a následně inkubován 10min
při teplote 0st C. Poté bylo měřeno procento (kryo)hemolyzovaných erytrocytů. Jako negativní byl
hodnocen výsledek do 10 %, jako pozitivní výsledek nad 17 %.
Výsledky: Pozitivní test kryohemolýzy byl u 37 pacientů. Z těchto 37pacientů má 35 HS, 2 zatím
nejsou diagnosticky uzavřeni.
Negativní test kryohemolýzy byl prokázán u 52 pacientů U 22 byla prokázána jiná hemolytická
anémie. U 16 pacientů se jednalo o jinou, nehemolytická anémie. Poslední skupinou s negativním
testem kryohemolýzy bylo 14 pacientů s nehematologickou diagnózou, nejčastěji hyperbilirubinémií nebo splenomegálií.
Závěr: Naše zkušenosti potvrzují vysokou pozitivní prediktivní výtěžnost testu kryohemolýzy při
stanovení diagnózy HS. Stejně tak jsme neprokázali jeho pozitivitu u jiných, nekorpuskulárních
hemolytických anémií. V našem souboru je senzitivita metody 100% a specificita 97%.
Podpora projektu: Výzkumný záměr MSM 6198959223
HEMATOLOGICKÁ ONEMOCNĚNÍ – LAPAROSKOPICKÁ
SPLENEKTOMIE
Tůma J. (1), Bibrová Š. (1), Blatný J. (2), Zapletal O. (2), Ovčačíková L. (3)
1 – Klinika dětské chirurgie, ortopedie a traumatologie FN Brno; 2 – Oddělení klinické hematologie FN Brno;
3 – Pediatrická klinika FN Brno
Laparoskopické výkony na slezině včetně splenektomie jsou ve světě stále více akceptovány. Mezi
nejčastější indikace k tomuto způsobu chirurgické léčby patří různá hematologická onemocnění
(některé druhy hemolytické anémie, trombocytopenií, myeloproliferativní syndrom). Další indikaci
k výkonu představuje hypersplenizmus z jiných příčin, jako jsou cévní anomálie nebo izolovaná
trombóza slezinné žíly. Traumatické poškození sleziny může být rovněž důvodem k provedení urgentí či plánované laparoskopie (krvácení, pseudocysty).
Autoři popisují svoje desetileté zkušenosti s laparoskopickou splenektomií u dětí. Výkon byl proveden u více jak padesáti pacientů s hematologickým onemocněním. Popisují předoperační přípravu i techniku vlastního laparoskopického výkonu. Zdůrazňují výhody této endoskopické operace.
V případě indikace provádí současně i laparoskopickou cholecystektomii.
67
PARCIÁLNÍ SPLENEKTOMIE U DĚTÍ S HEREDITÁRNÍ
SFÉROCYTÓZOU
Pospíšilová D. (1), Novák Z. (1), Mihál V. (1), Kríl V. (2)
1 – Dětská klinika Fakultní nemocnice v Olomouci; 2 – I. chirurgická klinika Fakultní nemocnice v Olomouci
68
Úvod: Hreditární sférocytóza (HS) je nejčastějším typem vrozené hemolytické anémie ve střední
a severní vropě. K základním léčebným metodám patří vedle podávání transfůzí erytrocytů beze
sporu splenektomie, která vede k úpravě anémie a omezení hemolytických krizí. U malých dětí pod
5 let však provedení splenektomie vzhledem k nezralosti
Metodika: Práce hodnotí retrospektivně výsledky parciální splenektomie provedeneé u 10 dětských pacientů s Hereditární sférocytózou.
Výsledky: V letech 1988–1994 byla u souboru 10 dětí s HS ve věku 6–11 let provedena parciální
splenektomie. Jednalo se o 5 chlapxů a 5 dívek ve věku 4–8 let s těžkou nebo středně těžkou
formou HS. U 3 dětí byla současně provedena cholecystektomie, u dvou děrí odsátí žlučových
kamenů. Velikost zbytku sleziny byla dána velikosti oblasi sleziny zásobovaně dolná polární slezinnou arterií. V průběhu operace nebyly popsány žádné komplikace. U 8 pacientů doslov výraznému
zmírnění stupně hemolýzy, přetrvávala lehká hyperbilirubinémie s retikulocytózou. U žádního dítěte nebvlo dále nutné podávat transfúzi erytrocytů. U 2 pacientů bylo pro nárůst velikosti zbytku
sleziny nutno provést odnětí zbytku sleziny. V průběhu sledování (11–22 let) se neobjevily žádné
další komplikace.
Závěr: Parciální splenektomie je bezpečnou alternativou klasické splenektomie u malých dětí
s těžkou nebo mírnou HS. Rizika výkonu proáděného zkušeným chirurgem jsou minimální. Největší komplikací je nárůst zbytku sleziny, který si může vynutit reoperaci.
PREVENTIVNÍ OPATŘENÍ U DĚTSKÝCH PACIENTŮ
PO SPLENEKTOMII
Ptoszková H., Blažek B., Kuhn T.
Klinika dětského lékařství, FN Ostrava
Úvod: Aspleničtí pacienti jsou zvýšeně ohroženi zejména infekčními komplikacemi. Preventivní
strategie u těchto pacientů zahrnuje tři základní kategorie: edukaci, vakcinaci a chemoprofylaxi.
Metodika: 1. Edukace: Pacient by měl mít u sebe průkaz či jiný doklad, upozorňující na stav
po splenektomii, měli by být informováni jeho nejbližší příbuzní a lékaři, u nichž je v péči. Sám
pacient by si měl být vědom zvýšeného rizika infekčních komplikací v souvislosti s cestováním,
kontaktem se zvířaty a nutností věnovat pozornost i nespecifickým zdravotním potížím a febrilním
stavům. 2. Vakcinace: vzhledem k riziku infekce zejména opouzdřenými bakteriemi je doporučeno
očkování proti kmenům Streptococcus pneumonie, Hemophilus influenzae skupiny B a Neisseria
meningitidis. Všechny vakcíny jsou v ČR dostupné a očkování je tak možné jak před operací v případě plánované splenektomie, tak po operaci, v případě urgentního výkonu. Doporučuje se rovněž
každoroční očkování proti chřipce. 3. Chemoprofylaxe: doporučuje se alespoň dvouletá profylaxe
antibiotiky u dospělých (u dětí minimálně do 5 let věku, ev. 3–5 let po splenektomii). Tradičně
se podávají peniciliny v jedné nebo dvou denních dávkách. Vždy je nutno profylaxi přizpůsobit
místním podmínkám. Po prodělání těžké infekce je vhodné minimálně 6 měsíční užívání antibiotik.
Výsledky: Na KDL FN Ostrava se s těmito pacienty setkáváme buď v rámci sledování na dětské
hematologii pro primární hematologické onemocnění, kdy splenektomie je plánovaným výkonem,
nebo jsou do dětské hematologické ambulance odesláni z chirurgických pracovišť po splenektomii
z důvodu úrazu sleziny. V současné době sledujeme 25 dětí po splenektomii. Indikací byl 15x úraz,
3x chronická imunitní trombocytopenie a 7x hemolytická anémie. Ve 12 případech byla provedena
splenektomie laparoskopicky, ve 4 případech byla část sleziny implantována na omentum. Všichni
pacienti byli naočkováni proti rizikovým bakteriálním kmenům. Až na jednoho pacienta, který se
do naší péče dostal až za dva roky po splenektomii, všichni akceptovali profylaktické podávání
antibiotik – obvykle dva roky po splenektomii. Pacienti jsou upozorněni na nutnost přeočkovávání
proti pneumokokům, na každoročním očkování proti chřipce však netrváme.
Závěr: Žádný z pacientů neprodělal závažnou infekční ani jinou komplikaci, pět udává častější nemocnost, většinou respirační infekty dobře reagující na běžná antibiotika. Úkolem pro budoucnost
je zavedení vydávání průkazu s informacemi souvisejícími se splenektomií.
69
PERIFERNÍ PANCYTOPENIE – DIAGNOSTICKÝ ALGORITMUS
Suková M., Starý J.
Klinika dětské hematologie a onkologie UK 2.LF a FN Motol, Praha
70
Úvod: Periferní pancytopenie v dětském věku představuje složitý diferenciálně diagnostický problém, zahrnující širokou škálu onemocnění od reaktivních stavů, přes aplastické anemie (SAA)
a myelodysplastický syndrom (MDS), po skupinu vzácných vrozených selhání kostní dřeně (IBMF).
Metodika: S cílem sjednotit diagnostiku těchto vzácných jednotek představujeme a dáváme k diskusi diagnostický a léčebný algoritmus používaný na našem pracovišti, který zohledňuje doporučení EWOG-MDS a diagnostická kriteria recentních protokolů EWOG-MDS-2006, EWOG-MDSRC-2006 a EWOG-SAA-2010.
Výsledky: Zdůrazňujeme význam centrální morfologické diagnostiky v rámci národní referenční laboratoře (diferenciální diagnostika SAA versus MDS) a postavení imunologických a cytogenetických analýz. Dokladujeme současné možnosti funkční genetické a molekulární diagnostiky
Fanconiho anemie a Schwachmann-Diamond syndromu (SDS) v rámci začlenění do evropských
pracovních skupin. Konkrétní diagnostický algoritmus představujeme na kazuistikách méně obvyklých příčin periferní cytopenie (Schwachman-Diamond syndrom, Paroxysmální noční hemoglobinurie a Refrakterní cytopenie s indolentním průběhem).
Závěr: Cílem diskuse u kulatého stolu je konsensus o jednotném postupu v diagnostice a léčbě
syndromů selhání kostní dřeně v rámci pracovní skupiny dětské hematologie.
Podpora projektu: VZ-FNM MZ 00064203
71
KULATÝ STŮL – Lymfoproliferativní onemocnění
asociovaná s virem Epstein-Barrové
LYMFOPROLIFERATIVNÍ ONEMOCNĚNÍ ASOCIOVANÁ S VIREM
EPSTEIN-BARROVÉ – ETIOLOGIE, EPIDEMIOLOGIE, KLINICKÉ
PŘÍZNAKY A LÉČBA
Hubáček P. (1, 2)
1 – Klinika dětské hematologie a onkologie 2. LF UK a FN Motol, Praha; 2 – Ústav lékařské mikrobiologie 2. LF
UK a LF Motol, Praha
72
Úvod: Virus Epstein-Barrové (EBV) se řadí do skupiny gama-herpesvirů, systematicky jako 4. lidský herpesvirus (Human herpesvirus–4, HHV-4). Jde o virus s ds DNA a délkou genomu přibližně
170 kb. Buňky infikuje pomocí vazby na virového gp350/220 na CD21(= CR2), který je exprimovaný
na B lymfocytech. U běžné populace je příčinou infekční mononukleózy a po primoinfekci stejně
jako ostatní herpesviry zůstává v organismu latentně přítomen ve formě cirkulární epizomické DNA
s možností reaktivace. V dospělosti je seropozitiva v populaci detekována až v 90 % populace.
V případě vrozených,či získaných imunodeficitů,určitých rizikových faktorů,nebo těžkého imunosupresivního stavu se pak může EBV infekce projevit až neregulovanou proliferací ve formě EBV
asociované lymfoproliferativní nemoci (EBV-LPD), chronické aktivní EBV infekce,nebo EBV asociovaného maligního onemocnění jako je např. Hodgkinův a Burkittův lymfom a nasofaryngeální
karcinom.
Metodika: Stejně jako u dalších herpesvirů, je patogenní působení EBV založeno na jeho schopností modulovat různými způsoby imunitní odpověď včetně imortalizace infikovaných buněk virovými homology buněčných regulačních proteinů. Příklad je např.první fáze infekce, kdy agregací
CD21 pomocí gp350/220 dojde k aktivaci B lymfocytu pomocí intracelulárně asociovaných src
a syk kináz. Následně jsou do modulace reakce B lymfocytů a jejich imortalizace zapojeny další
virové proteiny, jako např. anti-apoptotické homology bcl-2 (virový BHRF1 a latentní membránový protein-1(LMP-1), který zasahuje také do jiných apoptotických kaskád). Pro další proliferaci B
buněčné populace je zásadní také produkce virového homologu IL-10, jako růstového faktoru B
lymfocytů.
Výsledky: EBV-LPD se v nějaké formě vyskytuje nejčastěji u transplantovaných pacientů s incidencí mezi 0,45 % u shodných sourozeneckých transplantací hematopoetických kmenových
buněk až po 28,5 % u transplantací střeva. Klinické příznaky odpovídají EBV asociovaným maligním onemocněním – monoklonální, či polyklonální proliferace lymfocytů s horečkou a lokálními
příznaky jako je zduření uzlin a následná možná obstrukce, případně jako generalizovaná lymfoproliferace v periferní krvi.
Závěr: Terapie EBV-LPD v současnosti spočívá ve snížení imunosupresivní terapie, případně podání anti CD-20 protilátky; tato protilátka je pak často také bloků chemoterapie u EBV asociovaných maligních onemocnění.
V bloku zaměřeném na EBV budou pak mimo výše uvedeného prezentovány také kazuistiky jednotlivých pacientů s EBV-LPD.
Podpora projektu: Podpořeno VZ0FNM2005 a MŠMT0021620813
ČTYŘI PŘÍPADY EBV-LPD PO HSCT S FATÁLNÍM VÝVOJEM V ROCE
2000
Hubáček P. (1, 2)
1 – Klinika dětské hematologie a onkologie 2. LF UK a FN Motol, Praha, 2 – Ústav lékařské mikrobiologie 2. LF
UK a LF Motol
V roce 2000 podstoupilo na transplantační jednotce FN Motol alogenní transplantaci celkem
20 dětí. Z nich u 4, transplantovaných nepříbuznými dárci pro ALL, 2x AML a JMML v období
od března do poloviny července, se vyvinula EBV-LPD. Protože jsme v té době ještě neměli k dispozici monitorování virové nálože, došlo u všech s výjimkou jednoho k úmrtí bez cíleného terapeutického zásahu. U posledního pacienta byl sice rituximab podán, ale i přes to pacient zemřel
pod obrazem multiorgánového selhání. Při retrospektivní analýze jsme pak první pozitivitu EBV
detekovali s mediánem 47 dní před úmrtím (rozmezí 91–30 dní), a 35 dní (rozmezí 77–24 dní) před
objevením se prvních klinických příznaků jako byly horečky nejasné např. etiologie, adenopatie
a hepatosplenomegalie. Maximální detekovaná kvantita EBV v periferní krvi se pak pohybovala
mezi 116000-1170000 v 10000 lidských genomických ekvivalentů.
73
FATÁLNĚ PROBÍHAJÍCÍ INFEKČNÍ MONONUKLEÓZA
U SOUROZENCŮ
Mejstříková E.
74
V září 2002 byli na Kliniku infekčního lékařství FN Bulovka v krátké době přijati dva sourozenci
(chlapec 2,5 roku a dívka 6 let stará). Oba byli nejprve hospitalizováni na Infekční klinice FN Bulovka se sérologickým průkazem primoinfekce EBV. Již v průběhu hospitalizace na FN Bulovka se
stav obou dětí zhoršoval s progresí lymfadenopatie, horeček až kolem 40 °C a hepatosplenomegalie. Bohužel chlapec po dvou dnech od přijetí zemřel na ARK pod obrazem multiorgánového selhání (v periferní krvi jsme detekovali 7781 kopií EBV na 10000 lidských genomických ekvivalentů).
Stav dívky kopíroval vývoj zemřelého bratra. Zároveň jsme detekovali v periferní krvi (5457 kopií
EBV na 10000 lidských genomických ekvivalentů) a proto jsme podali dvě dávky rituximabu s jasným ústupem příznaků a zlepšením klinického stavu. Dívku jsme následně přelíčili podle protokolu
HLH 94 a urgentně v prosinci 2002 alogenně transplantovali nepříbuzným dárcem. V současnosti
je pacientka v dobrém klinickém stavu.
LYMPHOMATOIDNÍ GRANULOMATÓZA GR. II–III, EBV-DRIVEN BLYMPHOPROLIFERACE JAKO SEKUNDÁRNÍ MALIGNITA PŘI LÉČBĚ
T-ALL
Křenová Z., Štěrba J.
Klinika dětské onkologie, FN Brno, Brno
Prezentujeme kasuistiku 5letého chlapce, který byl na Klinice dětské onkologie v Brně léčen
od 5/2008 pro zralou T-ALL (CNS status1, iniciální hyperleukocytosa 450 tisíc, TEL/AML1 neg.)
protokolem Interim AIEOP-BFM 2000 (D + 8 PGR, D + 15 MRD-FCM 17,8 %, hematol. remise
dosaženo 2. opakovaným D33, MRD-PCR D + 33 1,65E-03, MRD-PCR W12 1,13E-04).
Klinické potíže se projevují od 12/2009 leukopeniemi při udržovací terapii, a posléze febrilní neutropenii s obstrukčním nálezem na plicích. HR-CT plic prokazuje několik solidních ložisek infiltrace
plicního parenchymu (max. o velikosti 30 mm) a hilovou lymfadenopatií (max. 15 mm). Potenciace
antibiotické i antimykotické.terapie zůstává klinicky i na CT plic bez efektu. Thorakoskopická biopsie plic, nového ložiska na tarsu dolního víčka a vyšetření kostní dřeně vyloučila relaps základního
onemocnění a histologickým vyšetření lézí z víčka a plicní tkáně (KD bez infiltrace) prokázala diagnózu lymfomatoidní granulomatózy gr.III (LYG), angiocentrické a angiodestruktivní extranodální
lymphopropliferace, tvořené EBV pozitivními B lymfocyty s reaktivním pozadím tvořeným zejména
aktivovanými T lymfocyty. EBV viral load z víčka 106, plicní tkán 105 iniciálně.
16/4/2010 zahájena léčba dle ANHL0221 – podán 1.blok Rituximab 375mg/m 2 + cyklofosfamid
600 mg/m 2 + prednison 1mg/kg , a dále pokračováno podáním
Rituximabu á 3 týdny, celkem 6 dávek, poslední dávka aplikována 29.7.2010. Přešetření po ukončení léčby 1.PR (plicní léze: pokračující trend k regresi, 50 % redukce ložisek, mediastinální LU
do 10 mm), kompletní regrese nálezu na P horním víčku.
Pro pacienta doporučeno intenzivní sledování, kontrola klinického stavu zpočátku á 14 dní.
Udržovací terapie pro T-ALL znovu již nenasazena, ukončena 3 měsíce před dokončením pro
nutnost specifické terapie zralé B malignity.
75
LOKÁLNĚ SE PROJEVUJÍCÍ EBV-LPD U PACIENTŮ
PO TRANSPLANTACÍCH HEMATOPOETICKÝCH KMENOVÝCH BUNĚK
A TRANSPLANTACI LEDVINY
Kabíčková E., Sumerauer D.
Klinika dětské hematologie a onkologie, 2. LF UK a FN Motol, Praha
76
Prezentujeme případ tří pacientů, u kterých se v potransplantačním období objevili jasné příznaky
lymfoproliferace asociované s EBV, prokázaném v periferní krvi i v postižené tkáni.
První pacient byl od kojeneckého věku sledován pro polycystózu ledvin a ve svých šesti letech
(2002) podstoupil transplantaci ledviny. Imunosupresivní terapie byla založena na kortikoidech,
tacrolimu a následně mykofenolátu. Po půl roce se u něj objevila pozitivita EBV v periferní krvi, která ve středně vysokých hladinách (přibližně 100–300 kopií) přetrvávala po celou dobu sledování.
EBV asociovaná lymfoproliferace se projevila progredující lymfadenopatií v retroperitoneu. Histologické vyšetření v září 2009 pak prokázalo Hodgkinův lymfom – smíšenou buněčnost. Pacient byl
úspěšně léčen 8 sériemi COPP s rituximabem a je v současné době v dispenzarizaci.
Druhý pacient podstoupil HSCT nepříbuzným dárcem pro FHL v prosinci 2008. V květnu 2009 byl
pacient opakovaně hospitalizován ve zvracením a léčen zvýšením imunosupresivní terapie pro
suspektní GvHD horního GIT. Gastroskopie pro příměs natrávené krve ve zvratcích pak mimo
hojícího se vředu prokazuje 223000 kopií EBV na 10000 lidských genomických ekvivalentů v tkáni
žaludku s nižší pozitivitou v periferní krvi (přibližně 100–300 kopií). Přes nepřítomnost dalších
celkových známek EBV-LPD byl podán rituximab s následným rozpadem, dosud skrytého ložiska v oblasti patra a zároveň histologie potvrdila diagnózu DLBCL, 3. klinického stádia. Pacient
podstoupil léčbu šesti dávkami rituximabu a bloky chemoterapie podle protokolu B-NHL BFM 04.
V současné době je bez obtíží souvisejících s EBV-LPD v dispenzarizaci.
Třetí pacient byl transplantován v patnácti letech pro cALL od HLA identického sourozence v květnu 2005 a imunosuprese u něj byla vysazena po šesti měsících. V červenci 2007 byl pak pro
opakované nejasné obtíže, např. bolesti zad celkově přešetřen s nálezem zvětšeného pankreatu
s ložisky nejasné etiologie. Histologické vyšetření prokázalo lymfocytární infiltraci bez známek
relapsu a maligního onemocnění a klonality s náloží 193000 kopií EBV na 10000 lidských genomických ekvivalentů. Na počátku září byl přijat pro kolapsový stav a hematin ve zvratcích ke stabilizaci a gastroskopii, kde je zachycena zbytnělá sliznice s B lymfocyty a s obdobnou náloží EBV
jako v pankreatu. Histologie prokazuje DLBCL a následné PET vyšetření mnoholožiskový proces.
Pacient podstoupil úspěšnou léčbu rituximabem a bloky chemoterapie podle protokolu B-NHL
BFM 04 a je v současnosti bez větších obtíží v dispenzární péči.
NEUROLOGICKÉ A PLICNÍ PŘÍZNAKY EBV-LPD U 3 PACIENTŮ
PO TRANSPLANTACI HEMATOPOETICKÝCH KMENOVÝCH BUNĚK
Kouba M.
Ústav hematologie a krevní transfúze, Praha
Prezentujeme tři pacienty, u kterých se v potransplatačním sledování projevili příznaky afekce
CNS a plic (pleurální výpotky) v souvislosti s detekcí EBV v daném materiálu a nízkou kvantitou
v periferní krvi. U všech tří pak došlo po podání rituximabu k ústupu klinických obtíží.
První pacientka byla v 58 letech transplantovaná od rodinného dárce pro AML/MDS-RAEB-t.
55 dní po HSCT krátce po vysazení kortikoidů při imunosupresivní terapii cyklosporinem A a tacrolimem se rozvinul otok krku a deset dní poté se vyvinula abulie a tremor. Zároveň stoupla pozitivita
EBV DNA v periferní krvi postupně na 160 kopií na 10000 lidských genomických ekvivalentů a zároveň byla zjištěna pozitivita v likvoru (11300/ml). Po podání jedné dávky rituximabu D+67 došlo
k vymizení EBV nálože a ústupu klinických příznaků.
Druhá pacientka byla transplantována v 39 letech neshodným dárcem pro AML. Kolem D+50
po HSCT se rozvinul soporózní stav s průkazem herpesviru elektronovou mikroskopií a vzestupem
EBV nálože v periferní krvi (s maximem 101 kopií EBV na 10000 lidských genomických ekvivalentů). Následně se vyvinul fluidothorax s nutností drenáže výpotku a detekcí EBV i v tomto materiálu
(10000/ml). Po podání rituximabu D+71 a D+81 došlo k ústupu klinických obtíží.
Třetí pacient byl podstoupil HSCT v 25 letech pro AML/MDS od rodinného dárce v červenci 2008.
58 dní po HSCT se objevili horečky nejasné etiologie. Týden po té se objevují příznaky serózní
meningitidy s průkazem EBV v likvoru (31200/ml) i v periferní krvi (10013 kopií EBV na 10000 lidských genomických ekvivalentů). Rituximab byl podán D+63 a D+70 s rychlým ústupem klinických
příznaků. Pacient bohužel 448 dní po HSCT zemřel na komplikace DLI podaném pro počínající
relaps základního onemocnění.
77
GENERALIZOVANÁ EBV-LPD PO ALOGENNÍ HSCT S VYPLAVOVÁNÍM
PATOLOGICKÝCH B LYMFOCYTŮ DO PERIFERNÍ KRVE
Hubáček P. (1, 2)
1 – Klinika dětské hematologie a onkologie 2. LF UK a FN Motol, 2 – Ústav lékařské mikrobiologie 2. LF UK a LF
Motol, Praha
78
Prezentujeme případy pěti dětských pacientů transplantovaných v letech 2002 až 2010, u kterých
