afrodita - být lepší, než vlastní slova

AFRODITA
Afrodita-bohyně lásky, kdo by ji neznal. Dokáže vzbudit lásku jak v srdcích smrtelníků,
tak i bohů. Jsou dvě verze Afroditina zrození. Jedna tvrdí, že Afrodita vznikla z pěny, která se
utvořila kolem Uranových genitálií, když je Kronos odhodil do moře. Druhá zase, že ji sám
Zeus zplodil s Diónou, dcerou Okeána a mořské nymfy Tethydy (či dcerou Vzduchu a Zeměopět dvě verze).
Afroditině moci neunikne téměř nikdo. Pouze Athéna, Hestie a Artemida odolaly její
moci a Afroditě se nikdy nepodařilo podmanit si je. Afrodita je ztělesněním božské krásy a
neuvadající mladosti. Když kráčí lesem, divoká zvířata se k ní sbíhají ze všech stran a kráčí
krotce vedle ní. Její průvodkyně Hóry a Charitky, bohyně krásy a půvabu, jí přisluhují.
Oblékají ji, češou a zkrášlují.
Zeus provdal Afroditu za kulhavého kováře, boha Hefaista, ale skutečným otcem tří
dětí, které mu porodila-Phoba, Deima a Harmonie-byl Áres, bůh války. Hefaistos by byl nic
netušil, kdyby se jednou milenci nezdrželi příliš dlouho v Áreově paláci. Když Hélios vycházel,
zahlédl je při radovánkách a oznámil to Hefaistovi. Rozhněvaný Hefaistos ihned vymyslel
pomstu. Z bronzu vytepal loveckou síť, jemnou jako babí léto, ale úplně nezničitelnou a
potají ji upevnil na sloupky a postranice manželské postele. Pak ohlásil Afroditě, že jede na
krátkou dovolenou na svůj oblíbený ostrov Lémnos. Afrodita samozřejmě hned jak Hefaistos
odjel pozvala k sobě domů Área. Hned šli do postele, ale při svítání zjistili, že se zamotali do
sítě a nemohou se ani hnout. Hefaistos je tam při návratu z cesty přistihl a přivolal všechny
bohy, aby viděli, jak jej Afrodita podvádí. Žádal taky ihned zpět všechny svatební dary po
Afroditině (adoptivním) otci Diovi, jinak že Afroditu nerozváže. Zeus ale odmítl a nazval
Hefaista hlupákem, když takhle zveřejňuje soukromé věci. Poseidón se při pohledu na nahou
Afroditu zamiloval a zaručil se za Área, že po osvobození zaplatí cenu, odpovídající svatebním
darům, o něž se jedná. Pokud by Áres nezaplatil, zaručil se, že zaplatí vše sám a s Afroditou
se ožení. Také Hermés pronesl něco v tom smyslu, že by mu nevadilo ležet takto vedle
Afrodity, i kdyby tam bylo třikrát tolik sítí. Hefaistos tedy milence skutečně osvobodil.
Afroditě však takové otevřené vyznání lásky od Herma lichotilo, a tak s ním zakrátko strávila
noc. Z jejich touhy se narodil Hermafroditos, oboupohlavní tvor. A protože ji potěšil i
Poseidón svým přátelským zákrokem, porodila mu dva syny, Rhoda a Hérofila. Áres nakonec
skutečně nezaplatil a hájil se tím, že když nezaplatil Zeus, tak proč by měl platit on, ale
nakonec nezaplatil nikdo, jelikož Hefaistos byl do Afrodity přes to všechno šíleně zamilován a
neměl v úmyslu se s ní rozvést.
Afrodita podlehla také bohu Dionýsovi a porodila mu Priapa, ohyzdné dítě s
obrovským pohlavním údem. Bohyně Héra takto Priapa postihla, jelikož neschvalovala
Afroditinu promiskuitu. Priapos je zahradník a nosí štěpařský nůž.
Zeus sice se svou dcerou nikdy nespal, i když to někteří tvrdí, ale kouzlo jejího
kouzelného pásu, který způsoboval, že se každý zamiluje do ženy, která ho má právě na
sobě, ho neustále uvádělo v pokušení. Nakonec se rozhodl, že jí poníží a přinutí ji, aby se
zamilovala do smrtelníka. Tím měl být Anchises, král Dardanů. Afrodita ho jednou v noci
navštívila a milovala se s ním na lůžku. K ránu mu prozradila, kdo doopravdy je a vymohla si
na něm slib, že o tom nebude nikde mluvit. Samozřejmě, že Anchises neposlechl a se vším
se svěřil svým druhům. Zeus, když slyšel jeho vychloubání, hodil po něm bleskem a byl by
ho zabil, kdyby Afrodita nevsunula blesku do cesty svůj pás a neuzemnila ho tak. Leknutí
však oslabilo Anchisa do té míry, že se již nikdy nemohl narovnat a poté co mu Afrodita
porodila syna Aineia (ano, je to ten Aineias, který mýticky založil Řím), ztratila o něj zájem.
