Úvod Na začátku bylo téma „ Historie textilního průmyslu v

Úvod
Na začátku bylo téma „Historie textilního průmyslu v libereckém regionu a změny po roce
1989“, na kterém jsme se velmi rychle shodli s německými partnery projektu. Poté přišla úvaha o
tom, jak bychom jej mohli uchopit. Chtěli jsme vytvořit něco zajímavého a zároveň užitečného.
Nakonec jsme se domluvili, že si rozdělíme úkoly. Někdo vyhotoví prezentace o zajímavých místech
v libereckém regionu, která se váží k historii textilního průmyslu, někdo vytvoří mapu těchto objektů
a někdo zpracuje úvodní text, který by všechny prezentace spojoval. A tak vznikla tato brožura, která
by měla být malým exkurzem do historie textilního průmyslu v našem regionu.
Kolektiv autorů: Alexandra Bruncová, Alena Hájková, Kamila Jech Koldinská, Magdalena Karafiátová,
Lili Kučerová, Eva Nestrojilová, Jitka Pacltová, Jaroslava Vedralová, Marie Vokáčová, Pavla Vránová.
Tento projekt byl realizován za finanční podpory Evropské unie.
Za obsah publikace odpovídá výlučně autor. Publikace nereprezentuje názory Evropské komise a
Evropská komise neodpovídá za použití informací, jež jsou jejich obsahem.
Historie textilního průmyslu v libereckém regionu
První písemná zpráva pochází ze 14. století. Obyvatelé osady Richenburc (od 1845 Liberec), se
živili zemědělstvím, pěstováním lnu, chovem ovcí, tkaním plátna a obchodem. V roce 1427 vznikl
první soukenický cech. V roce 1577 byl Liberec císařem Rudolfem II. povýšen na město. To neslo
rozvoj řemesel, hlavně soukenictví. Vznikla barvírna, vrchnost postavila valchu. Látky se exportovaly
do celé Evropy.
Další rozmach byl za vlády Albrechta z Valdštejna-díky objednávkám nových uniforem pro jeho
vojsko. Byla postavena nová valcha a barvírna. Za vlády Gallasů (1736) používali barvíři 15 odstínů
barev včetně módní šarlatové červeně.
Koncem 17. století vznikají první manufaktury, kde svobodní dělníci pracovali za mzdu. Ty vznikaly
i mimo Liberec - v České Lípě, Hrádku nad Nisou aj. Josef Jan Maxmilian Kinski vybudoval ve Sloupu
u České Lípy plátenické manufaktury, výrobu klobouků, tapet, zrcadel.
V roce 1773 se plátenictví stalo svobodným řemeslem. Vznikala vrstva zámožných
obchodníků: Hans Friedrich Scholz, Johan George Berger-ten ve své továrně nechal zapojit první parní
kotel v Čechách. Zkoušel též strojní spřádání vlny. Domácí produkce lnu nestačila, vzrůstal dovoz
bavlny.
Majitel přádelny Josef Kittel instaloval první parní stav objednaný z Anglie. Zřídil strojírnu
v Markvarticích, která vyráběla stroje pro továrny na Liberecku. Podnikatelé-měšťané zakládali malé
textilní továrny, např. v Ruprechticích.
Textilní impérium založil v Liberci Johann Liebieg v 30. letech 19. století. Tento rozmach nesl
sebou i rozvoj kultury (stavba divadla), konání výstavy průmyslových produktů v roce 1852, zřízení
tkalcovské školy (jedna z nejstarších v Rakousko-Uhersku). Průmyslová škola měla v roce 1876 nejvíce
studijních oborů z celého Rakousko-Uherska. Sourozenci Liebiegové otevírali obchody s látkami,
galanterním zbožím. Po cestě do Anglie v roce 1825 vyráběli tzv. anglické látky, to je saténové
a merinové látky (merino=jemná vlna). Pro ně pracovali i tkalci mimo továrny. Pro polotovary byl
zřízen sklad. V 50. letech se stala Liebiegova továrna jedním z největších výrobních komplexů
v Evropě. V mechanické tkalcovně zvané „Amerika“ (1845), pracovalo 1000 zaměstnanců na 800
mechanických stavech poháněných parou. V roce 1850 byla přistavena budova tiskárny. Zde se na
strojích z Anglie ručně potiskovaly vlněné tkaniny - tzv. irisové látky - pruhy v barvě duhy. Výrobky ze
všech podniků v oblasti Liberecka se svážely do mateřského závodu v Liberci-Kristianově, k finálnímu
zpracování. Začala výroba nových druhů látek: orleans (pružná látka), moher, potištěné šátky, šály.