jsme v potransplantačním období (medián 63 dní po HSCT, rozmezí 49–88) detekovali vysokou
nálož EBV DNA (medián 8840 kopií EBV na 10000 lidských genomických ekvivalentů; rozmezí
1072–22072). Proliferaci jsme také potvrdili detekcí nezralých patologických forem B lymfocytů
v periferní krvi pomocí průtokové cytometrie. U všech pacientů jsme podali rituximab s rychlým poklesem a následnou negativizací EBV kvantity v periferní krvi. Všichni s výjimkou jednoho pacienta
zemřelého dva roky po HSCT s příznaky respiračního selhání pravděpodobně myotické etiologie,
jsou i nadále v naší dispenzární péči.
79
LÉKAŘSKÁ SEKCE – POSTERY
P-01
JE LÉČBA DĚTSKÉ MONOCYTÁRNÍ LEUKÉMIE PROBLEMATIČTĚJŠÍ
NEŽ DĚTSKÉ MYELOIDNÍ LEUKÉMIE JINÝCH PODTYPŮ?
80
Vávra V. (1), Smíšek P. (1), Šrámková L. (1), Sedláček P. (1), Keslová P. (1), Suková M. (1), Procházková D. (2),
Timr P. (3), Blažek B. (4), Mihál V. (5), Černá Z. (6), Štěrba J. (7), Hak J. (8), Starý J. (1)
1 – Klinika dětské hematologie a onkologie UK 2.LF a FN Motol, Praha; 2 – Dětská klinika, Masarykova
nemocnice Ústí nad Labem a.s.; 3 – Dětská klinika Nemocnice České Budějovice, a.s.; 4 – Dětská klinika FN
Ostrava; 5 – Dětská klinika LF UP FN Olomouc; 6 – Dětská klinika FN Plzeň; 7 – Klinika dětské onkologie FN
Brno; 8 – Dětská klinika FN Hradec Králové
Úvod: Podtyp akutní monocytární leukémie (AMoL) činí asi 20 % dětských AML. Vyskytuje častěji
u menších dětí, nezřídka s extramedulární formou při diagnose, blasty jsou pozitivní NE, kterou
blokuje NaF, cytometricky ji charakterisují CD13,14,15,33,65 +fenotypové znaky. Molekulárně geneticky je častá přestavba MLL genu. Frekventní jsou fusní geny MLL/AF9, MLL/AF10 a další.
Udává se rovněž častý výskyt klinicky závažné koagulopatie při manifestaci choroby.
Podle klinických zkušeností našeho pracoviště si klademe otázku, není-li osud dětí s AMoL horší
než celé skupiny dětských AML a její rizikové podskupiny (jak ji definují AML BFM protokoly.
Metodika: O roku l998 jsme na našem pracovišti léčili 131 dětí podle protokolů AML BFM 98
a AML BFM 2004. AMol se v těchto 2 skupinách pacientů vyskytovala ve 17 % resp. 23 %. Průměrný věk dítěte při dg. byl 3 roky 3 měsíce.
Podle protokolu AML BFM 98 bylo léčeno 12 dětí s AML-M5, z toho bylo 9 chlapců , přestavba
MLL se vyskytla u 9 dětí – v 75 % ( 5x MLL/AF10, 4x MLL/AF9), FLT3/ITD bylo negativní u 11 dětí
(91,5 %). CR dosaženo v 91,ž %. Zemřelo 5 dětí (lx smrt v indukci, 2x smrt v remisi, 2x smrt v relapsu). Relapsy tvořily 18, % (2 pac.). EFS 2 y této podskupiny činil 50 %.
Podle protokolu AML BFM 2004 bylo léčeno 14 dětí s AML- M5, z toho bylo 6 chlapců, přestavba
MLL se vyskytla u 9 pacientů – v 64 % (2x MLL/AF10, 6x MLL/AF9), FLT3/ITD bylo negativní u 10
dětí tedy v 71 %. CR dosaženo v 85,7 %. Zemřelo 5 dětí ( 2x smrt v indukci, 3x smrt v relapsu).
Relapsy tvořily 25 %. EFS 2y této podskupiny činil 50 %.
Výsledky: Extramedulární postižení při diagnose se vyskytlo u 4 dětí s M5 ( tj.v 15 %)
Srovnáme-li tyto výsledky s přežitím pacientů všech subtypů, léčených podle protokolu AML BFM
98 s EFS 2y, které činí 49,5 % a 41,7 % u HR skupiny a EFS v protokolu AML BFM 2004 s EFS 2y,
které činí 65,2 % a 61,2 HR skupiny.
Závěr: Osud dětí léčených pro AML – M5 podskupinu se v protokolu BFM 98 zásadně neliší
od přežití celého souboru. V protokolu BFM 2004 se objevuje větší rozdíl jak proti přežití celého
souboru AML tak jeho HR skupiny (10–15 %). Překvapivý je i nulový výskyt pozitivity FLT3/ITD
u podskupiny dětských monocytárních leukemií. Podle našich výsledků AML-M5 není typická pro
kojence, ale průměrný věk při dg. Je nízký.Výskyt extramedulární leukemie při diagnose nepřevyšoval průměr všech podtypů AML.
Podpora projektu: podporováno grantem MZ 0 FNM 2005
P-02
VÝSLEDKY LÉČBY DĚTÍ S RELAPSEM A PRIMÁRNĚ
REZISTENTNÍ AKUTNÍ MYELOIDNÍ LEUKÉMIÍ VE STUDII
„RELAPSED AML 2001/01, 02“
Starý J. (1), Sedláček P. (1), Smíšek P. (1), Štěrba J. (2), Hrstková H. (2), Blažek B. (3), Mihál V. (4), Hak J.( 5),
Procházková D. (6), Černá Z. (7), Timr P. (8), Zemanová Z. (9), Jarošová M. (10), Oltová M. (11), Schwarz J. (12),
Mejstříková E. (1), Hrušák O. (1), Zuna J. (1), Janotová I. (1), Vodičková E. (13), Zámková A. (13), Zapletal O. (14),
Vávra V. (1), Kaspers G. J. (15)
1 – Klinika dětské hematologie a onkologie UK 2.LF a FN Motol, Praha; 2 – Klinika dětské onkologie FN Brno;
3 – Klinika dětského lékařství FN Ostrava; 4 – Dětská klinika LF UP a FN Olomouc; 5 – Dětská klinika FN Hradec
Králové; 6 – Dětská klinika IPVZ, Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem, Kajská zdravotní, a.s;. 7 – Dětská
klinika FN Plzeň; 8 – Dětské oddělení Nemocnice České Budějovice a.s.; 9 – Centrum nádorové cytogenetiky,
Ústav klinické biochemie a laboratorní diagnostiky, UK 1.LF a VFN, Praha; 10 – Hemato-onkologická klinika LF
UP a FN Olomouc; 11 – Oddělení lékařské genetiky FN Brno; 12 – ÚHKT v Praze; 13 – OKH FN Motol, Praha;
14 – OKH FN Brno; 15 – Department of Pediatric Hematology and Oncology, Amsterdam, Netherlands
Úvod: Přestože se výsledky léčby dětí s akutní myeloidní leukémií (AML) stále zlepšují, 30 % pacientů prodělá relaps leukémie a 5–10 % onemocnění je primárně rezistentních na chemoterapii.
Prognóza těchto pacientů je velmi špatná. Pediatrická leukemická centra České republiky se v období VIII/2001-III/2009 zúčastnila mezinárodní studie léčby dětí s relapsem/primárně rezistentní
AML „Relapsed AML 2001/01,02“.
Metodika: První blok léčby FLAG se skládal z fludarabinu 30 mg/m 2 x 5, cytosin arabinosidu
2 g/m 2 x 5 a G-CSF. Randomizovanou studií byl ověřován význam přidání liposomálního daunorubicinu (DaunoXome) v dávce 60 mg/m2 x 3. Pacienti s méně než 20 % blasty v kostní dřeni den +28
obdrželi druhý blok FLAG a byli indikováni k transplantaci kostní dřeně (HSCT), pacienti s více než
20 % blasty d28 byli vyřazeni ze studie. Léčebnou alternativou pro ně bylo podání gemtuzumab
ozogamicinu (Mylotarg) v dávce 7,5 mg/m 2 x 2.
Výsledky: Do studie bylo v České republice zařazeno 20 dětí, 18 s prvním relapsem AML a 2 s primárně rezistentním onemocněním, 11 chlapců a 9 děvčat. Časný relaps méně než 12 měsíců od diagnózy prodělalo 11 dětí, pozdní relaps byl diagnostikován u 7 pacientů. Podle FAB klasifikace byly
nejčastěji zastoupeny M5 (n=7) a M2 (n=6) leukémie. AML s nálezem fúzních genů AML1-ETO či
CBFβ-MYH11 mělo 7 (35 %) dětí, přestavbu MLL genu 6 (30 %) pacientů.
Dva pacienti zemřeli časnou smrtí, 6 bylo non-responderů, 12 (60 %) dosáhlo remise, 11 z nich
podstoupilo alogenní transplantaci kostní dřeně (v 10 případech od nepříbuzného dárce), dvě
děti zemřely na komplikace extenzivní chronické GVH nemoci, 8 pacientů prodělalo další relaps
(2 před a 6 po HSCT). Tři pacienti podstoupili dvě nepříbuzné HSCT. Celkem žije 6 (30 %) dětí
(4 v druhé remisi a dvě v třetí). Ze 13 pacientů s primárně rezistentní AML/časným relapsem žijí
4 (31 %), ze 7 pacientů s pozdním relapsem 2 (29 %). Léčbu Mylotargem absolvovalo 6 dětí (3 nonrespondeři na FLAG neúspěšně, třem dětem s relapsem po HSCT umožnil podstoupit druhou
transplantaci). 5letý EFS/0S je 17 %/32 %.
Závěr: Naše výsledky jsou srovnatelné s celkovými výsledky studie (z 495 pacientů dosáhlo remise 62 % a 4letý OS je 33 %). Blok DaunoXome – FLAG dosáhl účinnější redukce blastů a vyššího
procenta remisí než FLAG. V plánované studii „Relapsed AML 2009“ je ke dvěma blokům DaunoXome-FLAG/FLAG přidán Mylotarg formou randomizované studie za účelem zvýšení úspěšnosti
v dosažení remise a zlepšení její kvality.
Podpora projektu: Studie byla částečně podpořena výzkumným záměrem MSM0021620813
81
P-03
CD133+ BUŇKY (NÁDOROVÉ KMENOVÉ BUŇKY) V NÁDORECH
DĚTSKÉHO VĚKU – PILOTNÍ STUDIE
Eckschlager T. (1), Ashraf M. (1), Moravcová L. (1), Kodetová D. (2)
1 – Klinika dětské hematologie a onkologie; 2 – Ústav patologie a molekulární mediciny, UK 2.LF a FN Motol,
Praha
82
Úvod: Kmenové nádorové buňky (CSC) jsou subpopulací nádorových buněk odpovědnou za vznik
a průběh onemocnění [Kell SE et al: PLoS ONE 2010; 5: e10035]. Experimentální studie ukazují,
že tyto buňky jsou již v malém množství schopny přenést nádor při transplantaci imunodeficitním
myším [Mizrak D et al: J Pathol 2008; 214: 3] a jsou rezistentnější k cytostatikům [Vangipuram SD
et al: Pediatr Blood Cancer. 2010;54:361; Jiang X et al: BMC Cancer. 2010 Mar 26;10:116]. U většiny lidských nádorů se jedná o buňky nesoucí na svém povrchu antigen CD133 [Neuzil J et al:
Biochem Biophys Res Commun 2007; 355:85].
Cílem naší práce bylo získat údaje o výskytu CD133+ buněk v nádorech dětského věku a o jejich
možném prognostickém významu.
Metodika: Zastoupení CD133+ buněk v homogenátech nádorové tkáně jsme zjišťovali průtokovou cytometrií za použití protilátky anti CD133/2 PE (Miltenyi Biotec GmbH, Bergisch Gladbach,
SRN). Vyšetřili jsme 24 nádorů (5 mozkových nádorů, 6 sarkomů měkkých tkání, 4 neuroblastomy,
2 hepatoblastomy, po jednom nefroblastomu, mesoblastickém nefromu, osteosarkomu, Ewingovu
sarkomu, nazofaryngeálním karcinomu, histiocytoze z Langerhansových buněk, teratomu s maligní složkou).
Výsledky: Průměrná hodnota zastoupení CD133+ buněk byla 2,16; s.d. = 3,7 rozmezí 0,3–19.
Nejvyšší podíl CD133+ buněk obsahovaly rhabdomyosarkomy (průměr 4,42; s.d. = 6,68; p< 0,05).
Pouze rhabdomyosarkomy a teratom s nádorem z buněk žloutkového váčku měly více než 2 %
CD133+ buněk. Nenalezli jsme signifikantní vztah k probíhající léčbě ani ke klinickému stadiu.
Naše první výsledky ukazují, že zastoupení CD133+ buněk v nádorech se významně liší u jednotlivých histologických typů, ale kolísá i v rámci jednotlivých nádorů- u rhabdomyosarkomu
0,4 %–19 %. Informace o zastoupení CD133+ buněk může být významným prognostickým nebo
prediktivním znakem [Tong Q-S et al: World J Pediatr 2008; 4:58]. Nevyřešená zůstává celá řada
otázek jako je specificita markerů CSC, jejich ovlivnění zevním prostředím (v různých mediích prokazujeme v nádorových buněčných liniích odlišné množství CD133+ buněk, v hypoxii se zmnožují
CD133+ buňky) a změny po předchozí protinádorové léčbě.
Závěr: V nádorech dětského věku prokazujeme buňky exprimující antigen CD133, které jsou považovány u většiny nádorů za CSC. Jejich zastoupení kolísá, nejvíce jsme jich nalezli u rhabdomyosarkomů.
Podpora projektu: Práce vznikla za finanční podpory GAČR, grant č. P301/10/0356.
P-04
PROTILÁTKOVÉ „ARRAYS“ ODHALUJÍCÍ NOVÉ PROGNOSTICKÉ
ZNAKY DĚTSKÝCH AKUTNÍCH LEUKEMIÍ
Kanderová V. (1), Kalina T. (1), Stuchlý J. (1), Černá D. (1), Fišer K. (1), Hrušák O. (1), Slåstad H. (2), Wu W. (2), De
Souza Goulart L. F. (2), de la Rosa Carrillo D. (2), Holm A. (2), Lund-Johansen F. (2)
1 – KDHO UK 2.LF a FN Motol, CLIP – Cytometrie, Praha, ČR; 2 – Rikshospitalet Medical Center and the
University of Oslo, Norway
Úvod: Hledání nových prognostických znaků a sledování molekulárních mechanismů intracelulárních signálních drah pomůže najít pacientům takovou terapii, která má co nejvyšší léčebný
efekt při co nejmenších komplikacích léčby. Analýza proteomu (široké škály buněčných proteinů)
může potenciálně přinést důležitější informace o buněčném chování a účincích léčby než expresní
profilování traskriptomu (mRNA).
V předkládaném projektu vytváříme, testujeme a validujeme protilátkové „arrays“, pomocí kterých
můžeme sledovat změny v expresi buněčných proteinů, které mohou asociovat s klinickými charakteristikami či s účinností léčby dětské akutní leukemie.
Metodika: Proteiny z buněčných membrán, cytoplazmatické proteiny, proteiny organel a jaderné
proteiny jsou označeny nízkomolekulární značkou (biotinem) a rozděleny pomocí size-exclusion
chromatografie na 24 hmotnostních frakcí. Tyto frakce jsou následně smíchány se suspenzí kuliček, která obsahuje až 1700 protilátek proti různým buněčným proteinům. Kuličky s navázaným
komplexem protilátka-detekovaný protein jsou změřeny 6barevným průtokovým cytometrem a získaná data pak poskytují komplexní informace o expresi proteinů, jejich subcelulární lokalizaci
a protein-protein interakcích [Wu et al., Mol Cell Proteomics, 2008].
Výsledky: Sledujeme expresi proteinů v buňkách periferní krve, v dobře charakterizovaných leukemických liniích (n=12) a v primárních vzorcích dětské akutní leukemie. Otestovali jsme 4 protilátkové arrays (celkem 1296 cílů s velmi dobrou senzitivitou a specifitou), kterými jsme schopni získat
reproducibilní a „dose-dependent“ data o proteinové expresi a jejích změnách při stimulaci buněk
klinicky používanými terapeutiky.
Závěr: Sledování širokého proteinového profilu otevírá nové možnosti k lepšímu pochopení signálních drah odpovědi na léčbu a biologie dětských leukemií.
Podpora projektu: Norway Grants and EEA Grants (#A/CZ0046/2/0008), IGA (#NS/10473-3) a #VZ
MSMT 0021620813.
83
P-05
ADAPTOROVÝ PROTEIN NTAL ZVYŠUJE ÚČINEK KORTIKOIDŮ
U T-ALL A POTENCUJE SIGNALIZACI PŘES T-BUNĚČNÝ RECEPTOR
Švojgr K. (1, 2), Kalina T. (1, 2), Kanderová V. (1, 2), Brdička T. (3), Kačerová T. (3), Starý J. (2) Zuna J. (1, 2)
1 – CLIP, Childhood Leukaemia Investigation Prague; 2 – Klinika dětské hematologie a onkologie, UK 2. LF a FN
Motol, Praha; 3 – Ústav molekulární genetiky, Akademie věd, Praha
84
Úvod: U T-lymfocytární leukémie (T-ALL) je signalizace přes T-buněčný receptor (TCR) důležitým
leukemogenním mechanismem. Adaptorové proteiny (LAT a NTAL) jsou signalizační molekuly,
které zajišťují přenos signálu z TCR do jádra. LAT je nezbytný pro vývoj a funkci T-lymfocytu, NTAL
se od něj liší pouze absencí vazebného místo pro PLCgama. V naší práci jsme analyzovali vliv
molekul LAT a NTAL na biologii T-ALL.
Metodika: U 39 diagnostických vzorků T-ALL jsme analyzovali expresi LAT a NTAL metodou qRTPCR. K in-vitro experimentům jsme použili linii T-buněčné leukémie Jurkat (Jurkat/wt) a Jurkat linii,
do které byl stabilně vnesen NTAL konstrukt (Jurkat/NTAL+). K in-vitro experimentům byl použit
1mM methylprednisolon, TCR byl stimulován protilátkou C305, kináza ERK byla inhibována 10uM
UO126. Apoptózu, stav fosforylace a expresi klíčových signalizačních molekul jsme stanovili průtokovou cytometrií a metodou qRT-PCR. Pomocí proteinové array jsme analyzovali 1152 proteinů.
Výsledky: Na pacientských vzorcích jsme prokázali, že blasty pacientů s T-ALL příznivě odpovídající na iniciální léčbu prednisonem mají vyšší expresi NTAL než blasty pacientů, kteří odpoví
špatně (p=0,028); mezi skupinami není rozdíl v expresi LAT (p>0,9). Toto pozorování jsme potvrdili
v in-vitro experimentu – po 48hod inkubaci buněčných linií s methylprednisolonem přežívá více
Jurkat/wt buněk (31 %) než Jurkat/NTAL+ (11 %) (p<0,05). Obdobně po stimulaci TCR protilátkou
C305 po 24hod přežívá 63 % Jurkat/wt a pouze 27 % Jurkat/NTAL+ buněk (p<0,05). Pět minut
po stimulaci TCR mají Jurkat/NTAL+ buňky 2,5 krát vyšší hladinu fosforylovaného ERK než Jurkat/wt (p<0,05) a po 24hod více exprimují aktivační marker CD69 (90,5 % vs. 77,4 %; (p<0,05)).
Hladina fosfo JNK a p38 se nemění. Při použití ERK inhibitoru OU126 dochází k téměř kompletní
zástavě apoptózy – po 24hod inkubaci linií s C305 a UO126 zárověň přežívá 95 % Jurkat/wt a 87 %
Jurkat/NTAL+ buněk. První výsledky z proteinových array naznačují dysregulaci Ca – NFAT dráhy
v průběhu C305 indukované apoptózy (nižší exprese u Jurkat/NTAL+) a dysregulaci proteinů, které
ovlivňují glukokortikoidní receptor.
Závěr: U T-ALL působí NTAL pravděpodobně jako tumor-supresor, potencuje apoptotický účinek
kortikoidů na maligní lymfocyt. Zvyšuje signalizaci maligního lymfocytu cestou zvýšené fosforylace ERK a to vede k vyšší apoptóze po stimulaci TCR. Proteinové array ukazují na intracelulární
pochody zodpovědné za tento děj.
Podpora projektu: MSMT NPV 2B06064 a MSMT VZ MSM0021620813
P-06
PROBLEMATIKA ODBĚRŮ PERIFERNÍCH HEMATOPOETICKÝCH
KMENOVÝCH BUNĚK U DĚTÍ S HMOTNOSTÍ DO 15 KG –
ZKUŠENOSTI KDHO FN MOTOL
Sumerauer D. (1), Eckschlager T. (1), Kalina T. (1,2), Mejstříková E. (1, 2), Kabíčková E. (1), Rahmatová Š. (3),
Starý J. (1)
1 – Klinika dětské hematologie a onkologie UK 2. LF a FN Motol, Praha; 2 – CLIP (Childhood Leukaemia
Investigation Prague); 3 – Ústav hematologie a krevní transfúze, Praha
Úvod: Odběr a zpracování štěpu periferních hematopoetických kmenových buněk (PBSC) u dětí
s velmi nízkou tělesnou hmotností je zatížen specifickými problémy spojenými s možnými hemodynamickými změnami při zahájení a v průběhu leukaferézy, zvýšenou citlivostí k antikoagulační
terapii, možnou hypotermií, změnám ve vnitřním prostředí a v neposlední řadě s volbou žilního
přístupu.
Metodika: Ve sdělení popisujeme zkušenosti s odběry PBSC u dětí s hmotností do 15 kg na Klinice dětské hematologie a onkologie FN Motol v období 5 let. Celkem jsme provedli 296 odběrů
PBSC u dětí a adolescentů, z nich 41 (13,8 %) u 24 dětí s tělesnou hmotností 15 kg a méně (medián
12.5 kg; rozmezí 8–14.7 kg). Pacienti byli léčeni pro různé solidní nádory dětského věku (neuroblastom 13x, Ewing sa./PNET 3x, nefroblastom 3x, GCT 2x, retinoblastom 1x, meduloblastom 1x,
NHL 1x). Hematopoetické kmenové buňky jsme mobilizovali z kostní dřeně pomocí podkožní aplikace G-CSF v dávce 5–16 µg/kg/den po podání chemoterapie náležející konkrétnímu nádorovému
onemocnění. Celkem u 13 dětí jsme k aferéze využili stávající permanentní dvoucestný Broviacův
katetr, u 11 dětí jsme použili nový, dočasný většinou dialyzační katetr zavedený do femorální,
případně podklíčkové žíly. Všechny odběry byly prováděny na separátoru COBE Spectra. U všech
pacientů jsme separační set předplnili erymasou. U většiny pacientů jsme následně provedli velkoobjemovou separaci PBSC odpovídající 4–6 celkovým objemům krve. Jako antikoagulans používáme citrátový roztok (ACD-A) v poměru 1 : 24 k průtoku krve a heparin. V průběhu separace
nepoužíváme u dětí žádnou formu sedace, po celou dobu aferézy je dítě doprovázeno rodičem.
Výsledky: U všech pacientů jsme získali štěp autologních PBSC požadovaných kvalit, průměrné
výtěžky jaderných buněk (NC), CD34+ progenitorů a kolonií CFU-GM v souboru jsou NC 13.4 x
10(8)/kg (rozmezí 3.7–25), CD34+ bb. 8.2 x 10(6)/kg (rozmezí 2.1–24.2) a CFU-GM 167.8 x 10(4)/
kg (rozmezí 24.7–1478.0). Všechny aferézy děti dobře tolerovaly, nezaznamenali jsme závažnější
cirkulační problémy ani krvácivé případně jiné komplikace.
Závěr: Leukaferézou lze štěp bezpečně získat u dětí s hmotností > 6 kg, u menších nadále doporučujeme odběr kostní dřeně.
Podpora projektu: výzkumným záměrem MZOFNM2005
85
P-07
G-CSF MOBILIZATION IN MINOR SIBLING DONORS – ONE CENTER
EXPERIENCE
A. Dzurenkova (1), S. Sufliarska (1), I. Bodova (1), P. Svec (2), J. Martinka (3), J. Horakova (1)
1 – Bone Marrow Transplantation Unit, University Children´s Hospital, Bratislava, Slovakia; 2 – Department of
Hemato-oncology, University Children´s Hospital, Bratislava, Slovakia; 3 – Department of Haematology and
Transfusiology, University Hospital, Bratislava, Slovakia
86
Introduction: Peripheral blood stem cells are one of possible sources for heamatopoietic stem
cells transplantation (HSCT). The aim of this retrospective study was to analyze the feasibility of
mobilization and harvest of peripheral blood hematopoietic stem cells in minor sibling donors and
to evaluate long-term safety of the use of growth factors in our cohort of sibling donors in 15 years
long period of HSCT at Bone Marrow Transplantation Unit at University Children´s Hospital in
Bratislava, Slovakia.
Methods: We performed a retrospective analysis of 38 consecutive minor sibling donors, who donate PBSC in 15 years period, from 1995 to 2010. Statistical analysis was done using XL Statistics
and Microsoft Excel.
Results: 38 childhood donors (24 boys and 14 girls) from 3 to 18 years were mobilized with granulocyte colony-stimulating factor (figrastim 34 donors, lenograstim 4 donors) and were given
5–10 µg/kg/day subcutaneously once daily in the afternoon. After 3–5 days, all but three donors
subsequently underwent one single leukapheresis with a sufficient number of stem cells obtained, using a continous flow Cobe Spectra blood separator. Central venous access was required
for collection in 25 donors. Growth factor administration, central venous catheter insertion and
