Technologie zpracování kamene

SPSKS
1
Úvod
Technologie zpracování kamene je předmět zaměřený na popis
jednotlivých činností v kamenoprůmyslu. Při vysvětlování jednotlivých
výrobních postupů popisuje současné možnosti opracování. Předmět je
orientovaný na praxi v oboru. Využívá v přiměřené míře dostupných vědeckých
informací a poznatků ověřených v praxi.
Poslední dvacetiletí prožívá kamenoprůmysl převratné změny. Tyto
změny ovlivňuje otevření naší země větší měrou mezinárodnímu obchodu a týká
se nových možností dovozu strojního zařízení a kamene z celého světa. Nová je
potřeba provázání našich norem sjednocením s evropskými normami. Řada
našich tradičních postupů je nahrazena efektivnějšími mechanickými postupy.
Převážnou většinu výrobků kamenoprůmyslu provádíme stroji s nepatrnými
manuálními zásahy před finalizací výrobků.
Řemeslo kamenické mělo dlouho zcela rukodělný charakter. Dnes je
vybaveno pneumatickým i elektrickým nářadím. Práce, které manuálně
prováděli kvalifikovaní kameníci, dnes zhotovují stroje. Vývoj řady programově
řízených strojů nabízí budoucí provádění mnoha druhů povrchových úprav,
tvarování ploch nebo formátování deskových polotovarů v pravoúhlém tvaru a
tvarování masivních prvků.
Studijní materiál předkládaný pro žáky střední odborné školy je rozdělen
do těchto částí:
1) Hrubá a čistá kamenická výroba
2) Pomocné a údržbářské provozy
3) Manipulace s materiálem
4) Ušlechtilá kamenická výroba
5) Vodní a kalové hospodářství
6) Konglomerované kamenické výrobky a teraco
7) Montáž výrobků z kamene
SPSKS
Vznik a vývoj kamenoprůmyslu
Kamenický obor vznikl postupným rozvíjením řemeslné dovednosti
zpracovat kámen. Hmoty přírodního původu jako dřevo, hlína, kosti i kámen
byly zpracovávány od nejstarších dob. U nich se postupně rozvíjel osobitý
přístup při opracování hmoty. Kámen má výhodu relativně velmi vysoké
trvanlivosti a odolnosti. Doklady o opracovaných kamenech jsou z paleolitu i
neolitu.
Od prvních společenství až k starověkým státům, všude se uplatnil kámen.
Velmi vzácné doklady o zpracování kamene se dochovaly v Egyptě, starověkém
Řecku i antickém Římu až do dnešních dnů.
2
Dovednost opracování kamene nelze vztahovat jen na Evropu a Přední
Asii. Historické doklady o kamenných dílech jsou z různých míst Země.
Opracování kamene postupně dozrálo na velmi vysokou úroveň. Dovednosti
řemesla byly přenášeny z generace na generaci. Dosažená úroveň řemesla se
často neudržela ovlivněna historickými událostmi.
Řemeslníci, kteří dosáhli určitou úroveň řemeslné dovednosti, se
sdružovali do malých společenství, hutí. Společenstva, bratrstva a cechy byly
poměrně malými, řemeslně zdatnými skupinami, Tvořili ji kameníci, zedníci,
kováři a mnoho dalších pomocných sil. Všechny stavby pro panovníky, šlechtu
a církve dokumentují jejich společenské postavení a význam. Cechy
představovaly výrobní jednotku řemeslného charakteru.
Kamenické cechy zanikly s postupujícím rozvojem průmyslové výroby do
konce 19. století. S rozvojem industrializace společnosti vznikaly i malé
kamenické dílny. Takové živnostenské podnikání pokrylo místní potřebu
výrobků z kamene.
Zlom v kamenickém oboru představuje zavádění železnice. Původní
možnosti získat surovinu ke zpracování se vázala k potřebě zhotovit výrobek
v místě výlomu nebo aspoň v hrubé formě zpracovat a také odlehčit o
nadbytečnou hmotu opracováním. Doprava železnicí dala příležitost zpracovávat
dosud nedostupné suroviny i v místech, kde se vhodné druhy kamene
nevyskytovaly. Určité oblasti, například ve Slezsku v okolí Jeseníků, rozšířily
těžbu kamene pro potřebu vývozu suroviny i mimo tehdejší Rakousko-uherské
mocnářství. Navíc se začal kámen i dovážet z ciziny, příkladně z Německa,
Švédska a Balkánu.
Nově vytvářené kamenické dílny měly výlučně řemeslný charakter. Ve
společenském povědomí bylo kamenické řemeslo vysoko ceněno. Získat výuční
list nebyla snadná záležitost. Mladík šel do učení a musel být přijat učebním
pánem. Tím byl uznávaný člen cechu a později, koncem 19. století členem
společenstva živnostníků. Po vyučení měl povinnost pracovat dva roky u jiných
mistrů, aby se zdokonalil.
Kamenické dílny byly postupně vybaveny nově vzniklým strojním
zařízením s parním pohonem pro řezací pily, brousící stroje a soustruhy.
Podobně se využilo stlačeného vzduchu pro vrtací stroje v lomech. Parní pohony
strojů přes transmise byly nahrazeny začátkem 20. století elektrickým pohonem.
Zpracování kamene prošlo vývojem během mnoha tisíciletí. Kámen má
výsadní postavení v lidské historii. Kamenické řemeslo soustřeďuje dovednosti
zpracování kamene. Od nejstarších dob až do konce 19. stol. si zachovalo
manuální charakter. Výčet náčiní a pomůcek pro opracování kamene byl
omezený. Na ručně vedené nástroje, tzv. náčiní, bylo přiklepáváno kladivy různé
hmotnosti, u měkkých hornin také dřevěnými paličkami.
Vývoj pneumatických systémů byl uplatněn při dobývání a opracování
kamene. Stlačený vzduch zvýšil účinnost nástrojů pneumatického nářadí,
zejména u vrtacích i dlabacích kladiv. Na přelomu 19. a 20. stol bylo vyvinuto
SPSKS
3
mnoho typů řezacích a brousících strojů, které se uplatnily při rozšíření
sortimentu kamenických výrobků a zvýšení výroby.
Kameny na stavbách od starověku až k začátku 20. stol byly masivní.
Kamenné prvky s opracováním líce, s tloušťkou umožňující zdění líce staveb a
také s odpovídající úpravou ložných a styčných ploch (spár).
Posledních deset století jsou v Českých zemích zastoupeny všechny
architektonické slohy. Kamenické práce jsou na stavbách doby románské,
gotické, renesanční, barokní, klasicistní. Zkušený architekt, stavitel vyzvaný
k vedení takových prací přiváděl na zhotovení náročných úkolů zkušenější cizí
mistry. Byla to doba malých dílen, jednotlivých mistrů s houfem tovaryšů,
sdružovaných do cechů. Úroveň řemesel udržovaly vazby uvnitř cechů, protože
si postupně vytvářely cechovní pravidla určující místo jednotlivcům (učedník,
tovaryš, mistr). Migrace řemeslníků byla vyvolána povinností po vyučení odejít
do jiných dílen na určitý smluvený čas. Tyto zvyklosti se u nás udržely až do
konce 19. století. V Bavorsku jsou tato pravidla dodržována ještě dnes.
Začátkem 20. stol. řemeslné společnosti vytvářely nové vazby,
společenství orientované na širší krajové nebo zemské základně. Tento vývoj
zpřetrhaly válečné události a zejména poválečný vývoj. Těsně po roce 1945 byly
zavedeny nucené správy v oblastech, kde se připravoval odsun Sudetských
Němců.
Po roce 1948 se začalo likvidací velkých podniků (přes 50 zaměstnanců).
Znárodňování následně postihlo všechny živnostníky, kteří museli předat dílny,
strojní vybavení i suroviny. Tento majetek byl státem odkoupen, zůstal
v bankovních ústavech a spořitelnách na vázaných vkladech, které později
znehodnotila měnová reforma v roce 1953. Řemesla všech druhů se ve městě a
nejbližším okolí spojovala do Komunálních podniků, později Družstev a po
různých transformacích do Podniků služeb města.
Větší provozy, kamenolomy, zavedené kamenické dílny prošly podobným
vývojem. Po válce zavedené nucené správy převzaly Sdružení stavebních hmot.
Jejich formování se upravovalo od let 1951 až do vzniku Československého
kamenoprůmyslu s generálním ředitelstvím v Praze. Tato organizace zajišťovala
těžbu a výrobu drceného a těženého kameniva, těžbu a zpracování kamene
v Čechách, na Moravě a Slezsku i na Slovensku.
Generální ředitelství sdružovalo deset velkých podniků začleněných
zhruba do krajů a podle specializace. Za účelem racionalizace výroby a zvláště
těžby bylo mnoho těžebních lokalit uzavřeno (pro malé kondice, malý počet
pracovníků, či staré výrobní zařízení). Kapacity se soustředily jen na
perspektivní těžby. Stejná cesta vedla při využívání stávajícího strojního
vybavení. Do strojového parku kamenické výroby byly vkládané omezené
finanční prostředky.
Řada strojů dosahovala fyzického i morálního opotřebení, ale přesto se
některým restituentům vrátily zpět některé dílny i stroje po čtyřiceti letech.
SPSKS
4
Modernizace provozů pokračovala pomalu. Byl postaven a vybaven
provoz v Dobřichovicích. Tento zcela nový provoz, první v Čechách po 2.
světové válce, byl vybrán pro výrobu masivních i deskových stavebních
výrobků. Navíc zde započala slibná výroba příměrných desek, první výroba
v republice a ve východním bloku. Kamenický průmysl od počátku trpěl
nedostatkem měkkých kamenů, proto dovážel od poloviny 50. let mramory,
travertiny z Bulharska, Jugoslávie, Maďarska, Rumunska a SSSR, později i
z Kuby.
Byly převzaty technologie z Itálie pro deskovou konglomeraci na bázi
pryskyřice od firmy TEMA. Na Slovensku byla vybudovaná provozovna
v Tuháru na výrobu pryskyřičných konglomerovaných bloků od firmy Breton.
Po politickém zvratu v roce 1989 došlo ke změnám zákonů a řada
majitelů požádala o vydání vyvlastněného majetku. Restituce probíhaly
v několika vlnách, ale pro kamenické řemeslo včetně těžby kamenných bloků,
došlo k uzavření restitucí kolem roku 1996.
Některé provozy přešly do společností s ručením omezeným, jiné do
akciových společností. Menší počet dílen byl vrácen restituentům. Řada
podnikatelů se uchopila příležitosti přestavět nebo vybudovat nové investice na
modernější úrovni. Došlo k výraznému zlepšení strojního vybavení provozů.
Dovážené suroviny jsou v cenových relacích jen obtížně srovnatelných
s vyššími cenami tuzemské suroviny. Dovoz deskových polotovarů předčí
objemem, plošnými rozměry, pestrostí struktur a barev všechny místní
produkované materiály. Skončil dovoz surovin a deskových polotovarů od
partnerů ze socialistického bloku (z tzv. RVHP – Rady vzájemné hospodářské
pomoci).
Soběstačnost kamenického oboru zajišťuje hlavně hrubá kamenická
výroba, kde je dosud stále vysoký podíl ruční a strojně ruční práce.
Produkce nových strojů má již dokonalou nabídku na automatizaci
činností, stroje zvládají složité úkony programovým vybavením a velmi
kvalitními diabortovými nástroji. Dochází k většímu využití nových
povrchových úprav např. tryskání, termickému opalování, kartáčování.
Zajímavý vývoj při využívání vysokotlakého vodního paprsku v těžbě a
zpracování není ještě plně doceněn.
SPSKS
Technologie zpracování kamene
Pevné horniny ve svrchní části zemského pláště představují pestrou paletu
materiálů. Zákon č. 44/1988 Sb. o ochraně a využití přírodního bohatství (horní
zákon) dělí nerosty do dvou skupin – horniny vyhrazené a horniny nevyhrazené.
Do skupiny vyhrazených jsou včleněny dekorativní kameny, např. granit,
granodiorit, diorit, gabro, diabas, hadec, dolomit a vápenec, pokud jsou blokově
dobyvatelné a leštitelné a travertin. Pokud jde v lokalitě o významné
5
nahromadění nerostu, má charakter ložiska výhradního. Jedná se o vlastnictví
státu, ložisko je odděleno od vlastního pozemku.
Dekorační kameny jsou pevné horniny různého geologického původu.
V České republice jsou těženy a zpracovány především horniny magmatické,
v menším rozsahu horniny sedimentární a omezeně i metamorfované.