Vyváželo se téměř do celého světa. V roce 1863 byl Johann Liebieg povýšen do rytířského stavu. Nové
továrny se budovaly na březích řeky Nisy, hlavně v Kateřinském údolí. To bylo v 19. století jedno
z nejprůmyslovějších oblastí mocnářství.
Hospodářská krize koncem 19. století zasáhla všechny oblasti. Velké firmy ale výrobu
nepřerušily. Pracovalo se na směny. Definitivně skončila domácí výroba a malovýroba.
Po skončení I. světové války a vzniku Československé republiky (28.10.1918), došlo k oslabení
německých podniků. Liberecký textilní průmysl začal za světem zaostávat.
Po II. světové válce se stal Liberec sídlem vlnařských závodů. Německé továrny byly
znárodněny a vznikl podnik s názvem „Textilana“ (18.9.1948). Ten tvořilo 39 závodů s 9000
zaměstnanci.
Ještě koncem 80. let byla textilní výroba v Libereckém regionu i celém Československu jedním
z nejvýznamnějších průmyslových odvětví. Výrobní kapacita tohoto odvětví několikanásobně
převyšovala potřeby domácího trhu a většina produkce byla proto vyvážena do zahraničí.
Vývoj situace v textilním průmyslu po roce 1989
Ještě v roce 1989 byl Liberec městem s nejvyšším počtem osob pracujících v textilních
podnicích. Na celkovém počtu 5274 zaměstnanců měly nejvýznamnější podíl provozovny Textilany
s více než 2200 zaměstnanci a také provozovny Bytexu Vratislavice nad Nisou s více než 1800
zaměstnanci.
Centrálně plánovaná ekonomika a systém státního vlastnictví však nedokázal
předimenzované podniky přimět k lepšímu hospodaření, vyšší efektivitě a produktivitě výroby. Vedle
produktivity zaostávala rovněž kvalita většiny výrobků, které byly určeny z velké většiny pro export na
méně náročné trhy socialistických zemí.
Nutnost restrukturalizace výrobní základny i výrobků samotných byla neoddiskutovatelná.
Nízká hladina investic, které do odvětví v předešlých desetiletích proudily, zanechala textilní průmysl
ve velmi špatném stavu.
Konkurenceschopnost mnohých českých podniků negativně ovlivňovala zejména značná
zastaralost výrobních fondů. Při štěpení obrovských národních podniků bylo proto identifikováno
značné množství neefektivních a neperspektivních výrob, které byly uzavřeny.
K nastartování dalšího růstu průmyslové produkce došlo koncem roku 1999 a zejména pak
v průběhu roku 2000. Zesílení růstu ekonomik v zemích EU se výrazně projevilo na růstu poptávky po
českém zboží a rovněž na oživení investičních aktivit.
Začlenění České republiky do Evropské unie pak našemu průmyslu, i přes mnohé
předvstupní obavy, také nepochybně prospělo. Těší se z nebývalého zájmu zahraničních investorů,
poměrně stabilního ekonomického prostředí i lepšího přístupu na jednotný trh EU.