leukapheresis were well tolerated with no severe adverse events reported. Out of all 2 underwent
second stimulation and harvest, because of relaps of dissease of sibling recipient after first transplantation, without complications with good amount of cells. An informed consent of the donors
parents was required before the beginning of mobilization and no other authority outside the family
and hospital was appointed to determine about the donation. Slovak Republic Legislature allows
under certain circumstances tissue donation in minors. In fiveteen years there were no serious late
side effects occured in our donors cohort.
Conclusion: Our results indicate that peripheral blood hematopoietic cell mobilization and harvest
is an uneventful and safe procedure for healthy minor sibling donors, that results in sufficient number of stem cells collected for transplantation. Long-term follow-up of the minor donors is never
the less necessary to obtain relevant data about possible late side effects, still so scarce in the
literature.
P-08
BROWN TUMOR PACIENTKY S KARCINÓMOM PRIŠTÍTNEHO
TELIESKA
Bician P. (1), Stančoková T. (1), Mesár P. (1), Novotný J. (2), Bieliková S. (3), Fabiánová M. (3), Mikšíková I. (4),
Menšíková J. (5)
1 – Klinika pediatrickej onkológie a hematológie DFNsP Banská Bystrica; 2 – Detská chirurgia DFNsP Banská
Bystrica; 3 – II. Detská klinika SZU DFNsP Banská Bystrica; 4 – Inštitút nukleárnej a molekulárnej medicíny
Banská Bystrica; 4 – Martinské bioptické centrum Banská Bystrica
Úvod: Brown tumor je vzácna obrovskobunová ložisková lézia, ktorá vzniká u niektorých pacientov
s hyperparatyreoidizmom účinkom parathormónu na kostné tkanivo. Primárny karcinóm prištítneho telieska je zriedkavou príčinou primárneho hyperparathyroidizmu, ktorého celková incidencia
je popisovaná u jedného z 1000 obyvateľov. Karcinóm prištítneho telieska tvorí 1 % príčin primárneho hyperparatyreoidizmu. Ochorenie môže vznikať v každom veku, najčastejšie u osôb starších
ako 50 rokov, je 3 x častejšie u žien.
Metodika: Prezentujeme zriedkavý prípad 18ročnej pacientky s mnohopočetnými hnedými tumormi skeletu s hyperparatyreoidizmom zapríčeným karcinómom prištítneho telieska.
Výsledky: Pacientke bola vykonaná ľavostranná paratyreoidektómia.
Závěr: Vďaka súčasnému zlepšeniu analytických techník sa stanoví diagnóza hyperparatyreoidizmu v zvyčajne asymptomatickom štádiu, preto výskyt pokročilých kostných lézií je zriedkavý.
Liečbou voľby kostných lézií je paratyreoidektómia.
87
P-09
IZOLOVANÁ TĚŽKÁ TROMBOCYTOPENIE PŘEDCHÁZEJÍCÍ ROZVOJI
TROMBOTICKÉ TROMBOCYTOPENICKÉ PURPURY
Sulovská L. (1), Pospíšilová D. (1), Hrachovinová I. (2), Flögelová H. (1), Novák Z. (1), Stejskalová I. (1)
1 – Dětská klinika, Fakultní nemocnice Olomouc; 2 – Referenční laboratoř pro koagulaci, Ústav hematologie
a krevní transfuze, Praha
88
Úvod: Trombotická trombocytopenická purpura (TTP, sy Moschowitze) se u dětí vyskytuje vzácně.
K diagnostických kritériím patří přítomnost trombocytopenie, mikroangiopatické hemolytické anémie, renálního postižení a neurologických symptomů od bolestí hlavy až po koma.
Na případu 18leté pacientky poukazujeme na neobvyklou manifestaci TTP v podobě atak izolované trombocytopenie s následným rozvojem hemolytické anémie bez dalších doprovodných příznaků. K rozvoji jasného klinického a laboratorního obrazu TTP došlo až při 3. atace trombocytopenie.
Metodika: –
Výsledky: Popis případu: Osmnáctiletá dívka byla přijata pro recidivu trombocytopenie s hodnotou trombocytů 8x109/l. Při předchozích dvou atakách trombocytopenie bylo po podání vysokých
dávek imunoglobulinů a kortikoidů dosaženo remise onemocnění v trvání 6 měsíců. Při třetí atace těžké trombocytopenie se postupně rozvíjela hemolytická anémie, intravaskulární hemolýza
a renální insuficience. V nátěru periferní krve byly nalezeny schistocyty, aktivita metaloproteázy
ADAMTS 13 byla pod 1 % a vysoký titr autoprotilátek (71 %). Byla indikována výměnná plazmaferéza a léčba methylprednisolonem. Vzhledem k přetrvávající zvýšené hladině laktátdehydrogenázy
byly do léčby zařazeny 4 aplikace vinkristinu a později 4 dávky rituximabu. Léčba byla komplikovaná opakovanými těžkými alergickými reakcemi na plazmu a na rituximab. Po třech měsících se
podařilo dosáhnout remise onemocnění s vymizením autoprotilátek proti ADAMTS 13.
Závěr: TTP je onemocnění se závažným průběhem a prognóza pacientů zůstává nadále nejistá.
U každé trombocytopenie provázené mírnou anémií je nutno uvažovat v diferenciální diagnostice
o možnosti TTP i v pediatrii. Zavedení výměnných plazmaferéz do léčby významně zvýšilo přežití
pacientů. U pacientky vedlo k navození remise teprve podání rituximabu, které se zdá být slibnou
perspektivou v léčbě tohoto onemocnění. Riziko relapsu je podle nejnovějších studií vyšší, pokud
iniciální hladina ADAMTS 13 je snížena pod 10 procent. Naše pacientka musí být proto velmi pečlivě sledována, teoretické riziko relapsu je vysoké.
P-10
HAIMA CZ – POSLÁNÍ A CÍLE
Reichlová V. el. al.
Haima CZ, Klinika dětské hematologie a onkologie, FN Motol, Praha
Úvod: Haima CZ byla založená v roce 1991 jako neziskové občanské sdružení. Ustavujícími
členy byl Prof. MUDr. Jan Starý, CSc., MUDr. Vladimír Komrska, CSc., MUDr. Ivana Hadačová
a PhDr. Věra Reichlová.
Metodika: Haima CZ je občanské sdružení, které na bázi dobrovolnosti sdružuje občany bez
rozdílu věku, národnosti, víry či profese k aktivní pomoci dětem, které jsou onkologicky nemocné,
a jejich rodinám.
Výsledky: Poslání a cíle Haimy CZ:
Vedení dítěte a jeho rodiny celým průběhem nemoci až k plnému zapojení do běžného života.
Pomoc lékařskému pracovišti v zabezpečení diagnostických a léčebných pomůcek, přístrojů a zařízení.
Podpora institucí a organizací podílejících se na léčení hematologických onemocnění, pomoc registrům dárců kostní dřeně a Bance pupečníkové krve.
Spolupráce s Ministerstvem zdravotnictví a s humanitárními organizacemi ČR.
Připomínkování nově vznikajících a novelizovaných legislativních norem.
Právní rady a pomoc rodinám nemocných dětí.
Publikační a informativní činnost.
Naplnění volného času dětí na oddělení.
Realizace rekondiční pobytů děti procházející dlouhodobou rekonvalescencí.
Haima CZ také:
Ve spolupráci s KDHO zřídila a sponzorsky hradí místo psychologa na oddělení.
Iniciovala vznik ubytovny pro rodiče hospitalizovaných dětí.
Iniciovala vznik Českého registru dárců krvetvorných buněk.
Vybavuje lůžkové části účelným nadstandardem.
A mnohé další.
Závěr: Haima CZ je občanské sdružení, které aktivně pomáhá dětem, které jsou onkologicky
nemocné, a jejich rodinám.
Podpora projektu: Podporováno grantem MZ 0 FNM 2005.
89
P-11
MUTACE RIBOSOMÁLNÍCH PROTEINŮ U PACIENTŮ
S DIAMONDOVOU-BLACKFANOVOU ANÉMIÍ V ČESKÉ REPUBLICE
Pospíšilová D. (1), Ludíková B. (1), Čmejlová J. (2), Starý J. (3), Hak J. (4), Blatný J. (5), Čmejla R. (2)
1 – Dětská klinika LF UP a FN v Olomouci; 2 – Ústav hematologie a krevní transfúze, Praha; 3 – Klinika dětské
hematologie a onkologie UK 2. LF a FN Motol, Praha; 4 – Dětská klinika LF UK a FN, Hradec Králové; 5 – Klinika
dětské onkologie FN Brno
90
Úvod: Diamondova-Blackfanova anémie (DBA) je vrozená aplázie erytropoezy, která je diagnostikována obvykle v kojeneckém věku. Asi u 40 % pacientů je onemocnění spojeno s výskytem
vrozených anomálií (palce na horních končetinách, srdce, ledviny a j.) U 25 % pacientů s DBA
byly nalezeny mutace ribosomálního proteinu RPS19, později byly u malé části pacientů nalezeny
mutace genů jiných proteinů malé ribosomální podjednotky – RPS17 and RPS24. V roce 2008 byly
nalezeny mutace v dalších proteinech velké ribosomální podjednotky: RPL5, RPL11 and RPL35a,
nejnověji potom mutace malé ribosomální podjednotky: RPS 10 a RPS 26.
Metodika: 32 pacientů s DBA diagnostikovaných v České republice bylo vyšetřeno na přítomnost
mutací ribosomálních proteinů bylo vyšetřeno celkem všech Všechny exony a rozhraní exonů-intron byly sekvenovány na genomické úrovni.
Výsledky: Mutace genu kódujícího RPS 10 nebyly u pacientů registru nalezeny, zatímco mutace
genu kódujícího RPS 26 byly nalezeny u 4 u pacientů (13 %). Dvě mutace lokalizované v exonu
1 postihují oblast start-codonu a způsobují záměnu methioninu za leucin (c.1A>C) nebo isoleucin (c.3G>A). Bodová mutace v exonu 3 (c.231T>G) vede k záměnš cysteinu 77 s tryptophanem,
aminokyselinou, která není v RPS26 obsazena. Poslední mutace postihuje splicingové akceprorové místo intronu 1 (c.4-1G>A), pravděpodobně zabraňuje správnému sestřihu mRNA. Na rozdíl
od pacientů s RPL5 mutací, u kterých se vyskytují anomálie palce, byly u 2 pacientů s mutací RPS
26 popsány anomálie žeber a obratlů (Klippel-Feilův syndrom). Pouze u jediného pacienta byla
popsána parciální odpověď na podávání kortikoidů, v současné době jsou však všichni 4 pacienti
závislí na podávání transfúzí.
Závěr: Mutace RPS 6 byly nalezeny u 4 (13 %) pacientů s DBA českém registru a jsou tak třetí
nejčastější mutací RP u pacientů s DBA v České republice po mtaci RPS19 a RPL5. Jedna mutace
již byla popsána, ve třech ostatních případech se jedná o nové dosud nepopsané mutace. Všichni
pacienti jsou závislí na transfúzích. Dva pacienti mají anomálie obratlů a žeber, jiné anomálie
nebyly nalezeny. Celkový počet pacientů s mutací v českém registru pacientů dosáhl nyní 70 %.
Podpora projektu: Práce byla podporována výzkumným záměrem MSM 6198959205 a grantem
IGA MZ 00023736.
P-12
NÁDORY MALÉ PÁNVE U DĚTÍ A ADOLESCENTŮ
Bajčiová V. (1), Skotáková J. (2), Múdry P. (1)
1 – Klinika dětské onkologie, LF MU a FN Brno; 2 – Klinika dětské radiologie LF MU a FN Brno
Úvod: Nádory malé pánve představují heterogenní skupinu nádorů s obtížnou diagnostikou a širokou diferenciální diagnostikou. Složitá anatomie malé pánve je příčinou širokého spektra maligních
i benigních nádorů a rovněž má svůj podíl na často pozdním rozpoznání nádoru.
Metodika: Autoři prezentují retrospektivní analýzu 122 pacientů ve věku 0–24 let léčených na KDO
FN Brno s primárním nádorem vyrůstajícím v oblasti malé pánve v časovém období 1998 – 08/2010
(72 nádorů ovarií, 18 nádorů sakro-kokcygeálně, 13 nádorů retroperitonea, 8 nádorů močového
měchýře, 2 nádory střeva, 6 nádorů LU, 3 nádory děložního čípku, 18 nádorů pánevní stěny –
12 kostních sarkomů a 6 sarkomů měkkých tkání). Věková struktura se lišila v závislosti na lokalizaci a typu nádoru. Většina maligních nádorů byla diagnostikována již v lokálně pokročilém/
metastatickém stadiu.
Výsledky: Výsledky přežívání souboru pacientů závisí od primární lokalizace nádoru, histologickém typu nádoru, rozsahu nemoci v čase diagnózy a věku pacienta. Excelentní přežívání bylo dosaženo u nádorů ovarií a sakro-kokcygeální lokalizaci. Nejhorší výsledky jsou ve skupině pacientů
se sarkomy pánevní stěny – u sarkomů kostí 58 % mortalita, u sarkomů měkkých tkání přežívá
pouze 44 % pacientů.
Závěr: Nádory malé pánve představují problematickou diagnostickou skupinu v dětské onkologii.
Jednou z příčin pozdní diagnostiky, zvláště u adolescentů se sarkomy pánevní stěny, je fakt, že
primární diagnostika je prováděna na neonkologickém pracovišti ( ortopedie, gynekologie, urologie, gastroenterologie), na nádor se nemyslí a pacient je odeslán na onkologické pracoviště již
s pokročilým onemocněním. Mezioborová spolupráce je proto nevyhnutná.
91
P-13
STANDARDIZACE 8BAREVNÉ PRŮTOKOVÉ CYTOMETRIE PRO
DIAGNOSTIKU HEMATOLOGICKÝCH MALIGNIT V RÁMCI PROJEKTU
EUROFLOW, VÝZNAM PRO DIAGNOSTIKU V DĚTSKÉM VĚKU
92
Mejstříková E. (1), Kalina T. (1), Hrušák O. (1), Lhermitte L. (2), Lecrevisse Q.(3), Vincent van der Velden (4),
Bottcher S. (5), Lucio P. (6), Alita van der Sluis-Geling (7), Cullen M. (8), Szcepanski T. (9), Fišer K. (1),
Reiterová M. (1), Slámová L. (1), Mužíková K.(1), Orfao A. (3), Jacques van Dongen (4)
1 – Klinika dětské hematologie a onkologie UK 2.LF a FN Motol, Praha; 2 – Department of Hematology, Hôpital
Necker, University of Paris Descartes, AP-HP, Paris, FR; 3 – Department of Medicine, Cancer Research Centre
(IBMCC-CSIC-USAL) and Cytometry Service, University of Salamanca, Salamanca, ES; 4 – Department of
Immunology, Erasmus MC, University Medical Center, Rotterdam, NL; 5 – Medical Clinic II, University Medical
Center Schleswig-Holstein,Campus Kiel, Kiel, DE; 6 – Department of Hematology, Instituto Portugues de
Oncologia , Lisbon, PT; 7 – Dutch Childhood Oncology Group, The Hague, NL; 8 – St. James’s University
Hospital, Leeds, UK; 9 – Department of Pediatric Hematology and Oncology, Medical University of Silesia,
Zabrze, PL
Úvod: V roce 2006 v rámci 6. rámcového projektu byl zahájen mezinárodní projekt Euroflow, kterého se účastní naše laboratoř. Cílem tohoto projektu je vytvoření standardních 8barevných panelů
monoklonálních protilátek pro diagnostiku hematologických malignit dětského a dospělého věku.
Součástí projektu je i tvorba inovativního softwaru Infinicyt, který obsahuje moderní bioinformatické metody, zejména analýzu hlavních komponent (PCA).
Metodika: Panely euroflow měříme a hodnotíme u všech pacientů s dostupným materiálem
s nově diagnostikovanou akutní lymfoblastickou a myeloidní leukémií a u pacientů s podezřením
na akutní hemoblastózu. Od února 2009 jsme hodnotili diagnostické nálezy celkem u 141 pacientů
(124 dětí, 17 dospělých) vyšetřených v naší laboratoři. Dále jsme hodnotili 48 vzorků s reaktivními
nálezy v KD. Jednotlivé populace atypických blastů jsme porovnávali vzájemně dle diagnostických
podskupin a s jejich nemaligními protějšky pomocí PCA.
Výsledky: Pomocí PCA lze rozdělit nezávisle a expertním hodnocení vzorky do podskupin AML, T
ALL a BCP ALL. Pokud hodnotíme základní orientační zkumavku (intra-MPO, intra-CD79a, intraCD3, CD7, CD3, CD45, CD19) vydělí se podskupina tzv. akutních hybridních leukémií fenotypu
myelo-T do oblasti mezi T a AML. PCA dokáže nezávisle na expertním hodnocení rozdělit základní
subpopulace maligních a nemaligních buněk ve vzorku. V závislosti na množství parametrů PCA
nedokáže vždy optimálně oddělit populace regenerujících B lymfocytů a B lymfoblastů.
Závěr: 8barevná standardizovaná průtoková cytometrie umožnuje nové způsoby interpretace dat
včetně použití bioinformatických metod. Umožňuje interpretaci dat bez ohledu na expertní zkušenost, význam pro rutinní použití je třeba ověřit na prospektivní kohortě pacientů.
Podpora projektu: PodpořenoNS/10480-3, MZ0FNM2005, MSM0021620813, GAUK15710,
GAUK23010.
P-14
INVAZIVNÍ INFEKCE CANDIDA SPECIES U PACIENTŮ KLINIKY
DĚTSKÉ HEMATOLOGIE A ONKOLOGIE FN MOTOL
Hubáček P. (1, 2), Chrenková V. (2), Keslová P. (1), Šrámková L. (1), Vávra M. (1), Pindurová E. (1), Sedláček P. (1),
Bébrová E. (2), Starý J. (1)
1 – Klinika dětské hematologie a onkologie UK 2. LF a FN Motol, Praha; 2 – Ústav lékařské mikrobiologie UK 2.
LF a FN Motol
Úvod: Kvasinkové invazivní infekce jsou vždy život ohrožující situací u pacientů v těžkém imunosupresivním stavu, například během onkologické léčby. Přestože Candida spp. je detekována na sliznicích poměrně často, systémové kvasinkové infekce jsou vzácnou, ale závažnou komplikací.
Metodika: Od ledna 2005 do července 2010 jsme odebrali celkem 15835 vzorků krve od pacientů
s febrilním stavem (2005 – 2534; 2006 – 2817; 2007 – 2752; 2008 – 2959; 2009 – 3127, 2010 –
1646). Tyto vzorky pak byly standartně vyšetřeny pomocí hemokultivačního automatizovaného
systému BD BACTEC™ (Becton Dickinson, I.T.A. Praha, ČR). V případě pozitivního výsledku byly
agens vyhodnoceny mikroskopicky s následnou kultivací a podrobnou mikrobiologickou identifikací.
Výsledky: Od ledna 2005 do června 2010 bylo zachyceno celkem 1618 (10,2 %) pozitivních hemokultur (HMK). Candida spp. byla identifikována celkem ve 36 případech (2,2 % pozitivních HMK).
V jednotlivých letech jsme pak Candida spp. detekovali: v roce 2005–3 (1,3 % z pozitivních HMK);
v roce 2006 – 2 (0,7 % z pozitivních HMK); 2007 nebyla Candida spp. v HMK detekována; v roce
2008 – 10 (3,4 % z pozitivních HMK); v roce 2009 – 15 (4,3 % z pozitivních HMK); v roce 2010 –
6 (3,3 % z pozitivních HMK). Kvasinky byly ve sledovaném období v hemokultuře detekovány
u 16 pacientů. Nejvíce se vyskytla C. albicans (9 pacientů), další zastoupené druhy kvasinkových
mikroorganismů byly C. parapsilosis (5 pacientů), C. lusitaniae (1 pacient), Saccharomyces cerevisiae (1 pacient) a Rhodotorula spp. (1 pacient). V případě orgánové diseminace bylo nejčastější
postižení jater a sleziny. Tři pacienti v souvislosti s kandidovou sepsí zemřeli. V jednom případě
jsme pak při selhání léčby caspofunginem s fatálním průběhem jsme detekovali mutaci kódující
rezistenci proti echinokandinům.
Závěr: Invazivní infekce Candida spp. tvoří v současnosti u našich pacientů přibližně 3–4 % z pozitivních HMK. Nárůst jak záchytu, tak orgánových komplikací u těchto infekcí nás pak vede k nutnosti mít tyto mikroorganismy na zřeteli jako s původce velmi závažného klinického stavu více než
v minulosti.
Podpora projektu: VZ0FNM2005 a MŠMT0021620813
93
P-15
ARTERIÁLNÍ HYPERTENZE JAKO PRVNÍ PŘÍZNAK
ONKOLOGICKÉHO ONEMOCNĚNÍ V DĚTSKÉM VĚKU
L. Cingrošová (1), Mališ J. (1), Sumerauer D. (1), Kynčl M. (2), Pýcha K. (3), Kodet R. (4), Starý J. (1)
1 – Klinika dětské hematologie a onkologie UK 2. LF a FN Motol, Praha; 2 – Klinika zobrazovacích metod UK 2.
LF a FN Motol, Praha; 3 – Klinika dětské chirurgie UK 2. LF a FN Motol, Praha; 4 – Ústav patologie a molekulární
medicíny UK 2. LF a FN Motol, Praha
94
Úvod: Arteriální hypertenze v dětském věku je definována jako opakovaně naměřené hodnoty
krevního tlaku nad 95. percentilem věkové normy u zdravé dětské populace. Systémová hypertenze se vyskytuje cca u 1 % dětí. Na rozdíl od dospělé populace jsou příčiny arteriální hypertenze
v dětském věku zpravidla sekundární, s narůstajícím věkem dítěte vzrůstá podíl primární hypertenze. Nejčastější příčinou sekundární hypertenze u dětí jsou onemocnění ledvin, méně častá jsou
onemocnění kardiální (zejména koarktace aorty). Podkladem arteriální hypertenze v dětském věku
mohou být endokrinopatie nebo onemocnění centrálního nervového systému. Zvýšené hodnoty
krevního tlaku mohou být také příznakem nádorového onemocnění.
Metodika: V dětské onkologii se s arteriální hypertenzí setkáváme nejčastěji u nádorů ledvin, typicky u nefroblastomu. U endokrinně aktivních nádorů jako je neuroblastom nebo feochromocytom
může být systémová hypertenze prvním projevem nádorového onemocnění.
Výsledky: Předkládáme kazuistiky 3 pacientů, kteří byli v uplynulých letech léčeni na našem pracovišti. Jednalo se o třináctiletou dívku s extraadrenálním feochromocytomem, pětiletou pacientku
s multifokálním neuroblastomem a šestiměsíčního kojence s Wilmsovým tumorem. U všech výše
uvedených pacientů byla arteriální hypertenze jedním z prvních projevů onkologického onemocnění. V případě pacientky s feochromocytomem i dívky s neuroblastomem vysoké hodnoty krevního
tlaku dlouhodobě předcházely vlastní diagnóze onkologického onemocnění.
Závěr: Arteriální hypertenze v dětském věku je ve většině případů sekundární. Vysoké hodnoty
krevního tlaku mohou být jedním z prvních projevů onkologického onemocnění. Nejčastěji se systémová hypertenze vyskytuje u nádorů ledvin (zejm. nefroblastom) a endokrinně aktivních nádorů
(neuroblastom, feochromocytom). Úspěšná terapie onkologického onemocnění vede z vyřešení
sekundární hypertenze.
Podpora projektu: Podpořeno Výzkumným záměrem FN Motol MZ0FNM2005
P-16
MONITOROVANIE MINIMÁLNEJ REZIDUÁLNEJ CHOROBY U DETÍ
S ALL V SLOVENSKEJ REBUPLIKE
Kolenová A. (1), Hederová S. (1), Hikkel I. (2), Ilenčíková D. (3), Sejnová D. (1), Kaiserová E. (1), Čizmár A. (1),
Bubanská E. (4), Oravkinová I. (5), Horáková J. (6), Genčík M. (2)
1 – Klinika detskej hematológie a onkológie, LF UK a DFNsP, Bratislava; 2 – Laboratórium medicínskej genetiky,
Medgene, Bratislava; 3 – Oddelenie onkologickej genetiky, Národný onkologický ústav, Bratislava; 4 – Klinika
detskej onkológie a hematológie, DFN, Banská Bystrica; 5 – Oddelenie detskej hematológie a onkológie, DFN,
Košice; 6 – Transplantačná jednotka kostnej drene II. detskej kliniky LF UK a DFNsP, Bratislava
Úvod: Minimálna reziduálna choroba (MRD) po ukončení indukcie sa ukázala ako významný nezávislý prognostický faktor predikcie vzniku relapsu ALL. Podľa nameranej hladiny reziduálnej