Jejich současné zastoupení na českém trhu je ve srovnání s evropskými státy
malé. Mnoho běžných deskových stavebních výrobků je vyráběno z dovezených
materiálů.
Hrubá kamenická výroba zahrnuje lomový kámen, soklový kámen,
dlažební kostky, obrubníky, schodišťové stupně, kámen pro vodní stavby.
Požadované vlastnosti suroviny:
• mineralogicko-petrografické složení
• vybrané fyzikálně-mechanické vlastnosti
• struktura
• textura
• blokovitost.
Do výběru vhodných surovin patří především hlubinné vyvřeliny, méně se
uplatní ostatní druhy této skupiny hornin (žilné horniny…).
SPSKS
Ušlechtilá kamenická výroba zahrnuje výrobky masivní i deskové.
Z desek jsou vyráběny obklady stěn exteriérů a interiérů, dlažby, soklíků,
deskové obložení schodišť, parapetů. Z masivních výrobků především profilové
kvádry pro obnovy historických staveb a náhrobky.
Požadavky na takovou surovinu se rozšíří, když mimo uvedené položky
mohou být posuzovány ještě další vlastnosti:
• leštitelnost
• barevnost
• vzhled
• trvanlivost
• vzhledové odchylky, např. od shluků odlišných minerálů
• různá pásma zpevnění u sedimentů
• pásma drcení u metamorfovaných hornin.
Těžené hlubinné vyvřeliny jsou převážně světlé, v menším objemu těžby
tmavé; tedy žuly, granodiority, diority, syenity a gabra.
Z neovulkanitů vyhovuje jen trachyt.
Sedimentární horniny zastupují hlavně pískovce a leštitelné vápence.
Z metamorfovaných hornin jsou významné krystalické vápence a dolomity,
v malém rozsahu i fylity.
V České republice bylo v roce 2008 evidováno 162 ložisek,
z toho těžených je 57, podle stavu zásob v roce 2008.
6
Zásoby představují
z toho bilančních prozkoumaných
z toho bilančních vyhledaných
těžba na výhradních ložiscích
těžba na nevýhradních ložiscích
187 131 tis. m3
81 864 tis. m3
66 464 tis. m3
229 tis. m3
45 tis. m3
Dekorační kámen (stav výměny zboží 2008 a porovnání s minulým rokem)
Dovoz mramorů, travertinu a p.
5 233 t
(rok 2007 – 2 635 t)
Vývoz mramorů a p.
15 t
(rok 2007 4 t)
Dovoz žul, porfyru, pískovce aj.
13 736 t
(z Itálie
5 330 t)
Vývoz žul, porfyru, pískovce aj.
11 937 t
(do SRN
8 296 t)
Dovoz dlažba, obruby, dlaž.desky
6 383 t
(rok 2007 - 3 038 t)
Vývoz dlažba, obruby, dlaž.desky
90 934 t
(rok 2007 - 106 485 t)
(Statistické údaje z publikace MŽP ČR: Surovinové zdroje České republiky
Nerostné suroviny; stav roku 2008).
V novějších statistikách ČR je užíváno pouze dvojí zaměření
kamenického průmyslu - hrubá kamenická výroba (HKV) a ušlechtilá
kamenická výroby (UKV).
Dříve se používal název - čistá kamenická výroba (ČKV). Název
zahrnoval řemeslnou práci ruční a strojně ruční kamenickou práci pomocí
pneumatického nářadí. Popis činností za současného stavu v oboru zpracování
kamene vyhoví hlavně zaměření HKV a UKV.
Pro HKV jsou používány výrobně jednoduché strojně ruční postupy za
pomocí pneumatických klínovacích kladiv nebo štípacích strojů.
V UKV jsou zahrnuty všechny strojní postupy výroby bez potřeby ruční
řemeslné kamenické práce. Tomuto stavu dnes odpovídá i kritický počet
vyučených kameníků.
V textu je nadále řešena hrubá kamenická výroba jako celek, včetně
výkladu o ČKV, tj. některých postupů kamenického řemesla a práce ručními
kamenickými nástroji, nutná na dokončení tvarově složitých výrobků.
SPSKS
Technologie hrubého a čistého opracování kamene
Charakteristika hrubých a čistých kamenických výrobků
Rozdělení kamenických výrobků je tradičně odvozeno podle stupně
povrchových úprav, od použitých nástrojů a dosažené dovednosti kameníků.
Hrubé kamenické výrobky [HKV] jsou na povrchu, tedy na lícních
plochách se stopami po dělení suroviny klínem, vrtáním, štípáním, výjimečně i
ručním přetloukáním.
Čisté kamenické výrobky [ČKV] jsou na lícních plochách opracované
špičákem, dlátem, pemrlicí, zubákem, rýhovačkou.
7
Při popisu a hodnocení kamenických výrobků předpokládáme, že základní
tvar kvádru má rovné plochy a těleso je v pravoúhlém tvaru. Kvádr jako
trojrozměrný objekt odborně nazýváme „pravoúhlý rovnoběžnostěn“. Některé
výrobky nemají plný tvar, mají některou z ploch zkosenou. Pro zjištění
požadovaného objemu suroviny ke zhotovení výrobku vycházíme z tvaru
opsaného rovnoběžnostěnu.
Na výrobku rozlišujeme plochy lícové, ložné a styčné. Plochy lícové jsou
přesně a kvalitně opracované. Počet lícových ploch je určen výrobní
dokumentací. Běžné jsou kvádry s jednou lícovou plochou, kvádry se dvěma
lícovými plochami, popřípadě s dalšími lícovými plochami.
SPSKS
Obr. 1. Zobrazení a popis základních ploch kamenického výrobku
Na výrobku jsou plochy ložné a styčné redukovány počtem lícových
ploch. Plochy, které po zabudování do stavby nejsou vidět, ale jsou zatěžované
tlakem, nazýváme „ložné plochy“ (dle ČSN EN 771-6); starším vžitým výrazem
jsou nazývány ložnou spárou.
Odlišují se v kvalitě provedení roviny i jejich povrchové úpravy od ploch
lícních i styčných. Při tradičním ručním opracování byla povolena nerovnost
v ploše, ale vždy přesné provádění roviny lemy.
Plochy, navazující na sousední kameny, nazýváme „styčné plochy“ (dle
ČSN EN 771-6); starší výraz je styčná spára. Po osazení do stavby mají styčnou
plochu vyplněnou spárovací hmotou, tmelem, cementovou maltou a jejich
úprava obvykle nevyžadovala náročnou úpravu.
Styčné plochy neměly přenášet zatížení konstrukcí a tak se na
vypracování těchto ploch nevyžadovala větší přesnost. Naopak bylo přípustné
tzv. podražení plochy při prýskání.
8
Výjimkou je kvalitní provedení lemu na styku s lícními plochami.
Provedení jednotlivých ploch stanoví technologický postup.
Kamenické výrobky dělíme podle tloušťky (limitujícího rozměru).
A. Masivní výrobky, výrobky s tloušťkou ≥ 50 mm
B. Deskové výrobky, výrobky s tloušťkou ≤ 50 mm.
Do masivních výrobků spadá všechna produkce HKV a ČKV. Starší ruční
a pozdější strojně ruční kamenické práce zhotovené pneumatickým nářadím se
liší kvalitou provádění.
U hrubých kamenických výrobků jsou hodnoceny především rozměry a
provedení rovin v předepsané tolerancí, která je odvislá od použité technologie.
HKV jsou pouze masivní výrobky.
Pro čisté kamenické výrobky jsou charakteristickými znaky lícových
ploch tvar, rovinnost, přesnost úhlů, kvalita povrchové úpravy ploch, hran i
rohů, rozměry v dané toleranci. Na ložné a styčné plochy jsou kladeny menší
nároky. ČKV jsou pouze masivními výrobky.
Ušlechtilé kamenické výrobky deskové jsou křehké a citlivé na údery a
otěr. Nelze je ručně opracovat tradičním náčiním. Pro desky používáme také
nové strojní technologie napodobující tradiční opracování povrchu. Příkladně
strojem upravíme plochy desek špicováním nebo pemrlováním.
SPSKS
Suroviny, druhy surovin, hodnocení bloků
Suroviny používané pro jednotlivé výrobky musí odpovídat požadavkům
v platných normách. Současné platné normy mají označení ČSN EN xxxx.
Pokud se jedná o surovinu nesplňující požadovaná kriteria podle běžných
požadavků, např. podle zrušených norem musí se obě smluvní strany dohodnout
na minimálních požadavcích.
Základní normy harmonizované s Evropskou unií:
ČSN EN 12670 Přírodní kámen – Pojmenování
ČSN EN 12440 Přírodní kámen – Terminologie
Obě normy jsou úvodem pro všechny další detailní normy pro kamenické
výrobky. Jedná se o normy odsouhlasené v EU.
V současnosti jsou neplatné normy ČSN, ON i THP ve vztahu ke
kamenickému průmyslu, mohou se pouze doporučit. Pro nově platné normy
ČSN EN jsou u každého výrobku uvedeny v přehledu požadavky nutných
zkoušek a normy, podle kterých jsou zkoušky prováděny.
Je na smluvních stranách dojednat minimální požadované hodnoty podle
předepsaných zkoušek.
Při vyhodnocování nerostného bohatství státu některé horniny řadíme do
samostatné skupiny označené dekorativní kameny. Jsou to pevné horniny
magmatického, sedimentárního i metamorfního původu, které jsou blokově
dobyvatelné a svými vlastnostmi vyhovují pro hrubou nebo ušlechtilou
9
kamenickou výrobu. Pro hrubé kamenické výrobky jsou rozhodující
mineralogicko-petrografické složení, fyzikálně-mechanické vlastnosti, struktura,
textura, blokovitost a druhotné přeměny. U ušlechtilé kamenické výroby se
k uvedeným vlastnostem přiřadí ještě vzhled, barevnost, leštitelnost a stálost
materiálů.
Pro hrubou kamenickou výrobu jsou zpracovávány různé těžené druhy
hornin i z lokalit velmi narušených tektonickými procesy. Využíváme všech
těžených ložisek, i když poskytují jen menší množství kvalitních bloků
k dalšímu zpracování, např. řezáním na desky. Především využíváme kvalitní
druhy granitů/žul, granodioritů. Tyto horniny představují v ČR kolem 70 %
těžených výhradních ložisek.
Z ostatních magmatických hornin jsou zpracovatelná gabra,
bazalty/čediče, syenity, diority, křemenné diority, diabásy, trachyty, křemenné
porfyry, ryolity, tufity. Mnohé z výskytů hornin má nedostatečnou blokovitost.
Ze sedimentárních hornin to jsou dolomitické vápence, droby, hrubé
pískovce/ grity, pískovce/arenity, kvarcit, slepenec.
Řada metamorfovaných hornin vznikla z magmatických hornin tzv.
ortoruly nebo ze sedimentů, tzv. pararuly. Pro HKV mohou mít rovněž
uplatnění, ale v České republice se byly využívané jen místně. Během
koncentrace těžebních i výrobních kapacit začátkem druhé poloviny dvacátého
století, řada lokalit ukončila těžbu.
Prakticky může být každá soudržná hornina použita na vybrané druhy
hrubých kamenických výrobků. Každý výrobce si zajistí u konkrétního
materiálu odzkoušení potřebných vlastností horniny. Posouzení vhodnosti
suroviny je na výrobci.
Velikost finálního výrobku je podřízena primární surovině. Pro výrobky
hrubé kamenické výroby mají využití bločky i nevyhraněné suroviny pod 0,25
m3. Surové bloky větších rozměrů a vylomené do přibližného tvaru kvádru mají
při dalším zpracování větší „výtěžnost“, tedy méně odpadu, odseků, odštěpků,
které v současnosti nemají použití, odklízí se do odpadu. Bezodpadová
technologie, využívající 100 % vytěžené suroviny, se dosud neplánuje pro
vysokou ekonomickou náročnost.
SPSKS
Druhy povrchových úprav a jejich technologie
Odborné názvy jsou uvedeny v souladu s evropskou normou ČSN EN
12440 Přírodní kámen - Terminologie.
Základní normované výrobky z oblasti HKV a UKV jsou v ČSN EN.
1. Zdící prvky z přírodního kamene
2. Desky přírodního kamene pro venkovní dlažbu
3. Dlažební kostky z přírodního kamene pro venkovní dlažbu
4. Obrubníky z přírodního kamene pro venkovní dlažbu
5. Hrubé desky
10
6. Rozměrné kamenické výrobky
Výrobky podle ČSN EN mají širší nabídku povrchových úprav. Jejich
výběr je na investorovi i výrobci, který může dát doporučení materiálu
v konkrétních případech. Některá z norem EN nabízí také více tvarů, které
v původních normách nebyly uvedeny. Žádná z uvedených norem ČSN EN
nepředepisuje základní hodnoty podle materiálových skupin, ale odkaz na
zkoušky.
