Studijní obor: 53-41-M/007 Zdravotnický asistent

Transkript

Studijní obor: 53-41-M/007 Zdravotnický asistent
MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TċLOVÝCHOVY
UýEBNÍ DOKUMENTY
Studium žákĤ a dalších uchazeþĤ, kteĜí splnili povinnou školní docházku
Kmenový obor: 53-41-M OšetĜovatelství
Studijní obor: 53-41-M/007 Zdravotnický asistent
Schválilo Ministerstvo školství, mládeže a tČlovýchovy po dohodČ s Ministerstvem
zdravotnictví dne 17.12.2003, þj. 33 318/2003-23, s platností od 1. záĜí 2004
poþínaje prvním roþníkem
1
OBSAH:
PROFIL ABSOLVENTA
…………………………………..
CHARAKTERISTIKA VZDċLÁVACÍHO PROGRAMU ………….
UýEBNÍ PLÁNY
………………………………………………….
UýEBNÍ OSNOVY
LATINSKÝ JAZYK …………………………………………
OBýANSKÁ NAUKA
…………………………………
MATEMATIKA
…………………………………………
FYZIKA
…………………………………………………
BIOLOGIE …………………………………………………
EKONOMIKA
…………………………………………
VEěEJNÉ ZDRAVOTNICTVÍ A VÝCHOVA KE ZDRAVÍ
PRVNÍ POMOC
…………………………………………
PSYCHOLOGIE A KOMUNIKACE
………………….
KLINICKÁ PROPEDEUTIKA
………………………….
SOMATOLOGIE
………………………………………….
ZÁKLADY EPIDEMIOLOGIE A HYGIENY
…………..
OŠETěOVATELSTVÍ
………………………………….
OŠETěOVÁNÍ NEMOCNÝCH
………………………….
ODBORNÁ PRAXE …………………………………………
3
6
12
17
21
28
34
40
46
49
55
61
66
69
74
78
86
90
Text této publikace plnČ odpovídá originálĤm uþebních dokumentĤ schváleným MŠMT
Vydal Národní ústav odborného vzdČlávání
Praha 2004
Tisk a technická pĜíprava: informaþní stĜedisko odborného vzdČlávání NÚOV
2
MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TċLOVÝCHOVY
Schválilo Ministerstvo školství, mládeže a tČlovýchovy po dohodČ s Ministerstvem
zdravotnictví dne 17.12.2003, þj. 33 318/2003-23, s platností od 1. záĜí 2004 poþínaje
prvním roþníkem
PROFIL ABSOLVENTA
Kmenový obor:
53-41-M OšetĜovatelství
Studijní obor:
53-41-M/007 Zdravotnický asistent
Dosažený stupeĖ vzdČlání:
úplné stĜední odborné
ZpĤsob ukonþení a certifikace: maturitní zkouška, vysvČdþení o maturitní zkoušce
1. Pracovní uplatnČní absolventa
Po ukonþení studia a úspČšném vykonání maturitní zkoušky je absolvent/absolventka
pĜipraven k výkonu práce stĜedního zdravotnického pracovníka, který pod odborným
dohledem, nebo pod pĜímým vedením všeobecné sestry nebo lékaĜe poskytuje ošetĜovatelskou
péþi dČtem (s výjimkou novorozencĤ) i dospČlým a podílí se na preventivní, diagnostické,
neodkladné, léþebné, rehabilitaþní a dispenzární péþi v rozsahu své odborné zpĤsobilosti
stanovené vyhláškou MZ ýR. Podle pokynĤ provádí urþené ošetĜovatelské výkony, podílí se
na plnČní ošetĜovatelského plánu a spolupracuje pĜi hodnocení výsledkĤ poskytnuté
ošetĜovatelské péþe, zajišĢuje þinnosti spojené s pĜijetím, pĜekladem, propuštČním a úmrtím
pacienta.
Absolvent byl vzdČláván tak, aby získal nejen potĜebné odborné vČdomosti, dovednosti a
návyky, ale také širší všeobecné vzdČlání a dovednosti dĤležité pro další vzdČlávání a
uplatnČní se na trhu práce.
Absolvent se uplatní v rĤzných zdravotnických zaĜízeních lĤžkového i ambulantního
charakteru, napĜ. v nemocnici, na poliklinikách a v lékaĜských nebo ošetĜovatelských
centrech, v ordinacích praktických nebo odborných lékaĜĤ a v domácí ošetĜovatelské péþi,
jako zdravotnický pracovník v zaĜízeních sociální péþe a služeb (napĜ. v léþebnách
dlouhodobČ nemocných, v ústavech sociální péþe, ve stacionáĜích pro osoby se zdravotním
postižením, v zaĜízeních pro seniory aj.).
2. Výsledky vzdČlávání
2.1 V oblasti výkonu profese si absolvent osvojil vČdomosti a dovednosti potĜebné pro:
- poskytování ošetĜovatelské péþe v rámci ošetĜovatelského procesu a podle stanoveného
ošetĜovatelského plánu,
- získávání a shromažćování informací potĜebných pro sestavení ošetĜovatelských diagnóz,
- práci se zdravotnickou dokumentací,
- sledování subjektivních i objektivních projevĤ a fyziologických funkcí pacientĤ – mČĜení
tČlesné teploty, pulsu, dechu, krevního tlaku (kromČ mČĜení CVT)
- zajišĢování správné výživy a dostateþné hydratace pacientĤ,
- provádČní úpravy lĤžka (bez nemocného i s nemocným), sledování þistoty a úpravy
prostĜedí,
3
-
-
-
poskytování hygienické péþe pacientĤm nebo pomoci pĜi zajišĢování hygieny,
provádČní rehabilitaþního ošetĜovatelství (ve spolupráci s fyzioterapeutem a
ergoterapeutem) vþetnČ prevence a ošetĜování dekubitĤ, pro zajišĢování prevence
imobilizaþního syndromu,
péþi o pomĤcky a pĜístroje, dezinfekci a sterilizaci pomĤcek a nástrojĤ,
pĜipravu a podávání lékĤ prostĜednictvím zažívacího traktu, kĤží, dýchacími cestami
(kromČ intrabronchiální aplikace), prostĜednictvím injekcí do svalu, pod kĤži nebo do
kĤže (s výjimkou novorozencĤ),
odbČr biologického materiálu, manipulaci s biologickým materiálem a screeningové
vyšetĜení, orientaþní vyšetĜení moþe, glykémie, stolice,
udržování kyslíkové terapie,
péþi o akutní a chronické rány,
péþi o vyprazdĖování nemocných, aplikace klyzmatu,
pĜípravu pacientĤ k diagnostickým a léþebným výkonĤm, asistenci u tČchto výkonĤ a
poskytování ošetĜovatelské péþe pĜi a po tČchto výkonech,
ošetĜování nemocných s katétry,
obsluhu jednoduchých lékaĜských pĜístrojĤ; dodržování bezpeþných pracovních postupĤ
pĜi práci s pĜístroji,
þinnosti spojené s pĜíjmem, pĜekladem, propuštČním a úmrtím pacienta,
poskytnutí pĜedlékaĜské první pomoci (v rozsahu odborné zpĤsobilosti) a spolupráci pĜi
lékaĜské první pomoci, pro racionální jednání v situacích obecného (veĜejného) ohrožení.
Absolvent byl vzdČláván tak, aby:
- si osvojil odborné vČdomosti, dovednosti a postupy nezbytné pro poskytování komplexní
ošetĜovatelské péþe, pro prevenci nemocí a závislostí na návykových látkách,
- v odborné komunikaci se vyjadĜoval pĜesnČ, vČcnČ a terminologicky správnČ, rozumČl
základní latinské terminologii,
- mČl pĜehled o organizaci a Ĝízení zdravotnictví a o nových trendech v péþi o zdraví
obyvatelstva, znal programy na podporu zdraví obyvatelstva,
- uplatĖoval pĜi poskytování ošetĜovatelské péþe holistické pojetí þlovČka,
- dodržoval standardy ošetĜovatelských postupĤ, požadavky na hygienu, bezpeþnost a
ochranu zdraví pĜi práci ve zdravotnických nebo sociálních zaĜízeních,
- umČl pomáhat pacientĤm pĜekonávat problémy spojené s nemocí nebo hospitalizací a
udržovat kontakt s vnČjším prostĜedím, vést je k dodržování léþebného režimu a k
odpovČdnosti za své zdraví,
- dovedl vhodným zpĤsobem komunikovat s pacienty, s ohledem na jejich vČk, typ
osobnosti a zdravotní stav, dodržoval pravidla spoleþenského chování,
- pĜi ošetĜování pacienta jednal taktnČ, ohleduplnČ a s empatií, dodržoval práva pacientĤ,
- pĜi poskytování ošetĜovatelské péþe pacientĤm z odlišného sociokulturního prostĜedí
jednal s vČdomím jejich národnostních, náboženských, jazykových a jiných odlišností,
- dodržoval etické zásady ošetĜovatelské péþe a požadavky na ochranu informací,
- umČl si zorganizovat práci, pracovat individuálnČ i v týmu,
- pracoval svČdomitČ a dbal na kvalitu své práce, choval se hospodárnČ a ekologicky,
- dodržoval základní pracovnČprávní pĜedpisy a požadavky na výkon pracovních þinností
zdravotnického asistenta,
- osvojil si dovednosti potĜebné pro seberegulaci a sebehodnocení, pro upevĖování svého
zdraví a zvládání nároþných pracovních a životních situací (pro prevenci syndromu
vyhoĜení),
- sledoval odborné informace a umČl s nimi efektivnČ pracovat,
- byl schopen uplatnit se na trhu práce a aktivnČ rozhodovat o své profesní kariéĜe.
4
2.2 Všeobecné kompetence absolventa
Absolvent byl vzdČláván tak, aby:
- umČl þíst s porozumČním texty rĤzného stylu a žánru a efektivnČ zpracovával získané
informace; rozumČl ikonickým textĤm, tj. vyobrazením, grafĤm, tabulkám, schématĤm
atp.,
- vyjadĜoval se kultivovanČ a v souladu s normami þeského jazyka, a to ústnČ i písemnČ,
- ovládal aktivnČ alespoĖ jeden cizí jazyk, byl schopen využívat jej pro Ĝešení standardních
i typických pracovních Ĝeþových situací,
- mČl základní znalosti o fungování demokratické spoleþnosti a o evropské integraci,
osvojil si vČdomosti a dovednosti potĜebné k aktivnímu obþanskému životu,
- dovedl využívat poznatkĤ o historii k porozumČní souþasnosti,
- uvČdomoval si svou národní a evropskou identitu, svá lidská práva, respektoval práva
ostatních lidí i kulturní odlišnosti pĜíslušníkĤ jiných národností a etnik, nepodléhal
rasismu, xenofobii a intoleranci,
- získal všeobecný kulturní rozhled, chápal význam umČní pro život,
- umČl efektivnČ používat matematické vČdomosti a dovednosti pro Ĝešení reálných situací,
- osvojil si dĤležité pĜírodovČdné poznatky, které mu lépe umožní porozumČt pĜírodním
jevĤm a procesĤm, vztahu þlovČka a pĜírody i nČkterým odborným problémĤm oboru,
- umČl aplikovat zásady péþe o zdraví a správné životosprávy v osobním životČ, aktivnČ
usiloval o zdokonalování své tČlesné zdatnosti,
- osvojil si základní poznatky z ekonomiky potĜebné pro porozumČní fungování tržního
hospodáĜství, umČl je vhodnČ využívat v osobním, popĜ. i v pracovním životČ,
- umČl využívat pro osobní i pracovní úþely a jako zdroj informací prostĜedky informaþní a
komunikaþní techniky,
- byl pĜipraven a ochoten dále se vzdČlávat.
3. Možnosti dalšího vzdČlávání
Absolvent/absolventka, který úspČšnČ vykonal/-a maturitní zkoušku, se mĤže dále vzdČlávat
na vysokých nebo vyšších odborných školách, zejména v ošetĜovatelských oborech, a
v odborných kurzech pro zdravotnické pracovníky.
5
MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TċLOVÝCHOVY
Schválilo Ministerstvo školství, mládeže a tČlovýchovy po dohodČ s Ministerstvem
zdravotnictví dne 17.12.2003, þj. 33 318/2003-23, s platností od 1. záĜí 2004 poþínaje prvním
roþníkem
CHARAKTERISTIKA VZDċLÁVACÍHO PROGRAMU
Kmenový obor:
53-41-M OšetĜovatelství
Studijní obor:
53-41-M/007 Zdravotnický asistent
Vstupní pĜedpoklady žákĤ:
VzdČlávací program je urþen pro žáky (dívky i chlapce) a
další uchazeþe, kteĜí splnili povinnou školní docházku a
podmínky pĜijímacího Ĝízení.
4 roky denní studium, 5 let studium pĜi zamČstnání - veþerní
a dálkové
Délka a formy studia:
1. Pojetí a cíle vzdČlávacího programu
VzdČlávací program pĜipravuje žáky pro práci stĜedních zdravotnických pracovníkĤ, kteĜí
budou poskytovat ošetĜovatelskou péþi v rámci ošetĜovatelského procesu, a to pod odborným
dohledem nebo pĜímým vedením všeobecné sestry, popĜ. lékaĜe. VzdČlávání se proto
zamČĜuje zejména na zvládnutí ošetĜovatelských výkonĤ a postupĤ a na vytváĜení žádoucích
profesních postojĤ, návykĤ a dalších osobnostních kvalit zdravotnického pracovníka. Žáci
jsou vedeni k peþlivosti a odpovČdnosti za kvalitu své práce, k ochotČ a trpČlivosti pĜi
poskytování ošetĜovatelské péþe a jednání s pacienty/klienty. ZároveĖ jsou vzdČláváni tak,
aby získali pozitivní hodnotovou orientaci potĜebnou pro pracovní, osobní i obþanský život,
byli schopni se dále vzdČlávat a úspČšnČ se vyrovnávat s problémy. DĤležitým aspektem je
výchova žákĤ k péþi o vlastní zdraví a k vČdomí závažnosti prevence nemoci.
VzdČlávací program je koncipován tak, aby vedle odborného vzdČlání poskytl žákĤm i
širší všeobecné vzdČlání a obecnČ pĜenositelné dovednosti, které mu umožní lépe se adaptovat
na nové podmínky. Odborné vzdČlávání poskytuje žákĤm základní odborné vČdomosti
nezbytné pro vytvoĜení požadovaných ošetĜovatelských dovedností. Nedílnou souþástí
odborného vzdČlávání jsou cviþení a praktická výuka ve zdravotnických a dalších zaĜízeních
poskytujících zdravotnickou péþi (napĜ. sociálních).
2. Charakteristika obsahových složek
VzdČlávání v oboru zdravotnický asistent zahrnuje všeobecné vzdČlávání, odborné
vzdČlávání a tzv. klíþové kompetence.
2.1 Všeobecné vzdČlávání
Jazykové vzdČlávání
Rozvíjí pĜedevším komunikativní dovednosti žákĤ a uþí je kultivovanČ se vyjadĜovat ústnČ i
písemnČ v þeském jazyce nebo v cizím jazyce a efektivnČ pracovat s textem jako zdrojem
informací (rozvíjí þtenáĜskou gramotnost) i jako formativním prostĜedkem. Cílem vzdČlávání
žákĤ v cizím jazyce je dosáhnout, v návaznosti na pĜedchozí studium jazyka na ZŠ, takové
6
úrovnČ jazykových znalostí a dovedností, která odpovídá stupni B1 (B2) Spoleþného
evropského referenþního rámce pro jazyky, a zároveĖ je pĜipravit i pro aktivní užívání jazyka
v jednoduchých typických Ĝeþových situacích pĜi poskytování ošetĜovatelské péþe
pacientĤm/klientĤm neovládajícím þeský jazyk. Jazykové vzdČlávání zahrnuje také osvojení
základĤ latinského jazyka a základní latinské terminologie.
SpoleþenskovČdní a ekonomické vzdČlávání
Má multidisciplinární charakter, neboĢ obsahuje uþivo opĜené o rĤzné humanitní a
spoleþenskovČdní disciplíny, jako jsou politologie, stát a právo, etika, filozofie, historie,
mediální výchova, multikulturní vzdČlávání a ekonomika. SpoleþenskovČdní vzdČlávání má
výrazný formativní charakter, neboĢ smČĜuje pĜedevším k pozitivnímu ovlivĖování hodnotové
orientace žákĤ. ZároveĖ plní v mnoha tématech prĤpravnou funkci smČrem k odbornému
vzdČlávání žákĤ (napĜ. v oblasti práva, etiky a filozofie, multikulturní výchovy a
multikulturního ošetĜovatelství, ekonomiky a Ĝízení zdravotnictví). Uþivo je zahrnuto
v pĜedmČtech obþanská nauka, dČjepis, ekonomika, doplĖuje se v nČkterých obecnČodborných pĜedmČtech.
Matematické vzdČlávání
SmČĜuje k tomu, aby žáci dovedli využívat matematických vČdomostí a dovedností
v praktickém životČ, pĜi Ĝešení problémĤ a bČžných situací (vþetnČ odborných) vyžadujících
efektivní zpĤsoby výpoþtu nebo znalosti o geometrických útvarech, aby umČli odhadovat
výsledky, obhajovat použité matematické postupy, rozumČli statistickým nebo bČžným
finanþnČ-ekonomickým údajĤm a informacím.
PĜírodovČdné vzdČlávání
Zahrnuje vČdomosti a dovednosti z fyziky, chemie, biologie a ekologie. Cílem
pĜírodovČdného vzdČlávání není pouhá znalost faktĤ nebo pojmĤ, ale pĜedevším dovednost
využívat poznatkĤ pĜírodních vČd v praktickém životČ ve všech situacích, které souvisejí
s pĜírodovČdnou oblastí a se vztahem þlovČka a pĜírodního prostĜedí, dovednost logicky
uvažovat, analyzovat a Ĝešit jednoduché pĜírodovČdné problémy, chápat pĜínos a možnosti
uplatnČní pĜírodních vČd v medicínČ a zdravotnictví.
DĤraz se klade také na rozvoj
ekologického myšlení a chování žákĤ v osobním i pracovním životČ v duchu udržitelného
rozvoje.
PĜírodovČdné vzdČlávání se významnČ podílí na vytváĜení pĜedpokladĤ žákĤ pro další
odborné vzdČlávání.
Estetické vzdČlávání
PĜispívá pĜedevším ke kultivaci osobnosti žákĤ v oblasti estetické, etické, emocionální, a
sociální. Formuje jejich vztah k umČleckým hodnotám a umČní jako souþásti životního stylu.
Realizuje se pĜedevším prostĜednictvím literárního vzdČlávání v pĜedmČtu þeský jazyk a
literatura a v rámci výuky dČjepisu. Je žádoucí vČnovat mu pozornost i v odborném
vzdČlávání, zejména v pĜedmČtech ošetĜovatelství a ošetĜování nemocných, i formou
výbČrového pĜedmČtu.
Péþe o vlastní zdraví a rozvoj tČlesné kultury
Tato oblast je zamČĜena na podporu fyzického i psychického zdraví žákĤ, na vytváĜení
pozitivního vztahu k vlastnímu zdraví, na posilování fyzické zdatnosti a volních vlastností
žákĤ. Cílem je vybavit žáky dovednostmi a znalostmi potĜebnými pro vlastní tČlesný rozvoj,
uþit je vyrovnávat jednostrannou pracovní zátČž a nedostatek pohybu. DĤraz se klade na to,
aby žáci získali kladný vztah k pohybovým a sportovním aktivitám, aby chápali význam
pohybových aktivit pro zdraví. Uþivo se realizuje jednak v pĜedmČtu tČlesná výchova, jednak
7
v pĜedmČtech odborných (zvl. výchova ke zdraví), dále formou sportovních kurzĤ a dalších
sportovních aktivit organizovaných školou.
VzdČlávání v informaþních a komunikaþních technologiích (IKT)
Obecným cílem vzdČlávání v IKT je podpora poþítaþové gramotnosti žákĤ, jejich pĜíprava na
efektivní využívání prostĜedkĤ IKT v bČžném osobním životČ i pro pracovní úþely, jako
zdroje informací a prostĜedku dalšího vzdČlávání. VzdČlávání v IKT se realizuje jednak
v rámci samostatného vyuþovacího pĜedmČtu, jednak dĤsledným a funkþním využíváním
práce s poþítaþem a internetu v celém vzdČlávacím procesu.
2.2 Odborné vzdČlávání
Poskytuje žákĤm ucelený soubor vČdomostí, manuálních a intelektových dovedností a návykĤ
nezbytných pro jejich pracovní uplatnČní. Zahrnuje jednak uþivo obecnČ-odborného a
propeduetického charakteru, jednak uþivo specificky odborné zamČĜené na ošetĜovatelský
proces a péþi o jednotlivé kategorie pacientĤ/ klientĤ.
ObecnČ-odborné uþivo vytváĜí vČdomosti a dovednosti týkající se zdraví a prevence nemoci,
zdravotní politiky a fungování veĜejného zdravotnictví, podpory veĜejného zdraví a výchovy
k péþi o zdraví, etiky ošetĜovatelské péþe a práv pacientĤ. Seznamuje žáky se stavbou,
fungováním a zmČnami lidského organismu, poskytuje jim poznatky z psychologie potĜebné
pro poznání a pochopení osobnosti pacienta/klienta i pro rozvoj vlastní osobnosti. Pozornost
se vČnuje vytváĜení potĜebných profesionálních kompetencí ve vztahu k pacientĤm/klientĤm a
ostatním pracovníkĤm i kompetencí významných z hlediska pracovního výkonu.
Uþivo specificky odborné zahrnuje nezbytné teoretické poznatky a praktické dovednosti
týkající se péþe o zdraví a ošetĜování pacientĤ/klientĤ v primární i klinické péþi, vþetnČ
vybraných otázek péþe o osoby z odlišného sociokulturního prostĜedí (transkulturní
ošetĜovatelství). Žáci si osvojují ošetĜovatelské postupy potĜebné pro poskytování
ošetĜovatelské péþe pacientĤm/klientĤm, zejména s vnitĜními chorobami, chirurgickými a
pĜenosnými chorobami, dČtem a seniorĤm. Souþástí odborného vzdČlávání je osvojení zásad a
dovedností pĜedlékaĜské první pomoci a ochrany þlovČka za mimoĜádných situací.
Systematicky se vČnuje pozornost bezpeþnosti a ochranČ zdraví pĜi práci a dodržování
hygienických a protiepidemiologických požadavkĤ. DĤraz se klade také na uplatĖování
ekologických a ekonomických hledisek v práci zdravotnického pracovníka.
Odborné vzdČlávání má teoreticko-praktický charakter. Praktické vzdČlávání se realizuje
jednak formou cviþení ve škole, jednak formou praktického vyuþování na zdravotnických
pracovištích a formou odborné praxe.
2.3 Klíþové kompetence
Jedná se o soubor schopností, znalostí a s nimi souvisejících postojĤ a hodnot, které jsou
obecnČ pĜenositelné a uplatnitelné. UmožĖují absolventĤm pružnČji reagovat na vývoj v oboru
a na trhu práce, a tím i na potĜebu dále se vzdČlávat, a vytváĜejí obecnČjší kvalifikaþní
pĜedpoklady pro uplatnČní v pracovním i obþanském životČ. Prolínají celým odborným i
všeobecným vzdČláváním, na jejich vytváĜení se musí podílet rĤznou mírou všechny
vyuþovací pĜedmČty.
Z hlediska významu pro studijní obor a uplatnČní absolventĤ je žádoucí posilování tČchto
kompetencí:
- Komunikativních - zejména kompetence vyjadĜovat se pĜimČĜenČ k úþelu jednání a
komunikaþní situaci v projevech mluvených i psaných, na všeobecná i odborná témata,
umČt naslouchat druhým a vhodnČ reagovat na partnera, úþastnit se aktivnČ diskusí a
kultivovanČ diskutovat, zpracovávat jednoduché texty a rĤzné pracovní písemnosti, þíst
s porozumČním a efektivnČ zpracovávat informace získané þetbou;
8
-
-
-
personálních a sociálních (interpersonálních) – usilovat o svĤj další rozvoj, odhadovat
své možnosti a dispozice, stanovovat si pĜimČĜené cíle, reálnČ plánovat a Ĝídit své uþení,
pracovní þinnost a kariérní rĤst, spolupracovat s ostatními a pracovat v týmu v rĤzných
pozicích a rolích, pĜijímat odpovČdnost za svou práci;
Ĝešit bČžné pracovní i mimopracovní problémy a problémové situace – zejména
identifikovat problémy, zvažovat a navrhovat Ĝešení, vyhodnocovat výsledky;
kompetence k práci s informacemi a využívání prostĜedkĤ informaþních a
komunikaþních technologií - tzn. zejména volit vhodné zdroje a postupy získávání
informací, nacházet v textu a vybírat požadované informace, zaznamenávat je, kriticky
vyhodnocovat, interpretovat získané informace, používat poþítaþ a jeho periferie,
zvládnout základní práce se soubory, vytvoĜit strukturovaný textový dokument, pracovat
na základní úrovní s tabulkovým procesorem a databází, komunikovat elektronickou
poštou, získávat informace pomocí internetu;
kompetence k matematickým aplikacím - aplikovat základní matematické postupy pĜi
Ĝešení praktických úkolĤ pracovního i obecného charakteru, tzn. zejména volit vhodné
matematické postupy a algoritmy, správnČ používat mČĜicí a jiné jednotky, odhadovat
výsledky a provádČt jejich ovČĜení, sestavit ucelené Ĝešení praktického úkolu na základČ
dílþích výsledkĤ, vytváĜet rĤzné formy grafického znázornČní (grafy, schémata, tabulky
atp.), rozumČt informacím se standardními matematickými pojmy a údaji.
Nedílnou souþástí vzdČlávání žákĤ je pĜíprava na aktivní uplatnČní se na trhu práce. Pojetí a
zpĤsob realizace této pĜípravy jsou dány metodickým pokynem k zaĜazení uþiva Úvod do
svČta práce, který vydalo MŠMT v návaznosti na usnesení vlády ýR þ. 325 ze dne 3. dubna
2000 k „OpatĜení ke zvýšení zamČstnanosti absolventĤ škol.“ Vybrané prvky uþiva jsou
zapracovány v uþebních dokumentech.
Zvýšenou a soustavnou pozornost je nutno vČnovat vedení žákĤ k bezpeþnosti a ochranČ
zdraví pĜi práci a k dodržování pracovnČprávních pĜedpisĤ a etických požadavkĤ na
pracovníky ve zdravotnictví.
3. Organizace výuky
Studium je organizováno jako þtyĜleté denní, nebo jako pČtileté studium pĜi zamČstnání –
veþerní a dálkové. Souþástí studia je praktická výuka, kterou žáci vykonávají na
zdravotnických pracovištích pod odborným vedením uþitele, nebo povČĜeného pracovníka,
který je zpĤsobilý k výkonu povolání všeobecné sestry a zároveĖ k vedení odborné praktické
výuky žákĤ stĜedních škol podle platných právních pĜedpisĤ. NáplĖ praktické výuky je dána
uþební osnovou, její organizaþní zabezpeþení je v kompetenci Ĝeditele školy. KromČ toho
vykonají žáci denního studia ve 3.–4. roþníku souvislou odbornou praxi na vybraných
pracovištích v celkovém rozsahu 4-6 týdnĤ. Ve studiu pĜi zamČstnání je praktická výuka
stanovena s pĜihlédnutím ke specifice vzdČlávání dospČlých a jejich dosavadní praxi; je
vymezena v pĜíslušném uþebním plánu. Organizace praktické výuky, rozsah odborné praxe a
její zaĜazení do roþníku jsou v kompetenci školy; odborná praxe musí být vykonána v období
školního vyuþování.
Výuku nČkterých pĜedmČtĤ, popĜ. tematických celkĤ, mĤže škola organizovat blokovČ
v rozsahu pĜepoþtených vyuþovacích hodin daných uþebním plánem nebo uþební osnovou,
napĜ. výuku komunikace, pĜedlékaĜské první pomoci, výchovu ke zdraví. Cílem je zvýšit
intenzitu výuky a tím zkvalitnit její výsledky.
Maturitní zkouška se organizuje v souladu s platnými pĜedpisy.
4. Metodické pĜístupy
Ve výuce je žádoucí uplatĖovat rĤzné aktivizaþní metody, které napomáhají vytvoĜení
požadovaných klíþových, odborných a dalších dovedností, zvyšují motivaci žákĤ a pozitivnČ
9
ovlivĖují jejich vztah k uþení a konkrétnímu vyuþovacímu pĜedmČtu (aktuální zejména v
matematicko-pĜírodovČdných pĜedmČtech). Jsou to napĜíklad metody autodidaktické
(techniky samostatného uþení a práce), problémového vyuþování, dialogické metody
(diskuze, panelová diskuze, brainstorming, brainwritting), metody demonstraþní, inscenaþní a
simulaþní (sociodrama, Ĝešení konfliktĤ, veĜejná prezentace), metody projektového vyuþování
nebo týmové práce.
Pro realizaci klíþových kompetencí, zejména kompetence Ĝešit samostatnČ a komplexnČ
prakticky orientované problémy a pracovat v týmu (jako þlen nebo vedoucí), se doporuþuje
jako vhodná metoda projektové vyuþování a žákovské projekty. KromČ toho žákovské
projekty smČĜující vnČ školy pozitivnČ ovlivĖují sociální, komunikativní, osobnostní a
obþanské dovednosti a postoje žákĤ. Proto se doporuþuje zaĜazovat žákovské projekty
pravidelnČ, nejménČ jeden v každém roþníku.
Ve studiu pĜi zamČstnání je tĜeba respektovat zvláštnosti vzdČlávání dospČlých.
5. Strukturace vzdČlávacího programu
Obsah vzdČlávání je strukturován do vyuþovacích pĜedmČtĤ, jejich rozsah je vymezen
v uþebních plánech. PĜedmČty se dČlí na dvČ skupiny – základní, povinné pro všechny žáky, a
pĜedmČty výbČrové a volitelné. VýbČrové pĜedmČty slouží k prohloubení odborných
vČdomostí žákĤ, zohledĖují profesní zájmy žákĤ, potĜeby a požadavky regionu apod.; škola je
zaĜadí buć jako povinné pro všechny žáky, nebo jako volitelné. Volitelné vyuþovací
pĜedmČty mají volnou vazbu na obor, jsou urþeny zejména pro podporu rozvoje osobnosti a
zájmové orientace žákĤ. Mohou se vztahovat jak k odbornému vzdČlávání, tak ke
všeobecnému vzdČlávání. Využití þasové dotace urþené pro tuto skupinu pĜedmČtĤ a jejich
struktura jsou plnČ v kompetenci školy.
Uþební osnovy jednotlivých pĜedmČtĤ jsou zpracovány rámcovČ, rozdČlení uþiva do roþníkĤ a
poþty hodin pro jednotlivé tematické celky, pokud jsou uvedeny, jsou orientaþní a
doporuþené. Rozvržení uþiva do roþníkĤ provede vyuþující nebo pĜedmČtová komise,
schvaluje Ĝeditel školy.
V uþebních osnovách jsou kromČ uþiva vymezeny také oþekávané výstupy, a to jednak jako
cíle, k nimž by mČla výuka v daném pĜedmČtu smČĜovat (tj. z pozice uþitele), jednak jako
konkrétní výsledky osvojení uþiva, kterých by mČl žák na urþité úrovni, odpovídající jeho
schopnostem a uþebním pĜedpokladĤm, dosáhnout a být schopen prokázat.
6. Další specifické požadavky
Zdravotní požadavky na uchazeþe o studium
PĜi výbČru studijního oboru nejsou zdravotnČ zpĤsobilí uchazeþi trpící zejména:
prognosticky závažnými onemocnČními podpĤrného a pohybového aparátu
znemožĖujícími zátČž páteĜe a trupu,
prognosticky závažnými onemocnČními omezujícími funkce konþetin,
prognosticky závažnými chronickými nemocemi dýchacích cest a plic, kĤže a spojivek
vþetnČ onemocnČní alergických,
prognosticky závažnými nemocemi srdce a obČhové soustavy vyluþujícími stĜednČ velkou
zátČž,
prognosticky závažnými poruchami mechanismu imunity,
prognosticky závažnými a nekompenzovanými formami epilepsie a epileptických
syndromĤ a kolapsovými stavy,
prognosticky závažnými nemocemi oka znemožĖujícími zvýšenou fyzickou zátČž
a manipulaci s bĜemeny,
prognosticky závažnými poruchami vidČní, poruchami barvocitu,
závažnými duševními nemocemi a poruchami chování.
10
Zdravotní omezení vždy závisí na specifických požadavcích zvoleného oboru nebo
pĜedpokládaného uplatnČní. K posouzení zdravotního stavu uchazeþe je pĜíslušný registrující
praktický lékaĜ.
Požadavky na bezpeþnost a ochranu zdraví
NeoddČlitelnou souþástí teoretického i praktického vyuþování je problematika
bezpeþnosti a ochrany pĜi práci, hygieny práce a požární ochrany. Výchova k bezpeþné
a zdraví neohrožující práci vychází ve výchovnČ vzdČlávacím procesu z požadavkĤ v dobČ
výuky platných právních a ostatních pĜedpisĤ k zajištČní bezpeþnosti a ochrany zdraví pĜi
práci (zákonĤ, naĜízení vlády, vyhlášek, technických pĜedpisĤ a þeských technických norem).