leukémie sa dajú v klinickej praxi identifikovať pacienti, u ktorých je nevyhnutná modifikácia liečby.
V súčasnosti sú na zisťovanie MRD dostupné tri vysoko špecifické a senzitívne metódy: multiparametrová prietoková cytometria, RQ PCR k detekcii fúznych transkriptov a RQ-PCR na detekciu
prestavieb Ig/TCR génov. Liečba a stratifikácia detských pacientov s ALL v Slovenskej republike
prebieha podľa protokolu ALL IC BFM 2002 . Hlavným zámerom predkladanej prezentácie je zhodnotenie monitorovania MRD, stratifikácia pacientov podľa MRD kritérií, porovnanie so stratifikáciou
podľa non MRD kritérií a zhodnotenie klinického významu monitorovania MRD u detí s ALL v SR.
Metodika: Pacienti, vo veku od 1 do 18 rokov, sa liečili v 3 slovenských centrách [Bratislava
(n = 27), Košice (n = 6) a Banská Bystrica (n = 17)]. Všetky deti boli liečené podľa non MRD liečebného protokolu ALL IC-BFM 2002. Odpoveď na indukčnú liečbu bola hodnotená na základe
cytomorfologického vyšetrenia periférnej krvi a kostnej drene na deň 8,15 a 33. Vzorky kostnej
drene boli súbežne odobraté pred začatím liečby na detekciu prestávb a následne pre hodnotenie hladiny MRD v dvoch časových bodoch na deň 33 a deň 78, a to pomocou metódy, RQ PCR
na klonálne prestavby Ig a TCR génov.
Výsledky: V období od 1. 10. 2006 do 31. 12. 2009 bolo 50 detí s novodiagnostikovanou ALL
zaradených do nášho súboru. Päťdesiati pacienti (p.) boli zaradení do rizikových skupín podľa
non MRD stratifikácie (vek, iniciálny počet leukocytov, morfologická odpoveď na liečbu na deň
8, 15 a 33) nasledovne: 18 p. (36 %) do skupiny s nízkym rizikom (SR), 27 p. (54 %) do skupiny
so stredným rizikom (IR) a 5 p. (10 %) do skupiny s vysokým rizikom (HR). Identifikovali sme
123 prestavieb. Kritéria pre MRD stratifikáciu splnilo 26 pacientov (42 %): 3 p. (11.5 %) boli zaradení do MRD-HR, 14 p. (54 %) do MRD-IR a 9 p. (34.5 %) do MRD-SR.
Závěr: Etablovali sme metódu na detekciu MRD u detí s ALL v Slovenskej republike s QC na pražskom pracovisku.
Stratifikácia do rizikových skupín na základe morfológie ( ALL IC BFM 2002) dovoľuje identifikáciu
najrizikovejších pacientov (HR), ale zlyháva pri odlíšení pacientov do nižších rizikových skupín (SR
a IR) a teda tých, ktorí by boli vhodní na redukciu liečby.
Podpora projektu: Grant: MZ SR: 2005/3-DFNsPBA-01 Liga proti rakovine Združenie
na pomoc detskej onkológie
95
P-17
GENERALIZOVANÁ RECIDÍVA NEUROBLASTÓMU – DOKEDY
LIEČITEĽNÉ OCHORENIE?
Čižmár A. (1), Krištofová D. (1), Kaiserová E. (1), Sejnová D. (1), Cingel V. (2), Babala J. (2), Babál P. (3),
Makaiová I. (4), Duchaj B. (4)
1 – Klinika detskej hematológie a onkológie DFNsP Bratislava; 2 – Detská chirurgická klinika DFNsP Bratislava;
3 – Ústav patologickej anatómie LFUK a FN Bratislava; 4 – Klinika nukleárnej medicíny OÚsA Bratislava
96
Úvod: Generalizovaná recidíva neuroblastómu – dokedy liečiteľné ochorenie?
Čižmár, A., Krištofová, D., Kaiserová, E., Sejnová, D. (1), Cingel, V., Babala, J. (2), Babál, P. (3),
Makaiová, I., Duchaj, B. (4)
(1) Klinika detskej hematológie a onkológie DFNsP Bratislava
(2) Ketská chirurgická klinika DFNsP Bratislava
(3) Ústav patologickej anatómie LFUK a FN Bratislava
(4) Klinika nukleárnej medicíny OÚsA Bratislava
Abstrakt: V decembri 2007 bolo vtedy 15mesačné dievčatko operované pre expanziu retroperitonea vpravo s parakaválnou lymfadenopatiou. Histologické vyšetrenie potvrdilo nediferencovaný
neuroblastóm bez Nmyc amplifikácie s metastatickým postihnutím lymfatických uzlín. Vzdialené
metastázy zistené neboli a do marca 2008 sme podali 4 cykly chemoterapie pre neuroblastómy stredného rizika podľa protokolu A3961. Od leta 2008 začali stúpať markery (NSE, CgA, TK)
a v novembri 2008 bola diagnostikovaná lokálna recidíva ochorenia v lymfatických uzlinách s masívnou infiltráciou kostnej drene a mnohopočetnými metastázami do skeletu, nález diseminácie
pretrvával aj po 7 cykloch indukčnej chemoterapie Rapid COJEC podľa protokolu HR-NBL 1/ESIOP. Od februára 2009 pri podávaní chemoterapie 3. línie topotekan + temozolomid (ToTem) došlo
k negativizácii (NSE) resp. výraznému poklesu (CgA) markerov a regresii gamagrafického nálezu.
Podali sme celkovo 11 cyklov chemoterapie ToTem s dobrou toleranciou, následne 6 cyklov s Roaccutane a od júla 2010 COMBAT. Dnes 46mesačné dievčatko prežíva od februára 2009 vo veľmi
dobrej kvalite života pri dobre tolerovanej ambulantne podávanej chemoterapii.
Metodika: Metóda hľadania, pokusov a omylov (podľa možnosti už bez omylov).
Výsledky: 2ročné prežívanie po generalizovanej recidíve neuroblastómu s dobrou kvalitou života.
Závěr: Bez záveru – pokračovanie o rok (dúfam).
Podpora projektu: Moji nadriadení a kolegovia, Hanka, jej rodičia a malý brat Miško.
P-18
MEGALOBLASTOVÁ ANÉMIA V DETSKOM VEKU
Bubanská E., Stančoková T., Mesár P.
Úvod: Megaloblastové anémie vznikajú pri deficite vitamínu B12 a kyseliny listovej rôznej etiológie
alebo pri chybách metabolizmu vit. B12, kyseliny listovej a syntézy DNA, či už vrodených alebo
získaných.
Vitamín B12 je kofaktor enzýmu homocysteín metyltransferázy, ktorý katalyzuje premenu homocysteínu na metionín a ako donor metylovej skupiny slúži 5-metyltetrahydrofolát. Metionín je potrebný pri syntéze purínových nukleotidov. Tým je metabolizmus homocysteínu prepojený s metabolizmom folátov. Kys. listová je substrátom pre vznik tetrahydrofolátu. 5,10 metyléntetrahydrofolát
je donorom metylovej skupiny v reakcii katalyzovanej enzýmom tymidylát syntetáza, pri ktorej sa
z deoxyuridylátu syntetizuje deoxytymidylát. Poruchy v metylácii majú za následok chybnú syntézu
DNA, čo sa prejaví poruchou zrenia jadra. Tvorba RNA a bielkovín nie je narušená a cytoplazma
vyzrieva v normálnom čase. Vznikajú megaloblastové zmeny v kostnej dreni, môže byť porucha
epitelu GITu a neurologické zmeny.
Poruchy v oblasti GITu a nervového systému, morfologické zmeny v neutrofiloch a makrocytóza
v KO, znížená hladina vit. B12, zvýšená hladina homocysteínu a kyseliny metylmalonovej v krvi sú
zmeny, ktoré predchádzajú vzniku anémie.
Dif. diagnostika megaloblastových anémií je rozsiahla, v detskom veku je príčinou anémie prevažne nutričný deficit, ktorý sa prejaví najčastejšie u dojčiat a batoliat. Blokádou enzýmu dihydrofolátreduktázy sa naruší metabolizmus folátov a možnosť generovania metylových skupín, čo je príčina
megaloblastovej anémie u pacientov liečených metotrexátom.
Metodika: Autori na súbore 5 detí v útlom veku prezentujú prípady ťažkého nutričného deficitu folátov a vit. B12, ktorých klinická manifestácia v úvode viedla k odosielaniu detí prevažne pod inou
diagnózou. V druhej skupine detí autori analyzujú súbor 6 pacientov s ALL na udržiavacej liečbe,
kde opakované a prolongované cytopénie viedli k dif. diagnóze relapsu ochorenia.
Výsledky: Stupeň anémie v čase diagnózy u detí s nutričným deficitom vyžadoval úvodné podanie
transfúzie Ery u 4 detí. Následná suplementácia chýbajúcich vitamínov viedla u všetkých 5 pacientov k úprave KO.
Závěr: Cielená anamnéza, analýza klinických prejavov, základné lab. vyšetrenia a liečebná odpoveď na podanie deficitných zložiek sú postačujúce na diagnostiku väčšiny prípadov megaloblastových anémií u detí. Na závažný pokles parametrov KO v čase udržiavacej liečby ALL u časti
pacientov môžu okrem antifolátového efektu MTX vplývať aj iné faktory.
97
P-19
SYNCHRONNÍ VÝSKYT ANAPLASTICKÉHO EPENDYMOMU
A DIFÚZNÍHO ASTROCYTOMU U DÍTĚTE
98
Pavelka Z. (1), Oltová A. (2), Tomášiková L. (2), Valášková I. (2), Vránová V. (2), Zrůstová J. (2), Ventruba J. (3),
Mackerle Z. (3), Křen L. (4), Skotáková J. (5), Zitterbart K. (1), Šterba J. (1)
3 – Neurochirurgické oddělení KDCHOaT LF MU Brno a FN Brno-PDM; 4 – Ústav patologie LF MU a FN BrnoPMDV; 5 – Klinika dětské radiologie LF MU a FN Brno-PDM
Úvod: Současný výskyt 2 primárních nádorů CNS různé histologie u dětí je extrémně vzácný.
Prezentujeme kazuistiku 7 letého chlapce se synchronním nálezem anaplastického ependymomu
a difúzního astrocytomu. Možným mechanismem vzniku je distribuce primitivních multipotentních
buněk do různých partií CNS a jejich diferenciace do rozdílných typů nádorových buněk.
Metodika: Chlapec s vrozenou polydaktilií a negativní onkologickou rodinnou anamnézou se dostavil s příznaky syndromu intrakraniální hypertenze. MR mozku prokazálo tumor čtvrté mozkové
komory a další ložisko v pravém temporálním laloku vykazující odlišné MR charakteristiky; bylo považováno zprvu za metastázu primárního nádoru. Neurochirurg radikálně resekoval tumor v zadní
jámě (ependymom) a ve druhé době subtotálně ložisko v temporálním laloku (astrocytom) s následným minimálním neurologickým deficitem. Pooperačně byla aplikována konformní radioterapie
na oblast ependymomu, difúzní astrocytom je zatím observován.
Výsledky: Histopatologické vyšetření prokázalo anaplastický ependymom WHO stupně 3 zadní
jámy (imunohistochemie: S100P fokálně+, Vim+, CK AE1/3 aberantní pozitivita v anaplastických
úsecích, GFAP+, NF-, EMA fokálně +, Synaptofysin -, status p53 dle FASAY: funkční) a difúzní astrocytom WHO stupně 2 z ložiska v pravém temporálním laloku (imunohistochemie: S100+, GFAP+,
vimentin negativní, synaptofyzin negativní, p53: slabá jaderná pozitivita v části nádorových astrocytů, Ki67 3 %). Cytogenetické vyšetření tkáně ependymomu: 47,XY,+del(1p),der(6)t(1;6). Molekulárně cytogenetický profil ependymomu (HR-CGH): zisk genetického materiálu: 1q11.1qter,
19p11.1pter; ztráta genetického materiálu: 6q12qter. Probíhá další molekulárně biologická analýza obou tumorů zaměřená především na průkaz mutací v známých tumor-supresorových genech
včetně p53, Rb1 etc., případně genů MMR.
Závěr: Při současném nálezu 2 typů nádorů CNS u téhož jedince je třeba zvolit individuální léčebnou strategii. Nutné je vyšetření k vyloučení germinální mutace některého ze známých tumorsupresorových genů, zejména p53 a tedy některého z dědičných nádorových syndromů.
Podpora projektu: Grantová podpora: IGA MZ ČR NS9873 
P-20
INTRASPINÁLNÍ EPENDYMOM U DÍVKY S NF2, MOZAIKOU
TURNEROVA SYNDROMU, POZITIVITOU SRY A BEZPŘÍZNAKOVÝM
NOSIČSTVÍM MUTACE GENU CFTR
Pavelka Z. (1), Gaillyová R. (2), Lipina R. (3), Křen L. (4), Skotáková J. (5), Zitterbart K. (1), Šterba J. (1)
3 – Neurochirurgická klinika FNsP Ostrava; 4 – Ústav patologie LF MU a FN Brno – PMDV; 5 – Klinika dětské
radiologie LF MU a FN Brno-PDM
Úvod: NF2 je onemocnění s AD typem dědičnosti asociované s výskytem tumorů CNS. Diagnózu
lze stanovit na základě klinických kriterií. Příčinou je mutace tumor-supresorového genu pro merlin
v oblasti 22q12.2, incidence je 1:37000. Prezentujeme raritní kazuistiku 18leté dívky s recidivujícím míšním ependymomem a průkazem několika současných vrozených genetických abnormit.
Metodika: U dívky byl parciálně resekován lokálně recidivující intramedulární tumor Th míchy,
histologicky ependymom G2. Pro nález skvrn barvy bílé kávy, opožděnou pubertu a primární
amenoreu s hypoplasií uteru bylo provedeno komplexní genetické vyšetření s průkazem několika
dědičných abnormit /viz níže/. Byla provedena preventivní oboustranná gonadektomie a salpingektomie. Míšní ependymom byl indikován ke konformní radioterapii.
Výsledky: Genealogie – významné okolnosti nezjištěny. Cytogenetické vyšetření probandky: Karyotyp: 45,X,13 ps+(23)/46,X,13ps+,+ mar (7). Molekulárně cytogenetické vyšetření: FISH: 170 buněk konstituce X a 22 % mitóz s markerem, který má 2 oblasti SRY. HR-CGH: rev ish dim(X),
nadbytečný genetický materiál v oblasti 14q11.2q12/v.s. polymorfizmus/. Molekulárně genetické vyšetření: 1) Analýza Y specifických sekvencí a to jeho nerekombinantních regionů / NRY/:
SRY(Yp11.3), ZFX /ZXY (Yp11), DYZ3 (centromerická oblast), AZFa, AZFb, AZFc /Yq.11.21,22,23/
s využitím lokusů STS, DYZ1 (Yq12), Y1,2(rozhraní euchromatinového a heterochromatinového
regionu). 2) CFTR gen: Při analýze Y specifických sekvencí byl amplifikován 96pb dlouhý úsek 10.
exonu genu CFTR jako kontrola průběhu PCE všech ampifikovaných úseků Y. Byla detekována
F508 del na jedné alele genu CFTR. RNA diagnostika NF2 genu: delece exonů 2 a 3 (genotyp:[M39_Q121del]+[=]).
Závěr: Delece exonů 2 a 3 NF2 genu je popisována jako možný alternativní sestřih, který může
rušit funkci merlinu. Je známa asociace NF2 s výskytem tumorů: meningeomů, vestibulárních
schwannomů, ependymomů včetně intramedulárních. V souborech pacientů s intramedulárními
ependymomy bez vyjádřených klinických kriterií NF má prokázánu některou mutaci v NF2 genu
až 70 % jedinců. Dosud nebyl popsán současný výskyt ependymomu a kombinace uvedených genetických abnormit u téhož jedince. U dívky bude doplněna analýza dalších supresorových genů
(INI, Rb1, p53 apod). Dívka vyžaduje další komplexní dispenzární péči. Prognóza neradikálně
odstranitelného ependymomu v terénu genetických abnormit je nejistá.
99
P-21
DISKREPANCE CYTOLOGICKÝCH LIKVOROVÝCH NÁLEZŮ
Z KOMŮRKY V-P SHUNTU A Z LUMBÁLNÍ PUNKCE U DĚTÍ
S EMBRYONÁLNÍM NÁDOREM CNS
100
Pavelka Z. (1), Křen L. (2), Mackerle Z. (3), Brichtová E. (3), Skotáková J. (4), Zitterbart K. (1), Štěrba J. (1)
1 – Klinika dětské onkologie LF MU a FN Brno-PDM; 2 – Ústav patologie LF MU a FN Brno-PMDV;
3 – Neurochirurgické oddělení KDCHOaT LF MU a FN Brno-PDM; 4 – Klinika dětské radiologie LF MU a FN BrnoPDM
Úvod: Leptomeningeální nemoc (LN) je nalézána u 30 % dětí s diagnózou primárního nebo rekurentního CNS nádoru, zejména embryonálních a germinálních intrakraniálních tumorů.
Diagnóza LN se opírá o vyšetření kraniospinální MR s gadoliniem a cytologické vyšetření moku
odebraného 2–3 týdny po operaci, přičemž za standard s větší výpovědní hodnotou je považován
odběr moku lumbální punkcí (Gajjar et al., JCO 1999). Metastatická nemoc zhoršuje prognózu a je
důvodem intenzifikace terapie.
Metodika: Na našem pracovišti jsme provedli korelaci současných odběrů likvoru u dětí s meduloblastomem či PNET mozku cestou lumbální punkce a z komůrky V-P shuntu s následným
standardním cytologickým vyšetřením cytospinových preparátů.
Výsledky: V několika případech jsme potvrdili diskrepanci pozitivního cytologického nálezu z komůrky při negativním z lumbálního odběru. V průběhu intenzivní adjuvantní terapie (radioterapie
s ozářením osy, systémové chemoterapie) jsme pozorovali eradikaci makroskopické choroby, ale
přetrvávající cytologickou pozitivitu ve vzorcích z komůrky, kterou se nepodařilo sanovat. Lze
spekulovat, zda je možnou příčinou větší rozsah infiltrace mening v oblasti mozku než míchy,
dominantní odtok likvoru cestou drenáže a tím větší koncentrace patologických buněk (nad mezí
detekci) proti lumbální oblasti (pod mezí detekce), či vliv cizího tělesa na „homing“ nádorových
buněk (analogie bakteriální kontaminace centrálních žilních katétrů). Drenáž cestou V-P shuntu
u dětí s pozitivním cytologickým nálezem zvyšuje i riziko extrakraniální diseminace (např. Guler et
al., J Neurooncol 2001).
Závěr: Vhodnější variantu drenáže u dětí s hydrocefalem a nádorem mozku s rizikem leptomeningeální diseminace představuje endoskopická V3-cisternostomie. V případech zavedeného
V-P shuntu je vhodné při diagnóze a kontrolách vyšetřovat paralelně vzorky z komůrky i lumbální
punkce. U dětí s likvorovými metastázami (M1 choroba) je třeba zvažovat augmentaci protokolární
léčby o intraventrikulární či intratékální chemoterapii vzhledem k nepříznivé prognóze (tzv. léčit
kompártment). Kandidátními cytostatiky jsou například depotní ara-C, etoposid, metotrexát. Tento
přístup v současnosti zažívá renesanci.
Podpora projektu: Grantová podpora: IGA MZ ČR NS9873
P-22
VYUŽITÍ TECHNOLOGIE DNA MICROARRAYS PRO OBJASNĚNÍ
MECHANISMU GLUKORTIKOIDNÍ REZISTENCE U PACIENTŮ S ALL
Špenerová M. (1, 2), Srovnal J. (1, 2), Koudeláková V. (1), Sedláčková M. (1), Radová L. (1), Hajdúch M. (1),
Mihál V. (2)
1 – Laboratoř experimentální medicíny DK FN a LF UP Olomouc; 2 – Dětská klinika FN a LF UP Olomouc
Úvod: Cílem naší studie je analýza polymorfismu glukokortikoidního receptoru u dětí s akutní
lymfoblastickou leukémií a zhodnocení prognostického a prediktivního významu zjištěných polymorfismů. Metoda DNA microarrays umožňuje stanovit míru genové exprese všech genů lidského
organismu, v dnešní době tedy kolem 23 tisíc genů. Metoda dále umožňuje stanovit, které varianty
genu jsou exprimovány, dále dokáže analyzovat genové polymorfismy či chromozomální mikropřestavby.
Metodika: Fenol-chloroformovou metodou byla izolována RNA a DNA ze vzorků kostní dřeně v 0.
a 8. den léčby pacientů s ALL, a dále ze stejných vzorků po inkubaci lymfoblastů s prednisonem
anebo dexamethasonem v rámci testu chemorezistence (MTT). Po izolaci byla provedena DNA
microarrays analýza pomocí GeneChip Human Gene 1.0 ST Array a Cytogenetics 2.7M Array
(Affymetrix). Následně bylo provedeno statistické vyhodnocení dat.
Výsledky: Ve sdělení budou prezentována pilotní data projektu. Byla provedena mikročipová analýza u 24 pacientů s ALL. Budou prezentovány přínosy a perspektivy metody DNA microarrays
v možnostech individualizace terapie dětí s ALL.
Závěr: Metoda DNA microarrays umožňuje identifikovat profily genové exprese vztahující se
k chemorezistenci pacienta nejenom na glukokortikoidy. Projekt umožňuje díky korelacím s in vitro odpovědí buněk v rámci MTT testu eliminovat interindividuální variabilitu v metabolismu, farmakokinetice, farmakogenetice a vylučování cytostatik v podmínkách in vivo. Budeme-li schopni
predikovat chemorezistenci na glukortikoidy, můžeme návazně individualizovat kortikosteroidní
terapii u dětí s ALL s cílem zlepšit léčebné výsledky anebo minimalizovat nežádoucí účinky léčby.
Podpora projektu: Práce na tomto projektu je podporována granty MŠMT CZ.1.07/2.3.00/09.0089,
EHP CZ 0099 a IGA MZ ČR NS 9939.
101
P-23
VROZENÝ DEFICIT THIOPURINMETYLTRANSFERASY JAKO PŘÍČINA
NEOBVYKLÉ MYELOTOXICITY STANDARDNÍ CHEMOTERAPIE
U PACIENTA S ALL
102
Suková M. (1), Valík D. (2), Šrámková L. (1), Froňková E. (3), Zemanová Z. (4), Vodičková E. (5), Starý J. (1)
1 – Klinika dětské hematologie a onkologie, UK 2.LF a FN Motol, Praha; 2 – Oddělení laboratorní medicíny,
Masarykův onkologický ústav Brno; 3 – CLIP – laboratoř molekulární genetiky, 2.lékařská fakulta, Universita
Karlova, Praha; 4 – Centrum nádorové cytogenetiky, 1.lékařská fakulta, Universita Karlova, Praha; 5 – Oddělení
klinické hematologie, FN Motol, Praha
Úvod: Thiopurinmetyltransferasa (TPMT) je enzym katalyzující metylaci thiopurinů včetně 6-merkaptopurinu (6-MP) a 6-thioguaninu (6-TG). Aktivita TPMT vykazuje genetický polymorfismus,
recesivně dědičný deficit se vyskytuje s incidencí 1/300. Léčba standardními dávkami thiopurinů
vede u TPMT deficitních pacientů k excesivní akumulaci nukleotidů thioguaninu v hematopoetických tkáních, což je příčinou závažné hematologické toxicity a zvýšeného rizika sekundárních malignit. Thiopuriny jsou základní součástí všech chemoterapeutických režimů používaných v léčbě
ALL, 6-MP je podáván ve fázi intenzifikace, konsolidace a v udržovací léčbě, 6-TG v reindukci. Vyšetření genotypu TPMT není standardem a v ČR bylo dosud dostupné jen na experimentální bázi.
Metodika: Prezentujeme případ 13letého chlapce s intermediární T-ALL (s aberantní expresí CD13
a CD33, bez chromozomálních přestaveb), který během postindukční fáze léčby podle protokolu
Interim AIEOP-BFM 2000 vyvinul extrémní myelotoxicitu s život ohrožujícími komplikacemi. Těžký
deficit TPMT (výrazně snížená aktivita enzymu v erytrocytech) byl následně potvrzen jako důsledek kauzálních mutací ve všech sledovaných lokusech genu TPMT. (TPMT*2 – G238C, TPMT*3B – G460A a TPMT*3C – A719G).
Výsledky: Hluboká, 55 dnů trvající aplázie vznikla během podávání 6-merkaptopurinu (60mg/
m2/den) v Protokolu IB. Byla komplikována protrahovaným subdurálním krvácením při rezistenci
na trombocytární koncentráty, mukozitidou grade IV a závažnými infekcemi. Standardní chemoterapie byla ukončena pro závažnou toxicitu po 60 dnech, opakované pokusy o podání 6-merkaptopurinu v alternativních režimech byly i přes významnou redukci dávky (10–15 %) provázeny
neúměrnou myelotoxicitou s infekčními komplikacemi. Nepřiměřeně hluboké a protrahované panyctopenie byly překvapivě pozorovány i po režimech neobsahujících thiopuriny. Kostní dřeň byla