Členění kamenické výroby do tří skupin je podle vzhledu a způsobu
opracování plochy kamene.
Tab. 1. Přehled povrchových úprav kamene s charakteristikou
Hrubá kamenická výroba - HKV
lomový povrch
lomová povrchová úprava
kamene
dělení (split)
drsný povrch vzniklý rozpojením
rozpojování hornin podél jedné přednostní plochy
pomocí klínu nebo štípačky
přetloukaná povrchová
úprava
po použití pneumatického kladiva, hrubý povrch, event.
ručně pomocí přetloukací palice
Čistá kamenická výroba – ČKV
bosovaná povrchová
hrubý a drsný povrch od špičáku nebo sekáče
úprava
špicovaná povrchová hrubý a drsný povrch od špičáku nebo sekáče
úprava
opracovaná povrchová
a) se stopami po opracování nástroji
úprava
b) se stopami opracováním stroji
strojně opracovaná
po opracování povrchu nástroji a se zřetelnými stopami
povrchová úprava
po nástrojích
pemrlovaná povrchová polohrubá úprava použitím čtyřhroté a vícehroté
úprava
pemrlice
špicovaná povrchová polohrubá povrchová úprava povrchu špičákem
úprava
zubovaná povrchová
opracování povrchu zubákem
úprava
trhaná plocha, loupaná opracování s náhodnými a nepravidelnými výstupky
plocha
použití špičáku nebo strojně poloautomatem
přírodní štípaná
pro metamorfované horniny např. břidlice a kvarcity
povrchová úprava
SPSKS
Ušlechtilá kamenická výroba – UKV
řezaná povrchová úprava po rámové pile nebo kotouči
povrchová úprava řezaná diamantovou pilou list nebo kotouč
diamantovou pilou
11
řezaná vodním paprskem
tryskaná povrchová
úprava
opalovaná povrchová
úprava
strukturovaná povrchová
úprava
broušená povrchová
úprava
hrubě broušená povrchová
úprava
středně broušená
povrchová úprava (vl.int.)
jemně broušená
povrchová úprava
matově broušená
povrchová úprava
leštěná povrchová úprava
voskovaná povrchová
úprava
vodní paprsek s abrazivem
po nárazu písku nebo jiného abraziva
po vysokoteplotním opracování kamene
jedním nebo více procesy mechanickými nebo
tepelnými
brousící disk s karbidem křemíku s cílem zajistit
plochý, jednolitý vzhled
hrubé broušení SiC zrnitostí F. 60, cílem je odstranit
nerovnosti
střední broušení SiC zrnitostí F. 120
jemné broušení SiC zrnitostí F. 220
jemné broušení SiC zrnitostí F. 400, plochý
jednolitý a neleštěný povrch
po úpravě leštícím kotoučem nebo plstí
přirozené dutiny zaplněné cementem, šelakem,
pryskyřicí nebo jinými materiály
SPSKS
Povrchové úpravy kamenické práce hodnocené podle normy Svazu
kameníků a kamenosochařů ČR (neplatné od roku 2003) měly podrobnější
členění jednotlivých úprav. Zákazník může některou náročnější formu
požadovat a proto je zde stručný přehled vybraných variant pro porovnání:
ČSN EN – platné od dubna 2003
lomová povrchová úprava
špicovaná povrchová úprava
pemrlovaná povrchová úprava
strukturovaná povrchová úprava
Povrchová úprava dle TNSK 01/1992
lámání hrubé, čisté, lámání perforováním
špicovaná hrubě, polohrubě, jemně, velmi
jemně
vzhledově: běžné nebo ušlechtilé*
pemrlovaná hrubě, polohrubě středně,
jemně, velmi jemně, (číselně 1. – 5. pemr.)
vzhledově: běžné nebo ušlechtilé*
lemovaná plocha hrubě, polohrubě, jemně
běžné – ušlechtilé (jen bez hrubé úpravy)*
rýhovaná mělce, rýhovaná hluboko
zrnovaná hrubě, polohrubě, jemně
zubovaná hrubě, polohrubě, jemně
* běžné úpravy mohou mít nestejný vzhled;
* ušlechtilé povrchy jsou bez zjevných odchylek vzhledu, velice pravidelné.
12
1.
2.
3.
4.
5.
Parametry kontroly výrobků uplatněné na provádění povrchových úprav:
rovinnost - uvádí se v procentech z nejdelšího rozměru lícové plochy
pravoúhlost - v procentech z nejdelší přímé hrany lícové plochy
rovnoběžnost protilehlých ložných ploch - v mm
kvalita vzhledu posouzená okem (rovnoměrnost opracování, stopy po
předchozím opracování hrubším nástrojem atd.)
vzhledové odchylky (barva, skvrny a shluky některých minerálů)
Zkoušení výrobků z přírodního kamene
Stanovení geometrických charakteristik výrobků ČSN EN 13373:
1. pro měření tvaru/rozměrů výrobků se zvolí referenční soustava (x, y, z),
rozlišuje se hrubá a čistá délka; podobně pro šířku a výšku
2. pro měření rovinnosti použijeme pravítka na podpěře umístěné na krajích
roviny a pomocí tenkých podložek se proměřují odchylky roviny; místo
podložek je použitelné speciální měřidlo hloubky.
Technologie povrchových úprav nástroji
Lomová povrchová úprava
SPSKS
Úprava kamene má drsný povrch vzniklý prostým rozpojením kamene.
Existuje více postupů lámání, rozlišuje se podle druhu použitých klínů.
Lámání klínem – pneumatickým klínovacím kladivem se špičatým
sekáčem na ploše kamene vytvoříme jamky pro klíny. Po zahloubení jamky
použijeme plochý sekáč se zaobleným břitem a vyostříme dno jamky. Vysekané
jamky osadíme klíny. Usměrnění jamek s osazenými klíny do přímky je
důležité, protože ovlivní rovinu rozpojení kamene. Klíny přiklepáváme palicí.
Pokud je třeba pojistit kolmost směru rozlamované plochy, vypracují se další
otvory na boku kamenného bloku.
Klín pro
lámání
žul
Klín pro
lámání
pískovce
Obr. 2. Klínování tvrdých a měkkých kamenů
13
Varianta A – použití platí pro všechny tvrdé materiály, tedy magmatické
horniny a všechny ostatní horniny mimo sedimentární horniny klastické. Klín je
tupý, proto nesmí dosednout na dno díry, jinak po úderu palicí dosedne na dno a
z díry odskočí! Odskočení je velice nebezpečné pro lamače i jeho blízké okolí.
Na vyplnění otvoru do díry přiložíme ocelové plechy z obou stran klínu. Trhací
síla klínu působí na boky otvoru.
Varianta B – platí pro pískovce, klastické horniny s proměnlivým množstvím
tmelu. Používá se ostrý klín, který se zakousne na dno díry a současně způsobí
tlak do boků díry. Vždy přiklepáváme klíny rovnoměrně po celé délce rozlomu.
Volíme stejnou intenzitu úderů, dokud nedojde k rozpojení kamene. Trhací síla
působí na dno i boky otvoru.
Lámání pérovými nebo hydraulickými klíny
Pneumatickým vrtacím kladivem navrtáme
krátké vývrty. Třídílný pérový klín má použití pro
všechny druhy kamene. Do vývrtů vložíme
pérové klíny, které srovnáme přesně ve směru
rozlomení. Na rozlamování metrového bloku je
vhodné použít minimálně tří pérových klínů. Na
klíny přiklepáváme menší palicí (3 kg). Vrtáme
otvory s dostatečnou hloubkou převrtání. Klín
nesmí dosednout na dno.
SPSKS
Obr. 3. Pérový klín
Hydraulické klíny mají vyšší
hmotnost. Při jejich používání pro
HKV si lamači navrtají krátké
vývrty
do
více
kamenů
Hydroklíny postupně rozlamují
připravené kameny. Zařízení je
citlivé na zacházení a údržbu
(hadice a mazání ploch klínu).
Z řady hydroklínů se volí menší a
lehčí
typy,
které
vyvíjejí
dostatečnou trhací sílu.
Obr. 4. Hydraulický štípací klín
14
Podobně jako u pérových klínů, rozhoduje orientace hydroklínu o
výsledku rozlomení. Používá se obvykle jen jeden vývrt pro hydroklín.
Štípaná povrchová úprava
Štípanou povrchovou úpravu provádíme strojní štípačkou. Hydraulické
štípačky umožní dělení kamene různé velikosti, např. délky až 2000 mm
štípaného kusu (extrém). Důležitým rozměrem je výška/tloušťka kusu (až do
1000 mm).
SPSKS
Obr. 5. Proměnlivá pozice dělených čelistí štípaček
Štípaný povrch vzniká stisknutím kamene řadami protilehlých dělených
nožů. Povrchy štípaného kamene vykazují rozdílnou kvalitu rovin.
Závisí na vlastnostech suroviny (textura, struktura) i na směru dělení
rovin. Pro štípačky se připravují kameny odvrtáváním nebo lámáním klíny.
Bosovaná povrchová úprava
Znamená pouze hrubé srovnání roviny bloku nebo hranolu špičákem,
sekáčem. Dříve tuto činnost prováděli nekvalifikovaní dělníci. Jedná se o
pomocné srovnání kamene, tzv. pasírování, s malou přemírou. Dnes tuto činnost
neprovádíme; využívá se úprava řezacími stroji.
Špicovaná povrchová úprava
Je prováděna špičákem, na špičák přiklepáváme kladivem. Špičák je
zakalen a má úhel špičky odpovídající obtížnosti opracování materiálu.
Špicováním jsou prováděny různé varianty úpravy povrchu kamene.
Rozhodující je rovinnost plochy. Špicováním dochází ke zjemnění povrchu
vedením kratších stop špičáku po ploše. Vzdálenost mezi stopami se také
zmenšuje.
15
Špicované plochy běžné jsou prováděny na ploše olemované dlátem i bez
lemů, jsou méně přesné. Ukázka v tabulce zachycuje požadavky podle TNSK.
Provedení ušlechtile špicované plochy je velmi náročné. Směr stop
špičáku je volitelný (obvykle diagonální). Vyžaduje se předběžné srovnání
roviny a vysekání obvodových lemů. Nepřipouští se ojedinělá vyloupnutí
v ploše (lysiny). Špicování je povrchovou úpravou použitelnou na všech
kamenických surovinách s výjimkou břidlic.
Špicované povrchy se prováděly na masivních kvádrech. Tuto úpravu lze
najít jen na některých významnějších stavbách, na památnících a starších
náhrobcích (cca do roku 1940).
Některé náročné varianty špicování jsou proveditelné strojním zařízením.
Především strojem upravíme pouze řezaný deskový materiál, jsme omezeni
tloušťkou. Strojem máme možnost špicovat pod daným úhlem, zvoleném směru
a s určitou roztečí stop špičáku.
Tab. 2. Špicování plochy dle TNSK – doporučené
Název
Mezní odchylky
Mezní odchylky
Nástroj
povrchové
rovinnosti
hloubky stop
úpravy
[mm]
[mm]
Špicování hrubé
8
20 ± 4
špičák, (1°)
Špicování polohrubé
6
15 ± 3
špičák, (1°)
Špicování jemné
4
8±2
špičák, (1°)
Špicování velmi jemné
2
4±2
špičák, (1°)
(1°) dalšími použitelnými nástroji jsou dvojzub, dvojnic (nelze použít pro
granity a jiné tvrdé materiály).
SPSKS
Trhaná povrchová úprava
Trhaná povrchová úprava, jinak nazývaná
„loupaná“, má dvě výrobní varianty. Trhaná
plocha prováděná na lámané ploše nebo
prováděná na řezané ploše. Na tvrdých
materiálech je práce velmi obtížná. Obvykle
nezajistí pěkný vzhled plochy. Velmi výrazný
vzhled mají trhané plochy na středně tvrdých
pískovcích.
Na ploše špičákem vyrazíme kus plochy.
Po každém úderu kladiva je třeba nasadit špičák
na nové vybrané místo.
Obr. 6. Trhaná (loupaná) plocha
16
Postupujeme diagonálně od vzdáleného rohu plochy k sobě a stále
kontrolujeme rovnoměrnost opracování plochy.
Pemrlovaná povrchová úprava
Pemrlice je opatřena po obou
stranách kladiva hroty. Pemrlování je
vyhrazeno pro opracování tvrdých
materiálů. Pemrlujeme jen kamenicky
připravenou rovinu nebo řezanou
plochu.