Tyto požadavky musí být doplnČny o vyþerpávající informaci o rizicích možných ohrožení,
jimž jsou žáci pĜi teoretickém i praktickém vyuþování vystaveni, vþetnČ informace o
opatĜeních na ochranu pĜed pĤsobením zdrojĤ rizik.
Prostory pro výuku musí odpovídat svými podmínkami požadavkĤm stanoveným
zdravotnickými pĜedpisy, zejména vyhláškou þ. 108/2001 Sb., kterou se stanoví hygienické
požadavky na prostory a provoz škol, pĜedškolních zaĜízení a nČkterých školských zaĜízení,
a naĜízením vlády þ. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zamČstnancĤ
pĜi práci, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ. Je nutno se Ĝídit též naĜízením vlády þ. 378/2001 Sb.,
kterým se stanoví bližší požadavky na bezpeþný provoz a používání strojĤ, technických
zaĜízení, pĜístrojĤ a náĜadí.
Pouþení žákĤ o bezpeþnosti a ochranČ zdraví pĜi práci, jakož i ovČĜení znalostí, musí
být prokazatelné.
Nácvik a procviþování þinností musí být v souladu s požadavky právních pĜedpisĤ
upravujících zákazy prací pro mladistvé (zákoník práce, vyhláška þ. 288/2003 Sb.)
a v souladu s podmínkami, za nichž mladiství mohou konat zakázané práce z dĤvodu pĜípravy
na povolání.
Základními podmínkami bezpeþnosti a ochrany zdraví pĜi práci se rozumí:
1. DĤkladné seznámení žákĤ s platnými právními a ostatními pĜedpisy k zajištČní
bezpeþnosti a ochrany zdraví pĜi práci, s organizací práce a pracovními postupy.
2. Používání strojĤ a zaĜízení, pracovních nástrojĤ a pomĤcek, které odpovídají
bezpeþnostním pĜedpisĤm.
3. Používání osobních ochranných pracovních prostĜedkĤ podle vyhodnocených rizik
pracovních þinností.
4. Seznámení žákĤ s vybranými kapitolami zákona þ. 133/1985 Sb., o požární ochranČ, ve
znČní pozdČjších pĜedpisĤ, a vyhlášky þ. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární
bezpeþnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci).
.
11
MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TċLOVÝCHOVY
Schválilo Ministerstvo školství, mládeže a tČlovýchovy po dohodČ s Ministerstvem
zdravotnictví
dne 17.12.2003, þj. 33 318/2003-23, s úþinností od 1. záĜí 2004 poþínaje prvním roþníkem
UýEBNÍ PLÁN
Kmenový obor:
53-41-M OšetĜovatelství
Studijní obor:
53-41-M/007 Zdravotnický asistent
Denní studium
Kategorie a názvy vyuþovacích
pĜedmČtĤ
A. Povinné
a) základní
ýeský jazyk a literatura
Cizí jazyk
Latinský jazyk
Obþanská nauka
DČjepis
Matematika
Fyzika
Chemie
Biologie
Informaþní a komunikaþní
technologie
TČlesná výchova
Ekonomika
VeĜejné zdravotnictví a výchova ke
zdraví
První pomoc
Psychologie a komunikace
Klinická propedeutika
Somatologie
Základy epidemiologie a hygieny
OšetĜovatelství
OšetĜování nemocných
b) výbČrové a volitelné
Poþet hodin celkem
B. Nepovinné
1.
Poþet týdenních vyuþovacích hodin
v roþníku
celkem
2.
3.
4.
3
3
2
1
2
3
2
2
2
2
3
3
1
1
2
2
2
1
2
2
3
1
2
-
3
3
1
-
11
12
2
4
3
7
4
4
3
4
2
-
2
1,5
2
-
2
2
-
8
2
1,5
1
4
3
32
2
1
1
6
1,5
32
2
6
12
3
33
1
4
14
3
33
1
5
1
4
1
19
26
7,5
130
12
Poznámky:
1. ZaĜazení odborných pĜedmČtĤ do roþníkĤ je závazné. Škola mĤže provést úpravy
hodinových dotací v rozsahu 10 % celkového poþtu týdenních vyuþovacích hodin. PĜitom
nesmí vypustit žádný vyuþovací pĜedmČt.
2. Celkový poþet týdenních vyuþovacích hodin v roþníku je maximálnČ 33.
3. Struktura a rozsah výbČrových nebo volitelných pĜedmČtĤ je v kompetenci Ĝeditele školy,
který také schvaluje jejich uþební osnovy. Uþební osnovy, zpracované vyuþujícími a
schválené Ĝeditelem školy, se stávají souþástí povinné dokumentace školy. ýasová
kapacita stanovená v uþebním plánu pro výbČrové a volitelné pĜedmČty mĤže být využita i
k posílení pĜedmČtĤ povinného základu.
VýbČrové a volitelné pĜedmČty slouží k prohloubení profesní, zájmové nebo následné
studijní orientace žákĤ, k zohlednČní potĜeb a možností regionálního trhu práce,
k doplnČní a rozšíĜení vybraných oblastí ošetĜovatelské péþe atp.. Doporuþuje se zaĜadit
v rámci tČchto pĜedmČtĤ druhý cizí jazyk, a to v minimálním rozsahu 2 vyuþovací hodiny
týdnČ ve dvou roþnících, tj. 4 týdenní vyuþovací hodiny celkem.
4. ZaĜazení, struktura, obsah i rozsah nepovinných vyuþovacích pĜedmČtĤ je plnČ
v kompetenci Ĝeditele školy, který také schvaluje jejich uþební osnovy.
5. Poþty hodin v závorce uvádČjí poþet hodin cviþení, pĜi kterých se tĜída zpravidla dČlí na
skupiny. DČlení hodin ve vyuþovacích pĜedmČtech je v pravomoci Ĝeditele školy, který
musí postupovat v souladu s požadavky BOZP a s pĜedpisy stanovenými MŠMT pro
dČlení tĜíd.
6. Škola mĤže rozšíĜit poþet hodin tČlesné výchovy o jednu hodinu týdnČ, která se
nezapoþítává do celkového poþtu týdenních vyuþovacích hodin.
7. VšeobecnČ vzdČlávací pĜedmČty, jejichž uþební osnovy nejsou souþástí tČchto uþebních
dokumentĤ, se vyuþují podle platných uþebních osnov pro SOŠ schválených
Ministerstvem školství, mládeže a tČlovýchovy (platné uþební osnovy všeobecnČ
vzdČlávacích pĜedmČtĤ jsou umístČny na internetových stránkách www.nuov.cz). ěeditel
školy má povinnost je nahrazovat podle jejich aktualizace.
8. Vyuþovací pĜedmČty oznaþené jsou pĜedmČty odborné maturitní zkoušky.
9. Ve veþerním a dálkovém studiu mĤže škola provést podle úrovnČ odborných vČdomostí a
dovedností žákĤ úpravy, tj. pĜesun poþtu hodin mezi pĜedmČty ošetĜovatelství a
ošetĜování nemocných.
10. Ve veþerním a dálkovém studiu se vyuþuje podle uþebních osnov pro denní studium.
Vyuþující rozpracuje tyto uþební osnovy tak, aby zohledĖovaly specifika vzdČlávání
dospČlých, mezipĜedmČtové vztahy a pracovní zkušenosti žákĤ v oboru. Z uþebních osnov
lze vypustit uþivo, které svým charakterem odpovídá (je urþeno) vzdČlávání dospívajících.
11. Odborná praxe se ve veþerním a dálkovém studiu nekoná.
PĜíklady výbČrových a volitelných pĜedmČtĤ: Druhý cizí jazyk, estetická výchova, odborná
konverzace v cizím jazyce, sociálnČ-zdravotní péþe o seniory, sociální péþe, základy
administrativy, pracovní terapie, komunitní a domácí ošetĜovatelství, péþe o osoby se
zdravotním postižením, péþe o duševní zdraví, zdravotní tČlesná výchova (jako teoretickopraktický odborný pĜedmČt), pĜírodovČdný semináĜ, matematický semináĜ, spoleþenskovČdní
semináĜ
13
Rozvržení týdnĤ ve školním roce
Roþník
ýinnost
Vyuþování podle rozpisu uþiva
LyžaĜský výcvik, sportovnČ- turistický kurz
Odborná praxe ( celkem 4-6 týdnĤ)
Maturitní zkouška
ýasová rezerva (opakování uþiva, výchovnČvzdČlávací akce, exkurze, projektové týdny
apod.)
Celkem
1.
34
1
-
2.
34
1
-
3.
34
-
4.
30
-
-
2
5
5
0-6
0-5
40
40
40
37
4-6
Poznámky:
1. Škola zaĜadí podle podmínek 1-2 sportovní kurzy. Sportovní kurzy se organizují
v souladu s metodickým pokynem MŠMT ýR k organizaci lyžaĜského výcviku žákĤ
základních a stĜedních škol z 6. 12. 1993, þ.j. 24 799/93-50 a metodickým pokynem
k organizování sportovnČ-turistických kurzĤ stĜedních škol z 2. 8. 1994, þ.j. 18 338/9450. Kurzy mohou být organizovány i v jiném roþníku, než je uvedeno v pĜehledu.
2. Odborná praxe v celkovém rozsahu 4-6 týdnĤ se zaĜazuje do 3. až 4. roþníku. Její
rozvržení do roþníkĤ je v kompetenci školy. Odborná praxe se organizuje v období
školního vyuþování. Ve veþerním a dálkovém studiu se odborná praxe nekoná.
14
MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TċLOVÝCHOVY
Schválilo Ministerstvo školství, mládeže a tČlovýchovy po dohodČ s Ministerstvem
zdravotnictví dne 17.12.2003, þj. 33 318/2003-23, s platností od 1. záĜí 2004 poþínaje prvním
roþníkem
UýEBNÍ PLÁN
Kmenový obor:
53-41-M OšetĜovatelství
Studijní obor:
53-41-M/007 Zdravotnický asistent
Veþerní studium
Kategorie a názvy vyuþovacích
pĜedmČtĤ
Povinné
a) základní
ýeský jazyk a literatura
Cizí jazyk
Latinský jazyk
Obþanská nauka
DČjepis
Matematika
Fyzika
Chemie
Biologie
Informaþní a komunikaþní
technologie
Ekonomika
VeĜejné zdravotnictví a
výchova ke zdraví
První pomoc
Psychologie a komunikace
Klinická propedeutika
Somatologie
Základy epidemiologie a
hygieny
OšetĜovatelství*
OšetĜování nemocných*
b) výbČrové a volitelné
Poþet hodin celkem
1.
Poþet týdenních vyuþovacích hodin
v roþníku
2.
3.
4.
5
celkem
2
2
2
1
1
1
-
1
2
1
2
1
1
-
2
2
1
1
1
1
1
1
2
1
-
2
2
-
8
10
2
2
1
5
2
2
1
1
1
-
-
-
1
-
1
1
1
2
-
1
1
1
1
-
1
-
-
1
3
1
2
1
3
-
5
-
3
3
2
7
2
7
15
17
16
16
16
2
16
2
16
4
80
15
MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TċLOVÝCHOVY
Schválilo Ministerstvo školství, mládeže a tČlovýchovy po dohodČ s Ministerstvem
zdravotnictví dne 17.12.2003, þj. 33 318/2003-23, s platností od 1. záĜí 2004 poþínaje prvním
roþníkem
UýEBNÍ PLÁN
Kmenový obor:
53-41-M OšetĜovatelství
Studijní obor:
53-41-M/007 Zdravotnický asistent
Dálkové studium
Kategorie a názvy vyuþovacích
pĜedmČtĤ
Povinné
a) základní
ýeský jazyk a literatura
Cizí jazyk
Latinský jazyk
Obþanská nauka
DČjepis
Matematika
Fyzika
Chemie
Biologie
Informaþní a komunikaþní
technologie
Ekonomika
VeĜejné zdravotnictví a
výchova ke zdraví
První pomoc
Psychologie a komunikace
Klinická propedeutika
Somatologie
Základy epidemiologie a
hygieny
OšetĜovatelství*
OšetĜování nemocných*
b) výbČrové a volitelné
Poþet hodin celkem
1.
Poþet hodin konzultací
v roþníku
2.
3.
4.
5
20
30
30
10
10
20
-
20
20
10
10
20
20
-
20
20
10
10
20
20
15
20
20
10
10
15
20
30
10
10
-
100
120
30
30
20
50
40
40
20
30
15
-
-
20
-
-
20
15
15
40
-
20
15
15
15
-
10
-
-
20
40
15
40
15
30
-
70
-
30
60
30
70
40
70
200
200
220
220
220
15
220
40
220
55
1100
16
celkem
MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TċLOVÝCHOVY
Schválilo Ministerstvo školství, mládeže a tČlovýchovy po dohodČ s Ministerstvem
zdravotnictví dne 17.12.2003, þj. 33 318/2003-23, s platností od 1. záĜí 2004
Uþební osnova pĜedmČtu
LATINSKÝ JAZYK
Studijní obor
53-41-M/007 Zdravotnický asistent
1
Pojetí vyuþovacího pĜedmČtu
Obecný cíl pĜedmČtu
Specifikem pĜedmČtu latinský jazyk ve stĜedních zdravotnických školách je to, že je
sice zaĜazen mezi všeobecnČ-vzdČlávací pĜedmČty, ale zároveĖ tvoĜí nezbytnou souþást
odborné výuky poskytující žákĤm jazykovou prĤpravu a orientaci v Ĝecko-latinském
názvosloví, které pĜevládá ve všech lékaĜských oborech, s nimiž se žáci budou setkávat jak pĜi
studiu, tak ve svém budoucím povolání.
Obecným cílem pĜedmČtu je, aby žáci získali základy latinského jazyka potĜebné pro
studium odborných pĜedmČtĤ, pro porozumČní odbornému textu a odbornou komunikaci
vþetnČ latinského a Ĝeckého názvosloví. Znalost latinského jazyka nemá spoþívat jen
v osvojení odborné terminologie, ale také v osvojení nejdĤležitČjší slovní zásoby a pochopení
základní struktury gramatiky.
Výuka latiny se opírá o obecné jazykové znalosti a dovednosti, které žáci získali
v mateĜském i cizím jazyce, zároveĖ však pĜispívá k lepšímu pochopení jazykové struktury
þeštiny i vztahu mezi obsahovou a formální stránkou jazykových projevĤ. PĜispívá ke
snadnČjšímu osvojování dalších cizích jazykĤ, pĜedevším románských, také k porozumČní
dČjinám evropské kultury. Vzhledem k tomu, že v naší kulturní oblasti má mnoho termínĤ
v oblasti politické, hospodáĜské, publicistické, vČdecké (právní, pĜírodních vČd, teologie), ale i
bČžné slovní zásoby základ v latinČ, umožní výuka tohoto pĜedmČtu lépe pochopit jejich
význam a správnČ je užívat, a to jak v þeském, tak v cizím jazyce.
Tak pĜedmČt pĜispívá k celkovému rozhledu a obohacení žákovy osobnosti, k rozvoji
jeho dovednosti zpracovávat a tĜídit informace a na jejich základČ si vytváĜet samostatný
úsudek.
VýchovnČ-vzdČlávací cíle
Výuka smČĜuje k tomu, aby žák po jejím ukonþení:
- správnČ užíval pravidla výslovnosti latinských a Ĝeckých slov (psaných latinskou
abecedou podle klasického nebo zjednodušeného moderního úzu),
- rozumČl základním odborným termínĤm používaným v medicínČ, zvl. z anatomie,
fyziologie, klinických oborĤ a ošetĜovatelství, a správnČ a pĜesnČ je užíval v odborné
komunikaci,
- rozumČl gramatické struktuĜe latinského textu,
17
-
ovládal slovní zásobu základní všeobecnou a odbornou - v základních Ĝecko-latinských
termínech a ve vzájemných odborných vazbách,
umČl þíst s porozumČním jednoduchý latinský text,
osvojení jazyka chápal nejen v souþasném, ale i v historickém a kulturním kontextu,
umČl pracovat se slovníky, rejstĜíky v odborné literatuĜe a jinými jazykovými pĜíruþkami,
kultivoval mateĜský jazyk a dovedl využívat znalostí získaných ve výuce latiny ke studiu
þeštiny a cizích jazykĤ i v bČžné jazykové komunikaci a k dalšímu vzdČlávání.
Z hlediska klíþových kompetencí rozvíjí výuka latinského jazyka pĜedevším tyto:
- racionálnČ se uþit cizí jazyk, plánovat a Ĝídit své uþení,
- pracovat efektivnČ s rĤznými zdroji informací (slovníky, odbornými nebo jazykovými
pĜíruþkami, aj.),
- získávat, písemnČ zaznamenávat a zpracovávat informace a myšlenky z textu;
- zjišĢovat a hodnotit svĤj pokrok v uþení,
- získat návyk soustavnČ pracovat, logicky uvažovat, pČstovat pĜesné vyjadĜování a
objektivnČ posuzovat své výkony,
- umČt pĜijímat oprávnČnou kritiku svých nedostatkĤ jako stimul pro své další
zdokonalování a osobní rĤst.
Pojetí výuky
PĜi výuce stĜídá uþitel nejrĤznČjší postupy, formy a metody práce tak, aby podnítil
aktivitu žákĤ. Využívá vhodné pomĤcky (uþebnici, slovníky, odborné texty, pĜehledy) jak pro
práci žákĤ pod jeho vedením, tak pro práci samostatnou. SoustĜećuje se na slovní zásobu,
tvoĜení slov, pĜíslušné gramatické jevy a procviþování za úþelem zapamatování. Odborné
texty slouží k rozšiĜování slovní zásoby ve spojení s gramatickými jevy a obsahem. Podle
potĜeby ukládá uþitel žákĤm domácí úkoly.
Uþitel latinského jazyka využívá znalostí žákĤ z dČjepisu, þeského jazyka a literatury a
v oblasti odborné spolupracuje s vyuþujícími všech odborných pĜedmČtĤ.
K ovČĜování znalostí a míry pochopení probraného uþiva využívá metodu frontálního
nebo individuálního zkoušení. V každém pololetí je také zadána písemná práce zahrnující celý
rozsah probraného uþiva, která umožĖuje kontrolu osvojení potĜebných znalostí lexika a
gramatiky, a dovednosti žákĤ aplikovat je pĜi práci s jednoduchými texty.
2
Rozpis uþiva a výsledkĤ vzdČlávání
Uþivo
1. ěeþové dovednosti
Výsledky vzdČlávání
Žák:
Receptivní:
Poslech s porozumČním
ýtení s porozumČním
rozumí odborným termínĤm z lékaĜství na
základČ poslechu;
umí správnČ pĜeþíst text;
rozumí odbornému textu a zdravotnické
dokumentaci v písemné i ústní podobČ
(diagnóza,
anamnéza,
prognóza,
receptura);
dovede vyhledat hlavní myšlenky v textu
a orientuje se v textu tak, že rozezná
Produktivní:
Mluvení
Psaní
18
hlavní a doplĖující informace;
(Odborné texty; zdravotnická dokumentace;
memorabilia)
2. Jazykové prostĜedky
Výslovnost
abeceda; rozdČlení hlásek; výslovnost
hlásek a jejich skupin
délka slabik a pĜízvuk
Slovní zásoba
slova všeobecného významu; odborná
terminologie; tvoĜení slov (odvozováním a
skládáním z komponent latinských i
Ĝeckých)
principy tvoĜení složených slov
základy Ĝeckých slov
sufixy (pĜípony) latinské a Ĝecké
slova latinského a Ĝeckého pĤvodu v
þeštinČ
Gramatika
morfologie
druhy slov; flexe
substantiva: I. – V. deklinace,
pĜedložkové pády, výskyt pĤvodních
pádových koncovek u substantiv Ĝeckého
pĤvodu
adjektiva: I., II. a III. deklinace
genitiv pĜívlastkový,
poĜadí pĜívlastkĤ v latinČ,
stupĖování pravidelné, nepravidelné,
neúplné, zájmenná adjektiva
numeralia
þíslovky základní, Ĝadové latinské a Ĝecké;
poþítaný pĜedmČt po þíslovkách; Ĝecké
þíslovky ve slovech složených; þíselná
pĜíslovce
verba: slovesná flexe – systém
prézentních sloves I.-IV. konjugace
verbum esse, participium presenta activa
prepositiones: pĜedložkové pády
dovede jazykovČ analyzovat text a jeho
stavbu;
dokáže sestavit
pĜeþteného textu;
dovede správnČ užívat, písemnČ i ústnČ,
odborné termíny a ustálené vazby užívané
v odborné
komunikaci
zdravotnické
praxe;
dovede pĜeložit jednoduchý text z latiny
do þeštiny a naopak;
osnovu
na
základČ
užívá slova (latinská i Ĝecká) se správnou
výslovností a správným pĜízvukem;
osvojí si 500 – 700 slov pĜevážnČ
odborného
lékaĜského
charakteru
produktivnČ i receptivnČ;
ovládá
slovní
zásobu
vycházející
z odborných pĜedmČtĤ a z ošetĜovatelství
– dovede ji používat v logicky pĜesném
významu;
dokáže odvodit význam slov podle znakĤ
odvozování a skládání;
produktivnČ používá základní þíslovky 120, 100, 1000, Ĝadové 1-10, receptivnČ
ostatní;
umí spojovat odborné vazby ve správných
pádech;
uplatĖuje znalost mluvnického systému
k orientaci v textu a k pochopení
gramatické struktury textu pĜi þtení s
porozumČním;
dokáže správnČ pojmenovat a zapsat
zdravotnické termíny;
umí zacházet se slovy latinského a
Ĝeckého pĤvodu v þeštinČ.
19
adverbia: tvoĜení adverbií a jejich
stupĖování (pravidelné,
nepravidelné,neúplné)
conjugationes (Spojky)
syntax
jednoduchá vČta oznamovací,
rozkazovací; slovosled
Pravopis
psaní hlásek a hláskových skupin;
latinský a þeský pravopis
3. Tematické okruhy
anatomie, fyziologie, patologie;
ošetĜovatelství; klinické obory
užívá znalostí odborné
k odborné komunikaci;
užívá
svých
znalostí
z odborných
pĜedmČtĤ k pochopení odborných sdČlení;
uplatĖuje svĤj vhled do systému jazyka
v porozumČní
jazykovým
projevĤm
ústním i písemným;
4. PĜínos antiky k porozumČní kulturním
dČjinám Evropy
vliv antického dČdictví na naši kulturu
dČjiny jazyka a vznik Ĝecko-latinské
terminologie v lékaĜství; kontinuita
antických zdrojĤ; pĜínos studia latiny do
souþasnosti
latina ve vztahu k þeštinČ
20
terminologie
dovede v þeském jazykovém
poukázat na vlivy latiny;
textu
vysvČtlí, proþ se v medicínČ používá Ĝecká
a latinská terminologie;
využívá
znalosti
základĤ
kultury
k hlubšímu poznání svČta a dokáže si
vytváĜet souvislosti navazováním na
znalosti z ostatních pĜedmČtĤ.
MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TċLOVÝCHOVY
Schválilo Ministerstvo školství, mládeže a tČlovýchovy po dohodČ s Ministerstvem
zdravotnictví dne 17.12.2003, þj. 33 318/2003-23, s platností od 1. záĜí 2004 poþínaje prvním
roþníkem
Uþební osnova pĜedmČtu
OBýANSKÁ NAUKA
Studijní obor
53-41-M /007 Zdravotnický asistent
1 Pojetí vyuþovacího pĜedmČtu
Obecný cíl pĜedmČtu
Vyuþovací pĜedmČt obþanská nauka smČĜuje pĜedevším k pozitivnímu ovlivnČní hodnotové
orientace žákĤ tak, aby byli ve svém životČ slušnými lidmi a informovanými aktivními
obþany svého demokratického státu, aby jednali uvážlivČ a odpovČdnČ vĤþi sobČ i obþanské
komunitČ. Obþanská nauka také uþí žáky kriticky myslet, nenechat se manipulovat a co
nejvíce rozumČt svČtu, v nČmž žijí.
Výuka pĜedmČtu navazuje na znalosti a dovednosti žákĤ, které získali v základním
vzdČlávání, nČkdy je upevĖuje, ale pĜedevším prohlubuje a doplĖuje na vyšší stĜedoškolské
úrovni. ZároveĖ výuka obþanské nauky úzce navazuje na výuku dČjepisu, která umožĖuje
žákĤm hloubČji porozumČt soudobému svČtu, protože jim zprostĜedkovává poznávání
historických koĜenĤ jeho souþasných problémĤ.
Významnou složkou pĜedmČtu je mediální výchova.
Studijní obor Zdravotnický asistent má zvláštní nároky na interkulturní kompetence svých
absolventĤ, proto i obþanská nauka, kromČ jiných vyuþovacích pĜedmČtĤ, tyto kompetence
cílenČ buduje ve všech tematických okruzích svého uþiva. V nČkterý tematických okruzích je
uþivo patĜící pĜímo do multikulturního ošetĜovatelství zĜetelnČ vyznaþeno, a proto již nemusí
být v tomto pojetí zaĜazeno do odborných vyuþovacích pĜedmČtĤ.
Charakteristika obsahu uþiva
Uþivo pĜedmČtu obsahuje tyto tematické okruhy:
‰ ýlovČk v lidském spoleþenství
‰ ýlovČk jako obþan v demokratickém státČ
‰ ýlovČk a právo
‰ ýeská republika, Evropa a mezinárodní spoleþenství
‰ Filozofické a etické otázky v životČ þlovČka
VýchovnČ-vzdČlávací cíle:
Výuka obþanské nauky vytváĜí nebo rozvíjí tyto klíþové kompetence žákĤ:
21
-
-
pracovat s uþebnicemi, pĜíruþkami a další literaturou, orientovat se ve službách
knihoven, pracovat s Internetem,
získávat informace z rĤzných zdrojĤ – verbálních a ikonických (obrazových) nebo
kombinovaných (film) textĤ – a kriticky je hodnotit v mezích svých schopností a
vzdČlanostní úrovnČ,
komunikovat se sociálními partnery, úĜady, institucemi pĜípadnČ médii na náležité
formální úrovni a obsahové jasnosti a cílevČdomosti, a to v ústním i písemném styku,
formulovat v ústní nebo písemné podobČ vlastní, náležitČ argumenty podložený názor na
sociální, politickou nebo etickou otázku,
diskutovat o obecnČ lidské, politické, právní, hospodáĜské, sociální, praktické filozofické
a etické problematice (rozumí se pouze na úrovni svých vzdČlanostních a poznatkových
možností), v diskusi pĜijímat nebo vyvracet názory partnerĤ na základČ ovČĜených faktĤ
a z nich plynoucích argumentĤ s tím, že ve složitČjších a nejednoznaþných problémech
nedojdeme v diskusi k jednomu jedinému nejlepšímu Ĝešení nebo názoru (každé Ĝešení
nebo názor mĤže mít svá pozitiva i negativa).
Oþekávané afektivní vzdČlávací cíle (city, postoje, preference, hodnoty) žákĤ:
Výuka smČĜuje k tomu, aby žáci
- jednali s jinými lidmi slušnČ a odpovČdnČ ve smyslu spoleþensky uznávaného úzu
etikety, žili þestnČ,
- cítili potĜebu aktivnČ se zapojit do obþanského života a pĜijímat odpovČdnost za svá
rozhodnutí a jednání,
- vážili si demokracie a usilovali o její zachování a zdokonalování,
- preferovali demokratické hodnoty a pĜístupy pĜed nedemokratickými, i když má
demokracie své stinné stránky (kriminalita, korupce, extremismus…), jednali v souladu
s demokratickými obþanskými ctnostmi, respektovali lidská práva, chápali meze lidské
svobody a tolerance, jednali solidárnČ a odpovČdnČ,
- nositele jiných názorĤ (z hlediska humanity a demokracie pĜijatelných), než mají sami,
nepovažovali za nepĜítele, nýbrž partnera do diskuse,
- kriticky posuzovali skuteþnost kolem sebe, byli ochotni o ní pĜemýšlet, tvoĜit si vlastní
úsudek a odmítali nechat se manipulovat,
- uznávali, že základní hodnotou je život, a proto je tĜeba si života vážit a chránit jej,
- jednali tak, aby chránili své zdraví, a uvČdomovali si rizika, kterým je vystaveno,
- na základČ vlastní uvČdomČlé národní identity ctili identitu jiných lidí a považovali je za
stejnČ hodnotné, jako jsou oni sami – oprostili se tedy ve vztahu k jiným lidem od
pĜedsudkĤ a pĜedsudeþného jednání, xenofobie, intolerance, rasismu, nacionální, etnické,
náboženské a jiné nesnášenlivosti (multikulturní výchova),
- vnímali lidi z jiných kultur pozitivnČ a chovali se k nim s porozumČním, jednali s nimi
tak, aby jim usnadĖovali pĜekonávat kulturní bariéry nebo kulturní šok,
- soucítili s pĜírodou, chránili a cílevČdomČ zlepšovali ve svém okolí životní prostĜedí,
jednali ekologicky (environmentální výchova),
- vážili si hodnot lidské práce, neniþili majetek, snažili se zanechat po sobČ ve své rodinČ i
širší komunitČ nČco pozitivního,
- chtČli si klást v životČ praktického otázky filozofického a etického charakteru (napĜ. Co
je dobré – co je špatné? Je moje poþínání morální? Mám v tomto pĜípadČ pravdu? Kde
jsou meze mé svobody? Co je smyslem lidského života? …) a hledat na nČ odpovČdi
v diskusi se sebou samými, s jinými lidmi i s uznávanými pĜedstaviteli filozofického
myšlení.
22
Oþekávané kognitivní (poznatkové) vzdČlávací cíle jsou uvedeny níže u tematických
okruhĤ, k nimž se vztahují.
Postupy a charakteristika výuky
Výuka obþanské nauky má být pro žáky zajímavá a stimulující. Proto je má uþit Ĝešit otázky
praktického osobního, obþanského a profesního života. Má je aktivizovat a vybavit pro život
v demokratické spoleþnosti.
K demokratickému obþanství vychovává nejen uþivo, ale i demokratické klima školy a tĜídy,
proto by je mČla výuka pĜedmČtu cílenČ posilovat, stejnČ tak jako mimotĜídní a mimoškolní
þinnosti žákĤ navazující na obþanskou nauku a doplĖující její výuku.
Metody a formy práce jsou plnČ v kompetenci uþitele, vyplývají z jeho vlastního pojetí výuky,
z rĤzných vzdČlávacích potĜeb a schopností jeho žákĤ, z jejich vČku a životních zkušeností, ze
specifické situace v regionu školy a z aktuálních výchovných úkolĤ, které by mČla škola plnit.
Doporuþuje se co nejþastČjší použití rĤzných aktivizujících vyuþovacích metod a vhodného
projektového vyuþování ve spolupráci s jinými všeobecnČ vzdČlávacími pĜedmČty a pĜípadnČ i
s odbornou složkou vzdČlávání.
Uþivo se po dohodČ v pĜedmČtové komisi, existuje-li tato komise ve škole, rozdČlí do
jednotlivých roþníkĤ a vytvoĜí se jeho þasový plán s pĜípadným zapracováním projektové
metody nebo jiných þasovČ a organizaþnČ nároþnČjších forem (exkurzní vyuþování…) a
metod práce. Doporuþuje se Ĝazení tematických okruhĤ v tom sledu, jak jsou uvedeny
v následující tabulce, ale 4. tematický okruh lze uþit i jako 3., hned za okruhem 2.
Doporuþená hodinová dotace jednotlivých tematických okruhĤ:
Doporuþený poþet vyuþovacích hodin pĜi
hodinové dotaci 4 hodiny v uþebním plánu
Tematický okruh
1. ýlovČk v lidském spoleþenství
2. ýlovČk jako obþan v demokratickém státČ
3. ýlovČk a právo
4. ýR, Evropa a mezinárodní spoleþenství
5. Filozofické a etické otázky v životČ þlovČka
pĜibližnČ 40
pĜibližnČ 33
pĜibližnČ 16
pĜibližnČ 10
nejménČ 33
2 Rozpis uþiva a výsledkĤ vzdČlávání
2.1 ýLOVċK V LIDSKÉM SPOLEýENSTVÍ
Uþivo
-
-
Úvod do výuky pĜedmČtu: smysl a
význam výchovy k obþanství – rozvoj
obþanských kompetencí. Uþení a volný
þas. VzdČlávání pro život a celoživotní
vzdČlávání.Pravidla slušného chování.
PĜíroda, kultura, spoleþnost
Kultura hmotná a duchovní. Význam
vČdy a umČní
Sociální struktura spoleþnosti
Mládež jako zvláštní spoleþenská
skupina
Výsledky vzdČlávání v kognitivní oblasti
Žák:
- objasní, proþ jsou obþanské kompetence
pro život dĤležité;
- dovede si zorganizovat svĤj þas pĜípravy
na výuku a aktivity ve volném þase;
- dovede se efektivnČ uþit, získávat
informace z verbálních i ikonických
zdrojĤ vþetnČ nových médií (tento
výsledek vzdČlávání si žáci osvojují
postupnČ – bČhem celého vzdČlávacího
cyklu);
- dovede aplikovat pravidla slušného
23
-
SociálnČ patologické jevy
DĤležité sociální útvary, rodina a její
význam, komunita, sousedství, dav,
publikum, populace, veĜejnost
-
-
-
Uþivo k multikulturnímu ošetĜovatelství:
- Civilizace a civilizaþní sféry souþasného
svČta
- Problémy etnických a národnostních
vztahĤ
- Migranti, azylanti, emigranti
- Víra a ateismus, náboženství a církve.
- Náboženské sekty, nová náboženská
hnutí
- Národnosti a kultury na území ýR
- Etnické klima v þeské spoleþnosti
Specifika cizincĤ, která je tĜeba v péþi
o nČ respektovat
- ZpĤsoby, jak zvládnout péþi o pacienty
z jiných etnik a kultur
- Integraþní politika v ýR
-
-
chování;
vysvČtlí vztah pĜírody, þlovČka a
kultury;
charakterizuje hmotnou a duchovní
kulturu; objasní význam umČní a vČdy;
popíše sociální skladbu souþasné þeské
spoleþnosti, postavení jednotlivých
sociálních skupin a vysvČtlí jejich