monitorována frekventně, opakovaně hodnocena jako aplastická ve všech řadách, vývoj klonální
aberace nebyl potvrzen. MRN dle přestaveb Ig/TCR genů s citlivostí 10–4 není detekovatelná
od týdne 12 po dobu dalších 8 měsíců významně dávkově i časově redukované léčby. Monitorace
s ohledem na dávkovou intenzitu chemoterapie a riziko sekundárních malignit bude dlouhodobá.
Závěr: Případ potvrzuje význam recentně plánovaného preemptivního vyhledávání TPMT-deficitních pacientů s ALL. Novým přínosem molekulárního vyšetření je zjištění, že fenotyp homozygotních a compound heterozygotních nosičů může být totožný.
Podpora projektu: VZ-FNM MZ 00064203 
P-24
ESTHESIONEUROBLASTOM
Mazánek P., Múdry P., Bajčiová V., Šterba J.
Klinika dětské onkologie Fakultní nemocnice Brno
Úvod: Esthesioneuroblastom, také popisován jako olfaktorní neuroblastom, je velmi vzácné maligní onemocnění neuroektodermálního původu mající původ v čichovém neuroepitelu. Od roku 1924,
kdy bylo toto onemocnění popsáno poprvé, bylo zachyceno ve světě asi 1200 případů. Incidence
tohoto onemocnění je 4: 10.000.000 a předtavuje jen asi 5 % všech sinonasálních nádorů. Maximum výskytu je ve 3. a 6. dekádě života a jen asi pětina esthesioneuroblastomů je zachycena
u jedinců mladších 20let, nejmladší popsaný pacient byl 3letý.
Literární údaje uvádí 5leté přežití v rozmezí 50–80 %. Jako jeden z nejdůležitějších prognostických
faktorů se jeví histologický grade tumoru dle Hyamse, kdy u nádorů grade I – II lze očekávat 5leté
přežití u 56 % pacientů, kdežto u nádorů grade III – IV je 5leté přežívání jen okolo 25 % .
Metodika: Kasuistika
Výsledky: 12leté děvčátko s měsíc trvající rýmou a pocitem ucpaného nosu. Při ORL vyšetření
nalezen polyp v levé nosní dutině, CT vyšetření ukázalo rezistenci v levé nosní dutině s propagací
do levého maxilárního sinu a deviací nosní septa. Dívenka podstoupila endonasální operaci (marginální resekce), histologické vyšetření prokázalo onemocnění esthesioneuroblastomem.
Komplexní vstupní vyšetření (MRI mozku a splanchnokrania, CT vyšetření plic a dutiny břišní,
vyšetření PET,octreotidový scan, Tc skeltu, aspirace a trepanobiopsie kostní dřeně, lumbální
punkce) bylo uzavřeno jako esthesioneuroblastom, Kadish stage B, histologický grade Hayms IV.
V současné době dívenka podstupuje chemoterapii – 2 bloky CDDP/VP-16 (CDDP 33mg/m2/D13, VP-16 100mg/m2/D1-3), po 2 adjuvantních blocích bude následovat radioterapie (IMRT 55 Gy
na oblast primárního tumoru) a další dva bloky výše uvedené chemoterapie CDDP/VP-16.
Závěr: Estesioneuroblastom je velmi vzácně onemocnění a především v dětském věku nemoc raritní, s poměrně nejasnou prognózou. Léčba estesioneurpoblastomu je multimodální, hlavní důraz
je kladen na chirurgikcou léčbu a radioterapii, chemoterapie má vliv především na lokálně pokočilá
onemocnění a onemocnění vysokého stupně malignity (Hyams grade III – IV).
103
P-25
TOLERABILITA A TOXICITA LIEČBY INTRATEKÁLNEHO
LIPOZOMÁLNEHO CYTARABÍNU (DEPOCYTE) U DETÍ
Stančoková T., Bubanská E., Mesár P., Bician P.
104
Úvod: Neoplastická meningitída je hlavným terapeutickým problémom solídnych aj hematologických malignít. Intratekálny lipozomálny cytarabín (DepoCyte) je liek, ktorý udrží účinnú hladinu
cytostatika v likvore dlhšiu dobu ako bežne podávaná medikácia.
Metodika: Prezentujeme výsledky aplikácie intratekálneho lipozomálneho cytarabínu (DepoCyte)
u 6 detí s rekurentnými a refraktérnymi nádormi CNS a u 1 dieťaťa s akútnou lymfoblastovou
leukémiou (ALL) vstupne s postihnutím centrálneho nervového systému (CNS). DepoCyte sme
podávali 7 pacientom (5 chlapcov, 2 dievčatá). Medián veku pacientov v čase začatia liečby DepoCyte bol 14 rokov a 9 mesiacov (rozsah 3 roky a 7 mesiacov do 17 rokov a 1 mesiac). 3 pacienti boli s diagnózou meduloblastóm, 1 pacient s germ-cell tumorom CNS (CNSGCT), 1 pacient
s ependymómom, 1 pacient s pilocytárnym astrocytómom lokalizovaným intramedulárne v oblasti
Th11-L1 a 1 pacient s common-B-ALL. Všetci pacienti dostávali zároveň systémovú chemoterapiu,
u pacienta s ALL sme v liečbe intratekálnym cytarabínom pokračovali po autológnej transplantácii
kmeňových krvotvorných buniek. Lipozomálny cytarabín v dávke 25–50 mg bol podávaný súčasne
s dexametazónom .
Výsledky: U 6 pacientov neboli pozorované vedľajšie účinky, u 1 pacienta sme zaznamenali rozvoj
arachnoiditídy s poruchou vízu a tonicko-klonickými kŕčmi. 1 pacient exitoval 6 mesiacov od začatia podávania DepoCyte pre septický stav bez súvislosti s uvedeným liekom, 1 pacient exitoval
po 3 mesiacoch pre progresiu základného ochorenia.
Závěr: Intratekálny lipozomálny cytarabín je u detí s neoplastickou meningitídou vo všeobecnosti
dobre tolerovaný, musí však byť podávaný spolu s kortikoidom.
P-26
ZTRÁTA KOPIE GENU PRO EGFR U PACIENTA S MULTIFORMNÍM
GLIOBLASTOMEM: PŘÍPADOVÁ STUDIE A ANALÝZA DERIVOVANÉ
LINIE
Neradil J. (1, 2), Škoda J. (1), Loja T. (1), Zitterbart K. (2), Pavelka Z. (2), Šmardová J. (3), Valášková I. (4),
Hermanová M. (3, 5), Štěrba J. (2) a Veselská R. (1, 2)
1 – Laboratoř nádorové biologie a genetiky, Ústav experimentální biologie PřF MU Brno; 2 – Klinika dětské
onkologie LF MU a FN Brno; 3 – Ústav patologie LF MU a FN Brno; 4 – Oddělení lékařské genetiky FN Brno;
5 – I. Patologicko-anatomický ústav LF MU a FN u sv. Anny, Brno
Úvod: Multiformní glioblastom (GBM) je nejčastěji se vyskytujícím intrakraniálním tumorem u dospělé populace s četností 3,55/100 tisíc pacientů, u dětí je relativně vzácný. Prognóza přežití pro
pacienty s GBM je nízká a závislá na věku. Medián doby přežití se pohybuje v rozmezí od 1,8 až
do 8,8 měsíců. GBM lze rozdělit do dvou sub-typů v závislosti na vzniku tumoru a typu genetických abnormalit. Cílem této studie bylo provést cytogenetickou a molekulárně genetickou analýzu
tumoru 14,5letého chlapce s GBM, který po prodělané resekci tumoru a následné léčbě vykazuje
extrémně dlouhou dobu přežití.
Metodika: V nádorové tkáni, stejně jako v derivované buněčné linii HGG-02 byla metodou FISH
provedena analýza počtu kopií genu EGFR, G pruhováním stanoven karyotyp a metodou FASAY provedena funkční analýza p53. U linie HGG-02 byla exprese EGFR stanovena jak na úrovni
mRNA použitím semikvantitativní RT-PCR, tak na úrovni proteinu použitím specifické protilátky.
Oligo GEArray® Human Cancer Microarray byla použita k detekci exprese vybraných genů, které
jsou zahrnuty do různých signálních drah účastnících se nádorové progrese.
Výsledky: Cytogenetická analýza nádorové tkáně i derivované linie HGG-02 prokázala polyploidní karyotyp s rozsáhlou heterogenitou v počtu chromozómů. V obou typech vzorků byla nalezena
totožná mutace genu p53, ale také neobvyklá genetická změna – ztráta kopie genu EGFR. Imunohistochemickou a imunocytochemickou detekcí nebyla prokázána exprese EGFR v nádorové tkáni, ani v buňkách linie HGG-02. Srovnáním s další glioblastomovou linií GM7, která má standardní
počet kopií genu EGFR, bylo zjištěno, že buňky linie HGG-02 vykazují nižší expresi EGFR. Tento
výsledek byl potvrzen i použitím microarray, přičemž oproti linii GM7 byla dále zjištěna významně
zvýšená exprese u 126 a snížená exprese u 10 z celkově 440 vyšetřovaných genů. Geny se zvýšenou expresí nejčastěji spadaly do skupiny genů regulujících buněčný cyklus, apoptózu a signální
dráhy indukované růstovými faktory. Snížená exprese u HGG-02 byla detekována zejména u genů
pro proteiny organizující nebo interagující s extracelulární matrix.
Závěr: Navzdory nepříznivé prognóze přežívá pacient po chirurgickém zákroku a následné radioa chemoterapii více než 38 měsíců. Vyšetření nádorové tkáně i derivované linie HGG-02 odhalila
neobvyklý nález ztráty kopie genu EGFR. Expresní profil navíc poukázal na změny v řadě buněčných procesů, které budou cílem dalšího výzkumu.
Podpora projektu: Podpořeno: VZ MSM0021622415, IGA MZCR NR/9125-4 2006, GACR 204/08/
H054
105
P-27
EXPRESE N-KONCOVÝCH IZOFOREM PROTEINU p73 V BUNĚČNÝCH
LINIÍCH MEDULOBLASTOMU
Dobrucká L. (1), Nekulová M. (1), Neradil J. (1, 2), Chlapek P. (1, 2), Štěrba J. (2), Veselská R. (1, 2),
Zitterbart K. (2)
1 – Laboratoř nádorové biologie a genetiky, Ústav experimentální biologie PřF, Masarykova univerzita, Brno;
2 – Klinika dětské onkologie LF, Masarykova univerzita a Fakultní nemocnice Brno
106
Úvod: Protein p73, člen rodiny nádorového supresoru p53, se za fyziologických podmínek podílí
na řízení proliferace a diferenciace v neuronální tkáni. Účast p73 v patogenezi nádorů CNS byla
dokumentována u gliálních nádorů, ependymomu, meningiomu a rovněž u meduloblastomu, nejčastějšího zhoubného nádoru mozku dětí. Dříve jsme v imunohistochemické studii na tkáňových
řezech prokázali, že exprese DeltaNp73 v nádorové tkáni meduloblastomu je negativní prognostický znak [Zitterbart et al., Acta Neuropatol 2007]. Cílem navazujícího výzkumu je imunocytochemická a microarray studie na modelu buněčných linií meduloblastomu, která zevrubně analyzuje
expresi a intracelulární lokalizaci izoforem p73 a zkoumá úlohu proteinů p53/p63/p73 v procesu
indukované diferenciace meduloblastomových buněk. Zde prezentujeme první průběžné výsledky.
Metodika: Imunodetekce N-koncových izoforem TAp73 a DeltaNp73 (Western-blotting, fluorescenční mikroskopie) jak na sbírkových linií DAOY a D283 (ATCC), tak na liniích MBL-03, MBL-06,
MBL-07 a MBL-10, které byly derivovány na našem pracovišti. U sbírkových linií bylo provedeno
rovněž expresní profilování se zaměřením na signální dráhy p53/p63/p73.
Výsledky: Proteiny TAp73 a DeltaNp73 byly detekovány u všech užitých meduloblastomových linií.
Detailní morfologické pozorování prokázalo, že u linie DAOY je protein TAp73 přítomen výhradně
v jádře a to u většiny buněk. D283 a MBL linie vykazovaly vyšší heterogenitu exprese a lokalizace proteinu TAp73. Fluorescenční signál odpovídající lokalizaci TAp73 byl v některých buňkách
detekován pouze v jádře, u většiny buněk MBL linií pak v jádře a v nenáhodně definované oblasti
cytoplazmy v blízkosti jádra. V malém procentu buněk byl tento protein lokalizován pouze v cytoplazmě. U části buněk MBL s jadernou lokalizací proteinu TAp73 byla patrna zesílená fluorescence
po obvodu jádra, tento nález může naznačovat vazbu na jadernou membránu. Izoforma DeltaNp73
byla pozorována pouze v jádře buněk, a to v menší části buněčné populace.
Závěr: N-koncové izoformy TAp73 a DeltaNp73 jsou u buněk meduloblastomových linií konstitučně
exprimovány. Výsledky představují morfologický základ pro náš další výzkum, který se zaměří na odkrytí důvodů výše uvedených rozdílů ve variabilitě exprese N-koncových izoforem p73,
na vzájemný vztah exprese mezi všemi proteiny rodiny nádorového supresoru p53 a jejich účast
v indukované diferenciaci.
Podpora projektu: IGA MZ ČR NS10218-3/2009
P-28
HISTIOCYTIC SARCOMA AS A SECOND MALIGNANCY FOLLOWING
T-ALL
Kolenová A. (1), Čižmár A. (1), Plank L. (2), Šubová Z. (1), Ribeiro R. (3), Onciu M. (3), Hikkel I. (4),
Ilenčíková D. (5), Genčík, M. (4), Kaiserová E (1).
1 – Department of Pediatric Oncology, Comenius University – Medical School and University Children’s Hospital,
Bratislava, Slovakia; 2 – Department of Pathology, Medical School, Martin, Slovakia; 3 – St Jude Reaserch
Hospital, Memphis, TN,USA; 4 – Laboratory of Medical Genetics, Medgene, Bratislava, Slovakia; 5 – Department
of Oncology and Genetics, National Institute of Oncology, Klenová 1, Bratislava, Slovakia
Úvod: Histiocytic sarcoma (HS) is a rare malignancy with morphologic and immunophenotyping
features that resemble those of mature tissue histiocytes. HS can be localized or disseminated
and tends to have an aggressive clinical course. Sporadic case reports indicate that HS may rarely
complicate leukemia and lymphoma. Recently, clonal rearrangements at the IGH and T-cell receptor (TCR) have been reported in HS developing during or after treatment for acute lymphoblastic
leukemia (ALL) .
Metodika: A 2-year-old girl was diagnosed with T-ALL in January 2009.
A bone marrow: cytomorphology with 85.6 % L1 blasts, a positive phosphoric acid test, and a CD
1+, CD 2+, CD 5+, CD 7+, and CD 8+ immunophenotype. Cytogenetic analysis showed 46 XX,
t (1,11) with breakpoints on short arms of chromosomes (MLL translocation was excluded) and the
absence of tel/aml 1, bcr/abl, mll/af4, e2a/pbx, and sit/tal. Chemotherapy was started according
the “ALL IC BFM 2002” protocol. On day 8 of treatment, the patient responded favorably to prednisone , and since day 33 of treatment, she has been in complete remission. Since October 2009,
the patient has been on maintenance therapy with daily mercaptopurin, weekly MTX treatment.
Výsledky: During the 2nd month of maintenance therapy, the patient presented with colitis and
abdominal lymphadenopathy, she then underwent the 1st laparotomy for volvulus and the 2nd for
invagination, with extirpation of the LN and an intestinal resection. Evaluation of histologic sections revealed a very rare disease called histiocytic sarcoma. Immunohistochemical stains showed
that the tumor cells were strongly positive for CD68, CD163 and lysozymes and weakly positive for
the s-100 protein. They were negative for CD1a, CD3, CD20, CD21, CD30, CD35, myeloperoxidase
and Tdt.
Genetic screens from paraffin showed identical changes with the original T-ALL (TCRβ DJ, TCR,
TCRγ V9, and 11J positive), showing an additional clonal rearrangement of TCRδ positivity. The
patient has been treated with chemotherapy schedule EEE (clofarabine, cyclofosfamid, and etoposid), after which there was significant regression of the tumor.
Závěr: We describe a girl with T-ALL who developed HS while on maintenance chemotherapy. We
show a novel association (T-cell and histiocytic lymphoma/proliferation) in the form of identical
gene rearrangements in the original leukemic blasts and subsequent histiocytic sarcoma cells,
confirming a common clonal origin.
107
P-29
LÉČBA REKOMBINANTNÍM FVIII NEMUSÍ BÝT SPOJENA S VYŠŠÍM
RIZIKEM VZNIKU INHIBITORU (RODINNÁ STUDIE)
Köhlerová S., Zapletal O., Blatný J.
Oddělení klinické hematologie, Centrum pro trombózu a hemostázu, Dětská nemocnice Brno, Česká republika
108
Úvod: V současné době je v České republice celkem 196 hemofiliků (data registru HemIS) ve věku
od 0 do19 let. Péče je soustředěna do 8 dětských hemofilických center , z nichž pražské a brněnské splňují kriteria CCC.
Po roce 1989 získali pacienti možnost léčby koncentráty koagulačních faktorů. Standardní se stala
léčba profylaktická a domácí.
Od roku 2006 je u narozených hemofiliků preferována léčba rekombinantními preparáty.
Přesto v ČR u osob s hemofilií stále převažuje léčba plasmatickými deriváty.
Metodika: V naší kazuistice presentujeme případ jedné rodiny se dvěma bratry , hemofiliky se
stejnou mutací genu pro FVIII .
Výsledky: Starší chlapec s těžkou hemofilií A se narodil v r. 2001. Pro krvácení v novorozeneckém
a kojeneckém věku mu byly opakovaně podány dávky plasmatického derivátu FVIII. Po páté aplikaci vyvinul inhibitor ve vysokém titru.
Eradikace tohoto inhibitoru u něj trvala téměř 3 roky a byla nákladná, komplikovaná a výrazně
ovlivnila jeho kvalitu života. V současné době je chlapec bez inhibitoru na profylaktické léčbě
plasmatickým derivátem jenž byl v rámci ITI použit.
Mladší bratr se stejnou formou i tíží hemofilie A se narodil v roce 2007. První krvácivou epizodu,
léčenou již rekombinantním FVIII prodělal v 11 měsících a plynule bylo navázáno profylaxí rFVIII
(50IU/kg 1xtýdně, režim obdobný Holanskému) . Chlapec je bez potíží, bez krvácivých epizod
a dosud bez inhibitoru FVIII, přesto, že již prodělal více než 100 ED rFVIII. Jeho kvalita života je
srovnatelná se zdravými dětmi
Závěr: Naše kazuistika potvrzuje publikované údaje, že více než typ derivátu (PD FVIII versus
rFVIII) je důležitý způsob léčby a režim jejich podávání, alespoň pokud se týká vývoje inhibitoru.
Je pro nás i potvrzením, že snaha o další rozšiřování léčby rekombinantními preparáty v České
republice, je cestou správným směrem.
P-30
ÚSKALÍ DIAGNOSTIKY TROMBOCYTOPENIE U NOVOROZENCE
Sulovská L. (1), Pospíšilová D. (1), Ravčuková B. (2), Freiberger T. (2), Litzmann J. (3), Novák Z. (1), Kopřiva F. (1),
1 – Dětská klinika, Fakultní nemocnice a LF UP v Olomouci; 2 – Centrum kardiovaskulární a transplantační
chirurgie, Genetická laboratoř, Brno; 3 – Ústav klinické imunologie a alergologie,
Společná pracoviště s Fakultní nemocnicí U Svaté Anny, Brno
Úvod: Wiskottův – Aldrichův syndrom (WAS) je vzácné geneticky podmíněné onemocnění s dědičností vázanou na X chromozom, které se projevuje trombocytopenií s malými trombocyty, ekzémem a recidivujícími infekcemi. Závažnost klinického obrazu závisí na typu mutace genu pro WAS
protein (WASP). Současný výskyt WAS s jinými typy trombocytopenie je vzácný. Cílem sdělení je
upozornit na vzácnou koincidenci neonatální aloimunitní trombocytopenie (NAIT) a WAS.
Metodika: –
Výsledky: Popis případu: U jednodenního novorozence byla zjištěna těžká trombocytopenie
(20x 109/l) s generalizovaným výsevem petechií na kůži. Rodinná anamnéza byla bez pozoruhodností. Vzhledem k pozitivnímu nálezu protilátek proti glykoproteinům trombocytů (MAIPA) v séru
dítěte i matky bylo vysloveno podezření na neonatální aloimunitní trombocytopenii (NAIT), která
byla potvrzena. Jednalo se o inkompatibilitu v systému HPA 15. Podání trombocytárního koncentrátu vedlo k normalizaci počtu trombocytů, dítě bylo v dobrém celkovém stavu propuštěno
domů. Ve 4 týdnech života byl pacient hospitalizován pro enteroragii při trombocytopenii 25x 109/l.
Později se objevila i normocytární anémie s hladinou Hb 85 g/l. Ve věku 2,5 měsíců se objevil
generalizovaný ekzém, proto bylo pomýšleno na WAS. Sekvenační analýza genu pro WAS protein
potvrdila onemocnění. Mutace v exonu 10 vedla k výrazné změně WASP s předčasným ukončením
jeho syntézy. Pacient byl velmi časně indikován k transplantaci kostní dřeně, která proběhla bez
komplikací. Genralizovaný těžký ekzém vymizel.
Závěr: NAIT patří mezi relativně časté příčíny trombocytopenie s incidencí 1/1000–2000 porodů. Trombocytopenie u dítěte odezní většinou do 3 měsíců věku. WAS je naopak velmi vzácné
onemocnění s incidencí 4–10 případů na 1 000 000 živě narozených dětí. Současný výskyt obou
typů trombocytopenie dosud nebyl popsán. Na možnou další příčinu trombocytopenie u pacienta
s NAIT je nutno pomýšlet při delším přetrvávání trombocytopenie nebo objevení se jiných příznaků
jako byl např. ekzém u našeho pacienta. Jedinou možností léčby WAS je transplantace kostní
dřeně.
109
P-31
VZÁCNÁ PŘÍČINA TROMBOCYTOPENIE V DĚTSKÉM VĚKU
Votava T. (1), Doležalová L. (1), Černá Z. (1), Geierová V. (2), Karas M. (3)
1 – Dětská klinika FN Plzeň; 2 – Ústav hematologie a krevní transfuze Praha; 3 – Hematologicko-onkologické
oddělení FN Plzeň
110
Úvod: May-Hegglinova anomálie (MHA) je onemocnění s autosomálně dominantní dědičností,
které je charakterizováno různě závažnou trombocytopenií, makrotrombocyty a přítomností velkých bazofilních inkluzí v granulocytech. MHA patří do skupiny familiárních makrotrombocytopenií
s mutací v MYH9 genu pro nesvalový myosin.
Metodika: K zařazení do jednotlivých podskupin onemocnění je vhodné vyšetřit sluch, zrak a renálních funkce, které bývají u dalších syndromů této skupiny defektní. Klinicky se MHA projevuje
mírně zvýšenou tendencí ke krvácení (epistaxe, slizniční krvácení, hematomy apod.) v závislosti
na tíži trombocytopenie. Diagnosa je postavena na anamnestických údajích, vyšetření krevního
obrazu (včetně objemu trombocytů) a mikroskopického vyšetření nátěru periferní krve, kde jsou
patrny basofilní cytoplasmatické inkluze v leukocytech, dále je možno doplnit imunocytochemické
a molekulárně-genetické vyšetření. Pacienti mívají lehčí stupeň trombocytopenie s normální funkcí trombocytů a z toho vyplývající nízkou tendencí k závažným krvácením, léčba většinou není
nutná. Profylakticky lze použít antifibrinolytika. V ojedinělých případech lze podat trombocytární
náplav event. desmopessin a u závážných krvácení lze zvážit i podání rekombinantního aktivovaného faktoru VIIa. Prognóza pacientů je dobrá.