Po ruční kamenické práci je
plocha po obvodu olemovaná dlátem a
do zhlédnutí. Kámen mezi lemy je
sešpicován do úrovně od 7 do - 8 mm
nad lemy. Nezáleží na směru
špicování, ale na kvalitě provedení.
Při používání pneumatického
kladiva je možné ponechat vyšší
špicování, až do 15 mm nad lemy.
SPSKS
Obr. 7. Špicovaná plocha jemně (3. st.)
Tab. 3. Úpravy ploch pemrlicemi dle TNSK - doporučené
Název
Strojní
Ruční
Mezní odchylky
roviny /
povrchové
pemrlice
pemrlice
nad lemy
úpravy
rozteč hrotů rozteč hrotů
[mm]
[mm]
[mm]
Pemrlování hrubé (1. st.)
10 - 15
9 - 11
10 / 3
Pemrlování polohrubé (2. st.)
< 10
6–8
6/2
Pemrlování střední (3. st.)
5–6
4–5
4/2
Pemrlování jemné (4. st.)
3
3
4 / 1,5
Pemrlování velmi jemné (5. st.)
<3
<3
2/1
V současné době pemrlujeme pneumatickým
klínovacím kladivem uchyceným na otočném
rameni. Postupně vyměňujeme strojní pemrlice od
hrubé po jemnější. Pokud opracováváme malé
plošky kamene, např. na boku kusu, pemrlujeme
volně z ruky. Pemrlování patří mezi fyzicky
náročnou činnost se stálým ohrožením zdraví. Na
kameníka škodlivě působí hluk, prach, vibrace a
vyšší fyzická zátěž.
Obr. 8. Pemrlování pneumatickým kladivem
17
Zrnovaná povrchová úprava
K zrnování se vyžaduje speciální nástroj sestavený z více špičáků do
jednoho širokého nástroje (viz obr. kamenického nářadí). Zrnovák držíme za
rukojeť a je určen pouze pro ruční kamenickou práci. Do držáku rukojeti jsou
postupně vyměňovány špičáky s různými profily (20/10 – 15/10 – 10/10 mm),
které určují různé rozteče hrotů. Špičáky jsou oboustranně zakaleny.
Tab. 4. Úpravy ploch měkkých pískovců zrnováním dle TNSK - doporučené
Název
Mezní odchylky Mezní odchylky
Nástroj
rovinnosti
hloubky stop
povrchové
zrnovák
rozteč
hrotů [mm]
[mm]
[mm]
úpravy
sada [ks]
Zrnování hrubé
5
15 ± 3
20/5
Zrnování polohrubé
4
10 ± 3
15/7
Zrnování jemné
3
8±3
10/10
Zrnovákem bývala dokončována rovina předem olemovaná a sešpicovaná.
Tato úprava je vhodná pouze na méně kvalitní povrchové úpravy. Konečná
povrchová úprava je vhodná pouze pro zdící prvky z měkkého pískovce.
Zrnování se používalo také k rychlému srovnání přebytku materiálu nad
lemy plochy před další úpravou. Tradiční výrobky – kopáky z pískovců - byly
na lícních plochách upraveny olemováním a zrnováním.
SPSKS
Zubovaná povrchová úprava
Plochu rovnáme a upravujeme pomocí zubáků. Pracuje se na připravené
rovné špicované ploše. Úprava je vhodná pouze pro měkčí druhy kamenů např.
pískovce, opuky, travertiny. Pro opracování velkých ploch se zubák nehodí.
Vyobrazení zubáku je v příloze.
Zubák byl v minulosti i současnosti použit k úpravě povrchu mnoha
sochařských děl provedených v pískovci i mramoru. Tím se stal pro architekty
zajímavější, např. k úpravě malých plošek v kombinaci s hladkými povrchy.
Tab. 5. Přehled úprav ploch měkkých kamenů zubáky dle TNSK - doporučené
Název
Mezní odchylky Mezní odchylky
Nástroj
povrchové
rovinnosti
hloubky stop
zubák
úpravy
[mm]
[mm]
rozteč hrotů [mm]
Zubování hrubé
7
4
4–6
Zubování polohrubé
6
3
3–4
Zubování jemné
5
2
<3
18
Povrchová úprava lemováním
Lemování doplňuje povrchové úpravy plochy prováděné ručně. Používá
se lemovacího dláta šířky 20 – 30 mm. Hodí se k opracování většiny
dobývaných surovin.
Při opracování tvrdých kamenů je používáno pneumatické klínovací
kladivo a nástrojem je strojní lemovací dláto. U měkkých kamenů je vhodné
použít ruční opracování. Vyobrazení je v příloze.
Tab. 6. Přehled úprav lemování ploch dlátem dle TNSK - doporučené
Název
Mezní odchylky Mezní odchylky
Nástroj
rovinnosti
povrchové
hloubky stop
[mm]
[mm]
[mm]
úpravy
Lemování hrubé
6
2
Dláto
Lemování polohrubé
4
1
Dláto
Lemování jemné
3
1
Dláto
Rýhovaná povrchová úprava
Rýhování je konečnou povrchovou úpravou vyhrazenou pro měkké
pískovce. Méně používanou je pro tvrdší opuky, travertiny s ohledem na jejich
vyšší pevnost. Nástroj má šířku břitu mezi 60 až 100 mm.
SPSKS
Tab. 7. Úpravy ploch měkkých kamenů rýhovačkou dle TNSK - doporučené
Mezní odchylky
Mezní odchylky
Název
rovinnosti
hloubky stop
povrchové
[mm]
úpravy
[mm]
Rýhování mělké
Rýhování hluboké
2
4
1
2
Kvalitní rýhování se vyznačuje usměrněnými otisky břitu rýhovačky
v kameni. Směr stop rýhování je možno upřesnit s ohledem na orientaci lícové
plochy kamene. Výborným dojmem působí vertikální rýhování ploch na
svislých kvádrech nebo obkladech. K zajištění dobrého vzhledu je vhodné
předkreslit krokování pro nasazování rýhovačky. Zvláštní dojem vyvolá plocha
kanelovaná (rozteče 10 až 15 mm).
Uvedený výčet povrchových úprav není konečný, ale byl zaměřen na
provádění hrubých a čistých kamenických výrobků ručně a strojně ručně. Do
detailu nejsou uvedeny některé finty řemeslných postupů.
Je pochopitelná snaha, nahradit zdlouhavou a drahou práci kameníků,
efektivním výrobním postupem pomocí strojů, ale bez nasazení prašného a
hlučného pneumatického zařízení.
19
Všechny povrchové úpravy prováděné pomocí strojů jsou zahrnuté do
ušlechtilých povrchových úprav (viz výroba UKV).
SPSKS
Obr. 9. Pneumatické zařízení na sloupu s klínovacím kladivem a odsáváním
Strojně ruční postupy výroby, práce s pneumatickým nářadím
Opracování povrchu strojně ručním postupem provádíme kombinovaně.
Střídáme ruční práci s náčiním s
prací pneumatickým klínovacím
kladivem a výměnnými nástroji.
Ručně odprýskáváme hrany
ploch
prýskačem.
Strojně
opracujeme bosírovanou plochu
špičákem, lemovací pemrlicí
provádíme olemování plochy.
Plochu mezi lemy opemrlujeme
strojní pemrlicí.
Postupně měníme hrubé
pemrlice za jemnější, s menší
roztečí hrotů a tím dosáhneme
jemnější povrchové úpravy.
Obr. 10. Pneumatické klínovací kladivo na vozíčku systém „Vokřínek“ při
úpravě roviny špicováním (školní poloprovoz SPŠKS Hořice, 1982)
20
Hmota nad lemy je zarovávána na úroveň lemů. Pneumatické nářadí je
nasazeno do lehkého vodícího ramene. Ulehčí se vedení pneumatického kladiva
a nástrojů při pemrlování a lemování.
Ruční vedení pneumatického nářadí (pneumatické kladivo musíme pevně
držet oběma rukama) se používá na operace mimo horizontální rovinu; např. při
svislém opracování hlavy obrubníků, masivních schodišťových stupňů apod.
Dnes výrobu těchto ploch řeší technolog použitím řezacího stroje.
Porovnáním ručního a strojně ručního opracování kamene pneumatickým
nářadím lze dospět k několika závěrům:
o strojně ruční opracování
je výkonnější
o strojně ruční opracování
klínováním je v ČR
převažující technologií
strojně ruční opracování
ohrožuje lidské zdraví
(vysokou hladinou hluku,
vytvářením mikrónových
částic prachu, vibracemi
různých částí těla během
držení pracujícího nářadí,
poškozením očí). Rozdíly
obr. 10. a 11. jsou pouze
v ochranných
prostředcích!
SPSKS
Obr. 11. Strojní pemrlování s odsáváním (provozovna Nečín, asi 1955)
Pro snížení rizikovosti práce s pneumatickým nářadím je nutné pracovat
s několika osobními ochrannými pomůckami.
Jsou to bezpečnostní brýle s úpravou proti rozbití, s boční ochranou proti
drobným odštěpkům a prachu, ochrana sluchu, respirátor proti prachu.
Rukojeti některého nářadí má antivibrační úpravu držadel nebo jsou rukavice
s antivibrační úpravou.
Technologické postupy výroby vybraných výrobků
Výrobky kamenického průmyslu jsou s ohledem na opakovanou a dlouhodobou
potřebu normalizované. I v minulosti se vytvářely přesné normy výrobků.
21
V současnosti se vytváří nové soubory norem se širokou platností, které
mohou respektovat republikové zvyklosti např. maximální a minimální délky
určitých prvků. Pro snadný přístup na evropský trh je důležité napojení na
normy ČSN EN, které jsou schváleny pro všechny připojené evropské země.
Do souboru vybraných výrobků zařadíme kámen pro dlažbu, obrubníky,
silniční krajníky, haklíky a kopáky jako část zdících prvků z přírodního kamene.
Výroba dlažebních kostek
Strojně ručním dělením z menších bločků, nepravidelných bloků i větších
odlomků lámáním připravíme bločky nebo plátky. Bločky a plátky jsou děleny
v násobcích rozměrů kostek. Nejlépe se bloky dělí napůl.
Surovinou
pro
výrobu
dlažebních kostek jsou převážně
granity a granodiority jemnozrnné
až střední zrnitosti. Ostatní
suroviny byly v minulosti místně
používány
(čedič,
křemence,
pískovce, droby) a dnes jsou
využívány
s ohledem
na
rekonstrukce veřejných ploch.
Obr. 12. Bloček před štípáním (A), dělené nože pro větší bloky (B)
SPSKS
Nejlepší výsledky dělení jsou u
středně zrnitých až jemnozrnných
materiálů. Drsnost lomové plochy je
ovlivněna směrem rozlomu. V lokalitě,
kde se těží bloky, jsou patrné směry tří
ploch odlučnosti; směr ležení (ložná
plocha), směr po dobré a směr po
špatné. Při převaze ruční práce byly tyto
vlastnosti kamene v každém lomu
známé a respektované lamači i
kameníky.
Výrobní proces při výrobě kostek
má dvě fáze:
1. Přípravu
polotovaru
strojně
ručním dělením zajišťují lamači a
plátkaři.
2. Postupné štípání polotovarů na
štípacím stroji provádí štípači.
Obr. 13. Podávací kleště k hydraulické štípačce firmy Pakon
22
Odlamováním menších částí suroviny klínováním dává horší až špatné
výsledky. Kámen je nejlépe půlit. Oba kusy se od sebe odklopí a pokračuje
v dělení klínováním. První rozlom poskytne základní rovinu k dalšímu dělení
každé části. Rozvrhneme směry dělení a připravíme další otvory pro klíny.
Dělením kamene je potřeba postupně získat plátky výšky budoucích kostek
nebo bločky tloušťky dvojnásobku budoucích kostek.
Příkladně v přípravě bločku pro rozlom na drobnou kostku velikosti 100 mm
jsou lámány z kamene tloušťky 200 mm i s malou přemírou podle povolené
tolerance (180 – 220 mm). Odlomené bločky jsou narovnané na palety a
přepraveny ke štípačce.
Přípravu kamene pro štípačky zajišťují plátkaři. Polotovary od dvojice
plátkařů zpracuje jedna štípačka (pro drobné kostky). Dobře připravený plátek
poskytne až čtyři kvalitní kostky. Bloček dělíme štípáním na menší části,
dodržujeme předepsané rozměry s povolenou tolerancí. Nepravidelné odseky
pod míru skončí v odpadu.