V současné době prochází textilní průmysl obdobím, které je charakteristické výrazným
zostřením konkurence zejména na evropských trzích. Hlavní příčinou je ukončení platnosti Dohody
o textilu a ošacení k 31.12.2004. To znamenalo otevření trhu Evropské unie pro asijské výrobce a
následné snížení cen u řady standardních textilních výrobků. Proto je nyní pro český textilní průmysl
velmi důležité, zda se jeho zbývajícím výrobcům podaří udržet pracně vybudované zahraniční
obchodní vztahy, případně navázat vztahy nové. V množství ani ceně výrobků se čeští producenti
s těmi asijskými samozřejmě rovnat nemohou. Jejich výhodou se tak do budoucna může stát jedině
schopnost rychlé odezvy na požadavky trhu a specializace na určitý sortiment zboží. Takovým
sortimentem se v současnosti zdají být například technické tkaniny vyráběné hlavně pro
automobilový průmysl a stavebnictví, či různé ,,chytré látky", vyznačující se novými užitnými
vlastnostmi; např. nanomateriály, látky vedoucí elektřinu, látky držící vůně, látky využitelné
v lékařství. V těchto oborech, které většinou vyžadují značný podíl kvalifikované práce, lze také
v České republice v budoucnu očekávat nejvyšší příjem zahraničních investic. Na tomto poli se
v posledních letech profiluje také Technická univerzita v Liberci.
Mapa jednotlivých objektů
Prezentace jednotlivých objektů
1. Alena Hájková - Povídka o továrně Textilana (E,F)
Prezentace ukazuje vznik, rozvoj a zánik jedné textilní továrny v Liberci. Představí nám její
zakladatele, rodinu Liebigů, kteří z malé továrny vystavěli textilní impérium. Továrna je dnes
již zlikvidována, ale některé stavby, jako Liberecká přehrada, která hrála pro továrnu velkou
roli, nebo některé doprovodné stavby, dosud stojí.
2. Alena Hájková - Stopy po textilním průmyslu podél Harcovského potoka (L)
Prezentace nás seznámí s místy na Harcovském potoce, která jsou spjata s historií textilního
průmyslu v tomto regionu. Cestou od pramene potoka objevíme několik původně textilních
továren, které dnes slouží k jiným účelům, nebo nejsou využity a čekají na své uplatnění.
V centru Liberce se Harcovský potok vlévá do Lužické Nisy.
3. Lili Kučerová - Dům „Hůlka“ - Papírová ulice v Liberci (A)
Tato prezentace seznamuje s historií Papírové ulice a jedné kdysi krásné budovy tkalcovny.
4. Lili Kučerová – Scholzův dům (C)
Prezentace představuje dům, který leží v centru města a je nejstarší dochovanou dřevěnou
budovou v Liberci. Seznámí nás s jejími dřívějšími majiteli a současným stavem.
5. Eva Nestrojilová – Centrum Babylon (D)
Prezentace mapuje historii budovy textilní továrny postavené v Liberci koncem 19. století a
následně její úspěšnou přeměnu v unikátní středisko zábavy a společenského života, ke které
došlo koncem 20. století.
6. Eva Nestrojilová – Textilní továrna v Machníně – Hamrštejně (H)
Prezentace seznamuje s historií textilní továrny, která byla postavena na zelené louce
nedaleko Liberce v 19. století. Sleduje její rozvoj v jednu z největších v regionu a zabývá se
také jejím současným využitím.
7. Jaroslava Vedralová – Textilní továrny v Barvířské ulici (B)
Prezentace se zabývá historií barvíren textilu v Liberci. Na osudech dvou dosud stojících
domů ukazuje historický vývoj od počátku 19. století po dnešek.
8. Jaroslava Vedralová – Školy a divadla (I,J,K)
Prezentace seznamuje s historií textilních škol a divadla ve městě Liberci. Popisuje jejich
počátky v 19. století. Na mnoha obrázcích ukazuje změny, kterými prošly od jejich vzniku po
současnost.
9. Marie Vokáčová - Vývoj textilního průmyslu v Kateřinkách (G)
Tato prezentace se zabývá textilní výrobou v Kateřinském údolí. Představuje několik
zajímavých budov a seznamuje nás s jejich historií i současným stavem.
Introduction
In the beginning the topic was "A history of the textile industry in the Liberec region and the
changes after 1989", which we very quickly agreed upon with our German project partners. Then we
thought about how we could tackle the subject. We wanted to create something both interesting
and useful. Finally, we decided to divide tasks. Some of the team prepared presentations about
interesting places in the Liberec region, which relate to the history of the textile industry while others
created a map of these places and produced some introductory text that would link all the
presentations. And so this pamphlet came to be; a small excursion into the history of the textile
industry in our region.