Jednou se zase žena kyperského krále Kinyra chlubila, že její dcera Smyrna je
dokonce krásnější než sama Afrodita. Afrodita se krutě pomstila. Přiměla Smyrnu, aby se
zamilovala do vlastního otce a vlezla s ním do postele, zatímco ho chůva opila, takže
nevěděl, co dělá. Kinyrás později zjistil, že je zároveň otcem i dědečkem nenarozeného dítěte
a hnal dceru s vytaseným mečem z paláce. Nakonec ji dostihl a už se napřahoval ke smrtící
ráně, když Afrodita proměnila Smyrnu v myrhu a dopadající meč ji rozštípl vedví. Vypadl
maličký Adonis. Afroditu již mrzelo, kolik zla napáchala, tak schovala Adonida do truhlice a
1
dala ji do úschovy Persefoně, královně mrtvých, aby ji někam ukryla. Persefona však ze
zvědavosti truhlu otevřela a našla v ní Adonida. Vytáhla ho z truhly, vychovala a také učinila
svým milencem. Zpráva se však donesla k Afroditě, která žádala Adonida zpět (chtěla s ním
také spát). Persefona odmítla a tak byl případ předán božskému soudu, který rozhodl tak, že
třetinu roku bude trávit s Persefonou, třetinu s Afroditou a třetinu roku bude mít volno, aby si
od náruživých bohyň odpočinul (neměl se špatně, ten Adonis, co? J). Afrodita však pomocí
kouzelného pasu omámila Adonida, aby jí věnoval i třetinu roku, kterou má trávit s
Persefonou. Dotčená Persefona odešla do Thrákie, kde vyzradila Áreovi, že Afrodita teď dává
přednost Adonidovi před ním. Área se samozřejmě zmocnila žárlivost a vyřítil se v podobě
divokého kance na Adonida, kterého před Afroditinýma očima rozsápal. Jeho duše odešla do
Tartaru, ale ani pak mu nedaly roztoužené bohyně pokoj. Afrodita si na Diovi vymohla, aby
Adonis doprovázel Persefonu jen tu pochmurnější část roku a v letních měsících, aby byl s ní.
S Adonidem měla Afrodita syna Golga, zakladatele kyperského města Golgi, a dceru Beroé,
zakladatelku města Beroia v Thrákii.
Afrodita ale také umí dát štěstí tomu, kdo jí věrně slouží. Jeden kyperský umělec
jménem Pygmalión vytvořil z bílé slonové kosti sochu neobyčejně krásné dívky. Kochal se
svým velkolepým dílem tak dlouho, až se do dívky zamiloval. Když se konaly slavnosti na
Afroditinu počest, přinesl jí Pygmalión jako oběť jalovici s pozlacenými rohy a modlil se k
Afroditě, aby mu dala ženu tak krásnou, jako je socha, kterou vytvořil. Když se pak vrátil
domů, socha ožila a zahrnula Pygmalióna svou láskou. Dal jí jméno Galateia.
Afrodita však umí být také velice krutá k těm, kteří jí a jejími dary opovrhují. Tak
potrestala i syna říčního boha Kéfisa a nymfy Leiriopy, překrásného Narkissa. Ten nemiloval
nic než sebe. Jen sebe považoval za hodna lásky. Jednou zabloudil Narkissos do lesa, kde ho
zahlédla nymfa Échó, která byla potrestána od Héry tak, že musela mlčet a na otázky mohla
odpovídat jen tím, že opakovala poslední slova. Nymfa k němu ihned láskyplně vztahovala
ruce, ale on ji odstrčil a skryl se v temném lese. A tak i Échó strádá láskou k Narkissovi a jen
smutně se ozývá na jakékoliv zavolání. Narkissos takto odvrhl mnoho nymf, až jedna ho zato
proklela a zvolala: "Zamiluj se i ty, Narkisse! Ale nechť člověk, kterého si zamiluješ tvou
lásku neopětuje!" Přání nymfy bylo vyslyšeno, jelikož Afrodita byla na Narkissa velice
rozhněvaná za to, že jejími dary opovrhuje. Jednou se chtěl Narkissos napít studené vody z
potoka. Voda byla tak průzračná, že odrážela vše jako zrcadlo. Když nahlédl do vody, uviděl
svůj obraz a zamiloval se do něj. Volal na něj, vztahoval k němu ruce, ale vše marně. Od té
chvíle nejedl, nepil a nespal. Stále jen zíral na svůj obraz v potoce a trápil se, až nakonec
vysílením zemřel. Nymfy zbudovali mladému Narkissovi mohylu, ale nenašli jeho tělo. Pouze
na místě, kde skonal, vyrostl bílý vonný květ, kvítek smrti, narcis.
Stejně tak jako Zeus, tak i Afrodita má svého posla. Je jím její syn Erós. Veselý, pyšný
a někdy potměšilý a krutý chlapec. Vznáší se na svých zlatých křídlech, v ruce malý zlatý luk
a na plecích toulec se šípy. Před jeho šípy se neuchrání nikdo a jako střelec může soutěžit i
se samým Apollónem. Zeus věděl, že syn Afrodity přinese na zem také mnoho zla, a tak jej
chtěl zahubit, ale Afrodita skryla Eróta v nepřístupném lese, kde ho vykrmily svým mlékem
dvě divoké lvice. Erós vyrostl v krásného chlapce a svými šípy rozsévá jak štěstí, tak i hoře,
dobro i zlo. Druhým pomocníkem Afrodity je mladý bůh manželství Hymén. Létá na svých
sněhobílých křídlech v čele svatebních průvodů. Mladé dívky ho vzývají v čas svatby a prosí,
aby žehnal jejich manželství a seslal jim v životě radost.
Krutá i dobrotivá umí být Afrodita, ale bez daru lásky, který dává lidem, by se žilo
těžko.
(N.A.Kun, Starořecké báje, SPN, Praha, 1976. Kolektiv autorů, Encyklopedie antiky, Academia,
Praha 1973. Robert Graves, Řecké Mýty I, Odeon, Praha 1982.).
2