Naštípané kostky jsou ukládány na členité skládky. Rozhoduje velikost
kostek a kvalita. Starší provozy řešily ukládání kostek na svahových skládkách.
Tyto skládky byly přímo spojeny skluzy s hotovou produkcí.
Dnes se pro manipulaci s kostkami se využívá ocelových korb, kontejnerů
nebo nověji plní textilní vaky.
Pro štípání jsou v nabídkách různé typy hydraulických štípaček. V linkách
s velkými štípačkami je možno připravovat polotovary pro štípání dlažebních
kostek nebo štípat hranoly a další kvádrové zdivo.
SPSKS
Obr. 14. Pohled na štípací linku firmy Gestra
Hydraulické štípačky se liší podle výkonnosti. Pro velký výkon (100
t/směna), střední výkon (podle kvality do 30 t/směna) a malý výkon (pro kostky
do 8 t/směna).
23
Denní výkon jednoho pracovníka na štípačce činí v průměru 4 – 6 t
drobných žulových kostek; pro přípravu je počítáno s jedním pracovníkem na
přípravu plátků. Plátkař za směnu připravil cca 2,6 t štípaných hranolů (1,2
m3/směna).
Přechodem výroby HKV na kompletní štípací linky je přesouvána část
přípravy suroviny na primární dělení v lince. Rozhoduje kapacita prvního stroje
a velikost vstupního otvoru (např. 1000 x 600 mm apod.). Linka je vybavena
manipulátory pro posouvání i obracení přivezeného kamene. Dopravníkem je
polotovar přesunut mezi hydraulické čelisti různých velikostí. Výběr kusů
připravených pro linku a vkládaných na podávací stůl ovlivni výkon celé linky.
V přípravě polotovarů pro výrobu kostek jsou v zemích našich sousedů
odlišné výrobní postupy (Rakousko, Německo).
Na hydraulických štípačkách jsou vyráběny také štípané hranoly. Jedná se
o výrobek vhodný pro zdění např. hrází, teras a který nebyl revidován v minulé
normě TNSK. Všechny strany hranolu byly lámané, štípané a přibližně
pravoúhlého tvaru. Původně byly hranoly připravovány výhradně
pneumatickými kladivy a klínováním, shodně s přípravou plátků.
Výroba silničních krajníků (tradiční výrobek)
SPSKS
Krajník má jednu vrchní lícní plochu. Vybírá se nejrovnější úzká plocha.
Všechny plochy krajníku jsou lámané. Krajník je součástí vozovky. Lícní plocha
ztužuje okraj živičného krytu vozovky. Dá se předpokládat i jiné použití.
Vyvýšené osazení krajníku nad okolní rovinu chodníku ohradí plochy zeleně.
Šířka lícní plochy krajníků má tři varianty s tolerancí ± 10 mm:
KS 1 = 180 mm
KS 2 = 160 mm
KS 3 = 130 mm;
Výška krajníků je 200 mm ± 20 mm. Převažuje zájem pouze o krajníky KS 3.
Délky výrobků jsou pro dobré využití lámané suroviny od 300 mm do 800 mm.
Postup lámání vychází z postupného dělení vytěžené suroviny z lomu.
Výchozí surovina zpracovávaná pro kostky a krajníky nemá příliš upravený tvar.
Má přibližné rozměry, používá se rozměrnější odpad z těžby bloků. Některé
lokality, se zcela nevyhovujícími rozměry bloků, mají výrobu zaměřenou pouze
na HKV.
Na ideálním schématu jsou vyznačeny doporučené směry dělení.
Začínáme dělení na ložném směru (na lágru) a podle potřeby zkrátíme délku
krajníku po špatné. Nakonec rozlamujeme po dobrém směru, protože dává
největší jistotu kvalitního rozlomu. Krajníky jsou osazovány do betonového lože
podle projektu vozovky.
24
Obr. 15. Dělení suroviny krajníku KS 3 s využitím ploch odlučnosti
SPSKS
Výroba haklíků a kopáků
Oba tradiční výrobky jsou vyráběné ze dvou skupin surovin. Tvrdé
materiály jsou zastoupeny granity a granodiority, ostatní magmatické horniny
nejsou používané. Ze sedimentárních hornin patří k velice oblíbeným klastické
pískovce různé pevnosti.
Použití obou výrobků bylo omezeno na provedení soklů budov, tvorbu
hrubého zdiva. Obvykle tvoří líc vnějšího zdiva objektů a zbylá část je
přizdívaná nebo doplněna betonem. Lícní plocha je lámaná, prýskačem
zaprýsknuta do roviny. Plochy spár mají od lícní plochy zasekané lemy. Podle
druhu kamene dlátem (tvrdé materiály) nebo zubákem (měkké materiály).
Zbytek spár je srovnán do roviny špičákem, zrnovákem nebo zubákem.
Hrubé haklíky (granity) jsou při zdění pokládány se širšími spárami,
povolená tolerance je ± 20 mm. Čisté haklíky (z pískovce) mají povolenou
toleranci ± 10 mm a jsou zděny se spárami cca 10 mm. Při zdění jsou haklíky
převazovány v řádcích i na výšku. Povoluje se převázání až na výšku tří
kamenů. Haklíky mají doporučenou velikost v rozmezí 130 až 580 mm. Tvary
haklíků jsou čtvercové nebo obdélníkové.
Zcela odlišným výrobkem jsou kopáky. Jsou to kameny s jednou lícní
plochou, tvar lícní plochy je obdélníkový, délky 200 - 800 mm, tloušťky 300
mm. Každá vrstva má shodné výšky vrstvy; od 200 do 400 mm (s odstupem po
25 mm). Rohové kameny se při zdění kladly první, malá část kamenů se
upravovala až na stavbě.
25
Obr. 16. Zdivo z kopáků
Tradiční výroba je pomalá. Novější postupy řeší výrobu tohoto typu zdiva
zpracováním polotovarů. Používají se oboustranně řezané desky. Tloušťka desek
tvoří výšku haklíku. Rozlomením desky na tloušťku haklíků (do 100 mm) se
vytvoří polotovar, kde stačí upravit boční spáry (tzv. hlavy kusu) a do zhlédnutí
zaprýsknout rovinu líce.
Podobně se dají zpracovat krajiny (zbytkové krajní desky vzniklé při
řezání surového bloku pilou) větší tloušťky (nad 100 mm).
Krajina se urovná na
stůl kotoučové pily a musí se
rozřezat podélnými řezy; volí
se několik výšek haklíků.
Lámaná strana krajiny se
zaprýskne do roviny líce
haklíku.
Výrobky naší tradiční
výroby – haklíky a kopáky
jsou podle evropských norem
zařazeny do výrobků podle
ČSN EN771-6 Zdící prvky
z přírodního kamene. Tato
norma umožní volit i jiné
povrchové
úpravy
jako
špicováním, pemrlováním,
rýhováním, tryskáním atd.)
SPSKS
Obr. 17. Ukázka žulových haklíků
26
Výroba chodníkových obrubníků
(doporučené podle ČSN 72 1850 zn. OP 1 až OP 7)
Chodníkové obrubníky jsou vzájemně odlišeny výrobní šířkou (B).
Nejužívanější chodníkovým obrubníkem v ČR je typ OP 3. Obrubník má
rozměry 250 x 200 x (800 – 2000) mm (BxHxL). Povrchy lícních ploch –
horizontální stupnice a vertikální podstupnice byly pemrlované polohrubě.
Používala se strojní pemrlice s roztečí hrotů 10 mm; u ruční pemrlice byla
rozteč hrotů 6-8 mm. Okosená hrana mezi lícními plochami o rozměrech 10/10
mm byla upravena dlátem. Ostatní plochy spár byly olemované, sešpicované
pod úhel a srovnané pemrlicí.
Podle příčného profilu byla chodníkový obrubník plný (obdélník) nebo
zkosený (se zkosenou lícní hranou od vozovky). Pro úpravu půdorysu chodníků
byly přímé obrubníky doplněny obloukovými tvary koutovými a nárožními.
K provedení pravoúhlého obratu chodníků slouží obrubníky koncové levé nebo
pravé.
Starší obrubníky měly na hlavách zámkové spojení čepem a dlabem.
Vyhovovalo to způsobu ukládání obrubníků do pískového lože. Dnešní
konstrukce vozovky a chodníku má obrubníky na betonovém loži. Zámky na
hlavách nejsou nutné. Teprve při rekonstrukcích jednotlivých tradičních
obrubníků je třeba úpravy zámků hlav.
Tradičně se výroba obrubníků prováděla pneumatickým klínovacím
kladivem a sekáčem na hrubé špicování, strojní lemovací pemrlicí na olemování
roviny a strojní pemrlicí na srovnání a dokončení roviny.
Klínovací kladivo je snadno vedené na lehkém rameni. Druhé kladivo je
volné pro strojně ruční práci na svislých plochách, např. na hlavách.
Část operací byla prováděna jen ručně, např. odprýsknutí hran prýskačem,
hrubé špicování svislé spáry na hlavách.
SPSKS
Technologický postup současné výroby obrubníků vylučuje tradiční
výrobu chodníkových obrubníků. Výjimkou jsou tvarované úpravy nárožních a
koutových kusů a oblé zakončené hlav.
Výroba má tyto fáze:
a) surový blok rozřežeme listovými nebo lanovými pilami, na tlusté
desky s rozměry podle výšky obrubníků
b) tlusté desky rozřežeme kotoučovými pilami na trámce, rozměry jsou
určeny podle šířky obrubníků
c) kotoučovou pilou zařezáváme pravoúhlé hlavy podle délky obrubníků
do max. využití suroviny
d) provádíme úpravu hranolu sražením okosené hrany 10/10 mm, lehkým
pneumatickým kladívkem nebo elektrickou úhlovou bruskou
e) povrchovou úpravu volíme řezáním, tryskáním pískem nebo plamenem
f) výrobek má na pravé hlavě označenou délku nesmazatelnou barvou.
27
SPSKS
Obr. 18. Chodníkové obrubníky – různá zobrazení názvosloví
Nové pojetí chodníkových obrubníků je stanoveno nornou „Obrubníky
z přírodního kamene pro venkovní dlažby ČSN EN 1343:2004“.
Určení výrobku: k lemování pozemní komunikace, vozovky, vymezení
dopravních ploch, chodníků.
Nově jsou formulované tyto vybrané pojmy.
Obrubník – dílec delší než 300 mm. Maximální délka není stanovena, ale
s ohledem na manipulaci je vhodné doporučit přípravu polotovarů do délky max.
2000 mm, což odpovídá tradiční normě.
28
Druhy obrubníků podle půdorysného tvaru:
• přímé - s podélnou osou přímou
• obloukové - vydutý obrubník (obrubník koutový) – s vydutým lícem,
vypouklý obrubník (obrubník nárožní) – s vypouklým lícem
• zvláštní – koncový obrubník s levou nebo pravou hlavou a obrubník
neobvyklého půdorysného tvaru (viz stará norma).
Názvy ploch obrubníku a hodnocení délek Lícní plochy: stupnice, podstupnice, splávek (okosená hrana) nebo jiné úpravy.
Rozměry: délka, šířka, výška (větší část je viditelná a druhá menší část
zabudovaná). Rozhodující je celková šířka obrubníků.
Náběh – záměrná odchylka povrchu obrubníku, dříve nazývaný zkosená hrana
šikmého obrubníku.
Povrchové úpravy obrubníků:
• štípaný – neopracovaný, povrch lámaný, po štípání hydraulickou
štípačkou; pozn.: srovnává se s výrobkem původních označení silniční
krajníky KS1, KS2, KS3, zákazník může vyžadovat pro stejný účel i jiné
rozměry
• špicovaný – opracovaný špičákem se zřetelnými stopami po nástroji
• pemrlovaný – pemrlicí se čtyřmi hroty; tradiční obrubník měl povrch
pemrlovaný polohrubě, rozteč 6 – 8 mm
• hrubě opracovaný – s větším rozdílem než 2 mm mezi výstupky a
prohlubněmi – opracování pemrlicí, pískováním, plamenem, obrobením;
pozn.: nejedná se mezní odchylku roviny, ale jen pro vyhodnocení rozdílu
výstupek – prohlubeň
• jemně opracovaný – opracovaný povrch s největším rozdílem 0,5 mm
mezi výstupky a prohlubněmi – leštěný, broušený, řezaný diamantovým
kotoučem nebo břitem (listem); vysvětlení shodné s předchozím hrubě
opracovaným povrchem
• broušený – matný povrch nebo matná politura
• dekorativně opracovaný obrubník – s jednou nebo několika úpravami
povrchu.
SPSKS
Obrubníky jsou dodávány v běžných délkách, tj. v metrech.