Team of authors: Alexandra Bruncová, Alena Hájková, Kamila Jech Koldinská, Magdalena Karafiátová,
Lili Kučerová, Eva Nestrojilová, Jitka Pacltová, Jaroslava Vedralová, Marie Vokáčová, Pavla Vránová.
This project has been funded with support from the European Commission.
This publication reflects the views only of the author, and the Commission cannot be held
responsible for any use which may be made of the information contained therein.
History of the textile industry in the Liberec region
The first written record comes from the 19th century. People from the village of Richenburc,
(since 1845=Liberec) lived from the land, but they also raised sheep and grew flax. They weaved
canvas and traded in it. The first craft guild was established in the year 1427. In 1577, Emperor
Rudolf II. promoted Liberec to the „town“ status. The development of crafts began, mainly in
weaving. A new dye-work and a scouring house were built. Clothes were exported to the whole of
Europe.
A new boom took place under the reign of Albrecht from Valdstejn – thanks to many new
orders for his army. A new scouring house and dye- factory were built. They used 15 shade of colour
including a very modern red one.
The first workshops were established by the end of the 17th century where free workmen
earned their salary. These workshops also sprung up around Liberec, for instance, in Česka Lipa and
Hradek nad Nisou. Joseph Jan Maxmilian Kinski built a canvas factory and started the production of
hats, wallpapers and mirrors in Sloup near Česka Lipa.
In 1773 cloth craft became profitable. It created a generation of rich businessmen. Hans
Fridrich Scholz, Johan George Berger- in Berger`s factory had the first steam boiler in Bohemia. He
also developed the machine spinning of wool. Domestic production of flax was insufficient, so more
cotton was imported.
The owner of the spinning factory, Josef Kittel, installed the first steam loom- ordered from England.
He built a factory in Markvartice, which made machines for all the factories in the Liberec region. The
town´s businessmen established a number of small textile factories - for instance in Ruprechtice.
In the 1830´s, Johann Liebig founded his textile empire in Liberec. This boom also brought
progress in culture: a new theatre, exhibitions of industrially products (1852) and the foundation of a
weaving school (one of the oldest in the Austro-Hungarian Empire). A technical school was founded
in 1876, offering the widest range of studies in the whole empire. Liebig’s brothers opened shops
with clothes and fancy goods. They started to make „English” clothes like satin after their visit to
England in 1825. The weavers from Liebig´s factory also worked for them. A store-house was built
for these semi-finished products. Liebig’s factory was one of the biggest in Europe in the 50´s. In the
mechanical weaving mill called „America“(1848) worked 1000 employees using 800 mechanical
looms driven by steam. A new print works was constructed. Machines from England were used for
the hand printing of woollen cloth. Mainly „iris” cloth (stripes of rainbow colours). Products from all
the factories around Liberec were collected to the main factory in Liberec-Kristianov, for final
processing. Production of new types of cloth began, like: orleans (stretch material), mohair, printed
scarves and caps. They were exported to almost every country in the world.
Johann Liebig was made a knight in 1863. New textile factories were built along the river Nisa
in Catherine Valley. This was one of the most industrial regions in the empire in the 19th century.
The economic crisis at the end of the 19th century affected all regions. But large companies
didn’t stop their production. They worked in shifts. Domestic production and small-scale production
finally came to an end.
After the end of the First World War and after the constitution of the Czechoslovak Republic
(28.10.1918), German trade declined. The textile industry in Liberec began to lag behind the world.
After the Second World War, Liberec became the centre of wool factories in the country. German
factories were taken into public ownership by the state. An industrial complex named „Textilana“
(18.9.1948) was established with 39 plants and 9000 workers.
Up until the late 1980´s, the textile industry in the Liberec region was one of the most
important industries in the whole of Czechoslovakia. The production capacity of the industry was
several times higher than the needs of the domestic market and therefore most of the production
was exported abroad.
Developments in the textile industry after 1989
Till 1989 Liberec was the city with the highest number of people working in the textile
trade. From a total number of 5274 employees, the most significant share worked at Textilana with
more than 2,200 employees and at the Bytex factory in Vratislavice nad Nisou with more than 1800
employees.