charakteristické znaky;
objasní pĜíþiny nerovnosti a chudoby;
uvede argumenty pro rovnost mužĤ a
žen, posoudí postavení žen v dnešní
þeské spoleþnosti;
popíše nejþastČjší sociálnČ patologické
jevy a objasní jejich dĤsledky pro jejich
nositele i pro spoleþnost;
vysvČtlí význam rodiny a jejího dobrého
fungování;
charakterizuje specifika chování lidí
v davu;
dovede aplikovat zásady chování
v situacích ohrožení;
objasní význam sousedské solidarity a
podpory širší komunity potĜebnému
þlovČku.
charakterizuje civilizaþní okruhy
v dnešním svČtČ;
dovede v diskusi správnČ používat
pojmy, jako jsou etnikum, etnická
pĜíslušnost, národ, národnost,
národnostní menšina, kultura, kulturní
vzor, asimilace, pĜedsudek a stereotyp,
diskriminace, separatismus, rasismus;
charakterizuje hlavní menšiny v þeské
spoleþnosti; popíše etnické klima u nás;
vysvČtlí pĜíþiny migrace v souþasnosti;
charakterizuje jednotlivé etnické a
náboženské minority na území ýR;
uvede doporuþené pĜístupy v péþi
o pacienty/klienty z jiných etnik a kultur.
2.2 ýLOVċK JAKO OBýAN V DEMOKRATICKÉM STÁTċ
Uþivo
-
Obþan a obþanství
Státy. ýeský stát, ústava a politický
systém ýR
Výsledky vzdČlávání v kognitivní oblasti
Žák:
- vysvČtlí,co znamená být obþanem ýR a
jaká z toho vyplývají práva a povinnosti;
- objasní funkci a formy moderních státĤ;
24
-
-
-
-
Struktura veĜejné správy
Obecní a krajská samospráva
Základní hodnoty a principy demokracie
Lidská práva – jejich obhajování i
možné zneužívání (na konkrétních
pĜíkladech ze souþasnosti). Práva dČtí.
Politické ideologie. Politika, politické
strany, volební systémy a volby.
Politický radikalismus, terorismus a
extremismus. ýeská extremistická scéna
a její symbolika
Svobodný pĜístup k informacím. Média
(hlavnČ televize, rozhlas, tisk, Internet).
Funkce a úþinky médií. Zpravodajství.
Reklama – ovlivĖování. ýasopisy
Kritický odstup a zároveĖ využívání
médií jako zdroje informací, kvalitní
zábavy a naplnČní volného þasu
-
-
-
-
-
charakterizuje ústavu a politický systém
ýR;
popíše strukturu veĜejné správy a obecní
a krajskou samosprávu, objasní funkci
vybraných orgánĤ veĜejné správy
(obecní/mČstský úĜad, krajský úĜad,
pracovní úĜad, finanþní úĜad);
charakterizuje moderní demokracii na
základČ jejích základních principĤ a
hodnot;
dovede rozlišit demokratické principy
vlády od nedemokratických;
vysvČtlí, co je politika, proþ existují
politické strany; uvede nejvýznamnČjší
politické strany v souþasné ýR a
základní rysy jejich politiky;
na pĜíkladech vysvČtlí, co se rozumí
politickým radikalismem, neofašismem,
neonacismem, rasismem a terorismem;
zdĤvodní, proþ by lidé nemČli používat
extrémistickou symboliku;
vysvČtlí funkci masových médií;
v analýze mediální produkce projevuje
mediální gramotnost: je schopen
posoudit vČrohodnost urþitého
mediálního sdČlení a vyhodnotit jeho
komunikaþní zámČr; orientuje se
v mediální nabídce a je schopen volit si
odpovídající média jako prostĜedek pro
uspokojení svých rĤzných potĜeb a pro
naplĖování volného þasu.
2.3 ýLOVċK A PRÁVO
Uþivo
-
-
Výsledky vzdČlávání v kognitivní oblasti
Žák:
- vysvČtlí pojem právo, právní stát a uvede
Právo a spravedlnost. Právní stát.
pĜíklady právní ochrany a právních
Právní Ĝád. Právní ochrana obþanĤ;
vztahĤ;
právní vztahy
- popíše soustavu soudĤ v ýR a þinnost
Soustava soudĤ v ýR
policie, advokacie a notáĜství;
Vlastnické právo, smlouvy, odpovČdnost
- objasní rozdíl mezi právnickou a
za škodu. Ochrana osobních údajĤ.
fyzickou osobou, zpĤsobilost k právním
Ochrana spotĜebitele
úkonĤm, trestní odpovČdnost;
Rodinné právo.
- vysvČtlí, jaké závazky vyplývají ze
Správní Ĝízení.
základních smluv bČžných v praktickém
Trestní právo: trestní odpovČdnost, tresty
životČ;
a ochranná opatĜení; orgány þinné
- dovede chránit své osobní údaje i údaje
v trestním Ĝízení; specifika trestné
o pacientech/klientech;
þinnosti a trestání mladistvých
25
-
-
NotáĜi advokáti, soudcové
-
-
-
Uþivo k multikulturnímu ošetĜovatelství:
- Postavení cizincĤ v systému zdravotní
péþe na území ýR (podle statutu, délky a
úþelu pobytu)
- Platné právní normy o poskytování
zdravotní péþe cizincĤm na území ýR
- Mezinárodní právní úprava péþe o zdraví
(poskytování zdravotní péþe
pĜíslušníkĤm cizích státĤ)
- Právní úprava poskytování zdravotní
péþe s ohledem na plánovaný vstup do
EU
-
dovede hájit své spotĜebitelské zájmy,
napĜ. podáním reklamace;
zná práva a povinnosti mezi dČtmi a
rodiþi, mezi manželi; ví, kde má o této
problematice hledat informace nebo
pomoc ve svých problémech;
na konkrétních pĜíkladech dovede
rozlišit trestný þin a pĜestupek;
dovede diskutovat o trestní þinnosti a
odpovČdnosti mladistvých;
ví, jak se má zachovat, stane-li se obČtí
kriminality (šikany, vydírání, lichvy,
únosu...); zná základní postupy osobní
ochrany pĜed kriminalitou a násilím i
jejich zákonem stanovené meze;
dovede vymezit postavení rĤzných
skupin cizincĤ v našem systému
zdravotní péþe;
uvede hlavní zásady poskytování péþe
cizincĤm v ýR.
2.4 ýESKÁ REPUBLIKA, EVROPA A MEZINÁRODNÍ SPOLEýENSTVÍ
Uþivo
-
Soudobý svČt: velmoci, vyspČlé státy,
rozvojové zemČ a jejich problémy
Evropa a evropská integrace
Bezpeþnost ýR, Armáda ýR,
bezpeþnostní politika státu, NATO.
OSN a její úloha
Globální problémy soudobého svČta
(populaþní exploze, nedostatek pitné
vody, vyþerpání pĜírodních zdrojĤ,
zneþištČní a degradace životního
prostĜedí, nemoci, bezpeþnost lidí –
terorismus, kriminalita, násilí, jaderné,
pĜírodní a ekologické katastrofy, války,
nekontrolovaný rozvoj techniky a
technologií, morální slepota jako
neschopnost rozeznat dobré od zlého
Výsledky vzdČlávání v kognitivní oblasti
Žák:
- charakterizuje soudobý svČt co do jeho
rozdČlení na velmoci, vyspČlé státy a
rozvojové zemČ; vysvČtlí, jaké mají tyto
kategorie státĤ problémy a v þem
spoþívá jejich mezinárodní prestiž;
- objasní postavení ýR v EvropČ a ve
svČtČ vþetnČ zapojení do bezpeþnostních
struktur;
- popíše cíle a struktury OSN, EU,
NATO;
- vysvČtlí, co se rozumí státní suverenitou
a jak se projevuje státní suverenita ýR;
- uvede klady a zápory zaþlenČní ýR do
EU (jak se jeví v souþasné dobČ);
- popíše globální problémy svČta;
- vysvČtlí, co se rozumí strategií
26
-
Strategie udržitelného rozvoje
Globalizace a její dĤsledky
-
udržitelného rozvoje;
uvede pĜíklady globalizace a názory na
její dĤsledky.
2.5 FILOZOFICKÉ A ETICKÉ OTÁZKY V ŽIVOTċ ýLOVċKA
Uþivo
-
-
Lidské myšlení v pĜedfilozofickém
období, mýtus
Vznik filozofie a základní filozofické
problémy
Hlavní filozofické disciplíny
PromČny filozofického myšlení
v dČjinách
Význam filozofie v životČ þlovČka;
smysl filozofie pro Ĝešení životních
situací
Etika a její pĜedmČt, základní pojmy
etiky
Mravní hodnoty a normy, mravní
rozhodování a odpovČdnost
Lidské jednání, vina, odplata, svČdomí,
spravedlnost
Svobodná vĤle a lidská þinnost
Základní mravní povinnosti þlovČka
Život jako základní hodnota
Výsledky vzdČlávání v kognitivní oblasti
Žák:
- dovede v diskusi používat vybraný
pojmový filozofický aparát (tj. ten, který
byl souþástí uþiva);
- vysvČtlí, co je filozofie a proþ je
pĜemýšlení o filozofických otázkách
užiteþné;
- dovede pracovat s jemu obsahovČ a
formálnČ pĜimČĜeným filozofickým
textem;
- dovede diskutovat o praktických
filozofických otázkách;
- dovede vysvČtlit, proþ jsou lidé za své
názory, postoje a jednání odpovČdni
jiným lidem;
- srovná názory dvou (nebo více) filozofĤ
na stejný problém nebo filozofickou
otázku;
- vytvoĜí esej o nČkterém zdravotnickém a
zároveĖ etickém problému souþasnosti
(napĜ.eutanazie, umČlé pĜerušení
tČhotenství, klonování lidí a j.).
27
MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TċLOVÝCHOVY
Schválilo Ministerstvo školství, mládeže a tČlovýchovy po dohodČ s Ministerstvem
zdravotnictví dne 17.12.2003, þj. 33 318/2003-23, s platností od 1. záĜí 2004
Uþební osnova pĜedmČtu
MATEMATIKA
pro stĜední zdravotnické školy
1 Pojetí vyuþovacího pĜedmČtu
Obecný cíl pĜedmČtu
Matematické vzdČlávání se významnČ podílí na rozvoji intelektových schopností žákĤ
(abstraktního myšlení, vytváĜení úsudkĤ a Ĝešení problémĤ, prostorovou pĜedstavivost).
Cílem pĜedmČtu matematika je nauþit žáky využívat získané vČdomosti a dovednosti pĜi
Ĝešení praktických problémĤ ve zdravotnické praxi i bČžném životČ.
Výuka matematiky navazuje na poznatky získané v základním vzdČlávání a dále je rozvíjí.
Pokud to obsah uþiva umožĖuje, doporuþuje se Ĝešit úlohy se vztahem k pĜírodovČdné a
zdravotnické problematice.
Charakteristika obsahu uþiva
Pro zdravotnické obory je dĤležitá výuka statistiky, zejména dovednost správné interpretace
statistických dat. Do uþební osnovy matematiky také aktuálnČ zaĜazujeme základy finanþní
matematiky, neboĢ poznatky z této oblasti potĜebuje pro svou práci i vlastní rozhodování stále
více lidí.
Významnou úlohu v matematickém vzdČlávání má rozvíjení geometrické pĜedstavivosti
v uþivu planimetrie a stereometrie.
VýchovnČ-vzdČlávací cíle:
Vyuþování smČĜuje k tomu, aby žák umČl:
- provádČt operace s þísly a volit efektivní zpĤsoby výpoþtĤ,
- upravovat výrazy s promČnnými, Ĝešit rovnice a nerovnice (i jejich soustavy), užívat
funkce,
- analyzovat a interpretovat statistické údaje,
- analyzovat text úloh, postihnout v nich matematický problém a hledat nejjednodušší cestu
k jeho vyĜešení, odhadnout a zdĤvodnit výsledky,
- uplatnit získané vČdomosti, dovednosti a metody Ĝešení konkrétních problémĤ v
praktickém životČ,
- pracovat pĜesnČ, dĤslednČ, odpovČdnČ a vytrvale,
- chápat matematiku jako souþást kultury moderního þlovČka.
Z hlediska klíþových kompetencí se klade dĤraz zejména na:
- numerické aplikace;
- Ĝešení problémĤ a posuzování výsledkĤ Ĝešení;
- využívání informací kvantitativního charakteru;
- modelování (zejména graficky) reálné situace.
28
Postupy a charakteristiky výuky
Výuka matematiky má být pro žáky zajímavá, vzbuzovat v nich touhu po poznávání a
sebedĤvČru ve vlastní schopnosti, rozvíjet jejich myšlení, dovednosti a návyky vedoucí
k Ĝešení problémĤ v situacích s kvantifikujícími nebo geometrickými údaji.
Uþební osnova je zpracována pro výuku matematiky v souhrnné dotaci 7 - 9 hodin za
studium.
Obsah uþiva je vymezen tematickými celky a osnovnými hesly, jejichž posloupnost,
obsahové a þasové Ĝazení je v kompetenci školy. Tematický celek þ. 12 a osnovná hesla
uvedená kurzívou slouží k rozšíĜení uþiva zejména pro vyšší hodinové dotaci pĜedmČtu.
V 1. až 3. roþníku se píše v každém þtvrtletí jedna písemná práce, jejíž vypracování trvá
jednu vyuþovací hodinu. Je-li matematika zaĜazena i do 4. roþníku, lze psát ve druhém
pololetí pouze jednu.
29
2
Rozpis uþiva a výsledkĤ vzdČlávání
Uþivo
1. ýíselné množiny
þíselné obory
intervaly jako þíselné množiny
zaokrouhlování, aproximace þísla
procentový a úrokový poþet
2. Algebraické výrazy
mnohoþleny
lomené výrazy
3. Mocniny a odmocniny
mocniny s celoþíselným mocnitelem,
zápis þísla ve tvaru a.10k, kde a1;
10), kZ
vČty pro poþítání s mocninami
n-tá odmocnina, vČty pro poþítání
s odmocninami
mocniny s racionálním mocnitelem
4. Lineární funkce, lineární rovnice a
lineární nerovnice
Výsledky vzdČlávání
Žák:
provádí poþetní operace s pĜirozenými i celými
þísly;
používá rĤzné zápisy racionálního þísla;
provádí poþetní operace se zlomky a
desetinnými þísl;
provádí poþetní operace v množinČ reálných
þísel, umí urþit a užít absolutní hodnotu;
zapíše a znázorní interval, provádí operace
sjednocení a prĤnik intervalĤ;
urþí absolutní a relativní chybu, správnČ
zaokrouhluje þísla;
používá efektivnČ kalkulátor pĜi numerických
výpoþtech;
Aplikace:
Ĝeší praktické úlohy s užitím trojþlenky a
procentového poþtu, napĜ.úlohy na výpoþet
koncentrace roztokĤ, úlohy na výpoþet úrokĤ apod.,
užívá pojem promile
provádí operace s mnohoþleny, urþí druhou a tĜetí
mocninu dvojþlenu, rozkládá mnohoþlen ne
souþin užitím vzorcĤ a vytýkáním;
provádí operace s lomenými výrazy a urþí jejich
definiþní obor;
provádí operace s výrazy obsahujícími mocniny
a odmocniny a urþí jejich definiþní obor;
Aplikace:
užívá mocnin se základem 10 pĜi pĜevádČní jednotek
(zejména užívaných ve zdravotnictví);
používá pojmy: funkce, definiþní obor, obor
hodnot, funkþní hodnota, funkce rostoucí a
klesající;
urþí lineární funkci a sestrojí její graf, zná
význam parametrĤ v její rovnici;
sestrojí graf funkce s absolutními hodnotami;
rozlišuje pojmy: rovnost, rovnice, nerovnost,
nerovnice;
rozlišuje ekvivalentní a neekvivalentní úpravy;
Ĝeší lineární rovnici s jednou neznámou, rovnici
s neznámou ve jmenovateli, rovnici s absolutními
hodnotami;
30
Ĝeší lineární nerovnice a jejich soustavy o jedné
neznámé, nerovnice s absolutními hodnotami;
umí graficky znázornit Ĝešení soustavy nerovnic;
Ĝeší soustavu dvou (tĜí) lineárních rovnic o dvou
(tĜech) neznámých;
Aplikace: používá poznatky o lineární funkci
v pĜírodních vČdách (napĜ. ve fyzice – pĜímoþaré
pohyby, teplotní délková roztažnost, pokles hustoty
kapalin s rostoucí teplotou pĜi konst. tlaku apod.);
5. Kvadratická funkce, kvadratická
rovnice, kvadratická nerovnice
kvadratická funkce a její graf
kvadratická rovnice
kvadratická nerovnice
slovní úlohy
umí sestrojit graf kvadratické funkce, urþit
monotónnost, prĤseþíky funkce s osami
souĜadnic a souĜadnice vrcholu paraboly;
Ĝeší úplné i neúplné kvadratické rovnice, užívá
vztahy mezi jejich koĜeny a koeficienty, rozloží
kvadratický trojþlen;
umí Ĝešit kvadratické nerovnice v souþinové i
podílovém tvaru;
Ĝeší kvadratické nerovnice s neznámou
v absolutní hodnotČ, rovnice s neznámou pod
odmocninou;
Ĝeší poþetnČ i graficky soustavu lineární a
kvadratické rovnice;
umí využít kvadratickou rovnici a kvadratickou
funkci pĜi Ĝešení reálných situací;
6. Planimetrie
základní planimetrické pojmy
trojúhelník a mnohoúhelník
kružnice, kruh a jejich þásti
shodná zobrazení v rovinČ
podobnost trojúhelníkĤ
stejnolehlost
konstrukþní a metrické úlohy
užívá pojmy a vztahy: bod, pĜímka, rovina,
polorovina, odchylka dvou pĜímek, vzdálenost
bodu od pĜímky, vzdálenost dvou rovnobČžek,
úseþka a její délka, úhel a jeho velikost;
urþí prvky v trojúhelníku, jeho obvod a obsah,
užívá vČty o shodnosti a podobnosti
trojúhelníkĤ;
používá vČtu Pythagorovu a vČty Euklidovy
v praktických úlohách;
rozlišuje základní druhy mnohoúhelníkĤ
(þtverec, kosoþtverec, kosodélník, obdélník,
lichobČžník), vysvČtlí vlastnosti jejich stran a
úhlĤ, vypoþítá jejich obvod a obsah;
správnČ používá pojmy kruh a kružnice, urþí
délku kružnice, kruhového oblouku, obsah
kruhu a jeho þástí;
používá osovou a stĜedovou soumČrnost,
posunutí a otoþení;
umí popsat a urþit stejnolehlost a užívat její
vlastnosti;
31
umí aplikovat poznatky o geometrických
zobrazeních v konstrukþních úlohách;
7. Funkce
používá pojem funkce, urþí definiþní obor a
základní pojmy
obor hodnot funkce, monotónnost, prĤseþíky
funkce s osami souĜadnic;
logaritmus
používá poznatky o logaritmech a pravidla pro
exponenciální a logaritmická funkce
poþítání s logaritmy;
exponenciální a logaritmické rovnice
urþí logaritmickou a exponenciální funkci;
Ĝeší exponenciální a logaritmické rovnice;
Aplikace: využívá poznatky o exponenciálních a
logaritmických funkcích - napĜ. zákon radioaktivní
pĜemČny, hlasitost zvuku (dB);
8. Goniometrie a trigonometrie
urþí velikost úhlu v míĜe obloukové a stupĖové;
goniometrické funkce, jejich vlastnosti popíše a znázorní goniometrické funkce;
a grafy
v oboru reálných þísel a urþí jejich vlastnosti;
Ĝešení pravoúhlého trojúhelníku
užívá goniometrické funkce k Ĝešení
pravoúhlého trojúhelníku, vČtu sinovou a
Ĝešení obecného trojúhelníku
kosinovou k Ĝešení obecného trojúhelníku;
základní goniometrické rovnice
užívá vztahy mezi goniometrickými funkcemi a
Ĝeší základní goniometrické rovnice;
Aplikace: používá poznatky o goniometrických
funkcích ve fyzice a biofyzice (napĜ. kmitání a
vlnČní, prĤbČh stĜídavého proudu a napČtí);
9. Stereometrie
urþí: vzájemnou polohu dvou pĜímek, pĜímky a
roviny, dvou rovin, odchylku dvou pĜímek,
základní polohové a metrické
vlastnosti v prostoru
pĜímky a roviny, dvou rovin;
tČlesa
rozliší a popíše základní tČlesa a urþí jejich
povrch a objem;
používá stereometrické poznatky v praktických
úlohách;
10. Posloupnosti a jejich využití
urþí posloupnost: vzorcem pro n-tý þlen,
rekurentnČ, výþtem prvkĤ a graficky;
základní pojmy
aritmetická a geometrická posloupnost rozliší aritmetickou a geometrickou
posloupnost, vysvČtlí jejich vlastnosti;
užití posloupností
orientuje se v základních pojmech finanþní
matematiky, Ĝeší jednoduché úlohy v souvislosti
se spoĜením a splácením úvČru;
11. Kombinatorika, pravdČpodobnost a
rozliší a správnČ používá pojmy: variace,
statistika
permutace, faktoriál, kombinaþní þíslo;
variace, permutace a kombinace bez
používá vztahy pro poþet variací, permutací a
opakování
kombinací bez opakování;
binomická vČta
využívá vlastností kombinaþních þísel, a
pravdČpodobnost
binomickou vČtu;
statistika
Ĝeší jednoduché kombinatorické úlohy;
vyhodnocování statistických údajĤ
umí použít v jednoduchých úlohách základní
( z oblasti zdravotnictví, pro porozumČní
vztah pro výpoþet pravdČpodobnosti P(A) =
informacím z denního tisku – napĜ.
m/n;
pĜedvídání dĤsledkĤ navrhovaných
zná a správnČ používá základní statistické
sociálních a ekonomických opatĜení)
pojmy;
32
12. Analytická geometrie v rovinČ
soustava souĜadnic v rovinČ
vektory v rovinČ
rovnice pĜímky
rovnice kuželoseþek
þte, vyhodnotí a sestaví tabulky, diagramy a
grafy se statistickými údaji (zejména se
vztahem ke zdravotnictví);
urþí polohové a metrické vztahy bodĤ a pĜímek
rozlišuje jednotlivé kuželoseþky a užívá jejich
rovnice;
Ĝeší úlohy o vzájemné poloze pĜímky a
kuželoseþky.
33
MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TċLOVÝCHOVY
Schválilo Ministerstvo školství, mládeže a tČlovýchovy po dohodČ s Ministerstvem
zdravotnictví dne 17.12.2003, þj. 33 318/2003-23, s platností od 1. záĜí 2004
Uþební osnova pĜedmČtu
FYZIKA
pro stĜední zdravotnické školy
1
Pojetí vyuþovacího pĜedmČtu
Obecný cíl pĜedmČtu
Fyzikální vzdČlávání pĜispívá k hlubšímu pochopení podstaty fyzikálních jevĤ a zákonĤ a tak
umožĖuje žákĤm lépe pĜijímat a používat nové technické objevy a moderní technologie jak ve
zdravotnické praxi, tak obþanském životČ.
Charakteristika obsahu uþiva
Výuka fyziky navazuje na fyzikální poznatky získané v základním vzdČlávání a dále je
rozvíjí. Doporuþuje se vČnovat zvýšenou pozornost tČm tematickým celkĤm, ve kterých je
možné ukázat využití fyzikálních poznatkĤ ve zdravotnictví (napĜ. vliv fyzikálních faktorĤ na
lidský organismus – vibrace, hluk, gravitace, setrvaþné síly, klimatické vlivy, elektrický
proud, magnetické pole, dále fyzikální principy vyšetĜovacích a léþebných metod –
mechanoterapie, elektroléþba, diatermie, magnetoterapie, vodoléþba, laser, radioterapie
apod.).
VýchovnČ-vzdČlávací cíle
Výuka smČĜuje k tomu, aby po jejím ukonþení žák:
- správnČ používal fyzikální pojmy, vztahy, jednotky, grafy a diagramy,
- rozlišoval fyzikální realitu a fyzikální model,
- umČl Ĝešit jednoduchý fyzikální problém a opatĜovat si k tomu vhodné informace,
- používal obecné poznatky k vysvČtlení konkrétního fyzikálního jevu,
- dokázal provádČt samostatnČ jednoduchá fyzikální mČĜení, umČl zacházet s pĜístroji,
zpracovat a vyhodnocovat získané výsledky a vyvozovat z nich závČry,
- uplatĖoval fyzikální poznatky v odborné zdravotnické praxi, dalším vzdČlávání
i v obþanském životČ.
Z hlediska klíþových dovedností se dĤraz klade zejména na:
- komunikativní dovednosti,
- dovednost analyzovat a Ĝešit problémy,
- numerické aplikace.
Pojetí výuky
Výuka fyziky má být pro žáky zajímavá, vzbuzovat v nich touhu po poznávání pĜírody. Proto
je tĜeba doprovázet výklad uþiva jednoduchými pokusy, které pĜispívají k správnému
pochopení fyzikálních jevĤ a metod fyzikálního bádání. Dále se pĜedpokládá, že uþitel
provede s žáky celkem alespoĖ 8 laboratorních cviþení. Osnovy nevymezují jejich konkrétní
34
obsah, témata cviþení volí uþitel podle vybavení laboratoĜe školy; doporuþené námČty
laboratorních cviþení jsou uvedeny na konci osnovy. PĜíprava mČĜení a zpracování protokolu
mohou být souþástí samostatné práce žákĤ mimo vyuþovací hodiny.
Protože pĜedmČt fyzika má vybavit žáka poznatky využitelnými v praktickém životČ, zaĜazuje
se do výuky uþivo zamČĜené na zdravotnickou problematiku. Toto uþivo je oznaþeno v textu
pod názvem aplikace.
Uþební osnova je urþena pro výuku fyziky ve stĜedních zdravotnických školách v rozsahu
minimálnČ 4 týdenní vyuþovací hodiny za studium. Uþivo je strukturováno do tradiþních
tematických celkĤ, jejich rozvržení do roþníkĤ a vyuþovacích hodin je v kompetenci školy.
2 Rozpis uþiva a výsledkĤ vzdČlávání
Uþivo
Výsledky vzdČlávání
Žák:
- používá fyzikální veliþiny a jejich
jednotky;
- vybírá a užívá vhodné fyzikální metody
a pĜístroje k jednoduchému mČĜení;
- zpracovává výsledky mČĜení a
vyvozuje z nich závČry;
- dodržuje pĜi mČĜeních zásady
bezpeþnosti práce;
- rozlišuje pohyby podle trajektorie a
2. Mechanika
zmČny rychlosti;
- kinematika
- urþuje a užívá veliþiny popisující
- dynamika
pohyby (dráhu, þas, prĤmČrnou a
- mechanická práce a mechanická energie
okamžitou rychlost, zrychlení, tíhové
- mechanika tuhého tČlesa
zrychlení, u rovnomČrného pohybu po
- gravitaþní pole
kružnici periodu, frekvenci, úhlovou
- mechanika tekutin
rychlost a dostĜedivé zrychlení);
- zná a používá Newtonovy pohybové
Aplikace ve zdravotnictví:
zákony, vztah pro hybnost tČlesa a
- pohyb, síla, tlak, napČtí –
zákon zachování hybnosti;
mechanoterapie, masáž
- vysvČtlí a používá pojem tíhová síla;
- využití odstĜedivé síly – odstĜedivky,
- popíše význam tĜení i jeho škodlivost;
sedimentace
- beztížný stav a stav pĜetížení organismu - používá vztahy pro mechanickou práci,
výkon a energii;
pĜi kosmických letech
- pĤsobení vnČjšího tlaku na organismus – - Ĝeší v konkrétních pĜípadech pĜemČnu
potenciální a kinetické energie;
kesonová nemoc
- užívá vztahy pro výkon a úþinnost;
- fyzikální základy dýchání
- Ĝeší konkrétní úlohy vztahující se
- krevní obČh, krevní tlak, mČĜení tlaku
k pohybĤm tČles v gravitaþním poli;
- aplikuje poznatky o skládání a
rozkládání sil a momentovou vČtu;
- urþí v konkrétním (jednoduchém)
pĜípadČ tČžištČ tČlesa, rozliší jednotlivé
druhy rovnovážné polohy a posoudí
1. Fyzikální veliþiny a jejich mČĜení
- mČĜení a jeho chyby
35
-
3.
-
Molekulová fyzika a termika
teplota a její mČĜení
vnitĜní energie soustavy
pĜenos vnitĜní energie
struktura a vlastnosti plynĤ
struktura a vlastnosti pevných látek
struktura a vlastnosti kapalin
zmČny skupenství
práce plynu
-
-
-
Aplikace ve zdravotnictví:
- teplo a chlad, tČlesná teplota a její
regulace, mikroklima, meteorologické
vlivy na organismus, vlhkost vzduchu
- vodoléþba, zábaly, sauna
- sterilizace, inhalaþní léþba, perlivé
koupele
- osmóza, difúze
-
-
-
-
-
-
-
-
-
4. Elektrické a magnetické jevy
- elektrické pole
36
stabilitu rĤzných tČles;
urþí tlak v klidné kapalinČ, používá
PascalĤv a ArchimédĤv zákon, rovnici
spojitosti toku a rovnici Bernoulliovu;
umí aplikovat poznatky z mechaniky
na pochody v živých organismech;
vysvČtlí vlastnosti látek z hlediska
kinetické teorie;
mČĜí teplotu v CelsiovČ teplotní
stupnici a pĜevádí ji na teplotu
termodynamickou;
vysvČtlí na pĜíkladech z bČžného života
pojem vnitĜní energie soustavy tČlesa a
zpĤsoby její zmČny;
použije pĜi Ĝešení úloh kalorimetrickou
rovnici jako energetickou bilanci pĜi
tepelné výmČnČ mezi dvČma tČlesy;
vysvČtlí vliv mČrné tepelné kapacity
vody na podnebí, používání vody jako
vhodné kapaliny k pĜenosu energi;
používá stavovou rovnici ideálního
plynu k Ĝešení jednoduchých úloh o
zmČnČ stavu ideálního plynu;
odvodí ze stavové rovnice ideálního
plynu vztahy pro dČj izotermický,
izochorický, izobarický;
vysvČtlí jednotlivé druhy deformace
pevných tČles, teplotní roztažnost
pevných tČles, teplotní objemovou
roztažnost a stlaþitelnost kapalin;
vysvČtlí zakĜivení povrchu kapaliny pĜi
stČnách nádoby a význam kapilárních
jevĤ v praxi;
popíše a zdĤvodní zmČny skupenství
látek z hlediska kinetické teorie látek;
Ĝeší jednoduché problémy související
se skupenskými zmČnami, které se
vyskytují v bČžném životČ i ve
zdravotnické praxi;
urþí a graficky znázorní práci ideálního
plynu pĜi stálém i promČnném tlaku,
úþinnost libovolného kruhového dČje a
horní hranici úþinnosti tepelných
motorĤ pracujících mezi dvČma
tepelnými láznČmi;
porovná výhody a nevýhody
jednotlivých tepelných motorĤ a jejich
vliv na životní prostĜedí a lidské zdraví;
popíše elektrické pole jako
zprostĜedkovatele interakce;
-
-
elektrický proud v látkách
magnetické pole
stĜídavý proud
-
Aplikace ve zdravotnictví:
- úþinky elektrického proudu na lidský
organismus, elektroléþba, iontoforéza
- bezpeþnost pĜi práci s elektrickým
proudem
- magnetoterapie
-
-
-
-
-
-
-
-
-
5. Kmitání a vlnČní
- mechanické kmitání a vlnČní
37
urþí v jednoduchých pĜípadech
intenzitu elektrického pole a elektrický
potenciál v daném bodČ, elektrické
napČtí mezi dvČma body;
užije vztah pro práci vykonanou
elektrickou silou pĜi pĜenesení
bodového elektrického náboje a
kapacitu deskového kondenzátoru i
kondenzátorĤ spojených za sebou i
vedle sebe;
vysvČtlí vznik elektrického proudu
v látkách , elektrický odpor vodiþe;
urþí elektrický odpor spotĜebiþĤ
zapojených za sebou a vedle sebe;
umí užít OhmĤv zákon v praktických
úlohách, zapojit správnČ ampérmetr a
voltmetr do elektrického obvodu;
vyjádĜí práci a výkon stejnosmČrného
elektrického proudu;
popíše magnetické pole jako
zprostĜedkovatele interakce, provádí a
interpretuje jednoduché pokusy
s magnetismem;
vysvČtlí orientaci magnetických
indukþních þar v okolí vodiþe
s proudem;
vypoþítá velikost magnetické síly
pĤsobící v homogenním magnetickém
poli na vodiþ s proudem a urþí její
smČr;
vysvČtlí vzájemné silové pĤsobení
dvou pĜímých rovnobČžných vodiþĤ
s proudem, urþí velikost magnetického
pole cívky;
vysvČtlí jev elektromagnetické indukce
a jeho použití v praxi, vznik stĜídavého
napČtí otáþením závitu v homogenním
magnetickém poli;
vyjádĜí okamžitou hodnotu stĜídavého
napČtí a proudu v jednoduchém obvodu
stĜídavého proudu, efektivní hodnoty
stĜídavého napČtí a proudu;
popíše princip funkce elektromotoru a
transformátoru;
aplikuje pravidla bezpeþnosti a ochrany
zdraví pĜi práci s elektrickým proudem
a další poznatky o elektĜinČ a
magnetizmu ve zdravotnické praxi;
vysvČtlí souvislost kmitavého pohybu
s rovnomČrným pohybem po kružnici,
-
elektrické kmity a elektromagnetické
vlnČní
-
Aplikace ve zdravotnictví:
- zvuk a jeho vlastnosti, šíĜení zvuku,