Na výrobku vyznačíme délku barvou na hlavě (platí jen pro přímé obrubníky).
Doporučené jsou délky od 300 do 2000 mm.
U obloukových obrubníků je délkou větší průměr, tato délka se měří
pouze na lícní straně. Nejmenší délka obloukových obrubníků má být 500 mm.
Starší norma řešila zaoblení od poloměru 0,5; 0,75; 1,0; 1,5; 2,0; 3,0; 4,0; 5,0;
6,0; 8,0; 10,0; 12,5; 15,0; 20,0; až do 25 m. Poloměry nad 25 m tvořil oblouk
29
sesazený z přímých kusů, nejlépe stejných délek, do 1100 mm. Povolená
odchylka je do 2 % oznámené hodnoty.
Tab. 8. Obrubníky - značení povrchů dle ČSN EN 1343:2004
Místo
Šířka
Výška
Označení
Třída 1
Mezi dvěma štípanými líci (krajníky)
+-10
+-30
Mezi jedním opracovaným
+-5
+-30
a jedním štípaným lícem
Mezi dvěma opracovanými líci
+-3
+-10
(řezané, broušené…)
Výška
Třída 2
+-20
+-20
+-10
Tab. 9. Obrubníky - značení mezních odchylek dle ČSN EN 1343:2004
Třída 2
Mezní odchylky pro náběhy Třída 1
Označení
D1
D2
Štípaný
± 15 mm
± 15 mm
Řezaný
± 5 mm
± 2 mm
Opracovaný
± 5 mm
± 5 mm
SPSKS
Podle normy musí výrobce stanovit největší jmenovitou délku obrubníku.
Délku kusu lze omezit podle dostupné suroviny, např. zvolit lmax = 1600 mm.
Pravoúhlá čela smí mít zkosení, jehož rozměry ve vodorovném a svislém směru
nepřesahují 2 mm. Rozměry větších zkosení nebo jiných úprav musí být
oznámeny dodavatelem.
Konce obloukových obrubníků musí být radiální; hlavy jsou upraveny
podle šablony připravené s ohledem na zvolený poloměr tvarů. S ohledem na
rozdílnosti v opracování povrchu jsou šířky a výšky obrubníků podle tabulky ve
dvou třídách.
Podle ČSN EN výrobce musí stanovit největší jmenovitou délku
obrubníku. Délku kusu lze omezit podle dostupné suroviny, např. zvolit lmax =
1600 mm. Pravoúhlá čela smí mít zkosení, jehož rozměry ve vodorovném a
svislém směru nepřesahují 2 mm. Rozměry větších zkosení nebo jiných úprav
musí být oznámeny dodavatelem. Konce obloukových obrubníků musí být
radiální; hlavy jsou upraveny podle šablony připravené s ohledem na zvolený
poloměr tvarů.
30
SPSKS
Vysvětlivky příčných řezů obrubníků: 1 – zkosení nebo zakřivení, 2 – zkosení, 3
– zakřivení, 4 obdélníkový profil, 5 s náběhem, 6 zkosení nebo zešikmení, 7 –
podříznutí, 8 – zkosený nebo zešikmený, 9 zakřivený, 10 – lícní plocha.
Obr. 19. Přehled typických příčných řezů obrubníky dle ČSN EN 1343:2004
S ohledem na rozdílnosti v opracování povrchu jsou šířky a výšky
obrubníků podle Tab. 10 ve dvou třídách.
Tab. 10. Odchylky povrchů přímých obrubníků dle ČSN EN 1343:2004
Sekání
Oprac.str.
Přímost hran rovnoběžných s rovinou horního líce
± 6 mm
± 3 mm
Přímost hran kolmých k rovině líce
± 6 mm
± 3 mm
7 mm
Kolmost mezi plochou horního a bočního líce, pokud 10 mm
mají být kolmé
Deformace horního líce
± 10 mm
± 5 mm
Kolmost mezi plochou horního líce a koncovým ± 5 mm
± 5 mm
povrchem
Nepravidelnosti na líci obrubníků – nesmí být otvory ani stopa po vrtání.
Odchylka nepravidelností líce – podle provedeného povrchu:
štípaný - + 10 mm, hrubě opracovaný - + 5 mm, jemně opracovaný - + 3 mm.
31
Výroba perónních krajníků
Tyto historické výrobky se ze strojně ruční výroby plně přesouvají do
strojní výroby. Důvod spočívá ve větším využití strojní techniky místo ruční
kamenické práce. Technologický postup je shodný s výrobou chodníkových
obrubníků. Výrobky mají být na lícních plochách pemrlované středně.
Podle starší normy ČSN jsou označovány zkratkou KP (krajník perónní,
krajník průjezdový). Mají výběr šířek od 200 do 350 mm (odstupňované po 50
mm a značení vzestupně od KP 4 do KP 9).
Výšky perónních i průjezdových krajníků jsou 200 event. 250 mm a délky
předepsané v rozměrech mezi 800 až 2500 mm. Výrobek lze zařadit do ČSN EN
1343:2004 Obrubníky z přírodního kamene pro venkovní dlažbu.
Původní účel perónních krajníků byl zaměřen na kvalitnější provedení
obrubníků (pemrlování střední). Funkce průjezdových krajníků měla historickou
paralelu v zabezpečení průjezdu širokými vraty do dvorního traktu a bezpeční
pro přítomné pěšáky. Rozměrově jsou oba typy krajníků shodné, ale průjezdový
krajník může mít šířku až 1200 mm.
Technologický postup výroby obou typů krajníků:
1. na pilách řežeme blok, volíme tl.desek podle výšky krajníků
2. řezané desky upravíme ořezáním stran kotoučovou pilou malého průměru
původní pemrlovaný povrch líce (střední stupeň, prováděl se třetí
pemrlicí) lze nahradit otryskáním povrchu abrazivem (litinovou drtí) nebo
pemrlováním rotační pemrlovací hlavou
3. úprava okosené hrany 10/10 mm bruskou, (u tryskaných povrchů je tato
hrana mírně zaoblená s poloměrem 10 mm)
4. perónní krajník má spodní hranu vysunutou před nosný podklad.
SPSKS
Obr. 20. Průjezdový krajník (vlevo) a perónní krajník (vpravo)
Výroba masivních schodišťových stupňů
Masivní schody jsou vyráběny pro rekonstrukce historických staveb. Tato
výroba se z tradiční strojně ruční výroby plně přesouvá do strojní výroby.
Technologie se shoduje s výrobou chodníkových obrubníků. Doporučuje se
32
hrubší povrchová úprava pro použití v exteriérech např. pemrlováním, řezáním,
hrubým broušení a tryskáním.
Základní členění stupňů
a) podle půdorysného tvaru – rovné, kosé a zvláštních tvarů,
b) podle příčného profilu – plné, plné s drážkou a sedlem, snímané, snímané
s drážkou a sedlem,
c) podle tvaru hlav – spárové, obratové pravoúhlé, kosoúhlé a oblé,
d) podle tvaru podstupnice – pravoúhlé, podkosené, profilované.
Povrchové úpravy lícních ploch – podle umístění a účelu:
1. pemrlované (středně, provést 3. pemrlicí s hroty 5,5 - 6 mm)
2. řezané, přetryskané,
3. broušené s leštěnou podstupnicí (pro interiéry významné budovy).
Odlišnosti kamenické práce prováděné v minulosti a současnosti
Pro ukázku čisté kamenické práce, práce prováděné ruční technologií, se
hodí právě schodišťové stupně. Její nejlepší řemeslná podoba se vyvinula
s průmyslovým rozvojem oboru koncem 19. století.
Dokladem jsou desetitisíce metrů schodišťových stupňů, plných,
profilovaných, snímaných zabudovaných ve stavbách i v terénu. Všechny tyto
stupně byly vysekané bez pomoci řezacích strojů a do padesátých let s velmi
malým nasazením pneumatického nářadí. Kamenné masivní schody, po kterých
dodnes chodíme, trvale dobře slouží a zaslouží si náš obdiv.
Popis tradiční výroby
Základní strojně ruční postup zhotovení plného stupně se sedlem a
drážkou a pravoúhlou podstupnicí (tradiční značení S 2/1). Postup práce začíná
kontrolou suroviny, proměřením výměry i roviny ploch. Nejdříve je opracována
lícní plocha – stupnice.
Navazuje se druhou lícní plochou - podstupnicí. Obě plochy byly
olemované strojním dlátem a pemrlicí prvního až třetího stupně.
Následuje opracování obou hlav. Přednost má obratová lícní a následně
druhá spárová plocha. Důvodem bylo provádění stupňů na míru, podle výkresu.
Profily drážky a sedla zapisujeme na obou hlavách. Kus se překlápí na stupnici a
vyrovná klíny do vhodnější polohy pro opracování.
Ke zhotovení tupoúhlé drážky vyhovuje opatrné vyšpicování hmoty
kamene na odlehčení tvaru. Hrana se od podstupnice lehčeji odprýská. Drážka
má obě plošky provedeny dlátem.
Postup pokračuje opracováním sedla sešpicováním a přesekáním strojním
dlátem. Zadní styčná a ložná plocha je upravena špicováním do roviny. Závěrem
je dlátem upravena okosená hrana (obvyklé rozměry 20/5 mm).
Při požadované vyšší kvalitě stupňů byly na obvodu lícních ploch –
stupnici a podstupnici - vyznačeny tužkou široké lemy (25 až 30 mm). Lemy se
pečlivě předsekávaly dlátem postaveným kolmo k hranám ploch.
SPSKS
33
Tento postup se nazývá „natírka lemů“. Plochu mezi lemy opět pemrlicí
třetího nebo čtvrtého stupně pemrlujeme.
Při provádění profilů na podstupnici nebo obratové hlavě byl postup
náročnější. Už při zpracování druhé plochy – podstupnice – bylo třeba zapsat
profily na obou hlavách. Proto se pečlivě upravuje rovina styčných spár na
hlavách. Pak se postupně vypracoval profil podstupnice.
Tento postup ruční i strojně ruční výroby čistých kamenických výrobků se
již neprovádí. Důvodem je účelnější využití strojů na dělení bloků a řezání
plných rovných tvarů a polotovarů.
V současné době požadovaný tvar masivního stupně připravíme řezáním
pilami, na listových masivní desky a kotoučovými pilami základní hranol. Oblé
tvary schodišťových stupňů (podobně i obrubníků) dokončujeme kamenicky.
Historická poznámka: zvláštní postup vyžadovalo snímání stupňů – jedná se o
odlehčení tvaru stupňů, které prováděla dvojice kameníků ručně sedákem a
palicí. Tyto stupně byly samonosné, osazované délkou 0,2-0,25 m do zdiva již
během zdění hrubé stavby. Jsou součástí mnoha staveb, zejména postavených v
letech 1850 až 1970. V současné době jsou snímané stupně prováděné
postupným řezáním kotouči.
SPSKS
Příprava výroby atypických výrobků.
Všechny výrobky čisté kamenické výroby, obrubníky, průjezdové a
perónní krajníky, schodišťové stupně, a zvláště masivní profilové výrobky jako
ostění oken a vstupů, římsy soklové, patrové a hlavní, nejrůznější typy kvádrů,
balustrů pilířů i sloupů, posuzuje technolog provozu podle některého z hledisek:
1. dostupnost požadovaného druhu suroviny
2. maximální rozměry výrobku (l x b x h), případná změna kamenořezu
3. problémy s manipulací velkých hmotností bloků, polotovarů
4. dostupnost strojního vybavení.
Při přípravě výroby profilových výrobků zjišťuje a určí technolog
základní parametry výrobku. Stanoví rozsah strojních operací a navazující
dokončující kamenické práce. Řezáním jsou zajištěny polotovary základních
výměr. Postup vyhovuje při větším množství opakovaných rozměrů kusových
výrobků. Některé profilové práce je možné připravit detailněji např. vhodným
řezacím strojem (kopírovací lanovou pilou, kopírovací kotoučovou pilou).
Nadměrné rozměry jednotlivých výrobků, tzv. solitérní kusy, lze rovněž
připravit. Postačí řez pro základní plochu nebo výpomoc řezy na dvou
protilehlých rovinách. Omezením bývá jeden z velkých rozměrů výrobku, který
přesahuje možnosti stroje. Například omezení výšky řezu, malý prostor pod
rámem pily nebo malý prostor mezi vodiči lanové pily apod.
34
Atypické výrobky provádíme podle výrobní dokumentace, kde je přesně
stylizován požadavek investora či architekta. Důležitá je úvodní pečlivá kontrola
prováděcích plánů. Z plánu vyplývá potřeba přípravy technologického postupu
podle potřeby provozu.