Výsledky: Krátká kasuistika: Přijali jsme 17 letého chlapce s několik let trvající lehkou trombocytopenií bez klinických známek krvácení. Zároveň z anamnézy vyplynulo, ža matka i sestra chlapce byly opakovaně vyšetřeny pro trombocytopenii (všichni vedeni pod diagnózou chronická ITP).
V krevním obraze chlapce zachycena izolovaná trombocytopenie 56 x10*9/l s objemem 14,2 fl.
V kostní dřeni nález bazofilních inkluzí v granulocytech. Diagnosu jsme uzavřeli jako May-Hegglinova anomálie, molekulárně genetické vyšetření zatím nebylo provedeno.
Závěr: Chceme poukázat na vzácnou příčinu trombocytopenie v dětském věku, která v diferenciální diagnose může být opomíjena a zároveň na důležitost správného odběru anamnézy (v našem
případě hlavně rodinné).
P-32
RARITNÝ KONGENITÁLNY MäKKOTKANIVOVÝ TUMOR KRKU
NEJASNEJ HISTOGENÉZY
Švec P. (1), Krištofová D. (1), Čižmár A. (1), Baníková K. (1), Plank L. (2), Leuschner I. (3), Ilenčíková D. (4.),
Sejnová D. (1)
1 – Klinika detskej hematológie a onkológie, Lekárskej fakulty Univerzity Komenského a Detskej Fakultnej
Nemocnice v Bratislave; 2 – Ústav patologickej anatómie Jeséniovej lekárskej fakulty Univerzity Komenského
v Martine; 3 – Institut f.Pathologie, UNI-Klinikum Campus Kiel; 4 – Oddelenie genetiky, Národný onkologický
ústav, Bratislava
Úvod: Tumor krku prezentovanej pacientky bol zistený postnatálne, bol povrchovo uložený a iniciálne rozmery dosahovali 6 x 4,5 x 3,5 cm. Primárny tumor bol resekovaný s mikroskopicky negatívnymi resekčnými okrajmi, ale recidivoval do pôvodnej veľkosti do 6 týždňov. Bez metastatického
rozsevu.
Metodika: Napriek extenzívnemu, konzultačnému vyšetrovaniu sa nepodarila presvedčivá identifikácia histogenézy tumoru. Jedná sa o malígny, slabo diferencovaný, mitoticky vysoko aktívny
tumor tvorený solídnymi a alveolárnymi/ pseudoalveolárnymi formáciami. Imunofenotypovo vimentin+, CD56+, WT1+, Map2c+, Ini1+, synaptophysin-, myogénne markery-, CD99-, lymfoidné markery-. V závere patológa neistá histogenéza, parciálne črty neuroektodermovej/ neuroendokrinnej diferenciácie, možný neuroepitelióm (periférny primitívny neuroendokrinný tumor (pPNET)),
v diferenciálnej diagnostike tiež neuroblastóm alebo rabdomyosarkóm. Obraz primárneho tumoru
a recidívy bol rovnaký. V genetických vyšetreniach bez identifikácie špecifických aberácii charakteristických pre Ewing sa/PNET, neuroblastóm alebo rabdomyosarkóm.
Výsledky: Vzhľadom na biologicky agresívne správanie tumoru bola aj napriek diagnostickej neistote podaná liečba. Na úvodnej chemoterapii pre dojčenské nízkorizikové neuroblastómy (vinkristin + cyklofosfamid) nádor progredoval, preto sme pristúpili k intenzívnej liečbe podľa Euro
E.W.I.N.G 99 (cykly VIDE), kde sme už po prvom cykle pozorovali dobrú klinickú odpoveď.
Závěr: Referujeme prípad raritného kongenitálneho solídneho tumoru s neurčenou histogenézou,
agresívnym lokálnym správaním, u ktorého sme empiricky zvolenou intenzívnou chemoterapiou
podľa schémy Euro E.W.I.N.G 99 dosiahli iniciálnu odpoveď na liečbu.
111
P-33
CML v súbore našej kliniky za ostatných 10 rokov
Hrašková A.(1), Puškáčová J. (1), Kaiserová E. (1), Horáková J. (2)
1 – Klinika detskej hematológie a onkológie LFUK a DFNsP; 2 – Transplantačná jednotka II.DK LFUK a DFNsP
Bratislava
112
Úvod: CML tvorí len 2–3 % všetkých leukémií v detskom veku. Alogénna transplantácia kmeňových buniek je jedinou kuratívnou liečebnou modalitou. V posledných rokoch sa používa ako
front line liečba imatinib mesylát (od roku 2003 aj u detí), ktorý vedie k navodeniu hematologickej
a cytogenetickej remisie u väčšiny pacientov. Prítomnosť mutácie domény BCR-ABL je zodpovedná za vznik rezistencie, čo viedlo k vývoju druhej generácie inhibítorov tyrozín kinázy (dasatinib,
nilotinib).
Metodika: Na našej klinike sme v období od januára 2000 do 31.6.2010 liečili 8 detí s BCR-ABL pozitívnou CML. Šlo o 5 chlapcov a 3 dievčatá, vo veku od 17,2 do 13,7 roka , s mediánom
15,5 roka. Sedem z nich bolo pri stanovení diagnózy v chronickej, jeden pacient v blastovej fáze
(lymfoblastickej). Traja pacienti boli diagnostikovaní do r. 2003, v liečbe sme použili protokol CML
paed 95, zvyšní piati po r. 2006 a boli liečení podľa CML paed II.
Výsledky: Piati pacienti diagnostikovaní po r. 2006 začali liečbu Imatinibom, v dávke od 300–500 mg/m 2. U troch pacientov bola indikovaná zmena liečby na dasatinib (u dvoch pre opakovaný lymfoblastický zvrat a infiltráciu CNS aj indukčná liečba pre ALL). Súrodeneckú alogénnu
transplantáciu absolvovali v našom súbore 4 pacienti, nepríbuzenskú 3, jednej pacientke sa nepríbuzenský darca vyhľadáva. Transplantácia bola realizovaná od 4–15 mesiacov od stanovenia
diagnózy. Prežívajú 7 pacienti, šiesti sú po transplantácii, dĺžka sledovania od transplantácie je
od 5 do 103 mesiacov, OS u transplantovaných pacientov je 85,7 %. Zomrel jeden pacient po súrodeneckej transplantácii na infekčnú komplikáciu (mykotická pneumónia).
Závěr: Výsledky liečby pacientov s CML v našom malom súbore sú uspokojivé. Imatinib mesylát
umožní odložiť realizáciu transplantácie po optimálnej redukcii nádorových buniek. Dlhodobé perorálne podávanie bolo u väčšiny pacientov pomerne dobre tolerované. Ale až dlhodobé sledovanie pacientov odhalí doteraz neznáme možné neskoré následky.
P-34
TERAPIE STEROIDY V ČASNÉM OBDOBÍ PO ALOGENNÍ
TRANSPLANTACI KMENOVÝCH BUNĚK PRO AKUTNÍ LEUKÉMII
NEMĚLA VLIV NA VÝSKYT RELAPSŮ
Říha P., Keslová P., Formánková R., Matulová M., Król L. a Sedláček P.
Úvod: Retrospektivně jsme analyzovali 78 z 93 dětí s diagnózou akutní leukémie, které podstoupily alogenní transplantaci hematogenních kmenových buněk (HSCT) podle doporučení BFM-SCT
v období od 1/2001 do 2/2009. Primárním cílem bylo stanovení rizika relapsu (RR) u pacientů
s časným posílením imunosupresivní léčby pro aGVHD a/nebo engraftment syndrom a jeho porovnání se skupinou ostatních. Dále jsme provedli analýzu RR,TRM, EFS a OS podle MRD před
HSCT, typu dárce, štěpu, výskytu a/cGVHD.
Metodika: 78 (58 ALL, 20 AML) dětí v kompletní hematologické remisi (CR) podstoupilo 82 (60 ALL;
22 AML) HSCT. Profylaktické použití steroidů z jakéhokoli důvodu a nedosažení CR před HSCT
vedly k nezařazení 15 pacientů. Jako významný byl hodnocen výskyt aGVHD ≥ gr.II. a/nebo výskyt
engraftment syndromu s následnou terapií steroidy v dávce ≥1 mg/kg/den methylprednisolonu
po dobu nejméně 7 dnů a/nebo ≥10 mg/kg/dávku nejméně dva následující dny s první dávkou
podanou do D+28 po HSCT. MRD pozitivní nemoc byla definována jako cytogenetická a/nebo
molekulární pozitivita fúzního genu nebo pozitivita ≥ 10–3 IgH/TcR specifických přestaveb před
HSCT. Doba sledování je 1,1–9,0 let (medián 4,9).
Výsledky: V celém souboru je OS 71.8 %, EFS 64.6 %, RR 24.4 % a TRM 11.0 % bez rozdílu mezi
ALL a AML skupinou. MRD pozitivní nemoc byla silným prediktivním faktorem relapsu. RR MRD
pozit. 52 % vs. 12,3 % u MRD negat. (p<0,001). Incidence aGVHD gr. II-IV byla v celém souboru
76,8 % s mediánem manifestace 26 dnů po HSCT, závislá na typu dárce, MSD vs. MUD (10/10) vs.
MUD (9/10) vs. MMUD = 61,9 % vs.74,1 % vs. 80,0 % vs. 93,3 %. Výskyt engraftment syndromu
byl 6,1 % . Manifestace aGVHD/engraftment syndromu a zahájení terapie steroidy do dne +28 byla
zaznamenána u 54.9 % HSCT, riziko relapsu v této podskupině nebylo významně vyšší v porovnání s ostatními, 26,7 % vs. 21,6 %. Analýza RR podle typu dárce ukázala významně vyšší riziko
ve skupině s MUD 10/10 v porovnání s MUD 9/10 a MMUD, 44,4 % vs. 20,0 % vs. 20,0 %. Rozdíl
byl ještě výraznější u MRD pozitivních pacientů, u kterých bylo při použití MUD 10/10 riziko relapsu
100 %. Výskyt chronické extenzivní GVHD v celém souboru je 26,9 %, RR pro tyto pacienty je
14,3 % vs. 29,8 % pro pacienty bez cGVHD.
Závěr: Posílení imunosupresivní léčby v časném potransplantačním období z důvodu terapie
aGVHD nebo engraftment syndromu nevedlo k zvýšenému výskytu relapsů. Významně vyšší
výskyt relapsů byl u MRD pozitivních pacientů a také u nepříbuzenských transplantací s 10/10
shodnými dárci.
Podpora projektu: MZ0FNM2005
113
P-35
MYXOPAPILÁRNÍ EPENDYMOM FILUM TERMINALE U PĚTILETÉ
DÍVKY
114
Drábová K. (1), Pavelka Z. (1), Mackerle Z. (2), Skotáková J. (3), Křen L. (4), Slámová I. (5), Tomášiková L. (5),
Oltová A.(5), Štěrba J.(1)
1 – Klinika dětské onkologie LF MU a FN Brno – PDM; 2 – Neurochirurgické odd., KDCHOT LF MU a FN Brno –
PDM; 3 – Klinika dětské radiologie LF MU a FN Brno – PDM; 4 – Patologicko-anatomický ústav LF MU a FN
Brno – PMDV; 5 – Oddělení lékařské genetiky LF MU a FN Brno – PDM
Úvod: Intramedulární nádory představují asi 5–6 % všech primárních nádorů CNS u dětí. Projevují
se neurologickými příznaky v závislosti na segmentální lokalizaci nádoru. 80 % tvoří astrocytomy,
ependymomy a gangliogliomy. Léčba je primárně chirurgická, v indikovaných případech doplněná
o radioterapii či chemoterapii, někdy kombinovaně. Vzácnou jednotkou je myxopapilární ependymom obvykle z filum terminale. Roste pomalu, zpravidla se chová lokálně agresivně, po neúplném
odstranění lokálně recidivuje. K metastazování dochází cca v 17 %, v těchto případech zpravidla
obsahuje anaplastickou složku. Vyskytuje se častěji u dospělých, také v souvislosti s NF 2. U dětí
je vzácný, pod 3 roky věku se prakticky nevyskytuje.
Metodika: U 5leté dívky se onemocnění manifestovalo bolestmi zad, změnou stereotypu chůze
a poruchou mikce. Neurolog konstatoval syndrom kaudy a doporučeno MRI s nálezem rozsáhlého
intraspinálního, intradurálního tumoru v rozsahu L2-S3. Provedena radikální exstirpace tumoru,
který vycházel z filum terminale, histologicky se jednalo o myxopapilární ependymom G1, Ki67
fokálně 5 % (GFAP+, S100P +, Vimentin +), cytogenetika: 46, XX + nalezeny 4 polypl. mitózy
92–134 chrom. (4n-6n). Pooperačně minimální neurologický deficit. Byla zahájena adjuvantní chemoterapie nízce dávkovaným vinblastinem 3mg/m2 1x týdně. Po 3 měsících od diagnózy se dívka
dostavila se známkami poruchy močení, parestéziemi v oblasti kostrče. MRI prokázalo lokální
recidivu tumoru. Reoperací dosažena subtotální resekce s ponechaným residuem intraspinálně
v rozsahu dolního okraje L4-S2. Po operaci dívka spontánně nemočila, bylo nutné zavést epicystostomii, stran stolice je téměř inkontinentní, nutná trupová ortéza. Histologicky opět potvrzen
myxopapilární ependymom G1 (GFAP +, nízká mitotická/proliferační aktivita). Dále je plánována
kurativní radioterapie na oblast recidivy tumoru s dosycením na residuum.
Výsledky: Presentujeme MR scany, reprezentativní histopatologický nález, probíhá analýza molekulárně cytogenetických markerů (CGH apod). Pozoruhodný je rozpor mezi nízkou mitotickou
aktivitou nádoru a krátkým intervalem do recidivy (EFS 3 měsíce).
Závěr: Myxopapilární ependymom představuje vzácnou jednotku primárního míšního nádoru
dětského věku, kurativní může být mikroskopicky radikální resekce, kterou lze ovšem obtížně
dosáhnout bez neurologického deficitu. Při neradikálním odstranění je nutno podat adjuvantní
radioterapii, myxopapilární ependymom patří mezi nádory necitlivé k chemoterapii.
Podpora projektu: IGA MZ ČR NS9873
P-36
APLASTICKÁ KRIZE PŘI INFEKCI PARVOVIREM B19 JAKO PRVNÍ
MANIFESTACE HEREDITÁRNÍ SFÉROCYTÓZY
Ludíková B. (1, 2), Luhový M. (3), Houda J. (1, 2), Novák Z. (2), Pospíšilová D. (1, 2)
1 – Universita Palackého v Olomouci, Lékařská Fakulta; 2 – Fakultní Nemocnice Olomouc, Dětská klinika;
3 – Laboratoře Mikrochem Olomouc
Úvod: Parvovirus B19 je běžný lidský patogen, který je původcem jak řady definovaných klinických
jednotek (erythema infectiosum, artritis a hydrops plodu). U primárně zdravých jedinců bývá průběh onemocnění mírný, kdežto u pacientů s imunodeficitem nebo hematologickým onemocněním
může dojít k rozvoji specifických hematologických příznaků infekce, jako je tranzientní aplastická
krize, chronická anémie, trombocytopenie a leukopenie.
Metodika: Dvě dívky a tři chlapci ve věkovém rozmezí 7 až 11 let byli primárně vyšetřeni pro teploty spojené ve dvou případech s příznaky gastroenteritidy, v dalších dvou s infekcí dýchacích cest
a u jednoho pacienta s celkovou slabostí. Při vyšetření krevního obrazu, byla náhodně zjištěna
závažná anémie s hladinou hemoglobinu v rozmezí 44–79 g/l.
U všech dětí bylo provedeno fyzikální vyšetření, vyšetření krevního obrazu s diferenciálním rozpočtem leukocytů a počtem retikulocytů se zhodnocením nátěru, markerů hemolýzy (LDH, bilirubin
a s haptoglobin) a test kryohemolýzy.
Výsledky: Při detailním fyzikální vyšetření u všech pacientů dominovala bledost, subikterus sklér
a splenomegalie, která byla potvrzena sonograficky. Hodnoty LDH a bilirubinu byly u všech pacientů lehce zvýšené, hodnoty haptoglobinu snížené. Test kryohemolýzy svědčí u všech pacientů
pro poruchu erytrocytární membrány. Tyto nálezy společně se sférocyty v nátěru periferní krve
svědčily pro sférocytární anémii. U všech pacientů byla prokázána infekce parvovirem B19, potvrzená metodou PCR k průkazu DNA viru. Byla stanovena diagnóza – aplastická krize při infekci
Parvovirem B19 jako první manifestace hereditární sférocytózy (HS).
Pozitivní rodinná anamnéza HS byla jen u jednoho dítěte, které však nikdy nebylo pro toto onemocnění vyšetřováno. Jedna pacientka byla dříve vyšetřována pro M. Gilbert vzhledem k nápadnému
ikteru sklér, krevní obraz však nebyl vyšetřen. U dvou pacientů se do čtrnácti dnů vyvinul typický
exantém doprovázející pátou nemoc.
Závěr: Závěrem chceme upozornit, že při nálezu těžké anémie při parvovirové infekci je vždy
nezbytné vyloučit vrozenou hemolytickou anémii, která může být před manifestací aplastické krize
přehlédnuta. Zdůrazňujeme význam vyšetření retikulocytů u každého pacienta vyšetřovaného pro
ikterus.
115
116
SESTERSKÁ SEKCE – PŘEDNÁŠKY
S-01
TROMBOTICKÁ TROMBOCYTOPENICKÁ PURPURA
Mičkerová Z., Filipková S.
Dětská klinika FN Olomouc
Úvod: Trombotická trombocytopenická purpura (TTP) je těžké multisystémové onemocnění charakterizované vzájemnou kombinací pentády příznaků: mikroangiopatická hemolytická anémie,
konzumpční trombocytopenie, proměnlivý neurologický nález, teploty, poruchy renálních funkcí.
Výskyt 3–7 nových případů na 1 milion obyvatel. Medián věku při výskytu je 35 let.
Centrální roli při vzniku má endoteliální poškození a hyperagregace trombocytů indukovaná přítomností abnormálních multimerů a fragmentů vWF.
TTP lze klasifikovat na idiopatickou, familiární a sekundární.
Terapie spočívá v provedení výměnné plazmaferézy, případě v podání mražené plazmy, podávání
kortikosteroidů
Při refrakternosti se postupuje zvýšením intenzity plazmaferéz, imunosupresivní terapií, podáním
monoklonální protilátky anti-CD 20, splenektomií.
Prevencí relapsu je podávání léků s antiagregačním ůčinkem na trombocyty.
U 70–85 % pacientů dochází při správném terapeutickém postupu k navození kompletní remise.
Metodika: Hodnotím charakteristiku tohoto onemocnění.
Výsledky: Zhodnocení onemocnění TTP.
Závěr: Stručný přehled onemocnění TTP.
S-02
KAZUISTIKA U DÍVKY S TROMBOTICKOU TROMBOCYTOPENICKOU
PURPUROU A KOMPLIKACE LÉČBY
Frelichová L., Vlčková J.
Jednotka intenzivní hematologické péče, Dětská klinika FN Olomouc
Úvod: 18letá dívka byla na našem oddělení 2x hospitalizována pro akutní trombocytopenii
(1/2009 a 6/2009), 1/2010 přišla pro pokles trombocytů, krvácivé projevy na kůži, lehkou anémii
a další příznaky, přičemž je laboratorně potvrzen obraz TTP.
Léčba byla komplikována steroidním diabetem, léčeným inzulinoterapii, která byla ukončena pro
normální glykémie.
Další komplikací bylo výrazné postižení tabulární funkce ledvin, kdy bylo nutné sledovat bilance
tekutin.
Metodika: .
Výsledky: Během hospitalizace prodělala celkem 25 plazmaferéz, 3x závažná kožní alergická
reakce. Pro stálé zhoršování KO zahájena imunosupresivní léčba (4x Vincristin, 4x Rituximab,
po něm nastala alergická reakce).
Závěr: Dívka je i nadále sledována pro možné riziko relapsu.
117
S-03
NOVÁ LÉČEBNÁ METODA V ONKOLOGII – METRONOMICKÁ LÉČBA
Valkounová P., Holčíková Z., Petlachová M., Štěrba J., Bronišová D., Múdry P.
118
Úvod: V dětské onkologii existuje skupina pacientů s progredujícími nebo vysoce rizikovými solidními nádory, u nichž standardní protokolární léčba a terapeutické postupy selhaly. Další skupiny
tvoří děti, které sice dosáhli remise na léčbě první volby, ale protokolární léčbu nedokončili z důvodu toxicity a jejich prognóza udržení dlouhodobé remise byla velmi nejistá.
Metodika: Novou lákavou metodou léčby nádorů se v posledních dvaceti letech stal koncept
metronomické léčby. Zatímco konvenční chemoterapie je založena na podávání maximálně tolerovaných dávek cytostatik v různých kombinacích s nutností přestávek, metronomická léčba
je založena na dlouhodobém podávání nízkých dávek běžně užívaných cytostatik – dlouhodobé,
chronické podávání nízkých dávek cytostatik ve vyšší frekvenci, např. denně, bez následných
pauz. Metronomická léčba má minimální toxicitu, je zde vysoká kvalita života dětí, je většinou
v podání per os, tudíž odpadá nutnost zavedení CVK a umožňuje převážně ambulantní léčbu.
Mechanizmus účinku je kombinace: inhibice angiogeneze, stimulace imunitního systému a přímý
cytotoxický efekt na nádorové buňky a endotel novotvorbách nádorových cév. Léčebné schéma
vyvinuté a používané na naší klinice je kombinací celecoxibu, fenofibrátu a nízkodávkovaných
chemoterapeutik (cyklofosfamid, vepesid, temozolomid) a pro-diferenciačních biologicky aktivních látek – kyseliny cis-retinové a ergokalciferolu. U sarkomů měkkých tkání doplněným aplikací
vinorelbinu 1× týdně. Při symptomatických metastázách nebo lokálních progresích je zahájena
i radioterapie, even.bisfosfonáty.
Výsledky: U našich malých pacientů na KDO FN Brno máme zkušenosti s použitím strategie označované „COMBAT“ (Combined Biodifferentiating and Antiangiogenic Oral Metronomic Therapy).
Na KDO FN Brno rozdělujeme kombinovanou udržovací per os léčbu pro děti s vysoce rizikovými
solidními tumory, včetně nádorů CNS do tří skupin. Terapie COMBAT I je dnes již nepoužívaným
postupem. Jednalo se o roční léčbu, po jejímž vyčerpání byla otázka, co bude následovat. Proto
dnes již používáme terapie COMBAT II a III. Protokol COMBAT II je na dobu tří let, kdy postupně
ubývá cytostatik a třetí rok je pacient zcela bez podávané chemoterapie. COMBAT III je nejnovější
léčba užívaná na KDO, shodná s COMBAT II s rozdílem aplikace Avastinu 1x za 14 dní v nitrožilní
aplikaci, nově také i. t. podávání chemoterapie pro vybrané skupiny dětí s meduloblastomem.
Závěr: Závěrem přednášky prezentujeme tři kazuistiky dětí léčených „COMBAT“ na KDO FN Brno.
S-04
NEUROFIBROMATOZA I. TYPU VON RECKLINGHAUSENOVA
CHOROBA
Pavleová J., Valovčinová L.
Úvod: Dieta od 1,5 roka sledovaná pre neurofibromatozu I typu von Recklighausenovu chorobu,
ktorá bola potrvdená v roku 1993,2003.
Na jesen 2003 dieta operované a zistená espanzia v mediastine. 28. 10. 2003 extirpácia 2 ložísk
z krku – neurofibrozny Recklighausen I typu. Pacientka dispenzarizovaná v onkologickej ambulancii.
12. 10. 2006 indikavaná chemoterapia , ktorá mal byt podávaná 12 mesiacov, pre toxicitu ukončená v marci 2007.
Pacientka pre zhoršenie celkového stavu prijatá na KDHO od 04/10, kde sa lieči aj tohto času.
Absolvovala operáciu ,chemoterapiu na našej klinike.
Metodika: Absolvovala operaciu a chemoterapiu.
Výsledky: Progresia základneho ochorenia.
Závěr: Liečená na našej klinike.
S-05
PŘECHODNÁ LEUKOENCEFALOPATIE U DĚTÍ S AKUTNÍ LEUKEMIÍ.
Grundová J.,Hůlková E.
Hemato-onkologické oddělení, Dětská klinika FN Olomouc
Úvod: Systémová,intratekální nebo orální chemoterapie může být příčinou přechodné nebo trvalé
neurotoxicity. Jedním z mnoha možných toxických účinků MTX může být neurotoxicita s akutní
nebo chronickou leukoencefalopatií.
Akutní leukoencefalopatii lze diagnostikovat dle neurologické symptomatologie a pomocí MRI.
Profylaktická léčba spočívá v podávání leukovorinu a aminofilinu,u křečí antiepileptik.
Metodika: Kazuistika u 12letého chlapce a 15leté dívky.
Výsledky: Seznámení s jednou z mnoha komplikací u dětí s ALL. Poukázat na jeho příznaky
a půběh.
Závěr: Zhodnocení průběhu krátkodobé leukoencefalopatie ve dvou kazuistikách.
119
S-06
REKONDIČNÍ POBYTY PRO DĚTI I DOSPĚLÉ S KRVÁCIVÝM
ONEMOCNĚNÍM
Čepeláková V.
120
Úvod: Za uplynulá desetiletí se možnosti aktivního života výrazně rozšířily. Jedním z důvodů je