práh slyšení, práh bolesti
- pĤsobení vibrací, infrazvuku a
ultrazvuku na lidský organismus,
využití ultrazvuku v diagnostice a
terapii
- vliv hluku na organismus
-
-
-
-
-
6. Optika
- vlnové vlastnosti svČtla
- zobrazení zrcadlem a þoþkou
-
Aplikace ve zdravotnictví:
- biofyzika vidČní – svČtlo a jeho
vlastnosti, skládání barev, absorpce
- zrakové vady akomodace, optické
pĜístroje
- infraþervené záĜení, ultrafialové záĜení,
mikrovlny, rentgenové záĜení a záĜení Ȗ
-
-
-
-
-
7. Fyzika elektronového obalu a
atomového jádra
- fyzika elektronového obalu
- kvantová optika
-
38
rozhodne, zda kmitání je periodické,
pĜípadnČ harmonické;
užívá pojmy: kmit, okamžitá výchylka,
amplituda výchylky, doba kmitu, fáze
kmitavého pohybu, fáze kmitavého
pohybu, úhlová frekvence, poþáteþní
fáze;
vysvČtlí pĜemČny energie
v mechanickém oscilátoru, jev
rezonance a ilustruje dané pojmy a jevy
na vhodných pĜíkladech;
rozlišuje vlnČní postupné pĜíþné,
postupné podélné a stojaté;
užívá pojmy a jevy: vlna, vlnoplocha,
þelo vlny, vlnová délka, odraz a lom
rovinné vlny, ohyb vlnČní
porovná užitím tabulek rychlost zvuku
v rĤzných prostĜedích, navrhne vhodný
zpĤsob ochrany pĜed hlukem;
popíše kmitání elektromagnetického
oscilátoru a vysvČtlí pĜíþinu jeho
tlumeného kmitání;
vysvČtlí úþinky ultrazvuku a infrazvuku
na organismus lidí i zvíĜat (vþetnČ
praktického využití ultrazvuku
v medicínČ i jiných oblastech lidských
þinností -napĜ. þistČní þoþek brýlí,
zjišĢování skrytých vad materiálĤ
apod.);
užívá pojmy: rychlost svČtla, frekvence
a vlnová délka svČtla;
porovná pomocí tabulek indexy lomu
rĤzných látek;
vysvČtlí vliv rĤzných druhĤ záĜení na
živé organismy;
Ĝeší jednoduché problémy týkající se
interference, ohybu a polarizace svČtla,
odrazu a lomu svČtla;
vysvČtlí vady oka a jejich korekce;
popíše princip lupy, mikroskopu a
dalekohledu;
zhodnotí na pĜíkladech vhodnost
použití osvČtlovacích tČles v daném
prostĜedí (z hlediska požadavkĤ na
osvČtlení, spotĜeby energie aj.);
popíše složení atomového jádra a
elektronového obalu, rozlišuje pojmy
nuklid, izotop a chemický prvek;
uvede pĜíklady využití emise záĜení,
-
fyzika atomového jádra
-
Aplikace ve zdravotnictví:
- korpuskulární záĜení, ionizující a
kosmické záĜení - radioterapie
- laser - jeho princip, využití, rizika
-
-
-
8. ZávČr fyziky
- astrofyzika
- pĜínos fyziky pro rozvoj jiných vČdních
disciplín, techniky a medicíny
Doporuþené námČty laboratorních cviþení
MČĜení hustoty látky
Studium pohybu a rozkladu sil na naklonČné rovinČ
Urþení prĤmČru molekuly kyseliny olejové
Urþení povrchového napČtí kapaliny
Urþení mČrné tepelné kapacity
Studium jednoduchého kmitavého pohybu
MČĜení tíhového zrychlení
MČĜení elektrického napČtí a proudu
MČĜení napČtí spotĜebiþe
MČĜení optické mohutnosti þoþky
Porovnání svítivosti zdrojĤ svČtla
39
pĜedevším laserĤ, v praxi - zejména ve
zdravotnictví;
vysvČtlí vnČjší fotoelektrický jev a
uvede pĜíklady jeho praktického
využití;
charakterizuje jednotlivé druhy
jaderného záĜení a vysvČtlí možnosti
jeho odstínČní;
popíše reakce: jaderná syntéza, štČpení
jader uranu, vysvČtlí mechanismus
vzniku jaderné reakce;
vysvČtlí biologické úþinky
ionizujícícho záĜení a možné zdravotní
následky;
uvede zpĤsoby ochrany pĜed
ionizujícím záĜením;
uvede nejdĤležitČjší opatĜení k ochranČ
obyvatelstva ýR pĜi radiaþní havárii;
vysvČtlí vznik hvČzd a planet, další
vývoj Slunce, stĜídání mČsíþních fází,
zatmČní Slunce a MČsíce;
objasní pĜínos fyziky pro rozvoj vČdy,
techniky a medicíny.
MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TċLOVÝCHOVY
Schválilo Ministerstvo školství, mládeže a tČlovýchovy po dohodČ s Ministerstvem
zdravotnictví dne 17.12.2003, þj. 33 318/2003-23, s platností od 1. záĜí 2004
Uþební osnova pĜedmČtu
BIOLOGIE
pro stĜední zdravotnické školy
1
Pojetí vyuþovacího pĜedmČtu
Obecný cíl pĜedmČtu
Vyuþovací pĜedmČt biologie poskytuje žákĤm vybrané poznatky o podstatČ þlovČka, životních
projevech organismĤ, zákonitostech dČdiþnosti, o evoluci þlovČka a nČkterých živých
organismĤ, o životním prostĜedí a problematice udržitelného rozvoje. SouþasnČ je vede
k chápání vztahu þlovČka a životního prostĜedí, k porozumČní globálním problémĤm svČta a
možnostem jejich Ĝešení, k jednání v souladu se strategií udržitelného rozvoje.
VýchovnČ-vzdČlávací cíle
Výuka smČĜuje k tomu, aby žák:
- mČl základní znalosti o chemickém složení organismĤ,
- byl schopen objasnit jednotlivé projevy života organismĤ,
- mČl základní znalosti o biologické podstatČ þlovČka, jeho životČ, existenci, rozvoji
lidských populací,
- chápal základní ekologické souvislosti a postavení þlovČka v pĜírodČ, rozumČl zásadám
udržitelného rozvoje,
- umČl využívat pĜírodovČdných poznatkĤ a dovedností v pracovní þinnosti i v osobním
životČ,
- mČl pozitivní vztah k pĜírodnímu prostĜedí a k životu, svým postojem a chováním
ovlivĖoval okolí,
- zamýšlel se nad neustálým ohrožováním životního prostĜedí a nad globálními problémy
svČta, významem ekologie v dnešním svČtČ, nad nutností mezinárodní spolupráce pro
trvale udržitelný rozvoj,
- uvČdomoval si pĜínos pĜírodních vČd pro vČdecko-technický rozvoj i pro bČžný život, pro
rozvoj medicíny a pro péþi o zdraví.
KromČ uvedených cílĤ rozvíjí výuka biologie a ekologie tyto klíþové kompetence:
- pracovat s uþebnicemi, pĜíruþkami a další odbornou literaturou, využívat internet jako
zdroj pĜírodovČdného poznání,
- získávat informace z rĤzných zdrojĤ – textových, ikonických (obrazových),
kombinovaných (film), elektronických, zpracovávat je (napĜ. formou výpiskĤ, poznámek,
referátĤ),
- Ĝešit pĜimČĜenČ nároþné pĜírodovČdné problémy a situace, diskutovat o nich,
- spolupracovat s jinými lidmi pĜi Ĝešení problémĤ,
- vyjadĜovat se souvisle ústnČ i písemnČ k dané problematice.
40
Pojetí výuky
Vyuþovací pĜedmČt navazuje na znalosti a dovednosti žákĤ ze základní školy, prohlubuje je a
systematizuje. VýznamnČ pĜispívá k pochopení uþiva somatologie, epidemiologie a hygieny.
Metody a formy práce jsou plnČ v kompetenci uþitele. Doporuþuje se využívat co nejvíce:
- mezipĜedmČtových vztahĤ, zejména znalostí z chemie, fyziky, somatologie, popĜ. z
epidemiologie a hygieny,
- aktivizujících vyuþovacích metod a projektového vyuþování (i ve spolupráci s jinými
všeobecnČ vzdČlávacími nebo odbornými pĜedmČty), exkurzí, laboratorních cviþení,
pĜírodnin a jiných uþebních pomĤcek i moderní didaktické prostĜedky vþetnČ internetu,
- životních zkušeností žákĤ i regionálních podmínek.
PĜi hodnocení žákĤ se pĜihlíží k jejich aktivitČ ve vyuþování, dovednosti pracovat
s odbornými informacemi a odborným textem, Ĝešit pĜimČĜenČ nároþné problémy, aplikovat
osvojené teoretické poznatky, vyjadĜovat se souvisle nebo diskutovat o daném
pĜírodovČdnému tématu nebo problému. Uþivo z biologie a ekologie je vhodné pro žákovské
projekty.
PĜi výuce pĜedmČtu a zejména pĜi laboratorních cviþeních je tĜeba dodržovat platné pĜedpisy
BOZP a vést žáky k osvojení bezpeþných pracovních postupĤ.
Organizaþní pojetí výuky
Uþební osnova je zpracována rámcovČ a bez rozvržení do roþníkĤ, poþty hodin u jednotlivých
tematických celkĤ jsou pouze orientaþní. Rozpracování uþební osnovy provede vyuþující
nebo pĜedmČtová komise, návrh schvaluje Ĝeditel školy.
PĜedmČt se doporuþuje zaĜadit do prvního nebo druhého roþníku v minimálním rozsahu
3 hodiny týdnČ, tj 102 hodiny celkem.
Souþástí výuky jsou praktická cviþení.
2
Rozpis uþiva a výsledkĤ vzdČlávání
Uþivo
Výsledky vzdČlávání
1. Úvod do studia biologie a základy Žák:
objasní a doloží na pĜíkladech pĜínos
molekulární biologie (8)
biologie pro vČdu i praxi, zvl. pro medicínu
motivace ke studiu
a pĜíbuzné obory;
vztah biologie k ostatním pĜírodním
charakterizuje složení živé hmoty a její
vČdám, pĜínos pro medicínu a
projevy;
ošetĜovatelství
charakterizuje zastoupení prvkĤ,
prvkové a látkové složení živé hmoty
anorganických a organických látek
charakteristika makromolekulárních látek
v živých organismech;
v organismech
vysvČtlí chemickou podstatu a
bílkoviny, nukleové kyseliny, lipidy, cukry
biochemické pĤsobení základních látek
biokatalyzátory, regulace, zpČtná vazba
v organismu;
objasní význam tukĤ, cukrĤ a bílkovin pro
organizmy;
odvodí nČkteré chemické reakce;
zdĤvodní zmČny proporcí zastoupení
41
jednotlivých látek v organismu v dĤsledku
stárnutí;
prokáže jednoduchým zpĤsobem
pĜítomnost nČkterých látek v organismu;
2. Struktura a funkce organismĤ
(12)
objev buĖky, bunČþné teorie
základní bunČþné struktury a jejich funkce
membránové systémy
transport látek (difúze, osmóza, aktivní
transport, pinocytóza, fagocytóza)
metabolismus buĖky, získávání energie
(chemotrofie,autotrofie,heterotrofie)
uvolĖování energie (aerobní, anaerobní)
významné pĜemČny látek
rozmnožování buĖky, dČlení jaderné a
redukþní
rĤst a vývoj buĖky
mikroskopování
3. Rozmanitost organismĤ (24)
úvod do systému
viry - význam pro þlovČka a v pĜírodČ
bakterie - význam pro þlovČka a v pĜírodČ
rostliny - základní stavba, význam pro
þlovČka a pĜírodu, nČkteré léþivé úþinky
rostlin, alergeny
rostliny nižší
rostliny vyšší
houby - význam pro þlovČka a v pĜírodČ,
saprofytismus, parazitismus, symbióza
živoþichové - prvoci, bunČþné kolonie jako
pĤvodci zdravotních problémĤ þlovČka
systém živoþichĤ
vysvČtlí význam bunČk pro funkci
orgánĤ a orgánových soustav;
popíše a graficky znázorní buĖku a její
jednotlivé þásti, vysvČtlí rozdíl mezi
jednotlivými typy bunČk;
charakterizuje životní projevy buĖky;
rozliší podle nákresu þi fotografie
jednotlivé typy bunČk;
vysvČtlí význam diferenciace a
specializace bunČk ve fylogenezi
organismĤ;
srovná vlastnosti virĤ a bunČþných
organismĤ;
vysvČtlí zpĤsob života a rozmnožování
virĤ;
vysvČtlí na pĜíkladech pozitivní a negativní
význam bakterií v pĜírodČ a pro þlovČka;
charakterizuje zpĤsoby šíĜení virové a
bakteriální nákazy, uvede pĜíklady
virových a bakteriálních nemocí þlovČka;
vysvČtlí, jakým zpĤsobem lze bakterie
zniþit;
popíše a schematicky znázorní stavbu
rostlin;
objasní zpĤsob výživy rostlin, dýchání a
fotosyntézy;
vysvČtlí význam a praktické využití
pohlavního a nepohlavního rozmnožování
rostlin;
charakterizuje základní rozdíly mezi
nižšími a vyššími rostlinami;
uvede specifické znaky Ĝas a pĜíklady
praktického využití nČkterých druhĤ Ĝas;
na pĜíkladech ukáže léþivé úþinky rostlin a
možnosti jejich využití;
vysvČtlí pojem alergeny;
zhodnotí hlavní ekologický a hospodáĜský
význam rostlin;
na pĜíkladech zdĤvodní pĜíþiny úbytku
42
4. Základy genetiky
(18)
genetika - pojem, definice
základní pojmy: genetická informace,
alela, gen, alela dominantní a recesívní,
dominance úplná a neúplná, recesivita,
genotyp, fenotyp, genofond, þistá
linie, hybrid, autosomy,
heterochromozomy
metody genetiky
monohybridismus,dihybridismus
Mendelovy zákony
dČdiþnost vázaná na pohlaví
mutace
nČkterých druhĤ rostlin z naší pĜírody;
charakterizuje stavbu, zpĤsob výživy, a
základní zpĤsoby rozmnožování hub;
vysvČtlí vztahy mezi nČkterými houbami a
zdravím þlovČka;
uvede pĜíklady využití hub v lékaĜství a
v hospodáĜství;
charakterizuje pomocí pĜíkladĤ vlastnosti
buĖky jednobunČþných živoþichĤ;
objasní souvislosti mezi rozmnožováním
prvokĤ a pĜedáváním genetické informace;
vysvČtlí souvislosti mezi nemocemi
zpĤsobovanými prvoky a dĤsledky pro
lidské zdraví a jeho ochranu;
popíše hierarchické uspoĜádání tČla
mnohobunČþných organismĤ;
porovná stavbu a vlastnosti jednotlivých
typĤ tkání obratlovcĤ, identifikuje typy
tkání podle nákresu nebo podle
mikrofotografie;
vysvČtlí význam pĜíjmu živin a kyslíku pro
živoþichy;
pĜiĜadí jednotlivé typy trávicích, dýchacích
a vyluþovacích soustav ke konkrétním
skupinám živoþichĤ;
srovná jednotlivé typy krevního obČhu
bezobratlých živoþichĤ a obratlovcĤ;
charakterizuje základní typy rozmnožování
živoþichĤ;
vysvČtlí význam vnitĜního oplodnČní a
zdĤvodní význam zárodeþných obalĤ
vyšších obratlovcĤ;
zdĤvodní hlavní pĜíþiny úbytku nČkterých
obratlovcĤ v ýR v souvislosti s jejich
rozmnožováním;
vymezí genetiku jako vČdní obor a její
pĜínos pro medicínu a jiná odvČtví;
popíše uložení genetické informace
v buĖce a její pĜenos pĜi bunČþném dČlení;
vysvČtlí genetické dĤsledky mitózy
ameiózy;
objasní princip dominance a recesivity;
vysvČtlí Mendelovy zákony;
uvede pĜíklady dČdiþnosti kvantitativních
znakĤ;
vysvČtlí dČdiþnost znakĤ vázaných na
pohlaví;
vysvČtlí dĤsledky vazby genĤ;
43
mimojaderná dČdiþnost
nové aplikace genetiky: geneticky
upravené potraviny, klonování, genetika
v medicínČ
nČkteré dČdiþné choroby þlovČka
dČdiþnost krevních skupin
5. Základy evoluce živých soustav (10)
teorie o vzniku života
geologická období ve vývoji ZemČ
evoluce þlovČka
lidské rasy a plemena
antropologické typy
6. Základy ekologie (8)
ekologie - charakteristika vČdního oboru,
vymezení pojmu ekologie a enviroment
živé systémy a prostĜedí, abiotické a
biotické podmínky života, výživa a
potravní vztahy
ekosystém - struktura a funkce, biosféra,
biomy
krajina, typy krajinných prvkĤ
Ĝeší jednoduché úlohy na dČdiþnost
kvalitativních znakĤ;
charakterizuje faktory podmiĖující
promČnlivost;
uvede pĜíklady rĤzných typĤ mutací a
popíše jejich následky;
zhodnotí význam mutací z hlediska
evoluþního a zdravotního;
charakterizuje metody výzkumu genetiky
þlovČka;
vysvČtlí rozdíl ve vzniku jednovajeþných a
dvojvajeþných dvojþat vþetnČ genetických
dĤsledkĤ;
uvede pĜíklad dČdiþných chorob þlovČka a
posoudí, proþ jsou nČkterá onemocnČní
þastČjší u mužĤ než u žen;
Ĝeší jednoduché aplikaþní úlohy z genetiky
þlovČka;
zhodnotí klady a zápory genetických
výzkumĤ;
þte s porozumČním a interpretuje
jednodušší text z genetiky þlovČka;
popíše z biologického hlediska jednotlivá
geologická období;
vysvČtlí rozdíly mezi teoriemi vzniku
života a vývoje organismĤ;
vysvČtlí posloupnost vzniku jednotlivých
typĤ výživy organismĤ;
zdĤvodní souvislost mezi vznikem
jednotlivých typĤ výživy a zmČnou
v chemickém složení atmosféry;
vysvČtlí postavení poddruhu Homo sapiens
sapiens v živoþišné Ĝíši;
charakterizuje význaþné lidské znaky jako
výsledky procesu hominizace a sapientace;
charakterizuje variabilitu souþasného
lidstva;
charakterizuje biotické a abiotické faktory
prostĜedí a jejich vliv na organizmy;
objasní na pĜíkladech adaptaci organismĤ
na rĤzné abiotické faktory prostĜedí;
uvede pĜíklady negativního vlivu lidské
þinnosti na urþité organismy;
charakterizuje základní typy spoleþenstev;
uvede pĜíklady biologicky hodnotných
spoleþenstev vytvoĜených nebo
udržovaných þlovČkem;
44
charakterizuje základní typy ekosystémĤ
stĜední Evropy;
vysvČtlí souvislost mezi biotickými a
abiotickými faktory ekosystému;
uvede pĜíklady krátkodobých a
dlouhodobých zmČn ekosystémĤ a jejich
dĤsledky;
vysvČtlí výskyt biomĤ;
porovná potravní vztahy ve vybraných
ekosystémech;
7. ýlovČk a prostĜedí (10)
interakce þlovČk a prostĜedí - vliv rĤzných
þinností þlovČka na biosféru a jejich
dĤsledky, pĜírodní zdroje a jejich
využívání, rozsah ekologických problémĤ
v ýR a v regionu; vlivy prostĜedí na zdraví,
pĜirozená, vynucená a dobrovolná rizika
lidská populace a prostĜedí, demografická
revoluce a její dĤsledky
historický vývoj vztahĤ þlovČka k prostĜedí
životní prostĜedí a zdravotnictví – vliv
rozvoje péþe o zdraví a þinnosti
zdravotnických zaĜízení na prostĜedí
charakterizuje vývoj vlivu þlovČka na
prostĜedí;
objasní a doloží pĜíklady pĜíþiny, projevy a
možné dĤsledky poškození životního
prostĜedí;
vysvČtlí pĜíþiny vzniku ozonových dČr a
podstatu skleníkového efektu, jejich
dĤsledky a možnosti Ĝešení;
popíše pomocí pĜíkladĤ úþinky
fyzikálního, chemického, biologického a
spoleþenského vlivu na zdraví þlovČka;
vysvČtlí, které zmČny vedly k rĤstu lidské
populace a jaké jsou pĜíþiny a dĤsledky
nerovnomČrného rĤstu populace;
interpretuje statistické nebo grafické údaje;
posoudí a doloží pĜíklady a údaji stav
životního prostĜedí v regionu;
charakterizuje pomocí pĜíkladĤ vztah
zdravotnictví a životního prostĜedí;
8. Ochrana pĜírody a životního prostĜedí
vysvČtlí pojmy globální zmČny, globální
(12)
problémy, globální Ĝešení, trvale udržitelný
charakteristika pĜístupĤ k životnímu
rozvoj;
prostĜedí
uvede formy a nástroje ochrany životního
ochrana pĜírody a krajiny u nás a ve svČtČ;
prostĜedí v ýR;
základní
charakterizuje zásady trvale udržitelného
mezinárodní aspekty péþe o životní
rozvoje a prostĜedky jejich realizace;
prostĜedí
uvede pĜíklady þinností, kterými lze snížit
strategie a zásady trvale udržitelného
poškozování životního prostĜedí,
rozvoje
charakterizuje podíl jedince;
postoje k prostĜedí a jejich ovlivĖování,
vyhledá a interpretuje informace týkající se
Státní program enviromentálního
ochrany biosféry a péþe o životní prostĜedí.
vzdČlávání, výchovy a osvČty
ochrana þlovČka a prostĜedí pĜi živelních
událostech a haváriích v dĤsledku
hospodáĜské þinnosti
odborné exkurze
45
MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TċLOVÝCHOVY
Schválilo Ministerstvo školství, mládeže a tČlovýchovy po dohodČ s Ministerstvem
zdravotnictví dne 17.12.2003, þj. 33 318/2003-23, s platností od 1. záĜí 2004
Uþební osnova pĜedmČtu
EKONOMIKA
pro stĜední zdravotnické školy
1
Pojetí vyuþovacího pĜedmČtu
Vyuþovací pĜedmČt ekonomika seznamuje žáky se základními ekonomickými vztahy a s
ekonomickým prostĜedím, ve kterém se jako zamČstnanci soukromé þi pĜíspČvkové
organizace budou pohybovat.
Obecným cílem výuky pĜedmČtu je, aby žáci získali základní pĜehled, dovednosti a
vČdomosti z ekonomické oblasti a umČli je uplatnit v praktickém životČ. Žáci si osvojí
základní þinnosti související se zamČstnaneckými þi podnikatelskými aktivitami ve svém
oboru. Výuka smČĜuje k tomu, aby se žáci dovedli správnČ orientovat v ekonomických
souvislostech reálného života.
VýchovnČ - vzdČlávací cíle
-
Výuka pĜedmČtu smČĜuje k tomu, aby žák:
rozumČl obsahu základních ekonomických pojmĤ a správnČ je používal,
chápal mechanismus fungování trhu a dovedl jej objasnit na pĜíkladech,
chápal podstatu a cíl podnikání, umČl rozlišit právní formy podnikání a jejich uplatnČní ve
zdravotnictví, mČl základní pĜehled o neziskových organizacích,
orientoval se v situaci na trhu práce a v pracovnČprávních vztazích,
vČdČl, jak v zásadČ postupovat pĜi zĜizování živnosti a zakládání obchodních spoleþností,
chápal princip hospodaĜení zdravotnických subjektĤ (lékaĜĤ i zdravotnických zaĜízení),
znal princip odmČĖování ve zdravotnictví, rozumČl podstatČ mzdy, umČl rozlišit základní
druhy mezd a provést jejich výpoþet,
rozumČl ekonomické podstatČ daní, mČl pĜehled o daĖové soustavČ, umČl vypoþítat daĖ
z pĜíjmu fyzických osob,
chápal podstatu zdravotního a sociálního pojištČní, umČl vypoþítat jeho výši,
znal náležitosti základních úþetních dokladĤ a dovedl je vyhotovit,
chápal a umČl interpretovat makroekonomické souvislosti typických hospodáĜských jevĤ.
PĜi souþasné situaci na trhu práce se absolvent musí orientovat nejen ve své profesi, ale i
v základních ekonomických souvislostech. Obtížné postavení absolventa jako zamČstnance þi
nezamČstnaného vede k nutnosti zaĜadit uþivo o pracovnČprávních vztazích a zpĤsobech
hledání zamČstnání. UplatnČní žáka v malé, eventuálnČ i vlastní firmČ klade nároky na
rozšíĜení obsahu vzdČlání napĜ. o uþivo úþetní evidence. Smyslem zaĜazení uþiva úþetní
46
evidence, s nímž se setká jako zamČstnanec i v bČžném životČ, je, aby žák získal pĜehled o
náležitostech, vyhotovování a obČhu základních úþetních dokladĤ.
ZávČreþný tematický celek obsahuje uþivo makroekonomie, jehož smyslem je seznámit
žáky s pojmy, které jsou naprosto bČžnou souþástí života dnešní spoleþnosti (hrubý domácí
produkt, inflace apod.).
Ve výuce se klade pĜedevším dĤraz na osvojení praktických dovedností, protože
ekonomické vČdomosti a dovednosti nejsou tČžištČm vzdČlání žáka, ale nutným prostĜedkem k
jeho lepšímu uplatnČní ve svČtČ práce. Z toho dĤvodu se neklade dĤraz na osvojení teoretické
podstaty pĜíslušné tematiky, ale pĜedevším na praktické zvládnutí dovedností.
Z hlediska klíþových kompetencí pĜedmČt poskytuje a rozvíjí komunikativní dovednosti,
dovednosti Ĝešit problémy a problémové situace a dovednosti využívat informaþní technologie
a pracovat s informacemi. PĜi uvádČní pĜíkladĤ ekonomických ukazatelĤ nebo provádČní
jednoduchých výpoþtĤ rozvíjí také matematické dovednosti žákĤ.
Ve vztahu k dalším vyuþovacím pĜedmČtĤm se využívají vČdomosti, které žáci získali
v pĜedmČtu VeĜejné zdravotnictví a výchova ke zdraví i praktických osobních zkušeností
žákĤ.
PĜedmČtu se vyuþuje v celkovém rozsahu 2 hodiny týdnČ, tj. 64-68 hodin celkem;
doporuþuje se zaĜadit jej do 3. nebo 4. roþníku.
2
Rozpis uþiva a výsledkĤ vzdČlávání
Uþivo
Výsledky vzdČlávání
1. Základní ekonomické pojmy – potĜeby, Žák:
statky, služby, životní úroveĖ, výroba, trh, - správnČ používá základní ekonomické
nabídka, poptávka
pojmy;
- na pĜíkladu popíše fungování tržního
mechanismu, pĜíp. provede grafické
znázornČní;
2. Podnik – podnikání, fyzická a právnická - umí vysvČtlit rozdíl mezi ziskovými a
neziskovými organizacemi;
osoba, právní formy podnikání, neziskové
- uvede, jak postupovat pĜi zakládání
organizace,
živnosti þi obchodní spoleþnosti, umí
vyplnit potĜebné formuláĜe;
- charakterizuje
základní
povinnosti
podnikatele vĤþi státu;
- orientuje se v právních formách podnikání
a dovede charakterizovat jejich základní
znaky;
- uvede
právní
formy
podnikání
uplatĖované ve zdravotnictví;
- orientuje se v obchodním zákoníku a
v živnostenském zákonČ, umí vyhledat
potĜebné informace;
3. PracovnČprávní vztahy a související þinnosti - zamČstnání, hledání zamČstnání,
47
umí vypracovat odpovČdi na inzerát,
formulovat své pĜedpoklady a požadavky;
služby úĜadĤ práce, nezamČstnanost,
podpora v nezamČstnanosti, rekvalifikace,
rovné pĜíležitosti žena a mužĤ, celoživotní
vzdČlávání, vznik pracovního pomČru,
povinnosti a práva zamČstnance a
zamČstnavatele, zmČny a ukonþení
pracovního pomČru, principy odmČĖování
ve zdravotnictví, zákoník práce a pĜedpisy
upravující pracovnČprávní vztahy ve
zdravotnictví
-
-
-
-
-
4. Finanþní hospodaĜení podniku se
zamČĜením
na
hospodaĜení
zdravotnických subjektĤ (lékaĜĤ a
zdravotních zaĜízeních) náklady,
výnosy,
pĜíjmy,
výdaje,
výsledek
hospodaĜení, organizace a daĖová
soustava (daĖ z pĜíjmĤ, DPH, cena za
poskytnuté
služby),
vztah
mezi
zdravotnickými subjekty a zdravotními
pojišĢovnami,
5. Úþetní evidence - náležitosti, obČh a
vyhotovování úþetních dokladĤ a dokladĤ
používaných ve zdravotnictví (vyhotovení
faktury, dodacího listu, pĜíjemky, výdejky,
skladové
karty,
inventární
karty,
mzdového listu, pĜíjmového a výdajového
pokladního
dokladu,
jednorázového
trvalého pĜíkazu k platbČ; seznámení s
výpisem z bankovního úþtu…)
6. Národní
hospodáĜství
–
odvČtví
národního
hospodáĜství,
základní
makroekonomické
ukazatele,
hrubý
domácí produkt, nezamČstnanost, inflace,
platební bilance
-
-
-
-
-
48
vysvČtlí úlohu úĜadĤ práce, je schopen
v pĜípadČ potĜeby navázat kontakt s
úĜadem práce ke zjištČní možnosti
zamČstnání v oboru;
umí sestavit vlastní strukturovaný
životopis, pĜipravit se na pohovor se
zamČstnavatelem;
umí vyplnit osobní dotazník;
popíše (objasní) obsah pracovní smlouvy
a její náležitosti;
vysvČtlí rozdíl mezi pracovní smlouvou a
dohodou o pracích konaných mimo
pracovní pomČr z hlediska mzdy, pojištČní
a danČ z pĜíjmĤ;
zná náležitosti mzdy, orientuje se ve
mzdových pĜedpisech, umí rozlišit
základní druhy mezd a provést jejich
výpoþet, umí vypoþítat sociální a
zdravotní pojištČní;
orientuje se v zákoníku práce a ve
vybraných
pĜedpisech
upravujících
pracovnČprávní vztahy ve zdravotnictví,
umí vyhledat nutné informace;
rozliší pĜíjmy-výdaje a náklady-výnosy;
orientuje se ve smluvních vztazích mezi
zdravotními
pojišĢovnami
a
zdravotnickými zaĜízeními;
umí vykazovat výkony a posílat je
zdravotním
pojišĢovnám
v souladu
s danými smlouvami;
objasní funkci daní a uvede základní
druhy daní, popíše zpĤsob výpoþtu danČ
z pĜíjmu fyzických osob;
popíše úþel a náležitosti jednotlivých
dokladĤ;
umí je vyhotovit ruþnČ þi za pomoci PC;
uvede pĜíklady podnikĤ ve vybraných
odvČtvích národního hospodáĜství;
vysvČtlí význam ukazatelĤ národního
hospodáĜství.
MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TċLOVÝCHOVY
Schválilo Ministerstvo školství, mládeže a tČlovýchovy po dohodČ s Ministerstvem
zdravotnictví dne 17.12.2003, þj. 33 318/2003-23, s platností od 1. záĜí 2004 poþínaje prvním
roþníkem
Uþební osnova pĜedmČtu
VEěEJNÉ ZDRAVOTNICTVÍ A VÝCHOVA KE ZDRAVÍ
pro stĜední zdravotnické školy
1 Pojetí vyuþovacího pĜedmČtu
Obecný cíl pĜedmČtu
Cílem vyuþovacího pĜedmČtu je jednak zprostĜedkovat žákĤm poznatky z oblasti zdravotní
politiky, organizace a Ĝízení zdravotnictví a pracovního uplatnČní ve studovaném oboru,
jednak pĜipravit je na to, aby byli schopni vhodným zpĤsobem ovlivĖovat postoj svých
pacientĤ/klientĤ i spoluobþanĤ k vlastnímu zdraví a podílet se na realizaci programĤ na
podporu zdraví. V tomto smČru má pĜedmČt i významnou výchovnou funkci, neboĢ vede žáky
k chápání zdraví jako nejvyšší hodnoty a k odpovČdnosti za své zdraví.
Obsah pĜedmČtu tvoĜí dva okruhy (bloky) uþiva: z oblasti veĜejného zdravotnictví a zdravotní
politiky a
z oblasti výchovy ke zdraví. Žáci se rovnČž seznamují s významnými
zdravotnickými organizacemi, s vybranými programy na podporu zdraví a uþí se pĜipravovat
jednoduché programy obdobného charakteru.
VýchovnČ-vzdČlávací cíle
Výuka smČĜuje k tomu, aby po jejím ukonþení žák:
-
orientoval se v systému zdravotní péþe v ýeské republice a rozumČl principĤm
poskytování zdravotní péþe,
-
znal základní právní normy týkající se péþe o zdraví a zabezpeþení v pĜípadČ nemoci,
-
vČdČl, jaké jsou možnosti uplatnČní zdravotnického asistenta, požadavky na jeho
odbornou zpĤsobilost i možnosti kariérního rĤstu, mČl pĜehled o pĤsobnosti dalších
kategorií zdravotnických pracovníkĤ,
-
byl pĜipraven podílet se na realizaci programĤ na podporu zdraví a vhodným zpĤsobem
ovlivĖovat postoj svých pacientĤ/klientĤ i jiných lidí k péþi o své zdraví,
-
znal faktory ovlivĖující zdraví a uvČdomoval si dĤsledky nemoci pro jednotlivce i
spoleþnost,
-
znal systém prevence nemoci obyvatelstva i formy osobní prevence
49
-
uvČdomoval si význam zdraví pro osobní život i pro spoleþnost a byl pĜipraven chránit
zdraví své i zdraví pacientĤ/klientĤ, lépe chápal problémy osob se zdravotním
postižením.
Z hlediska klíþových kompetencí pĜedmČt rozvíjí zejména:
-
kompetence pracovat s informacemi, tj. vyhledávat rĤzné zdroje informací (vþetnČ
internetu) k dané problematice, vyhodnocovat je a zpracovávat, kriticky pĜistupovat
k informacím prezentovaným v médiích,