Due to the centrally planned economy and the system of state ownership, neither
economies of scale for better management, not greater efficiency, not higher productivity could be
achieved. In addition to productivity, the quality of most products was also inferior despite being
designed largely for export to the most demanding markets of less socialist countries.
The need for the production base to be restructured and the products themselves to be
redesigned was indisputable. Low investment in the industry over the decades had left the textile
industry in a very bad condition.
The competitiveness of many Czech companies was negatively affected particularly by
significant depletion of production funds. When the huge national companies were split up, a large
number of inefficient and unviable factories were identified and closed down. Growth in industrial
production began again at the end of 1999, and especially during the year 2000. The boom in
economic growth in EU countries had a significant impact on the growth in demand for Czech goods
and also the revival of investment activity.
When the Czech Republic joined the European Union our industry undoubtedly benefitted,
despite many concerns beforehand. It has welcomed the unprecedented interest of foreign
investors, relatively stable economic environment and better access to the EU single market.
At present, the textile industry is undergoing a period that is characterized by a significant
intensification of competition especially in the European markets. The main reason for this is
termination of the Agreement on Textiles and Clothing 31/12/2004. This has meant the opening of
the EU market to Asian products and a reduction in the price below the standard set for textile
products. Therefore, it is now essential in the Czech textile industry for the remaining manufacturers
to maintain their hard-earned foreign business relationships and to establish new relationships.
Czech producers are clearly not able to match the Asian producers in terms of the quantity or price of
products. Their only advantage is that in the future they will be able to respond rapidly to market
demands and to specialize in a certain range of goods. Currently, such a range seems to be technical
fabrics made specifically for the automotive and construction industries, or different “smart fabrics",
featuring new and useful properties ¬ such as nanomaterials, substances which conduct electricity,
or which hold an odour, or which are useful in medicine. It is into these areas, which generally
require a considerable amount of skilled labour that the Czech Republic expects to receive the largest
amount of foreign investment. And it is these fields that the Technical University in Liberec has
highlighted in recent years.
Map of sites of interest
Introduction to individual sites
1. Alena Hajkova - A brief history of the Textilana factory (E,F)
This presentation describes the origin, development and demise of one textile factory in Liberec.
It introduces us to its founders, the Liebig family, who built a small factory into a textile empire.
The factory is now demolished, but some structures, such as Liberec reservoir, which played a big
role in the factory and some accompanying buildings still remain.
2. Alena Hajkova - Traces of the textile industry along the Harcov Creek (L )
This presentation acquaints us with places along Harcov Creek which are connected with the
history of the textile industry in this region. On the way from the source of the stream we
discover several structures which were originally textile factories, but now serves other purposes
or are standing idle. In the centre of Liberec, the Harcov Creek flows into the Lusatian Nisa.
3. Lili Kučerová - " Hůlka "- a house on Papírová Street in Liberec (A)
This presentation introduces the history of “Paper Street” and one of the once beautiful weaving
buildings buildings there.
4. Lili Kučerová – Scholz house (C)
A Presentation about a house in the city centre which is the oldest surviving wooden building in
Liberec. We hear about its former owner and current state.
5. Eva Nestrojilová - Babylon Centre (D)
This presentation traces the history of the textile factory buildings built in the late 19th Liberec
century and their subsequent successful transformation into a unique centre of entertainment
and social-life, which occurred in the late 20th century.
6. Eva Nestrojilová – Textile factory in Machnín - Hamrštejn (H)
A presentation of the history of a textile factory built on a green field site near Liberec in the 19th
century. It tracks its development into one of the largest in the region and deals with its current
use.
7. Jaroslava Vedralová - Textile Factories in Barvířská Street (B)
This presentation covers the history of textile dyers in Liberec. The fates of two buildings still
standing depicts the historical evolution of textile dying in the town from the early 19th century
to the present.
8. Jaroslava Vedralová – Schools and theatres (I,J,K)
A presentation about the history of textile schools and theatres in the city of Liberec. It describes
their origins in the 19th century. Using many pictures it shows the changes that have taken place
since their inception up to the present day.
9. Marie Vokáčová – Development of textile industry in Catherine Valley (G)
This presentation is concerned with textile factories in Catherine Valley. It introduces several
interesting buildings and acquaints us with their history and current state.