Pro náročně tvarované výrobky jsou podle výkresové dokumentace
připraveny šablony. Šablony jsou překresleny na tuhou podložku. Doporučuje se
zinkový plech, kvalitní papírové čtvrtky, tuhé kartony, desky plastu malé
tloušťky a mnoho dalších hmot. Rozhodující je stabilita rozměrů šablony,
materiály se nesmí vlhkem srážet.
Přesný tvar základního tělesa určují ložné šablony. K dodržení styku mezi
navazujícími kusy profilových kamenů jsou připraveny styčné šablony. Pro
kontrolní měření jednotlivých částí vnitřních tvarů nelze použít šablon. Složitější
profil během výrobního postupu je rozpracován, tedy je obvodem i objemem
větší. Dílčí úseky po částech lze kontrolovat kontrašablonou. Kontrašablona je
pomůckou vykreslenou na šablonový materiál jako šablony.
Pracovní lístky slouží ke vzájemné evidenci provedené práce,
odpracovaných hodin. Pokud jsou zavedeny, slouží pro výplatu mezd.
Pracovní úkol je možno hodnotit podle úkonů, které je nutno během
opracování provádět. Základní činnosti např. špicování, lemování a pemrlování
jsou stanoveny podle velikosti opracovaných ploch a dosažené konečné
povrchové úpravy.
Tabulky různých výkonových norem byly v minulosti běžně používány.
Některé výrobky byly hodnoceny ne podle jednotlivých úkonů, ale za celý
výrobek. U běžných typizovaných výrobků např. za bm chodníkového
obrubníku, schodišťového stupně, římsového kusu běžného profilu.
Už za doby c. a k. monarchie byla stanovena cena za kus na různě
profilované stupně podle délky. Z časů druhé poloviny 20. století byly běžně
výrobky rozpočtovány po jednotlivých plochách lícních i spárových.
Zavedení úkolových mezd nutila pracovníky k výkonům, často i na úkor
kvality. Naopak hodinová mzda je vhodná u pracovníků s velmi dobrou
pracovní morálkou a smyslem pro špičkovou kvalitu.
Z historických časů se zachoval sborník „Článkovací systém“ vhodný
především pro hodnocení pracnosti profilových prvků tzv. „článků“; viz cvičení.
Podle něj se připravoval úkolový lístek a shodně s tímto dokumentem byla
vypočtena cena za profilové výrobky.
Značení hotových výrobků musí být shodné podle číselného značení na
plánech. Při složitější práci prováděné podle více výkresů se doporučuje i
vyznačení čísla plánu, např. na plánu č. 12 jsou čísla kusů od 1. do 121. Pro
bezchybné značení kusu č. 28 bude vhodné značení 12/28.
Čísla na kameni se umístí na styčné plochy, které jsou při skladování
svislé, orientované na jednu stranu (např. vlevo), aby to usnadnilo kontrolu.
SPSKS
35
Barva má být dostatečně trvanlivá. Doporučeny jsou akrylátové barvy, rychle
schnou a nepoškozují kámen do hloubky.
Normování kamenické řemeslné práce
Cvičení č. 1. Výpočet normočasu při opracování čistého kamenického výrobku
Výrobek: kvádr s pravoúhlými stěnami
Materiál: granit – mrákotínská žula, skupina hornin 2.
Povrchová úprava: lícní plochy pemrlované monumentálně, středně, provádí se
strojně ručně, stupeň povrchové úpravy 1302.
Použití výkonové normy 1973 Ministerstva stavebnictví ČSSR 83 – 12
500
SPSKS
1500
Číslo stupně povrchové
úpravy
zde = 1302
3500
Pol.
1
2
3
4
Popis
Lícní plocha 2(3,5 x 1,5)
Přední a zadní líc 2(3,5 x 0,5)
Boční líc 2(1,5 x 0,5)
Ložná čtystr.ohran. 3,5 x 1,5
Celkem normohodin
m. j.
m2
m2
m2
m2
m. mn.
5,25
3,5
1,5
5,25
Nč. m. j.-1
4,84
4,41
4,20
2,59
Nč
25,41
15,435
6,30
13,597
60,742
U většiny nadměrných kusů se musela připočítat doba na manipulaci
s kvádrem. Navíc se při proměření před zahájením práce zjistila přemíra kusu a
vyhodnotila se tzv. bosírka, to byla nerovnost na opracovávaných plochách vyšší
než 30 mm. Tato bosírka se stupňovala, od 30 - 60 mm, od 60 - 90mm.
Hodnotila se pouze na skutečně vyměřeném převýšení plochy kamene.
36
Tato řemeslná práce se odlišovala náročností provádění ložných i styčných spár.
Při větším počtu lícních ploch kvádru dochází k vyššímu ohodnocení těchto
ploch. Jsou určeny jako jednostranné, dvoustranné až čtyřstranné plochy.
Cvičení č. 2. Výpočet článků na vybraném profilu čistého kamenického výrobku
Článkovací systém – základní vzorec k použití
profil (m) x počet článků x koeficient (0,1) = výměra profilu (m2)
Jeden článek na profilu délky 1 metr je roven 0,1 m2.
Každá část tvaru profilu se určí počtem článků.
U každé části profilu se určí výpočtem nebo měřením jeho rozvinutí.
Počet článků na profilu se stanoví podle tabulek.
Použitím vzorce je profil převeden pomocí koeficientu na plochu.
Vypočtená hodnota plochy je rozhodně větší než skutečná velikost profilu.
SPSKS
Délky profilu:
(2 x 2,5) + (2 x 1,5) = 8 m
Počet článků:
drážka 50/50 v rozvinutí 100 mm = 4 články; zde dvě stejné drážky
výžlabek ¼ kružnice r = 50 mm, obvod = (2 x π x r) 4 = 78 mm; tedy 3 články
celkem článků:
4 + 3 + 4 = 11
Výpočet plochy profilu:
8 x 11 x 0,1 = 8 m2
(Dle sborníku Ministerstva stavebnictví V 13 z roku 1960 a dalších verzí.)
37
Organizace a kontrola výroby
Výrobu kontroluje denně směnový technik. Řeší výběr kvalitní suroviny
a kompletaci celé práce tak, aby byl přehled o vyrobených kusech, dílčích
dodávkách díla na stavbu.
Příklady atypických výrobků, které jsou neopakované, individuálních
rozměrů, vlastní předepsané povrchové úpravy všech ploch:
1. pravoúhlý kvádr
2. kvádr se skloněnými líci objemu přes 1 m3 přesahující možnosti našich
řezacích strojů
3. kanalizační kvádry
4. složité profilové výrobky pro rekonstrukce historické architektury
5. solitérní kusy – kuželky, slohové podstavce, sloupy, kašny atd.
Pro podobné výrobky připravíme výrobní dokumentaci – výkresy celku
včetně všech detailů, s určením materiálu a jeho povrchové úpravy.
Do přípravy výroby je nutné zahrnout výběr vhodného bloku. Kontrola
opsaných rozměrů výrobku určí vhodný blok. Blok s přemírou lze odvodit
z komerčního bloku, který má všechny rozměry snížené o 0,05 m (podle ČSN
EN 1467 Přírodní kámen – Hrubé bloky)
Pro usnadnění výroby je možné připravit velké plochy (1 – 2) řezáním
stroji. Pro výrobu tvarově náročného výrobku se připravuje nutný počet
potřebných šablon a kontrašablon pro přípravné i finální práce.
Šablony ložné – šablony styčné - umožní na připravený hranol,
předřezaný polotovar, vyznačit přesný tvar výrobků před zhotovením.
SPSKS
Kamenické ruční náčiní
Obr. 21. Klíny pro lámání žuly
38
Obr. 22. Sada tradičního ručního náčiní na opracování pískovců
Zleva: 5 klínků, dvojšpic pro vypracování otvorů pro klínky (2x). dvojzub
(2x), zubáky (8x), rýhovačky (6x), krátké pravítko, úhelnice chybí.
Druhá řada: drobné špičáky (8x), dláta (8x), zahnuté dlátka (2x), drobná úzká
dlátka (5x), zakulacené dláto (2x), drobné vrtáky (3x), zrnovák, dřevěná bedna
na nářadí.
Třetí řada: prýskač, kladivo 2 kg a 1 kg, dřevěné paličky (2x), řádková pemrlice
(oboustranná – hrubá a jemná, jen na pískovec před rýhováním), brýle (visící).
SPSKS
Obr. 23. Dláta pro opracování pískovce
39
Obr.: 24. Rýhovačky pro opracování pískovce
SPSKS
Obr. 25. Náčiní s vložkami SK pro tvrdé kameny
Zleva: špičák, dláta 30, 25, 20, 16, 14, 12, 10, 8, 6, 4 mm a extrémní
rýhovačka, nahoře jsou dvě kladívka (0,5 a 0,3 kg) na písmo.
40
Vzory povrchových úprav kamene (ČKV)
SPSKS
Obr. 26. Žula – špicovaná plocha s lemem, špicování jemné
Obr. 27. Žula - pemrlovaná plocha třetím stupněm
41
Obr. 28. Pískovec – loupaná, trhaná povrchová úprava
SPSKS
Obr. 29. Pískovec – zrnovaná plocha
42
SPSKS
Obr. 30. Pískovec – rýhovaná plocha – rýhování hluboké
Doplněk štípací technologie
Uvedené tabulky podávají úplný
přehled výrobků současné dlažby.
Původní dlažební kameny se štípaly
ručně. Pro tento výrobek se
vybíraly druhy žul a granodioritů
s velmi dobrou odlučností. Jednou
z hlavních podmínek bylo, že
položená dlažba měla stejnou
barvu. Barevný odstín naznačoval
horší kvalitu kamene.
Současná štípací technika postupně
zpracuje i polotovary horší kvality.
Linka má štípací stroje doplněny
manipulátory k odstranění manuální
námahy.
Obr. 31. Hydraulická štípačka Gestra pro konečnou fázi štípání
43
Tab. 11. Drobné kostky
Drobné Označení Rozměry kostek
kostky
Velikost Třída
Mezní odchylky rozměrů
[mm]
1
I
120 x 120 x 120 ± 10
2
3
Podíl
kostek
Nižší
třídy
5%
II
I
120 x 120 x 120 ± 20
100 x 100 x 100 ± 10
5%
5%
II
100 x 100 x 100 + 20
- 10
80 x 80 x 80 ± 10
5%
80 x 80 x 80 + 20
- 10
5%
I
II
5%
Sledované
odchylky
Barevnost
Všechny plochy
stejné barvy
Nepředepisuje se
Všechny plochy
stejné barvy
Nepředepisuje se
Všechny plochy
stejné barvy
Nepředepisuje se
I. jakostní třída má povoleny hrbolky a prohlubně do ± 5 mm
II. jakostní třída má povoleny hrbolky a prohlubně do ± 10 mm
SPSKS
Nová ČSN EN 1342 sleduje odchylky jmenovitých rozměrů (štípané ±15 mm),
odchylky jmenovité tloušťky (štípané ± 30 a ± 15 mm) a odchylky
nepravidelnosti líce (štípané 5 mm)
Informativní koeficienty výrobků ze žulových kostek
100/I
10 t = 50 m2
10 t = 5,9 m3
10 t = 4 250 kusů kostek
120/I
10 t = 41 m2
10 t = 6,5 m3
10 t = 3 200 kusů kostek
Tab. 12. Mozaikové kostky
Mozaika Označení Rozměry kostek
štípaná
Velikost Třída
Mezní odchylky rozměrů
[mm]
1
I
60 x 60 x 60 ± 10
Podíl
kostek
nižší
třídy
5%
Sledované
odchylky
Barevnost
Všechny plochy
stejné barvy
2
I
50 x 50 x 50 ± 10
5%
Všechny plochy
stejné barvy
Všechny plochy mají povoleny hrbolky a prohlubně do ± 5 mm a mají být co
nejvíce pravoúhlé.
Informativní koeficienty výrobků ze žulových kostek
Moz/I
10 t = 85 m2
10 t = 7 m3
1 m3 = 13 m2
1 m3 = 1,430 t
44
Tab. 13. Mozaika řezaná
Mozaika řezaná Třída Mezní odchylky
Označení
rozměrů [mm]
A
I
60 x 60 x 60 + 10
-5
B
I
50 x 50 x 50 + 10
-5
[mm]
±1
±1
Barevnost
Všechny plochy
stejné barvy
Všechny plochy
stejné barvy
Tab. 14. Velké kostky
Zn.