-
komunikativní kompetence, tzn. dovednosti diskutovat o vybraných otázkách týkajících
se problematiky (napĜ. vybraných otázek zdravotní politiky, vlivu životního prostĜedí a
životního stylu na zdraví, poškozování zdraví v období dospívání, vlivu pracovního
prostĜedí na zdraví se zamČĜením na obor, kulturních tradic a zvyklosti ve vztahu ke
zdraví, aj.), argumentovat, pĜesvČdþovat; vyjadĜovat se logicky, zpracovat rĤzné druhy
textu s danou tematikou.
-
kompetence Ĝešit problémy a pracovat v týmu (napĜ. formou zpracování projektu).
Pojetí výuky
Je žádoucí opírat výuku co nejvíce o konkrétní pĜíklady a situace, využívat osobních
zkušeností žákĤ, jejich zájmĤ v dané oblasti, i aktuálních otázek týkajících se uþiva. Výklad
uþitele je vhodné propojovat s diskusemi, Ĝešením modelových situací, samostatnou prací
žákĤ. PĜedmČt poskytuje vhodné podmínky pro projektové vyuþování. PĜi hodnocení žákĤ se
pĜihlíží k jejich aktivitČ a zvládnutí nejen poznatkĤ, ale také požadovaných dovedností (zvl.
z oblasti klíþových kompetencí).
Z hlediska
mezipĜedmČtových
vztahĤ
je
dĤležité
koordinovat
výuku
s pĜedmČty
ošetĜovatelství a ekonomika, aby nedocházelo k nefunkþním duplicitám, a s matematikou
z hlediska práce se statistickými daty. RozdČlení uþiva do tematických celkĤ je orientaþní,
vyuþující mĤže podle potĜeby jednotlivá témata spojovat, dĤležité je dosažení plánovaných
výsledkĤ.
PĜedmČt se doporuþuje zaĜadit do 2. roþníku. Celkový rozsah výuky je 1,5 hodiny týdnČ, tj.
51 hodin celkem; poþty hodin u tematických celkĤ jednotlivých blokĤ jsou orientaþní.
2
Rozpis uþiva a výsledkĤ vzdČlávání
Uþivo
Výsledky vzdČlávání
1. VeĜejné zdravotnictví (25)
Žák:
1.1 Systém zdravotní péþe (7)
-
reforma systému zdravotní péþe, její
-
zásady
VysvČtlí pojem zdravotní péþe a její
význam pro obþany i spoleþnost;
50
-
soustava zdravotnických zaĜízení
-
organizace léþebnČ-preventivní péþe
-
postavení obþana v systému léþebnČ-
-
uvede hlavní zásady reformy systému
zdravotní péþe v ýR;
-
popíše soustavu zdravotnických zaĜízení
preventivní péþe a jeho práva
(podle zĜizovatele, funkce a þinnosti,
-
financování zdravotní péþe
principu financování);
-
Ĝízení zdravotnictví
-
vysvČtlí, jak je organizována léþebnČpreventivní péþe a jaká má obþan pĜi
poskytování zdravotní péþe práva;
-
objasní princip financování zdravotní
péþe a vysvČtlí pojem „právo na
bezplatnou lékaĜskou péþi;“
-
ví, které orgány veĜejné správy Ĝídí
rozvoj zdravotní péþe;
1.2 Právní úprava zdravotní péþe (6)
-
Listina základních práv a svobod a další
-
základní právní normy
uvede základní právní normy, které
zajišĢují ochranu a rozvoj zdraví obþanĤ;
-
práva pacientĤ
-
vysvČtlí, jaký je úþel všeobecného
-
eticko-právní aspekty zdravotní péþe
zdravotního pojištČní a kdo jsou plátci
-
poskytování zdravotní péþe cizincĤm
pojistného;
-
pojmenuje práva a povinnosti pojištČncĤ;
-
ví, jak postupovat v pĜípadČ
nespokojenosti s poskytovanou zdravotní
péþí nebo službami;
-
pojmenuje základní práva pacientĤ;
-
vyhledá jednoduchou informaci právního
charakteru;
1.3 Zabezpeþení v pĜípadČ nemoci a
jiných tíživých sociálních událostí (5)
-
vysvČtlí, jakým zpĤsobem je Ĝešeno
-
zákonné a dobrovolné pojištČní
sociální zajištČní obþanĤ v pĜípadČ
-
nemocenské pojištČní
nemoci nebo dlouhodobé tíživé sociální
-
starobní a invalidní dĤchod
situace (napĜ. pĜi invaliditČ apod.) a ve
-
sociálnČ-zdravotní péþe o vybrané
stáĜí a jak by se mČl každý obþan sám pro
skupiny obþanĤ
tyto situace zabezpeþit;
-
objasní základní podmínky nároku na
nemocenské a zpĤsob jeho vyplácení;
51
uvede pĜíklady dalších dávek
nemocenského pojištČní;
-
na pĜíkladech ukáže formy sociálnČzdravotní pomoci rodinám a dČtem,
osobám se zdravotním postižením,
starým lidem, dlouhodobČ nemocným;
-
ví, kam se obrátit v pĜípadČ sociální
potĜebnosti;
1.4 Pracovníci ve zdravotnictví (3)
-
charakterizuje jednotlivé kategorie
zdravotnických pracovníkĤ z hlediska
jejich þinnosti;
-
ví, do které kategorie pracovníkĤ patĜí
zdravotnický asistent, jaké jsou
požadavky na jeho odbornou zpĤsobilost
i osobnostní kvality;
-
uvede možnosti svého pracovního
uplatnČní v oboru a v regionu i možnosti
dalšího odborného rĤstu;
-
argumentuje ve prospČch celoživotního
vzdČlávání zdravotnických pracovníkĤ;
1.5 Zdravotnické organizace (1)
-
charakterizuje þinnost WHO;
-
vysvČtlí funkci profesních organizací ve
zdravotnictví;
1.6 Aktuální otázky zdravotnictví (3)
-
dovede diskutovat o vybraných tématech
zdravotní politiky a studovaného oboru a
pracovat s informacemi;
2
Výchova ke zdraví (26)
2.1 Zdraví a nemoc (10)
-
faktory ovlivĖující zdraví
-
sociální aspekty nemoci
-
zdravotní stav obyvatelstva ýR a
-
je používá;
-
-
charakterizuje hlavní þinitele ovlivĖující
zdraví jedince;
regionu; zdravotní stav dČtí a mládeže;
vliv migrace
vysvČtlí pojem zdraví a nemoc a správnČ
-
vysvČtlí sociální souvislosti nemoci nebo
problémy þlovČka se zdravotním
úrazu z hlediska jednotlivce (popĜ. jeho
postižením
rodiny) a spoleþnosti;
-
zhodnotí s oporou o statistické údaje
zdravotní stav obyvatelstva ýR a regionu
52
(vþetnČ úrazovosti);
-
charakterizuje civilizaþní choroby, jejich
pĜíþiny a možnosti prevence;
-
objasní vliv zdravotního postižení na
existenci postiženého jedince (sociální
vztahy, možnosti zaĜazení do spoleþnosti,
vzdČlávání, pracovní uplatnČní);
2.2 Programy na podporu zdraví (4)
-
vysvČtlí funkci a cíle programĤ, uvede
jejich vyhlašovatele;
-
objasní vztah mezi mezinárodním a
národním programem;
-
zjistí úkoly národního programu Zdraví
v 21. století a porovná je s regionálním
programem;
-
zjistí, která opatĜení nebo programy se
týkají dČtí a mládeže, a struþnČ je
charakterizuje (z hlediska úkolĤ a
zpĤsobu realizace);
2.3 Výchova ke zdraví (12)
-
prevence nemocí a úrazĤ
-
metody a prostĜedky výchovy ke zdraví
-
zdĤvodní význam prevence nemoci a
konkrétnČ doloží, jak se mĤže každý
chránit pĜed nemocí nebo úrazem;
-
vysvČtlí pojem „odpovČdnost za vlastní
zdraví“;
-
uvede, jak je legislativnČ chránČno zdraví
zamČstnancĤ pĜi práci (obecnČ, ve
zdravotnictví), vyhledá jednoduchou
právní informaci;
-
vysvČtlí rozdíl mezi primární, sekundární
a terciární prevencí;
-
uvede preventivní prohlídky a jiná
preventivní opatĜení hrazená zdravotní
pojišĢovnou;
-
kriticky posoudí stav prostĜedí, ve kterém
žije (bydlištČ, školy, regionu), a vlastní
životní styl z hlediska podpory zdraví;
53
-
na pĜíkladech ukáže rĤzné metody a
prostĜedky zdravotní výchovy, posoudí
jejich úþinnost;
-
navrhne a popĜ. realizuje (samostatnČ
nebo v týmu) projekt nebo jinou formu
výchovnČ-osvČtové aktivity;
-
úþastní se aktivnČ diskuse k tématĤm
týkajícím se zdraví, zdravého životního
stylu a prevence nemocí.
54
.
MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TċLOVÝCHOVY
Schválilo Ministerstvo školství, mládeže a tČlovýchovy po dohodČ s Ministerstvem
zdravotnictví dne 17.12.2003, þj. 33 318/2003-23, s platností od 1. záĜí 2004 poþínaje prvním
roþníkem
Uþební osnovy pĜedmČtu
PRVNÍ POMOC
pro stĜední zdravotnické školy
1 Pojetí vyuþovacího pĜedmČtu
Obecným cílem pĜedmČtu je seznámit žáky s moderním pojetím první pomoci a fungováním
jednotného záchranného systému, nauþit je pohotovČ reagovat a správnČ postupovat v život
ohrožujících situacích (a to jak v nemocniþním prostĜedí, tak v terénu), pĜi živelných
katastrofách, teroristických útocích a jiných mimoĜádných situacích. Cíl vyplývá z povinnosti
zdravotnických pracovníkĤ poskytovat neprodlenČ první pomoc každému, jestliže by bez této
pomoci byl ohrožen jeho život nebo vážnČ ohroženo zdraví a není-li pomoc vþas dosažitelná
obvyklým zpĤsobem a zajistit mu podle potĜeby další odbornou péþi. Souþástí je i vybrané
uþivo týkající se ochrany þlovČka za mimoĜádných událostí. Žáci jsou vedeni k osvojení nejen
potĜebných vČdomostí, ale zejména ke zvládnutí dovedností v pĜedlékaĜské první pomoci a
zásad bezpeþného chování v situacích obecného ohrožení. Dalším cílem je vést žáky
k osvojení etických aspektĤ první pomoci a k získávání vlastností zachránce.
Z hlediska požadovaných klíþových kompetencí spoþívá pĜínos pĜedmČtu pĜedevším
v rozvíjení dovednosti Ĝešit problémy, tzn. zejména rychle se orientovat v situacích ohrožení
života a správnČ a pohotovČ poskytnout první pomoc, efektivnČ komunikovat a podle situace
spolupracovat s dalšími osobami nebo složkami záchranného systému. Výuka podporuje
rovnČž rozvoj personálních kompetencí žákĤ - tj. pĜedevším dovednosti správnČ odhadovat
své schopnosti a možnosti, jednat odpovČdnČ a samostatnČ.
VýchovnČ - vzdČlávací cíle
Výuka smČĜuje k tomu, aby žák po jejím ukonþení mČl tyto vČdomosti:
znal integrovaný záchranný systém a své místo v nČm,
dokázal popsat, zaznamenat a pĜedat dĤležité informace o vzniklé události, pĜi které
poskytoval první pomoc,
znal jednotný postup pĜi poskytování první pomoci,
osvojil si poznatky o pĜíþinách, pĜíznacích, zpĤsobu ošetĜování a nejþastČjších
komplikacích jednotlivých typĤ poranČní,
znal obecná pravidla ochrany þlovČka za mimoĜádných událostí.
Dovednosti:
byl schopen zahájit neodkladnou resuscitaci,
pĜi vyšetĜování a ošetĜování zranČného postupoval dle osvojeného jednotného systému
pro poskytování první pomoci,
umČl kriticky zhodnotit vzniklou situaci a rozhodnout o prioritách poskytování první
pomoci,
umČl poskytnout první pomoc u zranČného v bezvČdomí, pĜi krvácení, PNO, poranČní
kostí, kloubĤ a mČkkých þástí tČla, ošetĜit popáleného, poleptaného, atd.,
55
.
v pĜípadČ nutnosti zajistil nezbytný transport zranČného,
umČl využít k poskytování první pomoci, a to jak v nemocniþním prostĜedí, tak v terénu,
všech dostupných pomĤcek
V oblasti postojové:
pĜijímal osobní zodpovČdnost za provedení první pomoci,
byl si vČdom významu soustavného vzdČlávání v oblasti první pomoci a akutní medicíny,
Ĝídil se etickými zásadami pĜi poskytování první pomoc,
byl ztotožnČn s vlastnostmi záchrance,
uvČdomoval si význam osobní ochrany, nutnost efektivního jednání a vzájemné pomoci
pĜi hrozbČ nebo vzniku mimoĜádných událostí
Pojetí výuky
PĜedmČt první pomoc je chápán jako teoreticko-praktický. Z vyuþovacích forem by mČlo
pĜevládat cviþení jednotlivých postupĤ doplnČné diskusemi a besedami s odborníky zamČĜené
na ochranu osob za mimoĜádných situací. Žádoucí je zaĜazování modelových situací i
konfrontace životních zkušeností žákĤ. PĜínosné budou také exkurze do stĜedisek
integrovaného záchranného systému.
PĜi výuce se doporuþuje využívat mezipĜedmČtových vztahĤ (v návaznosti na uþební plán
daného studijního oboru) na úrovni horizontální i vertikální; napĜíklad :
Ze somatologie – mohou þerpat poznatky o stavbČ a funkci jednotlivých tČlních soustav.
Z ošetĜovatelství – by si žáci mČli pĜinést poznatky o asepsi, antisepsi, dezinfekci, sterilizaci,
obvazové technice a sledování fyziologických funkcí (1. a 2. roþník).
V návaznosti na klinickou propedeutiku – je možné pak využívat vČdomostí o pĜíznacích
a základech vyšetĜování nemocných.
Další možností mezipĜedmČtových vztahĤ je vazba na pĜedmČt základy epidemiologie
a hygieny.
Poznatky a dovednosti z pĜedmČtu první pomoc lze následnČ využít a prohlubovat ve výuce
odborných pĜedmČtĤ.
PĜedmČt se doporuþuje zaĜadit do 2. roþníku, celkový rozsah výuky je 1 vyuþovací hodina
týdnČ (tj. 34 hodin celkem). PĜi výuce se tĜída se dČlí na skupiny, pĜedmČtu se vyuþuje ve
dvouhodinových celcích. Výuku lze také organizovat blokovČ nebo jako ucelený kurz. Poþty
hodin uvedené v rozpisu uþiva jsou orientaþní.
56
.
2 Rozpis uþiva a výsledkĤ vzdČlávání
Uþivo
1. Úvod do pĜedmČtu (1)
definice základních pojmĤ
integrovaný záchranný systém (IZS),
základní složky, jejich kompetence,
zpĤsoby aktivace IZS
vlastnosti záchrance
význam první pomoci
Výsledky vzdČlávání
Žák:
rozumí základním pojmĤm vztahujícím se
k první pomoci (dále PP) a správnČ je
používá;
dokáže urþit složky IZS, zpĤsoby aktivace
a komunikace v systému;
zná své postavení v záchranném ĜetČzci;
je schopen naþrtnout jednoduché schéma
hierarchie IZS;
zná linky tísĖového volání;
2. PĜíruþní lékárna (1)
základní vybavení a využití obsahu lékárny
v domácnosti
uložení a kontrola lékárny v domácnosti a
na pracovišti
autolékárna, lékárna pro ozdravné pobyty
dČtí
význam pĜíruþní lékárny
3. Jednotný postup pĜi poskytování PP
(2)
orientace na místČ nehody, posouzení
závažnosti situace, tĜídČní ranČných
zjišĢování základních informací, záznam,
pĜedání informací
jednotný postup poskytování PP
nácvik postupu vyšetĜování a pĜedávání
informací
osobní bezpeþnost záchrance
4. Polohování a transport zranČných (2)
pravidla a zpĤsoby vyprošĢování
postižených
základní polohy pĜi vyšetĜování a
ošetĜování zranČných, jejich indikace
zásady odsunu zranČných
odsunové prostĜedky, techniky odsunu a
pĜenášení postižených jednou nebo více
osobami
nácvik modelových situací
5. Neodkladná resuscitace (6)
- poruchy prĤchodnosti dýchacích cest (u
dČtí a dospČlých)
- zástava krevního obČhu (u dČtí a
dospČlých)
- etické aspekty neodkladné resuscitace
pomĤcky k osobní ochranČ a k rozšíĜené
57
popíše základní vybavení domácí lékárny a
zásady pro manipulaci s ní;
umí zjistit pĜedepsané vybavení
autolékárny a lékárny pro pobyty dČtí;
ví, kde se nachází školní lékárna a jak je
vybavena;
objasní jednotný postup poskytování PP a
uvede pravidla tĜídČní zranČných;
zná postup vyšetĜení zranČných a umí jej
aplikovat;
umí získat základní informace o vzniklé
situaci a charakteru zranČní a pĜedat je IZS;
vysvČtlí pravidla osobní bezpeþnosti
záchrance;
uvede pravidla pro vyprošĢování a
pĜenášení postižených;
umí uložit nemocného do správné polohy
pro vyšetĜení, ošetĜení a transport a volbu
polohy zdĤvodnit;
umí zvolit a správnČ použít vhodné
odsunové prostĜedky;
dodržuje zásady BOZP;
dokáže vymezit pojem neodkladná
resuscitace;
rozpozná zástavu krevního obČhu a
poruchy prĤchodnosti dýchacích cest;
umí zjistit pĜíþiny neprĤchodnosti
dýchacích cest, nedostateþného dýchání a
zástavy dechu;
.
neodkladné resuscitaci
nácvik provedení, modelové situace
6. BezvČdomí (1)
vyšetĜení stavu vČdomí, urþení poruchy
vČdomí ( kvantitativní, kvalitativní)
vyšetĜení postiženého v bezvČdomí
sledování stavu, záznam informací,
transport zranČných v bezvČdomí
PP pĜi kolapsu
nácvik ošetĜení, modelové situace
7. Šok, kĜeþové stavy (1)
druhy, pĜíþiny a pĜíznaky šoku a následné
zmČny v organismu
PP u šokových stavĤ, preventivní
protišoková opatĜení
kĜeþe a kĜeþové stavy
nácvik modelové situace
8. Krvácení (3)
druhy krvácení
jednotný postup pĜi poskytování PP u
zevního krvácení
rozpoznání a poskytnutí PP pĜi vnitĜním
krvácení a krvácení z tČlních otvorĤ
nácvik ošetĜení, modelové situace
9. Rány (2)
druhy ran a poranČní
zásady ošetĜování jednotlivých typĤ ran,
pomĤcky
nácvik ošetĜení, modelové situace
10. Poškození
teplem,
chladem
chemickými látkami (2)
a
58
rozpozná nutnost zavedení podpĤrného
a Ĝízeného dýchání a aplikuje vhodný
postup;
umí poskytovat nepĜímou srdeþní masáž a
zahájit kardiopulmonální resuscitaci;
používá vhodné pomĤcky a osobní
ochranné prostĜedky;
postupuje pĜi poskytování neodkladné
resuscitace s ohledem na vČk postiženého;
je si vČdom významu správné resuscitace a
nebezpeþí vyplývajícího z nesprávnČ
poskytnuté péþe;
zná pĜíþiny a pĜíznaky poruch vČdomí;
rozliší stupnČ poruchy vČdomí;
umí vyšetĜit postiženého v bezvČdomí;
umí poskytnout PP pĜi kolapsu;
uvČdomuje si závažnost stavu a význam
stálého dohledu u postižených
v bezvČdomí;
zná pĜíþiny a faktory ovlivĖující rozvoj
šoku rozpozná pĜíznaky šoku;
umí použít vhodná preventivní protišoková
opatĜení;
umí ošetĜit a sledovat postiženého v šoku;
uvČdomuje si nebezpeþí rozvoje šoku,
význam preventivních opatĜení;
dokáže zajistit bezpeþnost postiženého
v kĜeþovém stavu;
dokáže rozlišit a urþit typ krvácení;
aplikuje správnČ jednotný postup pĜi
stavČní jednotlivých druhĤ krvácení;
uvČdomuje si komplikace spojené
s krvácením;
uvČdomuje si nutnost použití prostĜedkĤ
osobní ochrany pĜi zástavČ krvácení
vzhledem k riziku pĜenosu infekþních
onemocnČní;
rozliší jednotlivé druhy ran a poranČní;
umí zvolit a správnČ aplikovat vhodný
postup ošetĜení podle druhĤ ran;
používá vhodné prostĜedky a obvazové
techniky;
uvČdomuje si význam dodržování zásad
asepse a antisepse, sterility, BOZP
diferencuje a rozpozná druh, stupeĖ, rozsah
a závažnost poranČní;
.
druhy poškození; stanovení druhu a
rozsahu poškození, PP
bezpeþnost a ochrana zdraví pĜi
poskytování PP pĜi úrazu elektrickým
proudem a chemickými látkami
nácvik ošetĜení a modelových situací
11. PoranČní hlavy a CNS (1)
mechanismy vzniku poranČní, rozdČlení,
klinické projevy, nejþastČjší komplikace
zásady poskytování PP
nácvik ošetĜení a modelových situací
12. PoranČní páteĜe a míchy (1)
mechanismus vzniku poranČní, pĜíznaky ,
nejþastČjší komplikace, zásady
poskytování PP u poranČní krþní, hrudní,
bederní páteĜe, otevĜených poranČní páteĜe
nácvik ošetĜení a modelových situací
13. PoranČní hrudníku (1)
pĜíþiny poranČní, závažnost a rozdČlení
poranČní, pĜíznaky poranČní hrudníku, PP
nácvik ošetĜení a modelových situací
14. PoranČní bĜicha a pánve (2)
rozdČlení poranČní, pĜíznaky a diferenciace
poranČní, poskytnutí PP
nácvik ošetĜení, modelových situací
15. PoranČní kostí a kloubĤ (3)
charakteristika, pĜíþiny, rozdČlení, obecný
postup pĜi poskytování PP
ošetĜení poranČného se zlomeninou
lopatky, klíþní kosti a pĜedloktí, drobných
59
zná postupy ošetĜování poranČní teplem
a chladem, pĜi úpalu a úžehu;
umí poskytnout PP pĜi popálení, poleptání,
poranČní elektrickým proudem, pĤsobení
chladu;
uvČdomuje si komplikace spojené
s tepelným a chladovým poškozením;
uvČdomuje si význam dodržování zásad
BOZP pĜi poskytování PP;
objasní nejþastČjší pĜíþiny, pĜíznaky a
komplikace spojené s poranČním hlavy a
CNS;
popíše postup pĜi ošetĜení tČchto poranČní;
umí poskytnout PP pĜi poranČní hlavy
a CNS;
uvČdomuje si význam ochrany hlavy
a CNS v rĤzných situacích a komplikace
spojené s poranČním;
objasní nejþastČjší pĜíþiny, pĜíznaky a
komplikace spojené s poranČním páteĜe a
míchy;
popíše jednotný postup pĜi poskytování PP
u tČchto poranČní a komplikace spojené
s nevhodným postupem pĜi ošetĜování;
umí poskytovat PP s využitím moderních
i improvizovaných pomĤcek;
uvČdomuje si význam prevence tČchto
úrazĤ;
objasní nejþastČjší pĜíþiny, druhy a
pĜíznaky poranČní hrudníku;
umí poskytnout PP dle jednotného
systému;
uvČdomuje si rizika spojené s nevhodným
postupem poskytnutí PP;
objasní pĜíþiny a pĜíznaky poranČní bĜicha
a pánve a možné komplikace;
umí poskytnout PP dle jednotného systému
pĜi otevĜených i uzavĜených poranČní
bĜicha a pánve;
uvČdomuje si rizika a komplikace spojené
s poranČním bĜicha a pánve
objasní pĜíznaky a komplikace poranČní
kostí a kloubĤ;
uvede alternativní prostĜedky, popíše a
správnČ aplikuje jednotný léþebný postup
dle druhu poranČní;
.
kostí ruky a zápČstí, vymknutí kloubĤ na
horní konþetinČ,
ošetĜení poranČného se zlomeninou
stehenní kosti, kosti bérce, hlezna a nohy,
vymknutí kloubĤ na dolní konþetinČ
nácvik ošetĜení a modelových situací
16. PĜekotný porod a akutní stavy v
gynekologii (1)
krvácení, kĜeþe, neoþekávaný þi pĜekotný
porod
zásady PP pĜi náhlých stavech u tČhotných
žen v mimoĜádných podmínkách
nácvik ošetĜení a modelových situací
17. Akutní otravy (1)
druhy nejþastČjších otrav
PP pĜi akutních otravách spojených
s bezvČdomím a pĜi zachování vČdomí
nácvik ošetĜení, modelových situací
18. První pomoc pĜi mimoĜádných
událostech (3)
vymezení pojmĤ
obecné zásady pro pĜípad ohrožení
varovné signály, pohotovostní zavazadlo
evakuace
nezbytné opatĜení pĜi havárii s únikem
chemických látek, radioaktivních látek, pĜi
živelních pohromách, zásahu biologickými
zbranČmi, váleþném stavu, smogové situaci
prostĜedky individuální ochrany osob pĜi
zasažení radioaktivními, chemickými a
biologickými látkami
problematika davové psychózy a
agresivního chování
nácvik použití ochranných pomĤcek,
modelových situací
60
umí využít dostupné prostĜedky
k ošetĜování;
uvČdomuje si rizika spojená s nevhodným
zpĤsobem ošetĜení;
objasní pĜíznaky a komplikace pĜi akutních
stavech v tČhotenství a v gynekologii;
popíše postup poskytování PP pĜi náhlých
stavech v gynekologii a porodnictví;
zná vhodné prostĜedky pro ošetĜení rodiþky
i
novorozence
v mimoĜádných
podmínkách;
rozliší podle pĜíznakĤ bČžné druhy otrav a
zvolí vhodný postup PP;
zná postup poskytování PP pĜi otravách
u postiženého v bezvČdomí a pĜi vČdomí;
umí vyvolat zvracení;
uvČdomuje si nebezpeþí návykových látek;
vysvČtlí obecné zásady pro pĜípad
ohrožení;
rozliší varovné signály;
objasní, jak se chovat pĜi vyhlášení
evakuace, prĤmyslové havárie, živelní
pohromy a smogové situace; popíše
vybavení pohotovostního zavazadla
umí
používat
standardizované
i
improvizované prostĜedky individuální
ochrany osob;
uvČdomuje si rizika spojená
s mimoĜádnými událostmi.
MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TċLOVÝCHOVY
Schválilo Ministerstvo školství, mládeže a tČlovýchovy po dohodČ s Ministerstvem
zdravotnictví dne 17.12.2003, þj. 33 318/2003-23, s platností od 1. záĜí 2004 poþínaje prvním
roþníkem
Uþební osnovy pĜedmČtu
PSYCHOLOGIE A KOMUNIKACE
Studijní obor
53-41-M/007 Zdravotnický asistent
1 Pojetí vyuþovacího pĜedmČtu
Obecný cíl pĜedmČtu
Psychologie je jedním ze základních odborných pĜedmČtĤ, který spolu s dalšími odbornými
pĜedmČty, zejména s pĜedmČty ošetĜovatelství a ošetĜování nemocných, významnČ rozvíjí
osobnost žáka, formuje jeho vztah k povolání a rozvíjí profesní kompetence, zejména vztah
k pacientĤm/klientĤm. Žáci jsou vedeni k osvojení vybraných vČdomostí a dovedností
z psychologie a jejich aplikaci pĜi Ĝešení konkrétních problémĤ a situací. Významnou
souþástí je také rozvoj komunikativních a sociálních kompetencí žákĤ.
VýchovnČ - vzdČlávací cíle
Výuka smČĜuje k tomu, aby žák:
chápal potĜeby a chování pacienta/klienta a vhodnČ s ním komunikoval,
uplatĖoval individuální pĜístup k pacientĤm/klientĤm, respektoval jejich osobnost, vČk,
sociokulturní a jiné zvláštnosti,
umČl navazovat kontakty s lidmi a Ĝešit vhodným zpĤsobem rĤzné komunikativní a
sociální situace,
využíval pĜi práci i v osobním životČ poznatky z psychologie obecné, osobnosti, vývojové,
sociální a zdravotnické,
umČl využívat techniky sebepoznání, sebevýchovy a uþení k rozvoji vlastní osobnosti,
získal vČdomosti a dovednosti z oblasti péþe o duševní zdraví a umČl je uplatĖovat jak pĜi
poskytování ošetĜovatelské péþe a vedení zdravých i nemocných k péþi o zdraví, tak pro
podporu vlastního zdraví,
byl pĜipraven pracovat v týmu a s mimoĜádnou zátČží,
umČl využívat získané vČdomosti a dovednosti pro plánování osobního i pracovního života,
a pĜi hledání zamČstnání.
PĜedmČt má významnou úlohu i v rozvoji klíþových kompetencí, a to pĜedevším kompetencí
komunikativních, personálních a sociálních (interpersonálních). ProstĜednictvím vhodných
vyuþovacích metod a forem práce pĜispívá také k osvojování dovednosti Ĝešit problémy,
racionálnČ se uþit, pracovat s odborným textem a jinými zdroji informací.
Pojetí výuky
PĜedmČt je chápán jako teoreticko-praktický. Cílem cviþení je nauþit žáky rozumČt sám sobČ i
druhým lidem, adekvátnČ komunikovat jak v bČžném životČ, tak s pacienty/klienty rĤzného
61
typu, se spolupracovníky, s lékaĜi a nadĜízenými a Ĝešit situace, s nimiž se bude setkávat
v osobním i v pracovní životČ. Žáci jsou vedeni také k dovednosti racionálnČ se uþit a Ĝešit
problémy, hodnotit své pĜedpoklady a výsledky, racionálnČ plánovat svĤj osobní rozvoj. Pro
prohloubení vČdomostí se využívají i rĤzné formy práce s odbornou literaturou, diskusní a
jiné aktivizaþní metody.
Žáci jsou hodnoceni nejen na základČ teoretických vČdomostí, ale také dovedností Ĝešit
zadané modelové a problémové situace, vyjadĜovat se k dané problematice a pracovat s
informacemi.
PĜedmČtu se vyuþuje v celkovém rozsahu 5 týdenních vyuþovacích hodin, tj. 166-170 hodin
celkem; doporuþuje se zaĜadit jej od 2. roþníku. Rozvržení pĜedmČtu do roþníkĤ a organizace
výuky (zvl. cviþení) je v kompetenci školy. Poþty hodin uvedené v rozpisu uþiva jsou
orientaþní. Tzv. volné hodiny využije uþitel dle uvážení k besedám, práci s literaturou,
odborným exkurzím, opakování, k posílení vybraných tematických celkĤ. Rozvržení
tematických celkĤ do roþníkĤ provede vyuþující nebo pĜedmČtová komise.
2
Rozpis uþiva a výsledkĤ vzdČlávání
Uþivo
1. Psychologie jako vČda (3)
pĜedmČt psychologie
odvČtví psychologie
vztah k jiným vČdním oborĤm
využití poznatkĤ z psychologie v praxi
fylogeneze lidské psychiky
2. ýlovČk jako osobnost (25)
charakteristika osobnosti, biologická a
sociokulturní determinance osobnosti
vývoj osobnosti v procesu socializace
struktura a rysy (vlastnosti) osobnosti
vlastnosti
osobnosti
–
klasifikace,
charakteristika
motivace, potĜeby a jejich þlenČní
zájmy, postoje, hodnoty, cíle
utváĜení osobnosti; motivace a uþení
typologie osobnosti
poznávání a posuzování osobnosti, chyby
v soudech; stereotypy a pĜedsudky
seberealizace osobnosti, motivace a životní
cíle
požadavky na osobnost zdravotnického
pracovníka
poruchy osobnosti a jejich prevence
Výsledky vzdČlávání
Žák:
charakterizuje psychologii jako vČdu a její
pĜínos pro jiné vČdní obory;
ukáže na pĜíkladech praktické využití
psychologie;
definuje základní disciplíny psychologie;
vysvČtlí vztah mezi nervovou soustavou a
psychikou;
na pĜíkladech charakterizuje faktory
ovlivĖující vývoj osobnosti;
zdĤvodní význam rodiny pro vývoj
osobnosti;
vysvČtlí a dokumentuje na pĜíkladech
pojmy vlohy, schopnosti a dovednosti,
nadání, talent, tvoĜivost, flexibilita;
vymezí pojem motivace a uvede klasifikaci
potĜeb;
na pĜíkladech rozpozná projevy lidí rĤzné
povahy;
na pĜíkladech objasní motivované chování;
uvede kladné a záporné volní vlastnosti
osobnosti;
vysvČtlí fáze socializaþního procesu;
na konkrétních situacích použije vhodnou
metodu poznávání osobnosti;
na konkrétních pĜíkladech ukáže chyby,
stereotypy a pĜedsudky v posuzování
osobnosti;
uvede pĜíklady poruch osobnosti a
možnosti prevence;
62
3. Psychické procesy, stavy a vlastnosti na pĜíkladech rozliší základní psychické
procesy, stavy a vlastnosti;
(20)
ukáže, jak se psychické procesy odrážejí
tĜídČní psychických jevĤ - procesĤ, stavĤ a
v tČlesných funkcích, v chování a jednání
vlastností
þlovČka;
poznávací procesy
na pĜíkladech vysvČtlí, jak probíhá proces
procesy emoþní a volní
poznávání;
pamČĢ a uþení; vybrané metody a techniky vysvČtlí význam pamČti a zapomínání;
uþení
rozliší a popíše jednotlivé druhy a typy
vybrané metody a techniky rozvoje
pamČti, vysvČtlí význam posilování pamČti