dostatek substitučních preparátů, které umožnily zařadit větší počet pacientů do domácí léčby.
Nové trendy pacientům předávají také Český svaz hemofiliků a OS Hemojunior.
ČSH se snaží pomoci všem pacientům, kteří se na něj obrátí, ať již s problémy rázu medicínského,
sociálního, psychologického, právnického, atd.
Každé dva roky se schází konference svazu, kde se hodnotí uplynulé období. Periodicky vychází
Hemofilický zpravodaj, kde je především členská veřejnost informována o novinkách v léčbě, činnosti svazu, sociálních otázkách, zákonech a mnoha praktických radách. Více lze najít i na www.
hemofilici.cz. Do českého jazyka bylo přeloženo několik brožur a informací od WFH. Každoročně
je pořádán letní rekondiční tábor pro děti, rekondiční pobyt pro dospělé. ČSH je spolupořadatelem
oslav Světového dne hemofilie – Hemofilického dne. V letošním roce pomáhá zařídit mezinárodní
plastové průkazy pro hemofiliky; zúčastní se řady jednání na MZ, zdravotních pojišťovnách. (převzato z www.hemofilici.cz)
V listopadu 2001 vzniklo OS HEMOJUNIOR pro pomoc dětem s hemofilií; je dobrovolnou, neprofesionální organizací, sdružující své členy z řad občanů bez rozdílu věku, národnosti, víry, profese či
společenského postavení, kteří se chtějí aktivně podílet na pomoci dětem s hemofilií.
Hemojunior je zaměřen hlavně na pomoc rodinám nově diagnostikovaným onemocněním a rodiny
s mladšími dětmi. Na www.hemojunior.cz existuje možnost se na cokoli zeptat a dle typu dotazu
zareaguje odborník, rodič či samotný nemocný. Podle místa bydliště se snažíme nově diagnostikované rodiny i osobně navštívit a pomoci jim překonat první období či nesnáze, předat jim naše
zkušenosti a podpořit je.
Každoročně pořádáme rekondiční pobyt pro rodiny s dětmi ve věku do 7–8 let; vánoční bowlingový
turnaj. Několikrát do roka jezdíme na společné víkendové akce s programem pro děti i odborným
programem pro dospělé. Po dvou letech probíhá volební konference s vyhodnocením činnosti
za uplynulé období. Jedenkrát za dva roky pořádáme rodinné pobyty u moře a Mikulášskou besídku.
Metodika: –
Výsledky: –
Závěr: Během prezentace vám ukáži jednotlivé akce a rekondičními pobyty.
Podpora projektu: –
S-07
CHARAKTERISTIKY PROGRAMU ALOGENNÍCH TRANSPLANTACÍ
U DĚTÍ VE FN V MOTOLE V LETECH 2000–2009.
Nevyjelová J., Sedláčková L., Sejková H., Król L., Sedláček P.
Úvod: K alogenní transplantaci kmenových buněk krvetvorby jsou indikovány děti pro nepříznivé
formy leukémií, vrozené či získané poruchy imunity, krvetvorby a některé dědičné poruchy metabolizmu. Cílem této práce bylo zhodnotit charakteristiky transplantačního programu s ohledem
na počty transplantací, druhu dárců, štěpů, apod.
Metodika: Za uplynulých 10 let jsme na našem pracovišti provedli 275 alogenních transplantací
u 254 dětí ve věku 0,2–20,5 (medián 9,1) let. Převahu mezi příjemci měli chlapci (n=163; 64 %).
Indikací k transplantaci bylo maligní onemocnění (n=172; 68 %) či nemaligní onemocnění (n=82;
32 %). Nejčastějším dárcem byl nepříbuzenský dárce z registru (n=179; 70 %), identický sourozenec byl dárcem pro 65 dětí (26 %) a jiný rodinný dárce jen pro 10 dětí. Celkem 40 nepříbuzenských
dárců pochází z českých registrů (22 %). Nejčastějším štěpem k první transplantaci byla kostní
dřeň (n=140; 55 %), méně často jsme použili periferní kmenové buňky (n=88; 35 %), pupečníková
krev byla použita u 22 pacientů (8,5 %). Nejvíce pacientů bylo indikováno přímo na našem pracovišti (n=146; 58 %), z moravských center pochází 69 dětí (27 %).
Výsledky: Z 254 transplantovaných celkem 75 dětí zemřelo v důsledku základního onemocnění
(relaps leukémie,…) či po-transplantačních komplikací. Při mediánu sledování 5 let žije 70 % transplantovaných dětí.
Závěr: Transplantační program na našem pracovišti funguje již 21 let. V posledních 10 letech významně narostl počet transplantací, což je dáno především nárůstem transplantací s použitím nepříbuzenských dárců z registru. Ročně provedeme na našem pracovišti v průměru 23 alogenních
transplantací. Počet transplantací s použitím štěpů od sourozeneckých dárců spíše mírně klesá.
Nejčastějším zdrojem kmenových buněk je i nadále kostní dřeň, pupečníková krev je používána
častěji než dříve. Prognóza dětí transplantovaných pro maligní i nemaligní onemocnění se dále
zlepšuje.
Podpora projektu: Částečně podpořeno výzkumným záměrem MZ0FNM2005
121
S-08
SLEDOVÁNÍ POZDNÍCH NÁSLEDKŮ LÉČBY PO TRANSPLANTACI
KMENOVÝCH BUNĚK KRVETVORBY V DĚTSKÉM VĚKU
Pertlová A., Keslová P., Sejková H., Čepeláková V., Nagyová B., Sedláček P.
122
Úvod: Sledování výskytu pozdních následků po transplantaci kmenových buněk (SCT) je důležité
vzhledem k trvale rostoucímu počtu vyléčených pacientů. Jedná se o heterogenní skupinu komplikací, často ne život ohrožujících, které však mohou významně ovlivňovat kvalitu života transplantovaných pacientů. Pozdní následky souvisí zejména s toxicitou předtransplantačního přípravného
režimu, manifestací akutní či chronické reakce štěpu proti hostiteli (GVHD) a rekonstitucí imunitního sytému. Jako hlavní rizikové faktory se uvádí celotělové ozáření a chronická GVHD.
Metodika: Na našem pracovišti jsme analyzovali skupinu 152 pacientů přežívající 4–20 let po alogenní SCT pro maligní (akutní, chronická leukémie, myelodysplastický syndrom, lymfomy n=95) či
nemaligní onemocnění (aplastická anémie, imunodeficience, metabolické onemocnění n=57). Věk
pacientů v době SCT byl 0,2 až 20,5 roku.
Výsledky: U většiny pacientů se jednalo o kombinaci několika komplikací. Incidence pozdních
infekcí byla 32 %, poruchu plicních funkce jsme dokumentovali u 36,6 %, poruchu štítné žlázy
u 32 %, hypogonadismus u 49 %, poruchy růstu u 28 %, katarakta u 17 %, kostní a kloubní komplikace u 11,7 %, srdeční komplikace u 6,5 %. Sekundární malignita se vyskytla ve 3,9 %. Pouze
15 % pacientů nemělo v době hodnocení dokumentovánu žádnou pozdní komplikaci.
Závěr: Počet dlouhodobě přežívajících pacientů po SCT v dětském věku neustále stoupá a tím
narůstá incidence a počet pozdních následků. Důležitou součástí péče je proto dlouhodobé multidisciplinární sledování se znalostí a časnou identifikací pozdních následků toxické léčby. Úzká
spolupráce lékařů, sester, fyzioterapeutů a psycho-sociálních pracovníků je nezbytná. Cílem sledování je přivést dětské pacienty do dospělosti a umožnit jim plnohodnotné začlenění do společnosti s vyhovující kvalitou života.
Podpora projektu: Podpořeno MZ0FNM2005
S-09
PROVÁDĚNÍ FARMAKOKINETICKÉ STUDIE U DĚTÍ V PŘÍPRAVNÉM
REŽIMU PŘED TRANSPLANTACÍ KMENOVÝCH BUNĚK KRVETVORBY
Machalová A., Kynkalová H., Skleničková P., Pertlová A., Sedláček P.
Úvod: Použití řady léků v pediatrii je komplikováno formálně i odborně skutečností, že řada léků
nemá oficiálně doporučenou indikaci pro použití v dětském věku. Důvodem je absence klinických
studií u dětí a skutečnost, že dětský organizmus v různém období dětského věku odbourává léky
jinak než v dospělosti. Problémem použití takových léků u dětí je tedy odpovídající dávkování.
Nízké hladiny léků mohou být neúčinné, vysoké hladiny pak neúměrně toxické. U některých léků je
přitom vhodné terapeutické rozmezí velmi úzké a riziko neúspěchu léčby tedy vysoké.
Metodika: Studie, kterou provádíme na naší jednotce ve spolupráci s dětským transplantačním
centrem v Hannoveru a laboratořemi v Essenu, se týká léku s názvem treosulfan (Ovastat; Medac).
Lék je nově používán u dětí i dospělých v kombinaci s dalšími chemoterapeutiky a imunosupresivy
v průběhu přípravy před alogenní transplantací kmenových buněk krvetvorby. Výhodou léku je
nižší toxicita a dostatečná účinnost. Primárně je indikován u pacientů s imunodeficiencí. Lékem
druhé volby je v přípravných režimech před opakovanou transplantací, apod. Dávkování u dětí, a to
především ve věku pod 2 roky, není dostatečně ověřeno proběhlými studiemi.
Výsledky: V období od prosince 2009 do června 2010 jsme (po podepsání informovaných souhlasů) u tří pacientů s vrozenou poruchou imunity (SCID, SCID, CGD) ve věku 5 (6 kg), 15 (9,5 kg)
a 18 (10 kg) měsíců provedli odběry krve (1. a 3. den podávání treosulfanu) a sběry moče. Do studie jsme v té době z technických důvodů nezařadili 2měsíční pacientku s SCID (5,5 kg). Ve všech
případech byl po přípravném režimu s fludarabinem a treosulfanem k následné transplantaci použit štěp nepříbuzného dárce. U každého pacienta se jednalo o odběr cca 20 vzorků krve nabíraných v přesných intervalech z CŽK metodou push-pull a sběr moče – cca 45 sběrných sáčků
v průběhu 72 hodinového sběru. Vzorky pak byly transportovány při teplotě –20 st. C kurýrní
službou do centrální laboratoře v SRN.
Závěr: Provedení studie u takto malých pacientů je vždy náročné (jednocestný CŽK, močový
katétr) a klade velké nároky jak na pacienta, tak i na ošetřující personál. Zároveň si všichni uvědomujeme, že správným výběrem a dávkou léku by mohla být při účinné léčbě redukována akutní
i pozdní toxicita. U všech dětí došlo k přihojení dárcovské krvetvorby a při dobře tolerované intenzitě přípravného režimu jsou všechny děti v pořádku v ambulantní péči.
Podpora projektu: Částečně podpořeno výzkumným záměrem MZ0FNM2005 
123
S-10
VÝMĚNNÁ TRANSFÚZE PŘI HYPERLEUKOCYTÓZE
Křížová L., Čučková M., Šrámková L.
124
Úvod: Jedním z příznaků akutní leukémie může být hyperleukocytóza (vysoká hladina bílých krvinek ) nad 100x 109/l. Vysoké hodnoty bílých krvinek mohou způsobovat projevy leukostázy
(respirační insuficience, somnolence atd.), v těchto případech je někdy nutné provádět výměnou
transfúzi (většinou při hodnotách leukocytů nad 500x 109/l).
Metodika: Při výměnné transfúzi je vyměněno asi 90 % krve, kdy se dle věku a váhy dítěte přerušovaně odebírá a současně podává odpovídající množství erymasy a plazmy v poměru 1 : 3,
s cílem snížit počet leukocytů v periferní krvi.
Výsledky: Za posledních deset let se na našem pracovišti prováděla výměnná transfúze celkem u 4 pacientů, vstupní počet leukocytů při zahájení výměnné transfúze byla 450–800x 109/l,
u 2 pacientů byla diagnostikována kojenecká akutní lymfatická leukémie, u 1 pacienta T-ALL a posledního pacienta AML-M5. Ze čtyř dětí zemřelo jedno, krátce po provedení výměnné transfúze
na krvácení do mozku, 3 děti dosáhly remise onemocnění.
Závěr: Výměnná transfúze je v indikovaných případech život zachraňující výkon, umožňující zahájení další chemoterapie.
S-11
CLOSTRIDIUM DIFFICILE U ONKOLOGICKÝCH PACIENTŮ
Klímová L. (1), Šmehlíková D. (1), Petlachová M. (1), Ševčíková A. (2)
1 – Klinika dětské onkologie, FN Brno; 2 – oddělení klinické mikrobiologie, FN Brno
Úvod: Clostridium difficile (CD), anaerobní grampozitivní sporulující bakterie rodu Clostridium produkuje toxiny A a B. Pouze jedna buňka ze sta CD produkuje oba druhy toxinů. Diagnóza se většinou stanoví průkazem toxinu ze stolice. Projevuje se čtveřicí příznaků: průjmy, horečka, bolest
břicha a leukocytoza. Přenos CD se děje fekálně-orální cestou pomocí spór. Hlavním rizikovým
faktorem je předchozí antibiotická terapie. Dalšími rizikovými faktory jsou např. vysoký věk pacienta, malnutrice imunosuprece, onkologické onemocnění, dialýza a dlouhodobá hospitalizace.
Metodika: Na naší Klinice dětské onkologie byl zaznamenán vyšší nárůst počtu pacientů s prokázaným toxinem CD (první průkaz) v roce 2009, celkově 16 pacientů, a recidiva onemocnění
u 8 pacientů. Oproti rokům 2005, kdy bylo zjištěno 5 pozitivních pacientů, v roce 2006 10 nových
pacientů, v roce 2007 5 pacientů a v roce 2008 7 nových pacientů. Období 1–5/2010 je 8 nových záchytů onemocnění CD a recidiva u 11 pacientů. Otázkou je, zda jsou tyto data ovlivněny
nárůstem pacientů v roce 2009, změnou ATB strategie nebo celkovou epidemiologickou situací
(všeobecný nárůst CD).
Výsledky: Prevence CD:
• důsledná osobní hygiena (hlavně mytí rukou, pravidelné sprchy či koupele)
• zamezení kontaktu s infekčními jedinci
• péče o sliznice (dutina ústní, péče o stolici)
• nutriční opatření (mikrobiálně nezávadná strava, protiprůjmová)
• antibiotická strategie
Protiepidemiologická opatření u pacienta s pozitivním nálezem toxinu CD:
1. Izolace
2. U kontaktů doporučujeme provést odběr stolice na vyšetření toxinu CD
3. Důsledná hygiena rukou a desinfekce nealkoholovými des.prostředky
4. Důkladná edukace pacienta,rodičů a členů rodiny
5. Samozřejmostí je pravidelná hygiena pacienta (sprcha,koupel) a čisté lůžko
6. Bariérové ošetřovatelské postupy,pomůcky a kontaktní plochy v okolí pacienta je třeba dekontaminovat prostředky se sporicidním účinkem, nealkoholové.
Závěr: Pro onkologického pacienta je CD komplikací, která může významně ovlivnit kvalitu života,
průběh onkologické léčby a prognózu základního onemocnění. Proto by se měl klást velký důraz
na prevenci (důkladná hygiena rukou) této infekce u onkologicky nemocných a na racionalizaci
použití rizikových skupin antibiotik.
125
S-12
INVAZIVNÍ MYKOTICKÉ INFEKCE U DĚTÍ S AKUTNÍ LEUKÉMIÍ –
ZÁKLADNÍ ROZDĚLENÍ, DIAGNOSTIKA A LÉČBA
Znojemská J., Smíšek P.
126
Úvod: V posledním období na našem oddělení zaznamenáváme u imunokompromitovaných pacientů, zejména pak u dětí léčených pro akutní leukémii, zvýšenou incidenci invazivních mykotických
infekcí (aspergilozy, diseminované kandidozy i zygomykozy). Rizikovými skupinami jsou zejména
všichni pacienti s akutní myeloidní leukémií (AML) a pacienti léčení pro akutní lymfoblastickou
leukémii vysokého rizika (HR ALL), kteří podstupují velmi intenzivní protinádorovou chemoterapii
následovanou několikatýdenní neutropenií. Invazivní mykotické infekce jsou u těchto pacientů poměrně časté a komplikace s nimi spojené vedou ke zvýšené morbiditě a mortalitě.
Metodika: Správná a včasná diagnóza invazivní mykotické infekce je pro cílenou terapii nesmírně
významná. Stanovit diagnózu pouze podle klinických projevů není vzhledem k jejich nespecifičnosti jednoduché.Včasné rozpoznání invazivní mykózy je možné jen při využití všech dostupných
diagnostických metod. Kromě standardních mikrobiologických vyšetření (kultivace, mikroskopie)
využíváme moderní diagnostické metody – serologii (průkaz aspergilového a kandidového antigenu) a PCR diagnostiku a zobrazovací metody (RTG, HRCT). U pacientů s podezřením na invazivní
plicní mykózu (nejčastější výskyt), u nichž není původ postižení zcela jasný, provádíme diagnostickou bronchoalveolární laváž (BAL) s podrobným vyšetřením získaných vzorků bronchoalveolární
tekutiny. Podle našich zkušeností ja BAL vyšetření poměrně málo zatěžující, přínosné a výtěžné.
U našich dětských pacientů jej provádíme v celkové anestezii.
Výsledky: Základem účinné léčby je její včasné zahájení a užití vhodného antimykotika. Mezi
antimykotika používaná k terapii systémových mykóz na našem pracovišti patří Abelcet ze skupiny
polyenů, dále echinokandiny (Cancidas a Mycamin) a azoly (Mycomax, Sporanox, V-Fend, Noxafil) . Při nekompletním léčebném efektu využíváme kombinované antimykotické terapie. Při léčbě
azoly je podmínkou k zajištění účinného antimykotického efektu dostatečná hladina podávaného
léku, proto pravidelně stanovujeme jejich hladinu.
Závěr: Správná a včasná diagnóza invazivních mykóz a léčba moderními účinnými antimykotiky
významně zlepšuje osud vysoce rizikových pacientů. I přes vysokou finanční náročnost tohoto
postupu jsme přesvědčeni, že se jedná o nejlepší volbu pro naše pacienty.
S-13
MIERA ÚZKOSTI A ÚZKOSTLIVOSTI U -NÁSŤ-ROČNÝCH
ONKOLOGICKÝCH PACIENTOV
Hlivová I. (1), Krajmer P. (1), Radványiová D. (2)
1 – Klinika detskej hematológie a onkológie UNB; 2 – Trnavská univerzita v Trnave, FF, Katedra psychológie
Úvod: Problematike úzkosti a úzkostlivosti je v odbornej psychologickej a psychiatrickej literatúre
venovaná veľká pozornosť. Je to pochopiteľné, veď zásadným spôsobom ovplyvňujú kvalitu nášho
života.
Ak hovoríme o onkologickom ochorení u detí a dospievajúcich spontánne sa nám tieto pojmy
úzkosti a úzkostlivosti vynoria.
Metodika: V snahe efektívnejšie pomáhať rodinám s onkologicky chorými deťmi a dospievajúcimi
pri zvládaní ich emócií strachu, úzkostí a prejavov správania v súvislosti s úzkostlivosťou sme
ponúkli študentke psychológie na FF Trnavskej univerzity v Trnave spracovať túto problematiku
v rámci jej diplomovej práce. Ponúkame Vám z nej niektoré závery.
Diplomantka porovnávala mieru strachu, úzkosti a úzkostlivosti v troch skupinách respondentov:
a) skupina aktuálne liečených onkologických pacientov
b) skupina onkologických pacientov po ukončení liečby v remisii min. 2 roky
c) skupina zdravých dospievajúcich
Výsledky: Na základe spracovania výsledkov použitých metodík:
ŠAD-Škála na meranie úzkosti a úzkostlivosti u detí
Sebahodnotiaca škála strachu u detí
Dotazník FSSC-II (úroveň strachu z konkrétnych situácií a vecí)
Výsledky poukázali na skutočnosť, že medzi jednotlivými skupinami z hľadiska zdravotného stavu
existujú významné rozdiely.
Závěr: Cieľom nášho príspevku bolo upozorniť na situáciu, keď si naši dospievajúci pacienti nedokážu poradiť s príliš vysokou mierou strachu a úzkosti a my tomu venujeme málo pozornosti.
Je pochopiteľné, že tieto pocity neobídu žiadneho nášho pacienta. My im môžeme pomôcť , ako
porozumieť svojim pocitom a mať nad nimi kontrolu. Iba vtedy, ak sú strach a úzkosť v primeranej
miere, nie sú nepriateľmi, iba ochraňujú svojich nositeľov.
127
S-14
POTREBY HOSPITALIZOVANÉHO DIEŤAŤA S NÁDOROVÝM
OCHORENÍM
Jalovecká Z., Farbiaková K., Zimermanová M., Gellenová E., Škultétyová D.
128
Úvod: Prednáška približuje problematiku uspokojovania biologických, psychosociálnych a duchovných potrieb u dieťaťa, ktoré je dôsledkom nádorového ochorenia dlhodobo hospitalizované.
Vzhľadom na vývinové obdobie dieťaťa sa pokúšame odhaliť rušivé faktory pri uspokojovaní jednotlivých potrieb a ich elimináciou prispieť k zvýšenej urovni ošetrovateľskej starostlivosti o detského onkologického pacienta.
Metodika: neuvádzam
Výsledky: neuvádzam
Závěr: neuvádzam
S-15
EDUKACE A KOMUNIKACE S PACIENTY A JEHO RODINOU
NA KLINICE DĚTSKÉ ONKOLOGIE FN BRNO
Řehánková M., Červinková L., Petlachová M.
Úvod: Na Klinice dětské onkologie je kladen velký důraz na informovanost a spolupráci mezi
ošetřujícím personálem , pacienty a jejich rodinnými příslušníky. Vzhledem k tomu, že léčba onkologického onemocnění je většinou „během na dlouhou trať “ je důležité hned na začátku naší péče
navázat kvalitní vztah nejen se samotnými pacienty, ale i s jejich rodiči. Problémy v komunikaci
znamenají zvýšený výskyt nedorozumění, konfliktů a nedůvěry.
Metodika: Naším cílem je opakovaně podávat informace ve srozumitelné formě. Používáme edukační materiály – brožury, obrázky, názorné pomůcky, originální předměty atd. Pro děti je k dispozici album s fotografiemi plyšového medvídka, který jako pacient prochází všechna vyšetření –
např. zavedení centrálního venózního katétru, lumbální punkci, nasogastrickou sondu, CT, RTG
apod. Pro rodiče je připravena publikace „Průvodce pro rodiče pacientů KDO FN Brno“, vydaná
Nadačním fondem Krtek, kde je obsažen přehled informací jak o typech onkologických onemocnění, způsobech léčby, možných komplikacích, tak i informace o dietách, omezeních během léčby
či otázky týkající se sociální stránky nemoci.
Výsledky: Edukační program se na KDO FN Brno vyvíjí postupně. V posledním roce jsme se
zaměřili na sjednocení edukačních plánů, zajištění odpovědných osob, utřídění a aktualizace dostupných materiálů , zavedli jsme „Edukační kartu pacienta“.
V současnosti máme zpracované tyto edukační témata:
1. Centrální venozní katetr
2. Pobyt na Klinice dětské onkologie FN Brno
3. Radioterapie
4. Aplikace s.c. injekcí
5. Separace PBSC
6. Internetové stránky Nadačního fondu Krtek, FN Brno
Závěr: Edukace může přinášet výsledky pouze v tom případě, jestliže nám pacient či rodič porozumí, informace jsou předávány srozumitelně, v jednotné formě, opakovaně. Naším cílem je
dosažení kvalitně edukovaných a spolupracujících dětí i rodičů.
129
S-16
NA POČÁTKU BYLO…ODBĚR KOSTNÍ DŘENĚ K DIAGNOSTICE
DĚTSKÝCH HEMATOLOGICKÝCH MALIGNÍCH I NEMALIGNÍCH
ONEMOCNĚNÍ – ANEB „…A PROČ TOLIK ZKUMAVEK?“
Jordanová B. (1), Slánská M. (1), Zapletal O. (1,2), Blatný J. (1), Červinková L. (2)
1 – Oddělení klinické hematologie, Dětská nemocnice, FN Brno; 2 – Klinika dětské onkologie, Dětská nemocnice,
FN Brno
130