Velké kostky
Rozměry
Mezní
Mezní
Mezní Odchylky
odchylky odchylky odchylky
tvaru
Vel. Tř. Mezní odchylky
Přípustné Rovinnost Rovinnost Barevnost
odchylky líce
styčných
[mm]
rozměrů
ploch
1
I 160 x 160/220 x 160
± 10
±5
- 10
Stejná barva
1 II 160 x 160/220 x 160
± 15
± 10
- 15
Nepředepisuje
se
2
I 160 x 160/220 x 140
± 10
±5
- 10
Stejná barva
2 II 160 x 160/220 x 140
± 15
± 10
- 15
Nepředepisuje
se
3
I 140 x 140/200 x 150
± 10
±5
- 10
Stejná barva
3 II 140 x 140/200 x 150
± 15
± 10
- 15
Nepředepisuje
se
4
I 140 x 140/200 x 130
± 10
±5
- 10
Stejná barva
4 II 140 x 140/200 x 130
± 15
± 10
- 15
Nepředepisuje
se
Příklad objednávky: 1000 t, žulových kostek 160/I, TNSK 03/93
SPSKS
Informativní koeficienty výrobků ze žulových kostek
160/I
10 t = 25 m2 1 m2 = 6,24 bm (řádková dl. nebo přídlažba).
45
SPSKS
Obr. 32. Doplňování dlažeb k osazeným obrubníkům, Hořice 2009
Obr. 33. Členění výdlažby náměstí podle architektonického záměru, použity
velké a drobné kostky, Roudnice nad Labem 2009
46
Obr. 34. Řezané mozaikové kostky, Hořice 2009
SPSKS
Obr. 35. Úpravy chodníků navazující na starou dlažbu města drobnými
kostkami, Roudnice nad Labem, 2009
47
Obr. 36. Mozaiková vzorovaná dlažba chodníku, Roudnice nad Labem, 2009
SPSKS
Obr. 37. Úprava dlažebních kostek při dokončování dlažby, Hořice 2009
48
Obr. 38. Pokládání mozaikových kostek, Hořice, listopad 2009
SPSKS
Obr. 39. Kašna v Praze na Senovážném náměstí, Kámen Ostroměř s.r.o.
49
SPSKS
Obr. 40. Gotická kytka, složitá kamenosochařská práce, provedla firma Kámen
Ostroměř s.r.o.
50
Obr. 41. Kašna v Žatci, provedla firma Kámen Ostroměř s.r.o.
SPSKS
Obr. 42. Kašna před kamenickou firmou, Kámen Ostroměř s.r.o.
51
Obr. 43. Výkres trnože balustrády, provedeno firmou Kámen Engineering s.r.o.
v Hradci Králové
SPSKS
Obr. 44. Rekonstrukce balustrády do Regensburgu (SRN), pro Kámen
Engineering Hradec Králové s.r.o. zhotovila firma Kámen Ostroměř s.r.o.
52
Obr. 45. Výkres rekonstruované balustrády do Regensburgu v SRN, prováděla
firma Kámen Engineering s.r.o. v Hradci Králové
SPSKS
53
Přílohy
Příloha č. 1. Přehled vydaných harmonizovaných evropských norem
pro kamenoprůmysl:
ČSN EN 12440 Přírodní kámen – Pojmenování
ČSN EN 12670 Přírodní kámen – Terminologie
ČSN EN 1467 Přírodní kámen – Hrubé bloky
ČSN EN 1468 Přírodní kámen – Hrubé desky
ČSN EN 1469 Výrobky z přírodního kamene – Obkladové desky
ČSN EN 771-6 Specifikace zdících prvků –
část 6: Zdící prvky z přírodního kamene
ČSN EN 12283-1 a 2 Kámen pro vodní stavby
ČSN EN 1341 Desky z přírodního kamene pro venkovní dlažbu
ČSN EN 1343 Obrubníky z přírodního kamene pro venkovní dlažby
ČSN EN 12057 Výrobky z přírodního kamene – Tenké desky
ČSN EN 12058 Výrobky z přírodního kamene – Podlahové a schodištní desky
ČSN EN 12059 Výrobky z přírodního kamene – Rozměrné kamenné výrobky
Příloha č. 2. Výběr zkoušek suroviny pro kamenické výrobky
SPSKS
ČSN EN 771-6 Zdící prvky
– pevnost v tlaku, nasákavost kapilární, pevnost v tahu za ohybu, pevnost za
ohybu při soustředěném zatížení, pevnost ve smyku, měrná a objemová
hmotnost a celková a otevřená pórovitost, mrazuvzdornost, tepelně vlhkostní
vlastnosti, reakce na oheň, prostup vodní páry.
ČSN EN 1341 Venkovní dlažba a ČSN EN 1343 Obrubníky - shodně
- mrazuvzdornost, pevnost za ohybu při soustředěném zatížení, petrografický
rozbor, nasákavost za atmosférického tlaku.
ČSN EN 1342 Dlažební kostky
– pevnost v tlaku, nasákavost za atmosférického tlaku, mrazuvzdornost,
petrografický rozbor.
ČSN EN 1468 Hrubé desky
- měrná a objemová hmotnost a celková a otevřená pórovitost, pevnost za ohybu
při soustředěném zatížení, petrografický rozbor, pevnost za ohybu při
konstantním momentu
ČSN EN 1469 Obkladové desky
- měrná a objemová hmotnost a celková a otevřená pórovitost, mrazuvzdornost,
pevnost za ohybu při soustředěném zatížení, petrografický rozbor, tepelně
vlhkostní vlastnosti, nasákavost za atmosférického tlaku, pevnost za ohybu při
konstantním momentu, stanovení tržného zatížení v otvoru pro kolík, reakce na
oheň, nasákavost vodou za atmosférického tlaku, odolnost proti tepelnému šoku,
54
odolnost proti obrusu, odolnost proti kluzu pomocí zkušebního kyvadla, prostup
vodní páry.
ČSN EN 12057 Tenké desky
- nasákavost vodou působením vzlínavosti, měrná a objemová hmotnost a
celková a otevřená pórovitost, mrazuvzdornost, pevnost za ohybu při
soustředěném zatížení, petrografický rozbor, tepelně vlhkostní vlastnosti,
pevnost za ohybu při konstantním momentu, reakce na oheň, stanovení
nasákavosti vodou za atmosférického tlaku, odolnost proti tepelnému šoku,
odolnost proti obrusu, odolnost proti kluzu pomocí zkušebního kyvadla, prostup
vodní páry.
ČSN EN 12058 Podlahové a schodištní desky
- nasákavost vodou působením vzlínavosti, měrná a objemová hmotnost a
celková a otevřená pórovitost, mrazuvzdornost, pevnost za ohybu při
soustředěném zatížení, petrografický rozbor, tepelně vlhkostní vlastnosti,
pevnost za ohybu při konstantním momentu, reakce na oheň, stanovení
nasákavosti vodou za atmosférického tlaku, odolnost proti tepelnému šoku,
odolnost proti obrusu, odolnost proti kluzu pomocí zkušebního kyvadla, prostup
vodní páry.
SPSKS
Příloha č. 3. Přehled vybraných surovin pro HKV – Česká republika
Boršov
Bořená Hora
55
Boží Hora
Buršice
SPSKS
Černá Voda
Dolní Březinka - Horka
56
Dolní Březinka – Kopaniny I
Drahenický Malkov
SPSKS
Horní Skorošice
Hudčice
57
Hudčice A
Kamenná
SPSKS
Kaní Hora
Krhanice
58
Liberecká tmavá
Mrákotín šedý
SPSKS
Mysletice
Nebílovský Borek
59
Pavlov I
Řásná (nepatrně zvětšeno)
SPSKS
Skorošice
Solopysky
60
Slezská světlá žula
Sumrakov
SPSKS
Vápenice – dolní
Vápenice – horní
61
ce
Vápenice GBL
Vápenice IV
– pod Zelenou horou
SPSKS
Štěkeň
Štěnovice
62
Tis
Vepice
SPSKS
Vlčkovice
Vrchotovy Janovice
63
Žernovka
Zdechovice
SPSKS
Žulová Jašek
Žulová IV
64
Vzorky jsou ze zkoušek prováděných
v minulých dvou desetiletích ve Zkušebně
kamene v Hořicích. Jsou drobným příspěvkem
k faktu, že v naší republice je dost zajímavého a
kvalitního materiálu pro kamenickou výrobu.
Šluknov
SPSKS
65
ÚVOD.................................................................................................................... 2
VZNIK A VÝVOJ KAMENOPRŮMYSLU ........................................................ 2
TECHNOLOGIE ZPRACOVÁNÍ KAMENE...................................................... 5
TECHNOLOGIE HRUBÉHO A ČISTÉHO OPRACOVÁNÍ KAMENE........... 7
CHARAKTERISTIKA HRUBÝCH A ČISTÝCH KAMENICKÝCH VÝROBKŮ ...................................................................................... 7
SUROVINY, DRUHY SUROVIN, HODNOCENÍ BLOKŮ .......................................................................................................... 9
DRUHY POVRCHOVÝCH ÚPRAV A JEJICH TECHNOLOGIE.................. 10
TECHNOLOGIE POVRCHOVÝCH ÚPRAV NÁSTROJI............................... 13
LOMOVÁ POVRCHOVÁ ÚPRAVA................................................................................................................................ 13
LÁMÁNÍ PÉROVÝMI NEBO HYDRAULICKÝMI KLÍNY ......................................................................................................... 14
ŠTÍPANÁ POVRCHOVÁ ÚPRAVA ................................................................................................................................ 15
BOSOVANÁ POVRCHOVÁ ÚPRAVA............................................................................................................................. 15
ŠPICOVANÁ POVRCHOVÁ ÚPRAVA ............................................................................................................................ 15
TRHANÁ POVRCHOVÁ ÚPRAVA................................................................................................................................. 16
PEMRLOVANÁ POVRCHOVÁ ÚPRAVA ......................................................................................................................... 17
ZRNOVANÁ POVRCHOVÁ ÚPRAVA............................................................................................................................. 18
ZUBOVANÁ POVRCHOVÁ ÚPRAVA............................................................................................................................. 18
POVRCHOVÁ ÚPRAVA LEMOVÁNÍM........................................................................................................................... 19
RÝHOVANÁ POVRCHOVÁ ÚPRAVA............................................................................................................................. 19
SPSKS
STROJNĚ RUČNÍ POSTUPY VÝROBY, PRÁCE S PNEUMATICKÝM
NÁŘADÍM .......................................................................................................... 20
TECHNOLOGICKÉ POSTUPY VÝROBY VYBRANÝCH VÝROBKŮ ....... 21
VÝROBA DLAŽEBNÍCH KOSTEK .................................................................................................................................. 22
VÝROBA SILNIČNÍCH KRAJNÍKŮ (TRADIČNÍ VÝROBEK) .................................................................................................... 24
VÝROBA HAKLÍKŮ A KOPÁKŮ ................................................................................................................................... 25
VÝROBA CHODNÍKOVÝCH OBRUBNÍKŮ ....................................................................................................................... 27
VÝROBA PERÓNNÍCH KRAJNÍKŮ ................................................................................................................................ 32
VÝROBA MASIVNÍCH SCHODIŠŤOVÝCH STUPŇŮ ........................................................................................................... 32
ODLIŠNOSTI KAMENICKÉ PRÁCE PROVÁDĚNÉ V MINULOSTI A SOUČASNOSTI ...................................................................... 33
POPIS TRADIČNÍ VÝROBY......................................................................................................................................... 33
PŘÍPRAVA VÝROBY ATYPICKÝCH VÝROBKŮ. ...................................... 34
NORMOVÁNÍ KAMENICKÉ ŘEMESLNÉ PRÁCE ............................................................................................................... 36
ORGANIZACE A KONTROLA VÝROBY ...................................................... 38
KAMENICKÉ RUČNÍ NÁČINÍ ........................................................................ 38
VZORY POVRCHOVÝCH ÚPRAV KAMENE (ČKV)................................... 41
DOPLNĚK ŠTÍPACÍ TECHNOLOGIE............................................................. 43
PŘÍLOHY............................................................................................................ 54
PŘÍLOHA Č. 1. PŘEHLED VYDANÝCH HARMONIZOVANÝCH EVROPSKÝCH NOREM PRO KAMENOPRŮMYSL: ................................ 54
PŘÍLOHA Č. 2. VÝBĚR ZKOUŠEK SUROVINY PRO KAMENICKÉ VÝROBKY .............................................................................. 54
66
PŘÍLOHA Č. 3. PŘEHLED VYBRANÝCH SUROVIN PRO HKV – ČESKÁ REPUBLIKA ................................................................... 55
SPSKS
67
SPSKS
68
SPSKS
69
SPSKS