pozornosti a pamČti
u starších lidí;
myšlení a Ĝeþ
vysvČtlí podstatu a význam pĜedstavivosti
poruchy psychických procesĤ a stavĤ
a fantazie, myšlení a Ĝeþi, myšlenkového
metody sebepoznávání a sebehodnocení
Ĝešení problému;
psychických funkcí, využití sebepoznávání vysvČtlí
význam
sebepoznávání
a
pro
sebevýchovu, sebevzdČlávání a
sebehodnocení ve vztahu k aspiraþní
seberealizaci
úrovni;
objasní, na þem závisí efektivita uþení;
zhodnotí efektivitu svého uþení a své
pĜedpoklady pro práci zdravotnického
asistenta;
uvede, které psychické jevy jsou významné
pro práci zdravotnického pracovníka a
proþ;
vysvČtlí možnosti prevence poruch
psychických procesĤ a stavĤ;
vyhledá cviþení na rozvoj a posilování
vybraných psychických procesĤ a stavĤ
vhodná pro dČti a seniory;
vymezí základní vývojové etapy a
4. Vývoj psychiky jedince (15)
mezníky;
charakteristika ontogenetického vývoje
charakterizuje
a
porovná
tČlesný,
psychiky, faktory vývoje, vývojová kĜivka,
psychický a sociální vývoj v jednotlivých
periodizace vývoje psychiky
etapách života;
charakteristika vývojových stádií
vysvČtlí, jak se specifika jednotlivých
vývoj a uspokojování potĜeb v jednotlivých
vývojových etap promítají do práce
vývojových stádiích
zdravotnického pracovníka;
charakterizuje
základní nároþné životní
5. Vliv civilizace na psychiku þlovČka (10)
situace (stres, frustrace, deprivace,
nároþné životní situace a jejich vliv na
vyhoĜení), jejich pĜíþiny a možné
þlovČka
dĤsledky;
stres, frustrace, deprivace, strach, agrese
popíše s využitím pĜíkladĤ a zhodnotí
týrání a zneužívání, domácí násilí
rĤzné zpĤsoby Ĝešení nároþných životních
problematika závislostí
situací;
péþe o duševní zdraví
uvede nČkteré identifikaþní znaky týrání a
syndrom vyhoĜení a jeho prevence
objasní chování jednotlivých aktérĤ;
odolnost k zátČži; techniky vyrovnávání se uvede možnosti obrany pĜed násilím a
s nároþnými životními situacemi
vysvČtlí, jak postupovat v pĜípadČ zjištČné
(þi podezĜení) skuteþnosti;
63
6. Základy sociální psychologie (20)
sociální podstata osobnosti
sociální uþení a zrání
sociální skupiny, vliv na vývoj osobnosti
sociální vnímání, jeho vývoj
sociální interakce – vytváĜení sociálních
vztahĤ a jejich charakter
sociální adaptace, poruchy adaptace
konflikty, diskriminace, šikana, minorita majorita
profesionální sociální skupiny – pozice,
status, role, vedení; profesní skupiny ve
zdravotnictví; zásady týmové práce
poruchy socializace
7. UmČní komunikace a jednání s lidmi
(40)
verbální a neverbální komunikace, kulturní
chování, asertivita, agresivita
navazování
kontaktu
–
verbálnČ,
neverbálnČ, vzhledem k vČkovým a
individuálním zvláštnostem osobnosti
vytváĜení partnerské a skupinové citlivosti
kultura Ĝeþi
umČní naslouchat druhému
rozhovor: navázání kontaktu, vedení
rozhovoru, zaujímání a projevování
postojĤ
diskuse; argumentace
poruchy v komunikaci
Ĝešení modelových situací z bČžného
života, z práce s klienty/pacienty rĤzného
vysvČtlí, jak drogová a jiná závislost
ovlivĖuje psychiku a chování jedince;
charakterizuje pĜedpoklady zdravého
duševního života;
vyhledá a zpracuje informace týkající se
vybrané problematiky;
vysvČtlí pojem socializace;
na pĜíkladech ukáže, jak se sociální uþení a
zralost projevují v životČ þlovČka;
vysvČtlí rozdíl mezi sociální a biologickou
zralostí;
definuje pojem sociální vnímání a
charakterizuje jeho vývoj;
charakterizuje na pĜíkladech jednotlivé
typy sociálních vztahĤ;
identifikuje vztahy mezi þleny modelové
skupiny, tĜídy, pracovní skupiny (týmu),
sportovního týmu atp.;
charakterizuje skupinu z hlediska jejich
znakĤ a vztahĤ mezi þleny;
vymezí a charakterizuje základní typy
sociálních skupin;
na pĜíkladu demonstruje, jak mohou
sociální skupiny ovlivĖovat chování
þlovČka;
objasní pojem sociální adaptace;
uvede pĜíklady poruch socializace;
pomocí pĜíkladĤ ukáže možnosti prevence
a obrany pĜed diskriminací a šikanou;
navrhne Ĝešení modelových konfliktních
situací, návrh zdĤvodní;
vysvČtlí pojem komunikace a rozdíl mezi
verbální a neverbální komunikací;
rozliší na pĜíkladech projevy asertivního a
neasertivního chování;
zhodnotí komunikaþní situaci z hlediska
zásad a prostĜedkĤ komunikace;
popíše zásady vedení rozhovoru;
vysvČtlí nebo ukáže na situaci, kterých
chyb se nejþastČji pĜi rozhovoru a jednání
s druhými lidmi dopouštíme;
vysvČtlí rozdíl mezi rozhovorem, besedou
a diskusí;
vysvČtlí zásady a pĜedpoklady úspČšné
diskuse;
najde argumenty k zadané otázce þi úkolu;
odhalí chyby a nedostatky v komunikaci a
navrhne jiné Ĝešení;
64
typu (z hlediska osobnosti, zdravotního Ĝeší vhodným zpĤsobem
stavu, sociokultuních a jiných specifik),
komunikativní situace;
v kontaktu
se
spolupracovníky
a
nadĜízenými
komunikace s nemocným dítČtem (s
ohledem na vývojovou psychologii), jeho
rodiþi, event. s jinými pĜíbuznými
Ĝešení situací souvisejících s hledáním
zamČstnání: odpovČć na inzerát, úþast
v konkurzu, jednání na úĜadu práce a
s potenciálním zamČstnavatelem, osobní
prezentace
8. Psychologie nemocných (20)
vliv nemoci nebo zdravotního postižení na
psychiku þlovČka
psychosomatické
a
somatopsychické
nemoci
pohled na nemoc
subjektivní prožívání nemoci, jeho
modifikace kulturou;
pomČr nemocného k nemoci
prožívání nemoci v þase
adaptace na nemoc a hospitalizaci; kulturní
specifika
psychoterapie v práci zdravotníka
produktivní a neproduktivní pĜístup
zdravotníka k nemocnému
formování vztahu nemocný – zdravotnický
pracovník
psychologie þekárny a ordinace
problematika iatrogenie
problematika domácí péþe
zvláštnosti pĜístupu k dospČlým, dČtem,
dospívajícím, cizincĤm a pĜíslušníkĤm
národnostních aj. menšin
psychologie jedince se zdravotním
postižením
psychologie bolesti, strachu, úzkosti,
umírání a smrti
profesní adaptace, deformace
9. Volné hodiny (8)
modelové
vysvČtlí, které faktory ovlivĖují psychiku
nemocného;
ukáže, jak se nemoc nebo zdravotní
postižení mohou projevit v chování a
jednání þlovČka (dítČte, dospČlého, starého
þlovČka, pĜíbuzných pacienta);
na pĜíkladech rozezná rĤzné postoje
pacienta k nemoci;
vysvČtlí pojmy hospitalismus a iatrogenie;
objasní
dĤsledky
hospitalismus
a
iatrogenie;
charakterizuje
pocity
a
problémy
pacienta/klienta v odlišném jazykovém
nebo kulturním prostĜedí;
vysvČtlí, kterým projevĤm v chování
pacienta/klienta je tĜeba vČnovat pozornost
a proþ;
na pĜíkladech rozliší a zhodnotí rĤzné
pĜístupy
a postoje zdravotnického
pracovníka k pacientĤm/klientĤm;
vyhledá a zpracuje informace týkající se
tematiky;
vysvČtlí pojmy empatie, altruismus,
nasazení a uvede pĜíklady;
zhodnotí konkrétní situaci z hlediska
profesionálního chování zdravotnického
pracovníka;
65
MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TċLOVÝCHOVY
Schválilo Ministerstvo školství, mládeže a tČlovýchovy po dohodČ s Ministerstvem
zdravotnictví dne 17.12.2003, þj. 33 318/2003-23, s platností od 1. záĜí 2004
Uþební osnova pĜedmČtu
KLINICKÁ PROPEDEUTIKA
Studijní obor
53-41-M/007 Zdravotnický asistent
1 Pojetí vyuþovacího pĜedmČtu
Obecným cílem pĜedmČtu je seznámit žáky s postupy používanými pĜi vyšetĜení pacienta
lékaĜem, tedy s lékaĜskou anamnézou, fyzikálním vyšetĜením a vyšetĜovacími metodami.
SouþasnČ tak vést žáky k porozumČní základní lékaĜské terminologii, orientaci v chorobopisu
pacienta a rozpoznání základních chorobných pĜíznakĤ. Nedílnou souþástí pĜedmČtu je znalost
základních farmakologických pĜípravkĤ, jejich forem, aplikace, nežádoucích úþinkĤ a
kontraindikace vybraných lékových skupin.
PĜedmČt klinická propedeutika tvoĜí teoretický základ pro dovednosti, které má žák aplikovat
prakticky v ošetĜovatelství.
VýchovnČ-vzdČlávací cíle:
VzdČlávání smČĜuje k tomu, aby žák:
znal subjektivní a objektivní pĜíznaky onemocnČní,
rozpoznal na základČ pĜíznakĤ zmČnu stavu nemocného,
znal postup pĜi fyzikálním vyšetĜení pacienta a umČl pĜi nČm spolupracovat s lékaĜem,
dovedl mČĜit vitální funkce a znal jejich normální hodnoty,
byl seznámen s principem pĜístrojových vyšetĜovacích metod,
byl orientaþnČ seznámen s pĜípravou pacienta pĜed vyšetĜením a péþí po vyšetĜení
u základních pĜístrojových vyšetĜovacích metod,
umČl zaĜadit léky podle úþinku do skupin,
znal život ohrožující nežádoucí úþinky lékĤ,
uvČdomoval si nezbytnost stálého doplĖování nových informací a poznatkĤ, zejména
z oblasti farmakologie,
využíval znalostí z jiných teoretických oborĤ i z praxe,
zamýšlel se nad rolí sestry a asistenta u lĤžka pacienta,
získal pozitivní vztah ke svému budoucímu povolání a uvČdomoval si jeho dĤležitost i
výjimeþnost.
Z hlediska klíþových kompetencí se klade dĤraz zejména na kompetenci Ĝešit problémy a
problémové situace (napĜ. formou cviþení a úkolĤ zamČĜených na rozpoznávání základních
pĜíznakĤ onemocnČní, provádČním fyzikálního vyšetĜení plic a srdce atp.), pracovat
s odbornou literaturou, vyhledávat a zpracovávat informace, diskutovat o odborných
problémech.
66
Pojetí výuky
V pĜedmČtu se využívají znalosti ze somatologie a soubČžnČ z patologie, ošetĜovatelství a
psychologie a z pĜírodovČdných pĜedmČtĤ. V rámci teoretických hodin je vhodné:
procviþovat základní orientaci na lidském tČle a projekci orgánĤ na hrudní a bĜišní stČnu,
využívat životních zkušeností žákĤ (únava, spánek, bolest atd.) formou diskuse nebo
metodou Ĝízeného vyuþování,
pĜi procviþování lékových skupin, napĜ. skupinové vyuþování mezi žáky navzájem nebo
formu rĤzných soutČží,
pĜi výuce vyšetĜovacích metod je možné využít samostatné práce žákĤ s dostupnými
informaþními zdroji (odborná literatura, internet) formou výpiskĤ, anotací, referátĤ apod.
PĜi výuce pĜedmČtu je nezbytné spolupracovat s vyuþujícími ostatních odborných pĜedmČtĤ,
zejména ošetĜovatelství, ve kterém žák bude poznatky získané v pĜedmČtu klinická
propedeutika prakticky aplikovat, a pĜedmČtĤ pĜírodovČdných.
Uþební osnova je zpracována rámcovČ, její rozpracování provede vyuþující a návrh schválí
Ĝeditel školy. PĜedmČtu se vyuþuje v rozsahu 1 vyuþovací hodiny týdnČ, tj. 34 hodiny
celkem; poþty hodin uvedené v rozpisu uþiva jsou orientaþní.
2 Rozpis uþiva a výsledkĤ vzdČlávání
Uþivo
1. Obecná symptomatologie (15)
- anamnéza: osobní, rodinná, sociální,
pracovní
- subjektivní a objektivní pĜíznaky
- sledování a mČĜení fyziologických funkcí:
tČlesná teplota, tep, dýchání, krevní tlak
- fyzikální vyšetĜení: pohled, poklep,
poslech, pohmat, per rectum
Výsledky vzdČlávání
Žák:
- vysvČtlí rozdíl mezi lékaĜskou a
ošetĜovatelskou anamnézou;
- pojmenuje subjektivní a objektivní
pĜíznaky onemocnČní;
- rozpozná život ohrožující pĜíznaky a stavy;
- umí mČĜit fyziologické funkce a zná jejich
normální a patologické hodnoty;
- orientuje se na lidském tČle, zná projekci
orgánĤ na hrudní a bĜišní stČnu;
- objasní postup pĜi fyzikálním vyšetĜení;
- rozumí odborné lékaĜské terminologii
užívané pĜi fyzikálním vyšetĜení;
2.
-
-
VyšetĜovací metody (8)
laboratorní
pĜístrojové - pĜehled
RTG, CT, MR, izotopy, USG
endoskopie, EKG, EEG
funkþní
-
-
3. Farmakologie (11)
- obecná farmakologie: formy lékĤ a
zpĤsoby jejich aplikace, nežádoucí
úþinky a kontraindikace u vybraných
lékových skupin
-
67
dokáže rozdČlit vyšetĜovací metody na
invazivní a neinvazivní;
vysvČtlí podstatu vyšetĜovací metody;
u vybraných vyšetĜovacích metod popíše
pĜípravu pacienta pĜed
vyšetĜením a péþi po vyšetĜení;
uvede základní lékové formy skupiny
lékĤ;
popíše správné formy a postupy aplikace
lékĤ;
uvede život ohrožující nežádoucí úþinky a
-
speciální farmakologie:
analgetika, hypnotika, sedativa,
protisrážlivé léky,
antihypertenziva,
kardiotonika, kortikoidy, ATB,
antiastmatika, antitusika,
léky ovlivĖující vegetativní nervový
systém
-
-
68
reakce na vybrané léky;
zaĜadí lék do lékové skupiny podle
komerþního názvu (u vybraných lékĤ i
podle generaþního názvu léku;
u vybraných lékových skupin pojmenuje
kontraindikace podání léku;
je si vČdom odpovČdnosti pĜi podávání
lékĤ pacientovi;
uvede u vybraných lékĤ pĜíklady jejich
alternativ.
MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TċLOVÝCHOVY
Schválilo Ministerstvo školství, mládeže a tČlovýchovy po dohodČ s Ministerstvem
zdravotnictví dne 17.12.2003, þj. 33 318/2003-23, s platností od 1. záĜí 2004
Uþební osnova pĜedmČtu
SOMATOLOGIE
Studijní obor
53-41-M/007 Zdravotnický asistent
1 Pojetí vyuþovacího pĜedmČtu
Obecný cíl pĜedmČtu
PĜedmČt somatologie se zabývá stavbou a funkcí lidského organizmu za fyziologických
podmínek Poskytuje žákĤm základní vČdomosti z klinicky aplikované anatomie a fyziologie,
histologie a biochemie. Uþí základy medicínského jazyka a nomenklatury, prohlubuje znalosti
žákĤ z biologie þlovČka a z dalších pĜírodovČdných pĜedmČtĤ.
VýchovnČ-vzdČlávací cíle
Výuka smČĜuje k tomu, aby žák:
- umČl popsat stavbu lidského tČla,
- prezentovat topografickou anatomii jednotlivých orgánĤ lidského tČla,
- rozumČl významu a fyziologické funkci jednotlivých soustav a orgánĤ lidského tČla,
- osvojil si odborné názvosloví,
- chápal význam pĜedmČtu pro studium ošetĜovatelství a byl pĜipraven osvojené poznatky
podle potĜeby aplikovat.
Z hlediska klíþových kompetencí rozvíjí výuka pĜedmČtu somatologie pĜedevším
komunikativní kompetence žákĤ ( dovednost samostatnČ, souvisle, logicky a odbornČ správnČ
se vyjadĜovat, schematicky zobrazovat, vyvozovat souvislosti, používat odborné názvosloví
atd.), dovednost Ĝešit problémy, aplikovat matematické dovednosti, pracovat s odbornou
literaturou.
Pojetí výuky
Výuka se opírá o znalosti a dovednosti žákĤ z pĜírodovČdných pĜedmČtĤ, zejména z biologie
þlovČka a z chemie. Vedle výkladových metod se využívají i formy samostatné nebo
skupinové práce žákĤ, práce s odbornou literaturou, statistickými údaji a s rĤznými uþebními
pomĤckami nebo multimediálními programy. PĜi hodnocení se pĜihlíží ke zvládnutí
odborného názvosloví a klíþových kompetencí.
PĜedmČt se vyuþuje v rozsahu 4 hodiny týdnČ, tj. celkem 136 hodin. Poþty hodin uvedené
u jednotlivých tematických celkĤ jsou orientaþní.
69
2
Rozpis uþiva a výsledkĤ vzdČlávání
Uþivo
Výsledky vzdČlávání
1. Úvod do studia (2)
Žák:
charakterizuje somatologii jako vČdu a
její vztah k dalším vČdním oborĤm;
vysvČtlí pĜínos pĜedmČtu pro studium;
popíše a schematicky nakreslí základní
stavební a funkþní jednotku tČla;
definuje pojmy buĖka, tkáĖ, orgán;
charakterizuje z anatomickofyziologického hlediska jednotlivé druhy
tkání;
vysvČtlí základní vztah mezi zevním a
vnitĜním prostĜedí;
objasní chování buĖky v jednotlivých
druzích roztokĤ;
vysvČtlí nutnost minimalizace
negativních faktorĤ zevního prostĜedí
vzhledem k vývoji organizmu;
prakticky prezentuje jednotlivé roviny a
smČry lidského tČla na modelu kosterní
soustavy;
používá správné názvosloví;
popíše obecnou stavbu kosti a spojení
kostí;
popíše na modelu kosterní soustavy
skelet jako celek;
popíše na modelech jednotlivé kosti;
charakterizuje význam prvkĤ a
faktorĤ ovlivĖujících rĤst kostí;
popíše obecnou stavbu svalu a objasní
funkce jednotlivých svalĤ, význam jejich
individuální stimulace a svalové
kontrakce;
prakticky konkretizuje jednotlivé svalové
skupiny a svaly na modelu;
schematicky znázorní nČkteré souþásti
pohybové soustavy vþetnČ synapse;
objasní funkci a složení krve vþetnČ
faktorĤ ovlivĖujících složení;
objasní urþování krevních skupin,
vysvČtlí rozdíl mezi krevními skupinami,
definuje Rh faktor;
2. Funkþní morfologie tkání (8)
(v návaznosti na biologii)
buĖka, tkáĖ, orgán, orgánový systém,
organizmus
tkánČ - charakteristika, dČlení
tkánČ výstelkové, pojivové, tkáĖ svalová,
nervová
3. Základní orientace na lidském tČle (2)
roviny a smČry lidského tČla
anatomická nomenklatura
4.
Pohybový systém (16)
kostra lidského tČla
spojení kostí
svalová soustava
5.
Krev (8)
funkce krve
krevní plazma
krevní elementy
imunita
70
6.
definuje imunitu, její rozdČlení a význam;
objasní význam thymu a RHS;
objasní a schematicky znázorní základní
principy srážení krve, zástavy krvácení
a hemolýzy;
popíše stavbu stČny tepny, žíly a
vláseþnice;
popíše a schematicky znázorní princip
cirkulace – velký a malý obČh, obČh krve
plodem, mikrocirkulace orgánová;
schematicky znázorní a objasní
topografickou anatomii srdce, stavbu
srdeþní stČny, chlopĖového aparátu;
objasní prĤtok krve srdcem; definuje
systolický objem a vypoþítá minutový
objem;
definuje fáze srdeþního cyklu;
popíše cévní zásobení srdeþního svalu;
objasní Ĝízení srdeþní þinnosti;
vysvČtlí inervaci srdce, základní principy
EKG, srdeþní ozvy;
definuje krevní tlak a portální obČh;
popíše skladbu mízního systému, vznik,
složení a cirkulaci lymfy;
objasní a znázorní anatomickotopografickou charakteristiku sleziny;
vysvČtlí vztah fyzické zátČže, akce
srdeþní a minutového objemu;
popíše stavbu a funkci jednotlivých
oddílĤ vþetnČ plic a jejich
projekci /horní a dolní dýchací cesty/;
objasní vitální kapacitu plic a faktory,
které ji ovlivĖují;
vysvČtlí princip Ĝízení dýchání;
znázorní pomocí vzorce vazbu
hemoglobinu, O2 a jiných látek;
vysvČtlí rizika dechové pasivity;
Krevní obČh (14)
stavba a funkce cév
srdce
tepny velkého obČhu
žíly velkého obČhu
specializované oblasti krevního ĜeþištČ
dynamika krevního obČhu
mízní systém
slezina
7. Dýchací systém (7)
stavba a funkce jednotlivých oddílĤ
dýchacích cest
pĜenos dýchacích plynĤ krví
mechanika dýchání, Ĝízení dýchání
plicní objemy
8. Trávicí systém (16)
dutina ústní, slinné žlázy, mléþný a trvalý
chrup
jednotlivé úseky trávicího systému
játra, žluþové cesty, žluþ
slinivka bĜišní
topografie orgánĤ dutiny bĜišní
metabolismus základních živin
prezentuje na modelu topografii orgánĤ
trávicí soustavy (hltan, jícen, žaludek,
tenké a tlusté stĜevo);
popíše obecný princip stavby a funkci
jednotlivých oddílĤ;
schematicky znázorní jednotlivé úseky
trávicího systému;
objasní význam enzymĤ;
definuje základní pojmy metabolismu
živin;
71
9.
prezentuje topografii orgánĤ na modelu a
schematicky je zobrazí;
popíše a schematicky znázorní ledvinu a
vývodné moþové cesty;
definuje základní stavební a funkþní jednotku ledvin;
vysvČtlí funkci a princip tvorby moþi;
vysvČtlí mechanismus Ĝízení funkce
ledvin;
objasní významu správného pitného
režimu ve vztahu k adekvátní diuréze;
Moþový systém a vyluþování (6)
ledviny
vývodné moþové cesty
diuréza a její Ĝízení
složení moþi
10. Pohlavní systém (10)
pohlavní systém muže
pohlavní systém ženy
menstruaþní a ovulaþní cyklus
11. Kožní systém (3)
stavba a funkce kĤže
pĜídatné orgány kožní
mléþná žláza, laktace
12. ěízení þinnosti organismu. Látkové
Ĝízení (12)
regulace humorální a nervová
hypotalamo-hypofyzární systém
pĜehled žláz s vnitĜní sekrecí
13. Nervové Ĝízení organismu (22)
centrální nervový systém – stavba
jednotlivých oddílĤ
periferní nervový systém
vegetativní nervový systém
72
schematicky znázorní, anatomicky popíše
a prezentuje topografii jednotlivých
orgánĤ;
charakterizuje jejich fyziologii a význam;
vysvČtlí funkci a princip menstruaþního a
ovulaþního cyklu;
objasní pohlavního vývoj ženy a muže,
vysvČtlí rozdíl mezi biologickou,
psychickou a sociální zralostí þlovČka;
popíše princip oplození, prĤbČh
tČhotenství a porodu;
popíše stavbu a funkci kĤže a pĜídatných
orgánĤ kožních;
ukáže a znázorní predilekþní místa pro
vznik dekubitĤ;
popíše mléþnou žlázu a objasní princip
laktace;
zdĤvodní znalost fyziologické struktury
mléþné žlázy vzhledem
k samovyšetĜování prsu;
popíše jednotlivé principy Ĝízení
organizmu;
objasní princip transportu hormonĤ;
popíše hypotalamo-hypofyzární systém
Ĝízení organizmu;
popíše anatomicky a topograficky žlázy
s vnitĜní sekrecí;
objasní jejich funkci;
zdĤvodní projev deficitu nebo nadbytku
hormonu u jednotlivých žláz s vnitĜní
sekrecí;
definuje a popíše základní stavební a
funkþní jednotku nervového systému;
vysvČtlí podstatu vzruchu,synapse,
podmínČného a nepodmínČného reflexu;
schematicky znázorní a popíše stavbu a
funkci jednotlivých oddílĤ CNS;
obaly CNS
vyšší nervová þinnost
spánek
vyjmenuje bazální ganglia a objasní
jejich význam;
vyjmenuje míšní a hlavové nervy a
objasní jejich funkci;
objasní vztah: Ĝízení tČlesné teploty –
termoregulace – mechanismy regulace
tČlesné teploty;
popíše komorový systém;
objasní pojem hematoencefalická bariéra;
charakterizuje složení, tvorbu a význam
cerebrospinální tekutiny;
definuje pojem vyšší nervová þinnost a
její složky;
objasní význam spánku a popíše jeho
jednotlivé fáze;
14. Smyslové orgány (6)
prezentuje topografii orgánĤ (oko,ucho);
popíše a schematicky znázorní složení
jednotlivých orgánĤ;
objasní princip lomivosti svČtla a šíĜení
zvuku.
15. Opakování uþiva (4)
73
MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TċLOVÝCHOVY
Schválilo Ministerstvo školství, mládeže a tČlovýchovy po dohodČ s Ministerstvem
zdravotnictví dne 17.12.2003, þj. 33 318/2003-23, s platností od 1. záĜí 2004
Uþební osnova pĜedmČtu
ZÁKLADY EPIDEMIOLOGIE A HYGIENY
Studijní obor
53-41-M/007 Zdravotnický asistent
1
Pojetí vyuþovacího pĜedmČtu
Obecným cílem pĜedmČtu je zprostĜedkovat žákĤm vybrané poznatky z mikrobiologie,
epidemiologie a hygieny potĜebné pro to, aby lépe pochopili pĜíþiny onemocnČní, vliv
mikroorganismĤ na zdraví a vztah makroorganismu a životního prostĜedí. Dalším cílem je
pĜipravit žáky na práci v prostĜedí se zvýšenými nároky na dodržování hygienických pĜedpisĤ
a prevenci infekþních onemocnČní. PĜedmČt má i významnou výchovnou funkci z hlediska
prevence nemoci a propedeutickou funkci pro výuku ošetĜovatelské péþe.
Obsah pĜedmČtu tvoĜí vybrané základní poznatky z mikrobiologie, ze všeobecné a speciální
epidemiologie, ze všeobecné a komunální hygieny a hygieny práce ve zdravotnických
zaĜízeních. Pozornost se vČnuje také celkové situaci rozšíĜení infekþních chorob v ýR ve
srovnání s jinými zemČmi a etnicky specifickým nákazám a infekþním onemocnČním menšin,
jejichž pĜíslušníci žijí trvale nebo pĜechodnČ na našem území.
VýchovnČ- vzdČlávací cíle
Výuka smČĜuje k tomu, aby žák :
- znal pĜíþiny a zpĤsob pĜenosu infekþních onemocnČní i možnosti jejich prevence,
zejména primární,
- mČl pĜehled o výskytu závažných infekþních onemocnČní v ýR ve srovnání s jinými
zemČmi,
- chápal souvislosti mezi kvalitou životního prostĜedí a zdravotním stavem obyvatelstva,
- mČl pĜehled o základních požadavcích na kvalitu jednotlivých složek životního prostĜedí,
- znal a dodržoval zásady hygieny a epidemiologie pĜi práci ve zdravotnických zaĜízeních,
- sledoval informace týkající se studované problematiky.
Z hlediska klíþových kompetencí pĜedmČt umožĖuje rozvíjet pĜedevším práci s informacemi,
komunikativní dovednosti - souvisle se vyjadĜovat, vysvČtlovat, zdĤvodĖovat a argumentovat,
Ĝešit problémy (napĜ. z oblasti hygieny životního nebo pracovního prostĜedí).
Pojetí výuky
PĜedmČt základy epidemiologie a hygieny je chápan jako pĜedmČt teoretický (vČdomostní),
avšak prostĜednictvím konkrétních pĜíkladĤ, faktografických údajĤ, zamČĜením žákĤ na práci
s odbornými informacemi (vþetnČ informací z médií a internetu), osobních zkušeností žákĤ i
jejich znalostí z jiných pĜedmČtĤ, lze podpoĜit praktický význam a pĜínos prezentovaných
poznatkĤ. Z vyuþovacích forem je žádoucí uplatĖovat kromČ výkladu vhodné aktivizaþní
metody, napĜ. práci s odbornou literaturou, zdravotnickou statistikou, uþebními pomĤckami a
multimediálními programy aj.
74
Doporuþuje se využívat mezipĜedmČtových vztahĤ, pĜedevším znalostí z biologie a chemie.
PĜi hodnocení se pĜihlíží k aktivitČ žákĤ pĜi vyuþování, dovednosti pracovat s informacemi a
odborným textem, vyjadĜovat se k dané problematice.
Uþební osnova je zpracována rámcovČ, poþty hodin u jednotlivých tematických celkĤ jsou
pouze orientaþní. Rozpracování uþební osnovy provede vyuþující nebo pĜedmČtová komise,
návrh schvaluje Ĝeditel školy. PĜedmČtu se vyuþuje v celkovém rozsahu 34 hodiny, tj. 1
hodina týdnČ; doporuþuje se zaĜadit jej do druhého roþníku.
2 Rozpis uþiva a výsledkĤ vzdČlávání
Uþivo
1. Úvod do studia (1)
vymezení obsahu a funkce pĜedmČtu
vysvČtlení základních pojmĤ
2. Mikrobiologie (4)
morfologie a fyziologie mikrobĤ
mikrobiální osídlení þlovČka
patogenita mikrobĤ
možnosti diagnostiky nakažlivých chorob
úþinek ATB a chemoterapeutik (CHT);
rezistence mikroorganizmĤ
3. Imunologie (6)
pojem infekce, imunita
podstata imunitních mechanizmĤ
specifická a nespecifická imunita
imunologické vyšetĜovací metody
patologie imunity, imunomodulace
souþasný rozvoj oboru, jeho pĜínos pro
jiné lékaĜské obory a pro zdravotnickou
praxi
4. Epidemiologie (14)
Výsledky vzdČlávání
Žák:
vysvČtlí význam pojmĤ mikrobiologie,
imunologie, epidemiologie, hygiena,
vztahy mezi tČmito obory a jejich pĜínos
pro zdravotní péþi;
klasifikuje a charakterizuje
mikroorganizmy, uvede organizmy
nejþastČji zpĤsobující onemocnČní;
vysvČtlí
propojení
mikroorganizmĤ
s živoþichy a rostlinami;
uvede pĜíklady vyšetĜovacích
nakažlivých chorob;
dokáže vysvČtlit úþinek ATB a CHT;
vysvČtlí pĜíþiny a dĤsledky rezistence
mikroorganizmĤ;
rozumí základní odborné terminologii a
správnČ ji používá;
definuje pojem imunita a popíše
fungování imunitních mechanismĤ;
objasní rozdíl mezi
nespecifickou imunitou;
vysvČtlí význam a fungování obranných
mechanizmĤ v organizmu;
uvede pĜíklady reakce organizmu na
cizorodou látku;
charakterizuje pĜínos imunologie jako
vČdní disciplíny pro péþi o zdraví dČtí i
dospČlých;
vysvČtlí rozdíl mezi infekþní a neinfekþní
75
metod
specifickou
a
infekþní proces a onemocnČní
nemocí;
prevence
infekþního
protiepidemická opatĜení
oþkování, oþkovací látky a techniky
pĜehled infekþních chorob podle pĤvodu
nákazy a cesty pĜenosu
vybrané etnicky specifické nákazy a
infekþní onemocnČní
epidemiologická situace
srovnání s jinými zemČmi
nozokomiální nákazy
bojové biologické prostĜedky
onemocnČní,
v ýR
ve
popíše vznik nákazy, formy výskytu nákaz
a proces pĜenosu;
popíše zásady a základní prostĜedky
prevence infekþních onemocnČní a
epidemií;
objasní podstatu oþkování, vysvČtlí, co je
oþkovací kalendáĜ;
rozdČlí infekþní onemocnČní podle
pĤvodu nákazy a zpĤsobu pĜenosu a
charakterizuje je z hlediska jejich projevĤ,
dĤsledkĤ a rozšíĜení;
charakterizuje epidemiologickou situaci
v ýR,
uvede
pĜíklady
infekþních
onemocnČní souvisejících se sociálním
prostĜedím, s migrací nebo s cestovním
ruchem;
5. Základy hygieny (9)
charakteristika oboru, úloha hygieny
v primární prevenci
vysvČtlí, v þem spoþívá nebezpeþí
bojových biologických prostĜedkĤ a uvede
jejich pĜíklady;
vyjadĜuje se vČcnČ i terminologicky
správnČ, umí pracovat s informacemi;
charakterizuje
orgánĤ;
objasní pojmy všeobecná a komunální
hygiena;
þinnost
hygienických
orgány hygienické služby a jejich úkoly
pĜedmČt a úkoly komunální hygieny, vliv
kvality složek životního prostĜedí na