Úvod: Přednáška je koncipována jako edukativní a informativní. Cílovou skupinou, kterou má oslovit a zaujmout jsou zdravotní sestry, přicházející do kontaktu s „hematologickým“ pacientem. Autoři si vytyčili za cíl ozřejmit důvody a výsledky široké škály laboratorních vyšetření prováděných ze
vzorku kostní dřeně (KD), která jsou nezbytná k diagnostice hematologických onemocnění – tedy
odpovědět na tak často kladený dotaz: „…a proč tolik zkumavek?“
Metodika: Panoptické barvení je základním cytologickým barvením používaným v hematologii.
Využívá různých fyzikálně-chemických vlastností jádra a cytoplazmy buněk, které se barví roztokem May-Grunwald a Giemsa-Romanowski. Nátěr se hodnotí ve světelném mikroskopu a posuzuje
se morfologie buněk, přítomnost inkluzí atd. Cytochemické barvení prokazuje přítomnost enzymů
či depozit v cytoplazmě buněk.
Imunofenotypizace využívá imunofluorescenčního průkazu povrchových, cytoplazmatických nebo
jaderných molekul krevních buněk (CD znaky) monoklonálními protilátkami s vyhodnocením průtokovou cytometrií.
Cytogenetika: G pruhování je základní cytogenetickou metodou založenou na denaturaci proteinů
v chromozómech, které se poté barví Giemsovým barvivem a hodnotí ve světelném mikroskopu.
Fluorescenční in situ hybridizace (FISH) umožňuje obarvení chromozómů specifickými barvivy
(fluorochromy), které se váží na konkrétní sekvenci DNA. Hodnocení fluorescenčním mikroskopem.
p53 je gen, stejnojmenný protein a zároveň transkripční faktor zabraňující vzniku nádorů. Stanovuje se přímou genetickou diagnostikou odhalující kauzální mutaci.
Izolace DNA, RNA (zamražení) připravuje genetický materiál pacienta pro následné vyšetřování
dle potřeby diagnostiky či sledování léčebné odpovědi (banka DNA).
Hemokultura (hemokultivace) je mikrobiologické vyšetření prováděné při podezření na septický
stav, kdy původce sepse je přítomen v krevním oběhu (popř. KD).
PCR diagnostika EBV, CMV, parvoviru B19 je přímým průkazem viru, který může působit supresivně na krvetvorbu.
Histologické vyšetření po přípravě preparátů z tzv. „válečku“ KD a jejich obarvení zkoumá morfologické odchylky v uspořádání buněk kostní dřeně.
Výsledky: viz. úvod
Závěr: Sdělení poukazuje na rozmanitost různých laboratorně-diagnostických postupů při stanovování „hematologické“ diagnózy.
S-17
FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ KVALITU VYŠETŘENÍ V LABORATOŘÍCH
CLIP
Grecová V. (1), Valová T. (1), Řezníčková L. (1), Hodonská L. (1), Bozóová M. (1), Čejková Š. (1), Thürner D. (2),
Hrdličková A. (2), Semerák P. (2), Trka J. (1), Mužíková K. (1)
1 – CLIP – molekulární genetika, Childhood Leukaemia Investigation Prague, Klinika dětské hematologie
a onkologie, UK 2. LF a FN Motol; 2 – CLIP – cytometrie, Childhood Leukaemia Investigation Prague, Klinika
dětské hematologie a onkologie, UK 2. LF a FN Motol, Praha
Úvod: V laboratořích CLIP, jež jsou součástí Laboratorního centra Kliniky dětské hematologie
a onkologie 2.LF UK a FN Motol, provádíme diagnostiku a sledování pacientů s akutními leukémiemi pomocí průtokové cytometrie a molekulárně genetických metod. Abychom dosáhli dostatečně
spolehlivých výsledků, je třeba dodržovat pracovní postupy, které neohrozí kvalitu vyšetřovaného
vzorku.
Metodika: Kritickými preanalytickými body, jež mohou mít zásadní vliv na výsledek vyšetření, jsou
odběr (antikoagulans, kvalita odběru, objem odebraného materiálu), množství leukocytů ve vzorku
a transport vzorku (teplota vzorku a doba transportu).
Výsledky: Odběr: Antikoagulans – nejvhodnější k molekulárně genetickým vyšetřením jsou K2EDTA, NA3Citrát nebo ACD roztok. V žádném případě nelze zpracovat materiál bez protisrážlivého
činidla. Diskutabilní je použití heparinu pro jeho inhibici polymerázové řetězcové reakce (PCR),
jenž je jednou ze základních metod molekulární genetiky.
Objem odebraného materiálu – pro diagnostické účely je nutné, aby bylo z primárního vzorku
získáno alespoň 20 miliónů blastických elementů. Pro zajištění tohoto množství je žádoucí, aby
objem odebraného materiálu byl v případě kostní dřeně minimálně 2 ml.
Počet leukocytů:Ovlivňuje výsledek (při leukopenii hrozí u některých metodik falešně negativní
výsledek).
Transportu a teplota: Transport – nejzazším termínem pro zpracování vzorku je 24 hodin od odběru. V pokusech s expresí mRNA v čase, testované na fúzním genu TEL/AML1 a genu WT1 bylo
prokázáno, že při zpracování vzorku déle než 24 hodin od odběru významě klesá množství mRNA.
Po 48 hodinách od náběru periferní krve kleslo množství mRNA genu WT1 o 65 %, v kostní dřeni
kleslo množství mRNA genu TEL/AML1 o 82 %.
Teplota – optimální je laboratorní teplota. Ze zmražených vzorků kostní dřeně, periferní krve, mozkomíšního moku není možné živé buňky a/nebo mRNA extrahovat a provést vyšetření.
Ostatní faktory: Léky – u pacientů zaléčených kortikoidy je velmi obtížné provést diagnostiku základního onemocnění.
Závěr: Vzhledem k tomu, že výsledky molekulárně genetického vyšetření a vyšetření průtokovou
cytometrií jsou jedním ze základních stratifikačních parametrů, které ovlivňují léčbu pacientů, je
velmi důležité, aby materiál, který putuje do laboratoří CLIP, byl správně odebraný a včas dodaný.
Kvalita a včasnost doručení dostatečného množství biologického materiálu z klinických pracovišť
jsou důležitými faktory ovlivňující naše vyšetření.
131
S-18
NA POČÁTKU BYLO… ODBĚR VZORKU PRO HEMATOLOGICKÁ
VYŠETŘENÍ – KREVNÍ OBRAZ A KOAGULACE NEJEN
U ONKOLOGICKÝCH PACIENTŮ
Slánská M. (1), Jordanová B. (1), Zapletal O. (1), Červinková L. (2), Blatný J. (1)
1 – OKH PDM; 2 – Klinika dětské onkologie, FN Brno
132
Úvod: Krevní obraz a základní koagulační testy patří mezi nejčastější hematologická vyšetření.
Výsledky těchto testů hrají velkou roli při diagnostice onemocnění a kontrole v průběhu léčby.
Proto za kvalitu výsledků odpovídá kromě správné laboratorní práce také samotný odběr.
Metodika: U všech hematologických odběrů je důležité, aby odebraná krev putovala ze žíly rovnou
do příslušné zkumavky, nikoliv ještě do stříkačky, jak je stále na některých pracovištích zvykem.
Hrozí nebezpečí vzniku sraženin, které ovlivňují jak hodnotu krevního obrazu, tak výsledky koagulačních vyšetření. Sraženiny vznikají také nedokonalým promícháním vzorku s protisrážlivým
činidlem.
Pro krevní obraz se používají zkumavky s K3EDTA, minimální množství vzorku je 1 ml.
Při hodnocení výsledků krevního obrazu je nutné se zaměřit na případné patologie některých parametrů a hodnotit je v kontextu s předchozími výsledky, s ohledem na léčbu, věk pacienta a jeho
klinický stav.
Leukocyty: nízké nebo vysoké hodnoty mohou značit virovou či bakteriální infekci, zánětlivé onemocnění, léčbu GCSF, hemoblastózu
Hemoglobin: nízké hodnoty svědčí pro anémii z různých důvodů (krvácení, maligní onemocnění,
nedostatek železa, nedostatečná produkce kostní dřeně). Falešná anémie z přítomnosti sraženin
ve vzorku nebo naředění vzorku při odběru z CVK.
Trombocyty: trombocytopénie mohou mít nejrůznější příčiny (léčba, virové onemocnění, ITP, hematologická malignita). Nízká hodnota trombocytů bývá v některých případech způsobena množstvím sraženin ve vzorku nebo se může jednat o pseudotrombocytopenii (shlukování destiček
v K3EDTA) – v tomto případě je nutné zopakovat odběr do citrátu nebo zkumavky se speciálním
protisrážlivým roztokem s Mg2+
U koagulačních vyšetřeních se jako protisrážlivé činidlo se nejčastěji používá citrát sodný. Velice
důležité je zachovat správný poměr krev/protisrážlivý roztok, neboli odběr „po rysku“. Výsledky bývají do velké míry ovlivněny také příměsí heparinu z CVK. Velkou roli hraje odběr na lačno, protože
chylózní, ikterické či hemolytické sérum značně ovlivňuje výsledky optických metod.
Zavedení CVK je jedním z rizikových faktorů trombózy. Lékem volby je LMWH. Jako kontrola účinnosti léčby LMWH slouží stanovení aktivity aXa.
Výsledky: *
Závěr: Patologické výsledky vyšetření mohou být způsobené nejen zdravotním stavem pacienta,
ale i špatným odběrem nebo chybnou analýzou. Tyto faktory je důležité od sebe rozpoznat a vydat
správný výsledek, který je nutný pro stanovení správné diagnózy a následné léčby.
S-19
ÚSKALIA TERAPIE DIEŤAŤA S ALL – KAZUISTIKA
Matušková T. (1), Jančová J. (1), Majerová I. (1), Šupinová M. (2)
1 – Klinika pediatrickej hematológie a onkológie DFNsP Banská Bystrica; 2 – Slovenská zdravotnícka univerzita
Fakulta zdravotníctva Banská Bystrica
Úvod: Nádorové ochorenia postihujú deti všetkých vekových skupín. Detskí pacienti predstavujú
1 % všetkých onkologických ochorení. Pri včasnej diagnostike a správnej liečbe sú vo vysokom
percente vyliečiteľné (takmer 80 %) Leukémia je najčastejšie zhubné ochorenie detského veku,
tvorí asi 35 % všetkých nádorových ochorení u detí.
Metodika: Autorky prezentujú kazuistiku pacienta, ktorá poukazuje na úskalia terapie dieťaťa
s ALL.
Výsledky: V práci sa analyzujú problémy s gastrointestinálnou (mukozitída, pankreatitída) a metotrexátovou toxicitou.
Závěr: Cieľom práce je informovať o ošetrovateľskom procese v starostlivosti o dieťa s leukémiou,
ktorý je neoddeliteľnou súčasťou úspešnej liečby onkologického ochorenia. Pomáha predchádzať
závažným komplikáciám a tiež pri ich vzniku tieto komplikácie zvládnuť.
S-20
ADENOKARCINOM PĽUC V DETSKOM VEKU
Mlynarčíková K., Koribaničová E.
Úvod: 11ročna pacientka s dg Adenokarcinom pľuc u nás absolvovala kompletné došetrenie
ochorenia. Boli jej podané 4 cykly chemoterapie, ktoré tolerovala dobre. Pre progresiu ochorenia
a ako aj metastáz a vyčerpanie kurabilných možností chemoterapie bola doporučená druholíniová
liečba-Terceva i. v. a analgetická RAT s cieľom stabilizácie ochorenia. Následne bola pacientka
zverena do paliativnej starostlivosti detskeho hospicu Plamienok.
Metodika: Pacientke podané 4 cykly chemoterapie, tolerovala dobre.
Výsledky: Progresia ochorenia ako aj metastáz.
Závěr: Liečba neuspešná, pacientka zverená do starostlivosti detskeho hospicu Plamienok.
133
S-21
SEKUNDÁRNA MALIGNITA HISTIOCYTÁRNY SARKÓM
PO ODLIEČENÍ ALL
Škultétyová D., Gellenová E., Zimermanová M., Jalovecká Z., Farbiaková K.
134
Úvod: Dieťa z prvej fyziologickej gravidity. Narodené v 26 GV per s.c. p.hm. 690 g, dl. 30 cm.
Po pôrode kriesená, rozvoj RDS , sepsy.
V jan. 2009 diagnostikovaná ALL, liečená podľa protokolu ALL IC BMF 02. V novembri 2009 bolesti
brucha pri fyzikálnom vyšetrení hmatná progredujúca rezistencia. Zobrazovacími metódami a biopsiou bol diagnostikovaný Histiocytárny sarkóm ako sekundárna malignita. Od 1. 2. 10 podaná
chemoterapia /evoltra, VP16, endoxan) s vyborným liečebným efektom – regresia tumoru o 90 %.
Avšak vzhľadom k netolerancii intenzívnej liečby (dreňový útlm v trvani 40 dní so závažnými komplikáciami) nebolo možné v chemoterapii pokračovať. Po zotavení pacientky bola zistená progresia
ochorenia, preto po zvažení všetkých možností intezívnej terapie a po dohovore s rodičmi prechádza do paliatívnej staroslivosti (VBL, PND).
Metodika: neuvádzam
Výsledky: neuvádzam
Závěr: neuvádzam
S-22
ANTINEOPLASTÓNOVÁ EXPERIMENTÁLNA LIEČBA U PACIENTA
S TUMOROM CNS
Úvod: Pacient liečeny od r.2000, od apríla toho roku bolesti hlavy,od augusta zvyraznenie bolestí,v septembri bolesť PHK.Na CT Tu CNS. Na Slovensku vykonaná subtotálna extirpacia Tu.
Metodika: Pacient transportovany do St. Jude v Memphise,kde absolvoval chemoterapiu a radioterapiu.
Výsledky: Do r. 2004 v sledovaní, v dobrom stave. V januari 2004 recidíva-podávaná Second-line
chemoterapia s antineoplastomni v domacom prostredí komplikovana hypotenziou,hypokalemiou,hnačkami,bolestami brucha.
Závěr: Po opakovanych komplikaciach a hospitalizacii na DKAIM s poruchou vedomia podavana
tato liečba na našom oddelení s pravidelnymi konzultaciami s klinikou v Memphise
S-23
PREDSTAVUJEME VÁM NAŠE ODDELENIE KDHO
Belešová Z. Liptai Š.
Úvod: Na prelome rokov 2009 a 2010 prebehla rekonštrukcia oddelenia KDHO veľké deti, ktorá
vynovila a zmodernizovala najväčšie detské onkologické oddelenie na Slovensku. Touto cestou by
sme vám chceli predstaviť naše oddelenie pred a po rekonštrukcii.
Metodika: Prezentácia oddelenia KDHO velké deti.
Výsledky: Oddelenie pred a po rekonštrukcii. Čo sa urobilo pre malého pacienta na spríjemnenie
jeho pobytu.
Závěr: Zmodernizované oddelenie KDHO, prínos pre pacienta.
135
136
SESTERSKÁ SEKCE – POSTERY
PS-01
REKONDIČNÍ TÁBOR BÁTORY V MAĎARSKU PRO HEMATOLOGICKÉ
A ONKOLOGICKÉ DĚTI
Borošová V., Lněničková R.
Úvod: Prezentace fotodokumentace z mezinárodního rekondičního tábora dětí, které jsou v současné době léčeni pro nebo ukončily léčbu pro nádorová nebo nenádorová hematologická onemocnění na Klinice dětské hematologie a onkologie.
Metodika: Fotodokumentace a popis zaměstnání dětí ve volném čase. Zaměstnání je na různé
úrovni fyzické a pohybové náročnosti podle zdravotní kondice.
Výsledky: Prezentace plnohodnotného zapojení dětí do zábavného programu. Děti po ukončené
léčbě nemají žádný výraznější handicap.
Závěr: Rekondiční pobyt působí příznivě také na zlepšení psychiky dětí.
PS-02
EDUKAČNÍ PLÁN – CENTRÁLNÍ VENÓZNÍ KATÉTR (CVK)
Petlachová M., Drápalová R.
Úvod: Výuka neboli edukace je nedílnou součástí ošetřovatelského procesu. Je to záměrná činnost, systematická instruktáž, která vede k získávání znalostí a dovedností specifickým způsobem
učení. V současné době sestra, která je svým vzděláním v oblasti edukace vysoce profesionální,
klade důraz na vzájemnou spolupráci nejen s klientem, ale i s jeho rodinou. Sestra respektuje
individuální potřeby klienta a snaží se ho přimět k aktivní účasti na péči o jeho zdraví. Spolehlivý
cévní přístup je základním předpokladem péče o onkologicky nemocné dítě. Pro pacienty a jejich
rodinné příslušníky jsme připravili EDUKAČNÍ PLÁN a vydali brožuru pro pacienty – PRŮKAZ
NOSITELE CENTRÁLNÍHO VENÓZNÍHO
Metodika: Edukační plán je rozdělen na dvě edukační lekce. V první lekci seznamujeme pacienty
i doprovod s druhy CVK, proč zavádět CVK, jak zavádět,lokalizace umístění, možné komplikace
a omezení spojená s CVK. V druhé edukační lekci seznamujeme s pomůckami potřebnými pro
péči o okolí CVK – péče o CVK v domácím prostředí, manipulace, nutné proplachy ve zdravotnickém zařízení. Jako pomůcek k edukaci využíváme originální pomůcky včetně samotných katétrů
a portů.
Výsledky: Průkaz nositele CVK je naše již druhé, aktualizované vydání brožurky pro pacienty s CVK.
Obsah brožury:
– Informace o pacientovi
– přehled CVK během léčby
– záznamy ošetřovatelské péče
– všeobecné informace o CVK
– informace pro zdravotnický personál
– standardy ošetřovatelské péče
– manipulace s CVK – fotodokumentace
– informace pro pacienty a rodiče, péče o CVK v domácím prostředí
137
Závěr: Tento průkaz slouží nejen pacientům, ale i ošetřujícímu personálu naší kliniky. Dále jako
návod a informace pro personál zdravotnických zařízení, která navštěvují naši pacienti z důvodu
proplachu CVK, krevním náběrům, aplikacím krevních derivátů , apod.
138
PS-03
SYNDROM KASABACH – MERRITTOVÉ , KAZUISTIKA
Škopková H., Doležalová R., Petlachová M., Štěrba J., Domanský J.
Úvod: Benigní vaskulární nádory jsou v dětském věku velmi časté, hemangiomy má cca 7 % dětí.
Jejich průběh je zpravidla benigní a většinou nevyžaduje terapii. Závažným život ohrožujícím je
syndrom Kasabach Merrittové s trombocytopénií, který je spojen s určitým histologickým podtypem hemangiomu.Vyskytuje se převážně v novorozeneckém či raně kojeneckém věku a bývá asociován poklesem hladiny trombocytů, různě vyjádřenými krvácivými komplikacemi a laboratorními
známkami výrazné konsumpční koagulopatie.
Metodika: Naše pracoviště má zkušenosti s léčbou 3 pacientů s tímto závažným syndromem.
Jedním z nich byl pacient J. M., u kterého v 1 měsíci věku zjištěn náhle ikterus, trombocytopenie,
hypochromní anémie a zduření na zádech. Vyšetřen v místě bydliště se závěrem – rozsáhlý patologický proces zadního a středního mediastina, levého retroperitonea, intrahepatální dilatace
žlučových cest, koagulopatie v rámci Kasabach – Merrittové syndromu. Biopsie ze zad – infantilní
hemangioendoteliom. Léčba nízce dávkovanými cytostatiky a prednisonem byla v místě bydliště
komplikována nežádoucími účinky, přerušena, dochází k progresi. Překlad na jiné dětské onkologické pracoviště k eventuelnímu chirurgickému řešení, změna cytostatik, ale DIC opět zhoršen,
enteroragie, krev ve zvratcích – kontraindikace chirurg. zákroku. Po domluvě překlad k další terapii
do FN Brno na Kliniku dětské onkologie.
U pacienta proběhla nízcedávkovaná RT 4Gy , léčen dle individualizovaného léčebného protokolu
(Taxol, Avastin, CP,). Léčba je spojená s nutností UPV na ARO pro plicní edém a respirační insuficienci. Po deseti dnech překlad zpět na naši kliniku, pacient kachektický, v těžkém katabolizmu,
parciální respirační insuficience, výrazný ikterus, dehydratace. Postupná úprava stavu při přísném
dodržování bilancí tekutin, naprosto bez podávání trombokoncentrátů i přes trvající trombopenii
gr. IV. Komplikace – katetrová sepse, extrakce CVK, dobrý efekt ATB. Trombocyty dlouhodobě
okolo 7 tisíc, bez zavážných krvácivých projevů, pokles bilirubinu. Na MR regrese velikosti i aktivity hemangiomu, přisazena terapie Anopyrinem v postupně zvyšující se dávce, symptomatická
terapie Exacylem.
Výsledky: Po třech měsících propuštěn domů v dobrém stavu, léčba p.o. se postupně vysazuje,
ambulantní kontroly s aplikací Avastinu s Taxolem. Za 11 měsíců po léčbě na MR další mírná
regrese, normalizace trombocytů.
Závěr: S úspěchem byla užita i antiangiogenní léčba tam, kde podávání trombokoncentrátu vedlo
k refrakteritě a progresi splenomegalie.
PS-04
KOMPLEXNÁ OŠETROVATEĽSKÁ STAROSTLIVOSŤ O DIEŤA
S NÁDOROVÝM OCHORENÍM CNS
Zimermanová M., Farbiaková K.
Úvod: V SR sa ročne diagnostikuje zhubný nádor zhruba u 165 detí a mladistvých do 18 rokov.
Nádory CNS u detí tvoria druhú najčastejšiu malignitu a objavujú sa medzi 5 a 10 rokom života.
Nebezpečenstvo týchto nádorov sa skrýva v ich lokalizácii a rozsahu. Svojim priebehom, liečbou
a možnosťou vyliečenia sa výrazne odlišujú od nádorov CNS u dospelých.
KOS o deti s nádorovým ochorením CNS zahŕňa individuálny a holistický prístup k dieťaťu pri
uspokojovaní jeho potrieb a odbornú znalosť vývinovej psychológie detského veku. Úroveň odborných teoretických vedomostí a praktických zručností multidiciplinárneho asesmentu špecifikuje
ošetrovateľskú starostlivosť. Poskytovanie ošetrovateľskej starostlivosti metódou ošetrovateľského procesu s využitím koncepčného modelu zabezpečuje dosiahnutie maximálnej úrovne kvality
poskytovanej starostlivosti
Metodika: neuvadzam
Výsledky: neuvadzam
Závěr: neuvadzam
PS-05
TOXICKÉ POŠKOZENÍ KŮŽE PO PODÁNÍ VYSOKODÁVKOVANÉHO
MTX U PACIENTA S ALL
Grejcarová J., Srbová J.
Dětská klinika FN Plzeň
Úvod: Kazuistika – ošetřování pacienta s poškozením kůže po podání vysokodávkovaného MTX.
Metodika: Pacient léčený protokolem Interim AIEOP-BFM 2000, blok HR-2. Komplikací protokolupomalý vylučovatel MTX, v 80 h aplikace Voraxáze, v 102 h úplné vyloučení (54 h).
Postupný rozvoj generalizovaného postižení kůže s epidermální nekrolýzou na cca 60–70 % těla,
rozvoj kolitidy a mucositidy grade IV.
Výsledky: Ošetřovatelské postupy při ošetřování postižené kůže.
Závěr: Sdílená péče o pacienta mezi hematologickým personálem, personálem z JIRP a plastickými lékaři byla zatěžkávací zkouškou, ve které obstáli všichni na výbornou.
139
141
XX. konference
dětských hematologů a onkologů
České a Slovenské republiky
8.–10. 10. 2010
Praha, hotel Pyramida
PROGRAM KONFERENCE
A SBORNÍK ABSTRAKT
Knihu vydala:
Medica Healthworld, a.s.,
Bidláky 20, 639 00 Brno
Editor:
prof. MUDr. Jan Starý, DrSc.
Vydání první
ISBN 978-80-904002-6-9

Finální program ke stažení

Transkript

Podobné dokumenty

Když mám volno

XIV. pracovní konference dětských hematologů a onkologů ČR a SR

sborník abs tr akt - Olomoucké Hematologické dny

Laboratorní vyšetření a novodobé trendy v diagnostice anémií u dětí

10. dil odborna

Léčebné postupy v hematologii - Česká hematologická společnost

VII. ČS dny laboratorní hematologie

Share w2 Exit Questionnaire version 2

Primarni_nadory_centralniho_nervoveho_systemu_CNS

Dopad migrace v oblasti anémií u dětí

zde - PharmaCenter.cz

aieop-bfm all 2009 international collaborative treatment

Cévní anomálie