þlovČka, zpĤsoby a prostĜedky jejího
Ĝízení
pomocí pĜíkladĤ vysvČtlí, jaké hygienické
požadavky se kladou na životní prostĜedí;
charakterizuje hlavní souþasné smČry ve
výživČ a stravování;
hygiena výživy: vliv výživy na zdraví a
prevenci onemocnČní, souþasné trendy ve
výživČ
a
stravování,
hygienické
požadavky na spoleþné stravování a
manipulaci s potravinami (se zvláštním
zamČĜením na zabezpeþení stravování na
ošetĜovací jednotce)
hygiena a bezpeþnost práce ve
zdravotnických
zaĜízeních:
zásady
hygieny
provozu
zdravotnických
zaĜízení,
prevence
nozokomiálních
nákaz, riziková pracovištČ, ochrana
pracovníkĤ proti
infekcím vþetnČ
zdravotních
rizik
souvisejících
s výkonem povolání – povinnosti
uvede zásady prevence nozokomiálních
nákaz;
uvede, jaké jsou hygienické požadavky na
pĜípravu a podávání jídel na ošetĜovací
jednotce;
vysvČtlí, jak je zabezpeþena péþe o zdraví
zamČstnancĤ ve zdravotnictví.
76
zamČstnavatele a zamČstnance, základní
pĜedpisy BOZP pro zdravotnické
pracovníky
77
MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TċLOVÝCHOVY
Schválilo Ministerstvo školství, mládeže a tČlovýchovy po dohodČ s Ministerstvem
zdravotnictví dne 17.12.2003, þj. 33 318/2003-23, s platností od 1. záĜí 2004
Uþební osnova pĜedmČtu
OŠETěOVATELSTVÍ
Studijní obor
53-41-M/007 Zdravotnický asistent
1 Pojetí vyuþovacího pĜedmČtu
Obecným cílem pĜedmČtu je vést žáky k získávání teoretických poznatkĤ a praktických
dovedností v péþi o zdraví, prevenci poškození zdraví a ošetĜování pacientĤ/klientĤ.
DĤraz se klade na vytváĜení sociálních dovedností a postojĤ žákĤ vyplývajících z holistického
pojetí osobnosti pacienta/klienta a z problematiky multikulturního pĜístupu ke klientovi. Žáci
jsou vzdČláváni v základech teorie ošetĜovatelského procesu, který je pĜedpokladem
poskytování individualizované ošetĜovatelské péþe.
VýchovnČ – vzdČlávací cíle
Výuka smČĜuje k tomu, aby žák:
- znal teorii ošetĜovatelství a ošetĜovatelského procesu,
- osvojil si vČdomosti a dovednosti z ošetĜovatelských postupĤ v péþi o pacienty/ klienty,
- znal organizaci práce ošetĜovatelského týmu a své postavení v nČm,
- byl schopen provádČt potĜebné ošetĜovatelské intervence,
- dodržoval zásady hygieny, antisepse a asepse,
- pracoval bezpeþnČ a osvojil si bezpeþné pracovní postupy,
- vhodnČ komunikoval s pacienty/klienty, respektoval jejich osobnostní a kulturní specifika,
- dodržoval práva pacientĤ, uplatĖoval holistický pĜístup k pacientĤm/klientĤm,
- pĜijímal osobní odpovČdnost pĜi poskytování ošetĜovatelské péþe, dbal na kvalitu své
práce,
- osvojil si zásady týmové práce,
- byl si vČdom multikulturní identity pacientĤ/klientĤ,
- uvČdomoval si potĜebu sociální interakce v týmové spolupráci.
Výuka pĜedmČtu se podílí pĜimČĜeným zpĤsobem na rozvoji všech klíþových kompetencí,
zvláštČ pak kompetence Ĝešit problémy, osvojit si metody týmové práce, pracovat
s informacemi a odborným textem a sociálnČ-komunikativní kompetence.
78
Pojetí výuky
Vyuþování má teoreticko-praktický charakter, výklad uþitele je propojován se cviþeními. Ve
vyuþování se tĜída dČlí na skupiny tak, aby bylo možné nacviþit jednotlivé dovednosti na
úroveĖ, která je žádoucí pro vstup do nemocniþního prostĜedí a kontakt s pacienty/klienty.
Vyuþující využívá adekvátní vyuþovací metody, vede žáky k aktivnímu Ĝešení modelových
situací, uþí je získávat informace o klientovi/pacientovi, komunikovat s ním a vést ho ke
spolupráci pĜi poskytování ošetĜovatelské péþe. PrĤbČžnČ se zaĜazuje vybrané uþivo
multikulturního ošetĜovatelství, zejména ve vztahu k národnostním menšinám v ýR.
Soustavná pozornost se vČnuje bezpeþnosti a ochranČ zdraví pĜi práci a osvojování
bezpeþných pracovních postupĤ. Na výuku ošetĜovatelství se navazuje v pĜedmČtech
ošetĜování nemocných a odborná praxe.
PĜedmČtu se vyuþuje v celkovém rozsahu 19 týdenních vyuþovacích hodin.
Rozvržení uþiva do roþníkĤ je v kompetenci školy.
2 Rozpis uþiva a výsledkĤ vzdČlávání
Uþivo
Výsledky vzdČlávání
Žák:
1. OšetĜovatelství (15)
úvod do studia pĜedmČtu
vysvČtlí pojem ošetĜovatelství;
charakteristika a základní rysy moderního definuje základní rysy moderního
ošetĜovatelství
ošetĜovatelství;
charakterizuje pomocí odborné literatury
nČkteré modely ošetĜovatelské péþe;
2. Vývoj ošetĜovatelství a vzdČlávání
zdravotnických pracovníkĤ;
charakterizuje vývoj ošetĜovatelství
zdravotnický asistent v ošetĜovatelském
a vzdČlávání zdravotnických pracovníkĤ,
procesu (16)
zná nČkteré významné osobnosti;
významné osobnosti ošetĜovatelství
definuje hlavní zásady kodexu
zdravotnických pracovníkĤ;
vývoj vzdČlávání zdravotnických
pracovníkĤ
uvede nČkteré požadavky kladené na
osobnost zdravotnického asistenta;
kodex zdravotnických pracovníkĤ
osobnost zdravotnického asistenta
3.
4.
Ochrana zdraví zdravotnického
asistenta (10)
význam ochrany zdraví a prevence
nemocí
životní a pracovní prostĜedí
péþe o hygienu a výživu
režim dne, pracovní zatížení, spánek,
odpoþinek a pohybová aktivita
uvede možná rizika nemoci z povolání;
uvede zásady a prostĜedky (aktivity)
prevence onemocnČní;
umí si sestavit a naplánovat režim dne
a aktivní odpoþinek;
OšetĜovací jednotka (6)
typy, stavební uspoĜádání, vybavení
inventáĜ, spotĜební materiál, prádlo
udržování þistoty a poĜádku na
ošetĜovací jednotce
porovná typy ošetĜovacích jednotek;
popíše ošetĜovací jednotku a její
vybavení;
vysvČtlí pojmy vybavení, inventáĜ
79
5.
Organizace práce zdravotnického
týmu, ošetĜovatelský proces (30)
organizace a Ĝízení ošetĜovatelské péþe,
týmová práce
pracovní náplĖ, þasové rozpisy služeb
organizaþní formy ošetĜovatelské péþe
léþebný Ĝád, práva pacientĤ/klientĤ
ošetĜovatelský proces – charakteristika,
fáze procesu, PES
potĜeby pacientĤ/klientĤ
formy a zpĤsoby získávání informací
o pacientovi
nácvik komunikativních dovedností
zamČĜených na získávání informací
o pacientovi
realizace ošetĜovatelských intervencí
6. Péþe o pomĤcky (20)
dezinfekce, druhy, zpĤsoby, druhy
dezinfekþních prostĜedkĤ, jejich
pĜíprava, zásady dezinfekce a þištČní
pomĤcek z rĤzných materiálĤ
sterilizace, druhy, zpĤsoby, sterilizaþní
pĜístroje, pĜíprava materiálu ke
sterilizaci, zacházení se sterilním
materiálem, pomĤcky k jednomu použití
7. LĤžko a jeho úprava (28)
typy lĤžek pro dČti a dospČlé
základní vybavení lĤžka, pomĤcky
doplĖující lĤžko
komunikativní dovednosti pĜi práci
s nemocným/ klientem
úprava lĤžka bez nemocného
a s nemocným
polohy nemocného v lĤžku
a spotĜební materiál;
specifikuje požadavky na hygienu
prostĜedí a zpĤsob jejich realizace;
zdĤvodní význam udržování þistoty
a poĜádku na ošetĜovací jednotce;
definuje jednotlivé organizaþní formy
ošetĜovatelské péþe a urþí jejich výhody
a nevýhody;
zná náplĖ práce v jednotlivých službách
a odborné kompetence þlenĤ
ošetĜovatelského týmu;
pojmenuje základní práva pacientĤ;
orientuje se v dokumentech standardĤ
ošetĜovatelské péþe;
definuje ošetĜovatelský proces;
objasní význam ošetĜovatelského
procesu v moderním ošetĜovatelství;
popíše fáze ošetĜovatelského procesu
a pĜiĜadí k nim ošetĜovatelské þinnosti;
vytvoĜí jednoduché schéma
ošetĜovatelského procesu;
zná postupy získávání informací
o pacientovi a jeho potĜebách;
je si vČdom rizik spojených
s nesprávným sbČrem informací;
Ĝeší situaci s cílem získat potĜebné
informace o pacientovi/klientovi;
umí urþit a stanovit hierarchii potĜeb
nemocných;
umí zaznamenat získaná data do
dokumentace;
definuje pojmy dezinfekce a sterilizace;
zná a dodržuje pracovní postupy
dezinfekce a sterilizace;
zachází správnČ se sterilním materiálem
a umí pĜipravit materiál ke sterilizaci;
uvede a vyplývající z nedodržování
hygienicko- epidemiologických zásad;
rozliší a popíše rĤzné typy lĤžek a jejich
vybavení;
zvolí a použije vhodné pomĤcky
doplĖující lĤžko;
je schopen pĜiĜadit jednotlivé polohy
nemocných v lĤžku k jednotlivým
onemocnČním a poškozením nemocného;
objasní postupy vedoucí ke zmČnČ
polohy nemocných v lĤžku;
80
zmČny poloh nemocného v lĤžku
upraví lĤžko s nemocným i bez
nemocného;
dokáže upravit polohu pacienta v lĤžku;
objasní význam vhodné úpravy lĤžka a
polohy v lĤžku pro prevenci
imobilizaþního poškození a uspokojení
potĜeby nemocného/ klienta;
pĜi práci vhodnČ komunikuje
s pacientem/klientem;
8. Pacient a nemocniþní prostĜedí (10)
pĜíjem, pĜeklad, propuštČní
(informativnČ)
zdravotnická dokumentace
adaptace nemocného na hospitalizaci,
zvláštnosti u dČtí a cizincĤ
9.
popíše pracovní postupy spojené
s pĜíjmem, pĜekladem a propuštČním
nemocného;
zaznamená získané informace do
zdravotnické dokumentace;
definuje pojmy sanitární filtr, adaptace,
maladaptace, nozokomiální nákazy;
vysvČtlí vliv hospitalizace na psychiku
pacientĤ (dČtí, dospČlých, cizincĤ);
uvede postupy vedoucí k adaptaci
nemocného na prostĜedí adekvátnČ typu
pacienta/klienta;
volí vhodný zpĤsob jednání s klientem za
úþelem jeho adaptace;
zdĤvodní význam adaptace;
Hygienická péþe o dČti a dospČlé (44)
význam hygienické péþe
osobní a ložní prádlo
ranní a veþerní toaleta, celková koupel
nČkterá specifika hygienické péþe daná
kulturními tradicemi
hygiena pĜi vyprazdĖování
mytí zneþištČného nemocného
péþe o kĤži, prevence opruzenin,
proleženin, pĜíþiny jejich vzniku,
projevy, ošetĜení
koupel kojence, vážení kojence
komunikativní dovednosti pĜi
poskytování hygienické péþe
vedení hygienických záznamĤ
vysvČtlí význam hygienické péþe;
správnČ provádí hygienickou péþi u
nemocných rĤzného stupnČ sebepéþe;
používá vhodné pomĤcky;
rozliší typy poškození kĤže a zvolí
vhodný zpĤsob ošetĜení;
vybere a správnČ použije pomĤcky
zabraĖující vzniku dekubitĤ a opruzenin;
je schopen zaznamenat a dokumentovat
poskytovanou péþi;
dodržuje hygienické zásady;
vhodnČ komunikuje s nemocným,
respektuje pĜirozený stud nemocného
a jeho sociokulturní specifika;
10. Výživa nemocných (10)
dietní systém, návyky správného
stolování, objednávání stravy
podávání jídla u dČtí a dospČlých dle
pohybového režimu a stupnČ sebepéþe
vybraná kulturní specifika ve stravování
pĜíprava kojenecké stravy, krmení
kojence
rozlišuje diety podle druhu onemocnČní;
popíše postup podávání stravy a krmení
nemocných dle stupnČ sebepéþe
a prakticky jej aplikuje;
uvede alternativní postupy výživy
nemocných;
vyplní tiskopis k objednávání stravy;
pĜipraví stravu pro kojence a nakrmí jej;
81
zdĤvodní potĜebu orientace v dietním
systému pro práci na ošetĜovací jednotce;
dodržuje hygienické zásady pĜi pĜípravČ
stravy na ošetĜovací jednotce a pĜi
manipulaci s jídlem;
komunikace pĜi krmení nemocného
11. Péþe o odpoþinek a spánek (6)
význam spánku, poruchy spánku,
vytváĜení vhodných podmínek pro
odpoþinek a spánek
vysvČtlí význam spánku;
definuje pojmy REM, non REM spánek,
hypersomnie, insomnie, spánková
inverze;
získá a zaznamená informace o spánku
nemocného;
charakterizuje podmínky dostateþného
spánku;
uvede pĜíklady prevence a léþby poruch
spánku;
12. OšetĜování nemocného s bolestí (10)
vnímání a prožívání bolesti, její
intenzita; kulturní specifika prožívání
bolesti
mírnČní bolesti, prevence
vysvČtlí fyziologii vzniku bolesti;
popíše jednotlivé typy bolesti a jejich
projevy;
zvládá práci s mapou bolesti a škálou
bolesti;
umí zaznamenávat informace o prožívání
bolesti nemocným;
je schopen naþrtnout schéma projevĤ
bolesti;
uvede postupy a prostĜedky pro mírnČní
a prevenci bolesti;
zdĤvodní nutnost bezpodmíneþné
pomoci vždy, pokud má nemocný bolest,
nebo ji signalizuje;
13. Obvazový materiál, obvazová
technika (10)
druhy, použití, význam
obvazy šátkové, prakové, náplasĢové na
jednotlivé þásti tČla
obvazy mulové, z pružných úpletĤ a
obinadel na jednotlivé þásti tČla
klasifikuje jednotlivé druhy obvazového
materiálu dle použité látky a úþelu;
vysvČtlí zásady pro práci s obvazy
a jejich pĜikládání;
zvolí typ obvazového materiálu dle úþelu
a správnČ pĜiloží obvaz na jednotlivé
þásti tČla;
charakterizuje rizika spojená
s nesprávným pĜiložením obvazu;
14. Sledování fyziologických funkcí (78)
subjektivní a objektivní pĜíznaky nemoci
mČĜení a vážení nemocných
mČĜení tČlesné teploty, pulsu, dechu,
krevního tlaku, záznam hodnot
sledování vyprazdĖování moþového
zná fyziologické a patologické hodnoty
fyziologických funkcí ( FF ) a umí je
porovnat se získanými hodnotami;
zvládá prakticky mČĜení FF a umí
pracovat s pomĤckami;
82
dodržuje stanovené postupy a dbá na
pĜesnost mČĜení;
umí zvolit vhodné pomĤcky pro
inkontinentní nemocné;
dokáže vhodnČ vysvČtlit nemocnému
zpĤsob jejich používání;
vhodnČ komunikuje s nemocným,
respektuje pĜirozený stud nemocného
a jeho sociokulturní specifika;
mČchýĜe: diuréza, bilance tekutin
hustota moþi, záznamy hodnot;
informativnČ: cévkování, permanentní
cévky, výplach moþového mČchýĜe
sledování vyprazdĖování tlustého stĜeva;
informativnČ: klyzma, druhy klyzmat,
vedení záznamĤ
pomĤcky pro inkontinentní nemocné
15. Vizita (6)
význam, úþel, formy, povinnosti sestry,
záznam, etické aspekty vizity
16. Podávání a aplikace lékĤ (140)
odborný úvod k podávání a aplikaci lékĤ:
formy lékĤ, oznaþení, objednávání,
hospodaĜení s léky, opiáty
úþinky lékĤ, reakce organismu na léky,
kumulace lékĤ
zpĤsoby aplikace lékĤ
perorální podávání lékĤ
místní aplikace lékĤ: koneþníkem, kĤží,
do spojivkového vaku, ucha, nosu
podávání lékĤ do dýchacích cest:
inhalace, aplikace kyslíku, provozní
a bezpeþnostní. pĜedpisy
aplikace injekcí
pĜíprava lékĤ k aplikaci, zásady,
komunikace, dokumentace
aplikace lékĤ do kĤže, podkoží, svalu;
informativnČ: žíly, tepny, srdce
problematika injekcí u dČtí
infúzní terapie (informativnČ): úþel,
druhy infúzních roztokĤ, pĜíprava
nemocného, komplikace, dokumentace
asistence pĜi transfúzi: úþel transfúze,
transfúzní pĜípravky, povinnosti zdravot.
asistenta
17. OdbČr biologického materiálu (56)
zásady, zpĤsoby vyšetĜení, prevence
pĜenosných chorob, bezpeþnost práce,
dokumentace
odbČr moþi: sbČr, orientaþní vyšetĜení,
biochemické, mikrob.vyš., zvláštnosti
odbČru u dČtí
vysvČtlí funkci vizity, povinnosti sestry
a zdravotnického asistenta;
umí pĜipravit a používat pomĤcky
k vizitČ;
klasifikuje léky podle formy a úþinku;
interpretuje informace uvedené na obalu;
popíše požadavky na uložení
a manipulaci s léky, vysvČtlí dĤsledky
nedodržení pĜedpisĤ pro nakládání s léky;
uvede základní zpĤsoby aplikace lékĤ;
správnČ provádí jednotlivé zpĤsoby
podávání lékĤ;
umí pĜipravit pomĤcky pro infúzi
a transfúzi a ovládá postupy asistence pĜi
jejich aplikaci;
je si vČdom trestní odpovČdnosti pĜi
zneužití lékĤ a rizik vyplývajících
z nedodržování provozních a
bezpeþnostních pĜedpisĤ;
umí aplikovat léky nauþenými zpĤsoby
aplikace;
vymezí pojem biologický materiál
(BM) a vysvČtlí úþel jeho odbČru;
popíše postupy odbČrĤ jednotlivých
druhĤ BM;
provede orientaþní vyšetĜení moþi a
glykémie;
83
odbČr sputa, zvratkĤ, zbytkĤ potravy,
výtČry, stČry, komunikace s klientem
informativnČ cytologické a bioptické
vyšetĜení,
odbČr stolice
odbČr krve pod pĜímým vedením
(technika odbČru, protisrážlivé
prostĜedky, dokumentace); zvláštnosti
techniky odbČru u dČtí
informativnČ odbČr krve na
biochemické, hematologické,
serologické, mikrobiologické vyš.,
odbČr žaludeþního a duodenálního
obsahu
výplach žaludku
18. Rehabilitaþní ošetĜovatelství (20)
význam, RHB metody, úþinky
kondiþní cviþení
polohování nemocného
dechová cviþení
vertikalizace
fyzikální terapie (informativnČ), aplikace
tepla a chladu
19. Asistence pĜi pĜevazech ran (28)
– vybavení pĜevazového vozíku
– základní chirurgické nástroje
– asistence pĜi pĜevazu aseptické
a septické rány
– pĜíprava sterilního stolku
20. OšetĜovatelská péþe o pacienta
s interním, chirurgickým a infekþním
onemocnČním (50)
etiopatogeneze onemocnČní
diagnostika, léþba a prevence
ošetĜovatelská péþe
specifika ošetĜovatelské péþe na
jednotlivých oddČleních klinických
oborĤ
zvláštnosti ošetĜovatelské péþe o dČti,
mládež, seniory a cizince
definuje a zdĤvodní hygienické zásady
a pĜedpisy pro odbČr a manipulaci s BM;
pĜipraví klienta na odbČr (vysvČtlí postup
a úþel);
pĜi odbČru vhodnČ komunikuje
s nemocným, respektuje pĜirozený stud
nemocného a jeho sociokulturní
specifika;
objasní specifika odbČru u dČtí;
vymezí pojem RHB ošetĜovatelství,
zdĤvodní jeho úþel a význam;
uvede základní metody RHB;
provádí správnČ jednoduchá cviþení
podle pokynĤ;
správnČ provádí polohování pacienta;
objasní podmínky a postupy aplikace
tepla a chladu;
zná základní chirurgické nástroje
a chirurgický materiál;
uvede a prakticky aplikuje zásady
zacházení se sterilním materiálem a
pomĤckami;
umí pĜipravit sterilní stolek;
ovládá postupy asistence pĜevazu
aseptické a septické rány;
pĜi pĜípravČ pomĤcek a pĜi asistenci
pĜevazu dodržuje zásady asepse;
objasní systém klinických oborĤ;
uvede pĜíklady systémových a infekþních
onemocnČní vþetnČ etiopatogeneze
a klinických forem;
objasní prevenci vzniku a pĜenosu
onemocnČní a popíše základní principy
léþby onemocnČní;
umí rozlišit neinvazivní a invazivní
vyšetĜovací metody;
charakterizuje standardní, intermediální
a intenzívní ošetĜovatelskou péþi;
84
21. Specifika ošetĜovatelské péþe na
vybraných oddČleních: ORL,
oftalmologie, stomatologie,
gynekologie, dermatovenerologie,
onkologie a psychiatrie (37)
ošetĜovatelská péþe
zná druhy pĜedoperaþní a pooperaþní
péþe;
demonstruje ošetĜovatelské intervence
zdravotnického asistenta;
specifikuje zvláštnosti ošetĜovatelské
péþe o dČti, mládež a seniory;
uvede zvláštnosti ošetĜovatelské péþe
na oddČleních vybraných klinických
oborĤ.
85
MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TċLOVÝCHOVY
Schválilo Ministerstvo školství, mládeže a tČlovýchovy po dohodČ s Ministerstvem
zdravotnictví dne 17.12.2003, þj. 33 318/2003-23, s platností od 1. záĜí 2004
Uþební osnova pĜedmČtu
OŠETěOVÁNÍ NEMOCNÝCH
Studijní obor
53-41-M/007 Zdravotnický asistent
1 Pojetí vyuþovacího pĜedmČtu
Obecný cíl pĜedmČtu
Vyuþovací pĜedmČt ošetĜování nemocných smČĜuje k osvojení praktických dovedností
a odborných þinností nezbytných pro ošetĜování pacientĤ/klientĤ, a to v reálném prostĜedí
zdravotnických zaĜízení.
Cílem výuky pĜedmČtu je profesní pĜíprava žákĤ k poskytování komplexní ošetĜovatelské
péþe o dČti, mládež a dospČlé v rozsahu náplnČ práce zdravotnického asistenta.
Výuka pĜedmČtu upevĖuje a doplĖuje znalosti, dovednosti a návyky získané v ostatních
teoretických a teoreticko – praktických odborných pĜedmČtech.
VýchovnČ – vzdČlávací cíle
Výuka smČĜuje k tomu, aby žák:
- aplikoval vČdomosti a dovednosti z teoretické výuky odborných pĜedmČtĤ v reálných
podmínkách zdravotnických zaĜízení,
- osvojil si bezpeþné pracovní postupy pĜi ošetĜování nemocných dČtí, mládeže a
dospČlých,
- pracoval ekonomicky a ekologicky,
- umČl orientaþnČ posoudit zdravotní stav pacienta a klasifikovat sobČstaþnost pacientĤ,
- vhodnČ komunikoval a jednal s pacienty/klienty rĤzných vČkových kategorií, používal
komunikaci s klienty/pacienty k rozvoji sociální integrace,
- získal altruistický a empatický postoj k pacientĤm/klientĤm, uplatĖoval adekvátnČ (a dle
možností) principy multikulturního ošetĜovatelství,
- dodržoval práva nemocných a zachovával povinnost mlþenlivosti,
- umČl pracovat se zdravotnickou dokumentací,
- umČl identifikovat nové poznatky a pracovat s odbornými informacemi, používal
s porozumČním odbornou terminologii,
- seznámil se s organizací práce jednotlivých zaĜízení a ošetĜovatelských jednotek, s
jednotlivými kategoriemi zdravotnických pracovníkĤ a jejich kompetencemi, nauþil se
pracovat jako þlen zdravotnického týmu.
86
Pojetí výuky
Výuka má charakter vyuþovací hodiny v klinických podmínkách se stanoveným cílem,
obsahem, metodikou a organizací. PĜi výuce se žáci dČlí do skupin a pracují pod vedením
odborné uþitelky. OšetĜovatelské intervence musí být v souladu s dovednostmi osvojovanými
v pĜedmČtu ošetĜovatelství a se znalostmi z ostatních odborných pĜedmČtĤ.
Souþástí výuky ošetĜování nemocných mohou být i exkurze na pracovištČ poskytující
primární, sekundární a terciární zdravotnickou péþi i na zaĜízení sociální péþe a služeb.
Doporuþenými základními pracovišti jsou interní a chirurgická oddČlení, škola mĤže
organizovat výuku na dalších zdravotnických pracovištích dle nabídky regionu.
PĜedmČtu se vyuþuje v celkovém rozsahu 26 vyuþovacích hodin týdnČ.
2
Rozpis uþiva a výsledkĤ vzdČlávání
Uþivo
1. Management ošetĜovatelské péþe
-
organizace a harmonogram práce
zdravotnického týmu
-
specifika vybavení a pracovních
postupĤ na ošetĜovací jednotce
-
požadavky na bezpeþnost a ochranu
zdraví pĜi práci
-
léþebný a organizaþní Ĝád, práva
nemocných
2. Realizace základní ošetĜovatelské péþe
-
hygienická péþe
-
úprava lĤžka
-
péþe o pomĤcky
-
prevence opruzenin a dekubitĤ
-
polohování nemocného
...
Výsledky vzdČlávání
Žák:
zná organizaci a harmonogram práce
zdravotnického týmu;
používá zdravotnickou dokumentaci;
dodržuje práva nemocných;
spolupracuje se þleny zdravotnického
týmu;
komunikuje s pacienty a vhodnČ používá
odbornou terminologii;
dodržuje bezpeþnost a ochranu zdraví
pĜi práci;
dbá na estetickou úpravu svého zevnČjšku
a vystupování pĜed pacienty;
používá platné ošetĜovatelské standardy;
peþuje o osobní hygienu pacientĤ rĤzného
stupnČ sebepéþe;
hodnotí zdravotní stav nemocného;
pĜedchází vzniku imobilizaþního
syndromu;
peþuje o pohodlí pacienta a uspokojuje
jeho potĜeby;
dezinfikuje a sterilizuje pomĤcky
- dodržuje hygienické zásady pĜi pĜípravČ
stravy na ošetĜovací jednotce
a pĜi manipulaci s jídlem;
3. Péþe o výživu
-
podávání jídla
-
pĜíprava kojenecké stravy, krmení
87
podává dietní stravu podle druhu
kojence
-
onemocnČní;
hydratace nemocných
4. Péþe o vyprazdĖování
-
sledování odchodu stolice a moþe
-
nácvik defekace, klyzma
-
sledování diurézy, cévkování ženy
-
péþe o inkontinentní pacienty
-
pĜebalování kojencĤ
-
hygienické návyky batolat
5. Sledování fyziologických funkcí
-
mČĜení tČlesné teploty, krevního tlaku,
pulsu a dechu
-
zjišĢování hmotnosti,výšky a tČlních
obvodĤ
-
zjišĢování a posuzování stavu vČdomí
6. Vizita
-
pĜíprava pomĤcek k vizitČ
-
pĜíprava nemocného
-
asistence pĜi pĜevazech a ošetĜování
akutních a chronických ran
7. OdbČry biologického materiálu
-
krmí pacienty dle stupnČ sebepéþe;
-
pĜipravuje stravu pro kojence;
-
zajišĢuje hydrataci nemocných;
sleduje, hodnotí a zaznamenává bilanci
a frekvenci vyprazdĖování pacienta;
vede pacienta k nácviku defekace;
provádí klyzma;
aktivnČ peþuje o inkontinentní pacienty;
pĜebaluje kojence a dbá o vytvoĜení
hygienických návykĤ u batolat;
pĜesnČ zjišĢuje, hodnotí a zaznamenává
fyziologické funkce a stav vČdomí
pacienta;
asistuje pĜi vizitČ;
pĜipravuje nemocného k vizitČ
a k diagnostickým a léþebným výkonĤm;
asistuje pĜi pĜevazech a ošetĜování
akutních a chronických ran;
pĜipravuje dokumentaci a pomĤcky;
-
pĜíprava dokumentace a pomĤcek
psychicky a fyzicky pĜipravuje pacienta;
-
fyzická a psychická pĜíprava pacientĤ
-
odbČr materiálu na biochemické,
mikrobiologické, imunologické,
hematologické, cytologické, bioptické a
serologické vyšetĜení
dodržuje pĜedepsané pracovní postupy
a hygienicko-epidemiologické zásady
odbČru;
odebírá žilní krev pod pĜímým odborným
dohledem;
podává léky dle pokynu;
8. Podávání lékĤ
-
podávání lékĤ dýchacím a zažívacím
ústrojím, kĤží, do dutin
sleduje a signalizuje zdravotní stav
nemocného pĜi podávání þi aplikaci lékĤ;
-
aplikace kyslíku
zachází bezpeþnČ s centrálním rozvodem
88
kyslíku a kyslíkovou lahví;
9. Aplikace lékĤ injekcemi
používá správnČ pomĤcky k podávání
a aplikaci lékĤ;
aplikuje injekce pod kĤži a do svalu;
-
aplikace injekcí pod kĤži, do svalu
pĜipraví pomĤcky k aplikaci lékĤ do žíly;
-
asistence pĜi aplikaci transfúzních
pĜípravkĤ
asistuje pĜi intravenózním podávání lékĤ;
asistuje pĜi aplikaci transfúzních
pĜípravkĤ;
aktivizace
aktivnČ vyhledává a saturuje psychické,
tČlesné a sociální potĜeby pacientĤ;
-
uspokojování psychických a sociálních
potĜeb
komunikuje s pacienty a objektivnČ
hodnotí jejich potĜeby;
-
rehabilitace
spolupracuje s rehabilitaþním
pracovníkem a užívá základní metody
rehabilitace k prevenci imobilizaþního
syndromu;
spolupracuje pĜi pĜíjmu, pĜekladu
a propuštČní nemocného;
ošetĜuje umírajícího a peþuje o mrtvé tČlo;
10. Psychická
pacientĤ
a
fyzická
11. PĜíjem, pĜeklad, propuštČní, úmrtí
pacienta
-
asistence a ošetĜovatelské intervence
89
MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TċLOVÝCHOVY
Schválilo Ministerstvo školství, mládeže a tČlovýchovy po dohodČ s Ministerstvem
zdravotnictví dne 17.12.2003, þj. 33 318/2003-23, s platností od 1. záĜí 2004
Uþební osnova pĜedmČtu
ODBORNÁ PRAXE
Studijní obor
53-41-M/007 Zdravotnický asistent
1
Pojetí vyuþovacího pĜedmČtu
Obecným cílem pĜedmČtu je nauþit žáky aplikovat získané odborné vČdomosti, dovednosti
a návyky a pracovat jako þlen ošetĜovatelského týmu. Odborná praxe pĜispívá k získání
základních dovedností organizace práce a k rozšiĜování komunikativních dovedností.
Odborná praxe plní integraþní funkci z hlediska mezipĜedmČtových vztahĤ a pĜipravuje žáky
na výkon povolání zdravotnického asistenta v provozních podmínkách zaĜízení poskytujících
pĜedevším primární a sekundární ošetĜovatelskou péþi.
Žáci vykonávají þinnosti v rozsahu odborné zpĤsobilosti stanovené vyhláškou MZ ýR þ…
Organizace výuky
Odborná praxe se uskuteþĖuje na smluvním základČ mezi školou a pracovištČm. Smlouva
stanoví podmínky a obsah odborné praxe. Pozornost se vČnuje také pouþení žákĤ o BOZP a
jejich pracovnČprávním postavení v prĤbČhu odborné praxe. Praxe mĤže probíhat skupinovČ,
nebo individuálnČ.
Doporuþená školní pracovištČ:
Interní, chirurgické, dČtské oddČlení, pracovištČ primární a sekundární péþe vhodná pro
vykonávání odborné praxe.
VýchovnČ-vzdČlávací cíle
Výuka smČĜuje k tomu, aby žák:
- poznal podmínky, prostĜedí a specifika poskytování primární a sekundární péþe;
- uþil se užívat odbornou terminologii;
- uvČdomoval si zvláštnosti ošetĜovatelské péþe o pacienty rĤzných vČkových kategorií
a kultur;
- prohloubil si dovednost pozorovat, analyzovat a hodnotit zdravotní stav pacientĤ/klientĤ;
- ošetĜoval pacienty v rámci svých kompetencí a pĜi dodržování ošetĜovatelských
standardĤ;
- využíval nových poznatkĤ ošetĜovatelské péþe k sebevzdČlávání;
- nauþil se pracovat pod odborným dohledem a spolupracovat s ostatními þleny
zdravotnického týmu;
90
-
osvojil si organizaci práce v podmínkách konkrétního pracovištČ;
hájil práva nemocných a dodržoval mlþenlivost.
Z hlediska klíþových dovedností pĜispívá odborná praxe k rozvoji:
- komunikativních dovedností, napĜ. dovednosti formulovat a vhodnČ argumentovat;
- kompetence k týmové práci;
- dovednosti Ĝešit problémy;
- kompetence k práci s informacemi.
91

Podobné dokumenty

Výroční zpráva r.2010 - Domov pro seniory Horní Stropnice

Výroční zpráva r.2010 - Domov pro seniory Horní Stropnice splnČní podmínek, které nám ukládá zákon o sociálních službách. Podle § 111 zákona þ. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ, zabezpeþujeme pro sociální pracovnici a prac...

Více

sborník vybraných přednášek

sborník vybraných přednášek štČpem+dlaha –7x, Harmsova klícka+dlaha-3x, 1x- somatektomie+ náhradaStryker +dlaha Biomet, 8x diskektomie+ náhrada MOP+dlaha, 2x zadní

Více

Kontaktologické listy 3/2009

Kontaktologické listy 3/2009 Vaše pĜíspČvky do odborného programu oþekáváme do 4.9.2009. Abstrakty pĜednášek zašlete v elektronické formČ na e-mail [email protected] Souþástí sjezdu, jako každý rok, bude Valná hromada

Více

Zde - Cerebrum

Zde - Cerebrum Dostáváte do rukou Sborník příspěvků z první konference „Život po poranění mozku“, kterou v Praze dne 12. března 2009 pořádalo občanské sdružení CEREBRUM – Sdružení osob po poranění mozku a jejich ...

Více

zde - Katedra světové ekonomiky - Vysoká škola ekonomická v Praze

zde - Katedra světové ekonomiky - Vysoká škola ekonomická v Praze a stává se absolventem oboru urþitého profilu. Obsahová i formální kvalita obhájené diplomové práce svČdþí nejen o pĜipravenosti absolventa zahájit svou profesní kariéru, ale také o pĜístupech a ná...

Více

Přípravy na hodinu cizího jazyka

Přípravy na hodinu cizího jazyka TĜída: CR 2 PĜedmČt: anglický jazyk Téma: sestavení životopisu Použitá technika: interaktivní tabule V þásti: procviþování PĜínos k rozvoji klíþových kompetencí a prĤĜezových témat rozvoj komunikat...

Více